Hladomor v Čjinském státě Mgr. Magda Puffová (Ostravská univerzita, Politická a kulturní geografie) V této analýze se ohlédneme za hladomorem, který zasáhl jihozápad Barmy a v plné síle propukl v roce 2008. Po krátké charakteristice zasažené oblasti bude vysvětlena hlavní příčina hladomoru a faktory, které strádání obyvatel ještě více zhoršují. Jelikož je hladomorem postižena i sousední indická část, srovnáme průběh hladomoru v obou regionech. Pozornost bude věnována také problému uprchlictví. Na závěr shrneme současný stav a načrtneme možný budoucí vývoj.
Charakteristika oblasti Čjinský stát je součástí Barmy (oficiální název Svazová republika Myanmar). Leží u hranice s Indií, konkrétně u spolkových států Mizoram a Manipur. Na území o rozloze 36,019 km2 žije 500 000 etnických Čjinů, kteří se dělí do dalších kmenových skupin. V majoritně buddhistické Barmě se většina Čjinů hlásí ke křesťanství (přes 70 %).1 Jedná se o jednu z nejodlehlejších částí v Barmě, která je díky hornatému reliéfu a nedostatečné infrastruktuře špatně dostupná. V oblasti jsou pouze čtyři cesty, které jsou sjízdné autem, a které v součtu měří 1 700 km, přičemž je jižní část Čjinského státu ze severu nedostupná.2 Barma se svým 149. místem indexu HDI (ze 187) v roce 2012 blíží spíše charakteristikám subsaharských států, než regionu jihovýchodní Asie.3 Obecně je tato situace přičítána politickému vedení země, které se snažilo zemi držet několik desítek let v izolaci. Čjinský stát je pak nejchudší oblastí země. Mnoho obyvatel se musí obejít bez elektřiny a tekoucí vody. Ve státě je 1167 základních škol prvního stupně, 83 škol druhého stupně a 25 středních škol. Kritická situace panuje v sektoru zdravotní péče, která je těžko dostupná. V oblasti se nachází pouze12 nemocnic, 56 doktorů a 128 sester.4 Kolem 70 % Čjinů žije pod hranicí chudoby a zhruba 40 % jich je bez dostatečného zdroje jídla.5 Čjinové jsou z většiny odkázáni na to, co si vlastními silami vypěstují. Jejich tradiční rotační zemědělství se vyznačuje nízkou efektivitou, které však dokáže pokrýt nejnutnější potřeby místních. V roce 2006 však zasáhl do života místních lidí kvetoucí bambus Meocanna Baccifera. Důvody hladomoru Meocanna Baccifera se vyskytuje v indických svazových státech Mizoram a Manipur, v hornatých oblastech Bangladéše a v Čjinském státě, kde pokrývá 1/5 jeho rozlohy, převážně jeho jižní část. Zhruba jednou za 50 let bambus kvete, přičemž jsou jeho plody velice výživné 1
CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONI 2009 HUMAN RIGHTS WATCH 2009 3 UNDP 2013 4 IRIN 2009 5 HUMAN RIGHTS WATCH 2009 2
a slouží jako potrava lesním krysám, které se díky těmto příhodným podmínkám přemnoží a po odkvetení bambusu devastují pole a v noci nepozorovaně vnikají do vesnic, kde ničí zásoby rýže, kukuřice, zeleniny, sezamu. Krysy jsou díky ideálním životním podmínkám silné a dokážou zdolat bambusové ploty a skladovací nádoby, které pro ně již nepředstavují problém. Lidé se pak živí jedlými kořeny, kůrou stromů a krysami, které ale mohou být otrávené jedem. Tato strava však není dostatečně výživná a obyvatelstvo se stává podvyživeným. Kritická fáze nastává, když se krysí populace vrátí do normálu a lidem již nezbývá síla pro hledání alternativních zdrojů jídla. První záznam o tomto druhu hladomoru pochází z roku 1862. Následující cykly proběhly v letech 1911, 1958 a v roce 2006. Následky tohoto jevu sužují zasažené oblasti několik let. Současný cyklus kvetení bambusu měl pro Čjiny obzvláště těžké následky a to hned z několika důvodů. Díky nedostatečným srážkám v okolí Thantlang a nadměrným srážkám v okolí Matupi byla sklizeň rýže a kukuřice podprůměrná, a lidé si nemohli vytvořit zásoby. Na velikosti sklizně se také negativně projevily přemnožené kobylky a sarančata. Dalším důvodem hladomoru je zhoršení potravinové bezpečnosti, která je způsobena plánem v té době vládnoucí vojenské junty, proměnit oblast Čjinského státu v centrum pěstování čaje, který je obchodně zajímavou plodinou. Od vyhlášení tohoto plánu v roce 2000 do roku 2009 bylo na čajové plantáže změněno 15 000 akrů půdy – což se neobešlo bez vyvlastňování zemědělské půdy (pouze v roce 2008 bylo bez náhrady zestátněno 1000 akrů).6 V roce 2005 byl vyhlášen další plán přeměny 500 000 akrů půdy na plantáže jatrophy (plodiny využívané pro výrobu bionafty), z čehož má být 60 000 akrů v Čjinském státě. Tyto vládní plány ještě více omezují již tak cennou zemědělskou půdu, které je v oblasti nedostatek, často se nachází ve svažitém terénu, který je náchylný k erozi.
Reakce vládní junty Posledním a zároveň nejobsáhlejším faktorem, o kterém se zmíníme, je reakce vládnoucí junty na nastalou potravinovou krizi, která Čjinům znemožnila vypořádat se se situací vlastními silami. Jelikož bambus kvete i v sousední Indii, srovnáme přístup indické a barmské vlády. Jak jsme již uvedli, Meocanna Baccifera kvete cyklicky, díky čemuž je možné uskutečnit preventivní kroky, které zmírní následky katastrofy. Indická vláda se snažila předejít opakování situace z roku 1958, kdy ve spolkovém státě Mizoram zemřelo na následky hladomoru 10 000 – 15 000 lidí a vlažná reakce centrální vlády vedla k ozbrojeným konfliktům, které byly mírovou smlouvou definitivně ukončeny až v roce 1986, kdy byl Mizoramu přislíben statut spolkového státu. Již v roce 2001 byl centrální vládou ustanoven Bamboo Flowering and Famine Control Schemes, který například předzásobil oblast jedem na krysy, vytvořil volný prostor mezi lesem a vesnicemi, aby zabránil invazi krys, … Jako nejúčinnější se nakonec ukázalo budování silnic a heliportů pro
6
CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONII 2009
snadnou dosažitelnost i těch nejodlehlejších obydlených oblastí, což umožnilo následnou dostupnost potravinové pomoci, na které se podílela jak centrální vláda, tak další organizace.7 Aktivní přístup indické vlády je v silném kontrastu s přístupem barmské junty, pro kterou jako by problém neexistoval. Čjinové byli odkázáni sami na sebe, a to v situaci, kdy se odhadovalo, že v nejpostiženějších jižních částech bylo zničeno 82 % rýžových polí a 78 % sezamu.8 Jed na krysy si pro jeho vysokou cenu lidé nemohli dovolit a tak se s krysami pokoušeli bojovat pomocí pastí a plotů. Humanitární pomoc, stejně jako v mediálně známější přírodní katastrofě cyklonu Nargis z roku 2008, byla připravená, ale problémem bylo její doručení do rukou potřebných. V zemi může operovat pouze omezený počet neziskových organizací, jejichž působení a volný pohyb pracovníků podléhá přísné kontrole, a přes veškerou jejich snahu se nedařilo proniknout do nejzasaženějších a také nejodlehlejších a těžce dostupných oblastí na jihu. Čjinové se navíc přijmutím zahraniční pomoci vystavovali nebezpečí vojenského postihu, jelikož mohli být obviněni z přijetí pomoci, která pochází od rebelujících ozbrojených skupin a z následné kolaborace. Barmská vojenská junta čelila dlouhodobé kritice mimo jiné pro nucenou práci, kterou od svých obyvatel vyžadovala. Zemědělská úroda samozřejmě trpí, pokud o ni není patřičně pečováno, přičemž u zaostalého, nemechanizovaného zemědělství, které je pro Čjinský stát typické, měly dny nucených prací (například při výsadbě čajovníků, stavbě vojenských táborů, těžbě dřeva) pro úrodu dramatické následky. Kromě toho jsou lidé vystavěni vysoké daňové zátěži (za farmaření, za sběr dříví na otop), poplatkům (chtějí-li opustit vesnici, procházejí-li armádní kontrolní stanicí) a množství úplatků a vynucených darů. Z žádného z těchto kroků nebyla junta ochotna ustoupit, ani když hladomor vypukl naplno a podvýživou trpící Čjinové museli i nadále pracovat bez naděje na finanční či jinou hmotnou odměnu.9 Barma je přitom schopna svou produkcí rýže pokrýt potravinové nároky svého obyvatelstva. Junta podle svých slov v posledních 20 letech ztrojnásobila produkci rýže. Tato rýže ale není určena pro domácí trh, ale z větší části míří na světový trh. V roce 2009 vláda zvýšila export rýže do Afriky a Bangladéše, což lokálně zvedlo cenu rýže, která se pro Čjiny stala takřka nedostupnou, a zhoršenou pozici měly také lokálně působící humanitární organizace.10
Migrace Díky podmínkám, které v Čjinském státě panují, je pro mnohé jeho obyvatele jedinou alternativou emigrace. Mezi nejčastější cíle patří Malajsie (v roce 2011 tam žilo 45 000 Čjinů) a především Indie (70 000 v roce 2011 v Mizoramu)11, jejíž pohraniční regiony s Čjinským státem sdílejí značnou část společné historie, kultury a tradic. První vlna migrace do Mizoramu proběhla před dvaceti lety, kdy junta krvavě potlačila protesty Barmánců, kteří se bouřili proti špatným ekonomickým poměrům v zemi. Indie tehdy uprchlíky přivítala 7
PROJECT MAJE 2008 CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONII 2009 9 CHINLAND GUARDIAN 2009 10 CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONII 2009 11 CHIN REFUGEE COMMITTEE DELHI 2011 8
poměrně vřele, zákonem zakázala deportaci uprchlíků z Barmy a u hranic vybudovala uprchlické tábory. Přístup indické vlády se ale v posledním desetiletí radikálně změnil, jelikož se snaží o vyvážení čínského vlivu v regionu a s Barmou usiluje o přátelské vztahy. Tábory byly proto oficiálně uzavřeny a uprchlíci byli deportováni zpět do Barmy. Nejsou předáváni přímo do rukou státních orgánů, přesto jsou pak vystaveni permanentnímu riziku zajetí, vězení, v horším případě i trestu smrti. Přes tuto současnou nepříznivou situaci, která v Indii panuje, počet uprchlíků v posledních letech i nadále stoupal, což bylo kromě pokračujícího státního útlaku způsobeno také hladomorem. Indie není signatářem Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 ani jejího protokolu z roku 1967, které by zaručovaly uprchlíkům základní ochranu jejich lidských práv a humanitární pomoc. Většina Čjinů v Mizoramu nemá dokumenty a v podstatě jedinou cestou jak legalizovat svůj pobyt je finančně náročná cesta do Dillí, kde sídlí Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky, kde se mohou Čjinové registrovat a legalizovat tak svůj pobyt. V roce 2012 žilo v Dillí 11 500 příslušníků Čjinského etnika.12 Absence dokladů znemožňuje najít si vhodné obydlí, práci, školní docházku, či dostupnou zdravotní péči. Čjinové jsou vystaveni diskriminaci, fyzickým a sexuálním útokům, náboženskému útlaku, vykořisťování. Je pro ně velice těžké najít si práci, která by byla spravedlivě finančně ohodnocena. Čjinové většinou pracují jako prodavači zeleniny, dělníci, nájemní zemědělci, nebo jako služky. Reakce místního obyvatelstva se od roku 1988 postupně zhoršovala. Téměř 40 % mizoramské populace je členem sdružení na ochranu mizoramské kultury (The Young Mizo Association), jehož cílem je z vybraných členských příspěvků podporovat akce, které pomohou zachování mizoramského kulturního dědictví. Pod jejich vedením se vedou kampaně proti cizincům, které kriminalizují uprchlíky. Při jedné z největších kampaní v roce 2003 bylo vyhoštěno 10 000 Čjinů.13 Dalším aspektem Čjinské „diaspory“ v Mizoramu je jednak jejich pomoc nově příchozím, aby se co možná nejlépe zapojily do nového prostředí, a pak je to jejich zapojení v neziskových organizacích, které z Indie poskytují pomoc do samotného Čjinského státu, což byla vedle aktivit místních čjinských komunitních skupin nejúčinnější forma pomoci v době vrcholícího hladomoru.
Přítomnost a budoucnost V roce 2012 se Čjinové pomalu začínají zotavovat z nejhorší fáze hladomoru. Do tohoto procesu ale negativně zasáhl pokles výkupních cen kurkumy a sušeného zázvoru o 50, respektive 30 %.14 Tento pokles byl způsoben nepokoji v Rakhinském státě, který tvoří hlavní odbytiště těchto produktů, pocházejících z Čjinského státu. Zároveň se zvedla cena rýže v důsledku jejího nedostatku díky přetrvávající špatné infrastruktuře a vysokým cenám
12
CHIN REFUGEE COMMITTEE DELHI 2011 HUMAN RIGHTS WATCH 2009 14 CHINLAND GUARDIAN 2012 13
pohonných hmot. Dle průzkumu nevládní organizace Solidarités International z roku 201215 má většina rodin přístup k zemědělské půdě, ale přístup na trh je pouze pěšky, a trvá v průměru 4,5 hodiny. Proto jsou lidé ve většině případů odkázáni na vlastní úrodu. Vysoký stupeň potravinové nejistoty přetrvává v regionech Thantlang a Tedim, ve kterých byla následkem monzunového období z roku 2012 špatná úroda, která lidem neumožnila vytvoření dostatečných zásob. Nejpostiženější je oblast kolem města Paletwa, ve kterém je stále monitorován hlad.16 Dalším problémem je zadluženost Čjinské populace. Zhruba 85 % Čjinů je zadluženo.17 V dobách nejhoršího hladomoru prodali svůj dobytek (mnohdy to nejcennější a nejdůležitější pro práci, co Čjinové vlastní), aby měli na nákup rýže, kterou obchodníci vozili přes indickou hranici. Ti méně šťastní si rýži koupili na dluh. Cena i s úroky se pohybovala okolo trojnásobku běžné ceny. Při neschopnosti dluh splatit může být cena ještě vyšší. Veškeré budoucí změny jsou podmíněny pokračováním demokratických změn, které započaly po volbách v roce 2012, kdy se z junty oficiálně stala prezidentská republika. Byli propuštěni někteří političtí vězni, objevily se náznaky zmenšení cenzury. Ačkoli můžeme o skutečném a především definitivním předání moci do civilních rukou pochybovat,18 tak tyto změny stačily k tomu, aby Spojené státy americké, nebo Evropská unie zmírnila sankce a embarga a otevřeli tak cestu pro příliv nového kapitálu a investic, které mají vyjádřit podporu probíhajícím změnám a podpořit je. Kromě zlepšení dodržování lidských práv a svobod je dalším kritickým bodem mírové etnické a náboženské soužití. Konkrétně pro Čjinský stát se bude další pozitivní vývoj odvíjet od budování chybějící infrastruktury v oblasti dopravy, dodávek elektřiny, telekomunikace. Je třeba zlepšit poskytování zdravotní péče a vzdělání. Jako prevenci dalšího hladomoru by bylo dobré vybudovat další potravinové rýžové banky, kam by zemědělci ukládali přebytky své úrody, a ze které by si při špatné úrodě mohli půjčit na nízký úrok. 19 Díky tomu, že je půda často vyčerpaná a přitom neustále roste počet obyvatel, bude nutné změnit styl zemědělství, zavést nový způsob kultivace půdy, mechanizaci. Příliv ekonomických investic s sebou nenese pouze příslib rozvoje, ale také nebezpečí projektů, jejichž jediným hlediskem je zisk. Pro z velké části nedotčenou zalesněnou krajinu představuje hlavní nebezpečí nekontrolovaná komerční těžba dřeva, se sekundárním zavedením stromů s tvrdým dřevem a bambusu. Největší nebezpečí představuje nahrazení původního lesa monokulturou palmy olejné, která po krátké době vyčerpá půdu a zanechává po sobě poušť. Další nebezpečí může představovat například nově budovaná vodní elektrárna na řece Manipur v jižní části Čjinského státu, která ohrožuje tamní populaci ryb a vytváří riziko povodní.20 Předpokladem pro kontrolu nových projektů, které do oblasti přicházejí, je 15
IRIN 2013 WORLD FOOD PROGRAMME 2013 17 CHINLAND GUARDIAN 2010 18 HUMAN RIGHTS WATCH 2013 19 WORLD FOOD PROGRAMME 2013 20 PROJECT MAJE 2012 16
aktivní občanská společnost, která byla v zemi dlouhá desetiletí razantně potlačována, a jejíž obnova bude dlouhodobým procesem.
Zdroje HUMAN RIGHTS WATCH: We are like forgotten people. [online]. 2009 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z
. HUMAN RIGHTS WATCH: Burma. [online]. 2013 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONI: About Chinland. [online]. 2009 [cit. 2013-1209]. Dostupné z . CHIN HUMAN RIGHTS ORGANIZATIONII: On The Edge of Survival. [online]. 2009 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . CHIN REFUGEE COMMITTEE DELHI: Q&A about the Chin Refugees. [online]. 2011 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . CHINLAND GUARDIAN: Mautam hit villagers suffer worse due to extortion by SPDC army. [online]. 2009 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . CHINLAND GUARDIAN: More Chins are in dept for food. [online]. 2010 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . CHINLAND GUARDIAN: Paletwa villagers affectes by sales dechne and risik rice prize. [online]. 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . IRIN: Food insecurity in Chin state. [online]. 2013 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . IRIN: Myanmar: Chin State- a mountain of trouble. [online]. 2009 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . PROJECT MAJE: Rats and Kyats: Bamboo Flowering Causes a Hunger Belt in Chin State, Burma. [online]. 2008 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z .
PROJECT MAJE: Chinland in transition. [online]. 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . UNDP: International human development indicators [online]. 2013 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z . WORLD FOOD PROGRAMME: Myanmar- Pre-monsoon higlights. [online]. 2013 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z .
