Kapitola 2 Obsah a forma o Vymezení šíře záběru o Barva o
Obsah a forma Hlavní smysl fotografie spočívá v potřebě seznámit diváka s
myšlenkami autora Způsob, jakým má být tento úkol splněn, se opírá o schopnost „přeložit“ tyto představy co nejúčinněji do „obrazové řeči snímků“ Fotograf proto hledá OBSAH a jemu odpovídající FORMU vyjádření Obsah a forma jsou kategorie, odrážející dvě vzájemně spjaté stránky každé skutečnosti, totiž souhrn částí, prvků, vlastností, procesů a vztahů vč. rozporů a pohybových tendencí dané věci, tj. OBSAH a… …způsob existence a vyjádření tohoto souhrnu, tj. FORMU Velcí fotografové ukázali, kolik poezie v sobě skrývá všední svět, jak obsah a formu propojit ve výrazný emotivně vypovídající celek
Josef Sudek odpověděl jednou na dotaz, jak vytvořil svá překrásná zátiší, zcela prostě: „Nejprve byl nepořádek, ten se začal postupně organizovat, a až jsem v tom něco uviděl, tak jsem udělal fotku.“
Obsahem této fotografie je informace o výstavní soutěži japan-chinů. Dispozice udělované rozhodčím vyjadřují její obrazovou formu.
Obsahem snímku je pohled na pobřeží. Forma („stavba“) fotografie konfrontuje dva světy – přírodní a destruktivní civilizační.
Obsahem fotografie jsou sedící postavy na pobřeží. Obrazové podání (konstrukce) snímku – či jinak řečeno forma – reprodukuje cizokrajně oblečené ženy, jejichž oděv zajímavě kontrastuje s přírodním prostředím.
Vymezení šíře záběru Fotograf nemá stejnou „svobodu“ jako malíř, který při své
práci prostě nenamaluje to, co se mu zdá přebytečné Při koncipování snímku nelze ovšem většinou přetvořit uspořádání v reálném světě, a proto je nutno hledat takové stanoviště, z něhož se rušivé prvky objeví na okraji, kde je lze snadno eliminovat zúžením šíře záběru Nejdůležitější rada pro komponování snímku je „jít tak blízko k fotografovaným objektům, jak jen to povaha námětu dovoluje“ Orientace na detail umožňuje velmi osobité způsoby vyjádření, dodá fotografii patřičnou „šťávu“ Ve stejné době, kdy volíme šíři záběru, rozhodujeme o orientaci snímku na výšku nebo na šířku dojdeme-li k přesvědčení, že náš snímek by si zasloužil zveřejnění, zvolme obě formy („zákonem schválnosti“ totiž je, že výtvarný redaktor vždy požaduje formát, který jsme nezvolili)
Toto je záběr tří skupin subjektů, který, jak jistě cítíte, by nemohl být pořízen jinak, než na šířku.
Tento snímek byste jistě nefotografovali jinak, než na výšku. Všimněte si nejenom nádherných stínů, ale i způsobu, jak byla využita kinetika pro dynamiku obrazu.
Tento snímek můžete kompozičně pojmout jak na výšku, tak na šířku.
Orientace na detail Co nejbližší přístup k fotografovanému objektu a
zejména „orientace na detail“ působí velmi emotivně, jak je vidět na následujícím snímku Kompoziční řešení s „méně prostorem“ před pohledem aktéra není na této fotografii na závadu Ořez fotografie musel být přizpůsoben tomu, aby snímek nezahrnoval nežádoucí objekty právě v jeho levé polovině; tady tedy jde o situaci „z nouze ctnost“ Navíc: prostorovost fotografie podporují i nezřetelně do obrazu vstupující osoby sedící v pozadí Nasvícení, i když bylo provedeno kompaktem, „se povedlo“; na fotografii nepůsobí ploše, ba naopak
Barva Barvu, kterou takříkajíc „vidíme“, není to, co zachytí
naše oko, je to výslednice nejrůznějších vlivů, podnětů, zkušeností…, na jejímž konci stojí náš mozek, který si s těmito barvami udělá, co bude chtít Proto např. vidíme z místnosti osvětlené umělým světlem v okně přírodu v přirozených barvách, pokud ale tento pohled vyfotografujeme, dostaneme buď žlutooranžový interiér a správné barvy v exteriéru, nebo modrý exteriér a přirozený interiér – anebo něco mezi tím Naše oko se však dokáže v této situaci adaptovat a proto vidí předměty tak, jak by si mozek přál Fotoaparáty naštěstí disponují systémem (jde o tzv. „nastavení bílé“), který dokáže „zpracovat“ barevnost tak, aby byla ve většině případů správná a ztotožnila se tak s naším smyslovým vnímáním
Modře zbarvená laguna „zasahuje“ do bílých barev lodí i jejich přístaviště – a mění je. „Náprava“, pokud by byla pro autora snímku žádoucí, by byla možná změnou „nastavení bílé“.
Barevnost snímku „do zlatova“ ovlivnil odraz světla od stěn objektu. Zde to není ani na závadu: příjemně nás to „vtahuje“do barev sluncem prosvícené dovolené.
Fotoapará Fotoaparát „trochu žluti“ luti“ z baldachýnů baldachýnů přece jen do tohoto sní snímku zachytil; pokud by nená nenásledoval hned po př předchozí edchozí fotografii „s tó tóny do oranž oranžova“ ova“, mož možná bychom si toho ani nepovš nepovšimli. Závada tohoto sní em jiné snímku spoč spočívá však v něč použit polarizač pozadí něčem jiném: protož protože nebyl použ polarizační filtr (podporuje barevnost), je pozadí více nekontrastní než by mohlo být. I když poznání, že zde „působí sobí vzduš vzdušná perspektiva“ perspektiva“, je nasnadě nasnadě – modravé modravého nekontrastní, než když: pozná nádechu pozadí stejně nezbavili. pozadí bychom se úplně plně stejně
Stěny nevykazují takovou barevnost pro světelný odraz, který by změnil tonalitu snímku.
Hledejme barvu! Ne vždy dokážeme ve fotografii aktivně využít barvu k tomu,
abychom motiv zdůraznili, protože ji „nehledáme“ důsledně! „Pátrejme“ proto po ní všude kolem sebe, když se chystáme komponovat; dosáhneme zvýšení působivosti našich snímků! Dále si připomeňme, že i v současné době barevné fotografie neztrácí černobílá fotografie na své vážnosti (zejm. v její street formě), která oproti barevně podanému obrazu dokáže dokonaleji vyzdvihnout a tak zdůraznit rozhodující, podstatný motiv (hlavní roli mohou hrát tvar, linie, textura) Využijme proto obou technologických směrů ve svých fotografických záměrech! Ale pozor: chceme-li vytvořit černobílou fotografii, vždy volme nejprve její barevné podání – a až v editoru ji převeďme do stupňů šedi; jinak nám „vypadnou“ jemné detaily snímku
Barevná teplota Číselně vyjadřuje barvu světelného
zdroje, který osvětluje subjekt Udává se v absolutní teplotě, používá se hodnota (ne stupně!) Kelvina (K) Barva (jinak řečeno teplota chromatičnosti světla) se posouvá do modrého tónu při vyšší teplotě barvy (nízkém čísle!) a do červeného tónu při snížení teploty barvy (vyšší číslo!)
Nastavení „vyvážení bílé“ v menu fotoaparátu Pentax K20D
Barevný kruh
Nastavte správnou chromatičnost světla! Vždy je nezbytné si uvědomovat, že v průběhu dne se mění
barevná teplota (chromatičnost) světla, vyjadřovaná zpravidla v Kelvinech
ranní snímek má modravý nádech, podvečerní je teple zbarvený polední hodiny jsou spíše „zakázány“ – „světlo nemá správnou barvu“ – a dále: absence stínů neumožňuje plastičnost obrazu! fotograf se proto vypravuje „na lov“ snímků spíše v brzkých ranních a podvečerních až večerních hodinách
až na výjimky – sluncem ostře osvětlená architektura fotografovaná v poledne „z boku“ ukáže na snímku vynikající plastický reliéf!
má-li fotograf v oblibě teplé zabarvení snímků, nastavuje barevnou teplotu světla na oblačno (cloudy – mraky)
V barevné fotografii není obecně nutné „pracovat“ s filtry;
případy jejich přiřazení před objektiv sledují vyvolání požadovaných efektů; na následujícím slajdu je několik poznámek k jejich použití
Filtry
V barevné fotografii je velmi užitečný polarizační (cirkulární!) filtr, který srovnává podle našich potřeb směr světelných paprsků (zabrání zrcadlení odlesků; jeho druhá funkce: zdůrazní barevnost krajiny a oblaka) UV filtr dokáže „zprůhlednit“ atmosféru (a tak i poněkud „vyzdvihnout“ oblaka); je vhodné ho používat jako ochranu objektivu, i když částečně, jako polarizační filtr (a samozřejmě tak i ostatní filtry), sníží „průtok“ světla – a vyžádá si delší expoziční čas či větší „otevření“ clony Poslední užitečnou sadou filtrů jsou
Do skupiny speciálních filtrů můžeme např. zařadit
šedé filtry (sníží „průnik“ světla na snímač) a šedé přechodové filtry (napomáhají vyrovnat sílu světla na snímku – např. tmavé objekty „dole“ versus přesvícená obloha, či obráceně) tuto korekci (vyrovnání) expozice již některé fotoaparáty dokáží; hovoříme o tzv. rozšíření dynamického rozsahu filtr skylight (na horách odstraňuje namodralý nádech; současné fotoaparáty již tento problém řeší samy od sebe) tabákový filtr (nádherné zbarvení např. skalních útesů, atp.)
Poslední skupinu tvoří tzv. softwarové filtry ve fotografických editorech. I když nemohou nahradit „klasiku“, je někdy užitečné je použít v případech, kdy chceme dodat snímku atmosféru, kterou se nám nepodařilo vytvořit přímo „v terénu“
Několik poznámek k práci v režimu barevné teploty světla
Zpravidla necháváme „nastavení bílé“ na automatice (AWB) Jiný postup uplatníme, když AWB na světelné podmínky „nestačí“, a proto zvolíme
přednastavené „světelné“ režimy fotoaparátu anebo „nastavení bílé“ upravíme manuálně (barevnou teplotu zdrojů světla „odečteme“ na bílém papíře a uložíme ji do paměti fotoaparátu)
Jde zejména o tyto případy:
v místnosti s rozdílnými světelnými podmínkami společně či samostatně „působí“ žárovky, zářivky a někdy i částečně vnikající denní světlo
informativně: použití bleskového zdroje fotoaparátu má přibližně stejně Kelvinů jako denní světlo
„zkreslení“ barvy světla na snímku nastává v důsledku odrazu z barevných stěn, z nábytku, baldachýnů ve venkovních restauracích atp. navečer a v noci nelze, pokud existuje několik rozdílných zdrojů pouličního osvětlení, barevnou teplotu světla nastavit jinak, než na AWB
Někdy „přistoupíme“ i k „výběru“ režimu „noční scény“ (dlouhá, dvojnásobná expozice - např. osob - prosvětlí i část pozadí snímku); barevná teplota světla je v tomto případě odvislá od předdefinovaného režimu fotografického přístroje Následující příklady jsou ukázkami fotografovy práce v rozdílných světelných podmínkách. Hodnoty barevných teplot světla a „režimů“ jsou přiřazeny „příkladově“, i když u většiny snímků bylo zřejmě využito AWB, které „na barvu světla stačilo“
Snímek ulice v Hong-Kongu. Fotografováno v odpoledních hodinách; „nastavení bílé“ odpovídá AWB (přibližně 4000 – 8000K).
Fotografováno na slunci. Použit režim nastavení na „denní světlo“ (přibližně 5200K).
Rovněž fotografie na slunci, cca 5200K. „Plochý snímek“ (naprosto bez stínů).
Snímek „v exteriéru ve stínu“. Toto nastavení omezí modrý nádech (přibližně 8000K).
Ve stínu, bez modravého nádechu, cca 8000K.
Ve stínu, ale teplota světla pravděpodobně nenastavena na „exteriér ve stínu“. Proto má snímek namodralý nádech (byl to záměr autora?). Působivá kompozice.
Zataženo (cloudy – mraky), zvoleno přibližně 6000K.
Podvečerní nálada, automatika nastavuje „vyvážení bílé“ do oranžových odstínů v hodnotě cca 6000K (jako kdybychom pracovali v režimu „cloudy – mraky“).
Noční snímek v převážně barevném zářivkovém osvětlení. Těžko odhadneme „nastavení bílé“, proto fotografujeme s AWB.
Takto by mohla vypadat fotografie, u které bylo nastaveno vyšší ISO (u zrcadlovky do 3200). Blesk vylučme (zdá se, že jde o citlivé nasvícení skupiny pomocnými zdroji, směrované více na papeže.). Objekt v pozadí je značně daleko, a tak režim „noční scéna“ by žádný zkušený fotograf nepoužil.
Snímek je v levé čtvrtině přesvětlený (přepaly), což svědčí o použití blesku fotografického přístroje.
Takto by mohla vypadat fotografie, u níž byl použit režim „noční scéna“: blesk v dvojnásobné expozici částečně „dosáhl“ i na postavy v pozadí. (Komentář je bez záruky.)
Kompozičně a barevně jednoduchá fotografie. Její „duše“ nás však nutí, abychom ji znovu a znovu procházeli a těšili se z upřímného úsměvu.
Další nádherně komponované fotografie
„Staré“ a „Nové“ v ČB fotografii
Snímek pořízený za prudkého denního světla. Nebylo fotografováno z boku a tak se „vytratila“ plastičnost reliéfů „masky“.
Pojetí této fotografie v odstínech šedi nic neubírá na působivosti snímku. Její „delší život“ odhadujeme z její krajinné prostorovosti, z výrazů obličejů vezoucích se osob a čeřících se vln mořského zálivu.
Vlastnosti barevné fotografie Barevný snímek představuje vždy podrobnější informaci
o skutečném světě například ČB fotografie rajského jablíčka umožňuje určit druh plodu, ale teprve barevné podání sděluje, zda je zralé (a proto červené) Tvar zobrazený černobíle často jen napovídá, o jaký druh předmětu jde, ale nevystihuje jeho kvalitativní vlastnosti (naproti tomu ale oproti barevné fotografii výrazněji zorientuje na podstatné rysy snímku) Využití barev se ovšem nezaměřuje jen na fotografické sdělení, ale také na vyjádření celkové atmosféry – pohodové anebo neklidné; k té přispívají i převládající odstíny Proto jsou barvy důležitým příspěvkem k vyjádření obsahu
Na černobílé fotografii nepoznáme, jaké mají plody barvu. To je zřejmé jen z barevného podání snímku.
Na Karlově mostě: amatérský malíř vystavuje svoji „tvorbu“. Fotografie má příjemnou barevnost s rozdílností tvarů. O náznak „hloubky“ snímku se „stará“ plastika zlatého reliéfu, i když je „prostor zhuštěn“ použitým teleobjektivem.
Barevné obrazové pole
Otázka šíře obrazového pole představuje důležité rozhodnutí se všemi důsledky omezování rušivých prvků Mohou je představovat především plochy o takových barvách, jež by porušily celkový ráz uspořádání odstínů Velký barevný celek může působit dost odlišně od záběru, zúženého jen na menší část, vyvolávajíce tak změny v dynamice obrazového anebo barevného pojetí Za určitých okolností může být zřetelnost obrysů „rozleptána“ barvami (příklad: ještěrka, vyhřívající se na pařezu, obrostlém mechem)
Zúžení šíře záběru by tomuto snímku určitě neprospělo.
Porušení celkového rázu uspořádání barev a odstínů.
Velký obrazový celek („VC“).
Snímek se zúženým obrazovým polem (detail) vytváří barevně stejné, ale dynamicky odlišné pojetí.
Zřetelnost obrysů je „rozleptána“ barvami.
Hloubka ostrosti v barevné fotografii Zatímco u černobílé fotografie jde v
podstatě jen o difúzní až rozmazané podání obrysů zobrazovaných předmětů, nastává u barevného snímku současně s „rozpitím kontur“ prolínání barev neostře zobrazených předmětů na jejich okrajích s pozadím Vznik směsných odstínů může velmi zajímavě obohatit konečný výsledek
U černobílé fotografie jde o difúzní až rozmazané podání obrysů.
„Rozpití kontur“ při prolínání barev vytvářející směsné odstíny působí v barevné fotografii velmi zajímavě.
„V oparu“ či „v rozostření“? Pěkné! „Snová“, romantická fotografie.
Podíl barev na vytvoření iluze prostoru
Chceme-li „zploštit prostor“ pomocí záběru z velkého odstupu, mohou tomuto záměru napomoci malé kontrasty mezi barvami I při malých kontrastech u tónově/barevně jednolitého obrazu můžeme „natáhnout“ perspektivu „zahrnutím“ dalších objektů v pozadí za objektem kompozičně „hlavním“ Některé barvy mají schopnost zdánlivě vystupovat z obrazu nebo naopak ustupovat dozadu červená je klasickým příkladem pronikání směrem k divákovi – prohlubuje perspektivu modrá je tónem nedozírných dálek a „vtahuje“ nás do prostoru bílá barva perspektivu zplošťuje Účinek tzv. „barevné perspektivy“ vychází z poznatku, že při krajinářských záběrech útvary v pozadí ztrácejí na sytosti odstínů a současně získávají vlivem stále se zvětšující vrstvy vzduchu namodralý nádech
Malé kontrasty mezi barvami zplošťují perspektivu. „Kopec“ vpravo na obzoru ji „natáhne“.
Tady však ani oba „pouštní jezdci“ plochost perspektivy v „jednolitosti barev“ příliš neprohloubili.
Červená barva prohlubuje perspektivu. Ta je zdůrazněna i pohledem zespodu.
Modrá nás „vtahuje“ do dálky.
Bílá barva perspektivu zplošťuje.
Městská krajina. „Pronikající“ perspektiva na obzor ztrácí na zřetelnosti objektů a vykazuje namodralý nádech.