Platební instrumenty v platebním styku České republiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů (K107)

Platební instrumenty v platebním styku České republiky

Bakalářská práce

Autor:

Michal Švábek Bankovní management

Vedoucí práce:

JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, PhD.

Praha

Duben, 2009

-1-

Obsah:

Úvod …………………………………………………………………………………….. 8 1. Vymezení pojmu platebního styku, členění forem platebního styku……………......... 10 1. 1. Pojem platebního styku………………………………………...………........ 10 1. 2. Právní regulace platebního styku………………………………………........ 10 1. 3. Členění forem platebního styku……..……………………………………… 11 2. Hladké platby – nerozšířenější bezhotovostní platební prostředek………………...…. 15 2. 1. Hladké platby v tuzemském platebním styku………………………………. 15 2. 2. Historický vývoj tuzemských plateb ……………………………………..... 15 2. 3. Náležitosti převodních příkazů……………………………………………... 16 2. 4. Druhy převodních příkazů………………………………………….…..…... 17 2. 5. Hladké platby v zahraničním platebním styku……………………………... 19 2. 6. Náležitosti zahraničního platebního příkazu……………………………….. 20 2. 7. Lhůty pro provádění platebních příkazů………………………………….… 21 2. 8. Poplatky spojené s realizací zahraniční platby……………………………... 22 2. 9. Závady při neúspěšnosti provedení hladkých plateb……………………...... 22 3. Dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso – významné instrumenty mezinárodního obchodu………………………………………………………………………. 25 3. 1. Dokumentární platby – obecná charakteristika ………………………......... 25 3. 2. Dokumentární akreditiv – základní charakteristika ……………………..… 25 3. 3. Historický vývoj dokumentárního akreditivu………………….…………... 26 3. 4. Náležitosti příkazu k otevření akreditivu………………………………...… 26 3. 5. Účastníci dokumentárního akreditivu…………………………………......... 27 3. 5. 6. Vztahy mezi účastníky akreditivní operace……..…………………... 28 3. 6. Průběh akreditivní operace……………………………………………...….. 30 3. 6. 1. Zpracovávání akreditivních dokumentů…………………………….. 32 3. 7. Druhy dokumentárních akreditivů……………………………………….… 34 3. 8. Dokumentární inkaso – základní charakteristika………………................... 37 3. 9. Náležitosti inkasního příkazu……………………………...........................

37

3: 10. Účastníci dokumentárního inkasa………………………………………

39

3. 10. 1. Vztahy mezi účastníky dokumentárního inkasa………….……….. 39 3. 11. Provedení dokumentárního inkasa………………………………..........…. 40

-2-

3. 12. Druhy dokumentárních inkas…………………………………………..… 41 4. Šeky – platební prostředky ustupující do pozadí …………………………………….. 43 4. 1. Pojem šeku ………………………………………………………………... 43 4. 2. Historický vývoj šeků……………………………………………………... 43 4. 3. Šekové náležitosti ………………………………………………………….. 44 4. 4. Lhůty k proplacení šeků…………………………………………………….. 44 4. 5. Šekové formy……………………………………………………………….. 45 4. 2. Praktické užití šeků………………………………………….……............... 46 5. Výhody a nevýhody hladkých a dokumentárních plateb; závěrečné srovnání ………. 48 5. 1. Výhody a nevýhody hladkých plateb……………………………………….. 48 5. 2. Výhody a nevýhody šekových plateb…………............................................. 49 5. 3 .Výhody a nevýhody akreditivních plateb…………………………………... 50 5. 4. Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa ………………………………. 51 5. 5. Závěrečné porovnání……………………………………………………….. 51 Závěr……………………………………………………………………………..………. 57

-3-

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 8. dubna 2009

Michal Švábek

-4-

Poděkování

Na tomto místě bych velice rád poděkoval především svému vedoucímu práce panu JUDr. Ing. Otakaru Schlossbergerovi, PhD., za jeho ochotu, trpělivost, věnovaný čas, rady a připomínky při mém zpracovávání této bakalářské práce a celé své rodině, hlavně mému bratrovi Ing. Romanovi Švábkovi za jeho cenné myšlenky a doporučení.

-5-

Anotace

Ve své práci se zaměřuji na problematiku vybraných bezhotovostních platebních nástrojů používaných v platebním styku České republiky. Úvodem vymezuji pojem platební styk včetně jeho hlavních právních pramenů a vyjmenovávám veškerá hlediska jeho členění spolu se všemi platebními formami (hotovostními i bezhotovostními). Zvolené bezhotovostní platební prostředky pak postupně analyzuji v samostatných kapitolách. Nejprve vždy uvádím stručnou charakteristiku, poté se věnuji jejich historickému vývoji, podrobněji popisuji jejich příznačné prvky a praktické užití. Druhá kapitola náleží hladkým platbám, resp.kreditním operacím a přímým debetům. Nejširší prostor potom poskytuji instrumentům dokumentární povahy – dokumentárnímu akreditivu a dokumentárnímu inkasu, které zaujímají výrazné postavení v zahraničním obchodě. Komentář k šekům zabírá nejméně stránek v mé práci, neboť tyto platební formy dnes již ztrácejí na svém významu. Závěrem provádím celkové srovnání všech uvedených platebních forem z hlediska jejich výhod, nevýhod a řady dalších ukazatelů (finanční, časové a administrativní náročnosti, rizika jejich provedení, nutnosti právních aspektů a cenové politiky).

-6-

Annotation

In my bachelor study I'm pointing out the questions of selected cashless payment instruments used in payment system in the Czech Republic. First, I delimitate the conception of “the payment system“including its main sources of law and specify all the aspects of its segmentation together with the payment of all forms (cash and cashless). Then I analyze the chosen cashless payment instruments in the separated chapters. First of all, I always mention a short definition, after that I mention its historical generation, I describe in more details its characteristic items and practical application. The second chapter belongs to straight payments, or more precisely to credit transfers and direct debits. Then the widest space I give to the documentary instruments – to the Letter of Credit and to the Documentary collection, which take up expressive standing in the foreign trade. The checks commentary concerns at least pages in my study, because these payment forms are not so important nowadays. At the end I totally compare all noted payment forms from its advantages and disadvantages and other different points of view (financial, temporal and administrative difficulties, risks of fulfillment, law aspects and price policy).

-7-

Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil téma „Platební instrumenty v platebním styku České republiky“. Podle mého názoru je platební styk snad nejzajímavější službou poskytovanou a zajišťovanou bankami po celém světě. Pokud by nefungoval tak, jak by měl, došlo by náhle ke globálnímu ekonomickému kolapsu. Ovšem ani banky samotné by nedosáhly svých cílů, jestliže by se musely obejít bez v současné době již absolutně nepostradatelných platebních prostředků. Tyto instrumenty fungují jako rozhodovací faktory pro dodržení dodacích podmínek a závazků z nich vyplývajících. Předpoklad nevyužívání těchto nástrojů by sice nemusel znamenat „konec“ státního hospodářství, ale činnost clearingových center a platebních systémů by tím utrpěla značnou újmu, což by se později projevilo na kvalitě a včasnosti uskutečňovaných plateb. Úvodní kapitolu jsem pojal jako ryze vstupní krok do dané problematiky. Po vysvětlení, co se vlastně pod tímto pojmem skrývá, kategorizuji platební styk podle několika úhlů pohledu. Zároveň uvádím všechny platební nástroje aplikované při tuzemských i mezinárodních úhradách. Hotovostní operace, elektronické platební prostředky, směnky a bankovní záruky však popisuji jen velice krátce. Ve vlastním výkladu mé práce od nich totiž svou pozornost odvracím, protože předmětem mého zkoumání zůstávají jen určité operace bezhotovostní nedokumentární (bankovní převody, šeky) a dokumentární platby (dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso). Průběh transakcí prostřednictvím těchto čtyř nejvýznamnějších platebních forem rozvádím v následujících oddílech své práce. Je sice pravdou, že i elektronické platební prostředky, zejména pak bankovní platební karty, jsou dnes také jedním z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších platebních instrumentů, přesto jsem se rozhodl je do svého rozboru nezačlenit. Pokud bych tak učinil, potom by nejspíš rozsah mé práce čítal minimálně dalších 20 stránek. Funkce bankovních karet a jiných elektronických platebních prostředků lze jen těžko zredukovat do stručnějšího textu. Počínaje stranou č. 14 tedy podrobně představuji selektované nástroje platebního styku. Jako první přicházejí na řadu hladké platby, tj. úhrady (podle bankovní terminologie tzv. „kreditní operace“) a přímá inkasa („přímé debety“). Jinou podobu však na sebe berou v tuzemském a jinou v mezinárodním platebním styku. Proto se jim věnuji nejprve z pohledu vnitrostátního platebního styku, kde se lze setkat s nejrůznějšími modely převodních příkazů. U internacionálních hladkých plateb je důležité pamatovat na podstatné položky platebního příkazu, které jsou vzhledem k technickým podmínkám tuzemských úhrad zásadně odlišné.

-8-

Závěrem kapitoly se dotýkám i otázky příčin selhání plateb prováděných bezhotovostními bankovními převody. Nejrozsáhlejší oddíl, oddíl třetí, nese příznačný název „Dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso – významné instrumenty mezinárodního obchodu“. Oba dva jmenované bankovní produkty totiž opravdu patří k vynikajícím platebním službám (akreditivní transakce plní mimo jiné i funkci zajišťovací a úvěrovou) využívaným hlavně velkými podniky pro zaručení vlastnictví jejich obchodovaného zboží či předmětu. Protože akreditivní a inkasní vztahy mezi jednotlivými účastníky jsou složitě propletené, snažím se o objasnění souboru práv a povinností, které vůči jednotlivým subjektům v souvislosti s těmito platebními tituly vznikají. Vše i prakticky znázorňuji na schématech vysvětlujících postupný průběh dané operace. Šeky jsou spíše doplňkem uzavírajícím celou čtveřici. Jejich pozice na posledním místě v mém výčtu je záměrná. Tyto převoditelné cenné papíry mají svůj smysl spíše v úvěrových obchodech nežli v neutrálně zprostředkovatelských bankovních činnostech. Kromě jiného stále převládají dohady, zdali je skutečně lze řadit mezi faktické platební nástroje, a pokud ano, pak vyvstává ještě dotaz, zdali jsou rázu spíše dokumentárního nebo nedokumentárního. V poslední kapitole uskutečňuji finální srovnání všech uvedených platebních forem z hlediska jejich výhod, nevýhod, nákladů souvisejících při jejich využití a řady dalších aspektů. Na podkladě těchto dat včetně několika grafických znázornění provádím závěrečné hodnocení vzešlé ze získaných výsledků komparace.

-9-

1. Vymezení pojmu platební styk; členění forem platebního styku 1. 1. Pojem platebního styku „Platebním stykem v širším slova smyslu chápeme systém organizovaný finančními institucemi, jenž umožňuje hotovostní i bezhotovostní peněžní přesuny mezi fyzickými a právnickými osobami.“

1

V užším slova smyslu hovoříme o jakési soustavě různorodých

metod placení a zúčtování peněžních prostředků mezi plátcem a příjemcem. Klíčovým prvkem jsou tedy peněžní transakce mezi těmito dvěma stranami. Konkrétní účel těchto transakcí determinuje způsob jejich realizace a tvaruje jednotlivé podmínky jejich provádění. Platebně-zúčtovací vztahy nemusí být nezbytně jen záležitostí plátce a příjemce. Jejich počínání se přizpůsobuje bankovní činnosti, která plní platební příkazy svých zákazníků.

1. 2. Právní regulace platebního styku Hlavní právní normou, která je závazná pro všechny bankovní i nebankovní společnosti působící na území České republiky, jakož i pro pobočky zahraničních bank, je zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších změn a doplňků. Tento zákon nabyl právní účinnosti k 1. lednu 2003. Mezi základní důvody jeho přijetí patří vedle implementace směrnic evropských společenství2 zejména právní uspořádání bezhotovostních forem placení, jež byly do té doby upraveny velmi sporadicky. S tímto zákonem úzce koresponduje další předpis, a to vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, všeobecně nazývaná vyhláška o platebním styku. Vztahy mezi bankami a jejich klienty (např. ustanovení smlouvy o běžném účtu) jsou usměrňovány zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn 1

MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. Brno: 3. rozš. vyd. ECON, 1994. 374 s. ISBN 80-901627-2-X. s. 14 2 1) provádění převodů peněžních prostředků – implementace směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech 2) vydávání a užívání elektronických platebních prostředků – implementace směrnice č.2000/46/ES o instituci elektronických peněz; záměrem této směrnice je zamezit nekontrolovatelné emisi elektronických peněz a prohloubit důvěru veřejnosti k elektronickým platebním prostředkům 3) vznik a provozování platebních systémů na základě směrnice č. 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry

- 10 -

a doplňků, ale i zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších změn a doplňků, který mimo jiné určuje, jaké platební operace smějí banky konat (např. vydávání a správa platebních karet, cestovních šeků, otevírání akreditivů, obstarávaní inkasa aj.). Otázky týkající se provozu mezibankovních platebních systémů a dohledu nad nimi, stanovování platebněsprávních deliktů a emise bankovek a mincí zodpovídá zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších změn a doplňků . Přeshraniční a mezinárodní platební styk se dále řídí vedle již citovaného zákona o bankách také zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků, podle něhož peněžní úhrady přes hranice provádějí ty subjekty, které mají tuto pravomoc v rozsahu bankovní licence nebo získaly devizovou licenci od ČNB nebo na základě jednotné bankovní licence.3 V rámci harmonizace práva našeho státu se zeměmi Evropské unie byl taktéž zřízen institut finančního arbitra, jehož postavení je deklarováno zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších změn a doplňků. „Hlavním posláním finančního arbitra je rychlé, bezplatné a efektivní vyřizování sporů mezi institucemi provádějícími peněžní převody a jejich klienty mimosoudní cestou.“ 4 Vyjma těchto předpisů existuje celá škála dalších, regulujících okruhy přímo s platebním stykem související. Tyto vedlejší právní prameny jsou podrobněji přiblíženy v kapitolách věnovaných konkrétním platebním nástrojům.

1. 3. Členění forem platebního styku Platební styk členíme podle několika rozličných kritérií. Výchozí je kritérium podoby peněz, s nimiž právě přicházíme do platebně-zúčtovacího vztahu. Toto členění nám sděluje, zda se v konkrétní situaci pracuje s fyzickými platidly, tj. bankovkami a mincemi (hotovostní platby), či zda jde o účetní, resp. elektronický převod (bezhotovostní platby), u něhož fyzická platidla přímo nefigurují. Z hlediska teritoria transakce od sebe vzájemně oddělujeme tuzemský, zahraniční a přeshraniční platební styk. Tuzemský se odehrává uvnitř národní ekonomiky, nejčastěji v tuzemské měně, zahraniční se odehrává mezi tuzemskými a zahraničními subjekty včetně 3

Podle: JOPEK, David. Právní regulace bezhotovostního platebního styku. z podkladových materiálů Právní rádce, praktická příručka, 2007-10-24 [online]. [cit. 2008-12-21]. Dostupný z WWW: 4 Finanční arbitr České republiky [online]. [cit. 2008-12-21]. Dostupný z WWW:

- 11 -

plateb prováděných tuzemci přes hranice. Přeshraniční převody probíhají mezi účetními záznamy vedenými úvěrovými institucemi zemí Evropského hospodářského prostoru do výše transakce 50 000 EUR. Jestliže se rozhodujeme, zda k platbě předložíme také specifické průvodní dokumenty, volíme mezi stykem dokumentárním a nedokumentárním. Právě dokumentární platby na sebe váží dodání průvodních dokumentů za účelem oboustranného vyrovnání dodavatele a odběratele. Nedokumentární styk se řídí příkazy jednoho jediného účastníka platebního případu. Z pohledu smluvního postavení banky se orientujeme na instituty závazkové (např. dokumentární akreditiv, bankovní záruka), kdy se banka v rámci dohody mezi ní a plátcem zaručuje za realizaci transakce, a bezzávazkové (např. hladké platby, dokumentární inkaso) kdy příslušnou transakci jen zprostředkovává. Probíhají-li transakce jen mezi klienty téhož bankovního ústavu, jedná se o vnitrobankovní styk. Probíhají-li transakce s účastí dvou a více bank, jedná se o mezibankovní styk. Dále podle rychlosti uskutečnění dané operace lze od sebe rozlišit standardní platby, jsou-li peníze připsány ve smluvně dohodnutém termínu, a expresní platby, jež zajišťují urychlené odepsání peněz z účtu plátce a jejich okamžité připsání na účet příjemce, obvykle za mimořádný poplatek.5 S přihlédnutím k těmto rozlišovacím rysům aplikujeme v praxi celou škálu platebních nástrojů, jimiž je zajištěn bezproblémový chod platebního styku. Těmi nejvýznamnějšími, což jsou bankovní převody (jinak též hladké platy), platby prostřednictvím dokumentárního akreditivu a inkasa, a šeky, se zabývám na následujících stránkách. Podrobnosti o ostatních aktech (hotovostní operace, elektronické platební prostředky, směnky a bankovní záruky) vyložím nyní jen v krátkosti. Hotovostní operace Jsou to, velmi zjednodušeně řečeno, peněžní pohyby (vklady a výběry) bankovek6 a mincí, tzn. peněz fyzické podoby (papírových a kovových), mezi plátcem a příjemcem. Hotovost je možno vložit na účet na pokladní přepážce banky7, do nočního trezoru8 anebo odvodem

5

Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-4627. s. 142 – 143 6 Dříve i státovek. 77 Na přepážkách bankovních prodejních míst lze obyčejně vkládat hotovost jak v domácí, tak i v cizí měně. Hotovost v cizí měně je bankou přijímána v měnách uvedených na jejím kurzovním lístku a ve stanovených nominálních hodnotách. 8 Noční trezor je úschovný objekt s vhazovacím zařízením, kam lze vhazovat obaly s hotovostí i mimo pokladní hodiny prodejního místa.

- 12 -

hotovosti v uzavřených obalech9, což má smysl, je-li ukládána nadměrně vysoká hotovost. Výběr lze praktikovat přes výběrní lístky, hotovostními šeky, poukazem ze svého účtu pro hotovostní výplatu či bankovní kartou.10 Elektronické platební prostředky „Elektronickým platebním prostředkem je prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem. Je to ale i takový prostředek, který v sobě uchovává určitou finanční hodnotu v elektronické podobě.“

11

Spadají mezi ně

platební karty, internetbanking, homebanking (telefonické bankovnictví skrze mobilní telefon), elektronické peněženky12 a dálkové přenosy dat (internet, telefon, GSM). Nejdominantnějším

elektronickým

platebním

prostředkem,

ať

už

z hlediska

jeho

dlouhodobosti či z hlediska objemu transakcí jeho prostřednictvím zrealizovaných, jsou bezpochyby platební karty. Směnka Směnka je druh cenného papíru, který představuje závazek výstavce zaplatit určitou částku v určitý den oprávněnému majiteli této listiny (směnka vlastní) anebo příkaz jiné osobě, aby zaplatila určitou částku ve stanovený den osobě označené v řadu této listiny, na přesně stanoveném místě (směnka cizí). Slouží především jako náhrada za plnění z kupní smlouvy, a to buď jako prostá platba (samostatná), nebo v kombinaci s dokumentární platbou (kombinovaná), kdy je akceptací směnky nahrazováno plnění ze strany kupujícího, resp. kupující je v podstatě akceptací směnky úvěrován prodávajícím.13 Bankovní záruka Bankovní záruka je písemné prohlášení banky v záruční listině, že uspokojí beneficienta (příjemce platby) do výše určité finanční částky, jestliže třetí osoba nesplní svůj dluh mající vůči němu.14 Nejedná se tedy ani tak o operaci platebně-zúčtovací jako spíše o jistý druh 9

Uzavřené obaly pobočky přijímají většinou pouze během pokladních hodin. Podle: Komerční banka, a.s. Tuzemský hotovostní platební styk. [online]. [cit. 2008-12-23]. Dostupný z WWW: 11 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech (zákona o platebním styku), § 15 odst. 1. [online]. [cit. 2008-12-23]. Dostupný z WWW: 12 Elektronická peněženka je obdoba platební nebo telefonické karty, kterou lze neomezeně aktivovat a dobíjet. Obstarávají převážně menší platební transakce přes internet. 13 Viz 3.6. Průběh akreditivní operace, str. 30 14 Podle: MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. 3. rozš. vyd. Brno: ECON, 1994. 374 s. ISBN 80-901627-2-X. s. 117 10

- 13 -

ručení. Proto je také považována za zcela nejspolehlivější zajišťovací institut, převzala-li ji úspěšná bankovní společnost.

- 14 -

2. Hladké platby – nejrozšířenější bezhotovostní platební prostředek 2. 1. Hladké platby v tuzemském platebním styku Hladké platby, resp. bankovní převody (straight payments)15 jsou nejrozšířenějšími bezhotovostním platebními instrumenty. Jejich provádění podléhá v Evropské měnové unii směrnici č. 97/5 ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních převodech, jež byla později přímo promítnuta do zákona č. 124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších změn a doplňků, která se nyní vztahuje i na přeshraniční platební styk. Předpoklady pro provádění mezinárodních plateb jsou zakotveny v zákoně č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků. Bližší podrobnosti upravuje vyhláška ČNB č. 183/2002, kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům.

2. 2. Historický vývoj tuzemských hladkých plateb Do roku 1979 probíhaly bankovní převody způsobem postaveným na ručním zúčtování let padesátých a šedesátých. Ten fungoval tak, že převodní příkazy se vypisovaly ve čtyřech kopiích (pro plátce, pro příjemce, pro pobočku plátcovy převádějící instituce, pro pobočku příjemcovy převádějící instituce). Vypořádání pak proběhlo na každé z poboček ručně v okamžiku získání kopie příslušného příkazu. Pobočka vedoucí účet příjemce již dále tiskopisy nearchivovala, neboť byly již zpracovány pobočkou plátce pomocí dálnopisných terminálů propojených v jedné síti. S příchodem 80. let 20. stol. byl však tento pomalý a zastaralý účetní standard nahrazen standardem ABO (automatizované bankovní operace). Tak byly položeny stavební kameny jednodílného platebního příkazu. Ten nově zaváděl číselné kódy, na jejichž základě provedla banka plátce celou platební operaci bez přeposílání jakýchkoli jiných písemných informací. Systém ABO v mnohém předběhl svou filozofii, jelikož počtem zpracovávaných položek a objemem proudících transakcí šlo o jeden z největších své existence, jež byl překonán až po vytvoření Evropské unie. Na začátku 90. let došlo k radikálnímu zlomu. Plánovitě řízený bankovní sektor s jednou

15

Termín „hladké platby“ se používá především ve smyslu zahraničního a přeshraničního platebního styku.

- 15 -

monobankou a několika málo specializovanými bankami byl nahrazen klasickou dvoustupňovou bankovní soustavou. Přibyla i nová zodpovědnost pro tehdejší SBČS – kontrola likvidity obchodních bank, tj. krytí plateb v mezibankovním zúčtování.16 S přihlédnutím k tomu byl v roce 1992 vybudován systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System), který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách. „Základním předpokladem jeho fungování je smluvní ujednání mezi příslušnou bankou a zúčtovacím centrem ČNB o vedení účtů platebního styku a o předávání a přejímání dat.“ 17

2. 3. Náležitosti převodních příkazů Aby dané transakce mohly vůbec probíhat, musí mít oba účastníci tohoto obchodně-právního vztahu zřízený běžný či jiný typ účtu u kterékoliv banky.18 Kromě toho veškeré příkazy pro převod finančních prostředků musí splňovat určité obligatorní náležitosti. Ať už jde o kterýkoliv druh převodního příkazu, příslušný tiskopis musí obsahovat: ♦ označení, že se jedná o určitý druh převodního příkazu (příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, příkaz k automatickému převodu) ♦ bankovní spojení (tj. číslo účtu a kód banky) plátce a příjemce ♦ numericky vyjádřenou částku platby ♦ označení měny (není-li uvedena, má se za to, že platba má být vyúčtována v domácí měně) ♦ datum splatnosti příkazu ♦ podpis oprávněné osoby podle podpisového vzoru (popř. elektronický podpis).19 Kromě těchto povinných náležitostí mohou být na základě oboustranné dohody připojeny i další fakultativní náležitosti: ♣ konstantní symbol (není-li bankou přímo dán jako povinný údaj) – skládá se z jednomístné až trojmístné základní části vyjadřující charakter platby /Z/ a jednomístné

16

Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-4627. s. 142 – 143 17 SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3.vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 438 s. ISBN 978-80-7265-107-8, s. 356 18 Založení běžného či jiného účtu u banky v České republice je zásadním předpokladem uskutečňování jakékoliv formy platebního styku. 19 U příkazů prováděných elektronickou formou se používají elektronické podpisy podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu; převody peněz lze již dnes díky rostoucímu významu a oblibě home-, resp. phonebankingu provádět i telefonicky. V tomto případě si operátor ověřuje totožnost klienta prostřednictvím určitých zabezpečovacích prvků nebo kontrolních otázek, jež má klient uvedené ve smlouvě o zřízení svého běžného, popř. jiného účtu.

- 16 -

proměnné části vyjadřující způsob placení /X/; výsledné schéma vypadá tedy takto: ZZZX ♣ variabilní symbol – může obsahovat nejvýše 10 číselných znaků; nejčastěji se uvádí číslo faktury, resp. smlouvy, avšak v rámci ujednání mezi plátcem a příjemcem to může být jakýkoliv jiný údaj (rodné číslo plátce aj.) ♣ specifický symbol– kód sloužící bance ke zpracování platby s maximálním počtem 10 numerických znaků; lze ho uvádět pouze na základě dohody s příslušným peněžním ústavem20 ♣ datum splatnosti, kdy má být částka odepsána z účtu plátce ♣ zprávu pro příjemce – textová zpráva ve formě tzv. „AV pole“, kterou banka předává příjemci nebo příkazci (maximálně 150 alfanumerických znaků).21

2. 4. Druhy převodních příkazů Hladké platby mohou mít hned několik podob, hlavní princip je však téměř stejný. Vždy se jedná o bezhotovostní převod finančních prostředků z účtu plátce na účet příjemce, a to na základě příkazu vystaveného klientem banky. Záleží ale na tom, zdali počáteční iniciativa vychází ze strany plátce či ze strany příjemce platby. V rámci tohoto kritéria od sebe rozlišujeme kreditní operace realizované příkazy k úhradě a přímé debety, tedy inkasní formy placení , které se uskutečňují formou příkazů k inkasu. Příkaz k úhradě (payment order) je příkaz klienta jeho bance, aby na vrub jeho účtu byla v určitém okamžiku převedena určitá částka ve prospěch účtu jiného subjektu (viz příloha 1). Příkaz k inkasu (collection order) je jakýmsi zrcadlem k příkazu k úhradě. Pokyn k jeho provedení zde nevychází z podnětu plátce, nýbrž z podnětu příjemce. Jinými slovy se jedná o pokyn příjemce platby jeho převádějící instituci, aby zprostředkovala převod peněžních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu.22 Inkaso lze využívat však pouze v taxativně vymezených situacích, a to tehdy, jestliže:
byl tento způsob převodu finančních prostředků ujednán mezi všemi třemi stranami (tj. mezi plátcem, příjemcem a bankou plátce)

20

Zejména při platbách spojených se sporožirovými účty České spořitelny, a.s.se jako specifický symbol uvádí číslo tohoto účtu. 21 Podle: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3.vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 438 s. ISBN 978-80-7265-107-8, s. 76 – 81 22 Podle: MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5, s. 43

- 17 -


tak vyplývá z pravomocného a vykonavatelného rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu (např. soudní exekuce nezaplacené pokuty)
je k tomu banka vedoucí účet oprávněna na základě předchozí smlouvy s klientem (za peněžní částky za debetní úroky a poplatky za služby spojené s vedením účtu, za zpracování položek platebního styku, jež jsou zúčtovávány jako tzv.“přímé inkaso“; za proplácení plateb provedených šeky či platebními kartami).23 Za jiných než za těchto okolností nelze inkasní příkaz provést.24 Vedle těchto jednorázových bankovních převodů se v praxi pravidelně setkáváme také s příkazy hromadnými a trvalými. Příkazy hromadné povahy se oproti jednorázovým vyznačují tím, že v sobě zahrnují požadavek k provedení více plateb najednou. Na příslušném formuláři musí být proto uvedeno více bankovních spojení platebních příjemců, popř. více konstantních symbolů (viz příloha 2). Trvalé příkazy slouží k pravidelnému periodickému zasílání opakovaných plateb v neměnné výši. Mohou sloužit např. k pravidelné úhradě nájmu, splátek úvěrů atd. Včetně veškerých podstatných údajů, jež jsou nezbytnou součástí jakéhokoliv jiného převodního příkazu, musí zde být navíc uvedeno i datum provedení platby, tj. kdy mají být peníze odepsány z účtu příkazce (např. ke konci měsíce, ke každému 15. dni v měsíci atd.). Užití trvalého příkazu je jak pro banku, tak i pro klienta efektivním řešením, neboť při jeho nastavení je příkaz zadán do zúčtovacího systému a následně je již prováděn automaticky. Některé bankovní organizace rovněž poskytují službu automatických převodů (zůstatku), prostřednictvím nichž lze na vybraných účtech udržovat likviditu a koncentrovat hotovost. „Automatický převod zůstatku probíhá mezi dvěma účty, z nichž jeden je označen jako zdrojový a druhý jako cílový. Převod probíhá jako poslední účetní operace před úročením. Banka umožňuje nastavit následující typy automatických převodů zůstatků:  převod nadlimitního zůstatku – pokud je zůstatek na zdrojovém účtu na konci dne vyšší

než požadovaný zůstatek, je nadlimitní částka převedena na cílový účet  dotace na stanovený zůstatek – pokud je zůstatek na zdrojovém účtu na konci dne nižší

než požadovaný zůstatek, je chybějící částka převedena z cílového účtu

23

Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179462-7, s. 146 24 Podmínkou k tomu, aby inkasní operace mohla vůbec proběhnout, je předchozí mandát (tzv. „svolení k inkasu“, „souhlas s inkasem“), v němž plátce specifikuje číslo účtu příjemce a maximální částku, která má být odepsána. (viz příloha 3).

- 18 -

 udržování stanoveného zůstatku – kombinace obou předchozích typů.“

25

Speciálním nebankovním platebním produktem je SIPO (Sdružené inkaso plateb obyvatelstva). Tato zkratka znamená obstaravatelskou činnost České pošty, s.p., spočívající v inkasování plateb od fyzických osob ve prospěch jiných subjektů, které s tímto podnikem uzavřely smlouvu o obstarávání SIPO. Umožňuje sdružit všechny pravidelné platby (vodné, stočné, plyn, nájem, telefon, pojistné, předplatné novin atd.) do jedné jediné. SIPO platbu lze provést hotově přímo na poštovním úřadě nebo přes doručovatele. Alternativou je i udělení svolení k inkasu SIPO ve vlastní bance anebo přes jednorázový příkaz k úhradě. V takovémto případě je vždy vyžadováno uvedení variabilního (identifikační číslo nacházející se v první kolonce aktuálního dokladu SIPO) a specifického symbolu (spojovací číslo nacházející se ve druhé kolonce aktuálního dokladu SIPO).26 Schéma 1: Obecný průběh hladkého platu (úhrady): příkaz k převodu

Plátce

příkaz k převodu

Banka příjemce

Banka plátce

účtování

Příjemce

Zdroj: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-4627. s. 145

2. 5. Hladké platby v zahraničním platebním styku V zahraničním platebním styku nazýváme kreditní operace a přímé debety jednotně hladkými platbami. Dělíme je dle dvou zásadních hledisek: 1) z pohledu klienta banky na: a) hladké platby došlé (peníze, které inkasujeme od odběratele) b) hladké platby vyšlé (peníze, které platíme dodavateli) 2) z hlediska okamžiku doručení zboží zákazníkovi na: 25

Raiffeisenbank, a.s. Automatický převod zůstatku [online]. [cit. 2008-12-23]. Dostupný z WWW: 26 Podle: Česká pošta, s.p. SIPO – Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva [online]. [cit. 2008-12-23]. Dostupný z WWW:

- 19 -

a) hladké platby před dodáním zboží – akontace 27 b) hladké platby po dodání zboží. O tom, jak konkrétní peněžní ústav postupuje při realizaci hladkých plateb, by měl být klient ve své bance vždy včas informován, a sice již v té chvíli, kdy se rozhodne zřídit si u ní účet. Poté dostává k dispozici Všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Zákazník by zároveň měl bance sdělit, jaké operace hodlá jejím prostřednictvím uskutečňovat a banka by mu měla ihned odpovědět, jak mu je zajistí, včetně informací o rozsahu korespondenčních vztahů i případném vyúčtování služeb jejich či dalších českých bank (prostředníků). Je-li banka klienta v přímém korespondenčním vztahu se zahraniční bankovní organizací, odepíše či inkasuje příslušnou částku, popř. zatíží jeho účet. Poté požádá svou korespondenční banku, u které má veden nostro účet28, nebo která má u banky plátce otevřen loro účet29, o vyrovnání ve výši hodnoty převáděné částky, což se řeší buď kreditováním loro účtu korespondenční instituce, nebo debetováním nostro účtu instituce příkazce. Složitější průběh má tato operace v případě neexistence korespondenčních vztahů. Pak se využívá služeb jedné nebo více třetích bank a jejich nostro a loro účtů. U hladkých plateb vyšlých ze zahraničí by měl být klient obeznámen s tím, jak má předkládat platební příkazy spolu s dodržením všech povinných položek. O samotném zaúčtování platby je příkazce vyrozuměn:  debetním návěštím, z něhož je zřejmé, jakými postupy byla platba provedena, jakou korunovou částku byl účet klienta zatížen  výpisem z účtu, na jehož vrub byla platba zrealizována, jež je klientovi odesílán ve smluvně určených intervalech.

2. 6. Náležitosti zahraničního platebního příkazu Pro to, aby příslušná suma byla na účet příjemce připsána řádně a včas, nesmí být při vyplňování zahraničního příkazu opomenut žádný z těchto údajů: bankovní spojení plátce a příjemce název účtu plátce a příjemce sídlo banky příjemce (odpovídající SWIFTové adrese banky příjemce či přesnému, nezkrácenému názvu a adrese banky příjemce) částka převodu 27

V obchodní praxi jsou většinou požadovány určité dílčí částky z celkové sumy dodávky; výjimečně zní akontace na 100 % plat předem, zpravidla jen u některých nových obchodních partnerů. 28 Nostro účet = účet, který má banka u jiné banky (obvykle tuzemská banka u banky v cizině v cizí měně). 29 Loro účet = účet, který vede tuzemská banka zpravidla v tuzemské měně pro jinou zahraniční banku.

- 20 -

měna převodu označení, která strana bude hradit poplatky (OUR, BEN nebo SHA) označení, s jakou prioritou má být platba zpracována podpis oprávněné osoby podle podpisového vzoru (popř. elektronický podpis). Neuvedením následujících informací nelze přímo přivodit selhání platby, přesto je některé převádějící instituce doporučují v zahraničních příkazech uvádět: SWIFTová30 adresa banky příjemce (nemá-li tato banka takovouto adresu, poté přesný, nezkrácený název a adresa této banky) kód země příjemce datum splatnosti důvod platby (do tohoto pole lze uvést i informaci pro příjemce).31

2. 7. Lhůty pro provádění převodních příkazů Banky uvádějí lhůty pro zpracovávání platebních příkazů ve Všeobecných obchodních podmínkách či přímo ve smlouvách o vedení běžného, popř. jiného účtu. U odchozích zahraničních plateb jsou obvykle prostředky odepsány z účtu plátce v den splatnosti uvedený na příkazu, byl-li převádějící instituci doručen ještě tentýž den, resp. do odpoledních hodin tohoto dne. Mezní časy pro zadávání plateb se také odvíjejí od časového harmonogramu. Klient může požadovat i expresní nebo urgentní vyřízení příkazu. V takovém případě musí být příkaz bezvýhradně realizován ve lhůtě uvedené v platném sazebníku či smluvním dodatku. Lhůty realizace expresního příkazu však mohou být stanoveny individuálně po dohodě s bankou. Vnitrobankovní cizoměnové platby mezi dvěma účty vedenými v různých měnách nebo mezi korunovým účtem a účtem v cizí měně banky zpravidla zajišťují maximálně do dvou bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu. Připadne-li den splatnosti na sobotu, neděli či den pracovního klidu, provede banka platbu nejpozději první následující bankovní pracovní den.32 V rámci zahraničního bezhotovostního 30

SWIFT (The Society For Worldwide Interbank Financial Telecommunication = Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci) je počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat, v jehož rámci má každá zúčastněná instituce svůj jedinečný kód BIC (bank identification code – bankovní identifikační kód), kterým se identifikuje. 31 Podle: Raiffeisenbank, a.s. Technické podmínky – platební styk [on-line] [cit. 2008-12-26]. Dostupný z WWW: 32 „Bankovní pracovní den je den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svou činnost“; Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech (zákona o platebním styku),

- 21 -

platebního styku jsou platby zpracovávány s ohledem na soboty, neděle a dny pracovního klidu v České republice a v zahraničí. V případě příchozí úhrady jsou částky připisovány podle lhůt uveřejněných ve Všeobecných obchodních či smluvních podmínkách.33 „Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem. Není-li taková lhůta dohodnuta, do pěti bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.“ 34

2. 8. Poplatky spojené s realizací zahraniční platby Důležitým polem mezinárodních platebních příkazů je i kolonka, v níž plátce určuje zaškrtnutím příslušného označení, kdo bude hradit veškeré výlohy spojené s realizací dané platby. Tato označení jsou de facto trojího druhu: OUR – příkazce hradí všechny výlohy své banky a všechny výlohy banky příjemce, jakož i případné poplatky zprostředkující banky BEN – opačný stav, tzn. příjemce hradí všechny výlohy banky své, banky příkazce a další související výlohy mající vůči zprostředkující bance SHA – příkazce hradí všechny výlohy své banky, příjemce své, popř. vedlejší výlohy korespondenční banky související s převodem. 35

2. 9. Závady při neúspěšnosti provedení hladkých plateb Při prováděných převodů se mohou rovněž vyskytnout jisté potíže, jejichž následkem může dojít k tomu, že platba nedojde na místo určení, což způsobí bankám i jejich zákazníkům značné komplikace. Nejběžnější závady na straně příkazce: ◊

nesprávné bankovní spojení příjemce a nesprávný název jeho finančního ústavu

§ 8, odst. 3. [on-line] [cit. 2008-12-26]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/files/2005/zakon_o_plat_styku_2004.pdf > 33 Tyto lhůty se obvykle pohybují v intervalu tří až pěti bankovních pracovních dnů. 34 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech (zákona o platebním styku), § 8, odst. 3. [on-line] [cit. 2008-12-26]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/files/2005/zakon_o_plat_styku_2004.pdf > 35 Podle: Raiffeisenbank, a.s. Technické podmínky – platební styk [on-line] [cit. 2008-12-26]. Dostupný z WWW:

- 22 -

◊

v některých relacích (především státy bývalého východního bloku) směrovaných na banku, jež není v úzkém korespondenčním vztahu s žádnou jinou bankou, popřípadě v zemi příjemce, nefunguje vnitřní zúčtovací systém.

Pokud se klient dožaduje přešetření, zda mezinárodní úhrada skutečně proběhla a neshledá-li tato ve své činnosti žádný nedostatek, lze předpokládat, že se banka kvůli přezkoumání bude domáhat náhrady. Tyto výlohy jsou vždy výrazně vyšší než výlohy, na něž jsou domácí klienti zvyklí. Většinou proto postačí, předá-li česká bankovní instituce beneficientovi kopii zprávy z systému SWIFT s vyznačením sekvence převodu (tj. s vyznačením, kdy byla úhrada vyslána a kdy přesně ji banka příjemce obdržela). Jestliže došlo k omylu ze strany vysílající instituce, je jen na její profesionální cti, aby uvedla celou záležitost do náležitého pořádku a plně vynahradila klientovi vzniklou škodu. U hladkých plateb došlých ze zahraničí rozhoduje také kritérium, k jakému subjektu je platba směrována. Je-li směrována: I. klientele banky, na kterou hladký plat došel II. klientele jiných peněžních ústavů III. klientele příležitostné. ad I.) Zákazník má u své banky veden jeden nebo více devizových účtů. Všechny došlé hladké platby jsou tedy připisovány ve prospěch tohoto účtu. Jedná-li se o korunový účet, je došlá deviza obyčejně přepočtena kurzem deviza nákup (v současné době je tento kurz stanoven podle kurzovního lístku vydaného ČNB nebo přímo konkrétní bankou). Zní-li účet na stejnou devizu, na jakou zní i přicházející finanční krytí, jsou peníze připsány rovnou na tento účet. Není-li tomu tak, banka učiní změnu devizy při použití měnového kurzu. Příjemce, který právě očekává příchod mezinárodní platby, má možnost ošetřit si zabezpečení kurzovního rizika podle domluvy s příslušnou pobočkou svého peněžního ústavu za předpokladu, že tuto službu vůbec poskytuje. Příkazy, jež nemohou být zpracovány pro nedostatečné krytí prostředků na jeho účtu, je banka oprávněna klientovi vrátit zpět nebo s nimi podle Všeobecných obchodních podmínek jinak nakládat. ad II.) Má-li příkazce a příjemce platby vedené své účty ve dvou různých institucích, je banka příkazce povinna bance příjemce vynahradit ztrátu buď: o prostřednictvím devizových účtů, které si tyto instituce vzájemně spravují o prostřednictvím clearingového střediska ČNB, pokud účet příjemce zní na CZK o prostřednictvím účtu banky příjemce, vedeného u jiné zahraniční banky (nostro účtu).

- 23 -

ad III.) Hladké platby vytyčené pro příležitostnou klientelu jsou avizovány nejbližší pobočkou příjemci, který bance následně sdělí, jak má být s došlou sumou nadále naloženo.36 V souvislosti s hladkými nedokumentárními platbami je zapotřebí poukázat na to, že platební závazek se považuje za splněný teprve momentem, kdy platba dojde na účet beneficienta (příjemce platby).

36

Podle: HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY. Hladké platy v mezinárodním platebním styku. Praha: P.P. Agency, 1995. 16s. s. 8 – 11

- 24 -

3. Dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso – významné instrumenty mezinárodního obchodu 3. 1. Dokumentární platby – obecná charakteristika Dokumentární platební prostředky zaujímají postavení vyššího stupně platebních forem s vyšší jistotou zaplacení pohledávek z nich vyplývajících. V mezinárodní praxi byly totiž vyvinuty metody, jimiž se zvyšuje povinnost uhradit své závazky ze strany odběratelů. Tyto metody povolují vykonání platby až po dodání zboží, respektive po předložení specifických dispozičních dokumentů, které toto zboží představují, anebo oproti uvolnění zboží ve prospěch importéra. Dokumentární platby plní tedy zabezpečovací funkci, aby si exportér prostřednictvím dokumentů ponechal kontrolu nad zbožím až do jeho zaplacení.

3. 2. Dokumentární akreditiv – základní charakteristika Dokumentární akreditiv (Letter of Credit – L/C) je velmi sofistikovaným bankovním produktem , jehož správné pochopení je vzhledem k možnosti jeho praktického aplikování pro každého uživatele nezbytností. Ať už se jedná o exportéra, importéra či banku, je pro všechny zúčastněné poskytování akreditivu velkým přínosem, nicméně podcenění či ignorace tohoto platebního prostředku může vést (a zpravidla také vede) k velkým časovým i materiálním ztrátám. Tento platebně-zajišťovací nástroj se uplatňuje při finančním vypořádání obchodních operací v tuzemském i zahraničním platebním styku, tzn. při nákupu či prodeji zboží, služeb, nemovitostí, cenných papírů atd.. Dokumentární akreditiv můžeme taktéž definovat jako neodvolatelný písemný bankovní závazek vystavený z iniciativy kupujícího, jímž uděluje příslib, že poskytne prodávajícímu určité plnění, budou-li do určité doby splněny akreditivní podmínky.37 V ČR se akreditivy řídí právní úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků, a sice v hlavě II., díle XX. pod názvem Smlouva o otevření akreditivu. Tímto abstraktním ustanovením jsou načrtnuty kroky, jež je nutné učinit pro platné uzavření tohoto zajišťovacího institutu.38 Protože z hlediska mezinárodního práva jsou ovšem vztahy mezi účastníky akreditivních operací brány na bázi určité obchodní zvyklosti, přistoupila Mezinárodní obchodní komora v Paříži k jejich sjednocení a vypracovala Jednotné 37

Protože jde o akreditiv dokumentární, splněním akreditivních podmínek se myslí předložení stanovených dokumentů (viz . 3. 6. 1. Zpracovávání akreditivních dokumentů). 38 Viz 3. 4. Náležitosti příkazu k otevření dokumentárního akreditivu, str. 26.

- 25 -

zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits; dále jen UCP 500). Proto všechny dokumentární akreditivy, jejichž součástí je doložka o jejich aplikaci, se těmito zvyklostmi běžně řídí.

3. 3. Historický vývoj dokumentárního akreditivu Počátky dokumentárního akreditivu nalézáme již mezi 15. a 16. stoletím. Do dnešní podoby se však vyvinul až v polovině 19. století v Anglii. Jeho rozvoj tak vděčí nebývalému rozmachu mezinárodního obchodu, kdy bylo nezbytné najít metodu, jak financovat dovoz zboží ze zaoceánských kolonií. Východiskem se nakonec ukázal být námořní konosament (Bill of Landing – B/L) – listina užívaná v lodní dopravě, který vystavuje dopravce nebo jím zmocněná osoba. Tento spediční list představuje doklad o převzetí zboží k přepravě a zároveň dispoziční právo ke zboží v konosamentu uvedeném. Rozvoj dokumentárního akreditivu byl podmíněn i rozvojem pojistného trhu. Nejrozvinutější pojistný trh se vytvořil v Londýně – trh tzv. „pojistných upisovatelů Lloyds“. Také pojistka převzala princip převoditelnosti rubopisem, stala se cenným obchodovatelným papírem a banky mohly být zajištěny i proti přepravním a jiným rizikům. K největšímu rozmachu dokumentárního akreditivu došlo ve 20. století, kdy se zrychlením letecké, silniční, říční a železniční dopravy se též mnohonásobně rychleji rozvíjel i mezinárodní obchod. Artikly ve velkých objemech a rozličných druzích začaly kolovat celým světem a bylo proto třeba zajišťovat okamžitý transfer plateb. Tomu z velké části napomohl rozmach elektronických technologií, zejména počítačů a veřejné datové sítě – internetu.39

3. 4. Náležitosti příkazu k otevření dokumentárního akreditivu Dovozce otevírá akreditiv zasláním příkazu bance. Banka zváží podstupované riziko, následně rozhodne o otevření (neotevření) akreditivu a jeho typu. V souladu s mezinárodně platnými dokumenty jsou obsahem příkazu k otevření akreditivu následující údaje: •

jméno, adresa a právoplatný podpis příkazce podle podpisového vzoru

•

jméno a adresa beneficienta

•

bankovní spojení, k jehož tíži má být akreditiv otevřen (banka si zpravidla před otevřením akreditivu ověřuje krytí na uvedeném účtu)

39

Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-4627. s. 189 – 199, s. 202 – 203

- 26 -

•

částka akreditivu

•

platební podmínka (vista výplata, akcept směnky bankou apod.)40

•

jednoznačné označení druhu akreditivu (krytý, nekrytý, odvolatelný, neodvolatelný)

•

způsob doručení akreditivu

•

doložka o tom, kdy a kde je dokumentární akreditiv platný, tj. do kdy a na jakém místě je benificient povinen prezentovat předepsané dokumenty

•

výčet předepsaných dokumentů

•

dodací parita, tzn. které poplatky jsou zahrnuty v ceně

•

popis zboží, jeho množství a cena (nedoporučuje se příliš podrobný rozpis)

•

pojistná hodnota zboží

•

nejpozdější termín odeslání zboží

•

zda je zakázána částečná dodávka

•

pokyny bance, jak naložit s přijatými dokumenty

•

místo odeslání zboží a místo jeho určení

•

udání, který z obou partnerů bude hradit akreditivní výlohy (většinou výstavce platí své bance za poskytnutí tohoto produktu, zatímco beneficient obvykle hradí poplatky za avizování nebo potvrzení, za výplatu a poplatky za převod peněžních prostředků – varianta SHA).41

3. 5. Účastníci dokumentárního akreditivu Tabulka 1:

Účastníci dokumentárního akreditivu (podle počtu a role bank)

Subjekty akreditivní operace

Charakter činnosti

Kupující

importér, příkazce, žadatel o akreditiv

Prodávající

exportér, benificient, oprávněný z akreditivu

Banka importéra Banka exportéra

banka vystavující (otevírající) akreditiv banka avizující (oznamující) akreditiv; banka beneficienta; může mít roli jmenované či potvrzující banky

Další banka

další avizující (eventuelně i potvrzující) banka

Zdroj: Vlastní zpracování

40

Vista výplata = výplata na viděnou (viz 3.6. Průběh akreditivní operace, str.30). Podle: NEZVAL, Pavel. Platební a zúčtovací styk. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 1994. 143 s. ISBN 80-85879-07-7, s. 85 41

- 27 -

3. 5. 6. Vztahy mezi účastníky akreditivní operace Vztahy mezi účastníky akreditivní operace jsou zřejmé z následujícího schématu:

Schéma 2: Akreditivní závazkové vztahy obchodní smlouva Vývozce

Dovozce

smlouva o otevření akreditivu není přímý právní vztah

závazek banky dle UCP 500

závazek banky dle UCP 500

Potvrzující banka

Avizující banka

Vystavující banka mandátní vztah

Zdroj: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a .s., 2001. 142 s. ISBN 80-7169-977-2, s. 27.

Vztah mezi příkazcem (importérem) a beneficientem (exportérem) Relace mezi příkazcem (orderer) a beneficientem (beneficiary) se řídí obchodní smlouvou, ze které akreditiv vychází. Vlastní dokumentární akreditiv je však svou povahou od těchto vztahů oddělený. Banka má tedy své vlastní závazky jak k beneficientovi, tak k příkazci, které jsou ale z pohledu práva nezávislé. Vztah mezi příkazcem (importérem) a jeho (vystavující) bankou Na základě kupní smlouvy s akreditivní platební podmínkou je vystavující banka (issuing bank) povinna, předloží-li beneficient akreditivní dokumenty do smluvně daného provozního intervalu, poskytnout mu určité plnění na účet příkazce. Předložené dokumenty musí banka poté odevzdat příkazci. Příkazce je povinen bance uhradit hodnotu proplacených dokumentů, zaplatit všechny její poplatky a odměny a odškodnit ji za případné mimořádné výlohy.

- 28 -

Vztah mezi beneficientem (exportérem) a vystavující (importérovou) bankou Z právního hlediska nemají beneficient ani vystavující banka mezi sebou navzájem žádné závazky. Avšak v momentě doručení odpovídajících akreditivních listin má importérova banka povinnost plnit beneficientovi po splnění stanovených podmínek (po akceptaci) bez ohledu na nesplnění podmínek ze strany příkazce. Vztah mezi vystavující a avizující bankou Avizující banka (advising bank) je banka exportéra, která mu po ověření pravosti akreditivu oznamuje jeho otevření. Je-li tato banka zmocněna k revizi dokumentů a k provedení platby, jedná se o banku jmenovanou (nominated bank). Vystavující banka je povinna tuto banku odškodnit, musí tedy uhradit veškeré její výlohy. V případě, že by jmenovaná banka překročila rámec zmocnění, činí tak na vlastní riziko a ztrácí právo na hojení. Na základě žádosti vystavující banky může avizující banka akreditiv potvrdit, stává se tak bankou potvrzující (confirming bank). Potvrzující banka se tedy zavazuje beneficientovi, že zkontroluje akreditiv a bere na sebe závazek plnit vůči beneficientovi.42 Není-li připravena akreditiv potvrdit, ačkoliv k tomu byla vyzvána, musí o tom vystavující banku neprodleně informovat. I v tomto případě má vystavující banka povinnost banku potvrzující zahojit.43 Vztah mezi potvrzující bankou a beneficientem Banka potvrzující postupuje shodně jako banka vystavující dokumentární akreditiv. Vztah mezi beneficientem a potvrzující bankou je tedy obdobný jeho vztahu s vystavující bankou. Beneficient tak získává vedle vystavující banky druhého dlužníka v bance potvrzující, protože jejich vzájemné závazky mají solidární charakter. Pokud by tedy banka potvrzující nebyla ochotna beneficienta finančně uspokojit, může se obrátit na banku vystavující, která je rovněž povinna mu vyhovět. Vztah mezi avizující nebo potvrzující bankou a příkazcem

42

Rozdíl mezi bankou jmenovanou a potvrzující tkví v tom, že zatímco jmenovaná banka má v rámci zmocnění vystavující banky jen právo ke kontrole vypořádání akreditivní operace (má možnost volby, jestli tak učiní či nikoli), banka potvrzující má povinnost provést tento úkon. 43 Hojící banka = banka, která na základě zmocnění od vystavující banky a z jejího účtu poskytne potvrzující, popř. avizující bance (je-li jmenovanou bankou) „hojení“ – tedy uhradí této bance z účtu vystavující banky akreditivní částku, kterou vyplatila beneficientovi akreditivu na základě oprávnění, daného jí též vystavující bankou v akreditivu; v praxi jde o banku, která vede nostro účet (účet v příslušné měně pro potřeby mezinárodního platebního styku) vystavující banky.

- 29 -

Mezi příkazcem a potvrzující, popř. avizující bankou neexistuje žádný přímý závazkový vztah. Obě instituce vykonávají jen ty činnosti, jimiž byly pověřeny na základě příkazu a zmocnění vystavující banky, která pak pracuje na základě příkazu k otevření akreditivu od příkazce. V případě, že by avizující banka provedla oznámení nesprávně, je odpovědná vystavující bance, ne přímo příkazci. Tento subjekt má jen oprávnění uplatnit svůj nárok u banky vystavující. Vztah mezi avizující bankou a beneficientem Tato situace je téměř shodná s popisem v předchozím odstavci. Avizující banka je odpovědná vystavující bance za sebemenší pochybení. Nedohodnou-li si strany něco jiného, nemá beneficient žádné oprávnění vůči avizující bance. Obecně však platí, že avizující banka odpovídá beneficientovi za přezkoumání autentičnosti akreditivu a objasnění neúplných instrukcí.44

3. 6. Průběh akreditivní operace Schéma 3: Otevření dokumentárního akreditivu 1 dovozce (kupující, příkazce)

vývozce (prodávající, beneficient)

2 3

banka

5

4

dovozce (vystavující)

banka vývozce (avizující)

1.

mezi vývozcem a dovozcem dojde k uzavření kupní smlouvy

2.

na základě této smlouvy a jejích podmínek požádá dovozce svou banku o otevření akreditivu

3.

je – li akreditiv otevřen, oznámí banka tuto skutečnost dovozci

4.

otevření akreditivu oznámí banka dovozce bance vývozce a požádá o jeho avizování, resp. potvrzení

5. oznámení o otevření akreditivu vývozci Zdroj: Vlastní zpracování 44

Podle: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2001. 142 s. ISBN 80-7169-977-2. s. 27 – 31

- 30 -

Exportér a importér se domluví na všech podstatných okolnostech (záležitosti týkající se akreditivních dokumentů, kdo hradí poplatky atd.) a následně spolu uzavřou obchodní kontrakt s akreditivním platebním titulem. Kupující proto poprosí svou banku o vystavení dokumentárního akreditivu ku prospěchu prodávajícího. Je-li banka ochotna mu tuto službu poskytnout (splňuje-li také kritérium bonity, zajištění atd.), učiní potřebné zajišťovací úkony a vystaví akreditiv na základě příkazu k jeho vystavení (viz příloha 5). Obsahem tohoto příkazu, který je nedílnou součástí smlouvy o otevření akreditivu, jsou i vedlejší písemné instrukce importéra. Vystavující banka oznamuje otevření akreditivu beneficientovi (beneficiary). Z důvodu ověření jeho autenticity je akreditiv avizován beneficientovi telekomunikačním systémem SWIFT přes jinou domácí bankou. Tato banka může akreditiv avizovat, ale i potvrdit, je-li k tomu vystavující bankou oprávněna a snaží-li se tak učinit, je nazývána bankou potvrzující. Kromě toho je i dovozci nápomocna s prezentací dokumentů a je jí dovoleno upozornit ho na některé nesrovnalosti vyplývající z akreditivu. Schéma 4: Čerpání dokumentárního akreditivu vývozce (prodávající, beneficient)

1 dovozce (kupující, příkazce)

2 7

4

5

3 banka

banka

vývozce (avizující)

dovozce (vystavující)

1.

dodání zboží

2.

předložení dokumentů svědčících o odeslání zboží

3.

kontrola a odeslání dokumentů bance dovozce, žádost o úhradu akreditivní částky

4.

kontrola dokumentů a jejich předání dovozci

5.

provedení úhrady na vrub účtu dovozce

6.

zúčtování platby mezi bankami

7.

úhrada ve prospěch dovozce

Zdroj: Vlastní zpracování

- 31 -

Jakmile si ověří pravost akreditivu, zašle beneficientovi jeho banka doporučenou poštou vlastní avízo. Toto avízo se skládá z průvodního dopisu, jehož obsahem jsou nejdůležitější informace o vystaveném akreditivu spolu s kopií zprávy od vystavující banky. V důsledku tohoto oznámení zkompletuje vývozce potřebné dokumenty a vypraví zboží, následně pak předá dokumenty bance. Základním prvkem pro výplatu akreditivní sumy je tedy splnění všech následujících podmínek, a to stoprocentně:
předložit

veškeré

požadované

dokumenty,

které

zjevně

odpovídají

akreditivním podmínkám
předložit dokumenty ve lhůtě pro jejich prezentaci
předložit dokumenty na určené místo (do určené banky).

3. 6. 1. Zpracovávání akreditivních dokumentů Jak již bylo konstatováno, exportér je nucen předložit bance dokumenty po prezentaci dokumentárního akreditivu, tj. v jeho provozní době. Zpravidla jde o dokumenty:  dopravní, které prokazují dopravu zboží na blíže určené místo (např. letecký, silniční, říční či železniční nákladní list)  skladovací vyjadřující písemné potvrzení skladovatele o uskladnění zboží (skladniční nebo zemědělský list)  dispoziční, tj. obchodovatelné cenné papíry, pomocí nichž lze převést vlastnictví zboží na jinou osobu (např. konosament)  legitimační, které slouží jako průkazní materiál (např. potvrzení speditéra, poštovní balící průvodka)  pojišťovací dokladující uzavření pojistné smlouvy (např. pojistka, pojistný certifikát).45 Banka vývozce zasílá dále dokumenty vystavující bance. Ta s rozumnou péčí provede opět jejich revizi. Kontrola je však prováděna pouze u těch listin, které akreditiv přímo požaduje. Je-li proto v akreditivu obsažena podmínka bez specifikace dokumentu, nebude se k takovéto atencedenci přihlížet. Banka kontroluje v dokumentech následující data: zda se dokumenty vztahují k příslušnému akreditivu zda akreditiv je stále v platnosti zda částka použitelná pod akreditivem pokryje částku prezentovaných dokumentů 45

Podle: SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 436 s. ISBN 978-80-7265-107-8, s. 114.

- 32 -

zda byly dokumenty včas předloženy zda dokumenty jsou v souladu mezi sebou zda byly naplněny další akreditivní podmínky. Bohužel se někdy stává, že se v dokumentaci vyskytují chyby. V důsledku těchto nesrovnalostí pak banka beneficientovi dokumenty na jeho žádost vrátí, je-li ještě dostatek času. Pokud beneficient vystavil dokumentaci sám, pak banka buď stávající doklady opraví, nebo vystaví nové. Bude-li se jednat o dokumenty vystavené třetí stranou (dopravcem, inspekční společností), korekturu může provést pouze osoba oprávněná, popř. třetí stranou zmocněná a tato korekce jí musí být úředně ověřena. Odpovídají-li dokumenty jeho striktním podmínkám, akreditiv je dle způsobu upotřebitelnosti čerpán. Existují čtyři základní metody jeho aplikovatelnosti: platba na viděnou, odložená platba, akceptace směnky a negociace. Při čerpání s okamžitou výplatou musí zavázaná banka platit beneficientovi podle jeho instrukcí ihned, co shledá dokumenty v souladu s akreditivními náležitostmi. Vystupuje-li v postavení zavázané banky avizující banka, odesílá dokumentaci k přezkoumání a proplacení vystavující bance (popř. potvrzující nebo jmenované). Ať už kterákoliv instituce zaplatí akreditivní částku, vždy je to avizující banka, jež došlé peníze připisuje ve prospěch beneficientova účtu. Vyplácí-li plnění banka jmenovaná či potvrzující, činí tak z prostředků banky vystavující. Ta poté přebírá dokumenty ke kontrole. U odložených plateb je situace obdobná předchozímu popisu. Tento druh aplikovatelnosti akreditivu se od prvně zmíněného liší jen v čase, kdy povinnost má nejdříve zavázaná banka, potvrzující a vystavující musí poté, co shledaly splnění prezentovaných podmínek, podle nich určit odloženou splatnost a s touto valutou zaplatit. Banka vystavující i potvrzující (je-li vůbec nějaká) rozhodují na základě předložených dokladů, zda je ke dni odložené splatnosti proplatí či nikoliv. Při použití třetího typu akreditivu banka, která je z akreditivu zavázána (banka vystavující a potvrzující, je-li akreditiv potvrzen) nebo zmocněna k akceptaci směnky, akceptuje směnku vystavenou na ni beneficientem a zaplatí ji proti předložení při splatnosti. Akreditivy čerpané negociací v České republice příliš rozšířené nejsou. Většina akreditivů totiž ani není negociačními bankami negociována. V praxi negociace funguje tak, že banka vývozce odkupuje směnku se zpětným postihem na beneficienta a rázem se stává majitelem

- 33 -

směnky i dokumentů. Vystavující banka pak musí směnku a dokumenty proplatit. O negociaci žádá vždy beneficient, provádí se výhradně se zpětným postihem a navíc za dohodnutý úrok.46

3. 7. Druhy dokumentárních akreditivů Postupně se vyvinula řada rozdílných akreditivních modifikací. Lze je kategorizovat podle řady kritérií, nejčastěji podle: 1. postavení bank v akreditivním obchodu: A. avizovaný (nepotvrzený) = je realizován minimálně dvěma různými institucemi; avizující banka nepřijímá z tohoto akreditivu žádný závazek vůči beneficientovi B. potvrzený = beneficientova banka se ocitá v roli potvrzující banky – přebírá na sebe akreditivní závazek vystavující banky; vývozce tak může požádat o plnění kteroukoliv z nich 2. míry závaznosti vystavující banky: A. odvolatelný = banka má nárok zrušit či změnit akreditivní podmínky bez souhlasu beneficienta a bez ohledu na to, zda dokumenty byly či nebyly předloženy; není kvalitním zajišťovacím prostředkem, jelikož nesnižuje riziko beneficienta B. neodvolatelný = může být změněn či zrušen jedině se souhlasem všech zúčastněných stran, čímž zvyšuje jistotu beneficienta za zaplacení dodávky; obchodní zákoník i UCP 500 vycházejí z koncepce neodvolatelnosti 3. finančního krytí: A. krytý = vystavující banka zašle akreditiv avizující (potvrzující) bance a v tomtéž okamžiku jí poukáže akreditivní obnos, který je touto bankou deponován na blokačním účtu (může být po dobu platnosti akreditivu úročen) B. nekrytý = není zapotřebí převodu peněz na účet banky či krytí blokací prostředků na účtu příkazce současně s otevřením akreditivu; k zatížení účtu příkazce dochází až po předložení dokumentů beneficientem a vyrovnání vystavující banky.

46

Podle: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2001. 142 s. ISBN 80-7169-977-2. s. 48 – 50; ORAVEC, Peter. Zahraničný platobný styk. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1992. 99 s. ISBN 80-85323-15-X. s. 47 – 48

- 34 -

Vyjma výše uvedených jsou známy ještě tyto, spíše ojediněle se vyskytující akreditivní typy: A. stand-by = je používán jako zajišťovací nástroj v zemích, v nichž se nepoužívají bankovní záruky (např. USA); je splatný pro zajištění určitého nesplněného závazku (např. zaplacení zboží, zaplacení směnek, dodání zboží, navrácení akontace)47 B. převoditelný = beneficient jej může rubopisem převést na jinou osobu; může být takto převeden pouze jednou, a tehdy, nejsou-li zakázány dílčí dodávky, používá se v mezinárodním obchodě (zajištění financování vůči subdodavatelům) C. revolvingový = při rovnoměrně se opakujících dodávkách (např. vždy měsíčně 100 kusů konkrétního zboží) se vždy po svém vyčerpání automaticky obnovuje; jeho otevření je však pro vystavující banku spojeno se zvýšeným rizikem (závazek se vztahuje nikoliv jen k jedné dodávce, ale k souhrnu dodávek); šanci jej získat mají jen dobře známí a bonitní klienti D. back-to-back = zvláštní druh akreditivu, který se někdy používá při financování nepřímých obchodů (reexportů); obdoba převoditelného akreditivu, na rozdíl od něj však tento akreditiv představuje dva samostatné akreditivy, z nichž jeden tvoří ručení druhému, který je na jeho základě otevírán; první akreditiv je vystaven ve prospěch oprávněného (prostředníka), který není výrobcem a nebyl schopen se dohodnout s kupujícím na převoditelném akreditivu; banka, která vystavila druhý akreditiv, je odpovědná za proplacení výrobci bez ohledu na to, zda obdrží úhradu z původního akreditivu E. remboursní = je proplacen na podkladě příkazu banky akceptující směnku vystavenou na ni beneficientem; tato směnka zní na hodnotu dokladů a musí mít předepsanou splatnost, kterou určí přikazující banka F. s červenou či zelenou doložkou = umožňují beneficientovi čerpat část akreditivní částky ještě před odesláním zboží, např. na základě prohlášení beneficienta o připravenosti zboží k odeslání; je používán velmi vzácně G. realitní = používá se

zejména pro převod pozemků, budov, bytů a nebytových

prostor; vyžadovaným dokumentem je nejčastěji kupní smlouva s rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu nebo výpis z katastru nemovitostí; kupující tak 47

Většinou se řídí též UCP 500 nebo novými pravidly, která byla vytvořena speciálně pro tento druh akreditivů – ISP 98 (International Standby Practices, publikace ICC – Mezinárodní obchodní komory v Paříži č. 590, platná od 1.1.1999); Podle: ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2001. 142 s. .ISBN 80-71969-977-2. s. 25

- 35 -

má vyšší jistotu, protože platí až po předložení osvědčení vkladu do katastru nemovitostí H. E-akreditiv = tento nový model elektronické komunikace je novinkou 21. století; snaží se odstranit tradiční „papírový akreditiv“ a celou tuto operaci realizovat elektronickými platebními systémy, převážně na platformě internetu (např. Bolero, TradeCard nebo @ Global Trade).48

48

Podle: ANDRLE, Pavel. Nové trendy v dokumentárním platebním styku: z podkladových materiálů časopisu Bankovnictví, 2002-12-06 [online] [cit. 2008-12-26]. Dostupný z WWW:

- 36 -

3. 8. Dokumentární inkaso – základní charakteristika Dokumentární inkaso (Documentary collection) je bezhotovostní produkt dokumentárního platebního styku zaujímající výrazné postavení v zahraničním obchodě. Je projevem závazku odběratele (trasáta, kupujícího) vůči dodavateli (prodávajícímu, příkazci). Patří proto mezi bezzávazkové nástroje, tzn. banky na sebe v oblasti inkas nepřebírají žádné závazky. Tím se také výrazně odlišuje od akreditivní formy placení. Dokumentární inkaso tvoří příkaz klienta (prodávajícího, dodavatele) jeho bance, aby za něj vyinkasovala od kupujícího (odběratele) určité konání nebo plnění oproti předání smluvně určených dokumentů. Dodavatel tedy nejprve odesílá zboží třetí straně (bance), která je pověřena zásilku uvolnit a předat ji odběrateli, jakmile zaplatí hodnotu dokumentů. Tudíž lze konstatovat, že tato operace je opakem k akreditivním operacím. U dokumentárního akreditivu banka plní v momentě splnění smluvně stanovených podmínek, při inkasu naopak vydává dokumenty tomu, kdo poskytne plnění v souladu s inkasní smlouvou. Další rozdíl můžeme spatřit ještě v tom, že akreditivní listiny jsou adresovány beneficientům, zatímco inkasní instrukce bankám. Dokumentární inkaso se aplikuje všude tam, kde je zavedený trvalý obchodní styk mezi partnery a dodavatel odmítá přistoupit na úhradu až po doručení zásilky. Dokumentární inkaso je v českém právním řádu upraveno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků, v 3. oddílu Obchodní závazkové vztahy, hlavě II., dílu XXI. pod názvem Smlouva o inkasu. Právní úprava smlouvy o inkasu je dispozitivní povahy, strany se tedy mohou od zákona libovolně odchýlit. Kromě obchodního zákoníka se dokumentární inkasa u nás řídí taktéž Jednotnými pravidly pro inkasa publikovanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříži (Uniform Rules for Collection; dále jen URC 522). Většina kontraktů je proto raději uzavírána právě s odkazem na URC 522, neboť tato úprava je v porovnání s abstraktními paragrafy obchodního zákoníku mnohem obsáhlejší.

3. 9. Náležitosti inkasního příkazu Vstupním podkladem pro otevření dokumentárního inkasa je inkasní příkaz (viz příloha 6), v němž je vždy zapotřebí uvést: jméno, příjmení a adresu příkazce (úplně a přesně)

- 37 -

jméno, příjmení a adresu trasáta (úplně a přesně)49 název a adresu inkasní banky (pro vyřízení instrukcí je inkasní banka buď uvedena v samotném příkazu, není-li tomu tak, vysílající banka ji určí dle svého vlastního výběru) platební podmínka (není-li stanoveno jinak, lze inkasní dokumentaci získat proti okamžitému zaplacení) počet a druh dokumentů (banky jsou povinny přezkoumat, zda předložené dokumenty odpovídají seznamu v inkasních instrukcích; chybí-li některý, musí být o tom příkazce co nejrychleji vyrozuměn)50 podpůrnou adresu (v krajině určení by měl být jmenován i zástupce (tzv.“case-ofneed“), jenž by se v případě nepřijetí zboří postaral o jeho uskladnění, odprodej či opětovné vrácení ) odměny i poplatky (není-li ve smlouvě zakotveno jinak, jdou veškeré výlohy k tíži příkazce a mohou mu být tudíž sraženy z výnosu inkasa) inkasní sumu a měnu, v níž má být operace realizována podpis příkazce podle podpisového vzoru. Jestliže se jedná o instrukci, kterou odesílá vývozcova banka importérově bance, je její součástí navíc i51: způsob platby a forma zprávy o placení (platby lze uskutečňovat v místní, cizí měně, popř. může dojít i k platbě částečné) název a adresa vysílající banky.52

49

Je-li adresa neúplná nebo chybně uvedená, inkasní ústav se zpravidla pokouší zjistit správnou adresu, avšak bez odpovědnosti a ručení ze svého postavení. 50 Při inkasních smlouvách se používají prakticky stejné dokumenty jako při dokumentárním akreditivu (konosament, vydací list, různé druhy náložních listů, faktury aj.). 51 Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7, s. 201 52 Mezi další vedlejší náležitosti inkasních instrukcí mohou být i různé zvláštní poznámky, např. ohledně povolení prohlídky zboží.

- 38 -

3. 10. Účastníci dokumentárního inkasa Tabulka 2: Účastníci dokumentárního inkasa (podle počtu a role bank)

Subjekty inkasní operace

Charakter činnosti

Příkazce - prodávající - exportér - dodavatel Trasát - kupující - importér - odběratel Vysílající (exportérova) banka Inkasní banka (většinou totožná s bankou předkládající) Předkládající (importérova) banka

strana, která svěřuje nakládání s inkasem bance ten, u něhož má být provedeno předložení dokumentů banka, které příkazce sdělil nakládání s inkasem jakákoliv banka odlišná od vysílající, zapojená do vyřizování inkasa inkasní banka, která předkládá trasátovi dokumenty oproti plnění

Zdroj: Vlastní zpracování

3. 10. 1. Vztahy mezi účastníky dokumentárního inkasa Vztah mezi příkazcem (prodávajícím) a vysílající (exportérovou) bankou Vysílající banka se zavazuje vydat dlužníkovi (trasátovi) dokumenty opravňující nakládat se zbožím, eventuelně jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Odmítne-li kupující uskutečnit požadovaný úkon anebo jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Banka má tedy vůči příkazci povinnost postupovat podle jeho pokynů, neručí však za to, že se dokumentární inkaso neuskuteční. Její odpovědnost se vztahuje pouze na přesné dodržení inkasní instrukce. Neodpovídá ani za dostatečnost, přesnost či padělání jakéhokoliv dokumentu, jakož i za události související s dopravou. Vztah mezi trasátem (kupujícím) a inkasní, resp. předkládající (importérovou) bankou Předkládající banka písemně informuje kupujícího o příchodu inkasních listin. Opět však neručí za kvalitu, kvantitu ani stav přepravovaného artiklu. Výjimečně je této bance povoleno uvolnit dokumenty i bez splnění inkasních požadavků. Toto vydání do tzv. „věrných rukou“ se zakládá na smlouvě mezi dlužníkem a bankou, v níž je dán příslib, že po určité době dlužník nepoužité dokumenty vrátí či bez výhrad splní inkasní příkaz. Banka tuto alternativu nabídne jen svým dlouhodobým a spolehlivým zákazníkům.

- 39 -

Vztah mezi příkazcem (exportérem) a trasátem (importérem) Příkazce vystupuje v úloze věřitele, který vysílá zboží trasátovi. Ten, jakožto dlužník, má povinnost za zboží zaplatit. Exportér určuje podmínky placení ve svojí nabídce nebo jsou rovnocenně stanoveny ve smlouvě. Vztah mezi vysílající (exportérovou) a inkasní (importérovou) bankou Vysílající banka zasílá inkasní dokumentaci předkládající bance, kterou pověří obstaráním inkasa podle návodu příkazce. Vysílající banka dále informuje banku dovozce o úhradě výnosu inkasa v případě zapojení inkasní banky, o nepřevzetí zboží kupujícím apod.. Předkládající banka tedy musí postupovat přesně v souladu s inkasními pokyny zahraniční banky.53

3. 11. Provedení dokumentárního inkasa Schéma 5: Vyslání dokumentárního inkasa předkládá doklady Vývozce a předává příkaz k inkasu

Banka vývozce

zasílá doklady

Banka dovozce

oznamuje podmínky inkasa

Dovozce

a žádá o obstarání inkasa

oznamuje, že požádala obstarání inkasa platí částku či

Dovozce

oznamuje provedení

oznamuje provedení, účtuje Banka dovozce Banka vývozce Vývozce plní a uhrazuje ve jinak a či prospěch přebírá doklady zprostředkuje či dává zprávu jiné plnění o jiném plnění

Zdroj: MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě, Brno: ECON,, 1994.374 s. ISBN 80-901627-2-X. s. 60.

Zúčastněné strany si mezi sebou nejprve dojednají platební podmínky a podepíší smlouvu, v níž jsou specifikovány listiny, které budou kupujícímu později předloženy. V tuto chvíli 53

Podle: MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5, s. 66 – 68, s. 104 – 105

- 40 -

prodávající vyexpeduje zboží a shromáždí potřebné písemnosti. Ty pak odevzdá své bance a ta je postoupí inkasní instituci. Předkládající banka informuje kupujícího o příchodu dokumentů. Shledá-li je dovozce za vyhovující, zaplatí a získá je k dispozici. Inkasní banka zatíží účet importéra a poukáže patřičnou částku vysílající bance, která ji připíše na příkazcův účet. Inkasní dokumentace bývá převážně dispozičního charakteru, importér je proto nucen oslovit nejprve přepravce s tím, aby mu danou zásilku vydal.54

3. 12. Druhy dokumentárních inkas Dokumentární inkasa klasifikujeme podle tří výchozích kritérií, a sice podle typu obchodní operace a inkasních podmínek. Z hlediska obchodní operace je členíme na importní a exportní. Importní dokumentární inkaso Tato inkasní forma se provádí prostřednictvím příkazu, který předá zahraniční vývozce své bance nebo ho zašle přímo na tuzemskou banku. Banka zahraničního dodavatele zašle inkasní dokumenty předkládající bance, kterou pověří obstaráním inkasa spolu s dalšími instrukcemi (jako je údaj o tom, jak má být uhrazen výnos inkasa, údaj o výši zahraničních bankovních výloh, dispozice ohledně případného nepřevzetí zboží dovozcem apod.). Vývozní dokumentární inkaso Použití vývozního dokumentárního inkasa je vhodné za situace, kdy vývozce není ochoten dodat zboží proti úhradě hladkým platem, ale nemá potřebu zajistit se akreditivní platbou. Poskytuje větší jistotu než přímá úhrada, protože dovozce se nedostane ke zboží dříve, než zaplatí, akceptuje směnku nebo splní jiné inkasní podmínky. Banky zabývající se inkasem nepřebírají žádný závazek. Administrativní práce spojená s vyinkasováním dokumentů přechází na banku vývozce, která využívá své vybudované sítě zahraničních korespondentů. Jakmile dojde k podepsání kontraktu, odešle vývozce zboží speditérovi k dispozici zahraniční banky. Toto zboží může být také zasláno přímo na adresu zahraniční banky, pokud s tím banka souhlasí.55

54

Podle: NEZVAL, Pavel. Platební a zúčtovací styk. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 1994. s. 143. ISBN 80-85879-07-7. s. 92 – 93 55 Podle: MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. 3. rozš. vyd. Brno: ECON, 1994. 374 s. ISBN 80-901627-2-X. s. 58 – 59, s. 64 – 65

- 41 -

Podle povinnosti kupujícího při převzetí dokumentů rozeznáváme tyto inkasní formy: placení oproti dokumentům (D/P – documents against payment) – banka předá dokumentaci trasátovi proti okamžitému zaplacení, čímž se rozumí „ne později, než je avizován příchod zboží na místo určení“; jestliže vývozce nechce čekat, pak musí do inkasního příkazu dát klauzuli „ platí při první prezentaci dokumentů“; to musí být v souladu s kontraktem i údaji na faktuře placení proti akceptaci (D/A – documents against acceptation) – banka vydá dokumenty proti akceptaci směnky; obvykle splatná 30 až 180 dní po viděné; dovozce dostává zboží dříve než zaplatí, čímž vlastně čerpá krátkodobý úvěr; pro vývozce je vhodné zajistit směnku avalem, neboť jeho jedinou jistotou po vydání zboží, že dostane zaplaceno, je akceptovaná směnka dokumenty proti částečnému platu a akceptaci směnky – kombinace dvou výše uvedených postupů; zvyšuje se tak jistota vývozce, že dostane zaplaceno dokumenty proti jiným dokumentům – dokumentace proti předání jiných dokumentů; tento způsob úhrady se požívá většinou při kompenzačních a bártrových obchodech.56

56

Podle: ORAVEC, Peter. Zahraničný platobný styk. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1992. 99 s. ISBN 80-85323-15-X. s. 36; SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk, 3. přepracované a doplněné vydání, 3. vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 436 s. ISBN 978-80-7265-107-8, s. 133 – 134

- 42 -

4. Šeky – platební prostředky ustupující do pozadí 4. 1. Pojem šeku „Šek je v podstatě bezpodmínečný příkaz, který dává výstavce (majitel účtu) šekovníkovi (peněžnímu ústavu), aby k tíží jeho účtu zaplatil šekovou sumu ve prospěch třetí osoby (doručiteli).“57

Poslání

tohoto

cenného

papíru

krátkodobé

povahy

se

promítá

i do problematiky úvěrové a zajišťovací. Podle § 1, čl. II zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, který představuje základní právní úpravu tohoto instrumentu v České republice, jsou vyjmenovány náležitosti nezbytné k tomu, aby stejnopis splňoval podobu šeku. Konkrétní definice šeku v této normě ovšem nenalezneme. Užití směnky dle mezinárodní úpravy se řídí buď tzv. Ženevskými konvencemi či anglosaskou právní oblastí, která se v řadě otázek liší od systému ženevského. Ženevské úmluvy byly podepsány zeměmi kontinentálních právních systémů, tzn. evropskými státy, některými státy Jižní Ameriky, Asie a Afriky. I když tehdejší Československá republika byla signatářem těchto konvencí, nikdy je neratifikovala, avšak výše zmíněná vnitrostátní norma z nich vychází.58

4. 2. Historický vývoj šeků Kdy poprvé byly šeky použity, není přesně známo. Odborníci tvrdí, že existovaly už okolo roku 352 před n. l. v antickém Římě. Nicméně prvotní historicky doložený nález šeku pochází až z poloviny 15. století z Amsterodamu. V nizozemské metropoli, v té době jednom z nejvyspělejších středisek evropského bankovnictví, si podnikatelé deponovali u bankéřů svou hotovost a obratem od nich získávali jako potvrzení o vkladu stvrzenky. Uloženými penězi bylo možné uhradit závazky učiněním písemného příkazu, který banky vkladatelů přijímaly. Takto se zrodily první ručně psané šeky. Směnečný systém placení se ihned ujal ve Velké Británii, odkud se rozšířil dále do zahraničí. Roku 1762 anglický kapitalista Lawrence Childs vytiskl první vzor šekové knížky. Jakmile se aplikace tohoto platebního prostředku rozmnožila v běžném životě, komerční banky byly ochotny proplácet mimo vlastních i šeky jiných institucí. Bylo-li těchto ústavů více, bylo náročnější šeky inkasovat. Podle tradující se pověsti prý tento „oříšek“ „rozlouskli“ koncem 17. století dva bankovní poslíčci. Tito dva kurýři během společného rozhovoru zjistili, že jejich šeky jsou vystavené pro tytéž bankovní domy. Rozhodli se, že je nebudou jako doposud 57

MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. 3. rozš. vyd. Brno: ECON, 1994. 374 s. ISBN 80-901627-2-X. s. 104 58 BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 3. aktualiz. vyd. Praha, C.H. Beck, 2003. 721 s. ISBN 80-7179- 783-9, s. 512

- 43 -

osobně navštěvovat, ale šeky si mezi sebou vymění. Tím si ušetřili část dlouhé cesty a dali podnět ke vzniku šekových zúčtovacích centrál (tzv. „clearinghouses“).59 Šeky jsou nejvíce využívány v USA, u nás jejich obliba upadla v devadesátých letech 20. století, neboť jejich poslání dnes mnohem efektivněji plní platební karty. Přesto je banky do nabídky svých produktů stále zařazují.

4. 3. Šekové náležitosti Aby se šek mohl stát šekem, musí obsahovat tyto zákonem vymezené údaje: 1) „označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny, vyjádřené v jazyce, v němž je tato listina sepsána 2) bezpodmínečný příkaz uhradit určitou peněžitou sumu (její výše musí být uvedena jak číslicemi, tak i slovy) 3) jméno toho, kdo má platit (šekovníka) 4) údaj místa, kde má být placeno 5) datum a místo vystavení šeku 6) podpis výstavce podle podpisového vzoru.“60 Chybí-li některý z výše očíslovaných údajů, není dodržena podoba šekového formuláře, tudíž je šek neplatný. Informacemi, jakými jsou bankovní spojení výstavce, číslo šeku, údaj subjektu, kterému je šek adresován, nelze přímo přivodit neplatnost šeku, může jimi být však ohrožena jeho kvalita. Většinou jsou ovšem tyto náležitosti téměř vždy nutné k proplacení šeku.

4. 4. Lhůty k proplacení šeku Ve vazbě na místo placení a vystavení byly vytvořeny lhůty pro předložení a proplacení šeku. Rozlišujeme celkem tři různé intervaly. Na šeky vydané a splatné v jednom a tom samém státě se vztahuje osmidenní lhůta. Šeky vydané a splatné ve dvou státech na tomtéž kontinentu se řídí dvacetidenní lhůtou. Šeky vydané a splatné ve dvou odlišných světadílech jsou regulovány sedmdesátidenní lhůtou.61 Anglosaský právní okruh, ve srovnání s Ženevskými úmluvami, jenž uplatňuje všechna tato časová rozmezí, má jedinou lhůtu, konkrétně 80 dní 59

Podle: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet: historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7 [online]. [cit. 2008-12-29]. Dostupný z WWW: 60 Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších změn a doplňků [on-line]. [cit. 2008-12-29]. Dostupný z WWW: 61 Na šeky vystavené v Evropě a splatné v některém středomořském pobřežním státě se hledí jako by byly vystaveny v témže světadíle.

- 44 -

(tzv.“reasonable time“). Po uplynutí shora uvedených lhůt je tento dlužnický cenný papír zastaralý, proto jej můžeme odvolat. Nebyl-li šek odvolán, šekovník by měl hradit i po uběhnutí této doby. I přes smrt výstavce, popřípadě ztrátu jeho svéprávnosti zůstává šek nadále platným.

4. 5. Šekové formy Co se týče typologie šeků, záleží na tom, kdo je vydal a komu jsou propláceny. Výstavcem šeku může být banka (šek bankovní) či jakákoliv jiná fyzická i právnická osoba (šek soukromý). Obrátíme nejdříve pozornost na prvně jmenovaný. Jelikož je vystaven právě ve prospěch banky, je tento šek vysoce kvalitní. Vystavující banka je zárukou toho, že i přes směnečníkovu eventuální platební neochotu bude dlužná částka vyplacena. Zárukou toho jsou podpisové vzory, které si jednotlivé banky mezi sebou vyměňují. Tyto podpisové vzory stanovují, jak má být který instrument podepsán. Má-li banka k dispozici knihu podpisových vzorů, může podle u sebe uložených podpisových vzorů směnečníkovu signaturu přezkoumat. Odpovídají-li ostatní šekové informace, lze takovouto listinu odkoupit nebo zpětně odprodat vystavující bance. Soukromé šeky vystavuje majitel bankovního účtu nebo osoba mající dispoziční právo k tomuto účtu na šekových knížkách., a sice až do limitu debetního zůstatku svého účtu. Banka spravující klientův účet vystupuje v roli šekovníka. Ta také jako jediná má náhled na stav účtu majitele šeku a jedině ona může tento cenný papír promptně honorovat. Lze tedy konstatovat, že ve srovnání s bankovním je šek soukromý méně hodnotný.62 Určitou modifikací soukromého šeky byly i tzv.“eurošeky“ znějící vždy na národní měnu, a sice až do výše garantované sumy určené eurošekovou společností. Předností pro jejich uživatele bylo, že nebyly vázány na žádnou pevnou měnu ani nebyla redukována jejich výše.63 Přestože se tento typ šeků se osvědčil v řadě evropských a středomořských destinacích., v souvislosti se zavedením hotovostního eura byl v zemích Evropské unie zrušen bez náhrady. Podle metody vypsání šeku dělíme šeky na: 62

Podle: NEZVAL, Pavel. Platební a zúčtovací styk. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 1994. 143 s. ISBN 8085879-07-7. s. 48 – 49; SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk, 3. přepracované a doplněné vydání, 3. vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 436 s. ISBN 978-80-7265-107-8, s. 91 – 92; Finanční vzdělávání: Společný vzdělávací projekt finančních asociací, ČNB a MFČR. [online]. [cit. 2008-12-29]. Dostupný z WWW: 63 Přeje-li si klient zaplatit částku vyšší, než je maximální částka jednoho eurošeku, může tak učinit pomocí většího počtů šeku, nejvíce však deseti kusů k jedné bezhotovostní platbě.

- 45 -

 šeky na jméno – znějí na konkrétní subjekt, jsou s doložkou „nikoli na řad“, jež vylučuje jejich převoditelnost  šeky na doručitele – jsou propláceny jenom dotyčnému, který je předloží bance  šeky na řad – součástí je doložka „na řad“ spolu s indosamentem64 majícím převodní účinky.65 Cestovní šeky Cestovní šeky podléhají ustanovením obchodního zákoníku, nikoli šekového zákona. Emitují je velké mezinárodní banky a cestovní kanceláře, neboť jsou finančně velmi náročné. Od těchto společností jsou pak předány komisím menších bank. Cestující jsou zásluhou tohoto cenného papíru ochráněni před hrozícím nebezpečím ztráty či krádeže jejich hotovosti. Většina vystavovatelů je totiž při jejich ztrátě, popř. odcizení automaticky nahrazuje. Pro zakoupení tohoto instrumentu se vyžaduje, aby žadatel měl u banky vedený devizový účet či nevyčerpatelný roční příděl deviz. V naší republice cestovní šeky prodává Komerční banka a Raiffeisenbank. Kromě nich také některé vybrané směnárny a zahraniční společnosti (American Express, Travelex), které u nás mají své vlastní zastoupení.66

4. 6. Praktické použití šeků V praxi můžeme s šeky provádět celou řadu vedlejších úkonů, mezi které patří: •

žirování

•

křižování (krosování)

•

zastavení placení (stop payment)

•

protest šeku

•

inkaso šeku.

Žirování se odvíjí od osoby, jíž je šek učen. Právě ten, kdo je uveden na řadu tohoto cenného papíru, může šek rubopisem převést na jiného nabyvatele. Používá se k tomu tzv. „biankoindosament“ nebo „blankoindosament“, tj. nevyplněný indosament, který se

64

Indosament (rubopis) = písemný projev vůle na cenném papíru nebo jeho přívěsku, kterým dosavadní majitel projevuje vůli převést cenný papír na jiného. 65 Podle: KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000. 609 s. ISBN 80-7179-421-X. s. 339 – 334 66 Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7, s. 224

- 46 -

omezuje jen na položku

„podpis výstavce“, anebo vyplněný, kde se jméno nabyvatele

zaznamenává doložkou „za mě na řad“. Krosování je institut, jimž zajišťujeme šeky proti jejich neoprávněnému zneužití. Realizujeme ho načrtnutím dvou rovnoběžných čar (obvykle napříč) na líci tiskopisu. Křižování může být všeobecné nebo zvláštní. Ve všeobecném křižování nemusí být mezi rovnoběžnými čarami žádný text. Obyčejně se uvádí jenom slova „peněžní ústav“, „bankéř“, & Co.“ apod. Šekovník může platit pouze jinému bankéři nebo svému věřiteli. U zvláštního křižování je ještě mezi čarami vepsáno jméno bankéře nebo banky. Takovýto šek je splatný jen u subjektu uvedeného mezi těmito liniemi. Stop payment neboli zastavení placení přichází na řadu v momentě ztráty, krádeže či znehodnocení šeku. Oznamuje je výstavce vůči šekovníkovi, a to všem bankám, které jsou napojeny na příslušný mezibankovní telekomunikační systém. Další operací se šeky úzce související je protest. Protestem se úředně zjišťuje, že listina byla skutečně v regulérní lhůtě předložena k platbě, avšak nebyla honorována. Sepisuje se před přítomností notáře, soudního úředníka či jiného představitele místně příslušného orgánu státní správy. Musí být proveden v tomtéž místě, kde má dojít k honorování, jinak řečeno v sídle šekovníka. Jako konečný verdikt je majiteli vystaven tzv. „protestní akt“, který spolu s původním neproplaceným šekem dokazuje, že šekovník nesplnil závazek z tohoto cenného papíru plynoucí. Aby mohla být vyinkasována šeková suma (viz příloha 7), musí být nejprve provedena cenzura – revize obligatorních šekových náležitostí, zvážení mezinárodních uzancí a mezinárodní situace. V druhé fázi se volí způsob provedení platby. Je-li inkasní banka bankou dlužníka, proplatí sumu okamžitě, neboť má příležitost zkontrolovat zůstatek věřitelova účtu. Při eskontu je částka uhrazena majiteli šeku s diskontní srážkou. Formou tzv. „cash letter system“ je částka zálohově připsána ve prospěch věřitelova účtu, avšak s výhradou storna, nebude-li šek dlužníkem zpětně proplacen. Banky jinak také proplácejí šeky až v okamžiku, kdy obdrží od šekovníka dobropis (tzv.“after final payment“).67

67

Podle: POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 710 s. ISBN 80-7179-4627, s. 224 – 225

- 47 -

5. Výhody a nevýhody hladkých a dokumentárních plateb; závěrečné porovnání Abychom věděli, za jakých okolností je nebo naopak není vhodné ten či onen instrument použít, musíme proto provést komplexní analytický náhled na nástroje probrané v předcházejícím textu. Jinými slovy se nyní pokusíme podle aspektů cenové politiky, rizikovosti, administrativní a časové náročnosti a z hlediska objemu jejich realizace vytvořit jakési relativní srovnání dokumentárních a nedokumentárních plateb. Z podkladových materiálů této analýzy předností a slabých stránek sestavíme výsledný hodnotový „žebříček“, jehož závěrečným vyústěním budou úvahové myšlenky, zdali lze jednoznačně stanovit nejpříhodnější a nejdominantnější platební prostředek. Nejprve zaměřme pozornost na nedokumentární formy, tzn. hladké platy a šeky, které sice jsou zmíněny jako úplně poslední, ale jsou chápány také jako nedokumentární, ačkoliv ne všichni autoři a odborníci tento názor sdílejí.

5. 1. Výhody a nevýhody hladkých plateb Zejména pro svou administrativní rychlost68 a finanční nenáročnost jsou bankovní převody, jak již deklaruje samotný nadpis druhé kapitoly mé práce, vůbec nejrozšířenějším platebním instrumentem. Jedinými transakčními náklady jsou zde poplatky za zřízení a vedení účtu a za převody peněz mezi účty.69 Ty bývají ovšem naprosto mizivé. Spolu se službami přímého bankovnictví (internetbanking, phonebanking) je pro klientelu příležitost placení s téměř nulovými taxami navíc umocněna pocitem pohodlí a nezávislostí na kamenných pobočkách banky. Pro banku je počítačová nebo telefonická komunikace při zadávání příkazů schůdnější vzhledem k její administrativní jednoduchosti. Hladké platy jsou ostatně také nejméně náročnou platební technikou, co do znalosti právního vědomí. Ačkoliv se nejedná o zrovna právně snadný postup, a to zvláště u plateb do ciziny, celý jej realizují banky. Ty také mají nastaveny své platební systémy tak, aby každý platební příkaz byl proveden bez právních vad, čímž rovněž demonstrují svou dobrou pověst. Na příkazce tedy nejsou kladeny téměř žádné nároky na jeho právní gramotnost.

68

Jedinou dokumentací, která se doporučuje v rámci bankovních převodů schraňovat, jsou příslušné příkazy k úhradě a pravidelné výpisy z účtu. 69 Ve smluvních pokynech by však mělo být zakotveno, kdo ponese výlohy v rámci internacionálních plateb (v zavedené praxi si kupující i prodejce nesou náklady banky ve své vlastní zemi).

- 48 -

Velkou nevýhodou je ale naproti tomu nezajištění provedení platební transakce po plnění. Riziko, jaké nese prodejce a kupující, je závislé na zvolené platební podmínce. V případě stoprocentního platu předem je výhoda na straně prodávajícího. Ale stanovení zálohy v takovéto výši není v mezinárodním obchodě obvyklé. Obvyklá je kombinovaná platební podmínka, kdy část hodnoty zboží uhradíme při předání zboží nebo předem (zpravidla 10-30 %) a zbytek hodnoty se uhradí až po dodání. V případě stoprocentní platby po dodání zboží je výhoda na straně kupujícího. Prodávající nese riziko nezaplacení a v období od dodání zboží po jeho zaplacení poskytuje kupujícímu fakticky úvěr.

5. 2. Výhody a nevýhody šekových plateb Šeky se nehodí k platbám, které mají být připsány netto, tj. v čisté částce, protože v souvislosti s jejím připsáním či inkasem vždy minimálně jedna strana musí bance zaplatit poplatek, což je značně nepříznivé zvláště pro mezinárodní převody ne příliš vysokých obnosů. Záporným ukazatelem je rovněž časová priorita. Dlouhá doba připsání šeku je nevýhodná především pro příjemce platby. Než je šek proplacen, může uběhnout i několik týdnů. To je samozřejmě výhodné pro výstavce šeku, který mezitím může peníze použít na další účely anebo se mu na účtu nadále úročí. Šeky mezi fyzickými osobami již příliš rozšířeny nejsou, zatímco firmy je nadále používají, a to především široká skupina obchodních řetězců, které takto platí svým dodavatelům. Jenomže zatímco má odběratel peníze de facto ihned k dispozici, dodavatel dostane zaplaceno až po proplacení listiny, což obvykle trvá několik dnů, o vedlejších bankovních výlohách kvůli proplacení ani nemluvě. Velkou výhodou (respektive hlavně u cestovních šeků) je ale jejich relativní bezpečnost a nízké poplatky za vydání. Jejich pořízení je totiž levnější než hotovost a placení s nimi mnohem jistější než pomocí platebních karet. Dojde-li ke zneužití nebo ztrátě šeku, jsou zpravidla nahrazeny novými. Je ovšem nutné předložit tzv. prodejní list a nahlásit identifikační čísla šeků, která musí být bankou neprodleně zablokována. Mezi další přednosti bezpochyby patří i to, že cestovní šeky mají časově neomezenou platnost, takže nespotřebované šeky si klient po příjezdu z ciziny nemusí měnit zpět.70

70

Podle: KALA, Petr.Cestovní šeky dobře nahradí platební karty. z podkladových materiálů periodika Právo , 2004-07-03 [online]. Dostupný z WWW:

- 49 -

5. 3. Výhody a nevýhody akreditivních plateb Největší přednost dokumentárního akreditivu oproti všem ostatním platebním způsobům spočívá v jeho maximální spolehlivosti pro obě strany obchodu. Beneficient má jistotu, že za dodávku zboží či služeb dostane zaplaceno (ihned nebo k nějakému datu v budoucnosti), splní-li řádně a včas dohodnuté podmínky. Příkazce se zase může spolehnout, že k uvolnění sumy deponované u jeho banky dojde nejdříve až splněním podmínek akreditivem předepsaných. Akreditiv tak vlastně kryje platební riziko kupujícího, resp. jej nahrazuje platebním rizikem zpravidla bonitnější vystavující nebo potvrzující banky. Dohodnou-li se partneři, že akreditivní platba bude provedena v plné výši, exportér tak získá stoprocentní pokrytí platebních rizik kupujícího. Kromě toho lze zde spatřit ještě další velikou přednost pro vývozce. Akreditivní závazek banky je zcela odpoután od všech ostatních smluv, je podmíněn jenom akreditivním plněním ze strany beneficienta. Což pro beneficienta znamená, že, ať už např. dojde k porušení kvality nebo kvantity zásilky, břemeno alternativního sporu či obtížného vymáhání náhrady je vždy přeneseno na kupujícího, který náhrady musí uplatnit mimo tento akreditiv. První obrovskou nevýhodou je pak ale nepochybně vysoká finanční náročnost. Kvůli zdlouhavému a mnohdy složitému posuzování předkládaných dokladů si banky účtují sazby vyšší i než u dokumentárních inkas. Dalším záporem jsou velké administrativní a organizační nároky na vyřízení celé platby. Je třeba věnovat velkou pečlivost sjednocení dokumentů požadovaných akreditivem a samotnou smlouvou mezi dovozcem a odběratelem. V případě, kdy se požadavky na dokumenty liší, může nastat situace, že dodavatel sice splní smluvní podmínky, ale nikoliv podmínky akreditivu a banka mu peníze po právu nevydá. Velký důraz je kladen i na nutnost právního vědomí. Avšak stejně jako všude jinde, i u dokumentárních plateb provádí jejich vlastní realizaci banka, která garantuje bezproblémový průběh. Na druhou stranu je ale nezbytné, aby bankovní úředníci, na nichž především závisí hladký průběh celé operace. Proto je také zapotřebí, aby bankovní úředníci měli v této oblasti detailní znalosti a byli řádně vyškoleni. Stává se již, že dochází k problémům, někdy dokonce i k podvodům při vystavování akreditivních příkazů. Beneficient tak může snadno zpozorovat, že akreditiv jemu adresovaný obsahuje podezřelé informace. Podezřelými informacemi můžeme chápat např. požadavek na urychlenou dodávku zboží, na zaslání zboží na jméno příkazce letecky, adresování potvrzení akreditivu příkazce a ne bance či úmyslné použití nesprávných nebo falešných adres.

- 50 -

Z pohledu typů dokumentárních plateb není jednoznačné, zdali akreditiv nebo inkaso kladou větší nároky na právní gramotnost obchodu. Spíše bude více záležet na konkrétní platební situaci.

5. 4. Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa Dokumentární inkaso je podstatně lacinější a méně pracnější než akreditiv, což je také hlavní příčinou toho, proč mnozí obchodníci volí raději tento platební nástroj. Banka (dovozce) není povinna zkoumat správnost listin předávaných proti inkasu (bankovní výlohy jsou tedy v porovnání s akreditivem výrazně nižší; viz tabulka č. 3). S menší pracností je pak spojeno i rychlejší obstarání celého případu. Dalším příznivým znakem je určitě i to, že banka nikdy neváže žádné peněžní prostředky kupujícího jako je tomu u akreditivu. Nevýhodou pak je, že příkazci nedává jistotu, zda odběratel bude solventní nebo ochoten přijmout doklady a zaplatit za ně. Toto riziko lze odstranit požadavkem platby předem za náklady spojené s provedením inkasa, popř. za náklady spojené s uskladněním nebo zpětným odesláním nepřevzatého zboží. Prodávající se též může pojistit proti případnému neodebrání zboží ze strany kupujícího. Kupujícímu pak z této platební podmínky žádné vážnější riziko nehrozí, snad jen řádné prostudování listin, které přebírá proti jeho plnění, a to v tom smyslu, zdali na základě těchto listin bude oprávněn se zbožím nakládat. Pro prodávajícího je tudíž tento instrument výhodný jen za předpokladu, že svého odběratele dobře zná a nemá pochybnosti o jeho platební morálce. Pokud by se však mělo jednat o první obchodní případ, pak by patřičnějším zaopatřením byla rozhodně hladká platba.

5. 5. Závěrečné porovnání Vidíme již zřetelně, že se nelze jednoznačně přiklonit k žádné z uvedených platebních forem a vymezit ji jako absolutně dominantními nad ostatními. Každou z nich lze doporučit jindy, v závislosti na charakteru konkrétní obchodní situace, ale také na službách obstarávaných tuzemskými a mezinárodními peněžními ústavy. Touto větou se rozumí nejen problematika oboustranné důvěry, povahy dodávaného zboží či poskytovaných služeb, ale i nutnost volby z produktového pole působících bankovních společností. Ne každá banka v ČR např. vystavuje všechny druhy šeků nebo dokumentárních plateb. A obzvláště sazby za jednotlivé produkty se u jednotlivých institucí stále liší. Pravda, cenové rozdíly dnes již nejsou příliš výrazné, avšak určité odlišnosti se v sazebnících stále ještě vyskytují. Tabulka na protější straně porovnává vybrané služby související s nástroji bezhotovostního platebního styku podle cenové politiky tří českých bank (KB, ČSOB a ČS spořitelny).

- 51 -

Tabulka 3: Srovnání sazeb za vybrané úkony související s hladkými a dokumentárními platbami u vybraných bank v České republice

Hladké platby Zřízení a zpracování platebního příkazu na pobočce Zřízení trvalého platebního příkazu elektronicky (internetbanking, phonebanking)

Sazby Komerční banky

Nastavení povolení k inkasu

39,přes internet zdarma, přes Expresní linku KB 29,-) přes internet zdarma, přes Expresní linku KB 29,-)

Zrušení či změna platebního příkazu

60,-

na pobočce 40,-, přes internet a ČSOB linku 6,-

Vystavení bankovního šeku Proplacení bankovního šeku

2 %z částky (min. 200,-; max. 5 000,-) 200,-

100,-

Proplacení soukromého šeku

100,-

100,-

Proplacení šeku vystaveného k tíži 2 % z částky, (min. účtu jiné banky 100,-; max. 5 000,-) Dokumentární platby Otevření dokumentárního akreditivu Uvolnění zboží z akreditivu zaslaného k dispozici bance Avizování (včetně navýšené hodnoty) Kontrola dokladů a výplata akreditivu

30,zřízení zdarma, zpracování přes internet 3,-, přes ČSOB linku 9,-

45,-

zdarma

zdarma na pobočce 30, přes internet a Servis 24 zdarma 1% z částky (min. 50,-; max. 3.000,-) 25,53,- (do 15 000,-); 23,- (do 15 000 ,-) 2% z částky (min. 50,- ;max. 5.000,-)

1 % z částky (min. 300,-; max. 3 000,-)

Sazby Komerční banky 0,3 % z částky za každé 1. čtvrtletí, min. 1 000,-

Sazby České spořitelny

Sazby ČSOB

Sazby ČSOB 0,3 % z částky za každé 1. čtvrtletí, min. 1 500,-

zdarma

Sazby České spořitelny 0,3 % z částky za každé 1. čtvrtletí, min. 1 000,-

500,0,2 % z částky, min. 1 000,0,3 % z částky, min. 1 000,0,3 % z částky, min. 1 000,-; max. 20 000,-

500,-

1 000,0,2% z částky, 0,2 % z částky, min. 1 500,- min. 1 000,0,2% z částky, 0,3 % z částky, min. 1 500,- min. 1 000,0,3 % z částky, min. 0,3 % z částky, min. 1 500,- 1 000,-; ; max. 30 000,max. 20 000,-

Zpracování dokumentárního inkasa Uvolnění zboží z inkasa zaslaného k dispozici bance 500,-

500,-

500,-

Kontrola dokladů

500,-

450.-

500,-

Zdroj: Vlastní zpracování

- 52 -

Cenové podmínky za úkony dokumentárních plateb jsou u všech tří bank téměř shodné. Za povšimnutí ovšem stojí oblast převodních příkazů, kdy např. za jejich zřízení a zpracování přímo na přepážce pobočky zaplatíme nejvíce u České spořitelny, nejméně pak u ČSOB. Vývoj hladkých plateb pak silně podporuje převládající obliba elektronické a telefonické komunikace mezi bankou a jejími klienty. Za nastavení trvalého příkazu či souhlasu s inkasem přes homebanking nebo internetbanking je u České spořitelny nulový poplatek, u ČSOB a KB pak záleží na tom, zdali se operace provádí přes internet či přes operátora servisní infolinky. Nejvyšší poplatek účtuje pak rozhodně KB, neboť zatímco její konkurenti mají sazbu rozdělenou podle příslušných komunikačních kanálů, u KB je poplatek za změnu nebo úplné zrušení platebního příkazu vždy 60 Kč. Graf 1: Počet transakcí realizovaných jednotlivými instrumenty bezhotovostního platebního styku v České republice v letech 2001 – 2004 (údaje jsou uvedeny v miliónech).

700 600

Přímé úhrady

500

Přímá inkasa

400

Šeky

300 200

Dokumentární platby

100 0 2001

2002 2003

2004

Zdroj: Vlastní zpracování, zpracováno na podkladě statistických dat dostupných z: ECB. Statistical Data Warehouse [on-line]. Dostupný z WWW:

Graf č. 1 nabízí náhled na celkový součet transakcí České republiky mezi léty 2001 – 2004 v zastoupení vybraných instrumentů bezhotovostního platebního styku. Zajímavostí je nepochybně zjištění, že ač úhrady převodními příkazy svou hodnotou sice dominují, jejich vývojový směr je převážně klesající (nepatrný vzrůst je pak mezi léty 2003 – 2004). U inkas

- 53 -

je tomu přesně naopak. Tyto operace zaznamenávají rok od roku rapidní nárůst, co do počtu transakcí jejich prostřednictvím realizovaných. Rovněž u dokumentárních prostředků je výrazně zřetelný trend vzrůstu. Naprosto mizivá je pak hodnota šeků, jež do grafického znázornění v podstatě ani nejsou zaneseny. Podíl jejich používání na placení se nepohybuje v řádech miliónů a ani není přesně známý. Podle Modré knihy platebního styku ČNB činil ke konci roku 2005 jejich součet pouhých 450 000.71 Graf 2: Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných kreditních operací států EU v letech 2001 – 2004 (údaje jsou uvedeny procentech).

Zdroj: ECB. Statistical Data Warehouse [on-line]. Dostupný z WWW:

Graf č. 2 představuje procentně vyjádřený podíl našeho státu na celkovém počtu zaúčtovaných úhrad ve všech státech Evropské unie mezi léty 2001 – 2004. Nicméně z grafu lze vyvodit téměř stejný závěr jako v předchozím případě. I podle informací Evropské centrální banky popularita kreditních operací stále klesá. Zatímco v roce 2001 totiž celkový podíl činil rovné 3 %, k roku 2004 už to bylo méně něž 2,25 %.

71

Banky archivují šeky buď v originálech nebo na mikrofilmech nejdéle 10 let podle českého práva.

- 54 -

Graf 3: Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných přímých debetů států EU v letech 2001 – 2004 (údaje jsou uvedeny procentech).

Zdroj: ECB. Statistical Data Warehouse [on-line]. Dostupný z WWW:

Graf č. 3 zkoumá stejné hledisko, avšak jiný ukazatel – inkasní formy placení. Opět si lze povšimnout, že křivka vykazuje rostoucí charakter, neboť, jak je ostatně doloženo v grafu č.1, inkasní platby oproti úhradám získávají na své důležitosti (viz hodnota pod 1,1 % v roce 2001, v roce 2004 pak více než 1,6 %), přestože celkové procento je stále o něco vyšší u kreditních operací.

- 55 -

Graf 4: Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných šekových transakcí států EU v letech 2001 – 2007 (údaje jsou uvedeny procentech).

Zdroj: ECB. Statistical Data Warehouse [on-line]. Dostupný z WWW:

Poslední studovanou veličinou jsou šeky. Graf č. 4 je pochopitelným důkazem toho, že šeky jakožto platební instrumenty jsou čím dál více tlačeny do ústraní. Graf má značně klesající tendenci, jsou nadefinovány jenom nulové hodnoty a oproti nejvyššímu podílu na počátku tohoto století (cca 0,028 %) činí poměr roku 2007 přibližně 0,006 %.

Tabulka 4: Komparace bezhotovostních platebních instrumentů podle vybraných kritérií Druh platebního instrumentu Hledisko třídění

Hladké platby

Dokumentární akreditiv Dokumentární inkaso Šeky

Cenová politika

1

4

3

2

Administrativní náročnost

1

4

3

2

Právní znalost

1

2

2

3

Časová náročnost

1

3

3

2

Platební rizikovost

4

1

2

3

Tabulku č. 4 lze chápat jako jakési pomyslné „vysvědčení“ prostředků platebního styku sestavenou na základě faktorů, jež byly brány v potaz při rozboru jejich vzájemných výhod

- 56 -

a nevýhod. Čísla uvedená v jednotlivých sloupcích jsou hodnotícími stupni tak jako ve škole, tzn. 1 = nejlepší, nejvýhodnější, 4 = nejhorší, nejméně výhodný. Relativním „vítězem“ by tedy na první pohled mohly být hladké platby. Jejich postavení je ovšem znehodnoceno jejich platební nespolehlivostí, což je sice zjevně jejich jediná, přesto ale značná nevýhoda. Šeky a dokumentární inkasa se nacházejí na téměř stejné úrovni. Zásluhu této vyrovnanosti je třeba ale vidět hlavně ve zpravidla stejných požadavcích kladených na rychlost a právní gramotnost dokumentárních nástrojů (viz tabulka 4; stejné „známky“ pro právní a časovou náročnost dokumentárního akreditivu a inkasa). Akreditivní platby sice kladou na klienty nejvyšší cenové a administrativní nároky, odměnou je ale přednost nejbezpečnějšího zajištění garantované hodnověrnou bankou. Nelze však syntetizovat všechny kvality z této komparace do obecného závěru a zároveň tak jednoznačně stanovit, která metoda platby je nejideálnější. Jak už bylo zmíněno, zejména kontrakty mezinárodního obchodu jsou natolik rozličné, že pouze konkrétní situace dovolují zvolit ten naprosto nejvýhodnější způsob platby.

- 57 -

Závěr Cílem mé bakalářské práce byla charakteristika a vzájemné porovnání vybraných platebních instrumentů. Zvolenými platebními instrumenty byly instrumenty bezhotovostní povahy – hladké platby, tj. bankovní převody tuzemské a mezinárodní, dokumentární platby (dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso) a šeky. Každý z uvedených platebních nástrojů jsem systematicky analyzoval. Nejprve jsem vždy obecně vysvětlil význam daného pojmu, poté jsem se již zabýval konkrétní problematikou jednotlivého platebního prostředku. Přitom jsem se seznámil s praktickou funkcí každého z nich, jeho podstatnými i fakultativními náležitostmi a jeho specifickými modifikacemi. Závěrem jsem veškeré své získané poznatky shrnul a provedl jsem celkové porovnání všech těchto platebních forem. Tuto komparaci jsem vytvořil na základě určení jejich hlavních výhod a nevýhod, které jsem stanovil s přihlédnutím k administrativním, časovým a finančním nárokům a dalším rizikovým faktorům. Dospěl jsem k názoru, že žádný z těchto nástrojů nelze považovat za nadřazený, neboť použití daného instrumentu je specifické v závislosti na konkrétním platebním případě. Pro praktické vyjádření mého zjištění jsem použil několika grafů na stranách 52 až 55. První sloupcový graf na str. 52 vypovídá o celkovém počtu bezhotovostních transakcí realizovaných těmito instrumenty v uplynulých letech. Hned na první pohled je jasně zřetelné, že výrazně převažují úhrady (v roce 2001 byl jejich celkový počet necelých 700 miliónů, s přibývajícími léty postupně klesá; k roku 2004 činí cca 400 miliónů; viz graf č.1). Inkasní formy placení oproti nim sice nejsou tak rozšířené (jejich hodnota se pohybuje stále mezi 200 až 300 milióny), jejich trend je však neustále rostoucí a s postupem času získávají stále na oblibě. Důkazem této skutečnosti jsou i ostatní grafy, které detailně znázorňují procentuální podíl těchto bezhotovostních plateb na celkovém počtu transakcí států Evropské unie. Nejvyšší podíl náleží opět kreditním operacím (k roku 2002 až 4,5 %, k roku 2005 necelých 2,25 %; viz graf č. 2), operace inkasní jsou na nižší úrovni, jejich křivka však vykazuje neustále rostoucí charakter (k roku 2001 necelých 1,1 %, k roku zhruba více než 1,6 %), přestože růst probíhá pomalu. Podíl našeho státu na celkovém počtu šekových transakcí zemí Evropské unie je naprosto zanedbatelný. Lze si ihned všimnout, že graf je nadefinován jen pro nulové hodnoty a vzhledem k silnému poklesu plateb jimi realizovaných šeky ztrácejí svou funkci prostředku platebního styku (oproti poměru 0,028 % z roku 2004 činil poměr z roku 2007 pouze 0,006 %; viz graf č. 4). Co se týče dokumentárních plateb, v celkovém součtu transakcí České republiky mezi léty 2001 – 2004 jsou zastoupeny ve větší míře nežli šeky, jejichž

- 58 -

přítomnost v grafu č. 1 ani nelze spatřit, a mají rovněž růstovou tendenci (oproti celkovému počtu z roku 2001 zhruba 60 miliónů byl jejich počet v roce 2004 již více než 200 miliónů). Lze tedy konstatovat, že zatímco u inkasních a dokumentárních plateb popularita v České republice stagnuje nebo spíše mírně stoupá, u dvou zbývajících zkoumaných veličin výrazně slábne. Hlavní příčinu poklesu významu těchto bezhotovostních platebních instrumentů je však třeba hledat jinde, a to především v úzké spojitosti s neustále se rozvíjejícími elektronickými platebními prostředky a službami přímého bankovnictví. S nástupem nových technologií a prudkým rozšířením celosvětové počítačové sítě – internetu se i zvýšily požadavky na provádění platebních operací. Řada bankovních klientů proto raději usměrňuje své platební povinnosti s využitím internetového nebo telefonického bankovnictví či zaplatí platební kartou, je-li to v dané situaci možné, což je s přihlédnutím k poněkud komplikovanějšímu vyplňování papírových tiskopisů mnohem pohodlnější. Pokud bych snad do svého porovnání zahrnul i některý z elektronických platebních prostředků,

poté

bych

jistě

spatřil

(např.

při

zanesení

do

znázornění

podílu

na celkových platbách Evropské unie), jak vysoký podíl vzhledem ke zbylým ostatním nástrojům tyto instrumenty vykazují. Nicméně rozhodně nelze bezhotovostní platební tituly zatracovat, protože možnostem a způsobům jejich využití se elektronické platby stále nemohou vyrovnat.

- 59 -

Seznam použité literatury Knihy a publikace POLOUČEK, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 807179-462-7. MARVANOVÁ, Marie; HOUDA, Martin a kol. Platební styk aneb Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě, Brno: ECOM, 1994. 374 s. ISBN 80901627-2-X. KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000. 609 s. ISBN 80-7179-421-X. ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi, 1. vyd. Praha:Grada Publishing, a.s., 2001. 142 s. ISBN 80-7169-977-2. MÁČE, Miroslav. Platební styk – klasický a elektronický. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 221 s. ISBN 80-247-1725-5. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3.vyd. Praha: BIVŠ, 2007. 438 s. ISBN 978-80-7265-107-8. BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 3. aktualiz. vyd. Praha: C.H. Beck 2003, 721 s. ISBN 80-7179- 783-9. ORAVEC, Peter. Zahraničný platobný styk. 1. vyd. Bratislava: Elita, 1992. 99 s. ISBN 8085323-15-X. ČERNOHLÁVKOVÁ, Eva. MACHKOVÁ, Hana a kol. Mezinárodní obchodní operace. 1. vyd. Praha: H.Z. Editio, 1998. 200 s. ISBN 80-86009-20-3. HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY. Hladké platy v mezinárodním platebním styku. Praha: P.P. Agency, 1995. 16s.

Zákony a jiné právní předpisy České republiky Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředích a platebních systémech (zákona o platebním styku). Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků. Zákon č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, ve znění pozdějších změn a doplňků Zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový

- 60 -

Vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování (vyhláška o platebním styku). Vyhláška ČNB č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům a označování jejich účelu platebními tituly. Internetové zdroje KB Komerční banka, a.s. Tuzemský hotovostní platební styk [online]. Dostupný z WWW: Komerční

banka,

a.s.

Zahraniční

platební

styk

[online].

Dostupný

z WWW:

Dostupný

z WWW:

Komerční

banka,

a.s.

Sazebník

KB

pro

občany.

[online].

ČSOB ČSOB,

a.s.

Formuláře

–

bezhotovostní

operace.

[online].

Dostupný

z WWW:

ČSOB, a.s. Sazebník pro právnické osoby a fyzické osoby-podnikatele [online]. Dostupný z WWW: RB Raiffeisenbank, a.s. Automatický převod zůstatku [online]. Dostupný z WWW: Raiffeisenbank, a.s. Technické podmínky – platební styk. [on-line]. Dostupný z WWW: Raiffeisenbank,

a.s.

Formulář

–

příkaz

k úhradě.

[on-line].

Dostupný

z WWW:

Česká spořitelna Česká

spořitelna,

a.s.

Sazebníky

[on-line].

Dostupný

z WWW:



- 61 -

ČNB ČNB. Modrá kniha – Platební styk v České republice [on-line]. Dostupný z WWW: ČNB. Blue Book – země EU A země přistupující k EU – pouze statistická část, údaje za období 2001-2005, prosinec 2006 [on-line]. Dostupný z WWW: ECB ECB. Statistical Data Warehouse [on-line]. Dostupný z WWW: UNICREDIT BANK UniCredit Bank, a.s. Formuláře pro klienty: Předložení šeku k dobropisu [on-line]. Dostupný z WWW: ING ING Bank. Formuláře pro tisk: Povolení přímého inkasa z účtu ING KONTO [on-line]. Dostupný z WWW: VOLKSBANK VOLKSBANK,a.s. Hromadný příkaz k úhradě [on-line]. Dostupný z WWW: Finanční

arbitr

České

republiky

[online].

Dostupný

z WWW:

Česká pošta Česká pošta, s.p. SIPO – soustředěné inkaso plateb obyvatelstva. [online]. Dostupný z WWW:

- 62 -

Další internetové zdroje: JOPEK, David. Právní regulace bezhotovostního platebního styku. z podkladových materiálů Právní

rádce,

praktická

příručka,

2007-10-24

[online].

Dostupný

z WWW:

ANDRLE, Pavel. Nové trendy v dokumentárním platebním styku: z podkladových materiálů časopisu

Bankovnictví,

2002-12-06

[online].

Dostupný

z WWW:

JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet: historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7 [online].

Dostupný

z WWW:

KALA, Petr.Cestovní šeky dobře nahradí platební karty. z podkladových materiálů periodika Právo , 2004-07-03 [online]. Dostupný z WWW:

- 63 -

Seznam použitých zkratek ABO – automatizované bankovní operace BEN – „beneficiary“; typ poplatky BIC – bank identification code CERTIS – Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement Systém CZK – česká koruna ČNB – Česká národní banka ES – Evropské společenství KB – Komerční banka RB – Raiffeisenbank SBČS – Státní banka československá SHA – „share“; typ poplatku SWIFT – Society For Worldwide Financial Interbank Telecommunication UCP 500 – Uniform Customs and Practice for Documentary Credits (Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy) UCR 522 – Uniform Rules for Collection (Jednotná pravidla pro inkasa)

- 64 -

Seznam tabulek: 1) Účastníci dokumentárního akreditivu (podle počtu a role bank)…………………………..27 2) Účastníci dokumentárního inkasa (podle počtu a role bank)………………………………39 3) Srovnání sazeb za vybrané úkonů související s hladkými a dokumentárními platbami u vybraných bank v České republice…………………………………………………………52 4) Komparace bezhotovostních platebních instrumentů dle vybraných kritérií……………...56

Seznam schémat: 1) Obecný průběh hladkého platu (úhrady)………………………………………………......19 2) Akreditivní závazkové vztahy……………………………………………………………..28 3) Otevření dokumentárního akreditivu……………………………………………………....30 4) Čerpání dokumentárního akreditivu……………………………………………………….31 5) Vyslání dokumentárního inkasa…………………………………………………………...40

Seznam grafů: 1) Počet transakcí realizovaných jednotlivými instrumenty bezhotovostního platebního styku v České republice v letech 2001 – 2004……………………………………………………...53 2) Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných kreditních operací států EU v letech 2001 – 2004………………………………………………………………………….54 3) Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných přímých debetů států EU v letech 2001 – 2004…………………………………………………………………………………..55 4) Podíl České republiky na celkovém počtu realizovaných šekových transakcí států EU v letech 2001 – 2007…………………………………………………………………………56

- 65 -

Přehled příloh: 1) Jednorázový příkaz k úhradě (Raiffeisenbank) 2) Hromadný příkaz k úhradě (Volksbank) 3 Povolení přímého inkasa (ING) 4) Zahraniční trvalý příkaz (UniCreditbank) 5) Příkaz k otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu (ČSOB) 6) Příkaz k otevření dokumentárního inkasa (ČSOB) 7) Předložení šeku k dobropisu (UniCreditbank)

- 66 -

Příloha č. 1

- 67 -

Příloha č. 2

- 68 -

Příloha č. 3

- 69 -

Příloha č. 4

- 70 -

- 71 -

Příloha č. 5 (viz i předchozí str.)

- 72 -

Příloha č. 6:

- 73 -

Příloha č. 7:

- 74 -