PŘÍČINY HLADOMORŮ V ROZVOJOVÉM SVĚTĚ SE ZAMĚŘENÍM NA ASII

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE

Petra KVÍTKOVÁ

PŘÍČINY HLADOMORŮ V ROZVOJOVÉM SVĚTĚ SE ZAMĚŘENÍM NA ASII Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Olomouc 2006

Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.

V Olomouci dne 7. května 2006

………………………………. podpis

Děkuji Doc. RNDr. Pavlovi Nováčkovi, CSc. za cenné rady, vstřícný přístup a odborné vedení mé bakalářské práce.

Vysoká škola: Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie

Školní rok: 2004/2005

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro Petru Kvítkovou studijní obor: Mezinárodní rozvojová studia Název tématu: Příčiny hladomorů v rozvojovém světě se zaměřením na Asii

Rámcová osnova: Vymezení základních pojmů (hlad, hladomor, aj.). Hladomory v historii. Klasifikace příčin hladomorů. Podrobná analýza vybraných příkladů (Severní Korea). Aktuální hrozby hladu a jejich příčiny. Možnosti jejich odstranění. Budoucnost a možné hrozby hladomorů.

Rozsah grafických prací: dle potřeby

Rozsah původní zprávy: 35 – 45 stran

Seznam odborné literatury: bude zpracován v průběhu práce

Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Datum zadání bakalářské práce: 2. května 2005

Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2006

…..………………………… Vedoucí katedry

V Olomouci dne 2. května 2005

………………………….. Vedoucí bakalářské práce

Obsah Seznam použitých zkratek .................................................................................................. 7 Úvod..................................................................................................................................... 8 Cíl práce .............................................................................................................................. 9 Použitá metodologie .......................................................................................................... 10 1. Problém hladu ............................................................................................................. 11 1.1. Vymezení základních pojmů................................................................................... 11 1.2. Nerovnost v přístupu k potravinám ......................................................................... 14 1.3. Oběti hladu............................................................................................................. 16 1.3.1. Děti.............................................................................................................. 17 1.3.2. Ženy a muži ................................................................................................ 17 1.3.3. Fyzické projevy spojené s nižším energickým příjmem ................................ 18 2. Hladomory v historii ................................................................................................... 20 3. Klasifikace příčin hladomorů .................................................................................... 21 3.1. Přírodní hladomory................................................................................................. 21 3.1.1. Hladomory způsobené přírodními katastrofami ............................................ 21 3.1.2. Vliv globálního oteplování ........................................................................... 22 3.2. Hladomory vyvolané člověkem .............................................................................. 23 3.2.1. Nadměrné využívání životního prostředí ...................................................... 23 3.2.2. Války ........................................................................................................... 24 3.2.3. Past chudoby................................................................................................ 24 3.2.4. Příčiny populační ......................................................................................... 25 3.2.5. Vliv nedemokratických režimů..................................................................... 25 4. Analýza situace v Severní Koreji ................................................................................ 28 4.1. Současná Korea...................................................................................................... 28 4.2. Hladomor ............................................................................................................... 28 4.3. Aktuální potravinová situace v zemi ....................................................................... 31 5. Řešení potravinového problému ................................................................................. 33 5.1. Prevence hladu ....................................................................................................... 33 5.2. Předpoklady úspěšného řešení ................................................................................ 33 5.3. Způsoby řešení ....................................................................................................... 34 5.3.1. Krátkodobá opatření..................................................................................... 34 5.3.2. Střednědobá opatření.................................................................................... 35

5.3.3. Dlouhodobá opatření.................................................................................... 35 5.4. Rozvojové cíle tisíciletí .......................................................................................... 37 6. Aktuální hrozby hladu ................................................................................................ 38 6.1. Zhodnocení současné potravinové situace ve světe ................................................. 38 6.2. Potravinová bezpečnost v Asii................................................................................ 41 6.2.1. Afghánistán.................................................................................................. 41 6.2.2. Irák .............................................................................................................. 41 6.2.3. Země zasažené tsunami v roce 2004 a problém hladu................................... 42 7. Prognózy do budoucnosti ............................................................................................ 43 7.1. Demografický vývoj............................................................................................... 43 7.2. Potraviny a výživa .................................................................................................. 43 7.3. Produkce plodin ..................................................................................................... 46 7.4. Nové technologie.................................................................................................... 47 7.5. Rybolov ................................................................................................................. 48 Závěr.................................................................................................................................. 49 Shrnutí............................................................................................................................... 51 Summary ........................................................................................................................... 52 Klíčová slova...................................................................................................................... 53 Použité zdroje.................................................................................................................... 54 Přílohy ............................................................................................................................... 57

Seznam použitých zkratek AU

Africká unie

CDI

Centrum informací o obraně

IFAD

Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj

IFPRI

Mezinárodní výzkumný institut pro strategie výživy

FAO

Organizace OSN pro výživu a zemědělství

LDCs

Nejméně rozvinuté země světa

MDGs

Rozvojové cíle tisíciletí

OSN

Organizace spojených národů

PDS

Systém veřejné distribuce potravin

UNICEF

Dětský fond OSN

WFP

Světový potravinový program

WHO

Světová zdravotnická organizace

7

Úvod Jedním z charakteristických znaků dnešního světa je vzrůstající nerovnost. Ta může nabývat různých dimenzí od rozdílů v bohatství, technologiích, kvalitě životního prostředí, až po úroveň zdravotní či sociální péče. Odlišností, které ztrpčují život obyvatelům rozvojového světa, by se jistě dalo nalézt více, ale za jeden z nejpalčivějších problémů můžeme považovat nerovnoměrný přístup k potravinám. Jelikož jsou fyziologické funkce lidského těla stejné u všech obyvatel této planety bez ohledu na jejich původ, je zřejmé, že se jedná o fundamentální výzvu týkající se samotné podstaty lidského bytí. Zajištění přiměřeného množství potravin patří k základním lidským potřebám a bez jeho naplnění není možné rozvíjet další stránky plnohodnotného života. Obyvatelé vyspělého Severu při různých přírodních katastrofách či jiných neštěstích často prokazují značnou míru altruismu a nabízí pomocnou ruku postiženým. K plíživým katastrofám jako je právě nedostatek potravin, však už tak citliví nejsou, přestože hladomoru může padnout za oběť mnohem více lidských životů. Existuje značné množství literatury, internetových zdrojů či názorných videí věnujících se otázce potravinového problému, jen málokdo si však opravdu dokáže představit jaké to je jít dennodenně spát s prázdným žaludkem a ráno se s ním probudit. Jaké to je, když vidíte své vlastní děti umírat hladem. Jaké to je, když vy sami umíráte hladem. Ani já si takovou situaci nedokážu představit a to byl jeden z hlavních důvodů, který mě vedl k výběru tématu mé bakalářské práce. Cílem mé práce bylo proniknout hlouběji do problematiky nedostatku potravin a analyzovat příčiny potravinových krizí provázejících lidstvo po celou jeho historii. Ve své práci jsem se zaměřila nejen na řešení těchto krizí, ale také na jejich prevenci. V neposlední řadě bych chtěla apelovat na to, že podvýživa a hladomory jsou jevy, se kterými se v dnešní době dokážeme vypořádat. V zahajovacím proslovu na Summitu tisíciletí stanovil generální tajemník OSN Kofi Annan základní etickou výzvu naší doby: „V době, kdy lidstvo začíná odhalovat kód lidského života a může své poznatky během sekund přenášet z kontinentu na kontinent, nemůže žádná matka na světě pochopit, proč by její dítě mělo zemřít na podvýživu či nemoc, která se dá vyléčit.“ Doufám, že i má práce bude výzvou k uvědomění si toho, že ačkoliv je potravinový problém tichým a plíživým nepřítelem, neznamená to, že neexistuje.

8

Cíl práce Cílem této práce je komplexně zmapovat problematiku potravinového problému v rozvojovém světě. První kapitola poskytuje základní informace o celé problematice od zhodnocení současných nerovností v přístupu k potravinám, přes vymezení základních pojmů až po dopady hladovění na lidský organismus a jednotlivé skupiny obyvatel. Druhá kapitola týkající se hladomorů v historii na vybraných příkladech dokumentuje, že s problémy se zajištěním potravin se lidé potýkali již v minulosti. Jak již sám název napovídá, nejvíce prostoru bude věnováno podrobné analýze jednotlivých příčin způsobujících potravinové krize. Příčiny jsou děleny na přírodní a člověkem způsobené a v rámci těchto dvou kategorií jsou dále rozdělovány podle faktorů, které krizi vyvolaly nebo k ní zásadním způsobem přispěly. Na konkrétním příkladu hladomoru v Severní Koreji bude podrobně ilustrována komplexnost a provázanost jednotlivých příčin krize – to, že primárním hybatelem hladomoru mohou být přírodní události jako je povodeň či sucho, ale to jaký budou mít dopad na populaci zaleží na organizaci společnosti. V následující kapitole jsou diskutována možná řešení potravinových krizí, která jsou klasifikována na krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Každé této kategorii je věnován prostor, kde jsou vysvětleny konkrétní způsoby jak dosáhnout požadovaných výsledků. Na konci této kapitoly je krátce analyzován pokrok v redukci počtu hladovějících, tak jak se k němu země zavázaly v Rozvojových cílech tisíciletí. Závěrečné kapitoly této práce jsou věnovány aktuálním hrozbám hladu a prognózám do budoucnosti. Celá problematika potravinového problému je mnohem širší, avšak na její hlubší analýzu z důvodu omezeného rozsahu práce nezbývá prostor.

9

Použitá metodologie Při vypracovávání bakalářské práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru a následné analýzy dat. U sběru informací byly využity jak internetové zdroje tak knihy věnujícími se danému tématu. Časově nejnáročnější etapou byla analýza získaných informací, jelikož byla velká část potřebných zdrojů dostupná v anglickém jazyce a pro jejich použití bylo nutné je nejdříve přeložit a teprve poté bylo možné analyzovat je. Jednalo se zejména o dokumenty a výroční zprávy nejvýznamnějších organizací zabývajících se danou problematikou jako je FAO nebo WFP. Tyto dokumenty byly zpracovány v kapitole Prognózy do budoucnosti a v části kapitoly Aktuální hrozby hladu. Z informací internetových zdrojů, věnujících se danému tématu, vychází kapitola Analýza situace v Severní Koreji. Nejrozsáhlejší kapitola této práce Klasifikace příčin hladomorů kombinuje jak internetové, tak knižní zdroje. Studium literárních pramenů bylo využito zejména v kapitolách Problém hladu, Řešení potravinového problému a Hladomory v historii. Stěžejními literárními zdroji v tomto případě byly následující publikace: Crow, B. (2000):Understanding famine and hunger, Hareide, D. (1991): Vulnerability to famine a Jeníček, V., Foltýn, J. (2003): Globální problémy a světová ekonomika. K doplnění některých kapitol jsou použity informace z knih, které jsou dostupné v elektronické podobě. Veškerá citovaná literatura je uvedena v Použitých zdrojích. Uvozovkami jsou označeny ty části textu, které byly citovány z dostupných zdrojů přímo. Při tvorbě této práce bylo také využito poznámkového aparátu, přičemž poznámky pod čarou slouží k vysvětlení některých uvedených skutečností a tudíž k jejich lepšímu pochopení. Následně vznikl ucelený text, který je výsledkem této práce.

10

1. Problém hladu 1.1. Vymezení základních pojmů Abychom mohli analyzovat problém výživy a hladu je třeba rozlišovat mezi termíny hlad (hladomor) a chronická podvýživa. Za hladomor je označována „krize, při níž lidé hladoví v důsledku nedostatečného příjmu potravy a současně je spojena s prudkým vzrůstem úmrtnosti v důsledku zvýšeného výskytu onemocnění.“ (CROW, 2000, s. 52) Hladomor probíhá na konkrétním místě v konkrétním čase – můžeme zmapovat místo, kde se vyskytuje, podobně můžeme mluvit o rocích hladu. (HAREIDE, 1991, s. 7) HAREIDE (1991) popisuje hladomor jako morální anomálii – lidské tělo ztrácí na váze a pomalu umírá. Hlad definuje jako sociální syndrom, proces možno popsat jak sociálně, demograficky tak ekonomicky. Hladomor bývá někdy charakterizován také jako katastrofa, se kterou se společnost není schopna vypořádat a vyžadující vnější pomoc. (HAREIDE, 1991, s. 7) Hlad navíc způsobuje i velké změny v chování člověka, nerespektování civilizačních a kulturních norem, sociální rozklad apod. (JENÍČEK, 2003, s. 118) Většina autorů popisuje průběh hladomoru ve třech fázích. Po počátečním stádiu nedostatku přichází druhé stádium mnohem větší nouze a drahoty. Závěrečná fáze je charakterizována obrovskou úmrtností. (HAREIDE, 1991, s. 8) Těmto třem stádiím se podrobně věnuje DIRKS (in: HAREIDE, 1991): První stádium: je charakterizováno intenzivními a hyperaktivními interakcemi prakticky ve všech sférách. Může zahrnovat migraci, altruistické vztahy, projevy náboženských rituálů a politického neklidu. V této fázi lidé ještě nejsou tolik vyčerpaní a mohou představovat potenciální hrozbu pro vládu. Druhé stadium: se projevuje vzrůstající nedostatkem energie, bílkovin a poklesem lidských aktivit. Sociální závazky se rozpadají, funkce rodiny zatím zůstává neporušena. Vzrůstají různé projevy agrese proti vládě – ty často vedou k hlubšímu kolapsu , objevují se krádeže, vraždy či dokonce kanibalismus. Třetí stádium: v této fázi se hroutí úsilí rodin o kooperaci. Členové rodiny se rozptylují, jedinec se s námahou postará sám o sebe (natož pak o ostatní členy rodiny). Neznamená to ale, že by tato fáze nebyla prostoupena altruismem. Během hladomoru v severní Etiopii se starší lidé rozhodli nepřijímat jídlo, aby tak dali šanci přežít dětem. Situace může být označena jako extrémní dezintegrace a apatie. Bohatší skupiny lidí však tato situace často neohrozí, dokážou se vyhnout fyzickému utrpení a dokonce mohou profitovat z utrpení

11

ostatních. Jakmile proces dosáhne tohoto stádia, lidé většinou neumírají kvůli naprostému hladovění, ale kvůli onemocněním, která dosahují epidemických rozměrů – nejčastěji se jedná o choleru, průjmy, tuberkulózu, neštovice, spalničky či spálu. (HAREIDE, 1991, s. 9) Změnami ve společnosti vedoucí ke krizi se zabývá i CROW (2000), který je ovšem člení do čtyř následujících fází (mohou trvat měsíce i roky): 1. nouze, nedostatek potravy; bezprostřední příčina hladomoru nutící obyvatele k úsporám 2. strategie jak zvládnout nouzi; krátkodobá migrace za účelem hledání obživy, prodej majetku 3. zhroucení společnosti: vyčerpání, rozptýlení a masová migrace obyvatel 4. příchod do uprchlických táborů (CROW, 2000, s. 53)

DEWAAL (in: CROW, 2000, s. 55) se zabývá třetí a čtvrtou fází „sociálního kolapsu“ přičemž tvrdí, že posun od strádání ke kolapsu (většinou způsobený válkou, nájezdy, či jinou formou násilí) je to, co vede k masovému hladovění. „Lidé čelící nedostatku jídla a dalších základních životních potřeb migrují, aby našli práci, potraviny, vyhledali příbuzné, cestují na trh za účelem prodeje svého majetku. Některé části jejich majetku (dům, půda a další nepohyblivý majetek) zůstanou dočasně opuštěny a tudíž i vystaveny nebezpečí poškození či krádeže. Movitý majetek jako dobytek, může zemřít během cesty. Navzdory tomu zisky pro migranty v takovém období jsou vždy větší než ztráty – podmínky doma by byly horší.“ (CROW, 2000, s. 55) Sociální kolaps nastane, jakmile selžou strategie jak přežít krizi. V okamžiku, kdy lidé už déle nevěří, že je možné zachránit jejich životy. Mezinárodní pozornost je většinou omezena pouze na koncová stádia, kdy oběti opustily své domovy a migrují v zoufalé touze najít potraviny. (CROW, 2000, s. 54) Snaha přežít krizi přináší také náhlou a dramatickou změnu v ekonomickém myšlení rolníka. Rolníci se zoufale snaží uprchnout ze samozásobitelského systému a zapojit se do tržního systému a výměny zboží. Trh přebírá mnohem větší důležitost než dříve, jelikož si rolníci uvědomují jak jejich přežití závisí na zisku, aby si mohli koupit potraviny. (CROW, 2000, s. 59) Chudí lidé, kteří nevlastní žádné výrobní prostředky vyjma své vlastní pracovní síly (kterou se snaží prodat, aby si mohli koupit jídlo), patří ke skupinám nejvíce citlivým na tržní podmínky. Mnoho obětí hladomorů proto tvoří námezdní rolníci nevlastnících půdu. (CROW, 2000, s. 71)

12

Hladomor je popisován jako výsledek dvojího selhání. Zaprvé se jedná o selhání běžného systému produkce/distribuce – neschopnost zajistit potraviny pro populaci. Zadruhé jde o neúspěch krizového systému, který nastupuje po nezdaru běžného systému.

V mnoha částech světa, kde se hladomor nevyskytoval po několik desetiletí, trpí velká část populace dlouhodobými nutričními ztrátami. Tento stav je označován jako chronický hlad, a jen málokdy získá pozornost médií, ačkoliv může zabít globálně více lidí než akutní krize (hladomor). (CROW, 2000, s. 52) Chronický hlad je oproti hladomoru široce rozšířený a dlouhotrvající. (HAREIDE, 1991, s.7) V posledních několika desetiletí došlo k určitým pokrokům v odstranění nebo alespoň ve snížení akutních projevů hladu a některých forem podvýživy. Naproti tomu menších úspěchů bylo dosaženo v úsilí o eliminaci chronického hladu a zajištění potravinové bezpečnosti1. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 138)

„Vedle nedostatečného energetického příjmu může další problém výživy spočívat v absenci některých důležitých látek v potravinách. V tomto smyslu se o tomto jevu hovoří jako o skrytém hladu.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s.128).V některých oblastech lidé jedí jen jeden druh potraviny po celý život. Tato potravina sice může být energeticky bohatá a člověka nasytí, chybí jí ale některé pro organismus důležité látky. Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003), kolem 200 mil. obyvatel světa trpí chronickým nedostatkem vitamínu A. Podle IFPRI (2005) nedostatek vitamínu A ovlivňuje imunitní systém přibližně 40 % dětí mladších pěti let věku v rozvojových zemích a vede každý rok přibližně k úmrtí 1 milionu dětí. V některých zemích je situace ještě horší, jako například v Indii, kde nedostatkem vitamínu A trpí až 60 % dětí předškolního věku. Deficit železa způsobuje chudokrevnost u 1,5 mld lidí. Nedostatek železa postihuje až 70 % žen v Indii a 50 % v subsaharské Africe. (IFPRI, 2005, s. 2) „Dvě sta až tři sta milionů lidí je postiženo endemickou strumou2 z nedostatku jódu. Nedostatek těchto látek způsobuje kožní nemoci, při dlouhodobém deficitu minerálních látek špatný vývoj kostí, při hypo- a avitaminózách k chorobným stavům, jako jsou kurděje3, beri

1

Potravinové bezpečnosti je podle definice FAO dosaženo pokud všichni lidé v dané zemi mají bezpečný přístup k dostatečnému množství výživných potravin, aby mohli vést zdravý a aktivní život. 2 struma - zvětšení štítné žlázy v důsledku nedostatku jódu, velká struma může stlačovat průdušnici nebo způsobovat poruchy polykání 3 kurděje – avitaminóza z nedostatku vitamínu C, projevuje se krvácením z dásní až ztrátou zubů, špatným hojením ran, sníženou odolností

13

beri4, křivice5 a pelagra 6s nevratnými změnami na organismu.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 126) Dle JENÍČKA a FOLTÝNA (2003, s. 127) je problém skrytého hladovění snáze řešitelný než nedostatek energie - řešení spočívá v osvětě a v dodání potřebných látek postiženým (např. ve formě tablet).

Graf č. 1: Nedostatek vitamínu A u dětí předškolního věku, 1990–2000

Zdroj: BRAUN (2005, s. 2)

1.2. Nerovnost v přístupu k potravinám „Potravinový problém je obecně považován za jeden z nejvýznamnějších problémů současného světa. Ve své podstatě představuje velmi široký komplex ekonomických, sociálních, demografických, technologických a politických aspektů výroby, rozdělování, směny a spotřeby potravin. Potravinový problém je zdrojem napětí a znamená vážnou hrozbu dalšímu rozvoji společnosti.“ (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 111) Tento svět je rozdělen zhruba na tři typy států: 1. ty jejichž obyvatelstvo vynakládá množství peněz na to, aby netloustlo 2. ty jejichž obyvatelstvo jí, aby žilo 3. ty jejichž obyvatelé nevědí, odkud se vezme další jídlo.

4

beri beri – onemocnění nervového systému způsobené nedostatkem vitamínu B1 křivice – onemocnění způsobené nedostatkem vitamínu D, nemoc způsobuje těžké nevratné deformity kostry 6 pelagra – avitaminóza způsobená nedostatkem nikotinové kyseliny, způsobuje kožní, zažívací a nervové poruchy 5

14

Společně s těmito rozdíly existují ostré kontrasty v nemocnosti obyvatelstva a v průměrné délce života. (LANDES, 2004, s. 19)

Obr.č.1: Spotřeba potravin ve světě (1999-2001)

Upraveno autorkou podle následujícího zdroje: FAO Statistic Division (2003a)

Rozvinuté země vyrábějí kolem 50 % celosvětové produkce potravin, přičemž zde žije zhruba 15 % celkové populace. V rozvinutých ekonomikách je produkce potravin na obyvatele asi 3,5krát vyšší než v rozvojových zemích. (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 111) Rozvinuté země jsou charakteristické přebytkem potravin, zatímco v chudých ekonomikách panuje obecný nedostatek potravin pro široké masy obyvatelstva projevující se podvýživou a s tím spojenými nemocemi (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 117) V 70. letech se ve vývoji světové ekonomiky projevila strukturální krize charakterizovaná krizí energetickou (hlavně ropnou), surovinovou a potravinovou. Potravinová krize propukla v roce 1972 v důsledku stoleté neúrody, která postihla jižní a jihovýchodní Asii a subsaharskou Afriku, a v důsledku omezování osevních ploch hospodářsky vyspělých zemí. Absolutní nedostatek potravin a růst jejich cen byl do dvou let zastaven, a od té doby se tento problém stal v rozvojových zemích chronickým. (NEZVAL, 2000, s. 19) Podle OSN (2002) produkce potravin v průběhu posledních 50 let roste zcela nebývalým tempem, předstihuje dokonce i tempo růstu populace, která se za stejnou dobu zdvojnásobila. Více než 830 milionů lidí – tedy více, než kolik jich žije např. v Evropě – však stále trpí hladem. (OSN, 2002, s. 142) Hladovění postihuje každého sedmého člověka na Zemi. (OSN, 15

2002, s. 36) Podle OSN v jižní Asii hladoví jeden člověk ze čtyř. V sub-saharské Africe dokonce jeden ze tří. OSN (2002) deklaruje, že hlad a podvýživa nepramení až tak z nedostatku potravin, jako spíše z chudoby postižených lidí, kteří si prostě nemohou koupit jídlo. Podle statistiky FAO (2006) hladoví více než 30% populace ve více než 70 rozvojových zemí. Z celkového počtu podvyživených žije podle údajů FAO: •

221,1 milionů v Indii

•

203,5 milionů v Subsaharské Africe

•

142,1 milionů v Ćíně

•

519 milionů v Asii a Pacifiku

•

52,9 milionů v Latinské Americe a Karibiku

•

33,1 milionů na Blízkém Východě

Obr.č.2: Podvyživené obyvatelstvo v jednotlivých zemích světa v letech 2000-2002

Upravenou autorkou podle následujícího zdroje: FAO (2005a)

1.3. Oběti hladu Jak uvádí WFP (2006b) hlad postihuje obyvatele všech věkových kategorií. Od dětí, jejichž matky je nemohou kojit pro nedostatek mléka, po lidi vyššího věku, kteří nemají příbuzné, jenž by se o ně postarali. Stejně tak útočí na obyvatele chudinských čtvrtí, sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS či farmáře nevlastnící půdu. Začarovaný kruh hladovění se

16

rozšiřuje nejen kratší délkou života hladovějících, ale přenáší se také na další generace. Podvyživené matky rodí děti s velmi nízkou porodní váhou. Každý rok se v rozvojových zemích narodí více než 20 milionů kojenců s nízkou porodní váhou – 30% z nich v Indii a Bangladéši. (WFP, 2006b) Tři čtvrtiny všech hladovějících žijí ve venkovských oblastech, zejména v Asii a v Africe – jsou naprosto závislí na zemědělství a nemají žádný alternativní zdroj příjmu či jiné zaměstnání a proto jsou obzvláště zranitelní v době nějaké krize. Podle údajů FAO polovinu z 815 milionů hladovějících v rozvojových zemích tvoří rodiny rolníků závislé na omezeném množství půdy náchylné k přírodním katastrofám jako jsou sucha či povodně. Jednu pětinu tvoří rodiny farmářů pracující na nevlastní půdě. Kolem 10 % tvoří komunity závislé na pastevectví, rybolovu či lesním hospodářství.

1.3.1. Děti Jak uvádí odhady WFP (2006b) podvýživou trpí 167 milionů dětí mladších pěti let – a to jak výsledkem akutní krize tak chronického hladu. To znamená, že děti tvoří 20 % všech hladovějících. Podvyživené děti ztrácí svou přirozenou zvídavost a vůli k dětským hrám. Miliony dětí jsou nuceny předčasně ukončit školní docházku – a to jak z důvodu špatné koncentrace hladových dětí, tak z potřeby jejich přispění k práci na poli či v domácnosti. Škola je pro hladovějící rodinou chápána jako přepych. Světový potravinový fond již téměř 40 let zajišťuje bezplatné školní obědy jako stimulaci docházky dětí z chudých rodin do školy. Výzkumy prokázaly, že programy bezplatného stravování ve škole podpořily výkony dětí ve třídě a také významně zvýšily docházku do školy. WFP (2006) také zajišťuje příděly jídla pro rodiny, které posílají dívky do školy, což pomohlo zvýšit docházku dívek do školy o 50 %.

1.3.2. Ženy a muži Jídlo přicházející do domácnosti může být rozdělováno nerovnoměrně. Kulturní tradice a uspořádání společnosti často způsobují to, že ženy jsou mnohem více vystaveny účinkům hladu. Sedm z deseti hladovějících tvoří právě ženy a dívky. Podvýživa hraje klíčovou (resp. negativní) roli u těhotných a kojících žen – podvyživené a zakrslé matky často rodí děti s nízkou porodní váhou. (WFP, 2006b) Podle tvrzení Pavly GOMBY (2002) má podvýživa nejničivější účinky na lidský plod. „Pokud během vývoje v těle matky a poté v kritickém období prvních tří let života dítě není dostatečně živeno, tento handicap již později nemůže dohnat, protože jeho tělo nemělo 17

potřebný stavební materiál pro tvorbu enzymů, hormonů a ostatních látek, kterých je zapotřebí pro vývoj nervového a imunitního systému.“ Podle WPF (2006a) je důležité především vzdělávání matek. Ty často vědí pouze málo o tom jak nejlépe využívat jim dostupné potravinové zdroje. Výzkumy ukazují, že vzdělané matky rodí zdravější a lépe živené děti. Problematice se dále věnuje CROW (2000, s. 68). Někteří členové rodiny, znatelně postarší lidé, děti a ženy mohou dostat méně jídla než dospělí muži. Sama domácnost se během krize může změnit. Děti a starší členové rodiny mohou být opuštěni, další mohou hledat práci jinde a zanechat tak členy rodiny bez nároků na jídlo. Domácnost se může zhroutit. V jižní Asie jsou to právě ženy, kdo nejvíce trpí nedostatkem jídla7. Přestože ženy kvůli své drobnější tělesné konstrukci a menšímu množství svalů potřebují asi o 25 % méně energie, potřebují relativně více některých důležitých látek a to zejména v těhotenství.

1.3.3. Fyzické projevy spojené s nižším příjmem - na svoji výšku hubení jedinci - na normální aktivitu nedostatečný příjem energie - apatie8 - vyšší náchylnost k nemocem - špatný zdravotní stav matek a novorozenců - zdravotní problémy pramenící z kvalitativních a kvantitativních nedostatků stravy (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 114)

Lidé často umírají, jelikož existuje úzká souvislost mezi podvýživou a onemocněním. PAYNE (in: CROW, 2000, s. 54) poznamenává, že jedno posiluje druhé a často je nemožné rozpoznat příčinu psychického stresu či smrti. „Infekce může způsobit ztrátu chuti k jídlu a odtud vzniká podvýživa; výsledkem může být také ochuzení těla o specifické živiny, což vede k oslabení imunitního systému a umožňuje rozvoj závažnější infekce. “

7

V některých kulturách je pro muže je všeobecně považováno za nevhodné jíst ve společnosti ženy. Žena může konzumovat potravu teprve až po svém manželovi. 8 apatie znamená. zeslabení vnímavosti a citové odezvy vůči situaci, lhostejnost, neúčastný vztah k okolí

18

2. Hladomory v historii „Hlad se u člověka vyskytuje během celého vývoje lidstva. Historické záznamy se zmiňují celkem o 462 velkých hladomorech. První zachovaný písemný důkaz o hladu pochází z Egypta z doby zániku Staré říše (po roce 2263 př. n. l.). Hladomory postihovaly a stále postihují rozsáhlé oblasti světa. Hladomory v Číně9 a Indii připravily o život desítky milionů lidí.“ (JENÍČEK,FOLTÝN, 2003, s. 122) Klasickým příkladem země, kterou v 19. století postihl hladomor je Irsko. K velkým hladomorům došlo i na Ukrajině a v Rusku v období násilné kolektivizace zemědělství. V 19. století zemřelo v důsledku hladu nejméně 150 milionů lidí, ve 20. století se pohybují odhady OSN mezi 100–120 milionů. Každý den umírá hladem v průměru 35 000 lidí10. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 122) V rozvojovém světě se v období 70. až 90. let snížil podíl i počet podvyživených na celkové populaci. Podle WPF (2006c) se mezi léty 1970–1997 celkový počet hladovějících poklesl z 959 milionů na 791 milionů. Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003, s. 123) nejúspěšnější oblastí byla východní a jihovýchodní Asie: počet hladovějících se od let 19691971 snížil ze 476 na 220 mil. v letech 1996–1998 , v relativním vyjádření ze 41 % na 12 % obyvatelstva. CROW (2000, s. 67) píše, že tato oblast zahrnovala nově industrializované země východní Asie (kde pozemková reforma a prudký průmyslový růst vyrovnaly vlastnické poměry a vytvořily pracovní příležitosti) a Čínu, kde vytváření živobytí a rozsáhlý systém veřejné podpory (zahrnující distribuci potravin) omezily chronický hlad. V Latinské Americe došlo k poklesu podílu podvyživených z 19 % v letech 1969–1971 na 11 % v letech 1996–1998, počet podvyživených však mírně vzrostl. V subsaharské Africe se sice ve stejném období podařilo podíl hladovějících obyvatel snížit o 4 %, tento region se však i nadále vyznačuje nejvyšším podílem podvyživených obyvatel na celkové populaci (34 %) ze všech rozvojových oblastí. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 123-124)

9

Evariste Huc (in: LANDES, s. 340), který v letech 1839 až 1851 cestoval po Číně jako misionář,

vypovídá: „…není pochyb, že v žádné jiné zemi nelze nalézt takovou hloubku katastrofální chudoby jako v Číně. Neuplyne rok, v němž by v některé části Číny nezhynul obrovský počet lidí hlady; a množství těch, kdo žijí ze dne na den, nelze spočítat. Ať už úrodu v jedné provincii poškodí sucho, záplavy nebo jakékoli jiné neštěstí, jsou dvě třetiny obyvatelstva okamžitě odsouzeny k hladovění.” 10

WPF (2006) uvádí 25 000 obětí hladu denně

19

Podle údajů WFP (2006c) dosáhl do roku 2000–2002 celkový počet hladovějících 852 milionů: 815 milionů v rozvojových zemích, 28 milionů v transformujících se zemích a 9 milionů v zemích vyspělých.

Graf č.2: Počet podvyživených obyvatel podle regionů (v mil.), 2000–2002

Zdroj: FAO (2005c, s. 117)

20

3. Klasifikace příčin hladomorů Dle WFP (2006d) z čistě kvantitativního hlediska existuje dostatek potravin k uživení všech obyvatel na Zemi. Potraviny nikdy neexistovaly v takovém hojném množství jako nyní, a proto zůstává otázkou proč v rozvojových zemích hladoví 815 milionů lidi. Jak uvádí CROW (2000, s. 53), příčiny hladomoru jsou komplexní. K zjednodušení se hladomory rozdělují na přírodní (způsobené extrémní klimatickou abnormalitou jako jsou sucho, povodně, mrazy nebo bouře) a vyvolané člověkem. Přírodní hladomory můžeme chápat jako nevyhnutelné, zatímco ty způsobené člověkem plynou z nějaké formy lidského selhání. Obecně se předpokládá, že hladomory vyvolané klimatickou abnormalitou vedou k nezdaru sklizně a tím k redukci dostupnosti a množství potravin. Avšak sucho, povodně či bouře se vyskytují často na celém světě a jsou zřídkakdy spojeny s hladem. Při takových situacích je počasí většinou pouze jeden z dalších faktorů, které vedou k hlubší zranitelnosti živobytí. (CROW, 2000, s. 57) „V letech 1961–70 utrpělo zhruba dvaadvacet zemí v takzvaných klimaticky nepříznivých oblastech (náchylným k záplavám nebo suchu) škody ve výši téměř 10 miliard dolarů způsobené cyklony, tajfuny, suchem a podobnými pohromami – což je téměř tolik, kolik tyto země dostaly na půjčkách od Světové banky, takže jim na rozvoj nezbylo téměř nic. V Indii, která se snaží dosáhnout 2-3 procentního ročního nárůstu v produkci potravin, může jedna špatná pěstitelská sezóna snížit výnosy o více než 15 procent.“ (LANDES, 2004, s. 35-36) Jak uvádí DREZE a SEN: „Hlad je sociální fenomén. Zahrnuje neschopnost velkých skupin lidí ustanovit kontrolu nad potravinami ve společnosti, v níž žijí. Jako primární hybatel hladomoru byly rozpoznány přírodní události jako je povodeň či sucho, ale to jaký budou mít dopad na populaci zaleží na organizaci společnosti.“ (In: CROW, 2000, s. 57)

3.1. Přírodní hladomory 3.1.1. Hladomory způsobené přírodními katastrofami „Přestože je klima ve všech oblastech světa dlouhodobě poměrně stabilní, krátkodobě dochází k odchylkám teplot, síly větru, množství srážek apod. od průměrných ročních hodnot, což mimo jiné negativně ovlivňuje velikost úrody. Dochází například k neočekávaným suchým obdobím, záplavám, zemětřesením, přemnožení škůdců. Tyto jevy člověk těžko předpovídá a nemůže se před nimi efektivně bránit.” (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 129)

21

Podle WPF (2006d) jsou přírodní katastrofy jako záplavy, tropické cyklony nebo dlouhotrvající sucha na vzestupu s katastrofickými následky pro potravinovou bezpečnost v rozvojových zemích. Dopad přírodních katastrof je mnohem horší v zemích rozvojových, jelikož jejich populace si většinou nemůže dovolit přestěhovat se z oblastí náchylných k pohromám. Jejich ekonomika a infrastruktura je velmi křehká, takže přírodní katastrofa může překazit celý proces rozvoje země. Působení přírodního jevu na obyvatele se liší podle několika faktorů, např. polohy jejich obydlí, povolání, sociálního statusu či kulturních nebo politických faktorů. I když přírodní pohroma podstatně nemusí redukovat celkové zásoby potravin, může mít katastrofický dopad na určité skupiny obyvatel. Nejhůře jsou většinou zasaženy nejchudší vrstvy obyvatel, což potom dále prohlubuje jejich chudobu a hlad. (FAO, 2005, s. 12-13) Sucho je nyní nejčastější příčinou potravinových krizí. V roce 2004 opakovaná sucha způsobila zničení úrody a značné ztráty hospodářského zvířectva v Etiopii, Eritreji, Somálsku, Ugandě a Keni. (WFP, 2006d) Africký kontinent je náchylný k suchům částečně kvůli geografii, ale často také kvůli nevhodným zemědělským praktikám. (BAMFORD, 2006) Chudí farmáři v Etiopii či Guatemale se snaží s nedostatkem srážek vypořádat prodejem dobytka, aby byli schopni pokrýt náklady na nákup jídla.Ale následné dlouhodobé periody sucha vyčerpají jejich zásoby. Jak ale polemizuje HAREIDE (1991, s. 18) s velkými suchy se v 80. letech potýkala také Austrálie a USA, ale hladomor nenastal. To jenom potvrzuje fakt, že nikdy neexistuje jen jedna příčina hladomoru – příčiny jsou vzájemně propojeny (zřejmý je vliv vyspělosti dané země).

3.1.2. Vliv globálního oteplování „Vědecké názory na dopad skleníkového efektu11 na zemědělství nejsou zdaleka jednotné. Není jisté, zda díky zvýšené koncentraci oxidu uhličitého dojde k růstu zemědělské produkce v některých regionech a zda to bude stačit ke kompenzaci ztrát jiných regionů. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře bude mít pravděpodobně příznivý vliv na pěstování plodin v mírním pásmu12 (pšenice, brambory), negativně se projeví na růstu kukuřice a prosa – životně důležitých plodin pro Afriku. Úrodnost rýže klesá, překročí-li průměrná denní teplota hranici 35º C. Řada zemí Asie se této teplotě blíží.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 130). Mnoho farmářů z rozvojových zemí uvedlo, že jistota příchodu dešťů se během 11

Jak vyplývá ze zprávy FAO (2002, s. 7) neočekává se, že by globální oteplování ovlivnilo dostupnost potravin v celosvětovém měřítku, na regionální a lokální úrovni však může mít řadu závažných dopadů. 12 Zatímco v subtropickém a tropickém pásu je očekáván pokles.To by mohlo v budoucnu prohloubit závislost rozvojových zemí na dovozu potravin ze zemí v mírném pásmu.

22

posledních let snížila, což může být chápáno jako důsledek globálního oteplování. (BBC, 2006c)

3.2. Hladomory vyvolané člověkem 3.2.1. Nadměrné využívání životního prostředí Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003, s. 129) „lidé zapříčiňují potravinové problémy i použitím nevhodných zemědělských praktik, kdy se snaží získat co nejvyšší krátkodobý výnos. Dochází tak k vyčerpání živin obsažených v půdě, degradaci půdy a nemožnosti ji v budoucnosti obdělávat.“ Dle JENÍČKA a FOLTÝNA (2003, s. 129) je vlivem lidské činnosti ve světě extrémně degradováno 9 mil. ha půdy. Špatné zemědělské praktiky se podílejí na degradaci půdy 28 %. Na degradaci půd se podílejí další faktory, např. rozorávání půd na svazích bez zabezpečení proti vodní erozi, nízká ochrana proti větrné erozi, zasolování půd v zavodňovaných oblastech a nadměrná pastva. Půda nedokáže zajistit obživu pro všechny. Z uvedeného důvodu se každým rokem zvyšuje počet zbídačených rolníků, kteří utíkají do měst v představě, že zde naleznou lepší životní podmínky. (LACINA, 1988, s. 27) ZELENÁ REVOLUCE Tzv. zelená revoluce padesátých až osmdesátých letech 20. století přinesla do rozvojových zemí masové využívání nově vyšlechtěných vysokoplodicích odrůd pšenice, rýže, sóji, kukuřice apod. na úkor tradičních místních plodin. Zatímco v Evropě se tyto změny zaváděly postupně během 50.-80. let, v rozvojových zemích se jednalo o změnu příliš rychlou. Prudké zvýšení výnosů bylo kromě zhoršování úrodnosti půd doprovázeno také rychlým zadlužováním rolníků nucených kupovat agrochemické látky k ošetřování porostů těchto plodin. (JOHANISOVÁ in: MÁCHAL, 2000, s. 111) V současné době se často hovoří o druhé zelené revoluci, kterou by mělo být využití biotechnologií, respektive geneticky modifikovaných organismů v zemědělství. Tuto strategii prosazují především politici z USA, Austrálie a některých rozvojových zemí (Argentina, Chile), kteří se domnívají, že by tyto nové technologie mohly vyřešit rozpor mezi růstem populace a zvyšující se potřebou potravin. (EXNEROVÁ, 2005, s. 48)

23

3.2.2. Války „Nedostatkem potravin jsou nejvíce postiženy země, ve kterých dlouhodobě dochází k válečným konfliktům, k občanským nepokojům nebo k terorismu. Navzdory tíživé ekonomické situaci řady rozvojových zemí se vojenské výdaje zvyšovaly po celé poválečné období. Výdaje na zbrojení jsou 20krát vyšší než rozvojová pomoc poskytovaná rozvinutými zeměmi a mezinárodními organizacemi.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 133) Podle WFP se počet krátko a dlouhodobých potravinových krizí od roku 1992, které můžou být připsány lidským aktivitám, zdvojnásobil – z 15 na 35 %. Jak dodává JENÍČEK a FOLTÝN (2003, s. 133) krize vyvolané konflikty nemají dopad pouze na postiženou oblast výpadky zemědělské produkce, nedostatkem zásob a růstem cen potravin. Boje vyhání miliony lidí z jejich domovů, což následně vede k nejhorším potravinovým krizím. Migrace potom postihuje i okolní země. Podle WFP (2006d) stupňující se konflikt v súdánském Darfuru vyhnal více než milion lidí, což urychlilo potravinovou krizi v regionu. Pokračující situace v Iráku je hlavním zdrojem chudoby a hladu stovek tisíc lidí. (BRAUN, 2005, s. 3) Během konfliktů se potraviny mohou také stát účinnou zbraní. Vojáci se často snaží zdecimovat protivníky zabavením nebo ničením potravin a dobytka. Pole a vodní zdroje mohou být buď zaminovány nebo otráveny. Farmářům potom nezbývá jiná možnost než oblast opustit. (WPF, 2006d)

3.2.3. Past chudoby Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003) „existuje přímá vazba mezi chudobou a hladem: chudoba zapříčiňuje chronický hlad a ten zpětně přispívá k chudobě. Nízká kupní síla způsobuje potravinovou nejistotu obyvatel.“ Dle WFP (2006d) si farmáři v rozvojových zemích často nemohou dovolit zasít a pěstovat plodiny, které by uživily jejich rodiny. Ostatní postrádají půdu, vodní zdroje či vzdělání, které by umožnily položit základy pro lepší budoucnost. Chudobou zasažené rodiny nemají dostatek peněz, za které by si mohly koupit či vyprodukovat jídlo. Na druhé straně nedostatek jídla způsobuje slabost a jednotliví členové nemohou pracovat natolik, aby si zajistili dostatečný finanční příjem. Bludný kruh chudoby popisuje NEZVAL (2000, s. 102) takto: „Nízké důchody vedou k nízkým úsporám, nízké úspory zpomalují růst kapitálu, nedostatečný kapitál brání zavádění nových strojů a rychlému růstu produktivity. Nízká produktivita vede k nízkým důchodům atd.“ JENÍČEK a FOLTÝN (2003, s. 133) píší, že většina postižených žije ve venkovských oblastech, a proto je velmi důležité věnovat pozornost rozvoji venkova a zemědělství. Podle

24

FAO žije ve venkovských oblastech 75 % hladovějících. Jak uvádí Milénium projekt: „globálním epicentrem chudoby je drobný rolník.“ (FAO, 2005, s. 4) Proto je nutné zvýšit produktivitu zemědělství, podporovat zemědělský výzkum, více investovat do infrastruktury, do vzdělání a zdravotnictví. Jelikož otázkou zůstává, kde vzít finanční prostředky, jeví se finanční pomoc ze strany rozvinutých států jako nevyhnutelná. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 133) „Nalezení cesty k prolomení bludného kruhu chudoby bude pro každou zemi individuální. Mnoho závisí na jejich přírodních podmínkách, rozsahu půdy a skladbě surovin. Další rozvoj závisí jak na místních tradicích tak i na náboženství.” (NEZVAL, 2000, s. 104)

3.2.4. Příčiny populační Počet obyvatel v rozvinutých a v transformujících se ekonomikách roste relativně pomalu nebo dokonce klesá. Na druhé straně existuje řada rozvojových zemí, jejichž populační růst strmě stoupá. Tyto země se vyznačují velkou mírou chudoby, hladem a migrací. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 130) Vzrůstají počet obyvatel nutí zemědělce pěstovat na značně marginální půdě, čímž se ještě zvyšuje náchylnost ke krizi v případě nedostavení se srážek. (BBC, 2006c)

3.2.5. Vliv nedemokratických režimů Jak prohlásil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya SEN: „Žádná demokracie netrpěla hladomorem a politické problémy afrického kontinentu významně přispívají k hladovění jeho obyvatel.“ Vlády bývají obviňovány také z toho, že zásobují potravinami pouze své příznivce a trestají oblasti, které volí opozici. (BBC, 2006c) Absence „dobrého vládnutí“ je jedním z hlavních problému většiny nejenom afrických zemí a významně ovlivňuje z dlouhodobého hlediska potravinovou bezpečnost. Problémy jako korupce, konspirace, protekce mohou významně utlumit kapacitu vlád při zvyšování úsilí o rozvoj. (BBC, 2006e)

25

HAREIDE (1991, s. 21) se narozdíl od ostatních zdrojů nezabývá členěním příčin na přírodní a člověkem vyvolané. Podle jeho je toto členění matoucí, jelikož povodně mohou být jak přírodní tak vyvolané činností člověka. Stejně tak půdní eroze způsobující náchylnost ke krizi je výsledkem vztahů mezi člověkem a přírodou. Přesto však podává shrnující výklad činitelů zvyšujících náchylnost k hladomoru: 1. klimatické změny vedoucí k častějším suchům 2. populační exploze vedoucí k tomu, že na světě je více lidí než kolik může být uživeno 3. ekologická degradace, narušení půdy a živobytí člověka 4. zhoubné následky kolonialismu a pokračující imperialistické vykořisťování 5. vnitřní vykořisťování rolníků novými městskými elitami 6. zvyšující se výskyt konfliktů a vnitřních sporů 7. omezení volného obchodu 8. přetrvávání samozásobitelského zemědělství jako překážka technologických inovací 9. tradiční kultura a víra bránící nezbytné změně

(HAREIDE, 1991, s. 25)

HAREIDE (1991, s. 21) klasifikuje příčiny hladomorů do dvou skupin – a to sice na bezprostřední a podmíněné. Bezprostřední příčiny zahrnují tzv. spouštěcí události jako je sucho, povodně, mrazíky, napadení škůdci, konflikty. Jedná se o nedávné události předcházející potravinové krizi a HAREIDE je nazývá jako rizika. Jak uvádí HAREIDE (1991) mezi nejčastější spouštěcí události patří sucho a války. Podmíněné příčiny jsou vztaženy k místním poměrům – socioekonomická a ekologická situace v oblasti ovlivňující náchylnost lidí k hladu. Podmíněné příčiny jsou ztotožněny s náchylností (zranitelností) – to, co stěžuje člověku zvládání bezprostředních příčin. Nejvíce viditelnou oblastí způsobující zranitelnost je materiální a fyzická chudoba. Chudá země, nerozvinutá infrastruktura, nízká úroveň zdravotnictví a technologií způsobují tzv. fyzickou/materiální zranitelnost. Organizování společenských a ekonomických aktivit či sociální systémy jsou prvky ovlivňující tzv. sociální/organizační zranitelnost. Postoje lidí, jejich víra a síla a vzájemné vztahy ovlivňují tzv. motivační/postojovou zranitelnost. (HAREIDE, 1991, s. 23)

26

Tab. č. 1: Strukturální obraz společnosti náchylné k hladomoru Úroveň zranitelnosti Oblast společnosti

Materiální/fyzická

Projevy zranitelnosti

Technologie

Chudoba

Infrastruktura

Izolace

Výrobní základna

Sociální/organizační

Stát a jeho vedení

Dezintegrace

Trh

Vykořisťování

Rodina a občanská společnost

Motivační/postojová

Víra

Nedůvěra

Ideologie

Skleslost

Zdroj: HAREIDE (1991, s. 24)

Jak HAREIDE (1991, s. 23) kritizuje, mnoho humanitárních organizací v boji proti hladomoru nebere v úvahu tyto úrovně zranitelnosti. Organizace často přemýšlí o situaci pouze v počtech obětí. Jakmile ale organizace opustí postiženou oblast, zvyšují tak zranitelnost na všech úrovních.

27

4. Analýza situace v Severní Koreji 4.1. Současná Korea Dvacet let po konci války byla ekonomická situace v Severní Koreji lepší než na jihu. KLDR, která je bohatší na nerostné suroviny – např. uhlí a železo, měla více těžkého průmyslu než zemědělský jih. (O´NEILL, 2003) Severokorejský náskok ale zlikvidovala strnulá centralizovaná politika a ideologie čučche žádající soběstačnost země – podle MZV se jednalo o „Kim Ir-senem definované národní učení o spoléhání se pouze na domácí zdroje, kolektivní sounáležitosti a nadřazenosti zájmu kolektivu nad individuálními potřebami.” Současný nepředvídatelný vůdce Severní Koreje Kim Čong-il v zemi vládne v zemi diktátorsky a je uctíván jako bůh v jednom z nejuzavřenějších států světa. (O´NEILL, 2003, s. 34) „Ačkoliv Pchjongjang naznačuje záměr vydat se cestou k tržní ekonomice a částečně uvolnit kontrolu nad obyvatelstvem, společenský systém zůstává v podstatě stále tuhým vojenským režimem. Vojenský potenciál čítající mimořádně vysoký počet vojáků vůči celkové populaci (CDI13 uvádí 1 082 mil. v aktivní službě a 4,7 mil. v záloze), konvenční prostředky, balistické rakety a údajně i zbraně hromadného ničení jsou základním prostředkem k udržení režimu jak navenek, tak i ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu a krajanům v Korejské republice.“ (FŐRST, 2003, s. 18) Jak uvádí TOBIÁŠ (2005) v Severní Koreji náklady na armádu tvoří zhruba šestinu státního rozpočtu.

4.2. Hladomor Severní Koreu už řadu let trápí hladomor. Nikdo přesně neví, kolik mu padlo za oběť lidí. Odhady hovoří o dvou milionech od roku 1995. Navíc stát hladomor využívá k ještě většímu zotročení lidí: do celých oblastí, kde se objeví i jen náznak opozice, se nedostane žádná potravinová pomoc. (In: POJAR, 2002a) Počet podvyživených dětí mladších sedmi let sice poklesl, ale situace zůstává nadále závažná. Podle průzkumu z roku 2002 bylo 40 % dětí zakrslých, 20 % mělo podváhu a u 8 % se projevuje atrofie14. Míra zakrnělosti dětí v Severní Koreji je podle standardů WHO považována za závažný zdravotní problém. (WFP, 2004)

Jak uvádí TOBIÁŠ (2005) země investující takové množství peněz do armády se příliš nestará o potravinové zabezpečení svých obyvatel. Civilnímu obyvatelstvu byly sníženy denní 13

CDI = Center For Defense Information Atrofie znamená zmenšení normálně vyvinutého orgánu v důsledku nedostatku výživy daného orgánu (celkový nedostatek živin nebo porucha prokrvení)

14

28

dávky obilovin z 300 gramů na osobu na 250 gramů, přičemž na přídělovém systém jsou závislé zhruba tři čtvrtiny15 všech obyvatel. Kvůli limitovaným přídělům musí domácnosti spoléhat na alternativní způsoby zajištění jídla jako je chov dobytka, zelinářské zahrádky nebo sběr divoce rostoucích plodin jako jsou jedlé traviny, žaludy, mořské řasy či kůra stromů. Jelikož městské domácnosti nemají přístup k takovýmto „strategiím“ je jejich situace mnohem horší. Co se týče regionálních nerovností k přístupu potravin k nejhůře zasaženým patří dlouhodobě nečinné industriální zóny na severu a severovýchodě země. (WFP, 2005) „Potraviny se sice dají koupit na černém trhu, ale cena jednoho kilogramu rýže se tam rovná zhruba třetině průměrného platu. Soukromé aktivy drobných farmářů začal režim tolerovat asi před čtyřmi roky, když se země vzpamatovala z nevídaného hladomoru.“ (TOBIÁŠ, 2005)

Graf č.3: Nedostatek potravin v Severní Koreji za období 1990–2003

Upraveno autorkou podle následujícího zdroje: FAO (2006a)

Příčiny krize analyzuje ve svém článku HEROLDOVÁ (2002). „V roce 1994 došlo v zemi ke po zhroucení systému veřejného zásobování. Tento kolaps severokorejské ekonomiky následoval po přesměrování hospodářství KLDR v 80. letech na financování nevýdělečných aktivit, které měly navenek představit Severní Koreu jako příkladný komunistický stát. Ztráta trhů a finanční pomoci od bývalých socialistických států po pádu komunismu v zemích střední a východní Evropy koncem 80. let ochromila severokorejský industriální sektor. Následovaly problémy v zásobování elektrickou energií, v dopravě a komunikacích. Podle údajů CIA World Factbook klesal výkon ekonomiky v letech 1989–1992 ročně o 3–5 % a v roce 1992 poklesl o 7–9 %.

15

Podle WFP (2005) se jedná téměř 70 % Severokorejců z celkového počtu 23,3 milionu obyvatel

29

Ochromená ekonomika se nemohla vyrovnat s následnými přírodními katastrofami, které v 90. letech sužovaly zemi. V roce 1993 to byla krutá zima, v roce 1994 kroupy, v letech 1995–1996 povodně a v roce 1997 sucho. V letech 1996–1997 vyvrcholil hladomor.“ (HEROLDOVÁ, 2002) Dalším problémem, který přispěl k hladomoru je podle WFP (2006e) také značně omezená možnost zemědělské produkce – pouze 18 % země vhodné pro zemědělství a také limitovanými vstupy jako jsou hnojiva, kvalitní semena, paliva či energie. V kombinaci s omezenými možnostmi dovozu potravin za obchodních podmínek se situace v zemi rok od roku zhoršovala.

Schéma č. 1: Hlavní ohrožení potravinové bezpečnosti v Severní Koreji

- sucha přicházející během pozdního jara - letní záplavy - občasné tajfuny na sklonku podzimu - deforestace a následné zanášení řek - ekonomický pokles - nedostatek vstupů do zemědělství jako jsou hnojiva - limitovaný přístup k mezinárodním kapitálovým trhům -

omezená kapacita dovozu potravin Zdroj: WFP (2005)

Schéma č. 2: Přehled událostí zhoršujících situaci v Severní Koreji od roku 1994

1994 – prudké krupobití 1995/96 – povodně zničily 16 % orné půdy 1997 – sucho zasáhlo úrodné západní pobřeží 2000 – prudké tropické bouře v srpnu červenec 2002 – nová politika ekonomického přizpůsobení vedla ke zvýšení mezd a cen základních potravin, ubytování a technického vybavení Zdroj: WFP (2005)

30

Mezinárodní potravinové pomoci se v letech 1995/96 účastnily i Jižní Korea, Japonsko a USA. V únoru 1997 KLDR poprvé oficiálně uvedla, že vyprodukovala pouze polovinu potravin nutných k výživě obyvatelstva a zároveň požádala o potravinovou pomoc. (LIŠČÁK, FOJTÍK, 1998, s. 474) Nedostatek potravy v Severní Koreji by mohl být podle tvůrců schematických scénářů16 v rámci projektu Milénium považován za jedno z možných ohrožení environmentální bezpečnosti. (GLENN, GORDON, 2002, s. 80-81) V Koreji by podle tohoto scénáře mohl nastat podobný případ nedostatku potravy jako v Somálsku. Jak uvádí GLENN a GORDON (2002, s. 85) „v tomto scénáři jsou mírové jednotky OSN využity k ochraně distribuce potravin pocházejících ze Světového potravinového programu. V takovém případě Rada bezpečnosti musí rozhodnout, zda existuje ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a jednat na základě kapitoly VII Charty OSN. Tím vzniká problém požádat členské státy o poskytnutí jednotek, které by byly vyslány do nepřátelského prostředí, kde pravděpodobně může dojít k obětem.“ (GLENN, GORDON, 2002, s. 85) „Doplňující připomínkou k tomuto scénáři je, že americký program potravinové pomoci byl v Somálsku úspěšný, ale když tato mise přešla k udržování míru, stala se celá operace katastrofou. Mělo by být vynaloženo veškeré úsilí, aby se podobné chybě v Severní Koreji předešlo.“ (GLENN, GORDON, 2002, s. 86)

4.3. Aktuální potravinová situace v zemi Podle údajů humanitárních a nevládních organizací je dnes situace v Severní Koreji stabilizovaná tak, že se již nezhoršuje. (HEROLDOVÁ, 2002) Světový potravinový program operuje v Severní Koreji od roku 1995, kdy zemi bylo poskytnuto 3,6 milionů tun potravin v hodnotě 1,5 miliardy US$. Podle WFP (2004) v současné době 57 % Severokorejců nemá dostatek potravin, aby mohlo vést zdravý život. Aktivity WFP se zaměřují na 6,5 milionů Severokorejců – zejména na malé děti, obyvatele vyššího věku, těhotné a kojící ženy. Celkové náklady za rok 2004 dosáhly 480 000 tun potravin ve výši 171 milionů US$. Dalších 1,1 milionu US$ bylo použito na financování vybavení pro lokální produkci jídla – položek jako jsou lopaty nebo ochranné oděvy pro pracovníky programu „jídlo za práci“. Program Jídlo za práci usiluje o zvýšení potravinové bezpečnosti domácností vytvářením pracovních míst pro nezaměstnané dělníky, stejně tak pro 16 V rámci projektu Milénium bylo připraveno 15 schematických scénářů, aby v případě ohrožení environmentální bezpečnosti mohly být analyzovány případné kroky OSN a příslušných mezinárodních organizací.

31

zemědělce, během období nízké produktivity zemědělství. Pracovníci dostávají jídlo za práci na projektech jako jsou obnova zemědělské půdy zničené povodněmi, renovace hrází, budování zavlažovacích kanálů v oblastech náchylným k suchu či programy zalesňování. WFP působí v následujících lokalitách: Pyongyang, Chongjin, Hamhung,Sinuiju, Wonsan, Hyesan.

Obr.č.3: Lokality působení Světového potravinového programu v Severní Koreji

Zdroj: WFP (2006e)

32

5. Řešení potravinového problému 5.1. Prevence hladu Prevence hladu zahrnuje jak institucionální procedury na ochranu či náhradu živobytí, tak politické předpoklady na ochranu těchto opatření. Jak uvádí Amartya SEN (In: CROW, 2000, s. 72) žádné z těchto opatření však nebude dostačující, pokud nejvíce zranitelné skupiny nebudou mít hlas ve společnosti a pokud společnost nepřipustí závazky k prevenci masového hladovění. Za druhé otázkou zůstává význam mezinárodní akce. DeWAAL (In: CROW, 2000, s. 73) je velmi skeptický co se týče mezinárodního humanitarismu a tvrdí: „Budoucnost prevence hladu neleží na mezinárodních humanitárních organizacích, dokud nebudou radikálně reformovány. Naopak, pokud boj proti hladu zůstane svěřen dnešním mezinárodním organizacím, hlad bude pokračovat.” (CROW, 2000, s. 73)

5.2. Předpoklady úspěšného řešení Za základní předpoklady vyřešení potravinového problému považuje JENÍČEK a FOLTÝN (2003) „stabilizaci politických poměrů a nastolení demokracie (jen za těchto podmínek je možné vybudovat stabilní tržní ekonomiku, která zajišťuje efektivní využití zdrojů).“ „Další nezbytnou podmínkou sociálního a ekonomického pokroku je úsilí o rozvoj lidských zdrojů (především se jedná o odstranění negramotnosti a boj proti nemocem) a rovností šancí pro všechny. Klíčovou podmínkou pro vyřešení potravinového problému je však rozumně pojatá populační politika. Fungující infrastruktura zajišťující dostatečný tok zboží, služeb a informací rovněž podstatně ovlivňuje chod tržní ekonomiky.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 138) Rozdílné přístupy k boji proti hladu analyzoval DREZE a SEN. (In: CROW, 2000) Indie a Čína, dvě největší asijské země, jejichž obyvatelé tvoří 40 % světové populace, mají kontrastní zkušenosti s bojem proti hladu. Od revoluce v roce 1949, Čína udělala pokrok v redukci chronického hladu, ale během politiky Velkého skoku (v letech 1958–1961) zde proběhl největší hladomor 20.století, během kterého zemřelo 16–30 milionů lidí. Naopak v Indii od získání nezávislosti v roce 1947 neproběhl žádný významnější hladomor, ale chronický hlad zůstává nadále široce rozšířen. Na základě tohoto paradoxu vyvstávají dvě otázky: Proč se hladomor vyskytl v Číně, ale nevyskytl se v Indii? Jakým způsobem byl chronický hlad redukován v Číně, a proč se to nepodařilo v Indii? DRÉZE a

33

SEN přikládají důležitost lepšímu indickému systému prevence hladu, kde rozhodující úlohu hraje existence vládního systému prevence a sociální procesy spojené s demokracií a svobodným trhem, který „spouští“ systém prevence hladu. Čína nepostrádala mechanismy dodávek a přerozdělování potravin, aby se vyrovnala s nedostatkem potravin, který hrozil v roce 1958 a později. To, co chybělo, byla přiměřená politická odpověď na hrozbu. Čínský hladomor řádil tři roky bez toho, že by vůbec bylo připuštěno, že se něco takového děje. (CROW, 2000, s. 63) Zatímco hladomory se mohou vyskytovat při selhání živobytí určitých tříd či společenských skupin, chronický hlad vzniká kvůli ustavičnému selhávání, jak vytvořit dostatečné živobytí.

5.3. Způsoby řešení Z časového hlediska se řešení dělí na opatření krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. „Zatímco hladomory a podvýživu lze řešit prostřednictvím relativně krátkých opatření, která nevyžadují výraznější strukturální změny v ekonomice, k řešení chronického hladu je naopak potřeba delšího časového horizontu a tato opatření jsou také velmi finančně a politicky náročná.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 138-141)

5.3.1. Krátkodobá opatření Cílem krátkodobých opatření je zabránit nejvážnějším akutním projevům nedostatku potravin a odstranit tak nebezpečí ztráty lidských životů. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 139) Podle názoru KRAUSE a dalších autorů (1984) „je tímto opatřením do jisté míry odsouváno řešení potravinového problému rozvojových zemí vlastními silami – odvádí je od rychlého a účinného řešení nedostatku potravin rozvojem vlastní produkční základny, a navíc vysoké náklady spojené s dary potravin by mohly být účelněji vloženy do projektů stimulujících růst jejich soběstačnosti. “ Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN, v 90. letech nejvíce potravinové pomoci (hlavně obilí, mléko a olejniny) směřovalo do Afriky a Asie, největším poskytovatelem byla Severní Amerika. Potravinová pomoc směřuje především do zemí s nízkou potravinovou bezpečností. V letech 1990–1992 to bylo 27 zemí, přičemž 22 z nich leží v subsaharské Africe. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 139) Tato pomoc by však měla být krátkodobého charakteru a dlouhodobé řešení by se mělo zabezpečit prostřednictvím jiných nástrojů. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 141)

34

Podle WFP projekty potravinové pomoci pomáhají slabým a nemocným, nezaměstnaným matkám, lidem bez domova či sirotkům, jejichž rodiče zemřeli na HIV/AIDS budovat udržitelnou budoucnost. Lidé si nemusí dělat starostí s příští dávkou jídla.

„Pozornost je třeba věnovat i problémům souvisejícím s přerozdělováním potravinové pomoci. Bohužel mnoho zásilek vůbec nedorazí k hladovějícím, kterým jsou určeny. Existují totiž organizované skupiny, které potraviny zcizí a následně je rozprodají.“ (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 139) Takovýmto problémům čelí i výše zmíněná Severní Korea, kde se k cíli dostane zhruba 80 % zásilek, což je v této zemi považováno za vynikající výsledek. (VUJITY, 2004, s. 326) Mezinárodní humanitární organizace se snažily domluvit s vládou na distribuci, ale nebylo to možné. Organizace nebyly schopny rozdělovat pomoc přímo lidem, a tak šla pomoc vždycky jinam, než byla určena.

5.3.2. Střednědobá opatření JENÍČEK a FOLTÝN (2003) vidí primární úlohu v podpoře ekonomického rozvoje a růstu zaměstnanosti. Mezi hlavní úkoly vlády patří: •

podpora makroekonomické stability a odstranění bariér trhu – podle FAO odstranění bariér trhu hraje velmi významnou roli ve zlepšení potravinové bezpečnosti. Rozvojové země by měly mnohem větší přínos z produktů, na něž mají komparativní výhodu (jako cukr, ovoce a zelenina) pokud by byly odstraněny bariéry na tyto produkty. Stejně tak důležité je zajištění většího přednostního přístupu nejméně rozvinutých zemí (LDC´s) na světové trhy. (FAO, 2002)

•

snížení přímého a nepřímého zdanění práce

•

rozvoj infrastruktury – investice na výstavbu či opravu silnic, na zavlažování

„Dalším úkolem vlád by měla být jasná identifikace potřeb zemědělců a zavedení takových opatření, která by směřovala k vyšší produkci potravin a k zajištění příjmů pro další růst zemědělské produkce (např. větší důraz na rozvoj drobného zemědělství a rozvojové zemědělské programy zaměřené na chudou populaci). Důležitou roli představují činnosti finančních institucí poskytujících půjčky zemědělcům.“ (JENÍČEK,FOLTÝN, 2003, s.140)

5.3.3. Dlouhodobá opatření Mezi dlouhodobá opatření potřebná pro překonání potravinového problému řadí JENÍČEK a FOLTÝN (2003) následující: 35

•

udržitelný ekonomický rozvoj – umožňuje financování pomoci pro rozvoj slabě rozvinutých trhů, zajištění zdravotní péče, výživy, vzdělání a osvěty. Řada příkladů v Asii ukazuje, že ekonomický růst napomohl k vymýcení hladu, naproti tomu absence ekonomického růstu v Africe brání v odstranění hladu a chudoby. Podle FAO (2005, s. 8) udržitelný ekonomický růst zvyšuje produktivitu a prosperitu na národní úrovni a tím napomáhá redukci hladu. To by mohlo vést k mylnému zdání, že pouze ekonomický růst postačuje ke snížení počtu hladovějících. Výzkumy v rozvojových zemích ukázaly, že samotný ekonomický růst bez specifických opatření boje proti hladu, může zanechat velkou část populace napospas hladu, zejména ve venkovských oblastech. Jak vyplývá ze studie FAO důkaz o vlivu ekonomického růstu na hlad je zřejmý až za určitý čas. Trvá déle než se projeví vliv ekonomického růstu na zlepšení výživy – lepší výživa mnohem rychleji podporuje ekonomický růst.17 Mnoho studií dokázalo, že vliv udržitelného ekonomického růstu závisí jak na jeho povaze,18 tak na jeho rozsahu i rychlosti.

•

udržitelný růst potravinové a zemědělské produkce, zemědělský výzkum – „pro další růst zemědělské výroby je nutná aplikace jak známých, tak dosud nedostatečně využívaných znalostí o řízení zdrojů a rozvoj nových zemědělských technologií. Zkušenosti ukázaly, že aplikace nových poznatků hraje výraznou roli v růstu produktivity. Pro rozšíření těchto znalostí je třeba velkých investic do lidského kapitálu. Zemědělský výzkum se v současnosti orientuje na nové a vysoce výnosné kultivary zemědělských plodin, zkoumání zemědělského hospodaření se zaměřením na spojení rostlinné a živočišné produkce, na lesní a vodní zdroje a úpravu prostředí, v němž plodiny rostou.“ (JENÍČEK a FOLTÝN, 2003, s. 140) Podle ekonomů je modernizace zemědělských postupů nejlepším krokem kupředu. (BBC, 2006c)

•

existence veřejné politiky podporující rozvoj lidských zdrojů a rozšiřování sociálních služeb zaměřených na odstranění chudoby – na venkově žije nejvíce chudých lidí světa, kteří většinou nemají žádný majetek a vlastnictví půdy by jim přineslo nejen šanci získat pro sebe příjem a potraviny, ale i například přístup k úvěrům k překonání nepříznivých období. Proto by klíčovou roli sehrála reforma

17

Jedna ze studií FAO analyzovala vztah mezi ekonomickým růstem a nutričním příjmem na Srí Lance. Bylo zjištěno, že růst HDP rychle odpověděl na zlepšení výživy – 1 % vzrůst příjmu proteinů přivodil 0,49 % růst HDP v dlouhodobém horizontu. 18 Studie WB v Indii ukázaly, že na omezení chudoby v Indii měl mnohem větší dopad rozvoj venkovských oblastí a rozvoj zemědělského sektoru než průmyslový růst a rozvoj městských oblastí. Stejně tak se v Indii snížil v 80. letech rozsah hladu, doprovázený vzkvétáním zemědělského sektoru, navzdory stagnaci národní ekonomiky.

36

vlastnických vztahů. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 140) V mnoha zemích je půda držena kmenovými náčelníky a je rozdělovaná jednotlivým rodinám. Pokud by farmáři vlastnili listiny zakládající nárok jejich půdu, mohly by půdu použít jako zástavu pro půjčku peněz. (BBC, 2006c)

5.4. Rozvojové cíle tisíciletí Jeden z "rozvojových cílů nového milénia" míří na potírání chudoby a hladu. V rámci prvního rozvojového cíle – odstranit extrémní chudobu a hlad do roku – má být do roku 2015 snížen počet hladovějících na polovinu oproti roku 1990. Závazek k tomuto cíli učinily členské země na Světovém summitu o výživě v roce 1996 a o 5 let později tento závazek potvrdily. Jak nabádá ve svém poselství generální tajemník OSN k příležitosti Světového dne výživy (16. říjen19) „splnění stanovených cílů vyžadují akci na mnoha úrovních, která povede ke zvýšení produkce potravin a zdokonalení systému distribuce. Jejich splnění vyžaduje plnění i dalších "miléniových cílů", protože problém výživy úzce souvisí s otázkou vzdělání, hygieny, rovnosti pohlaví, udržitelnosti životního prostředí a kontroly přenosných chorob.“ Pokrok na cestě k dosažení těchto cílů analyzoval JELÍNEK (2005) a jak uvádí ve svém článku, pokrok není všech regionech stejně výrazný. „Latinská Amerika a Karibik jsou na nejlepší cestě k omezení počtu trpících hladem o polovinu do roku 2015. Ve východní, jihovýchodní a jižní Asii dochází k jistému pokroku při snižování počtu hladovějících. Podíl lidí trpících hladem se ve východní Asii v letech 1990–2002 snížil z 16 na 11 procent, v jihovýchodní Asii pak z 18 na 13 procent. V případě severní a subsaharské Afriky, západní Asie, Oceánie a zemí bývalého SSSR se podíl lidí trpících hladem buď snižuje pouze nepatrně nebo narůstá. V případě subsaharské Afriky lze při zachování stávající dynamiky vývoje pochybovat o naplnění rozvojových cílů tisíciletí. Podíl lidí trpících hladem dosahoval 33 % v roce 2002 (v roce 1990 se jednalo o 36 %).“ (JELÍNEK, 2005, s. 7-8)

19

16. říjen byl ustanoven Světovým dnem výživy a poprvé byl slaven v roce 1979 jako připomínka založení FAO v r. 1945. Oslav se každoročně účastní více než 150 zemí světa. Jak uvádí TOMAN (2004, s. 8) na konferenci konané u příležitosti oslav tohoto dne: „V oslavě tohoto dne nelze spatřovat jen jakési jubileum organizace, ale též, a to především, trvalou snahu FAO po nalezení dlouhodobě udržitelného řešení problému hladu a chudoby. Myšlenka Světového dne výživy v sobě skrývá širší cíl – zajištění dostatku potravy pro všechny obyvatele naší planety.“

37

6. Aktuální hrozby hladu 6.1. Zhodnocení současné potravinové situace ve světě V současné době svět stále čelí rozsáhlým a dobře známým problémům hladu, podvýživy a nedostatku živin v potravě. (BRAUN, 2005, s. 1) Třemi hlavními faktory ovlivňujícími světovou potravinovou situaci nadále podle BRAUNA (2005, s.7) zůstávají: - počet obyvatel světa nadále roste a pravděpodobně dosáhne 9 miliard - malí zemědělci dominují zemědělství v rozvojových zemích a situace se pravděpodobně v blízké době příliš nezmění - chudoba zůstává hlavní příčinou hladu a podvýživy

Tab. č. 2 : Dobře známé a nové globální problémy spojené s výživou Druh problému

Příčiny

Počet zasažených lidí

Hlad

Nedostatek kalorií a proteinů

0,9 miliardy

Dětská podvýživa

Neadekvátní příjem potravin a častý

126 milionů

výskyt onemocnění Nedostatek živin

Deficit minerálů a vitamínů

Více než 2 miliardy

Nadváha vedoucí

Nezdravá strava, životní styl

Zvyšuje se také mezi

k chronickým onemocněním

chudými

Zdroj: BRAUN (2005, s. 1)

Pokrok ve snižování počtu hladovějících je pomalejší než v minulé dekádě. V 90. letech se v rozvojových zemích podařilo snížit počet hladovějících pouze o 9 milionů, což odpovídá pouze 1 % z celkového počtu hladovějících lidí. Pokrok ve snižování počtu hladovějících byl také v jednotlivých částech světa nerovnoměrný. Zatímco v Číně se podařilo snížit od 90. let počet hladovějících, ve zbytku rozvojového světa se počet lidí trpících hladem zvyšuje. Situace v subsaharské Africe je obzvláště zoufalá s počtem hladovějících zvyšujícím se o 20 % od roku 1990. (BRAUN, 2005, s. 1)

38

Graf č.4: Vývoj počtu hladovějících v rozvojovém světě v období 1990–2002

Zdroj: BRAUN (2005, s.1)

Stejně tak se ve většině oblastí Afriky zvyšoval v období 2000-2005 počet podvyživených dětí, zatímco v ostatních rozvojových regionech došlo k poklesu.

Graf č.5: Změna v dětské podvýživě za období 2000-20005 (v %)

Zdroj: BRAUN (2005, s. 2)

Rozsáhlým světovým zdravotním problémem nadále zůstává nedostatek živin v potravě. Trendem, který se projevoval během dvou posledních desetiletí, je vzrůstající počet 39

přírodních katastrof ovlivňujících potravinovou situaci. Množství obyvatel rozvojových zemí je stále ovlivňováno ozbrojenými konflikty a válkami. Naštěstí data ukazují, že se od 90. let snížil počet ozbrojených konfliktů o více než 40 % a počet válek až o 80 %. Světová produkce obilovin dosáhla 2 miliardy tun v roce 2004 – rekordní úroveň a přibližně 9 % vzrůst oproti předchozímu roku. K největšímu vzrůstu došlo ve vyspělých zemí, především v USA a v EU. V rozvojových zemích vzrostla produkce obilovin zhruba o 3 %. (BRAUN, 2005, s. 3)

Graf č.6: Světová produkce obilovin, 1990-2005

Zdroj: BRAUN (2005, s. 3)

Největšího pokroku v redukci hladu, podvýživy a chudoby bylo dosaženo ve velkých rozvojových zemí Latinské Ameriky a v Asie. Nyní je čas zaměřit úsilí na Afriku a na malé a chudé země, které mají pouze málo zdrojů a nízkou kapacitu pro implementaci efektivní politické strategie. (BRAUN, 2005, s. 7) Jak vyplývá z aktuální zprávy FAO (2006b), 36 zemí světa v současné době nutně potřebuje zahraniční potravinovou pomoc. Většinu z nich tvoří suchem postižené země východní a jižní Afriky mající chronické problémy se zajištěním potravinové bezpečnosti. V důsledků přírodních podmínek, konfliktu a ekonomické krizi je v Africe ohroženo 24 zemí potravinovou krizí.

40

6.2. Potravinová bezpečnost v Asii Potravinovou pomoc v důsledku ostrého poklesu produkce obilovin v roce 2005-2006 potřebuje Mongolsko a Východní Timor. Podstatná část pomoci by měla být směřována do Severní Koreji a Bangladéše, jejichž obyvatelstvo je vystaveno chronickým problémům se zajištěním potravin. Země zasažené válkami jako Afghánistán, Irák či Nepál také potřebují potravinovou pomoc. Pozornost by měla být stále zaměřena na zemětřesením zasažený Pákistán a na země jihovýchodní Asie postižené vlnou tsunami. (FAO, 2006b)

6.2.1. Afghánistán Jedna z nejchudších zemí na světě nutně potřebuje prostředky obnovy po více než dvou desetiletích válek, občanských nepokojů a periodických přírodních pohromách. Na základě odhadů WFP je každoročně 400 000 lidí ovlivněno událostmi jako jsou sucho, povodně, zemětřesení či extrémní klimatické podmínky. V období 1999–2003 Afghánistán zasáhlo jedno z nejhorších such za posledních 30 let. Více než polovina populace20 žije pod hranicí chudoby. Podle WFP (2006f) 3,5 milionů Afgánců trpí chronickým nedostatkem potravin a další tři miliony jsou této situaci vystaveny sezónně. Až 70 % populace čelí podvýživě. Mezi hlavní ohrožení potravinové bezpečnosti patří obtížný přístup komunit ze vzdálených oblastí na trhy, přírodní katastrofy, environmentální degradace, nedostatek vzdělání, nízká úroveň zdravotnictví a hygieny, pokračující politický převrat. V Afghánistánu v současné době probíhá několik projektů na zlepšení potravinové situace, například program Jídlo za práci, Jídlo pro růst nebo tzv. The Greening of Afghanistan Initiative (GAIN) – program, který se zaměřuje na zlepšení životního prostředí Afghánistánu zdevastovaného dlouholetou válkou, přepásáním a nekontrolovanou těžbou dřeva. (WFP, 2006f)

6.2.2. Irák Účinky války a obecného ekonomického poklesu zesílené dvanácti lety ekonomických sankcí nepříznivě ovlivnily potravinovou bezpečnost Iráku. Převládající klima nestálosti a politické nejistoty dále komplikují potravinovou situaci v zemi. Studie WFP z roku 2004 odhalila, že významná část populace čelí skutečným problémům se zajištěním adekvátního množství potravin a mnoho ostatních lidí je velmi zranitelných kvůli jejich závislosti na systému veřejné distribuce potravin (PDS – Public Distribution System). Bez tohoto systému by ale některé domácnosti s nižším příjmem, zejména ženy a děti nebyly vůbec schopny

20

Populace Afghánistánu podle dosáhla podle MZV 31 milionů (2006)

41

naplnit jejich výživové potřeby. Celkově je na systému PDS závislých přibližně 25 % irácké populace. První humanitární pomoc WFP směřovala do Iráku v roce 1991 a v roce 1996 byl zahájen program Ropa za potraviny (Oil-for-Food Programm), který umožňuje Iráku prodávat ropu a z výtěžku nakupovat potraviny, léky a další zásoby pod dohledem Organizace spojených národů21. Současné operace WFP se zaměřují na zajištění potravinové pomoci 223 200 podvyživených dětí a jejich rodinným příslušníkům (okolo 1,1 milionu lidí), 350 000 těhotným nebo kojícím ženám, studentům a nemocným tuberkulózou. (WFP, 2006f)

6.2.3. Země zasažené tsunami v roce 2004 a problém hladu Vlna tsunami v oblasti jihovýchodní Asie v roce 2004 nezpůsobila pouze ztráty na životech, ale také ovlivnila potravinovou situaci v oblasti. (BRAUN, 2005, s. 2) Během katastrofy došlo ke zničení zemědělských ploch blízko pobřeží a rybářských oblastí a celé komunity takto přišly o hlavní zdroj obživy a příjmu. Například na Srí Lance bylo zničeno 75 % rybářských oblastí a většina malých rybářů buď zahynula nebo ztratila nezbytné vybavení pro lov. V Indii přišlo 300 000 rybářů o živobytí, došlo ke ztrátám úrodné půdy kvůli jejímu zasolení masivní erozi. (BRAUN, 2005, s. 2) Dopad na potravinovou situaci byl však nerovnoměrný. Limitované zemědělské plochy na malých ostrovech jako jsou Maledivy nebo Seychely byly zpustošeny. Produkce rýže v Indonésii, Thajsku a na Srí Lance však nebyla na národní úrovni až tak významně ohrožena. V provincii Ačeh, stejně jako na Srí Lance byly problémy zhoršeny dlouhotrvajícím konfliktem mezi vládou a separatistickým hnutím (FAO, 2005b, s.13)

21

Na přísunu zboží z projektu Ropa za potraviny je závislých asi 60 % z celkového počtu 26 milionů Iráčanů. (idnes.cz, 2003)

42

7. Prognózy do budoucnosti Jak deklaruje generální tajemník OSN Kofi ANNAN (2005), chceme-li zabezpečit produkci potravin, která zabrání rostoucímu počtu hladovějících, musíme hledat způsoby, jak zabránit zhoršování kvality zemědělské půdy a jak zvrátit prudký pokles zemědělských výnosů, ke kterému dochází zvláště v Africe. To předpokládá odpovědnější plánování a obhospodařování půdy, implementaci Úmluvy OSN o boji s dezertifikací a dostatečné financování výzkumu nových odrůd rostlin odolných proti suchu.

7.1. Demografický vývoj Optimistické scénáře vývoje populace ukazují, že v polovině příštího století bude mít Země 7,5 mld. lidí, pesimistické scénáře hovoří o 14,2 mld. obyvatel, střední odhady se pohybují okolo 11 mld. lidí. (Nezval, 2000, s. 138) Podle jeho názoru avšak „již optimistické scénáře ústí katastrofou. Nebude dostatek potravin, dojde k hladomorům, některé regiony budou populací natolik zdevastovány, že se stanou téměř neobyvatelnými (megalopole), což všeobecně vyvolá masovou migraci z chudých zemí do zemí bohatých.“ Hlavní příčina tohoto vývoje je spatřována v úzké vazbě bídy a plodnosti. (NEZVAL, 2000, s. 138)

Tab.č.3: Růst světové populace (v mil.) za období 1979–2030 1979-1981

1997-99

2015

2030

2050

Svět

4 430

5 900

7 207

8 270

9 322

Rozvojové země

3 259

4 595

5 858

6 910

7 987

Vyspělé země

789

892

951

979

986

Transformující se země

382

413

398

381

349

Zdroj: FAO (2002, s. 9)

7.2. Potraviny a výživa Podle zprávy FAO (2002, s.1) se v současné době míra růstu světové zemědělské produkce zpomalila. Z toho vzrůstají obavy, že svět nebude schopen vyprodukovat dostatek potravin a ostatních surovin, aby bylo zajištěno uživení budoucích generací. Příčinou poklesu zemědělské produkce není nedostatek vody či nedostatek půdy, ale spíše poklesu poptávky po zemědělských produktech – což je způsobeno jednak poklesem míry růstu populace od roku 1960 ale také tím, že velký podíl populace žije v absolutní chudobě a tudíž nemají dostatek 43

prostředků na to, aby zvýšily poptávku po těchto produktech. Proto se očekává že růst světové poptávky po zemědělských produktech poklesne z průměru 2,2 % za posledních 30 let na 1,5 % v příštích 30-ti letech. V rozvojových zemích bude pokles dramatičtější, z 3,7 % na 2 % (částečně jako výsledek uplynulé fáze rapidního vzrůstu čínské poptávky po potravinách).

Tab. č. 4: Růst obyvatelstva, zemědělské výroby a výroby potravin: průměrná tempa růstu v 60.–80. letech (v %) Obyvatelstvo

Zemědělská výroba

Výroba potravin

léta

60.

70.

80.

60.

70.

80.

60.

70.

80.

Rozvinuté tržní

1,0

0,8

0,6

2,1

2,0

0,6

2,1

2,0

0,6

Rozvojové země 2,5

2,5

2,3

2,8

2,9

2,6

2,8

2,9

2,6

Čína

2,6

1,7

1,2

5,5

3,2

4,3

5,5

3,2

4,3

Amerika

2,7

2,5

2,2

2,9

3,2

2,0

3,6

3,4

2,2

Afrika

2,6

2,9

3,0

2,8

1,4

2,3

2,7

1,6

2,5

Severní

2,5

2,6

2,7

2,9

2,0

3,0

2,8

2,3

3,2

Subsaharská

2,6

2,9

3,1

2,8

1,1

2,3

2,6

1,4

2,3

2,4

2,3

2,1

2,6

3,2

3,1

2,6

3,3

3,2

Západní

2,9

3,2

2,8

2,9

3,7

2,4

2,8

4,0

2,4

Jižní

2,4

2,3

2,0

2,6

3,1

3,2

2,6

3,2

3,3

2,1

1,9

1,7

3,0

2,4

2,1

3,1

2,4

2,1

ekonomiky

Rozvojové země

Asie

Svět

Zdroj: HOLUB, FOLTÝN,ORDNUNG (1993)

Přesto bylo podle FAO (2002, s. 1) dosaženo velkého pokroku v zajištění potravinové bezpečnosti. Podíl lidí v rozvojových zemí žijících s průměrným příjmem pod 2200 kcal za den se snížil z 57 % v letech 1964–66 na pouhých 10 % v letech 1997-99. Předpokládá se, že globální pokrok v oblasti výživy bude pokračovat souběžně se snižováním chudoby (jak je plánováno Světovou Bankou).

44

Tab. č. 5: Spotřeba kalorií/osobu/den v různých částech světa, 1961–2030 Spotřeba kalorií

1961-63

1979-81

1997-99

2015

2030

Svět

2 283

2 552

2 803

2 940

3 052

Rozvojové země

1 960

2 312

2 681

2 850

2 980

Vyspělé země

2 891

3 135

3 380

3 440

3 500

Transformující se

3 154

3 389

2 906

3 060

3 180

(kcal/na hlavu/den)

země Zdroj: FAO (2002, s. 9)

Rozsah podvýživy by se měl snížit ze současných 17 % populace rozvojových zemí na 11 % v roce 2015 a pouze na 6 % v roce 2030. Do roku 2030 by tři čtvrtiny populace rozvojových zemí mohly žít v zemích, kde je podvyživeno méně než 5 % obyvatelstva (v současnosti žije v takových zemích pouze 8 % obyvatel rozvojových zemí). Navzdory ohromujícímu snížení podílu podvyživených, pokračující populační růst bude znamenat že pokrok ve snížení celkového počtu hladovějících bude pomalejší. Cíle stanoveného na Světovém potravinovém summitu v roce 1996 – snížit počet hladovějících na polovinu (tj. asi na 410 milionů) do roku 2015 – nebude pravděpodobně dosaženo. Podle odhadů FAO (2002, s.2) bude v roce 2015 na světě ještě 610 milionů podvyživených a 440 milionů v roce 2030.

Graf č.7: Prognóza počtu podvyživených podle regionu v letech 1990-92 až 2030

Upraveno autorkou podle následujícího zdroje: FAO (2002, s. 17)

45

7.3. Produkce plodin 22 V rozvojích zemích celkově se nepředpokládá, že by produkce obilovin udržela krok s poptávkou. Deficit čisté produkce obilí v těchto zemích, který se rovnal 103 milionům tun či 9 % spotřeby v letech 1997–99, by do roku 2030 mohl vzrůst na 265 milionů tun (resp. 14 % spotřeby). Tato propast může být překonána díky zvyšujícím se přebytkům tradičních vývozců obilí a exportem z transformujících se zemí, u kterých se předpokládá posun z pozice dovozců obilí do role exportérů. V budoucnu se také předpokládá vzrůst spotřeby olejnin na hlavu, která poroste mnohem rychleji než u ostatních plodin. Existují 3 hlavní zdroje růstu produkce plodin: 1. Rozšiřování výměry půdy – podle odhadů FAO (2002, s. 3) budou rozvojové země v nadcházejících 30. letech potřebovat dodatečných 120 milionů ha pro pěstování plodin (tj. celkový vzrůst o 12,5% – což je ale pouze polovina rychlosti růstu ve srovnání s růstem pozorovaným v letech 1961–63 a 1997–99 ). Na globální úrovni existuje adekvátní nevyužitý potenciál zemědělské půdy. Srovnání půd, terénu a klimatu s potřebami hlavních plodin naznačuje, že 2,8 miliardy ha dodatečné zemědělské půdy je vyhovující pro pěstování plodin – což je téměř dvakrát více než je v současné době obděláváno. Ale podle FAO (2002, s.4) je pouze zlomek této dodatečné zemědělské půdy skutečně vhodné pro rozvoj zemědělství v dohledné budoucnosti, tak aby byly zachovány lesy a byl podpořen ekonomický rozvoj. Dostupnost půdy a další omezení také stojí v cestě podstatného zemědělského rozvoje. Více než polovina nově nalezené půdy se nachází pouze v sedmi zemích tropické Latinské Ameriky a Subsaharské Afriky, zatímco ostatní regiony a země čelí nedostatku vhodné půdy. Na Blízkém Východě a v severní Africe bylo již 87 % půdy obhospodařeno v letech 1997–99, v jižní Asii dokonce 94 %. V těchto oblastech bude hlavním zdrojem růstu intenzifikace prostřednictvím lepšího managementu a technologií. 2. Voda – zavlažování je pro světové zásoby potravin klíčové. V letech 1997-99 tvořila zavlažovaná půda pouze jednu pětinu celkové zemědělské půdy v rozvojových zemích, ale vyprodukovala dvě pětiny všech plodin a téměř tři pětiny produkce obilovin. Očekává se, že role zavlažování bude i nadále stoupat. Rozvojové země jako celek pravděpodobně rozšíří své zavlažované plochy z 202 mil ha v letech 1997-99 na 242 mil ha v roce 2030.

22

Tato kapitola vychází z dokumentu: World agriculture: towards 2015/2030, FAO (2002, s. 3)

46

3. Vzestup výnosů – v minulých čtyřech desetiletích vzrůstající výnosy zodpovídaly zhruba za 70 % vzrůstu produkce plodin v rozvojových zemích. Devadesátá léta však byla ve znamení poklesu výnosů. Vzestup výnosů bude i nadále klíčovým faktorem podmiňujícím vzrůst produkce plodin v budoucnu – v rozvojových zemích bude zodpovídat přibližně za 70 % vzrůstu produkce plodin do roku 2030. (FAO, 2002, s. 4)

7.4. Nové technologie Podle zprávy FAO (2002, s. 5) je nutné nové technologie importovat do oblastí s nedostatkem vody či půdy (resp. s částečnými problémy souvisejícími s klimatem či půdou). Většinou je jedná o oblasti s vysokou koncentrací lidí, kde by nové technologie mohly sehrát důležitou roli ve zlepšení potravinové bezpečnosti. Zemědělská produkce by však pravděpodobně dosáhla očekávaných požadavků na výživu i bez většího pokroku v moderních biotechnologiích. Avšak dle FAO (2002, s. 5) techniky molekulární biologie mohou přispět k podpoře produktivity v oblastech se specifickými obtížemi a tím zvýšit příjmy chudých lidí – jako tomu bylo např. během zelené revoluce ve velkých částech Asie během 60. až 80. let 20. století.23 Tzv. druhá zelená revoluce se zdá ve 21. století jako potřebná. Vzrůst produktivity je stále životně důležitý, musí však být kombinován s ochranou či obnovou životního prostředí. Biotechnologie se nabízí jako prostředek zlepšení potravinové bezpečnosti – geneticky modifikované různorodé plodiny – odolné vůči suchům, podmáčení, vysokým teplotám, snášející aciditu či vysoký obsah soli v půdě – by mohly pomoci udržet zemědělství v okrajových oblastech nebo v oblastech s degradovanou půdou. Odrůdy odolné škůdcům by mohly snížit spotřebu pesticidů. Rozšíření používání geneticky modifikovaných odrůd bude avšak také záviset na tom, zda podaří vyřešit případné problémy bezpečnosti potravin a případná ohrožení životního prostředí. Podle zprávy Ministerstva zemědělství ČR z 19. ledna 2005 celková světová plocha geneticky modifikovaných plodin vzrostla mezi roky 2003 a 2004 o 13,3 mil ha, tj. o 20 %. Téměř 8,25 mil farmářů ze 17 zemí (90 % z nich jsou farmáři rozvojových zemí) se v roce 2004 podílelo na biotechnologické produkci.

23

Výhody a nevýhody zelené revoluce jsou diskutovány výše – viz kapitola Nadměrné využívaní životního prostředí

47

Podle FAO (2002, s. 5) ostatní slibné technologie se prozatím jeví jako kombinující zvyšující se produkci a lepší ochranu životního prostředí. Jedná se např. o organické zemědělství bez použití umělých hnojiv a pesticidů.

7.5. Rybolov Podle FAO (2002, s. 6) světová produkce ryb za posledních třicet let narůstala v souladu s tempem populace. Do roku 2030 se očekává vzrůst roční spotřeby ryb na množství nižší než bude potenciální poptávka – limitující budou zejména environmentální faktory – koncem 20. století byly tři čtvrtiny oceánských zásob ryb vyloveny nebo využívány na maximum. Tento pokles vyrovnávají umělé chovy ryb, jejichž podíl na světovém rybolovu se v 90. letech zdvojnásobil – do roku 2015 se očekává další nárůst o 5 až 7 % ročně. Ve všech odvětvích rybolovu bude nutné prosazovat formy hospodaření napomáhající udržitelnému využívání mořských zdrojů. (FAO, 2002, s. 7)

48

Závěr Bakalářská práce pojednává o problematice nedostatku potravin v rozvojových zemích. Jak vyplynulo z provedené analýzy v průběhu práce, naléhavost a míra této výzvy stále zůstávají, ačkoliv je toho o hladu známo mnohem více než před třiceti lety. Snad největšího pokroku bylo dosaženo během minulých deseti let ve zjištění, že výzva není otázkou technické expertízy (ekonomické či nutriční), ale vyžaduje politickou akci a možnost dát hlas chudým a zranitelným lidem. Zaměření se na lokální produkci a odstranění nerovného přístupu k potravinám může také napomoci ke snižování počtu hladovějících. V rozvojových zemích je dnes hladem postiženo okolo 815 milionů lidí, přičemž 75 % hladovějících tvoří lidé žijící ve venkovských oblastech. Ačkoliv se některým zemím podařilo zvýšit domácí zemědělskou výrobu a zlepšit tak potravinovou bezpečnost, nadále existují země, kde značná část obyvatelstva hladoví. Hlavní překážkou ve snížení počtu hladovějích v rozvojových zemích bude pokračující vysoký populační růst. Počet podvyživených v rozvojových zemích by měl podle prognóz v budoucnu klesat, pokrok však nebude ve všech oblastech stejný. Mezi regiony s největším potenciálem pro snížení počtu hladovějích patří Latinská Amerika, Karibik, jižní a jihovýchodní Asie. Tyto regiony jsou také na nejlepší cestě k naplnění Rozvojových cílů tisíciletí. Subsaharská Afrika zůstává oblastí nejhůře zasaženou nedostatkem potravin. V důsledku nedostatku zdrojů a nízké kapacity pro implementaci efektivní politické strategie se zde počet hladovějích nadále zvyšuje. V rámci klasifikace příčin hladomorů, tak jak byly analyzovány v této práci, se prokázala jejich vzájemná provázanost a komplexnost. Nejčastější příčinou potravinových krizí je sucho, které je nejenom primárním hybatelem krize, ale může způsobovat její prolongaci. Přesto však ve většině zkoumaných případů nebyl hladomor výsledkem pouze jednoho činitele, ale při jeho vzniku vždy stálo více skutečností. Tuto domněnku potvrzuje i analyzovaný hladomor ve Severní Koreji. Pád komunismu v zemích střední a východní Evropy znamenal pro Severní Koreu ztrátu trhů a finanční pomoci a vedl k ochromení industriálního sektoru. V roce 1994 došlo ke zhroucení systému veřejného zásobování, na němž závisí tři čtvrtiny obyvatelstva. Ke zhoršení situace významně poté přispěla série přírodních katastrof, které zemi v 90. letech zasáhly. Je tedy zřejmé, že často užívaná klasifikace hladomorů na přírodní a člověkem vyvolané je poněkud zjednodušená. To jak se země dokáže s hladomorem vyrovnat závisí zejména na

49

celkové vyspělosti zasažené země a to je také důvod, proč potravinové krize postihují především rozvojové země. Ze stejného důvodu nemá většina hladomorem zasažených zemí prostředky k tomu, aby krizí zvládla sama bez vnější pomoci. Ačkoliv je okamžitá potravinová pomoc často kritizována jako odsouvání problému do budoucnosti i tato fáze je bez pochyby nezbytná, neboť zabraňuje okamžitým ztrátám lidských životů. Na tomto místě je však žádoucí zdůraznit, že krátkodobá pomoc sama o sobě řešení problému nepřinese a úspěchem může být pouze v kombinaci se střednědobými a dlouhodobými opatřeními, které směřují k odstranění samotných příčin krize a k posilování nejvíce zranitelných skupin. Proto by se jakákoliv snaha o odstranění globální hrozby hladu měla řídit zásadou daruj prut, nikoliv rybu. V současné době je potravinovou krizí zasaženo kolem 35 rozvojových zemí, přičemž situace je nejzávažnější ve východní a jižní Africe. Mezi asijské státy potýkajícími se s problémy s potravinovou bezpečností patří zejména země zasažené konflikty nebo přírodními katastrofami jako jsou Irák, Afghánistán, Pákistán či Jihovýchodní Asie. Severní Korea a Bangladéš poté patří mezi země čelící chronickým obtížím se zajištěním potravin. Z analýzy faktorů ovlivňujících produkci potravin v budoucnosti vyplynulo, že klíčovou roli bude mít zejména zvyšování výnosů a snaha zabránit zhoršování kvality zemědělské půdy. Svou roli tedy sehraje i odpovědné plánování a obhospodařování půdy. Neméně důležitý bude i výzkum nových odrůd plodin odolných vůči suchu.

50

Shrnutí Příčiny hladomorů v rozvojovém světě se zaměřením na Asii

Bakalářská práce se zabývá otázkou potravinového problému v rozvojových zemích. Jelikož je toto téma značně široké, bylo nutné specifikovat základními pojmy jako jsou hladomor, podvýživa či skrytý hlad a vysvětlit rozdíly mezi nimi. Jedná se o odlišné fenomény, a proto i postup proti nim zahrnuje použití různých strategií. Je také analyzováno, kterých skupin obyvatelstva se problémy se zajištěním potravin nejvíce týkají, jak působí na lidský organismus a jakým způsobem ovlivňují fungování lidské společnosti. Z důvodu omezeného prostoru nebylo možné podrobně se zabývat všemi druhy hladovění, a tudíž jsem tuto bakalářskou práci dále zaměřila na problematiku hladomorů. Práce se opírá o klasifikaci příčin hladomorů, které jsou rozdělovány do kategorií podle faktoru vedoucího k jejich vzniku. Bylo použito převládajícího způsobu kategorizace na hladomory přírodní a člověkem vyvolané. Jednotlivé příčiny jsou potom dokládány na příkladech aktuálních hrozeb hladu či na zvoleném příkladu Severní Koreje. Na základě vybraných příkladů je poté dokládáno, zda převládají hladomory přírodní či člověkem vyvolané, a je také vysvětlována kauzalita mezi nimi. Práce se také snaží zvážit, jakým způsobem by mělo být přistupováno k řešení nedostatku potravin. Krátce je diskutován systém prevence hladu a také nezbytné předpoklady řešení. Kromě okamžité potravinové pomoci, která je potřebná v případě propuknutí hladomoru, jsou rozebírána i řešení delšího časového horizontu. Tyto kroky zahrnují konkrétní opatření, jež by měla zvyšovat schopnost postižené země čelit možné budoucí krizi a také podporovat nejvíce zranitelné komunity. V závěru této práce jsou zhodnoceny klíčové faktory, které by mohly mít zásadní vliv na produkci potravin v budoucnosti.

51

Summary The causes of famine in the developing world focused on Asia

The thesis is dealing with the question of food problem in the developing countries. On account of the subject is markedly broad, it was necessary to specify basic terms such as famine, malnutrition or hidden hunger, and to explain differences between them. These are distinct phenomena and that is why they have to be approached by using different strategies. It has also been analysed which groups of population are affected by the food security problems, how they affect human body and in which way they influence behaviour of human society. Due to limited space it was not possible to be concerned with all kinds of starvation closely so the thesis is further focused on the dilemma of famines. This work is based on the classification of the causes of famines, which are divided into categories according to the factors leading to their rise. A prevailing categorization of natural and man-made famines was used as well. Particular causes are further illustrated on examples of current threats or on the chosen instance of North Korea. The chosen examples document whether nature or man-made famines prevail and the causality between them is explained as well. The work also tries to realize the best way how it should be dealt with the problem of food shortage. The system of hunger prevention and necessary conditions of solution are discussed shortly. Beyond the immediate food aid, which is needed in the case of outbreak of famine, long-term solutions are discussed. These approaches include specific steps to improve ability of famine-stricken country to face possible future crisis and to strengthen the most vulnerable communities. In the end of the work key elements which could affect food production in the future are summed up.

52

Klíčová slova - hlad, hladomor, podvýživa, potraviny, zemědělství, nedostatečný energetický příjem, příčiny hladomoru, sucho, potravinová pomoc, spotřeba potravin, Severní Korea

- hunger, famine, malnutrition, food, agriculture, inadequate dietary intake, causes of famine, drought, food aid, food consumption, North Korea

53

Použité zdroje Knihy a odborné časopisy CROW, B. Understanding famine and hunger. In: ALLEN, T., THOMAS, A. Poverty and development into the 21st century. Oxford University Press, 2000. s. 51-74. ISBN 0 19 877 626 8 HAREIDE, D. Vulnerability to famine. Oslo: The Alternative Future Project, 1991. 249 s. ISBN 82-7480-009-5 EXNEROVÁ, V. Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha: Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2005. 255 s. ISBN 80-86961-00-1 FÜRST, R. Odolávání severokorejského militarismu. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 6, s. 18-20 GLENN, J.C., GORDON, T. J. Budoucnost světa. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 117 s. ISBN 80-244-0407-9 HOLUB, A., FOLTÝN, J., ORDNUNG, N. Rozvojová ekonomika. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 128 s. ISBN 80-7079-423-2 JELÍNEK, P. Rozvojové cíle tisíciletí po první třetině. Mezinárodní politika, 2005, roč. 42, č. 9, s. 7-8 JENÍČEK, V., FOLTÝN, J. Globální problémy a světová ekonomika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 269 s. ISBN 80-7179-795-2 KRAUS, J., TUČEK, P., VOLOŠÍN, J. Výživa jako surovinový problém. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 267 s. ISBN 25-033-84 LACINA, K. Zrcadlo rozvojových zemí. Praha: Horizont, 1988. 157 s. ISBN 40-046-88 LANDES, D. S. Bohatství a bída národů. 1. vyd. Praha: BB/art, 2004. 511 s. ISBN 80-7341291-8 LIŠČÁK, V., FOJTÍK, P. Státy a území světa. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 484 s. ISBN 8085983-53-2 MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek Brno, 2000. 205 s. ISBN 80-902954-0-1 NEZVAL, P. Světová ekonomika (Vybrané problémy). Karviná: Slezská univerzita v Opavě. Obchodně podnikatelská fakulta, 2000. 150 s. ISBN 80-7248-060-X O´NEILL, T. Korea: Nebezpečné rozdělení. National Geographic, 2003, č. 7, s. 30-55 VUJITY, T. Viděl jsem peklo. Bratislava: NOXI, 2004. Severní Korea: Cesta do „komunistického ráje”. s. 239-300. ISBN 80-89179-15-0

54

Monografie v elektronické podobě Fakta a čísla OSN: Základní údaje o Organizaci spojených národů [online]. Praha: Informační centrum OSN, 2002 [cit.2006-02-23]. Dostupné na Internetu: The State of Food Insecurity in the World 2005 [online]. Rome, Italy: Food and Agriculture Organisation of the United Nations, 2005b. 40 s. ISBN 92-5-105384-7 [cit. 2006-04-11]. Dostupné na Internetu: The State of Food and Agriculture [online]. Rome, Italy: Food and Agriculture Organisation of the United Nations, 2005c. 197 s. ISSN 0081-4539 [cit. 2006-04-28]. Dostupné z: World agriculture: towards 2015/2030. Executive summary [online]. Rome, Italy: Food and Agriculture Organisation of the United Nations, 2002. Job number: Y3557/E. ISBN: 92-5104761-8 [cit. 2006-03-21]. Dostupné na Internetu:

Internetové zdroje ANNAN, K. Máme šanci zajistit si lepší budoucnost [online]. 2002 [cit 2006-02-22]. Dostupné na Internetu: BRAUN, VON J. The World Food Situation [online]. 2005 [cit. 2006-04-21]. Dostupné na Internetu: Breaking the cycle of poverty [online]. 2006a [cit. 2006-03-02]. Dostupné na Internetu: Do Iráku poplynou potraviny za ropu [online]. 28.3.2003 [cit. 2006-04-26]. Dostupné na Internetu: Faces of the hungry [online]. 2006b [cit. 2006-03-01]. Dostupné na Internetu: Food Consumption (1999-2001). [online]. Rome: FAO Statistic Division, 2003a [cit. 200604-03]. Dostupné z: Food Security Statistic – Democratic People´s Republic of Korea [online]. ©2006a, poslední aktualizace 3.3. 2006 [cit. 2006-04-28]. Dostupné na Internetu:

55

GOMBA, P. Podvýživa: Největší zabiják [online]. ©2005 [cit. 2006-04-29]. Dostupné na Internetu: HEROLDOVÁ, H. Severokorejští uprchlíci v Číně nemají téměř žádnou šanci získat azyl [online]. 4.4.2002 [cit. 2006-02-02]. Dostupné na internetu: Hunger, humanity´s oldest enemy [online]. 2006c [cit.2006-03-01]. Dostupné na Internetu: Korejská lidová republika. Vnitropolitická charakteristika [online]. [cit 2006-02-15]. Dostupné na Internetu: Korea (DPR). Hunger Map [online]. ©2006e [cit. 2006-04-12]. Dostupné na Internetu: POJAR, T. Severní Korea je jeden ohromný koncentrák [online]. 4.4.2002a [cit. 2006-02-24]. Dostupné na Internetu: POJAR, T. Jednou mě zabijí, říká bývalý strážce diktátora Kim Čong-ila [online]. 5.3. 2002b [cit. 2006-02-24]. Dostupné na Internetu: TOBIÁŠ, J. Dlouhý seznam hříchů dynastie Kimů [online] 28.4. 2005 [cit. 2006-02-27]. Dostupné na Internetu: Undernourished population (2000-2002) [online]. 2005a [cit. 2006-04-03]. Dostupné z: Why does hunger exist [online]. 2006d [cit. 2006-03-02]. Dostupné na Internetu: Wikipedia.org. 2006. List of famines [online]. ©2006, poslední aktualizace 11.4. 2006 [cit. 2006-04-21]. Dostupné na Internetu: WFP Around the World [online]. ©2006f [cit. 2006-04-26]. Dostupné z: Zájem o geneticky modifikované plodiny ve světě roste, od letošního roku je lze pěstovat i v ČR [online]. Praha: Mze ČR, 19.1. 2005 [cit. 2006-03-28]. Dostupné na Internetu: 16. říjen: Světový den výživy: Poselství generálního tajemníka OSN [online]. 2003 [cit. 200602-24 ]. Dostupné na Internetu: 39 countries worldwide face food crisis [online]. ©2006b, 5. května 2006 [cit. 2006-05-07]. Dostupné na internetu:

56

PŘÍLOHY

57

Příloha č. 1 Přehled hladomorů v historii a současnosti 14. století •

1315-1317 Velký hladomor v Evropě

•

1333-1337 hladomor v Číně

16. století •

1590 hladomory v Evropě

17. století •

1618-1638 hladomory v Evropě způsobené Třicetiletou válkou

•

1630-1631 hladomor v Indii

18. století •

1740-1741 hladomor v Irsku

•

1770 Bengálský hladomor

•

1783 hladomor na Islandu

19. století •

1816-1817 hladomor v Evropě (Rok bez léta)

•

1830 hladomor Tenpo v Japonsku

•

1845-1849 Irský bramborový hladomor

•

1846-1857 bramborový hladomor ve Skotsku

•

1866 hladomor v Indii

•

1866-68 hladomor ve Finsku

•

1879 hladomor v Irsku

•

1876-1879 hladomor v Indii, Číně, Brazílii, severní Africe (a v dalších zemích)

•

1889 hladomor v Etiopii

•

1896-1897 hladomor v severní Číně

•

1896-1902 hladomor v Indii

20. století •

hladomor v Libanonu za 1. světové války

•

1921 hladomor v Rusku

•

1928-1929 hladomor v severní Číně

•

1933 hladomor na Ukrajině 58

•

1943 Bengálský hladomor

•

1944 hladomor v Nizozemí během 2. světové války

•

1945 hladomor ve Vietnamu

•

1959-1961 hladomor v Číně (politika Velkého skoku vpřed a tři roky přírodních

katastrof) •

1968-1972 sucho v Sahelu

•

1974 hladomor v Bangladéši

•

1984-1985 hladomor v Etiopii

•

1997 hladomor v Severní Koreji

•

hladomor v Súdánu jako důsledek sucha a války

•

hladomor v Zimbabwe

21. století •

2003 hladomor v Súdánu/ Dárfúru

•

2005 potravinová krize v Malawi

•

2005-2006 potravinová krize v Nigeru

•

2006 krize v oblasti Afrického rohu Zdroj: Wikipedia (2006)

59

Příloha č. 2

Potravinová bezpečnost a výživa v rozvojových zemích za období 1990 – 2002 Energetický příjem Počet podvyživených (v milionech)

Podíl podvyživených na celkové populaci

1990-92

2000-02

Průměrný roční vzrůst (v %) 1990-2002

-

2 708

2 803

0,28

3 273

3 314

0,01

20 20 35

17 16 30

-

-

-

2 537 2 521 2 070 2 797

2 667 2 674 2 190 2 855

0,47 0,53 0,60 0,21

4,3 193,5

4,4 142,1

43 16

33 11

-

-

-

-

1 871 2 699 2 637

2 059 2 957 2 859

1,18 0,88 0,95

2 864

2 884

0,12

16,2 215,8 16,4 3,7 0,8 1,2 0,5 0,8 4 3,9 27,7 4,8 15,2 20,6

17,2 221,1 12,6 8,1 0,7 1,2 0,6 0,7 2,8 4 29,3 4,1 12,2 14,7

26 25 9 18 29 3 34 10 20 24 28 28 31

22 21 6 36 22 28 6 17 20 22 20 19

2 264 2 366 2 698 2 653 2 452 2 999 2 111 2 822 2 377 2 065 2 634 2 346 2 792 2 305 2 569 2 229 2 252 2 564 2 524 2 177

2 375 2 420 2 912 2 852 2 138 3 059 2 285 2 891 2 542 2 236 2 880 2 443 2 790 2 431 2 900 2 388 2 453 2 813 2 572 2 534

0,28 0,19 0,82 0,97 -0,26 -0,03 0,73 0,46 0,69 0,25 0,95 0,24 -0,02 0,17 0,80 0,44 0,70 1,13 0,10 1,48

1990-92

2000-02

1990-92

-

-

-

ROZVOJOVÉ ZEMĚ ASIE A PACIFIK Bangladéš Brunej

823,8 569,2 39,2

814,6 519 42,5

-

Kambodža Čína Fidži

SVĚT ROZVINUTÉ ZEMĚ

Francouzská Polynésie Filipíny Indie Indonésie Kiribati Korea, Severní Korea, Jižní Laos Malajsie Maledivy Mongolsko Myanmar Nepál Nová Kaledonie Pákistán Samoa Srí Lanka Thajsko Východní Timor Vanuatu Vietnam LATINSKÁ

60

2000-02

kcal/osobu/den

AMERIKA A KARIBIK Antigua a Barbuda Argentina Bahamy Barbados Belize Bermudy Bolívie Brazílie Dominika Dominikánská rep. Ekvádor Grenada Guatemala Guyana Haiti Honduras Chile Jamajka Kolumbie Kostarika Kuba Mexiko Nizozemské Antily Nikaragua Panama Paraguay Peru Salvador Surinam Trinidad a Tobago Uruguay Venezuela BLÍZKÝ VÝCHOD A SEVERNÍ AFRIKA Alžírsko Egypt Irán Jemen Jordánsko

59,5

52,9

13

10

2 705

2 848

0,49

0,7 1,9 18,5 1,9 0,9 1,4 0,2 4,6 1,1 1,1 0,3 6,1 0,2 0,8 4,6 1,2 0,5 0,8 9,3 0,6 0,1 0,2 0,2 2,3 24,8

0,6 1,8 15,6 2,1 0,6 2,8 0,1 3,8 1,5 0,6 0,3 5,7 0,2 0,4 5,2 1,4 0,8 0,8 3,4 0,7 0 0,2 0,1 4,3 39,2

28 12 27 8 16 21 65 23 8 14 17 6 8 5 30 21 18 42 12 13 13 6 11 8

21 9 25 4 24 9 47 22 4 10 13 4 3 5 27 26 14 13 11 11 12 4 17 10

2 460 2 993 2 619 3 080 2 651 2 341 2 112 2 812 2 941 2 261 2 509 2 830 2 351 2 347 1 780 2 313 2 611 2 503 2 435 2 714 2 717 3 101 2 523 2 216 2 316 2 403 1 962 2 492 2 528 2 635 2 661 2 464 3 070

2 342 3 075 2 753 3 059 2 844 2 257 2 250 3 010 2 752 2 323 2 737 2 867 2 187 2 709 2 083 2 353 2 845 2 675 2 579 2 858 2 998 3 155 2 557 2 283 2 237 2 556 2 550 2 548 2 628 2 734 2 828 2 351 3 106

-0,22 0,06 -0,08 -0,14 0,92 -0,32 0,41 0,76 -0,60 0,10 0,79 0,42 -0,11 0,91 1,46 0,17 1,13 0,26 1,13 0,44 0,50 0,17 0,10 0,14 0,24 0,00 1,38 0,58 0,73 0,14 0,97 0,06 0,17

1,3 2,5 2,1 4,2 0,1

1,7 2,4 2,8 6,7 0,4

5 4 4 34 4

5 3 4 36 7

2 921 3 200 2 978 2 036 2 818

2 991 3 341 3 075 2 037 2 668

0,36 0,50 0,49 -0,43 -0,13

61

Kuvajt Kypr Libanon Libye Maroko SAE Saudská Arábie Sýrie Tunisko Turecko SUBSAHARSKÁ AFRIKA Angola Benin Botswana Burkina Faso Burundi Čad Côte d´Ivoire Džibuti Eritrea Etiopie Gabon Ghana Guinea Kamerun Kapverdy Komory Kongo DR Kongo Keňa Lesotho Libérie Madagaskar Malawi Mali Mauretánie Mauricius Mosambik Namibie Niger

0,5 0,1 0 1,5 0,1 0,7 0,7 0,1 1 170,4

0,1 0,1 0 2 0,1 0,8 0,6 0,1 1,8 203,5

23 6 4 4 5 36

5 3 7 3 4 3 33

2 292 3 122 3 165 3 277 3 029 2 928 2 772 2 831 3 152 3 494 2 175

3 052 3 251 3 181 3 324 3 042 3 199 2 845 3 038 3 271 3 359 2 254

0,67 0,65 0,18 0,15 0,17 0,56 0,39 0,68 0,31 -0,31 0,40

5,6 1 0,3 1,9 2,7 3,5 2,3 0,1 5,8 2,5 4 1,4 12,2 10,7 0,3 0,7 4,3 4,8 2,7 0,3 0,1 9,2 0,5 3,2

5,1 0,9 0,6 2,3 4,4 2,7 2,2 2,8 31,3 0,1 2,5 2,1 3,9 1,3 35,5 10,3 0,2 1,4 6 3,8 3,6 0,3 0,1 8,5 0,4 3,8

58 20 23 21 48 58 18 10 37 39 33 54 32 44 17 34 35 50 29 15 6 66 35 41

40 15 32 19 68 34 14 73 46 6 13 26 25 37 71 33 12 46 37 33 29 10 6 47 22 34

1 783 2 338 2 263 2 353 1 896 1 783 2 472 1 802 2 455 2 073 2 105 2 114 3 011 1 914 1 861 2 173 1 921 2 445 2 211 2 084 1 881 2 216 2 556 2 887 1 735 2 061 2 020

2 041 2 516 2 155 2 408 1 636 2 146 2 621 2 202 1 524 1843 2 614 2 619 2 382 2 266 3 209 1 748 2 086 1 627 2 107 2 617 1 997 2 061 2 155 2 200 2 771 2 955 2 033 2 269 2 130

1,33 0,83 -0,06 0,79 -0,53 1,84 0,53 1,71 0,48 2,44 1,55 0,64 0,86 -0,48 0,72 -2,73 0,29 0,76 -2,05 -0,43 0,85 -0,27 0,70 0,53 1,34 0,82 0,24

62

Nigérie Rwanda SAR Svatý Tomáš a Princův ostrov Senegal Seychely Súdán Svazijsko Tanzanie Togo Uganda Zambie Zimbabwe

11,8 2,8 1,5 -

11 3 1,6 -

13 44 50 -

9 37 43 -

2 538 1 947 1 874 2 272

2 705 2 049 1 977 2 390

1,31 0,49 0,43 0,68

1,8 8 0,1 9,9 1,2 4,2 4 4,9

2,3 8,5 0,2 15,6 1,2 4,6 5,2 5,6

23 32 14 37 33 24 48 45

24 27 19 44 26 19 49 44

2 276 2 311 2 159 2 455 2 050 2 151 2 275 1 929 1 975

2 280 2 453 2 260 2 360 1 959 2 296 2 363 1 904 2 024

0,49 0,47 0,29 -0,40 -0,75 0,70 0,23 -0,25 -0,61

Zpracováno autorkou dle následujícího zdroje: FAO (2005c, s. 150 – 152)

63