Vítězslav JAROŠ
POŽADAVKY NA PŮSOBENÍ OZBROJENÝCH SIL V EXPEDIČNÍCH OPERACÍCH Abstract: The author in the article explains the content and possible understanding of the concept of expeditionary operations in relation to the tasks and activities of the AČR in contemporary operations and specifies some predetermined requirements for forces to deploy in expeditionary operations. ÚVOD Jak uvádí Vojenská strategie České republiky, „v současném bezpečnostním prostředí je nutné aktivně působit ozbrojenými silami státu v operacích mimo území ČR, respektive mimo území členských zemí NATO a EU. Udržování stability a bezpečnosti v zájmových regionech prostřednictvím operací, vedených NATO a EU, případně koaličních operací, představuje optimální způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy ČR a jejích spojenců. Aktivní účast při vedení těchto operací představuje v soudobém bezpečnostním prostředí hlavní způsob zajištění bezpečnostních zájmů ČR.“1 Ozbrojené síly státu (ČR) se proto budou prioritně na tyto operace připravovat a aktivně v nich působit. Efektivita nasazení ozbrojených sil bude podmíněna rychlostí reakce na vznik a průběh krizové situace a uplatněním komplexního přístupu, který v sobě zahrnuje koordinované působení vojenských a nevojenských aktérů (účastníků, podílejících se na řešení krize) a to jak ve fázi plánování, tak i v průběhu operace. Ozbrojené síly státu budou nasazovány v rámci širšího úsilí mezinárodního společenství, a to v souladu s principy Charty OSN v operacích vedených NATO, EU, OSN a ad hoc uskupeními. Vojenské operace budou probíhat i ve značné vzdálenosti od České republiky a účast českých ozbrojených sil v principu není, vyjma arktických oblastí, geograficky omezena. Nejpravděpodobnější formou nasazení ozbrojených sil České republiky v horizontu příštích dvaceti let bude jejich aktivní účast v operacích mimo území členských států NATO a EU, v nichž budou souběžně nebo postupně plněny úkoly k vynucení míru, udržování míru i humanitární asistence civilnímu obyvatelstvu.2 1
POJEM EXPEDIČNÍ OPERACE
Z výše uvedeného textu (konstatování) a z dalších dokumentů (např. Souhrnné politické směrnice NATO) vyplývá, že v nejbližším časovém horizontu významně vzrostou požadavky na ozbrojené síly v oblasti působení mimo území státu, tj. v operacích, které jsou v poslední době označovány jako expediční. Tento pojem, který se běžně ve vojenském odborném tisku používá, však dosud není v publikacích, předpisech 1 2
Vojenská strategie České republiky. Praha : MO, 2008, s. 4. Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. MO Praha. Praha : MO, 2008, s. 7.
75
a dalších dokumentech (vyjma překlad slovníku AAP-6) vydávaných v naší armádě zaveden. Výchozím pojmem je pojem expedice z obecného a zejména vojenského hlediska. Pojem expedice může mít několik významů. Je charakterizován např. jako výprava, zpravidla vědecká nebo výzkumná za nějakým konkrétním účelem, současně je pojem expedice chápán jako činnost, synonymem je vypravení, odeslání, zaslání. Expedice však může označovat i pracoviště, ze kterého jsou odesílány zásilky, materiál, suroviny, zboží apod.3. V souvislosti se zaměřením článku se v další části budu zabývat jen první charakteristikou pojmu expedice a v souvislosti s působením ozbrojených sil a prostředků v zahraničních operacích pojmem expediční operace. NATO slovník AAP-6 definuje pojem expediční operace jako „Vyslání vojenských sil do vzdálené operační oblasti za účelem splnění zvláštního úkolu“4, vedle toho slovník JP-1-02 charakterizuje expedici jako „Vojenskou operaci vedenou ozbrojenými silami za účelem splnit specifický cíl v zahraničí“5. Pojem „expediční operace“ lze tak charakterizovat jako vojenskou činnost, vedenou ozbrojenou silou v zahraničí za účelem splnění zvláštního úkolu. Pro řešení problematiky expedičních operací byl v rámci Aliance ustanoven v roce 2007 speciální tým (The Allied Command Transformation Expeditionary Operations Integrated Capability Team)6, který se zabývá problematikou schopností, požadavků, charakteristických rysů a struktury expedičních sil NATO v budoucnosti. 2
NASAZENÍ SIL A PROSTŘEDKŮ V EXPEDIČNÍ OPERACI
Pro dosažení schopnosti nasadit ozbrojené síly a prostředky v expediční operaci je nezbytné specifikovat hlavní požadavky na vedení NATO operací v budoucnosti a kvantitativní a kvalitativní faktory, které budou mít rozhodující vliv na vytváření jejich expedičních schopností. Rozhodujícím předpokladem je vytvoření potřebné struktury ozbrojených sil se schopnostmi vést vojenskou operaci v prostoru mimo vlastní území státu Aliance, mnohdy značně vzdáleném. Souhrnná politická směrnice NATO uvádí: “….budoucí síly musí být rychlé, schopné vést společné operace, expediční svou povahou a složením; musí být schopné vést celé spektrum činností v průběhu konfliktu, být rychle rozmístitelné a udržitelné bez ohledu na dobu a rychlost vedení operace.“7 Současně uvedená směrnice specifikuje požadované schopnosti budoucích sil, mimo jiné také „.. schopnost vést a podporovat mnohonárodní expediční operace se zahrnutím všech druhů sil daleko od domácího území s malou nebo žádnou podporou hostitelské země a udržet tyto operace po delší dobu.“8
3
Kolektiv. Nový akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 2007. AAP-6. Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009, s. 189. 5 JP-1-02. Dictionary of Military and Associated Terms. Department of Defense. Washington : DoD, 2009, s.195. 6 Speciální tým působí pod Velitelstvím spojeneckých sil pro transformaci. 7 Souhrnná politická směrnice NATO(4.1.2007) dostupná na http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8463 8 Souhrnná politická směrnice NATO(4.1.2007) dostupná na http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8463 4
76
Tento požadavek se jeví jako relativně jednoduchý a nijak zvlášť sporný, avšak jeho naplnění vyžaduje stanovit předem jaké úkoly a za jakých podmínek mohou expediční síly plnit. Teprve pak lze specifikovat jejich požadované schopnosti a možnou strukturu. Pro stanovení požadavků na nasazení sil a prostředků v expedičních operacích je nezbytné vyjít z předpokládaných požadovaných schopností, kladených na ozbrojené síly, působící v budoucích aliančních operacích v horizontu 10-15 let. Obecné požadavky jako vysoce pohyblivé, lehké, snadno rozmístitelné, nasaditelné mimo území státu, schopné spolupůsobit v celém spektru operací, udržitelné apod. neumožňují bez znalosti a podmínek plněného úkolu stanovovat konkrétní a srozumitelné závěry, návrhy a doporučení. Pro specifikaci požadavků na ozbrojené síly, působící v expediční operaci, je nezbytné charakterizovat možné úkoly a situace, ve kterých budou vyslané síly působit. Mezi předpokládanými úkoly může být: obsadit nebo získat kontrolu nad důležitými objekty typu letiště, přístavy, oblasti zdrojů (suroviny, zásoby, energie …) nebo politická centra; ovládnout zastavěný nebo jinak důležitý prostor; zajistit svou fyzickou a viditelnou přítomností realizaci politického rozhodnutí, zabránit agresivním akcím možného protivníka nebo vynutit si požadované jednání; zajistit udržování klidu a pořádku v politicky nestabilních oblastech; chránit nebo zachraňovat, odsunovat… civilní obyvatelstvo; oddělovat znesvářené strany, skupiny konfliktu; poskytovat fyzickou výpomoc a asistenci v případě pohrom a katastrof; apod. 3
AKTUÁLNÍ SCHOPNOSTI NATO VYSLAT EXPEDIČNÍ SÍLY
Aktuálně je Aliance schopná vést expediční operace nasazením společného mnohonárodního úkolového uskupení (Combined Joint Task Force (CJTF))9 a sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force (NRF))10. 3.1
SÍLY RYCHLÉ REAKCE (NATO RESPONSE FORCE) JAKO EXPEDIČNÍ SÍLY
Síly rychle reakce NATO jsou speciální mnohonárodní jednotky, které jsou určeny k rychlému zásahu Aliance, a to prakticky kdekoli na světě. V deklaraci z pražského summitu se NATO zavázalo vytvořit jednotky „technologicky vyspělé, flexibilní, rozmístitelné, interoperabilní a schopné samostatně působit až po dobu jednoho měsíce, které jsou složené z pozemních, vzdušných i námořních sil a připraveny k zásahu kdekoli to bude potřeba, a to na základě rozhodnutí Severoatlantické rady.“11
9
Dočasné uskupení jednotek pod velením určeného velitele, vytvořené za účelem provedení určité operace nebo splnění konkrétního úkolu. (Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005. s. 265) 10 Kompaktní, vysoce pohyblivé a moderně vyzbrojené společné mnohonárodní síly, připravené k okamžitému přemístění a zasazení všude tam, kde to bude vyžadovat situace. (Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2005. s. 227) 11 Deklarace summitu NATO v Praze, 22. 11. 2002, http://www.nato.int/docu/pr/2002/p02-127e.htm
77
Jak uvádí Zlatohlávek: „V praxi jde o „uskupení“ několika různých vojenských jednotek v celkovém počtu až 25 000 vojáků z různých členských zemí NATO (síly rychlé reakce jsou mnohonárodní), které jsou ve vysoké pohotovosti na svých domovských základnách. V případě, že dojde k nečekané události (například někde vypukne konflikt, který ohrožuje bezpečnost NATO) a Severoatlantická rada rozhodne, že je potřeba zasáhnout, bude mít NATO okamžitě k dispozici 25 000 plně nasaditelných, vybavených a vycvičených vojáků, z nichž bude moci vybrat potřebné složky (například prapor chemické ochrany) a ihned je dopravit na požadované místo, a to i na velké vzdálenosti od Evropy. Tam mohou jednotky NRF působit samostatně až po dobu 30 dnů bez zásobovaní, i když v případě reálné bojové operace by to bylo velmi pravděpodobně méně.“ 12 Síly rychlé reakce NATO jsou nejvýznamnější silou Aliance pro řešení aktuálních krizových situací, připravenou na výzvy 21. století. Primárním účelem vytvoření sil rychlé reakce v rámci NATO je tedy dosažení schopnosti zasáhnout rychle a kdekoli a řešit konflikty dříve, než přerostou do stadia, kdy by bylo jejich řešení obtížné nebo těžce zvladatelné. Z výše uvedeného lze specifikovat první požadavky na schopnosti expedičních sil: -
-
-
přizpůsobivost (flexibility) - složení a výbava vysílaných jednotek bude vždy záviset na podmínkách a potřebách dané operace. Velikost jednotky se bude lišit podle potřeb operace; schopnost rychlého přesunu a zásahu kdekoli na světě (deploy ability) - doba přesunu a zásahu závisí na potřebách vyplývajících z úkolů plánovaných v průběhu vedení operace, ale i na možnostech přesunu jednotlivých součástí úkolového uskupení (pozemní síly, vzdušné síly, námořní síly); schopnost vést společné operace (combine ability) a spolupůsobit v těchto operacích (interoperability).
Uvedené požadavky na schopnosti expedičních sil si vzhledem ke své obecnosti a obsáhlosti vyžadují další rozpracování a doplnění. Rozpracování jednotlivých požadavků si zasluhuje uvedení v samostatném článku, což bude obsahem příspěvků autora v dalších číslech časopisu. „Síly rychlé reakce svým složením zpravidla zajišťují samostatné plnění úkolů bez nutnosti požadovat spolupůsobení sil bojové podpory a sil podpory, mohou však působit i jako součást dalších aliančních sil v operacích. Odlišně od mise NATO v Bosně nebudou například síly rychlé reakce trvale působit na jednom místě – budou vysílány tam, kde je to třeba, ale pouze na dobu nezbytně nutnou, než převezmou úkol stabilizační jednotky“, jak uvádí Zlatohlávek.13
12
Proč právě 25 000 vojáků? Podle některých názorů to není dostatečný počet k tomu, aby mohly být NRF efektivní. Letmý pohled do historie rychlých (s krátkou dobou nutnou na přípravu) expedičních operací od roku 1990 ukazuje, že jen v několika málo takových operacích bylo nasazeno více než 5 000 vojáků. Navíc pro mise, které NATO k použití NRF vytýčilo, je to množství dostatečné. (Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007, str. 33, pozn. 63) 13 Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007, str. 35.
78
V dokumentu Military Concept for the NATO Response Force (MC 477) z roku 2003, jsou uvedeny operace, pro které bude možné síly rychlé reakce použít: -
-
-
zasazení sil prvního vstupu (Initial Entry Force): plní zpravidla nejnáročnější úkoly včetně vedení bojových operací. Tyto jednotky stabilizují situaci v prostoru operace a vytvářejí podmínky pro příchod dalších sil, které budou pokračovat v jejich činnosti nebo přejdou k vedení některé z mírových operací (operace na vytvoření míru, udržení míru….); zasahování v krizových situacích (Crisis Response Situation): takto zasazené síly mohou plnit úkoly v operacích podle čl.5 Alianční smlouvy nebo v operacích mimo čl. 5 této smlouvy. Způsoby vedení činností těchto sil budou záviset na typu operace a požadovaném cíli; demonstrace síly (demonstration)14: nasazená vojska budou využita k ukázce síly a odhodlanosti Aliance zasáhnout v případě potřeby. Současně budou využita k podpoře diplomatických opatření k vyřešení sporu nebo odrazení od agrese.
Síly rychlé reakce byly vytvořeny prvotně jako efektivní nástroj působení aliančních sil v expedičních operacích. Neméně důležitá je jejich další úloha, a to působit jako nástroj transformace vojenských schopností armád evropských členů NATO. Tato úloha je plněna zejména tím, že síly rychlé reakce jsou složeny zpravidla z elitních jednotek armád členských zemí NATO. Těmto jednotkám je věnována zvláštní pozornost a reformní úsilí v rámci národních armád s cílem vybudovat určité „vzorové“ jednotky pro přeměnu dalších sil těchto armád. 3.2
SPOLEČNÉ MNOHONÁRODNÍ ÚKOLOVÉ USKUPENÍ (COMBINED JOINT TASK FORCE) JAKO EXPEDIČNÍ SÍLY
Naplňování konceptu společného mnohonárodního úkolového uskupení poskytuje Alianci pružné a účinné prostředky k tomu, aby byla schopna vytvořit v krátké lhůtě požadované síly, rychle rozmístitelné, tzn. mnohonárodní, kombinovaná taktická uskupení s vhodným systémem velení a řízení. Tento koncept počítá s tím, že společné mnohonárodní úkolové uskupení bude působit v celém spektru operací ve 21. století uvnitř hranic NATO i mimo ně silami v hodnotě až armádního sboru. V lednu 1994 na Bruselském Summitu schválený koncept pro společné mnohonárodní úkolové uskupení specifikoval potřebu snadno rozmístitelných, mnohonárodních, kombinovaných sil, uzpůsobených k plnění specifických vojenských úkolů, jakými jsou humanitární pomoc, mírové operace, ale i operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy. Aktuálně je požadováno vytvořit společné mnohonárodní úkolové uskupení v hodnotě armádního sboru do čtyřiceti dnů se schopností působit v uvedených operacích až dva roky. Joint Task Force (JTF) velitelství v Brunssumu, Lisabonu a Naples jsou připravena a vybavena k tomu, aby vytvářela velitelství společných mnohonárodních úkolových uskupení, schopná velet v hlavních společných operacích stejně jako velitelství menších rozmístitelných sil (Deployable Joint Task Force DJTF) např. NRF.
14
Útok nebo ukázka síly na frontě, kde se nepředpokládá rozhodující činnost, s cílem oklamat nepřítele. (Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009, s. 159.)
79
Možné složení společného mnohonárodního úkolového uskupení se neustále vyvíjí a v současnosti odráží, společně se silami rychlé reakce NATO změny požadované při transformaci NATO z období, kdy prioritní byla příprava a plánování operací podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, k přípravě, plánování a vedení operací nejen podle článku 5 uvedené smlouvy, ale zejména operací mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy. Realizací těchto změn je zajištěna připravenost ozbrojených sil členských zemí NATO k vedení kombinovaných společných expedičních operací kdekoli na světe. Společné mnohonárodní úkolové uskupení je rozhodující prvek, který umožňuje vedení expedičních operací v současnosti, a je navržen tak, aby zajišťoval proveditelnost mnohonárodní, společné a kombinované operace. Současně je takto vytvořené úkolové uskupení schopno plnit současně operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy i mimo něj. Koncepce společného mnohonárodního úkolového uskupení jako expediční síly umožňuje vytvářet uskupení sil a prostředků, disponujících schopností vést operace mimo hranice Aliance. Působení společného mnohonárodního úkolového uskupení např. v Bosně a Kosovu je příkladem správnosti uváděné koncepce. ZÁVĚR Požadavky na působení ozbrojených sil v expedičních operacích se neustále vyvíjejí a na základě zkušeností z vedení operací sil NATO ve světě dále rozšiřují. Zkušenosti z Iráku, Afghánistánu a dalších ohnisek lokálních konfliktů rozhodujícím způsobem jsou jedním ze základních faktorů, ovlivňujících změny požadavků na potřebné schopnosti sil, vysílaných do expedičních operací. Současně se však projevuje i vysoká finanční náročnost transformace sil, vybudovaných s cílem vést operace podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, na moderní, mobilní, modulární, dostatečně vyzbrojené síly, disponující prostředky, založenými na soudobých technologiích. V souvislosti se světovou finanční a ekonomickou krizí lze tedy předpokládat, že doba transformace a splnění požadavků na expediční síly se zejména u nových členů NATO bude prodlužovat. LITERATURA [1] AAP-6. Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Praha : MO, 2009. [2] Deklarace summitu NATO v Praze, 22. 11. 2002, http://www.nato.int/docu/ pr/2002/p02-127e.htm. [3] Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. MO Praha. Praha : MO, 2008. [4] Hodermarsky, G.,T., Becker,J., J. and Arnold, A., M. The Characteristics of Expeditionary Forces. Suffolk, USA: SAIC, 2007. [5] JP-1-02. Dictionary of Military and Associated Terms. Department of Defense. Washington: DoD, 2009. [6] North Atlantic Treaty Organization, “Strategic Vision: The Military Challenge,” available at http://www.ndc.nato.int/download/sc/stratvis0804.pdf, accessed on 3 August 2007. [7] Vojenská strategie České republiky. Praha : MO, 2008. [8] Zlatohlávek, P. NATO Response Force – Síly rychlé reakce NATO: úvod do problematiky. Ostrava, Jagello 2000, 2007.
80
