Otázky ke zkoušce z Makroekonomie B

Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné

Otázky ke zkoušce z Makroekonomie B studijní opora

Vypracováno studenty Karviná

Otázky ke zkoušce z Makroekonomie B 1. Ekonomický růst a hospodářský cyklus Pojetí ekonomického růstu. Základy analýzy dlouhodobého ekonomického růstu, vývoj teorie ekonomického růstu.. Zdroje a bariéry růstu. Prorůstová politika. Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází. Příčiny a mechanismus cyklu. Hospodářský cyklus v pojetí monetaristů nové klasické makroekonomie. Teorie reálného hospodářského cyklu. Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu. Keynesovsky orientované teorie hospodářského cyklu a kritika keynesovské spotřební funkce. Hospodářský cyklus v neklasické teorii racionálních očekávaní. Proticyklická politika. 2. Inflace a protiinflační politika Inflace a její měření. Stupně inflace podle její závažnosti. Charakteristika poptávkové inflace, vztah mezi poptávkovou inflací a změnou reálného produktu, očekávaná inflace. Vztah nominálního produktu, míry inflace a reálného. Nabídková inflace, nabídkové šoky a jejich vliv na nabídkovou inflaci a reálný produkt, typy hospodářské politiky při řešení efektu nepříznivého nabídkového šoku, dezinflace. Důsledky a náklady inflace. Vyrovnaná a anticipovaná inflace. Možnosti protiinflační politiky. Inflace v ČR.

3. Nezaměstnanost, makroekonomické problémy trhu práce Měření nezaměstnanosti. Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky. Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost. Přirozená míra nezaměstnanosti a hystereze.. Úroveň nezaměstnanosti v ČR. Rovnováha na trhu práce, klasický a keynesovský model trhu práce, náklady nezaměstnanosti. Phillipsova křivka v keynesiánském a friedmanovském pojetí. Lucasova verze Phillipsovy křivky a její pojetí novou klasickou makroekonomií. Philipsova křivka a koncepce NAIRU. 4. Platební bilance, Platební bilance, její kategorie. Mezinárodní tok zboží služeb a kapitálu a domácí ekonomika. Vyrovnávaní bilance na běžném účtu a platební bilanci jako celku. Automatický vyrovnávací mechanismus v systému pevných kurzů. Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu. Monetrání přístup k platební bilanci. Přizpůsobování platební bilance v systému plovoucích kurzů. Marshallova a Lernerova podmínka. Portfolio modely platební bilance. Vývoj platební bilance ČR. 5. Fiskální politika Pojetí veřejných financí, jejich funkce, pojetí rozpočtové politiky, státní rozpočet, příjmy a výdaje, přebytek a schodek státního rozpočtu a jeho typy. Vládní dluh a její důsledky pro ekonomiku, způsoby jeho řešení. Pojetí fiskální politiky, její vymezení, cíle, mechanizmus působení, nástroje fiskální politiky. Expanzivní a restriktivní fiskální politika při nedostatečném a plném využívání zdrojů. Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky. Vývoj státního rozpočtu České republiky. 6. Monetární politika Předpoklady monetární politiky a její vymezení, mechanizmus působení monetární politiky, cíle a nástroje monetární politiky. Expanzivní, restriktivní a neutrální monetární politika. Dilema centrální emisní banky. Expanzivní monetární politika při nedostatečném a plném využití zdrojů. Dlouhodobé efekty monetární politiky. Vývoj monetární politiky České republiky. 7.

Model IS-LM, jeho struktura a formalizace

Předpoklady pro vybudování modelu IS-LM. Konstrukce křivky IS a křivky LM, jejich sklon, poloha a body mimo křivky. Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv, rovnovážný produkt a rovnovážná úroková míra, multiplikátor fiskální politiky, multiplikátor monetární politiky.

8. Fiskální a monetární politika v modelu IS - LM Účinnost fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM, částečný a úplný vytěsňovací efekt. Multiplikátor fiskální politiky. Účinnost monetární politiky prizmatem IS - LM, keynesiánský transmisní mechanismus, monetární kritéria a determinanty jejich použití. Dilema centrální banky - volba monetárních kritérií peněžní zásoby nebo úrokové míry jako nástrojů monetární politiky. Multiplikátor monetární politiky. Kritéria volby fiskální politiky a monetární politiky a jejich kombinace.

2

9. Model IS – ELM, hospodářská politika v modelu IS-ELM Nedostatky modelu IS-LM – východiska konstrukce modelu IS-ELM. Reálné úrokové sazby versus nominální úrokové sazby a dlouhodobé úrokové sazby versus krátkodobé úrokové sazby a jejich vliv na trh statků a trh finančních aktiv. Výnosová křivka a časová struktura úrokových sazeb. Konstrukce křivky ELM a její vztah ke křivce LM, faktory ovlivňující polohu křivky ELM. Vliv změn v očekávané míře inflace na úroveň důchodu v ekonomice. Hospodářsko-politické implikace modelu IS-ELM. 10. Makroekonomie otevřené ekonomiky Rovnovážná úroveň produktu v otevřené ekonomice. Determinanty dovozu a vývozu, vliv změny měnového kurzu (devalvace, revalvace, depreciace, apreciace) na tuzemské dovozy a vývozy, autonomní vývozy, funkce dovozu, autonomní dovozy, mezní sklon k dovozu. Faktory determinující čistý vývoz v systémech pevných a pružných měnových kurzů. Multiplikátor otevřené ekonomiky (zahraničního obchodu), multiplikátor běžného účtu. Křivka BP, její odvození a charakteristika. Model IS - LM - BP (Mundell - Flemingův) a rovnovážný produkt. Vnitřní a vnější rovnováha – politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy. Swanův diagram. Efektivní tržní klasifikace. Účinnost fiskální a monetární politiky prizmatem modelu IS - LM - BP v podmínkách dokonalé a nedokonalé mobility kapitálu. 11. Agregátní poptávka a agregátní nabídka Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM a její formalizace, její sklon a poloha, body mimo křivku agregátní poptávky. Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení, konstrukce klasické křivky agregátní nabídky.

12. Fiskální a monetární politika v modelu AD-AS Vliv fiskální a monetární politiky na křivku agregátní poptávky. Agregátní nabídka, produkční funkce, křivka agregátní poptávky po práci, determinanty agregátní nabídky. Klasická křivka agregátní nabídky, její charakteristika a odvození, fiskální politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, úplný vytěsňovací efekt, monetární politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, kvantitativní rovnice a neutralita peněz. Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky, analýza účinnosti fiskální a monetární politiky. Krátkodobé a dlouhodobé efekty fiskální politiky a monetární politiky za předpokladu pozitivně skloněné křivky krátkodobé agregátní nabídky. 13. Teorie racionálních očekávání Východiska teorie racionálních očekávání. Teoretický pohled na problematiku očekávání. Hypotéza racionálních očekávání. Lucas a jeho teze o neúčinnosti hospodářské politiky. Nová klasická makroekonomie versus racionální očekávání v keynesovské ekonomii.Účinky očekávané a neočekávané hospodářské politiky v modelu nových klasických makroekonomů a neklasickém modelu racionálních očekávání a z toho vyplývající doporučení pro tvůrce hospodářské politiky.

14. Jednoduchý keynesiánský model a jeho využití v analýze třísektorové a čtyřsektorové ekonomiky Východiska jednoduchého keynesiánské modelu. Využití modelu při určení rovnovážného produktu. Vliv vládních spotřebních výdajů za zboží a služby, daní, transferových plateb a čistého exportu na úroveň produktu v ekonomice. Multiplikátory a multiplikační efekt. Vymezení agregátní poptávky v třísektorové a čtyřsektorové ekonomice.

3

1) EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS A) Pojetí ekonomického růstu Ekonomický růst = změna tokových veličin (GNP, nár. důchodu) v čase. Lze zkoumat rozdíl (odečíst), koeficient růstu a tempo růstu. Pod pojmem ekonomický růst se nejobecněji rozumí růst potenciálního reálného důchodu v čase. Ekonomický růst – představuje zvýšení potenciálního GNP. Požije-li se pojem hranice produkčních možností (PPF), může se znázornit ekonomický růst jako posun této hranice severovýchodním směrem.Ekonomický růst se většinou měří jako roční tempo růstu reálného GNP (nebo reálného potenciálního produktu) určité země. Hranice produkčních možností – je graf kombinující statky. Které může daná země s danými zdroji a prostředky produkovat. Bodů ležících vně PPF (severovýchodně od ní) nelze krátkodobě dosáhnout. Oproti tomu body, které leží uvnitř představují neefektivnost produkce dané země (nejsou využity všechny zdroje a prostředky). B) Základy analýzy dlouhodobého ekonomického růstu, vývoj teorie ekonomického růstu.. Teorie ekonomického růstu: 1) Smithovy a Malthusovy klasické modely – popisují ekonomický vývoj za podmínek neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. To má za následek, nedochází-li k technologickým změnám, to, že rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité půdy. Malthusiánská rovnováha nastává, když mzdy poklesnou na existenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníží nabídka práce. 2) neoklasický růstový model – tento model zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst kapitálového vybavení práce) a technologických změn při vysvětlování růstu potenciálního reálného GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na jednoho pracovníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu mezd, to povede k poklesu výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a k následnému poklesu reálné úrokové sazby. Při dosažení dlouhodobé rovnováhy ovšem toto prohlubování kapitálu ustává a reálné úrokové sazby přestávají klesat. Technologický pokrok zvyšuje produktivitu práce, výši kapitálu na pracovníka, a tím pádem i celkový produkt. V historickém pohledu bylo tempo technologických změn dostatečně rychlé, aby vykompenzovalo klesající výnosy z kapitálu přičemž udržovalo úrokovou sazbu a míru zisku téměř neměnné, zatímco reálné mzdy nepřetržitě rostly. Akumulace kapitálu zvyšuje produkt a mzdy, ale snižuje výnos (respektive úrokovou sazbu) z kapitálu V krátkém časovém období je úroveň rovnovážného produktu určená změnami agregátní poptávky. V dlouhém časovém období lze zvyšování životní úrovně udržet pouze růstem potenciálního produktu (potenciální produkt musí růst rychleji než obyvatelstvo). Základním problémem je tedy určení determinantů růstu a jejich působení v delším časovém období (v zásadě charakteristiku determinantů agregátní nabídky v dlouhém časovém období).

4

C) Zdroje a bariéry růstu Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří: růst výrobních faktorů (zejména práce a kapitál), růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání, inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod. Bariéry ekonomického růstu nízké tempo růstu kapitálu nízké úspory

BLUDNÝ KRUH NEROZVINUTOSTI

nedostatečná vybavenost práce kapitálem

nízký důchod/ob. D) prorůstová politika; L) Proticyklická politika Proticyklická a prorůstová politika - cyklické kolísání ek. aktivity
nevyužití produkčních možností daného hospodářství (mezera produktu)
nestabilita cen. hladiny s nežádoucími důsledky (růst míry inflace)
destabilizující prvek ve vývoji společnosti - možná řešení: A/ Regulace AD – keynesiánský směr a) politika vysoké zaměstnanosti - snaha o snižování cyklické nezaměstnanosti b) protiinflační politika - monetární pol.: CB ovlivňuje množství peněz v EKO
úrok. sazbu
AD - fiskální pol.: změna vlád. výdajů a daň. zatížení - ZO: usměrňování vývoje měn. kurzů, cla, importní kvóty B/ Absence regulace AD – neoklasický směr - tvrdí, že výkyvy jsou důsledkem vládních zásahů (jde o vládní selhání) C/ Ekonomie strany nabídky - snaha o udržení stabilní vysoké zaměstnanosti a produktu - nezaměřuje se na kolísání, ale na stimulaci ek. růstu ve smyslu růstu pot. produktu
dlouhodobé řešení (prorůstová politika) - klíčovým problémem je míra zdanění E) Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází - HC = víceméně pravidelné kolísání skutečného produktu kolem reál. produktu Fáze cyklu 1) kontrakce – pokles skut. produkce; recese = pokles skut. produktu po dobu 6 měsíců; deprese = dlouhodobý a hluboký pokles 2) dno (sedlo) – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje minima (dolní bod zvratu)

5

3) vzestup (expanze) – skut. produkt roste rychleji než PP; je vždy na vyšší úrovni než předchozí vzestup
konjunktura = období, kdy skut. produkt převyšuje úroveň dosaženou v předchozím cyklu 4) vrchol – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje maxima (horní bod zvratu) Typy cyklů - periodičnost cyklu = doba trvání jednoho cyklu (opakování jednoho cyklu po urč. době) a) Kitchinovy – krátkodobé (36 – 40 měsíců); výkyvy v zásobách a rozprac. výrobě b) Juglarovy – střednědobé (10 – 11 let); investice do strojů a zařízení c) Kodantěvovy (Kuznetsovy) – dlouhodobé (50 – 60 let); změny ve výr. technologiích, monetární jevy a politické události F) Příčiny a mechanismus cyklu a) teorie externích příčin - nerovnoměrné tempo objevu nových vynálezů - nedostatečné informace, kterými disponují tržní subjekty - politické příčiny (války, revoluce, volby) - korelace mezi výskytem slunečních skvrn a objemem zeměděl. produkce - urč. HP státu
např. monetaristická teorie (příčinou fluktuace je nevhodná monetární pol. státu) b) teorie interních příčin - snaha firem maximalizovat zisk úsporami mzdových N
zaostávání P za N - výkyvy v AD
nestabilita inv. výdajů (je dána také střídáním optimistických a pesimistických odhadů podnikatelů o budoucích výnosech investic) - bohatí nebo šetrní lidé získávají příliš velké příjmy v relaci k možným investicím ve společnosti
např. keynesiánská teorie (cykly jsou způsobeny výkyvy AD, zejména výkyvy investic) c) kombinace příčin - prvotní impulz je externí, proticyklicky začnou působit i faktory interní G) Hospodářský cyklus v pojetí monetaristů nové klasické makroekonomie Změny tempa růstu peněžní nabídky a hospodářský cyklus Ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu peněžní nabídky. Snaží se dokázat, že tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste. Hospodářský cyklus má tak na svědomí restriktivní či expanzivní monetární politika centrální banky. Monetaristé staví své chápání hospodářského cyklu na teorii přirozené míry nezaměstnanosti a na hypotéze adaptivních očekávání. Podle jejich teorie jsou příčinou kolísání ekonomické aktivity změny tempa růstu nabídky peněz. Tyto změny způsobují nesoulad mezi očekávanou a skutečnou mírou inflace, dochází k "pomýlení" ekonomických subjektů a odchýlení jejich aktivity od dlouhodobé přirozené úrovně. Podle M. Friedmana je hospodářský cyklus důsledkem nedokonalých informací
jednotlivci tvoří svá očekávání adaptivně na základě minulých zkušeností. Nesoulad mezi očekávanou a skutečnou mírou inflace může trvat jen krátkodobě, v dlouhém období ekonomické subjekty svá očekávání opravují a přizpůsobují podle skutečného vývoje ekonomiky.

6

Mechanismus hospodářského cyklu ukazuje obr. 14.3. Předpokládejme, že centrální banka náhle zvýší tempo růstu nabídky peněz. Následkem tohoto nepředvídaného šoku dojde k růstu agregátní poptávky (z AD1 na AD2), zatímco krátkodobá agregátní nabídka zůstává zpočátku na původní úrovni SRAS1 (očekávaná míra inflace zůstává zatím na stejné úrovni). Růst cenové hladiny vede k tomu, že zaměstnanci přijímají nižší reálné mzdy, než se domnívají (trpí "peněžní iluzí"), reálný produkt se zvyšuje z QK na Q2 a ekonomika se přesunuje do bodu B. Po určité době si zaměstnanci uvědomí, že míra inflace vzrostla, upraví svá inflační očekávání, požadují obnovení původní úrovně reálných mezd, krátkodobá agregátní nabídka následně klesá z SRAS1 na SRAS2 a ekonomika se vrací do bodu C na křivce LRAS. Snížení tempa růstu peněžní nabídky ze strany centrální banky by vedlo k opačnému vývoji. H) Teorie reálného hospodářského cyklu Teorie reálného hospodářského cyklu se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, že některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které snižují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi (např. válka v Perském zálivu, vystřídání republikánů demokraty v USA, sjednocení Německa), technologickými šoky (objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí. I) Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu Hlavním "zdrojem" jsou vláda a vládnoucí část parlamentu, které mají zájem na expanzivní fiskální politice v období těsně před novými volbami, neboť se tím zvyšují jejich naděje na znovuzvolení. Druhým "zdrojem" je centrální banka, která (ač třeba relativně nezávislá) často podléhá politickým tlakům a zásadám fungování byrokratické instituce. Mechanismus politického hospodářského cyklu si můžeme naznačit s pomocí politické Phillipsovy křivky (dále PPC). Hypotéza PPC je založena na předpokladu, že politikové si uvědomují existenci krátkodobého substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností a možnost využití tohoto vztahu k politickým ziskům.

7

- zjistí se, že ekonomika vykazuje rostoucí míru inflace (bod A), neboť hospodářská politika minulé vlády byla příliš expanzivní. vláda se rozhodne výrazně snížit míru inflace. Proto přijímá opatření ke snížení AD, navrhuje např. zvýšení některých daní a snížení státních výdajů a parlament tato opatření bez větších problémů schválí. Zároveň vyvine vláda silný tlak na centrální banku, aby snížila tempo růstu peněžní nabídky. Následkem těchto opatření se ekonomika posune do bodu B. Míra inflace výrazně klesá, roste ale výrazně míra nezaměstnanosti. Po čase se inflační očekávání sníží, ekonomika se přesunuje z PPC1 dolů na PPC2 a vrací se zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti v bodě C. - rozhodne se posílit své volební vyhlídky prostřednictvím expanzivní hospodářské politiky. Nyní je vládou navrženo snížení daní, zvýšení státních výdajů a centrální bance je doporučeno zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Je-li alespoň část z těchto návrhů úspěšná, ekonomika přejde těsně před volbami do bodu D. Vládní koalice opět volby vyhraje, ale po čase je konfrontována se skutečností, že míra inflace dále vzrostla a nezaměstnanost dále klesla, ekonomika je nyní v bodě E. Je-li ekonomika ponechána svému vývoji, přesune se po roce či dvou zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti do bodu F.

J) Keynesovsky orientované teorie hospodářského cyklu a kritika keynesovské spotřební funkce Mnoho keynesiánsky orientovaných ekonomů považuje za příčinu cyklického kolísání ekonomiky změny objemu investic a státních výdajů a jimi následně vyvolané změny objemu spotřebních výdajů. Zejména investičním výdajům je přisuzována značná míra nestability, což lze demonstrovat pomocí keynesiánské investiční funkce: I = I0 + e.Ye - b.r Teorie nepružných cen a mezd Keynesiánsky orientovaní ekonomové tvrdí, že ekonomika může i dlouhodoběji uváznout v recesi spojené s vysokou mírou nedobrovolné nezaměstnanosti. ceny a mzdy jsou nepružné zejména směrem dolů. Nepružnost mezd způsobuje jednoduše to, že mzdové sazby nemohou čistit trh práce, tj. vyrovnávat nabízená a poptávaná množství práce na jednotlivých dílčích trzích práce. Zároveň nepružnost mezd znemožňuje přizpůsobování mzdových nákladů změnám cenové hladiny a tudíž vede k fixování krátkodobé agregátní nabídky. Důležitou úlohu při nepružnosti mezd mají dlouhodobé pracovní smlouvy. Princip akcelerátoru. Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice. Je to teorie investičních výdajů, podle níž je úroveň investic určována tempem růstu reálného GNP. To znamená, že čisté investice jsou kladné (vysoké), jestliže GNP roste, a nulové (nízké), jestliže se GNP nemění (dokonce i když je GNP velmi vysoký). Akcelerační princip vyjadřuje skutečnost, že čisté indukované (In) investice (vyvolané investice – určené velikostí GNP) jsou funkcí míry změny reálného produktu (Y). In = a * Y

8

Interakce multiplikátoru a akcelerátoru. Uvažujeme-li, že začal růst HDP. To vyvolá na základě akceleračního principu nové indukované investice. Tyto nové investice v souladu s multiplikačním efektem podnítí další růst GNP. GNP roste až do okamžiku, kdy dosáhne potenciálního produktu a poté začne tempo růstu GNP klesat, až se zastaví. Při poklesu tempa začne působit akcelerátor a multiplikátor opačně – GNP proto v důsledku jejich působení klesá až do okamžiku, kdy dosáhnou sedlového bodu. Protože se ale celkové investice skládají nejen z indukovaných investic, ale i z obnovovacích investic, slouží tyto restituční investice jako dolní hranice poklesu investic. Jakmile tyto investice dosáhnou této spodní hranice, pokles se zastavil a zastavil se i pokles GNP. V této situace poslouží obnovovací investice v souladu s principem akcelerátoru a multiplikátoru k novému růstu investic a tím i GNP. Celý hospodářský cyklus se tak opakuje. Spotřební funkce Keynesiánští ekonomové pracují ve svých modelech se spotřební funkcí, ve které je spotřeba funkcí běžného důchodu (tj. důchodu obdrženého v běžném období). V kap. 3 jsme definovali jednoduchou keynesiánskou spotřební funkci: C = C0 + mpc . YD Ze spotřební funkce založené na hypotéze permanentního důchodu vyplývá důležitý závěr: spotřeba reaguje mnohem méně na změny běžného důchodu než předpokládají keynesiánské modely. Hodnota multiplikátoru je proto mnohem nižší a multiplikační efekt mnohem slabší než ukazují rovnice v kap. 3. Ekonomika je proto jako celek mnohem stabilnější. K podobným názorům došli také někteří keynesiánští ekonomové. Franco Modigliani např. sestavil spotřební funkci založenou na hypotéze životního cyklu, která rovněž předpokládá, že spotřebitelé vyrovnávají svou spotřebu v průběhu času. I to je svým způsobem důkaz, že keynesiánci a monetaristé nejsou v mnoha otázkách natolik názorově vzdáleni, jak to naznačují mnohé učebnice ekonomie. K) Hospodářský cyklus v neklasické teorii racionálních očekávání

9

2) INFLACE A PROTIINFLAČNÍ POLITIKA A) Inflace a její měření Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny. K inflaci dochází, roste-li celková cenová hladina. Cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Vývoj cenové hladiny – používá se tempo jejich růstu. Jde o tempo růstu cenové hladiny = míru inflace cenová hladina (rok t) – cenová hladina (rok t-1) Míra inflace (rok t) = * 100 cenová hladina (rok t-1) Nejčastěji používanými indexy k vyjádření všeobecné cenové hladiny jsou:  index spotřebitelských cen  index cen výrobců  deflátor HDP (HNP) 1. Index spotřebitelských cen (CPI) – cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovaných průměrnou domácností. Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statek. Jsou zde problémy, že časem se faktické výdaje domácností odchylují od vah použitých v indexu – může dojít ke skryté inflaci. 2. Index cen výrobců (PPI) – bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců. Koše obsahují příslušné výrobky a služby (suroviny, polotovary). Pracuje stejně jako CPI s fixními vahami a to dle struktury tržeb. Všeobecně se uznává, že vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI. 3. Deflátor HDP (HNP) - košem jsou v tomto případě všechny statky, obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu. HDP v běžných cenách deflátor HDP = HDP v cenách základního období

* 100

Rozdíl mezi CPI a deflátorem HDP spočívá: - v deflátoru HDP je zahrnuta mnohem širší skupina statků - koš statků v deflátoru HDP se každý rok mění, CPI je stejný - CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, kdežto deflátor jen ceny statků vyráběných v dané ekonomice Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, jde o deflaci. Deflace je vzácným jevem. Častější je pokles (decelerace) míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny = dezinflace. Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (dochází ke změně cenových relací) x vyrovnaná inflace kdy rostou stejně.

10

B) stupně inflace podle její závažnosti Tři stupně podle závažnosti inflace: mírná, pádivá, hyperinflace  Mírná inflace (plíživá) – rostou ceny pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Míra inflace je řádově jednociferná.  Pádivá inflace (cválající) – Ceny rostou dvou či trojcifernými tempy (20,100,200 %).Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vážné hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.  Hyperinflace – extrémní případ. Tempo růstu cen je obrovské (Německo 1920-1923). Neustále se tisknou peníze. další členění: Zjevná inflace – pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny Potlačená (blokovaná) inflace - státní orgány se snaží brzdit inflaci. Nejsou schopny odstranit příčiny. Skrytá inflace – když cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, nebo když má velký podíl stínová ekonomika. C) Charakteristika poptávkové inflace, vztah mezi poptávkovou inflací a změnou reálného produktu, očekávaná inflace Inflace je nepřetržitý růst cenové hladiny v dlouhodobém časovém horizontu. Změna agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími je míra inflace (vyjádřená zpravidla indexem spotřebitelských cen CPI, nebo cenovým deflátorem HDP a indexem cen výrobců PPI). Poptávková inflace – inflace tažená poptávkou (růst agregátní poptávky) Nabídková inflace – na straně nabídky nadměrným růstem cen v důsledků růstu nákladů firem díky růstu cen vstupů). Poptávková inflace a změna reálného produktu – zdrojem růstu poptávky jsou snahy o udržení míry nezaměstnanosti pod přirozenou mírou a rozpočtové schodky vlády, které se pokrývají emisí peněz. Hlavní důvodem je tedy silná fiskální nebo monetární politika. Bod E0 je výchozí, zvýší se agregátní poptávka AD (díky expanzi), vzroste cenová hladina, nominální mzda se nezměnila ale změnila se reálná. Bod E1 je pouze krátkodobý. Pracovníci usilují o zvýšení mezd, tím rostou náklady a cena se posune do p2. Nastane nová rovnováha v E2 a dochází k poklesu Y.

Očekávaná

11

inflace

–

vychází z poznatků subjektů z minulosti a na základě předvídaní prostřednictvím modelových situací (pojem adaptivní chování). Dalším postupem je statické očekávání (budoucí = současné). Závěr – je-li skutečná produkce rovna potenciálnímu produktu a vliv nabídkové inflace je nulový potom očekávaná inflace je rovna skutečné a ekonomika je na dlouhodobé Phillipsově křivce. D) Vztah nominálního produktu, míry inflace a reálného Vztah nominálního a reálného produktu a míry inflace – východiskem je, že nom. Produkt = P.Y. rovnice nominálního produktu je tedy Y* = γ*Aa + µ * M/P (nominální nabídka peněžních zůstatků, multiplikátory monetární i fiskální, cenová hladina). Z toho vyplývá že tempo růstu nominálního produktu se rovná součtu tempa růstu inflace a tempa růstu reálného produktu. E) Nabídková inflace, nabídkové šoky a jejich vliv na nabídkovou inflaci a reálný produkt, typy hospodářské politiky při řešení efektu nepříznivého nabídkového šoku, dezinflace Jako příklad nabídkového šoku jako zdroje nabídkové iflace je např. devalvace tuzemské měny (zdražuje dovoz – zvyšuje agregátní cenovou hladinu). Dochází k růstu cenové hladiny ∆π = π 1 − π 0 . Vliv na inflaci a reálný produkt. E0 je výchozí – šokem se dostane do E1. Volbou hospodářské politiky lze ovlivnit konečný stav po nepříznivém šoku. Neutrální politika – současný růst míry inflace a pokles produktu (nedělají se zásahy bod E1) Přizpůsobovací politika – monetární expanzí dosáhnout růstu agregátní poptávky, nezmění se zaměstnanost a expanze umožní vstřebat cenovou hladinu – zvýší se inflace ale produkt je nezměněn E2. Potlačovací politika – inflace zůstane na stejné úrovni za cenu snížení produktu a růstu nezaměstnanosti E3. Poslední dvě politiky se označují jako přizpůsobovací. Dezinflace – snižování míry inflace (hlavně poptávková inflace). Restriktivní monetární nebo fiskální politika. Existují dvě metody: Cold turkey (výrazný a krátkodobý) recese je krátkodobá ale hlubší. Cenou je výrazný pokles skutečného produktu pod jeho potenciální úroveň. Gradualistická metoda (pomalé a postupné) recese je mírnější, ale delší doba trvání. Cold turkey je důvěryhodnější. V obou případech je rozhodující chování subjektů a jejich přizpůsobování očekávané inflaci.

12

F) Důsledky a náklady inflace Lze vymezit v následujících směrech:

-

-

1. Vliv inflace na reálné důchody a bohatství za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rostou rozdílným tempem. Bude-li inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP poklesnou. Inflace pak povede k přerozdělení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů. jev taxflace, neboli jev fiskální brzdy – efekt spojení inflace a zdanění. S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny se příjemci mezd dostávají do vyšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně). Rostou-li reálné mzdy pomalu, klesá reálný disponibilní důchod domácností. Proti tomuto účinku se zavádí odečitatelné položky od základu daně.

Zvláštní pozornost je věnována transferovým platbám – každoroční indexace. Inflace dále také postihuje důchody vlastnické jako úroky z úspor.

-

-

-

2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady náklady spojené s řízením struktury aktiv – snaží se minimalizovat držbu peněz a vhodně investovat náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod. 3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu. Pracovníci i podnikatelé tím mohou být destimulováni od své aktivity a také od tvorby úspor. Inflace tak může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace, při nízké míře naopak se úspory mohou zvyšovat). Inflace vnáší nejistotu do investičních plánů, podněcuje spekulace a překupnictví oproti dlouhodobým investičním plánům. G) Vyrovnaná a anticipovaná inflace

Vyrovnaná inflace – znamená, že růst cenové hladiny postihuje všechny ceny stejně Anticipovaná inflace – znamená, že průběh inflace je rovnoměrný (nejsou náhlé výkyvy, lze předpokládat) Vyrovnaná i plně anticipovaná inflace slouží jako teoretický model, kdy veškeré ceny rostou každý rok stejně. Nikdo není cenovými změnami překvapen. Potraviny, mzdy, renty – všechno roste každý rok o stejné procento, úrokové sazby jsou takové, jako by byly ceny stabilní. H) Možnosti protiinflační politiky Lze rozdělit do základních třech přístupů: 1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku - Vhodné volit takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst agregátní poptávky při plné zaměstnanosti, případně na restriktivní charakter těchto politik který by působil proti růstu agregátní poptávky (zabránit posuvu křivky agregátní poptávky doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti)

13

-

Působit na snižování inflačních očekávání. To je možné uskutečnit omezením měnové akomodace. Důsledkem však bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu (aktuálního a potencionálního)

2. Důchodová politika Další metodou je omezit růst nominálních mzdových sazeb (je-li tento vyšší než růst produktivity).Používá různé formy: - zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády - limity růstu mezd (někdy se paradoxně tyto limity stávají nástrojem růstu mezd) - Dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. - Dále je možná regulace cen statků (obvykle jen na některých dílčích trzích) Výhodami zde je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Nevýhodami:regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky a omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů, spočívají-li příčiny inflace v nadměrné poptávce, je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena). 3. Monetární politikou – zabezpečením stabilní cenové hladiny v podobě monetaristického měnového pravidla I) Inflace v ČR RŮMĚRNÁ MÍRA INFLACE Rok 1998 Meziroční index v % 10,7

1999 2,1

2000 3,9

2001 4,7

2002 1,8

2003 0,1

2004 3-3,5

Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) při odhadu vývoje inflace na rok 2004 vychází jednak z převažujících trendů ve vývoji hladiny spotřebitelských cen v roce 2003, z dosud schválených opatření v oblasti spotřebních daní a z vládních návrhů na úpravu systému DPH a rovněž ze skutečnosti, že vláda dosud nedeklarovala své záměry jak v oblasti postupu deregulace cen, tak ani v oblasti privatizace energetiky, telekomunikací a dalších oborů, ve kterých stát vlastní významnější majetkové podíly.

14

3) NEZAMĚSTNANOST, MAKROEKONOMICKÉ PROBLÉMY TRHU PRÁCE A) Měření nezaměstnanosti Základní skupiny které je třeba rozlišovat: 1. Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání) 2. Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat. = ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracovní síla dané země 3. ostatní – studenti, penzisté,invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky předchozích skupin. = ekonomicky neaktivní obyvatelstvo Pro účely měření se tedy využívá: - absolutní vyjádření počtu nezaměstnaných (0,5 mil.) - míry nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu míra nezaměstnanosti (u)=nezaměstnaní (U) / ekonomicky aktivní (zaměstnaní+nezaměstnaní - L+U) Některé teorie namítají, že toto měření nevystihuje určité skupiny (minimálně tyto) • pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem • osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky. Přestali práci hledat, nevěří, že ji ještě najdou. Dále bychom zde mohli uvést pracovníky kteří se rekvalifikují, případně osoby, které práci našli, ale nastoupí až později (vůle zaměstnavatelel) V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti. Např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti (dlouhodobost, zkrácené úvazky,atd.) B) Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky Základní typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklická Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce i kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá fluktuace - lidé kteří hledají zaměstnání po absolvování školy, nebo se stěhují do jiného města, ženy se mohou vracet do práce poté, co měly děti. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní "dobrovolně".

15

Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících. Nesoulad může vzniknout proto, že se poptávka po určitém druhu práce zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se ani v jednom případě nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Díky tomu se často setkáváme s nerovnováhami u jednotlivých povolání nebo oblastí, protože určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají. Např. těžební oblasti, kde jsou převážně pracovníci školení pro důlní činnost, která je pro jiné obory nepoužitelná. O cyklické nezaměstnanosti hovoříme, je-li celková poptávka po práci nízká. Jestliže se celkové výdaje a produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude. Tento stav nastává zejména v období hospodářské recese (část hospodářského cyklu směřující ke dnu), pracovníci jsou propouštěni bez nároku na návrat. Důsledky nezaměstnanosti: Nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální. Ekonomický dopad - vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevytváří ekonomika tolik, kolik je schopna. Ztráty, ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším doloženým mrháním zdroji v soudobé ekonomice. Většinou jde hlavně o dopad cyklické nezaměstnanosti. To kvantifikuje Okunův zákon -

Okunův zákon říká, že na každá 2 %, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %.

Sociální dopad - Je to hlavě dlouhodobá (delší než 1/2 roku) nedobrovolná nezaměstnanost, která přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd. C) Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd. Nedobrovolná nezaměstnanost – se poznačuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.

16

pružné mzdy

nepružné mzdy zaměstnaní

mzdová sazba

nedobrovolná nezaměstnan

dobrovolně nezaměstna

D

S L* Práce (osoby) D) Přirozená míra nezaměstnanosti a hystereze Nezaměstnanost – vyvolaná pohybem ekonomiky nad a pod úrovní potenciálního produktu (nezaměstnaný je ten kdo dosáhl věku, je schopen pracovat a práci hledá). Velikost nezaměstnanosti (počet nezaměstnaných/počet pracovních sil) formy nezaměstnanosti – frikční (důsledek pohybu prac. Sil je složkou přirozené míry), strukturální (nesoulad mezi kvalifikací pracovníků a potřebami trhu je částí přirozené míry), cyklická (souvisí s hospodářským cyklem a lze ji měřit jako rozdíl mezi skutečnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti) jednoduchý a rozšířený model dynamiky nezaměstnanosti - popisuje stav kdy se nepředpokládá rozdíl v práci a kvalifikaci (měří se jen počet těch co práci našli a ti co byli propuštěni), rozšířený model potom zahrnuje ještě oblast osob mimo pracovní síly (tam se přesouvají jak zaměstnaní tak nezaměstnaní) a pohyby v rámci zaměstnání– vztah mezi zaměstnanými pracovníky a nezaměstnanými pracovníky (modely) přirozená míra nezaměstnanosti – jestliže se ekonomika pohybuje na potenciálním produktu jedná se o přirozenou míru (míra nezaměstnanosti, kdy je ekonomika v dlouhodobé rovnováze), současně je to stav kdy skutečná a očekávaná inflace je stejná hystereze – dlouhé období vysoké nezaměstnanosti se může projevit jako zvýšení hodnoty přirozené míry (nezaměstnaní si zvyknou nepracovat a ztrácejí kvalifikaci) náklady nezaměstnanosti – je obtížné vyčíslit (rozdělovat dle druhů nezaměstnanosti) E) Úroveň nezaměstnanosti v ČR V letech 1990 až 1996 se míra nezaměstnanosti pohybovala pod hranicí 5 %, kterou poprvé přesáhla v roce 1997. Ve druhé polovině devadesátých let a po roce 2000 přibývalo bankrotujících firem a subjektů s druhotnou platební neschopností, což vedlo v roce 2003 k dosud historicky nejvyšší nezaměstnanosti v České republice. Negativní trend stoupajícího počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání v letech 1996 až 1999 (a zároveň s tím rostoucí míra nezaměstnanosti) byl sice rokem 2000 přerušen, ale počínaje rokem 2001 opět pokračuje. Pozitivním jevem v roce 2000 a 2001 byl naopak nárůst počtu hlášených volných pracovních míst, což ovlivnilo příznivě počet nezaměstnaných, připadajících na 1 volné pracovní místo. Podíl osob s délkou nezaměstnanosti do 3 měsíců proti roku 1991 klesl v roce 2003 prakticky na polovinu, naopak podíl osob s délkou nezaměstnanosti delší než 1 rok je více než desetinásobný. Dlouhodobá nezaměstnanost se týká především již výše zmíněných rizikových skupin obyvatel s případnou kumulací rizik (vyšší věk a nevyhovující zdravotní stav, vyšší věk a nedostatečná kvalifikace, u mladších žen pak kombinace absolvent a péče o dítě apod.). 2003
10,31% nezaměstnanost.

17

F) Rovnováha na trhu práce, klasický a keynesovský model trhu práce, náklady nezaměstnanosti Trh práce – trh, na kterém domácnosti (pracovníci) nabízejí práci (nabídka NS) a firmy práci poptávají (poptávka ND). Předpoklady tohoto trhu: jednotka práce je stejná, tj. že mezní produkt práce všech pracovníků je stejný a mzdy a ceny jsou dokonale pružné. Dále se předpokládá krátké období s jediným proměnný VF (práce). Prodávající dostávají pracovní důchod Ih a poptávající platí mzdové náklady Wr (pracovní důchod před daní je tedy celkový mzdový náklad firem). Wr = W . ND = W . NS = Ih (W-nominální mzdová sazba). Rovnováha na trhu práce nastává při rovnosti agregátní poptávky s nabídkou W  W  ND  = NS   Křivka agregátní poptávky po práci je klesající a vyjadřuje tak vztah, že P P poklesem reálné mzdy roste poptávka po práci. Křivka agregátní nabídky práce je křivka rostoucí - při růstu reálných mezd nabídka práce roste. Obě křivky se protínají v bodě E - v bodě, kde nabídka i poptávka po práci odpovídají reálné mzdě. Úroveň zaměstnanosti je v tomto bodě N*, což je úroveň plné zaměstnanosti, a úroveň reálné mzdy je na hodnotě (W/P)* - rovnovážná reálná mzda

Klasický model trhu práce. ∗ Formalizovaný zápis: ND  W  ∗ = N ∗ a NS  W  = N ∗ (výše plné zaměstnanosti přímo určuje  P 

 P

velikost nabídky produktu. Dalším určujícím prvkem je cambridgeská kvantitativní teorie peněz M.V=P.Y a při konstantní rychlosti obratu peněz V=1/k je pak ve tvaru M=k.P.Y. Posledním předpokladem je že nominální mzda W je určena reálnou W/P a cenovou úrovní P platí tedy W=NS(W/P).P.

18

Keynesiánský model trhu práce. Předpokladem jsou nepružné mzdy (nom. mzda je vyšší než rovnovážná). N = ND  W  <  P 

NS  Wn  . úroveň produkce je determinovaná zaměstnaností, která je ale nižší než plná  P 

zaměstnanost, což je důsledkem nepružnosti nominální mzdové sazby Wn, která nemůže klesnout na úroveň, která by vyčistila trh. Dále platí vztahy z modelu IS-LM tedy S=I a L=M/P. Znázornění úplného keynesiánského modelu za předpokladu nepružných nominálních mezd, pozitivně skloněné křivky LM a citlivosti poptávky po autonomních investicích na úrokovou míru větší než nula.

19

G) Phillipsova křivka v keynesiánském a friedmanovském pojetí Rozdíl mezi keynesiánskou a Friedmanovou verzí Phillipsovy křivky - monetaristé chápou vztah mezi nezaměstnaností a inflací zcela opačně, než stoupenci původní Phillipsovy křivky, kteří vycházeli z toho, že nezaměstnanost ovlivňuje ceny. Friedman však vychází naopak z toho, že hybnou silou vývoje nominálního GDP je množství peněz v oběhu, které při svém zvýšení vede k růstu cenové hladiny, což má vliv na nezaměstnanost. - rozpad závěrů původní Phillipsovy křivky v 70. letech zpochybnil tuto křivku jako obecně použitelný nástroj pro účely ekonomické teorie i pro účely hospodářské politiky. Přesto není možno přijmout názor, že neexistuje určitý vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti. Platí pouze to, že je třeba rozlišovat dlouhé a krátké období a inflaci očekávanou a neočekávanou. V dlouhém období neexistuje žádný trvalý vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti, ekonomika se vrací zpět na svou přirozenou míru nezaměstnanosti. Pro zastánce aktivní hospodářské politiky tento závěr představuje špatnou zprávu - za nižší míru nezaměstnanosti nelze "zaplatit" vyšší mírou inflace! H) Lucasova verze Phillipsovy křivky a její pojetí novou klasickou makroekonomií Lucasova verze Phillipsovy křivky - založená na nedokonalé informovanosti mikroekonomických subjektů a neočekávaných změnách makroekonomické politiky, popírá možnou úlohu aktivistické makroekomické politiky ve snaze systematicky ovlivňovat výstup a zaměstnanost v ekonomice. Jakákoli systematická politika zaměřená např. na zvyšování státních výdajů v obdobích zvýšené míry nezaměstnanosti je odsouzena k nezdaru, neboť veřejnost dříve či později pochopí "pravidla hry" a mzdy a ceny bude stanovovat podle racionálních očekávání. Pokud státní orgány nemají lepší informace a nejsou schopny reagovat s menším zpožděním než soukromé subjekty, nemůže mít makroekonomická politika trvalý reálný efekt.

20

Phillipsova křivka v pojetí nových klasických makroekonomů Phillipsova křivka v podání ekonomů NKM je určitou parafrází Friedmanova přístupu. Friedmanova verze je postavena na přirozené míře nezaměstnanosti a adaptivních očekáváních. Rozeznává dvě Phillipsovy křivky, dlouhodobou a krátkodobou. Verze představitelů NKM je založena také na přirozené míře nezaměstnanosti, ale na racionálních očekáváních. Rozeznává v podstatě pouze jednu Phillipsovu křivku - vertikální "pravdivou" Phillipsovu křivku. Klesající Phillipsova křivka může vzniknout jen jako "jevová" Phillipsova křivka např. tehdy, když dojde k neočekávanému poptávkovému šoku. Centrální banka např. naprosto neočekávaně zvýší tempo růstu nabídky peněz, následkem toho rostou ceny, reálný důchod a klesá míra nezaměstnanosti. Pokud by však byla akce centrální banky předvídána, jevová Phillipsova křivka by splynula s pravdivou Phillipsovou křivkou a rostla by pouze míra inflace. Z výše uvedeného je zřejmé, že R. Lucas namísto vztahu nezaměstnanost-inflace řeší vztah reálný důchod-inflace, resp. chápe svou verzi krátkodobé agregátní nabídky jako specifickou vezi Phillipsovy křivky. Vzhledem k tomu, že mezi vývojem reálného důchodu a mírou nezaměstnanosti existuje poměrně těsný vztah, jde o nepříliš výrazný rozdíl, lze proto také považovat za moderní verzi Phillipsovy křivky. Rovnice říká, že relativní růst skutečné míry inflace oproti očekávané míře inflace se projeví v relativním růstu skutečného reálného důchodu oproti potenciálnímu reálnému důchodu. Tato verze Phillipsovy křivky je v současnosti standardní verzí používanou ve většině makroekonomických modelů. I) Phillipsova křivka a koncepce NAIRU NAIRU - inflací neakcelerující míry nezaměstnanosti. Je to taková míra nezaměstnanosti, která nemění tempo růstu inflace, představuje rovnováhu na trhu práce. Dlouhodobá Phillipsova Křivka je vertikální, rovnováha však nastává při nižší než plné zaměstnaností
koncepce NAIRU.

21

4) PLATEBNÍ BILANCE, A) Platební bilance, její kategorie - deficit (či přebytek) obchodní bilance nebo deficit (či přebytek) platební bilance, se používají při hodnocení zahraničně-obchodní pozice země. Platební bilance je statistický účetní záznam (sestavený dle pravidel podvojného účetnictví), který sumarizuje všechny ekonomické transakce mezi subjekty domácí země a subjekty ostatních zemí během určitého časového období. Termín platební bilance není zcela výstižný, nejde pouze o bilanci plateb, ale o bilanci veškerých peněžních toků mezi domácí ekonomikou a zahraničím.

22

Platební bilance je rozdělená do čtyř částí: 1) Běžný účet - Soukromé transakce
• Zboží (neboli obchodní bilance); • Neviditelné položky nebo služby (cestovní ruch, doprava, příjmy z investic aj.); • Důchody z výrobních faktorů; • Transferové platby; - Vládní vývozy a dary. 2) Kapitálový účet - Soukromý
• Přímé zahraniční investice; • Portfoliové investice. - Vládní 3) Statistická diskrepance 4) Úřední vyrovnání Platební bilance ze zásady podvojného účetnictví jako celek musí nakonec z definice vykázat nulový závěrečný zůstatek a to proto, že co se koupí se musí buď zaplatit, nebo se musí zadlužit. Tedy součet salda běžného účtu, salda kapitálového účtu, statistických diskrepancí a oficiálního vyrovnání (tzn. formální celkový zůstatek bilance) se musí rovnat nule. Po rozboru jednotlivých finančních toků se určuje, zda vznikl přebytek nebo deficit platební bilance. Hlavními kategoriemi platební bilance jsou: 1. obchodní bilance (TB) - odráží toky zboží 2. výkonová bilance (VB) - zachycuje toky zboží a služeb 3. bilance na běžném účtu (CA) - zahrnuje toky zboží, služeb a transferů 4. bilance na kapitálovém účtu (KA) - sleduje toky investic a půjček 5. bilance na účtu oficiálních devizových rezerv (RA) - zachycuje změny v držbě zlata a cizích měn u centrální banky B) Mezinárodní tok zboží služeb a kapitálu a domácí ekonomika a) Domácí úspory a investice versus běžný a kapitálový účet - základní národohospodářskou identitou je rovnost národního důchodu a agregátních výdajů, kterou tradičně zapisujeme vztahy: AD = C + I + G + EX – IM; Y = AD; Y = C + S + Gt Jestliže národní důchod převyšuje domácí výdaje (země více vyrábí než utrácí), vzniká přebytek na běžném účtu. Export musí převyšovat import, neboť "nadbytečná" produkce nerealizovaná v domácí zemi musela být nutně realizována v zahraničí. Zároveň rovnice říkají, že jestliže národní důchod převyšuje domácí výdaje, musí úspory převyšovat domácí investice. "Přebytečné" úspory nerealizované v domácí ekonomice musí být realizovány v zahraničí, neboli úspory se rovnají domácím investicím plus čistým zahraničním investicím (S = I + IF). Čisté zahraniční investice v tomto případě samozřejmě znamenají deficit na kapitálovém účtu. Přebytek na běžném účtu se rovná deficitu na kapitálovém účtu a naopak. b) Deficit státního rozpočtu a bilance na běžném účtu - nadměrné výdaje: E - Y = (I - S) + (G - T) + (EX - IM) - přebytečné národní výdaje jsou dány převisem domácích investic nad domácími úsporami, deficitem státního rozpočtu a přebytkem obchodní bilance. CA = (S - I) - (G - T)
bilance na běžném účtu se rovná rozdílu mezi úsporami a investicemi mínus deficit státního rozpočtu. země, která má deficit na běžném účtu, nemá pravděpodobně dostatečné úspory k financování svých investic a hospodaří nejspíše s deficitním rozpočtem.

23

C) Vyrovnávaní bilance na běžném účtu a platební bilanci jako celku Nerovnováhu bilance na běžném účtu nebo platební bilance jako celku nelze udržovat nekonenčně dlouho. Země s přebytkem může po určitou dobu snižovat své závazky vůči cizině, půjčovat deficitním zemím či zvyšovat investice v cizině nebo zvyšovat své devizové rezervy. Na určitém stupni však bude další úvěrování deficitních zemí nebo hromadění devizových rezerv stěží únosné. Země s deficitem může naopak po určitou dobu zvyšovat své závazky vůči cizině, snižovat své pohledávky vůči cizině nebo snižovat své devizové rezervy. Po určité době však může zahraniční zadlužení nabýt hrozivých rozměrů a devizové rezervy se mohou vyčerpat. V obou případech limitují ekonomické síly dobu trvání nerovnovážného stavu. Nerovnováha v delším období povede ke vzniku tlaků na zhodnocení nebo znehodnocení měny. - deficity těchto bilancí, neboť deficity jsou obvykle (víceméně nesprávně) považovány za větší zlo než přebytky. a) automaticky působící mechanismy, které jsou uváděny do pohybu automaticky při vzniku nerovnováhy, nevyžadují zásahy státních orgánů a fungují tak dlouho, dokud není obnoven rovnovážný stav. • cenové mechanismy (jsou založeny na změnách relativních cen); • důchodové mechanismy (jsou založeny na změnách relativních důchodů) a • monetární mechanismy (jsou založeny na relativních změnách peněžních zásob). Modely založené na cenových a důchodových mechanismech se zabývají vyrovnáním deficitu bilance na běžném účtu, zatímco monetární modely se vztahují k vyrovnávání deficitu platební bilance jako celku. b) mechanismy působící prostřednictvím hospodářské politiky, což jsou určité kroky státních orgánů zaměřené na odstranění nerovnovážného stavu. Působí většinou s určitým zpožděním. D) Automatický vyrovnávací mechanismus v systému pevných kurzů Automatický vyrovnávací mechanismus při zlatém standardu (price-specie-flow mechanism), který vyrovnává mezinárodní platby a cenové hladiny mezi zeměmi. Fungování automatického cenového vyrovnávacího mechanismu je jednoduché. Dejme tomu, že máme dvě země, mezi kterými probíhá mezinárodní obchod. U domácí země vznikl deficit na běžném účtu a u zahraniční země přebytek na běžném účtu. Protože peněžní zásoba v rámci zlatého standardu byla tvořena buď zlatem nebo papírovými penězi krytými zlatem, deficit na běžném účtu znamenal odliv zlata z deficitní země a snížení peněžní zásoby v této zemi a příliv zlata do přebytkové země a zvýšení její peněžní zásoby. To způsobilo pokles vnitřních cen v deficitní zemi a růst vnitřních cen v přebytkové zemi. Následkem toho došlo ke stimulaci exportu v deficitní zemi a k destimulaci importu z přebytkové země, dokud se bilance na běžném účtu opět nevyrovnala. Snížení interních cen v deficitní zemi v důsledku ztráty zlata a snížení peněžní zásoby bylo založeno na kvantitativní teorii peněz (P = M.V/Y). Tento vyrovnávací mechanismus začíná působit ihned, jakmile vzniká externí nerovnováha, a působí tak dlouho, dokud není tato rovnováha eliminována. E) Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu Zastánci keynesiánského důchodového přístupu tvrdí, že cenový efekt (tedy efekt změn relativních cen vyvolaný devalvací nebo změnami cenových hladin) vyvolává pouze část přizpůsobení platební bilance a zbývající část přizpůsobení je realizována prostřednictvím změn reálného důchodu.

24

Výchozím bodem tohoto přístupu je předpoklad, že změny platební bilance se odrážejí ve změnách agregátní poptávky, které vedou ke změnám reálného důchodu, které automaticky zajišťují částečné (ne úplné) přizpůsobení platební bilance. Funkce čistého exportu - funkce čistého exportu (tj. rozdílu mezi exportem a importem zboží a služeb). Funkce čistého exportu spojuje bilanci na běžném účtu (X - M) a národní důchod (Y). export závisí pouze na ekonomické situaci zahraničních ekonomik, a proto jsou veškeré výdaje na export výdaji autonomními (budeme je značit X0). Autonomnost exportu znamená, že hlavní determinantou výše exportu je ekonomická aktivita v zemích, které představují pro domácí zemi hlavní obchodní partnery. - export představuje injekci do výdajového toku ekonomiky. Změny exportu se promítají prostřednictvím multiplikátoru zahraničního obchodu do růstu reálného důchodu stejně jako změny investic nebo státních výdajů. - když bude v Německu konjunktura, zvýší se německá poptávka po české produkci a prostřednictvím multiplikačního procesu vyvolá růst českého exportu násobnou expanzi českého reálného důchodu. Výdaje na import představují únik z domácího výdajového toku. Funkci čistého exportu nyní můžeme zapsat ve tvaru: NX = Nxa - m.Y. Import je zachycen jako rostoucí funkce reálného důchodu, zatímco export jako horizontální přímka, neboť jeho výše je na úrovni reálného důchodu nezávislá. Průsečík obou křivek pak dává čistý export, jehož vyjádření zachycuje část b) obr. 16.1. Čistý export je klesající funkcí reálného důchodu. Čistý export se může měnit buď vlivem změny importu nebo vlivem změny exportu.

Změna exportu nastává v důsledku změn exogenních faktorů a projevuje se posunem celé křivky čistého exportu. Posun křivky čistého exportu znamená změnu vztahu mezi čistým exportem a národním důchodem.

25

F) Monetrání přístup k platební bilanci Monetární přístup vychází z poptávky po reálných peněžních zůstatcích, zaměřuje se místo na bilanci na běžném účtu spíše na platební bilanci jako celek a není vystavěn pro ten či onen kursový systém. přebytečná poptávka po zboží, službách a kapitálu (deficit platební bilance) odráží přebytečnou nabídku peněz, která plyne do zahraničí. Přebytek platební bilance vzniká naopak z přebytečné poptávky po penězích. Monetární přístup tvrdí, že devalvace může mít účinek na platební bilanci pouze tehdy, ovlivní-li poptávku po penězích v relaci k jejich nabídce. Tento účinek však bude i tak pouze krátkodobý. Podle monetárního přístupu existuje teoretická rovnost mezi devalvací a snížením reálné hodnoty peněžní zásoby. Devalvace snižuje reálnou hodnotu peněžní zásoby, neboť vede ke zvýšení cen mezinárodně obchodovaného zboží a služeb, což je významná část agregátního cenového indexu. Proto devalvace vede lidi k tomu, aby snížili své výdaje ve snaze obnovit reálnou hodnotu svých peněžních zůstatků a jiných finančních aktiv. Toto snížení výdajů znamená také pokles výdajů na import a zlepšení platební bilance. Jestliže však centrální banka po devalvaci zvyšuje neadekvátním tempem peněžní zásobu, budou příznivé účinky devalvace rychle eliminovány. Devalvace funguje tak, že vyvolá nerovnováhu na trhu peněz, čímž vyvolá přebytek platební bilance, který však přetrvává pouze do té doby, dokud změny devizových rezerv neobnoví rovnováhu na trhu peněz. G) Přizpůsobování platební bilance v systému plovoucích kurzů V systému plovoucích kursů je deficit bilance na běžném účtu eliminován prostřednictvím znehodnocení měny. Stejný princip lze použít i pro systém pevných kursů v situaci, kdy je provedena oficiální devalvace měny. Přístup přes elasticity Nadhodnocená měna působí podobně jako daň uvalená na export (vede k jeho snižování) a dotace poskytovaná importu (vede k jeho zvyšování). Země, která udržuje nadhodnocenou měnu, se dostane zpravidla do deficitu na běžném účtu. Znehodnocení či devalvace měny by pak mělo tento deficit odstranit prostřednictvím cenového mechanismu. Růst objemu exportu a pokles objemu importu však nemusí ještě znamenat zlepšení bilance na běžném účtu. Ta se zlepší nebo zhorší podle toho, jak se budou vyvíjet příjmy z exportu (nabídka deviz) a/nebo výdaje na import (poptávka po devizách). Zde hrají zásadní roli domácí a zahraniční cenové elasticity poptávky. Vliv devalvace na bilanci na běžném účtu závisí na domácí cenové elasticitě poptávky po importu a zahraniční cenové elasticitě poptávky po importu (resp. po exportu z domácího pohledu). Cenová elasticita poptávky po importu (exportu) udává, o kolik procent se zvýší či sníží poptávané množství importu (exportu), jestliže se ceny importovaného (exportovaného) zboží sníží či zvýší o jedno procento. H) Marshallova a Lernerova podmínka Devalvace domácí měny zlepší bilanci na běžném účtu jen tehdy, je-li splněna Marshallova a Lernerova podmínka: suma obou poptávkových elasticit po importu v absolutním vyjádření musí být větší než jedna. Jinými slovy, změna poptávaného množství importu vůči poptávanému množství exportu musí být dostatečně velká, aby kompenzovala nižší ceny exportu země v jednotkách cizí měny po provedení devalvace. To se může projevit buď ve velkém snížení importu nebo ve výrazném zvýšení exportu nebo, což je obvyklé, v kombinaci

26

snížení importu a zvýšení exportu. Většina ekonomů se shoduje na tom, že ve středním a dlouhém období je tato podmínka splněna, nicméně v krátkém období tomu tak vždy být nemusí. Zlepšení bilance na běžném účtu v důsledku znehodnocení domácí měny však nemusí nastat i při splnění Marshallovy a Lernerovy podmínky, jestliže se uplatní např. tlaky odborů na růst nominálních mezd. Znehodnocení domácí měny totiž vede k inflačnímu efektu a poklesu reálných mezd. Odbory mohou ve snaze udržet reálné mzdy na původní výši vyvinout tlak na růst nominálních mezd. Takto vzniká náklady tlačená inflace a pozitivní účinek devalvace na deficit bilance na běžném účtu může být eliminován nebo alespoň významně omezen. I) Portfolio modely platební bilance PABP vychází z toho, že domácí peníze jsou pouze jedním ze spektra finančních aktiv, která drží domácí ekonomické subjekty. V nejjednodušších portfolio modelech drží ekonomické subjekty své bohatství ve formě kombinace domácích peněz, domácích obligací a zahraničních obligací. Podnět držet obligace (domácí i zahraniční) je dán výnosem nebo úrokem, který nabízejí. Ekonomické subjekty volí portfolio, které maximalizuje jejich užitečnost. Nejjednodušší portfolio modely vycházejí z toho, že domácí ekonomické subjekty poptávají peníze, domácí obligace a zahraniční obligace. Základní struktura jednoduchého portfolio modelu obvykle předpokládá, že jednotlivé poptávky v modelu jsou funkcemi bohatství (W) funkcí domácí a zahraniční úrokové sazby (i a i*), reálného důchodu (Y), bohatství (W) a rizika (σ). Nabídka domácích obligací je chápána jako rozdíl mezi existující zásobou domácích státních obligací BG a držbou těchto obligací v monetární bázi centrální banky
DRZ = f(DD , Di , Di* , DY , DW)
Tato rovnice říká, že platební bilance je funkcí domácí složky monetární báze, domácí a zahraniční úrokové sazby, domácího důchodu a bohatství. Tato je samozřejmě pouze nejjednodušší struktura portfolio modelu. J) Vývoj platební bilance ČR. - prudká devalvace Kč oproti směnitelným měnám v roce 1990. 1993 dosaženo vždy mírného přebytku běžného úctu platební bilance v konvertibilních měnách. Tyto přebytky na běžném úctu byly doprovázeny deficity obchodní bilance, které byly pokryty přebytky na úctu služeb (zejména příjmy z turistického ruchu). 1992, kdy začaly diskuse o rozdělení federace, vznikla devalvační očekávání, docházelo k odlivu kapitálu a prudce se snižovaly devizové rezervy. - 1994 – 1995 divergentní vývoj běžného a kapitálového úctu platební bilance. Relativně vysoké nominální úrokové sazby v CR se při fixním kursu Kč staly atraktivní pro zahraniční investory, což se odrazilo ve zvýšeném přílivu kapitálu a vysoce aktivních saldech kapitálového úctu platební bilance. - v průběhu roku 1995 se začal otevřeně projevovat kombinovaný efekt oživování ekonomiky a nedostatečné restrukturalizace. Nedostatečná konkurenceschopnost českého exportu a růst reálného důchodu se odrazily v relativně vysokých přírůstcích importu při relativně nízkých přírůstcích exportu. Deficit obchodní bilance byl pouze částečně kompenzován přebytkem úctu služeb a s narůstajícím deficitem běžného úctu se začalo hovořit o možné devalvaci Kč. Tyto diskuse se dále prohloubily s nepříznivým vývojem běžného úctu a s výsledky parlamentních voleb v roce 1996

27

5) FISKÁLNÍ POLITIKA A) Pojetí veřejných financí, jejich funkce, pojetí rozpočtové politiky, státní rozpočet, příjmy a výdaje, přebytek a schodek státního rozpočtu a jeho typy. - sledujeme –li finanční hospodaření všech státních orgánů dohromady, zabýváme se veřejnými financemi. Dělení: a) státní rozpočet – centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední státní orgány. b) rozpočty orgánů místní zprávy c) speciální fondy, které státní orgány vytvářejí k přesně vymezeným účelům (př. fond sociálního zabezpečení) d) finance státních podniků, jež se v tržních ekonomikách blíží svým charakterem financím soukromých firem. Státní rozpočet: příjmy – výdaje!!!! a) příjmy - základní formou příjmů jsou daně. K dalším patří příjmy z průmyslových státních podniků, z poskytování veřejných služeb. - jestliže jsou daně nižší než výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu. Ke krytí tohoto deficitu může vláda prodat státní cenné papíry, či půjčit si od jiného státního orgánu. Opakované deficity vedou ke státnímu dluhu a ten k veřejnému dluhu. b) výdaje - dělí se na transfery a výdaje na nákup výrobků a služeb. Transferem se rozumí výdaj ze státního rozpočtu, za který státní orgány nezískají od příjemce žádný výrobek nebo službu (podpory, starobní a invalidní důchod). Saldo rozpočtu Aktivní – příjmy > výdaje = rozpočtový přebytek Pasivní – příjmy < výdaje = rozpočtový deficit Rozpočtový deficit je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád. Tyto dluhopisy jsou nakupovány domácími subjekty (domácí dluh) nebo zahraničními (zahraniční dluh). Veřejný dluh – vyjadřován jako celkový dluh (bez odečtení pohledávek). Může vzniknou deficitem, či několika deficity. Fiskální deficity Dvě základní otázky: jaká je struktura deficitu a jaké má dopady na ekonomiku Podle toho jak deficit vzniká rozlišujeme strukturální a cyklický deficit. Strukturální deficit – vzniká jako výsledek permanentní expanzivní rozpočtové politiky. Cyklický deficit – odráží automatické změny ve výši daní a rozpočtových výdajů, ke kterým dochází v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu. Ke srovnání výše rozpočtů a jejich sald jsou používány relativní ukazatele: • poměr výdajů rozpotu k HDP – bývá často používán k vyjádření míry vládní intervence • poměr salda rozpočetu k HDP – je např. kritériem EU, max. 3 % HDP

28

B) Vládní dluh a její důsledky pro ekonomiku, způsoby jeho řešení. Ekonomické důsledky vládního dluhu Základní tři: potřeba obsluhovat vnější dluh, ztráty efektivnosti ze zdanění způsobení placením úroků a jistin, nahrazování kapitálu veřejným dluhem – když lidé drží raději aktiva založená na veřejném dluhu než na kapitálu. Vnější a vnitřní dluh Vnitřní dluh dluží země svým vlastním občanům – nepředstavuje žádné těžké břemeno. Vnější dluh – země dluží cizincům, břemeno dluhové služby z vnějšího dluhu představuje snížení spotřebních možností země. Vyplácení vnějšího dluhu vyžaduje vývozní přebytek, což je pro některé země velice těžké. Ztráty efektivnosti ze zdanění Vnitřní dluh vyžaduje úrokové platby držitelům obligací, proto musí být vybírány daně. Ale i tehdy jsou-li zdaněni stejní lidé a platí-li v průměru totéž množství, které dostávají v podobě úroků, budou stále existovat deformační vlivy na pobídky, které jsou nevyhnutelně spojené s jakýmikoli daněmi. Nahrazování kapitálu veřejným dluhem Nejvážnějším důsledkem velkého veřejného dluhu je, že vytlačuje ze zásoby bohatství národa kapitál. Soukromý kapitál může být nahrazován vládním dluhem reálná úroková sazba

D bez vládního

s vládním

S

zásoba kapitálu

C) Pojetí fiskální politiky, její vymezení, cíle, mechanizmus působení, nástroje fiskální politiky Fiskální politika – spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti. Jsou tedy dvě možnosti ovlivňování: - z hlediska výdajů – podílí se na tvorbě HNP, stanovuje rozsah veřejného a soukromého sektoru - z hlediska příjmů (daně) – daně omezují důchody obyvatelstva, napomáhají stanovovat ceny s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích a tím ovlivňují jejich motivace a chování. Nástroje fiskální politiky - rozlišujeme jednorázová záměrná opatření (diskrétní) a vestavění (automatické) stabilizátory 1. Záměrná (diskrétní) opatření – diskreční politika

29

Jednorázová rozhodnutí příslušných orgánů o změně daňových sazeb, změně ve struktuře výdajů státního rozpočtu, změně ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů. 2. Vestavěné stabilizátory Po svém zavedení působí v hospodářství automaticky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů. Instalují se aby napomáhaly trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů, aby skutečně vyrobený produkt se co nejméně odchyloval od potencionálního produktu. - progresivní daň z příjmu - pojištění v nezaměstnanosti - státní výkup zemědělských přebytků - subvence k cenám zemědělské produkce D) Expanzivní a restriktivní fiskální politika při nedostatečném a plném využívání zdrojů. Musíme rozlišovat základní cíle fiskální politiky: a) expanzivní – snížení čistých daní, zvýšení vládních nákupů b) restriktivní – zvýšení čistých daní, snížení vládních nákupů Vliv daní a vládních výdajů má velký vliv na ekonomickou aktivitu a to jak na straně agregátní nabídky tak poptávky.

b) Y0 – Y1
vznik inflace = INFLAČNÍ MEZERA - expanzivní politika má negativní dopad na cenovou hladinu. Rostou vládní výdaje.

30

VLIV DANÍ: Zde je vliv jak na poptávku (dochází k zvětšení disponibilního důchodu – budou zvýšeny i výdaje na spotřebu) tak nabídku (podnítí více podnikat, pracovat – jsou menší náklady=větší čisté zisky). Je zde určitá hranice, kdy lidé se cítí již tak bohatí, že místo práce volí více volného času. Daňová reforma vyvolá posun na obou stranách tržního mechanismu. Pokles daní vyvolá dva procesy: 1. část nových příjmů bude použita na spotřebu, část na úspory (nejsou součástí agregátní poptávky) 2. Dodatečné příjmy domácností nebo firem, které jsou vyvolány snížením daní a které se přemění v investiční nebo spotřební výdaje mají multiplikační efekt. Čisté daně i státní nákup působí na agregátní poptávku – mají multiplikaní efekt.

MULTIPLIKAČNÍ ÚČINEK SNÍŽENÍ DANÍ MÁ MENŠÍ ÚČINEK NEŽ MULTIPLIKAČNÍ EFEKT STÁTNÍCH VÝDAJŮ. 1 k3 = 1-mpc(1-r) Tento výdajový multiplikátor uvažuje již s třetím sektorem – státem (r=míra zdanění). Udává o kolik se zvýší produkt, jestliže se investiční a státní výdaje (společně) zvýší o jednotku. Při stanovení výše daní se musí uvažovat i o velikosti výnosu. Existuje hranice při které již dalším zdaněním výnosy klesají. Tím se zabývá Lafferova křivka Graf 2: Lafferova křívka

daňové výnosy

0%

X

100 %

zdanění

Vliv vládních výdajů: Společně s růstem vládních výdajů roste i agregátní poptávka nikoliv však ve stejném, ale ve větším rozsahu. Příčinou je multiplikační efekt rozpočtových výdajů. Multiplikátor státních výdajů udává, o kolik se zvýší produkt, jestliže se státní nákupy výrobků a služeb zvýší o 1 korunu. Je shodný s investičním multiplikátorem k2 1 k2 =

1 =

1-mpc

mps

31

mezní sklon ke spotřebě = mpc mezní sklon k úsporám = mps

KEYNESIÁNSKÁ EXPANZIVNÍ FISKÁLNÍ POLITIKA: hlavní cíl je usměrňování produktu, zaměstnanosti, cenové hladiny, atd. Graf 3: Keynesiánská expanzivní fiskální politika

cenová hladina AS v krátkém období E2 E1

AD2 AD1 produkt

výchozí situace se vyznačovala nízkým produktem a vysokou nezaměstnaností. Vláda tuto situaci stimulovala využitím naakumulovaných nevyužitých úspor, tím doplnila nedostatečnou agregátní poptávku Graf 4: Dlouhodobý efekt fiskální expanze

AS v dlouhém období

E2

E1

v případě dlouhodobé expanzivní (restriktivní) fiskální politiky projevující se pouze ve změně agregátní poptávky by došlo k neustálému navracení zaměstnanosti na úroveň plné zaměstnanosti a produktu na úroveň potenciálního produktu, výsledkem by byla pouze změna cenové hladiny. Některé další důsledky fiskální politiky: - alternativním zdrojem financování rozpočtového deficitu je ůrst peněžní zásoby tím, že centrální banka na otevřeném trhu nakupuje vládní cenné papíry, emitované vládou, pro krytí potřeb zmínění fiskální expanze. Dochází k monetizaci rozpočtového deficitu. - značnou nejistotu v účincích fiskální politiky způsobují časová zpoždění – je zejména o výrazné vnitřní zpoždění v případě diskreční expanzivní politiky. - dalším problémem (hlavně keynesiánské fiskální politiky) je že stimulační vliv této politiky na zaměstnanost a produkt je obvykle doprovázen rozpočtovým deficitem a následně rostoucím veřejným dluhem.

32

E) Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky.

Posun z bodu E0 do E1
efekt vytěsnění (crowding out effect) Posun bodu rovnováhy z bodu E1 do E2
úplný efekt vytěsnění Z dlouhodobého hlediska tudíž expanzivní fiskální politika: 1) nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti (pokud dochází k úplnému efektu vytěsnění). 2) zvyšuje úroveň cen 3) nevrací reálné investice a úrokové míry na výchozí úroveň. Efekt vytěsňování (vytlačování) –růst produktu v důsledku fiskální expanze je doprovázen protichůdným pohybem, tedy část výdajů je vytěsněna růstem úrokové sazby. Dochází přitom ke změně struktury produktu (např. roste podíl vládních nákupů, klesá podíl soukromých investičních výdajů to má dopad na ekonomický růst).

F) Vývoj státního rozpočtu České republiky. Schodek státního rozpočtu k HDP % - 1998
1,6 – 1999
1,6 – 200
2,4 Ke konci května 2004 se deficit státního rozpočtu prohloubil na 45,4 mld. Kč, když celkové příjmy dosáhly 289,4 mld. Kč a celkové výdaje byly čerpány ve výši 334,8 mld. Kč. V samotném květnu se schodek zvýšil o 7,3 mld. Kč. Oproti předchozím měsícům v květnu došlo k výraznému zpomalení příjmů z nepřímých daní. Se vstupem do EU se totiž příjmy z cel staly příjmem rozpočtu EU (v rozpočtu ČR zůstává jen 25% celních příjmů jako úhrada nákladů na výběr cla). Navíc došlo ke změně výběru DPH z dovozu ze členských zemí EU, kdy oproti dosavadnímu způsobu výběru do deseti dnů od dovozu dnes dovozci platí DPH až 25. den následujícího měsíce. V případě státních financí se tímto odkladem daňové povinnosti jedná o de facto jednorázový a nevratný výpadek rozpočtových příjmů.

33

6) MONETÁRNÍ POLITIKA A) Předpoklady monetární politiky a její vymezení, mechanizmus působení monetární politiky, cíle a nástroje monetární politiky - má přímé a nepřímé nástroje. Ovlivňuje peněžní hladinu na trhu. - snaží se o stabilizaci cenové hladiny a o udržení míry nezaměstnanosti na její přirozené úrovni. Regulují množství peněz v ekonomice a vývoj úrokových měr. - monetární politika je určena k regulaci tržní ekonomiky. - aby mohla být monetární politika použita, musí pro to být rozvinut tržní mechanismus, zejména trh peněz a trh kapitálu. - centrální banka se musí nalézat ve státním vlastnictví. Nástroje monetární politiky: a) přímé (administrativní) - regulace investičního úvěru; regulace spotřebního úvěru; měsíční zprávy od bank na poskytnuté úvěry…. b) nepřímé (tržně orientované). - politika povinných minimálních rezerv; operace na volném trhu (banka nakupuje nebo prodává cenné papíry); diskontní politika. Bezprostřední cíle monetární politiky: a) expanzivní – tj. zvyšovat nabídku peněz b) restriktivní – tj. snižovat nabídku peněz B) Expanzivní, restriktivní a neutrální monetární politika - dva typy politiky CB: a) expanzivní • poptávka po penězích se nemění a nabídka se zvyšuje (v důsledku politiky CB) • MS se posune doprava (nejsou to křivky, ale úsečky; MS je strmější) • nižší úrok. sazby + větší množství peněz v oběhu • pokud poptávka klesne a CB nebude reagovat
MD se posune dolů
pokles úrok. měr i množství peněz v oběhu • poptávka klesne a CB bude reagovat (zvýší nabídku peněz)
MD se posune dolů, MS doprava
v EKO je stejné množství peněz v oběhu, úrok. míra poklesla

34

i- míra investic M – množství peněz - sníží se úrokové sazby a vzroste množství peněz v oběhu.

b) restriktivní • poptávka se nemění: nižší nabídka peněz
posun MS doleva
úrok. sazby rostou, množství peněz v oběhu se snižuje • poptávka vzroste a CB nereaguje: MD se posune nahoru
růst úrok. sazeb i množství peněz v oběhu • poptávka vzroste a CB reaguje: MD se posune nahoru a MS doleva
vyšší úrok. sazby při konstantním množství peněz v oběhu Vyšší poptávka - může CB udržet na pův. úrovni úrok. sazby i množství peněz v oběhu?
MD se posune nahoru
CB musí přiměřeně zvyšovat nabídku peněz (expanzivní politika) - restriktivní politika je opakem expanzivní politiky.

35

C) Dilema centrální emisní banky - ČNB se rozhoduje, jakou politiku uplatnit. Centrální banka nemůže současně zvyšovat a snižovat nabídku peněz, současně provádět restriktivní a monetární politiku. Nemůže sledovat najednou oba cíle – musí si jeden vybrat, zaměřit se na jeho splnění.

D) Expanzivní monetární politika při nedostatečném a plném využití zdrojů 9-10
zvýšení agregátní poptávky vyvolá růst reálného produktu a zaměstnanosti než cen, avšak i ceny se nepatrně zvýší. 9-11
zvýšení agregátní poptávky se odrazí více v růstu cenové hladiny než ve zvýšení reálného produktu. - nelze očekávat pokles úrokových sazeb.

36

E) Dlouhodobé efekty monetární politiky

Dlouhodobé efekty expanzivní monetární politiky: - křivka agregátní nabídky je vertikální
z důvodu pružnosti všech cen v dlouhém období, tj. cen výrobních faktorů. - rostou ceny výrobních faktorů, jejichž růst se zastaví, až zvýšení cen produktů i výrobních faktorů bude shodné s počátečním zvýšením nabídky peněz, kterou vyvolala expanzivní monetární politika. - růst cen zvyšuje poptávku po penězích. Rostou úrokové míry a následně se sníží investiční výdaje. - rovnováha je v bodě E2
nová křivka agregátní poptávky protíná dlouhodobou křivku agregátní nabídky. - nezměněná úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, nemění se ani výše reálných úrokových měr - vzrůst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá zvýšení množství peněz v oběhu. Efekty restriktivní monetární politiky
z dlouhodobého hlediska: - nezmění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, jež se bude udržovat na úrovní potencionálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti. - sníží rovnovážnou úroveň cen, jež odpovídá snížení množství peněz v ekonomice. F) Vývoj monetární politiky České republiky.

37

7) Model IS-LM, jeho struktura a formalizace A) Předpoklady pro vybudování modelu IS-LM Pojetí modelu IS – LM - Všechny modely mají nedostatky (zjednodušují – založeno na předpokladu jinak neměnných podmínek), Jsou statické (nelze zpracovat časové řady) Řeší tři trhy trh statků a trh aktiv (trh peněz a trh obligací) S + M + SB = I + L + DB (úspory S = investice I, nabídka peněz M = poptávce po penězích L) jestliže je rovnováha na těchto dvou trzích je rovnováha i na trhu obligací (Walras) – jestli je nerovnováha na jednom trhu je nerovnováha ještě alespoň na jednom dalším. model IS-LM – keynesiánská teorie všeobecné rovnováhy

předpoklady fungování - uzavřená ekonomika, ceny jsou stálé, zásoba kapitálu je dostatečná (je ho tolik kolik je třeba), nominální mzdy jsou stálé (je tolik lidí kolik je třeba), centrální 1 banka kontroluje nabídku peněz. Y = AA = α G . AA toho AA = C A + c.TR − c.TA + I + G 1 − c(1 − t ) αG – výdajový multiplikátor, AA – autonomní výdaje spotřeba, c.TR – transfery na spotřebu, c.TA – daně, i – úroková míra, b – citlivost investičních výdajů na i, b.i – částka investic závislá na úrokové míře. B) Konstrukce křivky IS a křivky LM, jejich sklon, poloha a body mimo křivky Rovnováha na trhu statků
rovnováha za předpokladu že I=S z toho plyne křivka IS. Křivka IS zobrazuje všechny kombinace úrokové míry a úrovně důchodů, při kterých je trh statků v rovnováze – AD = Y Rovnice křivky IS Y = α G .( AA − bi )

Konstrukce křivky IS, její sklon a poloha Vychází se z křivky investic a grafu AD=Y, Klesne i, vzrostou I tedy i AD a taky Y. Vzroste i, klesne I tedy i AD a taky Y. Sklon je závislý od koeficientu b (citlivost investičních výdajů na i) vysoké b vodorovná Pootočení v průsečíku s osou i ovlivňuje výdajový multiplikátor αG (nízká hodnota strmá IS)

38

Změna AA – vyvolá posun (růst posun doprava) Změna G je to samé jako AA Rovnováha na trhu aktiv - za předpokladu že L=M z toho plyne křivka LM. Křivka LM zobrazuje všechny kombinace i a důchodu, při kterých je trh peněz v rovnováze (a tedy i trh obligací). Subjekt rozhoduje o rozdělení toho co má je omezen bohatstvím. Nabídka peněz souvisí s cenovou hladinou (nominál – kolik, reál – co si za to může dovolit). Rozpočtové WN M M  omezení = L + DB = + SB ⇒  L −  + (DB − SB ) , celková poptávka po penězích je P P P  M součtem transakční a spekulativní L = k .Y − h.i , rovnováha na trhu peněz L = R , PR z uvedeného plyne rovnice křivky LM

M 1 i =  kY − R h PR

  

Na LM je k dispozici tolik peněz kolik je potřeba. Méně peněz se kompenzuje rychlostí oběhu peněz – tím se nastavuje rovnováha (to umožňuje pohyb po křivce LM) 1-Citlivost poptávky po penězích by měla být stabilní 2-Citlivost na změnu i (tedy koeficient h) otáčí křivkou – vysoká hodnota – vodorovná LM 3-Hodnota MR/PR (nabídka peněz) posouvá křivkou

Body mimo křivky

39

C) Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv, rovnovážný produkt a rovnovážná úroková míra, multiplikátor fiskální politiky, multiplikátor monetární politiky Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv - Hledá se rovnováha tří trhů (ve skutečnosti se hledají 2 – 3 je automaticky) Všeobecná rovnováha při určitém i a určitém Y (rovnovážném), průsečík IS a LM - Model IS – LM a jeho formalizace b M Rovnice rovnovážného důchodu Y = γ . AA + γ . . R , h PR M k 1 . R Rovnice rovnovážné úrokové míry i = .γ . AA − h h + α G .b.k PR b – citlivost investičních výdajů na i h – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu i k – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu Y Rovnovážný produkt a rovnovážná úroková míra

12345-

bod E je těžce dosažitelný (jen krátkodobě) vždy se jedná o spojení dvou rovnic a musí se řešit buď Y* nebo i* vše co ovlivní IS ovlivní celek a vše co ovlivní LM ovlivní rovněž celek dochází k přizpůsobovacímu procesu (ne každá teorie připouští přizpůsobovací proces) dnešní pojetí – stát ano otázkou je spíše jak

A B C D

Trh statků Rovnováha S>D Rovnováha S
Trh peněz S>D Rovnováha S
Trh obligací SD Rovnováha

40

Multiplikátor fiskální politiky Tlumí účinky fiskální politiky (jak u růstu i tak u růstu Y)
∆Y = γ .∆AA multiplikátor fiskální politiky γ =

1+

αG předp., že se nezmění monetární politika α G .b.k

h platí h = 0 potom γ = 0, křivka LM je svislá h = ∞ potom γ = αG, křivka LM vodorovná vysoká hodnota b a k snižuje γ a snižuje vliv změny G na Y* vysoká hodnota k udává, že růst důchodu je doprovázen výšením poptávky po penězích

Multiplikátor monetární politiky Nemá tlumící, ale naopak multiplikační efekt b Multiplikátor monetární politiky µ = γ . h Platí, že ho ovlivňuje vše co γ a navíc b a h Čím menší jsou hodnoty h a k tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y* Čím větší jsou hodnoty b a αG tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y*

8) FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA V MODELU IS - LM A) Účinnost fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM, částečný a úplný vytěsňovací efekt Účinky fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM Vede ke změně křivky IS – vliv výdajů státu na Y* a i*. Expanze posune křivku IS doprava o αG.∆G. Při původní i dojde k převisu poptávky po RPZ (začnou se prodávat obligace), následuje růst i Částečný vytěsňovací efekt Za předpokladu LM pozitivní sklon tak zvýšená i vytěsní část soukromých investičních, ale i soukromých výdajů. Proto se nemůže ustavit rovnováha v bodě E2

Past likvidity za předpokladu, že LM je vodorovná – jedná se o maximální účinek fiskální politiky (h = ∞, tedy vysoká citlivost poptávky po RPZ na i), vytěsňovací efekt je v tomto případě nulový a αG = γ.

41

Úplný vytěsňovací efekt nastává v případě svislé LM – vytěsňovací efekt je v tomto případě úplný. Fiskální politika má nulový účinek, dojde jen ke zvýšení i. V obou případech se jedná o extrémy ekonomicky nereálné.

B) Multiplikátor fiskální politiky - tlumí účinky fiskální politiky (jak u růstu i tak u růstu Y) ∆Y = γ .∆AA multiplikátor fiskální politiky γ =

1+

αG předp., že se nezmění monetární politika α G .b.k h

platí h = 0 potom γ = 0, křivka LM je svislá h = ∞ potom γ = αG, křivka LM vodorovná vysoká hodnota b a k snižuje γ a snižuje vliv změny G na Y* vysoká hodnota k udává, že růst důchodu je doprovázen výšením poptávky po penězích

C) Účinnost monetární politiky prizmatem IS - LM, keynesiánský transmisní mechanismus, monetární kritéria a determinanty jejich použití Účinky monetární politiky prizmatem modelu IS – LM, transmisní mechanismus Monetární politika je souhrnem opatření a zásad, které prostřednictvím monetárních nástrojů, zabezpečují základní cíl – stabilitu měny (Operace na volném trhu, Povinné minimální rezervy, Diskontní sazba) Expanzivní politika zvyšuje nabídku RPZ – zvýšení Y* , zvýšení zaměstnanosti a zlepšení platební bilance Restriktivní – tlumí nadměrný růst AD a tím vyvolané inflace (přehřátí ekonomiky). Podmínkou rovnováhy určuje LM a nabídka peněz posunuje křivkou LM (protože se předpokládá stálá cenová hladina je růst nominální peněžní zásoby stejným růstem reálné Monetární kritéria, analýza jejich účinnosti Centrální banka svými nástroji ovlivňuje buďto peněžní zásobu nebo úrokovou míru Je tedy otázkou volby co má ovlivňovat aby omezila fluktuaci výstupu protože jak IS tak LM jsou poměrně nestabilní (volba mezi tím co je stabilnější a co nestabilnější) Kritérium peněžní zásoby – při IS nestabilní a LM stabilní (kdyby sledovala i produkt by kolísal ve větším rozsahu Kritérium úrokové sazby – při LM nestabilní a IS stabilní (LM neovlivňuje i protože centrální banka může vracet i změnou peněžní zásoby na požadovanou úroveň 42

Monetaristé předpokládají, že poptávka po penězích je predikovatelná, málo citlivá na úrokovou míru a rychlost obratu peněz považují za konstantu. Dávají proto přednost uplatnění kritéria peněžní zásoby (IS nestabilní) Keynesiánci mají názor, že vedle množství peněz v ekonomice existují další důvody fluktuace produktu a zaměstnanosti. Sledování peněžní zásoby není tedy dostatečné pro stabilizaci produktu a zaměstnanosti. Dávají přednost uplatnění kritéria úrokové míry. V současné praxi není uplatňován vyhraněný názor a zpravidla se jedná o kombinaci monetární i fiskální politiky (policy-mix). Umožňuje nejen dosažení žádoucí úrovně produktu a zaměstnanosti, ale i dalších problémů hospodářské politiky. D) Dilema centrální banky - volba monetárních kritérií peněžní zásoby nebo úrokové míry jako nástrojů monetární politiky - bude –li v ekonomice méně stabilní trh s penězi než se statky a službami, budeme hlídat úrokovou sazbu. Jestliže však bude vykazovat menší stabilitu, trh statků a služeb než T peněz
orientace na kontrolu peněžní zásoby a do oběhu nedám ani halíř. - volba monetárního kritéria = monetaristé versus keynesovci
monetaristé předpokládají, že poptávka po penězích je stabilní a predikovatelná (málo citlivá na úrokovou sazbu a rychlost oběhu peněz je konstantní) – preferují kritérium peněžní zásoby (respektování konstantního růstu peněžní zásoby, který odpovídá růstu potenciálního produktu). - keynesiánci považují ekonomiku za nestabilní (faktor očekávání budoucího vývoje, fis. A mon. Pol., nabídkové šoky, čistý export) – sledovány pouze peněžní zásoby za nedostatečné, doporučují věnovat pozornost i. V praktické hospodářské politice jsou zpravidla uplatňovány kombinace obou politik tj. politický mix. E) Multiplikátor monetární politiky Nemá tlumící, ale naopak multiplikační efekt b Multiplikátor monetární politiky µ = γ . h Platí, že ho ovlivňuje vše co γ a navíc b a h Čím menší jsou hodnoty h a k tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y* Čím větší jsou hodnoty b a αG tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y* 43

F) Kritéria volby fiskální politiky a monetární politiky a jejich kombinace Kombinace fiskální a monetární politiky, její problémy a úskalí Snaha o eliminaci vytěsnění po fiskální expanzi monetární expanzí, podmínkou je že Y je menší než Y* (tento postup – monetární akomodace) Je-li ekonomika pod Y* lze užít: čistou fiskální expanzi – výdaje způsobí posuv IS (dojde současně ke zvýšení i) čistou monetární expanzi – zvýšení peněžní zásoby způsobí posuv křivky LM (dojde současně ke snížení i) zpravidla se ale dosažení Y* dosahuje různými kombinacemi FP a MP a velký rozsah kombinací působí v praxi problémy. Uplatnění jednotlivých typů politik a jejich kombinací vede k různým efektům na produkci, strukturu produkce, zaměstnanost, úrokovou sazbu a dotýká se i subjektů a jejich záměrů. Složitost realizace policy mix – neznamená, že se nemá realizovat. Problém politický – uplatnění vyvolává změny ve společenské i individuální spotřebě a poměru mezi nimi. Problém ekonomický Monetární expanze vytváří (nižším i) předpoklad pro investice a růst Y do budoucna. Fiskální expanze – problematika jak se uplatňuje (G,T,TR) – zvyšují AD a tím produkci (současně ale zasahuje do struktury současné produkce).

9) MODEL IS – ELM, HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA V MODELU IS-ELM A) Nedostatky modelu IS-LM – východiska konstrukce modelu IS-ELM

ELM vymezení – spojuje vzájemnou kombinaci reálného důchodu a dlouhodobé úrokové míry, které zajišťují rovnováhu na trhu peněz při dané úrovni mezery úrokových sazeb.

ELM = LM + RG Kde RG = Ml-is = MP –πe = (ε+λ+σ) - πe B) Reálné úrokové sazby versus nominální úrokové sazby a dlouhodobé úrokové sazby versus krátkodobé úrokové sazby a jejich vliv na trh statků a trh finančních aktiv Reálné versus nominální ú. s. – nominální úrokovou míru transformujeme do reálné úrokové míry zohledněním vlivu očekávané míry inflace. Fisherova rovnice
i = M + πe + M* πe
πe – očekávaná míra inflace. Fisherova rovnice se v praxi při nízkých hodnotách úrokových měr a očekávané míry inflace aproximuje do podoby i = M + πe . Krátkodobé versus dlouhodobé ú.s. – vzájemný vztah ukazuje výnosová křivka

44

Teorie vysvětlující tvar výnosové křivky - hypotéza oddělených trhů
předpokládá, že investice s nízkou dobou splatnosti nejsou substituty  úrokové sazby u investic a různá doba splatnosti spolu žádným způsobem nesouvisí. Důvodem rostoucí výnosové křivky je struktura poptávky investorů. - čistá hypotéza očekávání
investice s různou dobou splatnosti jsou vzájemné substituty  dlouhodobé nominální úrokové sazby jsou rovny očekávaným krátkodobým nominálním úrokovým sazbám za jednotlivé období
iL =iS + ε
kde ε představuje faktor očekávání odhadu vývoje úrokových sazeb. - obě teorie předpokládají, že investiční možnosti mají stejné riziko a likviditu.

C) Výnosová křivka a časová struktura úrokových sazeb 1) rozdíl mezi dlouhodobými nominálními úrokovými sazbami a krátkodobými nominálními úrokovými sazbami - iL = iS + ε + λ + σ
σ - splatnostní prémie (MP) – prémie za odložení své spotřeby 2) rozdíl mezi dlouhodobými reálnými úrokovými sazbami a krátkodobými nominálními úrokovými sazbami - iL = iS + ε + λ + σ; ML = iL - πe
ML = iS + ε + λ + σ + πe Mezera úrokových sazeb – jedná se o rozdíl mezi dlouhodobou reálnou úrokovou sazbou a krátkodobou nominální úrokovou sazbou
ML = iS + ε + λ + σ - πe
RG = ε + λ + σ - πe je mezera úrokových sazeb.

45

Změny v očekávaných budoucích úrokových sazbách (růst ε)

Změna rizikové prémie (růst σ)

46

D) Konstrukce křivky ELM a její vztah ke křivce LM, faktory ovlivňující polohu křivky ELM Grafická konstrukce křivky ELM

RG – mezera úrokových sazeb

Konstrukce modelu a jeho hospodářsko politické implikace - autorem Friedman a Daily; - předpoklady
• cenová hladina je flexibilní – důležitým se jeví vliv inflace (inflačních očekávání); • uvažujeme rozdíly mezi krátkodobými a dlouhodobými, jakož i mezi nominálními a reálnými úrokovými sazbami; • zásoba kapitálu je dostatečná pro produkci jakéhokoli množství zboží; • ekonomika je uzavřená; • centrální banka kontroluje nabídku peněz.

47

Teorie preference likvidity - předpokládá, že obligace s různou dobou splatnosti jsou substituty a tvrdí, že pokud nabízejí různá aktiva stejný výnos, ekonomické subjekty budou volit ta aktiva, které mají vyšší likviditu (preference likvidity). - subjekty požadují vyšší míru výnosu z méně likvidních aktiv (tj. prémie za likviditu)
iL = iS + ε + λ - důležitou roli při rozhodování sehrává také faktor rizika. V dlouhém období se ceny dlouhodobých obligací mění výrazněji než ceny krátkodobých obligací v krátkém období
čím delší je doba splatnosti obligace, tím vyšší je úrokové riziko a subjekty požadují vyšší míru výnosu (tj. riziková prémie σ)
iL = iS + ε + λ + σ E) Vliv změn v očekávané míře inflace na úroveň důchodu v ekonomice

- růst πe

- snížení reálných disponibilních sazeb
více investovat
zvýší se I
zvýší se AP
zvýší se důchod Y. - zvýšení Y
zvýší se transakční složka AD
nabídka je konstantní
zvýší se krátkodobé nominální úrokové sazby.

10) MAKROEKONOMIE OTEVŘENÉ EKONOMIKY A) Rovnovážná úroveň produktu v otevřené ekonomice. Určení rovnovážného produktu v otevřené ekonomice Otevřená ekonomika se propojena s ostatními ekonomikami prostřednictvím obchodních vazeb a dále kapitálových toků (ostatní předpoklady modelu IS-LM platí).

48

Změna na křivce IS (tím se mění rovnováha – rozlišit tuzemskou IS a IS s ohledem na NX) v důsledku: Posunu IS - Preference ve prospěch zahraničního zboží – Snižuje poptávku po domácím výstupu (roste dovoz) a v ekonomice dochází k poklesu rovnovážného výstupu (křivka se posouvá doleva) Posunu IS (autonomní změny měnového kurzu). Růst hodnoty tuzemské měny vede ke snížení vývozu a růstu dovozu (tedy záporné NX) křivka IS se posouvá doleva B) Determinanty dovozu a vývozu, vliv změny měnového kurzu (devalvace, revalvace, depreciace, apreciace) na tuzemské dovozy a vývozy, autonomní vývozy, funkce dovozu, autonomní dovozy, mezní sklon k dovozu. • Vývoz tj. zahraniční poptávku po tuzemském zboží a službách ovlivňuje úroveň zahraničního důchodu, poměr tuzemské a zahraniční cenové hladiny, podpora či restrikce vývozu ze strany vlády, preference spotřebitelů, úroveň nominálního měnového kurzu. Vývoz je nezávislý na úrovni tuzemského důchodu, je autonomní. Platí vztah EX = EXA. Změníli se některý z uvedených determinantů změní se i vývoz při každé úrovni domácího důchodu.

Úroveň vývozu je ovlivněna změnou úrovně důchodu v zahraničí. Za jinak nezměněných podmínek, bude při růstu zahraničního důchodu vývoz růst, při jeho poklesu dojde také k poklesu vývozu při každé úrovni tuzemského důchodu. Úroveň vývozu ovlivňuje také změna poměru tuzemské a zahraniční cenové hladiny zboží a služeb. Při růstu tuzemské cenové hladiny se stává za jinak nezměněných podmínek tuzemské zboží pro zahraniční subjekty dražší a jeho vývoz proto klesá. Pokles tuzemské cenové hladiny naopak vývoz zvyšuje. Úroveň vývozu je za jinak nezměněných podmínek ovlivněna i změnou nominálního měnového kurzu, tj. depreciací (devalvace) či apreciací (revalvace). Růst nominálního měnového kurzu, depreciace, zlevňuje tuzemské zboží a zvyšuje tak jeho vývoz, naopak pokles nominálního měnového kurzu, apreciace, tuzemské zboží zdražuje a tím snižuje zájem zahraničí o toto zboží a vývoz klesá. • Dovoz zboží a služeb je závislý na úrovni tuzemského důchodu, poměru tuzemské a zahraniční cenové úrovně zboží a služeb, měnovém kurzu, spotřebitelských preferencích, na uplatňovaných obchodních omezeních apod. Citlivost změny dovozu na změny úrovně ∆IM důchodu charakterizuje mezní sklon k dovozu, m = . Mezní sklon k dovozu ∆Y vyjadřuje, jaká část přírůstku důchodu je vynaložena na dovoz zboží a služeb ze zahraničí. Dovozní funkci pak můžeme zapsat následovně

IM = IMA + m . Y , 0 < m < 1 kde IMA je autonomní dovoz (někdy také označovaný jako technologicky či ekonomicky minimální dovoz) nezávislý na úrovni domácího důchodu a m.Y je dovoz závislý na úrovni důchodu. Úroveň dovozu ovlivňuje za jinak nezměněných podmínek také změna poměru tuzemské cenové hladiny a zahraniční cenové hladiny. Zvyšuje-li se tuzemská cenová hladina, stává se

49

tuzemské zboží v porovnání se zbožím zahraničním pro tuzemské subjekty dražším a dovoz roste. V opačném případě, klesá-li tuzemská cenová hladina a dovoz klesá. Změna úrovně dovozu je za jinak nezměněných podmínek ovlivněna i pohybem nominálního měnového kurzu. Depreciace cenu dováženého zboží zvyšuje a proto dovoz klesá, naopak, apreciace cenu dováženého zboží snižuje a dovoz roste.

C) Faktory determinující čistý vývoz v systémech pevných a pružných měnových kurzů. Čistý vývoz v systému pevných a pružných měnových kurzů Pevný měnový kurz Je závislý na úrovni tuzemského Y (vývoz je nezávislý) Formalizace čistého vývozu NX = EXA – IMA – mY Pružný měnový kurz Přibývá vliv úrovně reálného měnového kurzu Reálný kurz je součin nominálního měnového kurzu a poměru zahraniční cenové hladiny P k tuzemské cenové hladině R = E. f P formalizace č. vývozu NX = EXA – IMA – mY + v.R v – citlivost čistého vývozu na změnu reálného měn. kurzu v = ∆NX ∆R závěry z funkce čistého vývozu roste-li zahraniční důchod autonomní vývozy rostou (vývoz se zvětšuje) to zvyšuje AD roste-li R, rostou vývozy a to zvyšuje AD roste-li domácí důchod, čistý vývoz se snižuje to snižuje AD D) Multiplikátor otevřené ekonomiky (zahraničního obchodu), multiplikátor běžného účtu. Multiplikátor otevřené ekonomiky - vyjadřuje vliv AA na tuzemský Y při daném i,R a dané úrovni zahraničního obchodu 1 ω= 1 − c(1 − t ) + m Multiplikátor běžného účtu (čistého vývozu) - Jednoduchý multiplikátor otevřené ekonomiky a multiplikátor čistého vývozu ukazuje na výrazný vliv změn důchodu na platební bilanci (běžný účet je tedy nedílnou součástí všeobecné rovnováhy v otevřené ekonomice m ∆NX σ =− = 1 − c(1 − t ) + m ∆G E) Křivka BP, její odvození a charakteristika. Model IS - LM - BP (Mundell Flemingův) a rovnovážný produkt. Konstrukce křivky rovnováhy platební bilance BP - její sklon a poloha určuje rovnováhu platební bilance. Je rostoucí a koncentruje kombinace úrokových měr a úrovní důchodu při niž je platební bilance v rovnováze CA=0, CF=0 tedy i BP=0

50

Nižší úroveň Y1 způsobí přebytek CA to se vyrovná schodkem v CF díky snížení i (úroveň devizových rezerv zůstala zachována) Vyšší úroveň Y2 má za následek schodek CA, který je kompenzován přebytkem CF díky vyšší i způsobující příliv kapitálu. Sklon křivky je dán úrokovým diferenciálem jestliže je úrokový diferenciál nulový tedy i = if tak BP je vodorovná (dokonalá mobilita kapitálu). Opakem je vysoký úrokový diferenciál a křivka BP je svislá (imobilita kapitálu) na úrovni Y při kterém je CA v rovnováze. Poloha křivky je určena R tedy poměrem Pf a P a také E – zvýší-li se R domácí měna oslabuje a křivka BP se posunuje doprava

Body mimo křivku BP V bodech nalevo od křivky BP je přebytek platební bilance. V bodech napravo od křivky BP je schodek platební bilance.

Mundell – Flemingův model Všeobecná ekonomická rovnováha model IS-LM-BP

51

Křivka IS má rovnici Y = ω ( AA + NX A − bi f + vR ) křivka LM má rovnici 1M Y =  R + hi f k  PR BP = 0

  

F) Vnitřní a vnější rovnováha – politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy. Vnější a vnitřní rovnováha Vnější rovnováha je charakterizována vyrovnaností platební bilance, Vnitřní rovnováha je charakterizována výstupem na úrovni plné zaměstnanosti

Politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy: • politiky měřící výdaje – politiky minimalizující výši agregátních výdajů • politika přesunující výdaje – přesunuje výdaje mezi domácím a zahraničním sektorem • přímá kontrola – cla, kvóty, devizové regulace, další restrikce mezinárodního pohybu zboží a kapitálu Všeobecná ekonomická rovnováha v otevřené ekonomice nastává Všeobecná ekonomická rovnováha v průsečíku IS a LM na úrovni plné zaměstnanosti, současně v průsečíku s BP. Za této situace je rovnováha na všech vnitřních trzích a současně je rovnováha platební bilance. Ideálem je vodorovná křivka BP tedy dokonalá mobilita kapitálu

52

G) Swanův diagram. - diagram umožňuje analyzovat vnitřní a vnější rovnováhu a specifikovat typy politik s jejichž pomocí lze této rovnováhy dosáhnout. Diagram předpokládá fixní cenovou hladinu a nulovou či velmi nízkou mobilitu kapitálu.

EB
kombinace R a A, které odpovídají podmínkám vnější rovnováhy). IB
kombinace R a A, které odpovídají podmínkám vnitřní rovnováhy R = E * PF / PD R – reálný devizový kurs
vyjadřuje konkurenceschopnost ekonomiky A = C+I+D
výdaje, které končí v domácí ekonomice; domácí absorpce.

EB
je rostoucí, využívá přímé kótování. Kolik jednotek domácí měny dáme za jednotku cizí měny. Pohyb po R nahoru
znehodnocení, (devalvace) Absporpce – pohybuje –li se směrem doprava rostou A, směrem doleva klesá A. Bude –li docházet ke znehodnocování R, bude to mít vliv na to, že domácí zboží bude levnější v zahraničí. Vývoz stoupne, dovoz klesne
tlak na vnější nerovnováhu ve směru přebytku

53

platební bilance
chci –li to vyrovnat, musím najít něco, co by zvýšilo dovozy
import závisí na výši Y
musí vzrůst A. Aby byla zachována rovnováha pokud roste R, pak musí růst i A.

IB
musí být klesající proto že: stoupá R
zvyšuje se poptávka po domácím zboží (u nás i v zahraničí) --. Stoupá tlak na růst Y (výstupu v ekonomice) = nerovnováha. Abych se dostala na původní úroveň Y musí se snížit A. Všechny body ležící nad křivkou EB vyjadřují přebytek platební bilance. Všechny body pod EB
deficit platební bilance Všechny body pod IB
nárůst nezaměstnanosti, nedostatečná výše důchodu Všechny body nad IB
tlak na růst cen v ekonomice tj. inflace, devalvace.

*A
přebytek PB a nezaměstnanost; revalvace měny; zvýšení A
abych se dostala s *A do E. E
leží na IB
char. vnitřní rovnováhu (na úrovni potenciálního důchodu, z hlediska křivky EB (pod ní))
dochází k deficitu
vnější nerovnováha a vnitřní rovnováha
jakou politiku: snížit výdaje; zvýšení kurzu devlavace
kombinace dvou politik. Politiky se musí kombinovat, nelze provádět zcela nezávisle na sobě.

H) Efektivní tržní klasifikace.

IB
kombinace monetární a fiskální politiky, které odpovídají podmínkám vnitřní rovnováhy EP
kombinace monetární a fiskální pol., které odpovídají podmínkám vnější rovnováhy Fiskální expanze, která způsobuje růst reálného důchodu o n% vyvolá menší zhoršení platební bilance než monetární politika, která způsobuje růst reálného důchodu, taktéž o n%.

54

Efektivní klasifikace a přiřazovací problém - problém tvůrců hospodářské politiky určit, který nástroj přiřadit k danému cíli. Mundell v souladu s principem efektivní tržní klasifikace tvrdí, že v systému pevných měnových kursů by měla být monetární politika přiřazena ke sledování cíle vnější rovnováhy a fiskální politika k dosahování cíle vnitřní rovnováhy. - v systému plovoucích devizových kursů je vnější rovnováha permanentně obnovována v důsledku fungování volných tržních sil. Pohyby devizových kursu jsou samy schopné obnovovat vnější rovnováhu. K dosažení vnitrní rovnováhy si mohou tvůrci hospodářské politiky zvolit fiskální politiku, monetární politiku nebo kombinaci obou.

Mundellovo přiřazovací pravidlo definuje následující dvojice politik pro nerovnovážné situace: Zóna I II III IV

Ekonomická situace Nezaměstnanost a přebytek Inflace a přebytek Inflace a deficit Nezaměstnanost a deficit

Fiskální politika Expanzivní Restriktivní Restriktivní Expanzivní

Monetární politika Expanzivní Expanzivní Restriktivní Restriktivní

I) Účinnost fiskální a monetární politiky prizmatem modelu IS - LM - BP v podmínkách dokonalé a nedokonalé mobility kapitálu. Fiskální a monetární politika v podmínkách dokonalé mobility kapitálu Rozhodující vliv má systém měnového kurzu. Předpokládá se model IS-LM-BP s vodorovnou křivkou BP. Účinnost jednotlivých politik je v jednotlivých systémech měnových kurzů značně odlišná proto je třeba ji hodnotit odděleně. Fiskální a monetární politika v podmínkách nedokonalé mobility kapitálu Fiskální politika - Účinek fiskální expanze (předpoklad systém pevných měnových kurzů) je nejednoznačný. Výsledek je odvislý od poměru zhoršení obchodní bilance a výši přílivu kapitálu (vyvolaného zvýšením i) v důsledku fiskální expanze. - Východisko je úroveň produktu Yo pod úrovní potenciálního produktu a platební bilance vykazuje schodek (buď je vysoké Y nebo nízké i) – zvýšení vládních výdajů (IS se posune doprava) – roste i – vzrostlo tedy Y a i – vyvolá zhoršení běžného účtu ale zlepší kapitálový účet. v případě restrikce je pohyb obrácený. Monetární politika - důsledkem monetární expanze (předpoklad systém pevných měnových kurzů) je návrat produkce, zaměstnanosti a i na původní úroveň. V případě sterilizace jsou krátkodobými důsledky zvýšení produktu, snížení i, schodek platební bilance – dochází ke snižování devizových rezerv a k tlaku na znehodnocení měny. - zvýšení nabídky RPZ (LM se posouvá doprava) – sníží se i a zvýší se Y – dopad na platební bilance, schodek – CA má schodek protože se zvýšilo Y a CF má schodek v důsledku snížení

55

i – schodek platební bilance vyvolává tlak na znehodnocení měny (přebytek tuzemské na zahraničních trzích) – LM se vrací do původní polohy. - v případě že centrální banka realizuje sterilizační opatření tak se nevrátí (zvýšení nabídky RPZ odpovídající úrovni poklesu devizových rezerv) – LM1 do výchozí polohy, ale platební bilance je dále schodková a dále se snižují devizové rezervy. politika Fiskální expanze

Pevné kurzy Výstup roste Obchodní bilance se zhoršuje

Monetární expanze

Výstup se nemění Zvýšení množství peněz se rovná výši ztráty rezerv

Pružné kurzy Výstup se nemění Čistý vývoz se snižuje Měna se zhodnocuje Výstup roste Obchodní bilance se vylepšuje Měna se znehodnocuje

Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v podmínkách dokonalé mobility kapitálu a systému pevných měnových kurzů Fiskální politika 1- Fiskální expanze je mimořádně účinná, dochází k růstu rovnovážného produktu a tím k růstu zaměstnanosti. 2- Východiskem je stav pod úrovní plné zaměstnanosti – vláda zvýší výdaje (IS se posune doprava – zvýší se i nad úroveň zahraniční – přivolá silný příliv kapitálu – zvýší devizové rezervy, ale vyvolá tlak na zhodnocení měny – centrální banka musí intervenovat a zvyšuje nabídku tuzemských RPZ (LM se posouvá doprava).

56

Monetární politika 1- Monetární politika je zcela neúčinná. 2- Výchozí stav v bodě Eo a tuzemská i se rovná zahraniční – centrální banka výší nabídku RPZ a tím klesne i – silný odliv kapitálu a snižování devizových rezerv – tlaky na znehodnocení tuzemské měny – centrální banka musí intervenovat (provést restrikci) a křivka LM se vrací do původní polohy (platí i když začne restrikcí).

Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v podmínkách dokonalé mobility kapitálu a systému pružných měnových kurzů 1. Fiskální politika 1- Fiskální expanze je zcela neúčinná, vede k úplnému mezinárodnímu vytěsňovacímu efektu a ke zhodnocení tuzemské měny. 2 - Výchozí bod Yo – zvýšení vládních výdajů (IS se posune doprava) – zvýší se i – silný příliv kapitálu a tlak na zhodnocení měny – zhodnocení tuzemské měny snižuje konkurenceschopnost vývozu – centrální banka nemusí intervenovat (systém pružných kurzů) – výsledkem je pokles vývozu a návrat křivky IS do původní polohy

57

2. Monetární politika 1- Monetární expanze vede k růstu rovnovážné produkce a ke znehodnocení tuzemské měny. Centrální banka může ovlivňovat nabídku RPZ a tak má značný vliv na ustavování jak vnitřní tak vnější rovnováhy. 2- Výchozí bod Yo – zvýšení nabídky RPZ (LM se posune doprava) – sníží se i – dochází k odlivu kapitálu a znehodnocení tuzemské měny – dochází ke stimulaci vývozu – vývoz roste (IS se posouvá doprava).

11) AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA A) Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM a její formalizace, její sklon a poloha, body mimo křivku agregátní poptávky. Agregátní poptávka je celkové poptávané množství zboží a služeb při různých cenových hladinách (nebo také celkové zamýšlené výdaje všech subjektů v ekonomice při určité cenové hladině). Roste-li cenová hladina agregátní poptávka AD klesá. Vztah mezi pohybem cenové hladiny a celkovou poptávkou zboží a služeb charakterizuje křivka AD – která je klesající Rozdíly jednotlivých škol jsou o faktorech ovlivňujících polohu křivky:

58

Monetaristický výklad – spojuje množství peněz M s celkovými nominálními výdeji za zboží a služby P.Y (rovnice směny M.V=P.Y). Keynesiánský výklad – nejen peníze, ale i změny G, TR, T a očekávání spotřebitelů mají mimořádný vliv na změnu AD (dochází ke změnám AD i bez změny M).

Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM - formalizace, její sklon a poloha Předpoklady odvození AD z modelu IS-LM Skutečný produkt je pod úrovní potenciálního. Zásoba kapitálu je dostatečná pro výrobu poptávané produkce Nabídka práce je dostatečná pro výrobu poptávané produkce. Centrální banka kontroluje nabídku peněz. Ekonomika je uzavřená. Odvození z modelu – dojde ke snížení cenové hladiny – zvýší se nabídka RPZ – dojde ke snížení i – růst agregátní poptávky vyvolá zvýšení produktu. Křivka AD – kombinace cenové hladiny a rovnovážné produkce, kdy je rovnováha jak na trhu zboží a služeb tak na trhu aktiv b MR Formalizovaný zápis P = γ . . h Y − γ . AA AD je tedy vždy konstruovaná pro danou úroveň nominální zásoby peněz MR a pro danou úroveň AA. Sklon křivky AD vyjadřuje citlivost agregátních výdajů na změnu cenové hladiny (tím i na změnu RPZ) – jestliže změna RPZ má velký vliv na úroveň výdajů křivka AD bude vodorovná (a naopak) b M  Poloha křivky – je ovlivněna týmiž faktory jako IS tedy ∆Y = ∆AD = γ . .∆ R  h  PR 

59

Body mimo křivku agregátní poptávky Body vlevo od AD – převis poptávky po zboží a službách (při dané cenové hladině produkce nedostačuje poptávce). Body vpravo od AD – převis produkce nad poptávkou (dochází k hromadění zásob). Tyto tlaky jsou mechanismy uvádějící ekonomiku na rovnovážnou úroveň.

B) Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení, konstrukce klasické křivky agregátní nabídky. Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení AS představuje celkové množství produkce, které firmy a domácnosti nabízejí při daných cenách (mzdách). Vyjadřuje funkční závislost mezi celkovou produkcí a cenovou úrovní. Východiskem pro koncepci AS jsou Produkční funkce – Y f(N, K, M, E, T) – úroveň výroby je tedy funkcí množství A při daném K, M, E a T. Produkční funkce je rostoucí a má podproporciální růst (mezní ∆Y ∆Y produktivita práce –mezní produktivita kapitálu). MPN = a MPK = ∆N ∆K Konstrukce klasické křivky agregátní nabídky Vychází se z předpokladu, že ekonomika operuje na úrovni potenciál. produktu. Díky dokonalé pružnosti nominálních mezd neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost a současně se vyrovnává nabídka a poptávka po práci. Změna zásoby kapitálu (při nezměněné nabídce práce) – vyvolá změnu produkční funkce (posune se nahoru), vede to ke zvýšení Y – dochází k posunu křivky poptávky po práci (nárůst úrovně plné zaměstnanosti) při zvýšení reálné mzdy – zvýšení úrovně Y vede k posunu AS doprava. Krátkodobá klasická AS je svislá.

60

12) FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA V MODELU AD-AS A) Vliv fiskální a monetární politiky na křivku agregátní poptávky. B) Agregátní nabídka, produkční funkce, křivka agregátní poptávky po práci, determinanty agregátní nabídky.

C) Klasická křivka agregátní nabídky, její charakteristika a odvození, fiskální politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, úplný vytěsňovací efekt, monetární politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, kvantitativní rovnice a neutralita peněz. Účinky fiskální a monetární politiky v podmínkách klasické křivky agregátní nabídky Fiskální politika – v případě expanze se posouvá křivka AD doprava – při původní cenové hladině se bod rovnováhy přesouvá do E1 – tento bod však nemůže být rovnovážný v případě klasické AS (protože neexistuje dodatečná práce – ekonomika se nachází na úrovni potenciálního produktu) – důsledkem je tedy pouze vzrůst cenové hladiny (vyvolávající pokles RPZ s následným zvýšením i) – snížení i vyvolá investiční i spotřební chování subjektů (důsledkem je snížení soukromých autonomních výdajů) v rozsahu velikosti vládních výdajů Nezměněná produkce a zaměstnanost na úrovni Y* Zvýšení cenové hladiny Zvýšení i Úplný vytěsňovací efekt Monetární politika – v případě expanze dochází ke zvýšení úrovně RPZ – křivka AD se posouvá doprava – agregátní nabídka nemůže růst (ekonomika na Y* a plné zaměstnanosti) – dojde ke zvýšení cenové hladiny stejnoměrně s růstem nominálních peněžních zůstatků.

61

Rozsah nárůstu cenové hladiny odpovídá růstu nominální peněžních zůstatků (odpovídá růstu zásoby peněz) – reálné peněžní zůstatky se však nemění Nezměněná produkce a zaměstnanost na úrovni Y* Nemění se množství RPZ Nemění se i Cenová hladina se zvyšuje rovnoměrně s růstem nominálních peněžních zůstatků

2) Neutralita peněz Nastává v případě klasické křivky AS v případě monetární expanze, kdy růst nominálních peněžních zůstatků vyvolává pouze rovnoměrný nárůst cenové hladiny (cambridgeský efekt – existence samoregulujícího mechanismu kdy stabilizační politika je nežádoucí) 3) Úplný vytěsňovací efekt Nastává v případě klasické křivky AS v případě fiskální expanze kdy rozsah vytěsnění soukromých autonomních výdajů odpovídá rozsahu zvýšení G za zboží a služby D) Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky, analýza účinnosti fiskální a monetární politiky. Statický model krátkodobé agregátní nabídky Základní keynesiánský model křivky SRAS – východiskem je teze, že nominální mzdy a ceny se v krátkém časovém období nepřizpůsobují dostatečně rychle (aby se ustanovila rovnováha na trhu práce) Předpoklad – nominální mzdy jsou nepružné, cenová hladina se mění Odvození křivky krátkodobé agregátní nabídky, sklon a poloha křivky Použije se produkční funkce s proměnným faktorem N při stabilní K, M, E a T. Předpokládá se pohyb cenové hladiny P0, P1 a P2 (platí vztah W0/P0>W0/P1>W0/P2).

62

Při různé úrovni reálné mzdy W/P se poptává různé množství práce N (vytváří se křivka poptávky po práci. Spojovacím článkem mezi produktem (tedy zaměstnaností) a cenami jsou reálné mzdy. Sklon křivky ND a její poloha je určena produkční funkcí. Při nominální mzdě W0 a cenové hladině P0 je úroveň produktu Y0. Průsečík cenové hladiny P0 a produktu Y0 tvoří bod SRAS. Křivka SRAS představuje kombinace úrovní cenové hladiny a úrovní produkce, které jsou firmy maximalizující zisk ochotny vyrábět a nabízet. Sklon SRAS – čím větší je pokles produktu každého dodatečného pracovníka (MPN), tím je křivka SRAS strmější. Poloha křivky: Změna úrovně nominální mzdy – růst nominální mzdy posouvá křivku SRAS nahoru Změna kapitálové intenzity (K, M, E a T) – růst těchto faktorů posouvá SRAS dolů

Body mimo SRAS označují situace, kdy firmy nemaximalizují zisk

E) Krátkodobé a dlouhodobé efekty fiskální politiky a monetární politiky za předpokladu pozitivně skloněné křivky krátkodobé agregátní nabídky.

63

Fiskální politika Krátkodobé účinky Uplatní se fiskální expanze zvýšením vládních výdajů (vznikne bod B – kde však není rovnováha firem, firmy nejsou ochotny vyrábět tolik produktu při dané cen.hlad). Rovnováha se vytvoří v E1 a produkt vzroste do Y1 při ceně P1. Nominální mzda je konstantní takže se změnila reálná W0/P0 E1 je tedy bodem krátkodobé rovnováhy Zvýšení úrovně produkce, Zvýšení cenové hladiny, Snížení reálné mzdy, Zvýšení i Dlouhodobé účinky V bodě E1 začnou pracovníci pociťovat snížení reálné mzdy a začnou usilovat o zvýšení (dojde k úpravě W0/P0 – W0/P1 – W1/P1 tedy nominální mzda není dlouhodobě udržitelná na neměnné výši). Začíná přizpůsobovací proces – zvýšení z W0 do W1 vede k posunu do rovnováhy v bodě E2 – současně se zvýší P1 na P2. Přizpůsobovací proces se zastaví až v rovnováze E3. Bod E3 je tedy bodem dlouhodobé rovnováhy (Reálná mzda zůstala na stejné úrovni, Produkt je na původní úrovni plné zaměstnanosti, Spojením E0 a E3 vzniká křivka dlouhodobé AS tedy LRAS). Produkce se nezměnila, Zaměstnanost se nezměnila, Cenová hladina se zvýšila, Úroková míra se zvýšila, Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu.

Monetární politika Krátkodobé účinky Uplatní se monetární expanze zvýšením nabídky nominálních peněžních zůstatků. A tím se posune křivka AD doprava do budu B (kde není rovnováha ta se nastolí v bodě E1. Zvýšení cenové hladiny při stejných nominálních mzdách sníží reálné mzdy. Bod E1 je bodem krátkodobé rovnováhy Produkce se zvýšila, Cenová hladina se zvýšila, Úroková míra se snížila, Reálná mzda se snížila Dlouhodobé účinky Snížení reálné mzdy vede k tlaku na zvýšení nominální mzdy (nominální mzdy nelze dlouhodobě udržet na stejné výši) to způsobí růst nominální mzdy, tím růst cenové hladiny a snížení Y rovnováha se dostane do bodu E2. Protože však došlo k růstu P reálné mzdy jsou

64

opět nižší – přizpůsobovací proces tedy pokračuje až do budu E3 kde je, který je bodem dlouhodobé rovnováhy. Produkce se nezmění, Zaměstnanost se nezmění, Cenová hladina se zvýšila rovnoměrně s růstem, nominálních peněžních zůstatků, Reálné peněžní zůstatky se nezměnily, Úroková míra se nezměnila

13) TEORIE RACIONÁLNÍCH OČEKÁVÁNÍ A) Východiska teorie racionálních očekávání Teorie racionálních očekávání • negativní vývoj na přelomu 60. a 70. let minulého století
sílící internacionalizace a „přebujelost“ státu blahobytu
ve většině ekonomik dochází ke stagflaci
krize neokeynesiánství
vznik monetarismu Miltona Friedmana a nové klasické makroekonomie (škola racionálních očekávání či monetarismus II) • metodologické východisko: teorie všeobecné ekonomické rovnováhy • základní stavební kámen: dokonalá elasticita cen • hlavní představitelé: John F. Muth (* 1930), Robert E. Lucas, Jr. (* 1937), Thomas J. Sargent (* 1943), Neil Wallace (* 1939), Robert J. Barro (* 1944) a Edwarda C. Prescotta (* 1940). Poslední dva jsou představitelé teorie reálného ekonomického cyklu B) Teoretický pohled na problematiku očekávání - očekávání – domněnka o možných budoucích hodnotách analyzovaných veličin
čtyři hlavní směry, jež se prosadily v rámci ekonomické teorie: • behaviorální očekávání – významná role jak sdělovacích prostředků, tak meziosobních kontaktů jednotlivých ekonomických subjektů • extrapolační očekávání – extrapolace časové řady • adaptivní očekávání • racionální očekávání 65

Adaptivní očekávání - adaptivní očekávání vycházejí ze zkušeností, jichž ekonomické subjekty v minulosti nabyly
očekávání ekonomických subjektů tvořena na základě jednoduchého zprůměrování údajů o vývoji daného agregátu v minulosti.

X

e t

∞

= ( 1 − λ ) ∑ λi ⋅ X i=0

t−i

Xet – očekávaná hodnota veličiny X v čase t Xt-1 – hodnota veličiny X v čase t-1

λ – konstanta v intervalu od 0 do 1 Racionální očekávání - racionální očekávání – ekonomické subjekty berou v tomto případě při svém rozhodování v úvahu všechny závažné informace, jež jsou v daném okamžiku dostupné, tj. jak informace o vývoji v minulosti, tak informace o současném, resp. možném budoucím vývoji - očekávání se nebudou lišit od optimálních předpovědí (nejlepšího odhadu budoucnosti) založených na všech dostupných informacích - vzhledem k dostupnosti informací, odpovídá racionální očekávání optimální předpovědi, nemusí platit, že daná předpověď je předpovědí bezchybnou - rozhodování je iracionální z následujících důvodů: • ekonomické subjekty záměrně nezahrnou všechny dostupné informace do svých předpovědí • ekonomické subjekty nejsou informovány o dostupnosti či existenci relevantní informace a tudíž ji do svých předpovědí nezahrnou

X te = X topt kde:

(1.2)

Xoptt – optimální hodnota veličiny X v čase t

C) Hypotéza racionálních očekávání • hypotéza racionálních očekávání J. Mutha konstatuje, že ekonomické subjekty tvoří svá očekávání racionálním způsobem, tj. při svém rozhodování se snaží co nejlépe využít všech dostupných informací, k nimž jsou pak řazeny jak informace o stavu ekonomiky, tak informace, jež ekonomickým subjektům poskytuje samotná ekonomická teorie • různorodost teoretických zdrojů, která je nezbytně spojena s poměrně rozdílnými pohledy na fungování hospodářského mechanismu, může vést k značně odlišným očekáváním jednotlivých ekonomických subjektů, z čehož jednoznačně vyplývá, že individuální očekávání těchto subjektů mohou být mylná, a to i v případě, kdy jsou při jejich tvorbě využity veškeré dostupné informace • větší váha agregátním očekáváním, která shrnují veškerá individuální očekávání a tím pádem také veškeré dostupné informace, v důsledku čehož se zde následně prosazuje tendence k vzájemné vylučování chyb • chyby a omyly, jež v tomto případě vznikají, jsou pak představiteli školy racionálních očekávání připisovány zejména na vrub nesystémových opatření, které v rámci své hospodářské politiky realizuje příslušná vláda • důležité východisko: vnitřní nerozpornosti tržní ekonomiky, z čehož pak plyne vzájemná kompatibilita očekávání jednotlivých ekonomických subjektů

66

• princip racionálních očekávání lze s poměrně značným úspěchem aplikovat na veškeré dynamické problémy

- závěry hypotézy racionálních očekávání: • analyzovaná proměnná změní způsob svého pohybu, změní se také postup na jehož základě formují ekonomické subjekty svá očekávání ohledně budoucího vývoje této proměnné • chyby, jichž se jednotlivé ekonomické subjekty dopustí při tvorbě svých individuálních očekávání budou v průměru nulové • ekonomické subjekty budou při tvorbě svých očekávání brát v potaz veškerá opatření hospodářské politiky vlády, přičemž současně budou na tato opatření v rámci svých předpovědí reagovat. D) Lucas a jeho teze o neúčinnosti hospodářské politiky Lucasova kritika ekonometrických modelů • ekonometrické modely jsou v teorii využívány jednak pro predikování budoucích ekonomických aktivit a jednak pro hodnocení, resp. následnou komparaci účinnosti opatření realizovaných různými typy hospodářských politik • Rober Lucas, Jr. upozorňuje na určitou nespolehlivost, již vykazují ekonometrické modely při hodnocení možných dopadů jednotlivých hospodářských politik na fungování ekonomického systému • první výtka Roberta Lucase, Jr. týkající hodnocení opatření hospodářské politiky prostřednictvím ekonometrických modelů: způsob formování očekávání se mění v případě, když se mění chování předpovídaných proměnných

Teze o neúčinnosti hospodářské politiky • teze o neúčinnosti hospodářské politiky Thomase Sargenta a Neila Wallace: racionálně se chovající ekonomické subjekty jsou schopny plně anticipovat veškeré konsekvence každé předvídatelné hospodářské politiky vlády, v důsledku čehož žádná vláda není schopna realizovat jakékoliv systémové opatření hospodářské politiky bez toho, aby se důsledky tohoto opatření staly součástí očekávání racionálně se chovajících ekonomických subjektů • vláda je schopna účinně ovlivnit chod ekonomiky pouze pomocí takových opatření, která u ekonomických subjektů vyvolávají mylná očekávání ohledně budoucího vývoje, tj. realizací nesystémových, tj. v podstatě iracionální opatření hospodářské politiky • reálný vývoj ekonomiky je vláda schopna ovlivnit pouze pomocí neočekávaných opatření hospodářské politiky, která tak v ekonomice vyvolají šok, jemuž se musí jednotlivé ekonomické subjekty přizpůsobit • nejlepší hospodářská politika má povahu jednoduchý, jednoznačných a dlouhodobě stabilních pravidel • vláda má pouze vytvářet co možná nejlepší a nejstabilnější rámec pro fungování národního hospodářství, v důsledku čehož se daná ekonomika stává dostatečně průhlednou, což následně umožňuje ekonomickým subjektům tvořit svá očekávání racionálně → odmítá diskreční fiskální politiku.

E) Nová klasická makroekonomie versus racionální očekávání v keynesovské ekonomii

67

Model nové klasické makroekonomie • základní předpoklad: dokonalé pružnosti mezd a cen ve vztahu k očekávaným změnám cenové hladiny • očekávané zvýšení cenové hladiny tak povede k okamžitému zvýšení mezd a cen, a to ve stejném rozsahu • očekávaná hospodářská politika tak pravděpodobně nebude mít žádný vliv na výstup a zaměstnanost v dané ekonomice

Krátkodobá reakce na neočekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]: ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(Pe0; w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS(Pe0; w0) ⇒

E1 [Y* < Y1 ; Pe0 < P1; w0]

P

LRAS

E0: P0e = P0 E1: P0e < P1

1.

SRAS(Pe0;w0) E1

P1

AD1

I.

P0

E0

AD0 I.

Y*=Y0

Y1

Y

Krátkodobá reakce na očekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:

68

↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ Pe0 → Pe1 ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ w0 → w1 ⇒ SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒

E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1] P

LRAS

E0: P0e = P 0 E1: P1e = P1

SRAS1(Pe1;w1) 1.

E1

2.

P1

SRAS0(Pe0;w0) AD1

I.

E0

P0

AD0

Y*=Y0=Y1

Y

Krátkodobá reakce na fiskální expanzi vlády, která je méně expanzivní než se očekávalo v modelu NKM E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]: předpokládaný ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ → ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ w0 → w1 ⇒ SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒

E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1] ⇒ skutečný ↑G < předpokládaný ↑G ⇒ AD0 → AD´1 ⇒ ↓Y (Y0 → Y´1) & ↑P (P0 → P´1) ⇒ AD´1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒ E´1 [Y* > Y1 ; Pe1 > P´1; w1] P

LRAS

E0: P 0e = P0 E1: P 1e = P1 E´ 1: P 1e > P´1

SRAS1(Pe1;w1) 1. 3.

P1 I.

2.

SRAS0(Pe0;w0)

E´1

P´1

P0

E1

AD1

II.

E0

69

AD´1 AD0

Aktivistická hospodářská politika v modelu nové klasické makroekonomie - představitelé nové klasické makroekonomie doporučují nepoužívat při stabilizaci ekonomiky diskreční opatření, ale naopak založit hospodářskou politiku na přesně stanovených pravidlech, z nichž za nejdůležitější pak považují pravidlo konstantního růst peněžní zásoby vliv fiskální expanze na:

typ aktivistické hospodářské politiky

je fiskální expanze účinná?

je aktivistická politika prospěšná? ne

Y

P

- neočekávaná expanze

↑

↑

ano

- očekávaná expanze

↔

↑

ne

- špatně oček. expanze

↓

↑

ne

F) Účinky očekávané a neočekávané hospodářské politiky v modelu nových klasických makroekonomů a neklasickém modelu racionálních očekávání a z toho vyplývající doporučení pro tvůrce hospodářské politiky Neklasický model racionálních očekávání • počátek 80. let: světlo světa spatřuje neklasický model racionálních očekávání • hlavní představitelé: Stanley Fischer (* 1943), Edmund S. Phelps (* 1933) a John B. Taylor (* 1946) • na jedné straně přijímají za svou hypotézu racionálních očekávání a na straně druhé pak odmítají základní předpoklad nové klasické makroekonomie, jímž je dokonalá pružnost mezd a cen ve vztahu k očekávaným změnám cenové hladiny • dokonalá flexibilita nahrazena určitou strnulostí mezd a cen
existence dlouhodobých kontraktů
krátkodobá nepružnost mezd a cen, čímž se následně otevírá prostor pro aktivistickou hospodářskou politiku

Krátkodobá reakce na neočekávanou fiskální expanzi vlády v nKMRO E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]: ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(Pe0; w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS(Pe0; w0) ⇒

E1 [Y* < Y1 ; Pe0 < P1; w0]

70

P

LRAS

E0: P0e = P0 E1: P0e < P1

1.

SRAS(Pe0;w0) E1

P1

AD1

I.

E0

P0

AD0 I.

Y*=Y0

Y1

Y

Krátkodobá reakce na očekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]: ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ → ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ předpokládaný růst z w0 → w1 ⇒ SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒

E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1] ⇒ skutečný růst z w0 → w´1 ⇒ SRAS0 → SRAS´1 ⇒ ↑Y (Y0 → Y´1) & ↑P (P0 → P´1) ⇒ AD1 = SRAS´1(Pe1; w´1) ⇒ E´1 [Y* < Y1 ; Pe1 < P´1; w´1] P

LRAS

E0: P0e = P0 E1: P1e = P1 E´1: P1e > P´1

SRAS1(Pe1;w1) 1. 2.

E1

P1 I.

P0

SRAS0(Pe0;w0)

E´1

P´1

3.

II.

SRAS´1(Pe1;w´1)

AD1

E0

AD0

71II.

Aktivistická hospodářská politika v neklasickém modelu racionálních očekávání - nMRO doporučuje využívat při stabilizaci ekonomiky také diskrečních opatření, přičemž je však zcela nezbytné, aby tvůrci hospodářské politiky brali v potaz očekávání, jež vůči takto realizované aktivistické politice mají jednotlivé ekonomické subjekty

typ aktivistické hospodářské politiky

vliv fiskální expanze na:

je fiskální expanze účinná?

je aktivistická politika prospěšná?

↑

ano

ano

↑

ano

Y

P

- neočekávaná expanze

↑

- očekávaná expanze

↑

Model založený na adaptivních očekáváních • dle koncepce adaptivních očekávání, berou ekonomické subjekty při svém rozhodování v potaz pouze ty informace, jež získají jednoduchým zprůměrováním údajů o vývoji daného agregátu v minulosti • ekonomické subjekty nejsou schopny svým rozhodováním měnit polohu křivky agregátní nabídky a ta je považována za danou • v případě modelu založeného na adaptivních očekáváních není nutno rozlišovat mezi očekávanou a neočekávanou hospodářskou politikou

Krátkodobá reakce na fiskální expanzi vlády v MAO E0 [Y* = Y0 ; w0]: ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS(w0) ⇒

E1 [Y* < Y1 ; P0 < P1; w0]

P

LRAS

1.

72

SRAS(w0)

Aktivistická hospodářská politika v modelu založeném na adaptivních očekáváních - v modelu založeném na adaptivních očekáváních je při stabilizaci ekonomiky doporučeno využívat také diskrečních opatření

typ aktivistické hospodářské politiky

vliv fiskální expanze na:

je fiskální expanze účinná?

je aktivistická politika prospěšná? ano

Y

P

- neočekávaná expanze

↑

↑

ano

- očekávaná expanze

↑

↑

ano

Komparace modelů racionálních očekávání s modelem založeným na adaptivních očekáváních

model

MAO

vliv fiskální exp. na Y a P v okamžiku kdy byla: neočekávaná očekávaná Yo Po Yno Pno

↑

↑

(fiskální expanze je účinná) NKM

↔

↑

(fiskální expanze není účinná) nKMRO

↑

↑

(fiskální expanze je účinná)

kde:

↑

↑

(fiskální expanze je účinná)

↑

↑

(fiskální expanze je účinná)

↑

↑

(fiskální expanze je účinná)

Yo – produkt v případě očekávané fiskální expanze

73

Yno – produkt v případě neočekávané fiskální expanze Po – cenová hladina v případě očekávané fiskální expanze

očekávaná x neočekávaná

je aktivistická politika prospěšná?

↑Yo ≡ ↑Yno ↑Po ≡ ↑Pno

ano

↔Yo :↑Yno ↑Po > ↑Pno

ne

↑Yo < ↑Yno ↑Po > ↑Pno

ano (s jistými obtížemi)

Model založený na adaptivních očekáváních • reakce ekonomiky na neočekávanou hospodářskou politiku vlády je ve všech námi sledovaných modelech stejná • v MAO je aktivistická hospodářská politika považována za politiku prospěšnou stabilizaci ekonomiky. • v NKM není aktivistická hospodářská politika považována za prospěšnou, ba co víc označují ji jako škodlivou, a to zejména vzhledem k tomu, že přímé zásahy státu do ekonomiky jsou v jejich pojetí chápány jako zásahy nesystémové • v nKMRO je aktivistická hospodářská politika považována za politiku prospěšnou, ale současně také velmi obtížně realizovatelnou

74

expanzivní fiskální politika v tradičním modelu

P

LRAS

1.

SRAS(w0) E1

P1

AD1

I.

E0

P0

AD0 I.

Y*=Y0

Y1

Y

expanzivní fiskální politika v modelu NKM

P

LRAS

E0: P0e = P0 E1: P1e = P1

SRAS1(Pe1;w1) 1.

E1

2.

P1

SRAS0(Pe0;w0) AD1

I.

E0

P0

AD0

Y*=Y0=Y1

Y

expanzivní fiskální politika v nKMRO

P

LRAS

E0: P0e = P0 E1: P1e > P1

1.

SRAS1(Pe1;w1) E1

P1

SRAS0(Pe0;w0) 2.

AD1 I.

P0

E0

AD0 I.

Y*=Y0

Y1

75

Y

14) JEDNODUCHÝ KEYNESIÁNSKÝ MODEL A JEHO VYUŽITÍ V ANALÝZE TŘÍSEKTOROVÉ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMIKY A) Východiska jednoduchého keynesiánské modelu. - jednoduchý keynesovský model důchodu, model multiplikátoru, model pod úhlem 45 stupňů. Model sleduje, jakým způsobem ovlivňují jednotlivé složky agregátních výdajů celkový reálný důchod. Reálný důchod = nominální důchod.

Předpoklady modelu: • úrokové míry jsou konstantní; • cenová hladina je konstantní; • mzdy jsou nepružné. B) Využití modelu při určení rovnovážného produktu. SPOTŘEBNÍ VÝDAJE - • největší složka agregátních výdajů; • jsou funkcí disponibilního důchodu (YD). YD = spotřeba (C) + úspory (S) Spotřební funkce: C = CA + mpc * YD C – celková spotřeba CA – autonomní spotřeba mpc * YD – indukovaná spotřeba mpc – nemá sklon ke spotřebě – změna spotřebních výdajů. Spotřební funkce graficky


• - jestliže mpc klesá, bude C pložší; • - jestliže mpc sloupá, bude C strmější. - všechny body na linii vyjadřují rovnost spotřeby a disponibilního důchodu. Spotřební funkce v ČR
C = 0,4753YD + 287,28 (autonomní spotřeba) R2 = 0,9922

76

ÚSPORY A ÚSPOROVÁ FUNKCE YD = CA + mpc * YD + S (disponibilní důchod) S = YD - CA – mpc * YD S = - CA + (1 – mpc) * YD (úsporová funkce – úprava) mps – mezní sklon k úsporám – vyjadřuje jaká část disponibilního důchodu je domácnostmi uspořena.

S = - SA + mps * YD – úsporová funkce SA – autonomní úspory mps YD – indukované úspory

DVOUSEKTOROVÁ EKONOMIKA Y = YD -

výdaje domácností – spotřeba C výdaje firem – investice I

Investice v tomto modelu považujeme za exogenní (není ovlivňována proměnnými) veličinu I = IA

AGREGÁTNÍ VÝDAJE:

AE = C + IA AE = CA + mpc * YD + IA - vzhledem k neexistenci státu v rámci tohoto modelu a tedy i daní a transférů platí že YD = Y (disponibilní důchod = reálný důchod)

AE = CA + mpc * Y + IA

- rovnost důchodu a AV to je linie 45stupňů.

77

Rovnovážný důchod ve dvousektorové ekonomice AE = AD = AA + mpc * Y


AA – autonomní výdaje tj. investice + spotřeba

- podmínka rovnováhy v ekonomice
Y = AE = AD Y = AA + mpc * Y Y – mpc = AA Y * (1-mpc) = AA

Y* = AA / (1 – mpc) - závěr
rovnovážná úroveň důchodu v jednoduchém keynesiánském modelu se vždy rovná zamýšleným autonomním výdajům Aa děleným mezním sklonem k úsporám mps ( 1-mpc). - disponibilní důchod = nominální důchod v dvousektorové ekonomice (nejsou daně)

Rovnovážný důchod ve 3 sektorové ekonomice Ae = Ad = Aa + mpc *(1-t) * Y - podmínka rovnováhy
Y = AD = AE Y = Aa + mpc * (1-t) * Y Aa = Y – mpc / (1-t) * Y

Y = Aa * (1 / (1-mpc * (1-t)) Aa = Ca + Ia + G + mpc*TR – mpc*TAa)

C) Vliv vládních spotřebních výdajů za zboží a služby, daní, transferových plateb a čistého exportu na úroveň produktu v ekonomice D) Multiplikátory a multiplikační efekt. Jednoduchý výdajový multiplikátor - vyjadřuje změnu rovnovážného důchodu v závislosti na změně autonomních výdajů. AE = Ca + mpc * Y + Ia = Y Y = Ca + mpc*Y + Ia Y = Aa + mpc*Y Y*(1-mpc) = Aa Y = Aa/ (1-mpc) - multiplikátor
α = 1 / 1-mpc - pouze v podmínkách dvousektorové ekonomiky Multiplikátory ve 3. sektorové ekonomice - východisko
Y = (Ca – mpc * TAa + mpc TR + Ia + G) * (1 / (1-mpc) * (1-t) )

• Multiplikátor vládních výdajů
αG = 1/ (1-mpc * (1-t)) • Multiplikátor transférových plateb – je –li změna Y ve vztahu k TR
αTR = mpc / (1-

mpc * (1-t)) • Multiplikátor autonomních daní – αTA = - mpc / (1-mpc * (1-t))

78

Multiplikátor ve 4. sektorové ekonomice: - αF = 1 / 1-mpc * (1-t) + m - ∆ TR = mpc / 1 – mpc * (1-t) + m - ∆ TA = - mpc / 1 – mpc * (1-t) + m

E) Vymezení agregátní poptávky v třísektorové a čtyřsektorové ekonomice. Agregátní poptávka ve 3. sektorové ekonomice AE = AD = Ca + mpc * (Y – Taa – ty + TR) + Ia + G -

autonomní výdaje
Aa = Ca – mpc*TAa + mpc*TR + Ia + G

AE = AD = Aa + mpc * (1-t) * Y - autonomní daň se přemisťuje i do transférů, snižuje autonomní výdaje opět o část, denominace mpc (indikovaná spotřeba). Agregátní poptávka ve 4. sektorové ekonomice AE = AD = AA + (mpc * (1-t) – m) * Y -

autonomní výdaje
AA = Ca – mpc * TAa + mpc * TR + Ia + G + NXa

NXa – rozdíl mezi autonomním exportem a autonomním importem. Důchod v ekonomice roste
roste poptávka po zahraničním zboží
roste import.

79