příloha > korporátní reality a stavby

příloha

>

korporátní reality

y b v a t s a 

korporátní reality a stavby >

Foto na titulní straně profimedia.cz, foto profimedia.cz

Přílohu připravil Petr Dašek obsah > Jak se v České republice využívají fotovoltaické systémy na budovách II–V − Rozhovor s Benjaminem Fragnerem VI–VII

Zpátky na střechy! >

P

Elektrárna na Národním >

První velkou tuzemskou střešní instalací byla elektrárna v Opatově s výkonem přibližně O,5 megawattu. Tehdy

ještě podnikatelé střechy preferovali. Obávali se krádeží a vandalismu, což se ukázalo jako neopodstatněné. Mezi největší elektrárny v době svého vzniku patřily systémy na budově ministerstva životního prostředí v Praze, Masarykově univerzitě v Brně, panely na fasádě Technické univerzity v Liberci či instalace na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Jako velice zdařilá bývá odborníky zmiňována aplikace fotovoltaické fólie na budovách Národního divadla. „Je zjevné, že většinou jde o víceméně demonstrační instalace, na nichž se podílely instituce, jež tyto budovy užívají,“ podotýká Zdeněk Kučera, šéfredaktor časopisu Alternativní energie.

Proč ne? Peníze, jak jinak >

Co brání masivnějšímu rozšíření fotovoltaických zařízení na objekty a proč nejsou pro privátní investory příliš atraktivní? Důvodů, proč zabírat další půdu a nechat střechy či fasády zahálet, je řada. Fotovoltaika by měla ideálně být součástí pláště budovy už od ideového návrhu celkového řešení budovy. Musí být generátorem elektrické energie a zároveň zůstat střechou či fasádou. Střecha z fotovoltaiky musí být funkční jako hydroizolace, fotovoltaická fasáda musí být komplexně architektonicky řešena tak, aby nerušila a sloužila také jako opora tepelné izolace. Instalace panelů na objekt je prostě komplikovanější a především dražší než výstavba

elektrárny na volném prostranství. Řada zemí proto podporuje systémy na budovách výkupními tarify. Česko mezi ně bohužel nepatří. Například ve Francii jsou výkupní ceny pro systémy integrované do konstrukcí budov podstatně výhodnější než pro otevřené instalace nebo články na objektech. Diferenciaci cen mají rovněž u západních sousedů, i když ne tak propracovanou. V Německu rozlišují systémy na zemi a na objektech a podle jejich výkonu. Právě Německo ale ukazuje, jak může být taková podpora efektivní. Struktura trhu je tam úplně jiná. Jen deset procent systémů je na zemi, osmdesát procent je na střechách. U nás naopak. „V Německu jsou na střechách výkupní ceny téměř o 40 procent vyšší a poslední návrh nepočítá vůbec s podporou systémů na zemi kromě konverzních ploch a brownfieldů,“ doplňuje Bronislav Bechník z firmy Czech RE Agency.

Pole na střechách >

Foto národní divadlo

okud by byly na všechny vhodně orientované střechy a fasády nainstalovány fotovoltaické elektrárny, dokázaly by v ČR a v Německu pokrýt 30 procent výroby elektrické energie, konstatuje studie Evropské fotovoltaické průmyslové asociace. Není tedy třeba zabírat žádnou zemědělskou půdu pro dosažení vysokého podílu fotovoltaiky na výrobě elektrické energie. Energie získaná ze střech a fasád se navíc většinou spotřebuje v místě výroby, čímž odlehčí páteřním sítím a zároveň učiní objekt alespoň částečně energeticky soběstačným. V Japonsku, v USA a v některých zemích Evropské unie jsou fotovoltaické články vidět na fotbalových stadionech, letištních halách, nádražích, protihlukových stěnách, školách, skladech, kancelářských objektech. U nás jsou mnohem častěji vidět na polích. Z řady důvodů je jednodušší instalovat fotovoltaickou elektrárnu na zemi. Některé státy proto podporují chuť investorů vybavit objekt fotovoltaickou elektrárnou například zvýhodněnými výkupními tarify. Ne tak u nás. Investoři jdou za nejvyšším a nejjednodušším ziskem, a tak se v Česku zatím fotovoltaice integrované do plášťů a střech budov příliš nedaří.

>

Solární kaplička. Tenkovrstvé solární pásy Evalon, připomínající vzhledem linoleum, využívají energii ze slunce na střechách provozní budovy Národního divadla a Nové scény

Instalacím na volných prostranstvích nahrává také to, že pozemky mívají na rozdíl od střech jednoho jasného majitele. Navíc nebývají omezeny prostorem. „Rozmach staveb velkých solárních polí vyšel z jednoho prostého faktu: Čím větší plocha, tím víc vydělává,“ konstatuje Zdeněk Kučera. Základní údaj o rozloze je, že pro jeden megawatt instalovaného výkonu fotovoltaických zařízení jsou potřeba přibližně dva hektary. Nejbližší velkou plochou jsou tedy logistické či výrobní haly. Tam ale může být problémem

nosnost střech, které bývají dimenzovány jen na zátěž sněhu. „Od dubna platí nová norma pro určování statického zatížení objektů. A ta je tak přísná, že na řadu objektů již nelze FVE nainstalovat,“ dodává Roman Čada ze společnosti Votum. Část problému řeší využití tenkovrstvých materiálů místo zasklených panelů.

Zelení developeři mlčí >

Někteří developeři logistických hal mají propracované solární programy, dalším v tom zabránila finanční krize, která logistický trh zasáhla s brutální intenzitou. Naopak chladně se k fotovoltaice stavějí investoři do kancelářských parků. Několik oslovených se rovnou odmítlo bavit, přestože na téma ekologických budov jsou ochotni zapáleně diskutovat. „Je třeba si hned na začátek říci, co jsou pro developery zelené

budovy. Oni za tím nevidí budovu či objekt, který se chová úsporně. Je to jiný název pro jejich nemovitosti, které chtějí prodat (pronajmout) a nebudou v nich bydlet či podnikat. Většinou je jejich snahou co nejlevněji postavit a s největším profitem prodat,“ připomíná Petr Kalčev ze společnosti EkoWATT. Současnou krizi vidí paradoxně jako příležitost pro fotovoltaiku. „Lidé už nekupují cokoliv, co se na trhu s nemovitostmi objeví, ale začínají přemýšlet o svých investicích. Proto se prodávající musí snažit odlišit od konkurence a toto je příležitost pro skutečně nízkoenergetické stavby,“ vysvětluje. Faktem ale zůstává, že fotovoltaické elektrárny významně prodražují stavbu. Mnoho developerů ovšem neuvažuje ani o alternativních možnostech instalace solárních panelů, jako například přistínění oken v letních

měsících, čímž je možné dosáhnout snížení nákladů na chlazení objektu. Fotovoltaické elektrárny lze občas zahlédnout na střechách rodinných

250

firem se v České republice zabývá realizací fotovoltaických elektráren

domů, do plánů rezidenčních developerů ale zatím nepronikly. Výjimku představuje společnost JRD, která se ovšem specializuje na nízkoenergetické a pasivní byty. Zdá se tedy, že fotovoltaické elektrárny jsou řešením pro ty, kteří si objekty staví pro sebe, chtějí

být do jisté míry nezávislí na distribuční společnosti a nejrychlejší návratnost není jejich prioritou.

Český přílepek >

Většina tuzemských elektráren je z kategorie Building Applied Photovoltaics (BAPV). Roman Čada je považuje za nepříliš povedený „přílepek“ k budovám, který je architektonicky mrzačí. „Myslím tím všelijaké řady podivných konstrukcí s fotovoltaikou na plochých střechách či různé fotovoltaické doplňky sedlových a jiných střech většinou na rodinných domech,“ dodává. V zahraničí se prosazují takzvané BIPV (Building Integrated Photovoltaics) systémy, jež jsou součástí konstrukcí budov. Fotovoltaické, solární nebo hybridní panely mohou být pro architekty výzvou, mohou budovy ozvláštnit jako například stínící zařízení či balkon.  >>>

Anketa: Jak developeři (ne)využívají slunce > I. Uvažovali jste někdy o využití fotovoltaických systémů jako součásti konstrukcí vašich budov? II. Co podle vás brání většímu rozšíření fotovoltaických systémů na  střechy komerčních budov, bytových a rodinných domů?

Pavel Hain–Schmiedberský, PR manažer společnosti Lighthouse Group

I. O využití fotovoltaických systémů uvažujeme, a to jak v případě administrativních, tak rezidenčních projektů. Tato elektřina, která bohužel přichází v rozdílné intenzitě v průběhu dne, by mohla ušetřit budoucím vlastníkům bytových jednotek či nájemcům kanceláří jisté provozní náklady. Mohly by tak být napájeny společné prostory domů nebo část slaboproudých systémů. II. Zřejmě zejména cena, která se promítá do celkové ceny budovy s tím, že by ji v kupní ceně museli akceptovat i zákazníci, nebo by se promítla do výše nájemného, a to nyní velmi málo uživatelů akceptuje. Dalším

faktorem je i částečná nezkušenost s dlouhodobým provozem fotovoltaických systémů na budově. Svůj faktor sehrává i překotný vývoj v tomto segmentu. Novinku, jež je zakoupena letos, již příští rok nahradí výkonnější a s největší pravděpodobností i levnější zařízení.

povolování a třetím výsledné majetkové vztahy, tedy kdo a za jakých podmínek systém vlastní a provozuje.

Karel Zeman, vedoucí sektoru prodeje nemovitostí, Ekospol Jan Řežáb, majitel JRD

I. Již tři roky instalujeme na střechy našich bytových projektů fotovoltaické systémy. Bereme je jako další příspěvek do celkového environmentálně šetrného pojetí projektu. Dokážeme takto vyrobit v místě spotřeby deset až 30 procent celkové spotřeby domu. II. U bytových domů vidíme problém ve třech faktorech. Prvním je jistá technická složitost, druhým složitost v jejich

I. Ekospol v minulosti udělal modelové příklady využití fotovoltaických systémů na některých svých bytových projektech. Navýšení ceny bytů v porovnání s účinností by však nebylo pro klienty zajímavé. O využití těchto systémů tedy v dohledné době neuvažujeme. II. Hlavním důvodem malého rozšíření těchto systémů je jejich vstupní investice a rozdílná účinnost vzhledem k lokalitě, orientaci domu a pozemku, a tedy i doba návratnosti investice. Masové rozšíření těchto systémů

v bytových domech je v současné době nereálné. Kupující jsou nyní orientováni hlavně na cenu bytů a její navýšení kvůli fotovoltaickým systémům by neakceptovali. Na trhu je několik malých developerských projektů s nízkoenergetickými domy obsahujícími tyto systémy, jedná se však pouze o několik desítek bytů a podle našich analýz je i takto malý počet bytů obtížněji prodejný.

Stephen Haigh, country manager pro ČR, Avestus Real Estate

I. Před čtyřmi lety jsme ve Velké Británii umístili na jednu střechu dvojdomu fotovoltaický systém a sousední dům jsme nechali bez tohoto systému. Počáteční náklady byly přibližně o tři až čtyři procenta vyšší, nicméně  >>>

Jde to. Fotovoltaické panely na budovách logistického parku CTZone v Brně představují ideální využití střech komerčních budov

Vrcholem je, když se panely stávají samotnou obálkou nebo střechou. České architektonické ateliéry ale integraci fotovoltaiky moc nezvládají, soudí Čada. Petr Kalčev není tak kategorický. V poslední době prý spolupracoval s několika architekty, kteří měli odvahu zakomponovat panely i do historických staveb.

Od Sputniku na střechy >

Větší rozvoj fotovoltaiky nastává v šedesátých letech s nástupem kosmického výzkumu, sluneční články slouží jako zdroj energie pro družice. Vůbec první družicí využívající k zisku energie sluneční paprsky byl ruský Sputnik 3, vypuštěný 15. května 1958. Dalším důležitým

Foto ctp

>

mezníkem pro rozvoj fotovoltaiky byla celosvětová ropná krize v roce 1973. Fotovoltaické články první generace využívají jako základ křemíkové desky. Dodnes jsou nejrozšířenější technologií na trhu. Prodává se jich 80 až 90 procent. Přestože je jejich výroba relativně drahá, zejména z důvodu drahého vstupního materiálu – krystalického křemíku – budou ještě v několika dalších letech na trhu dominovat. Vývoj druhé generace článků – tenkovrstvých modulů – vyšel ze snahy o omezení spotřeby křemíku. S úsporou materiálu klesla i cena, nicméně dosahovaná účinnost je nižší, ale jejich energetická výtěžnost vyšší. Tenkovrstvé články se jednoduše integrují do budov, jsou lehčí a mají dva-

krát menší ztrátu účinnosti s rostoucí teplotou. Nevýhodou je větší požadavek na plochu a degradace – po prvním roce ztrácejí deset procent účinnosti.

Vzhůru k integraci >

Odborníci předpokládají, že se fotovoltaické technologie časem stanou běžnou součástí stavebních konstrukcí jako střešní krytiny či fasádní panely. „Zcela jistě bude pokračovat výstavba elektráren na volném prostranství. Postupem času se však začnou panely více integrovat do obvodových plášťů objektů a střech. Začnou se více prosazovat výrobky založené na nanotechnologii a pružných plastech, které uvnitř disponují vodivou částí. Velká

očekávání se také vkládají do polymorfních fotovoltaických panelů, které jsou levnější, ale mají horší účinnost,“ předpokládá Kalčev. Prozatím by ale možná stačilo, kdyby se úředníci inspirovali v Německu nebo ve Francii. „Fotovoltaické systémy jako součást konstrukcí budov se budou v ČR více prosazovat, pokud výkupní ceny pro tyto instalace budou výrazně vyšší než pro instalace na zemi,“ podotýká Bechník. Fotovoltaika se podle něho masověji rozšíří, až ceny technologií klesnou na takovou úroveň, že vyrobená elektřina bude levnější než elektřina z uhlí. „K tomu je například nutno dostat z laboratoří nové technologické postupy do průmyslové výroby. A to nastane výrazně rychleji v případě, že budou vybudovány nové výrobní kapacity. Je celkem jedno, jestli v Evropě nebo v Asii,“ dodává.

Zatím ve dne >

Fotovoltaika je prozatím energetickým doplňkem. „Ať se nám to bude líbit, či nebude, fotovoltaika je naší

Solární byznys po česku Česká pole pokryly fotovoltaické elektrárny v míře, jež překvapila i ty, kteří připravovali podmínky pro jejich rozvoj. Výkupní ceny energie byly na začátku nastaveny tak, aby obor přilákal pouze konzervativní investory: výnos vycházel o něco lépe než u státních dluhopisů. Podnikání s fotovoltaickými elektrárnami se ale stalo oproti jiným oborům jistým a lukrativním byznysem. Podstatné vlivy byly tři: finanční krize, v jejímž důsledku se propadla například i cena ropy, omezení trhu ve Španělsku a nové výrobní kapacity solárního křemíku, což vede k poklesu jeho ceny na trhu. Ceny panelů klesly více než o 30 procent, zatímco výkupní ceny jen o pět procent, více zákon nedovoluje. Do byznysu se vrhlo tolik firem i kvůli tomu, že naši poslanci nebyli schopni pružně reagovat regulací cen a podmínek na vývoj jako jejich kolegové v Německu. Období nadšenců skončilo, fotovoltaické elektrárny dnes staví obří firmy jako ČEZ či Czech Coal. Například ČEZ oznámil již v roce 2008, že hodlá do obnovitelných zdrojů investovat až 20 miliard, dnes již mluví o 20 miliardách jen do fotovoltaiky, což by znamenalo výkon až 250 megawattpeaků (MWp – jednotka výkonu solárního panelu v bodě maximálního výkonu za standardních podmínek). Firem, jež realizují fotovoltaické elektrárny a mají vlastní webové stránky je asi 250. V některých případech není zřejmé, kdo firmy ovládá. Některé společnosti jsou zahraniční, například největší FVE ve Stříbře postavil německý investor. Řada zahraničních firem v ČR ale ani nemá kancelář, nic, jen dovezou panely, konstrukce a montážníky, i úvěr mají ze zahraničí. Ze statistik ERÚ vyplývá, že v Česku funguje přes šest tisíc fotovoltaických systémů. Velikost naprosté většiny systémů je do pěti kilowattpeaků instalovaného výkonu. Jen v roce 2009 bylo takových instalací přes 2500. Pramen Czech RE Agency

budoucností – protože nic jiného nám nezbývá,“ je přesvědčen Antonín Fejfar z Fyzikálního ústavu AV ČR. Je absolutně čistá, bezhlučná, téměř bezobslužná a energetický zdroj je zdarma. Bohužel jen ve dne… Kolísavá výroba fotovoltaiky si vynutí jiný systém přenosových sítí, jiné technologie pro ukládání elektrické energie, například do jiných médií. Jedním z nich by mohl být podle některých odborníků vodík. „Do budoucna vše závisí na možnosti akumulace energie. Baterie jsou drahé, mají krátkou životnost. Na obzoru jsou i další technologie jako vodíkový palivový článek a jistě v laboratořích existují i další návrhy akumulačních systémů,“ soudí Kučera. Fotovoltaika může být také součástí takzvaných chytrých sítí (smart grids), které se už v některých evropských městech budují. Chytré sítě budou umět regulovat odběr energie podle odběrových špiček, budou dobíjet baterie spotřebičů od mobilů až po elektroautomobily. A nebude to prý dlouho trvat.  <

Foto jrd

korporátní reality a stavby >

>

Střecha vydělává. Fotovoltaický systém na bytovém domě v Dolních Měcholupech za 3,5 milionu korun s instalovaným výkonem 30 kilowattpeaků je ve vlastnictví externího provozovatele, jenž platí pronájem společenství vlastníků jednotek formou procent z ročních výnosů systému. Návratnost investice se odhaduje na 12–13 let i n ze rce

100008494

poptávka po domu s fotovoltaickým systémem byla vyšší, tyto náklady jsme pokryli z prodejního zisku. Zákazníci tuto volbu velmi uvítali kvůli optimalizaci nákladů na energii a snížení dopadu na životní prostředí. I když se dá systém dobře zakomponovat architektonicky tak, že neruší celkový design, limitem je správná orientace fotovoltaických panelů, ne všechny domy jsou postaveny na jih. II. Do budoucna je stále velký potenciál využívání fotovoltaických systémů na rezidenční objekty, pokud náklady zůstanou neutrální.

Petra Kopecká, PR manažerka, Finep

I. Využití této technologie jsme zvažovali, ale nakonec jsme od jejího využití z důvodů dlouhé návratnosti investice ustoupili. Za podstatnější a výhodnější považujeme spíše investice do kvalitnějších materiálů s lepšími izolačními vlastnostmi.

II. Hlavní překážkou je vysoká pořizovací cena. Pokud by měly mít solární panely reálný přínos, museli bychom jich využít velké množství. Tím by výrazně vzrostly investiční náklady projektu, jež by pak museli nést naši zákazníci.

Matt Singleton, viceprezident pro obnovitelnou energii, ProLogis I. Komponenty zdrojů obnovitelných energií v rámci svých distribučních objektů používáme již několik let. Solární panely na střechách budov byly úspěšně instalovány v roce 2005. Od února 2010 má ProLogis solární panely instalovány nebo probíhá jejich instalace na 27 objektech ve Francii, Německu, Japonsku, Španělsku a USA. Tyto panely pokrývají přes 2,7 milionu metrů čtverečních střešní plochy a mají výkon 13,5 megawattpeaku. Solární program hodláme dále rozšiřovat. II. Spolu s dalšími společnostmi se zaměřujeme na montáž rozsáhlých soustav solárních panelů na střechy

našich objektů, což je na některých trzích obvyklejší. Investoři hledají v mnoha lokalitách další stimuly nebo vládní pobídky, aby mohli realizovat solární projekty. Vzhledem k fotovoltaickým komponentům integrovaným do fasád budov mohou být tyto produkty dražší na základě ceny za jeden watt než jiná fotovoltaická zařízení. To je důvodem, že některé země (například Francie) vytvořily specifické pobídky pro konstrukci integrovaných fotovoltaických instalací.

Remon Vos, ředitel společnosti CTP

I. V ČR vlastníme 160 různých budov s celkovou pronajímatelnou plochou 1,6 milionu metrů čtverečních. Plocha střech na těchto budovách tvoří více než 1,2 milionu metrů čtverečních. Máme vlastní solární program, nyní probíhá instalace panelů na střechy našich budov a energie je napojována do stávající elektrické distribuční sítě. Letos plánujeme investovat 50 milionů

eur a generovat zhruba 20 200 megawatthodin ročně. Do konce června dokončíme první fázi a budeme provozovat přibližně 4,2 megawattpeaku. Ve druhé polovině letošního roku plánujeme realizovat dalších 15 megawattpeaků. Solární panely jsou nyní instalovány hlavně v CTParcích na jižní Moravě, v Brně, Ostravě a Jihlavě. II. Náš solární program je realizován pouze na střechách již existujících budov a vyrobená energie je napojena do stávající lokální distribuční sítě, kterou také vlastní CTP. Domníváme se, že toto řešení je skvělou příležitostí, jak efektivně využít prázdné střechy budov pro výrobu zelené energie, jež je pak primárně využívána v rámci budov a v CTParcích našimi klienty. Budovy, na nichž jsou panely nainstalovány, vytvoří více energie, než samy spotřebují na vytápění, klimatizaci a osvětlení. Na druhé straně je toto řešení komplikovanější v porovnání s rychlými pozemními solárními instalacemi. Ty jsou proto v ČR rozšířenější, což podporuje i fakt, že výkupní ceny jsou stejné pro oba dva typy instalací. CTP nicméně bude pokračovat s instalacemi na střechách, protože si myslí, že toto řešení má do budoucna větší smysl.  <

www.eiffageconstruction.cz

Nový název, nové dimenze (LIIDJHB&RQVWUXFWLRQB[LQGG



korporátní reality a stavby >

Říká o mizejících součástech českých měst a krajiny historik architektury a ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT. E15: V březnu uplynulo čtvrt století od odstřelu novorenezanční budovy těšnovského nádraží, který se navíc ukázal zbytečným. Jak jste jej tehdy prožíval? Bylo to zhuštěné, možná symbolické vyjádření varovné zkušenosti. Modelový příklad umanuté posedlosti a arogance cíleně směřující k zániku hodnot.

E15: Zničení Těšnova lze jistě přičíst na vrub socialismu. Jak ale vysvětlit například zbourání Špačkova domu v devadesátých letech minulého století nebo pozdější zbourání Ringhofferových závodů, jedné z významných průmyslových památek v Praze? Každý další případ je určitě jiný, také doba je jiná. Přesto tyto příklady paradoxně propojuje obdobná umanutost až arogance při prosazování projektů, které likvidují, co je ještě možné alespoň zčásti zachránit a znovu vtáhnout do života. Za zarážející pokládám neochotu k variantním, třeba i komplikovanějším, ale pro zachování nesporných hodnot potřebným řešením. E15: Změnil se podle vás přístup úřadů k industriálnímu dědictví?

místo > Investoři rekonstrukce

raději zaplatí honorář advokátní kanceláři, aby prosadila sejmutí památkové ochrany

Foto E15 Eduard Erben 2x

E15: Zažíval jste od té doby podobné pocity? Pro pochopení toho podivného poselství je asi správné připomenout, že prvotním argumentem pro zbourání byla realizace – jak se časem ukázalo v mnoha směrech sporného – projektu nové dopravní infrastruktury se Severojižní magistrálou, jež nebezpečně protnula centrum města. Kvůli ní bylo nádraží nejdříve ubouráno, pak následoval zbytek, i když to už nebylo zapotřebí. To byla cesta k jeho konci.

E15: Můžete naopak uvést příklady, kdy se podle vás podařilo industriální dědictví uchovat a nějak smysluplně využít? Není jich sice mnoho, ale vedou k následování. Vedle těch památkově chráněných, jako třeba bývalý parní mlýn v Jankovcově ulici, který prošel úspěšnou konverzí (na snímku), ocenění zaslouží projekty, jež vlastně dosud památkovou ochranu

Určitě, ale bohužel až v posledních letech – a ne všude. Hlavní bariérou zůstává stavebně technický stav opuštěných industriálních objektů a problematické majetkoprávní vztahy. Poněkud specifická je situace v Praze, kde jde především o pozemek, ostatní je méně důležité. Investoři raději zaplatí honorář advokátní kanceláři, aby prosadila sejmutí památkové ochrany, jako například Orco v pražských Holešovicích. Než přemýšlet o rekonstrukci a zadávat projekty nového využití památek, které jsou pro budoucnost města jednoznačným obohacením. E15: A veřejnost? Mám pocit, že se už lidé dokážou zastat každého stromu, bourání průmyslových skvostů v nich ale žádné ochranitelské pudy nevzbuzuje… Není to tak zcela pravda. Existují desítky organizací, spolků, sdružení i ini-

ciativ, které o záchranu ohrožených průmyslových památek usilují. I když ne vždy úspěšně, jako v případě demolice Schifauerovy strojírny a slévárny v Klatovech, jež ustoupila banálnímu nákupnímu středisku. Informace o nich jsme soustředili na stránkách industrialnistopy.cz. Podle zájmu o nejrůznější akce, výstavy a literaturu se spíše zdá, že nové využití industriálních staveb se naopak stalo velmi současným tématem. Jistě i díky atraktivním příkladům ze zahraničí. E15: Co nejcennějšího jsme si podle vás už zbořili? Pro publikaci a výstavu Co jsme si zbořili, jež mapuje uplynulých deset let, během nichž pořádáme mezinárodní setkání Industriální stopy, jsme soustředili přes 130 příkladů. Nejde jen o vzpomínky na cosi zaniklého. Cenné byly především tím, že představovaly šanci pro další

rozvoj, znamenaly materiální i kulturní zakotvení. To je asi to nejcennější, co si boříme. E15: Obáváte se aktuálně o osud nějaké průmyslové památky? K nejohroženějším, možná překvapivě k tradici, patří pivovary a sladovny, mizející součást našich měst a krajiny. Dalším ohroženým druhem jsou cukrovary. Nepochopitelný osud stíhá architektonicky pozoruhodné textilky na Liberecku a Ústecku. Vy ale chcete jednotlivou stavbu. V Praze určitě patří k nejaktuálněji ohroženým nákladové nádraží Žižkov. Zbouráním bychom přišli o mimořádně unikátní industriální stavbu, o tom v odborné veřejnosti není pochyb. Prosazování velikášského projektu nové zástavby, jež předpokládá jeho likvidaci, opět nese rysy, jimiž se vracíme kamsi zpátky. Určitě by se dalo nově a atraktivně využít, nehledě k tomu, že demolice bude stát nesmyslné peníze.

nepožívaly, a přesto investor s vtipem, péčí a citlivě využil jedinečnou industriální atmosféru objektu, zachoval výjimečné konstrukční detaily a charakteristickou architekturu. Pár takových příkladů naleznete právě v pražských Holešovicích. Rád třeba chodím do La Fabriky či galerie DOX. E15: Můžete srovnat, jak se developeři vypořádali s přeměnou bývalých průmyslových čtvrtí Smíchov versus Karlín, Vysočany a Holešovice? Pravda je, že Smíchov se právě díky zbourané Ringhofferově továrně stal citovaným příkladem nepříliš šťastného nakládání s pozůstatky průmyslové čtvrtě. Obávám se, že další demolice v prostoru areálu bývalého smíchovského nádraží

Benjamin Fragner (65)

také nejsou optimálním řešením. Naproti tomu Karlín, u nás jako první, naznačil pozitivní změnu v nazírání na průmyslové dědictví a brownfields, tedy že nemusí být jen zátěží, ale lze z industriální atmosféry i obchodně těžit. Vysočany zatím představují nedostatečně uchopenou až ztracenou příležitost. E15: Jak by se tedy podle vás mělo postupovat ve Vysočanech, kde zabírají tovární areály stovky hektarů? Vybrané objekty by měly být výrazně vtaženy do nových projektů, jako krystalizační místa rozvoje. Například zbytky bývalého ČKD při Kolbenově ulici, areál Ústředního skladiště Ministerstva pošt a telegrafů či některé haly v areálu bývalé Pragy. Byla by to cesta, jak zachovat osídlení v této části Prahy vícevrstevné. E15: A Holešovice? Už jsem je zmiňoval. Jejich proměna pokračuje, jednoznačně potvrzuje, že lépe dopadají drobnější, s jasným názorem na budoucí využití nastartované projekty konverzí industriálních objektů. Osvědčuje se jasná vazba investora a budoucího uživatele. Přispívá k realistické udržitelnosti projektu méně zatíženého půjčkami u bank a vidinou anonymních velikášských investic postavených na prvoplánové exploataci území. Dosud velkou neznámou je budoucí osud železničního areálu Holešovice–Bubny, vzhledem k potížím současného majitele. Stále věřím, že příští projekty ještě vezmou na milost zachované drážní stavby. Z urbanistického hlediska je sporné, co se odehrává v bývalém Ochranném a obchodním přístavu, cynicky přehlceném novou výstavbou. K velkým neuchopeným tématům, která visejí ve vzduchu v Holešovicích, jistě ještě patří tržnice, především pak také holešovická elektrárna a pozoruhodný areál Ferra.

Český historik architektury, jeden ze  tří synů architekta Jaroslava Fragnera. Pracoval jako redaktor odborných časopisů, věnuje se  ochraně a  proměnám průmyslových staveb. Od  roku 2002 je ředitelem Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT, jehož je také zakladatelem.

E15: Citlivé spojení starého a nového může dodat stavbě punc jedinečnosti a pro budoucnost uchovat hodnoty. Proč to nechtějí stavebníci vidět? Přece to nemůže být o tolik dražší? Mohl byste srovnat přístup úřadů a developerů u nás a v Německu či Anglii? Je to především složitější. Současné situaci nahrávají i ceníky stavebních prací, kalkulace by patrně dopadly jinak, kdyby zahrnovaly všechny, i vyvolané náklady, včetně objektivního posouzení, co skutečně stála demolice, včetně nepřímých nákladů hrazených z jiných zdrojů, například formou dotací do životního prostředí a tak dále. Vždy se jedná o nastavené priority. V Porúří kupříkladu projekty konverzí souvisely s vytvářením nových pracovních míst, ale také se stabilizací sociální situace, průmyslové dědictví bylo prostředníkem kulturního zakotvení. Kolegové z Velké Británie a Německa na loňském mezinárodním kongresu TICCIH v souvislosti se současným vývojem připomínali, že rozhodujícím faktorem současné situace je rovněž developerská forma financování výstavby. Tedy rozevírající se propast mezi stavebníkem a budoucím uživatelem, a s tím i méně zájmu

o trvalejší témata a dlouhodobější hodnoty. E15: Kde je ona hranice, kdy ještě ochraňovat a kdy raději ustoupit a nechat developery bez omezení komerčně zhodnotit území, které by jinak nadále strašilo a nežilo? Otázka stojí jinak. Proč by mělo vtažení průmyslového dědictví, paměti míst a výrazných kulturních hodnot do nových projektů bránit zhodnocení území? To přece není pravda. Naopak je bezpočet zcela opačných příkladů. Uvedu ty nejznámější – Manchester na podobném propojení staví velmi úspěšně novou image města. Totéž platí o Essenu či Duisburgu. Developeři jsou jen jednou součástí probíhajícího procesu a operují argumenty, které jsou srozumitelné jim. Rozhodující by měly být nastavené společenské priority a poptávka, která se víc orientuje na individualizované prostředí, ale i společenské priority. Tu hranici docela objektivně vymezuje srovnávací mapování průmyslového dědictví, kterému se věnuje i Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT. Právě s cílem hledat možnosti nového využití. Hranice jistě nemají určovat arogantní mocenské rozhodnutí či komerční tlaky. <

100026038 

Benjamin Fragner: K nejohroženějším průmyslovým památkám patří pivovary >

*LHVH 3DUWQHUSDWįtPH]LSįHGQtPH]LQiURGQtDGYRNiWQtNDQFHOiįHYąHVNpUHSXEOLFH SRVN\WXMtFtSUiYQtSRUDGHQVWYt]HMPpQDYQiVOHGXMtFtFKREODVWHFK

D SUiYQtY]WDK\NQHPRYLWRVWHPEDQNRYQtSUiYR  QiURGQtDPH]LQiURGQtWUDQVDNFHILQDQFRYiQtSURMHNWĻ]DMLÆWĐQt]iYD]NĻ V\WDURYD#JLHVHF]

D SUDFRYQtSUiYROLGVNp]GURMH UHVWUXNWXUDOL]DFHRSWLPDOL]DFHDYĐWÆtIOH[LELOLWDSUDFRYQĐSUiYQtFKY]WDKĻ

VPHMNDO#JLHVHF]

D LQVROYHQFHĆLQQRVWLQVROYHQĆQtFKVSUiYFĻ 

SįtSUDYDLQVROYHQĆQtFKQiYUKĻPH]LQiURGQtLQVROYHQĆQtįt]HQt]DVWXSRYiQtYĐįLWHOĻ

SD\QH#JLHVHF] *LHVH 3DUWQHUYRV3DOiF0\VOEHN2YRFQÛWUK3UDKD7HOZZZJLHVHF] ,ą',ą&=]DSVDQiYREFKRGQtPUHMVWįtNXYHGHQpP0ĐVWVNÛPVRXGHPY3UD]HRGGtO$YORŅND