obsah, forma a smysl texty a gramatika případného uživatele samozřejmě v první řadě zajímá, co všechno zde najde, kde má začít, kudy se ubírat dál a jaký to celé má smysl? nejprve odpověď na otázku po uspořádání. v tomto projektu předkládám soubor zhruba čtyřiceti textů, buď vyprávěcích (kupříkladu dopisy) nebo konverzačních (monology či dialogy). u většiny z nich najdete ještě minimálně jeden text doprovodný (tzv spin-offs) a několik cvičení vztahujících se k oběma těmto textům. ke každému základnímu textu přikládám klíčová slova a slovník těžších slov a obratů. celý soubor materiálů je rozdělen do tří fází podle obtížnosti. fáze jedna: michael & mary / lisa's story / grammar první z nich je určena pro nejméně pokročilé studenty. patří sem dopisy Američanky Lisy, jimž předchází vyprávění jejích přátel Michaela a Mary. jedná se o nejjednodušší texty této sbírky, jsem přesvědčen, že při správně pojatém vysvětlování je lze použít i pro velmi málo pokročilé studenty, i když pro úplné začátečníky určitě ne. probírání těchto článků by se mělo prolínat s vysvětlováním základní gramatiky. tu najdete zvlášť. cílem je, aby se téměř vše, na co narazíte při vysvětlování gramatiky dříve nebo později vyskytlo i v probíraných článcích a zdůraznilo tak užitečnost a použitelnost těchto jevů. ke gramatickým vysvětlivkám přikládám překladová cvičení založená na krátkých větách a obratech s relativně malou slovní zásobou. tyto věty by studenti měli opakovaně drilovat, aby si v nich obsažené gramatické jevy zažili. nad slovíčky nemusí příliš přemýšlet, jelikož slovní zásoba je v těchto větách cíleně omezená.
v druhé a třetí fázi se předpokládá, že studenti již mají základní gramatiku pasívně zvládnutou (i když se vytrvale tváří, že ne) a že tedy není nutné ji nadále obsáhle vysvětlovat. namísto toho přichází doba, kdy by
ji měli sami spontánně začít používat, a to aspoň její rudimentární součásti (otázky, modální slovesa, předčasy a průběhové tvary). vysvětlovat by se měly již jen jevy, na které se narazí v probíraných textech. ty najdete popsané v sekci point-out. fáze dva: harry's intro / brian's intro / lisa dialogs stejně jako v třetí fázi i v druhé najdete dva druhy textů. obojí jsou tzv prequels k textům na které narazíte později, tedy uvedení do situace před započetím děje. příběh Briana a jeho bratra Tima je vyprávění v ich formě z pohledu Briana zatímco úvod k textu Harry meets Sally probíhá ve formě dialogů hlavních hrdinů s okrajovými postavami. Brianův příběh je k nalezení na internetu pod názvem The Flying O'Briens. Harry meets Sally je silně upravený scénář známého násládlého filmu.
fáze dva: harry and sally / brian's story / lisa's letters fáze třetí byla původně fáze první a jediná. poté co jsem dokončil editaci prvních textů, uvědomil jsem si, že pro méně pokročilé studenty je v nich až příliš mnoho nových poznatků. proto jsem sepsal jejich prequels. po důkladném posouzení prequels jsem došel k závěru, že nebude od věci sestoupit ještě o stupínek níž a sepsat ještě jednodušší texty, tedy Lisiny dopisy a další texty točící se kolem jejího pobytu v Česku. jednodušší texty už by podle mě ztrácely smysl, protože by nepřinášely studentům vůbec nic nového.
testy přikládám soubor testů (psych-outs), které jsem sestavil v průběhu posledních let, a které se mi velmi osvědčily a stále osvědčují. používám je mimo jiné jako výplně mezi vysvětlením nového textu, jeho čtením a převyprávěním studenty. testy obsahují gramatiku, která se víceméně stále opakuje (slovní zásoba je cíleně omezená, aby se studenti mohli soustředit právě na gramatiku). to se může v první fázi hodit k jejímu vysvětlení (jako součást ucelenějšího příběhu si ji studenti snáze zapamatují), a později k jejímu zažití (pokud se i v desátém testu v řadě objeví spojení keep+ing tvar nebo so that tak si na něj zvyknou všichni studenti, kteří si na něj zvyknout můžou, se zbytkem stejně nehnete)
vytučněné jsou pasáže, na které by se studenti měli mimořádně soustředit, podtržená pak slovíčka, jež by se měla vysvětlit ještě před testem samotným. mnohé z těchto testů jako souvislé texty neobstojí, stránka papíru jim příliš milé zrcadlo nenastaví. spojení mezi jednotlivými větami bývají poměrně nepřirozená, samotný příběh nulový, banální nebo nepravděpodobný. to ale v kontextu hodiny a v šrumci simultánního tlumočení vůbec nevadí. ideální způsob práce s těmito texty je popsán v delším vysvětlujícím textu v jiném souboru, zde jen krátce: na začátku hodiny si jakoby mimoděk vybavíte příhodu, která se stala vám nebo vašemu známému nebo jste ji zahlédli v televizních zprávách , případně si vzpomenete na film či knížku jež jste právě četli nebo viděli ok, hi everyone. how is everyone today? good? that's nice to hear. you know, I was on the way over here this morning when I saw this guy with a dog who... (I watched the news the other day and they talked about this village where people claim to see ghosts ... do you like my T-shirt? I do. You know how I got it?...)
v průběhu tohoto vysvětlování se budete snažit použít co nejvíc z gramatiky obsažené v testu a určitě projít všechna neznámá slovíčka. pokud vám studenti příběh odkývají, přejdete po něm k zcela jiné aktivitě. po nějaké době (dvaceti minutách?) pak na studenty vlítnete s testem (podorbnosti postupu jinde). po hodině jim pak české věty rozdáte nebo rozešlete e-mailem a další hodinu si je společně projdete společně (to že studenti si věty mezi sebou společně překládají na začátku hodiny a vy mezi nimi chodíte a radíte se mi velmi osvědčilo jako způsob jak nenásilně rozjet hodinu)
námitky zcela nelogicky k tomuto textu ještě připíchnu odpověď na možná nejčastější výtky a námitky, jež vůči němu budou nejspíš vzneseny v případě že si jej někdo skutečně projde. proč v některých textech nejsou velká písmena na začátcích vět ani u jmen? nevím. asi se mi text bez velkých písmen líbí víc. (proto také asi nemám rád psanou němčinu). pokud vás to irituje, je mi líto, ale stejně myslím že pohoršeně tsk-
tskovat nad takovouto banalitou je hnidopišství. mind the big picture. snad nejčastějším slovíčkem je hang out, to se tady píše pořád jenom o bezcílném vysedávání? nepíše, ale pravda je, že hang out je zde skutečně mimořádně frekventovaným slůvkem. zjistil jsem to až po dokončení projektu a trochu mi zatrnulo. vzápětí jsem si ale uvědomil, že bych na téhle věci vlastně nic neměnil. většina současných učebnic pojednává o seriózních tématech jako kariérním postupu nebo závažných problémech tohoto světa a tyto texty mohou sloužit jako potřebný counterbalance. jak mám poznat, že to vede k nějakým výsledkům? je to takové jakési zmatené zmatený je jazyk jako koncept. nejde jej spoutat a obehnat drátem lekcí a výukových jednotek, ač se o to autoři učebnic snaží sebevíc. až bude student muset promluvit anglicky, nebude mít čas si v hlavě procházet jednotlivé lekce, bude muset mít všechny potřebné znalosti na špičce jazyka. tam se dostanou neustálým omíláním v každé vyučovací hodině. u tohoto typu výuky se výsledky opravdu dostavují později, zato jsou ale skutečné a trvalé. je pravda, že studenti zažívají pocity naprosté frustrace, zpočátku proto, že musí zvládnout hodně věcí najednou a později proto, že si nevšímnou plíživého leč podstatného pokroku, kterého dosáhli. to proto, že se neustále musí soustředit na nové a nové problémové oblasti. no a co s tím vším mám vlastně dělat? pokud se opravdu musíte ptát, pak nemá smysl něco vysvětlovat. předpokládám tedy, že nemusíte. tyto materiály jsou určeny pro učitele, kteří se nebojí zkoušet nové věci a pro učitele, kteří tuší že právě pomocí takovýchto textů a postupů by se angličtina měla učit a zatím se jim třeba nepodařilo najít odpovídající materiály. pracovat se s těmito články a cvičeními dá mnoha různými způsoby takto vypadá moje ideální hodina (dvouhodinovka) na začátek si studenti mezi sebou porovnají své překlady českých vět z testu, který se poprvé objevil minulou hodinu (tehdy ve formě simultánního překladu) a který jsem jim následně rozdal či poslal poštou (tedy jeho českou verzi). tato
činnost se postará o klidné vplynutí do hodiny, nechám na ni studentům pět až deset minut, každému stolu (nebo skupině) určím jiné místo v posloupnosti vět odkud mají začít, aby neříkali všichni totéž a nečekali až co řeknou ti u vedlejšího stolu. pak je přeruším a jakoby mimochodem se zmíním o něčem co se mi stalo, čeho jsem byl svědkem či co jsem shlédnul v televizi či četl v knize (podle toho který z psych-out testů jsem si připravil). vyprávění musí působit spontánně, jako by mě právě napadlo a působím jako bych se k němu už nikdy nehodlal vrátit pak si studenti mezi sebou ve dvojicích až trojicích povypráví o nějakém starším textu (metodou interview nebo střídání po pár větách nebo jakkoli mi to zrovna přijde nejlepší) a pokud mám následně vyprávět x-tý díl delšího příběhu tak si vybaví díl či díly předcházející pak přednesu úvod k novému textu jež má tuto hodinu premiéru. snažím se udržet si pozornost studentů, minutu či dvě to jde samo, posléze je ale nutné občas přikročit k různým intonačním zvratům, dramatickým pomlkám a rétorickým dotazům aby studenti neochabovali. pak už ráz na ráz: test na vyprávění z úvodu hodiny (po pěti až šesti větách) prokládaný čtením nového (právě vysvětleného) článku (každý ze dvou až tří úseků je následován buď inquiry nebo recount, podle toho jak dobře jsou studenti již s článkem obeznámeni: pokud ještě moc ne, pak se ptám a nechávám je odpovídat, pokud už dost pak si mohou právě pronesený text rekapitulovat mezi sebou) zbytek hodiny improvizuju. žádná aktivita nesmí trvat moc dlouho, nesmím moc dlouho sám mluvit, moc dlouho něco vysvětlovat, moc dlouho testovat, jedině studenti snad mohou mluvit mezi sebou donekonečna, za předpokladu že je to evidentně baví. takže imperativ je jasný: prokládat a překvapovat.