Plán péče o Národní přírodní rezervaci Praděd. na období

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Praděd na období 2016–2024

-2-

1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: kategorie ochrany: název území: druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: orgán, který předpis vydal: číslo předpisu: datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu:

1307 národní přírodní rezervace Praděd vyhláška Ministerstvo životního prostředí ČR 6/1991 Sb. 14. 12. 1990 15. 1. 1991

1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území:

Olomoucký Jeseník, Šumperk Jeseník, Šumperk Jeseník, Šumperk Bělá pod Pradědem, Loučná nad Desnou Domašov u Jeseníka, Kouty nad Desnou, Rejhotice

kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území:

Moravskoslezský Bruntál Rýmařov, Bruntál Rýmařov, Vrbno pod Pradědem Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem Karlov pod Pradědem, Malá Morávka, Železná pod Pradědem

Příloha č. M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Zvláště chráněné území: Katastrální území: Domašov u Jeseníka, 601772 Číslo parcely podle KN

Číslo parcely podle PK nebo jiných evidencí

6913/6 Celkem

3

Druh pozemku podle Způsob využití pozemku Číslo listu Výměra parcely KN podle KN vlastnictví celková podle KN (m2)

Výměra parcely v ZCHÚ (m2)

Lesní pozemek

208 453 208 453

les

58

208 453

Katastrální území: Železná pod Pradědem, 786098 Číslo parcely podle KN



Lesní pozemek Ostatní plocha Lesní pozemek

574/2 576 577

les komunikace les

183 161 183

639 610 463 698

Celkem


639 610 463 698 640 771

Katastrální území: Karlov pod Pradědem, 690228 Číslo parcely podle KN


624/16 625/22 627/2 632 633 634/1 635 636/1 637/14 676/2 681/1 682 685/3 705/2 Celkem


Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Ostatní plocha Ostatní plocha Lesní pozemek Vodní plocha Vodní plocha

les les les les les les les les les komunikace komunikace les tok tok

161 161 161 161 161 161 161 161 161 161 161 161 161 161

1 233 415 305 444 5 872 118 557 688 447 901 718 2 064 84 390 505 788 8 702 2 510 21 350 876 1 262


1 233 415 305 444 5 872 118 557 688 447 901 718 2 064 84 390 505 788 8 702 2 510 213 50 876 1 262 3 880 395

Katastrální území: Malá Morávka, 690236 Číslo parcely podle KN


1355/1 1355/2 1356 1357 1360/1 1358 1360/2 1360/3 1360/5 1360/4 1360/6 1360/7 1360/8 1360/9 1364/2 1396/60 1396/61 1533/5 Celkem

4


Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Ostatní plocha Lesní pozemek Ostatní plocha Ostatní plocha Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Vodní plocha

les les les les les les les les neplodná půda les neplodná půda neplodná půda les les les les les tok

305 305 305 305 305 305 305 305 223 305 223 223 305 305 305 305 305 183

4 725 2 720 5 035 2 823 1 325 455 432 851 235 4 928 2 614 5 931 334 6 131 5 491 982 822 6 970 2 144 616 1 801 098 868


4 725 2 720 5 035 2 823 1 325 455 432 851 235 4 928 2 614 5 931 334 6 131 5 491 982 822 6 970 2 144 616 1 801 098 868 7 154 228

Katastrální území: Kouty nad Desnou, 687073 Číslo parcely podle KN


534/8 534/9 535/11 535/5 535/4 537/16 537/17 538/4 558 Celkem


Lesní pozemek Ostatní plocha Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Ostatní plocha Lesní pozemky Vodní plocha

les komunikace les komunikace les les jiná plocha les tok

17 151 17 17 17 17 17 17 17

177 515 10 153 1 801 023 13 788 22 480 2 357 633 256 1 303 5 791


177 515 10 153 1 801 023 13 788 22 480 2 357 633 256 1 303 5 791 4 389 942

Katastrální území: Rejhotice 687103 Číslo parcely podle KN


1509/1 1509/2 1509/16 1509/6 1509/7 1509/8 1509/9 159/10 1509/11 1510/98 1510/97 1637/19 1637/20 1637/14 1637/14 1637/17 1640 Celkem


Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Ostatní plocha Lesní pozemek Ostatní plochy Ostatní plocha Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Lesní pozemek Ostatní plocha Vodní plocha

les les les komunikace les komunikace komunikace les les les les les les les les komunikace tok

17 17 17 185 17 179 179 17 17 17 17 17 17 17 17 185 17

2 304 518 405 362 325 332 323 81 669 8 464 2 205 3 780 46 726 5 122 884 669 1 692 897 700 2 331 529 5 791


2 304 518 405 362 325 332 323 81 669 8 464 2 205 3 780 46 726 5 122 884 669 1 692 897 700 2 331 529 5 791 4 080 110

Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Příloha č. M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

5

1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma

lesní pozemky

ZCHÚ plocha v ha 2029,6627

vodní plochy

1,4588

Druh pozemku

OP plocha v ha

Způsob využití pozemku

ZCHÚ plocha v ha

zamokřená plocha

-

rybník nebo nádrž

-

vodní tok

1,4588

neplodná půda

-

trvalé travní porosty orná půda

-

ostatní zemědělské pozemky ostatní plochy

4,2684

ostatní způsoby 4,2428 využití (komunikace, jiné využití zastavěné plochy a nádvoří plocha celkem

2035,3899*

*podle KN je lesních pozemků 2029,66 ha, podle LHP je lesních pozemků 2033,57 ha. Rozdíl činí 3,91 ha, tedy 0,2 %, což lze vysvětlit tím, že výměry lesních porostů nejsou vyrovnávány na KN. Důvodem pro rozdíl výměry NPR oproti vyhlašovacímu předpisu (2031,40 ha) je digitalizace katastru, čímž u některých parcel došlo ke změně jejich výměry – ke zpřesnění těchto částí na výměru aktuální.

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita:

Jeseníky ÚSES – nadregionální biocentrum CHOPAV Jeseníky Pásmo ochrany přírodních léčivých zdrojů (lázní Karlova Studánka) II. stupně – převážně povodí Bílé Opavy Jeseníky CZ 0711017 Praděd CZ 0714077

další zařazení do mezinárodně významných území    

6

biocentrum evropského významu v rámci EECONET NPR je součástí IBA (Important Bird Areas) Jeseníky v NPR je vymezena IPA (Important Plant Area) zahrnující Petrovy kameny a Velkou kotlinu Velká kotlina je jako jedna ze dvou lokalit v ČR součástí monitoringu Global changes (IBGP).

Příloha č. M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.6 Kategorie IUCN Ib. – území pro ochranu divoké přírody

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu Posláním rezervace je ochrana komplexu přirozených a přírodě blízkých ekosystémů vázaných na geologický podklad a reliéf nejvyšších poloh pohoří Hrubý Jeseník.

1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ A. ekosystémy Následující přehled ekosystémů (rostlinných společenstev), který vychází z některých geobotanických prací (Bureš & Burešová, 1989; Bureš & Burešová, 1991; Kočí, 2005), vrstvy mapování biotopů a znalosti autorů, je v tabulce uveden na úrovni svazů (syntaxonomická klasifikace vegetace) s výjimkou těch, které nezahrnují pouze subalpínskou vegetaci přítomnou v NPR (Vaccinion, Caricion fuscae, Nardion), dále svazů, jejichž nezanedbatelná část se v Jeseníkách nevyskytuje (Agrostion alpinae) a většiny typů lesní vegetace, kde jsou uvedeny podrobnější syntaxony – asociace. Celý syntaxonomický přehled je uveden v příloze (P1_syntaxony). Podíl plochy společenstva v NPR je pouze orientačním odhadem vycházející stejně jako vlastní přehled syntaxonů z analýzy aktuální vrstvy mapování biotopů a ze zkušenosti autorů. Pro přesné stanovení zastoupení jednotlivých syntaxonů by bylo zapotřebí zhotovení mapy aktuální vegetace. název ekosystému Swertio-Anisothecion squarrosi Sphagnion magellanici Leuko-Scheuchzerion palustris Cetrario-Festucetum supinae2

podíl plochy v ZCHÚ (%) 0,1% 0,4% 0,01% 4%

Carici fyllae-Nardetum3

1%

Festuco supinae-Nardetum 4

<1%

Thesio alpini-Nardetum 4

<0,1%

Festuco supinae-Vaccinietum 5 Avenello flexuosi-Callunetum vulgaris6 Salicion herbaceae Calamagrostion villosae Calamagrostion arundinaceae Poo chaixii-Deschampsion cespitosae

9,1% 1,3% <1% 4% 1% <1%

Adenostylion

7

<0,01%

popis ekosystému prameniště v závěrech údolí nad hranicí lesa vrchoviště vrchovištní šlenky hřebenové větru exponované partie nad hranicí lesa často s dominantní Avenella flexuosa hřebenové ploché partie, mírné svahy nad hranicí lesa, Jelení hřbet, Velký Máj hřebenové ploché partie, mírné svahy nad hranicí lesa, spíše druhotně na místech bývalé pastvy, Malý Děd okolí karů, pramenišť a relativně suchá stanoviště při hranici lesa svahy všech orientací nad hranicí lesa, přibývá vyfoukávané hřebenové polohy závětrné polohy s dlouho ležícím sněhem chráněné svahy nad hranicí lesa chráněné svahy nad hranicí lesa chráněné svahy v okolí pramenišť a vlhkých sníženin nad hranicí lesa chráněná místa nad hranicí lesa a při ní podél potoků a v okolí pramenišť

název ekosystému Dryopterido-Athyrion Saxifrago paniculatae-Agrostietum alpinae 7 Hedysaro hedysaroidis-Molinietum 7 Pinguiculo vulgaris-Trichophoretum alpini8 Salici silesiacae-Betuletum carpaticae9 Daphne mezerei-Aceretum pseudoplatani

podíl plochy popis ekosystému v ZCHÚ (%) 0,4% úpatí karového svahu, stinná místa při hranici lesa, konkávní partie s dlouho ležícím sněhem <0,01% skalní štěrbiny v karu <0,1% <0,1%

vlhké skalky v karu málo vydatná prameniště

0,3% <0,01%

lavinové dráhy, žleby potoků před lavinami chráněná místa v karu

10

Calamagrostio villosae-Piceetum 12 Athyrio alpestris-Piceetum13

55% 3,7%

Sphagno-Piceetum 12

1,5%

lesy na svazích všech orientací hluboce zaříznuté svahy, závětrné polohy při hranici lesa s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou obvody vrchovišť a některá další stanoviště s vysokou hladinou spodní vody

1

sv. Asplenion septentrionalis, tř. ASPLENIETEA TRICHOMANIS sv. Juncion trifidi, tř. JUNCETEA TRIFIDI 3 sv. Nardo-Caricion rigidae, tř. JUNCETEA TRIFIDI 4 sv. Nardion, tř. CALLUNO-ULICETEA 5 sv. Vaccinion, tř. CALLUNO-ULICETEA 6 sv. Loiseleurio procumentis-Vaccinion, tř. CALLUNO-ULICETEA 7 sv. Agrostion alpinae, tř. ASPLENIETEA TRICHOMANIS 8 sv. Caricion demissae, tř. SCHEUCHZERIO-CARICETEA FUSCAE 9 sv. Salicion silesiaceae, tř. MULGEDIO-ACONITETEA 10 sv. Fagion, podsv. Acerenion, tř. QUERCO-FAGETEA 11 sv. Luzulo-Fagion, tř. QUERCO-FAGETEA 12 sv. Piceion excelsae, tř. VACCINIO-PICEETEA 13 sv. Athyrio alpestris-Piceion, tř. VACCINIO-PICEETEA 2

Příloha č. T6: Přehled rostlinných společenstev NPR Praděd (P1_spolecenstva.doc)

B. druhy název druhu Rostliny Agrostis alpina psineček alpský Arabis sudetica huseník sudetský Campanula gelida zvonek jesenický Campanula rotundifolia subsp. sudetica zvonek okrouhlolistý sudetský Cardamine amara subsp. opicii řeřišnice hořká Opizova Cardamine resedifolia řeřišnice rýtolistá Carex buxbaumii ostřice Buxbaumova Carex vaginata ostřice pochvatá Conioselinum tataricum šabřina tatarská

8

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ

stupeň popis biotopu druhu ohrožení*

Velká kotlina – na více místech Velká a Malá kotlina – stovky kvetoucích endemit Petrových kamenů – desítky ex. více lokalit na skalách, desítky až nižší stovky trsů (Velká kotlina) vitální populace na řadě lokalit malé populace – Tabulové a Petrovy kameny početné populace

KO/ C1r

štěrbiny a terásky skal

KO/C1r

menší populace na více místech na více místech – jednotlivě až nižší desítky ex.

KO/C1r

terásky skal, sutě, otevřené trávníky štěrbiny a úpatí skály, trávníky jv. a v. od skály štěrbiny a terásky skal endemit Hrubého Jeseníku a Krkonoš prameniště, břehy horních částí potoků, vlhké skály zastíněné štěrbiny vlhkých skal, často pod převisy skály lavinové dráhy ve Velké kotlině krátkostébelné trávníky a v obvodu pramenišť vysokostébelné nivy a okraje javořin ve Velké kotlině

KO/C1r KO/C2r

KO/C1b KO/C1r KO/C1r

KO/C1r

název druhu

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ Crepis sibirica většinou pouze několik kveškarda sibiřská toucích ex. Dianthus carthusianorum subsp. endemit Velké kotliny, desítsudeticus ky kvetoucích trsů na více hvozdík kartouzek sudetský místech Gentiana punctata v NPR řada lokalit – jednotlihořec tečkovaný vě až desítky Gentiana verna subsp. verna celkem 3 lokality – desíthořec jarní pravý ky/stovky/cca 5 tisíc kvetoucích lodyh Hedysarum hedysaroides na více místech na lavinové kopyšník tmavý dráze – vyšší desítky kvetoucích ex. Helianthemum grandiflorum vyšší desítky kvetoucích ex. subsp. grandiflorum devaterník velkokvětý pravý Hieracium chrysostyloides desítky kvetoucích ex. jestřábník zlatoblizný Hieracium engleri jednotlivé rostliny jestřábník Englerův Hieracium inuloides desítky kvetoucích ex. jestřábník omanovitý Hieracium silesiacum desítky kvetoucích ex. jestřábník slezský Hieracium villosum desítky kvetoucích ex. jestřábník huňatý Juniperus communis subsp. asi 110 polykormonů nana jalovec obecný nízký Laserpitium archangelica nižší stovky kvetoucích hladýš andělikový Listera cordata více lokalit – desítky až stovbradáček srdčitý ky kvetoucích Plantago atrata subsp. sudetica endemit Velké kotliny – jitrocel černavý sudetský stovky ex. Poa alpina nižší stovky trsů lipnice alpská

stupeň popis biotopu druhu ohrožení* KO/C1t březina as. Salici-Betuletum carpaticae ve Velké kotlině KO/C1r štěrbiny a terásky skal Velké kotliny

-/C1r

v různých společenstvech nad hranicí lesa okolí pramenišť, oplachované skály – Medvědí žleb – Malá kotlina – Velká kotlina pouze Velká kotlina - vlhká humózní místa lavinové dráhy (obohacená vápníkem) osluněné skalní terásky v horních částech lavinových drah ve Velké a Malé kotlině krátkostébelné trávníky

-/C1r

travnaté svahy Velké kotliny

-/C1b

vysokostébelné trávníky

-/C1r

vysokostébelné trávníky

KO/C1r

terásky skal obohacených vápníkem ve Velké kotlině Vysokoholský hřbet - trávníky nad horní hranicí lesa

KO/C1r KO/ C1t

KO/C1r

KO/C1r

SO/C2b

KO/C1r KO/C1t KO/C1r KO/C1r

Poa riphaea lipnice jesenická

cca 180 trsů

KO/C1r

Polystichum lonchitis kapradina hrálovitá Pseudorchis albida běloprstka bělavá

celkem do 50 ex.

KO/C2b

nižší desítky kvetoucích

SO/C2t

Rhodiola rosea rozchodnice růžová

několik desítek samčích i samičích trsů

KO/C1b

Salix herbacea vrba bylinná

na obou lokalitách celkem asi KO/C1b 25 různě velkých trsů

Salix lapponum var. lapponum vrba laponská pravá

jediný samičí polykormon

9

KO/C2r

vysokobylinné nivy ve spodních částech Velké a Malé kotliny vrchoviště, rašelinné smrčiny na jediném osluněném skalním výchozu skalní štěrbiny, skalnatá místa lavinových drah – Petrovy kameny a Velká kotlina endemit Hrubého Jeseníku – v současné době jediná lokalita na Petrových kamenech skalní výchozy v Malé a Velké kotlině druhově bohaté krátkostébelné trávníky na úbočí Vysoké hole nad Velkou kotlinou a svah Petrových kamenů nad Ovčárnou štěrbiny a terásky skal s vyšším obsahem vápníku ve Velké kotlině štěrbiny vrcholových skal Petrových a Tabulových kamenů všechny trsy jsou samičí jediná lokalita nedaleko Tabulových kamenů

název druhu Selaginella selaginoides vraneček brvitý Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus mateřídouška ozdobná sudetská Bezobratlí Somatochlora alpestris lesklice horská Miramella alpina saranče horská Pithanus hrabei klopuška jesenická Brouci Cornumutila quadrivittata tesařík čtyřpásý hnojník Neagolius bilimeckii bernhaueri nosatec Ranunculiphilus pseudinclemens mandelinka Smaragdina diversipes Paradromius ruficollis mrchožrout Silpha tyrolensis Motýli Erebia sudetica sudetica okáč menší sudetský Erebia epiphron silesiana okáč horský slezský obaleč Sparganothis rubicundana vakonoš Epichnopterix sieboldii Obratlovci Savci Sicista betulina myšivka horská Sorex alpinus rejsek horský Ptáci Anthus spinoletta linduška horská

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ na řadě lokalit, stovky ex. stovky kvetoucích rostlin

stupeň popis biotopu druhu ohrožení* SO/C2r subalpínská prameniště a břehy horních částí potoků KO/C1r terásky a štěrbiny skal, skalnatá místa lavinových drah ve Velké kotlině, krátkostébelné trávníky

v Hrubém Jeseníku nejhojnější výskyt v rámci ČR místy hojný výskyt, nejvýznamnější lokalita v ČR jednotlivé nálezy, výskyt v rámci ČR pouze v Hrubém Jeseníku

EN

malá rašelinná jezírka

VU

vrcholové bezlesí

-

vyfoukávané trávníky

výskyt v rámci ČR pouze v Hrubém Jeseníku výskyt plošně omezen na Petrovy kameny a vrchol Pradědu v rámci ČR pouze v NPR Praděd ve Velké kotlině v rámci ČR pouze v NPR Praděd ve Velké kotlině NPR Praděd je jediná lokalita druhu v ČR místy hojný výskyt, nejvýznamnější lokalita v ČR, zřejmě glaciální relikt

CR

ve smrcích při horní hranici lesa

CR

v porostech smilky tuhé a metličky křivolaké

CR CR

vázaný na oměj tuhý a stračku vyvýšenou subalpínské trávníky

EN

subalpínské trávníky

NT

druh subalpínského stupně a klimaxových smrčin

vitální stabilní populace

SO/VU

prameniště a vysokostébelné nivy při horní hranici lesa horské hole nad hranicí lesa

hojný výskyt, stabilní populace jednotlivě až vzácně, návrh VU na endemický status návrh na endemický status -

jednotlivě až vzácně

SO/VU

jednotlivě (nedostatek údajů)

SO/VU

20 – 25 párů

SO/CR

vyfoukávané trávníky, vrchoviště, housenka na borůvce subalpínské trávníky

vysokostébelné nivy, lesní rašeliniště, lesní porosty s bujnou vegetací vysokostébelné nivy, horské louky, lesní porosty s bujnou vegetací alpínské bezlesí, vyfoukávané trávníky, suťoviště, prameniště

* Stupeň ohrožení - stupeň ohrožení dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně ohrožený druh, O – ohrožený druh) - za lomítkem u rostlin: C1b = kriticky ohrožené (kombinace vzácnost/trend), C1r = kriticky ohrožené (vzácnost), C1t = kriticky ohrožené (trend), C2b = silně ohrožené (kombinace vzácnost/trend), C2r = silně ohrožené (vzácnost), C2t = silně ohrožené (trend), C3 = ohrožené, C4a = vzácnější taxony vyžadující pozornost - méně ohrožené, C4b = vzácnější taxony vyžadující pozornost – nedostatečně prostudované (Grulich, 2012) - stupeň ohrožení dle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR. Bezobratlí. (Farkač J., Král D. & Škorpík M., 2005) (CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh, VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh)

10

C. útvary neživé přírody Předmětem ochrany je soubor významných geomorfologických jevů evropského významu, který prezentuje komplikovaný tektonický a erozně denudační vývoj v období od mezozoika po kvartér. Útvar

geologické podloží

mrazové sruby kryoplanační terasa skalní výklenky

jádro desenské klenby - fylonitizované Tabulové skály muskoviticko- chloritické ruly až Petrovy kameny fylonit

jediný skalní ledovec v ČR kamenné moře významná paleontologická lokalita vrcholová plošina (paleogenní zarovnaný povrch typu etchplain) kryoplanační terasy balvanové proudy paleontologická lokalita

paleozoikum desenské klenby - vrben- Suť ská skupina – chlorit-muskovitické fylity s grafitem a vložkami a polohami kvarcitu paleozoikum desenské klenby Vysoká hole vrbenská skupina prokřemenělé chlorit- muskovitické fylity s grafitem a s bazální polohou drakovských kvarcitů

ledovcový kar s pozůstatkem morény

paleozoikum desenské klenby - vrbenská skupina – chlorit-muskovitické fylity s grafitem, křemenné žíly mineralizované pyritem, galenitem, sfaleritem paleozoikum desenské klenby - vrbenská skupina - chlorit-muskovitické fylity s grafitem a vložkami kvarcitů paleozoikum desenské klenby – vrbenská skupina – fylonitizovaná biotitická rula, svahy pokryty mladšími deluviálními sedimenty

Velká kotlina

jádro a paleozoikum desenské klenby

Nejvýznamnější vrchoviště je v Pradědském sedle a na Malém Dědu Nejvýrazněji jsou vyvinuty u Petrových kamenů, na svazích Vysoké hole a na Velkém Máji

ledovcový karoid vrchoviště polygonální půdy fluviální tvary – vodopády, kaskády, peřeje a skalní prahy evorzní tvary - obří hrnce a prohlubně rašeliniště a vrchoviště kryogenní půdy

11

kvarcit, kvarcitické a grafitické fylity

popis výskytu útvaru

Mezikotlí Malá kotlina Údolí Bílé Opavy

1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu A. typy přírodních stanovišť kód a název typu přírodního stanoviště

podíl plochy v popis biotopu typu přírodního stanoviště ZCHÚ (%)* 10,4 vrcholové deflační partie s nízkou vrstvou sněhu (A2.1), závětrné svahy nad hranicí lesa s vysokou sněhovou pokrývkou (A2.2) 0,3 jediná lokalita pod Tabulovými skalami (A8.1), obvod lavinových drah (A8.2)

4030 Alpínská a boreální vřesoviště (biotopy A2.1 Alpínská vřesoviště a A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace) 4080 Subarktické vrbové křoviny (biotopy A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou a A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny 6150 Silikátové alpínské a boreální trávníky 7,9 (biotopy A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky, A1.2 Zapojené alpínské trávníky a A3 Sněhová vyležiska) 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová spo5,4 lečenstva nížin a horského až alpínského stupně (biotopy A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky, A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy, A4.3 Subalpínské kapradinové nivy a M5 Devětsilové lemy horských potoků 7110 Aktivní vrchoviště (biotopy R3.1 Otevřená vrchoviště a R3.3 Vrchovištní šlenky) 8110 Silikátové sutě horského až niválního stupně (Androsacetalia alpinae a Galeopsietalia ladani) (biotop A6A Acidofilní vegetace alpínských drolin) 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů (biotopy A5 Skalní vegetace sudetských karů, A6B Acidofilní vegetace alpínských skal a S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin)

0,4

9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum (biotop L5.4 Acidofilní bučiny) 91D0 Rašelinný les (biotop L9.2A Rašelinné smrčiny) 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) (biotopy L9.1 Horské třtinové smrčiny, L9.2B Podmáčené smrčiny a L9.3 Horské papratkové smrčiny)

0,6

< 0,01

0,37

1,5 59,3

vrcholové deflační partie (A1.1), mírné svahy v návaznosti na hřebenové polohy (A1.2), partie v závětří A-O systémů s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou (A3) chráněné polohy nad horní hranicí lesa (A4.1), chráněná místa nad hranicí lesa a při ní podél potoků a v okolí pramenišť (A4.2), úpatí karového svahu, stinná místa při hranici lesa, konkávní partie s dlouho ležícím sněhem (A4.3), doprovodná vegetace horských toků pod hranicí lesa (M5) plochá sedla nad i pod hranicí lesa (R3.1), trvale zavodněné deprese vrchovišť (R3.3) sutě nad hranicí lesa (A6A)

druhově bohatá vegetace terásek a štěrbin na skalkách v karech a lavinových drahách (A5), vegetace skalních terásek a štěrbin skalek nad hranicí lesa s dominantními trávami (A6B), skalky pod hranicí lesa (S1.2) svahy pod hranicí lesa, pod smrčinami, u Malé kotliny při hranici lesa (L5.4) zejména obvody vrchovišť (L9.2A) obvod alpínského bezlesí s dominantním smrkem (L9.1), v mozaice a v návaznosti na L9.2A, další podmáčená stanoviště, prameniště (L9.2B), hluboce zaříznuté svahy, závětrné konkávní polohy při hranici lesa s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou (L9.3)

*podíl plochy jednotlivých stanovišť byl zjištěn pomocí GIS analýzy a výpočtem nad aktuální vrstvou mapování biotopů

12

B. evropsky významné druhy a ptáci název druhu

Cévnaté rostliny Campanula gelida zvonek jesenický

Poa riphaea lipnice jesenická Mechorosty Buxbaumia viridis šikoušek zelený Bezobratlí Carabus variolosus střevlík hrbolatý Obratlovci Bonasa bonasia jeřábek lesní

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ

stupeň ohrožení *

popis biotopu druhu

endemit Petrových KO, C1r, kamenů – desítky ex. ES II a IV, IUCN E, Bern I endemit Petrových KO, C1r, kamenů - cca 180 ES II a IV, trsů Bern I

jediná lokalita na Petrových kamenech štěrbiny a úpatí skály, trávníky jv. a v. od skály

zjištěn na několika -, VU, ES místech v NPR II, Bern I

tlející dřevo v blízkosti vodních toků

vzácně v nižších SO, VU polohách NPR

v lesích v okolí vodních toků a pramenišť

ojediněle v nižších SO, VU polohách NPR

věkově rozrůzněné lesní porosty s břízou, vrbou, olší a bohatým bylinným patrem

v současné době jediná lokalita na Petrových kamenech – štěrbiny a terásky vrcholové skály

* Stupeň ohrožení - stupeň ohrožení dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně ohrožený druh, O – ohrožený druh) - stupeň ohrožení dle Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (Grulich, 2012) - C1r = kriticky ohrožené (vzácnost) - ES II a IV – druh uvedený v přílohách II a IV Směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť - Bern I – druh uvedený v příloze I Bernské úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť IUCN E – druh uvedený v kategorii E (ohrožené ) Červeného seznamu IUCN - stupeň ohrožení dle Červeného seznamu mechorostů ČR (Kučera et al., 2012) – VU = druhy ohrožené - stupeň ohrožení dle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005) (CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh, VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh)

1.9 Cíl ochrany Dlouhodobým cílem ochrany lesních ekosystémů jsou přirozeně strukturované lesní porosty tvořené místními populacemi dřevin ponechané samovolnému vývoji. Dlouhodobým cílem ochrany ekosystémů nad horní hranicí lesa je subalpínské pásmo bez borovice kleče a olše zelené se zastoupením všech autochtonních druhů rostlin a živočichů v životaschopných populacích a dále uchování všech biocenóz a významných fenoménů neživé přírody v dochovaném nebo zlepšeném stavu, tedy na dostatečných plochách a v odpovídajícím druhovém složení. Vybrané plochy alpínských trávníků, člověkem soustavně využívané po několik posledních století budou trvale udržovány vhodným managementem. Převážná většina plochy ekosystémů nad horní hranicí lesa v subalpínském pásmu bude ponechána samovolnému vývoji.

13

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Území zaujímá ploché vrcholové oblasti a přilehlé příkré svahy ústředního Pradědského a Vysokoholského hřbetu v nadmořské výšce 820–1 491 m n. m. Předmětem ochrany je soubor celostátně unikátních a mimořádně zachovalých přírodních ekosystémů alpínského, subalpínského i montánního stupně a souboru významných geomorfologických jevů poznamenaných kryogenní genezí v nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku. Na budování geologického podloží se podílejí krystalické horniny desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, fylity) s vzácně se vyskytujícími polohami hornin bazických (vápnité fylitické břidlice ve Velká kotlině). Nejrozšířenějším půdním typem je podzol modální, který je rozšířen téměř na 70 % území. Zajímavostí je reliktní tundrová půda s mikroartropodovým moderem na Vysoké holi. Humusová vrstva je zde tvořena výhradně drobnými exkrementy chvostoskoků a vývoj 10 cm vrstvy humusu může trvat minimálně několik desítek tisíc let (Rusek, 2005). Geomorfologicky zajímavé a přírodovědně hodnotné jsou lokality vytvořené periglaciálními procesy pleistocenního stáří (mrazové zvětrávání, nivace). Svým rozsahem jsou nejvýznamnější na Moravě i ve Slezsku. K charakteristicky vyvinutým tvarům patří kryoplanační terasy až kryoplén, mrazové sruby, srázy, stupně, balvanové proudy, kamenná moře, skaliska typu tors, nivační kotle až karové sníženiny, polygonální (strukturní) půdy a girlandové půdy. Unikátním jevem je periglaciální skalní ledovec tvořený bloky křemenců s plazivou formou smrku v nejvýchodnějším cípu rezervace pod vrcholem kóty Sutě. Eluvia na hřbetech a plošinách mají charakter mělkých skeletových zvětralin, které na svazích přecházejí do deluviálních sedimentů, tvořených svahovými sutěmi. Vrcholové plošiny prudce spadají do hluboce zaříznutých údolí. Vodní toky náleží ke dvěma nadřazeným soustavám – povodí Odry (Moravice, Opava), odvodňované do Baltického moře a povodí Moravy (Desná), které je součástí úmoří Černého moře. Hlavní rozvodnice vede napříč územím po hlavním hřebeni (Malý Děd – Jelení hřbet). Pro přirozené bezlesí nad horní hranicí lesa, probíhající ve výšce přibližně 1 350 m n. m., jsou charakteristické biotopy vrcholových skal, alpínských holí, pramenišť a vrchovišť. Toto bezlesí je doplněno o přirozeně bezlesé plochy lavinových drah ve Velké kotlině, karoidu Mezikotlí a Malé kotliny a v Pradědském příkopu, které výrazně zasahují pod vrstevnici 1 350 m n. m. V těchto lokalitách jsou vyvinuté druhově mimořádně pestré fytocenózy vysokobylinných niv, vysokostébelných trávníků, sněhových vyležisek, skal a pramenišť. Zejména na skalní ekotopy Velké kotliny je vázaná celá řada vzácných druhů. Druhově velmi bohatá jsou rovněž subalpínská prameniště, cenné jsou křoviny lavinových drah. Široké spektrum stanovišť doplňují drobná rozvodnicová vrchoviště hostící některé kriticky a silně ohrožené druhy rostlin a živočichů (zejména bezobratlých). Přechod mezi lesem a přirozeným bezlesím probíhá v některých partiích přes vysazené porosty nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo). Celková plocha klečových porostů v NPR Praděd je v současné době 148,09 ha, redukovaná plocha kleče (tj. plocha, kterou z celkové plochy porostů kleče zaujímají vlastní keře kleče, po odečtení volných ploch) 66,43 ha (Maděra, 2011). Její největší zastoupení je v oblasti Malého Dědu (11,27 ha) a v okolí Tabulových skal na severním úbočí Pradědu (16,26 ha).

14

Z pohledu floristiky je zásadní výskyt endemických druhů a poddruhů rostlin. Jedná se v první řadě o endemity Hrubého Jeseníku – lipnici jesenickou (Poa riphaea) a zvonek jesenický (Campanula gelida) na Petrových kamenech, jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) a hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) ve Velké kotlině a pupavu Biebersteinovu sudetskou (Carlina biebersteinii subsp. sudetica) v Malé kotlině. Další významné druhy jsou endemity sudetských pohoří – např. zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica) na Tabulových kamenech a ve Velké kotlině a jestřábník zlatoblizný (Hieracium chrysostyloides) v okolí vrcholu Pradědu a Petrových kamenů. V NPR Praděd se dále vyskytuje celá řada druhů rostlin, které v současné době na území ČR rostou pouze v Hrubém Jeseníku, např. psineček alpský (Agrostis alpina), škarda sibiřská (Crepis sibirica), hořec tečkovaný (Gentiana punctata), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), jestřábník Englerův (Hieracium engleri), jestřábník moravský (Hieracium moravicum), jestřábník slezský (Hieracium silesiacum), jestřábník huňatý (Hieracium villosum), lipnice alpská (Poa alpina), vrba šípovitá (Salix hastata subsp. vegeta), mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) a rovněž řada druhů, které se vedle Jeseníků v ČR vyskytují jen na několika málo dalších lokalitách, především v Krkonoších, např. huseník sudetský (Arabis sudetica), lepnice alpská (Bartsia alpina), prorostlík dlouholistý fialový (Bupleurum longifolium subsp. vapincense), řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), ostřice nejtmavší (Carex aterrima), ostřice tmavá (Carex atrata), ostřice pochvatá (Carex vaginata), škarda měkká pravá (Crepis mollis subsp. mollis), hvozdík pyšný alpinský (Dianthus superbus subsp. alpestris), jestřábník alpský (Hieracium alpinum), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), vrba bylinná (Salix herbacea), vrba laponská (Salix lapponum subsp. lapponum), hlaváč lesklý pravý (Scabiosa lucida subsp. lucida) nebo na Králickém Sněžníku, např. zvonek vousatý (Campanula barbata), rožec prameništní (Cerastium fontanum), ovsíř dvouřízný (Helictochloa planiculmis), šabřina tatarská (Conioselinum tataricum), případně jen v Jeseníkách a v obou výše uvedených pohořích, např. sasanka narcisokvětá (Anemonastrum narcissiflorum), řeřišnice hořká Opizova (Cardamine amara subsp. opicii), ostřice Bigelowova (Carex bigelowii subsp. dacica), jestřábník omanovitý (Hieracium inuloides), jestřábník věsenkovitý (Hieracium prenanthoides), kokrhel sličný (Rhinanthus riphaeus), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides). Velká kotlina představuje botanickou lokalitu středoevropského významu s více než 370 druhy vyšších rostlin, což řadí tuto lokalitu na přední místo v druhové rozmanitosti v České republice. V minulosti bylo z prostoru Velké kotliny udáváno dokonce přes 650 druhů a poddruhů vyšších rostlin, v řadě případů šlo ale o omyl při determinaci, o krátkodobé výskyty druhů z nižších poloh, některé druhy se nepodařilo v poslední době znovu ověřit, nebo skutečně vymizely. Vedle druhů alpínských a subalpínských tu rostou i druhy submontánní a kolinní, sciofilní i heliofilní, acidofilní i kalcifilní. Unikátní diverzita druhů je závislá na diverzitě biotopů, dlouhodobém kontinuálním postglaciálním vývoji a stálém působení mimořádných ekologických faktorů, jakými jsou zejména geologické podloží, vodní eroze, vzdušné proudění, tzv. anemo–orografický systém projevující se ukládáním velkého množství sněhu v závětří, což vede ke sjíždění lavin a posouvání sněhových mas. Rozhodující význam pro druhové bohatství Velké kotliny měla i vývojová absence borovice kleče v celém subalpínském stupni Hrubého Jeseníku. V současnosti je v horní části Velké kotliny (Bureš et al., 2009, Bureš & Kočí, 2010) a na svahu mezi Ovčárnou a Petrovými kameny (Bureš et al., 2008) zdokumentovaný patrně obecný trend postupného zarůstání trávníků borůvkou, který vede v tomto prostoru k výraznému

15

poklesu druhové rozmanitosti nejen cévnatých rostlin, ale i řady druhů živočichů, na tyto trávníky vázaných. V okolí Petrových kamenů jsou fragmentárně vyvinuty typické vyfoukávané trávníky s četnými mechy a lišejníky, dále sítinou trojklannou (Juncus trifidus), ostřicí Bigelowovou (Carex bigelowii), kostřavou nízkou (Festuca supina), sasankou narcisokvětou (Anemone narcissiflora) a jestřábníky (Hieracium alpinum, Hieracium chrysostyloides). Na vlastní vrcholovou skálu jsou pak vedle endemitů – lipnice jesenické (Poa riphaea) a zvonku jesenického (Campanula gelida) vázány např. řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), lipnice alpská (Poa alpina) a vrba bylinná (Salix herbacea). V Malé kotlině patří mezi významné druhy hořec jarní (Gentiana verna), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), huseník sudetský (Arabis sudetica), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), hladýš andělikový (Laseripitium archangelica), prorostlík dlouholistý fialový (Bupleurum longifolium subsp. vapicense), ostřice tmavá (Carex atrata) a již výše uvedený endemický poddruh pupavy Bierbesteinovy sudetské (Carlina biebersteinii subsp. sudetica). Podél některých vodních toků (např. Bílá Opava) roste na tlejícím dřevě evropsky významný mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Z dalších evropsky významných druhů rostlin, které nejsou předměty ochrany EVL Praděd, byl v poslední době zaznamenán výskyt plavuně pučivé (Lycopodium annotinum), plavuně vidlačky (Lycopodium clavatum) a celé řady druhů rašeliníků (např. Sphagnum auriculatum, Sphagnum capillifolium, Sphagnum centrale, Sphagnum compactum, Sphagnum fallax, Sphagnum fimbriatum, Sphagnum flexuosum, Sphagnum girgensohnii, Sphagnum inundatum, Sphagnum palustre, Sphagnum papillosum, Sphagnum russowii, Sphagnum squarrosum, Sphagnum subnitens, Sphagnum subsecundum, Sphagnum tenellum, Sphagnum teres, Sphagnum warnstorfii) a lišejníků (Cladonia arbuscula, Cladonia rangiferina). Rovnocenný význam má živočišná složka. Za zmínku stojí v prvé řadě endemické poddruhy motýlů okáč menší sudetský (Erebia sudetica subsp. sudetica) a okáč horský slezský (Erebia epiphron subsp. silesiana). Další dva druhy motýlů, resp. jejich poddruhy, jsou pravděpodobnými endemity (obaleč Sparganothis rubicundana a vakonoš Epichnopterix sieboldii) (Černá, 2011). V NPR Praděd se vyskytuje několik druhů brouků, kteří zde mají jedinou lokalitu v rámci ČR. Nejvýznamnější z nich je zřejmě tesařík čtyřpásý (Cornumutila quadrivittata), který má nejbližší další lokalitu v Tatrách na Slovensku nebo hnojník Neagolius bilimeckii, jehož poddruh N. b. bernhaueri je jesenickým endemitem vázaným pouze na několik mikrolokalit v rámci CHKO Jeseníky. Z ostatních bezobratlých je to např. vážka lesklice horská (Somatochlora alpestris), která má v Hrubém Jeseníku nejhojnější výskyt v rámci ČR, a třeba saranče horská (Miramella alpina), pro niž je NPR Praděd jedinou významnou lokalitou v ČR. Ze zvláště chráněných druhů bezobratlých se kromě okáče menšího na území NPR objevuje také ojediněle jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), pravidelný výskyt zde má evropsky chráněný střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), dále střevlík polní (Carabus arcensis), majka fialová (Meloe violaceus), bělopásek dvouřadý (Limeninis camilla), hojnější výskyt mají mravenci rodu Formica a čmeláci rodu Bombus. V NPR se vyskytují i další druhy, které jsou velmi vzácné, ale které nejsou uvedeny v Červeném seznamu ani se na ně nevztahuje zákonná ochrana (přehled druhů Červeného seznamu a zákonem chráněných druhů je uveden v příloze T5). Příkladem může být plachetnatka horská (Hilaira tatrica), která je vedena v Červeném seznamu IUCN v kategorii kriticky ohrožená

16

(Majkus, 2004). Také několik druhů brouků a motýlů neuvedených v seznamech ohrožení stojí za zmínku, protože mají v NPR svoji jedinou lokalitu v rámci ČR a to např. drabčík Gabrius tyrolensis, někteří drabčíci rodu Atheta nebo travařík Catoptria petrificella. Přehled ohrožených a vzácných bezobratlých živočichů nikdy nebude úplný a vyčerpávající, neboť o mnohých neexistuje dostatek informací. Navíc stále dochází k objevování nových druhů. Při výzkumu půdní fauny v letech 1993–1995 bylo ve Velké kotlině nalezeno 233 druhů krytenek (Testacea), z toho 38 nových druhů pro faunu ČR a 2 nové druhy pro vědu. Dále např. 113 druhů pancířníků (Oribatida), z nichž bylo 9 nových druhů pro ČR nebo 87 druhů chvostoskoků (Collembola), z toho 1 nový rod pro vědu (Jesenikia filiformis). V roce 2005 prof. Rusek zjistil na sjezdovkách v NPR Praděd 57 druhů chvostoskoků, včetně 5 nových druhů pro vědu (Rusek et al., 2005). Počet druhů bezobratlých v NPR Praděd není pouze zvyšován nově nalezenými druhy, ale je také snižován vymíráním. Při porovnání zpráv entomologů z konce 19. stol. se současností, je dnes znatelně viditelná absence mnoha druhů. Vymírání je způsobeno hlavně změnou způsobu hospodaření a zarůstáním ploch bezlesí především borovicí klečí. Další dobře prozkoumanou skupinou živočichů v NPR Praděd jsou ptáci. K nejvzácnějším zde pozorovaným druhům, které zde ale nemají aktuálně prokázané hnízdění, patří např. kulík hnědý (Charadrius morinellus), slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), pěvuška podhorní (Prunella collaris). První prokázané hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v Jeseníkách (2001) po mnohaletém přerušení způsobeném plošnou aplikací pesticidů bylo právě na území NPR Praděd. V současné době se tento kriticky ohrožený dravec pravidelně zdržuje na dvou lokalitách v NPR a třech dalších lokalitách v bezprostřední blízkosti NPR Praděd. Dalším zajímavým druhem vedle sokola, u kterého je zaznamenán nárůst populace v posledních 5 letech, je datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Opakovaným monitoringem (2012–2014) všech zpívajících samcům lindušky horské (Anthus spinoletta) v NPR Praděd byla potvrzena stagnace stavu její populace (15–20 párů). Tyto počty lindušky horské jsou ve srovnání s historickými údaji na nejnižších číslech. Dalšími charakteristickými ptačími druhy pro tuto oblast jsou např. kos horský (Turdus torquatus), linduška luční (Anthus pratensis), čečetka tmavá (Carduelis cabaret) či křivka obecná (Loxia curvirostra). Z obojživelníků byli zjištěni čolek horský (Mesotriton alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Ze zvláště chráněných druhů drobných savců se v NPR vyskytuje myšivka horská (Sicista betulina), která je pozůstatkem glaciální fauny, dále rejsek horský (Sorex alpinus), plšík lískový (Muscardinus avallanarius), plch lesní (Dryomys nitedula) a byl zaznamenán také plch velký (Glis glis). O letounech (Chiroptera) jsou v NPR zatím jen neucelné informace. Byl zde zaznamenán netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus), tato skupina si zaslouží ještě důsledný průzkum. Mezi zvláště chráněné druhy patří i veverka obecná (Sciurus vulgaris), jejíž výskyt může být značně kolísavý v souvislosti s potravní nabídkou, a to především v závislosti na semenných rocích lesních dřevin. Z velkých obratlovců je nejznámější kamzík horský (Rupicapra rupicapra), který v Jeseníkách představuje nepůvodní druh (byl zde introdukován v roce 1913, víc viz v kap. 2.2 e) myslivost). Z dalších druhů se běžně vyskytují jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus). Hlavním predátorem, který se pravidelně zdržuje především v klidových partiích, je rys ostrovid (Lynx lynx). Na partie subalpinského bezlesí navazují lesní porosty 8. lvs (smrkový). Jedná se o klimaxové smrčiny s příměsí jeřábu, místy pralesovitého charakteru. Převážně v údolí Bílé Opavy a 17

v okolí Eustachovy chaty se nachází unikátní zbytky porostů smrku horského ekotypu s charakteristickou úzkou až k zemi zavětvenou kuželovitou korunou se skloněnými větvemi (tzv. deskovitý typ větvení). Místy je přimíšen buk lesní, v úžlabinách a na mokrých místech se vyskytuje i javor klen. Do NPR Praděd částečně zasahuje 7. lvs (bukosmrkový), v okrajových částech minoritně i 6. lvs (smrkobukový). Typologicky mají v NPR většinové zastoupení edafické kategorie Z, S, částečně, K, N a V. Pralesovité porosty se vyskytují především na LHC Janovice a Karlovice ve Slezsku. Podrobněji k dané problematice viz např. Banaš et al., 2001; Buček et al., 2003; Čada & Svoboda, 2012; Čada, 2013a

Příloha T5: Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle vyhl. č. 395/1992 Sb. (P3_ZCHDr.doc)

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody O jedinečnosti pohoří Hrubého Jeseníku se v dávnější historii zmiňovali především přírodovědci, zejména botanici již na počátku 19. stol. Zvláště nevšední bohatost květeny Velké kotliny byla obsahem prvních odborných zpráv (např. Wimmer et Grabowski, 1827-29; Mayer, 1829; Rohrer et Mayer, 1835; Fincke, 1837; Sendtner, 1840; Schauer, 1840; Grabowski, 1843; Wimmer, 1844; Milde, 1854; Kolenati, 1860). Dalším mezníkem v uvědomování si významu Hrubého Jeseníku byla 30. léta minulého století, kdy zazněly první návrhy na ochranu lokalit, např. od prof. Josefa Podpěry a Františka Nábělka – ”Nutnost ochranné oblasti pod Pradědem – Velký kotel” (1933). Počátky ochrany přírody spadají již do meziválečného období, kdy bylo území Velké kotliny vyhlášeno za “reservaci” (podklady i konkrétní údaje chybějí), následně pak byla tato lokalita stanovena jako „přísná reservace“ Státním památkovým úřadem v Brně výnosem č. 644/46 ze dne 23. března 1946 a následně vyhlášena Okresní správní komisí v Šumperku dokumentem č. 7937/VII ze dne 23. dubna 1946. Dne 4. června 1955 byly výnosem Ministerstva kultury číslo 38.193/55-IX vyhlášeny Státní přírodní rezervace (SPR) Vrchol Pradědu (497,1280 ha), SPR Velký Kotel (224,97 ha), SPR Malý Kotel (129,08 ha), SPR Divoký důl (138,40 ha), SPR Petrovy kameny (19,10 ha). V roce 1963 byla výnosem Ministerstva školství a kultury č.j.35.703/63-V/2 ze dne 24. srpna 1963 vyhlášena SPR Bílá Opava (238 ha). V roce 1990 byla vyhláškou ze dne 14. prosince 1990 (č. 6/1991, příloha č. 17) vyhlášená státní přírodní rezervace Praděd, která byla po schválení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zařazena mezi národní přírodní rezervace. Území bývalé SPR Velký Kotel a Malý Kotel patří k nejcennějším přírodovědným lokalitám střední Evropy. Z Velké kotliny bylo v botanické literatuře uváděno přes 650 taxonů cévnatých rostlin, v současnosti je odtud známo asi 370 druhů a poddruhů (Jeník et al., 1983; Bureš & Burešová, 1989). Důvodem vyhlášení SPR Bílá Opava byla ochrana jedněch z nejzachovalejších přirozených horských smrkových lesů v České republice. Strmé údolí ve skalách vyhloubené potokem s autochtonními lesními porosty bylo chráněno v SPR Divoký důl. V SPR Petrovy kameny byl důvodem ochrany soubor rostlinných a živočišných společenstev na vysokohorských skalách a vyfoukávaných holích s výskytem velmi vzácných organismů. V samotné SPR Vrchol Pradědu byly chráněny typické vysokohorské hole, popřípadě také rašeliniště. 18

Dne 19. 6. 1969 bylo pak vyhlášeno velkoplošné chráněné území CHKO Jeseníky. 14. 12. 1990 (v roce 1991 vydána vyhláška MŽP) je vyhlášena NPR Praděd o rozloze 2031,40 ha, v níž jsou sloučeny výše uvedené SPR do jednoho celku, jak jej známe dnes. To činí z NPR Praděd největší národní přírodní rezervaci v ČR. V roce 2005 se NPR Praděd stala součástí evropsky významné lokality Praděd v rámci soustavy Natura 2000.

b) lesní hospodářství Přes složitý a leckdy dramatický vývoj vegetace během holocénu se současná vegetační stupňovitost „ustálila“ někdy na přelomu subboreálu a subatlantiku, tj. přibližně před 2600 lety. Tehdy došlo zejména k vytvoření stupně na rozhraní bučin a smrčin (Nožička, 1957; Pokorný, 2011). Hlavními původními dřevinami území NPR Praděd byly smrk ztepilý, buk lesní, jedle bělokorá a javor klen v různém poměru smíšení s celou řadou dalších vtroušených dřevin. Ve vyšších polohách, přibližně od nadmořské výšky 1 150 m převládal smrk. Už dávno před umělou obnovou měla těžba dřeva se zaměřením na určité dřeviny výrazný dopad na změnu dřevinného složení vlivem zásahů do kompetičních vztahů mezi dřevinami a tím na rozdíly v jejich šíření a zastoupení. Významné stopy na lesích celého Hrubého Jeseníku zanechala majetková držba. Až do roku 1926 zde byly lesy vesměs v nestátním vlastnictví a patřily soukromým a církevním držitelům. Po roce 1918 byly některé majetky buďto celé nebo z části zestátněny podle zákona o pozemkové reformě (záborového) č. 215/1919 Sb., to se však přímo lesů v NPR Praděd netýkalo. Ty patřily k 5 velkým majetkům, a to Velké Losiny, které vlastnily od roku 1507 Žerotínové, posléze od roku 1802 do 1945 Lichtenštejnové. Z Losinského panství se vyčlenilo Loučenské panství, které od roku 1844 až do roku 1945 vlastnili Kleinové původem z Kociánova u Loučné. Panství Janovice (dříve Rabštejn) patřilo postupně Hoffmannům z Gründbüchlu (1586–1678), Dietrichsteinům (1678–1745) a pak až do roku 1945 rodu Harrachů, z nichž poslední byla Maria Rosty-Forgachová, rozená Harrachová. Za řekou Moravicí navazovalo panství Bruntál, jehož držitelem byl v letech 1621 až 1938 Řád německých rytířů. Okrajově do NPR zasahovalo na severu spojené panství Jánský Vrch, Jeseník a Zlaté Hory, což byl rozsáhlý církevní majetek, který od konce 11. stol. do roku 1948 patřil biskupství (od roku 1930 arcibiskupství) Vratislav. V oblasti Hrubého Jeseníku až na výjimky neexistovala drobná držba lesů, lesy patřily k několika velkým majetkům. Hranice panství byly vedeny po výrazných liniích a zachovaly se s menšími změnami dodnes jako hranice dnešních lesních správ. Celkový hospodářský stav panství a jeho odbytové možnosti (především dřeva) se výrazně projevoval na stavu lesů. Protože zde nejsou velké splavné řeky, převažoval až do vybudování železnic místní odbyt dřeva, takže v 15.–17. stol. zde byl spíše nadbytek zásob. Průmyslové a horní podnikání stav změnilo. Nejdříve na panství Janovickém vznikly železárny, které spotřebovaly značné množství dřeva, ale severní – horská část tohoto panství zůstala až do konce 17. stol. těžebně málo využita. K využití této části došlo až po rozvoji železářství na sousedním Bruntálském panství. Největší těžby pro potřebu svých hamrů už v 17. a 18. stol. provádělo Bruntálské panství ve svých lesích a po vyčerpání zásob v přístupných polohách postupovalo s těžbami, a to i holosečně, až do nejvyšších poloh. Aby byla umožněna doprava dřeva po vodě, byl upraven pro volnou plávku tok Bílé Opavy. Původní porosty se zachovaly nejdéle na panství Loučná. Důkazy o hospodaření v nižších partiích NPR Praděd se objevují o něco později, v roce 1748 (Nožička, 1955). Cílevědomé lesní hospodaření v rámci trvalých hospodářských jednotek – revírů, začalo v polovině 18. stol. V letech 1856–1867 byly vysazovány rovněž ve snaze zalesnit některé části horských holí tzv. cenové kultury – smrkové porosty nevhodné (neznámé) provenience. Jednalo se o soutěž

19

o nejúspěšnější zalesňovací výsledky v horských polohách, která byla v roce 1853 vyhlášena v Rakousku. V NPR to jsou zejména nejvyšší polohy (tehdejší panství Loučná, dnes LHC Loučná nad Desnou – porosty mezi chatou Švýcárna a Kurzovní chata), kdy lesmistr Emanuel Ulrich vyhrál za zalesňování v oblasti Kurzovní chaty první cenu. Mimo NPR Praděd došlo k obdobnému zalesňování i na tehdejším panství Branná na svazích Kerpníku (Hošek, 1972). Dodnes patrným zásahem je v nejvyšších polohách tzv. vegetační chodník. Ten vybudoval opět lesmistr Ulrich v roce 1852 na tehdejší horní hranici lesa a pod ním započal s již zmíněným intenzivním zalesňováním (Banaš et al., 2001). V letech 1883–1907 probíhají snad vůbec největší zalesňovací práce na horských holích. Hlavní vysazovanou dřevinou se stává zejména borovice kleč a borovice limba. Dle dostupných záznamů bylo celkem vysázeno přibližně 231 000 ks borovice limby (Hošek, 1982), uvedený údaj zahrnuje i širší území, přesný údaj pouze pro dnešní území NPR není známý. Zalesnění se nejprve považovalo za úspěšné, po roce 1920 však dochází k náhlým rozsáhlým úhynům borovice limby a porosty tak poměrně rychle mizí. Dodnes se zachovalo pouze několik málo desítek jedinců. Myšlenka zavádění alochtonních dřevin je oživena znovu v 70. letech 20. stol. v ”Generálním plánu na zlepšení hospodářského stavu v účelových lesích Hrubého Jeseníku a skupiny Králického Sněžníku (1967)”, v tomto případě jde o výsadby kleče a olše zelené (Banaš et al., 2001).

Negativní vlivy K intenzivnímu vyžívání lesů došlo již počátkem 17. stol. z důvodu rozvoje železáren, a to zejména na tehdejším Bruntálském panství. Zpočátku se těžba dříví prováděla toulavým způsobem, posléze se přistoupilo k rozsáhlým holosečím až do nejvyšších poloh (Hošek, 1982). V kombinaci s pastvou a travařením došlo místy ke snížení horní hranice lesa i k zásadnímu vlivu na obnovu tehdejších porostů (Jeník & Hampel, 1992; Čada & Svoboda, 2012). Na řadě lokalit byla použita umělá obnova sadebním materiálem nevhodné (neznámé) provenience, což vedlo ke vzniku stejnověkých nestabilních smrkových porostů s nízkou odolností vůči biotickým i abiotickým činitelům, stejně tak s nevhodnou druhovou skladbou a (zjednodušenou) prostorovou strukturou. To vše mělo za následek i významný úbytek objemu tlejícího dřeva a tím i příslušné bioty – saproxylických druhů organizmů, vázaných na tento substrát. Důsledky přetrvávají dodnes. Co se týče přírodních procesů v horských lesích, na základě nejnovějších výzkumů z horských lesů střední a východní Evropy byla zjištěna výrazná variabilita minulých narušení, která se pohybuje od mortality jednotlivého stromu po narušené plochy o velikosti kolem 10–20 ha (Holeksa et al., 2007; Panayotov et al., 2011; Svoboda et al., 2013). Lze konstatovat, že ve světle těchto poznatků taková prostorová struktura v důsledku rozsáhlých těžeb v minulosti i neustálého zpracovávání těžeb nahodilých v současnosti v horských lesích Jeseníků chybí (Čada & Svoboda, 2012), snad s výjimkou lokalit v oblasti údolí Bílé Opavy a prostoru pravého břehu Moravice – pod Velkou kotlinou. I když je vnitřní výstavba lesních porostů na řadě lokalit NPR (porosty v okolí Malé a Velké kotliny, v okolí Eustachovy chaty, údolí Bílé Opavy) výrazně heterogenní – mající pralesovitý charakter, na úrovni krajiny jsou tyto porosty jako celek poměrně homogenní. V měřítku území NPR zde určitá prostorová heterogenita zase nechybí. Nicméně hrozí riziko, že v kombinaci např. s extrémními výkyvy počasí může dojít k jejich jednorázovému rozpadu na velké ploše najednou (Jonášová, 2013; Čada, 2013b). Negativní efekt hospodářského využívání lesů v minulosti v NPR (při horní hranici lesa směrem dolů v kombinaci těžba/pastva/travaření, ve spodních částech na hranici 7. a 8. lvs intenzivní těžba směrem nahoru) je patrný i tím, že relativně zachovalé porosty horských smrčin zde tvoří poměrně úzký pás od horní hranice lesa, tj. 1 350 m n. m. po cca 1 180 m n. m., resp. po stávající hranice NPR. Výše uvedené hospodářské využívání lesů rovněž omezuje možnost definovat, jakými přirozenými disturbančními režimy byly tyto porosty v minulosti formovány. Dendrochronologické analýzy vybraných porostů NPR z posledních let se přiklání spíše ke kombinaci narušení

20

silnou vichřicí a těžebních aktivit (eventuálně ve vyšších partiích i pastvou a travařením se zásadním vlivem na jejich obnovu) (Čada & Svoboda, 2011; Čada & Svoboda, 2012). Otázkou rovněž zůstává, jak bylo naloženo s dřívím po vichřici. Dalším významným negativním vlivem byla snaha o zvýšení horní hranice lesa zalesňováním holí nepůvodní borovicí klečí především v letech 1883–1907, pod Petrovými kameny na LHC Loučná n. Desnou nebo v okolí Větrné louky i ve 2. polovině 20. stol. Kleč zde měla plnit a pořád na některých lokalitách plní zejména půdoochrannou, vodoochrannou i protilavinovou funkci. Vlivy porostů borovice kleče jsou dodnes velmi významné a budou i v budoucnu nadále pokračovat, v případě jejich ponechání i zesilovat. Dopady přítomnosti borovice kleče v subalpínském stupni Hrubého Jeseníku a tedy i NPR Praděd jsou detailně popsány v odborných studiích (Bureš et al., 2006; Hošek, 2007; Maděra et al., 2011). Spočívají zejména v přímém vytěsňování heliofilních vysokohorských, mnohdy reliktních druhů rostlin, změně distribuce sněhu v subalpínském prostoru s následkem nižšího vyfoukávání a snížení extremity zejména zimního klimatu. To se projevuje v ústupu některých vysokohorských typů vegetace (svaz Juncion trifidi), pro něž je vyfoukávání klíčovým abiotickým faktorem. Dalším významným efektem je snížení frekvence sjíždění lavin, jimž kleč na některých místech přímo brání či před odstraněním bránila (Malá kotlina). Kořeny kleče narušují mrazové půdní struktury, zejména tufury, tříděné pruhy a další kryogenní polygonální půdní struktury. Co se týče řídkolesí při horní hranici lesa, bylo zjištěno, že kleč má negativní vliv i na vegetativní obnovu – hřížení smrku. Kompetiční boj smrku a kleče bude tak i v budoucnu ovlivňovat dynamiku horní hranice lesa (Šenfeldr et al., 2014), její průběh a strukturu. Názorný příklad negativního vlivu kleče je uveden v následující tabulce ukazující míru ohrožení subalpínského bezlesí expandující klečí na základě výskytu reliktních druhů bezobratlých (Kuras, 2005).

plocha bezlesí (ha) odhad plochy kleče (%) počet reliktních bezobratlých % vyhynulých/nezvěstných

vrchol Praděd 153,80 20-25 11 9

Malý Děd 65,90 50 10 40

Vysokoholský hřbet 514 10 15 0

Jak již bylo zmíněno, koncem 18. stol. došlo k rozsáhlému zalesňování borovicí limbou alpského původu. Ta však na rozdíl od borovice kleče začala po roce 1920 sama masivně odumírat, důvody nejsou zcela jasné. S velkou pravděpodobností to byla kombinace pro limbu nevhodného klimatu a hustého sponu při zalesnění, který jí vzhledem k jejím ekologickým nárokům nesvědčí. Vliv této pro Jeseníky alochtonní dřeviny na zdejší přírodu je dnes obtížné hodnotit, vzhledem k poměrně krátkému období existence limbových výsadeb byl spíše neutrální. Dodnes zde přežívá několik málo desítek jedinců, např. v okolí chaty Barborka. Nicméně i tito jedinci pomalu odumírají, u řady z nich dochází k usychání korun v jejich spodních částech. Borovice limba se v NPR vůbec nezmlazuje, nechová se invazně. Podle některých autorů mají horské smrčiny Jeseníků v dnešní podobě převážně antropogenní charakter. Podle nich může být jedním z důvodu dnešního téměř 100% zastoupení smrku ovlivnění lesních porostů a jejich změna lidskými zásahy v průběhu mladšího subatlantiku. Zejména selektivní výběr dřevin (těžba buků, javorů klenů, jedlí) spolu s klimatickým výkyvem tzv. „malé doby ledové“ trvajícím od 14. do poloviny 19. stol. přispěly k přeměně původních smíšených porostů v dnešní „pseudoklimaxové“ horské smrčiny (Rybníček & Rybníčková, 2004). Ani takový původ horských smrkových lesů Jeseníků přetrvávající do dnešní doby nelze zcela vyloučit.

21

Dědictvím 19. a 20. stol. je hospodaření preferující smrk na úkor smíšených lesních porostů, a to v 7. (6.) lvs NPR, ty byly nahrazovány smrkovými stejnorodými porosty, dlouhou dobu i bez ohledu na provenienci sadebního materiálu. Rovněž řada původních porostů na rozhraní mezi 8. a 9. lvs byla nahrazena porosty nevhodné provenience, např. „cenové kultury“, umělé dosadby navazující na subalpínskou hranici lesa. To vše má pochopitelně dopad na celkovou biologickou rozmanitost a strukturu lesních ekosystémů NPR Praděd. Významný negativní vliv na lesní ekosystém NPR představuje spárkatá zvěř (víc viz kap. 2.2 e) myslivost). Shrnutí: Způsoby využití s negativními vlivy na prostředí 

Hospodářské využívání lesů s různou mírou intenzity již od počátku 17. stol. s dopadem na jejich strukturu, obnovu, přirozené disturbanční režimy, pravděpodobně i druhové složení, celkově na biodiverzitu.



Výsadby nepůvodní borovice kleče na přelomu 19. a 20 stol. s dopadem na vegetativní obnovu smrku a tím i na dynamiku obnovy horní hranice lesa a její struktury, dále na subalpínskou vegetaci, faunu a kryogenní formy terénu.



Výsadby nepůvodní borovice limby na přelomu 19. a 20. stol., současný dopad lze hodnotit spíše neutrálně.



Provádění výsadeb smrku bez ohledu na provenienci, s čímž souvisí vznik nestabilních stejnorodých smrkových porostů.



Stavy spárkaté zvěře blokující obnovu dalších druhů dřevin (zejména jeřáb, javor klen, buk, jedle).

Pozitivní vlivy Vzhledem ke zjištěnému věku některých stromů dendrochronologické analýzy ukazují, že ne všechny porosty vznikaly na plochách bez starších stromů. Zejména ve vyšších polohách zůstaly zbytky původních porostů. Na základě těchto výsledků lze dovodit, že došlo k zachování kontinuity původních populací smrku (Čada & Svoboda, 2012). Důkazem toho je dochovaný horský fenotyp s úzkou dlouhou korunou přizpůsobený extrémním klimatickým podmínkám (např. lokality v údolí Bílé Opavy, okolí Eustachovy chaty). Tím, že se v některých porostech prováděla pouze toulavá těžba nebo hospodaření „sečí průběrnou“ s ponecháním části starých porostů resp. výstavků, byl umožněn vznik řady pralesovitých charakteristik. Souvisí to s novými nařízeními na jednotlivých panstvích, která koncem 19. stol. omezovala toulavou těžbu do nadmořské výšky 1 200 m, vyšší polohy musely zůstat bez zásahů jako tzv. les chráněný (Bednář et al., 1966). Přestože se zde nezachovaly původní horské lesy s jejich veškerými strukturními znaky, význam a hodnotu těchto porostů umocňuje zmíněná kontinuita původní populace smrku (i javoru klenu). Další vlivy Je na zvážení, zda ponechání fragmentů původních porostů resp. výstavků je možné považovat za pozitivní vliv na lesní ekosystém. Toto lze vnímat spíše jako pozitivní důsledek využívání lesů NPR v minulosti, ne jako pozitivní vliv. Vliv, kterému budou jednotlivé biocenózy v budoucnu čelit (a vlastně pořád se pod jeho vlivem vyvíjí) je klimatická změna. Horské lesy lze vzhledem k jejich reliktnímu charakteru, mechanismům narušení a relativně limitovanému rozšíření považovat za ekosystémy mimořádně zranitelné v souvislosti s procesy, které doprovázejí klimatickou změnu. Změna v distribuci teplot a srážek v průběhu roku může vést k významným změnám ve složení těchto

22

jednotlivých biocenóz, koneckonců významné posuny v rozmístění a zastoupení jednotlivých hlavních vegetačních jednotek jsou dnes již velmi dobře patrné a budou i nadále pokračovat. Dle některých prognóz může dojít do roku 2030 ke zmenšení plochy území s podmínkami 7. a 8. lvs na území ČR až o dvě třetiny v porovnání s dnešní plochou (Buček & Vlčková, 2009). V případě horských smrčin lze předpokládat již v období platnosti tohoto plánu péče rostoucí dynamiku narušení stromového patra a zvýšenou mortalitu smrku působením větru a případně kůrovci. Současně lze na mezofilních stanovištích očekávat (v případě snížení působení vlivu zvěře) zvyšující se uplatnění zejména buku, případně klenu v podrostu horských smrčin, a to téměř až k současné hranici lesa. Na tyto změny, jejichž rozsah, kvalitu a intenzitu lze v současné době jen velmi obtížně předpovídat, lze adekvátně reagovat teprve ve chvíli, kdy se začnou projevovat, v intencích zásad tzv. adaptivního managementu, a to nejenom v souvislosti s lesními ekosystémy. Plán péče by měl v takovém případě umožňovat přijetí a realizaci opatření, které nyní není možné vzhledem k současnému stavu dotčených ekosystémů a úrovni znalostí formulovat. Nicméně je zřejmé, že na významné části území NPR Praděd by procesy nastartované v důsledku projevů klimatické změny měly podléhat co nejméně intervencím, jakkoliv se mohou jevit jako nežádoucí či problematické (rozpad stromového patra horských smrčin) a tudíž lze tento vliv vyhodnotit jako neutrální.

c) zemědělské hospodaření Horské bezlesí, resp. původně spíše řídkolesí, obdobně jako v mnoha dalších pohořích Eurasie, bylo i v Hrubém Jeseníku využívané několik staletí pro zemědělské účely. Zejména se jednalo o pastvu dobytka (letní pastviny) a travaření (senaření). Vliv pastvy dobytka je zpětně obtížné jednoznačně vyhodnotit. Obecně se předpokládá, že na les, zejména při jeho horní hranici, a na porosty subalpínských křovin působila zřejmě destruktivně a v souvislosti s vypalováním a příležitostnou těžbou dřeva vedla ke snížení původní horní hranice lesa (např. Hošek, 1972; Hošek, 1973; Treml & Banaš, 2005) a eliminaci subalpínských křivolesů a keříčkové vegetace. Na druhou stranu je však velmi pravděpodobné, že pastva a travaření vedly ke zvýšení druhové rozmanitosti holí. Intenzita hospodářského využívání holí byla v různých částech území rozdílná a zcela jistě se také lišila v závislosti na charakteru konkrétních lokalit i vegetačních typů. V závislosti na jejich rozdílné dynamice, rezistenci a resilienci se pak lišilo i jejich celkové ovlivnění. Dá se předpokládat, že vlivem těchto disturbancí došlo u řady vegetačních typů ke změnám druhového složení a diverzity. Pravděpodobně se některé ze stávajících vegetačních typů pod vlivem pastvy a travaření výrazněji rozšířily oproti stávajícímu stavu a naopak (Kočí, 2009). Nejvyšší partie pohoří jsou zemědělským hospodařením ovlivněny poměrně významně, neboť na holích se hospodařilo (páslo nebo travařilo) podle archivních materiálů již zhruba od poloviny 17. stol. (travaření poprvé doloženo roku 1639) až do poloviny 20. stol. Hospodaření tedy trvalo nejméně 300 let. Nicméně na základě analýzy přítomnosti uhlíků v půdním profilu a jejich datování lze předpokládat rozsáhlejší ovlivňování a rozšiřování vysokohorského bezlesí již přibližně od roku 1300 n. l. (Novák et al., 2010). V nejstarších analyzovaných profilech dominovaly uhlíky světlomilných dřevin jako bříza, jeřáb, jalovec, vrba a smrk, v mladších vrstvách již významně převažují uhlíky borůvky, vzhledem k tomu lze usuzovat, že expanze borůvky podobná současné se v minulosti po odlesnění a následném částečném útlumu využívání holí projevila již nejméně v jednom období. Nejstarší dochované zmínky o pastvě souvisí s výstavbou salaší. Z roku 1820 pochází zmínky o chatě Stará Ovčárna, která se nacházela na východním svahu Pradědu. Budova tehdy sloužila pastevcům, avšak relativně brzy již jejich potřebám nevyhovovala a tak byla postupně 23

opuštěna, až zanikla. V roce 1829 nechal kníže Lichtenštejn postavit obydlí pro pastevce v místech dnešní chaty Švýcárny. Ta byla postavena na místě mnohem staršího, v té době již opuštěného Česnekového domu („Knoblochhaus“). Jeho záměrem tehdy bylo zavést na holích pastvu hovězího dobytka po švýcarském způsobu. První pastevec, původem Švýcar Johan Aegerter, již v první polovině 19. stol. začal také poskytovat nejrůznější služby prvním návštěvníkům (Banaš et al., 2001). Koncem 19. stol. pastva začíná postupně upadat. Díky tomu začínají být již postavené, původně pro pastevce určené chaty, využívány k jiným účelům. V roce 1863 již nepostačuje Stará Ovčárna, a tak byla na místě dnešní stejnojmenné chaty vybudována Nová Ovčárna. K jejímu definitivnímu přebudování výhradně pro potřeby turistiky došlo v roce 1889. Podobný osud potkal i Švýcárnu, ta byla zbourána v roce 1887 a na jejím místě byla postavena výhradně turistická chata. Ve stejném roce nechává Pastevecká společnost z Velkých Losin postavit tzv. Novou Švýcárnu, která však brzy zaniká. Co se týká rozsahu pastvy, tak nejintenzivnější byla pastva na tehdejším Bruntálském panství, kde se ovce pásly v celém prostoru od východní strany Pradědu a Petrových kamenů přes Malou holi až po Velkou kotlinu nad prameny Moravice zřejmě již v 18. stol. Na hole se ovce vyháněly zjara, nejčastěji začátkem června a pásly se tu až do konce října, načež byly hnány zpět do Hubertova k přezimování (Hošek, 1972). Stav ovcí a dobytka zde býval značný; v době rozkvětu pastvy začátkem minulého století se tu páslo 200–300 ovcí (Hošek, 1973). Někteří autoři s uvedeným počtem polemizují (viz Jeník & Hampel, 1992). V průběhu 19. stol. postupně docházelo k omezování pastvy. Výraznější nástup pastvy v NPR Praděd opět nastal od 20. let 20. stol., kdy v prostoru NPR začalo pást dobytek německé Desensko-pradědské pastevní družstvo se sídlem ve Velkých Losinách. V roce 1921 postavilo toto družstvo v místě dnešní Kurzovní chaty stáje pro sezónní pastvu skotu, určené pro 150 ks mladého a užitkového dobytka. Tento dobytek se pásl od června do září na 150 ha holí od Pradědu až k Petrovým kamenům (Jeník & Hampel, 1992). U stájí byl zřízen břevny oplocený výběh, ve kterém byla napajedla, do nichž se dřevěnými koryty přiváděla stále čerstvá voda. Vedle stájí byl později přistavěn vážný domek a v roce 1935 zřízen při tehdejší hojně využívané cestě na Praděd kiosk, ve kterém se turistům prodávaly čerstvé produkty mléčného hospodářství (Filip, 1989 in Banaš, 2003). Po okupaci pohraničí bylo k německému pastvinářskému družstvu násilně přičleněno i české severomoravské pastvinářské družstvo v Dolních Studénkách, které od roku 1924 provádělo pastvu v nižších polohách Jeseníků, zejména nad Maršíkovem a Vernířovicemi. Tím se početní stav stáda značně zvýšil, a když na počátku války přibyl na pradědské pastvině mladý skot i nečlenů družstva, dosáhl početní stav stáda 340–400 kusů. Jak původní výměra pastviny, tak i ustájovací prostory nedostačovaly. Situace se řešila tak, že se stáj rozšířila o provozní kolnu a páslo se i na vzdálenějších místech bez ohledu na majitele půdy (Filip, 1989 in Banaš, 2003). Stáje sloužily až do roku 1942, kdy část německého personálu odešla na frontu. Družstvo sice zajišťovalo pastvu až do konce války, ale již jen v nižších polohách. V roce 1943 zde byly ustájeny potahy a ubytována jejich obsluha při stavbě tzv. Poštovní chaty na vrcholu Pradědu. Naposledy se tedy na hřebenech páslo v roce 1942, a to asi 40 jalovic. V současné době se vegetace velmi pozvolna vrací do podoby před zahájením zemědělského využívání, šíří se borůvka, místy papratka horská, v borůvčí se i vysoko nad hranicí lesa objevuje na mnohých místech jeřáb ptačí, jehož růst je limitován okusem zvěří. Současně ubývá pastvou podmíněných druhově bohatých krátkostébelných smilkových trávníků a dalších druhově bohatých typů travinobylinné vegetace, zapojují se porosty s metličkou křivolakou na hřebenech, dochází k hromadění velkého množství obtížně se rozkládající stařiny a celkově klesá druhová rozmanitost cévnatých rostlin. Patrně zejména vlivem postupného nárůstu vrstvy nerozložené biomasy došlo v poslední době k plošnému odumření trávníků mezi Břidličnou horou a Pecným (v sousední PR Břidličná). Jde o 3 souvislé plochy o velikosti cca 1500-

24

3000 m², na kterých v průběhu roku 2012 odumřela veškerá vegetace včetně mechorostů, zůstalo pouze několik jednotlivých keřů jalovce a smrků a malé ostrůvky vřesu. Kvůli velkému množství netlející stařiny probíhá regenerace těchto ploch velmi pomalu a dva roky po odumření porostů se v nich objevují pouze jednotlivé semenáčky metličky křivolaké (Avenella flexuosa) a kostřavy nízké (Festuca supina). Tento jev, jeho příčiny a další vývoj ploch je třeba sledovat, protože se dá předpokládat, že k podobnému odumírání travních porostů může časem docházet i v jiných částech bezlesí hlavního hřebene. Přes všechny proběhlé a stále probíhající změny má flóra a vegetace území přírodní, často reliktní charakter. Většina vegetačních typů, které se zde vyskytují, není na činnosti člověka přímo závislá a lze je považovat za primární vegetaci. Na svazích pozvolna se šířící borůvka představuje předstupeň nastupujícího lesa, který má tendenci v první fázi prostřednictvím jednotlivých jedinců jeřábu, v současnosti likvidovaných především zvěří, k postupnému rozšiřování do vyšších poloh. Negativní vlivy Snížení horní hranice lesa a její následné záměrné zvyšování výsadbami smrku neznámé provenience a borovicí klečí. Pozitivní vlivy Změna druhového složení a zvýšení diverzity rostlinných společenstev, podpora druhově bohatých typů vegetace zejména na úkor porostů borůvky a podpora konkurenčně slabších druhů rostlin.

d) vodní toky Jediným tokem v rámci NPR Praděd, který byl významněji ovlivněn úpravou horských bystřin, je Bílá Opava. V letech 1953–1969 byla vytvořena kaskáda 5 kamenných přehrážek pod chatou Barborka. V první polovině 90. let minulého století bylo provedeno hrazení strží s využitím dřevěných garnisáží a klejonáží na pravostranných přítocích Bílé Opavy v úseku nad dolní stanicí lyžařského vleku „A“. Součástí této akce byla výstavba kamenné přehrážky pod zaústěním nejspodnější strže v km 12,406 (Patka, 1991). Ještě před tímto obdobím byly vybudovány srubové dřevěné přehrážky různé výšky na toku nad spodní stanicí lyžařského vleku „A“. Kamenné přehrážky s výjimkou jedné, která se rozpadá, jsou dosud stabilní, srubové stabilizační prvky pozvolna dožívají. Je doloženo, že v minulosti byl dolní úsek toku Bílé Opavy na území NPR Praděd (max. cca 700 m) využíván k plavení dřeva, nicméně na toku to nezanechalo v současnosti viditelné stopy. Negativní vlivy Přehrážky narušují kontinuitu vodního prostředí horské bystřiny a zadržují transport organického i anorganického materiálu, čímž nepříznivě mění dynamiku a vývoj horského toku. To vede především ke snížení morfologické diverzity vodního a pobřežního prostředí, které je v případě vodních toků významně vázané na splaveninový režim a sedimentaci unášeného materiálu nejrůznější zrnitosti. Pozitivní vlivy Bezzásahový režim na většině vodních toků v posledních dekádách vedl k uchování jejich přírodních charakteristik.

25

e) myslivost Podstatně dříve, než se začalo se systematickým využíváním lesů, byly rozsáhlé lesní komplexy využívané zejména myslivecky. Myslivost byla až do 18. století součástí a podstatnou funkcí lesního hospodářství. Se vzrůstající hospodářskou činností v průběhu 18. stol. význam myslivosti poklesl a lesnictví nabývalo stále více na významu, stavy zvěře značně kolísaly. Přibližně v polovině 19. stol. byla zřízena rozsáhlá obora, její výměra se udává 38 400 ha a zahrnovala celé území dnešní NPR Praděd (Hošek, 1970). Podílela se na ní panství Branná, Losiny, Loučná, Janovice, Bruntál a biskupské lesy zlatohorské. Obora zanikla ve válečných letech 2. světové války. Běžnou zvěří je na území NPR zvěř spárkatá (jelení, srnčí). Velké šelmy se kromě rysa ostrovida na území NPR Praděd nevyskytují, což je dáno zejména intenzivním lovem v minulosti. Z velkých šelem vymizel nejdříve medvěd, dle dostupných údajů byl poslední jedinec zastřelen v roce 1792. Rys byl silně zredukován počátkem 18. stol., nicméně udržel se dodnes. V minulosti bylo nejvíce vlků zaznamenáváno v povodí Desné, postupně však byli vyhubeni, znovu se občas objevovali po 2. světové válce. V současnosti se vlk v Hrubém Jeseníku vyskytne velmi výjimečně, na území NPR Praděd nebyl dlouhodobě zaznamenán. V únoru 1913 byl v Jeseníkách do obory v polesí Hubertov (honitba Malá Morávka) vysazen kamzík horský v počtu 5 kusů. Po posílení o dalších 6 jedinců a stabilizaci populace byl vypuštěn v roce 1924 v počtu 21 kusů do volné přírody. Dalších 21 kusů bylo vypuštěno v roce 1939 z obory ve Vidlích, kam bylo v letech 1929–1935 dovezeno dalších 11 jedinců kamzíka horského. Celkem tedy bylo do Jeseníků dovezeno 22 alpských kamzíků a do volné přírody vypuštěno ze dvou obor 42 kusů. Časem se kamzičí zvěř značně rozšířila. Nejvyšších stavů dosáhl kamzík při vyčíslování letních kmenových stavů v letech 1981 (907 ks) a 1992 (928 ks) (Mlčoušek, 2000). Nejnižší letní stav byl zaznamenán v roce 2009, kdy bylo z Hrubého Jeseníku uváděno 176 kamzíků. Ke snižování počtu jelení i kamzičí zvěře dochází postupně od počátku 90. let minulého století v důsledku mysliveckého hospodaření (lov) a má souvislost mimo jiné s ekonomickým pronájmem jednotlivých honiteb. V posledních letech se jeho stavy pohybují mezi 210 a 260 kusy. Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje byla v roce 2004 vymezena oblast chovu zvěře pro kamzíka horského „Hrubý Jeseník“, normované stavy byly stanoveny na 151 ks, minimální stavy na 106 ks. V současné době se populace kamzíka na území NPR odhaduje na přibližně 100–120 ks. Na základě rozhodnutí příslušných krajských úřadů byly v letech 2009 a 2011 vyhlášeny oblasti chovu jelena evropského. Všechny 3 oblasti chovu některými honitbami částečně zasahují na území NPR Praděd. Oblast chovu jelena evropského „Jeseníky – východ“ (2009): honitba Praděd – LHC Karlovice ve Slezsku, honitby Karlov, Malá Morávka, Hvězda – LHC Janovice, Oblast chovu jelena evropského „Jeseníky – jih“ (2011): honitby Sedmidvory, Medvědí Hřbet – LHC Loučná nad Desnou, Oblast chovu jelena evropského „Jeseníky – sever“ (2011): honitba Klín – LHC Jeseník. Negativní vlivy Významný negativní vliv na lesní ekosystém NPR představuje spárkatá zvěř, především zvěř jelení, marginálně zde působí i srnčí a kamzičí zvěř (viz výše). Její populace negativně ovlivňuje intenzitu přirozené obnovy. Selektivní poškozování okusem, ohryzem brání především obnově jeřábu a javoru klenu, místy i buku (jedle), čímž dochází k druhové homogenizaci lesních ekosystémů NPR opětovně ve prospěch smrku. Tato preference některých druhů dřevin způsobuje pokles jejich konkurenční schopnosti anebo dochází k jejich úplnému vymizení 26

z porostů. Z pohledu komplexních ekologických vztahů zde nelze pominout, že chování spárkaté zvěře způsobující značné škody na přirozeném zmlazování zejména listnatých dřevin a jedle (v některých místech i smrku) se odráží do značné míry absence, takřka nepřítomnost, velkých šelem. Taková souvislost je prokázána studiemi z mnoha jiných oblastí. Stavy spárkaté jsou v současné době řádově nižší než v období 70. a 80. let minulého století, přesto dochází k výrazným negativním vlivům, které souvisí do značné míry s jejím chováním. Na rozdíl od „občasného lovu“ prováděného člověkem má trvalá přítomnost predátorů v dotčeném území značný vliv na chování kopytníků, což se významně odráží i na škodách ovlivňujících přirozené zmlazování – obnovu lesa. Tento stav negativně nepřímo ovlivňuje i pytláctví významně snižující početnost predátorů – velkých šelem. Vzhledem k tomu, že obnova ekosystémových vazeb je záležitostí dlouhodobou, současný neuspokojivý stav bude pravděpodobně přetrvávat i nadále. Negativní vliv kamzičí zvěře na přírodu Jeseníků spočívá zejména v přímém spásání a okusování rostlin, mechanickém poškozování rostlin i půdy a eutrofizace trusem. V případě NPR to jsou především lokality jako Velká a Malá kotlina (dnes honitby Karlov a Malá Morávka, kamzík zde není normován). Do doby, než kamzík obsadil svoji niku – skalní terásky – nebyly tyto biotopy v postglaciálu nikdy tak významně ovlivňovány, což umožnilo vznik jinde neopakovaných rostlinných společenstev. Vedle toho kamzík působí synergicky s jelení zvěří na přirozené zmlazení zejména listnatých dřevin jako je jeřáb ptačí, javor klen či bříza karpatská v pralesovitých porostech horských smrčin a v oblasti horní parkové hranice lesa. Lze konstatovat, že snížením jeho početnosti v posledních letech došlo i k výraznému omezení výše uvedených negativních vlivů. Pozitivní vlivy Nedávno vymezené oblasti chovu pro jelena evropského lze považovat za vhodný nástroj, který umožňuje držitelům i uživatelům jednotlivých honiteb společně a efektivněji obhospodařovat, sčítat a plánovat odlov jelení zvěře na podstatně větší ploše, než jenom na úrovni honitby. Tímto i OP získává možnost, jak aktivně a efektivně vstupovat do plánování chovu zvěře na poměrně rozsáhlém území.

f) rekreace a sport Prvními návštěvníky vrcholových partií Pradědu bývali v historických dobách jen lovci a hledači rud, později nahrazeni pastevci, prvními dobrodruhy, poutníky nebo lázeňskými hosty z blízké Karlovy Studánky. Až na přelomu 18. a 19. stol. přicházeli do oblasti NPR Praděd první turisté tak, jak je známe dnes a s nimi i rozvoj rekreačních aktivit a navazující infrastruktury. Rozmach organizované turistiky následoval po založení Moravskoslezského sudetského horského spolku roku 1881 v Jeseníku. Tento spolek se zasloužil o první značení a úpravu turistických chodníků a cest, které měly základ v historických chodnících a byly zvoleny tak, aby procházely po turisticky nejatraktivnějších místech. Toto první značení turistických cest dalo základ současné síti turistických tras v NPR Praděd. Spolek se dále zaměřoval na úpravu vyhlídek, na stavby odpočinkových míst s lavičkami a stolky, na úpravy pramenů nebo zpřístupnění skalních útvarů. V současnosti zajišťuje turistické značení a jeho údržbu Klub Českých turistů. Od poválečných let dochází k výraznému nárůstu návštěvnosti území. V současnosti náleží vrcholové partie masívu Pradědu, stejně jako jiné horské oblasti ve světě nebo ČR mezi krajinné typy nejvíce vyhledávané pro rekreaci a turismus. Atraktivitu tohoto území dokazuje roční návštěvnost cca 450 tisíc návštěvníků (Banaš et al., 2003; Zahradník & Banaš, 2013). Vzhledem k tomu, že horské ekosystémy jsou velmi citlivým územím na činnost člověka a

27

často tvoří jakási poslední místa člověkem málo dotčená, dochází i zde ke střetům mezi zájmy ochrany přírody a nejrůznějšími rozvojovými aktivitami. Z těchto důvodů je cílem správy hledat cesty jak ochránit přírodní prostředí při vhodném rekreačním využití území. Ochrana přírody a přírodu nepoškozující rekreační využití NPR Praděd jsou dva veřejné zájmy, u kterých je nutné hledat cesty koexistence v jedné lokalitě. Z toho plyne potřeba výzkumu rekreačních aktivit a jejich vlivu na horské prostředí. Prostředím NPR Praděd se zabývá řada studií. K nejaktuálnějším patří studie ,,Analýza cestovního ruchu v NPR Praděd“ (Banaš, 2013). Tato studie se skládá z analytické a návrhové části a vychází z vyhodnocení dat o návštěvnosti, stavu cestovního ruchu a hodnot přírodního prostředí a náleží k důležitějším a nejaktuálnějším podkladům pro plán péče a obecně pro rozhodování v NPR Praděd. Z dalších studií je vhodné zmínit studii ,,Optimalizace návštěvnické infrastruktury v oblasti NPR Praděd“ (Kočí, 2013), která charakterizuje a hodnotí jednotlivé prvky turistické infrastruktury a jejich funkčnost a účelnost. Studie se zabývá rovněž návrhu možností zlepšení turistické infrastruktury na území NPR Praděd. Dalšími studiemi zabývající se problematikou cestovního ruchu v lokalitě NPR jsou např. ,,Koncepce udržitelného rekreačního využití oblasti Ovčárna-Praděd“ (Banaš et al., 2009) a dále výsledky rozsáhlého výzkumného projektu MŽP VaV - ,,Vliv rekreačního využití na stav a vývoj biotopů ve vybraných VCHÚ (CHKO Beskydy, Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, Národní park a CHKO Šumava)“ (Banaš et al., 2008) nebo studie ,,Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky“ (Bureš et al., 2008). Tyto studie obsahují řadu analýz z terénních výzkumů vlivu rekreačních aktivit na stav a vývoj ochranářsky hodnotných biotopů. Hlavní rekreační aktivity lze rozdělit do dvou období jejich provozování, a to na zimní a letní využívání území. Zimní využívání území Sjezdové lyžování Již na počátku 20. stol. byly svahy pod Petrovými kameny objeveny lyžaři díky vynikajícím sněhovým podmínkám. Spolu s nimi zde vznikaly první vleky. Jedná se tedy o jednu z nejstarších provozovaných sportovních aktivit v oblasti NPR Praděd. V současnosti se zde nachází 7 lyžařských vleků o kapacitě 5 670 os/hod a celkové délce 2 994 m. Vleky jsou soustředěny především na svazích Vysoké hole kolem chaty Ovčárna, s výjimkou vleků Velký Václavák na svahu mezi chatou Kurzovní a svahem Pradědu a menšího vleku u chaty Švýcárna. Vleky přepravují lyžaře celkem na 9 sjezdových tratí o délce 4,77 km bez umělého zasněžování a osvětlení pro večerní lyžování. V současnosti všechny vleky provozuje společnost Josef Figura a funguje zde jednotný odbavovací systém. Sjezdové tratě A a C mají homologaci pro závodní lyžování. Sjezdové tratě a vleky a jejich parametry Sjezdovky

28

Název

Náročnost

Převýšení (m)

Délka (m)

Sjezdovka A

těžká

199

800

Sjezdovka B1

střední

155

600

Sjezdovka B2

lehká

155

600

Sjezdovka C

střední

155

600

Sjezdovka C - turistická

lehká

155

800

Sjezdovka D

lehká

110

300

Sjezdovka Malý Václavák

lehká

90

250

Sjezdovka Velký Václavák

lehká

130

570

Sjezdovka Švýcárna

lehká

60

250 4770

Vleky Název

Typ

Délka (m)

Kapacita (max.os/hod.)

Vlek A

vlek

694

1020

Vlek B

vlek

535

1800

Vlek C

vlek

570

900

Vlek D

vlek

295

450

Velký Václavák

vlek

480

750

Vlek Malý Václavák

vlek

260

450

Vlek Švýcárna

vlek

160

300

2994

5670

Negativní vlivy Z hlediska vlivu na přírodní prostředí řadíme sjezdové lyžování k tzv. ,,tvrdé formě“ turistického vyžití s vysokými nároky na infrastrukturu s relativně vysokou zátěží pro životní prostředí. Všechny výše uvedené studie konstatují, že provoz sjezdového lyžování negativně ovlivňuje dochované přírodní prostředí, a to jak abiotickou, tak i biotickou složku horských ekosystémů. V pásmu lesa sjezdové tratě narušují především kontinuitu komplexu lesního ekosystému, v subalpínském stupni pak sjezdové tratě změnou fyzikálních parametrů sněhu (zhutnění) přispívají k většímu promrzání svrchních půdních horizontů a k jeho pomalejšímu odtávání v jarním období, což vede k fenologickým posunům ve vývoji vegetace (Hošek, 2008). K aktuálním problémům sjezdového lyžování ve vztahu k ochraně přírody náleží nepovolené vstupy lyžařů mimo vyznačené sjezdové tratě, zejména přejezdy mezi sjezdovkami a vstup do prostoru Petrových kamenů. Častým problémem je porušování výjimek podmiňujících stavby vleků a jejich provoz, spočívající především v nepovoleném vjezdu sněžných strojů zajišťujících údržbu sjezdových tratí. Rizikem je snaha o rozšiřování areálu, které by znamenalo řadu negativních vlivů jako např. terénní úpravy, kácení dřevin, rozšiřování urbanizovaných území, zásahů do ekotonu subalpínské vegetace a do biotopů řady světově cenných druhů. Běžecké lyžování Na území NPR Praděd se nachází cca 18,2 km lyžařských běžeckých tras. Z toho cca 6,2 km tras je pravidelně strojově udržovaných (trasa Slatě, chata Ovčárna, Vysílač na Pradědu). Cca 7 km tratí je bez strojní údržby. Stopa na těchto tratích je najeta samotnými lyžaři, protože strojní údržba je díky povětrnostním podmínkám nevhodná. Dalších cca 5 km tratí představují závodní běžecké okruhy u chaty Kurzovní – Pradědský běžecký okruh (PBO) určené především pro výkonnostní lyžaře běžce. Tyto okruhy jsou udržovány strojově za podmínek dodržování minimální vrstvy sněhové pokrývky dané rozhodnutím správy. Běžecké trasy jsou 29

většinou shodné s letními turistickými trasami. Pouze trasy PBO, trasa od rozcestí U Barborky podél lyžařského vleku ,,Velký Václavák“ směrem k vysílači na Praděd, trasa mezi vysílačem na Pradědu vedená po bývalé cestě k Tabulovým skalám na pradědskou silnici a úsek mezi chatou Figura a rozcestí Nad Ovčárnou vedený po sjezdové trati ,,C“ jsou pouze zimní značené trasy užívané jen v zimním období. Trasy v bezlesí jsou vyznačeny zimním tyčováním udržovaným Horskou službou Jeseníky. Obdobně značeny jsou trasy PBO. Negativní vlivy Negativní vliv běžeckého lyžování na přírodní prostředí NPR lze považovat za minimální. Lyžařské běžecké trasy jsou stabilizované, značení tras je dostačující. Nevhodně je pouze zajištěno značení nástupu na lyžařskou běžeckou trasu vedenou od točny autobusů na parkovišti u Ovčárny směrem na Vysokou holi kolem chaty Figura a podél turistické sjezdové trati ,,C“. Ostatní zimní aktivity K dalším významným zimním rekreačním aktivitám náleží i stále vzrůstající obliba skialpinismu. Častý je i výskyt snowkiterů na vrcholových partiích Vysoké hole, která svojí rozsáhlou relativně rovnou plochou s konstantními větrnými podmínkami je značně atraktivní pro tento sport. Negativní vlivy Tyto aktivity většinou souvisí s nelegálním pohybem jejich provozovatelů ve volném terénu mimo značené turistické trasy v NPR. Nekontrolovaný pohyb osob ve volné krajině chráněného území může představovat pro většinu druhů zvěře i po zemi se pohybujících ptáků významný faktor ohrožení a to především v zimním a předjarním období, kdy je potřeba zvážit každé vynaložení energie. Nezanedbatelné bývá také přímé poničení jednotlivě rostoucích dřevin i celých porostů, jejichž vrcholové letorosty velmi často nezakrývá dostatečná vrstva sněhu. Letní využívání území: Pěší turistika Jedná o nejstarší formu turistického vyžití, kterou lze svým charakterem zařadit mezi tzv. ,,měkké formy turistického ruchu“. Síť značených turistických tras o délce cca 30 km je zde stabilizovaná, a vychází z historických tras. Stav pěších tras lze obecně považovat za dobrý, stezky jsou vhodně trasované, udržované a odvodňované. Hlavní a nejfrekventovanější turistická trasa – silnice točna Ovčárna – Barborka – Kurzovní – vrchol Pradědu – Švýcárna má zpevněný povrch. Velkým problémem této trasy je kumulace několika typů dopravy (pěší, automobilová, cyklisté, koloběžky apod.), která často vede ke kolizím rekreantů a snižuje spokojenost návštěvníků. Nespokojenost návštěvníků území vede k tlaku na variantní řešení pěších přístupových tras k vysílači na Pradědu. Vzhledem k tomu, že tuto trasu tvoří 6 m široká asfaltová komunikace, je riziko eroze nebo jiné poškození přírody pohybem na této trase minimalizováno. Na druhou stranu nutno připustit, že chůze po tvrdém, esteticky nepříjemném asfaltovém povrchu kazí v této nejatraktivnější části území návštěvnický zážitek z hodnotného přírodního prostředí (Kočí, 2013). Mezi druhou nejnavštěvovanější trasu patří trasa údolím Bílé Opavy, která vede obtížným terénem a vyžaduje vysoké nároky na protierozní ochranu a na návštěvnickou infrastrukturu.

30

Negativní vlivy Nadále se často setkáváme s neukázněným pohybem návštěvníků, pohybujících se mimo značené turistické trasy. V letním období je častým důvodem sběr lesních plodů. Nevhodná je i snaha o obnovení vyznačení některých starých turistických cest. Z důvodů ochrany unikátních botanických a ornitologických druhů vyskytujících se především kolem skal Petrových kamenů je vhodné ponechat již několik desítek let uzavřenou trasu vedenou od Sedlového rašeliniště na Vysokou holi. Taktéž nevhodná je obnova turistického chodníku od chaty Barborka k vrcholu Pradědu a to především kvůli velkému riziku eroze, nicméně v souvislosti s vysokým zatížením asfaltové komunikace je vhodné hledat variantní řešení trasy pro pěší na vrchol Pradědu. Cykloturistika Územím prochází jediná cyklotrasa v úseku Ovčárna – vrchol Pradědu – Slatě. Trasa je díky hladkému asfaltovému povrchu dobře sjízdná i pro silniční cyklisty a lze ji považovat za stabilizovanou. Od Švýcárny trasa pokračuje dál, směrem na Červenohorské sedlo. Trasa je také cyklisty hojně využívána, ale určena spíše pro horská kola. Ostatní cesty v NPR jsou většinou díky charakteru a obtížnosti terénu pro cyklistiku nevhodné a pro běžného cyklistu nesjízdné. Negativní vlivy Kromě nelegálních vjezdů cyklistů mimo značené cyklotrasy se setkáváme i s návrhy na nové vyznačení cyklotras v místech stávajících turistických chodníků. Vyznačování nových cyklotras není žádoucí především proto, že se jedná často o velmi obtížně sjízdné úseky chodníků. V takovýchto místech by míjení s pěšími turisty vedlo k vytlačování pěších turistů mimo stávající turistické chodníky, k jejich rozšiřování a tím i zvýšení rizika eroze v citlivých biotopech nad horní hranicí lesa s přirozeně nízkou vrstvou půdní pokrývky. Nadále je nutno upozorňovat cyklisty i pěší turisty k větší vzájemné ohleduplnosti na hlavní přístupové komunikaci k vysílači na Pradědu. Ostatní letní aktivity Častou aktivitou je i jízda na koloběžkách či kolečkových běžeckých lyžích. Tyto aktivity jsou soustředěny na asfaltovou komunikaci mezi Ovčárnou a vysílačem na Pradědu. Pro tyto skupiny také platí obdobné upozornění na možné kolize s ostatními návštěvníky a je nutno tyto navádět k vzájemné ohleduplnosti. Řada aktivit prochází vývojem, oproti minulým letům došlo např. ke snížení pohybu paraglidistů, což lze přičíst také k vybudování a uvolnění prostoru v lokalitách příhodnějších pro tento sport (startovací plocha na Mravenečníku). Na druhé straně lze zaznamenat zvýšený pohyb vyhlídkových letů motorových letadel a „ultralightů“. Negativní vlivy U aktivit využívajících hlavní pradědskou silnici je nutno klást důraz na vzájemnou ohleduplnost s ostatními návštěvníky pohybujícími se po této silnici. Pohyb paraglidistů, případně pohyb dalších návštěvníků mimo značené trasy představuje nelegální pohyb ve volném terénu mimo značené turistické trasy v NPR, a proto je v daném území nepřípustný. Pohybem dochází k rušení zejména ptáků v době hnízdění, např. sokola stěhovavého. Hromadné sportovní akce: Správa CHKO Jeseníky eviduje hromadné sportovní a jiné aktivity pořádané na území NPR Praděd. Na základě jejich sledování lze konstatovat, že tyto aktivity nemají vzrůstající či klesající tendenci a jsou termínově rovnoměrně rozloženy do celého roku. Každoročně proběhne na území NPR cca 7–13 hromadných akcí s účastí cca od 50 do max. 200 osob. Akce s účastí

31

nad 200 osob jsou výjimečné a probíhají jednou až dvakrát za rok. Akce s účastí nad 200 osob nepřináší výrazný nárazový přiliv všech účastníků vzhledem k celkové návštěvnosti NPR Praděd. Průběh hromadných akcí je většinou rozptýlen do celého dne a nedochází tak k nárazovému zatížení území. Ze sportovních disciplín se jedná především o běžecké a chodecké závody, dále závody na silničních kolech (pouze výjezdy s cílem na vrcholu Pradědu) a v menší míře o závody v běžeckém lyžování. K nejvýznamnějším běžeckým nebo turistickým akcím je možno přiřadit již tradiční akce jako jsou např. Jesenický maraton, závod Horská výzva či Běh na Praděd o pohár starosty města Rýmařov. Z cyklistických akcí jsou to např. závody do vrchu Zdobywamy Pradziada, Časovka na Praděd, Závod míru kategorie U23. Ze zimních akcí jsou to např. lyžařský běžecký závod „Jesenická 70“ nebo soutěž Armády ČR „Winter survival“. Negativní vlivy I přesto, že pořadatelé mají za povinnost odstranit značení tratí a odpadky vzniklé v souvislosti s hromadnou akcí, dochází k porušování této povinnosti. Dalším negativním vlivem hromadných akcí je vstup diváků mimo značené cesty. Lze konstatovat, že provozování rekreačních aktivit nevede zákonitě k poškozování přírodního prostředí NPR Praděd. Nadále je ale nutno klást důraz na informovanost návštěvníků o přírodních hodnotách tohoto zajímavého rekreačního střediska ležícího uprostřed NPR Praděd a nabídnout návštěvníkům jasné a srozumitelné informace pro jejich orientaci v lokalitě. Pozitivní vlivy Rekreace v NPR Praděd přináší hodnotný zážitek návštěvníkům spojený s jedinečností horského prostředí. Vzhledem k tomu, že toto rekreačně velmi atraktivní území přitahuje velké množství návštěvníků, přináší také velké možnosti v informování a vzdělávání návštěvníků a interpretaci cenných přírodních hodnot. Turistická infrastruktura: Turistická infrastruktura je na území NPR Praděd zejména součástí naučných stezek – Bílá Opava, Velká kotlina, Se skřítkem okolím Pradědu a Světem horských luk. V roce 2012 byla zpracována studie na optimalizaci návštěvnické infrastruktury v oblasti NPR Praděd (Kočí, 2013) Na základě této studie proběhla v letech 2013–2014 rekonstrukce některých zařízení – tří vyhlídek ve Velké kotlině, přeměna bývalé pokladny Na Paloučku (součást Naučné stezky Bílá Opava) na otevřený nouzový přístřešek, rekonstrukce sedmi schodišť a lávek na NS Bílá Opava. Na základě zpětné vazby návštěvníků vrcholu Pradědu byla provedena obnova 10 odpočinkových míst kolem asfaltové silnice na Praděd a byla vybudována vyhlídková plošina na místě spontánní vyhlídky na horní nádrž PVE Dlouhé stráně. Opraveny a udržovány jsou zdroje pitné vody – studánky na Bílé Opavě, ve Velké kotlině, na Jelení studánce a u silnice nad hotelem Kurzovní. V roce 2014 se realizoval projekt dláždění chodníku v úseku Bílé Opava – Ovčárna – Vysoká hole, celkem bylo provedeno 620 m dláždění plochými kameny. Naučné stezky: Na území NPR Praděd jsou realizovány čtyři naučné stezky - Bílá Opava, Velká kotlina, Se skřítkem okolím Pradědu a Světem horských luk.

32

NS Bílá Opava je dlouhá 5 km, začíná v Karlově Studánce u Umělého vodopádu, prochází údolím Bílé Opavy a končí na Ovčárně. Kromě dvanácti informačních tabulí je součástí stezky i více než 30 technických zařízení lávek, schodů a žebříků. NS Velká kotlina začíná v Karlově, prochází Velkou kotlinou a po šesti kilometrech končí na hřebeni Vysoké hole. Informačních tabulí je osm, součástí stezky jsou tři vyhlídkové plošiny. NS Se skřítkem okolím Pradědu začíná na točně autobusů Ovčárna a končí po 3,7 km na vrcholu Pradědu. Informačních panelů je sedm a tři panoramatické pohledy z vrcholu Pradědu, součástí stezky je 10 odpočinkových míst se stolem a lavicemi a vyhlídková plošina do údolí Desné. NS Světem horských luk směřuje z Ovčárny přes hřeben na sedlo Skřítek, je dlouhá 12 km. Stezka je vybavena pouze dvěma úvodními panely se schránkou na tištěné průvodce, během trasy je 10 informačních zastávek. Objekty ubytování a stravování: Rostoucí návštěvnost vedla k rozšiřování ubytovacích prostor ve stávajících chatách, ke změně jejich užívání a také k výstavbě chat nových. V současné době k hlavním objektům poskytujícím ubytovací a stravovací služby v této oblasti patří chata Švýcárna, chata Ovčárna, chata Barborka, chata Figura, Sporthotel Kurzovní, chata Sabinka a vysílač na Pradědu. Stravovací a ubytovací zařízení (počet lůžek a počet míst ve stravovacích prostorách ubytovací kapacita

kapacita stravování

Ovčárna

125

172

Figura

50

100

Barborka

125

70

Sabinka

30

80

Kurzovní

158

160

Švýcárna

48

84

Praděd

60

60

Celkem

596

726

Na území NPR Praděd a jejího ochranného pásma se nachází i další stavby, jako např. budova Veronika s kapacitou 50 osob (využívána pouze pro potřeby Univerzity obrany, nejedná se o veřejné ubytovací zařízení), objekt horské služby s navazujícím bufetem a sociálním zařízením a soukromá chata Finsterlovka ve vlastnictví obce Hlubočky. Celková kapacita všech objektů v prostoru rezervace a jejího ochranného pásma představuje cca 650 lůžek a cca 726 míst ke stravování. Provoz těchto chat není v zásadě kolizní. K nejproblematičtějším patří likvidace odpadních vod, vjezdy vozidel zajišťující zásobování a přepravu ubytovaných hostů, a dále tlak na rozšiřování a rozvoj rekreační infrastruktury v okolí jednotlivých objektů. Více o stavbách je uvedeno v kapitole 2.2 h) krajinný ráz.

33

Doprava: Hlavní přístupovou trasu do NPR Praděd představuje komunikace z parkoviště Hvězda u Karlovy Studánky na parkoviště na točně Ovčárna s vyhlášenou částečnou uzavírkou. Parkoviště točna Ovčárna je mimo území NPR Praděd, ale bezprostředně na toto území navazuje. Návštěvník se tak dostává na dosah významných přírodních fenoménů. Výjezd vozidlem na parkoviště na točně Ovčárna je možný pouze na povolení, které vydává provozovatel dopravy (komunikace je v majetku Moravskoslezského kraje). Příjezd k dalším objektům včetně vysílače podléhá výjimkám o provozu vozidel v NPR. Parkoviště na točně Ovčárna je kapacitně omezeno a parkování je zpoplatněno. V létě i v zimě probíhá výjezd a sjezd ve stanoveném režimu, tj. v každou celou hodinu výjezd nahoru, o půl sjezd dolů. Přepravu turistů po této trase zajišťují po celý rok ve výše uvedeném stanoveném režimu kyvadlové autobusy, které bývají občas přeplněné, zejména v nejexponovanějších částech zimního období, kdy již v širším okolí není možno lyžovat. Tento trend však postupně v posledních letech výrazněji ustupuje s modernizací lyžařských areálů v nižších partiích Jeseníků, které zpravidla nabízí větší provozní a pobytový komfort (umělé zasněžování, sedačkové lanovky, snazší dopravní přístupnost apod.). Od hranice vojenského pozemku u objektu Horské služby pokračuje k vysílači na vrchol Pradědu účelová komunikace, patřící Českým radiokomunikacím. Negativní vlivy Jako problematické se ukazuje zajišťování sjízdnosti komunikace Hvězda – Ovčárna v zimním období. Použitý inertní posyp se nedaří během zimní sezóny a po jejím skončení zachytit a je splavován do údolí Bílé Opavy. Zde dochází k negativním změnám půdního, vodního prostředí a bioty, jež jsou dlouhodobě neakceptovatelné. Dalším často se opakujícím problémem je porušování zákazu vjezdu na účelovou komunikaci v úseku Horská služba – Barborka – Kurzovní – vrchol Pradědu, tedy do prostoru NPR Praděd. Ubytovaní klienti chaty Barborka a hotelu Kurzovní nedodržují časově vymezené omezení vjezdu, resp. odjezdu v rozmezí mezi 10.–16. hod. Pohyb všech vozidel (zásobování, vozidla ubytovaných, služební vozidla, nepovolené výjezdy) spolu s hlavním proudem pěších turistů a cykloturistů směřujících k vrcholu Pradědu způsobuje řadu kolizí mezi všemi těmito návštěvníky. Provoz motorových vozidel na této komunikaci je návštěvníky silně negativně vnímán a ve svém důsledku vede k jejich vytlačování do klidnějších míst. Řešení dopravního toku na komunikaci Ovčárna – Praděd – Švýcárna je jedním z nejvýznamnějších problémů managementu turismu a ochrany přírody v zájmovém území. Návštěvnost: Zásadní význam pro rozhodování v oblasti turismu a rekreačního využití území mají údaje o návštěvnosti a její plošné a časové distribuci, a to jak v rámci jednoho roku, tak i její dlouhodobé dynamiky. K tomu slouží sledování návštěvnosti, které má pro oblast centrální, nejvíce návštěvnicky exponované části NPR Praděd v okolí Ovčárny, poměrně dlouhou tradici. Pravidelný a systematický sběr dat o počtu osob, které vyjíždějí na Ovčárnu, na závoře Hvězda probíhá již od roku 1994. Banaš (2003) fyzickou kalibrací určil koeficient 1,4, který by měl eliminovat nepřesnosti v počtech či odhadech obsluhy závory a zajistit přesnější absolutní údaje. Dosavadní poměrně dynamický vývoj zejména zimní návštěvnosti zřetelně ukazuje na

34

vrchol počtu osob v období let 1994–2002 s maximem v roce 1998 (343 686 osob) a současně i minimem letní návštěvnosti (87 973 osob) a pak v závislosti na průběhu zimy ještě v letech 2007 a 2008. Po těchto sezónách vykazuje zimní návštěvnost trvalý pokles až k absolutnímu minimu v roce 2013 na úrovni 57 732 osob. Tento rapidní pokles je odrazem technologického vývoje a modernizací v okolních lyžařských střediscích, změny v nárocích a zvyklostech lyžařů a současně nepříznivých povětrnostních podmínek, které zejména v sezónách 2012/2013 a 2013/2014 na Ovčárně panovaly. Na druhou stranu letní návštěvnost si zachovává stále stejnou úroveň a svědčí o konstantní atraktivitě území NPR Praděd v letním období pro návštěvníky Jeseníků. Zatímco minimální zimní návštěvnost představuje pouze 16,8 % té maximální, v případě letního minima jde o 64,9 % z maxima, které odpovídá počtu 135 624 osob a bylo dosaženo v roce 2007.

Od října 2009 navíc probíhá automatické kontinuální měření pomocí teplotních čidel na třech exponovaných profilech na turistických stezkách v údolí Bílé Opavy (žlutě značený chodník, průměrně 83 556 os./rok, max. 91 379 v r. 2013), nad Ovčárnou (směr hřeben a Velká kotlina, průměrně 44 762 os./rok, max. 47 397 v r. 2013) a na chodníku vedoucím na Vysokou holi za odbočkou do Karlova (červeně značený chodník, průměrně 27 353 os./rok, max. 30 060 v r. 2011) (Jirásková, 2013).

g) těžba nerostných surovin Hornická činnost v NPR Praděd má pouze historický charakter. Žádné nové průzkumy a těžby zde nebyly prováděny. Ve Velké kotlině – na tzv. Firbasově stráni byly nově nalezeny pozůstatky historické báňské průzkumné činnosti. Při mineralogickém a montanistickém průzkumu, který provedl Přírodovědný ústav Vlastivědného muzea Olomouc (Pavel Novotný 2013) v roce 2011–2012, byla objevena štola, která je přístupná pouze úvodní část v délce cca 3,5 m. Sloužila horníkům pravděpodobně k průzkumu zdejší žilné mineralizace alpského ty35

pu. Současně zde byla nalezena 2 hornická želízka. Společně s nálezem v roce 1975 jsou z Velké kotliny evidovány celkem 3 takové nálezy. Na lokalitě Tabulové skály byl od roku 1904 na sv. straně skalních srubů těžen kámen, který byl použit ke stavbě první kamenné rozhledny na vrcholu Pradědu. Vzniklý lom je dnes již téměř zcela zarostlý autochtonní vegetací. Na jv. svahu Vysoké hole jsou málo patrné pozůstatky malých štol po těžbě železné rudy. Dle starých záznamů (Wolný, 1837; Czihak, 1878: in Sokol, 1972) měla být v roce 1834 těžena rašelina z vrchoviště za turistickou chatou Švýcárna na horském hřebenu Praděd – Malý Děd – Medvědí hřbet v nadm. výšce 1 193 m (rozloha cca 93 ha, hloubka rašeliny 50 cm). Historická těžba nemá v současnosti již žádné negativní vlivy na předměty ochrany NPR Praděd.

h) krajinný ráz Přírodní charakteristika krajinného prostoru NPR Praděd a jejího ochranného pásma Přírodní charakteristiku tvoří samotná NPR Praděd a její ochranné pásmo a dále její geologické podloží, reliéf, vodstvo, rostliny, živočichové, Ptačí oblast Jeseníky, EVL Praděd a je podrobně popsána v jiných kapitolách. Území NPR Praděd zaujímá nejvyšší část hlavního hřebene s nejvyšším vrcholem Praděd (1 491 m n. m.) – tvoří jej široký, oblý hřeben v nejvyšších partiích bezlesý se subalpínským pásmem. Mohutnou rozsochou vybíhající z Velkého máje je propojen se sousedícím krajinným prostorem s nejvyšším vrcholem Mravenečníku a zároveň je od tohoto prostoru oddělen hlubokým údolím Divoké Desné a údolím Merty. Svahy hlavního hřebene jsou členěny údolími horských potoků. K velmi cenným patří např. hluboké údolí Bílé Opavy s kaskádou vodopádů, která pramení pod vrcholem Pradědu. K výrazným tokům patří údolí Moravice, která pramení z přírodovědného hlediska v nejcennější oblasti – Velké kotlině. Videlským sedlem je krajinný prostor propojen s masívem Orlíku. Území je s výjimkou bezlesých plochých hřbetů a plošin ve vrcholových částech pokryto smrkovými porosty pralesního charakteru a je z hlediska krajinářského hodnocení tou nejcennější částí CHKO Jeseníky. Je rozčleněno typickými hluboce zaříznutými, radiálně se rozbíhajícími údolími a příkrými svahy. Na širokých hřbetech jsou dochovány zbytky holoroviny přemodelované v kryogenní mezoreliéf s četnými izolovanými skalami, mrazovými sruby, kryoplanačními terasami, kamennými moři a polygonálními půdami. Jsou zde zastoupeny unikátní geobotanické jednotky – subalpínská společenstva, společenstva rašelinišť, společenstva horských klimaxových smrčin, acidofilních horských bučin a květnatých bučin. klasifikace znaků

Nejvýznamnější znaky a hodnoty přírodní charakteristiky

36

dle projevu + pozitivní O neutrální N negativní

dle významu XXX zásadní XX spoluurčující X doplňující

dle cennosti XXX jedinečný XX význačný X běžný

1

hornatý až velehornatý reliéf s výraznými širokými horskými hřbety, svahy a zaříznutými údolími

+

XXX

XXX

2

zarovnané povrchy (holorovina) širokých rozvodních hřbetů nad hranicí lesa, výrazný hlavní hřbet s nejvyšším vrcholem Praděd

+

XXX

XXX

klasifikace znaků

Nejvýznamnější znaky a hodnoty přírodní charakteristiky




3

výrazné kryogenní útvary reliéfu (skály, sruby, terasy, balvany, kamenná moře, kary, polygonální půdy atd.)

+

XX

XXX

4

množství horských potoků vytvářejících hluboká údolí, doly a žleby

+

XX

XX

5

cenná vegetace nezalesněných holí nad hranicí lesa a rašelinišť, cenná fauna, endemity

+

XX

XXX

6

porosty uměle vysazené kosodřeviny nad horní hranicí lesa

N

XX

XX

7

cenné průhledy a panoramatické vnímání krajiny

+

XXX

XX

8

výrazná silueta Pradědského a Vysokoholského hřbetu s bezlesím

+

XXX

XXX

9

mohutné rozsochy centrálního hřbetu s hlubokými údolími horských bystřin

+

XXX

XXX

10

zřetelné linie morfologie terénu (horizonty, hrany, hřbetnice)

+

XX

XX

11

parkovitá struktura v oblasti horní hranice lesacharakteristická postupným řídnutím pokryvnosti stromů se zvyšující se nadmořskou výškou

+

XXX

XXX

12

přítomnost NPR, EVL, PO, přítomnost prvků nadregionálních ÚSES, I. zóny

+

XXX

XXX

Kulturně–historická charakteristika Krajinný prostor NPR Praděd a její ochranné pásmo patří až k novověké sídelní krajině. Postup kolonizace se zastavil v podhůří Hrubého Jeseníku a do jeho nitra zásluhou nepříznivých klimatických podmínek a velkých nadmořských výšek dlouho nepronikl. K využívání vyšších poloh pohoří začalo docházet až kolem 17. stol., kdy se k zemědělským účelům – pro pastvu dobytka a travaření – začaly využívat hole. Kolem roku 1860 jsou datovány první úspěšné pokusy o zalesnění nejvyšších poloh. Vyloučením pastvy dobytka a umělým zalesňováním se pokles horní hranice lesa zastavil a koncem 19. stol., začátkem 20. stol. se přistoupilo k umělému zalesňování i nejvyšších poloh – holí – kosodřevinou alpského původu, limbou a smrkem (svahy Pradědu v letech 1883–1907). Výsadby nepůvodní kosodřeviny se v rozhodujícím rozsahu realizovaly ve snaze zvýšit horní hranici lesa, která byla v některých místech zvýšena až nad hranici přirozenou. Budování trvalých objektů v nejvyšších polohách souviselo nejdříve s pastvou dobytka, potom s lovem a rozvíjejícím se turismem. Zejména v 19. stol. tak byla postavena řada chat, které měly sloužit převážně jako útulky pro lovce zvěře a pak i ubytovny. Zdejší kulturně-historická charakteristika je formována jak historickou, tak současnou lidskou činností – působením člověka na krajinu. Je spojena s prvním využíváním krajiny – s travařením a pasteveckou činností, se zrodem turistických aktivit a přeměnou salaší na první turistické ubytovny, s historickým lyžováním.

37

V současnosti jsou vrcholové partie Pradědu intenzivně rekreačně a sportovně využívány, čímž jsou vystaveny intenzivnímu antropogennímu zatížení. Jsou zde kapacitní ubytovny, restaurace, parkoviště, komunikace, lyžařský areál, běžecké trasy a cyklotrasy, turistické i naučné stezky apod.

38

klasifikace znaků

Nejvýznamnější znaky a hodnoty kulturně-historické charakteristiky




1

přítomnost člověka v novověké sídelní krajině osidlované teprve od konce 17. stol.

O

X

X

2

pozůstatky pastevectví a travaření na holích (pozůstatky salaší, staré odvozní cesty, dochované místní názvy)

+

XX

XX

3

zrekonstruované objekty bývalých loveckých chat a ubytoven 19. stol. (Barborka, Švýcárna, Kurzovní, Ovčárna)

+ až N

X

XX

4

novodobé stavby horských chat (Sabinka, Sporthotel Figura, Veronika)

N

XX

XX

5

novodobé technické stavby (vysílač Praděd, lyžařské vleky A, B, C, D, Velký a Malý Václavák a Švýcárna, obslužné stanice, inženýrské sítě včetně ČOV, parkoviště a komunikace OvčárnaPraděd s živičným povrchem)

N

XX

XX

6

genius loci samotného vrcholu Pradědu a Petrových kamenů (za dob čarodějnických procesů byly považovány za místo styku obviněných s nečistými silami)

+

XX

XX

7

dochovaný hraniční kámen z r. 1681 na Vysoké holi a z r. 1721 na Pradědu*

+

X

XX

8

pohledově významné plochy po těžbě dřeva v lesních porostech na svazích

N

X

XX

*hraniční kámen na Vysoké holi je z pískovce, hraniční kámen na Pradědu je z mramoru. Kameny určují hranici tří historických panství, kámen na Pradědu nese znak Řádu německých rytířů (řádový kříž), znak Žerotínů (žerotínský lev stojící na třech hůrkách) a znak Vratislavského biskupství (mitru vratislavských biskupů), kámen na Vysoké holi opět znak Řádu německých rytířů (řádový kříž), znak Žerotínů (žerotínský lev stojící na třech hůrkách) a znak Dietrichsteinů (vinařské nože). Architektura obou hraničníků je barokní.

Památkově chráněné objekty Na území NPR Praděd se nevyskytují. Dominanty Přírodní dominantou je nejvyšší hora Jeseníků – Praděd a Petrovy kameny, technickou dominantou je věž vysílače na Pradědu. Dominantní z dálkových pohledů je ale celá vrcholová část hřebene. Vrchol Praděd leží na historické zemské hranici Moravy a Slezska. Již neexistující kamenná rozhledna se vzhledem gotického hradu a výšky 32,50 m, na níž byl použit nevhodný kámen z Tabulových skal (břidličnatý fylonit), stála na Pradědu v letech 1912 až 1959, kdy byla po zřícení zdí pro špatný technický stav odstraněna. V 60. letech minulého století byla ještě na vrcholu Pradědu provozována restaurace v tzv. Poštovní chatě. Široká silnice z Ovčárny na Praděd s živičným povrchem byla vybudována v roce 1968. Výstavba vysílače Praděd, který má dle projektu Ing. arch. J. Lišky připomínat startující kosmickou loď, byla zahájena v roce 1969. Věž sestává z několika dílčích prstenců a je vysoká 145,50 m. Lokalita Petrovy kameny má vysoký přírodní a kulturně-historický význam. Představuje výraznou geomorfologickou lokalitu, vyskytují se zde 2 rostlinné endemické druhy, rovněž představuje historicky známé a navštěvované místo pravděpodobně už od středověku.

39

Vnější pohledové projevy Vrcholová část se výrazně uplatňuje v dálkových pohledech a je velmi exponovaným krajinným prostorem zejména ze západu Šumperka, z oblasti Králického Sněžníku, výrazné jsou pohledy ze sousedního prostoru z Mravenečníku, protějších zalesněných vrcholů masívu Orlíku a z prostorů Losinska. Vrchol Pradědu s věží vysílače je hlavní dominanta celé CHKO a širokého okolí. Přírodní charakteristika Přírodní charakteristiku tvoří samotná NPR Praděd a dále její geologické podloží, reliéf, vodstvo, rostliny, živočichové, Ptačí oblast Jeseníky, EVL Praděd a je podrobně popsána v jiných kapitolách. Jedinečné identifikační rysy krajinného rázu na území NPR Praděd Tento krajinný prostor má významnou krajinářskou hodnotu, založenou především na jedinečnosti přírodní charakteristiky a vysoké estetické hodnotě. V krajině se identifikuje zcela jednoznačně, a to následovně: - výjimečnost, neopakovatelnost, zapamatovatelnost scenérie - výjimečnost, neopakovatelnost krajinných forem - výraznost a nezaměnitelnost významu prvků krajiny ve vizuální scéně - výraznost a nezaměnitelnost způsobů hospodářského využití krajiny - kontrast, gradace, dynamické působení krajiny jako výrazný rys krajinné scény - působivá skladba prvků krajinné scény - výrazné přírodní dominanty vs. kontrast s technickou dominantou věže vysílače na Pradědu - hřbet Pradědu jako pohledová dominanta a pohledový horizont nadregionálního významu. Stavby a činnosti ovlivňující krajinný ráz Území NPR Praděd a její ochranné pásmo – nejintenzivněji je využíváno na Ovčárně, na svazích pod Petrovými kameny a na svazích Pradědu. Na Ovčárně je novodobé velkokapacitní parkoviště s živičným povrchem, v okolí jsou postaveny kapacitní ubytovací a rekreační objekty, na j. svazích Pradědu a s. svazích Petrových kamenů jsou lyžařské vleky a sjezdové tratě. Přestože byly pozemky na urbanizovaných místech, na nichž jsou situovány rekreační objekty, vyčleněny z NPR a jsou součástí ochranného pásma NPR a I. zóny CHKO, na působení rekreačních objektů na krajinný ráz NPR Praděd nemá tato skutečnost žádný vliv. Některé chaty mají „pasteveckou a salašnickou“ minulost (Švýcárna, Kurzovní, Barborka, Ovčárna). Ubytovny, chaty, hotely, doplňkové stavby Vysílač – restaurace – dominanta věže vysílače je technicistní prvek působí na krajinný ráz výrazně negativně, z blízkých a velmi blízkých pohledů do popředí vystupují detaily stavby včetně chátrajících betonových povrchů základny vysílače, vyžadujících opravy. Věž podpírají tři podpěry. První je energetický uzel, druhá slouží pro potřeby radiokomunikací a ve třetí je umístěna restaurace. Ve výšce 80 m je prosklená kruhová vyhlídka. Vysílač má svou vlastní ČOV jako samostatně stojící objekt v NPR. ČOV bude rekonstruována a zmodernizována. Ubytovávání není povoleno. Silueta vysílače viditelná ze vzdálených pohledů se stala návštěvnickým symbolem Jeseníků a je veřejností vnímána spíše kladně. Poměrně velká plocha kolem vysílače je zpevněná živičným povrchem. S vrcholem Pradědu je spojena významná historie místa i samotných hor.

40

Liniové stavby Stavby lyžařských vleků, sjezdové tratě – stavby lyžařských vleků jsou v krajině kolem Pradědu dobře viditelné jako liniové technické prvky, které významným způsobem negativně ovlivňují krajinný ráz, nejvíce na pohledově silně exponovaném svahu pod Petrovými kameny. Zasahují do krajinné scény a snižují přírodní a estetickou hodnotu cenného krajinného rázu. I když vleky a sjezdové tratě působí ve více méně úzkém pásu – koridoru, pohledově negativně ovlivňují velkou část relativně nenarušené krajiny. Tzv. „koridorový efekt“, který vleky a sjezdovky způsobují, je zřetelný i ze vzdálenějších pohledů na svah pod Petrovými kameny (vleky A, B, C). Vlek Velký a Malý Václavák a Švýcárna se zásluhou členitého terénu pohledově až tak neprosazují. V celkovém obraze stavby vleků a sjezdovky pod Petrovými kameny degradují přírodně laděnou jedinečnou krajinu a vytvářejí vizuální negativně působící koridorový efekt. Komunikace – ochranou krajiny vnímaná jako nejproblematičtější liniová stavba je asfaltová účelová komunikace Ovčárna – vrchol Pradědu. V práci „Koncepce udržitelného rekreačního využití oblasti Ovčárna – Praděd“ (Banaš, 2009) je výstižně charakterizována jako „dopravní stoka, na níž dochází k nekoordinovanému souběhu různých forem dopravy“. Komunikace má vizuálně výrazný koridorový efekt a fragmentuje krajinu. Turistické stezky navazují na mnohaletou tradici turizmu a mají převážně historizující charakter – zachovávají obraz starých pěších chodníků a cest v krajině. Samostatně hodnocený krajinný prostor „Parkoviště Ovčárna a jeho okolí“ Parkoviště se živičným povrchem u horské chaty Ovčárna, Veronika, Sporthotel Figura a Sabinka situované po jeho obvodu je nejintenzivněji urbanizované místo krajiny v okolí Pradědu. Tento urbanizací dotčený prostor v podstatě nedisponuje pozitivními krajinářskými prvky, jeho přírodní charakter je znehodnocen a estetická hodnota silně snížena. Jsou zde příliš zjevné zásahy člověka do terénu (umělá modelace rozsáhlého náspu pod tělesem parkoviště, umělé tvary terénních zářezů pro základy chat a doprovodných technických a jiných zařízení, viditelné spodní části vleků C, B a další), a to vše v kombinaci s velikostně předimenzovanými stavbami průměrné až podprůměrné architektury vcelku bez zřejmého vztahu k tradici jesenického stavitelství. Pozitivní a negativní vlivy Jsou popsány samostatně v jednotlivých kapitolách, viz výše. Pozn.: Všechny fotografie kromě Sporthotelu Figura a chaty Barborky (blíže uvedeno v kap. Internetové zdroje) jsou z archivu SCHKOJ.

i) jiné způsoby využívání Území Vysoké Hole, Velké kotliny a východní úbočí hlavního hřebene až nad Malou kotlinu sloužilo v letech 1919–1922 jako dopadová plocha pro dělostřelecká cvičení Československé armády. Výsledkem těchto cvičení dělostřelecké školy z Olomouce byla relativně rozsáhlá devastace biologicky velmi cenného horského území. Po dopadech granátů zůstalo v území několik set až 140 cm hlubokých trychtýřů, které jsou dodnes dobře patrné. Dle dostupných informací bylo zde vystříleno přes 400 tun munice s poškozením asi 10 % území (Andreska & Poch, 2008). Další zásahy do povrchu vznikly na Vysoké holi ke konci 2. světové války, kdy zde německá armáda zahájila stavby dělostřeleckých postavení a horského letiště. Stavby už nestihla dokončit a na místě zůstaly pouze základové výkopy, valy a betonový podstavec pro radar. Na vrcholu Pradědu jsou novodobé pozůstatky zrušené meteorologické zahrádky.

41

Území NPR je vzhledem ke svým hodnotám a jedinečnosti hojně využíváno pro edukační účely a vědecký výzkum.

j) souhrn výsledků výzkumu za období 2005–2014 Lesní ekosystémy V reakci na výzkum na Šumavě a v Krkonoších, zároveň v souvislosti s větrnou kalamitou v oblasti Velké kotliny byla v roce 2010 zadaný poloprovozní výzkum „Monitoring a izolace místních kmenů entomopatogenních hub na vybraných lokalitách CHKO Jeseníky“ s cílem vyvinout biopreparát a na vybraných lokalitách jej následně aplikovat (Landa et al., 2010). V rámci úkolu byly izolovány lokální kmeny několika druhů entomopatogenních hub (např. Beauveria bassiana), byl vyhotoven aplikační přípravek s následnou aplikací na lokalitě. Reálný efekt na snížení populační hustoty kůrovců byl prakticky neprůkazný a od dalšího využívání této metody bylo upuštěno. V roce 2011 byla zpracována studie „Vývoj dřevinného patra v lokalitě Eustaška v období 1999–2011“. Cílem bylo porovnat dendrometrická měření stromového patra, přirozeného zmlazení a mrtvého dřeva z roku 1999 (IFER, s.r.o.) s měřením v roce 2011 v porostech v blízkosti Eustachovy chaty na LHC Janovice (Adam et al., 2011). Navíc byla odebráním vývrtů provedena dendrochronologická analýza s cílem specifikace věkové struktury a průběhu disturbančních událostí. V letech 2011–2013 byla v NPR provedena dendrochronologická analýza stromů celkem na 18 plochách (pralesovité porosty v okolí Velké a Malé kotliny, okolí Eustachovy chaty na LHC Janovice, údolí Bílé Opavy na LHC Karlovice ve Slezsku). Byla zjišťována věková struktura, na základě letokruhové analýzy a přírůstů byly popsány minulá narušení. Ve spojení s dostupnými historickými průzkumy byl zjišťován vznik porostů, zda vznikaly přirozeně po přirozených disturbancích anebo jsou výsledkem vlivu člověka, resp. kombinací těchto faktorů. Rovněž byla zkoumána struktura přirozené obnovy a definován předpokládaný trend dalšího vývoje zkoumaných porostů (Čada & Svoboda, 2011; Čada & Svoboda, 2012). V rámci studie „Vyhodnocení rizik dalšího vývoje horských smrčin Hrubého Jeseníku, část na Moravskoslezském kraji“ byla kromě dendrochronologického průzkumu zpracována rešerše aktuálních poznatků k ekologii a biodiverzitě horských smrčin střední a východní Evropy. Dále byla provedena analýza rizika napadení lýkožroutem smrkovým při různých populačních hustotách (Čada, 2013a). Nejvyšší prozatím zjištěný věk stromu (smrk ztepilý na lokalitě „Anglický park“ v NPR Praděd) je 416 let (věk zjištěn v roce 2011), stáří dalších 7 stromů významně přesahuje 300 let. Z výše uvedených studií bylo čerpáno při zpracování kapitoly 2.2 b) lesní hospodářství a při návrhu managementu v kapitole 3.1.1 a) péče o lesy. Bezlesí Nejvýznamnějším počinem v období platnosti předchozího plánu péče bylo zpracování víceleté (2003–2008), multioborové „Analýzy antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky“ (Bureš et al., 2008), jejíž těžiště spočívalo právě v oblasti NPR Praděd. Jednotlivé dílčí práce v rámci tohoto komplexního výzkumu se zabývaly vlivem borovice kleče na subalpínské ekosystémy, důsledky zimního posypu komunikace Hvězda – Ovčárna, problematikou managementu bezlesí, popisem a mapováním kryogenních forem reliéfu a vlivem turismu, zejména sjezdového lyžování, na přírodní prostředí a předměty ochrany NPR Praděd. Další práce byly zaměřeny na problematiku borovice kleče z pohledu jejího vlivu na přírodní prostředí (Hošek, 2007) a funkce (Maděra, 2011).

42

Vlivem rekreace na ekosystémy NPR Praděd (a dalších lokalit v KRNAP, NP Šumava a CHKO Beskydy) se zabývala rozsáhlá víceletá studie zadaná Ministerstvem životního prostředí „Vliv rekreačního využití na stav a vývoj biotopů ve vybraných VCHÚ (CHKO Beskydy, Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, Národní park a CHKO Šumava)“ (Hošek, 2008). V této studii byly mj. na příkladu svahu pod Petrovými kameny poprvé jednoznačně doloženy významné změny v zastoupení edifikačních druhů probíhající v subalpínských fytocenózách zejména vlivem sukcese vegetace po ukončení hospodaření, částečně patrně i v důsledku depozice oxidů síry a dusíku a nárůstu teplot. V roce 2009 byl zpracován souhrn doporučení pro péči o biotopy primárního subalpínského bezlesí (Kočí, 2009), v němž autor doporučuje pokračovat v dosavadním způsobu péče. Dalším víceletým výzkumem byla studie rovněž podpořená z programu VaV Ministerstva životního prostředí ČR s názvem „Změny alpínských ekosystémů na území KRNAP, NPR Králický Sněžník a CHKO Jeseníky v kontextu globálních změn“ (Banaš et al., 2011). V rámci NPR Praděd byl výzkum lokalizován do blízkosti Petrových kamenů, kde prostřednictvím šestibokých skleníčků s otevřeným vrcholem byla po dobu 4 let simulována změna faktorů prostředí, jako je teplota, vlhkost, dále byl v některých plochách zvýšen přísun dusíku. Zásadním výsledkem bylo výrazné zvýšení objemu biomasy a dílčí posun fenofází v jednotlivých typech vegetace vystavených vyšším teplotám a přísunu dusíku. Změnám v rozšíření rostlinných společenstev a jejich druhové rozmanitosti zejména ve Velké kotlině na základě srovnání detailních vegetačních map z roku 1974 a 2009 (Bureš, 2009) se zabývali Bureš & Kočí (2010). Výsledkem tohoto výzkumu byl popis změn v distribuci a druhovém složení jednotlivých hlavních fytocenóz, zjištění výrazného ústupu druhově bohatých trávníků, pokles druhové rozmanitosti a šíření zejména brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) na úkor ostatních typů vegetace. V roce 2014 byly zahájeny práce na dvou diplomových pracích věnovaných vyhodnocení změn v alpínské vegetaci s využitím postupů dálkového průzkumu Země, zejména šíření brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) a změny v pokryvnosti borovice kleče. Druhy V letech 2004 a 2005 byly zpracovány inventarizační průzkumy mechorostů v údolí Bílé Opavy a Velké kotliny (Zmrhalová, 2005a; Zmrhalová, 2005b) a cévnatých rostlin a vegetace (Kočí, 2005). Dále byly inventarizace zaměřeny na dosud v území uceleněji neprobádané vyšší houby a postupně bylo jednotlivými průzkumy pokryto celé území NPR Praděd. V letech 2008–2010 byl průzkum zaměřen na část NPR náležející LHC Janovice (Deckerová & Dvořák, 2010), následně na část na LHC Karlovice ve Slezsku (Deckerová & Dvořák, 2011) a na LHC Loučná nad Desnou (Deckerová, 2013). V rámci projektu Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring byly zpracovány průzkumy zaměřené na zemní savce (Losík, 2013), lišejníky (Halda, 2013), měkkýše (Lacina, 2013) a obojživelníky (Konečný, 2013). Mimo to byl v roce 2013 zpracován orientační průzkum rovnokřídlých zaměřený na vrcholové nelesní biotopy (Chládek, 2013). Od roku 2010 probíhá v oblasti NPR Praděd monitoring okáčů rodu Erebia, který zajišťuje Entomologický ústav AV ČR. V roce 2013 byl ve Velké kotlině zahájen monitoring kamzíka horského s využitím fotopastí (Valchař, 2014). V průběhu let 2008–2012 probíhala na území NPR Praděd realizace záchranného programu pro hořec jarní (Gentiana verna). Většina opatření tohoto záchranného programu byla směřována na populaci nížinné formy hořce jarního v NPP Rovná, pro Jeseníky bylo hlavním cílem zachovat stávající stav populací horské formy druhu, doplnit znalosti o jeho biologii a ekologii, případně vytipovat vhodné lokality pro založení nových populací. V rámci zá-

43

chranného programu byla v CHKO Jeseníky každoročně monitorována velikost jednotlivých populací. Protože cíle záchranného programu stanovené pro nížinnou formu hořce jarního nelze vzhledem k její malé velikosti a nízké genetické diverzitě s největší pravděpodobností naplnit a protože populace druhu v CHKO Jeseníky jsou dlouhodobě stabilní, vyskytují se zejména na primárních stanovištích a pro jejich podporu není nutné realizovat žádná zvláštní opatření, byl záchranný program ke konci roku 2012 ukončen. Další Na základě geologických průzkumů v letech 2011 a 2012 byl vyhotoven materiál „Mineralogický a montanistický průzkum ve Velké kotlině“ (Novotný, 2013), zcela nově popisující prospektorské pokusy o těžbu kovů přímo ve svahu Velké kotliny. Stavu vybavenosti území z pohledu turistů byla věnována práce „Optimalizace návštěvnické infrastruktury v oblasti NPR Praděd“ (Kočí, 2013), která navrhuje řadu dílčích opatření pro zatraktivnění pobytu návštěvníků v NPR Praděd. Důležitým zdrojem informací pro tento plán péče se stala „Analýza cestovního ruchu v NPR Praděd – podklad pro plán péče“ (Banaš, 2013). Od 14. 10. 2009 (Bílá Opava), resp. 29. 10. 2009 (nad Ovčárnou, Vysoká hole), probíhá na uvedených třech profilech pomocí pyrometrických (tepelných) senzorů monitoring návštěvnosti na frekventovaných turistických stezkách (Jirásková et al., 2013). V srpnu 2014 byl instalován další profil na asfaltové komunikaci vedoucí na vrchol Pradědu. Z výsledků vyplývá, že jednoznačně nejnavštěvovanější stezkou je žlutě značený turistický chodník vedoucí údolím Bílé Opavy s až 91 379 průchody za rok (sezóna 2012/2013). Chronologický přehled historie antropických vlivů v NPR Praděd Do 17. století 1639 Od 17. stol. 1750 Přelom 17. – 18. století 1722 1748 Konec 18. stol. 1802 – 1827 1814 – 1815 1820 1829 1852 1853 1863 1883 – 1907 1887 1889 1894 Počátek 20. století

44

Výměra holí v nejvyšších partiích Jeseníků byla patrně nižší než dnes. Doloženo travaření. Počátky pastvy ovcí a hovězího dobytka na horských holích. Lesy pod Pradědem mají pralesovitý charakter. Počátky intenzivnějšího využívání nejvyšších poloh Jeseníků pro zemědělství (pastvu). Tzv. Karlův katastr zmiňuje první zalesňování na hřebenech Jeseníků a těžbu dříví na Pradědu. Důkazy o hospodaření v nižších polohách na Pradědu. Počátky lesnického hospodaření v nejvyšších partiích Jeseníků. Vytěžení starých lesních porostů na Sokolích stráních. Nepředpokládá se, že v této době probíhala těžba porostů při horní hranici lesa. Pokles stavů zvěře se projevil zejména v těchto letech, kdy nebyl sloven ani jeden jelen a srnec se již stával vzácnou zvěří. Zmínky o Staré Ovčárně na východním svahu Pradědu. Kníže Lichtenštejn nechal postavit Švýcárnu, nejstarší objekt na území dnešní NPR Praděd. Lesmistr Ulrich oddělil hole od horských lesů dodnes patrným tzv. vegetačním chodníkem. Pod touto linií docházelo k systematickému zalesňování. V Rakousku vyhlášena soutěž o nejúspěšnější zalesňovací výsledky v horských oblastech, jde o tzv. cenové kultury. Na místě dnešní stejnojmenné chaty vybudována Nová Ovčárna. Největší zalesňovací akce na horských holích, vysazována kleč a limba. Švýcárna zbourána a na jejím místě postavena výhradně turistická chata. Ovčárna přebudována na turistickou chatu. Pokusné výsadby Picea omorica a Picea obovata. V Jeseníkách vysazeni kamzíci.

Pro snazší přístup je k Ovčárně vybudována přístupová silnice z Karlovy Studánky. 1904 - 1912 Výstavba rozhledny na vrcholu Pradědu. 1910 První úpravy a lyžařské využívání svahů pod Petrovými kameny. 1919-1922 Dělostřelecké cvičení – dopadová plocha na východním úbočí hlavního hřebene, poškození cca 10 % území 1920 Lavinovité odumírání limby. 1921 Nově vybudovaná silnice z Ovčárny na Praděd. 1935 Vedle stájí při cestě z Ovčárny na Praděd byl nedaleko dnešní Barborky postaven kiosek. V letech 1938 – 1942 Zvýšení počtu stád pasoucích se na Pradědu. V letech 1938 – 1942 Na Vysoké holi bylo budováno letiště. 1940 Úplná stagnace zásahů v lesích při horní hranici lesa (zřejmě díky nízké úspěšnosti lesnických zásahů ve vysokých polohách). 1947 Zpracován “Projekt lyžařské výstavby jesenické oblasti Praděda, část východní a jižní”, který počítal mimo jiné s výstavbou lyžařského můstku v oblasti Bílé Opavy a stavbou vleků a sjezdovek z Karlovy Studánky na Praděd a z údolí Moravice na Vysokou Holi (po severovýchodním okraji Velké kotliny). 1955 Vyhlášena SPR Vrchol Pradědu, Velký Kotel, Malý Kotel, Petrovy kameny, Divoký důl. 1959 Výstavba vleku A v prostoru Petrovy kameny – Bílá Opava. Podle dostupných údajů tento vlek nahradil vlek starý. Již koncem roku byla dolní část poškozena erozí. 1966 – 1968 Zpracování územního plánu s prioritami v rekreaci, cestovním ruchu, lázeňství, těžbě a zpracování nerostů, zemědělské a lesní výrobě. 19. 6. 1969 Vyhlášení CHKO Jeseníky 1969 Počátek výstavby televizní věže na vrcholu Pradědu. 70. léta 20. století Na základě „Generálního plánu na zlepšení hospodářského stavu v účelových lesích Hrubého Jeseníku a skupiny Králického Sněžníku (1967)” dochází k dalším výsadbám allochtonní kleče a olše zelené. 1971 Na místě dnešního lyžařského vleku C funguje nelegální vlek, který byl zrušen až v roce 1991. V jeho okolí dochází na lesních porostech ke škodám v souvislosti s lyžařským provozem. 80. léta Povolení stavby současné chaty Sabinka (dostavěna 2004). 90. léta 20. století Oživen rozsáhlý projekt lyžařského areálu ve Vidlích. Počítalo se s výstavbou několika lanovek a sjezdovek o délce asi 20 km apod. 1990 Vyhlášena NPR Praděd. 1990 Povolení MŽP ČSR rekonstruovat vlek A. 1991 Náhradou za demontovaný vlek C je na stejném místě instalován odstranitelný vlek. 1993 MŽP povoluje výstavbu sociálního zařízení s občerstvením (Chata Figura) a změnu stávajícího demontovatelného vleku na vlek trvalý, jeho prodloužení a tím také prodloužení sjezdových tratí. Údaje čerpány ze studie Buček A., Maděra P. a kol. (2003): Hodnocení významu, stavu a dynamiky vývoje geobiocenóz Národní přírodní rezervace Praděd a jejich ohrožení rekreačními aktivitami. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie MZLU, Brno. Upraveno. 1902

Souhrn nejvýznamnějších vlivů na přírodu a krajinu NPR Praděd

45



Hospodářské využívání lesů s různou mírou intenzity již od počátku 17. stol.



Výsadby nepůvodní borovice kleče na přelomu 19. a 20 stol., a to v prostoru subalpínského bezlesí i horní hranice lesa.



Nepřirozený tlak spárkaté zvěře blokující obnovu lesa.



Pastva a travaření v oblasti subalpínského bezlesí i horní hranice lesa od 17. století.



Zásadní narušení krajinného rázu stavbou vysílače Praděd, asfaltovým parkovištěm Ovčárna a asfaltovou účelovou komunikací Ovčárna – Praděd.



Postupný rozvoj lyžařského areálu v oblasti Ovčárna včetně navazující infrastruktury.



Pohyb neukázněných turistů mimo značené trasy v citlivých biotopech a hnízních lokalitách

2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy LHP pro LHC Loučná nad Desnou na období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2015 LHP pro LHC Jeseník na období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2016 LHP pro LHC Janovice na období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2020 LHP pro LHC Karlovice ve Slezsku na období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2023 Oblastní plán rozvoje lesů pro přírodní lesní oblast 27 Hrubý Jeseník (ÚHÚL, pobočka Olomouc, 2001) Územní plány: obec Loučná nad Desnou, město Vrbno pod Pradědem, obec Malá Morávka Nařízení vlády č. 208/2012 Sb., o vyhlášení evropsky významných lokalit zařazených do evropského seznamu. Nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit. Nařízení vlády č. 599/2004 Sb., o vymezení Ptačí oblasti Jeseníky. Výjimky pro provoz lyžařských vleků a sjezdových tratí Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 938 ze dne 2. 8. 2006 pro vymezení, geometrické zaměření a užívání sjezdové trati náležející k lyžařskému vleku A. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo odstranění vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 939 ze dne 2. 8. 2006 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku A. Platnost: do doby odstranění vleku. Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky č. j. 1117/JS/2011 ze dne 5. 9. 2011 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku B a užívání k němu náležejících sjezdových tratí. Platnost: do doby odstranění vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 808 ze dne 22. 6. 2005 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku C. Platnost: do doby odstranění vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 809 ze dne 22. 6. 2005 pro vymezení, geometrické zaměření a užívání sjezdové trati náležející k lyžařskému vleku C. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo odstranění vleku. Výjimka vydaná rozhodnutím MŽP č. j. 17901/03-620/3752/03 ze dne 17. 10. 2003 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku D a užívání k němu náležející sjezdové tratě. Platnost: do doby odstranění vleku a sjezdovky. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 812 ze dne 22. 6. 2005 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku MV. Platnost: do doby odstranění technologie. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 813 ze dne 22. 6. 2005 pro vymezení, geometrické zaměření a užívání sjezdové trati náležející k lyžařskému vleku MV. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo odstranění vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 55 ze dne 11. 1. 2006 pro vymezení a užívání sjezdové trati náležející k lyžařskému vleku Švýcárna. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo vleku.

46

Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 589 ze dne 17. 5. 2006 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku Švýcárna. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 810 ze dne 22. 6. 2005 pro umístění a povolení stavby lyžařského vleku VV. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo vleku. Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 811 ze dne 22. 6. 2005 pro vymezení, geometrické zaměření a užívání sjezdové trati náležející k lyžařskému vleku VV. Platnost: do doby zrušení sjezdovky nebo odstranění vleku. Usnesení Vlády ČR č. 1338 ze dne 22. 11. 2006 o změně usnesení Vlády ČR č. 810, 812 a 813. Výjimky pro vjezdy Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. SR0242/JS/2014 ze dne 18. 9. 2014 pro sněžná vozidla Vojenské zotavovny Ovčárna zajišťující údržbu lyžařských běžeckých tratí (LBO) u chaty Kurzovní. Platnost: 31. 4. 2019. Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. 00398/JS/2014 ze dne 17. 4. 2014 pro pravidelný vjezd autobusu společnosti Arriva Morava a.s. určeného pro přepravu handicapovaných osob na vrchol Pradědu. Platnost: 31. 12. 2016. Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. 00308/JS/2014 ze dne 13. 3. 2014 pro vjezd motorových vozidel společnosti HUAVEI Technologies s.r.o. zajišťujících údržbu a servis zařízení mobilních operátorů T Mobile, Vodafone a Telefonica. Platnost: 31. 12. 2019. Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. 2394/JS/2012 ze dne 2. 1. 2013 pro sněžná vozidla společnosti Hotel Praděd vysílač s.r.o. zajišťující přepravu osob a zásobování restaurace a hotelu Praděd. Platnost: 31. 12. 2017. Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. 1806/JS/2010 ze dne 20. 9. 2010 pro sněžná vozidla zajišťující údržbu lyžařských běžeckých tratí pro společnost JeseníkySdružení cestovního ruchu. Platnost: 31. 12. 2020. Rozhodnutí Správy CHKO Jeseníky č. j. 2779/05 ze dne 11.1. 2006 o stanovení podmínek údržby lyžařských běžeckých tratí (LBO) u chaty Kurzovní pro společnost Sporthotel Kurzovní a.s. Platnost: neomezena Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR, č. 1415 ze dne 2. 11. 2005 pro sněžná vozidla společnosti Sporthotel Kurzovní a.s. zajišťující údržbu lyžařských běžeckých tratí (LBO) u chaty Kurzovní. Platnost: neomezena Výjimky pro výzkum Výjimka vydaná rozhodnutím Správy CHKO Jeseníky, č. j. 442/JS/10 ze dne 31. 3. 2010 pro povolení vstupu mimo značené turistické trasy v NPR Praděd a odchytu motýlů rodu Erebia v rámci monitoringu změn početností horských okáčů rodu Erebia v průběhu let 2010–2020 v prostoru NPR Praděd. Platnost do 31. 12. 2020. Ostatní Výjimka vydaná usnesením Vlády ČR č. 387 ze dne 30. 3.2009 pro AOPK ČR a její smluvní dodavatele pro provádění managementových opatření dle schválených pánů péče. Platnost: do 31. 12. 2018.

47

Rozhodnutí Správy CHKO Jeseníky č. j. 743/JS/2013 ze dne 22. 5. 2013 dle § 30 zákona č. 114/1992 Sb. o souhlasu s výkonem práva myslivosti pro část NPR Praděd na území Moravskoslezského kraje. Platnost 10 let od vydání nebo od uzavření nájemní smlouvy. Rozhodnutí Správy CHKO Jeseníky č. j. 777/JS/2013 ze dne 22. 5. 2013 dle § 30 zákona č. 114/1992 Sb. o souhlasu s výkonem práva myslivosti pro část NPR Praděd na území Olomouckého kraje. Platnost 10 let od vydání nebo od uzavření nájemní smlouvy. Pásmo ochrany přírodních léčivých zdrojů (lázní Karlova Studánka) II. stupně - převážně povodí Bílé Opavy

48

2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ (ha) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství * Nižší organizační jednotka **

27 – Hrubý Jeseník Loučná nad Desnou

Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ (ha) Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství * Nižší organizační jednotka **

27 – Hrubý Jeseník Jeseník


27 – Hrubý Jeseník Janovice


27 – Hrubý Jeseník Karlovice ve Slezsku

49

827,95 ha 2006–2015 Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové Revír Praděd

21, 12 ha 2007–2016 Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové Revír Vodopád

776,79 ha 2011–2020 Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové Revír Karlov, revír Malá Morávka, revír Hvězda

407,71 2014–2023 Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové Revír Praděd

Přírodní lesní oblast: 27 – Hrubý Jeseník SLT

Název SLT

Přirozená druhová skladba SLT

6N

Kamenitá smrková bučina

7,52

0,45

6A

Klenosmrková bučina

SM4, BK4, JD2, KL+, BR+ SM2, JD 2-3, BK 3-5, KL 1-2

1,17

0,07

6S

Svěží smrková bučina

SM3, BK4, JD3, KL+

5,09

0,31

6Y

Skeletová smrknová bučina

SM4, BK4, JD1, BR1, JR+

11,51

0,70

7K

Kyselá buková smrčina

SM7, BK2, JD1, JR+

5,77

0,35

7N

Kamenitá buková smrčina

SM7, BK2, JD1, (KL, JR, BR+)

31,57

1,91

7S

Svěží buková smrčina

SM7, BK2, JD1, KL

52,40

3,17

7V

Vlhká buková smrčina

SM7, BK1, JD1, KL1, (OLS)

23,40

1,41

7Y

Skeletová buková smrčina

SM7, BK1-2, JD+1, (BR, JR)+1

27,44

1,66

8K

Kyselá smrčina

SM10, BK, JR, (JD, KL)+

59,07

3,57

8N

Kamenitá smrčina

SM9-10, JR+1, KL+, BK+ (JD+)

11,55

0,70

8S

Svěží smrčina

SM10, BK+, JD+, JR+, (KL+)

281,90

17,03

8V

Podmáčená klenová smrčina

96,42

5,83

8R

Vrchovištní smrčina

SM10, KL, OLS, (JD, BK, BRP, JR)+ SM10, BRP1-2, KOS+*, JR+

11,88

0,72

Podmáčená chudá smrčina

SM8-9, BR1-2, JR+1

34,21

2,07

8Y

Skeletová smrčina

SM 9-10, JR+1, BR+

8,40

0,51

8Z

Jeřábová smrčina

524,45

31,69

9R

Vrchovištní kleč

SM8, JR2, BR+ SM1-4, KOS 6-9*, (BR, JR)+1, VR+

8,31

0,50

9K

Klečová smrčina

92,85

5,61

9Z

Kosodřevina - kleč

SM4-8, KOS 2-6*, JR+ SM1-3, KOS 7-10*, (BR, JR)+1, VR+

360,10

21,76

8Q

Výměra (ha) Podíl (%)

Celkem 1 655,01** 100% *s KOS uváděnou v přirozené druhové skladbě Průšou (1971) je při porovnání přirozené a současné druhové skladby počítáno s hodnotou 0 %. **jedná se pouze o výměru PUPFL – lesní pozemky – porostní půda

50

Zastoupení SLT (%)

Porovnání přirozené a současné skladby lesa Název Současné Zkratka dřeviny zastoupení (ha)

Současné zastoupení (%)

Přirozené zastoupení (ha)

Přirozené zastoupení (%)*

Jehličnany JD

jedle bělokorá

KOS

kosodřevina

130,85

SM

smrk ztepilý

SOJ**

-

-

12,62

0,76

7,91

0,00

0,00

1 439,18

86,96

1 469,00

88,76

souše jehličnaté

49,73

3,00

BK

buk lesní

14,95

0,90

14,28

0,86

BR

bříza bradavičnatá

8,62

0,52

0,96

0,06

BRP

bříza pýřitá

0,28

0,02

JR

jeřáb ptačí

9,15

0,55

143,40

8,66

KL

javor klen

2,24

0,14

14,75

0,89

1 655,01***

100%

1 655,01***

100%

-

-

Listnáče

Celkem

-

-

*při stanovení přirozené druhové skladby byl brán zřetel na místní stanovištní podmínky, rozmezí hodnot odpovídá hodnotám, které jsou uváděny Průšou (1971) a Macků (1999). **přesné množství SOJ v přirozeném zastoupení stanovit nelze, procentuální podíl závisí na fázi vývoje lesa, to rovněž platí i pro ostatní dřeviny. ***výméra zahrnuje PUPFL – lesní pozemky - porostní půda

51

Porovnání přirozené a současné skladby lesa NPR Praděd

Současné zastoupení (%) Přirozené zastoupení (%)

Přílohy: - lesnická mapa typologická 1:10 000 podle OPRL – příloha č. M4 - mapa dílčích ploch a objektů – lesní porosty – přílohy č. M3c, M3d, M3e, M3f - tabulka „Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich“ – příloha č. M1 - mapa stupňů přirozenosti lesních porostů – příloha č. M5 2.4.2 Základní údaje o tocích Název vodního toku Číslo hydrologického pořadí* Úsek dotčený ochranou (ř. km od – do) Charakter toku Příčné objekty na toku Manipulační řád Správce toku Správce rybářského revíru Rybářský revír Zarybňovací plán Název vodního toku Číslo hydrologického pořadí* Úsek dotčený ochranou (ř. km od – do) Charakter toku** Příčné objekty na toku Manipulační řád *** Správce toku Správce rybářského revíru

52

Bílá Opava 2-02-01-009 cca 10,3 – 13,6 (pramen) horská bystřina, pstruhové pásmo (lososové vody) Kamenné stabilizační přehrážky (některé se rozpadají), dožívající dřevěné srubové přehrážky a dřevěné stupně, vše v úseku nad dolní stanicí LV “A” LČR, s. p., Oblastní správa toků Frýdek-Místek Moravice 2-02-02-001 cca 104,3 – 105,2 (pramen) horská bystřina, pstruhové pásmo (lososové vody) LČR, s. p., Oblastní správa toků Frýdek-Místek -

Rybářský revír *** Zarybňovací plán ***

-

Název vodního toku Číslo hydrologického pořadí* Úsek dotčený ochranou (ř. km od – do) Charakter toku** Příčné objekty na toku Manipulační řád *** Správce toku Správce rybářského revíru Rybářský revír *** Zarybňovací plán ***

Divoký potok

Název vodního toku Číslo hydrologického pořadí* Úsek dotčený ochranou (ř. km od – do) Charakter toku** Příčné objekty na toku Manipulační řád *** Správce toku Správce rybářského revíru Rybářský revír Zarybňovací plán

Česnekový potok 4-10-01-060 Pramenná část, cca 2 km

cca od ústí do Desné po pramen horská bystřina, pstruhové pásmo (lososové vody) LČR, s. p., Oblastní správa toků Vsetín -

horská bystřina, pstruhové pásmo (lososové vody) LČR, s. p., Oblastní správa toků Frýdek-Místek -

Velký Dědův potok, Desná, Sviní potok (vše ČHP 4-10-01-059) – prameny Volárka (ČHP 2-02-02-003) – pramenná část Kotelný potok (ČHP 2-02-02-002) – pramenná část

2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody Z hlediska geomorfologického lze území zařadit do následujících jednotek: Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Krkonošsko – jesenická soustava Oblast: Jesenická Celek: Hrubý Jeseník Podcelek: Pradědská hornatina Okrsek: Pradědský hřbet, Vysokoholský hřbet. Z hlediska vyšších geologických celků náleží území k Českému masivu, který je reprezentován horninami silezika – příkrov Vysoké hole - desenská klenba prekambrického stáří (biotitchlorit–muskovitický fylonit, muskovitický až biotit–chlorit–muskovitický metagranitoid, biotitická rula), obal desenské kleby – vrbenská skupina (drakovský kvarcit, chloritmuskovitický a biotit–muskovitický fylit s grafitem) a skupina Videlského potoka (metaprachovec devonského stáří). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu (horský ledovec vymodeloval kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny. Periglaciálními pochody byla vypreparována izolovaná skaliska. Na Vysoké holi a v prostoru Petrových kamenů se nalézají polygonální a girlandové půdy. Unikátním jevem je periglaciální skalní ledovec na Suti.).

53

Povrch skalního podloží je překryt kvartérními sedimenty – eluviem, deluviálními hlinitokamenitými a kamenito–hlinitými sedimenty, deluvio-fluviálními sedimenty, zahliněnými blokovými sutěmi. Nejvýznamnější lokality 1. Tabulové skály - na severním svahu cca 350 m od vrcholu Pradědu vystupují mrazové sruby, tvořící skalní hradbu rozměrů cca 100 x 40 m a shluk mrazových srubů tvaru kleneb. Horninou je fylonit (hornina deformovaná v průběhu metamorfózy, kromě texturních změn způsobených deformací dochází také k reakci s fluidy a tím ke změně složení horniny - fylonit může vzniknout z různých typů hornin, jež jsou vystaveny orientovanému tlaku. V tomto případě to byla granitoidní hornina). Má fylitový vzhled s výraznou břidličnatostí. Je složený z šupin a zrn křemene, muskovitu a chloritu. Tabulové skály se vyznačují patrně největší koncentrací skalních dutin v krystalických břidlicích Českého masívu. Na stěnách s jz. expozicí jsou výskyty mnoha desítek dutin, jamek, místy tvořících voštinový povrch. Od úpatí Tabulových skal vybíhá plošina kryoplanační terasy. Lokalita byla historicky narušena povrchovou lomovou těžbou pro stavbu rozhledny na Pradědu (r. 1912). Špatný výběr kamene nevhodného pro tento účel zapříčinil zřícení stavby v roce 1959. 2. Petrovy kameny – mrazový srub hřibovitého tvaru je situován na Vysokoholském hřbetu nad chatou Ovčárnou. Petrovy kameny jsou tvořeny silně zbřidličnatělým fylonitem (fylonitizovaný granitoid) vzhledu až chlorit-muskovitických břidlic. Petrovy kameny se zvedají z plošiny se sklonem cca 20. Na této plošině se nacházejí kamenné polygony tvořené úlomky fylonitů a kvarcitů. Na z. a sz. straně je plošina omezena stupněm, který zčásti má ráz mrazového srubu a zčásti mrazového srázu pokrytého hranáči. Mrazový srub je vysoký cca 3 m a dlouhý 50 m. Při úpatí se vyvinuly 3 kryoplanační terasy srpovitého tvaru, oddělené mrazovými srázy pokrytými hranáči se sklonem od 18 do 100. 3. Suť - rozsáhlý skalní pleistocénní ledovec se rozkládá pod kótou Suť směrem do údolí Bělokamenného potoka. Je složen z úlomků a bloků kvarcitu s vložkami sericitických fylitů, dosahuje délky 1650 m, šířky až 700 m. Pod vrcholem tvoří kvarcity skalní město. Morfologicky výrazné je čelo ledovce ležící ve výšce 820 m n. m. Příčinou pohybu ledovce byl střídavě tající a zamrzající led. Sutě obsahují místy nahloučené zbytky makrofauny – schránky brachiopodů (čeleď Chonetidae, Spiriferida) a tentakulitů (Tentaculites grandis), která je v oblasti Hrubého Jeseníku neobvyklá a jedinečná. Lokalita poskytuje zcela osobité příklady zachování fauny v metamorfovaných horninách (Chlupáč, 1993). 4. Vysoká hole - výrazná vrcholová plošina s mrazovými srázy až sruby výšky 3 m oddělené kryoplanačními terasami s pokryvy mohutných kvarcitů. Místy se na vrcholu vyskytují polygonální půdy. Na sz. svahu směrem do Mědvědího dolu leží balvanové proudy spodnodevonských drakovských kvarcitů a křemenných metakonglomerátů - nejrozsáhlejší v rámci území NPR Praděd. Na lokalitě byly nalezeny zbytky makrofauny: brachiopodů a tentaculitů – převládající zkamenělinou je druh Tropidoleptus carinatus. Lokalita je příkladem zachování fauny v metamorfovaných horninách, které byly silně dynamicky postiženy (Chlupáč, 1987). 5. Velká kotlina - rozsáhlá sníženina - údolní uzávěr amfiteátrového typu, nezaledněný fosilní ledovcový kar cirkovitého tvaru na jvv. svahu Vysoké hole v pramenné části Moravice. Jedná se o předledovcový pramenný výklenek toku, k jehož přemodelování přispěl ledovec v rámci periglaciálních procesů (kvartér – pleistocén) a mrazové zvětrávání. Velká kotlina je jediný karovitý tvar v Jeseníkách. Podloží tvoří paleozoikum desenské klenby – horniny vrbenské skupiny, a to chlorit–muskovitické fylity s grafitem, křemenné žíly mineralizované pyritem, galenitem, sfaleritem. Erozní glaciální tvary zabírají největší plochu Velké kotliny. Jedná se o samotný kar oddělený od vyššího terénu skalním stupněm. Součástí karu jsou různě velké

54

ohlazové plochy (ohlazy), vzniklé působením ledovce, největší má velikost cca 200 x 150 m. Ve Velké kotlině byl vytvořen nunatak (skalní výchoz, který v období největší mocnosti ledovce byl delší dobu pod ním, jak nasvědčují ohlazy na nunataku). Mezi akumulační glaciální tvary patří dva morénové valy ve spodní části karu, které vznikly po ústupu ledovce. Erozní fluviální tvary – k nim lze zařadit stabilizovanou strž typu balka na toku Moravice. Toky ve Velké kotlině jsou ve svých horních částech zahloubené do svých sedimentů. Dále na několika místech překonávají větší terénní stupně a vytvářejí vodopády. Fluviální erozí byly vytvořeny pramenné mísy velikosti od průměru 1 m po 10 m. Dalšími významnými tvary jsou skalní ostrohy (např. ze strany Vitáskovy rokle je 8 ostrohů), skalní stěny (největší má výšku 28 a šířku 30 m), skalní převisy (v Kotli je celkem 7 skalních převisů) a osamělé balvany na dně karu (podrobnější popis je uveden např. v DP Harazim, 1997). 6. Malá kotlina – nevýrazný fosilní karovitý uzávěr údolí pramenné části Kotelného potoka na jv. svahu Jeleního hřbetu a j. svahu Velkého Máje – karoid (malá a nevýrazná obdoba Velké kotliny). Podkovovitý tvar Malé kotliny je výsledkem činnosti karového ledovce. Jedná se o lavinový terén s absencí lavin. Geologické podloží tvoří paleozoické horniny vrbenské skupiny - sericitické, chlorit-muskovitické fylity s grafitem a vložkami kvarcitů. 7. Mezikotlí - fosilní karovitý uzávěr toku Volárka na v. svahu Velkého Máje. Na dně kotliny je malé vrchoviště. Podloží tvoří paleozoikum desenské klenby – horniny vrbenské skupiny chlorit-muskovitické fylity s grafitem. 8. Údolí Bílé Opavy – horní část - v údolí kaňovitého typu překonává tok Bílé Opavy velmi atraktivní fluviální tvary - peřeje, kaskády a vodopády v délce cca 2,5 km a při výškovém rozdílu cca 400 m. Nejvyšší z vodopádů - Velký vodopád - dosahuje výšky 7,9 m a je součástí soustavy kaskád o výšce 16,4 m a délce 40 m. V trase toku, zejména pod Velkým vodopádem, jsou již v menší míře vyvinuty další fluviální tvary jako skalní prahy a evorzní tvary - obří hrnce a prohlubně. Největší obří hrnec má rozměry 60 x 35 x 30 cm. Kaskádovité údolí je tvořeno v horní části horninami desenské klenby (fylonitizované biotiticko-muskovitické nebo chloriticko-muskovitcké ruly tmavě hnědé až šedohnědé barvy, místy silně křemité). Horniny jsou břidličnaté. Ve střední a dolní části je podloží budováno paleozoikem vrbenské skupiny (fylity a kvarcity s drobnými polohami bazických efuziv). Generelní směr horninových poloh je VSV–ZJZ. Svahy jsou pokryty mladšími deluviálními hlinitopísčitými, kamenitohlinitými a hlinitokamenitými sedimenty. 9. Rašeliniště a vrchoviště - jsou četné a velikostně drobné a jsou vyvinuty na úrovních zarovnaných povrchů (drobné lokality vrchovišt), a to v sedlech (sedlová rašeliniště) a v prameništích některých toků (svahová rašeliniště). Příkladem je vrchovištní rašeliniště v Pradědském sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem v nadm. výšce 1325 m (9a). Lokalita je situovaná na rozvodí toků Bílé Opavy a Divoké Desné. Plocha je cca 4 ha a průměrná hloubka 70 cm (Sokol, 1972). Podloží rašeliniště je tvořeno proterozoickými horninami desenské klenby (biotitické nebo muskovit biotitické ruly). Další významnější lokalitou je rašeliniště na Malém Dědu (9b). 10. Kryogenní půdy - jeden z nejvýznamnějších tvarů reliéfu, který dokazuje existenci permafrostu v periglaciálních podmínkách chladného období kvartéru. Při jejich vzniku se uplatňuje celá řada periglaciálních procesů, z nichž nejvýznamnější reprezentuje mrazové třídění. Na území NPR Praděd se dle Adamce (2003) vyskytují tyto druhy kryogenních půd: tříděné polygony, tříděné stupně, tříděné a netříděné pruhy, sítě. Jsou situovány na plošinách se sklonem do 2° a na mírně ukloněných svazích se sklonem do 5°. Nejvýrazněji jsou vyvinuty u Petrových kamenů (10a), na svazích Vysoké hole (10b) a na Velkém Máji (10c). Nejvíce lokalit výskytů kryogenních půd bylo nalezeno na odolném podloží devonských kvarcitů.

55

Příloha: - tabulka „Popis dílčích ploch a objektů“ – příloha č. T4 - mapa dílčích ploch a objektů – významné geologické lokality – příloha č. M3g

2.4.4 Základní údaje o bezlesí Pro účely dalších návrhů opatření v bezlesí byly vybrány nejvýznamnější dílčí plochy, které jsou předmětem následujícího popisu. Ve všech případech se tyto dílčí plochy nacházejí na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, jedná se ale převážně o nelesní ekosystémy – buďto přirozené bezlesí (např. bezlesí nad horní hranicí lesa, vrchoviště, bezlesí ve Velké a Malé kotlině) nebo druhotné bezlesí vzniklé a udržované působením činnosti člověka (např. v okolí Švýcárny nebo ve svahu Petrových kamenů nad Ovčárnou). 1. Louky u Švýcárny Horské louky v okolí chaty Švýcárna od 1 260 do 1 330 m n. m. Louky mají charakter subalpínských trávníků (as. Festuco supinae-Nardetum, Polygono-Deschampsietum a SilenoCalamagrostietum) v mozaice s porosty borůvky, kolem prameniště Česnekového potoka je fragment vysokobylinné nivy. Od roku 2004 zde probíhalo experimentální kosení trvalých ploch (2 plochy nad chatou, 3 plochy pod chatou) a kosení nejvíce degradované j. části louky pod chatou. Od roku 2012 byla obnovena na celé louce pod chatou (s výjimkou prameniště Česnekového potoka) a na části luk nad chatou pastva skotu. Vliv pastvy na vegetaci je sledován a s pokračováním pastvy se počítá i v následujících letech. 2. Malý Děd Keříčková společenstva s borůvkou mozaikovitě se střídající s porosty horských luk svazu Calamagrostion villosae a jednotlivě nebo skupinovitě rostoucími smrky ve vrcholových partiích Malého Dědu. V celém prostoru byla v minulosti s různým zápojem vysázena kleč, nyní v některých partiích vytváří zcela zapojené porosty. V minulosti byl celý vrchol Malého Dědu patrně pod přímým vlivem pastvy dobytka z blízké Švýcárny. Po odstranění borovice kleče se okolí vrcholu Malého Dědu logicky nabízí pro rozšíření stávající pastvy v okolí Švýcárny. 3. Malý Děd – vrchoviště Několik protáhlých otevřených vrchovišť v nevýrazném sedle mezi Pradědem a Malým Dědem s dobře vyvinutými společenstvy svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, se šlenky (sv. Leuko-Scheuchzerion palustris) a po obvodu navazujícími rašelinnými smrčinami (as. Sphagno-Piceetum). V současné době zarůstají některé části vrchovišť a rašelinných smrčin klečí a dochází k jejich druhovému ochuzování. 4. Tabulové skály Skalní sruby tvořené rulami s. od vrcholu Pradědu v nadmořské výšce přibližně 1 450 m. Společenstva návětrných poloh Tabulových skal a jejich bezprostředního okolí odpovídají vyfoukávaným trávníkům as. Carici rigidae-Juncetum trifidi a Empetro hermafroditi-Juncetum trifidi. Okolí skal bylo osázeno borovicí klečí, která už přerůstala balvany se šichou oboupohlavnou (Empetrum hermafroditum), proto byla v roce 2004 kleč z bezprostřední blízkosti skalek odstraněna. Pro obnovu společenstev vyfoukávaných trávníků by bylo vhodné v započaté redukci kleče pokračovat a odstranit kleč nad vlastními skalami směrem k vrcholu Pradědu. 5. Praděd Vymezené území zaujímá vrcholovou část Pradědu nad horní hranicí lesa. Samotný vrchol se stavbou vysílače se nachází mimo NPR v jejím ochranném pásmu. Vegetaci tvoří společen-

56

stva as. Cetrario-Festucetum supinae, v horní části j. svahu na více místech otevřené porosty subasociace Cetrario-Festucetum callunetosum, která je v Hrubém Jeseníku poměrně vzácná. Na jižních svazích plošně převládá as. Sileno vulgaris-Calamagrostietum villosae. Na J, JV a V svahu je kolem vrstevnice 1 400 m n. m. vysazený pruh borovice kleče. V rozvolněném porostu v okolí chaty Barborka rostou poslední přeživší borovice limby z rozsáhlých výsadeb z konce 19. a začátku 20. stol. – celkem 34 exemplářů. Druhově nejbohatší je spodní část svahu těsně kolem chaty Barborky s violkou žlutou sudetskou (Viola lutea subsp. sudetica), zvonkem vousatým (Campanula barbata), škardou velkoúbornou (Crepis conyzifolia), prasetníkem jednoúborným (Hypochaeris uniflora), mochnou zlatou (Potentilla aurea), jestřábníkem slezským (Hieracium silesiacum) aj. Hole na vrcholu i na přilehlých svazích byly dlouhodobě využívány pro pastvu hovězího dobytka (na jižním svahu východní rozsochy Pradědu byla patrně již v 17. století stáj – tzv. Stará Ovčárna). 6. Sedlové rašeliniště Vrchovištní rašeliniště a navazující smrčiny as. Sphagno-Piceetum v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem nedaleko silnice na Praděd, u rozcestí k chatě Barborka. Přirozené bezlesí tvoří porosty otevřených vrchovišť s fytocenózami třídy OxycoccoSphagnetea (as. Sphagno robusti-Empetretum hermaphroditi) a společenstva šlenků svazu Leuko-Scheuchzerion palustris. V okraji rašelinné smrčiny je významný výskyt bradáčku srdčitého (Listera cordata). 7. Svah pod Petrovými kameny Svah nad Ovčárnou včetně všech sjezdovek, území pod hranou plošiny v okolí Petrových kamenů včetně pruhu po vrstevnici vysázené borovicí kleče. Vegetaci svahu tvoří pestrá mozaika přirozených i různě antropicky narušených alpínských a subalpínských společenstev od pramenišť, kapradinových, vysokostébelných a havezových niv přes subalpínské třtinové trávníky, keříčková společenstva s borůvkou a šichou, druhotné smilkové porosty a alpínské vyfoukávané trávníky. V těchto porostech se vyskytuje celá řada zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin. Území bylo dlouhodobě (pravděpodobně již od 18. stol.) ovlivňováno pastvou. Doklady o pastvě skotu jsou ještě z poválečného období – z konce 40. let minulého století. 8. Petrovy kameny – skála a vrcholové partie Vrcholová skála s nejbližším okolím včetně menších skalek. V okolí vrcholových skal se nacházejí kryoplanační terasy, místy se zbytky kamenných polygonů a polygonálních půd. V okolí skály společenstva alpínských holí – Cetrario-Festucetum callunetosum, CetrarioFestucetum typicum, Carici-Nardetum, Empetro-Juncetum, Festuco-Vaccinietum. Na samotné vrcholové skále a v jejím těsném sousedství se vyskytují dva endemické druhy Petrových kamenů – zvonek jesenický (Campanula gelida) a lipnice jesenická (Poa riphaea). Dalšími významnými druhy jsou např. řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), vrba bylinná (Salix herbacea), sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora), lipnice alpská (Poa alpina), sítina trojklanná (Juncus trifidus), v nejbližším okolí vlastní skály pak jestřábník alpský (Hieracium alpinum) a jestřábník zlatoblizný (Hieracium chrysostyloides). Samotná skála Petrových kamenů i její těsnější okolí byly od středověku velmi známým a pravděpodobně také často navštěvovaným místem. Protože se sem ve středověku údajně slétaly čarodějnice, obnovovala zde katolická církev své symboly moci, patrně tu byla přímo na skále opakovaně instalována soška Panny Marie. Těsně k Petrovým kamenům vedlo také – kromě několika přímých chodníků od Ovčárny – několik turistických cest, včetně hlavní tyčované a červeně značené hřebenové cesty. Ještě v 50. letech minulého století vedla tato cesta po V straně Petrových kamenů, teprve později byla přeložena do prostoru Z od skály. Lze tedy oprávněně předpokládat, že samotná skála i její bezprostřední okolí bylo již před 100

57

lety značně mechanicky poškozováno. K největšímu poškozování skály i jejího nejtěsnějšího okolí turisty a lyžaři docházelo v 70. a 80. letech minulého století. 9. Vysoká hole Druhý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku (1 464 m n. m.), rozsáhlá vrcholová plošina se společenstvy alpínských holí a s výskytem mrazových forem reliéfu (polygonální půdy). Především na jv. a v. svazích (nad Velkou kotlinou) a na vrcholové plošině antropogenní mikroformy reliéfu militární geneze – několik set prohlubenin kruhového půdorysu po dopadu střel z dělostřeleckého cvičení československé armády v letech 1919–1922. Základy staveb horského letiště budovaného německou armádou. Na plochém temeni Vysoké hole pokrývají největší plochu společenstva alpínských holí svazu Juncion trifidi, as. Cetrario-Festucetum deschampsietosum, na jihovýchodním a SZ okraji – na přechodu vrcholové plošiny ke svahům – přecházejí místy do subas. CetrarioFestucetum typicum až Cetrario-Festucetum callunetosum, místy se objevují přechody k as. Polygono-Deschampsietum a Carici fyllae-Nardetum. Níže na svahu k Velké kotlině přecházejí do společenstev subalpínských lučin (as. Sileno-Calamagrostietum) a keříčkových subalpínských společenstev (as. Festuco-Vaccinietum). Celý prostor byl přibližně od počátku 18. stol do první poloviny 20. stol. využíván k pastvě a k travaření. Ve vrcholové části Vysoké hole směrem k Velké kotlině jsou vysazeny 3 souběžné pruhy kleče, které výrazně ovlivňují vyfoukávání sněhu z vrcholových partií Vysoké hole a jeho ukládání v závětrném prostoru Velké kotliny. 10. Západní svahy Vysoké hole Svahy spadající do Sviního a Medvědího dolu jsou porostlé druhově chudou vegetací alpínských holí as. Cetrario-Festucetum supinae a porosty subalpínských třtinových lučin as. Sileno-Calamagrostietum villosae, které mění svůj charakter převážně v důsledku vlhkosti stanoviště. Velice dobře je zde vyvinutá tzv. difúzní horní hranice lesa. Na svazích Vysoké hole spadajících do Sviního dolu se nachází několik subalpínských pramenišť s řadou významných druhů rostlin, např. hořec jarní (Gentiana verna), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), ostřice pochvatá (Carex vaginata) aj. V celém prostoru se na mnoha místech nacházejí populace hořce panonského (Gentiana pannonica). 11. Velká kotlina Ledovcový kar na JV úbočí Vysoké hole včetně přilehlých svahů. Kotlina byla modelována působením vysokohorského ledovce v pleistocénu, na dně karu se nachází pozůstatek morény. Unikátní lokalita zejména z pohledu pestrosti zastoupení rostlinných druhů i jejich společenstev. Neobyčejně pestré mozaice biotopů (od suchých slunných skal přes různě zastíněné a kapavé skály, prameniště, sutě, lavinami a plazivým sněhem erodované skály, rašeliniště, hluboké živné půdy na dně karu apod.) odpovídá také pestrá mozaika vegetačních struktur (skalní a prameništní společenstva, vysokobylinné a kapradinové nivy, březiny a javořiny, bučiny a klimaxové smrčiny). Současně jedna z nejlépe prozkoumaných a zmapovaných lokalit. Přehled rostlinných společenstev (s řadou zde nově popisovaných) byl zpracován v 70. letech minulého století (Jeník et al., 1980), kritické zpracování floruly této lokality bylo publikováno později (Jeník et al., 1983). Vedle populací dvou endemitů Velké kotliny, jitrocele tmavého sudetského (Plantago atrata subsp. sudetica) a hvozdíku kartouzku sudetského (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) se zde vyskytuje celá řada vzácných a zvláště chráněných druhů. K nejvýznamnějším druhům Velké kotliny patří psineček alpský (Agrostis alpina), sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora), huseník sudetský (Arabis sudetica), hvězdnice alpská (Aster alpinus), lepnice alpská (Bartsia alpina), zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), řeřišnice hořká Opizova (Cardamine amara subsp. opizii), ostřice nejtmavší (Carex aterrima), ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii), ostřice pochvatá

58

(Carex vaginata), rožec prameništní (Cerastium fontanum), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), šabřina tatarská (Conioselinum tataricum), škarda velkoúborná (Crepis conyzifolia), škarda měkká pravá (Crepis mollis subsp. mollis), škarda sibiřská (Crepis sibirica), hvozdík pyšný alpinský (Dianthus superbus subsp. alpinus), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), světlík lékařský pestrý (Euphrasia officinalis subsp. picta), hořec jarní (Gentiana verna), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), ovsíř dvouřízný (Helictochloa planiculmis), jestřábník Englerův (Hieracium engleri), jestřábník omanovitý (Hieracium inuloides), jestřábník věsenkovitý (Hieracium prenanthoides), jestřábník slezský (Hieracium silesiacum), jestřábník huňatý (Hieracium villosum), hladýš andělikový (Laserpitium archangelica), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), lipnice alpská (Poa alpina), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), běloprstka bělavá (Pseudorchis albida), kokrhel sličný (Rhinathus riphaeus), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), vrba hrotolistá (Salix hastata subsp. vegeta), rozchodník horský (Sedum alpestre), hlaváč lesklý pravý (Scabiosa lucida subsp. lucida), vraneček brvitý (Selaginella selaginoides), mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) a další. Řada z výše uvedených druhů rostlin, zejména druhy vázané na skalní biotopy, jsou dosud negativně ovlivňovány okusem kamzíky. Borovice kleč v prostoru samotné Velké kotliny byla již postupně odstraněna (v období 1974– 1993). Na plochy po vykácené kleči se postupně navrátila přirozená společenstva druhově bohatých vysokostébelných trávníků a niv. Zásadní význam pro celý ekosystém Velké kotliny má působení sněhových lavin. Přirozená distribuce sněhu, jeho sfoukávání z vrcholové části Vysoké hole a ukládání v závětrném prostoru Velké koltiny, je v současné době patrně ovlivněna výsadbami pruhů kleče na Vysoké holi nad Velkou kotlinou. V posledních desetiletích tak dochází spíše jen k menším posunům sněhu, menší laviny spadly např. v letech 2004, 2008, 2010 a 2012. Omezení přirozeného působení lavin a disturbancí, které by jinak v prostoru Velké kotliny působily, vede v současné době např. k zahušťování porostů březin v dolních částech Kotliny a k pronikání smrku do těchto porostů. 12. Velký Máj Rozsáhlá vrcholová plošina Velkého Máje se subalpínskými trávníky (především as. Carici fyllae-Nardetum) a dvěma menšími vrchovišti s rozvolněným porostem smrku. Plochy vysazené borovice kleče. V minulosti pravděpodobně podstatný vliv travaření a pastvy. 13.Mezikotlí (kotlina Volského potoka) Závěr údolí Volárky na v. svahu Velkého Máje, karoid, závětrný turbulentní prostor, kde se hromadí několikametrové masy sněhu. Vegetaci tvoří téměř výhradně porosty borůvky (as. Festuco-Vaccinietum), na vlhčích místech jsou fragmenty vysokostébelných niv. Na dně kotliny malé rašeliniště s dominantní ostřicí zobánkatou (Carex rostrata). V současnosti je lokalita bez zřetelných přímých antropických vlivů, v minulosti zde pravděpodobně probíhala intenzivní pastva. Horní částí svahu procházejí staré vozové cesty a jsou tam (podobně jako v Malé kotlině) zřetelné prtě, ve střední části na prameništi zbytky dřevěného napajedla. Nedaleko leží Volárna – základy staré salaše. 14. Malá kotlina Nevýrazný karovitý uzávěr údolí pramenné části Kotelného potoka na JV svahu Jeleního hřbetu a J svahu Velkého Máje. Částečná obdoba Velké kotliny, ale vegetačně i floristicky daleko chudší. Nejvýznamnějším druhem Malé koltiny je endemická pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica). K dalším významným druhům patří např. huseník

59

sudetský (Arabis sudetica), lepnice alpská (Bartsia alpina) ostřice tmavá, (Carex atrata), stračka vyvýšená (Delphinium elatum), hvozdík pyšný alpínský (Dianthus superbus subsp. alpestris), hořec jarní (Gentiana verna), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum), hladýš andělikový (Laserpitium archangelica), tolije bahenní (Parnassia palustris), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum) aj. Nejvážnějším antropickým vlivem pro Malou kotlinu byla výsadba borovice kleče, provedená zde pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století. Souvislý, až 50 m široký pás zapojené kleče, který byl vysazen v horní části lavinové dráhy těsně pod předpokládanou čarou odtrhu lavin, výrazně ovlivnil celou Malou kotlinu především přímým vytěsněním původních společenstev kolem pramenišť a skalek v horní části kotliny a také tím, že účinně zabránil působení lavin a plazivého sněhu. Likvidace kleče zde začala v roce 1988 a probíhala postupně až do roku 2004. Díky tomu např. na jaře 2001 sjela v Malé kotlině větší základová lavina, další lavina sjela v roce 2004. V západní části Malé kotliny byl v letech 1990–1991 zlikvidován porost olše zelené na ploše cca 200 m2, jednotlivé keře se přesto nadále objevují. Malá kotlina byla v minulosti pravděpodobně také pod výrazným vlivem pastvy skotu a travaření. Příloha: - tabulky „Popis dílčích ploch a objektů” – přílohy č. T2, T3 - mapy dílčích ploch a objektů – redukce kleče – přílohy č. M3a, M3b

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Lesní ekosystémy V průběhu platnosti minulého plánu péče byla část prostředků investována do výsadeb a jejich ochrany proti poškozování zvěří. Umělá obnova se byla prováděná v těchto porostech: 2006 – 423B, 426A výsadby KL 1 900 ks, JŘ 100 ks včetně přípravy půdy pro zlepšení podmínek zmlazování – LHC Karlovice, výsadby BK 600 ks v 415B01, BK 1 200 ks 422D00 – LHC Loučná nad Desnou; 2007 – výsadby BK 2 000 ks v 426B01, výsadby BK 10 000 v 423A11, 426B15, 426C15 – LHC Karlovice; 2008 – výsadby BK 600 ks, KL 200 ks v 422D00 – LHC Loučná nad Desnou; 2009 – výsadby BK 8 000 ks, JŘ 2 000 ks v 426A, 426C – LHC Karlovice. Na většině těchto lokalit byla v průběhu platnosti minulého plánu péče prováděna ochrana nátěry. V letech 2009–2010 bylo v porostech 101C17 (LHC Janovice), 425C17, 425E17, 426A17, 425D17 (LHC Karlovice ve Slezsku) instalováno celkem 180 ks individuálních oplůtků na ochranu přirozené obnovy JŘ. Toto opatření lze po 6 resp. 5 letech vyhodnotit jako velice efektivní, úspěšnost odrůstání JŘ je oproti nechráněným jedincům cca 80–90 %. V letech 2012–2013 byla provedena ochrana náletu KL – celkem 3 malé oplocenky v porostu 203B17 (LHC Janovice). Prozatím je to krátká doba na vyhodnocení opatření, nicméně dle stavu některých jedinců lze předpokládat alespoň částečnou úspěšnost odrůstání KL. V porostu 426A01 na LHC Karlovice byly vybudovány 2 oplocenky za účelem ochrany výsadeb KL, ochrana plastovými korexy se ukázala nejenom v NPR Praděd jako neúčinná, především kvůli působení vysoké sněhové pokrývky. V uvedených opatřeních by bylo vhodné nadále pokra-

60

čovat, a to i v dalších lokalitách (např. porosty mezi Malou a Velkou kotlinou na LHC Janovice). V roce 2011 byla v porostech 426C05, 426C06 provedena probírka s cílem rozvolnění zápoje a uvolnění všech listnáčů (KL, BK, JR), jedná se o uměle založené porosty, kde byla v minulosti provedena pouze nezbytně nutná výchova. Vzhledem k jejich hustotě (i přes vysoký podíl souší) je vhodné v průběhu platnosti tohoto plánu péče zde výchovný zásah opětovně minimálně jedenkrát realizovat. Vzhledem ke stavu lesa a jeho obnovy za uplynulé období je ochrana přirozeného zmlazení a výsadeb opatřením, které bude nutné i nadále provádět, a to v delším časovém horizontu, než je pouze platnost tohoto plánu péče. Cílem obdobných opatření by mělo být vytvoření životaschopné „sítě“ plodících stromů a tak zajistit jejich kontinuitu bez další umělé intervence, což koresponduje i s dlouhodobým cílem péče o NPR, tj. ponechat území NPR samovolným procesům. Vliv spárkaté zvěře je totiž pořád velice významným faktorem ve vývoji a obnově lesních ekosystémů NPR, zejména co do jiných dřevin než je smrk. Snad ještě kromě buku, který lokálně odrůstá bez větších potíží, jeřáb, javor klen a jedle jsou zde pořád obtížně (a nákladně) udržitelné. Podstatně efektivnější se jeví využívání přirozené obnovy než výsadeb, která je svými atributy (aklimatizace, lepší zakořenění) podstatně stabilnější než obnova umělá. Nejvýraznější posun nastal v průběhu platnosti minulého plánu péče ve způsobu asanace kůrovcových stromů, což výrazně navýšilo finanční prostředky na management NPR. Od roku 2008 začaly být využívány šetrnější metody asanace, tj. odkornění stojících stromů bez nutnosti jejich kácení anebo odkornění stromů bez další manipulace, resp. s nezbytně nutnou manipulací s cílem zachování vzniklé struktury lesa. Tyto metody se osvědčily jako účinné, ovšem za předpokladu vhodného stádia vývoje lýkožrouta (larva, kukla) a včasnosti provedení. I nadále je využívána standardní metoda asanace odkorněním, vše závisí na vývojovém stádiu kůrovců, stupni přirozenosti lesního porostu a na dalších okolnostech. V nejcennějších porostech je vhodné tyto šetrné způsoby asanace i nadále využívat. Dne 19. 11. 2004 zasáhla údolí Bílé Opavy vichřice, která v NPR rozvrátila lesní porosty 423A06, 423A17 na s. svahu, 426C11 a 426C17 na úpatí j. svahu na ploše přibližně 7,5 ha. Celkový objem vyvráceného dříví činil 3 500 m3. Z dospělých jedinců přežily na ploše pouze jednotlivé javory kleny. Z tohoto objemu byla přibližně polovina přiblížena, druhá polovina zůstala na místě, byla částečně zpracována a asanována chemicky. Přibližně 40 stromů o objemu nejméně 1,50 m3 každý na dně údolí a při úpatí j. svahu bylo ponecháno na místě bez jakékoliv asanace. Následkem kalamity se v roce 2007 objevilo v okolí 20 stromů po kůrovcovém napadení z roku 2006 a dalších 50 kůrovcem obsazených stromů, které vzhledem k pozdnímu zjištění nebyly asanovány. Navíc v porostu 426C15 bylo v důsledku orkánu Kyrill v červnu 2007 zpracováno dalších 150 stromů silně napadených kůrovcem. V roce 2008 bylo v lokalitě asanováno 85 stromů odkorněním nastojato. Pro plochu zasaženou větrnou smrští byl povolen odklad zalesnění, až na zanedbatelné výjimky (výsadba několika desítek javoru klenu při JV okraji plochy) žádné zalesňovací práce v území neproběhly. V roce 2014 lze konstatovat, že obnova na ploše je mezernatá a hloučkovitá, se značným podílem vrby jívy a jeřábu. Významněji se uplatňuje i javor klen a smrk, vtroušená je bříza. Lze předpokládat, že takto probíhající ranní fáze sukcese povede ke vzniku plošně strukturovaného a druhově heterogenního lesního porostu, který v současné době v Jeseníkách nemá v těchto polohách obdoby. Samovolná sukcese na ploše přesahující 7 ha představuje v horských smrčinách

61

CHKO Jeseníky zcela ojedinělý fenomén, který je zapotřebí monitorovat. Nedoporučují se žádné zásahy do tohoto procesu, tedy žádné výsadby ani výchovné zásahy. Další významná disturbance, která se v NPR v uplynulém období udála, byla vichřice z května 2010, která narušila celkem přes 1 000 m3 dřevní hmoty, téměř ve 100% se jednalo o smrk. Největší souvislá narušená plocha v NPR vznikla v porostu 203B17/2b (1,70 ha, cca 800 m3), v dalších porostech se jednalo pouze o jednotlivé stromy anebo jejich malé skupinky (3–8 stromů). Ve stejném roce bylo kůrovcem obsazeno 5–10% ležící dřevní hmoty, v roce 2011 prakticky celý zbytek. Tento průběh obsazení stromů kůrovci lze připisovat pravděpodobně velkému podílu vývratů, které spojením kořenů s půdou zůstávají ještě relativně dlouho atraktivní, kdežto zlomy rychlým zaschnutím lýka atraktivitu brzo ztrácí. Kůrovcem obsazené stromy byly asanovány odkorněním ve větvích s nejnutnější manipulací s cílem ponechat vzniklé prostředí po narušení v co nejpřirozenějším stavu jak vzniklo (kmeny byly kráceny a odvětvovány jen v míře nezbytné nutné, byly ponechány na hromadách přes sebe). Tento postup při asanaci kůrovcem napadeného dřeva lze k dnešnímu dni hodnotit velmi pozitivně hned v několika aspektech. Jednak zde zůstala zachována plocha alespoň částečně strukturou připomínající plochu po disturbanci, jednak tato plocha je pro svou obtížnou prostupnost pro zvěř málo atraktivní. Díky tomu zde dnes kromě smrku bez potíží odrůstá především jeřáb, javor klen a v minulosti uměle vysázený buk. Negativní stránkou takového přístupu je, že stromy byly odkorněny a tak byla znehodnocena jejich funkčnost vzhledem k nepřirozenému (podstatně delšímu) tlení dřeva. V případě podobné události by bylo vhodné postupovat obdobně, nicméně je nutné zvážit všechny s tím související aspekty a další dopad na ekosystém. Prioritní zájem ochrany lesního ekosystému NPR je totiž co nejmenší intervence do jeho přírodního vývoje. Kolize zájmů ochrany a lesního hospodářství v případě managementu lesů v NPR Praděd spočívá v neustálé asanaci kůrovcových stromů ve snaze zamezit šíření podkorního hmyzu do okolních porostů, což reprezentuje největší podíl intervence do přírodních procesů v NPR. Asanačními těžbami dochází k degradaci tlejícího dřeva, k narušování dochované struktury lesních porostů a tím k přímému i nepřímému negativnímu vlivu na biologickou rozmanitost a další funkce lesního ekosystému. Stejně tak soustavné asanace vedou k „předržení“ lesa, resp. prodloužení fáze optima i rozpadu (kůrovci představují v horských smrčinách přirozený faktor mortality smrků), a jeho vyšší náchylnosti k rozsáhlejším (větrným) narušením a následné nutnosti více či méně nešetrných asanačních opatření a opětovně permanentní intervence. Jelikož jsou porosty NPR na řadě míst výrazně vertikálně strukturované s různým množstvím přirozené obnovy po ploše, přirozené postupné odumření stromového patra by pro ně neznamenalo ohrožení funkcí celého ekosystému. Naopak – vedlo by např. ke zvýšení podílu přirozeně tlejícího dřeva ve všech jeho formách, otevření prostoru pro nástup dalších druhů dřevin, které odpovídají stanovišti, vytvoření nových biotopů apod. Překážkou pro uplatnění samovolných procesů v porostech NPR je i přes jejich současné atributy stav navazujících hospodářských lesů. Ty tvoří často ekotypově nevhodné, druhově i strukturou jednoduché homogenní smrkové porosty. Porosty NPR představují v případě ponechání samovolnému vývoji potenciální zdroj šíření lýkožrouta smrkového do navazujících hospodářských porostů a tím významné riziko jejich poškození pravděpodobně se vznikem rozsáhlých holin (Čada, 2013a). V případě výskytu jednotlivých kůrovcových stromů příp. menších skupinek lze jako alternativu využít již používané „šetrné způsoby asanace“, tj. odkornění nastojato, u ležících stromů odkornění v celých délkách bez další manipulace ve větvích anebo chemickým postřikem (např. Vaztak). Sice i těmito alternativními způsoby asanace dochází k narušení charakteru tlejícího dřeva a jeho funkce v ekosystému (s výjimkou chemické asanace, i ta je ale determinována řadou faktorů a její využití je nutné vždy pečlivě zvážit), dochází však k zachování dochované anebo nově vzniklé struktury. Tyto způsoby asanace lze považovat do určité míry

62

za kompromis mezi klasickou asanační těžbou a striktní bezzásahovostí. Po pečlivém zvážení všech okolností se jako velice přínosné jeví ponechávat bez asanace jednotlivé stromy či jejich skupiny, aby došlo ke zvýšení podílu přirozeně odumírajících stromů s celou řadou pozitivních efektů pro lesní ekosystém. Největší kolize může nastat v případě rozsáhlých disturbancí. I když podle nejnovějších poznatků vichřice (a gradace lýkožrouta smrkového) představuje součást dynamiky horských lesů s převahou smrku, za stávajících podmínek je ponechání několik stovek až tisíců stromů narušených vichřicí vzhledem k riziku gradace kůrovců do okolních porostů velmi problematické a rizikové (Čada, 2013a). Na základě zkušeností z uplynulých let lze konstatovat, že „k prostředí šetrnějšími“ způsoby asanace je možné vzhledem k nemalé časové i ekonomické náročnosti účinně asanovat pouze omezené množství dřevní hmoty a pravděpodobně bude nutné přistoupit i ke standardním způsobům asanace. Prioritním zájmem je ponechání co největšího množství stromů v kůře, kde budou probíhat přirozené procesy tlení se zvážením všech možných rizik v kontextu území NPR i území širšího. Ovšem pouze tak, aby nedošlo k nevratným změnám v ekosystému. Rovněž je třeba v maximální možné míře využít přirozenou obnovu dřevin včetně přípravných a minimalizovat rozsah umělé obnovy i za cenu výrazného odkladu zalesňovací povinnosti. Ke každé takové události je nutné přistupovat diferencovaně dle konkrétní situace. Limitujícím faktorem pro obnovu horských lesů NPR je spárkatá zvěř, především jelení. Dlouhodobě zde dochází k selektivnímu okusu a blokování obnovy jeřábu, javoru klenu, pomístně, zejména při horní hranici jeho vertikálního rozšíření, i buku (jedle). Prioritním zájmem je funkční přirozená obnova lesního ekosystému schopného spontánní reprodukce se stavy zvěře odpovídající stavu lesních ekosystémů. Nelesní ekosystémy Dosavadní péče o přirozeně nelesní biotopy spočívala v kosení experimentálních ploch v obvodu Velké kotliny (Cimrmanova zahrádka od r. 1990, Vysoká hole od r. 2003) a v Malé kotlině (od r. 1990). Jedná se především o společenstva as. Thesio-Nardetum a PooDeschampsietum s cílem posílit populace ohrožených a vzácných druhů rostlin. Přibližně od téže doby probíhá v obou kotlinách kosení porostů chrastice rákosové (Phalaris arundinacea), s cílem alespoň stabilizovat její porosty, v optimálním případě tento druh postupně likvidovat. Pokusné čtverce v okolí Švýcárny, pod Petrovými kameny a v borůvčí nad Velkou kotlinou začaly být koseny v roce 2004. Od roku 2008 jsou postupně (střídavě v průběhu let) koseny zbytky druhově bohatých trávníků pod Petrovými kameny, mezi Cimrmanovou zahrádkou a Volárnou a nad Velkou kotlinou. Po pokosení a vyhrabání celé plochy jsou v dalších letech koseny zejména jejich okraje, které postupně zarůstaly borůvkou, případně papratkou. Jde o plochy, které byly v minulosti dlouhodobě ovlivňovány hospodařením. Od roku 2012 byla obnovena pastva skotu na části luk v okolí chaty Švýcárna, od roku 2014 také pastva ovcí u chaty Ovčárna (pouze na území I. zóny CHKO, ochranné pásmo NPR). Ve Velké kotlině došlo během 70. až 90. let minulého století k vyřezání borovice kleče, přičemž se jednalo o porosty poměrně mladé, nezapojené, vysazené přibližně v 50. letech minulého století. Na místech vykácené kleče se obnovila mozaika stanovišti odpovídajících společenstev vysokostébelných trávníků, vysokobylinných niv a subalpínské keříčkové vegetace. V Malé kotlině probíhalo vyřezávání kleče od roku 1988 do roku 2003, čímž byla pro fungování lavinové dráhy nejdůležitější střední část bezlesí uvolněna. Navíc zde v roce 2001 bylo pokáceno v trase lavinové dráhy asi 20 smrků.

63

V roce 2014 byla kleč maloplošně odstraněna ze subalpínského prameniště na Malém Dědu a probíhá redukce kleče SZ. Petrových kamenů (segment 31). V období platnosti tohoto plánu péče je vhodné pokračovat v kosení jak experimentálních ploch (ty by měly pokrývat co nejširší škálu typů vegetace pro možnost vyhodnocení těchto experimentálních zásahů), tak zbytků druhově bohatých trávníků a jejich širšího okolí s borůvkou s cílem jejich podpory a postupného rozšíření a propojení posledních zbytků druhově bohatých typů vegetace. Pokračovat by měla rovněž redukce chrastice rákosovité ve Velké a Malé kotlině a průběžná likvidace nově se objevujících keřů OLZ. Část hmoty získané ze sečení druhově bohatých trávníků lze využít k pohození na plochy po odstranění borůvky s cílem podpořit šíření diaspor některých druhů květnatých trávníků na nové lokality. Pro snížení efektu ochuzování v souvislosti s dlouhodobým odběrem biomasy na sečených plochách se navrhuje kompostování biomasy in situ a experimentální přihnojování vybraných typů vegetace (Chytrý 2007). Vodní toky V předchozím období nebyly na území NPR Praděd realizovány žádné zásahy do vodních toků. V roce 2006 požádaly Lesy ČR, s. p., Správa toků, oblast povodí Odry Frýdek–Místek o souhlas s rekonstrukcí kamenných a srubových přehrážek na Bílé Opavě v km 12,406– 12,900. Správa rekonstrukci nepovolila, neboť tyto přehrážky nejsou určeny k ochraně konkrétních objektů či infrastruktury a narušují přírodní prostředí, zejména přirozený charakter a dynamiku vodního toku. Významným důvodem pro takové rozhodnutí byl rovněž z pohledu ochrany přírody velmi problematický a rizikový transport materiálu na místa stavby. Ani v dalším období se nepředpokládá provádění opatření na vodních tocích, s výjimkou údržby nezbytných objektů turistické a dopravní infrastruktury. Lesní cesty V průběhu platnosti předchozího plánu péče nedošlo v území NPR Praděd k vybudování žádné nové lesní cesty ani cesty odvozní. V budoucnu se rovněž s něčím podobným nepočítá.

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Lesní ekosystémy Ve vztahu k lesnímu ekosystému se nepředpokládá kolize zájmů ochrany přírody. V případě, že by došlo ke kolizi ekosystémové ochrany a ochrany druhové, prioritním zájmem je ochrana ekosystémová, tedy ochrana samovolných procesů. Nelesní ekosystémy Zachování jedinečných populací endemických a kriticky ohrožených druhů a poddruhů rostlin a živočichů na území NPR Praděd je klíčovým úkolem a prioritou ochrany přírody. V případě návrhů na další lokality pro pastvu je třeba zohlednit hnízdní lokality lindušky horské a tato území do pastvy nezařazovat, nebo je přepásat až po vyhnízdění ptáků, tedy nejdříve od začátku srpna. Rovněž práce v souvislosti s managementem kleče, ale i kosením botanicky cenných lokalit je zapotřebí časově a případně prostorově usměrnit tak, aby nedocházelo k rušení ohrožených druhů ptáků v období obsazování hnízdišť a hnízdění. Z pohledu případného teoretického střetu mezi ochranou samovolných procesů a aktivním managementem je třeba vzít v úvahu fakt, že pro samovolný vývoj alpínského bezlesí a horní hranice lesa a jejich monitoring je v NPR dostatečný prostor v řádu stovek hektarů na západních svazích Vysokoholského hřbetu a v oblasti Mezikotlí. Aktivní managementová opatření,

64

zaměřená na zachování a podporu posledních zbytků druhově bohatých trávníků na vybraných plochách, by měly být prioritou ochrany přírody v nadcházejícím období.

65

3. Plán zásahů a opatření

3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Jedním z nejdůležitějších aspektů péče o horské lesy s převahou smrku je management disturbancí – v tomto případě následků vichřic a podkorního hmyzu. Cílem managementu by měla být co největší akceptace přirozené dynamiky tohoto typu ekosystému. Pro ochranu biodiverzity je zásadní, aby následky působení disturbančních činitelů – nové prostředí, zůstalo v co nejpřirozenějším stavu, jak vzniklo (Lindenmayer et al., 2008). Kromě působení větru jsou součástí dynamiky horských smrčin i kůrovcovití (zejména lýkožrout smrkový). Lýkožrout smrkový představuje součást ekosystému přirozených smrkových lesů, kde rovněž (i když často jako činitel působící sekundárně) určuje jeho dynamiku. Jeho působení přispívá rovněž k obnově lesa, vytváří různé formy tlejícího dřeva, je zdrojem potravy a významně mění a reorganizuje přírodní prostředí na různě velkých plochách. Z tohoto nového prostředí profituje řada běžných i ohrožených druhů, některé druhy, byť se jedná o minoritní podíl, můžou být naopak ovlivněny negativně (Müller et al., 2008; Lehnert et al., 2013). Tyto skutečnosti by měly reflektovat přístup k asanačním zásahům v NPR. Ovšem při rozhodování v managementu horských lesů s převahou smrku nelze opomenout kromě výše uvedeného i širší souvislosti území NPR. Jedná se zejména o stav navazujících hospodářských porostů. Do jisté míry je to i stav obnovy dalších dřevin než smrku vně i mimo NPR jako ukazatele plně funkčního ekosystému. Tyto aspekty nejsou v současné době uspokojivé, a tudíž plné uplatnění samovolných procesů za těchto podmínek prozatím není možné. Obecně vzato, v případě intenzity asanačních zásahů v NPR Praděd by měla být zohledněna především zachovalost a s ní korespondující cennost jednotlivých lesních porostů a populační dynamika kůrovců ve vztahu ke stavu navazujících hospodářských lesů. V nejcennějších vybraných porostech se kromě využívání šetrných asanačních zásahů po pečlivém zvážení všech okolností jeví jako vhodné ponechávání jednotlivých stojících stromů a/nebo vývratů, eventuálně jejich menších skupin (max. do 3–5 stromů) bez asanace s následným monitoringem. I přesto, že je gradace podkorního hmyzu přirozenou součástí dynamiky horských lesů s převahou smrku, tento přístup by měl probíhat tak, aby nedošlo ke zvýšení jeho populace na nekontrolovatelnou úroveň. Jinak hrozí významné riziko, že bude nutné přistoupit k rozsáhlým asanačním zásahům nejenom mimo NPR, ale i v porostech NPR, což následně může být ve vztahu k množství neasanovaných vs. asanovaných kůrovcových stromů v NPR spíše kontraproduktivní. Primárním cílem takového postupu je zejména rozvoj dalších pralesních struktur a zajištění dostatečného množství tlejícího dřeva s přirozenými rozkladnými procesy ve všech jeho formách. Vzhledem k historii využívání lesů na území NPR Praděd, jejich relativně malé rozloze, současnému stavu, kdy se jedná o poměrně úzký pás obepínající hřebenovou část bezlesí a širších prostorových vazeb, je nutné přistupovat k jejich managementu diferencovaně. V případě autochtonních porostů (převažují „přírodě blízké“ lesní porosty) by měl jejich vývoj z dlouhodobého hlediska směřovat k plnému uplatnění samovolných procesů. V rámci současného managementu je nutné dbát především na co nejmenší narušování dochovaných pralesovitých struktur. Dále pak zachování co největšího množství přirozeně odumírajících a odumřelých stromů v kůře s cílem zajistit dostatek tlejícího dřeva pro saproxylické (saprotrofní) a epixylické organizmy i obnovu smrku. Primárně v porostech s rozvinutými pralesovitými strukturami, ve kterých již nejsou patrné stopy asanačních těžeb, příp. dalších činností, by bylo vhodné i nadále nezasahovat (vzhledem ke stavu navazujících porostů se to netýká

66

velkoplošných narušení, ty budou řešeny separátně dle konkrétní situace). V případě zachování jejich „neporušeného stavu“ z hlediska asanačních zásahů s cílem rozvoje dalších pralesních znaků a struktur, by bylo vhodné zvážit jejich zařazení do vyšší kategorie přirozenosti, tj. do kategorie „přírodní“. Jedná se např. o porosty na lokalitě „Anglický park“ (424A, 424B – LHC Karlovice ve Slezsku), část porostů kolem Eustachovy chaty (104A, 104B – LHC Janovice), porosty v oblasti Malé a Velké kotliny (302A17, 304A17, 201A7a, 201A7b – LHC Janovice). V případě alochtonních porostů (převažují „kulturní“ resp. „nepůvodní“ lesní porosty) je vhodné postupně obnovit jejich přírodě blízkou prostorovou i genetickou strukturu včetně zajištění přítomnosti různých forem tlejícího dřeva v přirozeném stavu (stojící souše, vývraty, pahýly). Přednostně využívat přirozenou obnovu ze sousedních geneticky původních porostů, eventuálně část ploch vzniklých po zpracování nahodilé těžby využívat i k umělé obnově. Při vzniku holiny uplatňovat primárně samovolnou spontánní sukcesi s cílem respektovat ekologické nároky všech druhů dřevin (pionýrské vs. klimaxové dřeviny) v souladu s ontogenetickým vývojem lesa. Tyto procesy na narušených plochách by měly mít prostor nejméně 15 let, teprve poté v případě zcela chybějící přirozené obnovy na plochách nejméně v řádu desítek arů je možné přistoupit k výsadbám s převahou pionýrských druhů dřevin. Obecně lze za nevhodné a nežádoucí z pohledu uchování potravní základny zejména pro datlovité druhy označit provádění jakýchkoliv asanací kůrovcem obsazených stojících stromů v období od konce září, kdy další vývoj kůrovců již neprobíhá a ponechané kůrovcem obsazené stojící stromy jsou významné pro přežívání a setrvání datlovitých ptáků v lesních porostech i v zimním období. Zásadní managementové opatření by mělo spočívat v zajištění funkční obnovy všech stanovištně vhodných druhů dřevin. V současné době je patrný zejména výškový posun buku, který se patrně vrací na svá původní stanoviště, významnou roli hraje pravděpodobně i změna klimatu. Zejména na J a JV svazích NPR se zachovaly staré – většinou úspěšně plodící javory kleny, nicméně jejich odrůstání je díky spásání již ve fázi semenáčků velice problematické. Obdobně problematická je obnova jeřábu ptačího. Jediným opatřením, které se již dlouhodobě realizuje, je ochrana proti zvěři všemi dostupnými způsoby (oplocenky, nátěry). Ta je ovšem časově, prostorově i finančně limitována, stejně tak poměrně krátkodobě udržitelná, navíc s nemalým úsilím. Aby došlo k úspěšnému zajištění funkční přirozené (potažmo umělé) obnovy na celé ploše NPR, je nutné v první řadě snížit stavy zvěře na území NPR, alespoň na přechodnou dobu, na úroveň, kdy bude mít alespoň část přirozeného zmlazení všech přítomných dřevin možnost odrůstat. Současně s tím je nutné směřovat k obnově původních ekologicko-biologických vazeb, a to nejenom na území NPR Praděd. Jedná se o obnovení vztahu zejména druhé (herbivoři) a třetí trofické úrovně (predátoři). Pokud má být dlouhodobým cílem péče o lesní ekosystémy NPR uplatnění samovolných procesů s minimální potažmo úplně bez intervence člověka, tak na všech úrovních. To platí rovněž o regulaci zvěře přirozenou cestou, tj. působením její přirozených predátorů. Dříve než k tomu dojde – ponechání lesního ekosystému samovolnému vývoji – je nezbytné pojmout širší prostorové vazby NPR i všechny ekologické vztahy a vazby komplexně na jedné úrovni důležitosti. Přílohy: - lesnická mapa typologická 1:10 000 podle OPRL – příloha č. M4 - mapa stupňů přirozenosti lesních porostů – příloha č. M5 Při stanovování stupňů přirozenosti lesních porostů v NPR Praděd je nutné zmínit, že porosty na LHC Loučná nad Desnou – zařazené do kategorie „přírodě blízké“ vykazují poměrně odlišnou strukturu od porostů na LHC Janovice a LHC Karlovice ve Slezsku, pralesovité struktury se zde vyskytují na podstatně menších plochách – převážně mozaikovitě. Důvodem pro zařazení porostů na LHC Janovice a LHC Karlovice ve Slezsku do kategorie „přírodě blízké“ je neustálé provádění asanačních těžeb.

67

Rámcová směrnice péče o les podle souborů lesních typů Číslo směrnice 1

Kategorie lesa lesy ochranné, lesy zvláštního určení (v překryvu)

Soubory lesních typů 9Z, 9K

Předpokládaná cílová druhová skladba dřevin SLT Druhy dřevin a jejich orientační podíly v cílové druhové skladbě (%) 9Z cílová skladba je shodná s přirozenou 9K (viz tab. „Přehled výměr a zastoupení SLT“ v kap. 2.4.1) Porostní typ A smrkový (řídkolesí při subalpínské hranici lesa)

Porostní typ B klečový

Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) -

Hospodářský způsob (forma) -

Obmýtí fyzický

Obnovní doba nepřetržitá

Obmýtí

Obnovní doba -

-

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Plné uplatnění přírodních procesů, porosty bez Smrkové porosty horní hranice se strukturou odpovídaborovice kleče a olše zelené. jící stanovišti a klimatickým podmínkám bez borovice kleče a olše zelené. Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií Lesní porosty jsou v období tohoto plánu péče bez Redukce borovice kleče (viz Hošek, 2008; Maděra, zásahu. S umělou obnovou se nepočítá. 2011), podrobněji viz 3.1.1.c), příloha T3, mapa M3a. Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu Se zalesňováním se nepočítá. Se zalesňováním se nepočítá. Dřeviny uplatňované při zalesnění za použití umělé obnovy (%) SLT druh dřeviny komentář k způsobu použití dřeviny při umělé obnově -

-

-

Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií S ochranou náletů, nárostů ani výchovou se nepočí- S ochranou náletů, nárostů ani výchovou se nepočítá. tá. Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií Vzhledem k charakteru porostů se opatření ochrany Vzhledem k charakteru porostů se opatření ochrany lesa lesa nenavrhují. nenavrhují. Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií Vzhledem k charakteru porostů se zpracování na- Vzhledem k charakteru porostů se zpracování nahodilé hodilé těžby neprovádí. těžby neprovádí. Poznámka Konkrétní provádění redukce borovice kleče bude řešeno separátně (vyřezání, transport na odvozní místo a odvoz dle konkrétní situace, terénních podmínek atd.).

68

Číslo směrnice 2

Kategorie lesa lesy ochranné, lesy zvláštního určení (v překryvu)

Soubory lesních typů 8S, 8K, 8N, 8Z, 8Y, 8V, (8Q, 8R)

Předpokládaná cílová druhová skladba dřevin SLT Druhy dřevin a jejich orientační podíly v cílové druhové skladbě (%) 8S, 8K, cílová skladba je shodná s přirozenou 8N, 8Z, (viz tab. „Přehled výměr a zastoupení SLT“ v části 2.4.1) 8Y, 8V, (8Q, 8R) Porostní typ A Smrkový (převažují autochtonní porosty)

Porostní typ B Smrkový (převažují alochtonní porosty)


Hospodářský způsob (forma) S hospodařením se nepočítá

Obmýtí Fyzický věk


Obnovní doba Nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Plné uplatnění samovolných procesů.


Přiblížení porostní (prostorové i genetické) struktury a druhové skladby přirozené, přirozená věková, výšková a prostorová diferenciace, následně plné uplatnění samovolných procesů.

Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií S obnovními těžebními zásahy se nepočítá. S obnovními těžebními zásahy se nepočítá. Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu Se zalesněním se nepočítá, uplatňuje se pouze při- Preferovat přirozenou obnovu, v případě umělé obnovy rozená obnova. V případě vzniku holin v důsledku respektovat ekologické a stanovištní nároky jednotlipůsobení biotických nebo abiotických činitelů zajis- vých dřevin. V případě vzniku holin v důsledku působetit odklad zalesnění za účelem uplatnění spontánní ní biotických nebo abiotických činitelů upřednostnit sukcese. odklad zalesnění za účelem uplatnění spontánní sukcese. Dřeviny uplatňované při zalesnění za použití umělé obnovy (%) SLT druh dřeviny komentář k způsobu použití dřeviny při umělé obnově 8S JR (BK, KL) JR (BK, KL) – preferovat výsadby do bioskupin po 5–10 ks do mezer 8Z v korunovém zápoji, příp. jednotlivě, primárně k ležícím kmenům, pa8K řezům, pahýlům, imitovat nepravidelnou strukturu horského lesa apod. Využití sadebního materiálu prostokořenného i krytokořenného. Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií S výchovou se nepočítá, uplatňuje se zde pouze Prořezávky realizovat pouze ve SM s cílem rozvolnění přirozená autoredukce. zápoje (dbát zároveň na nerovnoměrnost zápoje, pomístně ponechat hloučky 5–15 vedle sebe rostoucích jedinců), vytvoření dlouhých korun a podpora výškové diferenciace, brát ohled i na habitus. Probírky provádět převážně v úrovni s cílem tloušťkové a výškové diferenciace (strukturní probírka). Obecně při výchově dbát na uvolnění všech ostatních dřevin (např. BK, JR, BR, KL). Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií

69

Ochrana přirozené obnovy (např. JR, KL, BK) proti Ochrana přirozené i umělé obnovy proti zvěři (oplocenzvěři (oplocenky, individuální ochrana, nátěry). ky, individuální ochrana, nátěry). Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií Preferovat šetrné způsoby asanace aktivních kůrov- Převažují standardní způsoby asanace aktivních kůrovcových stromů (odkornění stojících stromů), zlomů cových stromů, zlomů a vývratů, v porostech starších a vývratů (např. odkornění ve větvích bez další 100 let i s případným využitím šetrnějších způsobů manipulace anebo s manipulací nezbytně nutnou, asanace. Dřevní hmota zůstane ponechána na místě mimo PHO zvážit využití chemické asanace s další k zetlení. manipulací i bez ní) s důrazem na zachování vzniklé struktury a funkci tlejícího dřeva v lesním ekosystému. Veškerá dřevní hmota zůstane ponechána na místě k zetlení (viz mapa stupňů přirozenosti lesních porostů). Poznámka Diferencovaný přístup k asanačním zásahům primárně reflektuje stupeň přirozenosti lesních porostů. Velkoplošná narušení řešit separátně dle konkrétní situace s ohledem rozsah, terénní dostupnost, charakter a stupeň přirozenosti lesních porostů, stav přirozené obnovy atd. pouze po dohodě se Správou CHKO Jeseníky.

Číslo směrnice 3

Kategorie lesa lesy ochranné, lesy zvláštního určení (anebo v překryvu)

Soubory lesních typů 7N, 7K, 7S, 7Y, 7V, 6Y, 6N, 6A, 6S, 6V, (8S, 8V)

Předpokládaná cílová druhová skladba dřevin SLT Druhy dřevin a jejich orientační podíly v cílové druhové skladbě (%) 7N, 7K, cílová skladba je shodná s přirozenou 7S, 7Y, (viz tab. „Přehled výměr a zastoupení SLT“ v části 2.4.1) 7V, 6Y, 6N, 6A, 6S, 6V, (8S, 8V) Porostní typ A Smíšený*

Porostní typ B Smrkový


Hospodářský způsob (forma) -




Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Plné uplatnění samovolných procesů.


Přiblížení porostní (prostorové i genetické) struktury a druhové skladby přirozené, přirozená věková, výšková a prostorová diferenciace, následně plné uplatnění samovolných procesů.

Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií S obnovními těžebními zásahy se nepočítá. S obnovními těžebními zásahy se nepočítá.

70

Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu Se zalesněním se nepočítá, uplatňuje se pouze při- Preferovat přirozenou obnovu, v případě umělé obnovy rozená obnova. V případě vzniku holin v důsledku respektovat ekologické a stanovištní nároky jednotlipůsobení biotických nebo abiotických činitelů zajis- vých dřevin. V případě vzniku holin v důsledku půsotit odklad zalesnění za účelem uplatnění spontánní bení biotických nebo abiotických činitelů upřednostnit sukcese. odklad zalesnění za účelem uplatnění spontánní sukcese. Dřeviny uplatňované při zalesnění za použití umělé obnovy (%) SLT druh dřeviny komentář k způsobu použití dřeviny při umělé obnově BK BK – jednotlivě po ploše, do bioskupin JD JD – podsadby k pahýlům, pařezům, patám stromů KL KL – využívat otevřený korunový zápoj, kde lze předpokládat dostatek JR světla i v budoucnu JR – preferovat výsadby do bioskupin po 5–10 ks do mezer v korunovém zápoji, příp. jednotlivě, primárně k ležícím kmenům, pařezům, pahýlům, imitovat nepravidelnou strukturu horského lesa apod. Využití sadebního materiálu prostokořenného i krytokořenného. Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií S výchovou se nepočítá, uplatňuje se zde pouze Prořezávky realizovat pouze ve SM s cílem rozvolnění přirozená autoredukce. zápoje (dbát zároveň na nerovnoměrnost zápoje, pomístně ponechat hloučky 5–15 vedle sebe rostoucích jedinců), vytvoření dlouhých korun a podpora výškové diferenciace, brát ohled i na habitus. Probírky provádět převážně v úrovni s cílem tloušťkové a výškové diferenciace (strukturní probírka). Obecně při výchově dbát na uvolnění všech ostatních dřevin (např. BK, JR, BR, KL). Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií Ochrana přirozené obnovy (např. JŘ, KL, BK) proti Ochrana přirozené i umělé obnovy proti zvěři (oplocenzvěři (oplocenky, individuální ochrana, nátěry). ky, individuální ochrana, nátěry). Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií Preferovat šetrné způsoby asanace aktivních kůrov- Převažují standardní způsoby asanace aktivních kůrovcových stromů (odkornění stojících stromů), zlomů cových stromů, zlomů a vývratů, v porostech starších a vývratů (např. odkornění ve větvích bez další 100 let i s případným využitím šetrnějších způsobů manipulace anebo s manipulací nezbytně nutnou, asanace. Dřevní hmota zůstane ponechána na místě mimo PHO zvážit využití chemické asanace s další k zetlení. manipulací i bez ní) s důrazem na zachování vzniklé struktury a funkci tlejícího dřeva v lesním ekosystému. Veškerá dřevní hmota zůstane ponechána na místě k zetlení. Poznámka Velkoplošná narušení řešit separátně dle konkrétní situace s ohledem rozsah, terénní dostupnost, charakter a stupeň přirozenosti lesních porostů, stav přirozené obnovy atd. pouze po dohodě se Správou CHKO Jeseníky. *Jedná se zejména o fragment bukovo-smrkových porostů pod Malou kotlinou, 204B, 204C na LHC Janovice (přechod mezi 7. a 8. lvs), fragment staré bučiny v porostu 415A17/1b, 415B17 na LHC Loučná nad Desnou – 7. lvs) aj.

b) péče o vodní toky Vodní toky v NPR Praděd budou ponechány zcela bez zásahu, přípustná jsou pouze opatření revitalizačního charakteru na toku Bílá Opava, spočívající např. v odstranění přehrážek nebo v likvidaci či revitalizaci dožívajících hrazenářských úprav zejména na pravostranných přítocích. Možné jsou pouze opravy prvků hrazení bystřin bezprostředně zajišťujících stabilitu konkrétních objektů či infrastruktury, např. přehrážka přímo pod cestou k chatě Barborka.

71

S výjimkou přehrážky zajišťující komunikaci vedoucí k turistické chatě Barborka je z pohledu ochrany přírody žádoucí ponechat ostatní přehrážky na dožití. c) péče o bezlesí Kosení – v období platnosti tohoto plánu péče je žádoucí pokračovat v kosení všech již založených experimentálních ploch a nadále sledovat vliv kosení na vegetaci. Jako vhodné se jeví založení dalších ploch, které by měly zahrnout všechny typy porostů, které pro udržení nebo obnovení druhové rozmanitosti vyžadují odstraňování biomasy během vegetační sezóny. Tyto typy vegetace mohou být zároveň v celé své škále vystaveny experimentální disturbanci v rámci hodnocení zásahů podporujících druhovou rozmanitost. Dále by mělo pokračovat také kosení zbytků druhově bohatých trávníků a jejich okolí a odstraňování (např. kosením) částí navazujících porostů expandující borůvky pod Petrovými kameny, nad Velkou kotlinou, mezi Cimrmanovou zahrádkou a Volárnou, v Malé kotlině, případně i jinde na místech, kde se takové fragmenty zachovaly. Cílem je udržení těchto druhově bohatých typů vegetace s celou řadou konkurenčně slabých zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin, které byly v minulosti významně ovlivněny pastvou nebo travařením a v současné době postupně zarůstají, zejména borůvkou. Dosavadní každoroční kosení některých experimentálních čtverců je po vyhodnocení vhodné změnit na sečení s jinou frekvencí (1 x za 2–3 roky, 2 x za 3 roky apod.), neboť dlouhodobé každoroční sečení se u většiny typů vegetace nejeví jako nezbytné. Výjimku tvoří dlouhodobě sledované čtverce (např. v Cimrmanově zahrádce) a kosení s cílem eliminace nežádoucích dominant (chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Část hmoty získané ze sečení druhově bohatých trávníků lze využít k pohození na plochy po odstranění borůvky s cílem podpořit šíření diaspor některých druhů květnatých trávníků na nové lokality. Současně se navrhuje využití biomasy ze sečených ploch ke kompostování in situ. Vytvořený kompost bude použit na experimentální přihnojování vybraných typů vegetace (např. as. Thesio-Nardetum) na kosených, případně i nekosených plochách s cílem eliminovat efekt ochuzování opakovaným dlouhodobým odběrem biomasy a podpořit tak vybrané druhy rostlin (Chytrý 2007). Pastva (skotu nebo ovcí) – pokračovat v pastvě a sledovat její vliv (např. sledování změn vegetace, vliv pastvy na bezobratlé, půdní prostředí, včetně využití moderních technologii snímkování pasených plochy pomocí „dronů“ a tvorba mikromap) u Švýcárny a Ovčárny, možnost zavedení experimentální pastvy na dalších místech (např. Malý Děd, okolí vrcholu Pradědu, svah nad Ovčárnou, Vysoká hole – Velký Máj). Narušování drnu s odstraněním nerozložené stařiny – na základě výsledků experimentů v oblasti Vysoké hole je vhodné aplikovat tento přístup na větších plochách s cílem předejít rozsáhlému odumírání alpínských trávníků zaznamenaných v PR Břidličná a současně vytvořit prostor („stepping stones“) pro nástup a dlouhodobé přežívání vzácných a ohrožených druhů (např. jestřábníky). Cílovou oblastí pro tyto zásahy by měla být zejména Vysoká hole, případně okolí Petrových kamenů. Likvidace expanzivních druhů – kosení chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) ve Velké a Malé kotlině, redukce rákosu obecného (Phragmites australis) ve Velké kotlině. Pokračovat v pravidelném odstraňování spontánně se šířící olše zelené (Alnus alnobetula) v nejcennějších lokalitách (Velká a Malá kotlina), sledovat stav po jejím odstranění v okolí silnice Ovčárna – Praděd a jedince z výmladků a semenné banky pravidelně likvidovat (jako nejefektivnější se v současné době jeví natírání, případně postřik herbicidem).

72

Realizovat management kleče podle kategorií naléhavosti v souladu se zpracovanými studiemi (Hošek, 2007; Maděra, 2011). Pro každou lokalitu bude zpracován samostatný „Projekt“, který bude řešit veškeré náležitosti připravovaného managementového opatření v závislosti na konkrétní lokalitě (rozsah a termín zásahu, způsob provedení, způsob odstranění vyřezané hmoty, vstupní a následný monitoring lokalit atd.). d) péče o rostliny Endemity a vzácné druhy – v rámci monitoringu věnovat zvláštní pozornost endemickým druhům, v odůvodněných případech přistoupit k cíleným zásahům směřujícím ke zlepšování stanovištních podmínek pro jednotlivé druhy, případně k posílení populací dosevem (nejlépe in situ, tj. výsevem semen rostlin z dané lokality do vhodných plošek v rámci dané lokality, pouze v krajním případě i výsevem semen či výsadbou rostlin z kultivací (toto v současné době připadá v úvahu snad jen u pupavy Biebersteinovy sudetské (Carlina biebersteinii subsp. sudetica), jestřábníku zlatoblizného (Hieracium chrysostyloides) a škardy sibiřské (Crepis sibirica)). Tyto zásahy by však měly být podpořeny výsledky trvalého monitoringu a vždy pečlivě evidovány a vyhodnocovány. Průběžně sledovat populace všech ostatních vzácných a ohrožených druhů subalpínského a alpínského stupně, v případě potřeby zavést aktivní management k udržení nebo zlepšení stavu jednotlivých lokalit (včetně kosení a/nebo pastvy), s ohledem na velikost a životaschopnost populací významných druhů provádět v případě nutnosti vhodná cílená opatření na jejich podporu (narušování drnu, výsevy in situ, odstraňování konkurenčně zdatných druhů apod.) Pokračovat v kosení ploch ve společenstvech as. Poo-Deschampsietum a Thesio-Nardetum v obvodu Velké kotliny, Malé kotliny a ve svahu pod Petrovými kameny. Toto opatření se na základě dosavadních zkušeností jeví se jako vhodný způsob managementu pro posílení populací ohrožených druhů i jako vhodný management pro dané biotopy. Není nutné kosit všechny plochy těchto společenstev každoročně, spíše střídat jednotlivé plochy v průběhu let a kosit zejména jejich okraje, do kterých expanduje borůvka, případně papratka a tyto plochy tak postupně rozšiřovat. Obecně kosením dochází k potlačení dominant a poté u některých typů k podpoření druhové diverzity. Vhodným způsobem obhospodařování některých částí bezlesí nad alpínskou hranicí lesa je pastva (skotu nebo ovcí), která v kombinaci se sečí vede ke vzniku druhově bohatých společenstev (Krahulec et al., 1997; Krahulec et al., 2001). Problémem pastvy by mohla být expanze druhů rostlin, které zvířata nespásají. Toto je ale možné eliminovat kombinací se sečením. Vybraná přirozená nelesní společenstva nad horní hranicí lesa, např. vegetace subalpínských pramenišť, vyfoukávané alpínské trávníky, vegetace skal, vysokobylinné nivy a společenstva vrchovišť ponechat zcela bez zásahů. Pravidelně monitorovat změny subalpínské vegetace. Realizovat opatření k eliminaci nepříznivého působení kamzičí zvěře na populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, zejména v prostoru skal ve Velké kotlině. Nepůvodní druhy: viz kapitola 3.1.1.c) péče o bezlesí. Ostatní nepůvodní druhy: hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) – Otázka původnosti druhu na území Jeseníků není v současné době zcela uspokojivě dořešena (Bureš et Štencl in Hadinec et Lustyk, 2013). Prozatím monitorovat vývoj jednotlivých populací (zejména jejich početnost) a rychlost šíření druhu v území.

73

hořec panonský (Gentiana pannonica) – První zmínky o výskytu druhu v Jeseníkách pocházejí až z roku 1946 (Skřivánek, 1950), od té doby se postupně šíří, v současné době na několika desítkách lokalit. Monitorovat vývoj jednotlivých populací (zejména jejich početnost) a rychlost šíření druhu v území. V případě, že se prokáže křížení s hořcem tečkovaným (Gentiana punctata) začít hořec panonský alespoň v blízkosti lokalit hořce tečkovaného odstraňovat. hořec nachový (Gentiana purpurea) – Výskyt zaznamenán teprve v posledních letech (po roce 2005) na vrcholu Vysoké hole, kde je záměrně pěstován. Prozatím nebylo zaregistrováno šíření do okolí. Monitorovat vývoj jednotlivých populací (zejména jejich početnost) a případně rychlost šíření druhu v území. Otázkou je možnost křížení s hořcem tečkovaným (Gentiana punctata) a hořcem panonským (Gentiana pannonica). prvosenka růžová (Primula rosea) – Objevena na dvou místech v NPR v roce 2005. Populace jsou pravidelně sledovány a druh zatím nemá tendenci se šířit do okolí. Jeho dopad na ekosystém, do nějž byl vysazen, je tak v současné době prakticky nulový. Populace dále sledovat, pokud by začalo docházet k šíření druhu a ovlivňování společenstev, ve kterých nyní roste přistoupit k jejich eliminaci. jestřábník pomíchaný (Hieracium mixtum) – Druh objeven na jednom místě nedaleko Kurzovní chaty v roce 2006, od té doby pravidelně sledován. Populace druhu stagnuje a nemá zatím tendenci šířit se do okolí. Také dopad tohoto druhu na dotčená společenstva je v podstatě nulový. Populaci dále sledovat. e) péče o živočichy Bezobratlí Na území NPR se vyskytuje střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), který k životu potřebuje zachovalé vodní toky s dostatkem mrtvého na břehu ležícího dřeva, ve kterém brouci zimují. Z druhů, které nejsou uvedeny ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., jako chráněné druhy, ale jsou v červeném seznamu vedeny v kategorii "kriticky ohrožení" stojí za zmínku tesařík čtyřpásý (Cornumutila quadrivittata) obývající poškozené či poraněné smrky při horní hranici lesa, dále hnojník Neagolius bilimeckii, jehož endemický poddruh má své celkové rozšíření pouze na několika ploškách alpínského bezlesí CHKO Jeseníky. V NPR se vyskytuje i ohrožená vážka – lesklice horská (Somatochlora alpestris), jejíž vývoj probíhá v drobných rašelinných tůňkách. Všechny tyto biotopy by měly zůstat bez jakéhokoliv přímého vlivu člověka. V biotopu horských smrčin bylo zaznamenáno několik ohrožených druhů brouků (dle Červeného seznamu), např. kovařík Diacanthous undulatus nebo lesák Dendrophagus crenatus. Vzhledem k těmto a podobným xylofágním druhům brouků by asanace kůrovcových stromů měla probíhat pouze v ojedinělých případech a co nejšetrněji, protože jak chemická asanace tak odkornění může být pro tyto druhy likvidační. Ve vrcholových partiích NPR Praděd bylo zaznamenáno několik tzv. glaciálních reliktů (např. ploštice Pithanus hrabei) nebo endemických druhů (např. motýli rodu Erebia). Pro přežití těchto unikátů české fauny je nevyhnutelně potřeba přistoupit k odstraňování nepůvodních porostů borovice kleče, a pokusit se obnovit původní stanoviště alpínských vyfoukávaných trávníků. Obratlovci Prameniště a kaluže jsou často využívány jako reprodukční lokality čolkem horským, skokanem hnědým a jako loviště a místo úkrytu i užovkou obojkovou. Vysokobylinné potoční nivy jsou vhodným biotopem pro myšivku horskou a rejska horského. To je třeba brát v úvahu zejména při případných úpravách cest a jejich odvodňování. Při využívání svážnic i při pří-

74

padném přibližování dřevní hmoty v terénu je žádoucí, aby nedocházelo k odklonům pramenných vývěrů dotujících tradiční tůně a mokřiny, které jsou využívány uvedenými druhy. S ohledem na pravidelný výskyt zvláště chráněných i evropsky významných druhů ptáků (datlík, tříprstý, datel černý, sýc rousný), kteří využívají k hnízdění i získávání potravy doupné a hmyzem napadené stromy, je žádoucí v maximální možné míře ponechávat tyto stromy nejen ve starých porostech k úplnému rozpadu. V okrajových částech NPR, kde se pravidelně vyskytuje jeřábek lesní (předmět ochrany ptačí oblasti) preferovat lesnické zásahy vyhovující tomuto druhu (vnášení listnatých dřevin, přirozená sukcese). Případné zásahy do biotopů či jejich úpravy (např. odstraňování kleče, kosení, pastva) je potřeba plánovat s ohledem na hnízdní období ptáků, aby nedocházelo k jejich rušení či přímému ohrožení (viz. příloha T2). Provést důsledný monitoring letounů a v návaznosti na to dbát o ochranu jejich lovišť, úkrytů letních i zimních (při jejich absenci uvažovat o vhodné doplnění umělými zásahy). Provádět pravidelný odborný a dostatečný monitoring velkých šelem, zároveň dbát důsledně o jejich ochranu. Jak přímou přítomností v terénu (vyškolené vlčí, resp. rysí hlídky, spolupráce s nimi a jejich spoluorganizace), tak osvětovou činností mezi veřejností i lesním personálem a myslivci. Předkládat odbornou argumentaci ve vztahu k přirozené redukci a změně chování spárkaté zvěře (kondice zvěře, výše škod zvěří). f) péče o útvary neživé přírody 1. Tabulové skály - nadále zachovat ochranu před přímým vstupem na skalní těleso a do jeho bezprostřední blízkosti, neobnovovat turistickou trasu vedenou přes Tabulové skály, což je dostatečné pro zabránění přímému vlivu člověka na skalní podklad - antropické erozi (mechanickému poškození) a dále pro zabránění kontaminace odpadky. Chránit útvar před poškozováním v souvislosti se živelným sběrem minerálů a hornin. Ochrana zvl. chráněných druhů rostlin, vyskytujících se na lokalitě, by měla zajišťovat současně i dostatečnou ochranu skalního podkladu. 2. Petrovy kameny - lokalita se i přes zákonný zákaz vstupu do NPR těší velkému zájmu návštěvníků. Je nezbytné zvýšit její ochranu před přímým vstupem na skalní těleso a do jeho bezprostřední blízkosti. Současná ochrana není zcela uspokojivá, ale odpovídá současným možnostem Správy CHKO. Ochrana Petrových kamenů jako krajinářské přírodní dominanty – za zcela nevhodné je třeba považovat umísťování jakýchkoliv staveb do její blízkosti. Prostor kolem Petrových kamenů, který by měl zůstat bez dotčení, je vymezen v Koncepci udržitelného rekreačního využití oblasti Ovčárna – Praděd (Banaš, 2009). Ochrana zvl. chráněných druhů rostlin, vyskytujících se na lokalitě, by měla zajišťovat současně i dostatečnou ochranu skalního podkladu. 5. Velká kotlina – není pod přímým antropickým negativním působením. Ochrana zvl. chráněných druhů rostlin, vyskytujících se na lokalitě, by měla zajišťovat současně i dostatečnou ochranu skalního podkladu. 9. Bílá Opava, horní část – jedná se o útvar neživé přírody atraktivní pro návštěvníky, lokalita je vystavena přímému vlivu člověka - sešlapy, vznik erozních brázd, sesouvání pokryvu po skalním podkladu, kontaminace odpadky. Péče o tento geomorfologický fenomén by se měla zaměřit na ochranu proti mechanickému poškozování útvarů instalací vhodných ohrazení, vymezovačů, účelnou ekologickou výchovou apod. 10. Nejvýznamnější kryogenní půdy - u Petrových kamenů a na Vysoké holi – pro tříděné polygony u Petrových kamenů hrozí degradace sešlapem při pohybu návštěvníků a stavební činností, platí stejná péče jako pro Petrovy kameny. 3. Suť, 4. Vysoká hole, 6. Malá kotlina, 7. Mezikotlí, 8. Nejvýznamnější vrchoviště - v Praděd-

75

ském sedle („Stadionek“) – je možné ponechat bez zásahu, zákonná ochrana – NPR je dostatečná. g) péče o krajinný ráz Za primární lze považovat ochranu dochovaného stavu krajinného rázu celého centrálního hřbetu Hrubého Jeseníku. Nepřipustit stavby nebo činnosti, jež by mohly narušit přírodní charakteristiku území, která je v převaze, a vysokou přírodní a estetickou hodnotu krajinného rázu, včetně ochrany nedotknutelnosti blízkých a dálkových průhledů na místa přírodně laděná – tedy relativně bez známek lidské činnosti. Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat dvěma sólovým dominantám, a to přírodní dominantě Petrovy kameny včetně pohledově exponovaného svahu pod ní a technické dominantě Vysílač Praděd, která se zapsala obecně do povědomí jako symbol Jeseníků. Lokalita Petrovy kameny disponuje jedinečnou přírodní a kulturně historickou hodnotou. Je situována na pohledově velmi exponovaném a citlivém horizontu, kde bude viditelná každá i drobná stavba. Je nezbytné zabránit umísťování jakýchkoliv staveb (zejména však technických prvků vleků a lanovek) do blízkosti Petrových kamenů. V práci „Koncepce udržitelného rekreačního využití oblasti Ovčárna – Praděd“ (Banaš et al., 2009) jsou pomocí dvou linií červené a žluté vyznačeny výškové hladiny, kde by v okolí Petrových kamenů neměly být umístěny žádné stavby, aby nedošlo k narušení krajinného rázu významným až stírajícím způsobem. Tuto pomůcku k ochraně vizuální scény Petrových kamenů jako přírodní dominanty je možné uplatnit při případném rozhodování.

Současný pohled na Petrovy kameny od turistické cesty – sloupy lyžařského vleku narušují přírodní dominantu Petrovy kameny

h) zásady jiných způsobů využívání území Jiné způsoby využívání území, než je uvedeno v předchozích kapitolách, se nepředpokládají.

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Příloha: - tabulka „Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich“ – příloha č. T1

76

- mapa dílčích ploch a objektů – lesní porosty – přílohy č. M3c, M3d, M3e, M3f b) útvary neživé přírody Příloha: - popis útvarů neživé přírody a výčet plánovaných zásahů v nich – příloha č. T4 c) bezlesí Dlouhodobým a trvalým cílem péče je aktivní obnova přirozených nelesních biotopů (redukcí borovice kleče), aktivní ochrana primárně bezlesých biotopů před nežádoucími změnami alespoň v reprezentativním složení a v minimálních plochách postačujících k trvalé existenci biocenóz v úplném druhovém spektru, umožňujících případné následné rozšíření druhů, zejména zvláště chráněných, ale i lokálně či regionálně ohrožených anebo významných, na všechna původní stanoviště. Je možná obnova tradičního hospodaření na holích - pastva, kosení a sklízení sena - alespoň na experimentální úrovni, a to v biotopech, které byly tomuto vlivu historicky dlouhodobě vystaveny. Část hmoty získané ze sečení druhově bohatých trávníků lze využít k pohození na plochy po odstranění borůvky s cílem podpořit šíření diaspor některých druhů květnatých trávníků na nové lokality. Posečenou biomasu lze využít ke kompostování v místě a následnému experimentálnímu přihnojování některých typů vegetace s cílem mj. eliminovat pauperizační efekt dlouhodobého odběru biomasy na sečených plochách. Reliktní biotopy vyvíjející se v poledové době dlouhodobě bez působení člověka (např. skalky ve Velké a Malé kotlině) by měly být i nadále uchovány zcela bez zásahů. V případě realizace projektu podpořeného z Operačního programu Životní prostředí se provedou asanační opatření a stabilizace druhově bohaté vegetace sečením, odstraněním borůvky a dalších dominant (Luzula sylvatica) a narušením drnu s odstraněním biomasy v celkovém rozsahu přibližně 20 ha. Následně lze předpokládat, že vzhledem k tomu, že není nutné, mnohdy ani žádoucí, druhově bohaté subalpínské trávníky kosit každoročně, bude rozsah každoročně sečených ploch přibližně 8 ha, případně i méně. Pastva by měla probíhat v nelesních biotopech s tím, že by byla zajištěna a prováděna tak, aby nedocházelo k vstupování dobytka do lesních porostů a k jejich poškozování. Jelikož jde ve všech případech, kde pastva připadá v úvahu, o plochy zahrnuté do PUPFL, je k realizaci opatření vedle souhlasu vlastníka (Lesy ČR, s.p.) zapotřebí rozhodnutí OSSL. Jelikož se většinou jedná o plochy zcela bez porostů lesních dřevin, bylo by vhodné uvažovat o jejich převodu z „PUPFL“ na „ZPF“. V konkrétní podobě se jedná zejména o následující opatření (podrobněji viz tabulka T2 a T3):  pokračování pastvy skotu na loukách v okolí Švýcárny, která byla znovu obnovena v roce 2012, a případně její rozšíření na Malý Děd,  pokračování pastvy ovcí u Ovčárny v ochranném pásmu NPR Praděd, která byla na pozemcích VLRZ obnovena v roce 2014 (pro pastvu v současném rozsahu není třeba rozhodnutí OSSL, jde o ostatní plochu), a její rozšíření výše do svahu Petrových kamenů,  možnost zavedení pastvy na Malém Dědu, Pradědu, eventuálně na Vysoké holi a Velkém Máji,  kosení ploch druhově bohatých trávníků (včetně části navazujících porostů expandující borůvky) na svahu Petrových kamenů nad Ovčárnou, ve svahu Vysoké hole nad Velkou kotlinou, v Cimrmanově zahrádce a navazujících porostech směrem k Volárně a vybraných ploch v Malé kotlině, kosení experimentálních čtverců na Malém Dědu,

77

    

Vysoké holi, ve Velké a Malé kotlině, kompostování biomasy in situ a následné experimentální přihnojování vybraných typů vegetace, kosení a redukce expanzivních druhů – chrastice rákosovité (Phallaris arundinacea) ve Velké a Malé kotlině, případně i rákosu (Phragmites australis) ve Velké kotlině, narušování drnu a odstraňování nerozložené stařiny v oblasti Vysoké hole a okolí Petrových kamenů, redukce kleče na Malém Dědu, v okolí Petrových kamenů, na Pradědu (zejména v okolí Tabulových kamenů a v centrální části Pradědského příkopu) a na celém Vysokoholském hřbetu nad Velkou kotlinou, Mezikotlím a Malou kotlinou, pravidelná likvidace zmlazení olše zelené (Alnus alnobetula) na všech lokalitách v NPR Praděd, sledování populací a případné odstranění dalších nepůvodních druhů rostlin (např. hořec nachový (Gentiana purpurea), hořec panonský (Gentiana pannonica), jestřábník pomíchaný (Hieracium mixtum), prvosenka růžová (Primula rosea)).

Příloha: - tabulky „Popis dílčích ploch a objektů” – přílohy č. T2, T3 - mapy dílčích ploch a objektů – redukce kleče – přílohy č. M3a, M3b

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností V ochranném pásmu by bylo vhodné hospodařit podrostně (výběrně), ne holosečně. V porostech navazujících na vybrané partie, ve kterých je dlouhodobým cílem ponechání samovolnému vývoji, uplatňovat intenzivní přestavbu (druhová skladba i struktura) do takového stavu, aby mohly plnit funkci nárazníkové zóny, tj. aby docházelo k šíření kůrovce mimo území NPR jen v minimální možné míře. Ve vnitřním ochranném pásmu v lokalitě Ovčárna je žádoucí pokračovat v mozaikovité extenzivní pastvě ovcí a kosení travních porostů (nedopasků), započatých v roce 2014. Dále se navrhuje pokračování v pastvě a případně kosení travních porostů ve vnitřním ochranném pásmu v lokalitě Švýcárna, ve vnitřních ochranných pásmech v lokalitách Kurzovní, Barborka a Ovčárna je potřeba provádět monitoring výskytu olše zelené (Alnus alnobetula) (odstraňována v r. 2014) a v případě opětovného výskytu bude provedena její likvidace. Na území vnějšího ochranného pásma i vnitřních ochranných pásem (Ovčárna, Kurzovní, Barborka, vysílač Praděd a Švýcárna bude probíhat kontrola, údržba a případně obnova zařízení návštěvnické infrastruktury (např. informační panely, vybavení turistických stezek). V oblasti Ovčárny (svah naproti Ovčárně) je možné s využitím stávajících populací volně rostoucích rostlin pro veřejnost vytvořit venkovní botanickou expozici („Pradědova zahrádka“). Současný rozsah zastavěných ploch na území ochranného pásma není žádoucí dále rozšiřovat, měla by být umožněna modernizace stávajících objektů s důrazem na zvýšení kvality služeb a nenavyšování ubytovací kapacity. Pro lepší informovanost a orientaci návštěvníků zejména v okolí parkoviště a točny na Ovčárně zlepšit systém turistického značení s ohledem na hlavní tok turistů v území.

78

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu V průběhu platnosti plánu péče by bylo vhodné obnovit pruhové značení NPR. Pokud by došlo k rozšíření území NPR (viz kapitola 3.4), bude nutné vyhotovit nové geodetické zaměření. Jako žádoucí se jeví provedení značení NPR i v obvodu vnitřních hranic, alespoň v lokalitě Ovčárna.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Vzhledem k navazující terénní geomorfologii a charakteru území by bylo vhodné NPR Praděd opětovně vyhlásit a přiřadit k ní např. současnou PR Pod Jelení studánkou, PR Břidličná, porosty 102A, 103A (dnes 2. zóna CHKO Jeseníky na LHC Janovice) a oblast Jezerníků. Pro umožnění pastvy v NPR je zapotřebí vyřešit střet s omezeními, která pro tyto plochy vyplývají ze zákona o lesích. Jelikož se většinou jedná o plochy zcela bez porostů lesních dřevin, bylo by vhodné uvažovat o jejich převodu z PUPFL na ZPF, případně o stanovení odchylného postupu podle § 36 lesního zákona.

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Cílem ochrany přírody je vyvážený stav mezi ochranou přírody a sportovním a turistickým využíváním území. Přírodu nepoškozující rekreační využití prostoru NPR Praděd představuje veřejný zájem, jenž má dlouhou tradici, která sahá do doby před vyhlášením původních rezervací, kterou je nezbytné respektovat. K dosažení tohoto cíle je nutná spolupráce s obcemi, zájmovými sdruženími, podnikatelskými subjekty, Klubem českých turistů, apod. Vzájemná spolupráce má za cíl usměrňovat rozvoj tohoto rekreačního střediska tak, aby nevedlo k poškozování přírodního prostředí. Sjezdové lyžování: - Nerozšiřovat celkovou plochu dotčenou sjezdovým lyžováním. - Nenavyšovat kapacitu areálu. - Zachovat stávající limity týkající se lyžování pouze na přírodním sněhu a bez osvětlení. Běžecké lyžování: - Zlepšit značení tras u točny autobusů na parkovišti u Ovčárny, především nástup směrem na Vysokou holi. - Ověřit možnost propojení běžeckých tratí na Pradědu s tratěmi kolem chaty Alfrédka. Ostatní zimní aktivity - Informovat návštěvníky o škodlivosti a nelegálnosti pohybu mimo značené turistické a lyžařské cesty v NPR. - Informovat návštěvníky o jiných vhodných lokalitách pro jejich aktivitu, v přírodovědně méně exponovaných lokalitách mimo území NPR. Pěší turistika - Neobnovovat stezky vedoucí ke skalám Petrových kamenů (vyjma občasných terénních exkurzí).

79

-

-

-

Hledat řešení v koexistenci pěších turistů a cykloturistů a minimalizovat případné vjezdy motorových vozidel na hlavní turistickou komunikaci od chaty Ovčárna k vrcholu Pradědu. Udržovat stezky, odvodňovat je a minimalizovat erozi na turistických chodnících. Usměrňovat a regulovat tok turistů v lokalitách náchylných ke zkracování tras udržováním či budováním dřevěných zábradlí, zpevňováním chodníků nebo jinými vhodnými opatřeními. Zlegalizovat krátkou odbočku k hraničnímu kameni tří panství u silnice na Praděd. Monitorovat návštěvnost a názory veřejnosti.

Cykloturistika - Nevytyčovat nové trasy pro cykloturistiku. - Hledat cesty koexistence s pěšími turisty na trasách shodných s turistickými trasami, především na pradědské silnici v úseku od Ovčárny po vrchol Pradědu. Hromadné sportovní akce - Maximálně omezit pořádání hromadných akcí s víc než 1000 účastníky. - Nenavyšovat počet hromadných akcí v průběhu roku na více než 15 akcí ročně. - U sportovních akcí preferovat denní průchod před nočním. - Směřovat aktivity mimo hlavní hnízdní období. - Zázemí akcí směřovat mimo území NPR. Návštěvnická infrastruktura Cílem je údržba veškerých zařízení z důvodu bezpečnosti návštěvníků a protierozních opatření na stezkách. Panely naučných stezek a hraniční informační panely udržovat nejen technicky, ale i obsahově. Doporučení pro zlepšení návštěvnické infrastruktury - Pravidelně udržovat stávající technickou infrastrukturu. Postupně po ukončení životnosti nahrazovat dřevěné svodnice terénními vlnami, na stezkách průběžně asanovat erozní rýhy. - Zejména v údolí Bílé Opavy dbát na kontrolu stavu, údržbu a obnovu technických zařízení, jejichž životnost je 5–10 let. Informovat návštěvníky o jednosměrném provozu vhodnými informačními zařízeními. - V úseku Bílá Opava - Ovčárna – Jelení studánka sledovat stav kamenného dláždění, pravidelně udržovat a opravovat podmáčené úseky. Udržovat okolí pramene na Jelení studánce. - Velká kotlina – sledovat, udržovat a obnovovat technický stav vyhlídek, protierozní opatření zejména likvidací zkratek budováním zábradlí, záhozem či jiným vhodným opatřením. - Divoký důl - udržovat technická zařízení – vyhlídku, lávky a schody. Stravovací a ubytovací zařízení - Upřednostňovat stávající kapacitu ubytování, klást důraz na zvýšení kvality služeb. - Nezvyšovat celkovou plochu dotčenou stávajícími zařízeními. - Monitorovat antropofytizaci území a účinně ji omezovat.

80

Doprava. - Minimalizovat automobilovou dopravu na pradědské silnici v úseku Ovčárna – vrchol Pradědu. - Zlepšit informovanost o společném užívání pradědské silnice pěšími turisty, cyklisty a ostatními uživateli a nabádat k vzájemné ohleduplnosti. - Omezit zásobování na ranní a večerní hodiny.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Bylo by vhodné v terénu navrhnout „zážitkovou trasu“ pro veřejnost se zaměřením na ekologii, obnovu horských lesů, historii využívání NPR apod., která bude dostupná pouze s odborným průvodcem. V případě nutnosti oprava a údržba stávajících naučných a informačních tabulí, budovat nové naučné stezky není nutné. Zcela klíčová je komunikace s veřejností zaměřená na vysvětlování a prezentaci potenciálně kontroverzních managementových opatření a přístupů v lesních ekosystémech (lokální bezzásahovost) i v biotopech nad alpínskou hranicí lesa (narušování drnu, potlačování expandující borůvky).

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území Vedle zajištění provedení dosud nezpracovaných inventarizací vybraných zejména bioindikačních taxonomických skupin a pravidelného monitoringu klíčových vlajkových či deštníkových druhů rostlin a živočichů (endemické a reliktní taxony rostlin a bezobratlých živočichů, linduška horská, sokol stěhovavý, datlík tříprstý, myšivka horská) je třeba se zaměřit na následující aktivity. V lesních ekosystémech by mělo být před koncem platnosti plánu péče (optimálně opět po 12 letech od posledního měření, tj. v r. 2023) provedeno opakované dendrometrické měření na trvalé ploše (4,50 ha) v porostu u Eustachovy chaty (Adam et al., 2011). Jako velmi vhodné se jeví rozšíření této plochy i směrem k horní hranici lesa, případně založení další takto monitorované plochy v odlišném typu horského lesa. Doporučuje se s využitím metody statistické inventarizace nebo plošného mapování ověřit přítomnost, rozšíření a kondici dalších přimíšených druhů dřevin (jeřáb ptačí, javor klen) v pásmu horských smrčin. Nezbytné je provádění monitoringu dynamiky dekompozice ponechané dřevní hmoty v závislosti na způsobu asanace a jejího osidlování různými organismy zejména v horských smrčinách, velká pozornost by měla být věnována rovněž dynamice samovolné obnovy lesa na rozsáhlejších narušených plochách a sledování vývoje populací kůrovců. Stejně tak by bylo vhodné pořizovat kvalitní opakovanou fotodokumentaci nejrůznějších částí přírodního prostředí NPR Praděd pro dokumentaci a hodnocení probíhajících změn. Podkladem pro další rozhodování v péči o horské smrčiny by se měla stát komplexní studie zaměřená na biodiverzitu a dynamiku horského lesa ve specifických podmínkách NPR Praděd. Specifickou problematiku, hodnou samostatného multidisciplinárního výzkumu, představuje význam vtroušených dřevin, jako jeřáb, klen či bříza pro biodiverzitu horských smrčin. Rovněž by bylo vhodné pokračovat v dendrochronologické analýze vybraných smrkových porostů v NPR. Nezbytné je dlouhodobé sledování stavů spárkaté zvěře a hodnocení jejich vlivu na lesní ekosystém, zejména odrůstání zranitelných dřevin, které jsou v porostech zastoupeny v menší míře (zejména jeřáb ptačí, javor klen).

81

Jako velmi vhodné se jeví pokračování v pravidelném monitoringu realizace jednotlivých opatření v bezlesí (kosení, pastva, přihnojování) na rostliny i živočichy (zejména bezobratlé organismy), především v případě různé frekvence, intenzity i charakteru zásahů. Ve vztahu k saproxylickým broukům a dalším bezobratlým, houbám, mechorostům a lišejníkům není dostatečně prozkoumán vliv různých způsobů asanace kůrovcových stromů, proto by bylo vhodné zjistit míru ovlivnění jejich populací rozdílnými typy asanace. V subalpínském bezlesí je nezbytné pokračovat v monitoringu biotopů na plochách zakládaných od roku 2009. Monitoring by měl být zaměřen na změny ve složení subalpínské vegetace a expanze porostů borůvky. V případě odstranění klečových porostů je zapotřebí na těchto plochách zakládat monitorovací plochy se zaměřením zejména na změny vegetace a případné erozní projevy. Obdobně by měla být monitorována další prováděná managementová opatření a abiotické ekologické faktory ovlivňující biocenózy jako je průběh teplot, distribuce sněhu, působení plazivého sněhu a zejména lavin. Pokračovat by mělo sledování působení kamzíka (i dalších druhů zvěře) na reliktní vegetaci skal a populaci jednotlivých vzácných a ohrožených druhů rostlin. Vypracování akčního plánu (regionálního záchranného programu) pro endemické druhy okáčů rodu Erebia, především kvůli zachování metapopulační dynamiky druhu. Za vhodné lze považovat zpracování posudku na téma hořec panonský (Gentiana pannonica) a hořec nachový (Gentiana purpurea) a jejich další existence v NPR Praděd, případně i programů péče pro vybrané kriticky ohrožené druhy rostlin. Realizace monitoringu letounů moderními metodami (detektoring), průzkumy objektů ve vztahu k synantropizaci mnoha druhů hledajících úkryty. Dbát na kontrolu, případně trvat na průzkumech při opravách a rekonstrukcích objektů (včetně oprav a úprav obložení a střech). Nezbytné je provádět pravidelný odborný monitoring velkých šelem. Po roce 2020 se jeví jako vhodné zopakovat po 20 letech (Banaš et al., 2001) měření vedoucí k ověření aktuální polohy alpínské hranice lesa a zjištění případných trendů a dynamiky jejího vývoje. Jako velmi žádoucí se jeví pokračování v monitoringu návštěvnosti zejména na nejvíce exponovaných lokalitách (Bílá Opava, vrchol Pradědu, hřebenová trasa), který je vhodné rozšířit o strukturované dotazování návštěvníků NPR Praděd. Bylo by žádoucí provést pro území NPR Praděd inventarizační geologický průzkum. Poslední průzkumy tohoto druhu byly prováděny v 60. a 70. letech minulého století.

82

4. Závěrečné údaje 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a odhad množství (např. plochy)

Jednorázové a časově omezené zásahy Značení hranic NPR Výzkum (ekosystém, druhy, další) Vyřezávání borovice kleče Mechanická a chemická likvidace olše zelené Narušení drnu a odstranění stařiny Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) Opakované zásahy Šetrné asanace kůrovcových stromů Výsadby autochtonních druhů dřevin Ochrana proti zvěři Pastva Kosení Návštěvnická infrastruktura Opakované zásahy celkem (Kč)

Orientační náOrientační náklaklady za rok (Kč) dy za období platnosti plánu péče (Kč) ------------------250 000 70000 ----------

100 000 600 000 2 250 000 50 000 210 000* 3 000 000

200 000 40 000 60 000 120 000 480 000* 100 000 830 000

1 800 000 360 000 540 000 1 080 000 4 320 000* 900 000 9 000 000

N á k l a d y c e l k e m (Kč) ---------12 000 000 * za předpokladu realizace projektu z OPŽP, jinak kosení vč. narušení drnu 250 000,- Kč/rok, taktéž po ukončení projektu

4.2 Použité podklady a zdroje informací Adam, D., Doleželová, P., Hort, L., Janik, D., Král, K., Unar, P., Vrška, T. Vývoj dřevinného patra v lokalitě Eustaška v období 1999–2011 (2011): Studie v rámci PPK-69a/83/11, dotační titul: A1.1a. Depon in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. 19 s. Adamec M. (2003): Geomorfologie vrcholové části Pradědské hornatiny, Dipl. práce, Přf OU, Ostrava. Andreska, J., Poch, P. (2008): „Dělostřelecká cvičení v Jeseníkách“. Vesmír 2008, roč. 87, č. 8. s. 522–525. Banaš, M., Treml, V., Lekeš, V. (2001): Stanovení horní (alpínské) hranice lesa v Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Banaš, M., Hošek, J., Treml, V. (2003): Plán péče národní přírodní rezervace Praděd,

83

kapitola cestovní ruch. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Banaš, M. et al. (2009): Koncepce udržitelného rekreačního využití oblasti Ovčárna – Praděd. Msc. depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Banaš, M. (2013): Analýza cestovního ruchu v NPR Praděd – podklad pro plán péče. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Bednář, Z. et al. (1966): Horní hranice lesa v Jeseníku a co s ní?. Práce odboru přír. věd Vlast. úst. Olomouc, 6/1966. Beneš, J., Konvička, M., Dvořák, J., Fric, Z., Havelda, Z., Pavličko, A., Vrabec V., Weidenhoffer, Z. [eds.] (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. Praha: SOM, 857 s. Brychtová, J. (1999): Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Jeseníky, 1. část, Praha, podkladový dokument pro ochranu krajinného rázu, Studie pro MŽP ČR. Brychtová, J. (2000): Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Jeseníky, 2. část, Praha, podkladový dokument pro ochranu krajinného rázu, Studie pro MŽP ČR. Buček, A., Maděra, P. (2003): Hodnocení významu, stavu a dynamiky vývoje geobiocenóz Národní přírodní rezervace Praděd a jejich ohrožení rekreačními aktivitami. Msc. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie MZLU, Brno. Buček, A., Vlčková V. (2010): „Scénář změn vegetační stupňovitosti na území České republiky: deset let poté“. Ochrana přírody 2010, roč. 64, zvláštní číslo. s. 8–11. Bureš, L., Burešová, Z. (1989): Zhodnocení květeny SPR Velká kotlina. – Msc., depon in: archiv Správa CHKO Jeseníky. Bureš L. et Burešová Z. (1989): Geobotanický průzkum SPR Petrovy kameny. Msc., depon in: archiv Správy CHKO Jeseníky, KSSPPOP Ostrava. 27 s. Bureš L. et Burešová Z. (1991): SPR Praděd: geobotanické zhodnocení. Msc., depon in: archiv Správa CHKO Jeseníky, ČÚOP Praha. 27 s. Bureš, L. et al. (2003): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky: zpráva nultého roku 2003. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Bureš, L. et al. (2004): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky: zpráva za rok 2004. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Bureš, L. et al. (2006): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky. Problematika kleče v Hrubém Jeseníku. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník.

84

Bureš et al. (2008): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky. Problematika kleče v Hrubém Jeseníku. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Bureš, L., Adamec, M., Dušek, R. (2009): Mapa vegetace Velké kotliny: srovnání map z roku 1974 a 2009. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Bureš, L., Kočí, M. (2010): Problematika dlouhodobých změn flóry a vegetace subalpínského stupně Hrubého Jeseníku. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Bureš, L., Štencl, R. (2013): Gentiana asclepiadea L. – In: Hadinec, J. et Lustyk, P. /eds./: Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XI., Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 48:31141 (p. 88–91). Čada, V., Svoboda, M. (2011): Dendrochronologická analýza pralesovitých smrkových porostů v údolí Bílé Opavy (NPR Praděd). Studie v rámci PPK-17a/83/11, dotační titul: A1.1c. Depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. 31 s. Čada, V., Svoboda, M. (2012): Dendrochronologická analýza pralesovitých smrkových porostů v NPR Praděd, PR Pod Jelení studánkou a PR Břidličná. Studie v rámci PPK-11a/83/12, dotační titul: A4.1a, A4.1c. Depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. 37 s. Čada, V. (2013a): Vyhodnocení rizik dalšího vývoje horských smrčin Hrubého Jeseníku, část na Moravskoslezském kraji. Studie v rámci POPFK-009a/83/12, dotační titul: studie. Depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. 87 s. Čada, V., Brůna J., Svoboda, M., Wild, J. (2013b): „Dynamika horských smrčin na Šumavě“. Živa 2013, roč. LXI, č. 5. s. 213–216. Danihelka, J., Chrtek, J., Kaplan, Z. (2012): Czech list of vascular plants of the Czech Republic. Preslia 84: p. 647–811. Deckerová, H. (2013): Orientační průzkum makromycetů v NPR Praděd, část na LHC Loučná nad Desnou. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Deckerová, H., Dvořák, D. (2010): Zpráva o výsledcích mykofloristického výzkumu NPR Praděd (část na LHC Janovice) v letech 2008–2010. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Deckerová, H., Dvořák, D. (2011): Zpráva o výsledcích mykofloristického výzkumu NPR Praděd (část na LHC Karlovice) v letech 2010–2011. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Dolný, A., Bárta, D., Waldhauser, M., Holuba, O., Hanel, L. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim. 672 s. Černá, K. (2011): Diverzita motýlů alpínských bezlesí Vysokých Sudet: vliv plochy a míry izolovanosti: doktorská disertační práce. Katedra ekologie a životního prostředí PřF UP, Univerzita Palackého v Olomouci. 24 s.

85

Farkač, J., Král, D., Škorpík, M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 760 p. Fincke, A. (1837): Exkursion in das österreichisch-schlesische Gebirge. - Flora oder Allg. Bot. Zeit., Wien, 20: 346-351. Gottwald, B. (1982): Inventarizační průzkum geologický, Státní přírodní rezervace Bílá Opava, GP Ostrava. Grabowski, H. (1843): Flora von Oberschlesien und dem Gesenke, mit Berück-sichtigung der geognostischen, Boden-und Höhenverhältnisse – Breslau. Grulich, V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia 84: p. 631–645. Halda, J. (2013): Závěrečná zpráva z lichenologického inventarizačního průzkumu NPR Praděd v CHKO Jeseníky (2011–2013). Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Harazim, M. (1997): Geomorfologie Velké kotliny v Hrubém Jeseníku, Dipl. práce, Přf OU, Ostrava. Holec, J., Beran, M. [eds] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha. Příroda, 24: s. 1–282. Holeksa, J., Saniga, M., Szwagrzyk, J., Dziedzic, T., Ferenc, S., Wodka, M. (2007): Altitudinal variability of stand structure and regeneration in the subalpine spruce forests of the Poľana biosphere reserve, Central Slovakia. European Journal of Forest Research, 126 (2): p. 303– 313. Hošek, E. (1972): Vlivy minulosti na přírodu a historické zajímavosti v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. In: Campanula. Sborník Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Ostrava: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 3/1972, s. 103–118. Hošek, E. (1973): Vývoj dosavadního hospodaření v nejvyšších polohách Jeseníků a jeho vliv na horní hranici lesa. – In: Campanula. Sborník Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Ostrava: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 4/1973, s. 69–81. Hošek, E. (1982): Průzkum dlouhodobého vývoje porostů v oblasti SPR Bílá Opava. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Hošek, J. [ed.] (2007): Vliv výsadeb borovice kleče (Pinus mugo) na biotopovou a druhovou diverzitu arkto-alpinské tundry ve Východních Sudetech (CHKO Jeseníky, NPR Králický Sněžník). Návrh managementu těchto porostů. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Projekt VaV SM/6/70/05.

86

Hošek, J. [ed.] (2008): Vliv rekreačního využití na stav a vývoj biotopů ve vybraných VCHÚ (CHKO Beskydy, Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, Národní park a CHKO Šumava). Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Projekt VaV SM/6/70/05. Chládek, F. (2013): Orientační entomologický průzkum rovnokřídlých (Orthoptera) vrcholového bezlesí NPR Praděd. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Chlupáč, I. (1987): Paleontologické nálezy v metamorfovaném devonu centrální části Hrub. Jes. – Čas. Mineralogie Geologie, 32,1, 17 – 25, Praha. Chytrý, M. [ed.] a kol. (2007): Vegetace České republiky 1, travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha. 528 s. Jeník, J., Bureš, L., Burešová, Z. (1983): Revised flora of Velká Kotlina Cirque, the Sudeten Mountains. – Preslia, Praha, 55: 25–61, 123–141. Jeník, J., Hampel, R. (1992): Die waldreifen Kammlagen des Altvatergebirges. Geschichte und Ökologie. – Stuttgart, 104 p. Jonášová, M. E. (2013): „Přírodní disturbance – klíčový faktor obnovy horských smrčin“. Živa, roč. LXI, č. 5. s. 216–219. Jirásková, E., Zahradník, D., Banaš, M. (2013): Zpracování průzkumu návštěvnosti ve vybraných lokalitách CHKO Jeseníky. Zpráva za rok 2013. Monitoring návštěvnosti, s.r.o. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Kočí, M. (2005): Inventarizační průzkum národní přírodní rezervace Praděd. Botanika – flóra a vegetace. Depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Projekt MŽP ČR VaV 620/2/03. Kočí, M. (2013): Optimalizace návštěvnické struktury v oblasti NPR Praděd. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Kočí, M. (2009): Péče o bezlesí NPR Praděd. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Kolenati, F. (1860): Die Höhenflora des Altvaters. Mitth. Mähr. Schles. Ges., Brünn, 68 p. Konečný, L. (2013): Inventarizační průzkum NPR Praděd z oboru batrachologie (obojživelníci), závěrečná zpráva zpracovaná v rámci projektu "Implementace soustavy NATURA 2000 v územích v péči AOPK a jejich monitoring". Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Krahulec, F., Blažková, D., Balátová-Tuláčková, E., Štursa, J., Pecháčková, S. & Fabšičová, M. (1997): Louky Krkonoš: Rostlinná společenstva a jejich dynamika. Opera Corcontica 33 (1996): s. 1–250. Krahulec, F., Skálová, H., Herben, T., Hadincová, V., Wildová, R. & Pecháčková, S. (2001): Vegetation changes following sheep grazing in abandoned mountain meadows. Appl. Veg. Sci. 4: p. 97–102.

87

Kučera, J., Váňa, J., Hradílek, Z. (2012): Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis. Preslia 84: p. 813–850. Kuras, T. (2005): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky – dílčí část Entomologie. Závěrečná zpráva za rok 2005. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Lacina, A. (2010): „Nález klopušky jesenické po 63 letech nezvěstnosti“. Živa, roč. LVIII, č. 6. s. 270. Lacina, A. (2013): Inventarizační průzkum NPR Praděd z oboru malakozoologie, závěrečná zpráva zpracovaná v rámci projektu "Implementace soustavy NATURA 2000 v územích v péči AOPK a jejich monitoring". Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Landa, Z., Bohatá, A., Kalista, M. (2010): Monitoring a izolace místních kmenů entomopatogenních hub na vybraných lokalitách CHKO Jeseníky a vývoj biopreparátu a jeho aplikace na vybrané lokalitě. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Lehnert, L. W., Bässler, C., Brandl, R., Burton, R. J., Müller, J. (2013): Conservation value of forests attacked by bark beetles: Highest number of indicator species is found in early successional stages. Journal for Nature Conservation 21, p. 97– 104. Lindenmayer, D. B., Burton, P. J., Franklin, J. F. (2008): Salvage logging and its ecological consequences. Island Press. Washington DC. p. 227. Liška, J. (2000): Pokus o srovnání motýlí fauny subalpínských poloh Vysokých Sudet. Opera Corcontica 37: p. 286–290. Liška, J., Palice Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1). Příroda, 29. s. 3–66. Losík, J. (2013): Inventarizační průzkum NPR Praděd z oboru mamaliologie – zemní savci, závěrečná zpráva zpracovaná v rámci projektu "Implementace soustavy NATURA 2000 v územích v péči AOPK a jejich monitoring". Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Maděra, P. et al. (2011): Geobiocenózy horní hranice lesa a vliv porostů borovice kleče na horskou krajinu Hrubého Jeseníku a rizika, spojená s jejím odstraněním. Grantová služba LČR, s. p., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Majkus, Z. (2004): Arachnologický inventarizační průzkum NPR Praděd. Depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Mayer, A. C. (1829): Ueber die Flora des Gesenkes. - Mitt. Mähr.-Schles. Ges. Beförderung Ackerbaues Natur- u. Landesk. Brünn, 1829: 67-72, 161-164, 172-175. Milde, J. (1854): Bemerkungen über schlesische Cryptogamen. – Jber. Schles. Ges. Vaterländ. Cultur, Breslau, 32: p. 64-71.

88

Mlčoušek, J. (2000): Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku. Redakce časopisu Myslivost Stráž myslivosti, 331 s. Müller, J., Bessler, H., Goßner, M., Rettelbach, T., Duelli, P. (2008): The European spruce bark beetle Ips typographus in a national park: from pest to keystone species. Biodivers. Conserv. 17, p. 2979–3001. Novák, K., Petr, L., Treml, V. (2010): Late-Holocene human-induced changes to the extent of alpine areas in the East Sudetes, Central Europe. The Holocene, 20(6): p. 895–905. Novotný, P. (2013): Mineralogický a montanistický průzkum ve Velké kotlině, k.ú. Karlov pod Pradědem in: Zprávy Vlast. Muzea v Olomouci, Přírodní vědy č. 305, s. 137-142. Nožička, J. (1957): Přehled vývoje našich lesů. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1957. 459 s. Panayotov, M., Kulakowski, D., Laranjeiro Dos Santos, L., Bebi, P. (2011): Wind disturbances shape old Norway spruce-dominated forest in Bulgaria. Forest Ecology and Management 262: p. 470–481. Patka, J. (1991): Strže Bílá Opava. Severomoravské státní lesy Krnov, technická kancelář. Projektová dokumentace. Depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Pokorný, P. (2011): Neklidné časy: Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Dokořán. 370 p. Anonymus (2002): Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Jeseníky na období 2003–2013. Msc., depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Rohrer, R. et Mayer, A. (1835): Vorarbeiten zu einer Flora des Mährischen Gouvernements. – Brünn. Rusek, J. (1997): Jesenikia filiformis gen. n., sp. n. (Collembola: Isotomidae) from Czech Republic and Bulgaria. European Journal of Entomology 94: p. 115-120. Rusek, J. (2005): Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky. Vliv lyžování na sjezdovkách v NPR Praděd na půdní mesofaunu, epigeickou makrofaunu a na půdu. Zpráva za rok 2005. Depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Rusek, J., Starý, J., Tasovský, K., Pižl, V. (2009): Dlouhodobý půdně–zoologický výzkum v CHKO Jeseníky. In: Campanula. Sborník referátů z konference k 35. výročí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Rybníček, K., Rybníčková, E. (2004): Pollen analyses of sediments from the summit of the Praděd range in the Hrubý Jeseník Mts (Eastern Sudetes). Preslia, Praha 76: p. 331–347.

89

Salašová, A., Žallmannová E. (2007): Hodnocení krajinného rázu Moravskoslezského kraje, Krajská studie, územně plán. Podklad, Ostrava: RC EIA. Schauer, C. J. (1840): Über die Flora des mährisch-schlesischen Gesenkes. - Flora, Regensburg, 23: 17-31, 33-41. Sendtner, O. (1840): Bemerkungen über die im Gessenke vorkommenden Laubmoose. Flora Allgem. Bot. Ztg., Regensburg, 23: 49-68. Skřivánek, V. (1950): Je Gentiana pannonica Scop. rostlinou na Krkonoších původní? Československé botanické listy, roč. III., č. 9., str. 129-130. Sokol, F. (1972): Rašeliniště lesní oblasti Hrubého Jeseníku. Šumperk, Severní Morava, sv. 23, s. 31–39. Svoboda, M., Janda, P., Bače, R., Fraver, S., Nagel, T. a., Rejzek, J., Mikoláš, M., Douda, J., Boublík, K., Šamonil, P., Čada, V., Trotsiuk, V., Teodosiu, M., Bouriaud, O., Biriş, A. I., Sýkora, O., Uzel, P., Zelenka, J., Sedlák, V., Lehejček, J. (2013): Landscape-level variability in historical disturbance in primary Picea abies mountain forests of the Eastern Carpathians, Romania. Journal Of Vegetation Science. p. 1–16. Šenfeldr, M., Treml, V., Maděra, P., Volařík, D. (2014): Effects of Prostrate Dwarf Pine on Norway Spruce Clonal Groups in the Treeline Ecotone of the Hrubý Jeseník Mountains, Czech Republic. Arctic, Antarctic, and Alpine Research, Vol. 46, No. 2, p. 430–440. Treml, V., Banaš, M. (2005): Alpínská hranice lesa v Hrubém Jeseníku. – Campanula, Jeseník, s. 50–56. Valenta, J. (1983): Inventarizační průzkum geologický, Státní přírod. rezervace Velká kotlina, GP Ostrava. Valchař, J. (2014): Monitoring pohybu kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) na území Velké kotliny v národní přírodní rezervaci Praděd. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Vítek, J. (1997): K dutinovému zvětrávání krystalických břidlic. Praha, Ochrana přírody, 52, 3: 85–87. Vorel, I. (2011): Preventivní hodnocení území CHKO Jeseníky z hlediska krajinného rázu, Atelier V, Praha. Wimmer, F. et Grabowski, H. (1827-1829): Flora Silesiae, pars 1 et 2. – Vratislaviae. Wimmer, F. (1844): Flora von Schlesien. Vol. 1 et 2. – Breslau. Zimák, J. (1995): Průvodce ke geologickým exkurzím. Morava – střední a severní Morava, Slezsko. Vyd. Univ. Palackého, Olomouc.

90

Zmrhalová M. (1997): Inventarizační průzkum bryologický – NPR Praděd – Divoký důl. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Zmrhalová M. (2005a): Inventarizační průzkum údolí Bílé Opavy (část NPR Praděd) – obor: bryologie. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Zmrhalová M. (2005b): Inventarizační průzkum Velké kotliny (část NPR Praděd) – obor: bryologie. Msc., depon. in: rezervační kniha NPR Praděd, Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. Zmrhalová M. (2008): Červený seznam mechorostů CHKO Jeseníky – 4. verze. Depon. in: archiv Správy CHKO Jeseníky, Jeseník. Internetové zdroje: Filip Trnka http://www.naturabohemica.cz/ Databáze význačných geologických lokalit – ČGS- http://lokality.geology.cz/ Foto Hotel Figura www.figura.cz Foto Chata Barborka www.barborka-praded.cz

4.3 Seznam používaných zkratek A–O systém – anemo-orografický systém AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky AV ČR – Akademie věd České republiky ČOV – čistička odpadních vod DP – diplomová práce EVL – evropsky významná lokalita CHKO – chráněná krajinná oblast NPR – národní přírodní rezervace OSSL – orgán státní správy lesů PBO – Pradědský běžecký okruh PO – ptačí oblast PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa SCHKOJ – Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky VaV – věda a výzkum VLRZ – Vojenská lázeňská a rekreační zařízení Dřeviny: KOS – borovice kosodřevina JR – jeřáb ptačí BK – buk lesní KL – javor horský BR – bříza bělokorá OL – olše lepkavá OLZ – olše zelená BRP – bříza pýřitá JD – jedle bělokorá JV – javor mléč SM – smrk ztepilý

91

SOJ – souše jehličnaté Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování

92

5. Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území ......................................................................................... 3 1.1 Základní identifikační údaje ....................................................................................................... 3 1.2 Údaje o lokalizaci území .............................................................................................................. 3 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí............................................... 3 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma .................................................................................. 6 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími........................................................................... 6 1.6 Kategorie IUCN ........................................................................................................................... 7 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ ............................................................................................................. 7 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu ............................................................. 7 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................. 7 1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu ...................................... 12 1.9 Cíl ochrany ................................................................................................................................. 13 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany.......................................... 14 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .......................................... 14 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti .................................................................................................... 18 a) ochrana přírody .......................................................................................................................... 18 b) lesní hospodářství ...................................................................................................................... 19 c) zemědělské hospodaření ............................................................................................................ 23 d) vodní toky .................................................................................................................................. 25 e) myslivost .................................................................................................................................... 26 f) rekreace a sport ........................................................................................................................... 27 g) těžba nerostných surovin ........................................................................................................... 35 h) krajinný ráz ................................................................................................................................ 36 i) jiné způsoby využívání ............................................................................................................... 41 j) souhrn výsledků výzkumu za období 2005-2014 ....................................................................... 42 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ............................ 46 2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch ......................................... 49 2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody ............................................................................. 53 2.4.4 Základní údaje o bezlesí ........................................................................................................ 56 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup ................................................................................................................... 60 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize ........................ 64 3. Plán zásahů a opatření ....................................................................................................................... 66 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ .................................... 66 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání...................................... 66 3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území .................................................... 76 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností.............................................................................................................................. 78 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu...................................................................................... 79 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území ........................................ 79 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ........................ 79 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ......................................................................................... 81 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ............................. 81 4. Závěrečné údaje................................................................................................................................. 83 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ....................................................................................................................... 83 4.2 Použité podklady a zdroje informací ....................................................................................... 83 4.3 Seznam používaných zkratek ................................................................................................... 91 5. Obsah................................................................................................................................................. 93

93

Součástí plánu péče jsou dále tyto přílohy Tabulky: Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.4.1 a k bodu 3.1.2) Příloha T2 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodům 2.4.2, 2.4.3 a 2.4.4 a k bodu 3.1.2) Příloha T3 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich – návrh redukce borovice kleče (Tabulka k bodu 3.1.2) Příloha T4 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich – útvary neživé přírody (Tabulka k bodu 3.1.2) Příloha T5 – Přehled ZCHD (Tabulka k bodu 3.1.2) Mapy: Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3a – Mapa dílčích ploch a objektů bezlesí (redukce kleče) Příloha M3b – Mapa dílčích ploch a objektů bezlesí (management bezlesí) Příloha M3c – Mapa dílčích ploch a objektů lesních porostů (LHC Loučná nad Desnou) Příloha M3d – Mapa dílčích ploch a objektů lesních porostů (LHC Jeseník) Příloha M3e – Mapa dílčích ploch a objektů lesních porostů (LHC Karlovice ve Slezsku) Příloha M3f – Mapa dílčích ploch a objektů lesních porostů (LHC Janovice) Příloha M3g – Mapa významných geologických lokalit Příloha M4 – Lesnická mapa typologická Příloha M5 – Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6 – Mapa rekreačního využití – letní Příloha M7 – Mapa rekreačního využití – zimní Texty: Příloha T6 – Příloha 1 k bodu 1.7.2 – Syntaxonomický přehled vegetace NPR Praděd

94

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Praděd. na období

Recommend Documents