Ochrana spotřebitele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Ochrana spotřebitele Bakalářská práce

Autor:

Marcela Řeháková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Martin Steininger

Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 22. 6. 2015

Marcela Řeháková

2

Poděkování:

Děkuji panu JUDr. Martinu Steiningerovi za odbornou pomoc při zpracování bakalářské práce a za cenné rady a připomínky, které mi poskytl a za podporu mé matce.

3

Anotace

Bakalářská práce „Ochrana spotřebitele‖ se zabývá problematikou ochrany spotřebitele z historického hlediska po současnost a její ukotvení v legislativě České republiky. Předkládá instituce a instituty k ochraně spotřebitele. Nejvýznamnější je poslední část práce, ve které lze nalézt postupy od reklamace vadného zboţí či sluţeb po podání soudní ţaloby, práce obsahuje i vzory dopisů. Klíčová slova: Spotřebitel, prodávající, reklamace, ţaloba, spotřebitelská organizace

Annotation

Bachelor thesis ―Consumer´s Protection‖ focuses on problematics from history up to present time and its anchor in the legislation system of the Czech Republic. Thesis points out the institutions and institutes which serve to protect consumer. The most important is the last part of work in which can be found the instructions starting from complaint of faulty goods or services going further up to filling action lawsuit. Thesis contains also pattern form of letters. Key words: Consumer, seller, complaint, lawsuit, consumer´s organisation

4

Úvod ………………………………………………………………………………….. 8 1. Historie ochrany spotřebitele ……………………………………………….….. 9 1.1. Vymezení základních pojmů ……………………………………………..…. 9 1.2. Historický vývoj ochrany spotřebitele …………………………………...…. 10 2. Ochrana spotřebitele a její právní ukotvení v právním řádu České republiky…………………….………………………………………………..…. 16 2.1. Obecné předpisy k ochraně práv občanů ………………………………….... 16 2.1.1. Ústava České republiky …………………………………………….... 16 2.1.2. Listina základních práv a svobod ……………………………………. 16 2.2. Právní předpisy EU ovlivňující ochranu spotřebitele v České republice …... 17 2.3. Speciální předpisy ČR k ochraně spotřebitele ……………………………… 18 2.3.1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ……………………………. 18 2.3.2. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele …………………….... 20 2.3.3. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách ………………………………….… 21 2.3.4. Resortní předpisy k ochraně spotřebitele …………………………..... 22 3. Instituce zabývající se ochranou spotřebitele……………….……………...… 25 3.1. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele ………………………………………... 25 3.1.1. Státní dozorové instituce ………………………………………….… 27 3.1.2. Ombudsman – veřejný ochránce práv …………………….……..….. 33 3.1.3. Instituce a orgány EU působící v oblasti ochrany spotřebitele ……... 34 3.2. Soukromoprávní ochrana spotřebitele …………………………………..…. 36 3.2.1. Soudy …………………………………………………...................... 36 3.2.2. Spotřebitelské organizace ………………………………………..…. 37 4. Právní instituty ochrany práva spotřebitelů …………………………..…….. 39 4.1. Reklamace ………………………………………………………………….. 39 4.2. Znalecký posudek soudního znalce ………………………………....…...…. 41

5

4.3. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů ………………………..……….. 42 4.4. Medializace ………………………………..……………………….……….. 44 4.5. Ţaloba …………………………………………………………………….… 46 4.6. Neziskové, nevládní organizace ……………………………………..…...… 48 5. Uplatnění práv na ochranu spotřebitele …………………………………..….. 50 5.1. Informovanost spotřebitele .……………………………………………….... 50 5.2. Reklamace ……………………………………………………………….…. 57 5.3. Znalecký posudek ………………………………………………………..…. 57 5.4. Mimosoudní řešení sporů ………………………………………………...… 59 5.5. Ţaloba ………………………………………………………………………. 60 5.6. Ombudsman ……………………………………………………………..….. 62 Závěr …………………………………………………………………………………. 63 Seznam pouţité literatury, zdroje ……………………………………………………. 65 Seznam příloh ……………………………………………………………………..…. 67

6

Úvod Zvolené téma „Ochrana spotřebitele― je zaměřeno popis moţností ochrany spotřebitele v právním prostředí České republiky. V bakalářské práci se zabývám legislativou České republiky a Evropské unie, která vytváří právní prostředí pro ochranu spotřebitele. Cílem této práce je popsat moţnosti ochrany spotřebitele v právním prostředí České republiky. V první kapitole se zabývám historií a vývojem ochrany spotřebitele s odkazem na postupný vývoj právní ochrany spotřebitele a výrazný posun od ochrany jednotlivce vlastními silami po stále sílící ochranu pod záštitou státu. Dále osvětluji základní pojmy, se kterými se o dané oblasti setkáváme a které se vyskytují v příslušné legislativní oblasti. Ve druhé kapitole předkládám výčet současné legislativy vztahující se ke zvolenému tématu. Jako členská země Evropského společenství musí ČR transponovat do svých předpisů Evropské směrnice, proto se věnuji jak výčtu legislativy tuzemské, tak předpisům EU. Třetí kapitolu se věnuji institucionální ochraně spotřebitele. Předkládám výčet státních institucí a orgánů ČR i EU, které mají ochranu spotřebitele ve svých kompetencích, které představují veřejnoprávní ochranu, a instituce soukromoprávní ochrany, kterými jsou především soudy a působí na tomto poli i nevládní neziskové organizace. Ve čtvrté kapitole s právními instituty, které slouţí k procesně k ochraně spotřebitele. Jedná se o procesní kroky, které vedou k nápravě vadného plnění prodávajícím, plynoucího ze smluvního závazku o koupi zboţí či poskytnutí sluţeb. Pátá kapitola je praktickou částí práce a klade si za cíl poskytnout spotřebiteli návod, jak v případě vadného plnění vůči prodávajícímu postupovat. Seznamuje ho s postupnými kroky, ke kterým jsou k dispozici příslušné formuláře a kontakty.

7

1. Historie ochrany spotřebitele Problematika ochrany spotřebitele se datuje od doby, kdy jedna osoba po domluvě poskytla druhé svůj produkt, aţ po současnost, kdy se spotřebitelsko-odběratelské vztahy odehrávají ve sloţitém právním rámci. Pro pochopení celé problematiky je nezbytné nejprve vysvětlit jednotlivé základní pojmy této oblasti.

1.1. Vymezení základních pojmů Pro orientaci v problematice ochrany spotřebitele je nejprve nezbytné vysvětlit základní pojmy. Vymezení těchto pojmů jednak vychází z legislativy a jednak z odborné literatury. Za základní pojmy povaţuji následující: -

Spotřebitel – fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání1. Osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti (SOZ), fyzická osoba, jeţ jedná za účelem, který je mimo oblast její činnosti podnikání nebo profese. (čl. 2 směrnice č.85/577 EHS, čl. 2 sm. Č. 97/7/EHS). Z uvedeného vyplývá, ţe v z evropského pohledu je spotřebitelem myšlena výhradně fyzická osoba na rozdíl od tuzemského chápání, dle kterého můţe být spotřebitelem i podnikatel.

-

Prodávající - podnikatel prodávající spotřebiteli výrobky nebo poskytující sluţby2, a také fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a ţivočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny3.

-

Výrobce podnikatel – ten, kdo zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl sluţby, vytěţil prvotní surovinu nebo ji zpracoval, anebo se za výrobce označil4.

-

Dovozce podnikatel – uvede na trh výrobek z jiného neţ členského státu Evropské unie5.

-

Dodavatel – další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů

1

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. a) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. b). 3 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.2 4 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. c) 5 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. d) 2

8

dodal prodávajícímu výrobky6. -

Výrobek – věc nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, které mohou být předmětem právního vztahu7.

-

Služba – jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony8.

-

Výrobek nebezpečný zaměnitelností s potravinou – není potravinou, ale má tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, ţe zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou9.

-

Výrobek nebo zboží porušující práva duševního vlastnictví – padělek, nedovolená napodobenina, výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu, výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení10.

-

Odborná péče – úroveň zvláštních dovedností a péče.

Dále se v právních předpisech vymezují definice některých specifických výrobků, jako je obuv a její části, křišťálové sklo a další.

1.2. Historický vývoj ochrany spotřebitele Za počáteční období a vznik pojmu spotřebitel lze označit situace, kdy vznikla potřeba získat potřebné zboţí směnou za jiné; pravidla se tehdy řídila úmluvou obou stran a mravní kulturou a spotřebitel neměl právní ochranu v dnešním slova smyslu. Jiţ od samého počátku trhu se vyskytovaly současně nečestné, podvodné či nekalé praktiky. Zprvu si dlouho nápravu zjednával sám kupující, později ji zajišťoval k tomu určený

6

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. e) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. f) 8 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. g) 9 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. h) 10 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, § 2 odst.1 písm. n) 7

9

represivní orgán. S rozvojem výroby a společnosti se stále většími poţadavky na zboţí se ţivelně či řízeně vyvíjela ochrana spotřebitele. O

prvním

zákonném

opatření

řešící

danou

problematiku

je

Chammurapiho

zákoník s celospolečenským záběrem, který v části týkající se civilního práva řeší i problematiku koupě a prodeje. V období začátku letopočtu se obchod v Evropě obvykle řídil pravidlem caveat emptor pocházejícím z římského práva, které překládáno jako „ať si dá kupující pozor‖, coţ znamenalo, ţe prodávající nenesl zodpovědnost za vady zboţí či sluţby s výjimkou vlastností, které prodávající uváděl. Lze tento princip prodeje také nazvat prodejem „jak stojí a leţí‖ či „úhrnkem‖, se kterým bylo a dodnes je moţné se setkat zejména při prodeji nemovitostí a více méně se prolínal domácí legislativou aţ do současnosti. Jelikoţ drtivá většina výrobků tehdy vznikala v místě spotřeby a odbyt obchodníkům zajišťovali převáţně obyvatelé sídlící v dané oblasti, tato skuečnost částečně regulovala poctivost obchodníků a zajišťovalo také částečnou ochranu spotřebitele; prodávající byl závislý na svých kupujících, o které si nemohl dovolit přijít. V jeho zájmu tak bylo, aby prodával jakostní zboţí, poskytoval kvalitní sluţby, nepředraţoval zboţí a reagoval rychle na přání a stíţnosti kupujících. Jakékoli nekalé praktiky jej mohly připravit o ţivobytí .11 Ve středověku byly v Evropě zakládány cechy specializované na jednotlivá řemesla, které současně stanovovaly cenová pravidla, jejichţ porušení se trestala na pranýři. Pranýř byl ve středověku a ještě novověku místem, obvykle uprostřed náměstí, kde byli trestáni nepoctiví občané; zde byl nepoctivý prodávající přivázán a někdy zmrskán a kolemjdoucí ho mohli hanobit a trestat. Obdobou je známé máčení nepoctivých obchodníků v koši ve Vltavě. Právním rámcem pro jednání a trestání bylo tzv. Městské právo, které se zabývalo odpovědností za vady prodávané věci. Za dob Rakouska – Uherska nabyly na významu cechovní předpisy, jednalo se o Generální cechovní patent a Cechovní artikule, které regulovaly s narůstající manufakturní výrobou mnoţství výrobků a jejich ceny. S postupujícím rozvojem průmyslu ztratily cechy na významu a vzniklá situace si vyţádala tvorbu nových. A v devatenáctém století byl v Rakousku – Uhersku vytvořen velmi pokrokový právní systém, na jehoţ základě 11

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Kapitola 1.4.3, Prostředky ochrany práv spotřebitele, s. 22.

10

se kontinuálně vyvíjela legislativa do dnešních dnů, pomineme-li době poplatné deformující zásahy plynoucí z politiky po únoru 1948. Základem občanského práva, včetně vztahů spotřebitel – prodejce, byl Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie) z roku 1811, v české právní praxi označovaný jako Obecný zákoník občanský. 12 Na občanský zákoník navázal kromě jiných v roce 1859 Ţivnostenský řád, který stanovil povinnosti

provozovatelů

provozoven.

13

Tyto

předpisy

byly

po

osamostatnění

Československa převzaty do jeho právního řádu a zůstaly v platnosti aţ do poválečného období. Poválečný občanský zákoník č. 141/1950 Sb. Byl v roce 1964 nahrazen občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. 14, který platil s mnoha změnami téměř čtyřicet let a byl nahrazen novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. S účinností od 1. 1. 2014, platným v současné době. Za mezník v novodobé historii ochrany spotřebitele v celosvětovém měřítku se povaţuje zpráva amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho z 15. března 1962, kterou přednesl před Kongresem, v níţ konstatoval, ţe povinností vlády je převzít úlohu garanta ochrany spotřebitele „spotřebiteli jsme z definice my všichni―, a dále ţe „spotřebitelé jsou největší ekonomickou skupinou, která je ovlivňována a ovlivňuje kaţdé veřejné i soukromé ekonomické rozhodnutí“ 15 a zformuloval první čtyři práva spotřebitele: 1.

Právo na bezpečnost – spotřebitel musí být chráněn před prodejem zboţí, které by mohlo ohrozit jeho zdraví a bezpečnost.

2.

Právo na informace – spotřebitel má být pravdivě informován o vlastnostech výrobků a musí být chráněn před klamavými, podvodnými a zavádějícími informacemi, reklamou a označením výrobků. Musí mít záruku, ţe získá taková fakta, která mu umoţní správný výběr mezi nabízenými výrobky.

12

http://iuridictum.pecina.cz/ w/V%C5%A1eobecn%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk_ob%C4%8Dansk%C3%BD 13 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=50&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 14 http://iuridictum.pecina.cz/ w/V%C5%A1eobecn%C3%BD_z%C3%A1kon%C3%ADk_ob%C4%8Dansk%C3%BD 15 CONSUMERS INTERNATIONAL. Consumer rights. [online] 14. 8. 2014. Dostupný z: http://www.consumersinternational.org/who-we-are/consumer-rights/

11

3.

Právo na výběr – spotřebitel musí mít právo vybírat si z určité škály výrobků a to v podmínkách konkurenčních cen.

4.

Právo být vyslyšen – zájmy spotřebitele musí být zohledněny při formování vládní politiky tak, ţe stíţnosti občanů budou řádně a rychle vyřešeny u příslušných státních orgánů.

Mezinárodní organizace spotřebitelů k těmto čtyřem právům v průběhu let přiřadila ještě další, kterými jsou: 16 5.

Právo na odškodnění – spotřebitelé mají právo na náhradu za vadné výrobky a za škody zaviněné uţíváním zboţí nebo sluţbami; k tomu musí být vytvořeny jednoduché, přístupné a rychlé postupy řešení stíţností a reklamací.

6.

Právo na vzdělání – vytvářet podmínky pro neustálé vzdělávání spotřebitelů, aby se spotřebitel mohl stát zkušeným a racionálně se rozhodujícím spotřebitelem. Výchovné programy by měly být zaměřeny na informace o udrţování zdraví, správné výţivě a prevenci chorob, na výchovu spotřebitelských poradců a na další informace pro spotřebitele. Tento poţadavek má za úkol zlepšit postavení spotřebitele v nerovném vztahu vůči prodávajícímu; tento vztah lze symbolicky vyjádřit jako vztah profesionál versus amatér.

7.

Právo na základní potřeby – spotřebitel má právo na přístup k základním druhům zboţí, sluţeb, na uspokojení základních potřeb nutných k přeţití, jako je přiměřená výţiva, bydlení, ošacení, vzdělání, zdravotní péče, doprava atd.

8.

Právo na zdravé životní prostředí – výrobky a sluţby nesmí ohrozit ţivotní prostředí v průběhu výroby, uţití a ani v procesu likvidace. Spotřebitel má právo na ţivotní prostředí, které ho neohroţuje a umoţňuje mu zdravý a důstojný ţivot.

9.

Právo na zastupování – občanské spotřebitelské organizace mohou chránit zájmy spotřebitelů vůči distributorům, dovozcům a výrobcům. Spotřebitelské poradní výbory chrání zájmy spotřebitelů vůči státním institucím. Toto právo umoţňuje spotřebitelům se sdruţovat v dobrovolných spotřebitelských organizacích, která mohou ovlivňovat politiku vlády v jejich prospěch.

16

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Kapitola 1.2.2., Práva spotřebitele, s. 10.

12

V návaznosti na tento posun v chápání ochrany práv spotřebitele byla v rámci Evropské unie přijata Radou v dubnu roku 1975 tzv. Charta práv spotřebitele, mezi něţ patří 1.

Právo na ochranu zdraví a bezpečnosti – zboţí ani sluţby nesmí v sobě obsahovat riziko.

2.

Právo na ochranu ekonomických zájmů – ochrana proti nesprávným praktikám prodávajících, jako klamavá reklama, vadné výrobky a sluţby, nepoctivé doloţky nebo podmínky úvěrů (občanské spotřebitelské organizace mohou chránit zájmy spotřebitelů

3.

Právo na náhradu škody – právo na rady a pomoc v případě vadného zboţí nebo sluţby a rychlé odškodnění.

4.

Právo na srovnávací informace – informace a vzdělávání s cílem umoţnit spotřebiteli informovaný výběr na trhu.

5.

Právo na zakládání spotřebitelských sdružení – tato sdruţení by měla mít také vliv na tvorbu příslušné legislativy.

V době centrálně řízené ekonomiky v tehdejším Československu byla ochrana spotřebitele sporadická; byla řešena Reklamačními řády a tzv. Knihami přání a stíţností, do kterých mohl občan v místě provozovny zapsat svou nespokojenost, nejčastěji s poskytnutou sluţbou. Kontrolu dodrţování tehdejších předpisů vykonávaly např. národní výbory, výbory lidové kontroly, hygienické stanice aj. Tehdejší trh se vyznačoval monopolními výrobci a nedostatkem zboţí. Zákazník byl odkázán na nedostatečnou nabídku zboţí bez cenové konkurence. Monopolní postavení výrobců do značné míry regulovaly Úřad pro normalizaci a potom vlastní státní zkušebny neboť všechny provdávané výrobky musely vyhovovat závazným státním technickým normám, coţ byla skutečnost svědčící zájmu spotřebitele. K významným změnám došlo po roce 1989, kdy se český trh otevřel konkurenci a úskalím trţního hospodářství. Této skutečnosti se musel přizpůsobit i právní rámec tehdejšího Československa. Byl ustanoven Odbor ochrany spotřebitele na tehdejším Ministerstvu kontroly, který připravil legislativu v podobě zákona O ochraně spotřebitele, který v mnoha změnách platí dodnes.

13

S plánovaným vstupem České republiky do Evropské unie musela být harmonizována legislativa s Evropským společenstvím rovněţ na úseku ochrany spotřebitele. Postup řešily tzv. Koncepce spotřebitelské politiky.

14

2. Ochrana spotřebitele a její ukotvení v právním řádu České republiky Ochrana spotřebitele je systematická a cílevědomá činnost občanů a vlády státu směřující k posílení postavení spotřebitele na trhu a přiměřené ochrany mezinárodně uznávaných práv spotřebitelů, zejména ochrana bezpečnosti a zdraví občanů. 17 Ochrana spotřebitele je zakotvena v právním systému České republiky. Obecně jsou upravena práva občanů v základních předpisech, na ně pak navazují speciální zákony, které se zabývají vlastní problematikou. Tento legislativní rámec vychází z předpisů Evropské unie, neboť jedním ze základních předpokladů členství České republiky v Evropské unii bylo převzetí evropského právního řádu, tzv. acquis communautaire do českého právního řádu

18

.

Následující právní předpisy mají obvykle mnoho změn a doplňků, které nejsou podrobně zmiňovány. Uvedené předpisy je nutno chápat v aktuálním znění.

2.1. Obecné předpisy k ochraně práv občanů 2.1.1. Ústava České republiky Za základní předpis našeho právního systému lze povaţovat Ústavu České republiky. Jedná se o zákon č. 1/1993 Sb. 19, který deklaruje Českou republiku jako právní stát zaloţený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

2.1.2. Listina základních práv a svobod Dle tohoto zákona č. 2/1993 Sb.

20

můţe kaţdý občan činit, co není zákonem zakázáno,

a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod, kde je zakotvena neporušitelnost přirozených práv občana.

17

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Kapitola 1.4., Ochrana spotřebitele, s. 17. acquis communautaire – stávající pravidla společenství, termín označující souhrn zákonů a ustanovení, které byly přijaty během jednotlivých etap integrace a vytváření společného trhu. Tento termín se pouţívá zejména ve vztahu k zemím, které jsou přijímány za nové členy Evropské unie. 19 http://zakony.centrum.cz/ustava-ceske-republiky 20 http://zakony.centrum.cz/listina-zakladnich-prav-a-svobod 18

15

2.2. Právní předpisy EU ovlivňující ochranu spotřebitele v České republice Se vstupem České republiky do Evropské unie musela být harmonizována legislativa s Evropským společenstvím rovněţ na úseku ochrany spotřebitele. Do naší legislativy byla implementována řada jejich směrnic. Evropská unie vyuţívá jako prostředek pro přijetí konkrétní právní úpravy na úseku ochrany spotřebitele zejména směrnice. Vydávání směrnic je také zpravidla jedinou moţnou a vhodnou formou sbliţování právních předpisů členských států v oblasti občanského, resp. spotřebitelského práva. To vyplývá jiţ z povahy činnosti Unie na tomto úseku, kde účelem a cílem je toliko vzájemné přizpůsobování a „připodobňování“ předpisů jednotlivých národních právních řádů, nikoliv však dalekosáhlé unifikace.21 Směrnice zaručují, ţe spotřebitelé v rámci celého Společenství mají k dispozici výrobky stejných hodnot. Tvůrcem předpisů je Rada Evropské unie, která je hlavní zákonodárnou institucí EU, a dále Evropský parlament, který je spolutvůrce v rámci rozhodování. Řada směrnic byla implementována do našich právních předpisů. Jednou z nejvýznamnějších směrnic spotřebitelského acquis je přijetí Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která právní úpravou zastřešuje více institutů či oblastí regulace spotřebitelského práva, jeţ byla doposud roztříštěna do několika směrnic. Účinností tohoto právního předpisu ode dne 13. 6. 2014 došlo ke zrušení Směrnice Rady 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, a ke změně směrnic Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES.22

21

VEČEŘA Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. Kapitola 2.2.1. Směrnice jako základní prostředek europeizace, s. 41. 22 VEČEŘA Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. Kapitola 7.2. Směrnice o právech spotřebitelů, s. 240.

16

V návaznosti na seznam právních předpisů EU na ochranu spotřebitele,23 který na svých webových stránkách uvádí Ministerstvo průmyslu a obchodu, uvádím pro příklad následující směrnice: -

Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků 2001/95/ES

-

Směrnice o reklamě na tabákové výrobky a sponzorství souvisejícím s tabákovými výrobky 2003/33/ES

-

Směrnice o nekalých obchodních praktikách 2005/29/ES

-

Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě 2006/114/ES

-

Směrnice o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli 98/6/ES

2.3. Speciální předpisy ČR k ochraně spotřebitele Práva kupujících a povinnosti podnikatelů při výrobě, dovozu, distribuci a prodeji výrobků se nacházejí v celé řadě speciálních právních předpisů vztahujících se k různým komoditám či vlastnostem výrobků.

2.3.1.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 24

Jedná se o soukromoprávní předpis. Tento zákon (dále také „Nový občanský zákoník― nebo „NOZ―) vstoupil v platnost 1. ledna 2014 a nahradil mnoţství dříve roztříštěných předpisů, především občanský zákoník z roku 1964 a obchodní zákoník (číslo zákona 89 bylo vybráno jako symbolické ve vztahu k revolučnímu roku 1989). Právní úprava ochrany práv spotřebitele je jeho jednou z mnoha oblastí. Tato je zaloţena na předpokladu nerovnosti stran, kdy spotřebitel je vůči prodávajícímu slabší stranou, která proto vyţaduje zvýšenou právní ochranu. Občanský zákoník lze povaţovat za nejvýznamnější zákon zabývající se ochranou práv spotřebitele vedle zákona o ochraně spotřebitele―. Zákon v části IV. Relativní majetková práva, Hlavě I, díle 4 obsahuje ustanovení o kupní smlouvě, o prodeji zboţí v obchodě, o tzv. spotřebitelských smlouvách, smlouvách

23 24

http://www.mpo.cz/dokument6730.html http://obcanskyzakonik.justice.cz/texty-zakonu/

17

uzavíraných distančním způsobem či mimo obchodní prostory, upravuje odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku a řadu dalších ustanovení na ochranu slabší strany. V prvním oddíle v ustanovení § 1810 a následujících jsou regulována pravidla postupu uzavírání smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem, jejich náleţitosti a obsah. Podnikateli se zejména ukládají široké informační povinnosti, na které musí podnikatel pamatovat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. Zákon uvádí příkladmý výčet zakázaných ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. Jestliţe jsou některá z uvedených či podobných ustanovení do smlouvy zahrnuta, nevyvolávají ţádné právní účinky, jsou dle § 1815 pouze zdánlivá. Významným ustanovením k ochraně spotřebitele je § 1818, který výslovně stanoví, ţe v případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí. V jeho prospěch dále platí, ţe stačí, jestliţe je odstoupení od smlouvy ve stanovené lhůtě odesláno, coţ je odchylka od obecného pravidla, ţe projev vůle vyvolává právní účinky zásadně aţ od okamţiku, kdy adresátovi dojde. Zákon jiţ nezná výraz „reklamace―, který byl v předešlém občanském zákoně, ale uţívá výraz „vadné plnění―. Druhý oddíl se věnuje smlouvám uzavíraným pomocí prostředků komunikace na dálku a smlouvám uzavíraným mimo obchodní prostory; ustanovení §§ 1822 a 1844 stanoví závaznost údajů sdělených před uzavřením smlouvy. Ustanovení §§ 1838 a 1851 obsahující pravidla o neobjednaném plnění; spotřebitel není povinen na své náklady podnikateli vnucené zboţí vracet, nic platit, ani jej nějakým způsobem vyrozumívat. Na spotřebitele se hledí jako na poctivého drţitele, má tudíţ právo s dodaným zboţím nakládat jako vlastník, zejména si je ponechat a spotřebiteli nevzniká

povinnost za plnění zaplatit ani mu z toho nevznikají ţádné jiné povinnosti. Díl třetí pojednává o spotřebitelských smlouvách k uţívání ubytovacích zařízení a rekreačních sluţeb, řeší obsah smlouvy i pravidla od stoupení.

18

2.3.2.

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele 25

Jedná se speciální předpis, který se věnuje výhradně a pouze ochraně spotřebitele. Od doby jeho účinnosti jiţ byl mnohokrát novelizován. Vztahuje na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování sluţeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. Zákon v části první definuje základní pojmy, jako je spotřebitel, prodávající podnikatel, výrobce podnikatel, prodávající - fyzická osoba, dovozce podnikatel, dodavatel, výrobek, sluţba, výrobek nebezpečný zaměnitelností s potravinou, obuv a její části, křišťálové sklo a jejich definice, výrobek nebo zboţí porušující práva duševního vlastnictví, odborná péče a další. V části druhé stanoví různorodé povinnosti při prodeji výrobků a poskytování sluţeb, jako je poţadavek poctivosti prodeje, zákaz nekalých obchodních praktik, za které se povaţují zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Prodávající je povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo mnoţství a umoţnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, prodávat výrobky a poskytovat sluţby v předepsané nebo schválené jakosti za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny správně účtovat. Nekalá obchodní praktika - jednání vůči spotřebiteli, které je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, je zaměřeno na spotřebitele zvlášť zranitelné z důvodu věku, duševní nebo fyzické slabosti (nekalost se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny). Uţívání nekalých obchodních praktik se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Klamavá obchodní praktika - je při ní uţit údaj nepravdivý nebo v zavádějících souvislostech, byl-li důleţitý údaj opomenut nebo byl nesrozumitelný, reklama vede k záměně s jinými výrobky či sluţbami, nabízení nebo prodej výrobků nebo sluţeb porušujících práva duševního vlastnictví, jedná se o pyramidový program. Agresivní obchodní praktika - obtěţováním, donucováním, včetně pouţití síly nebo nepatřičným ovlivňováním se výrazně zhoršuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele 25

http://www.mpo.cz/dokument6842.html

19

spotřebitel nemůţe opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen výrobek nebo sluţba, bez uzavření smlouvy, prodávající navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, opakovaně činí spotřebiteli nevyţádané nabídky prostřednictvím prostředků přenosu na dálku, prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti ke koupi, poţaduje platbu za výrobky nebo sluţby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal, a nebo vytváří klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál, ačkoli ve skutečnosti musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky. Dále druhá část zákona řeší zákaz diskriminace spotřebitele, informační povinnosti týkající se vlastností a způsobu pouţití výrobků (písemné informace musí být v českém jazyce), pravidla prodeje pouţitých nebo upravovaných a opravovaných výrobků a pouţitého zboţí. Je povinnost poskytnout řádné informace o uplatňování reklamace spotřebitelem a formálně správný průběh reklamačního řízení; domáhat se práva při nesouhlasu s rozhodnutím o reklamaci je nutno soudní cestou. Umoţňuje-li to povaha výrobku a forma prodeje, je prodávající povinen na ţádost spotřebitele výrobek překontrolovat nebo předvést.

2.3.3.

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách 26

Zákon se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a sluţeb (dále jen "zboţí") pro tuzemský trh, včetně cen zboţí z dovozu a cen zboţí určeného pro vývoz. Cena je peněţní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboţí nebo určená podle zvláštního předpisu k jiným účelům neţ k prodeji. Cena se sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran. Dohoda o ceně vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. Regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a sluţeb spojených s jejich uţíváním cenovými orgány.

26

http://www.mfcr.cz/cs/vyhledavani?q=Z%C3%A1kon+%C4%8D.+526%2F1990+Sb.%2C+o+cen

20

Úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboţí stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální; maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit, pevná cena je cena, kterou není přípustné změnit, minimální cena je cena, kterou není přípustné sníţit. Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboţí poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí, označit zboţí prodejní cenou a současně měrnou cenou. Při nabídce zájezdů poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více sloţek, uvede prodávající také aktuální cenu všech oddělených sloţek.

2.3.4.

Resortní předpisy k ochraně spotřebitele

Podrobně se jednotlivým oblastem věnují další resortní předpisy. Zde předkládám výběr nejdůleţitějších: -

Povinnostmi při prodeji potravin se zabývá zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

-

Hygienické poţadavky na sloţení výrobků pro děti do tří let nebo výrobků určených pro styk s potravinami jsou řešeny v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

-

Povinnosti při prodeji pohonných hmot jsou zakotveny v zákoně č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách.

-

Spotřebitelské úvěry, koupě na splátky, jsou řešeny zákonem č, 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

-

Bezpečnost výrobků stanoví zákona č. 102/2001 Sb., který stanoví obecnou povinnost výrobců a dovozců uvádět na trh pouze bezpečné výrobky.

-

Pravidla pro podnikatele a provozování jejich ţivností řeší zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání.

-

Zakládání a činnost bank se řídí zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách.

21

-

Postavení České obchodní inspekce a její kompetence řeší zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.

-

Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků – výrobky uváděné na trh musí být z hlediska bezpečnosti a zdraví bezpečné.

-

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

-

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči.

-

Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií.

-

Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe.

-

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.

-

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech.

-

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, který se kromě jiného zabývá stanovováním ceny vodného a stočného

-

Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, řeší postavení a kompetence této instituce.

-

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

-

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii řeší povinnosti ověřování přesnosti měřidel.

-

Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech.

-

Zákon č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele.

-

Zákon č. 61/1997 Sb., o lihu.

-

Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství.

-

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

-

Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

-

Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.

22

-

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

-

Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách.

23

3. Instituce zabývající se ochranou spotřebitele Systém ochrany spotřebitele je důleţitým prvkem fungující trţní ekonomiky a svědčí o vyspělosti státu. Ochrana spotřebitele je zaloţena na uvědomělé činnosti vlastního spotřebitele, který můţe vstupovat či vyuţívat spotřebitelské organizace a především je věcí veřejného zájmu chráněného státem a jeho institucemi.

3.1 Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Veřejné právo má za úkol regulovat jevy, které svými dopady postihují občany. Orgány kontrolují dodrţování zákonů, které řeší porušování ochrany spotřebitele. Jejich postup a docílení výsledku je obvykle významně rychlejší, neţ řešení sporů soudní cestou. Celková působnost ochrany spotřebitele je svěřena pod centrální orgán, jímţ je Ministerstvo průmyslu a obchodu, v rámci kterého se problematikou zabývá samostatný odbor. 27 Dozor nad ochranou spotřebitele je vymezen ve zmíněném zákoně o ochraně spotřebitele. Toto ministerstvo jiţ opakovaně vyhlašuje pro následující pětileté období priority spotřebitelské politiky, ve kterých stanovuje cíle, na které se v daném období zaměří. Aktuálně se jedná o Priority spotřebitelské politiky 2015 – 2020. Zvolené období vychází ze záměru sladit v tomto směru materiál s obdobnými koncepčními materiály EU, např. s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 254/2014 o víceletém programu pro spotřebitele na období 2014 – 2020. K rozhodujícím prioritám v období 2015 – 2020 se řadí zajištění bezpečnosti výrobků a sluţeb jak na našem, tak evropském trhu, provádění promyšlené a přínosné regulace podnikatelského prostředí vhodnými právními normami, zvýšení účinnosti dozoru na trhu, posílení vymahatelnosti práva, podpora činnosti a rozvoje spotřebitelských organizací a zvyšování znalostní úrovně spotřebitelů včetně rozvoje informačních a vzdělávacích aktivit směrem k udrţitelné spotřebě. Zajištění bezpečnosti výrobků je také jedním ze základních atributů rozvoje vnitřního trhu EU, neboť posiluje důvěru spotřebitelů v nakupování výrobků. Je proto mimo jiné třeba

27

http://www.mpo.cz/

24

usilovat o zpřístupňování odpovídajících informací z této oblasti spotřebitelům. Mimořádnou pozornost vyţaduje bezpečnost výrobků určených pro děti (např. hračky). Mezi nejčastější a zatím jen nedostatečně postihovaná porušování práva patří dle statistik dozorových orgánů uplatňování nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům ze strany některých nepoctivých prodejců. Přitom nejde jen o široce medializované předváděcí akce, tzv. šmejdy. Spotřebitelé jsou citelně šizeni a klamáni v řadě dalších případů, ať je to při prodeji ojetých automobilů uváděním nepravdivých údajů o najetých kilometrech či o technickém stavu vozidla, klamáním o ceně poskytovaného spotřebitelského úvěru ze strany některých úvěrových společností, lákáním spotřebitelů na údajné výhry s cílem prodat jim zboţí, šíření dezinformací v environmentální oblasti s cílem přesvědčit spotřebitele o ekologických vlastnostech produktů či chování některých firem, třebaţe ve skutečnosti tomu tak není (tzv. greenwashing), apod. Klamání spotřebitelů aţ v krajních případech uplatňování agresivního přístupu se dotýká zejména seniorů, vůči kterým jsou takovéto postupy někdy i cíleně zaměřovány. Klamaní spotřebitelé pak přistupují na nákup zboţí či sluţeb, coţ by jinak neučinili, pokud by se rozhodovali za standardních podmínek. Přísnější a efektivnější uplatňování příslušných ustanovení zákona o ochraně spotřebitele by mělo vést k eliminaci takovýchto praktik. V nezbytném případě bude nutné přijmout opatření posilující kompetence a sankce dozorových orgánů. V nadcházejícím období bude třeba rovněţ vyhodnotit, zda soubor spotřebitelských práv odpovídá současné „digitální éře―. Významného pokroku je nutno docílit v oblasti vymahatelnosti práva. Vznikne-li mezi stranami spotřebitelské smlouvy spor, na jehoţ řešení se samy nejsou schopny dohodnout, je k jeho řešení příslušný soud, pokud zákon nestanoví něco jiného. Tato cesta však bývá často zdlouhavá a nákladná, a pro spotřebitele obvykle stresující. Většinou musí vyuţít i sluţeb právního zástupce, coţ představuje další finanční zátěţ. Proto se mnohdy spotřebitelé rozhodnou, ţe své nároky, které jsou v převáţné většině relativně nízké hodnoty, řešit vůbec nebudou. Na tento postoj mnozí nepoctiví podnikatelé spoléhají, porušují právní předpisy a nejsou ani nuceni své chování změnit. Pro sjednocení a zkvalitnění postupů vymahatelnosti práv spotřebitelů přijal v roce 2013 Evropský parlament a Rada směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line. Směrnice bude zohledněna v českém právu do července roku 2015, nařízení pak do konce roku 2015. Dojde k tomu novelizací zákona o ochraně spotřebitele a některých dalších souvisejících právních předpisů. V příslušném legislativním návrhu předloţeném v září 2014 vládě je důraz

25

kladen především na to, aby subjekty řešící spory splňovaly přísné poţadavky na odbornost, nezávislost a nestrannost, aby celý proces řešení sporů byl patřičně transparentní, efektivní a spravedlivý, pro spotřebitele finančně nenáročný. V nadcházejícím období bude tedy třeba dokončit legislativní proces a průběţně zajišťovat řádné fungování systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice. MPO zaštiťuje provedení novelizace nového občanského zákoníku v oblasti ochrany spotřebitele. Evropská komise vydala v červnu 2013 doporučení 2013/396/EU, ve kterém vyzývá členské státy k zavedení systémů kolektivního uplatňování ţalob vycházejících ze společných evropských zásad. Společné uplatňování nároků spotřebitelů vůči podnikatelům na nápravu stavu, který je poškodil, můţe být racionálním řešením, k němuţ by z řady důvodů jedinec nepřikročil např. z obavy z individuálních nákladů. Ministerstvo spravedlnosti s dalšími zainteresovanými subjekty posoudí moţnost přípravy komplexní právní úpravy kolektivního vymáhání práva na principech uvedeného doporučení.28

3.1.1.

Státní dozorové instituce

Dozor nad trhem byl vymezen základním inspekčním orgánům, které vzájemně spolupracují, přičemţ kaţdý má vymezenu speciální oblast dozoru. Ochrana spotřebitele je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, nicméně jednotlivé orgány spadají dle oblasti působnosti pod jednotlivá ministerstva, jako jsou Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí a případně další ministerstva. Této problematice věnuje ministerstvo rozsáhlou sekci na svých internetových stránkách29, kde najde spotřebitel zákony, odkazy na spotřebitelské poradny i organizace a je informován o aktualitách v této oblasti. Česká obchodní inspekce Tato

instituce

spadá

pod

Ministerstvo

průmyslu

a

obchodu,

provádí

kontrolu

nad dodrţováním předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a bezpečnosti výrobků. Kontroluje právnické i fyzické osoby v oblastech, které nejsou svěřeny následujícím speciálním institucím. Práce České obchodní inspekce (ČOI) je mediálně známá a zejména televizní diváci se s jejími zjištěními mají moţnost seznámit v publicistických pořadech a reportáţích. 28

http://www.mpo.cz/dokument155395.html

29

http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele

26

Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboţí na vnitřní trh, poskytující sluţby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující trţiště (trţnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. 30 Státní zemědělská a potravinářská inspekce Státní zemědělská a potravinářská inspekce je podřízená Ministerstvu zemědělství. Jakoţto státní dozorová instituce dohlíţí nad zdravotní nezávadností, jakostí potravin a jejich řádným označováním. Provádí kontrolu zemědělských, potravin a tabákových výrobků. Od letošního roku je v kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce kontrola pokrmů v zařízeních společného stravování, jenţ se vztahuje na výrobu, uchování, přepravu a prodej potravin. Další činností inspekce je laboratorní a certifikační činnost; tato zahrnuje certifikace potravin, ovoce, zeleniny, či certifikaci vína při vývozu do třetích zemí. 31 Orgány ochrany veřejného zdraví Orgány ochrany veřejného zdraví jsou zřízeny Ministerstvem zdravotnictví České republiky na základě zákona č. 258/2001 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Veřejným zdravím je dle § 2 citovaného zákona zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin, který je určován souhrnem přírodních, ţivotních a pracovních podmínek a způsobem ţivota. 32 Dle §§ 78 – 84 zákona č. 258/2001 Sb., o ochraně veřejného zdraví, státní správu na tomto úseku vykonávají tyto čtyři orgány: 33 -

Ministerstvo zdravotnictví

-

Krajské hygienické stanice

-

Ministerstvo vnitra

-

Ministerstvo obrany

Tyto orgány musí ve vzájemné koordinaci provádět kontroly, vyhodnocovat rizika a přijímat opatření, která předcházení ohroţení veřejného zdraví. 30

http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ http://www.szpi.gov.cz/ 32 Zákon č. 258/2001 Sb., o ochraně veřejného zdraví 33 zákon č. 258/2001 Sb., §§ 78 – 84 31

27

Hygienické stanice jednotlivých krajů a samostatně města Prahy kontrolují prodej výrobků a poskytování sluţeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví. Do této oblasti spadá kontrola zdravotní nezávadnosti pitné vody, ať jiţ k přímé konzumaci či jako surovina při výrobě, provoz škol, sociálních zařízení, zotavoven, a nabízených zdravotních sluţeb, prostředí budov a hřišť, ubytovacích sluţeb a stravovacích zařízení. Významná činnost spadá do oblasti šíření epidemií. Ochrana veřejného zdraví ve vazbě na prodávané výrobky a nabízené sluţby je stanovena povinnostmi výrobce, dovozce a distributora, vč. ochrany zdraví před hlukem, vibracemi a zářením34. Státní veterinární správa Je orgánem státní správy v rezortu zemědělství a je zřízena podle zákona č. 166/1999 Sb. Jejím úkolem je především ochrana spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty ţivočišného původu, monitorování a udrţování příznivé nákazové situace zvířat, veterinární ochrana státního území České republiky, ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním.35 Mezi další kompetence Státní veterinární správy patří dozorování trhů konaných na místě schváleném obcí, tzv. „farmářské trhy―, jeţ provádí prostřednictvím svých místně příslušných Krajských veterinárních správ.36 Energetický regulační úřad Energetický regulační úřad je správní úřad pro výkon regulace v energetice. Je poměrně novějším orgánem státní správy. Byl zřízen 1. ledna 2001 dle zákona č. 58/2000 Sb. zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Energetický regulační úřad chrání spotřebitele zejména regulací cen, výkonem dohledu nad trhy v energetických odvětvích.37 Na internetových stránkách tohoto úřadu pod sekcí „Informační centrum pro zákazníka― nalezne spotřebitel informace o právech spotřebitelů a zákazníků, dále kontakt na oddělení ochrany spotřebitele, na které se lze obrátit v případě, ţe dodavatel nekomunikuje,

34

Zákon č. 258/2000 Sb., § 26 http://eagri.cz/public/web/svs/portal/ 36 http://eagri.cz/public/web/svs/portal/farmarske-trhy/ 37 http://www.eru.cz/cs/o-uradu/ 35

28

či jeho reklamace nebo stíţnost nebyla vyřízena v pořádku. Pokud je problém zásadnějšího charakteru nebo je vleklý, je moţno se obrátit na Ombudsmana tohoto úřadu.38 Živnostenské úřady Ţivnostenské úřady z hlediska ochrany spotřebitele provádí ţivnostenskou kontrolu podle zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), který byl jiţ mnohokrát novelizován. Zákon stanoví povinnosti pro jednotlivé ţivnosti, které musí být plněny. Ţivnostenskou kontrolu provádějí v rámci své působnosti ţivnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené ţivnostenským zákonem, ustanoveními zvláštních právních předpisů vztahujícími se na ţivnostenské podnikání, poskytování sluţeb podle § 69a a na podmínky provozování ţivnosti uloţené v rozhodnutí o udělení koncese. Ţivnostenské úřady kontrolují dodrţování povinností při značení lihu a nakládání s lihem podle zákona upravujícího povinné značení lihu, pokud porušení těchto povinností zjistí při výkonu své jiné působnosti, dodrţování povinností při značení tabákových výrobků podle zákona upravujícího spotřební daně a dodrţování zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků podle zákona upravujícího spotřební daně. Zjistí-li, ţe došlo k porušení povinnosti nebo porušení zákazu, sdělí tuto skutečnost bezodkladně správci spotřební daně.39 Spotřebitelský ombudsman je systém, který za pomoci kontaktních míst na Ţivnostenských úřadech a jejich spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi umoţní především seniorům efektivně, rychle a bezplatně se domoci spotřebitelských práv. 40 Celní správa České republiky Celní správa České republiky je bezpečnostním sborem zajišťujícím anebo zboţí a o jejich propadnutí kompetencí v oblasti správy cel a některých daní, jakoţ i dalších svěřených nefiskálních činností ve prospěch státu i jeho občanů.

Státní ústav pro kontrolu léčiv 38

http://www.eru.cz/cs/informacni-centrum/ Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, §60a 40 http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/spotrebitelsky-ombudsman/ 39

29

Tento ústav v zájmu ochrany zdraví občanů zajišťuje, aby byla dostupná pouze farmaceuticky jakostní, účinná a bezpečná humánní léčiva, bezpečné a funkční zdravotnické prostředky, a to vţdy doprovázené věrohodnými odpovídajícími informacemi. Přispívá k tomu, aby léčiva i zdravotnické prostředky byly racionálně pouţívány, popřípadě odpovědně a eticky klinicky hodnoceny.41 Český telekomunikační úřad Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad―) byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ke dni 1. května 2005 jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních sluţeb. Provádí kontrolu na úseku sluţeb elektronických komunikací a poštovních sluţeb.42 Puncovní úřad Puncovní úřad je orgán státní správy dle zákona ČNR č. 19/1993 Sb. o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů. Vykonává správu na úseku puncovnictví a zkoušení drahých kovů. Úloha úřadu v oblasti ochrany spotřebitele spočívá zejména ve výkonu puncovních kontrol a souvisejících činností, provádění puncovních inspekcí u výrobců a obchodníků s výrobky z drahých kovů, ukládání pokut za zjištěné závady u těchto subjektů, ověřování ryzosti výrobků nebo jiných věcí z drahých kovů.43 Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva Tento úřad provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, pyrotechnické výrobky, výbušniny, střeliviny.44 Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce ţivotního prostředí kontroluje dodrţování zákonných norem v pěti oblastech ţivotního prostředí: ochrana přírody, ochrana ovzduší, odpadové hospodářství, ochrana lesa, ochrana vod.45 41

http://www.olecich.cz/co-to-je-sukl/ https://www.ctu.cz/o-ctu/zakladni-informace.html/ 43 http://www.puncovniurad.cz/cz/ 44 HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Kapitola 3.3.4.6., Další specializované kontrolní a dozorové organizace na ochranu spotřebitele, s. 89. 42

30

Český metrologický institut Zabezpečuje jednotnost a přesnost měřidel a měření ve všech oborech vědecké, technické a hospodářské činnosti v rozsahu podle § 14 zákona č. 505/1990 Sb. o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. 46 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Je ústřední státní orgán správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb. Uděluje, mění a odnímá licence k provozování vysílání, vydává, mění a zrušuje rozhodnutí o registraci k provozování převzatého vysílání. 47 Státní rostlinolékařská správa Je státní orgán, jehoţ úkolem je především ochrana spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty ţivočišného původu, monitorování a udrţování příznivé nákazové situace zvířat, veterinární ochrana státního území České republiky, ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním. 48 Další státní dozorové instituce: -

Ústav zemědělských a potravinářských informací

-

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

-

Státní energetická inspekce

-

Česká plemenářská inspekce

-

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

-

Státní inspekce telekomunikací

-

Ústav pro kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a další orgány státní správy.

45

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Kapitola 3.3.4.6., Další specializované kontrolní a dozorové organizace na ochranu spotřebitele, s. 89. 46 https://www.cmi.cz/vse_o_cmi 47 http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/poslani-rady/index.htm 48 http://eagri.cz/public/web/svs/portal/

31

3.1.2

Ombudsman – veřejný ochránce práv

Zvláštní postavení v rámci veřejné správy je ochránce práv, čili ombudsman. Institut veřejného ochránce byl zřízen v souvislosti s připravovaným vstupem České republiky do Evropské unie zákonem č. 349/1999 Sb. a je volen Parlamentem. Je to vysoce postavený, nezávislý veřejný činitel, na kterého se mohou jednotliví občané obracet o pomoc v případě, ţe selţou při řešení jejich problémů příslušné státní instituce. Jedná se o případy, kdy je rozhodnuto

v rozporu

s právem,

postupy

instituce

neodpovídají

principům

demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou nečinné. Kancelář veřejného ochránce práv je členěna dle zaměření na různé oblasti: 49 -

stavební řád a ţivotního prostředí

-

veřejný pořádek a místní správ

-

sociální zabezpečení

-

justice, migrace a finance

-

rodina, zdravotnictví a práce

-

rovné zacházení

-

dohled nad omezováním osobní svobody

Právo obrátit se na ombudsmana má kaţdý občan sám za sebe. Postavení ombudsmana není všemocné, působí spíše v morální rovině. Jeho závěry nejsou právně vymahatelné. Je oprávněn provádět nezávislá rozsáhlá šetření, ale nemůţe rušit nebo měnit rozhodnutí orgánů státní správy a nijak je ke změně postojů či činnosti donutit. Při zjištění nedostatků upozorní danou instituci na pochybení a vyzve ji a případně nadřízený orgán k nápravě. Kauzu můţe zveřejnit ve sněmovně nebo v mediálních prostředcích. Můţe dávat podněty ke změnám legislativy. Nemůţe zasahovat do soudních sporů. Ombudsman kaţdoročně podává Poslanecké sněmovně zprávu o své činnosti, coţ přispívá k zveřejňování nedostatků v činnosti státních institucí a v legislativě.

49

http://www.ochrance.cz/

32

3.1.3

Instituce a orgány EU působící v oblasti ochrany spotřebitele 50

Instituce působící v oblasti ochrany spotřebitele navrhují, formulují a schvalují koncepční a legislativní materiály s unijní působností. Řídí se spotřebitelskou politikou EU, jejímţ cílem je: -

chránit práva spotřebitelů prostřednictvím právních předpisů, včetně rychlého a efektivního řešení sporů s obchodníky (např. prostřednictvím alternativního řešení sporů či evropských spotřebitelských center),

-

zajistit, aby práva spotřebitelů odpovídala ekonomickým a společenským změnám, zejména pokud jde o digitální oblast, energetiku a finanční sluţby, -

zaručit bezpečnost všech výrobků prodávaných v rámci jednotného trhu,

-

umoţnit spotřebitelům rozhodovat se na základě jasných, přesných a ucelených informací (např. při nákupu online). 51

Evropská komise Evropská komise je orgánem hájícím zájmy Evropského společenství a tvůrcem jeho právních norem, správce politik, programů a rozpočtu EU. V Komisi má za oblast ochrany spotřebitele hlavní odpovědnost generální ředitelství Zdraví a ochrana spotřebitele (DG SANCO). Kromě základního aparátu Komise je třeba zmínit tři poradní vědecké výbory zřízené rozhodnutím Komise 2004/210/EC. Jsou jimi Vědecký výbor pro spotřebitelské výrobky, Vědecký výbor pro zdraví a ekologická rizika a Vědecký výbor o vznikajících a nově identifikovaných rizikách. Významnou úlohu hraje v poslední době síť Evropských spotřebitelských center (ECC—Net). Rada EU Rada EU je rozhodující orgán Unie. Jsou jí dány zákonodárné a výkonné pravomoce. Kaţdý členský stát je v ní zastoupen na ministerské úrovni, a to podle oblasti působnosti. Ochrana spotřebitele spadá primárně do působnosti Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, záleţitosti zdraví a spotřebitele. Řadou otázek souvisejících se spotřebiteli se zabývá také 50 51

http://www.mpo.cz/dokument9115.html http://europa.eu/pol/cons/index_cs.html

33

Rada pro konkurenceschopnost. Otázky ochrany spotřebitele jsou projednávány v pracovní skupině Rady I3 Ochrana spotřebitele a informace. V ní jsou diskutovány všechny návrhy právních předpisů a ostatních dokumentů před tím, neţ jsou Radou schváleny. Evropský parlament Evropský parlament je zastupitelský orgán EU, který vystupuje jako stráţce zájmů sjednocené Evropy a obhájce práv občanů. Otázkám ochrany spotřebitele se v Evropském parlamentu věnuje primárně výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO). Spotřebitelské organizace EU Spotřebitelské organizace EU hájí zájmy evropských spotřebitelů obecně nebo se zaměřením na konkrétní oblast spotřebitelských zájmů. Nejvýznamnější jsou tyto: -

BEUC (Bureau Européen des Unions des Consomateurs) - je největším a nejvýznamnějším svazem evropských spotřebitelů. Je sloţen z nezávislých národních spotřebitelských organizací. Jeho posláním je chránit zájmy evropských spotřebitelů při tvorbě politiky EU.

-

AEC (Association of European Consumers) - je svazem evropských národních spotřebitelských

organizací,

který

se

zaměřuje

na

zvýšení

sociálního

a environmentálního uvědomění. -

ANEC (European Association for the Coordination of Consumer Representation in Standardization) - je organizací trochu jiného druhu. Jeho záměrem je soustředit pozornost na spotřebitelskou účast v normalizaci v evropském měřítku.

-

Euro Coop (European Community of Consumers Cooperatives) - členy Evropských společenství spotřebitelských organizací Euro Coop jsou národní spotřebitelské organizace ze 17 evropských zemí. Svým členům Euro Coop zprostředkovává informace o plánovaných změnách a novinkách v legislativě EU, o moţnostech získání finančních zdrojů z prostředku EU a další uţitečné informace. Pořádá také konference o otázkách, kterými se spotřebitelské organizace zabývají.

-

Evropská spotřebitelská poradní skupina – vyjadřuje se ke komunitárním záleţitostem ovlivňujícím ochranu spotřebitelů. Dává Komisi rady a doporučení při formulování politik a jiných činností s dopadem na spotřebitele. Informuje Komisi 34

o vývoji spotřebitelských politik v členských státech. Skupina se skládá z jednoho zástupce zastupující národní spotřebitelské organizace a jednoho člena z kaţdé evropské organizace spotřebitelů. Byla vytvořena na základě rozhodnutí Komise 2003/709/ES. -

Evropská agentura pro léčiva - přispívá zajištěním bezpečnosti, účinnosti a vysoké kvality humánních a veterinárních léčiv k ochraně zdraví veřejnosti a zvířat. Díky spojení vědeckých zdrojů 25 členských států EU v síti více neţ 40 vnitrostátních příslušných orgánů EMEA koordinuje hodnocení a dohled nad léčivy v celé Evropské unii. Těsně spolupracuje s mezinárodními partnery a zvyšuje tak příspěvek EU ke globální harmonizaci.

-

Evropský úřad pro bezpečnost potravin - poskytuje nezávislé vědecké poradenství ve všech otázkách, které mají přímý nebo nepřímý dopad na bezpečnost potravin, včetně zdraví zvířat a jejich dobrých ţivotních podmínek a ochrany rostlin. Úřad poskytuje také poradenství v otázkách výţivy z hlediska právních předpisů Společenství.

3.2 Soukromoprávní ochrana spotřebitele 3.2.1

Soudy

Soukromě právní ochranu zajišťují soudy, které se zabývají porušením práv spotřebitele, který jako poškozený druhou stranu ţaluje. Jen na poškozeném záleţí, zda se bude svého práva domáhat, či nikoliv, a to na své vlastní náklady. Iniciativa je plně na straně spotřebitele, který však navíc vstupuje do sporu s vědomím, ţe ho nemusí vyhrát. Občané proto častěji vyuţívají státní instituce, na které se pro řešení svých problémů obracejí, zejména s tím, ţe úkony spojené s činností jejích orgánů hradí, vyjma správních poplatků, stát. Návrh na zahájení řízení u soudu o zdrţení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů můţe podat a účastníkem takového řízení můţe být sdruţení nebo profesní organizace, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, nebo subjekt uvedený v seznamu osob oprávněných k podání ţalob na zdrţení se protiprávního jednání v oblasti ochrany práv spotřebitelů, aniţ je dotčeno právo soudu přezkoumat, zda návrh na zahájení řízení byl podán oprávněným subjektem. Seznam oprávněných osob je veden Komisí

35

Evropských společenství a je zveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie. Do seznamu oprávněných osob můţe být za Českou republiku navrţeno sdruţení, pokud bylo zaloţeno v souladu s právním řádem České republiky, aktivně působí v oblasti ochrany spotřebitelů po dobu alespoň dvou let, je nezávislé a neziskové a má vypořádány veškeré finanční závazky k České republice.52

3.2.2

Spotřebitelské organizace

Sdruţení spotřebitelů a jiné právnické osoby zaloţené k ochraně spotřebitele řeší zákon o ochraně spotřebitele. Sdruţení nebo profesní organizace, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, jsou oprávněna činit podněty orgánům veřejné správy v souvislosti s jejich dozorem nad ochranou zájmů spotřebitelů. Orgány veřejné správy, které tyto podněty obdrţí, jsou povinny informovat sdruţení nebo profesní organizace, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, o jejich vyřízení bez zbytečného odkladu, nejpozději však do dvou měsíců od obdrţení podnětu. Zde uvádím výběr spotřebitelských organizací, působících na území České republiky:53

52 53

-

Sdruţení českých spotřebitelů

-

Spotřebitel.cz

-

dTEST, o.p.s.

-

Osobní poradna SOS – Asociace

-

Spotřebitel net

-

Občanské sdruţení spotřebitelů TEST

-

Generation Europe

-

Sdruţení ochrany spotřebitelů ČR

-

Sdruţení obrany spotřebitelů – Asociace

-

Sdruţení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska

-

Sdruţení českých spotřebitelů

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník http://www.mpo.cz/dokument152488.html

36

-

Západočeské sdruţení obrany spotřebitelů, o.s.

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Cheb

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Ústí n/L.

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Liberec

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Hradec Králové

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Znojmo

-

Sdruţení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska

-

Sdruţení českých spotřebitelů RKM Opava

-

GLE, o.p.s.

-

Občanské sdruţení spotřebitelů TEST

-

Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč

-

Středisko ochrany spotřebitele

-

Sdruţení ochrany spotřebitelů a pacientů

-

Síť ekologických poraden ČR (STEP)

-

Asociace občanských poraden

-

Sdruţení pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitele

37

4. Právní instituty ochrany práva spotřebitelů Za právní instituty povaţujeme procesní postupy, kterými spotřebitel reaguje na závady v plnění plynoucí z kupní smlouvy o koupi spotřebního zboţí či poskytnutí sluţeb.

4.1 Reklamace Reklamace je právní jednání, ve kterém smluvní strana závazkového vztahu uplatňuje odpovědnost za vady v plnění. Způsob reklamace, její oprávněnost a další záleţitosti řeší právní předpisy nebo smlouva. Mezi příklady reklamací patří reklamace vadného zboţí zakoupeného v obchodě nebo reklamace kvality poskytnutých sluţeb. Reklamace se řeší například opravou zboţí, výměnou zboţí za bezvadné, odstoupením od smlouvy nebo poskytnutím slevy. Reklamaci je třeba uplatnit v záruční lhůtě. Přesněji řečeno nový občanský zákoník jiţ nezná výraz „reklamace―, který byl v předešlém občanském zákoně, ale uţívá výraz „vadné plnění―. Přesto je jeho uţívání v praxi i dnes běţné. Záruka je ze zákona dvouletá, nedohodne-li se zákazník s prodávajícím na době delší. Kratší je ze zákona pouze u pouţitého zboţí a nesmí být kratší neţ jeden rok. Nelze uplatnit vady, které vzniknou běţným opotřebením nebo takové, které si zákazník sám způsobí nesprávným pouţitím nebo reklamovat kaz, o němţ věděl před koupí nebo na který dostal slevu. O tom, jak přesně změnil nový občanský zákoník pravidla reklamací, se názory různí. Zásadní otázkou je, zda se zkrátila záruční lhůta z dvou let na půl roku či nikoliv. Ministerstvo průmyslu a obchodu a Česká obchodní inspekce zastává názor, ţe lze reklamovat vady, které se projeví kdykoli v prvních dvou letech. Není však vyloučeno, ţe konečné slovo bude mít v případných sporech o interpretaci zákona aţ soud. V § 2165 nového občanského zákoníku je uvedeno: Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboţí v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. 54 Problém můţe přinést ustanovení § 2161 nového občanského zákoníku,

55

podle něhoţ

prodávající odpovídá kupujícímu, ţe věc nemá při převzetí vady; dovedeme si představit spoustu výrobků, které měly vadu jiţ při prodeji, ale projevila se aţ při jejich pouţívání. 54

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2165

38

Dle zákona o ochraně spotřebitele je povinností prodávajícího poskytnout řádné informace o uplatňování reklamace spotřebitelem a formálně správný průběh reklamačního řízení. Kupující si můţe smluvně sjednat záruční doba delší neţ dva roky. Pokud je například na obalu zboţí nebo v reklamě na něj uvedená delší záruční lhůta neţ zákonná dvouletá, platí údaj na obale. Kdyţ se liší informace o délce záruční lhůty v různých dokumentech, platí ta delší. Kdyţ se ale liší informace na obalu zboţí a ve smlouvě, platí lhůta uvedená ve smlouvě. Zkrátit lze záruční dobu maximálně na polovinu zákonné lhůty, a to při koupi pouţitého zboţí. Nelze uplatnit vady, které vzniknou běţným opotřebením nebo takové, které sami způsobíte nesprávným pouţitím či reklamovat kaz, o němţ zákazník věděl před koupí nebo na který dostal slevu. Nový občanský zákoník rozlišuje také, zda je vada, která se u zboţí v záruční době vyskytla, podstatným či pouze nepodstatným porušením kupní smlouvy. Podstatné porušení smlouvy je takové, ţe kdyby o něm kupující věděl dopředu, smlouvu by neuzavřel. Ostatní porušení jsou nepodstatná. V případě podstatného porušení si lze vybrat, jestli chce zákazník věc vyměnit, opravit, odstoupit od smlouvy nebo zda chce na zboţí slevu. U nepodstatného porušení můţe ţádat pouze odstranění vady nebo slevu. Odstoupit můţe jen v případě, ţe prodejce odmítne vadu odstranit nebo to nestihne včas. Zboţí se musí reklamovat u prodejce, u kterého bylo zakoupeno; nemusí se nutně jednat o tutéţ provozovnu. Jestli uţ nemáte originální obal od zboţí, nebo je poškozen, reklamaci to nijak neovlivní. O reklamaci musí prodejce vystavit reklamační protokol, ve kterém musí být uvedeno datum přijetí reklamace, její důvod a především způsob vyřízení, který zákazník poţaduje. Rozhodnout musí prodejce nejpozději však do tří dnů. Odstranit vadu musí bez zbytečného odkladu, ale nejdéle do třiceti dní. Pokud to nestihne, je to podstatné porušení smlouvy, a zákazník si můţe vybrat, zda od smlouvy odstoupí či bude chtít peníze zpět. 56 K doplnění informací o povinnosti prodejce vyřídit reklamaci ve stanoveném termínu je nutno přihlédnout ke stanovisku Nejvyššího soudu, který rozhodl, ţe „vyřízení reklamace― znamená 55 56

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2161 http://www.penize.cz/reklamace/282541-reklamace-2014-zkracuje-se-zarucni-doba-na-pul-roku

39

i informování spotřebitele o výsledku reklamace, i kdyţ tato skutečnost není zákonem stanovena. K vyřízení reklamace proto podle názoru Nejvyššího soudu dojde aţ v okamţiku, kdy prodávající spotřebitele vyrozumí o tom, jakým způsobem byla reklamace vyřízena, bez ohledu na to, zda byl spotřebitel s reklamací úspěšný či nikoli.57 Při reklamaci zboţí zakoupeného před 1.1.2014 se postupuje podle § 620 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoník (starý občanský zákoník), ve kterém je zakotvena dvouletá lhůta k uplatnění reklamace.

4.2 Znalecký posudek soudního znalce Spotřebitel se na soudního znalce obrací v době, kdy mu prodávající neuznal reklamaci. Soudní znalec je kvalifikovaná osoba, která má oprávnění zpracovávat znalecké posudky. Za jeho pomoci spotřebitel řeší reklamaci smírčí cestou. Úlohou soudního znalce je posoudit vadné zboţí či sluţbu a vypracovat o tom znalecký posudek, který slouţí spotřebiteli při vyjednávání s prodejcem o uznání reklamace. Vhodnost tohoto postupu se odvíjí od ceny reklamovaného zboţí či sluţby, neboť cena znaleckého posudku se dle sloţitosti pohybuje od cca 500,- Kč, ale obvykle je vyšší a hradí ji zákazník. Na vypracování posudku zákazník se znalcem sepisuje smlouvu podle Nového občanského zákoníku. 58 Seznam znalců je uveden na serveru www.justice.cz

59

a dělí znalce podle specializace

a regionu. U jednotlivých znalců je uvedena adresa, telefon, e-mailová adresa a webová stránka znalce s popisem oblasti, na níţ se zaměřuje. Vypracování znaleckého posudku lze také zajistit prostřednictvím spotřebitelských organizací, které spolupracují s vybranými znalci a cena posudku bývá obvykle niţší, a to na spodní hranici cenového rozpětí. Další výhodou je specializace znalce na problematiku reklamací s velkou zkušeností. Znalec zhodnotí vadu a skutečnost, zda má význam posudek z hlediska uplatnění reklamace vypracovávat. Soudní znalec také můţe zákazníka poučit, ţe jeho reklamace je neoprávněná. Doba vypracování posudku se liší dle sloţitosti případu a vytíţenosti znalce; je nutno počítat aţ s jedním měsícem. 57

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 33 Cdo/3228/2009, ze dne 27. 7. 2011 NS Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 59 http://portal.justice.cz/Justice2/Soud/soud.aspx?o=134&j=144&k=3253&d=306112 58

40

Zákazník tento posudek pouţije při argumentaci s prodávajícím o uznání reklamace. Úspěšnost není stoprocentní, ale v mnoha případech ji prodávající uzná; tento proces ale musí proběhnout v době platné záruky. Jestliţe uspěje, můţe po prodávajícím poţadovat úhradu nákladů spojených s pořízením znaleckého posudku. Znalecký posudek vypracovaný soudním znalcem lze pouţít při soudním řešení sporu, kdyţ je spotřebitel s reklamací neúspěšný a je o její oprávněnosti přesvědčen. Znalecký posudek si můţe nechat vypracovat i prodávající; soud ale vychází obvykle z posudku znalce, kterého si sám vybral.60

4.3 Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (Alternative Dispute Resolution) 61 je systém, který při řešení sporů umoţňuje alternativní postup, neţ klasickou soudní cestou. V tomto systému se řeší spory, které vznikají neplněním smluvních závazků, kde na jedné straně stojí podnikatel a druhé spotřebitel. Klasickým spotřebitelským sporem jsou spory o uznání reklamace vad zboţí koupeného v obchodě. Celý systém je zaloţen na dobrovolné účasti zúčastněných stran; nezbytná je ochota podnikatele se procesu zúčastnit. Pro něho to můţe přinést pozitivní ohlas u spotřebitelů ve snaze o posílení jeho dobrého jména. Dokumentem, z kterého vychází tento postup, je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Lhůta pro implementaci této směrnice pak byla stanovena do července roku 2015; převáţná část ustanovení směrnice bude transponována novelou zákona o ochraně spotřebitele. 62 Systém byl pilotně odzkoušen v letech 2008 aţ 2009 Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci Hospodářskou komorou ČR a spotřebitelskými sdruţeními, Rozhodčím soudem, Asociací mediátorů, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti. Systém stojí na těchto třech způsobech řešení sporu: Poskytnutí kvalifikované informace a doporučení - informace poskytnuté zúčastněným stranám a doporučení řešení sporu. 60

http://www.penize.cz/ochrana-spotrebitele/68751-neuznali-vam-reklamaci-obratte-se-na-znalce http://www.mpo.cz/dokument42173.html 62 http://www.sucr.cz/zpravy-a-stanoviska/slovo-soudce/569-alternativni-reseni-spotrebitelskych-sporu-aneb-jakzabit-2-%E2%80%93-3-mouchy-jednou-ranou.html 61

41

Mediace - rozumí se tím řešení sporu vzájemnou komunikací prostřednictvím kvalifikované osoby, kterou je mediátor. Cílem mediace je dospět k vzájemné dohodě zúčastněných stran, výsledkem je závazná dohoda. Mediace je zdarma, mediátor je placen Ministerstvem průmyslu a obchodu. Rozhodčí řízení – jde o alternativní řešení majetkového sporu nezávislým rozhodcem, jehoţ výsledkem je vydání závazného rozhodčího nálezu. Takto vydaný rozhodčí nález je pravomocný a moţnost soudního přezkumu je dána jen z procesních důvodů. Strana podávající ţalobu hradí poplatek za rozhodčí řízení ve výši 3% z hodnoty předmětu sporu (min. 800 Kč), odměnu za práci rozhodce hradí Ministerstvo Průmyslu a obchodu. Nespornou výhodou je rychlost řízení. V případě sporu mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy se obě strany domnívají, ţe je snazší řešit spor mimosoudní cestou, se obrátí na kontaktní místo Ministerstva průmyslu a obchodu. Pracovník kontaktního místa poskytne kvalifikované informace a doporučí způsob řešení sporu. Pokud není spor namístě vyřešen, zařídí podstatné kroky k zahájení mediace nebo rozhodčího řízení. Sporné strany mohou do roka podat k Ministerstvu průmyslu a obchodu stíţnost na porušení Pravidel pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Stíţnosti řeší Platforma pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Touto cestou lze u ministerstva průmyslu a obchodu řešit i přeshraniční spotřebitelské spory, coţ zprostředkovává Evropské spotřebitelské centrum pro ČR V současnosti je však tento systém přechodně pozastaven – Ministerstvo průmyslu a obchodu nepřijímá ţádná nová podání, plánuje však jeho opětovné zavedení ve vazbě na směrnici Evropského parlamentu a Rady o alternativní řešení spotřebitelských sporů a nařízení Evropského parlamentu a Rady o online řešení spotřebitelských sporů. Podle směrnice mají všechny členské státy EU zajistit, aby veškeré spory mezi spotřebitelem a obchodníkem vzniklé v souvislosti s prodejem zboţí nebo poskytováním sluţeb mohly být předloţeny subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a to rovněţ prostřednictvím on-line prostředků.63 Po tuto přechodnou dobu se ministerstvo průmyslu a obchodu dohodlo s nevládními spotřebitelskými organizacemi na poskytování poradenské činnosti v oblasti spotřebitelských práv a pomoci při řešení konkrétních spotřebitelských sporů. Tento prozatímní systém 63

http://www.mpo.cz/dokument127471.html

42

se nazývá Spotřebitelský ombudsman.

64

Je to systém, který za pomoci kontaktních míst

na Ţivnostenských úřadech a jejich spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi umoţní především seniorům efektivně, rychle a bezplatně se domoci spotřebitelských práv. Jedná se o tyto organizace: -

Sdruţení Českých spotřebitelů 65

-

dTEST, o.p.s. 66

-

Spotřebitel net 67

-

Sdruţení obrany spotřebitelů — Asociace 68

4.4 Medializace Mezi občany je dosti populární medializace nesprávných postupů obchodníků a poškození jejich spotřebitelských práv. Touto problematikou se zabývají televize, které na obranu spotřebitele vystupují v publicistických pořadech. Mnohokrát jiţ kaţdý slyšel poznámku nespokojeného zákazníka vůči prodávajícímu, který prohlašoval: „Pošlu na Vás NOVU―. Nejedná se o proces stanovený zákonem k řešení těchto problémů, ale vyuţívá zákonných mezí, které tento postup umoţňují. Výsledkem medializovaného problému mnohdy bývá urovnání sporu smírčí cestou ve prospěch spotřebitele, čímţ prodávající veřejně deklaruje svůj pozitivní postoj k ochraně práv spotřebitele a nedojde k poškození jeho dobrého jména. Tento výsledek však není stoprocentně zaručen a spotřebitel se svého práva nemusí domoci. Významnou výhodou pro postiţeného spotřebitele je, ţe s tímto procesem obrany nejsou spojeny ţádné jeho finanční náklady. Další výhodou pro potencionální kupující je změna postoje prodávajícího v případě obdobných kupních smluv, alespoň pro blízké časové období. Z tohoto postupu mají prospěch i vlastní média, která s relativně minimálními výrobními náklady vytváří pořady s vysokou sledovaností. U těchto pořadů bývá někdy na závadu snaha po senzaci namísto věcného přístupu k problému.

64

http://www.mpo.cz/dokument141062.html http:/ www.konzument.cz 66 http:/ www.dtest.cz) 67 http:/ www.spotrebitel.net 68 http:/ www.asociace.sos.cz 65

43

Obr. č.. 1: Informace o publicistickém pořadu Černé ovce

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/256521-cerne-ovce/

V současnosti se touto tematikou zabývá pořad Černé ovce, vysílaný ve všední dny v podvečer Českou televizí. V této relaci hraje hlavní roli hájení práv spotřebitelů a občanů. Řeší se zde spotřebitelské kauzy, dopravní nehody, jednání s úřady. 69 Na problematiku pouţívání nekalých obchodních praktik prostřednictvím nátlakových akcí, zejména vůči seniorům při uzavírání nevýhodných kupních smluv, se zaměřil celovečerní film pod názvem „Šmejdi“, pod reţisérskou taktovou Silvie Dymákové, který měl premiéru v roce 2013. Svým uvedením rozpoutal celospolečenskou diskuzi a vyvolal tvorbu právních úprav, které mají zamezit těmto praktikám. 70

69 70

http://www.csfd.cz/film/256521-cerne-ovce/ http//www.csfd.cz/film/322198-smejdi

44

Obr. č.. 2: Informace o filmu Šmejdi

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/322198-smejdi/

4.5 Žaloba Spotřebitel se má moţnost domáhat nápravy porušení svých práv spotřebitele, tak, ţe jako poškozený druhou stranu ţaluje. Jen na poškozeném záleţí, zda se bude svého práva domáhat soudní cestou, či nikoliv, a to na své vlastní náklady. Iniciativa je plně na straně spotřebitele, který však navíc vstupuje do sporu s vědomím, ţe ho nemusí vyhrát. Návrh na zahájení řízení u soudu o zdrţení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů můţe podat a účastníkem takového řízení můţe být sám spotřebitel nebo sdruţení nebo profesní organizace71, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, nebo subjekt uvedený v seznamu osob oprávněných k podání ţalob na zdrţení se protiprávního jednání v oblasti ochrany práv spotřebitelů, aniţ je dotčeno právo soudu přezkoumat, zda návrh na zahájení řízení byl podán oprávněným subjektem. Seznam oprávněných osob je veden Komisí Evropských společenství a je zveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie. Do seznamu oprávněných osob můţe být za Českou republiku navrţeno sdruţení, pokud bylo zaloţeno v souladu s právním řádem České republiky, aktivně působí v oblasti ochrany 71

Zákon č.634/1992 Sb., § 26 odst. 2 písm. a)

45

spotřebitelů po dobu alespoň dvou let, je nezávislé a neziskové a má vypořádány veškeré finanční závazky k České republice. Moţnost

podání

ţaloby

sdruţením

je

zdůvodňována

následujícími

argumenty:

„Pokud by se jednalo pouze o provádění ochrany spotřebitele-jednotlivce, který si svou způsobenou újmu uvědomuje a můţe se standardním způsobem sám bránit, pak není potřeba opravňovat k jeho ochraně jiné subjekty. Zde by postačila externí odborná podpora spotřebitele v jeho vlastním úsilí o satisfakci. Problém však nastává v situacích kolektivní ochrany spotřebitelů, kteří si újmu jim způsobenou uvědomovat vůbec nemusí. Můţe si ji uvědomovat jenom zanedbatelný zlomek poškozených spotřebitelů. Také nemusí být újma vnímána v celém svém rozsahu pro nedokonalou znalost všech vlastních práv. Velmi významné a velmi časté jsou také situace, kdy míra spotřebitelům způsobené újmy ještě nevyvolává potřebu standardní právní obrany. Drobná hmotná újma do určité nominální hodnoty prakticky nevyvolává potřebu soukromoprávních soudních sporů. Toho mohou obchodníci systémově zneuţívat a plošný negativní dopad takových nekalých obchodních praktik můţe být dokonce enormní. Neméně významný je také problém provádění účinné prevence ochrany práva oprávněných zájmů spotřebitelské veřejnosti, aniţ by bylo nejprve nutné dopustit způsobení materiální újmy. Z těchto důvodů se jevilo účelné zejména v oblasti kolektivní ochrany zájmů spotřebitelů a v rozsahu preventivního působení proti samotnému vzniku a prohlubování plošně působené materiální újmy zvýšit oprávnění spotřebitelských organizací. Ačkoliv můţe být jejich vnitřní kvalita velmi variabilní, obecně je důvodným předpokladem, ţe odborná způsobilost, právní povědomí a procesní i finanční moţnosti jsou u nich lepší neţ u spotřebitele-jednotlivce.“72 Při podání ţaloby u věcně a místně příslušného soudu

73

(obvykle okresní soud v místě

bydliště ţalobce)74 můţe spotřebitel postupovat sám nebo se nechat zastupovat advokátem. Tato podání lze rovněţ podávat prostřednictvím datových zpráv v elektronické podobě.75 Seznam advokátů lze nalézt v databázi České advokátní komory; odůvodňují-li to majetkové nebo příjmové poměry spotřebitele, můţe komora současně rozhodnout, ţe právní sluţba bude určeným advokátem poskytnuta bezplatně nebo za sníţenou odměnu. Advokáta lze dále 72

VAVREČKA JAN, ŠTĚPÁNEK PETR Legitimace spotřebitelských organizací k účastenství ve správních řízeních, (on line) 9.6.2015, dostupné z http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp 73 Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, část 1. 74 Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, §§ 9, 84-85a 75 http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp

46

dohledat na stránkách různých spotřebitelských organizací

76

, příp. dle bydliště (v mém

případě Teplice) 77. Odměna za poskytnutí sluţeb advokáta se řídí smlouvou s klientem; můţe být různě stanovena – pevnou částkou, hodinovou sazbou, můţe být vázáno i na dosaţení úspěchu v soudním řízení. Výše nákladů se pohybuje od 1 000 Kč výše. V případě úspěchu ve věci v soudním řízení klientovi soud přizná náhradu jen ve výši určené advokátním tarifem. Ţalovaná strana hradí náklady spojené s podáním ţaloby, jako je placení sluţeb zastupujícímu advokátovi, úhrada znaleckých posudků, nemůţe jít i o úhradu nákladů soudního řízení. „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, ţe ţádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I kdyţ měl účastník ve věci úspěch jen částečný, můţe mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.“78 „Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliţe řízení … skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného nebo bylo zastaveno.“ 79 Existuje i riziko, ţe bude účastník povinen při neúspěchu ve věci nahradit náklady zastoupení protistrany, pokud byla zastoupena advokátem.

4.6 Neziskové, nevládní organizace Poškozený spotřebitel můţe k tomu, aby se domohl svých práv při neúspěšné reklamaci, vyuţít sluţeb neziskových organizací zaměřených na pomoc spotřebitelům. Mohou spotřebiteli poskytnout potřebné odborné rady a pomoci mu při řešení sporu prostřednictvím výše uvedených institutů. Spotřebiteli se dostane bezplatné právní pomoci v právních poradnách, které provozují organizace v jednotlivých krajích, převáţně v bývalých okresních 76

https://www.dtest.cz/advokati http://pravo-finance.sluzby.cz/advokati-pravni-sluzby/teplice 78 Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, § 142 odst. 1,2,3 79 Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, § 146 77

47

městech. Současný spotřebitel nalezne odpovídající kontakty spolehlivě na internetu na webu Ministerstva průmyslu a obchodu 80 nebo přímo stránkách jednotlivých organizací. Lze vyuţít osobní, telefonické či internetové právní poradenství. V rámci této činnosti fungují pracovní skupiny specializované na různé oblasti spotřebitelského práva (obuv, oblečení, potraviny a zdraví, bydlení, nájmy, telekomunikace, exekuce a insolvence, cestovní ruch, dětské zboţí, finance, zdravotní pomůcky, lékařské zákroky). Mezi hlavní organizace, které jsou doporučované MPO, patří: -

Sdruţení českých spotřebitelů 81

-

Sdruţení obrany spotřebitelů — Asociace 82

-

dTEST, o.p.s. 83

-

Spotřebitel net 84

80

http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/ http:/ www.konzument.cz 82 http:/ www.asociace.sos.cz 83 http:/ www.dtest.cz 84 http:/ www.spotrebitel.net 81

48

5. Uplatnění práv na ochranu spotřebitele Tato část mé práce se zabývá uplatňování práv spotřebitele a nabízí mu praktický návod od řešení reklamací aţ po domáhání se svých práv soudní cestou. Kaţdý z občanů je také spotřebitelem a v ţivotě se, bohuţel, také setkává se závadami na zakoupeném zboţí či poskytnutých sluţbách. Tyto situace se řeší zákonnými postupy, které legislativní rámec České republiky umoţňuje.

5.1 Informovanost spotřebitele V prvé řadě je v zájmu spotřebitele se dobře seznámit s podmínkami, za kterých smlouvu o koupi zboţí či poskytnutí sluţby uzavírá. U běţného zboţí, kde obvykle obdrţíme pouze paragon (i toto je uzavření smluvního vztahu), bychom si nejprve měli rozmyslet, zda toto zboţí odpovídá našemu očekávání, abychom se vyhnuli nepříjemnému překvapení, ţe nepokrývá naše potřeby, kvůli kterým jsme ho pořídili a můţe vést i k poškození zboţí způsobem, který znemoţní úspěšné uplatnění reklamace. Zde se nejčastěji jedná o prodej „módní― obuvi, která je určena výrobcem pouze ke specifickému uţívání, nebo různého náčiní v provedení „hobby―, které je pro omezené pouţití, apod. V případě zboţí, které kupujeme Na základě sepsané smlouvy, coţ se nejčastěji týká finančních produktů, motorových vozidel, nemovitostí, rekreačních pobytů apod., je nezbytné si smlouvu v klidu dobře přečíst. Bohuţel, obvykle jsou mnohostránkové, často bývají psány velmi drobným písmem, mnohdy i v barevném provedení s evidentním záměrem prodávajícího znepřehlednit informace, které obsahuje. Spotřebitel se nesmí nechat vmanévrovat do nevýhodné pozice a přistoupit na uzavření smlouvy, aniţ by dobře věděl, co obsahuje a k čemu ho zavazuje. Bylo by ţádoucí, aby se spotřebiteli dostaly informace podané přehledně, v jazyce srozumitelném běţnému člověku bez právního vzdělání; bohuţel, skutečnost bývá jiná. Spotřebitel by měl mít vţdy na zřeteli, ţe prodávající nekoná dobročinnou činnost, ale jeho cílem je zboţí či sluţbu prodat. Jeho výdělek se odvíjí od mnoţství úspěšně uzavřených smluv.

49

Spotřebitel by se měl snaţit v této oblasti vzdělávat. Je zcela běţné, kdyţ máme v úmyslu uvařit nějaké neznámé jídlo, ţe si dobře prostudujeme recept. Stejně samozřejmé by mělo být v případě uzavírání smlouvy na vysokou finanční částku, prostudovat si všechny dostupné informace, případně se poradit s osobou znalou problematiky, případně porovnat také několik variant. V dnešní době je nejvhodnější prostudovat si rady spotřebitelům na webových stránkách státních institucí, jako je v prvé řadě Ministerstvo průmyslu a obchodu. 85 Obr. č.. 3: Webová stránka MPO – ochrana spotřebitele

Zdroj: http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/

Dále na stránkách nevládních neziskových organizací, především těchto doporučovaných MPO: Sdruţení obrany spotřebitelů — Asociace 86, Sdruţení Českých spotřebitelů 87, dTest 88, Spotřebitel net 89, ale i další. Jsou zde k dispozici srozumitelně podané informace z různých oblastí spotřebitelských vztahů, příručky, moţnosti vzdělávacích kurzů, vč. e-learningových, a to téměř vše bezplatně; někdy bývá zpoplatněno hovorné vyšší taxou v případě telefonického poradce.

85

http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/ http://www.asociace-sos.cz/ 87 http://www.konzument.cz/ 88 http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu/ 89 http://www.spotrebitel.net/ 86

50

Tyto organizace veškeré publikace vydávají elektronicky a jsou ke staţení zdarma nebo v tištěné podobě k zakoupení. Jedná se o příručky o základní gramotnosti spotřebitele, po speciálně zaměřené, jako různého znační všech moţných druhů zboţí a k tomu se váţící moţnosti reklamace, příručky týkající se našeho zdraví, potravin, mnoho příruček věnujících se seniorům, jako nejzranitelnější spotřebitelské skupině, aţ jiţ jde o základní nakupování a reklamace, aţ po nátlakové předváděcí akce (vzor dopisu pro odstoupení od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání – viz příloha č. 1), či ţivotní rizikové vztahy. Pro aktivní vrstvu obyvatelstva např. jak nespadnout do dluhové pasti, záludnosti uzavírání smluv apod. Flexibilně reagují na nové problémy na trhu. Doporučuji kaţdému svéprávnému občanu se občas s obsahem jejich stránek seznámit, protoţe průběţně nám jsou převáţně v náš neprospěch měněny jednostranně současné smlouvy týkající se např. sluţeb telefonních operátorů, dodavatelů energií, bankovních produktů a další a zde se dozvíme výhody a především nevýhody těchto kroků. Organizace spolupracují s erudovanými právníky a jejich informace jsou velmi cenné a v podstatě okamţité a spotřebitel by se vlastním bádáním k nim mnohdy nedostal nebo došel k nesprávným závěrům. Tyto organizace zpracovávají problematiku zhruba v těchto oblastech: -

Předváděcí akce

-

Reklamace

-

Smlouvy na dálku

-

Energie

-

Telekomunikace

-

Finance, exekuce, insolvence

-

Dětské zboţí

-

Potraviny, zdraví

-

Zdravotní pomůcky, lékařské zákroky

-

Bydlení

-

Cestovní ruch

-

Internetový nákup

-

Nákup v EU

51

Dostaneme zde kontakty, na základě kterých můţeme osobně jednat s poradcem nebo telefonicky či přes elektronického poradce. Sdružení českých spotřebitelů – nabízí poradenství prostřednictvím elektronické poradny na svých webových stránkách. 90 Sdruţení má v kaţdém kraji řadu kontaktních míst, obvykle na ţivnostenských úřadech, obecních či městských úřadech.

91

Tato organizace má také velmi

vydařené webové stránky. Obr. č.. 3: Webová stránka Sdruţení českých spotřebitelů

Zdroj: http://www.konzument.cz/index.php

Sdružení obrany spotřebitelů - Asociace - Na asociaci se lze obracet o radu v jejích poradnách; kontakty lze nalézt na webových stránkách nebo přímo přes elektronickou poradnu. 92 nabízí spotřebiteli vyuţít bezplatné poradny nebo komunikaci na e-mail, pokud nemá spotřebitel poradnu poblíţ, můţe se obrátit na ţivnostenské úřady, se kterými asociace spolupracuje. 93 Rovněţ nabízí zdarma vzory různých dopisů, souvisejících s vadným plněním smluvních závazků, které lze najít na webových stránkách sociace.

90

http://www.konzument.cz/kde-najit-pomoc.php http://www.konzument.cz/spotrebitel-v-kraji/kontaktni-mista.php 92 http://www.asociace-sos.cz/osobni-poradenstvi 93 http://www.asociace-sos.cz/mimosoudni-reseni-spotrebitelskych-sporu/ 94 http://www.asociace-sos.cz/vzory-dopisu/ 91

52

94

Webové stránky této

organizace jsou velmi přehledné a nabízejí velkou škálu sluţeb pro spotřebitele. Vřele je doporučuji.

Obr. č.. 4: Webová stránka Sdruţení obrany spotřebitelů - Asociace

Zdroj: http://www.asociace-sos.cz/poradenstvi/

dTest – nabízí v obdobném rozsahu, jako předešlé organizace, pomoc spotřebitelům. Na svých stránkách nabízí poradnu a to telefonickou i elektronickou a velké mnoţství vzorových dopisů z různých oblastí spotřebitelských sporů. Zajímavá je pro spotřebitele kalkulačka pro výpočet případných nákladů soudního řízení, podle které se srozumitelně zorientuje o vhodnosti řešení sporu soudní cestou.95 Zajímavostí je moţnost spočítání výhodnosti různých produktů především finančního trhu a telefonních operátorů.

96

Webové stránky této organizace jsou pojaty trochu odlišně a spotřebitel na nich

najde mnoho zajímavostí, které plynou zejména ze zaměření na testování produktů.

95 96

https://www.dtest.cz/clanek-2147/spotrebitelska-poradna https://www.dtest.cz/clanek-1925/kalkulacky

53

Obr. č.. 5: Webová stránka dTestu

Zdroj: https://www.dtest.cz/clanek-1530/spotrebitelsky-problem-volejte-nasi-poradnu

Spotřebitel net – rovněţ nabízí svou telefonickou či elektronickou poradnu i osobní návštěvu kontaktního místa.97 Nabízí vzorové dopisy a další sluţby spotřebitelům. Obr. č.. 6: Webová stránka sdruţení Spotřebitel net

Zdroj: http://www.spotrebitel.net/ 97

http://www.spotrebitel.net/poradna/vlozit-dotaz-online

54

Ze čtyř MPO doporučovaných organizací však webové stránky sdruţení Spotřebitel net jsou nejméně přehledné a nabízejí nejméně sluţeb. Spotřebitel v případě, kdy zakoupené zboţí či sluţby trpí vadami a nemíní se s nastalou situací smířit, má moţnost postupovat v následujících krocích.

55

5.2 Reklamace Prvním krokem, který připadá v úvahu v případě vadného plnění, tedy závady na zakoupeném zboţí nebo poskytnutých sluţbách, je reklamace u prodávajícího. Základním předpokladem pro uplatnění reklamace je nutnost tento krok provést v době záruky. Vadné zboţí (či sluţby) se musí reklamovat u prodejce, u kterého bylo zakoupeno; nemusí se nutně jednat o tutéţ provozovnu. Rovněţ nemusí být v originálním obalu, ale musí být přiměřeně čisté (obuv apod.). O reklamaci musí prodejce sepsat reklamační protokol, ve kterém musí být uvedeno datum přijetí reklamace, její důvod a především způsob vyřízení, který zákazník poţaduje. Reklamované zboţí lze zaslat poštou a dopis o uplatnění reklamace přiloţit, viz odkaz na vzor reklamačního dopisu, který nabízí na svých stránkách Sdruţení obrany spotřebitelů - Asociace. 98 Rozhodnout musí prodejce nejpozději však do tří dnů. Odstranit vadu musí bez zbytečného odkladu, ale nejdéle do třiceti dní, tzn., ţe do té doby musí o vyřízení reklamace informovat. Pokud to nestihne, je to podstatné porušení smlouvy a zákazník si můţe vybrat, zda od smlouvy odstoupí či bude chtít peníze zpět. 99

5.3 Znalecký posudek Spotřebitel si nechá zpracovat znalecký posudek na zboţí, u něhoţ mu prodávající neuznal reklamaci a má v úmyslu se dále domáhat svého práva z vadného plnění. Znalecké posudky zpracovávají soudní znalci, kteří jsou oprávněnými kvalifikovanými osobami. Znalce nám pomůţe najít některá spotřebitelská organizace nebo si ho spotřebitel dohledá např. na webových stránkách www.justice.cz. Tento posudek pouţije k dalšímu vyjednávání s prodávajícím smírčí cestou., tj. nepodává na prodávajícího soudní ţalobu, ale pokusí se s ním dohodnout na základě nových důkazů v jeho prospěch v podobě závěru znaleckého posudku.

98 99

http://www.asociace-sos.cz/vzory-dopisu/ http://www.penize.cz/reklamace/282541-reklamace-2014-zkracuje-se-zarucni-doba-na-pul-roku

56

Obr. č.. 7: Webová stránka sdruţení Justice – seznam soudních znalců

Zdroj: http://portal.justice.cz/Justice2/Soud/soud.aspx?o=134&j=144&k=3253&d=306112

Vhodnost tohoto postupu se odvíjí od ceny reklamovaného zboţí či sluţby, neboť cena znaleckého posudku, kterou hradí zákazník, se dle sloţitosti pohybuje od cca 500 Kč, ale obvykle je vyšší. Na zpracování posudku zákazník se znalcem sepisuje smlouvu podle Nového občanského zákoníku. Mnohdy prodávající neuznáním reklamace v případě zakoupeného zboţí v ceně, která se zhruba rovná ceně posudku soudního znalce, zákazníka odradí tímto postupem od dalších pokusů s reklamací uspět, protoţe to zákazníka stojí čas energii a peníze, coţ můţe převýšit eventuální zisk při úspěchu, ale ten se také nemusí podařit; takto končí značná část reklamací obvyklého spotřebního zboţí, jako jsou především obuv a textil. Prodávající odmítnutím reklamace doufají, ţe kupující nebude dál ztrácet čas a energii, natoţ aby si nechal zpracovat znalecký posudek. Je-li však spotřebitel přesvědčen, ţe je jeho poţadavek na uznání reklamace oprávněný a náklady za zpracování posudku jsou v poměru k reklamovanému zboţí, ţe ţádoucí, aby si ho nechal vypracovat a domáhal se pomocí něho svých práv u prodávajícího. Nový pokus o reklamaci s podporou vypracovaného znaleckého posudku musí spotřebitel vykonat v době záruky zboží či služby.

57

Prodávající v řadě případů argumenty ze znaleckého posudku uzná a reklamaci jiţ vyhoví. Pak má spotřebitel také moţnost poţadovat na prodávajícím úhradu nákladů spojených s reklamací, tedy i ceny znaleckého posudku. Vzor dopisu viz příloha č. 2. 100 Pak stále ještě zbývá nemalé mnoţství neuspokojených zákazníků, kterým ani zpracovaný posudek reklamovaného zboţí nepomohl při jednání s prodávajícím a on s reklamací neuspěl. V případě, ţe se s touto skutečností nemíní smířit, následují další moţnosti, jak postupovat.

5.4 Mimosoudní řešení sporů Mimosoudní řešení sporů představuje smírčí jednání spotřebitele s prodávajícím. Tento postup se připravuje pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu s dalšími institucemi a je povinností České republiky, jako členského státu Evropské unie, ho uvést do praxe. Spotřebitelský ombudsman Pro překlenutí období, neţ tento systém bude funkční, zavedlo MPO od května 2013 systém Spotřebitelského ombudsmana

101

, v rámci kterého umoţní především seniorům efektivně,

rychle a bezplatně se domoci spotřebitelských práv na kontaktních místech na Ţivnostenských úřadech a ve spolupráci s těmito nevládními neziskovými organizacemi: -

Sdruţení obrany spotřebitelů — Asociace 102

-

Sdruţení českých spotřebitelů 103

-

dTEST, o.p.s. 104

-

Spotřebitel net 105

Nejpřehledněji tuto sluţbu nabízí Sdruţení obrany spotřebitelů — Asociace. Nabízí řešení spotřebitelských sporů, které spočívá v poskytování právního poradenství spotřebitelům a v komunikaci s protistranou takového sporu, kde asociace vystupuje jako prostředník.

100

http://www.asociace-sos.cz/vzory-dopisu/ http://www.mpo.cz/dokument141062.html 102 http:/ www.asociace.sos.cz 103 http:/ www.konzument.cz 104 http:/ www.dtest.cz) 105 http:/ www.spotrebitel.net 101

58

Medializace Za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů lze rovněţ povaţovat medializaci dané kauzy, tzn. obrátit se na některý sdělovací prostředek (nejčastěji na soukromě právní, ale i státní, televizi), který zveřejní kauzu a psychologicky donutí prodávajícího uznat reklamaci a zabránit tak pošpinění dobrého jména firmy s eventuálním negativním ekonomickým dopadem.

5.5 Žaloba V případě neúspěchu při řešení sporu mimosoudní cestou má spotřebitel moţnost domáhat se svých práv ve věci neuznané reklamace jiţ jen soudní cestou a to podáním ţaloby na prodávajícího. Zde však spotřebitel jiţ musí počítat s větší časovou prodlevou a vynaloţením nemalých finančních prostředků, času, energie a psychického vypětí. Zde je vhodné řešit neuznané reklamace zboţí či sluţeb, které byly pořízeny za vyšší náklady (nemovitosti, motorová vozidla, draţší elektronika, plastické operace apod.). Záleţí však jen na poškozeném spotřebiteli, zda se bude svého práva domáhat, či nikoliv, a to na své vlastní náklady, navíc s vědomím, ţe spor nemusí vyhrát. Návrh na zahájení řízení u soudu o zdrţení se protiprávního jednání ve věci ochrany práv spotřebitelů můţe podat a účastníkem takového řízení můţe být sdruţení nebo profesní organizace, jeţ mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitele, nebo subjekt uvedený v seznamu osob oprávněných k podání ţalob na zdrţení se protiprávního jednání v oblasti ochrany práv spotřebitelů, aniţ je dotčeno právo soudu přezkoumat, zda návrh na zahájení řízení byl podán oprávněným subjektem. Seznam oprávněných osob je veden Komisí Evropských společenství a je zveřejňován v Úředním věstníku Evropské unie. Do seznamu oprávněných osob můţe být za Českou republiku navrţeno sdruţení, pokud bylo zaloţeno v souladu s právním řádem České republiky, aktivně působí v oblasti ochrany spotřebitelů po dobu alespoň dvou let, je nezávislé a neziskové a má vypořádány veškeré finanční závazky k České republice.106 Při podání ţaloby u věcně a místně příslušného soudu (obvykle okresní soud v místě bydliště ţalobce)107 můţe spotřebitel postupovat sám nebo se nechat zastupovat advokátem.

106 107

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §§ 9, 84-85a

59

Tato podání lze rovněţ podávat prostřednictvím datových zpráv v elektronické podobě.108 Seznam advokátů lze nalézt v databázi České advokátní komory

109

; odůvodňují-li

to spotřebitelovi majetkové nebo příjmové poměry, můţe komora současně rozhodnout, ţe právní sluţba bude určeným advokátem poskytnuta bezplatně nebo za sníţenou odměnu. Advokáta lze dále dohledat na stránkách nevládních spotřebitelských organizací v místě bydliště

111

110

, případně

. Odměna za poskytnutí sluţeb advokáta se řídí smlouvou s klientem; můţe

být různě stanovena – pevnou částkou, hodinovou sazbou, můţe být vázáno i na dosaţení úspěchu v soudním řízení. Výše nákladů se pohybuje od 1 000 Kč výše. V případě úspěchu ve věci v soudním řízení klientovi soud přizná náhradu jen ve výši určené advokátním tarifem. Procházet soudním řízení bez zastoupení advokátem lze však s ohledem na sloţitost právních předpisů povaţovat v dnešní době spíše za hazard. Ţaloba musí splňovat základní náleţitosti; musí obsahovat následující údaje: -

soud, kterému je ţaloba adresována

-

specifikace ţalobce a ţalovaného

-

které věci se ţaloba týká

-

co je ţalobou sledováno

-

označení důkazů (přiloţení kupní smlouvy a dokladů z neúspěšné reklamace, tj. zamítavý reklamační protokol a znalecký posudek, byl-li vypracován, příp. další doklady o vyjednávání se ţalovanou stranou)

-

čeho se ţalobce ţalobou domáhá, tzv. ţalobní petit (návrh rozhodnutí soudu)

Ţalobce ţalovaného musí specifikovat jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, u právnické osoby názvem a identifikačním číslem. Ţaloba musí být datována a podepsána. Ţaloba se v tištěné podobě podává v takovém počtu, aby jeden stejnopis zůstal soudu a další ţalované straně, tj. minimálně ve trojím vyhotovení. Přílohy se přikládají pouze jednou a stávají se součástí spisu, do kterého má právo ţalovaná strana nahlédnout. S podáním ţaloby je spojena úhrada správního poplatku, která činí minimálně 600 Kč.

108

http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=326 110 https://www.dtest.cz/advokati, 111 http://pravo-finance.sluzby.cz/advokati-pravni-sluzby/teplice 109

60

Ţalovaná strana hradí náklady spojené s podáním ţaloby, jako je placení sluţeb zastupujícímu advokátovi, úhrada znaleckých posudků, nemůţe jít i o úhradu nákladů soudního řízení. V příloze této práce je uveden vzor dopisu návrhu na vydání platebního rozkazu - viz příloha č. 4, který se týká ţaloby o zaplacení částky uhrazené spotřebitelem za zboţí v případě odstoupení od smlouvy.

112

Před podáním tohoto návrhu je vhodné prodávajícího vyzvat

předţalobní výzvou k poukázání dluţné finanční částky na účet spotřebitele – viz vzor dopisu příloha č. 3.

5.6 Ombudsman Na tohoto veřejného činitele se můţe spotřebitel obrátit o pomoc v případě, ţe selţou při řešení jeho problému příslušné státní instituce. Ombudsmanem, či jinak veřejným ochráncem práv, je v současnosti paní Mgr. Anna Šabatová, PhD. Obr. č.. 7: Webová stránka Veřejný ochránce práv

Zdroj: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/

112

http://www.mpo.cz/dokument146588.html

61

Ţádost o prošetření problému se podává v písemné formě na adresu:113 Veřejná ochránkyně práv Údolní 39 602 00 Brno Pro podání stíţnosti lze pouţít formulář nebo vzor dopisu, jak ho nabízí veřejný ochránce práv na svých webových stránkách.114 Závěry ombudsmana nejsou právně vymahatelné, ale při zjištění nedostatků upozorní danou instituci na pochybení a vyzve ji a případně nadřízený orgán k nápravě. Kauzu můţe zveřejnit ve sněmovně nebo v mediálních prostředcích. Můţe dávat podněty ke změnám legislativy. Nemůţe zasahovat do soudních sporů. Tyto kroky, i kdyţ nepřímo, mohou pomoci občanovi ke zvrácení neúspěšného domáhání se svého práva.

113 114

http://www.ochrance.cz/kontakty/ http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/formulare-a-vzory-dalsi/

62

Závěr Cílem mé práce bylo popsat moţnosti ochrany spotřebitele v právním prostředí České republiky. V teoretické části bakalářské práce jsem se zaměřila na popis právního prostředí, kterým je ochrana spotřebitele vymezena a která je nezbytná pro zpracování praktické části práce. V začátku práce vysvětluji základní pojmy nezbytnými pro pochopení dalších částí práce, jako je spotřebitel, prodávající, výrobce podnikatel, dovozce podnikatel, dodavatel, výrobek, sluţba, výrobek nebezpečný zaměnitelností s potravinou, výrobek nebo zboţí porušující práva duševního vlastnictví, odborná péče a další. Dále seznamuji s historií a vývojem ochrany práv spotřebitele od prvopočátků, kdy v této oblasti stát občana nechránil, přes postupné zajišťování ochrany, kterou obsahoval Chammurapiho zákoník s celospolečenským záběrem, Městská práva ve středověku, po na svou dobu velmi pokrokové předpisy Rakouska – Uherska, jako občanské zákoníky a ţivnostenský řád, které plynule přešly do prvorepublikové legislativy a poloţily základ současnému právu. Následovalo období po únoru 1948, které je příznačné degradací osobních práv, vč. ochrany spotřebitele. Lze konstatovat, ţe tečkou za tímto obdobím v oblasti ochrany spotřebitele bylo přijetí nového občanského zákoníku se symbolickým pořadovým číslem zákona 89. Současná právní ochrana byla velmi významně podpořena a její vývoj ve prospěch spotřebitele urychlen zprávou prezidenta J. F. Kennedyho přednesenou v březnu 1962 před americkým Kongresem, ve které zformuloval základní práva spotřebitele. Tato zpráva nastartovala současný trend a práva byla dále rozšiřována a prohlubována; v návaznosti EU přijala tzv. Charta práv spotřebitele. Ve druhé kapitole předkládám výčet současné legislativy zaměřené k ochraně spotřebitele. ČR jako členský stát EU převzala tzv. acquis communautaire, tj. evropský právní řád, do svého právního systému. Dané oblasti se týkají obecné, základní předpisy státu, jako je ústava, listina základních práv a svobod, a speciální předpisy zaměřené plně nebo zčásti na problematiku ochrany spotřebitele. Za klíčové lze povazovat zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník). Následuje výčet řady speciálních předpisů pro jednotlivé oblasti.

63

Třetí kapitolu věnuji institucionální ochraně spotřebitele, kde základní úlohu hraje MPO, které spolupracuje s dalšími ministerstvy a nevládními organizacemi. MPO a další ministerstva zřídila v rámci veřejnoprávní ochrany spotřebitele dozorové instituce jako je Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská instituce jako je Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, orgány ochrany veřejného zdraví, Státní veterinární správa, Český metrologický institut a další. Zvláštní, nezávislé postavení má parlamentem jmenovaný veřejný ochránce práv. V oblastí i ochrany působí i řada institucí a orgánů EU, jako je Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament a spotřebitelské organizace EU. Do oblasti soukromoprávní ochrany počítáme soudy a spotřebitelské organizace. Ve čtvrté kapitole předkládám s právními instituty, které slouţí k procesně k ochraně spotřebitele. V případě vadného plnění týkajícího se koupi zboţí či poskytnutí sluţeb se jedná o reklamaci, zpracování znaleckého posudku soudním znalcem na podporu argumentu k uznání reklamace, mimosoudní řešení sporů mezi které lze počítat i medializaci kauzy, dále ţaloba daná k příslušnému soudu. Jednotlivé kroky je vhodné konzultovat s osvědčenými spotřebitelskými organizacemi, které ochranu spotřebitele mají ve své činnosti. Pátá kapitola je praktickou částí práce a klade si za cíl poskytnout spotřebiteli návod, jak v případě vadného plnění vůči prodávajícímu postupovat. K jednotlivým institutům uvedeným v čtvrté kapitole přikládám praktické odkazy a příslušné formuláře, které spotřebiteli pomohou řešit reklamaci svého zboţí či sluţeb a vedou ho se snahou pomoci mu přehledně se orientovat ve svých právech a názorně mu nabízí kroky, které je třeba nebo je moţno konat v jeho zájmu ochrany jeho práv. Při vypracování této bakalářské práce jsem získala přehled o svých právech spotřebitele i o různých úskalích řešení reklamací. Příjemným překvapením pro mě bylo zjištění, ţe ochrana spotřebitele se ubírá směrem k posílení role státu, coţ povaţuji za velmi potřebné v době globalizace ekonomiky a neustálého „zahušťování― legislativy. Velmi pozitivně vnímám implementaci evropských směrnic o ochraně spotřebitele a mimosoudním řešení sporů. Rozšířila jsem si přehled o moţnosti vyuţít při reklamaci zkušeností spotřebitelských organizací. Předpokládám, ţe tato práce rovněţ můţe pomoci nezkušenému spotřebiteli k orientaci v oblasti ochrany svých spotřebitelských práv.

64

Seznam použité literatury, zdroje Bibliografie: [1] HOROVÁ Olga. Ochrana spotřebitele. Praha: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0690-4. [2] HOROVÁ Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1106-1. [3] HULVA Tomáš. Ochrana spotřebitele. Praha: Aspi a.s., 2005. ISBN 80-7357-064-5. [4] TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695-2. [5] VEČEŘA Jiří. Ochrana spotřebitele v České republice a Evropské unii. Praha: Leges s.r.o., 2013. ISBN 978-80-87576-34-2. [6] VAVREČKA Jan, ŠTĚPÁNEK Petr. HULVA Tomáš. Legitimace spotřebitelských organizací k účastenství ve správních řízeních. [online]. Dostupné z: http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/technicke_parametry.jsp

Internetové zdroje: [7] Consumers International. [online]. Dostupné z: http://www.consumersinternational.org/who-we-are/consumer-rights/ [8] Česká advokátní komora. [online]. Dostupné z: http://www.cak.cz/ [9] Česká obchodní inspekce. [online]. Dostupné z: http://www.coi.cz/ [10] Česko – Slovenská filmová distribuce. [online]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/ [11] Český metrologický institut. [online]. Dostupné z: http://www.chmi.cz/ [12] dTEST. [online]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/ [13] Energetický regulačním úřad. [online]. Dostupné z: http://www.eru.cz/ [14] epravo.cz, a.s. [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/ [15] Evropská unie. [online]. Dostupné z: http://europa.eu/index_cs.htm

65

[16] Iuridictum Encyklopedie o právu. [online]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Hlavn%C3%AD_strana [17] Justice. [online]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/ [18] Ministerstvo financí. [online]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/ [19] Ministerstvo průmyslu a obchodu. [online]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/ [20] Ministerstvo zemědělství. [online]. Dostupné z: http://www.eagri.cz/ [21] Puncovní úřad. [online]. Dostupné z: http://www.puncovniurad.cz/ [22] Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. [online]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/ [23] Sdruţení Českých spotřebitelů. [online]. Dostupné z: http://www.konzument.cz/ [24] Sdruţení obrany spotřebitelů - Asociace. [online]. Dostupné z: http://www.asociace.sos.cz/ [25] Sluţby s.r.o. [online]. Dostupné z: http://www.sluzby.cz/ [26] Soudcovská unie ČR. [online]. Dostupné z: http://www.sucr.cz/portal.justice.cz/ [27] Spotřebitel net. [online]. Dostupné z: http://www.spotrebitel.net/ [28] Státní zemědělská a potravinářská inspekce. [online]. Dostupné z: http://www.szpi.cz/ [29] Veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/

66

Seznam příloh Příloha č. 1: Vzor dopisu Odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání Příloha č. 2: Vzor dopisu Ţádost o náhradu nákladů reklamace Příloha č. 3: Vzor dopisu Předţalobní výzva Příloha č. 4: Vzor dopisu Návrh na vydání platebního rozkazu

67

Příloha č. 1 Moje jméno a příjmení Moje adresa Můj telefon a e-mail Jméno a příjmení dodavatele (či název firmy) IČ dodavatele Adresa dodavatele V …………………………………….. dne ………………….. Odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání Dobrý den, dne ………………….. jsem s Vaší společností uzavřel na předváděcí akci, jeţ se konala v ……………..………………………..…………………..………………., kupní smlouvu č. …………………..…….. jejímţ předmětem byl ……………………………….……..……….. …………………..…………………..……………………….. v ceně …………………..,- Kč. Vzhledem k tomu, ţe tato smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, rozhodl jsem se vyuţít svého práva a v souladu s § 1829 odst. 1 zákona č. 89/2012 občanský zákoník, od této smlouvy odstupuji. Zboţí Vám zasílám a zároveň ţádám o poukázání zaplacené kupní ceny ve prospěch mého bankovního účtu č. …………………..…………………..………………….. . S pozdravem .............................................. (podpis) Přílohy: Kopie kupní smlouvy

68

Příloha č. 2 Moje jméno a příjmení Moje adresa Můj telefon a e-mail Jméno a příjmení prodávajícího nebo zhotovitele (či název firmy) IČ prodávajícího nebo zhotovitele Adresa prodávajícího nebo zhotovitele V ……………………………… dne ………………………. Žádost o náhradu nákladů nutných k uplatnění reklamace

Dobrý den, dne ……………………..………. jsem s Vaší společností uzavřel kupní smlouvu č. ……………………………., jejímţ předmětem byla koupě ………………………………… ………………………………….…………………………………………………………...… . Dne ………………………. jsem zboţí reklamoval. Reklamace byla vyřízena dne ………………………., a to tak, ţe byla shledána oprávněnou. Zboţí jsem k reklamaci zaslal poštou. Na základě § 1924 občanského zákoníku 89/2012 ţádám o uhrazení nutných nákladů na zaslání zboţí ve výši ……………………………. (viz přiloţený doklad). Výše uvedenou částku zašlete, prosím, na můj účet č. ………………..……………. nebo sloţenkou na mou adresu. Za kladné vyřízení ţádosti předem děkuji. S pozdravem .............................................. (podpis) Přílohy: Kopie reklamačního protokolu, Kopie dokladu o zaplacení poštovného

69

Příloha č. 3 Vzhledem k tomu, ţe jste do dnešního dne nesplnili Vaši zákonnou povinnost a nevrátili zaplacenou finanční částku do 30ti dnů od odstoupení od smlouvy, Vás vyzývám, abyste částku ……………,- Kč zaslali na číslo účtu………………….............. do ……………….. (resp. a to do 7 dnů od doručení této výzvy). V opačném případě budu nucen obrátit se se svým nárokem na soud s návrhem na vydání platebního rozkazu. Předem děkuji za kladné vyřízení.

.............................................. (podpis)

Přílohy: Kopie kupní smlouvy Kopie odstoupení od smlouvy

70

Příloha č. 4

NÁVRH NA VYDÁNÍ PLATEBNÍHO ROZKAZU

Okresnímu soudu v …………………………… V Praze dne xx.xx.xxxx

Ţalobce:

Jméno a příjmení spotřebitele, bytem …….

Ţalovaný:

Název společnosti, adresa sídla, IČ……. žaloba o zaplacení xxx Kč s příslušenstvím I.

Popis vzniku dluhu: Na základě pozvánky společnosti ……………………………… se ţalobce zúčastnil dne ……..… , místo …….., předváděcí akce, kde uzavřel kupní smlouvu č.

…….

na (identifikace zboţí)

v hodnotě ……….… Kč. Vzhledem k tomu, ţe smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání, vyuţil ţalobce svého práva a podle ustanovení § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, od smlouvy odstoupil. Odstoupení od smlouvy bylo zasláno ţalovanému spolu se zboţím doporučeně poštou dne ……. s výzvou k vrácení zaplacené částky ve výši …… Kč. Tato částka dosud nebyla ze strany ţalovaného uhrazena, ačkoliv jiţ uplynula zákonná lhůta stanovená v § 1832 cit. zákona k vrácení finanční částky. Důkaz: Pozvánka na předváděcí akci Kupní smlouva č. …………..….. ze dne……..... Doklad o zaplacení ze dne …………. Kopie dopisu o odstoupení od smlouvy ze dne ….…… Dodejka ze dne (doručenka)…….. Upomínka o vrácení finanční částky ……….

71

II. Vzhledem k tomu, ţe ţalovaný na výzvy ţalobce nereaguje a byly vyčerpány moţnosti smírného řešení sporu, navrhuje ţalobce, aby byl vydán tento p l a t e b n í r o z k a z: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku …….. Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem, a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a to od …………… do zaplacení. II. Žalovaný je taktéž povinen v tomto termínu nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši……... Kč. Jméno, příjmení a podpis ţalobce

Upozornění: Vzor je uplatnitelný pro smlouvy uzavřené od počátku roku 2014.

Poznámky: Vydání platebního rozkazu lze navrhnout, uplatňuje-li ţalobce právo na zaplacení peněţité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutkových tvrzení v ţalobě (tj. za předpokladu, ţe ve věci není třeba nic došetřovat). Soud můţe platební rozkaz vydat i bez výslovné ţádosti ţalobce. Podá-li ţalovaný, příp. jeden ze ţalovaných, včas odpor, ruší se tím celý platební rozkaz a soud bude ve věci jednat. Platební rozkaz, proti němuţ nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Místně příslušný je obecný soud ţalovaného (§ 84 a násl. o. s. ř.) – okresní soudy, v Praze příslušné obvodní soudy podle místa podnikání obchodníka, je-li fyzickou osobou, sídla, je-li právnickou osobou. Za návrh na zahájení řízení, jehoţ předmětem je peněţité plnění do částky 20 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 1 000 Kč; jde-li o částku vyšší neţ 20 000 Kč, poplatek činí 5 % z této částky. Za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehoţ předmětem je peněţité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč, v částce vyšší neţ 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně činí soudní poplatek 800 Kč a v částce vyšší neţ 20 000 Kč činí poplatek 4 % z této částky. Pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek podle pravidla výše uvedeného.

72