Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Bohumil Vítek, Ph.D.

Kateřina Zimmerová

Brno 2013

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala panu JUDr. Bohumilu Vítkovi za vstřícnost, trpělivost a cenné rady, které mi při psaní této bakalářské práce poskytl.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 20.prosince 2013

_______________________________

Abstract Zimmerová, K. Consumer protection in relation to unfair competition activities. Bachelor Thesis. Brno: Mendel University, 2013. This bachelor thesis deals with the topic of the consumer protection in case of unfair competition activitites. Bachelor thesis is divided in two parts – the part of literature review and the practical part. In the part of literature review, the basic terms, such as economic competition, competitor, consumer and unfair competition, are defined. Then there is described the issue of consumer protection in case of the unfair competition activities. In the practical part, there are listed and discussed specific examples of the unfair competition activities from practice. In the conclusion, there are presented certain recommendations for consumers, suggesting how to behave in case they are affected by the unfair competition activities. Keywords Economic competition, unfair competition, consumer protection, misleading activities.

Abstrakt Zimmerová, K. Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou ochrany spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání. Práce je rozdělena na dvě části- Literární přehled a Vlastní práce. V části Literární přehled jsou definovány základní pojmy jako hospodářská soutěž, soutěžitel, spotřebitel a nekalá soutěž. Dále je zde popsána problematika ochrany spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání. V části Vlastní práce jsou uvedeny a rozebrány konkrétní příklady nekalosoutěžního jednání z praxe. V závěru jsou uvedena doporučení spotřebiteli, jak se chovat v případě, že je nekalosoutěžní jednání zasáhne. Klíčová slova Hospodářská soutěž, nekalá soutěž, ochrana spotřebitele, klamavé praktiky.

Úvod

5

Obsah 1

Úvod

10

2

Cíl a metodika práce

12

3

2.1

Cíl práce................................................................................................................................ 12

2.2

Metodika práce .................................................................................................................. 12

Literární přehled 3.1

Hospodářská soutěž ........................................................................................................ 14

3.1.1

Omezování hospodářské soutěže .................................................................... 18

3.1.2

Nekalá soutěž ........................................................................................................... 19

3.2

Ochrana spotřebitele ...................................................................................................... 28

3.2.1

Veřejnoprávní ochrana spotřebitele............................................................... 29

3.2.2

Soukromoprávní ochrana spotřebitele.......................................................... 31

3.2.3

Ochrana spotřebitele v případě nekalé soutěže ......................................... 33

3.2.4

Právní úprava na úrovni Evropské unie........................................................ 34

3.3 4

14

Mimoprávní ochrana spotřebitele ............................................................................. 36

Vlastní práce 4.1

38

Analýza vybraných případů ......................................................................................... 38

4.1.1

Bezreklamky s.r.o. .................................................................................................. 38

4.1.2

DTest ........................................................................................................................... 41

4.1.3

AAA Auto a.s. ............................................................................................................ 44

4.1.4

Toyota Motor Czech, spol. s.r.o. ........................................................................ 48

4.2

Zhodnocení situace .......................................................................................................... 50

4.3

Doporučení spotřebitelům ........................................................................................... 51

5

Diskuze

54

6

Závěr

56

7

Literatura

58

7.1

Právní předpisy ................................................................................................................. 58

Úvod

6

7.2

Monografické publikace................................................................................................. 58

7.3

Internetové zdroje ........................................................................................................... 59

A

Rozhodnutí RPR v případě dTest

62

B

Rozhodnutí RPR v případě AAA Auto

65

C

Rozbor případu AAA Auto provedený časopisem dTest

67

D

Zpráva ČOI o provedených kontrolách na pobočkách AAA Auto

70

E

Rozhodnutí RPR v případě Toyota

73

Úvod

7

Seznam obrázků Obr. 1 Zneužití účasti v hospodářské soutěži Zdroj: Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009.

17

Obr. 2

Leták č. 1 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, 2013

39

Obr. 3

Leták č. 2 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, 2013

39

Obr. 4

Promo-materiál časopisu dTest Zdroj: Síla webu, 2013.

42

Obr. 5 Část dopisu potenciálním předplatitelům časopisu dTest Zdroj: Síla webu, 2013.

43

Obr. 6

První nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, 2012.

44

Obr. 7

Druhá nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, 2012.

45

Obr. 8 Reklama na nový hybridní automobil Toyota Auris Zdroj: Ekolist.cz, 2011.

49

Úvod

8

Seznam tabulek Tab. 1 Nabídka financování poskytnutá při 1. návštěvě pobočky AAA Auto

46

Tab. 2 Nabídka financování poskytnutá při 2. návštěvě pobočky AAA Auto

47

Tab. 3 Výsledky kontrol ČOI zaměřených na dodržování zákona o ochraně spotřebitele při nabídce a prodeji zboží za akční ceny a zboží ze sezónních slev

51

Úvod

Seznam použitých zkratek Právní předpisy ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OchrSpotř – zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů RekZ – zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů RTV – zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů ZOHS – zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů

Ostatní zkratky ČOI – Česká obchodní inspekce RPR – Rada pro reklamu

9

Úvod

10

1 Úvod Pro mou bakalářskou práci jsem zvolila téma „Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání“, protože spojuje dohromady dvě důležitá témata, o nichž by každý člověk měl mít obzvláště v dnešní době přehled. Ochrana spotřebitele, uskutečněná prostřednictvím právní regulace, je základním znakem vyspělé politiky každého státu s fungující tržní ekonomikou. Každý stát by se měl snažit, aby bylo prostřednictvím této právní regulace dosaženo co nejpoctivějších a nejprůhlednějších vztahů mezi spotřebiteli a soutěžiteli. Druhou stranou věci je skutečnost, že stát by měl umožnit svobodu rozhodování obou těchto stran a vyvarovat se jakémukoli jejímu narušování. A právě hledání rovnováhy mezi těmito dvěma hledisky je velmi důležitý, avšak rozhodně ne snadný úkol. Ochrana spotřebitele je pro českou právní úpravu poměrně novou právní disciplínou. S nástupem demokratického režimu, ke kterému došlo na začátku devadesátých let minulého století, se v naší zemi mnohé změnilo. Došlo k úplné liberalizaci hospodářské soutěže. Se svobodou podnikání získali soutěžitelé úplnou volnost ve svých hospodářských aktivitách. To vše vedlo k narovnání hospodářské soutěže a ke vzniku skutečné konkurence. Soutěžitelé mezi sebou začali soupeřit, přičemž s rostoucí převahou nabídky nad poptávkou rostla i intenzita soupeření, které se postupně stávalo čím dál víc agresivní. Aby soutěžitelé dosáhli zisku, začali využívat nejrůznějších metod k získání zákazníků. Ne vždy ale šlo o metody tak úplně korektní a morálně nezávadné. A protože české právní prostředí nebylo na tuto změnu ve společnosti připraveno, neexistovalo nic, co by soutěžitelům zabránilo v nekalých obchodních praktikách. Teprve později, jako reakce na nekalosoutěžní jednání, se začaly utvářet právní normy, které měly nekalé soutěži zabránit. Avšak jedním z důsledků právní regulace hospodářské soutěže je taky to, že soutěžitelé musí být zase o něco vynalézavější při hledání nových způsobů a prostředků, které by jim umožnili dosáhnout převahy nad konkurencí. Vzhledem k tomu, že dosáhnout úspěchu v hospodářské soutěži pomocí korektních metod „boje“ bylo čím dál tím obtížnější, staly se i nekalosoutěžní praktiky soutěžitelů mnohem běžnější. V dnešní době se často stává, že se soutěžitelé snaží získat zákazníky jejich oklamáním. A to se jim povede poměrně snadno vzhledem ke skutečnosti, že běžný spotřebitel nemá takové informace nebo tolik zkušeností co soutěžitel. Proto je existence právní regulace hospodářské soutěže tak potřebná, stejně jako je nutná právní ochrana spotřebitele. V současné konzumní společnosti, kdy se každý člověk někdy i několikrát za den ocitá v pozici spotřebitele, je velice důležité být si vědom všech svých práv a povinností, které jako spotřebitelé máme. Je potřeba znát všechny své možnosti a způsoby, jak se bránit. Spotřebitel by měl mít k dispozici všechny důležité informace. Jedině tak může učinit kvalifikované rozhodnutí. Proto je hlavním nástrojem práva na ochranu spotřebitele povinnost odkrytí nezbytných informací. Pokud spotřebitel potřebuje určité informace, aby mohl provést nákupní rozhodnutí, zákonodárce stanovuje obchodníkům povinnost tyto informace poskytnout. Právní ochrana spotřebitele se tak snaží odstranit faktickou nerovnost v množství informací na straně prodejce a spotřebitele a tím se

Úvod

11

přiblížit ideálnímu tržnímu systému. Stejně tak by ale spotřebitel měl znát všechny způsoby, jak dosáhnout nápravy jednání soutěžitele v případě, že poruší zákonem stanovené povinnosti.


12

2 Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je objasnit právní postavení spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání se zaměřením na jeho zvýšenou ochranu. Obecně se spotřebitel v porovnání se soutěžitelem nachází ve výrazně slabší pozici. V rámci tohoto vztahu se spotřebitel ocitá v pozici laika, jelikož na rozdíl od soutěžitele nemá tolik informací, ani tolik zkušeností. Český právní řád proto zavádí takzvanou zvýšenou ochranu spotřebitele, která má pomoci zmírnit faktickou nerovnováhu mezi spotřebitelem a soutěžitelem. Jedním z dílčích cílů této práce je snaha rozšířit povědomí veřejnosti o problematice ochrany spotřebitele a nekalé soutěže. V dnešní době, kdy nekalé praktiky prodejců jsou čím dál tím častějším způsobem jak získat zákazníky, je obzvláště důležité orientovat se alespoň v základních otázkách ochrany spotřebitele. Každý spotřebitel by měl znát svá práva stejně jako povinnosti a vědět, jak se bránit.

2.2 Metodika práce Zpracování této bakalářské práce předcházelo studium zdrojů zabývajících se danou problematikou. Informace byly shromážděny a nastudovány ze zdrojů literárních a internetových, včetně platných zákonných norem. Následně byly provedeny analýzy získaných informací. Bakalářská práce se skládá z úvodu, literárního přehledu a vlastní práce. Práce je zakončena diskuzí a závěrem, které shrnují nejdůležitější body práce. Připojen je seznam použitých zdrojů a příloh. První část bakalářské práce je vypracována formou logicky členěného a uspořádaného literárního přehledu. Při tvorbě této části byly použity metody syntézy a interpretace, s jejichž pomocí byly získané vědomosti spojeny v jeden celek. Jsou zde objasněny pojmy jako hospodářská soutěž a další pojmy s ní související, konkrétně to je trh, soutěžitel či spotřebitel. Hlavní pozornost je ale věnována nekalé soutěži, její generální klauzuli a zvláštním skutkovým podstatám nekalé soutěže, ze kterých byly detailněji popsány právě ty, které se spotřebitele nejvíce týkají. Druhá část literárního přehledu je zpracována formou uceleného přehledu právní úpravy ochrany spotřebitele. Je zde podrobně popsána jak veřejnoprávní tak soukromoprávní ochrana spotřebitele. Závěr teoretické části je věnován zvýšené ochraně spotřebitele, která je spotřebiteli právními předpisy zajištěna v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. Následuje vlastní část práce, ve které byly popsány vybrané případy z praxe, kdy se dle mého názoru projevilo nekalosoutěžní jednání namířené proti spotřebitelům. Byla zde použita metoda analýzy. Jednotlivé případy byly rozebrány a na základě vlastního názoru řešeny. Na závěr byla spotřebiteli dána doporučení, jak se


13

případnému nekalému jednání soutěžitelů vyhnout a byla doplněna o rady, jak se má spotřebitel zachovat v případě, že mu tímto jednáním vznikla újma.

Literární přehled

14

3 Literární přehled Vzhledem k tomu, že tématem bakalářské práce je „Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání“, bude v kapitole Literární přehled rozebrána jak problematika právní ochrany spotřebitele, tak regulace nekalé soutěže. Z toho důvodu je potřeba se zabývat i problematikou hospodářské soutěže, kam nekalá soutěž spadá.

3.1 Hospodářská soutěž Soutěživost je jedním ze základních principů, který prostupuje všemi lidskými činnostmi. A ani sféra hospodářské činnosti nemůže být z jejího působení vyloučena. Hospodářská soutěž vzniká z různých důvodů. Dle Knapa může být podnět dvojí, buď je povahy materiální, kam patří například potřeba zachovat svou vlastní existenci nebo zlepšit své postavení, nebo povahy morální. Příkladem toho může být snaha soutěžitele získat uznání společnosti. (Knap, 1973) Hospodářská soutěž sehrává v tržní ekonomice velmi důležitou roli. Soutěžení mezi subjekty trhu je jedním ze základních mechanismů tržní ekonomiky. Napomáhá rozvoji a zvyšuje výkonnost hospodářství. Je naprosto běžné a žádoucí, že jednotliví soutěžitelé mezi sebou bojují o postavení na trhu. Firmy, které jsou stimulované konkurencí, tak produkují a nabízejí takové výrobky a služby, které jsou schopné odolávat konkurenci. Nejdříve je potřeba definovat pojem hospodářské soutěže, což je úkol poměrně nesnadný. Ve skutečnosti totiž neexistuje žádná zákonem stanovená definice hospodářské soutěže. Platná právní úprava totiž hospodářskou soutěž nijak nevysvětluje, pouze ji deklaruje. Mimoto proces formulace všeobecné, stručné a jasné definice neulehčuje ani fakt, že na hospodářskou soutěž se dá nahlížet hned z několika úhlů. Proto bylo vytvořeno již mnoho různých variant definic hospodářské soutěže. Hospodářskou soutěž lze definovat jako stav, kdy více osob nabízí nebo žádá stejnou věc a soupeří o tuto věc mezi sebou. Podstata hospodářského soutěžení tkví v poškozování konkurentů, přičemž cíl zde je pouze jeden a to zničit konkurenci. Účelem práva hospodářské soutěže proto je, aby podnikatelé tohoto cíle dosahovali jen takovým způsobem, který bude společensky únosný. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Švarc definuje hospodářskou soutěž jako souběžnou snahu na straně nabídky a poptávky týkající se určitého produktu nebo služby, jejímž cílem je snaha získat hospodářskou výhodu před ostatními soutěžiteli. Tato snaha pak vzájemně působí na hospodářskou činnost obou stran. (Švarc, 2005) Podobně vidí hospodářskou soutěž i Ondrejová, která ji definuje jako proces střetu různých zájmů různých subjektů na trhu, na který vstupují s cílem získat určitý hospodářský prospěch. Uvádí také, že „podnikatelé usilují rozmanitými prostředky o to, aby právě oni vyšli ze soutěžního boje úspěšně. Hospodářská soutěž se tak v důsledku snahy soutěžitelů o dosažení co největšího zisku zpravidla s co nej-


15

menší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za využití různorodých praktik“. (Ondrejová, 2010, s. 1) Proto, aby nedocházelo ke zneužívání účasti v hospodářské soutěži, je nutná efektivní právní regulace. Pokud bude hospodářská soutěž alespoň v základních rysech upravena právními normami, podaří se soutěž udržet v přijatelných mezích. V ustanovení § 41 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále už jen „ObchZ“) jsou vyjádřeny obecné zásady ochrany hospodářské soutěže: „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“ Existence hospodářské soutěže není ničím podmíněna. V okamžiku, kdy vznikl obchod, vznikla i soutěž. Otázka její funkčnosti už ale tak jednoduchá není. Aby hospodářská soutěž správně fungovala, musí být dle Švarce splněno několik podmínek. Jednou z nich je podmínka trhu. Hospodářská činnost se odehrává v demokratickém, svobodném právním a ekonomickém tržním prostředí, pokud ovšem není předurčována administrativními zásahy veřejné moci. Druhá podmínka se týká subjektů trhu a stanovuje, že na příslušném trhu se musí vyskytovat více než jeden účastník. V opačném případě se nejedná o soutěž, ale o monopol. Ačkoli i v případě monopolu se musí brát v potaz soutěž potencionální. Monopolista totiž musí počítat s reálnou možností vstupu dalšího účastníka na daný trh a přizpůsobit své chování této alternativě. Poslední nezbytná podmínka vyžaduje, aby si účastníci byli vědomi účasti a podmínek ostatních účastníků a aby soutěž nebyla vyloučena objektivními příčinami, např. válkou nebo krizí. (Švarc, 2005) Na uvedenou podmínku existence subjektů navazují i Eliáš a kolektiv, kteří uvádí, že samotná existence subjektů nestačí. Další podmínkou je, aby se tyto subjekty ocitly ve vzájemném soutěžním vztahu. Řada subjektů se v takovém vztahu neocitne a většina se v něm ocitnout ani nemůže. Aby tento soutěžní vztah mezi subjekty vůbec mohl vzniknout, musí se oba subjekty nacházet na relevantním trhu, to znamená na konkrétním trhu, v jehož rámci soutěž probíhá. Relevantní trh je určen předmětem, prostorem a časem tak, aby si jednotlivé nabídky na trhu mohly navzájem konkurovat. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Je potřeba objasnit některé pojmy, které se v textu výše objevily. Jedná se totiž o základní pojmy práva hospodářské soutěže, které s hospodářskou soutěží úzce souvisí:  Trh S hospodářskou soutěží jde ruku v ruce pojem „trh“. Jedná se o označení prostoru, ve kterém se hospodářská soutěž odehrává. V rámci trhu fungují jisté automatické mechanismy, které zajišťují regulaci všech tržních vztahů. Hospodářská soutěž není úplně vydána napospas těmto mechanismům. Kromě nich je podrobena také regulaci právní, jejíž cílem je chránit pozitivní funkce hospodářské soutěže. Tohoto cíle se snaží do-


16

sáhnout tím způsobem, že zabraňuje omezování soutěže a zakazuje nekalosoutěžní jednání. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007)  Subjekt trhu Další pojem související s hospodářskou soutěží, který je jednou z podmínek její existence, je subjekt trhu. Subjektem může být soutěžitel nebo spotřebitel. Dle ustanovení § 41 ObchZ jsou soutěžitelé „fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé“. Jak z uvedeného vyplývá, podnikatelský status není rozhodující. Podstatná je existence určitých ekonomických prvků v činnosti těchto subjektů. Nakolik jsou tyto ekonomické prvky v jejich činnosti intenzivní a pro jejich činnost významné, už je vedlejší. Stejně tak je nepodstatné, zda se tyto prvky projevují v jejich činnosti trvale či periodicky, anebo jen příležitostně. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Není možné, aby soutěžitel existoval jen sám o sobě. Právní postavení soutěžitele se projevuje jen ve vztahu k dalším subjektům trhu, ať už se jedná o soutěžitele anebo spotřebitele. Pokud jde o pojem spotřebitele, jeho definice je uvedena v kapitole 3.2, která pojednává o spotřebiteli a jeho ochraně. Hospodářská soutěž je velmi důležitou oblastí obchodního práva. Její regulací se zabývá jak právo veřejné, tak soukromé. Problematika hospodářské soutěže je v českém právním řádu upravena v ObchZ. V ustanovení § 41 ObchZ zákonodárce zakazuje zneužití účasti v hospodářské soutěži. V následujícím ustanovení § 42 je uvedeno, co se za zneužití účasti v hospodářské soutěži považuje. Jedná se o:  nedovolené omezování hospodářské soutěže a  nekalou soutěž. Právo hospodářské soutěže se tedy dělí na dvě větve. První z nich je právo na existenční ochranu hospodářské soutěže, které spadá do práva veřejného. Druhou větví je právo proti nekalé soutěži. Právo proti nekalé soutěži je součástí práva soukromého, za jehož vynucování jsou odpovědné soudy. (Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009) Hospodářskou soutěž neupravuje pouze ObchZ. V ustanovení § 42 odst. 2 ObchZ je uveden odkaz na zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále už jen „ZOHS“), který je součástí práva veřejného. ZOHS řeší hospodářskou soutěž ve vztahu k celému hospodářství, k určitému výrobku nebo skupině výrobků. Hospodářská soutěž je však místem, kde se vzájemně střetávají jednotliví soutěžitelé. Zda jde o střet překračující zákonem stanovené mantinely, řeší soukromoprávní normy nekalé soutěže, které jsou součástí ObchZ. Všichni účastníci hospodářské soutěže musí dodržovat určitá pravidla, aby jejich účast v soutěži byla nerušená. Problematika nekalé soutěže bude podrobně rozebrána v kapitole 3.1.2.


Obr. 1 Zneužití účasti v hospodářské soutěži Zdroj: Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009.

17


3.1.1

18

Omezování hospodářské soutěže

Jak stanovuje § 41 ObchZ, účastníci hospodářské soutěže nesmí zneužívat účast v hospodářské soutěži. Pojem zneužití účasti je specifikován v následujícím § 42 ObchZ. Zde se uvádí, že zneužitím účasti v hospodářské soutěži se rozumí nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. Ve stejném paragrafu, v odst. 2 se také objevuje odkaz na zvláštní zákon, který upravuje nedovolené omezování hospodářské soutěže. Tímto zákonem je již výše zmíněný ZOHS. ZOHS upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb a chrání ji proti jejímu vyloučení, omezení nebo jinému narušení. Zákon nechrání jednotlivé soutěžitele, pokud dané jednání zaměřené proti soutěžiteli nenarušuje existenci hospodářské soutěže. V tom případě by tato individuální ochrana byla jakýmsi vedlejším účinkem existenční ochrany hospodářské soutěže. (Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009) ZOHS rozeznává 3 okruhy jednání, která omezují nebo znemožňují hospodářskou soutěž. Jsou to dohody soutěžitelů, zneužití dominantního postavení soutěžitelů a spojení soutěžitelů. Dohody narušující soutěž První skupinou jednání omezujících hospodářskou soutěž jsou dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Předpokladem tedy je, že tyto dohody jsou schopny ohrozit nebo narušit soutěž. Narušením soutěže může být vyloučení, omezení nebo jakékoli jiné narušení hospodářské soutěže. Pojem „dohody narušující soutěž“ je zkratkou, která v sobě zahrnuje hned několik pojmů. Patří sem:  dohody mezi soutěžiteli,  rozhodnutí jejich sdružení a  jednání soutěžitelů ve vzájemné dohodě. Takové dohody jsou zakázané a neplatné. Ovšem jak uvádí Hulva, zákaz těchto dohod není absolutní. Existují totiž případy, kdy společenský zájem převáží nad zájmem státu o nenarušené konkurenční prostředí. (Hulva, 2004) Ustanovení § 3 odst. 2 ZOHS vyjmenovává nejčastěji používané druhy zakázaných dohod. Mezi nejvíce postihované se řadí cenová ujednání, kdy se účastníci dohodnou, že vůči třetím osobám budou například aplikovat stejné ceny nebo uplatňovat jisté obchodní podmínky. Jiným častým typem dohod narušujících soutěž jsou dohody o rozdělení trhu či nákupních zdrojů, takže na dané části trhu je soutěžitel monopolní. Tyto typy dohod jsou známé jako tzv. tvrdé jádro dohod, protože jsou zakázané vždy. Mezi dohody narušující soutěž patří např. omezení nebo kontrola výroby, výzkumu či investic, tzv. vázané obchody anebo diskriminace či kolektivní bojkot určitého soutěžitele.


19

Zneužití dominantního postavení Další skupinou jednání, která omezují hospodářskou soutěž, jsou jednání zneužívající dominantní postavení. Dominantní postavení vzniká, pokud soutěžitel anebo jejich skupina má tržní sílu, která umožňuje chovat se nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. S touto definicí přichází na řadu otázka, co vlastně ta tržní síla je. V ZOHS je tržní síla stanovena vícekriteriálně, přičemž hlavním kritériem je tržní podíl. Dalšími kritérii jsou hospodářská síla, finanční síla, právní překážky vstupu na trh, stupeň vertikální integrace, struktura trhu a tržní podíl nejbližšího soutěžitele. (Švarc, 2005) Samotný fakt, že soutěžitel má na trhu dominantní postavení, ještě nemusí být problém. Ten nastává až tehdy, pokud by došlo ke zneužití dominantního postavení na trhu a pokud by zneužití vedlo k újmě ostatních soutěžitelů nebo spotřebitelů. Jak ustanovuje § 11 ZOHS, taková situace je zákonem zakázána. V uvedeném ustanovení tohoto zákona jsou rovněž vyjmenovány některé příklady zneužití dominantního postavení, např. vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách, vynucování vázaných obchodů na obchodních partnerech, diskriminace partnerů na trhu, spekulace s omezováním výroby nebo prodeje, dlouhodobé nabízení nebo prodej za nepřiměřeně nízké ceny. Spojování soutěžitelů Posledním typem nedovoleného omezování hospodářské soutěže je spojování soutěžitelů, které upravuje ZOHS a to v ustanoveních §§ 12-19. Ke spojování soutěžitelů dochází tehdy, změní-li se koncentrace na trhu nikoli z důvodu ekonomického růstu jednoho soutěžitele, ale jeho spojením s jiným soutěžitelem. Jak stanovuje § 12 ZOHS, ke spojení soutěžitelů dochází:  přeměnou dvou nebo více samostatně působících soutěžitelů;  nabytím podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou o prodeji podniku;  získáním možnosti přímo nebo nepřímo kontrolovat jiný podnik, zejména nabytím účastnických cenných papírů, obchodních či členských podílů, nabytím smlouvou nebo jiným způsobem;  založením nového soutěžitele společně kontrolovaného více soutěžiteli. Spojení soutěžitelů samo o sobě není kartelovým právem postihováno. Ovšem ta spojení, která by mohla soutěž ovlivnit, podléhají povolení Úřadu. Proto ZOHS stanovuje kritéria, při jejichž překročení musí soutěžitel dát Úřadu žádost pro povolení spojení. Kritéria jsou vztažena k překročení hranice čistého obratu spojujících se soutěžitelů za poslední účetní období. (Švarc, 2005) 3.1.2

Nekalá soutěž

Již výše bylo uvedeno, že zneužívání účasti v hospodářské soutěži je zákonem zakázané. Jak stanovuje ObchZ, k tomuto zneužití může dojít dvěma způsoby. První je nedovolené omezování hospodářské soutěže, jehož právní regulace je otázkou ve-


20

řejného práva (viz předchozí kapitola). Druhým typem jednání, při němž dochází ke zneužití účasti v hospodářské soutěži, je nekalá soutěž. Zákaz nekalé soutěže stíhá právní delikty zneužívající existenci konkurence tím způsobem, že překrucují soutěžní pravidla s cílem soutěžiteli nekalým způsobem uškodit. Soubor právních norem, které upravují nekalou soutěž, se označuje jako právo proti nekalé soutěži. Cílem práva proti nekalé soutěži je chránit soutěžní vztahy, přičemž hlavní zřetel je kladen na soutěžitele. Původně se právo proti nekalé soutěži o spotřebitele vůbec nezajímalo. Až časem se při postihu nekalé soutěže začal brát ohled i na spotřebitele a jeho odůvodněné zájmy a to tak, že jim byla dána možnost delikty nekalé soutěže napadat právními prostředky. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) V souvislosti se zájmy, které jsou právem proti nekalé soutěži chráněny, uvádí Ondrejová tzv. triádu zájmů. Jedná se o trojici zájmů, které jsou hlavním předmětem ochrany práva proti nekalé soutěži. Zahrnuje nejen zájmy soutěžitelů, spotřebitelů, ale také zájmy hospodářské soutěže. (Ondrejová, 2010) Na rozdíl od nedovoleného omezování hospodářské soutěže, postih nekalé soutěže není proveden speciálním zákonem, ale je zahrnut do ObchZ. Jelikož je nekalá soutěž součástí hospodářské soutěže, její právní úprava je obsažena v první části, hlavě páté, která se nazývá „Hospodářská soutěž“. Konkrétně se jedná o §§ 44-54 ObchZ. Kromě právní úpravy obsažené v ObchZ se nekalé soutěže dotýkají i některé normy veřejného práva. Mezi ně patří:  zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále už jen „OchrSpotř“),  zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále už jen „RTV“),  zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „RekZ“). Úprava postihu nekalé soutěže je v ObchZ zpracována následovně. Je zde vyjádřeno velmi obecné ustanovení známé jako generální klauzule, po kterém následuje demonstrativní výčet skutkových podstat deliktů nekalé soutěže. Zmíněným výčtem tak byla zkonkretizována generální klauzule. Nejprve je potřeba vysvětlit, co generální klauzule vlastně znamená. Jedná se o velmi obecné ustanovení popisující nekalou soutěž, které je záměrně formulováno poměrně abstraktně a nekonkrétně. Právě jeho nekonkrétnost umožňuje celkem pružný výklad nekalé soutěže. Generální klauzule je ustanovena v § 44 odst. 1 ObchZ, který definuje nekalou soutěž jako „jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo jiným zákazníkům“. Ve stejném odstavci je pak nekalá soutěž zakázána. Tímto zákazem je umožněno sankcionování nekalosoutěžního jednání.


21

Pojem nekalé soutěže je vymezen jednotlivými pojmovými znaky generální klauzule, kterými jsou: 1.

jednání v hospodářské soutěži

2.

K nekalé soutěži může dojít pouze jednáním, které se odehrává v hospodářské soutěži. Toto jednání může být jak aktivní, tzn. konání, tak pasivní, které spočívá v nečinnosti. Pasivní jednání se může projevit např. jako opomenutí. Zda jde v daném případě o jednání v hospodářské soutěži, je vždy nutné posuzovat se zřetelem na konkrétní případ. rozpor s dobrými mravy soutěže Je rozdíl mezi jednáním, které je „v rozporu s dobrými mravy soutěže“ a jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy všeobecně. V konkurenčním boji totiž fungují jiná pravidla morálky, než jakými se řídíme v běžném životě. Hlavní rozdíl je ten, že v konkurenčních vztazích je jistá úroveň agresivity tolerována, ne-li přímo vyžadována. Nicméně určit, co přesně pojem „dobré mravy soutěže“ obnáší, je poměrně nesnadné, protože zákon tento pojem nedefinuje. I přesto však je všeobecně známo anebo alespoň předpokládáno, co tento pojem obnáší. Jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, je takové jednání, kterého se poctiví soutěžitelé nedopouštějí a kterého by se neměli dopouštět ani jejich konkurenti vůči nim. Lze tedy vycítit, které soutěžní jednání by se dalo považovat za nekalé. (Švarc, 2005)

3.

způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Pro klasifikaci jednání jako nekalosoutěžní není podmínkou, aby nějakému subjektu trhu vznikla újma. Ze samotné formulace „jednání způsobilé přivodit újmu“ je znát, že postačí, pokud bude újma hrozit. Samozřejmě možnost vzniku újmy musí být alespoň trochu reálná, nikoli vyspekulovaná či vysoce nepravděpodobná. To znamená, že nekalá soutěž je soukromoprávním deliktem ohrožovací povahy. Tímto způsobem je zajištěna preventivní funkce úpravy a postihu nekalé soutěže. Dotčený soutěžitel se totiž může proti nekalé soutěži bránit ještě dřív, než mu vznikne újma. Dalším relevantním pojmem, obsaženým v tomto posledním pojmovém znaku, je „újma“. Tento pojem je mnohem obsáhlejší než „škoda“. Zatímco „škoda“ je vždy materiální, v pojmu „újma“ je zahrnuta i újma nemateriální povahy. Nekalou soutěží totiž nemusí být dotčena pouze majetková sféra subjektu, mohou být ohroženy i tzv. ideální statky soutěžitelů, kam patří např. dobré jméno nebo získaný okruh zákazníků. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007)

Aby ochrana proti nekalé soutěži mohla být uplatněna, musí být naplněny všechny její pojmové znaky a to kumulativně. Nestačí tedy, aby byl naplněn jen některý z těchto znaků, musí dojít ke splnění všech tří znaků současně. Je známa tzv. dvojí povaha generální klauzule, omezující a rozšiřující. Rozšiřující funkce generální klauzule spočívá v tom, že jakékoli jednání, které naplňuje


22

pojmové znaky generální klauzule, může být stíháno jako nekalá soutěž. Není tedy povinností, aby se dané jednání dalo podřadit pod některou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže. Funkce omezující znamená, že aby jednání soutěžitele mohlo být stíháno jako nekalosoutěžní, musí být naplněny všechny pojmové znaky generální klauzule. Tyto pojmové znaky musí být splněny i v případě, že jednání již splňuje všechny podmínky některé ze skutkových podstat. Jinými slovy i tato jednání se považují za nekalosoutěžní pouze v případě, kdy jde o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je schopné způsobit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelů. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Na generální klauzuli navazuje demonstrativní výčet zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, které jsou ustanoveny v § 44 odst. 2 ObchZ. Jedná se o nejčastější typy nekalosoutěžního jednání a patří sem: 1. Klamavá reklama 2.

Klamavé označování zboží a služeb

3.

Vyvolávání nebezpečí záměny

4.

Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele

5. 6.

Podplácení Zlehčování

7. 8.

Srovnávací reklama Porušování obchodního tajemství

9.

Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí

Další část této kapitoly bude věnována jednotlivým skutkovým podstatám nekalé soutěže. Všechny budou stručně popsány, avšak vzhledem k tématu bakalářské práce se prioritně zaměřím na ty skutkové podstaty, které se spotřebitele dotýkají. Jedná se o klamavou reklamu, klamavé označování zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Klamavá reklama Reklama je neodmyslitelnou složkou téměř všech aktivit, které na trhu probíhají. Jako jedna z nejčastějších forem propagace se logicky promítá i do každodenního života spotřebitele. V dnešní době už člověk snad ani nenajde místo, kde by se nesetkal s reklamou jakékoli podoby. Reklama nás prostě obklopuje úplně všude. Proto je potřeba tento pojem definovat. Dle § 1 odst. 1 RekZ je reklama přesvědčovací proces hledající uživatele zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot. Tento proces je prováděn prostřednictvím komunikačních médií, což jsou jakékoli komunikační prostředky umožňující přenos informací. Pokud jde o reklamu klamavou, jedná se o jeden z nejčastějších typů nekalosoutěžního jednání. Českým právním řádem je klamavá reklama potírána jak veřejnoprávními předpisy, tak soukromoprávně. Soukromoprávním předpisem regu-


23

lujícím klamavou reklamu je právě ObchZ, kde je klamavá reklama zařazena mezi zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže. Její definice se nachází v § 45 ObchZ. Dle § 45 odst. 1 ObchZ je klamavá reklama definována jako „šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků“. Co vlastně šíření údajů obnáší, je stanoveno v § 45 odst. 2 ObchZ: „Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem.“ Jedná se tedy o šíření údajů, přičemž pojmem „údaj“ je myšlena jakákoliv výpověď soutěžitele o určitých skutečnostech nebo hodnoceních. Tyto údaje nemusí být vyloženě nepravdivé. Reklama, která šíří údaje pravdivé, může být stejně tak klamavá jako reklama obsahující údaje nepravdivé. Stane se tomu tak v případě, že jsou tyto pravdivé informace uvedeny zavádějícím způsobem. Šířené skutečnosti proto musí být posouzeny s ohledem k širšímu kontextu. (Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., 2004) Rozhodující tedy není ani tak pravdivost šířených údajů, jako jejich způsobilost klamat. Zda je šíření údajů způsobilé klamat, se posuzuje pomocí hlediska „průměrného zákazníka“. Zjišťuje se, zda by údaj mohl oklamat průměrně pozorného člověka, přičemž se bere ohled na to, že veřejnost nestuduje reklamy detailně, obzvláště pokud jde o jejich texty. Rozhodující je celkový efekt, který reklamní sdělení vyvolává. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Pokud jsou šířené údaje klasifikovány jako klamavé, pořád ještě nemusí jít o klamavou reklamu. Aby byla skutková podstata klamavé reklamy naplněna, je nutné, aby šíření údajů mohlo přivodit prospěch vlastnímu nebo cizímu podniku a to na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. (Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., 2004) Klamavé označení zboží a služeb Dalším příkladem nekalosoutěžního jednání, které těží z klamání veřejnosti, je klamavé označování zboží a služeb. Jedná se o takové označování zboží a služeb, které je schopné vyvolat mylnou domněnku v hospodářské soutěži, že zboží nebo služby pocházejí z jistého teritoria, od určitého výrobce, nebo že se vyznačují nějakými zvláštními vlastnostmi nebo vykazují zvláštní jakost. Proto § 46 ObchZ zakazuje také klamavé označení zboží a služeb. Tohoto deliktu se může dopustit jak výrobce, který své zboží klamavě označí, tak obchodník, který takové zboží šíří. Ohledně pravdivosti údajů platí pro klamavé označení zboží a služeb stejná pravidla jako u klamavé reklamy, totiž že klamavé může být i označení pravdivé. V čem se ale tyto dvě skutkové podstaty liší, je skutečnost, že u klamavého označení není vyžadováno, aby soutěžitel měl z klamání prospěch na úkor jiného subjektu. Dokonce ani není vůbec nutné, aby bylo klamavé označení způsobilé zjednat soutěžiteli prospěch (Švarc, 2005). Další věcí společnou pro obě tyto skutkové


24

podstaty je hledisko průměrného zákazníka, které pomáhá určit způsobilost vyvolat klamnou domněnku. Některá označení obsahují dodatek k odlišení od pravého původu. I takové označení může být klamavé. To potvrzuje i Hajn, dle kterého na závadnosti označení nezmění nic, ani připojení dodatku jako třeba „druh, typ, způsob“, pokud je toto označení stále způsobilé klamat spotřebitele, co se týče původu nebo povahy produktu. (Hajn, 2000) Důvodem zákazu této skutkové podstaty je jak snaha chránit poctivé soutěžitele, kteří se ocitají v nevýhodě vůči takto nekale jednajícím soutěžitelům, tak ochrana spotřebitele. Spotřebitel si tento klamavě označený výrobek zakoupí s očekáváním, že výrobek bude mít určitou slibovanou kvalitu, kterou tento výrobek ovšem nedisponuje. Vzniká mu škoda v podobě nevhodně vydaných výdajů. Zákazem této skutkové podstaty se tak zákonodárce snaží chránit spotřebitele před oklamáním. Vyvolání nebezpečí záměny Další skutkovou podstatou nekalé soutěže, ustanovenou v § 47 ObchZ, je vyvolání nebezpečí záměny. Tato skutková podstata, stejně jako předchozí dvě, brání klamání veřejnosti, čímž chrání spotřebitele. Současně chrání i soutěžitele před možností zaměnitelnosti produktů. Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny má velice blízký vztah ke klamavé reklamě a klamavému označení výrobků a služeb. Velmi často dochází k souběhu těchto podstat, jelikož jsou všechny založené na klamavém jednání. Ustanovení § 47 ObchZ stíhá jednání, které způsobuje, že výrobky a služby jsou zaměnitelné za jiné výrobky či služby. Podstatou vyvolání nebezpečí záměny je napodobení označení, výrobku nebo postupu soutěžitele, které je schopné uvést spotřebitele v omyl, o jaký produkt se jedná, kdo ho vyrobil aj. Zaměnitelnost je pojmem objektivním a tak stejně jako u klamavé reklamy se při její kvalifikaci používá hledisko průměrného spotřebitele. Zákon rozlišuje tři způsoby nekalého označování zboží a služeb, které vedou ke vzniku nebezpečí zaměnitelnosti: 1.

napodobení označení soutěžitele

2.

K napodobení označení soutěžitele může dojít užitím obchodní firmy, názvu nebo zvláštního označení podniku, které jiný nositel už po právu užívá. napodobení jiného označení podniku Do této skupiny patří napodobení podnikových značek a příznačných materiálů podniku, jako třeba loga, obchodního jména a reklamních materiálů soutěžitele.

3.

napodobení cizího výrobku nebo výkonu Do poslední skupiny nekalosoutěžního jednání spadá napodobení cizích výrobků či výkonů, jako např. napodobení technologie, postupu, know-how nebo nechráněných výsledků výzkumu. Jak ale dodává Švarc, nepatří sem jednání


25

napodobující jiné výrobky v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, pokud napodobitel učinil veškerá opatření, aby nebezpečí záměny vyloučil anebo aspoň omezil. (Švarc, 2005) Následují zbývající zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže, ustanovené v ObchZ. Jelikož se jedná o takové typy nekalosoutěžního jednání, které jsou hrozbou pro soutěžitele a spotřebitele se nedotýkají, budou popsány jen stručně.  Parazitování na pověsti V § 48 ObchZ je stanoveno, že „parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl“. Předmětem ochrany této skutkové podstaty je existující pověst soutěžitele. Jiným soutěžitelům je zakázáno této pověsti jakkoli využívat, tzn. nejen napodobením. Na rozdíl od generální klauzule a množství dalších skutkových podstat nekalé soutěže musí být parazitování na pověsti úmyslně zaviněné. Musí se tedy jednat o záměrné jednání s účelem dosáhnout prospěchu a není přitom důležité, zda prospěchu opravdu dosáhl. Nejčastější podobou parazitování na pověsti bývá reklama. Jde například o tzv. reklamu opěrnou, kdy se parazitující soutěžitel opírá svým podnikem, výrobkem nebo službou o pověst jiného podniku, výrobku nebo služby, která má výraznou pověst. Jejím typickým příkladem je kradení cizích myšlenek jako např. kopírování cizích sloganů. (Hulva, 2004)  Podplácení Pro skutkovou podstatu nekalosoutěžního podplácení, která je zákonem definovaná v ustanovení § 49 ObchZ, je specifické vymezení subjektů na straně podplácející a na straně podplácené. Podplácejícím subjektem je soutěžitel. Podpláceným není druhý soutěžitel, ale člen jeho statutárního orgánu nebo jiného orgánu, pracovník nebo jiná osoba mající vliv na jeho rozhodování. Tato osoba pro sebe přijme, vyžaduje nebo si nechá slíbit jakýkoli prospěch za to, že podplácejícímu zprostředkuje nekalým způsobem dosažení přednosti nebo jiné výhody v soutěži před ostatními soutěžiteli. Úplatkem může být jakýkoli prospěch, ať už nabízený, poskytovaný nebo přislíbený příjemci. Prospěchem mohou být nejen peníze, ale také věcné dary, poskytnutí protislužby, příslib zaměstnání v podniku soutěžitele, příslib úvěru, příslib členství v prestižním a exkluzivním klubu a mnohé další. (Hajn, 2000)  Zlehčování Tato skutková podstata nekalé soutěže je ustanovena v § 50 ObchZ, kde je zlehčování definováno jako jednání, při kterém soutěžitel uvede či rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele údaje, které mu mohou přivodit újmu. Tyto údaje mohou být pravdivé i nepravdivé. Pokud ovšem k uvádění či rozšiřování takových pravdivých údajů byl soutěžitel donucen, nejedná se o nekalou soutěž. V takovém případě jde o oprávněnou obranu.


26

V případě šíření nepravdivých údajů dochází stejně jako u mnohých dalších skutkových podstat ke klamání. Je zde patrná velká podobnost s klamavou reklamou. Ale na rozdíl od klamavé reklamy, která je založená na získání konkurenční výhody nekalým zdůrazňováním nebo vyvoláním dojmu přednosti vlastního podniku, při zlehčování jde spíše o určitou formu očerňování cizího soutěžitele, které má za výsledek zisk neopodstatněného předstihu v hospodářské soutěži.  Srovnávací reklama Skutková podstata nekalé soutěže srovnávací reklama je upravena v § 50a ObchZ:„Srovnávací reklama je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem.“ ObchZ rovněž uvádí výčet podmínek, při jejichž dodržení je srovnávací reklama přípustná. Patří mezi ně např. podmínka, že srovnávací reklama nesmí být klamavá, musí srovnávat jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, objektivně srovnává jen takové znaky zboží nebo služeb, které jsou pro ně relevantní, že srovnávací reklama nevede k vyvolávání nebezpečí záměny a nezlehčuje nepravdivými údaji podnik a mnohé další. (Jansa, 2007) Srovnávací reklama je jedinou možností, kdy lze o konkurentovi v propagaci říct něco špatného, ovšem pouze v případě, že jsou splněny všechny podmínky srovnávací reklamy. V opačném případě by už nešlo o povolené srovnávání, ale o zakázané zlehčování. (Winter, 2009)  Porušení obchodního tajemství Porušení obchodního tajemství je jako jedna z nekalosoutěžních podstat ustanoveno v § 51 ObchZ. Je definováno jako jednání, kterým jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu nebo které se dozvěděl vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. Obchodní tajemství je předmětem práv náležejících k podniku a je definováno v § 17 ObchZ. Obchodní tajemství jsou veškeré skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy, které souvisí s podnikem, mají skutečnou nebo aspoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, a které mají být dle vůle podnikatele utajeny a jejich utajení je zajišťováno odpovídajícím způsobem. (Sum, 2007)  Ohrožování zdraví a životního prostředí Poslední v ObchZ upravenou nekalosoutěžní skutkovou podstatou je ohrožování zdraví a životního prostředí, které je definováno v § 52. Jedná se o nový typ nekalé soutěže zcela se vymykající její obvyklé úpravě, jehož hlavním


27

smyslem není ochrana zdraví a životního prostředí, ale ochrana hospodářské soutěže. Ohrožování zdraví a životního prostředí je takové jednání, kterým soutěžitel zkreslí podmínky hospodářské soutěže a to takovým způsobem, že provozuje výrobu, uvádí výrobky na trh nebo provádí výkony, které ohrožují zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné zákonem. Soutěžitel se tímto jednáním snaží zajistit pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. (Hajn, 2000)


28

3.2 Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele hraje v dnešní vyspělé společnosti důležitou roli a je nedílnou součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu. Právní regulace ochrany spotřebitele je důležitá hned z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je snaha odstranit faktickou nerovnováhu mezi spotřebitelem a prodejcem, zapříčiněnou především nerovností v množství informací, kterými disponují jednotlivé strany. Jak uvádí Tomančáková, pokud by neexistovala právní ochrana spotřebitele, spotřební trh by nemohl správně odrážet potřeby spotřebitelů. Dalším důvodem právní regulace ochrany spotřebitele je potřeba chránit spotřebitele před nebezpečnými výrobky nebo před pokusy prodávajících o zneužití jeho slabší pozice, což spadá do veřejnoprávní ochrany spotřebitele. (Tomančáková, 2011) Prostřednictvím právní regulace ochrany spotřebitele má být dosaženo několika různých cílů. Základním cílem ochrany spotřebitele je dosáhnout větší rovnováhy a transparentnosti mezi spotřebiteli a prodejci. Dalším cílem je snaha o rozvoj podmínek trhu a rozvoj spotřebitelských iniciativ. Cílem specifickým je zajistit, aby byli spotřebitelé na konkurenčním trhu dostatečně informováni o vlastnostech výrobků, o svých právech a o způsobech, jak uplatňovat své ekonomické zájmy. (Horová, 2002) Protože se tato kapitola zabývá spotřebitelem a jeho ochranou, je potřeba si definovat, kdo spotřebitel vlastně je. Jeho definice se nachází hned v několika právních předpisech, jak v předpisech soukromého práva, tak ve veřejnoprávních předpisech. Dle § 2 odst. 1 písm. a) OchrSpotř je spotřebitelem „fyzická nebo právnická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samotného výkonu svého povolání“. Z této definice vyplývá, že spotřebitel, ať už fyzická nebo právnická osoba, nakupuje výrobky anebo užívá služby za účelem jiným, než je podnikání. ObčZ definuje spotřebitele ve svém § 52 odst. 3 jako „fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“. Podle jiné definice je spotřebitel osoba, která je účastníkem trhu a která nakupuje výrobky nebo užívá služby za účelem jiným než pro podnikání. Je to subjekt, který je konečným uživatelem výrobku nebo služby. Tyto výrobky nebo služby jsou určeny jen pro jeho osobní spotřebu. (Doleček, 2009) Jak už bylo uvedeno, spotřebitel je jeden z mnoha účastníků trhu a jako slabší účastník potřebuje jistou ochranu. Proto vznikla ochrana spotřebitele jako součást právní úpravy. Ochrana spotřebitele ale neexistuje jako samostatné právní odvětví, vztahuje se na ni celá řada právních odvětví a jejich norem, třebaže některé jen nepřímo. Z tohoto důvodu bývá ochrana spotřebitele označována jako průřezová právní disciplína.


3.2.1

29

Veřejnoprávní ochrana spotřebitele

Právní ochrana spotřebitele je zajišťována právními předpisy různé právní síly. Výchozí úpravou je Ústava ČR a Listina základních práv a svobod. Ústava ČR vymezuje mnohé základní otázky důležité pro spotřebitele. Jsou zde vymezeny základy státní správy, organizace soudnictví a garance soudní ochrany. Kromě uvedeného Ústava ČR také vymezuje předpoklady pro mezinárodní aspekty ochrany spotřebitele, hlavně pro implementaci mezinárodních norem do českého práva. Pokud jde o Listinu základních práv a svobod, jedná se o důležitou neoddělitelnou součást ústavního práva ČR. Ve svých ustanoveních vymezuje základní právní zásady, mezi které se řadí zásada rovnosti, nezcizitelnosti, nezadatelnosti a nepromlčitelnosti základních lidských práv. Ústava ČR i Listina základních práv a svobod jsou právní předpisy, které se staly pramenem pro postupně vytvářený systém právní ochrany spotřebitele. Obsahují totiž řadu pro spotřebitele důležitých práv, ze kterých lze zmínit: 1.

právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu,

2.

právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost,

3. 4.

právo svobodně se sdružovat s jinými, zejména se sdružovat na ochranu svých zájmů, právo na příznivé životní prostředí,

5.

právo na ochranu zdraví,

6.

právo na soudní ochranu.

Ze zákonů veřejnoprávní povahy, které upravují problematiku ochrany spotřebitele, je významný především OchrSpotř. OchrSpotř je jednou z nejdůležitějších zákonných norem souvisejících s ochranou spotřebitele. Tento zákon zaujímá významnou pozici mezi veřejnoprávními předpisy upravujícími ochranu spotřebitele, avšak neplní sjednocující funkci v úpravě základních spotřebitelských vztahů. OchrSpotř posiluje postavení spotřebitele, který se ovšem v prvé řadě stále musí chránit sám. K tomu, aby se mohl řádně chránit, potřebuje ale dostatek pravdivých informací. Z toho důvodu tento zákon a jeho pozdější úpravy stanoví veřejnoprávní povinnosti podnikatelů ve vztahu ke spotřebiteli, z nichž je pro spotřebitele nejdůležitější povinnost podnikatelů informovat spotřebitele o všech podmínkách týkajících se prodávaného zboží anebo poskytované služby. Další významnou částí tohoto zákona jsou ustanovení dotýkající se zákazu nebezpečných výrobků a definování dalších povinností výrobců, dodavatelů či prodejců. (Horová, 2002) V zákoně jsou také definována základní pravidla pro reklamu. Řeší rovněž otázku diskriminace spotřebitele, zákaz klamání spotřebitele nebo již zmíněná informační povinnost prodávajícího vůči spotřebiteli. Kromě toho se zákon zabývá poctivostí prodeje a poskytování služeb nebo označováním výrobků. Pro účely této práce je z OchrSpotř důležité především ustanovení § 4 odst. 3, ve kterém je stanoveno, že se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při


30

nabízení nebo prodeji výrobků a při nabízení nebo poskytování služeb. Jako příklad nekalých praktik jsou zde uvedeny klamavé a agresivní praktiky. Dozor nad dodržováním všech povinností, které jsou stanoveny tímto zákonem, provádí několik orgánů, z nichž nejvýznamnější je Česká obchodní inspekce (dále už jen „ČOI“). ČOI kontroluje dodržování tohoto zákona jako celku, ovšem s výjimkou případů, kdy je dána výlučná působnost specializovaného orgánu. K těmto případům patří dodržování různých povinností ohledně zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků; výrobků a služeb upravených zákonem o ochraně veřejného zdraví; úseku veterinární péče; střelných zbraní, střeliva a pyrotechniky; subjektů pod dohledem České národní banky a úseku léčiv. V zákoně č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci jsou pak stanoveny pravomoci ČOI. Z veřejnoprávních předpisů, které mají vliv na ochranu spotřebitele, nesmí být zapomenut právní předpis zabývající se hospodářskou soutěží a tím je ZOHS. Jak bylo už uvedeno výše, ZOHS se snaží o potírání tří hlavních skutkových podstat narušení hospodářské soutěže, což jsou dohody narušující soutěž, zneužití dominantního postavení a spojení soutěžitelů. Z existence ZOHS má spotřebitel užitek proto, že tento zákon zajišťuje svým způsobem stabilní trh. Trh se oprošťuje od praktik významných soutěžitelů, které dříve vedly k tomu, že ohrožovaly existenci konkurence. Dalším přínosem ZOHS je ten, že trh je oproštěn od vzájemných dohod soutěžitelů. Dozor nad dodržováním ZOHS provádí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který je ústředním orgánem státní správy. Náplní tohoto orgánu je vést řízení o porušení ZOHS podle správního řádu. (Ondrejová, 2010) Ochrany spotřebitele se týká i mnoho dalších veřejnoprávních předpisů, ze kterých bych zmínila:  zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon,  zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,  zákon č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,  zákon č. 40/1889 o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání  zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů,  zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,  zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně dalších zákonů,  zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,  zákon č. 526/1990 Sb., o cenách,


31

 zákon č. 110/1997 o potravinách a tabákových výrobcích a mnohé další. 3.2.2

Soukromoprávní ochrana spotřebitele

Právní předpisy soukromé povahy jsou založeny především na principu rovnosti mezi subjekty. Platí zde pravidlo, že ten, kdo se cítí poškozený, se musí svých práv domoci sám. Na rozdíl od veřejného práva zde totiž neplatí, že státní orgán započne soudní řízení ze své vlastní iniciativy. Základním právním předpisem soukromého práva je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále už jen „ObčZ“). ObčZ je základní právní předpis soukromoprávní ochrany spotřebitele, který upravuje občanskoprávní vztahy, jejich ochranu a postavení účastníků těchto vztahů. Pro spotřebitele jsou důležitá zdejší ustanovení o obecných náležitostech právních úkonů, subjektů práva a také osob, které jsou oprávněny za tyto subjekty jednat. ObčZ vymezuje dvě základní sféry ochrany spotřebitele: 1. Spotřebitelské smlouvy V rámci ObčZ jsou upraveny tzv. spotřebitelské smlouvy, jejichž prostřednictvím se v soukromoprávní oblasti uskutečňuje ochrana spotřebitele. Spotřebitelská smlouva není novým smluvním typem, nýbrž se jedná o každou občanskoprávní smlouvu, pokud na jedné straně vystupuje spotřebitel a na druhé straně dodavatel. V rámci nich je ochrana spotřebitele soukromoprávní povahy, což znamená, že je na spotřebiteli, zda se svých práv bude domáhat a zda uplatní sankční nároky. (Janků, 2008) Spotřebitelskými smlouvami se dle § 52 odst. 1 ObčZ rozumí smlouvy kupní, smlouvy o dílo, smlouvy o úschově, smlouvy o ubytování, smlouvy o nájmu a další. Zákon stanovuje, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ta ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 2.

Specifická úprava smluvních typů občanského práva Další významnou sférou ochrany spotřebitele, která je definována v ObčZ, je specifická úprava smluvních typů občanského práva. Tyto smluvní typy rovněž obsahují ochranu zájmů spotřebitele.

ObčZ dále upravuje odpovědnost za škodu. Spotřebitele se patrně nejvíce dotýkají tyto formy odpovědnosti za škodu:  Odpovědnost podnikatele za škodu na věcech vnesených nebo odložených  Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností  Odpovědnost za škodu způsobenou dopravním prostředkem


32

Ochranu spotřebitele dále specifikuje ObchZ. ObchZ se zabývá především úpravou obchodních závazkových vztahů a postavením podnikatelů. Kromě toho upravuje také obchodní rejstřík, veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů. Pokud jde o ochranu spotřebitele, je v ObchZ důležitá především úprava hospodářské soutěže a v ní obsažená nekalá soutěž, dále již zmíněný obchodní rejstřík a úprava těch smluvních vztahů, které nejsou zakotveny v ObčZ. Mezi ně patří např. smlouva o úvěru, smlouva o inkasu, smlouva o bankovním uložení věci, smlouva o běžném účtu nebo smlouva o vkladovém účtu. Hospodářská soutěž je specifickou oblastí obchodního práva. I když se jedná o de facto samostatnou problematiku, byla vřazena do českého zákonodárství ustanovením §§ 41-55 ObchZ, protože bylo potřeba co možná nejrychleji upravit hospodářskou soutěž v nově vznikajícím tržním hospodářství. (Hulva, 2004) Hospodářská soutěž je v ObchZ rozdělena na tři díly, z nichž první díl se zabývá účastí na hospodářské soutěži všeobecně, druhý díl je o nekalé soutěži a třetí o právních prostředcích ochrany proti nekalé soutěži. Dne 22. března 2012 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabude účinnosti ke dni 1.1.2014. Nový občanský zákoník bude řešit téměř celou problematiku občanského a obchodního práva. Jeho smyslem je upravit veškeré soukromoprávní vztahy v jednom kodexu. Nový občanský zákoník obsahuje 3 081 paragrafů. Jedná se o nejrozsáhlejší právní předpis českého práva, který přejímá řadu pravidel již upravených v jiných zákonech, které ruší, mezi nimi i ObchZ, zákon o rodině, zákon o sdružování občanů a další. Nový zákoník se tato pravidla snaží přizpůsobit moderním potřebám. Kromě toho stanovuje i pravidla, která současné soukromé právo neřeší, případně je upravuje jen stroze, ačkoli je praxe vyžaduje. Zákoník vychází ze zásady svobody člověka, kterému poskytuje prostor. Počítá s tím, že každý člověk má svůj rozum a je přiměřeně opatrný. Zákoník prosazuje smluvní svobodu. Zároveň chce bránit slabší subjekty, přičemž předpoklad je, že slabší stranou je osoba, která v hospodářském styku vystupuje vůči podnikateli mimo souvislost s vlastním podnikáním. Je to ale předpoklad, který může silnější strana vyvrátit. Nový občanský zákoník tedy chce chránit slabší stranu, kterou je nejčastěji spotřebitel. Avšak je známo, že nejlepší obranou je dobrá příprava a informovanost. Kvalitní, úplné a správné informace jsou základním předpokladem pro výběr a koupi výrobku či služby. Nový občanský zákoník ukládá podnikatelům množství povinností, jak a o čem mají spotřebitele informovat a taky podnikatelům zakazuje, aby v hospodářském styku zneužívali svoje postavení odborníka nebo spotřebitelovo postavení slabší strany k dosažení zřejmé a neodůvodněné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Poruší-li takový příkaz, může se druhá strana dovolat neplatnosti příslušného ujednání. Dne 1.1.2014 bude tímto zákoníkem ObchZ zrušen. Část jeho úpravy se přesune do nového občanského zákoníku a část bude zrušena. Pokud jde o nekalou sou-


33

těž, nastává zde změna v demonstrativním výčtu skutkových podstat nekalé soutěže. Je zde ustanovena další skutková podstata nekalé soutěže a to „dotěrné obtěžování“ v § 2986, které je zde definováno jako „sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy“. 3.2.3

Ochrana spotřebitele v případě nekalé soutěže

Obchodní právo se zabývá především vztahy mezi soutěžiteli. Nedovolené jednání se ale může dotknout všech účastníků trhu, tzn. i spotřebitelů. V některých případech může spotřebiteli vlivem tohoto jednání vzniknout újma. Dojde-li k tomu, spotřebitel se stává aktivně legitimován, což znamená, že spotřebitel je v takovém případě oprávněný podat žalobu a požadovat příslušné nároky. Bakalářská práce pojednává o ochraně spotřebitele před nekalosoutěžním jednáním, proto je potřeba stanovit, která nekalosoutěžní jednání se spotřebitele týkají a které právní prostředky ochrany před nekalou soutěží může v případě potřeby spotřebitel použít. V ustanovení § 53 ObchZ jsou uvedeny právní prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, které mohou uplatnit osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží ohrožena nebo porušena. Jedná se o následující prostředky ochrany:  zdržení se nekalosoutěžního jednání,  odstranění závadného stavu,  přiměřené zadostiučinění (i v penězích),  náhrada škody,  vydání bezdůvodného obohacení,  uveřejnění rozsudku na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Dle § 54 odst. 1 ObchZ může právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, uplatnit i právnická osoba, která je oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Výjimkou ale jsou případy, kdy se jedná o skutkové podstaty jako parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama a porušení obchodního tajemství. Spotřebitel je aktivně legitimován k použití všech právních prostředků uvedených v ustanovení § 53 ObchZ, protože, jak tento paragraf stanovuje, k podání žaloby jsou aktivně legitimovány všechny osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. (Štenglová, Plíva, Tomsa, 2009) Spotřebitel může podle tohoto zákona uplatňovat nároky tehdy, jde-li o skutkovou podstatu, v níž může být dotčen jeho zájem. Ze zvláštních skutkových podstat se spotřebitele bezprostředně dotýkají dva typy jednání:  jednání, která spotřebitele klamou,


34

 jednání, která mohou ohrozit zdraví spotřebitele. Mezi jednání, která spotřebitele klamou, patří skutkové podstaty:  klamavá reklama,  klamavé označení výrobků a služeb,  vyvolání nebezpečí záměny. Jednání ohrožující spotřebitelovo zdraví je takové jednání, které zákon definuje jako skutkovou podstatu ohrožování zdraví a životního prostředí. (Zdražil, 2000) Zvláštností v ochraně spotřebitele před nekalosoutěžním jednáním je obrácení důkazního břemene, které je stanoveno v § 54 odst. 2 ObchZ: „Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech stanovených v § 44 až 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel.“ Jinými slovy, pokud spotřebitel uplatňuje nárok na zdržení se a odstranění závadného stavu, na náhradu škody, přiměřené zadostiučinění nebo vydání neoprávněného majetkového prospěchu z důvodu nekalosoutěžního jednání, je to právě rušitel, který musí prokázat, že se nekalé soutěže nedopustila. Díky tomu, že pouze soud může rozhodnout, zda dané jednání je nebo není jednáním nekalosoutěžním, měl by rušitel přenechat hodnocení skutkového stavu na soudu a prokazovat pouze pravdivost svých tvrzení. (Štenglová, Plíva, Tomsa, 2009) Tímto přesunem důkazního břemene na rušitele se projevuje zvýšená ochrana spotřebitele. Důvodem pro tuto zvýšenou ochranu je nerovnost, která panuje mezi spotřebitelem a soutěžitelem. Zákonodárce se tak snaží přenesením důkazního břemene pomoci spotřebiteli. Cílem je zabránit, aby se spotřebitel dostal do důkazní nouze. Na druhou stranu, jak už bylo popsáno výše, zákonodárce na rušitele nepřenáší veškerou tíhu důkazního břemene. 3.2.4

Právní úprava na úrovni Evropské unie

Prvního května roku 2004 vstoupila ČR do Evropské unie. Tímto krokem se naše země zavázala k dodržování právních předpisů přijatých na evropské úrovni. A jelikož je ochrana spotřebitele jednou z politik, v rámci nichž členské státy částečně přenesly svou působnost na orgány EU, je nezbytné se zabývat i právní ochranou spotřebitele na evropské úrovni. Bezpečnost a ochrana práv spotřebitelů patří k hlavním prioritám EU, což se také odráží v evropské legislativě zabývající se touto problematikou. EU disponuje rozsáhlou legislativou, která přispívá k ochraně spotřebitele a zaručuje kvalitu výrobků a služeb.


35

Spotřebitelská legislativa EU je tvořena hlavně směrnicemi, které jsou přijímané zpravidla ve spolurozhodovací proceduře Radou a Evropským parlamentem. Nejdůležitějšími směrnicemi, co se týče ochrany spotřebitele, jsou následující:  Směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky (1985/374/EHS)  Směrnice o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (1985/577/EHS)  Směrnice o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (1990/314/EHS)  Směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (1993/13/EHS)  Směrnice o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (1997/7/ES)  Směrnice o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (1998/6/ES)  Směrnice o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (1999/44/ES)  Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků (2001/95/ES)  Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (2006/114/ES)  Směrnice o spotřebitelském úvěru (2008/48/ES) Kromě směrnic jsou ale významná i nařízení, stejně jako doporučení a stanoviska, která bývají formulována v Zelených nebo Bílých knihách. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2006) Jelikož se bakalářská práce zabývá ochranou spotřebitele před nekalosoutěžním jednáním, je třeba se některým evropským směrnicím věnovat trochu zevrubněji. Pro tuto práci má velký význam v prvé řadě Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (2006/114/ES). Směrnice chrání obchodníky a spotřebitele proti klamavé reklamě, která je považována za nekalou obchodní praktiku a jako taková je zakázána. Klamavá reklama je dle této směrnice "každá reklama, která jakýmkoli způsobem, včetně předvedení, klame nebo pravděpodobně může klamat osoby, kterým je určena nebo které zasáhne, a která pro svůj klamavý charakter pravděpodobně ovlivní jejich ekonomické chování, nebo která z těchto důvodů poškodí nebo může poškodit jiného soutěžitele“. Pokud jde o srovnávací reklamu, je to „každá reklama, která výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele nebo zboží či služby nabízené soutěžitelem“. Za předpokladu splnění ve směrnici stanovených podmínek je srovnávací reklama povolena. Tato směrnice umožňuje členským státům požadovat na zadavateli reklamy, aby prokázal v reklamě použitá tvrzení. Zároveň však je členským státům uloženo, aby zajistily účinné prostředky ke kontrole klamavé reklamy. Do českého právního řádu je regulace klamavé a srovnávací reklamy transponována především prostřednictvím RekZ a ObchZ, zatímco klamavá reklama je upravena pouze v ObchZ. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010)


36

Další směrnicí, která je vzhledem k tématu bakalářské práce relevantní, je Směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (2005/29/ES). Jak už název napovídá, směrnice směřuje proti nekalým obchodním praktikám, které přímo ovlivňují rozhodnutí spotřebitele, a stanoví jednoznačný zákaz nekalých obchodních praktik. Nekalé obchodní praktiky se zde dělí do dvou skupin, klamavé a agresivní. Zakazuje se nejen klamavé jednání, ale i klamavé opomenutí. Při posuzování, zda je praktika nekalá, se vychází z pojmu průměrného spotřebitele. Tento je definován judikaturou Soudního dvora jako spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný. Směrnice obsahuje ve své příloze seznam praktik, které jsou v každém případě nekalé a jako takové postižitelné. Výše sankce i dohled nad dodržováním této směrnice určují členské státy samy. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010) V evropském právu lze zřetelně spatřovat, že roste na významu a počtu speciálně upravených případů nekalé soutěže. Tuto tendenci dokládá i příloha č. 1 ke směrnici 2005/29/ES, která bývá označovaná jako „černá listina“. Tato „černá listina“ obsahuje 31 případů klamavých, resp. agresivních jednání, která jsou za všech okolností nekalá. (Hajn, 2010) Směrnice byla do českého práva transponována zákony OchrSpotř (§§ 4 — 5a), RekZ a RTV.

3.3 Mimoprávní ochrana spotřebitele V souvislosti s praktickou částí bakalářské práce, kde hlavní pozornost je věnována ochraně spotřebitele zejména před klamavou reklamou, je potřeba se zaměřit na reklamu jako takovou. Dosavadní Literární přehled byl zaměřen spíše na právní regulaci. Kromě ní ale existuje i regulace mimoprávní, která na rozdíl od právní regulace není právně závazná. Mimoprávní regulace reklamy funguje na principu samoregulace. Pokud jde o mimoprávní regulaci reklamy v ČR, rozhodně nesmí být opomenuto občanské sdružení známé jako Rada pro reklamu (dále už jen „RPR“), které zajišťuje samoregulaci reklamy v ČR. Jedná se o první východoevropskou organizaci samoregulace reklamy, založenou roku 1994 zadavateli, agenturami a médii po vzoru vyspělých evropských států. Následujícího roku se RPR stala členem Evropské asociace samoregulačních orgánů neboli EASA. (RPR, 2005) Cílem činností této organizace je pečovat o etiku propagace, konkrétně reklamy. RPR proto vydala Zásady etické reklamní praxe a zřídila komisi pro rozhodování o otázkách týkajících se reklamní etiky. (Janků, 2008) Jak už bylo uvedeno, RPR vznikla za účelem prosazování samoregulace reklamy. Samoregulace reklamy znamená, že reklama je regulována prostřednictvím pravidel, která přijme sám reklamní průmysl. Tato pravidla jsou pak sepsána v Kodexu reklamy, který se liší stát od státu. Samoregulace ale nenahrazuje regulaci právní, pouze ji doplňuje o etická pravidla, na které se právní regulace nevztahuje. Kodex reklamy se snaží upravovat chování subjektů při reklamních aktivitách


37

objevujících se v tisku, na plakátovacích plochách, při reklamních aktivitách zásilkových služeb, v audiovizuální produkci, v kinoreklamě, v rozhlasovém a televizním vysílání a na internetu. Zda je Kodex reklamy dodržován, kontroluje veřejnost prostřednictvím podávaných stížností. (RPR, Profil RPR, 2005) RPR vykonává tyto činnosti:  „projednává stížnosti podané na konkrétní reklamy  vydává Kodex reklamy  prosazuje dodržování Kodexu  vykonává osvětovou a vzdělávací činnost  vydává odborná stanoviska pro Krajské živnostenské úřady  hájí zájmy reklamního průmyslu a podílí se na tvorbě legislativy, která zasahuje do oblasti reklamy  v otázkách etiky reklamy spolupracuje se státními orgány, soudy a sdruženími v ČR i v zahraničí“ (RPR, Profil RPR, 2005) Hlavní činností RPR však je posuzování etiky reklam, kterou ale může provádět pouze v určitých případech. RPR zahajuje rozhodovací proces v případě, že obdrží od jakékoli fyzické nebo právnické osoby stížnost na konkrétní reklamu, anebo pokud sama RPR nabude přesvědčení, že některá reklama porušuje ustanovení Kodexu reklamy. Výsledkem projednaných stížností je rozhodnutí RPR vydané ve formě doporučení. RPR sice nemůže udělit finanční pokutu nebo jinou sankci, ale v případě nerespektování jejích doporučení předá podnět Krajskému živnostenskému úřadu k dalšímu řešení, který už je pravomocný sankci udělit. Možná i proto jsou rozhodnutí RPR převážnou většinou soutěžitelů respektována. (RPR, Profil RPR, 2005)

Vlastní práce

38

4 Vlastní práce 4.1 Analýza vybraných případů V této části bakalářské práce se budu zabývat vybranými konkrétními případy z praxe, ve kterých se dle mého názoru projevují prvky nekalosoutěžního jednání soutěžitelů. Domnívám se, že tyto případy mají negativní dopad na spotřebitele, především ekonomického rázu. 4.1.1

Bezreklamky s.r.o.

Jako první příklad klamání spotřebitele jsem si zvolila případ společnosti Bezreklamky s.r.o., o kterém se v poslední době v českých médiích hodně diskutovalo. Tento případ se v posledních letech objevoval v médiích poměrně často. Zapříčinila se o to v prvé řadě organizace Občanské sdružení spotřebitelů TEST, která ve svém časopise dTest přišla s důkladným rozborem podnikatelské činnosti společnosti Bezreklamky s.r.o., ve kterém tuto společnost vyzvala ke zdržení se protiprávního jednání. Společnost Bezreklamky s.r.o. však odmítá, že by se dopustila jakékoli protiprávní činnosti a hájí se poukazem na negativní závěry při kontrolách ČOI. Tento argument dTest odmítá s tvrzením, že ČOI se zabývala pouze částí sporných aktivit této společnosti a navíc jen v individuálních případech. (DTest, 2013) Společnost Bezreklamky s.r.o. je inzertní portál, který nabízí k pronájmu reklamní plochy přímo od majitelů. Služby poskytované touto společností jsou dvojího rázu. Zaprvé nabízí firmám, které poptávají volné reklamní plochy, možnost pronájmu takových ploch přímo od jejich majitelů. Firmy se tak mohou prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách této společnosti, bezplatně zaregistrovat, čímž automaticky získají informace o volných reklamních plochách v jejich okolí a k tomu zdarma 10 kontaktů na majitele reklamních ploch, které si vyberou. V případě zájmu si mohou za 100 Kč nebo za 1 ověřený kontakt na jejich účtu dokoupit další kontakty. Tyto aktivity společnosti Bezreklamky s.r.o. považuji za regulérní. Je to právě druhá strana jejich podnikatelské činnosti, ve které spatřuji problém, a tou je poskytování služeb jednotlivcům, spotřebitelům. Tato služba spočívá vtom, že spotřebitel může za jistý roční poplatek inzerovat na internetovém portálu této společnosti nabídku své volné reklamní plochy a přijít tak k výdělku, jehož výše se může pohybovat od nuly až po několik tisíc korun měsíčně. Stejně jako firmy, poptávající volné reklamní plochy, i spotřebitelé mohou těchto služeb využít skrz elektronický formulář na portálu této společnosti. Nebylo tomu tak ale vždy. Jako nekalé obchodní jednání hodnotím právě způsob získávání inzerentů, který společnost používala v minulých letech. K náboru nových inzerentů používala společnost propagační materiál v podobě letáků umisťovaných za stěrače aut. Naposledy se tyto letáky začaly znovu objevovat v roce 2012 po celé České republice. Jak lze vidět na obrázku č. 2 a 3, celá reklama byla postavena na heslech typu „Nabídněte svoje auto pro reklamu a získejte až 4000 Kč měsíčně navíc“. Jediný

Vlastní práce

39

způsob, jak se případný zájemce mohl dozvědět více informací, bylo telefonicky prostřednictvím uvedeného telefonního kontaktu.

Obr. 2 Leták č. 1 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, 2013

Obr. 3 Leták č. 2 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, 2013

Formulace reklamního materiálu vede k závěru, že povahou těchto nabízených služeb je zprostředkování pronájmu volné reklamní plochy. Pokud se vlastník automobilu (nebo jiné volné reklamní plochy) rozhodne služeb na základě tohoto letáku využít, činí tak s myšlenkou, že se jedná o úplatné poskytnutí plochy jeho automobilu této společnosti, která sjedná její další pronájem. Realita je ovšem jiná. Na rozdíl od slibu tohoto propagačního materiálu, společnost Bezreklamky s.r.o. nabízí spotřebiteli pouze inzerci na svém internetovém portálu bez jakékoli záruky výdělku. Ve spoustě případů to dopadne tak, že tímto telefonickým uzavřením smlouvy veškerá spolupráce končí. Lidem přihlášeným do databáze inzerentů se poté už nikdo s žádnou nabídkou neozve a oni musí platit poplatky za zařazení do databáze dál. Zároveň ještě musí počítat s přísnými pokutami, pokud by chtěli smlouvu vypovědět. Zde se objevuje první z mnoha problémů tohoto případu. Dochází totiž k oklamání spotřebitele, už pokud jde o samotnou podstatu poskytovaných služeb. Dle mého názoru se jedná o klamavou reklamu dle § 45 ObchZ, která je jako jedna ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže zákonem zakázána.

Vlastní práce

40

Bezreklamky s.r.o. by měla svou činnost prezentovat podle její skutečné náplně a to jako nabídku inzerce namísto vytváření dojmu, že se jedná o zprostředkování reklamy. Jak už jsem uvedla výše, obsahem tohoto reklamního materiálu je příslib vylepšení ekonomické situace spotřebitele. Možnost pravidelného měsíčního výdělku je hlavním lákadlem tohoto propagačního materiálu a zároveň i jediným důvodem pro uzavření smlouvy s touto společností. Pokud se majitel automobilu rozhodne na základě letáku nabídky využít, očekává, že společnost dostojí slibu v letáku obsaženém. Že pro získání propagovaného výdělku musí spotřebitel zaplatit poplatek společnosti Bezreklamky, se spotřebitel dovídá až během telefonního hovoru. Tento poplatek, který má být cenou za vytvoření profesionální nabídky a za roční inzerci, činí 3390 Kč v prvním roce a 2990 Kč v dalších letech. Že se smlouva prodlužuje automaticky, je další zvláštností, pro inzertní portály nepříliš běžnou. Tento poplatek by spotřebitel mohl považovat za vstupní náklady s předpokladem, že se mu později několikanásobně vrátí v podobě slíbených měsíčních výdělků. Jestli se spotřebitel vůbec nějaké protihodnoty dočká, je vzhledem k návštěvnosti webu, která je v porovnání s ostatními inzertními portály dost nízká, značně nepravděpodobné. Veškeré v letáku chybějící informace, které by spotřebiteli dali představu o skutečné povaze a podmínkách služeb, se nachází na internetových stránkách společnosti. Ovšem v případě, kdy k uzavření smlouvy dojde telefonicky, se spotřebitel k těmto informacím včas nedostane. A tím se dostávám k další problematické části tohoto propagačního materiálu, kterou je právě uvedené telefonní číslo na letáku. Jedná se totiž o jediný způsob, jak může zákazník získat podrobnější informace. Při běžné opatrnosti průměrného spotřebitele nelze očekávat, že spotřebitel bude schopen rozpoznat z telefonátu nejednoznačně definovanou podstatu poskytované služby, obzvlášť uvážíme-li psychologickou manipulaci operátorů vyškolených právě k tomuto účelu, kterou zažili během testovacího telefonátu i pracovníci časopisu dTest. Nehledě na to, že je velmi nepravděpodobné, že budou spotřebiteli během telefonátu sděleny veškeré informace o podmínkách smluvního vztahu. Jak vyplynulo z mnoha stížností spotřebitelů, zaslaných Občanskému sdružení spotřebitelů TEST, opravdu tomu tak bylo. Operátoři sice během telefonátu zmínili informaci o automatické prolongaci smlouvy, jakkoli je to pro smluvní vztahy tohoto typu neobvyklé, avšak informace o ceně propagace v dalších letech byla spotřebitelům zatajena. Jak bylo mnoha nespokojenými spotřebiteli řečeno, zájemci byli v průběhu hovoru použitými formulacemi a důrazem na výši výdělku přesvědčováni, že existuje reálný předpoklad pro okamžitý zisk plynoucí z této spolupráce. Operátoři „vyvolávají dojem, že sice jde jen o možnost finančně si přivydělat, ale že není důvodných pochyb, zda tomu tak vůbec bude“. Těmito a dalšími manipulativními formulacemi operátoři usilují o okamžité uzavření smlouvy a vytvoření inzerátu již během telefonátu. (DTest, 2013) Již výše jsem uvedla, že v případě vypovězení smlouvy musí zákazníci platit vysoké pokuty, které společnost Bezreklamky s.r.o. vymáhá v nemalém množství případů i soudně. Existuje však i značné množství spotřebitelů, kteří se rozhodli

Vlastní práce

41

podat proti jednání této společnosti žalobu o vrácení poplatku a smluvní pokuty. Sama společnost uvádí, že s přibližně 10% svých klientů vede soudní spor. Takové číslo je celkem alarmující, obzvláště vezme-li se v úvahu, že mnozí zákazníci raději rezignují, místo aby se soudili. Je tedy dost pravděpodobné, že nespokojených zákazníků je mnohem víc. Pozitivní ale je, že ve většině případů se soudy staví na stranu podvedených klientů. (Byznys.ihned.cz, 2013) 4.1.2

DTest

Následujícího příkladu klamavého jednání, které směřuje proti spotřebiteli, se paradoxně dopustila již výše zmíněná organizace, která byla založena za účelem pomáhat a chránit spotřebitele. Jedná se o Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Občanské sdružení spotřebitelů TEST je neziskovou organizací, založenou roku 1992 za účelem hájit práva a zájmy spotřebitelů. Sdružení TEST je také vydavatelem časopisu dTest, jejímž prostřednictvím publikuje každý měsíc testy výrobků a přibližuje spotřebitelům jejich práva, stejně jako povinnosti prodávajících nebo poskytovatelů služeb. Jak sama organizace uvádí, jejím posláním je poskytnout spotřebiteli kompletní spotřebitelský servis. Na rozdíl od komerčních periodik je nezávislá na reklamě. Nepřijímá ani výrobky k testování od výrobců, všechny testované výrobky nakupuje anonymně v běžné maloobchodní síti, aby byla zajištěna objektivita výběru a výsledků. (DTest, 2013) Sdružení TEST je v současnosti největší spotřebitelskou organizací v České republice a je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing a evropské spotřebitelské organizace BEUC. Sdružení se také nachází v seznamu osob vedeném Evropskou komisí, které mají oprávnění podat žalobu na zdržení se protiprávního jednání v oblasti ochrany práv spotřebitelů. (DTest, 2013) Jako organizace založená na ochranu práv spotřebitelů by se měla vyvarovat veškerého jednání, které by mohlo jakýmkoli způsobem klamat spotřebitele. Domnívám se ale, že se právě tak v následujícím příkladě komerční komunikace stalo. V uplynulém roce posílal časopis dTest dopis, ve kterém vyzýval potenciální předplatitele k zakoupení ročního předplatného tohoto časopisu. Kontakt na tyto osoby poskytla časopisu společnost shromažďující data z veřejných zdrojů. Dopis se skládal ze dvou částí. Jeho první strana je určitým typem promo-materiálu (obr. č. 4), zatímco strana druhá je dopis (obr. č. 5), který je přetiskem části redakčního obsahu časopisu dTest. Promo-materiál obsahoval velmi chytlavý nadpis „V krizi šetří každý. Nedovolte, aby šetřili na vás!“. Pod ním se objevuje srovnání kvality levnějších výrobků s kvalitou výrobků dražších, které je doplněno grafickým vyobrazením značkových a neznačkových výrobků. Ve spodní části této strany se nachází odstavec oznamující důvody pro předplacení časopisu, nadepsaný následně: „3 hlavní důvody, proč si předplatit časopis dTest“. Kompletní promo-materiál je ke zhlédnutí na obrázku č. 4.

Vlastní práce

Obr. 4 Promo-materiál časopisu dTest Zdroj: Síla webu, 2013.

42

Vlastní práce

43

Obr. 5 Část dopisu potenciálním předplatitelům časopisu dTest Zdroj: Síla webu, 2013.

Druhá strana tohoto materiálu obsahuje samotný text dopisu, jehož použité argumentace mohou v souvislosti s první stranou spotřebiteli navodit klamné představy a pocit strachu z údajně blížící se vlny ekonomické krize. Už jen atmosféra, se kterou je dopis uveden, působí jako jasné zastrašování s úmyslem vyvolat ve spotřebiteli strach: „Vážený pane Nováku, také se obáváte důsledků další vlny ekonomické krize, která nyní přichází? O to podstatnější je nyní pečlivé uvažování o tom, za jaké výrobky utratíte své peníze“. Stejně tak následující odstavec má jisté problematické části. První z nich je argumentace, že časopis dTest je jediným subjektem na českém trhu, který provádí nezávislé testy výrobků a služeb. Toto tvrzení považuji za sporné vzhledem k tomu, že existují i další subjekty v ČR, které provádějí nezávislé testy. Stejně tak je zavádějící následující tvrzení, že se „v mnoha případech prokazuje, že dražší výrobek není lepší než levnější konkurence“. Jde o neobjektivní zobecňování, které běžný spotřebitel nemusí rozpoznat a dochází tak k ovlivňování názoru spotřebitelů na značkové výrobky, které časopis dTest netestoval. Toto tvrzení vzbuzuje zavádějící dojem, který se nezakládá na faktech. Dle mého názoru tento dopis nejenže poškozuje výrobce značkových výrobků, ale dochází především ke klamání spotřebitelů za účelem zisku nových ročních předplatitelů. Domnívám se, že tento dopis spadá do kategorie zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže definované v § 45 ObchZ, kterou je klamavá reklama. Její definice je uvedena v kapitole č. 3.1.2. Soudím tak na základě faktu, že tento dopis může u spotřebitelů vyvolat klamnou představu o tom, že předplacením časopisu dTest spotřebitel zabrání negativním ekonomickým dopadům krize na jeho finanční situaci. Jak jsem zjistila později, na tento případ byla dokonce podána stížnost Radě pro reklamu. Časopis dTest sdělil Arbitrážní komisi své stanovisko, ve kterém ji

Vlastní práce

44

informoval, že distribuce předmětné komerční komunikace už byla zastavena, což vzala Arbitrážní komise s uspokojením. Nicméně po prošetření stížnosti AK rozhodla, že reklama je v rozporu s etickým Kodexem reklamy a že se jedná o reklamu závadnou. Zadavateli reklamy doporučila propříště se vyvarovat takových tvrzení, která lze vnímat jako neobjektivní a která mohou poškozovat zájmy jiných subjektů. Rozhodnutí Rady je přiloženo jako příloha A. 4.1.3

AAA Auto a.s.

Dalším příkladem protizákonných praktik soutěžitele, které mají negativní dopad na spotřebitele, je inzerce autobazaru AAA Auto. Podobných případů je spousta a nejde jen o autobazar AAA Auto. I mnohé další velké autobazary často používají podobné obchodní praktiky, pomocí nichž se snaží dosáhnout prospěchu v hospodářské soutěži na úkor druhých. Konkrétně AAA Auto se ale díky těmto praktikám dostal v průběhu let už několikrát po sobě do problému buď s RPR nebo ČOI, proto jsem se rozhodla zabývat se právě touto společností. Autobazar AAA Auto inzeruje na mnohých inzertních serverech. Následující klamavá nabídka se objevila na webových stránkách www.aaaauto.cz. Šlo o na první pohled velmi lákavou nabídku, která je k vidění na obrázku č. 6. Auto Škoda Octavia Kombi z roku 2011 za pouhých 233333 Kč. Taková nabídka zaujme určitě mnoho zákazníků. Zda budou mít po rozkliknutí této nabídky zájem i nadále, už není tak jisté.

Obr. 6 První nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, 2012.

Počet nadšených zájemců se určitě zmenší, jakmile zjistí, že za uvedenou cenu si auto domů neodvezou. Na obrázku č. 7 lze vidět, jak se po rozkliknutí nabídky změnily ceny. Částka 233333 Kč úplně zmizí, místo ní se objeví „Cena se slevou 280000 Kč“. Drobným písmem pod cenou se dodatečně objevuje informace, že původní nabídka 233333 Kč sice byla cena se slevou, ale bez DPH. Stejně nenápadným písmem je zde také poprvé uvedena pořizovací cena vozu 360000 Kč. Co ale přímo bije do očí, je výrazný červený nápis „SLEVA 80000 Kč“. Jak je ovšem z obrázku patrné, této slevy se zákazník dočká pouze při financování automobilu úvěrem poskytnutým partnery autobazaru AAA Auto.

Vlastní práce

45

Obr. 7 Druhá nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, 2012.

Příklad AAA Auto jsem vybrala schválně jako ukázku porušení hned několik zákonů zároveň. Částka 233333 Kč, uvedená na první stránce inzerátu, je sice pravdivá, protože se jedná o cenu vozu bez DPH, ale vynechání dodatku „bez DPH“ je použito pouze jako tzv. teaser, který má za cíl upoutat pozornost a nalákat co nejvíc zájemců. Dochází tak ale k jasnému klamání spotřebitele. Vzniká totiž dojem, že cena 233333 Kč je cenou konečnou, tzn. včetně DPH. Je tím porušen ObchZ, konkrétně §45 odst. 3, který stanovuje, že „klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl“. Zároveň byl porušen OchrSpotř a to v § 12 odst. 2, který stanovuje, že „informace o ceně nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti“. V roce 2011 obdržela RPR stížnost na AAA Auto ve věci podobného případu inzerovaného na jiném serveru (www.sauto.cz). Reklama ale byla stejné povahy. Společnost AAA Auto uváděla „cenu vozu bez slevy“ a „cenu se slevou“, přičemž sleva byla podmíněna nutností využít úvěr nebo leasing od partnerů této společnosti. Stejně jako v předchozím případě tato podmínka nebyla okamžitě patrná. Arbitrážní komise RPR většinově rozhodla o neetičnosti této reklamy. Kompletní zprávu rozhodnutí RPR v této věci se nachází v příloze B. Co z obrázku č. 7 už není patrné, jsou informace o podmínkách poskytnutí úvěru, které se nacházely na webových stránkách v inzerátu pod obrázkem. I v této otázce však došlo k pochybení, protože zde nebyly uvedeny veškeré potřebné informace o úvěru, které stanovuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále už jen „SpotřÚv“). Jak stanovuje zákon, pokud reklama obsahuje údaj o nákladech úvěru, musí být uveden i příklad jeho financování, aby si spotřebitel mohl uvědomit, o jaký úvěr se jedná (auto, 2012). Toto však společnost AAA Auto opomíjí. Pokud jde o chybějící informace, spotřebitel se na ně vždy může zeptat prostřednictvím infolinky nebo skrz kontaktní formulář. Tímto případem se zabývalo i Občanské sdružení spotřebitelů TEST ve svém časopise dTest (jeho rozbor je přiložen v příloze C), jehož poradci se pokoušeli získat více informací k této nabídce. Avšak ani přes vyžádání jak telefonicky, tak emailem jim nebyly bližší informace poskytnuty. Aby předsmluvní informace o financování získali, museli osobně navštívit pobočku, což také bylo záměrem úvěrové společnosti.

Vlastní práce

46

Zde pak byli vyškolenými prodejci přesvědčováni o výhodnosti těchto očividně nevýhodných úvěrů. V tabulce č. 2 je ke zhlédnutí návrh financování, který obdrželi poradci časopisu dTest při jejich první návštěvě pobočky AAA Auto. Jak lze v tabulce vidět, všechna čísla jsou zaokrouhlená na stovky, aby to lépe vypadalo, a chybí mnohé zákonem požadované informace, jako např. roční procentní sazba nákladů nebo další náklady ke splátkám jako povinné pojištění (poslední řádek v tabulce byl doplněn časopisem dTest). Povinné pojištění, které je nutné k úvěru uzavřít, činí za 5 let splácení cca 90 000 Kč. Tab. 1

Nabídka financování poskytnutá při 1. návštěvě pobočky AAA Auto

Nabídka financování – kupní cena 365 978 Kč, 60 splátek, bez pojištění 1. nabídka – 2. nabídka3. nabídka 4. nabídka bez slevy sleva 80 000 Kč Akontace 50 000 Kč 50 000 Kč 100 000 Kč 116 000 Kč Měsíční 10 400 Kč 8 000 Kč 6 200 Kč 5 900 Kč splátka Na splátkách 674 000 Kč 530 000 Kč 472 000 Kč 470 000 Kč zaplatíte S pojištěním 764 000 Kč 620 000 Kč 562 000 Kč 560 000 Kč přibližně Zdroj: DTest, 2012.

V prvním sloupci tabulky je uvedená nabídka financování automobilu spotřebitelským úvěrem při ceně auta ve výši běžné kupní ceny 365978 Kč. Tato nabídka financování pouze svědčí o tom, jak nevýhodný je tento úvěr. Je zde uveden pouze proto, aby při srovnání jeho ceny s cenami následujícími spotřebitel nabyl dojmu, že následující „zlevněné“ nabídky jsou výhodné. Za první nabídku by zákazník ve výsledku zaplatil 674000 Kč a to ještě bez započítání částky pojištění. V porovnání s inzerovanou částkou 233333 Kč by tak zaplatil více jak trojnásobek. Zbývající uvedené nabídky už zohledňují onu zmiňovanou slevu, na které je celá reklama postavená. Rozdílem mezi těmito třemi možnostmi financování je rozdílná výše akontace a výše měsíčních splátek, přičemž nejvýhodnější z nich je nabídka poslední. Tuto nabídku si zákazník může dovolit za předpokladu, že je schopen zaplatit jednorázově 116000 Kč na akontaci a pak platit každý měsíc 5900 Kč na splátkách. Koupě auta ho tak ve výsledném součtu vyjde na 560000 Kč (i se zohledněním pojištění). Pokud bych měla porovnat tuto částku s částkou uvedenou v reklamě, je nabídka pro spotřebitele značně nevýhodná. Ekonomické důsledky této reklamy pro spotřebitele tak nelze hodnotit jinak než negativně. Spotřebitel je na začátku reklamy nalákán na cenu 233 333 Kč, která se vzápětí zvýší na 280 000 Kč. Ve výsledném součtu (při zohlednění pojištění) zaplatí spotřebitel místo uvedených 280 000 Kč dvojnásobek této částky. Spotřebitelovy výdaje na koupi automobilu pak v závěru jsou dvojnásobné oproti výdajům očekávaným, reklama má tedy pro spotřebitele výrazně negativní ekonomické důsledky.

Vlastní práce

47

Aby si člověk mohl udělat dobrý obrázek o tom, nakolik jsou tyto úvěry výhodné či nikoli, potřeboval by znát roční procentní sazbu nákladů neboli RPSN. Zákon v této otázce stanovuje povinnost informovat spotřebitele o podmínkách úvěru. V § 4 SpotřÚv je stanoveno:„Jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování reklamou, jejíž součástí je jakýkoli údaj o jeho nákladech, musí reklama obsahovat jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze 1 k tomuto zákonu.“ V příloze 1 k tomuto zákonu je mimo jiné uveden právě RPSN. Navzdory tomu RPSN nebyl součástí reklamy, společnost AAA Auto ho dokonce ani na vyžádání nesdělila. Došlo tak k porušení tohoto zákona. Ze zkušeností pracovníků dTestu má společnost AAA Auto „pojistku“ i pro takové situace, kdy zákazník tuto nabídku, o kterou projeví zájem, následně odmítne. Jak už bylo uvedeno výše, pro podrobné informace o úvěru musí zákazník navštívit pobočku. Pracovníci společnosti AAA Auto totiž tyto informace jak telefonicky, tak elektronicky odmítli poskytnout. Jak pracovníci dTestu zjistili, aby zákazník tyto informace získal, musí čekat na schválení půjčky, které trvá asi hodinu. Pokud zákazník nechce po tuto dobu čekat na pobočce, může zaplatit vratnou zálohu a bude pak o schválení úvěru obchodníkem informován. Pracovníci dTestu zálohu zaplatili. Když ale poté nabídku odmítli, byli informováni, že pro vratnou zálohu musí přijít na pobočku. Smyslem toho všeho je zřejmě návrat zákazníka na pobočku, na kterého je pak možno znovu působit. Proto se vrátil i časopis dTest a byla mu předložena další, tentokrát už výhodnější nabídka (viz tabulka č. 2). Tab. 2

Nabídka financování poskytnutá při 2. návštěvě pobočky AAA Auto

Nabídka financování – kupní cena 359 999 Kč, 60 splátek s pojištěním 1. varianta 2. varianta Akontace 110 000 Kč 100 000 Kč Měsíční splátka 6 700 Kč 7 000 Kč s pojištěním Dohromady zaplatíte 512 000 Kč 520 000 Kč Zdroj: DTest, 2012.

Z výsledku výzkumu časopisu dTest je patrné, že nejlepší věc, kterou může skutečný zájemce udělat, je vyjednávat a předstírat nezájem. Může to dopadnout stejně jako v tomto případě, kdy se časopis dTest dostal postupně z nabídky 764000 Kč v závěru až na 512000 Kč. Rozdíl tedy činil neuvěřitelných 252000 Kč. Časopis dTest poté podal v této věci podnět ČOI, která v průběhu let 2012 až 2013 provedla celkem 43 kontrol poboček společnosti AAA Auto po celé ČR. Výsledkem kontrol pak byly pokuty celkem ve výši 345 000 Kč uložené pobočkám v Praze, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Teplicích a Opavě. Ve většině případů šlo o porušení OchrSpotř, ve dvou případech byla pokuta uložena z důvodu porušení SpotřÚv (příloha D).

Vlastní práce

4.1.4

48

Toyota Motor Czech, spol. s.r.o.

Další případ, který jsem si zvolila jako příklad nekalé soutěže, který má na spotřebitele neblahý vliv, je reklama společnosti Toyota Motor Czech. Společnost Toyota je druhým největším výrobcem automobilů na světě. Jedná se o japonskou automobilku, založenou roku 1933. V Evropě začala prodávat své první automobily v roce 1963. V současnosti zaměstnává kolem 81000 pracovníků. Na jaře roku 2011 se v denním tisku a na reklamních plochách objevila reklama společnosti Toyota Motor Czech, která byla zaměřena na propagaci hybridního automobilu Toyota Auris. Tato reklama je k vidění na obrázku č. 8. Hlavní podstatou reklamy je propagace vozu Auris s pohonem Hybrid Synergy Drive, přičemž reklama především odkazuje na jeho nízkou spotřebu sloganem „Spotřeba jen 3,8 l!“ a na jeho další unikátní vlastnosti. Následně se zde objevuje nápis „Modelová řada Auris již od 289 900 Kč“. Právě tento nápis je v souvislosti s celkovým zaměřením reklamy poněkud sporný. U běžného spotřebitele by mohl vyvolat dojem, že Toyota Auris s hybridním pohonem je k pořízení od 289 900 Kč. Skutečnost ale je jiná. Ceny tohoto hybridního automobilu v době, kdy reklama probíhala, začínaly na částce 549 000 Kč. Částka 289 000 Kč se netýkala hybridní varianty, ale obyčejné nehybridní řady tohoto vozu. Proto se domnívám, že se jedná o klamavou reklamu, která je jako jedna ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže zákonem zakázána. Jde tedy o porušení §44 ObchZ.

Vlastní práce

49

Obr. 8 Reklama na nový hybridní automobil Toyota Auris Zdroj: Ekolist.cz, 2011.

Na tuto tiskovou reklamu obdržela stížnost i RPR. Autorovi stížnosti vadila informace o ceně, která se mu zdála zavádějící. Arbitrážní komise RPR dospěla k závěru, že reklama je neetická. Členové komise označili reklamu za klamavou a shodli se, že „průměrný konzument (čtenář) si údaj o ceně může spojit s dominantními údaji, které se týkají vlastností hybridního modelu“. Celou zprávu rozhodnutí si lze přečíst v příloze E. Zadavatel se ve svém stanovisku vyjádřil, že jeho záměrem rozhodně nebylo mást potenciální zákazníky, ale že se jednalo pouze o v praxi poměrně běžnou formulaci ceny „již od…“. Zároveň však už před obdržením rozhodnutí RPR uvedl, že nechal reklamu upravit. (Ekolist.cz, 2011)

Vlastní práce

50

4.2 Zhodnocení situace V převážné většině případů, kdy se soutěžitel dopouští nekalé soutěže, má jeho jednání vliv na ostatní soutěžitele a to v podobě většího či menšího dopadu na výsledky jejich činnosti. V některých případech ale má toto jednání dopad i na život spotřebitele. Již v kapitole Literární přehled byly vyjmenovány všechny typy nekalého jednání, které se kromě soutěžitele mohou dotknout také života spotřebitele. Mezi nimi byla i klamavá reklama. A byla to právě klamavá reklama, na kterou jsem během průzkumu, předcházejícího zpracování bakalářské práce, narážela nejčastěji. To lze poznat i z výběru praktických příkladů, které byly v rámci předchozí kapitoly analyzovány. Jak jsem zjistila, soutěžitelé velice často, pokud ne dokonce i nejčastěji, klamou ve skutečnostech týkajících se cen jejich propagovaných produktů. Buď ceny zatajují, jako tomu bylo třeba i v případě Bezreklamky s.r.o., nebo je uvádí tak, aby byly schopné uvést spotřebitele v omyl, viz případy Toyota a AAA Auto. V případě AAA Auto došlo navíc k porušení zákona, i pokud jde o část týkající se zprostředkování spotřebitelského úvěru, ale k tomu víc až později. Další v poslední době hojně používaný způsob, jak soutěžitelé prostřednictvím cen často klamou, je marketingový trik v podobě akčních slev. Výprodeje a akční slevy dnes už celoročně lákají spotřebitele k nákupům, avšak ne ve všech případech se jedná o výhodnou koupi. Proto také ČOI po celý rok tento marketingový trik monitoruje a ve vytipovaných prodejnách provádí kontroly. Výsledky kontrol za 3. čtvrtletí roku 2013 svědčí o tom, že se jedná o soutěžiteli velice oblíbený způsob, jak oklamat a nalákat spotřebitele. Jak lze vidět v tabulce č. 3, inspektoři ČOI provedli během této kontrolní akce celkem 565 kontrol všech typů obchodů, z nichž ve 44,1% případů bylo zjištěno porušení alespoň jedné zákonem stanovené povinnosti soutěžitelů. Z těchto obchodů nabízejících zboží za akční ceny byla v 80 případech zjištěna nepoctivost při prodeji zboží a v 15 případech zakázané použití některé z nekalých obchodních praktik. Za porušení bylo uloženo 194 pokut v celkové výši 2424500 Kč. (Česká obchodní inspekce, 27.11.2013)

Vlastní práce

51

Tab. 3 Výsledky kontrol ČOI zaměřených na dodržování zákona o ochraně spotřebitele při nabídce a prodeji zboží za akční ceny a zboží ze sezónních slev

Výsledky kontrol – akční ceny a výprodeje (3. Q 2013) kontroly se zjištěná porušení Inspektorát počet kontrol zjištěním v% Středočeský a Hl. město 84 30 35,7 % Praha Jihočeský a Vysočina 54 28 51,9 % Plzeňský a Karlovarský 98 42 42,9 % Ústecký a Liberecký 140 58 41,4 % Královéhradecký 41 13 31,7 % a Pardubický Jihomoravský a Zlínský 63 44 69,8 % Moravskoslezský 85 34 40,0 % a Olomoucký Celkem 565 249 44,1 % Zdroj: Česká obchodní inspekce, 27.11.2013.

Jak už bylo uvedeno výše v souvislosti s případem společnosti AAA Auto, další problematické jednání soutěžitelů, ke kterému dochází v případech poskytování spotřebitelských úvěrů, je vynechávání údajů o podmínkách financování těchto úvěrů. Poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů mimo bankovní sektor se všeobecně vyznačuje přetrvávajícími nedostatky, především při plnění povinností těchto subjektů vyplývajících ze SpotřÚv a dalších právních předpisů. To potvrdila i ČOI, která ve 3. čtvrtletí roku 2013 provedla celkem 79 kontrol poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů mimo bankovní sektor, přičemž ve většině případů byla kontrola provedena na základě podání spotřebitele. Ve 45 případech byla zjištěna pochybení, z toho při 31 kontrolách byla odhalena porušení SpotřÚv a ve 12 případech bylo zjištěno používání klamavých obchodních praktik. Na základě zjištěných skutečností uložila ČOI pokuty celkem za 824000Kč. (Česká obchodní inspekce, 19.11.2013)

4.3 Doporučení spotřebitelům Každému z nás se může velmi snadno stát, že se setká s nekalou obchodní praktikou. Ovšem ne vždy spotřebitel včas rozpozná, že jednání obchodníka je nekalé. Proto by měl vždy počítat s možností, že se tomu tak právě v daný moment stalo. Z toho důvodu by se každý spotřebitel měl řídit následujícími obecnými doporučeními, která by spotřebiteli měla pomoct vyhnout se nekalosoutěžnímu jednání. Zaujme-li spotřebitele reklama propagující určitý produkt:  Spotřebitel by se měl zamyslet, zda daný produkt opravdu potřebuje a využije, nebo zda se nejedná pouze o zbytečnou a impulzivní koupi.

Vlastní práce

52

 Je dobré si uvědomit, zda by nad koupí produktu uvažoval i v případě, že by tuto reklamu neviděl.  Pokud jde o akční slevy, ne každá koupě zlevněného zboží je výhodná. Neznáme-li původní cenu bez slevy, je nabízená „akční sleva“ sporná.  Tvrzení, která jsou součástí reklamy, je nutno brát s rezervou. Spotřebitel by měl vždy brát v potaz, že se s velkou pravděpodobností jedná o reklamní nadsázku, která má pouze za cíl upoutat pozornost. Pokud se spotřebitel na základě reklamy rozhodne produkt koupit, měl by ještě před koupí podniknout následující kroky:  Spotřebitel by se neměl spoléhat pouze na informace, obsažené v reklamě. Před koupí produktu by si měl nejdříve zjistit podrobné informace o tomto produktu.  Čím nákladnější produkt je, tím více pozornosti by měl rozhodnutí o nákupu věnovat.  Je dobré si před koupí produktu zjistit názory druhých: obrátit se na odborníka (např. prodavače v obchodě), poradit se s důvěryhodným přítelem, na internetu vyhledat spotřebitelské reference atd.  Spotřebitel by si měl ověřit, za kolik nabízí výrobky, o které má zájem, konkurence.  Pokud je to možné, je dobré si zboží prohlédnout a otestovat.  Pokud by zakoupení produktu bylo spojeno se vstupem do smluvního vztahu, pečlivé prostudování všech ujednání smlouvy je nutností. Spotřebitel by nikdy neměl podepisovat smlouvu, aniž by si ji přečetl. Pozornost by měla být věnována i částem uvedeným drobným písmem nebo informacím pod čarou. V případě, že má spotřebitel podezření o nekalosti jednání obchodníka, může podat stížnost příslušnému orgánu dozoru, kterým je ve většině případů Česká obchodní inspekce. Pokud se však podání spotřebitele týká jakosti potravinářských, zemědělských a tabákových výrobků či nekalých obchodních praktik při prodeji těchto výrobků, příslušným dozorčím orgánem, na který by se měl spotřebitel obrátit, je Státní zemědělská a potravinářská inspekce. V případě, že spotřebitel narazí na klamavou reklamu šířenou prostřednictvím reklamního letáku, může se obrátit s podnětem na příslušný živnostenský úřad. To se ovšem netýká případů, kdy jde o reklamu v televizi nebo rozhlase. V takovém případě by měl podnět podat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Spotřebitel se může také obrátit na některou nevládní organizaci, kterou je např. RPR. Odporuje-li reklama čestným obchodním praktikám, může jakákoli osoba, tedy i spotřebitel, podat stížnost právě RPR. Pokud si spotřebitel není jistý, který orgán je v daném případě příslušný jednat nebo potřebuje jakoukoli jinou radu, může se také obrátit na některou ze spotřebitelských organizací:

Vlastní práce

53

 Občanské sdružení spotřebitelů TEST: www.dTest.cz  Sdružení českých spotřebitelů, o.s. (SČS): www.konzument.cz  Sdružení obrany spotřebitelů (SOS): www.asociace-sos.cz  Spotřebitel net: www.spotrebitel.cz  Asociace občanských poraden: www.obcanskeporadny.cz  Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska: www.sos-msk.cz V případě, že se spotřebitel cítí nekalou obchodní praktikou poškozen a neví co dál, měl by jednat následovně:  Prvním krokem je vyhledat pomoc. Spotřebitel může zažádat o radu, jak s rušitelem dále jednat u některé z výše uvedených spotřebitelských organizací.  Pokud jednání s rušitelem nedopadlo úspěšně a spotřebitel i nadále požaduje určitou satisfakci, existují dvě možnosti dalšího postupu. Spotřebitel může buď podat soudní žalobu na vnitrostátní úrovni, nebo může tento problém řešit prostřednictvím Alternativního řešení sporů (dále už jen „ADR“) a vyhnout se tak nákladnému a časově náročnému soudnímu řízení. Jak řešení spotřebitelského sporu prostřednictvím ADR probíhá? Spotřebitel (nebo i podnikatel) se může obrátit na jedno z kontaktních míst se svým podnětem a žádostí řešit spor mimosoudní cestou. Kontaktní místo mu pak podá informace k dané problematice a navrhne možnost řešení- mediaci nebo rozhodčí řízení. Spotřebitel si zvolí jednu z těchto dvou forem a následně je kontaktována protistrana. Pokud protistrana s návrhem řešení sporu zvolenou formou souhlasí, vybere se mediátor nebo rozhodce, kterému je pak spor předána. Pokud jedna ze stran nesouhlasí, spor nebude mimosoudní cestou řešen. Další možností by už pak bylo pouze řešení sporu soudně. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2008) Problematikou řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím ADR se intenzivně zabývají i instituce EU. Od prosince roku 2011 unijní instituce projednávají balíček o alternativním řešení spotřebitelských sporů, který se skládá ze dvou návrhů, a to z návrhu směrnice o ADR a z návrhu nařízení o online řešení spotřebitelských sporů. Cílem tohoto balíčku je, aby mechanismy mimosoudního řešení sporů, které jsou v současnosti v každé zemi jiné, byly ve všech členských státech sjednoceny. Dne 22. 4. 2013 Rada tento balíček předpisů schválila. Členské státy teď mají dvouletou lhůtu pro transpozici směrnice o ADR do vnitrostátního práva. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013)

Diskuze

54

5 Diskuze O tom, že nekalé praktiky soutěžitelů nejsou nijak neobvyklé, bylo názorně předvedeno v praktické části práce na základě příkladů z praxe. I přes existenci právního řádu, jehož cílem je hospodářskou soutěž regulovat, se dennodenně setkáváme s nekalou soutěží. Nekalé jednání, směřující ať už proti soutěžiteli či spotřebiteli, bude vždy součástí hospodářské soutěže. Riziko, že se spotřebitel stane obětí takového jednání je poměrně vysoké. Obzvlášť vezmeme-li v úvahu jeho postavení jako slabší strany. Pro případ, že se spotřebitel do této situace opravdu dostane, existují různé zákonem stanovené prostředky ochrany proti nekalé soutěži, které pak může spotřebitel uplatnit. Tyto prostředky jsou ale řešením situace, kdy už spotřebitel je nekalou soutěží poškozen. V prvé řadě je tedy třeba najít způsob, jak těmto situacím předcházet. Jednou z možností je, soutěžitelům v jejich nekalých obchodních praktikách zabránit. V praxi je to ale téměř nemožné. Člověk jako tvor vynalézavý si vždy najde skulinu v právním řádu. Právo se nevyvíjí natolik rychle, aby bylo schopné zabránit soutěžiteli v každém novém pokusu obejít zákon a tím získat hospodářskou výhodu na úkor spotřebitele. Reálným způsobem, jak bojovat proti dopadu nekalosoutěžního jednání soutěžitelů na spotřebitele, je zvyšování informovanosti spotřebitelů. Spotřebitelé nejsou natolik znalí práva, aby se mohli domáhat svých práv v plném rozsahu, jakého jim dopřává právní řád České republiky. Toto je potřeba změnit. Pokud si bude člověk vědom svých spotřebitelských práv, bude také schopen rozpoznat případy nekalého jednání a nebude nadále nekalou soutěží ohrožen. Je proto především důležité zvyšovat povědomí spotřebitelů o právech, kterými disponují. Snahou seznámit spotřebitele s jejich právy se zabývají orgány jak na úrovni národní, tak i evropské. Evropská komise realizuje v členských státech různé informační kampaně. V roce 2005 vydala v rámci jedné z nich informační brožuru, která obsahuje 10 základních zásad ochrany spotřebitele v EU, jejichž znění je následující: 1. „Nakupujte, co chcete, kde chcete 2.

Pokud je zboží vadné vraťte ho

3. 4.

Vysoká úroveň bezpečnosti potravin a spotřebního zboží Informujte se o tom, co jíte

5. 6.

Smlouvy musejí být čestné vůči zákazníkům Spotřebitelé mohou někdy měnit svá rozhodnutí

7. 8.

Možnost jednoduššího porovnání cen Spotřebitelé by neměli být klamáni

9.

Ochrana spotřebitele během dovolené

10.

Účinné urovnávání přeshraničních sporů“(ec.europa.eu, 2005)

Diskuze

55

V roce 2007 pak byla Evropskou komisí vydána další brožura s názvem „Spotřebitelská práva. Jak Evropská unie chrání vaše zájmy“. Zde jsou obsaženy mimo jiné i rady spotřebitelům, jak postupovat v případě sporu s obchodníkem nebo v případě problému se spotřebitelským úvěrem. Také zde jsou uvedeny základní informace týkající se problematiky různého druhu, např. informace ohledně cenové průhlednosti nebo nepřiměřených smluvních podmínek a obchodních praktik a mnohé další.

Závěr

56

6 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo objasnit právní postavení spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání a současně se zaměřit na zvýšenou ochranu, která je spotřebiteli přiznána. Použité nekalé obchodní praktiky soutěžitelů totiž mohou mít pro spotřebitele výrazně negativní důsledky, především ekonomického rázu a to v podobě zvýšených výdajů. Jedním z případů je i klamavá reklama společnosti AAA Auto, jejíž analýza byla provedena v rámci části Vlastní práce v kapitole 4.1.3. Dalším cílem práce bylo rozšířit povědomí veřejnosti o problematice ochrany spotřebitele a nekalé soutěže, jelikož se jedná o témata, která se dotýkají každého z nás. Tohoto cíle bylo dosaženo jak v oblasti teoretické, kdy na základě vytvořeného přehledu právních předpisů byla shrnuta fakta, která by spotřebitel měl znát a vytvořeny rady a doporučení pro spotřebitele, tak i v oblasti praktické a to pomocí jednotlivých příkladů nekalé soutěže, ke kterým v posledních letech došlo. První část literárního přehledu se zabývala tématem hospodářské soutěže se zaměřením na nekalou soutěž. Byly zde objasněny pojmy trh a subjekty trhu, dále pak pojmy omezování hospodářské soutěže, generální klauzule nekalé soutěže a jednotlivé zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže. Zbývající část literárního přehledu byla zaměřena na oblast ochrany spotřebitele, z pohledu práva veřejného, tak i soukromého. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika je členem Evropské unie a jako taková je vázána evropským právem, byla v této části práce zahrnuta i ochrana spotřebitele z hlediska evropské práva. V praktické části práce byly uvedeny vybrané příklady z praxe, které autor považoval za právně nevyhovující. Tyto příklady byly popsány a analyzovány. Následně zde byla spotřebiteli dána doporučení, jak nekalosoutěžní jednání rozpoznat a vyhnout se mu, stejně jako rady, jak se bránit jeho negativnímu dopadu. Jako nejběžnější typ nekalosoutěžního jednání soutěžitelů bych označila jednoznačně klamavou reklamu a to jak v celkovém měřítku, tak i pokud jde o samotného spotřebitele. Pokud spotřebiteli takovým jednáním vznikne škoda, má dle zákona nárok dožadovat se zaplacení škody či jiné újmy, která mu tímto jednáním vznikla. Aby se však spotřebitel jakéhokoliv odškodnění vůbec dočkal, musí podstoupit časově i finančně náročné soudní řízení. Před soudem pak spotřebitel musí prokázat závažnost a rozsah újmy, která mu byla nekalou soutěží způsobena. V otázce důkazního břemene se ale zákonodárce staví na stranu spotřebitele a dochází k obrácení tohoto břemene na rušitele. Zda k nekalé soutěži došlo či ne totiž musí prokázat výjimečně žalovaný, kterým je soutěžitel, čímž se zákonodárce snaží vyvážit slabší postavení spotřebitele. I přes to je klamavá reklama relativně častou metodou soutěžitelů, jak dosáhnout vyšších tržeb. A to i navzdory faktu, že v posledních letech přibylo případů, kdy byly soutěžitelům za toto jednání uděleny pokuty, jejichž výše dosahovaly přímo astronomických částek. Příkladem může být případ z nedávné doby, kdy Český telekomunikační úřad udělil společnosti M77 Group, která v ČR provozuje satelitní vysílání Skylink a CS Link, pokuty v souhrnné maximální možné výši 15 milionů korun. Důvodem této pokuty byla právě klamavá

Závěr

57

praktika při nabízení bezplatných služeb Gratis a Free, kdy byl klientům následně zaveden servisní poplatek. Avšak realita je taková, že ani tyto odstrašující případy mnohé soutěžitele od klamavých praktik neodradí. Samozřejmě existují i případy, kdy se soutěžitel dopustí klamání spotřebitelů nevědomky. V takovém případě by ale měly stačit stížnosti spotřebitelů nebo, v horších případech, doporučení spotřebitelských organizací od tohoto jednání upustit.

Literatura

58

7 Literatura 7.1

Právní předpisy

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12.12.2006, o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11.5.2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., o hospodářské soutěži a o změně některých zákonů Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

7.2 Monografické publikace BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Josef KOTÁSEK, Karel MAREK, Dana ONDREJOVÁ, Jarmila POKORNÁ, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 341 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978-8021049-574. ELIÁŠ, Karel, Josef BEJČEK a Petr HAJN. Kurs obchodního práva: obecná část: soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, xlii, 610 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-1795-834. HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 146 s. ISBN 9788021050518. HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, 329 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 235. ISBN 80-210-2282-5. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002, 137 s. ISBN 80-245-0290-9. HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, 451 s. Právní rukověť. ISBN 80-735-7064-5. JANKŮ, Martin. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 3., přeprac. a dopl vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, xxiv, 493 s. ISBN 978-80-7400-078-2. KNAP, Karel. Právo hospodářské soutěže. 1. vyd. Praha: Orbis, 1973. 212s. 11-09973.

Literatura

59

ONDREJOVÁ , Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži . Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Č eská republika, 2010, 315 p. ISBN 978-807-3575-052. ŠVARC, Zbyněk. Základy obchodního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, 476 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-868-9851-2. ŠTENGLOVÁ, Ivana, Petr HAJN, Josef KOTÁSEK, Karel MAREK, Dana ONDREJOVÁ, Jarmila POKORNÁ, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Obchodní zákoník: komentář. 9. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 341 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 429. ISBN 80-717-9863-0. TOMANČ ÁKOVÁ , Blanka. Ochrana spotř ebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, 203 p. ISBN 80-720-1864-7. ZDRAŽIL, Miloš. O ochraně spotřebitele: praktická příručka se vzory a judikaturou. Praha: Linde, 2000, 231 s. ISBN 80-720-1240-1.

7.3 Internetové zdroje AAA AUTO nedává slevy zadarmo. DTest: Nezávislé testy, víc než jen recenze [online]. 1.8.2012 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek2390/aaa-auto-nedava-slevy-zadarmo#freeO Bezreklamky s.r.o. by se měla zdržet protiprávního jednání. In: DTest: Nezávislé testy, víc než jen recenze [online]. 5.4.2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2858/bezreklamky-s-r-o-by-se-mela-zdrzetprotipravniho-jednani#free DTest: Autobazary klamou na internetu o cenách. In: Auto.cz [online]. 28.8.2012 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: http://www.auto.cz/dtest-nektere-autobazaryna-internetu-klamave-informuji-o-cenach-69242 Evropský balíček o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 3.4.2013 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument104815.html FRANCOVÁ, Pavla. Po bankovních poplatcích přijdou další hromadné žaloby. Míří proti UPC nebo Bezreklamky. In: Byznys.ihned.cz [online]. 20. 6. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-60098820-hromadnezaloby-miri-na-upc-a-bezreklamky Klamavé reklamy na úvěry. Česká obchodní inspekce [online]. 19.11.2013 [cit. 2013-12-07]. Dostupné z: http://www.coi.cz/klamave-reklamy-na-uverync918/ KNOBLOCHOVÁ, Věra. Obecně ke spotřebitelské legislativě. In: Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 12.1.2006 [cit. 2013-12-07]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument4369.html Ochrana spotřebitele v Evropské unii: Deset hlavních zásad. In: Ec.europa.eu [online]. 2005 [cit. 2013-12-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_info/10principles/cz.pdf

Literatura

60

Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 1.7.2008 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument41818.html Rada: Reklama na hybridní Toyotu Auris byla klamavá. In: Ekolist.cz: životní prostředí, příroda, ekologie, klima, biodiverzita, energetika, krajina, doprava i cestování [online]. 21.6.2011 [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rada-reklama-na-hybridni-toyotuauris-byla-klamava Reklama DTestu byla v rozporu s etickým kodexem. Síla webu [online]. 12.11.2013 [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://blog.silawebu.cz/2013/11/reklamadtestu-v-rozporu-s-etickym-kodexem.html „Slevy“ se některým obchodníkům prodražily. Česká obchodní inspekce [online]. 27.11.2013 [cit. 2013-12-06]. Dostupné z: http://www.coi.cz/slevy-senekterym-obchodnikum-prodrazily-nc927/ Stručný popis nejdůležitějších právních předpisů EU na ochranu spotřebitele v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu. In: Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 30.3.2010 [cit. 2013-12-07]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument6730.html

Přílohy

61

Přílohy


62

A Rozhodnutí RPR v případě dTest ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 002/2013/STÍŽ Zadavatel: Občanské sdružení spotřebitelů TEST, Černomořská 419/10, Praha 10 Stěžovatel: České sdružení pro značkové výrobky, Těšnov 5, 110 00 Praha 1 Médium: ostatní (DM) Stížnost: Podle stěžovatele tato kampaň, zaměřená na spotřebitelskou veřejnost (konkrétní fyzické osoby), má za cíl získat roční předplatitele časopisu dTest a je doprovázena sloganem / reklamním tvrzením „V krizi šetří každý. Nedovolte, aby šetřili na vás“ a „3 hlavní důvody, proč si předplatit časopis dTest“ Stěžovatel je toho názoru, že kampaň vyvolává u příjemců dopisu strach z ekonomické krize, která údajně přijde. Zároveň u nich vyvolává dojem, že takový sled událostí mohou odvrátit tím, že si předplatí zmíněný časopis. Dopis směřovaný potenciálním předplatitelům časopisu dTest dále uvádí tvrzení, že jsou jediným subjektem v České republice, který provádí nezávislé testy produktů. Takové tvrzení stěžovatel rozporuje skutečností, že sdružení TEST i samotný časopis dTest nejsou v ČR jediným subjektem, nezávislé testy provádí i další instituty. Dále stěžovatel akcentuje skutečnost, že časopis dTest nezmiňuje žádný odkaz na metodologii prováděných testů, danou ať již národní legislativou nebo mezinárodními standardy. U běžného spotřebitele obsah takto formulovaného dopisu navozuje dojem, že testy prováděné sdružením TEST jsou nezávislé, objektivní a věrohodné, což jsou tvrzení, která se nezakládají na pravdě. Sdružení TEST ve své kampani rovněž vyjadřuje názor, že levnější a neznačkové výrobky jsou většinou lepší a pro spotřebitele výhodnější. Takto se dopouští neobjektivního zobecňování, předjímá výsledky dalších testů i do budoucna a především ovlivňuje názor spotřebitelů i na výrobky a kategorie výrobků, které časopis dTest netestoval. Vytváří tak zavádějící a zobecňující názor, který se nezakládá ani na pravdě, ani na faktech. Doprovodné srovnávání, včetně grafického vyobrazení značkových a neznačkových výrobků, je v této souvislosti dle stěžovatele obecně zaměřeno proti značkovým výrobkům paušalizujícím způsobem, který pouze akcentuje jejich vyšší cenu, aniž by však o metodách testování a jejich aplikaci bylo uvedeno jakékoli upřesnění. Rozhodnutí: Odůvodnění:

stížnosti se vyhovuje – reklama je v rozporu s etickým Kodexem


63

Členové nezávislé Arbitrážní komise se seznámili s obsahem stížnosti, s vizuálem předmětné reklamy a se stanoviskem zadavatele. Ten ve svém vyjádření mj. uvádí, že Občanské sdružení spotřebitelů TEST není podnikatelem. Časopis dTest vydává na nevýdělečném principu. Informace, které byly v dopise obsaženy, se staly dle zadavatele určitým výtahem z redakčního obsahu časopisu dTest, přičemž Občanské sdružení spotřebitelů TEST je sdružením spotřebitelů založeným k ochraně práv spotřebitelů a jako takové je oprávněno šířit informace jak v časopise či jiných médiích, tak v dopisech čtenářům a spotřebitelům. Zadavatel současně odmítá, že by tvrzení o další vlně ekonomické krize bylo nepravdivé, a v tomto ohledu neshledává žádný rozpor s Kodexem RPR. Současně tvrdí, že je doložitelně jediným subjektem v České republice, který provádí a uveřejňuje nezávislé laboratorní testy výrobků a služeb v tak velkém rozsahu co do počtu i škály a po tak dlouhou dobu. Nezávislost je dle něj zároveň dána tím, ze sdružení jako vydavatel časopisu a současně spotřebitelská organizace dodržuje přísná pravidla stanovená mezinárodní organizací International Consumer Research & Testing (ICRT), včetně pravidel financování. Dále zadavatel upozorňuje na skutečnost, že z obsahu dopisu, který sdružení zaslalo čtenářům, nelze logicky dovodit, že by jiné subjekty nemohly či neprováděly metodologicky objektivní a věrohodné testování. Časopis s tímto specializovaným obsahem a současně širokým záběrem druhů testovaného zboží a služeb, tradicí a počtem uskutečněných testů je dle zadavatele opravdu jediný. K metodice testování doplňujeme, že časopis dTest u každého testu uveřejňuje, jak byl prováděn, zpravidla v tištěném vydání a vždy na webových stránkách sdružení. Zadavatel dále odmítá, že by se dopouštěl obecného tvrzení o tom, že značkové výrobky jsou vždy dražší a že dražší výrobek není lepší než levnější konkurence. V závěru stanoviska zadavatel uvádí, že Občanské sdružení spotřebitelů TEST neútočilo na žádný konkrétní výrobek, inzerenta nebo soutěžitele. Pokud jde o přetisk redakčního obsahu na druhé straně dopisu, jde o doslovný přetisk části redakčního obsahu, který časopis uveřejnil. Jak ale zadavatel ve stanovisku uvedl, rozesílání dopisů s tímto obsahem již neprobíhá, neboť akce s tím spojená skončila. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a argumenty je zadavatel toho názoru, že předmětná kampaň, která je předmětem stížností, neporušuje žádné ustanovení „Kodexu reklamy“. Členové nezávislé Arbitrážní komise při svém posuzování stížnosti i stanoviska samotného zadavatele v úvodu velmi obšírně diskutovali otázku, zda jde o reklamu ve smyslu definice Kodexu reklamy. Všichni členové AK se shodli v tom, že jde o komerční komunikaci, která spadá do kompetence Rady pro reklamu. AK nezpochybňuje smysl fungování organizace zadavatele, pouze doporučuje vyvarovat se takových tvrzení, která je možné vnímat jako neobjektivní a která mohou poškozovat zájmy jiných subjektů. První stranu dokumentu, který je předmětem stížnosti, lze posuzovat za obsahově přijatelný promo-materiál, strana č. 2. je však ve světle informací z první stránky nadbytečná a z hlediska tvrzení tam obsažených i problematická. Většina členů AK se shodla na problematičnosti zejména v použité argumentaci. Nejsou uvedeny žádné důvody, ze kterých by bylo možné


64

dovodit objektivnost (pravdivost) tvrzení, která zadavatel v materiálu uvedl. To může vést k matení spotřebitele, a v tomto ohledu se většina členů AK shodla na neetičnosti této kampaně. Členové AK vzali zároveň s uspokojením na vědomí informaci zadavatele o tom, že distribuce předmětné komunikace byla zastavena. V Praze dne 12. března 2013


65

B Rozhodnutí RPR v případě AAA Auto ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 014/2011/STÍŽ Zadavatel:

AAA Auto a.s., Husovo nám. 14, 253 01 Hostivice Mgr. Lenka Zajíčková, Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1 Stěžovatel: soukromá osoba Médium: internet Stížnost: Inzerce AAA Auto na inzertním serveru www.sauto.cz a jiných podobných inzertních serverech. Na daném serveru inzeruje výše uvedená společnost automobily za leasingové ceny. Při vyhledávání automobilu na daném serveru se zobrazují krátké náhledy automobilů, kdy jdou inzeráty zobrazeny vzestupně od nejnižší ceny po nejvyšší. Výše uvedená společnost má na rozdíl od ostatních inzerentů uvedeny ceny při leasingu nebo úvěru. Při rozkliknutí inzerátu výše uvedené společnosti se přitom objeví detail, kde je zobrazena "cena bez slevy" a "cena se slevou". To že pro danou slevu musí potencionální zájemce využít úvěru nebo leasingu od některých partnerů výše zmiňované společnosti se dozví až po detailním prozkoumání akčních nabídek, které nejsou ihned zjevně jasné. Potenciální kupce automobilu, který je limitován určitou cenou je tak zahlcen inzeráty na dražší automobily. Je to nefér jak vůči kupcům, tak i vůči poctivým inzerentům. Stěžovatel se domnívá, že tak dochází k porušování zásady čestného soutěžení konkurentů. Ostatní konkurenty tak výše zmiňovaná společnost diskredituje. Rozhodnutí: stížnosti se vyhovuje – reklama je neetická Odůvodnění: Členové nezávislé Arbitrážní komise Rady pro reklamu se seznámili s obsahem stížnosti, s vizuálem předmětné reklamy (internetová aplikace) a se stanoviskem zadavatele. Ten ve svém vyjádření mj. uvádí, že tento způsob inzerce jakož i jeho cenová politika jsou nastaveny zcela transparentním způsobem tak, že cena, která je na inzertním serveru prezentována, je cenou skutečnou, odpovídající cenové evidenci a pro zákazníky- potenciální kupující- cenou reálně poskytovanou. Zadavatel dále prohlašuje, že zaujímá vedoucí postavení mezi prodejci na trhu s ojetými vozidly a nabízí svým zákazníkům široké spektrum služeb a garancí, které s koupí vozu souvisejí. Jednou z těchto služeb je také zajištění financování vozidla formou úvěru či leasingu, kdy zadavatel spolupracuje s řadou společností, které tyto finanční služby poskytují. Oproti řadě konkurentů označuje zadavatel tuto flexibilitu za velmi výhodnou. Velké procento zákazníků zadavatele těchto služeb využívá (téměř polovina). Především (nikoliv však samozřejmě výlučně) na tyto zákazníky je pak inzerce cílena a z tohoto důvodu je cena vozu uváděna právě tímto způsobem. Podle zadavatele jde o běžnou obchodní praxi autobazarů, které jsou schopné financování kou-


66

pě vozu zákazníkům nabídnout a zprostředkovat. Hodnota produktů jiných inzerentů není – podle zadavatele- předmětnou inzercí nijak snižována. Zadavatel závěrem shrnuje, že stížnost není důvodná, předmětná inzerce neporušuje zásady čestného jednání konkurentů a nesnižuje žádným způsobem hodnotu produktu jiných inzerentů. S přihlédnutím k obsahu stížnosti, použitým formulacím a způsobu vyjadřování stěžovatele se zadavatel důvodně domnívá, že nejde o autentický podnět stěžovatele – soukromé osoby, ale o snahu konkurence o poškození zadavatele. Cena, která je v reklamě uvedena, je – podle zadavatele- cenou skutečně dosažitelnou a reálnou. V žádném případě pak nejde o cenu nižší, než by byla cena skutečná. Z výše uvedených důvodů zadavatel navrhuje, aby Rada pro reklamu vydala rozhodnutí, že předmětná reklamní aktivita není v rozporu s Kodexem reklamy. Členové Arbitrážní komise se po seznámení se s informacemi uvedenými na inzertním serveru zadavatele rozhodli pro cestu kontrolního telefonátu do callcentra zadavatele. Rozhovor s operátorkou potvrdil informace, které uvedl stěžovatel ve svém podání. Podle výsledku rozhovoru slouží cena skutečně jako teaser. Jde o cenu virtuální a pro spotřebitele, který nechce využít některý z finančních nástrojů úvěrové, či leasingové společnosti, je tato cena nedostupná. Z pohledu zákazníka jde tedy o zavádějící informaci a v této komerční komunikaci o informaci zmateční. Členové Arbitrážní komise se odvolávají na ustanovení článku 2.1 (Cenová srovnání) v Kapitole III (ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA REKLAMU) Kodexu reklamy, které mj. stanoví, že informace o ceně, obsažená v reklamě, anebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti a že v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací anebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť. Přesto, že zvolený způsob komunikace není u nabízených společností a produktů výjimečný, je nutné ze strany Rady pro reklamu označit rizika takového postupu pro spotřebitele. Podstatou je nabídka cenové hladiny, která ovšem platí pouze při použití specifického produktu, např. leasingové, či úvěru. Využití tohoto produktu si ovšem vyžaduje další náklady, které však součástí cenové nabídky nejsou. V tomto konkrétním případě jde v podstatě o základ pro výpočet leasingových splátek. Informace o dalších krocích k dosažení nabízené cenové hladiny nejsou v předmětné komunikaci (na rozdíl od některých soutěžitelů) uvedeny ani jako odkaz. Spotřebitel se sice potřebné údaje dozví během návštěvy prodejce, to je však již spojeno s další aktivitou ze strany spotřebitele. Není dostatečně zřejmé, že nejde o generickou, ale o specifickou reklamu, která nabízenou cenu (cenový základ) podmiňuje dalšími podmínkami. V situaci, kdy je tato metoda používána více soutěžiteli je nutné stanovisko RPR publikovat tak, aby bylo k dispozici i dalším subjektům v tomto odvětví. Většinově byla tato reklama prohlášena za neetickou, odporující Kodexu reklamy RPR. Stížnosti se vyhovuje. V Praze dne 19. dubna 2011


C Rozbor případu AAA Auto provedený časopisem dTest

67


68


69


70

D Zpráva ČOI o provedených kontrolách na pobočkách AAA Auto


71


72


73

E Rozhodnutí RPR v případě Toyota ROZHODNUTÍ ARBITRÁŽNÍ KOMISE RPR Čj. 022/2011/STÍŽ Zadavatel: TOYOTA MOTOR CZECH, spol. s r.o., Bavorská 2662/1, 155 00 Praha Stěžovatel: soukromá osoba Médium: tisk Stížnost: Reklama propaguje vůz AURIS s pohonem Hybrid Synergy Drive. Součástí textu je i tvrzení „modelová řada Auris již od 289 900 Kč“. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že podle ceníku začínají ceny hybridních vozů na částce 549 000 Kč. Částka uvedená v tiskové reklamě se podle jeho názoru týká „obyčejné nehybridní“ řady tohoto vozu. Rozhodnutí: stížnosti se vyhovuje – reklama je neetická Odůvodnění: Členové nezávislé Arbitrážní komise se seznámili s obsahem stížnosti, s vizuálem předmětné reklamy (print) a se stanoviskem zadavatele. Ten ve svém vyjádření mj. konstatuje, že jeho záměrem v žádném případě nebylo mást potenciální zákazníky. Zadavatel se vždy snažil o co nejkorektnější a nejsrozumitelnější komunikaci. Důkazem toho je, že za pouhých 18 let existence společnosti zadavatele jde o první případ, kdy zadavatel obdržel stížnost prostřednictvím Rady pro reklamu. Pokud jde o předmětnou inzerci, zadavatel pouze využil na trhu běžné praxe, tedy formulace ceny „již od“. Konkrétně „modelová řada Auris již od“. Auris HSD (Hybrid Synergy Drive) je pak jedním z derivátů této modelové řady. Zadavatel poskytl Radě pro reklamu příklady inzerce, kterou používají konkurenční společnosti a ve kterých – podle názoru zadavatele- dochází ke komunikaci určitého benefitu / znaku, přičemž daný benefit součástí základní ceny není. Zadavatel zdůrazňuje, že přiložený inzertní materiál není předmětem jeho stížnosti a že tyto dokumenty předkládá pouze pro referenci. Zadavatel závěrem zdůrazňuje, že jeho cílem nebylo klamání zákazníka. Pokud by tomu tak bylo, považoval by to zadavatel jako krok proti vlastním zájmům, přičemž jediným efektem by byl odliv zákazníků. To jistě nebylo zadavatelovým záměrem. Podnět Rady pro reklamu určitě přiměl zadavatele se více zabývat tím, jak může být jeho reklamní sdělení vnímáno koncovým zákazníkem, tak aby se do budoucna podobným stížnostem pokud možno vyhnul. Členové nezávislé Arbitrážní komise se s názorem stěžovatele většinově ztotožnili a označili reklamu za klamavou. Ve smyslu ustanovení článku 3.1 (Pravdivost reklamy) Kapitoly II (Všeobecné zásady reklamní praxe) Kodexu reklamy, který stanoví, že klamavým údajem je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl, se Arbitrážní


74

komise shodla v názoru, že průměrný konzument (čtenář) si údaj o ceně může spojit s dominantními údaji, které se týkají vlastností hybridního modelu. Členové Arbitrážní komise nicméně ocenili věcnou podobu vyjádření zadavatele (včetně přiložené dokumentace). Je patrné, že zadavatel je ochoten respektovat zásady samoregulace v reklamě tak, jak se je snaží Rada pro reklamu prosazovat a že je schopen vnímat nález Arbitrážní komise jako expertní stanovisko, které může marketingovou komunikaci zadavatele zlepšit. Protest: ve smyslu článku 12 Jednacího řádu RPR může zadavatel, resp. reklamní agentura ve lhůtě 7 dnů od doručení rozhodnutí podat prostřednictvím sekretariátu RPR protest, kterým se bude zabývat Arbitrážní komise na svém příštím zasedání. V Praze dne 30. května 2011

Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání

Recommend Documents