OBSAH: * schůzka ODV s biblickou úvahou * Stezka písmáků * prázdninové ohlasy * misijní dílo MOST * Korán * příběhy * humor i poezie * čtení na pokračování * informace a zprávy _____________________________________________________________________________________
Smysl křesťanství Máte někdy strach? Máte strach, když posloucháte zprávy v televizi, když čtete noviny? Měli jste strach, když televize stále dokola vysílala pád dvou věží v New Yorku? Máte strach, když jdete k lékaři pro výsledky důležitého vyšetření? Máte strach, když se chystá propouštění ve vašem zaměstnání? Máte strach, nebo se spíše bráníte netečností? Strach a netečnost, tak by se z velké míry dala popsat společnost, ve které žijeme. Nedílnou součástí každého dětského tábora je stezka odvahy. Je celá škála možností, jak takovou věc připravit. Pro malé děti je vhodné připravit tuto zkoušku tak, že vedoucí se rozmístí po lese a z ukrytu pozorují malé odvážlivce, pro ty větší je lepší, když vedoucí zůstanou u ohně a tím zvýší tajuplnost toho ticha a tmy kolem dokola. Smyslem jakékoli cesty odvahy, však nikdy není děti pořádně vystrašit, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak, dát jim jasnou a hmatatelnou zkušenost, že tento druh strachu je z drtivé většiny zbytečný a neopodstatněný. Pojďme se nyní myšlenkově posunout na počátek choroby zvané strach a její věrné družky ne tečnost. Nacházíme ho v okamžiku, kdy Adam s Evou utrhli a jedli zakázané ovoce. Co se stalo? 1. Moj 3,8-10a V okamžiku, kdy první lidé zhřešili, onemocněli nemocí, kterou do té doby neznali – dostali strach, báli se a styděli. Před kým? Před Stvořitelem. Byl narušen strach a důsledkem byl automaticky stud a strach. Bůh už není blízký, je to někdo neznámý. Co se stalo dál, jak Bůh reagoval na novou situa ci? Stojí před nimi Bůh uražený, rozzlobený, nelítostný, vysmívající se, Bůh který je straší? Co čtete ve svých Biblích? Bůh hledá člověka, volá ho, ptá se ho kde se ukrývá. Chcete říct, že vševědoucí Bůh nevě děl co se stalo a nebo dokonce to, za kterým keřem se první lidé urývají? Celou situaci vidím úplně jinak, Bůh – ten proti komu zhřešili, z koho teď měli strach, přichází aby jim dal na vlastní kůži pocítit, že jeho není třeba se bát. Dal jim najevo svoji lítost nad tím co se stalo, ale zároveň svoji lásku, ujistil je že udělá vše (i za cenu největší oběti) aby jim pomohl získat zpět ztra cené prostředí. Vzpomínáte na stezku odvahy? Vyzkoušet si, že není třeba mít tento konkrétní strach. Ten, který se tehdy postavil proti Bohu, propagoval nezávislost, nezávislost na Bohu, na všech. Nezávislost s sebou však automaticky přináší strach a stud, nebo méně bolestivou netečnost. Žijeme ve světě poni čeném hříchem, je však bezpodmínečně nutné prožívat důsledky hříchu? Je tato planeta skutečně pouze čekárnou plnou strachu a bolesti? Jsou křesťané pouze dobře informovaní ateisté? Jaký je smysl křesťan ství? Nezávislost a strach jsou ve svém důsledku velmi rozkladné. V dnešním světě lze pozorovat strach a rozklad na mnoha místech, díky němu ročně vynakládáme obrovské částky na zbrojení, nemocnice, bezpečnost, záchranu krachujících bank, sociální podpory, hu manitární cesty a pod. Je však role křesťana pouze v tom, že nad tím pokrčí rameny a obrátí svou mysl k Bohu? Je role křesťana v tom, že se bude pohoršovat nad vším bezprávým a nečestností? Ježíš ve svém horském kázání (Mt 5,13-16) prohlásil: „Vy jste sůl země a světlo světa“ Svět je temné místo, místo které způsobuje strach. Křesťan má být světlem uprostřed tmy. Světlem, ke kterému mohou přijít ti co se bojí. Podobným světlem jakým byl Bůh Adamovi a Evě tehdy na počátku, když se člověk poprvé ocitnul ve tmě plný strachu a studu. Křesťan však má být také solí. Solí, která v dobách kdy nebyli ledničky sloužila 1
k uchovávání potravin. Sůl brzdila rozkladu masa. Křesťan má být solí, uprostřed rozkladu být tím kdo mu bude bránit, nebo ho alespoň zpomalovat. Smysl soli je pouze v její slanosti. Při získávání soli z Mrt vého moře zůstává špinavě bílí odpad, který vypadá jako sůl, ale není slaný. Je naprosto k ničenu, vypa dat jako křesťan, hlásit se ke křesťanství a nebýt slaný. Takové křesťanství je podobné neslané soli, která se hodí jen na zasypání děr v cestě. Když se křesťan přizpůsobí nekřesťanům, tím nenavádím k netoleran ci ale k odlišnosti, ztrácí svůj vliv a smysl. A zároveň, když jako křesťan poodejdu do pohodlí spoluvěří cích, pryč od tmy a strachu – ztrácím svůj smysl a poslaní. Útěk do neviditelna je popřením povolání. Je to podobné světlu postavenému pod kbelík. Čemu nás tedy učí podobenství o světle a soli? -
Je základní rozdíl mezi tím kdo následuje – je křesťanem a tím kdo žije nezávisle na Bohu.
-
Musíme přijmout zodpovědnost, která z této odlišnosti vyplývá, být brzdou rozkladu a světlem uprostřed tmy, ke kterému mohou přicházet ti co se bojí.
Sůl a světlo mají jedno společné – vydávají se. Tedy opak soběstřednosti. Když se sebekriticky po díváme na ne jednu naši diskusi, neobsahuje mnohdy stopy pohoršování se a odsuzování toho špatného co kolem sebe vidíme? Není však nesmysl vinit nenasolené maso z toho že se kazí? Neznamená to spíše, že jsem selhal jako křesťan, když lidé v mém nejbližším okolí propadají strachu, nebo jsou prototypy toho nejhoršího v naší společnosti? My jsme solí a světlem, díky Bohu a jeho sebeodhalování se, nemusíme prožívat většinu strachu dnešních lidí, svět však není pouhou čekárnou na lepší časy. My křesťané, skauti a skautky zde máme ne zastupitelný úkol. Být světýlkem uprostřed tmy, být brzdou rozkladu. Přeji nám k tomu Boží blízkost. Jan 3,17-20 „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen. … Soud pak je v tom, že světlo při šlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé….“ Dawy ______________________________________________________________________ Na svém říjnovém setkání odbor duchovní výchovy: - vzal na vědomí příslib činnosti P. Vladislava Cialga, MIC z Hrádku u Vlašimi v ODV (projednává se jeho pověření zastupovat biskupa Fran tiška V. Lobkowicze jako zástupce ústředního duchovní rádce za ŘK církev) - stav soutěže Stezky písmáků – viz též další text tohoto čísla NDS od strany č. 3 - stanovisko ODV k podkladům vlčků s duchovním zaměřením: ODV žádá, aby barva podkladu byla pastelová (tak, aby nekolidovala s jinou sku pinou), rozhodně však ne černá - činnost komise pro OČK MZHS - předsedou komise, která zahájila práci je br. Merkur – tato komise vyhlásila na den 10. listopadu setkání se zájemci o tuto odbornost "Myšlenkové základy a historie skautingu" a zahájení zkoušek od 30. listopadu 2001; (předsedou připravované druhé komise je br. Edy) - vyslechla vysvětlení br. Karbouse a čtenářům NDS na internetu se omlouvá za pozdní vyvěšení od čísla 101 z důvodů přechodu interne tových stránek Junáka na jiný systém _____________________________________________________________________________________ 2
____________________________________________________________________________________
STEZKA PÍSMÁKŮ 2. ročník soutěže ve znalosti Bible ve věku do 16 let se letos koná s podporou Ministerstva kultury ČR! REDAKCI NDS SE PŘIHLÁSILO 118 TÝMŮ A V NICH 358 SOUTĚŽÍCÍCH VČETNĚ 32 JEDNOTLIVCŮ !
Právě dobře probíhá první kolo – korespondenční – vrácené soutěžní archy hodnotí jako vloni porota složená ze členů Odboru duchovní výchovy Junáka. 2. kolo s osobní účastí bude 17. listopadu 2001 ve sboru ČCE v Praze – Nuslích, ul. Žateckých 1169/11, nedaleko stanice metra „Vyšehrad“ pozváni budou všichni, kteří splní minimální bodový zisk. Organizátory potěšilo, že mezi těmi, kdo posílají svá řešení, je také několik starších účastníků „mimo pořadí“ – získají-li potřebné body, mohou se přidat i v druhém kole. CHCEME VŠAK UPOZORNIT na to, že KDOKOLIV může v Praze posílit organizační tým pro tento účel připojujeme také telefon redakce NDS: 02/81865223. ********** Ti, kdo na řádný průběh soutěže dohlížejí, Uvítala bych informace o časopise Na dobré redakci napsali a my z jejich dopisů vyjímá stopě. Děkuji. Lenka Kudělová, Bílovice me: ********** …Když jsem otázky dostala a přečetla si je, …k některým otázkám: zdají se mi pro tento úplně jsem se zhrozila, jak jsou těžké. Děti si věk dosti těžké, např. Janovy epištoly (reakce s nimi poradily lépe, než jsem předpokládala. z diskuse nad otázkami). Jinak samozřejmě je to Pomáhala jsem jim tím, že jsem vždy každou věc velice dobrá, kterou konáte a přeji vám otázku přečetla, někdy i dvakrát, protože když hodně úspěchů. slyšely, lépe si uvědomily, na co mají odpovídat, Jak bude příležitost, prodiskutuji s některými než když si to četly samy, což, doufám, nevadí a bratry celou soutěž, abych zjistil jejich názor... není porušení pravidel. Jaroslav Květoň – Šedý Vlk, Brno Některé otázky si však vyloženě tipovaly. Mu ********** sela jsem se smát, že některé i správně. (Pokud Tyto reakce a jistě i další, které přijdou, jsem ovšem správnou odpověď znala.) Otázky ukazují na několik věcí: byly, dle mého názoru, náročné, na některé 1. Soutěž není snadná a tedy už i ti, kdo se ne z nich jsem neznala odpověď bez Bible ani já a probojují do finálního kola, zaslouží uznání. myslím, že ani spousta dospěláků. Především ty 2. Stejně jako vloni zaujala soutěž i „dospěláky“ a to nemůže nikomu být na škodu, ale naopak z Janových epištol se mi zdály těžké. k užitku („první na řadě“ jsou tvůrci otázek). I když naše děti asi nedopadly nejlépe, přesto 3. Na finální kolo se můžeme jenom těšit – do si myslím, že ta soutěž je dobrá věc, děkuji za Prahy přijedou opravdoví znalci Bible ! její přípravu. Kamzík MLADŠÍ KATEGORIE ve věku do 12 let včetně soutěží v týmech o 2 až 4 členech (4 evangelia, 3 epištoly Janovy a kniha Genesis), STARŠÍ KATEGORIE = od 13 do 16 let včetně soutěží v týmech o 2 členech (4 evangelia, 3 epištoly Janovy a knihy Genesis a Exodus).
3
Registrace na soutěži dne 17. listopadu začíná v 9.00, konec soutěže je v 16.00 h. 4
PRÁZDNINOVÉ OHLASY ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Nikdo z účastníků předem nevěděl, jak vypadá znak našeho LK. Postupně se však odtajňovaly jednotlivé symbo ly ve znaku obsažené. V pátek pak byl sestaven znak celý a poté bylo přede všemi … …INTENTIO.
LK „Intentio“ 2001 Od pátku 17. do neděle 26. srpna probíhal na pomezí Hrubého Jeseníku a Orlických hor – na Hájence u Písa řova – lesní kurz Intentio. Zásadními tématy tohoto kurzu byla témata: služba a sebevýchova. Účastníci se však setkali s jógou, managementem, masážemi pod ve dením fyzioterapeutky. Každý si mohl zkusit zdobení kůže. Vyřezávalo se, drátkovalo, kreslilo, vyráběly se hli něné misky. Příležitost pro vyždímání fyzických sil poskytla hra aréna. Uvítali jsme návštěvu z ekolo gického odboru Junáka, která vedla program spojený s přírodou a ekologií. Sami jsme navštívili Jesenický vůdcovský lesní kurz, kde jsme vyslechli přednášky o svobodě a demo kracii. Na putování na Mariánský kopec u Králík od cházel každý s „roverským“ textem, nad kterým může i kdykoliv později uvažovat o skautském zákoně. Ve středu „došlo k jaderné havárii“ a všichni, kdo přežili, se museli rychle přesunout do neú tulného jaderného krytu. Zde plnili řadu úkolů, což vrcholilo sestavením deseti zákonů nové civilizace na jiné planetě. */
Lesního kurzu Intentio se v roce 2001 zúčastnilo pět rangers a pět rove rů. Podruhé se pokusíme tento kurz připravit v roce 2003. Filip Hlavinka - Mukóki */ Po usilovném přemýšlení účastníci této hry sestavili následující desatero: 1. 2. 3. 4.
Buď pravdomluvný. Nepokradeš. Nezabiješ. Buď čistý v myšlenkách a skutcích i slovech. 5. Miluj bližního svého jako sám sebe. 6. Ochraňuj přírodu a cenné výtvory lidské. 7. Pouč se z historie. 8. Každý má právo na svobodný život. 9. Všichni lidé jsou si rovni. 10. Každý je povinen dodržovat tyto zákony.
V pražském středisku „Ječná“ č. 112-38 jsem skautské družině „Orlíků“ o hře na kursu Intentio vyprávěl a navrhl, aby i oni se pokusili v rámci půlhodinového přemýšlení takových deset zákonů se stavit. Výsledek byl tento: 1. Nezabiješ. 2. Nepokradeš. 3. Nezradíš. 4. Každá rodina musí mít minimálně 2 děti. 5. Každý musí vstoupit do manželství. 6. Nesmí se znečišťovat prostředí. 7. Lidé si musí vzájemně pomáhat. 8. Lidé musí být poctiví. 9. Lidé si nesmí schválně ubližovat. 10. Lidé musí chránit své výtvory. Je zajímavé, k jakým výsledkům vede tento „stresující“ úkol vymyslet zákony pro nové lidstvo. Po zorní čtenáři NDS si jistě hned všimnou, že jak ti účastníci hry v roverském/rangers věku na kursu IN TENTIO tak i ti skauti ve věku mladším jaksi nevědomky „v duchu zakladatele br. A. B. Svojsíka“ svoje zákony formulovali střízlivě a věcně (ve svých Základech A. B. S. píše: „Když nováček prokázal, že zná povinnosti junáků a nejdůležitější příkazy pro pobyt v přírodě, slibuje na svou čest, že se všemožně přiči ní, aby řádně plnil veškeré povinnosti junáků i své vlastní, a že bude při každé příležitosti svým bližním ku pomoci.“). 5
Avšak ani v jednom návrhu nenacházíme přímou odezvu prvního principu světového skautingu resp. prvního bodu skautského zákona! Jsou to tedy zákony bez „duchovního rozměru“? To přece nikoliv, pro tože jak vidíme, tak se v obou příkladech autoři inspirovali nejen ze skautského zákona, ale i z Desatera. Zákony jsou nicméně „nenáboženské“, neupozorňují na nic, „co nás přesahuje“. Nebo snad ano…? Co by tak asi naši autoři dali, až by byli opravdu na nové planetě, třeba do manželského slibu, do slibu skautského (určitě by tam zase založili skauting!) a dalších podobných slibů?
Kdopak takový pokus provede ve svém oddíle a napíše návrhy dětí resp. mládeže do NDS jako výsledek ke všeobecnému poučení? -red.-
Vy jste světlo světa“ (Mt 5, 4)
Pod tímto heslem se konal misijní kongres dětí 2001 v sobotu 29. září ve Špindlerově Mlýně. SKI AREÁL Svatý Petr dokázal pojmout účastníky ve velkém počtu. V dalším čísle NDS budeme informovat, jak kongres proběhl a kdo se ho zúčastnil.
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Pouť pro rovery a rangers "Na hranice" 31.8.-1.9.2001 Prvním hraničním kamenem byl vytrvalý několika denní déšť. Touto "suchou cestou" posíláme alespoň haničářské poselství od patronky této pouti, paní žijící na hranicích "na hranici", od sv. Zdislavy (mimo jiné i patronky ušlechtilého dospívání).
likonoční; poutníci zde nalézají skrze její přímluvu pokoj a radost jako dar Boží. Její život je "znamením doby". Zdislava je mladič kou manželkou a maminkou. V jejím životě lze jasně rozpoznat těžkost a složitost hledání svého osobního povolání pro plnění Boží vůle. Ale dospěla k roz hodnutí a vytrvala v něm. Proto může být "střelkou správného směru" pro čas dospívání. Přirozeně je sv. Zdislava nejvíce známa jako patronka rodinného živo ta a manželství (jako nejstaršího řádu s náročnou ře holí založeného přímo Stvořitelem). Na počátku ale stálo slovo rozhodnutí a to padlo po usilovném vnitřním hledání Pravdy v poslušnosti vůči Lásce. Vy všichni, kteří se chcete přiblížit k hranici svého osobního rozhodnutí, máte zde někoho ve velmi podobné situaci. "Proste a bude vám dáno" a buďte věrni svým rozhodnutím. Krása je právě ve věrnosti. Takový je život "na hranicích".
Organizátoři zaslali doplněk k pozdravu z této poutě pro rovery a rangers:
Ušlechtilé dospívání má svého přímluvce Krátký život paní Zdislavy (1220 - 1252), manželky Havla z Jablonného a matky čtyř dětí (Havla, Markéty, Jaroslava a Zdislava) spadá do počátku vrcholného středověku, doby rytířské kultury a gotiky. Stopu naj deme ve dvou historických pramenech: latinské kroni ce žďárského kláštera a Dalimilově kronice. Při pohle du na život Zdislavy lze říci, že je to "světice z prale sů". Mládí prožila na Českomoravské vysočině (v Kři žanově) a jako vdaná žena následuje manžela na jeho panství do severních Čech k hraničnímu území s Lužicí. Oba manželé se do historie zapsali svým bez vadným životem. Zdislava pak zvláště svými léčitel skými vlastnostmi a divotvornou mocí, bezměrnou lás kou inspirovanou četbou Písma svatého (zvláště Př 31,10-31) nesena spiritualitou sv. Dominika. Umírá na hradě Lemberku v pověsti svatosti vyčerpána do po sledních sil. Její manžel sám ji chválí: "Statečně si vedly mnohé ženy v našem národě, ale ty je svatostí předčíš všechny." Její hrob v Jablonném je stále ve
(Velká Sůva, historické údaje podle P.Ambrože Svatoše OP)"
"Je ve vašich silách zůstat věrným!" /kniha Si rachovec/ Hledejte cestu, jak být věrným svému skautskému povolání, osvobozeni svým heslem "sloužím"! Postřeh a láskyplný důvtip při této praktické „stopovač ce“ přejí organizátoři poutě Velká Sůva, At-pui a Tombola.
6
U Tyrolského srubu nedaleko Slatiňan se o prázdninách konal kurs pro rovery a rangers S U R S U M. Br. Zdeněk Karas – Roy pro jeho účastníky vybral mimo jiné pěkný příběh, který přetiskujeme: Od moře vál silný vítr. Slunce již zapadlo a klesalo k moři, velké a červené. Právě tak čer vené jako ten rozkvetlý tulipán, který nesl v hezkém květináči malý chlapec. Měl na sobě dlouhé a široké modré kalhoty a světlý kabátek a na nohou dřevěné pantoflíčky, které hlasitě klapaly jak běžel pobřežní ulicí. Chlapec se vesele usmíval a přemýšlel, jakou budou mít doma radost, až přinese z ná vštěvy na vsi dárek: červený tulipán. Vypěstovala jej malá Kat, jejíž otec má větrný mlýn. Není to snadné, vypěstovat tak krásný květ. A tak neobyčejný! Je červený – a přece proužky plátků jsou skoro černé. Ťuk, ťuk, ťuk – klapou dřeváčky po kamenné dlažbě. Moře šumí hlasitě a hrozivě. S hlu kem udeří každou chvíli o kamennou stěnu hráze. Hleďme! Chtělo by prorazit tu mocnou stěnu, urvat kus země. Ale zemi chrání kamenná hráz. Chlapec jde stále rychleji. Chtěl by být už doma a ukázat matce kvítek. Postaví jej na okno. Myslí si, že se snad jednou stane zahradníkem. Zastavil se na chviličku, neboť jeden dřevák ho tlačil. Sklonil se, aby jej spravil a postavil tulipán na zem. Vytáhl vlněnou po nožku, aby ho netlačila. Chtěl opět vzít květináč, ale pojednou skoro zkameněl. Hleděl na stěnu hráze a nevěřil svým očím: mezi kameny prosakovala voda! Chlapec poklekl a hledal, až našel trhlinu. Ne velkou, ale voda je mocná – zakrátko vyrve větší otvor a zalije pobřeží… Co dělat? Kolem bylo pusto. Volat o pomoc? Běžet pro někoho? To je daleko! Otvor byl malý a tak na něj přitiskl malou dlaň a volal: „Pomoc, pomoc!“ Míjely dlouhé, strašlivé chví le. Nikdo volání neslyšel, nikdo nepřicházel. „Pomoc, pomoc!“ Prudká voda si vymlela větší otvor. Již nestačila dětská dlaň. Ale přece má čapku, krásnou modrou čapku! Zacpal jí otvor a stále volal. Nyní nemůže za nic na světě odejít, protože díra se zvětší a voda stále proudí hrází. Je zima, veliká zima. Noc je chladná, zuby mu cvakají zimou. Ale sundává i červenou šálu s krku a cpe ji do díry. Bojuje se zlou vodou, s rozbouřeným mořem, kterému se zachtělo země. Díra stále roste. Čím ji má ucpat? Ale ovšem, má ještě kabátek. Moře hučí a hučí. Z jedné strany hráze – silné a bouřlivé vlny, z druhé strany – malý chlapec. Svlékl si už kalhoty, košili, už na sobě nemá nic. „Pomoc, pomoc!“ Voda stále pře téká a rozlévá se po kamenných deskách. Převalila i modrý květináč s červeným tulipánem. Temnota noci začala ustupovat a přicházel šerý úsvit. V mlhavém ránu zaklapaly hlasitě dřeváky: Rybáři jdou do přístavu. Ale co to vidí? Rychle se rozeběhli a sotva se podívali zblízka, všechno pochopili. Viděli, jak strašlivou noc prožil ten malý hoch, hlídající prasklou hráz. Vzali ho za ruce. Byl studený jako to kamení. Rychle, rychle doktora! A rychle opravit hráz, nebo později už trhlinu nespraví. Hráz spravili, ale chlapci už nepomohli. Už nežil. Vděční obyvatelé města mu postavili pomník. Kamenný anděl nese na ruce malého chlapce, který spí. Chlapec se usmívá. Snad se mu zdá, že je za hradníkem na tulipánovém poli, na kusu země, kterou ubránil před zlým mo řem… ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
7
MOUDRÝ HUMOR z velké dálky… Jeden perský spisovatel kdysi vypravoval, že v mládí byl velice zbožný a svědomitý v plnění svých náboženských povinností. Někdy probděl celou noc, aby četl Korán a modlil se. Jednou se ho otec zeptal, proč tak dlouho do noci svítí. Řekl: „Tvoji ostatní synové ztrácejí draho cenný čas spaním. Já nejsem jako oni. I v noci hledím ctít Boha.“ Otec mu řekl: „Milý synu, sice dobře činíš, když i v noci Boha ctíš, ale bylo by lépe, kdybys v noci spal, než abys pomlouval své bratry.“ Ve smutném světle tragických událostí teroristického útoku na USA, jehož původ je umisťován do islám ského světa, se jistě sluší si třeba i takovým humorným příběhem připomenout, že četba svatých knih bez láskyplného jednání nemá na miskách pravdy žádnou váhu… …i z blízkého Slovenska… ***** Novoobrátěný píše na daňový úrad: „Svedomie ma trápi tak, že nemôžem spá vať. Posielam vám tisíc korún, ktoré dlhujem na daniach. P.S. Ak naďalej nebudem mocť spať, pošlem viac.“
Pán farár, len čo vyjde na kazatelnicu, po vie: „Skrátil som svoju dnešnú kázeň, pretože o chvíľu vám budem musieť oznámiť niečo veľmi dôležité.“
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
I N F O R M A C E , Z P R Á V Y, P O Z D R AV Y Z „kruhu čtenářů“ Skautů ABS redakce obdržela pozdrav br. Stani slava Starce – Vlka, vůdce 1. oddílu LENAPE z Mladé Boleslavi. Ke svému pozdravu přiložil také občasník farnosti Nanebevzetí Pan ny Marie, v němž jsme se m.j. dočetli, že Městský úřad v tomto městě přispěl dotací na Mateřské centrum. Slouží nejen rodičům dětí ve farnosti, ale také se v něm scházejí vždy v pátek skauti. Den před tím, ve čtvrtek, se koná keramický kroužek, v úterý bývají diskusní kroužky nad duchovními tématy (tento kroužek je vydavatelem tohoto Farního občasníku) … ____________________________________________
Skautský oddíl Velena Fanderlíka zaslal redakci své poselství: My, skautky a skauti sdružení ve Skautském oddíle Velena Fanderlíka a soustředění v Třinci na svém V. sněmu ve dnech 30. srpna - 1. září 2001, pozdravujeme naše sestry a bratry všech skautských organizací v České republice. Jsme přesvědčeni o tom, že nastala doba opětovného sblížení a společné řeči všech pro rozvoj našeho Českého skautingu. Sejděme se u kulatého stolu po X.valném sněmu JU NÁKA, nejlépe v listopadu 2001 v Brně a rokujme. Skautský oddíl Velena Fanderlíka je připraven iniciovat společné setkání. Skautská mládež potřebuje naše bratrské a shovívavé stanovisko i naši práci. "Sloužím" Zástupci vůdce oddílu: MUDr. Jiří Wolf v.r. Ivo Kozák v.r.
8
Pastorační středisko při Karmelitánském nakladatelství zaslalo výtah z myšlenek Terezy Zukic, adresovaný sice do řad církve, ale uvažujme o tom, zda to neplatí to jistě i pro skautky a skauty: Je chyba nedělat chyby.
čtyřiadvacet hodin zlepšovat každou myšlenkou, kaž dým slovem a každým skutkem... Boží intenzita nepolevuje, když opustíme kostel, ať už jsme ve sprše nebo sedíme u počítače. On je při tom vždy živý, živě přítomen. Otázka, je, zda si to vž dycky uvědomujeme a zda to vnitřně vnímáme. Všechno může být setkáním s Bohem, každý fot balový zápas, každý západ slunce i každé kousnutí do broskve. Vůbec není důležité, co právě děláme, nýbrž jak to děláme a jak jsme přitom. Mohu kousat do buřtu a prožívat Boha, protože se raduji z toho, jak mi chutná. Ale při pouhém kousání se mohu vztekat nad tím, že nemám na buřtu dost hořčice. Mohu si vyklá dat problém, který mám dnes řešit, jako přehmat osudu, nebo ho při jmout jako výzvu, že mi Bůh něco svěřuje a že má se mnou větší zá měry. Mohu se zlobit v okamžiku, kdy mi někdo zabral před nosem po slední místo k parkování, mohu to ale také chápat tak, že mne Bůh stopnul, abych se na pár minut uklidnila. V tomto nechtěném prostoji mě zase třeba přivádí k neporušenosti, vypnutí, k novým myšlenkám.
Myslím, že je chyba, nedělat žádné chyby. Kdo ne dělá nic, ani je dělat nemůže. Jediní lidé, kteří nedělají chyby, leží na hřbitovech. V církvi je bohužel hodně diváků, kteří ji jen kritizují, nedělají však nic pro to, aby vytvořili novou atmosféru. Naopak: když už něco vá havě k nějaké změně směřuje, pokoušejí se titíž lidé všemi prostředky tomu zabránit. Jednou mi jeden mladík řekl, že je bezmocný a zuřivý kvůli všemu tomu šílenství ve světě, protože na tom sám nemůže nic změnit. ´Ale ano!´, řekla jsem mu. ´Jestliže se v této chvíli nějaký tatínek v New Yorku mazlí se svým synem, je celý svět lepší, i když to nevidíme´. A když se právě teď dělí dva Es kymáci o rybu, pak se také změnil svět. I když o tom nebude informovat žádná televizní stanice. Platí to přirozeně i naopak. Když někdo v úřadě smýšlí špatně o svých kolezích, pak se těmito myšlenkami stal horší i svět. Můžeme tedy svět každý den po
_____________________________________________________________________________________ O VÍŘE JENOM SOUKROMĚ?
bodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, sou kromě nebo veřejně" (čl.16,1). A jestliže i mezinárodní úmluvy nabádají státy, aby umožňovaly veřejný dialog o víře, proč by média neměla mít svobodu o víře (nebo ne věře) psát? Není odpovědností médií upozorňovat na hodnoty, které formují charakter člověka a jsou nosné pro spravedlivou společnost? Stejně tak, když společensky nebezpečná stanoviska ohrožují "veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví a mravnost nebo práva a svobody druhých", nemohou přece média zůstat neutrální. Ani Daneš není neutrální, když tvrdí, že náboženskou propagandu mé dií (?) „se lidé snaží nevnímat a nepřipadá jim jako něco, čím by se měli zabývat". Měl by být přesnější a říct, kteří lidé. Někteří, zřejmě většina, se snaží otázky náboženství nevnímat - to je právě náš český problém. Ignorace, lhostejnost. Ale ta nemusí být pro média určující.
Se souhlasem autora Miroslava Brože pře tiskujeme z Evangelického časopisu Český bratr č. 12/2001. Lidové noviny přinesly 16. 7. 2001 článek Martina Daneše "Náboženská propaganda je kontraproduktivní", který nás nebezpečně posouvá do doby komunistické vlády, která vykazovala křesťany stejně jako židy do ghetta, do soukromí... Daneš totiž na adresu médií říká, že "titulky vypovídají o neúměrně velkém prostoru věnovaném tématům tak či onak spojených s vírou"; té křesťanské navíc prý "přikládají viditelné znaménko plus". Po nechme stranou otázku kvantitativního po měřování různých lidských aktivit a ptejme se, proč by média neměla psát o všem, co se děje. Daneš soudí, že otázka víry je osobní věcí člověka, o níž se veřejně nedis kutuje, zatímco Listina lidských práv a svo bod prohlašuje, že "každý má právo svo 9
Vybral jsem tento článek a autorovy postřehy předkládám čtenářům NDS z jednoho prostého důvodu: několik podobných hlasů zaznělo např. na Sněmu kmene OS v Kroměříži. Nechci tím říci, že jsou to jen ti staří (kteří zažili komunistickou vládu) anebo dokonce ti nejstarší (co pamatují ještě dozvuky Rakouska-Uherska), kteří mají s ve řejným projevem víry problémy. Víme, že "stud" hovořit o náboženské víře mají také ti nejmladší, a to i v Junáku. Právě v této situaci mne teší, že se vlastně všechny lesní kursy a lesní školy poctivě snaží tohoto studu zbavit. Tento článek je do této snahy podle mne dobrou "troškou do mlýna". V. J. _____________________________________________________________________________________
„ČTENÁŘSKÝ“ PROBLÉM Delegáti X. valného sněmu Junáka obdrželi sborník výsledků předsněmové diskuse (který sám o sobě má více než 290 stran) a další předepsané podklady. První reakce, kteří texty obdrželi, povětšinou je: copak to mohu vůbec přečíst? Když texty člověk drží poprvé v ruce, opravdu ten pocit může mít. Nemý lím-li se však, pak jsem obdobnou poznámku slyšel již dříve např. na lesních školách nebo kursech, když jsem se ptal, kdo pozorně čte Skauting a další skaut ský tisk. Abych byl přesný: takhle jsem já sám často rea goval, když jsem ještě vedl oddíl. Můj tehdejší vůdce střediska však měl zvláštní metodu: abychom o nic nepřišli, sám jako první Skauting četl a na jednání střediskové rady nás podrobně informoval. My mladí jsme někdy trochu poposedávali ba i pro testovali, ale jedno je třeba uznal: skutečně jsme byli informovaní! Nevím, jak tomu je dnes, ale v letech 1969-70 jsme mívali také tajemníky středisek a ti zdatně vůdci střediska pomáhali… Nabízí se tedy otázka: nemohou svým delegátům ostatní členové oddílů resp. středisek zvláště z řad OS - pomoci připravit přinejmenším stanoviska. Myslím to jako bratrskou a sesterskou pomoc i v zájmu ostatních, a to bez ohledu na to, zda vlastní střediskový sněm k valnému sněmu vypracoval svoje doporučení?! A nebudou dokumenty valného sněmu vůbec užitečné i po jeho – doufejme zdárném – proběhnutí? Kamzík Z řad čtenářů přišel dotaz, proč byl tak velký časový odstup mezi číslem 99 a 100. Redakce proto podává vysvětlení, že NDS vychází 10 x ročně, s přestávkou vždy v červenci a srpnu. N OV É TÉ M A ______________________________________________________________________________________________________
Alena Břeňová
Jak do mého života vstoupil Duch sva tý
Stalo se to při mé návštěvě v Medugorje (čti Medžugorje). Pro ty, kdo toto místo neznají, podotýkám, že je to poutní místo Panny Marie, které se nachází v bývalé Jugoslávii. Medugorje jsem navštívila loni v září jako turistka či řečeno místním sloganem jako “poutník”. Do Medugorje přijíždí tisíce takových poutníků. Společně se účastní pravidelných bohoslužeb konaných v kostele zasvěceném Panně Marii, kte rý se nachází v samém středu tohoto malého městečka. 10
Do Medugorje jsem jela se zcela zřejmým záměrem. Chtěla jsem si vyprosit u Panny Marie pomoc při záchraně našeho manželství, které se již delší dobu potýkalo se spoustou problémů. Hned po příjezdu se mě ujala starší paní (později jsem zjistila, že byla dlouholetou učitelkou katechismu) a začala mě nenási lně zasvěcovat do tajů víry v Krista a Pannu Marii. Také mi nabídla, že mi může domluvit zpověď u pana faráře, kterého zná osobně. Ubezpečila mě, že je to velmi vstřícný mladý muž a jistě mě nebude nutit, abych se zpovídala v kostele, když je to má první zpověď v životě. Ještě tentýž den večer jsem seděla s panem farářem v pokoji a společně jsme procházeli jednotlivá přikázání Desatera. Tento postup zvolil pan farář proto, aby mi pomohl snáze se zorientovat, v čem jsem chybovala. Při “Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na Zemi” jsem se zarazila. Uvědomila jsem si, že léta mám svým rodi čům za zlé všechny možné chyby, kterých se vůči mně v mém dětství a dospívání dopustili. Moje pyšné ego, které vidělo vždy přednostně mé vlastní zájmy, nikoli úsilí mých rodičů, aby mi předali to nejlepší, se vzpouzelo tomu, aby se sklonilo před těmi, kteří mi dali život a vychovali mě. Panu faráři jsem upřímně sdělila, že si s tím nevím rady a že rodičům odpustit nedokážu, i když se o to upřímně snažím. A že nedokážu odpustit ani sama sobě, to, že jsem je tak nemilosrdně odsuzovala a soudila. Pan farář na to reagoval slovy: “Poprosíme tedy o pomoc Ducha svatého, neboť on je milosrdný a má tu moc obměkčit srdce, které se vzpouzí lásce.” Pokynul mi, abych zavřela oči a uvolnila se. Pak jsem zaslechla jeho tichý, klidný hlas, kterým volal Ducha svatého, aby přišel do oné místnosti a pomohl mně, služebnici Boží k pokoře a přijetí svých rodičů. A pak se to stalo. Pocítila jsem náhle ohromný příliv energie v konečcích prstů u rukou, který jsem vnímala jako brnění či chvění takové intenzity, že jsem ruce nedokázala udržet v klidu. Třásly se mi a přitom mi po tvářích samy od sebe začaly stékat slzy. Cítila jsem hluboké pohnutí, které po chvíli vystřídal hluboký mír a pocit tepla u srdce. O tři dny později, v den, kdy slavili v Medugorje narozeniny Panny Marie, jsem byla poprvé v životě na Svatém přijímání. Ale to už je jiný příběh. Ten okamžik, kdy jsem na sobě poprvé pocítila tajemný závan síly, kterou křesťané nazývají Duchem svatým, zcela změnil můj život. Byl jedním z těch důležitých okamžiků, které mě dovedly k uvědomění si své Božské podstaty a odhalení své skryté touhy prožívat ji v každodenním životě neustále - celým svým srdcem a celou svou duší. Tímto příběhem bychom chtěli zahájit téma, které má nejen vztah k blížící se adventní době, ale je také závažné pro dobu, ve které žijeme. Autorka bude jistě svým upřímným, vlast ním příběhem inspirovat naše další uvažování … Redakce chce toto místo využít k omluvě právě této autorce v nepříjemné situaci: v mi nulém čísle Na dobré stopě č. 100 jsme na str. 9 uveřejnili báseň autorky A. Břeňové „Toužím po Tvém objetí“, avšak „neviditelný rámeček“ v elektronickém textu při tisku zakryl poslední verš poslední sloky této básně. Prosíme proto všechny čtenáře, aby si laskavě doplnili poslední řádek, který má znít: „žij s námi příběh odvěký.“
POEZIE ____________________________________________________________________________________
Právě, když kráčí století…
Je cítit přímo lesk té strany nové, na níž se všecko ještě může stát.
Reiner Maria Rilke Právě, když kráčí století, žijí své při práci. Je cítit van, jak list by veliký to byl, jejž Bůh a ty a já svým písmem naplnil a jenž teď, v cizích rukou vysoko, se obrací.
A tiché síly zkoušejí svou šíři, pohotové, měří se temným pohledem, než vyjdou bojovat. Z autorovy „Knihy hodinek“ přeložil v r. 1937 Jozef Tkadlec
__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
11
SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ Z knihy „Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität“, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Mattias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001,
"POHLED
ZVENČÍ I ZEVNITŘ,zvláštnosti
spirituality"
přeložila a upravila Anna Velichová – Ida. Úvodem: Co je spiritualita? Nejprve je třeba říci, že spiri tualita se v posledních letech stává velmi často používaným pojmem. Jed noduše přeloženo to znamená tolik jako "duchovnost, duchovní směřování". Ale co to vlastně znamená? Můžeme nejspíše říci, že spiritualitou se myslí vnitřní základ, z něhož žijeme. A co to znamená pro členy našeho skautského hnutí? Co to znamená pro vůdce vlčat a vůdkyně světlušek a pro světlušky a vlčata samotné? Domníváme se, že náš spirituální zá klad je zřejmý z našeho směřování v životě a to ze způsobu, jak jej prakti kujeme. Vyvstává tu otázka, zda je mé zá kladní jednání určováno Božím duchem a zda přitakává životu a chrání jej. Boží duch je nám zřejmý v osobě a jednání Ježíše Nazaretského. V něm přijal Bůh lidskou podobu a osobnost. Křesťanské učení a vyznání víry Kristovy nám ří kají, že je zároveň bohem i člověkem. Jeho poselství je pro nás věřící měřít kem pro naše myšlení, mluvení a jednání ve společnosti, v církvi i ve skautském společenství. Je měřítkem pro náš pří stup k ostatním nám svěřeným osobám i k jiným lidem, stejně jako pro náš pří stup k celému stvoření, s nímž žijeme. Přitom není spiritualita pouze křesťanskou záležitostí. Každé nábo ženské společenství žije ze svých spi rituálních základů. Spiritualita znamená: - ptát se "odkud" a "kam" - vnímat, že existuje cosi, co nás přesahuje - divit se malým i velkým zázrakům svě ta. Každý člověk, i přesvědčený ateista, má nějakou spiritualitu, která se projevuje v jeho životě. Co máme na mysli, když mluvíme o skautské spiritualitě? Od té doby, co existují skauti a skautky, věnují se tělem i duší hledání a objevování Boží přítomnosti ve světě i u lidí. Činí to podle pokynu a požadavku zakladatele světového skautského hnutí, lorda Baden - Powella, který řekl, že každý skaut a každá skautka "potřebují náboženství". Jakožto vůdkyně a vůdci světlušek a vlčat cítíme, že je tím osloveno i naše já:
Vnímám (zcela) Boží přítomnost? Co to pro mne znamená? Dává mi to sílu do života? Ovlivňuje víra v něho mé jednání? Mám s ním skrze své životní zkušenosti a skrze rozhovor s ním (modlitbou) nějaké "styčné body"? Neznamená to však, že budu vše ve svém životě Bohu křečovitě podsouvat. Máme vybraná místa, sakrální prostory i určené doby k prožívání přírody, bo hoslužeb, mezilidských setkání, zaží vání období klidu, okamžiků zklamání a smutku, období radosti a úspěchu i ne sčetné jemné situace a příležitosti, v nichž cítíme, že ne všechno, co se týká našeho života, se dá vysvětlit a dokázat. To platí pro věřící i nevěřící lidi, pro skauty, skautky, světlušky, vlčata i pro jejich vůdce i vůdkyně. Spiritua lita se neomezuje jen na pobožnosti a plnění náboženských povinností. Bohu dík. Spiritualitu si vysvětlujeme ve třech klasických krocích: - nejprve je třeba poznat, co to zna mená žít duchovně a vědět, jak se to projevuje v různých oblastech života světlušek a vlčat, - za druhé je třeba si o tom udělat úsudek a vysvětlit si to, co proží váme - a za třetí vše dovést k činu, jednání. (pokračování příště)
12
Význam termínu ateista, ateismus se v dějinách měnil (poprvé byl užíván křesťany ve starém Římě, neboť neuznávali císaře za Boha). Většího rozšíření došel v 18. století, kdy jím byli označováni útoční kritici křesťanství (příkladně francouzští encyklopedisté Holbach, Diderot ap.) V této době znamenal ateismus otevřené a útočné odmítání církevního křesťanství. Třetí fázi pak přináší marxismus, jehož ideálem je ateismus jako naprostá lhostejnost vůči otázkám souvisejícím s Bohem. To vyplývalo z přesvědčení, že vůbec všechno, co souvisí s ideou Boha, je jen falešným obrazem neuspokojivých reálných poměrů - a au tomaticky to pomine "systémovou" změnou těchto reálných poměrů. Ve druhé polovině 19. století a ve století našem se pak termín "ateismus" začal používat ještě v dalším významu, a to ve spojeni *praktický ateismus* = postoj, který sice připouští, že "nějaký bůh je, ale nic to neznamená". A poslední proměnu prodělal termín ateismus poté, co se výrazně prohloubilo filo sofické a religionistické pojetí Boha (boha), kdy jednak v roce 1931 rakouský logik Kurt Godel prokázal větu o principiální neuzavřenosti všech deduktivních systémů (tj. že v každém logickém systému je alespoň jedno tvrzení nedokazatelné, což je ekvivalentní nutnosti přijmout alespoň "nějakého boha"), jednak teologové a filo sofové začali důsledně rozlišovat mezi samotnou *skutečností Bůh* a *obrazy (modely), které si o ní vytváříme*. Tehdy se totiž stal teoretický ateismus nehajitelným, byl v teoretické rovině nahrazen *agnosticismem* - a termínu ateismus bylo nadále rozuměno jako *naproste lhostejnosti k jakékoli transcendenci*. Tomu celkem dobře odpovídá charakteristika, kterou (od mého velmi milého židovského filosofa Martina Bubera) Marek Bárta překládá: >Ateisty bych tedy nazval ty lidi, co odmítají život ve světe JA - TY<. Vždyť v každém vztahu, do kterého vstupujeme, je zároveň vztah k "věčnému Ty" = Bohu, řádu, který naši skutečnost přesahuje, či "abso lutnímu horizontu", jak o něm mluví pan prezident. Člověk, který nehodlá usilovat o život ve světě vztahů, světě dialogu, podle mne nemůže být skaut. Já osobně bych to nejraději vyjádřil podobně, jako význačný protestantský teolog Paul Tillich takto: "Nekonečná, nevyčerpatelná hlubina a zaklad všeho bytí - to se míní slovem *Bůh*. A jestliže pro vás toto slovo mnoho neznamená, odpuzuje vás nebo mu nerozumíte, přeložte si jej a mluvte o hlubinách svého života, o zdroji své by tosti, o tom, co se vás týká nejvíce a co přijímáte vážně a bez jakékoli výhrady. Abyste to dokázali, budete možná muset zapomenout na všechno tradiční, čemu vás o Bohu naučili - a třebas i samo to slovo. Neboť víte-li, ze Bůh znamená *hlubinu*, víte o něm hodně. Pak už se *nemůžete* nazývat ateistou nebo nevěřícím. Nemůžete si totiž opravdu myslet a říkat 'Život nemá hloubku! Život je mělký - nic nemá cenu. Všechno bytí je jen povrch...' Ano - kdybyste tohle dokázali tvrdit opravdu úplně vážně, byli byste ateisté; ale jinak nejste. Kdo ví o hlubině, ví o Bohu - i když mu tak neříká." (viz "Otřásání základů", 1949). Jiří Zajíc – Edy _____________________________________________________________________________________
KORÁN obsahuje obdobu křesťanského DESATERA… …ano, je tomu skutečně
tradicím – ovšem ten, kdo se Koránem blíže zabývá, pozná, jak je poznamenaný snahou o čisté předání prorokova učení. Obdobně jako to vidíme v Novém Zákoně, a to pře devším ve Skutcích a dále v epištolách a knize Zjevení, i v Koránu jsou patrné důsledky sporů s jinak věřícími a s nevě řícími.
tak! Jeho zakladatel Moha med se narodil pravdě podobně okolo roku 570 po Kr. v Mekce. Ve svých prorockých vi děních přednesl a jeho žáci zapsali v Koránu mnoho podobenství, příběhů a na učení. Řada z nich souzní pře devším se Starým Zákonem – židovskou Tórou, jiné jsou paralelou ke křesťanským
V kapitole 17 – jinak také súře LXV – nacházíme obdobu ustanovení o desateru Božích 13
někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej po mstít, nechť však při zabití nepře hání, vždyť zajisté mu bude po moženo. 36 A nepřibližujte se k majetku si rotka, leda způsobem co nejlepším, pokud nedosáhne dospělosti. Do držujte věrně závazky své, neboť žá dáno bude zúčtování o závazku! 37 A buďte spravedliví v míře, když od měřujete, a važte vahami přímými – to pro vás je lepší i nejlepší co do vý sledku. 38 A nenásleduj to, o čem vědění ne máš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly. 39 A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedo sáhneš výškou svou hor vrcholku. … 80 Konej modlitbu při sklonku slunce až do setmění nočního a přednášej Korán za jitra… … 111 Rci: „Chvála Bohu, jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž nemá společníka ve vládě a nepotřebuje před ponížením ochránce!“ A oslavuj velikost Jeho!
přikázání, které pro svůj lid i pro nás Mojžíš převzal. Přečtěme si pasáže, které nám nejvíce Desatero připomínají: SÚRA 17 NOČNÍ CESTA Ve jménu Boha milosrdného, slitovného
1 Sláva tomu, jenž za noci přenesl slu žebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali někte rá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý. 2 A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a uči nili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: „Nevezmete sobě vedle mne nikoho jiného za ochránce, 3 ó potomci těch, jež nesli jsme v arše s Noemem, jenž služebníkem byl Naším vděčným.“ … 23 A nepřidávej k Bohu božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn. 24 Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodi čům dobré prokazovali. … 33 Nezabíjejte děti své z obavy před zchudnutím, vždyť My jim i vám obživu uštědříme. A jejich zabíjení je hříchem velikým. 34 A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. 35 A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li by
Převzato z knihy Korán, vydané v r. 1972 nakladatelstvím Odeon v pře kladu Ivana Hrbka.
Br. Robert Kohoutek – Brent ze střediska Pražská Dvojka napsal do předsněmové diskuse větší příspěvek. Výsledkem dalšího rozhovoru po internetu je výběr následujících myšlenek pro NDS: Přibývá dětí, které jsou jedináčky. Neznají tedy sourozenecký vztah. Jestliže byli jedináčky i rodiče, děti pak nepoznají ani vztah k tetám, strýcům, bratrancům a sestřenicím. Nemohou mít své přirozené rodinné vzory, se kterými by se identifikovaly. Stále častěji děti vyrůstají jen s matkou a úloha otce v rodině je pro ně abstrakcí. V této situaci Junák nabízí plnohodnotný prožitek bratrství dětem, které v souladu s křesťanskými duchovními základy skautingu věří, že mají společného Otce, který je stvořitelem vesmíru i jich samých, společného prvorozeného bratra Ježíše, a že jsou si tedy i opravdovými sourozenci navzájem. I děti, jejichž víra se týká třeba jen hodnot materiálních, si zpravidla ve skautingu na bratrství aspoň hrají a mohou i tímto způso bem získat sourozenecké zkušenosti. 14
Chlapci a děvčata mohou navazovat nesobecké vztahy, které podobně jako ve skutečné rodině mezi sourozenci nejsou milostné, ale přesto jsou citově hluboké a někdy i zdravě žárlivé v případech, kdy je skautský sourozenec lákán třetí osobou k nějakému vztahu povrchnímu…
Když si jako činovníci začínáme překvapeně všímat, že stromy na na šich tábořištích jsou už o pár metrů vyšší než na našich prvních oddí lových výpravách, vzpomínáme na prožité chvíle ve skautském prostředí i mimo něj. Na některé s radostí, na další s rozpaky. Vzpomínky na prožitá skautská bratrství dokážou po letech přinést nejen tu radost, ale i sílu rvát se s překážkami. Asi se vyplatí namáhat mozkové závity a přemýšlet, jak vytvořit prostředí pro vznik dobrých vztahů ve střediscích i pro ty, kterým dnes ta naše tábořiště předáváme do užívání. ______________________________________________________________________ Ve dnech 27.-30.9.2001 se „na území“ ORJ Frýdek-Místek na úpatí Beskyd sešlo již 5. třístranné mezinárodní setkání oldskautů z Polska, Slovenska a Česka. Jako „servisní tým“ působili na tomto setkání 2 roveři (Dalibor Milkula - Ločin a To máš Mazoch - Hinša) z 6. oddílu skautů „Tate O-Šota“ z Místku (patří do střediska „8. pěšího pluku slezského“ */), dále vůdce střediska Marek Matýsek – Mara a Leona Gu recká – výchovná zpravodajka ORJ Frýdek-Místek. Tato čtveřice připravila účastníkům pozoruhodné překvapení: z ničeho nic se v místě jednání objevil stan prérijních indiánů a rodina z kmene „Dým ve větru“ před vedla celé vybavení. Všechny předměty ve stanu byly perfektně propracovány a krásně a věrně barevné. Opravdové prostředí rámovala pravá bizoní kůže. Zajímalo mne, s jakou životní filosofií se prérijní indiáni, representovaní touto rodi nou, ve světě pohybují. Především mne překvapilo, že „Velký Duch“, jak bílé tváře označují indiány uznávaný princip, který člověka přesahuje, by se správně měl překládat „Velké tajem ství“. Pro prérijní indiány je mnoho různých tajemství, která má mít člověk v úctě. Prérijní indiáni pečlivě dbají na soudržnost rodu, dozvěděl jsem se dále, což však hlavně souvisí s tím, že stany i prakticky všechno jejich zařízení vlastní ženy kmene – to proto, že to samy vyrobily. Muži – ti vlastní jen svoje zbraně! Jsou-li dobrými lovci a statečnými bojovníky, zasedají jak známo v kmenové radě. Poprvé v životě jsem zde slyšel, že existují „bizoní ženy“ – ženy, které vykonaly pro kmen mimořádný čin. Taková žena pak má právo zasedat v kmenové radě spolu s muži, radit jim a spolurozhodovat.
15
Další zajímavou charak teristikou kmenů prérijních in diánů je snaha o minimum konfliktů v kmeni. Nejvíce si váží těch, kdo se dovedou do hodnout. Nicméně mají i zajímavé tresty např. za nevěru: ne věrné ženě uříznou špičku nosu – aby dál muže nesvádě la, zatímco nevěrný muž může přijít díky pomstě příbuzných podvedené ženy - i o život… Moje poučení prozatím ukončila informace, že v USA dosud potomci prérijních indi ánských kmenů žijí a každý rok se scházejí i za účasti „bí lých tváří“ až z Česka! Kamzík
____________________________________________________ */ Vysvětlení: 8. pěší pluk slezský se v březnu 1939 proslavil tím, že se postavil ve zbrani německým okupantům a dodnes je vzorem vlastenectví!
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů ∗ Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků. * ∗ Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]), 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * ∗ Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík..* ∗ Předplatné pro rok 2001 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,– Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,– Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * ∗ Prosíme o přesné údaje. ∗ Bez jazykové korekce. * 16
