Literární dílo = forma + obsah
1. Základní žánry, části textu Z formálního hlediska rozlišujeme poezii, prózu a drama. Nebereme ohled na obsah díla, ale na to, z jakých prvků a jakým způsobem je dílo uspořádáno.
a) poezie Struktura poezie: Základní jednotkou je verš (jeden řádek)
skupina veršů tvoří
strofu
jednotlivé strofy tvoří báseň
uspořádáním básní vzniká básnická sbírka
b) próza Struktura prózy : Základní jednotkou je
řádek
Řádky vytvářejí
odstavec
Odstavce tvoří
strany
Strany tvoří
kapitoly
Kapitoly tvoří
prózu
c) drama
Struktura dramatu Základní jednotkou je obraz – skládá se z jednotlivých výstupů postav, jejich monologů nebo dialogů Skupina obrazů tvoří
jednání (akt)
Skupinou jednání je
hra
2. Rýmové a rytmické prostředky Typy českého verše Vznikají střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši. Toto střídání vytváří rytmus poezie. Daktyl
- přízvučná + nepřízvučná + nepřízvučná
Trochej
- přízvučná + nepřízvučná
Jamb
- nepřízvučná + přízvučná
Typy rýmů Rým – zvuková shoda na konci veršů, v češtině obvykle od slabiky po půl verše. Střídavý
ABAB
Šla žitím matka má, jak kajícnice smutná, den její neměl vůně, barev, květu, jasu, plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, bez osvěžení trhala ze stromu času. (Otokar Březina)
Sdružený
AABB
Naše životy jsou truchlivé jak pláč jednou k večeru šel z herny mladý hráč venku sněžilo nad monstrancemi barů vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru, (Vítězslav Nezval – Edison) Obkročný
ABBA
Noc byla tenkrát bezmála a Úpa byla rozvodněna. Volal jsem do tmy jejich jména, dvě krásná jména, zoufalá. (Jaroslav Seifert – Píseň o Viktorce) Přerývaný
ABCA nebo ABCB nebo ….
Ty lásko, pozdravena buď, buď věčná, skutečností jestli jsi a jsi-li snem, jen neprobuď mé oči, i když den je bílý. (Jaroslav Seifert – upraveno) Zvukový rým Chtěl bych tě tu mít, ó má drahá, oh my sweet. Grafický rým Na anglické lady nenašli jsme vady Absolutní rým Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny
3. Slovní zásoba Slovní zásoba jazyka (250 000 slov) je tvořena spisovnými a nespisovnými slovy. Nejde o stálý příznak slov, pojetí spisovnosti se časově mění. Za spisovné je považováno slovo, které prošlo kodifikací (Popis jaz. jevu – jazyková norma – zveřejnění v kodifikační příručce). Spisovná i nespisovná slovní zásoba však není jednolitá a dále se dělí na různé vrstvy.
Vrstvy slovní zásoby Vedle slov stylově neutrálních, tedy takových, která lze použít ve všech komunikačních situacích, existují i slova se specifickým stylovým příznakem. Tato slova lze použít pouze v některých situacích. Např. stylově neutrální uvidět má příznaková synonyma zočit, uzřít, zmerčit, zkouknout, číhnout, kóknót, … Rozlišujeme různé vrstvy stylových příznaků: a) Slova vymezená místně 1. Dialektismy (slova nářeční) 2. Obecně česká slova
b) Slova vymezená sociálně 1. Slangová slova 2. Profesionalismy 3. Argotická slova
c) Slova vymezená časově 1. Archaismy – slova zastaralá, která už mají modernější ekvivalent (např. lučba – chemie) 2. Historismy – slova pojmenovávající dnes už neužívanou věc nebo jev (cimbuří, šišák,…) 3. Neologismy – nově vytvořená slova
d) Expresivní slova 1. Hanlivá slova 2. Familiární slova 3. Eufemismy - slova, která zmírňují význam popisované skutečnosti, často souvisí s představou smrti (zesnul, spí věčný sen-zemřel) 4. Vulgarismy – hrubá, nevhodná slova, která se tolerují jen v umělecké literatuře, zejména v řeči postav, nebo ve vypjatých emocionálních situacích.
4. Slovo a význam slovo
realita
význam
Realita existuje nezávisle na jednotlivém člověku. Význam se utváří lidským myšlením. Slovo je realizace významu v jazyce pomocí hlásek nebo písmen. Ideální situace nastává, když tento trojúhelník funguje tak, že realita je pojmenována jediným slovem, které odpovídá svým významem odrazu reality v lidském myšlení. V češtině však tento případ existuje spíše výjimečně. Mluvíme pak o jednovýznamových slovech. Například všechny odborné termíny by v ideálním případě měly být jednovýznamové.
Výjimky: A. Polysémie (vícevýznamová slova) Slovo
…………………….. význam 1 ……………………... …………………….. význam N , kdy N > 1
Vícevýznamová slova vznikla přenesením původního významu na další objekty reality. Obvykle na základě určité podobnosti. Správný význam slova tak pochopíme až z kontextu. (oko – pův. význam je čidlo zraku, přenesením např. oko na polévce, oko na punčoše, horské oko, …) Druhy přenesení původního významu: 1. matafora 2. metonymie 3. synekdocha Specifickým druhem polysémie je homonymie. Jde o stejná slova s různým významem, které však nevnikly přenesením původního významu, ale zcela odlišným způsobem. Např.
kolej – původní význam staročeského slova je stopa po kole. Z latinského college vzniká kolej jako ubytovna univerzitních studentů. (travička, raketa – z fr. a němčiny, topit, role, jeřáb) B. Synonymie Význam …………………………… slovo 1 …………………………… …………………………… slovo N
N>1
Jde tedy o různá slova nebo skupiny slov se stejným nebo podobným významem.Obvykle jde o dvojici slov, ale u některých významů je synonym celá řada. Synonyma tak mohou vytvářet synonymní pole. (např. budova, stavba, barák, stavení, obydlí, barabizna, vila, dům, chatrč, chajda, chýše, usedlost, chalupa, …) Ne všechna synonyma lze používat vždy. Synonyma ………………………….. úplná ………………………….. částečná
(pěkný – hezký) (běžet závod – utíkat)
C. Vztah slovo – realita Vztahu mezi slovem a realitou, kterou pojmenovává říkáme denotace. Obvykle jde o existující realitu, ale můžeme pojmenovávat i realitu fiktivní (vodník, víla,…) K hlavnímu významu slova (denotaci) lze někdy přiřadit i vedlejší význam – konotace. (např. klouček – hl. význam je malý kluk, vedl. Význam mu přiřazuje kladný citový vztah)
D. Vztah realita – slovo Vztah mezi realitou a slovem, které ji pojmenovává nemá žádnou přímou souvislost s výjimkou zvukomalebných citoslovcí. Ale i zde existují rozdíly: fr. cocorico, rus. kukuruku, čes. kykyryký. Pokud máme existující realitu, pro kterou nemáme pojmenování, vytváříme nové pojmenování – neologismus. V současnosti např. pojmenovávání nových hvězd ve vesmíru.
E. Antonyma (opozita) Jde o slova s opačným významem. Většina slov k sobě žádné antonymum nemá. Antonyma ……………………. Lexikální ( mír – válka, pravda – lež, …) ……………………. Slovotvorná ( s předponami ne-, proti-, ni-, a-, i-, …) Zvláštním typem využití antonymie je ironie.
Přenášení významu v literárních dílech, tropy 1. Přirovnání
Přirovnáváme jednu realitu k jiné na základě určité podobnosti. Bílý jako sníh, jako stěna, jako oblaka. Silný jako dub, buk, jako Schwarzenegger, jako silnice. 2. Metafora
Pojmenování reality pomocí výrazu, který původně označuje jinou skutečnost, která je této nové realitě něčím podobná. Mandle v krku – tvar podobný semenu mandloně. Může také vznikat z přirovnání – krém bílý jako sníh – sněhový krém. (stolička (zub), kokos (hlava), klínové písmo větví, …) 3. Metonymie
Podobně jako u metafory jde o přenesení jednoho pojmenování na jinou skutečnost. Obě reality jsou spojeny nikoliv podobností, ale logickou souvislostí. Oblékla si norka – kožich z kožešiny norků. Vypařilo se mi to z mozku. 4. Synekdocha
Nahrazení celku jeho částí. (To je ale hlava, Zdolali vrchol Řípu, Stalo se to před několika léty) 5. Personifikace (zosobnění)
Přenos pojmenování lidských vlastností na neživé věci a abstraktní pojmy (Světlo boxuje s noční můrou, Nač se měsíčku usmíváš?, Plakaly šlehačkové dorty, …) 6. Hyperbola (nadsázka) – už jsem ti to řekl milionkrát 7. Elipsa (výpustek) – vynechání slova, které si můžeme domyslet Pane, vy na levou kulháte, Všechny mu z hlavy vypadaly a teď je jak skin). 8. Ironie – posun významu, kdy původně kladný význam dostává pejorativní smysl. (To je ale hlava – ve významu To je ale hlupák) 9. Básnický přívlastek (epiteton) – stříbropěnná Vltava
5. Autor – vypravěč - postava Je nutno přísně rozlišovat mezi jednotlivými pojmy. Autor text napsal, vypravěč ho v tomto textu vypravuje, postava v něm vystupuje, případně promlouvá.
Typ vypravěče 1. Ich – forma Vypravěč je v 1. osobě jednotného čísla, přímý účastník děje. Zvyšuje autenticitu textu. Je nezbytný u deníkové a vzpomínkové literatury. 2. Er – forma Vypravěč je ve 3. osobě jednotného čísla. Nejčastější typ vypravěče u psaných textů. 2.1.
Pozorovatel děje
2.2. Vševědoucí pozorovatel Na rozdíl od pozorovatele děje ví, co si myslí jednotlivé postavy, na co vzpomínají, co je ovlivňuje,…
2.3. Účastník děje Popisuje děj jakoby nezúčastněně, ale současně je jednou z postav děje. Poměrně málo časté.
Typ řeči postav 1. 2. 3. 4.
Přímá řeč Nepřímá řeč Polopřímá řeč Nevlastní přímá řeč
