Obchodní právo. studijní opora. (po velké rekodifikaci soukromého práva) VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU

Obchodní právo (po velké rekodifikaci soukromého práva)

studijní opora

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU 2013

Studijní opora: Obchodní právo

ÚVODEM

Tento text navazuje na učebnici obchodního práva (STANĚK, J.: Obchodní právo, VŠEM, Praha 2012), jejíž znalost předpokládá. Doplňuje a upravuje její text v souvislosti se změnami, které do oblasti právních vztahů mezi podnikateli přinesla velká rekodifikace soukromého práva účinná od roku 2014. Základem této rekodifikace je nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který je koncipován jako universální kodex soukromého práva. Obsahuje tedy i právní úpravu řady oblastí, které dosud upravoval obchodní zákoník. Samostatnou právní úpravu si nadále zachovala problematika tzv. korporačního práva, a to v zákoně o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.). Vlastní obchodní zákoník byl vydáním nového občanského zákoníku zrušen. Obsah zákona o obchodních korporacích je tedy převažující náplní předloženého textu. Ten není samostatnou učebnicí, ale pouze doplněním a aktualizováním učebnice obchodního práva z roku 2012. Ke zvládnutí problematiky je proto třeba nastudovat oba texty, tedy jak text z roku 2012, tak i tento nový. Problematika právní úpravy obchodních korporací je dnes tedy hlavní náplní bývalého obchodního práva. Proto také popis této právní úpravy je v předloženém textu podrobnější, než jak tomu bylo v učebnici z roku 2012. Učební text zachovává z důvodu návaznosti strukturu učebnice z roku 2012. Text popisuje právní úpravu účinnou k 31. 8. 2013. JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

© VŠEM 2013

2


OBSAH

ÚVODEM ............................................................................................................. 2 OBSAH ................................................................................................................ 3 ČÁST I ................................................................................................................ 5 REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA ................................................................ 5 KAPITOLA 1: K REKODIFIKACI SOUKROMÉHO PRÁVA OBECNĚ........................... 5 KAPITOLA 2: HLAVNÍ PRINCIPY ZÁKONA O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ......... 8 KAPITOLA 3: FAKTICKÉ ZMĚNY DOSAVADNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU ........................................................................................................ 10 ČÁST II ............................................................................................................. 11 K JEDNOTLIVÝM ZMĚNÁM DOSAVADNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU ........................................................................................................ 11 KAPITOLA 1: ZÁKLADNÍ POJMY OBCHODNÍHO PRÁVA ..................................... 11 1.1 Právní úprava podnikání ..................................................................................11 1.2 Pojem podnikatel a související instituty ..............................................................11 1.2.1 Obchodní firma ............................................................................................12 1.2.2 Zastoupení podnikatele .................................................................................12 1.3 Podnik ...........................................................................................................13 1.4 Obchodní rejstřík ............................................................................................13 KAPITOLA 2: OBCHODNÍ KORPORACE .............................................................. 15 2.1 Pojem obchodní korporace ...............................................................................15 2.2 Založení obchodní korporace ............................................................................16 2.3 Jednočlenná společnost ...................................................................................16 2.4 Podíl ..............................................................................................................16 2.5 Orgány obchodní korporace ..............................................................................17 2.6 Ručení členů při úpadku obchodní korporace ......................................................17 2.7 Ovládající a ovládané osoby .............................................................................18 2.8 Zrušení a zánik obchodní korporace...................................................................18 KAPITOLA 3: JEDNOTLIVÉ PRÁVNÍ FORMY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ ......... 20 3.1 Veřejná obchodní společnost ............................................................................20 3.2 Komanditní společnost .....................................................................................21 3.3 Společnost s ručením omezeným ......................................................................21 3.3.1 Práva a povinnosti společníků ........................................................................23 3.3.2 Orgány společnosti s ručením omezeným ........................................................25 3.3.3 Zánik účasti společníka ve společnosti ............................................................26

© VŠEM 2013

3

Studijní opora: Obchodní právo 3.3.4 Zvýšení základního kapitálu ...........................................................................27 3.3.5 Snížení základního kapitálu............................................................................28 3.3.6 Zrušení společnosti s ručením omezeným ........................................................28 3.4 Akciová společnost ..........................................................................................29 3.4.1 Založení akciové společnosti ..........................................................................29 3.4.2 Akcie ..........................................................................................................30 3.4.3. Práva a povinnosti akcionáře ........................................................................32 3.4.3.1 Práva akcionáře ........................................................................................32 3.4.3.2 Povinnosti akcionáře ..................................................................................33 3.4.4 Práva hlavních a minoritních akcionářů ...........................................................34 3.4.5 Orgány akciové společnosti ...........................................................................34 3.4.5.1 Dualistický systém .....................................................................................35 3.4.5.2 Monistický systém .....................................................................................35 3.4.6 Změny výše základního kapitálu.....................................................................36 3.4.7 Likvidace akciové společnosti .........................................................................36 KAPITOLA 4: DRUŽSTVA ................................................................................... 37 4.1 Založení družstva ............................................................................................37 4.2 Vklady ...........................................................................................................38 4.3 Práva a povinnosti členů ..................................................................................38 4.4 Členství v družstvu ..........................................................................................39 4.4.1 Vznik členství ..............................................................................................39 4.4.2 Zánik členství ..............................................................................................39 4.5 Družstevní podíl ..............................................................................................40 4.6 Orgány družstva .............................................................................................41 4.7 Bytové družstvo ..............................................................................................43 4.7.1 Členství v bytovém družstvu ..........................................................................44 4.7.2 Převod a přechod družstevního podílu v bytovém družstvu ................................44 4.7.3 Nájem družstevního bytu a družstevního nebytového prostoru ...........................45 4.7.4 Samospráva bytového družstva .....................................................................45 4.8 Sociální družstvo.............................................................................................46 KAPITOLA 5: OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY ................................................. 49 5.1 Pojmenované smlouvy obchodního zákoníku ......................................................50 KAPITOLA 6: HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ............................................................... 51 KAPITOLA 7: ŘEŠENÍ OBCHODNÍCH SPORŮ ...................................................... 52 SEZNAM LITERATURY ....................................................................................... 54

© VŠEM 2013

4


ČÁST I REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA

KAPITOLA 1: K REKODIFIKACI SOUKROMÉHO PRÁVA OBECNĚ

Od 1. 1. 2014 vstoupí v účinnost nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), čímž bude dokončena velká rekodifikace soukromého práva, která je nejvýznamnější změnou právního řádu České republiky za posledních padesát let. Tato velká rekodifikace má v oblasti soukromého práva završit novelizační a rekodifikační procesy, ke kterým v oblasti soukromého práva docházelo od roku 1990. Tento proces má završit i do právní oblasti změny, ke kterým v naší společnosti došlo po roce 1990. Přizpůsobení právního řádu novým společenským podmínkám proběhlo nejprve a především v oblasti veřejného práva. Nejvýznamnějším projevem tohoto procesu je přijetí nové Ústavy České republiky, což však bylo ovlivněno především zásadními změnami v oblasti státoprávní. Vznik samostatné České republiky v roce 1993 zásadním způsobem ovlivnil celý dosavadní právní řád. Změny právní úpravy v oblasti soukromého práva probíhaly především v oblasti hospodářských vztahů, kde v souvislosti s novými vlastnickými poměry v oblasti výrobních prostředků další užívání hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb.) nebylo dále možné. Proto byl v roce 1991 vydán obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.), který nejen nahradil dosavadní hospodářský zákoník, ale i založil nové právní odvětví - obchodní právo, které nahradilo dosavadní právo hospodářské. V dalších odvětvích soukromého práva, především v právu občanském byl rekodifikační proces poněkud upozaděn vzhledem k rozsáhlým změnám strukturálním a privatizačním, které probíhaly v národním hospodářství po celá léta devadesátá. Reálné práce na vytvoření nového občanského zákoníku započaly až v roce 2000 a tým předních právních odborníků na něm pracoval dlouhých 12 let. Vyvrcholením tohoto rekodifikačního úsilí bylo přijetí nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v roce 2012.

© VŠEM 2013

5


Původní záměr tvůrců nového občanského kodexu byl opravdu velkorysý. Dali si za cíl vytvořit nejen nový základní právní předpis soukromého práva, ale jejich úsilí šlo mnohem dál. Chtěli vytvořit jakýsi universální kodex celého soukromého práva. Cílem tedy bylo rozejít se s dlouholetou tradicí samostatných komplexních právních úprav v soukromém právu, tedy jinými slovy, nahradit dosavadní kodexy soukromého práva jediným jeho universálním kodexem, kterým bude právě občanský zákoník. V důsledku této snahy měla zaniknout samostatná odvětví soukromého práva, a tedy i právo obchodní. Jejich agenda měla přejít do občanského zákoníku. I když se tento záměr nepodařilo autorům nového občanského zákoníku naplnit (mimo universální úpravu zůstalo především právo pracovní), stal se nový občanský kodex pramenem práva v těchto oblastech: -

vlastnictví

-

smlouvy

-

rodina.

Z problematiky obchodního práva tak nový občanský zákoník „pohltil“ především tzv. obchodní smlouvy, tedy obchodní závazkové vztahy. Obchodní závazkové vztahy tvořily jednu za dvou meritorních částí obchodního zákoníku. Druhá jeho meritorní část (i když ve struktuře obchodního zákoníku řazená jako první), tedy právní úprava obchodních společností a družstev (tzv. korporační právo), do nového občanského zákoníku zařazena nebyla, a zůstala tak v samostatné právní úpravě. Touto samostatnou právní úpravou je zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.). Ten spolu s novým občanským zákoníkem a s novým zákonem o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.) tvoří právě onu velkou rekodifikaci soukromého práva. Již z číslování těchto tří základních právních předpisů soukromého práva je zřejmé, že tyto předpisy byly v legislativním procesu pojednány společně a ve vzájemné shodě. Vydáním nového občanského zákoníku došlo ke zrušení či změně více než 200 právních předpisů. Mezi zrušenými právními předpisy je i obchodní zákoník. Jeho účinnost tedy skončí 31. 12. 2013. Podíváme-li se na obchodní zákoník a více jak 20 let jeho existence, zjistíme, že prošel velmi složitým vývojem, v jehož průběhu se z něho stal právní předpis velmi obsáhlý (přes 700 paragrafů) a i dosti nepřehledný.

© VŠEM 2013

6


Velký počet jeho novelizací je dán jednak proměnou společenských podmínek a jednak i požadavky, které na Českou republiku klade členství v Evropské unii. Nová právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku je vedena mimo jiné snahou o zeštíhlení právní úpravy vztahů mezi podnikateli a její větší přiblížení společenské realitě.

© VŠEM 2013

7


KAPITOLA 2: HLAVNÍ PRINCIPY ZÁKONA O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích vychází z těchto tří hlavních principů (viz důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích): a) zásadně vychází ze subsidiarity občanského zákoníku. Akcentuje výsostné postavení občanského zákoníku v soukromém právu. b) nevytváří žádné vlastní pojmosloví. Specifické pojmy užívá jen v rozsahu odůvodněném povahou věci a i s přihlédnutím k tradičnímu pojetí obchodního práva. c) řídí se obecnými zásadami, jak je vytyčuje nový občanský zákoník. Dále zákon vychází z následujících koncepcí: a)

nedělá si čáku být kodexem obchodního práva. Naopak vychází ze zásady dekodifikace obchodního práva. Jeho záměrem není zrušit dosavadní pravidla a omezit dosavadní regulaci. Jeho cílem je upravit tuto regulaci.

b)

snaží se zabránit duplicitě institutů občanského a obchodního práva. Věnuje se jen právu korporačnímu, tedy nikoliv celému dosavadnímu právu obchodnímu.

c)

striktně dodržuje ústavní zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“ (čl. 2, odst. 4 Ústavy České republiky). Usiluje o potlačení snah o ovlivňování veřejným právem.

d)

respektuje standardní zásady obecného soukromého práva

e)

předpokládá profesionalitu podnikatelů a některých dalších osob

f)

zachovává princip smluvní volnosti a princip rovnosti smluvních stran

g)

nehodlá drasticky měnit stávající právní úpravu. Má za cíl zachovat pokud možno stav právní jistoty. To však neznamená, že by nepřinášel změny tam, kde je to nezbytné vzhledem k překonanosti dosavadní právní úpravy či společenské nezbytnosti její změny.

h)

v jazykové rovině sleduje srozumitelnost právního textu, aniž by usiloval o jakousi jeho „lidovost“. Navazuje na pojmosloví, které přináší nový občanský zákoník.

i)

vzhledem k přechodu právní úpravy smluv do nového občanského zákoníku zaměřuje se především na instituty vztahující se k podnikateli, ne k obchodům

j)

v souvislosti s přesunem obligačního práva do občanského zákoníku oslabuje se význam relativních obchodů.

© VŠEM 2013

8

Studijní opora: Obchodní právo k)

zdůrazňuje zásadu poctivého obchodního stylu v podnikatelských vztazích

l)

respektuje

výsledky

harmonizačních

snah

České

republiky,

zohledňuje

a

respektuje komunitární právo m) vzhledem k absenci komplexní úpravy obchodního práva užívá pojmu „zákon“ nikoliv „zákoník“. Respektuje zásadu, že v soukromém právu bude existovat jediný kodex, a to občanský zákoník (s výjimkou tradičního pojmosloví „zákoník práce“ v oblasti právní úpravy pracovního práva). n)

právní úprava družstev vychází jak z oblasti právní teorie, tak přihlíží i k vývoji právní úpravy družstevnictví v Evropské unii.

© VŠEM 2013

9


KAPITOLA 3: FAKTICKÉ ZMĚNY DOSAVADNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Nový občanský zákoník přebírá řadu právních úprav, které byly dosud součástí obchodního zákoníku. Jedná se např. o definování pojmu „podnikatel“, ustanovení o likvidaci právnických osob, problematiku nekalé soutěže apod. Zcela zásadní je ta skutečnost, že do občanského zákoníku byla přesunuta celá právní úprava obchodních závazkových vztahů včetně dalších instrumentů navazujících na tzv. obligační právo (např. prokura, zastavení podílu v obchodní společnosti apod.). Vydáním nového občanského zákoníku se tak odstraňuje dnes již zbytečná dvoukolejnost právní úpravy smluvních vztahů (občanské a obchodní smlouvy). S opuštěním potřeby odlišovat tzv. obchody nový zákoník také nepřevzal princip volby práva (fakultativní obchody). Pokud jde o agendu obchodního rejstříku, tu nová právní úprava přesouvá do zvláštního zákona o veřejných registrech právnických a fyzických osob, který by měl být vypracován v rámci doprovodných a změnových právních předpisů k občanskému zákoníku. Důvodem je převažující veřejnoprávní charakter této právní úpravy a i snaha sjednotit a zjednodušit současnou složitou strukturu různých rejstříků (obchodní, nadační, spolkový apod.). Do nového občanského zákoníku přešlo také vymezení pojmu podnik, pobočka, firma, prokura, obchodní tajemství, ale i vlastní kapitál, obchodní jmění a obchodní majetek.

© VŠEM 2013

10


ČÁST II K JEDNOTLIVÝM ZMĚNÁM DOSAVADNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

KAPITOLA 1: ZÁKLADNÍ POJMY OBCHODNÍHO PRÁVA 1.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA PODNIKÁNÍ Právní úpravu podnikání tak, jak byla uvedená v § 2 obchodního zákoníku, nový občanský zákoník nepřebírá a ani se jí nezabývá. To proto, že právní úprava podnikání je obsažena v jiných právních předpisech, které nebyly vydáním nového občanského zákoníku dotčeny (např. zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání apod.).

1.2 POJEM PODNIKATEL A SOUVISEJÍCÍ INSTITUTY Pojem „podnikatel“ upravuje nový občanský zákon v § 420 - § 435. Paragraf 420 upravuje pojem podnikatel ve dvou odstavcích, a to jednak obecně (odst. 1), jednak zvláštně pro účely ochrany spotřebitele (odst. 2). Podle § 420, odst. 1 je za podnikatele považován ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Vidíme tedy, že vymezení pojmu podnikatel podle nové právní úpravy je méně založeno na formálních znacích této skutečnosti a více na jejím faktickém obsahu. V odstavci 2 § 420 se dále za podnikatele považuje i ta osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní a obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popř. osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Nový občanský zákoník dále částečně zachovává i dosavadní právní úpravu, když konstatuje, že za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku a

© VŠEM 2013

11

Studijní opora: Obchodní právo i osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (§ 421). Nový občanský zákoník upravuje i další instituty, související s pojmem podnikatel (např. obchodní firma, sídlo podnikatele, zastupování podnikatele, prokura apod.). I když je formuluje poněkud jinak, než jak to činil obchodní zákoník, podstata stávající právní úpravy zůstává zachována. 1.2.1 Obchodní firma Nová právní úprava zachovává původní definici obchodní firmy, když říká, že obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Dále konstatuje, že podnikatel nesmí mít víc obchodních firem. Významnou změnou je zrušení kogentní úpravy identifikace fyzické osoby - podnikatele ve vztahu k jeho firmě. Zákon v § 425, odst. 1 pouze konstatuje, že člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou zpravidla jeho jménem. Zapíše-li se pod jinou obchodní firmou, než je jeho jméno, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby. 1.2.2 Zastoupení podnikatele Nová právní úprava zastoupení podnikatele je jednodušší, než tomu bylo v obchodním zákoníku. Občanský zákoník v § 430 konstatuje, že pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Dále zákon konstatuje, že podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna. Paragraf 431 uvádí, že překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele toto jednání zavazuje. To neplatí, věděla-li nebo musela-li třetí osoba vědět o překročení zástupčího oprávnění. Pokud jde o smluvní zastoupení podnikatele ve formě prokury, přináší nová právní úprava pouze dílčí změny. Tak např. § 452, odst. 2 uvádí, že je-li prokura udělena několika osobám, zastupuje každá z nich podnikatele samostatně, ledaže je při udělení prokury určeno něco jiného.

© VŠEM 2013

12


1.3 PODNIK Nová právní úprava pojem podnik nedefinuje. Avšak nový občanský zákoník v § 502 definuje pojem obchodní závod, a to tak, že obchodní závod je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Nový občanský zákoník dále definuje pojem pobočka, který je obdobou dřívějšího pojmu organizační složka podniku. Podle § 503 nového občanského zákoníku je pobočka taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Zákon dále konstatuje, že je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný

závod.

Přitom

vedoucí

odštěpného

závodu

je

oprávněn

zastupovat

podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu, a to ode dne, od kterého byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. Vidíme tedy, že nová právní úprava, i když užívá jiné názvy a formulace, obsahově v podstatě zachovává obsah stávajících pojmů podnik a organizační složka podniku, avšak nové formulace jsou jednodušší. V této souvislosti nový občanský zákoník nově upravuje i pojem obchodní tajemství. Podle § 504 jej tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejích utajení.

1.4 OBCHODNÍ REJSTŘÍK

Agenda obchodního rejstříku dosud obsažená v obchodním zákoníku do nového občanského zákoníku převzata nebyla. Občanský zákoník však v § 120 a násl. obecně upravuje veřejné rejstříky právnických osob. Vymezuje minimální obsah zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku, a to: -

den vzniku právnické osoby

-

den jejího zrušení a zániku s uvedením právního důvodu

-

název a sídlo

-

předmět činnosti

-

jméno a adresa bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu s uvedením způsobu, jakým právnickou osobu zastupuje, a údaje o dni vzniku nebo zániku jeho funkce.

© VŠEM 2013

13


Pokud jde o obchodní rejstřík, občanský zákoník předpokládá vydání zvláštního zákona, který bude vypracován v rámci doprovodních právních předpisů k občanskému zákoníku. Ten by měl určit, které subjekty se budou do něho zapisovat a i upřesnit zapisované údaje. Pro všechny veřejné rejstříky právnických osob by měl i nadále platit princip publicity, jak jej upravoval dosavadní obchodní zákoník.

© VŠEM 2013

14


KAPITOLA 2: OBCHODNÍ KORPORACE

Problematika tzv. korporačního práva, tedy právní úpravy obchodních korporací. tj. obchodních společností a družstev, byla vyňata z nově vytvořené komplexní úpravy soukromého práva, jak ji přináší nový občanský zákoník, a stala se náplní nového zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.), který, jak již bylo uvedeno, tvoří spolu s novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.) a zákonem o mezinárodním právu soukromém (zákon č. 91/2012 Sb.) velkou rekodifikaci soukromého práva.

2.1 POJEM OBCHODNÍ KORPORACE Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva.

Obchodní společnosti jsou: -

veřejná obchodní společnost

-

komanditní společnost

-

společnost s ručením omezeným

-

akciová společnost

-

evropská společnost

-

evropské hospodářské zájmové sdružení.

Veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost řadíme mezi tzv. osobní obchodní společnosti, společnost s ručením omezeným a akciovou společnost mezi tzv. kapitálové obchodní společnosti.

Družstvy jsou: -

družstvo

-

evropská družstevní společnost.

Osobní obchodní společnost může být založena jen za účelem podnikání.

© VŠEM 2013

15


2.2 ZALOŽENÍ OBCHODNÍ KORPORACE Obchodní korporace se zakládá společenskou smlouvou. Jedná-li se o kapitálovou společnost, musí mít společenská smlouva formu veřejní listiny. Společenská smlouva zakládající družstvo se uzavírá přijetím ustavující schůzí. Obchodní společnost založená jediným společníkem se zakládá zakladatelskou listinou ve formě veřejné listiny. Není-li návrh na zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku podán do 6 měsíců od jejího založení, nastávají tytéž účinky, jako při odstoupení od smlouvy.

2.3 JEDNOČLENNÁ SPOLEČNOST Kapitálovou společnost může založit i jediný zakladatel. Společnost muže mít jediného společníka také v důsledku soustředění všech podílů v rukou jediného společníka. V takové společnosti tento jediný společník vykonává působnost nejvyššího orgánu společnosti. Smlouva uzavřená mezi jednočlennou obchodní společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, kromě případů běžného obchodního styku.

2.4 PODÍL Každý společník může mít v téže obchodní korporaci jen jeden podíl. To však neplatí v případě kapitálové společnosti a i v případě podílu komanditisty. Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku, pokud by si tím přivodila úpadek. Podíl v obchodní korporaci přechází v důsledku smrti nebo zániku společníka na dědice nebo právního nástupce, pokud společenská smlouva takový přechod nezakáže nebo neomezí. Zakázat nebo omezit přechod podílu v akciové společnosti nebo v bytovém družstvu nelze.

© VŠEM 2013

16


2.5 ORGÁNY OBCHODNÍ KORPORACE Nejvyšším orgánem v osobní společnosti jsou všichni její společníci, v kapitálové společnosti valná hromada a v družstvu členská schůze. Statutárním orgánem osobní společnosti je každý společník. Členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání (živnostenský zákon č. 455/1991 Sb.) a ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou v provozování živnosti. Člen orgánu obchodní korporace je povinen jednat s péčí řádného hospodáře. Poruší-li tuto povinnost, je povinen vydat obchodní korporaci prospěch, který takovým jednáním získal, a není-li to možné, pak nahradit obchodní korporaci toto plnění v penězích. Člen orgánu nesmí být ve střetu zájmů s obchodní korporací. Nastala-li taková situace, musí tento člen o tom informovat ostatní členy orgánu a také kontrolní orgán korporace. Totéž platí, hodlá-li člen orgánu uzavřít smlouvu s touto obchodní korporací, nejedná-li se o smlouvu v rámci běžného obchodního styku. Tato povinnost se také přiměřeně použije v případě prokuristy. Práva a povinnosti mezi členy orgánu obchodní korporace a touto korporací se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu (nepoužijí se ustanovení o správě cizího majetku). Člen orgánu obchodní korporace může ze své funkce odstoupit. Nesmí však tak učinit v době, která je pro obchodní korporaci nevhodná. Člen orgánu obchodní korporace nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí soudu o tom, že nesmí vykonávat funkci statutárního orgánu, vykonávat takovou funkci, pokud v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že výkon funkce vedl k úpadku obchodní korporace. Právní mocí tohoto rozhodnutí přestává být taková osoba členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích.

2.6 RUČENÍ ČLENŮ PŘI ÚPADKU OBCHODNÍ KORPORACE Soud může na návrh insolvenčního správce či věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen (i bývalý) jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejich povinností, jestliže:

© VŠEM 2013

17

Studijní opora: Obchodní právo a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku b) člen statutárního orgánu věděl nebo mohl vědět, že obchodní korporaci hrozí úpadek, a neučinil vše potřebné k odvrácení tohoto úpadku.

2.7 OVLÁDAJÍCÍ A OVLÁDANÉ OSOBY Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou. Má se za to, že ovládající je ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci. Dále se má za to, že osoby jednající ve shodě, které společně nakládají s podílem na hlasovacích právech představující alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, jsou osobami ovládajícími (viz § 75). V případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby, a není proto možné na nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané společnosti setrvali, je takový společník oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu. Tato cena se určí na základě znaleckého posudku. Znalce jmenuje soud na návrh ovládané osoby. Znalec určí hodnotu závodu ovládané osoby, kterou měl v době, než došlo ke zhoršení postavení společníků v důsledku jednání ovládající osoby. Zákon o obchodních korporacích zavádí pojem koncern (§ 79 a násl.). Ten tvoří jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení řídící osoby.

2.8 ZRUŠENÍ A ZÁNIK OBCHODNÍ KORPORACE Soud v souladu s § 93 zákona o obchodních korporacích zruší na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestliže: a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění b) není schopna po dobu delší než jeden rok vykonávat svou činnost c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky

© VŠEM 2013

18

Studijní opora: Obchodní právo d) provozuje činnost, kterou mohou podle příslušného právního řádu vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

© VŠEM 2013

19


KAPITOLA 3: JEDNOTLIVÉ PRÁVNÍ FORMY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ 3.1 VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST Zákon

o

obchodních

korporacích

rozšiřuje

pravomoci

společníků

sjednat

si

ve

společenské smlouvě podmínky, které odpovídají jejich zájmům. Jedná se např. o možnost: a) stanovit vkladovou povinnost společníkovi b) tuto vkladovou povinnost může společník plnit provedením prací a služeb c) určit, že statutárním orgánem budou jen někteří společníci d) přistoupení nebo vystoupení společníka. Přistoupivší společník pak ručí i za dluhy vzniklé před jeho přistoupením. Rozšiřuje i počet případů, kdy se společnost zrušuje. Pro úplnost uvedeme všechny případy, ve kterých dochází ke zrušení společnosti: a) výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, neurčí-li společenská smlouva jinak; b) rozhodnutím soudu o zrušení společnosti; c) smrtí společníka, nepřipouští-li společenská smlouva dědění podílu, popř. zánikem společníka - právnické osoby, nepřipouští-li společenská smlouva přechod podílu na právního nástupce, nebo zamítnutím návrhu na zahájení insolvenčního řízení pro nedostatek majetku; d) schválením oddlužením některého ze společníků; e) nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti; f)

dnem, kdy žádný ze společníků nesplňuje podmínky bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona, či u něho nastala skutečnost, která je překážkou v provozování živnosti;

g) vyloučením společníka soudem, porušuje-li zvlášť závažným způsobem své povinnosti, nebo není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena; h) z jiných důvodů určených ve společenské smlouvě.

Soud může vyloučit společníka na návrh společnosti, porušuje-li zvlášť závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich řádnému plnění společnosti vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn.

© VŠEM 2013

20


Převod podílu společníka ve veřejné obchodní společnosti není možný. Dědic podílu ve společnosti, který se nechce stát společníkem, může svou účast ve společnosti vypovědět, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se stal dědicem.

3.2 KOMANDITNÍ SPOLEČNOST Zákon o obchodních korporacích přináší některé změny do právní úpravy komanditních společností. Ty se týkají především rozšíření pravomocí společníků upravit si ve společenské smlouvě poměry ve společnosti podle své potřeby. Např. společenská smlouva může určit, že statutárním orgánem společnosti jsou jen někteří komplementáři. Dále zákon zavádí pojem komanditní suma. Je to částka, do jejíž výše podle ustanovení společenské smlouvy ručí komanditisté za dluhy komanditní společnosti. Tato suma nemůže být nižší, než kolik činí vklad komanditisty. Změny komanditní sumy jsou účinné jejich zápisem do obchodního rejstříku.

3.3 SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM Zákon o obchodních korporacích přináší nejvýznamnější a nejpočetnější změny do právní úpravy společnosti s ručením omezeným jako do nejrozšířenější právní formy obchodní společnosti. Změnu doznala i její definice. Nově je společnost s ručením omezeným definována jako společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladovou povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. Zákon dále nově umožňuje, aby na základě společenské smlouvy vznikly různé druhy podílů ve společnosti. Přitom podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je základní podíl. Nově může společník vlastnit více podílů v jedné společnosti s ručením omezeným, a to i různého druhu. Dále zákon zavádí nový pojem kmenový list. Ten může na základě určení ve společenské smlouvě představovat podíl společníka.

© VŠEM 2013

21

Studijní opora: Obchodní právo Kmenový list je cenný papír na řad. Nemůže být vydán jako zaknihovaný cenný papír. Nemůže být přijat k obchodování na veřejném trhu.

Kmenový list obsahuje: a) označení, že se jedná o kmenový list b)

identifikaci společnosti

c) výši vkladu připadající na podíl d) identifikaci společníka e) označení podílu, k němuž je kmenový list vydán f)

označení kmenového listu, jeho číslo a podpis statutárního orgánu.

Společnost může vydat hromadný kmenový list, který obsahuje i údaj o tom, kolik kmenových listů nahrazuje, a označení podílů, které nahrazuje. Dalším novým pojmem, který zákon přináší, je seznam společníků. Společnost povinně vede tento seznam, ve kterém se uvádí: -

jméno a bydliště, popř. název a sídlo společníka

-

podíl společníka, případně jeho označení

-

označení podílu a jemu odpovídající výši vkladu

-

počet hlasů náležejících k podílu

-

příplatkovou povinnost, tj. povinnost přispět na vytvoření vlastního kapitálu společnosti peněžními prostředky nad společníkův vklad, je-li určena

-

den zápisu do seznamu společníků.

Zásadní změnou, kterou zákon přináší v souvislosti s právní úpravou společnosti s ručením omezeným, je změna minimálního vkladu společnosti. Zatímco dosud byla minimální výše vkladu jednoho společníka 20 000 Kč, nově je tato minimální výše stanovena na 1 Kč. I touto cestou se stát snaží podporovat podnikání, neboť ho zpřístupňuje velkému počtu osob. Zákon již neuvádí omezení maximálního počtu společníků. Společenská smlouva společnosti může být měněna dohodou všech společníků, a to ve formě veřejné listiny. Stanoví-li tak společenská smlouva, může být měněna i rozhodnutím valné hromady. Společnost může nabýt svůj podíl, avšak nevykonává s ním hlasovací práva. V případě, že společnost nabude všechny své podíly, převede je nebo některý z nich do 3 měsíců od

© VŠEM 2013

22

Studijní opora: Obchodní právo nabytí posledního z nich na třetí osobu. Neučiní-li tak, soud společnost zruší, a to i bez návrhu. 3.3.1 Práva a povinnosti společníků Společník má následující povinnosti: a) vkladovou povinnost - společník tuto povinnost splní ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, nejpozději však do 5 let od vzniku společnosti nebo od převzetí vkladové povinnosti. Společník, který je v prodlení se splácením peněžitého vkladu, uhradí společnosti úrok z prodlení ve výši dvojnásobku sazby úroku z prodlení stanovené jiným právním předpisem. Společníka, který je v prodlení se splněním vkladové povinnosti, může valná hromada ze společnosti vyloučit. Vyloučený společník je povinen odevzdat společnosti bez zbytečného odkladu kmenový list. Povinnost odevzdat kmenový list může nastat i v jiných zákonem stanovených důvodech (výměna kmenových listů, popř. jejich označení apod.). V takovém případě jednatel společnosti vyzve společníky k odevzdání kmenových listů a stanoví pro to přiměřenou lhůtu. Kmenové listy, které nebyly přes výzvu vráceny ani v dodatečné lhůtě, jednatel prohlásí za neplatné. Kmenové listy, které společnost vydá místo těch, které byly prohlášeny za neplatné, společnost prodá za přiměřenou cenu. Nepodaří-li se je prodat do 3 měsíců od prohlášení neodevzdaných kmenových listů za neplatné, rozhodne valná hromada bez zbytečného odkladu o snížení základního kapitálu o výši vkladů připadající na neprodané kmenové listy. b) povinnost odevzdat kmenový list - společník je povinen odevzdat společnosti kmenový list, a to bez zbytečného odkladu, v případech, kdy tak stanoví zákon. Kmenové listy se stahují za účelem:

V

-

jejich výměny

-

označení nové výše vkladu

-

jejich zničení. takovém

případě

jednatel

společnosti

vyzve

společníky

k

odevzdání

kmenových listů a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. Ve lhůtě nevrácené kmenové listy budou prohlášeny za neplatné. Na místo neplatných kmenových listů společnost vydá nové kmenové listy, které prodá za přiměřenou cenu. Pokud se nově vydané kmenové listy nepodaří prodat ve lhůtě 3 měsíců od prohlášení neodevzdaných kmenových listů za neplatné,

valná

hromada

společnosti rozhodne bez zbytečného odkladu o snížení základního kapitálu společnosti o výši vkladů připadajících na neprodané kmenové listy. Společník,

© VŠEM 2013

23

Studijní opora: Obchodní právo jehož kmenový list byl prohlášen za neplatný, má právo na zaplacení částky odpovídající výši splněné vkladové povinnosti. Kmenový list, který společník odevzdal za účelem jeho zničení nebo výměny, společnost zničí. c) příplatkovou povinnost - usnese-li se tak valná hromada společnosti, mají společníci povinnost poskytovat peněžitý příplatek, tzv. příplatkovou povinnost. Přitom společenská smlouva určí, jakou částku nesmí příplatková povinnost překročit, popř. s jakými podíly je příplatková povinnost spojena. Příplatky poskytují společníci v poměru svých podílů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Společník, který pro příplatkovou povinnost na valné hromadě nehlasoval, může vystoupit ze společnosti ohledně podílu, na který je příplatková povinnost vázána. Tím jeho příplatková povinnost zaniká. Vystoupit ze společnosti v takovém případě lze do 1 měsíce od rozhodnutí valné hromady o příplatkové povinnosti. Společník má následující práva: a) právo na informace - každý společník má právo: -

na informace o společnosti od jednatele (jednatelů)

-

nahlížet do dokladů

-

kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech

-

další informace určené společenskou smlouvou

b) právo na podání společnické žaloby - každý společník má právo se domáhat se za společnost náhrady újmy proti jednateli. Dále může společník podat žalobu v případě, že: -

způsobí újmu společnosti člen její dozorčí rady (byla-li zřízena)

-

způsobí újmu společnosti vlivná osoba (to je každá osoba, která pomocí svého vlivu v obchodní korporaci významným způsobem ovlivní její chování)

-

se společník domáhá za společnost splnění vkladové povinnosti proti jinému společníkovi, který je v prodlení s jejím splněním

-

chce uplatnit právo na vyloučení společníka ze společnosti pro neplnění vkladové povinnosti.

Pokud chce společník uplatnit právo proti jednateli, informuje o svém záměru dozorčí radu (pokud byla zřízena). Pokud ta neuplatní právo u soudu bez zbytečného odkladu, může toto právo uplatnit společník sám.

© VŠEM 2013

24

Studijní opora: Obchodní právo c) právo na podíl na zisku - zisk určený valnou hromadou k rozdělení mezi společníky se mezi ně rozdělí v poměru jejich podílu, nestanoví-li společenská smlouva jinak. U podílů, se kterými je spojen pevný podíl na zisku, se usnesení valné hromady nevyžaduje. Takový podíl je splatný do 3 měsíců od schválení účetní uzávěrky. Částka určena k rozdělení jako podíl na zisku nesmí překročit výši hospodářského výsledku příslušného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozího období a sníženou o ztráty z předchozích období a o přiděly do rezervních a jiných fondů.

3.3.2 Orgány společnosti s ručením omezeným Výčet orgánů společnosti s ručením omezeným se vydáním zákona o obchodních korporacích nemění. Jsou jimi: a) valná hromada b) jednatel (é) c) dozorčí rada (zřizuje se fakultativně) ad a) Pokud jde o valnou hromadu, zákon zavádí možnost rozhodování mimo valnou hromadu (per rollam) s využitím technických prostředků. Podmínky pro takové rozhodování určuje společenská smlouva, popř. je stanoví statutární orgán, a to tak, aby umožňovaly ověření totožnosti osoby oprávněné vykonávat hlasovací právo. Zákon dále umožňuje tzv. korespondenční hlasování, kdy společníci odevzdají své hlasy písemně před konáním valné hromady. Valná hromada je usnesení schopná, jsou-li na ní přítomni společníci mající alespoň polovinu všech hlasů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Ta také může stanovit váhu jednotlivých hlasů. Jinak platí, že společník má 1 hlas na každou 1 Kč vkladu. Valná hromada rozhoduje prostou většinou hlasů (nestanoví-li společenská smlouva jinak). Souhlas dvoutřetinové většiny je třeba k rozhodnutí: -

o změně společenské smlouvy

-

o připuštění nepeněžitého vkladu

-

o zrušení společnosti s likvidací.

V některých případech společník ze zákona nevykonává hlasovací práva. Jedná se o případ, kdy: -

valná hromada rozhoduje o jeho nepeněžitém vkladu

© VŠEM 2013

25


-

volná hromada rozhoduje o tom, že mu má být prominuto splnění povinností anebo má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinnosti při výkonu této funkce

-

je v prodlení s plněním vkladové nebo příplatkové povinnosti

ad b) a ad c) Ustanovení o jednatelích a o dozorčí radě vydáním zákona o obchodních korporacích zásadní změny nedoznala.

3.3.3 Zánik účasti společníka ve společnosti Zákon o obchodních korporacích uvádí následující možnosti zániku účasti společníka ve společnosti: a) vystoupení společníka ze společnosti b) dohoda o ukončení účasti společníka ve společnosti c) vyloučení společníka d) zrušení účasti společníka soudem e) další způsoby zániku účasti společníka ad a) Možnost vystoupení společníka ze společnosti je zásadní změnou, kterou zákon přináší. Společník může vystoupit, jestliže nesouhlasí s rozhodnutím valné hromady o: -

změně převažující povahy podnikání společnosti

-

prodloužení trvání společnosti

a hlasoval na valné hromadě proti takovému rozhodnutí. Společník současně s oznámením o vystoupení odevzdá společnosti kmenový list. ad b) Pokud jde o ukončení účasti společníka ve společnosti dohodou, musí mít tato dohoda písemnou formu s úředně ověřenými podpisy všech účastníků. Podmínkou je dále odevzdání kmenového listu. ad c) Vyloučit společníka ze společnosti je možno jen na základě rozhodnutí soudu, pokud společník porušuje svoji povinnost zvlášť hrubým způsobem, ačkoliv byl k jejímu plnění písemně vyzván s upozorněním na možnost vyloučení. I v tomto případě je společník povinen odevzdat kmenový list. ad d) ke zrušení účasti společníka soudem dochází v případě, kdy společník navrhne soudu, aby zrušil jeho účast ve společnosti v případě, že na něm nelze spravedlivě

© VŠEM 2013

26

Studijní opora: Obchodní právo požadovat, aby ve společnosti setrval. To se netýká společnosti s jediným účastníkem. Společník, jehož účast ve společnosti byla soudem zrušena, je povinen společnosti odevzdat kmenový list. ad e) Zákon uvádí i další způsoby zániku účasti společníka ve společnosti. Jedná se např. o případ zamítnutí insolvenčního návrhu na majetek společníka pro nedostatek majetku společníka nebo v případě nařízeného výkonu rozhodnutí (nebo exekučního příkazu) postižením obchodního podílu. I v těchto případech je takový společník povinen odevzdat kmenový list. Zákon dále uvádí dispozice s podílem společníka ve společnosti. Jedná se o převod podílu a o dědění podílu. Každý společník může svůj podíl převést na jiného společníka. Společenská smlouva může převod podílu podmínit souhlasem některého orgánu společnosti. Na osobu, která není společníkem, může společník svůj podíl převést jen se souhlasem valné hromady, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Pokud přechází podíl ve společnosti na dědice, může se tento domáhat u soudu zrušení účasti ve společnosti, nelze -li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Toto právo však musí dědic uplatnit do 3 měsíců od právní moci usnesení soudu o vypořádání dědictví. Podíl společníka, jehož účast ve společnosti zanikla jinak než převodem podílu, se považuje za uvolněný podíl. Společnost uvolněný podíl prodá za přiměřenou cenu, přičemž společníci mají předkupní právo k prodávanému podílu. Výtěžek z prodeje společnost vyplatí oprávněné osobě. Nepodaří-li se podíl prodat do 3 měsíců, určí se výše vypořádacího podílu ke dni zániku účasti společníka ve společnosti a společnost ho vyplatí oprávněné osobě. Následně společnost rozhodne o přechodu uvolněného podílu na zbývající společníky poměrně podle velikosti jejich podílů. Nestane-li se tak, sníží společnost základní kapitál o vklad společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, a to pod hrozbou zrušení společnosti soudem. 3.3.4 Zvýšení základního kapitálu Základní kapitál lze zvýši (§ 216): a) převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu b) z vlastních zdrojů

© VŠEM 2013

27

Studijní opora: Obchodní právo c) kombinací uvedených způsobů a) a b). Nová výše základního kapitálu se zapisuje do obchodního rejstříku. Zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady je přípustné, jen když jsou dosavadní peněžité vklady zcela splaceny. To neplatí, dochází-li ke zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady. Společníci mají však přednostní právo k účasti na zvýšení základního kapitálu. Zvýšit základní kapitál je možno i z vlastních zdrojů společnosti, a to na základě rozhodnutí valné hromady ohledně zdrojů vykázaných v účetní závěrce. 3.3.5 Snížení základního kapitálu Snížit základní kapitál je možno usnesením valné hromady. Vklady jednotlivých společníků se snižují rovnoměrně, tedy v poměru dosavadních vkladů. V důsledku snížení nesmí klesnout výše jednotlivých vkladů společníků pod částku určenou zákonem nebo společenskou smlouvou. Rozhodnutí o snížení základního kapitálu zveřejní statutární orgán společnosti do 15 dnů, a to dvakrát po sobě ve lhůtě ne kratší než 30 dnů. Tím se sleduje ochrana věřitele, neboť statutární orgán zároveň písemně vyzve známé věřitele, aby přihlásily své pohledávky do 90 dnů od zveřejnění oznámení o snížení základního kapitálu. Takovým věřitelům společnost poskytne přiměřené zajištění jejich pohledávek nebo je uspokojí. To se týká jen situace, kdy se snížením základního kapitálu zhorší dobytnost pohledávek za společností. Snížení základního kapitálu je účinné zápisem do obchodního rejstříku. Obecně však nová právní úprava problematiky základního kapitálu vychází z vědomí, že základní kapitál ztratil svůj význam při ochraně věřitele. Ochrana věřitele je nyní zajištěna především insolvenčním zákonem.

3.3.6 Zrušení společnosti s ručením omezeným Ke zrušení společnosti může dojít: a) dohodou společníků - ta musí mít formu veřejné listiny b) rozhodnutím soudu: -

na návrh společníka - z důvodu a za podmínek uvedených ve společenské smlouvě

-

© VŠEM 2013

z moci úřední

28

Studijní opora: Obchodní právo Pokud společnost vydala kmenové listy, má společník právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vrácením kmenových listů společnosti na výzvu likvidátora. Ten je pak zničí.

3.4 AKCIOVÁ SPOLEČNOST Zákon o obchodních korporacích z velké části přebírá ustanovení zrušeného obchodního zákoníku týkající se akciové společnosti. Přesto však je zde řada věcí řešena nově. Definice akciové společnosti se nemění. I nadále ji zákon definuje jako společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Zákon zachovává i nadále nutnost určité jmenovité hodnoty akcií. To se však netýká kusových akcií (nově zaváděný pojem), což jsou akcie bez jmenovité hodnoty. Výše podílu připadající na jednu kusovou akcii je určena počtem kusů akcií k základnímu kapitálu. Přitom emisní kurs kusové akcie nesmí být nižší, než je její účetní hodnota. V ostatních případech emisní kurs akcie nesmí být nižší, než je její jmenovitá hodnota.

3.4.1 Založení akciové společnosti Významnou změnu zákon přináší do právní úpravy založení akciové společnosti. Ruší totiž možnost tzv. sukcesivního založení akciové společnosti, tedy její založení s veřejnou nabídkou akcií. Důvodem tohoto rozhodnutí je malé využívání této formy založení akciové společnosti v praxi.

K založení akciové společnosti tedy zákon vyžaduje pouze přijetí stanov a složení základního kapitálu v minimální výši 2 mil. Kč., resp. 80 000 EUR. Ruší se tedy zakladatelská smlouva a nahrazuje se stanovami. Stanovy mají zákonem vymezený obsah a musí být pořízeny ve formě veřejné listiny. Stanovy musí obsahovat tyto náležitosti (viz. § 250, odst. 2): a) firmu a předmět podnikání b) výši základního kapitálu c) počet akcií, jejich jmenovitou hodnotu, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo na majitele, anebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popř. údaj o omezení převoditelnosti akcií, popř. zda jsou imobilizovány d) mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených

© VŠEM 2013

29

Studijní opora: Obchodní právo e) počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě. Mají-li být vydány akci o různé jmenovité hodnotě, obsahují také stanovy počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti. f)

údaj o tom, který se systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen, a pravidlo určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady.

g) jiné údaje, stanoví-li tak zákon. Při založení společnosti stanovy obsahují také: a) údaje o tom, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůty pro splacení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen b) v jaké výši musí být splacen základní kapitál v okamžiku vzniku společnosti c) bude-li emisní kurs akcií plněn nepeněžitými vklady, pak jméno vkladatele, popis nepeněžitých vkladů, počet a jmenovitou hodnotu a druh akcií, které se za tento nepeněžitý vklad vydají, jejich formu nebo údaj, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry, a určení znalce, který provede ocenění nepeněžitého vkladu d) určení ceny nepeněžitých vkladů při založení společnosti e) přibližnou výši nákladů, které v souvislosti se založením společnosti vzniknou f)

údaj o tom, koho zakladatelé určují členy orgánů společnosti, kteří mají být podle stanov voleni valnou hromadou

g) určení správce vkladů h) mají-li být vydány akcie jako zaknihované cenné papíry, čísla majetkových účtů, na které mají být zaknihované akcie vydány. Pro ocenění nepeněžitého vkladu znalce jmenuje společnost. Takový znalec je vybrán ze seznamu soudních znalců. Odměnu znalce hradí společnost, popř. všichni zakladatelé, pokud společnost nevznikne. Její výše se určí dohodou, popř. soudem v případě nedohody.

3.4.2 Akcie Obecné pojetí akcií zůstává vydáním zákona nezměněno. V § 256 se tedy konstatuje, že akcie je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení společnosti, jejím zisku a na likvidačním zůstatku v případě jejího zrušení a likvidace.

© VŠEM 2013

30

Studijní opora: Obchodní právo Nově se zavádí pojem kusová akcie (vis shora). Každá akcie obsahuje (§ 259): a) označení, že jde o akcii b) identifikaci společnosti c) jmenovitou hodnotu d) označení formy akcie, nebyla-li vydána jako zaknihovaný cenný papír e) u akcie na jméně identifikaci akcionáře f)

údaje o druhu akcie, popř. i s odkazem na stanovy.

Akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu. Jestliže společnost vydala tzv. hromadnou akcii, pak taková akcie musí obsahovat i údaje o tom, kolik akcií a jakého druhu nahrazuje. Pokud jde o formu akcie, zákon zachovává dosavadní dvě formy akcií: a) akcie ve formě cenného papíru na řad označené jako akcie na jméno b) akcie ve formě cenného papíru na doručitele označené jako akcie na majitele. Toto členění platí i pro akcie zaknihované. Akcie na jméno se zapisují do seznamu akcionářů. Takový seznam je akciová společnost povinna vést (viz § 264). V případě vydání zaknihovaných akcií mohou stanovy společnosti určit, že seznam akcionářů bude nahrazen evidencí zaknihovaných cenných papírů. ad a) Akcie na jméno se převádí rubopisem. Nabyvatel je povinen oznámit změnu osoby akcionáře společnosti a předložit jí akcie na jméno. Jinak je převod akcie neúčinný. Stanovy společnosti mohou převoditelnost akcií na jméno omezit, ne ji však vyloučit. Převoditelnost akcií na jméno může být podmíněna souhlasem orgánu společnosti. Takový souhlas pak je podmínkou účinnosti smlouvy o převodu akcií. Stanovy společnosti mohou určit, v jakých případech a za jakých podmínek je příslušný orgán společnosti povinen souhlas s převodem udělit, popř. kdy je povinen ho odmítnout. Nerozhodne-li orgán o souhlasu k převodu akcií do 2 měsíců od doručení žádosti o převodu akcií, má se za to, že souhlas byl udělen. Jestliže orgán společnosti odmítne vydat souhlas k převodu akcií v případě, kdy tento souhlas nebyl podle stanov povinen odmítnout, společnost takové akcie odkoupí za přiměřenou cenu.

© VŠEM 2013

31

Studijní opora: Obchodní právo ad b) Akcie na majitele je neomezeně převoditelná. Taková akcie může být vydána jen jako zaknihovaný cenný papír nebo jako imobilizovaný cenný papír. Práva spojená se zaknihovanou akcií vykonává ta osoba, která je zapsána v evidenci zaknihovaných cenných papírů jako vlastník akcie. Nová právní úprava ruší dosavadní taxativní výčet druhů akcií. Záleží tedy na společnosti, jaké druhy akcií vydá. Se všemi vlastníky akcií musí být však nakládáno stejně. V případě sporu o tom, jaký druh akcie akcionář vlastní, rozhodne soud. V případě, že rekvalifikuje druh akcie, má akcionář právo ze společnosti vystoupit, resp. společnost má povinnost takové akcie odkoupit. Společnost nesmí upisovat vlastní akcie. Pokud se to přesto stane, platí, že tyto akcie upsali

zakladatelé,

resp.

členové

představenstva.

Takové

akcie

jsou

pak

jejich

vlastnictvím a oni musí splatit jejich emisní kurs, nestanoví-li stanovy nebo nerozhodne-li valná hromada jinak. Společnost muže nabýt vlastní akcie, je-li to nutné k odvrácení hrozící značné škody.

3.4.3. Práva a povinnosti akcionáře 3.4.3.1 Práva akcionáře Práva akcionářů zůstávají v nové právní úpravě v podstatě nezměněna. Pro přehlednost konstatujme, že zákon o obchodních korporacích uvádí následující práva akcionářů: a) hlasovací právo (§ 353) Akcionář je oprávněn účastnit se na valné hromadě a hlasovat na ní. Přitom stanovy mohou omezit výkon hlasovacího práva stanovením nejvyššího počtu hlasů jednoho akcionáře. Zákon nově zavádí možnost tzv. kumulativního hlasování při volbě členů orgánů společnosti či jejich odvolávání. Kumulativní hlasování má dát menšinovým akcionářům vyšší vliv na složení orgánů. Při kumulativním hlasování počty hlasů, jímž akcionář disponuje, budou vynásobeny počtem volených členů společnosti. Zvoleny jsou pak ty osoby, pro jejichž volbu byl odevzdán vyšší počet hlasů. b) právo na vysvětlení (§ 357 a násl.) Akcionář má právo požadovat na valné hromadě vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti. Představenstvo nebo osoba, která svolává valnou hromadu, mohou vysvětlení odmítnout, pokud: -

by mohlo přivodit újmu společnosti

© VŠEM 2013

32


-

jde o vnitřní informaci

-

je požadováno vysvětlení veřejně dostupné.

c) právo uplatňovat návrhy a protinávrhy (§ 361 a násl.) Akcionář je oprávněn uplatňovat návrhy a protinávrhy k záležitostem zařazeným na pořad valné hromady.

d) právo na podíl na zisku Právo na podíl na zisku je jedním ze základních práv akcionáře. Zákon považuje za podíl na zisku především dividendu, ale i tantiému.

Zákon dále uvádí zvláštní práva tzv. kvalifikovaných akcionářů. Za kvalifikovaného akcionáře je považován ten akcionář nebo akcionáři, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota akcií nebo počet kusů akcií dosáhne minimálně 3 % základního kapitálu ve společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100 mil. Kč. Ve společnostech se základním kapitálem nižším než 100 mil. Kč se za kvalifikovaného akcionáře považují ti, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhla alespoň 5 % základního kapitálu. U společností se základním kapitálem nad 500 mil. Kč pak souhrnná hodnota nebo počet akcií kvalifikovaných akcionářů dosáhne alespoň 1 % základního kapitálu.

Kvalifikovaní akcionáři mohou žádat: -

svolání valné hromady k projednání jimi navržených záležitostí

-

podání akcionářské žaloby, tj. žaloby, kterou se kvalifikovaný akcionář domáhá za společnost náhrady újmy proti členovi představenstva nebo dozorčí rady nebo úhrady nesplacené části emisního kursu proti akcionáři, který je v prodlení s jeho splacením. Akcionář na svůj úmysl podat žalobu upozorní nejprve dozorčí radu, resp. představenstvo. Ti mají možnost podat žalobu sami.

3.4.3.2 Povinnosti akcionáře Akcionář má především tzv. vkladovou povinnost. To znamená, že je povinen splnit emisní kurs jím upsaných akcií ve lhůtě určené ve stanovách, popř. v rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu nejpozději do 1 roku od vzniku společnosti, resp. účinnosti zvýšení základního kapitálu (§ 344). Akcionář, který je v prodlení s touto povinností, uhradí společnosti úrok obdobně, jako tomu je v případě společnosti s ručením omezeným.

© VŠEM 2013

33


Je-li akcionář v prodlení s plněním vkladové povinnosti nebo její části, vyzve jej představenstvo společnosti k jejímu splnění a stanoví k tomu lhůtu podle stanov společnosti, jinak do 60 dnů. Nesplní-li ani v této lhůtě spoji povinnost, vyloučí představenstvo akcionáře, který je v prodlení, pro akcie, ohledně kterých nesplnil vkladovou povinnost. 3.4.4 Práva hlavních a minoritních akcionářů Tzn. hlavní akcionář, tj. akcionář, který vlastní akcie, se kterými je spojeno alespoň 90 % hlasovacích práv, popř. vlastní akcie, jejichž jmenovitá hodnota je alespoň 90 % základního kapitálu, je oprávněn požadovat svolení valné hromady s návrhem na přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na tohoto akcionáře s přiměřeným protiplněním v penězích podle rozhodnutí valné hromady. Hovoříme o tzv. nuceném přechodu účastnických cenných papírů (§ 375 a násl.). Na druhé straně vlastníci účastnických cenných papírů, vůči kterým může hlavní akcionář uplatnit shora uvedený postup (minoritní akcionáři), mohou žádat, aby jejich cenné papíry hlavní akcionář vykoupil. (tzv. právo odkupu - § 395).

3.4.5 Orgány akciové společnosti Zakladatelé akciové společnosti mohou již při jejím založení rozhodnout, zda použijí pro vnitřní organizaci akciové společnosti dualistický či monistický systém jejího řízení. Dualistický systém řízení byl do účinnosti zákona o obchodních korporacích jediným systémem řízení akciové společnosti. Spočívá v konstrukci dua výkonných a kontrolních orgánů společnosti, tedy představenstva a dozorčí rady. Monistický systém řízení je znám z tzv. evropské společnosti. Spočívá v konstrukci řídících a kontrolních orgánů v podobě správní rada a statutární ředitel. V případě, že stanovy společnosti systém řízení neupravují nebo existuje v této věci pochybnost, platí domněnka, že byl zvolen systém dualistický. V obou systémech zůstává vrcholným orgánem společnosti valná hromada. Nová právní úprava postavení valné hromady v podstatě nemění s výjimkou možnosti přeshraničního výkonu hlasovacího práva. Zákon dále nerozlišuje řádnou a mimořádnou valnou hromadu. Zná pouze členění na řádnou a náhradní valnou hromadu. Ta se svolává

© VŠEM 2013

34

Studijní opora: Obchodní právo v případě, kdy řádná valná hromada není usnášeníschopná, a je schopná se usnášet, aniž by byli přítomni akcionáři vlastnící akcie představující více než 30 % základního kapitálu. 3.4.5.1 Dualistický systém Pokud jde o dualistický systém řízení, pak v něm nedochází k zásadním změnám. Statutárním orgánem zůstává představenstvo. Členy představenstva volí a odvolává valná hromada, pokud stanovy neurčí, že tak činí dozorčí rada. Představenstvo je tříčlenné, nestanoví-li stanovy společnosti jinak. Představenstvo volí a odvolává svého předsedu (§ 439). Členem představenstva (a i dozorčí rady) může nově být

i

právnická

prostřednictvím

osoba, přičemž fyzické

osoby,

její která

působnost splňuje

v představenstvu zákonné

je vykonávána

podmínky.

Pro

členy

představenstva platí zákaz konkurence, tedy nesmí podnikat v předmětu činnosti společnosti. Dozorčí rada dohlíží na výkon činnosti představenstva a i na celkovou činnost společnosti (§ 446). Je tedy kontrolním orgánem. Dozorčí rada má 3 členy, nestanoví-li stanovy počet členů jiný. Není tedy dále třeba, aby byl počet členů dozorčí rady dělitelný třemi, jak tomu bylo v dosavadní právní úpravě, ani aby byl jeden z členů dozorčí rady volen z řad zaměstnanců společnosti. Členové dozorčí rady volí a odvolávají jejího předsedu. Nově mohou být členy dozorčí rady i právnické osoby, které v ní jednají prostřednictvím zástupce, který je fyzickou osobou. I pro členy dozorčí rady platí zákaz konkurence. 3.4.5.2 Monistický systém Monistický systém vychází z konstrukce vnitřní organizace v podobě správní rada – statutární ředitel. Správní rada má 3 členy, nestanoví-li stanovy jinak. Na její jednání je vždy přizván statutární ředitel. Určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon (§ 460). Správní rada volí a odvolává svého předsedu. Ten může být zároveň statutárním ředitelem společnosti. Zapisuje se do obchodního rejstříku. Statutární ředitel je statutárním orgánem společnosti. Jmenuje ho správní rada. Může jím být jen fyzická osoba, která splňuje zákonné podmínky. Může jím být i předseda správní rady. Přísluší mu obchodní vedení společnosti. V případě, že přitom nejedná s péčí řádného hospodáře, odpovídá za v důsledku toho vzniklou újmu obdobně jako představenstvo.

© VŠEM 2013

35

Studijní opora: Obchodní právo 3.4.6 Změny výše základního kapitálu Co se týče změny výše základního kapitálu, respektuje zákon o obchodních korporacích dosavadní právní úpravu, avšak usiluje o její zjednodušení. Změny výše základního kapitálu jsou až na výjimky účinné až po jejich zápisech v obchodním rejstříku. Podléhají schválení valné hromady. Ke zvýšení základního kapitálu dochází: a) vydáním nových akcií – zde platí přednostní právo stávajících akcionářů na upsání nových akcií, není-li omezeno nebo vyloučeno ve stanovách b) na dosavadních akciích je vyznačena nová jmenovitá hodnota – v takovém případě společnost zvyšuje základní kapitál z vlastních zdrojů. Obdobně ke snížení základního kapitálu dochází: a) stažením akcií z oběhu – to se týká těch akcií, které má společnost ve svém majetku b) na akciích je vyznačena nová nižší jmenovitá hodnota. Snížením základního kapitálu však nesmí tento základní kapitál klesnout pod zákonnou mez, ani se nesmí zhoršit dobytnost pohledávek věřitelů.

3.4.7 Likvidace akciové společnosti Problematiku likvidace obchodní společnosti obecně upravuje občanský zákoník v části o likvidaci právnických osob. Zákon o obchodních korporacích upravuje v § 549 a násl. jen specifika likvidace akciové společnosti. K těm patří především: -

samostatná převoditelnost podílu na likvidačním zůstatku

-

právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká odevzdáním akcie společnosti

na výzvu

likvidátora,

který

odevzdané

akcie

zničí.

V případě

zaknihovaných akcií vzniká právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni zrušení akcií společnosti v evidenci zaknihovaných cenných papírů na základě příkazu likvidátora.

© VŠEM 2013

36


KAPITOLA 4: DRUŽSTVA

Definice družstva byla v nové právní úpravě částečně pozměněna. Nově je tedy družstvo definováno jako společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, popř. za účelem podnikání.

4.1 ZALOŽENÍ DRUŽSTVA Zaměnila se úprava určující minimální počet osob nezbytných k založení družstva. Nyní tedy k jeho založení postačí 3 osoby, přitom je nerozhodné, zda se jedná o osoby fyzické nebo osoby právnické nebo obojí. Firma družstva musí vždy obsahovat označení „družstvo“. Družstvo je povinno mít po celou dobu své existence stanovy. Ty musí obsahovat (§ 553).: a) firmu družstva b) předmět podnikání c) výši základního členského vkladu, popř. vstupního vkladu d) způsob a lhůtu jejich splacení přistupujícím členem e) způsob svolávání členské schůze a pravidla jejího rozhodování f)

počet členů představenstva a kontrolní komise a délku jejich funkčního období

g) podmínky vzniku členství v družstvu h) práva a povinnosti člena družstva a družstva. Ustanovující členská schůze (§ 555): a)

schvaluje stanovy

b)

volí členy orgánů družstva

c)

stanoví způsob splacení základního členského vkladu, popř. vstupního vkladu.

Návrh stanov vypracuje svolavatel, jímž je fyzická osoba, která je k tomu písemně pověřena zájemci o založení družstva. Družstva k informování svých členů povinné zřizují tzv. informační desku ve svém sídle.

© VŠEM 2013

37


4.2 VKLADY Koncepce členského vkladu je převzata z dosavadní právní úpravy. Výši členského vkladu stanoví stanovy. Družstva vytváří základní kapitál z vkladů svých členů. Minimální výše základního kapitálu není zákonně dána. Každý člen družstva se může na základním kapitálu podílet jedním nebo dalšími vklady, připouštějí-li to stanovy. Výše základního vkladu je pro všechny členy družstva stejná. Výše případných dalších vkladů může být pro jednotlivé členy různá. Členský vklad může být peněžitý nebo i nepeněžitý. Nepeněžitý vklad musí být oceněn znalcem. Nepeněžitý vklad schvaluje před jeho vložením členská schůze. Nepeněžitým vkladem může být i provedení prací nebo poskytnutí služby, připouštějí-li to stanovy (§ 574). Stanovy mohou určit zvýšení základního členského vkladu doplatky, a to maximálně jedenkrát za 3 roky. Členská schůze může rozhodnout i o snížení členského vkladu. V takovém případě představenstvo vyzve známé věřitele družstva, aby přihlásili své pohledávky vzniklé před rozhodnutím o snížení základního členského vkladu do 90 dnů po zveřejnění oznámení o snížení základního členského vkladu. Družstvo takovému věřiteli poskytne přiměřené zajištění jeho pohledávky nebo ji uspokojí, popř. se s věřitelem dohodne jinak. Zvýšení i snížení základního kapitálu členského vkladu se zapisuje do obchodního rejstříku.

4.3 PRÁVA A POVINNOSTI ČLENŮ Základním právem člena družstva je především (§ 575): a) volit a být volen do orgánů družstva b) účastnit se na rozhodování v družstvu c) podílet se na výhodách poskytovaných členům družstvem. Obdobně, jako u společnosti s ručením omezeným existuje pojem „společnická žaloba“, existuje v družstvu pojem „členská žaloba“. Tou se může každý člen družstva domáhat za družstvo náhrady újmy proti členovi orgánu družstva. Před podáním členské žaloby

© VŠEM 2013

38

Studijní opora: Obchodní právo však informuje kontrolní komisi, směřuje-li žaloba proti členovi představenstva, nebo představenstvo, směřuje-li žaloba proti členovi jiného orgánu družstva. Stanovy mohou určit, že člen družstva má za stanovených podmínek právo na podíl na zisku družstva. Povinností člena družstva je především: a) dodržovat stanovy b) dodržovat rozhodnutí orgánů družstva. Stanovy družstva mohou určit, že členská schůze je oprávněna uložit členům povinnost přispět na úhradu ztráty družstva. Jinak však platí, že členové družstva za závazky družstva neručí.

4.4 ČLENSTVÍ V DRUŽSTVU 4.4.1 Vznik členství Nová právní úprava poněkud pozměňuje vznik členství v družstvu. K němu dochází: a) při založení družstva dnem vzniku družstva b) dnem rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přijetí za člena c) převodem nebo přechodem družstevního podílu. Vznik členství u jednoho z manželů nezakládá členství druhému manželovi. Jestliže

stanovy

podmiňují

vznik

členství

v družstvu

pracovním

poměrem

člena

k družstvu, může se členem družstva stát jen osoba způsobilá k uzavření pracovní smlouvy. V takovém případě členství v družstvu vzniká dnem vzniku pracovního poměru a končí dnem zániku pracovního poměru (nestanoví-li stanovy jinak). Družstvo povinně vede seznam členů, do kterého se zapisují: a) jméno a bydliště (resp. název a sídlo) člena b) den a způsob vzniku, resp. zániku členství v družstvu c) výše členského vkladu.

4.4.2 Zánik členství Důvody, kdy zaniká členství v družstvu, jsou v nové právní úpravě početnější. Jsou jimi:

© VŠEM 2013

39

Studijní opora: Obchodní právo a) dohoda o zániku členství – zákon zde předepisuje písemnou formu b) vystoupení člena – stanovy mohou stanovit lhůtu pro vystoupení z družstva ne delší než 6 měsíců. c) vyloučení člena – důvodem vyloučení může být závažné nebo opakované porušení členské povinnosti, ale i jiné závažné důvody uvedené ve stanovách. Vyloučení předchází písemná výstraha. Rozhoduje o něm představenstvo

nebo

jiný

orgán

družstva

určený

stanovami.

Proti

rozhodnutí o vyloučení je možno podat námitky k členské schůzi. Pokud o vyloučení

rozhodne

členská

schůze

nebo

zamítla-li

námitky,

může

vyloučená osoba podat návrh soudu na prohlášení vyloučení za neplatné. d) převod nebo přechod družstevního podílu e) smrt člena družstva, zánik právnické osoby, která je členem družstva f)

prohlášení konkursu na majetek člena, popř. zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku

g) právní moc exekučního příkazu k postižení členských práv h) zánik pracovního poměru k družstvu, je-li podle stanov pracovní poměr podmínkou členství i)

zánik družstva bez právního nástupce.

Se zánikem členství v družstvu je spojen nárok na tzv. vypořádací podíl. V nové právní úpravě se opouští dosavadní model výpočtu vypořádacího podílu v závislosti na délce členství v družstvu. Nově se vychází z míry kapitálové účasti jednotlivých členů v závislosti na tom, jak velký členský vklad do základního kapitálu družstva vložili. Vypořádací podíl je vyplacen v penězích, nedohodne-li se člen s družstvem na jiném řešení.

4.5 DRUŽSTEVNÍ PODÍL Družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu. Přitom každý člen může mít jen jeden družstevní podíl. Družstvo nemůže nabýt svůj vlastní družstevní podíl. Stanovy družstva mohou vyloučit, aby byl družstevní podíl ve spoluvlastnictví. Převod a přechod družstevního podílu není přístupný, je-li podmínkou členství pracovní poměr člena k družstvu. Převod družstevního podílu je možný jen na osobu, která se může stát členem družstva podle stanov družstva nebo podle zákona.

© VŠEM 2013

40

Studijní opora: Obchodní právo Přechod družstevního podílu se děje na právní nástupce člena za podmínek stanovených zákonem nebo stanovami. Stanovy však mohou přechod družstevního podílu vyloučit. To však nelze v bytovém družstvu v případě, že členovi svědčí právo nájmu nebo právo na uzavření nájemní smlouvy (§ 602).

4.6 ORGÁNY DRUŽSTVA Nová právní úprava ponechává výčet základních orgánů družstva beze změny. Jsou jimi: a) členská schůze jako plenární orgán b) představenstvo jako výkonný orgán c) kontrolní komise jako kontrolní orgán. Je však možno zřizovat i jiné orgány předvídané stanovami. ad a) členská schůze Členskou schůzi svolává představenstvo ve lhůtách určených stanovami, avšak nejméně jedenkrát za účetní období. Dále je povinno ji svolat, jestliže o to požádá kontrolní komise nebo alespoň 10 % členů družstva a dále i v případech, kdy družstvu hrozí úpadek nebo vysoká ztráta. Členská schůze je usnášení schopná, je-li přítomna většina všech členů majících většinu všech hlasů, nevyžaduje-li zákon nebo stanovy účast členů majících vyšší počet hlasů (§ 644, odst. 1). Obecně platí, že při hlasování na členské schůzi má každý člen jeden hlas. Stanovy družstva se však mohou od této zásady odchýlit s výjimkou případů uvedených v § 650 (zrušení družstva, přeměna družstva a některé další). Stanovy mohou připustit i hlasování systémem per rollam. Co se týče působnosti členské schůze, tak ta je přejata z dosavadní právní úpravy s některými změnami. Obecně však do působnosti členské schůze patří: -

změna stanov

-

volba a odvolávání členů ostatních orgánů družstva

-

určení výše odměny členů ostatních orgánů družstva

-

schvalování účetní závěrky

-

rozhodnutí o námitkách člena proti vyloučení z družstva

-

rozhodnutí o rozdělení zisku nebo úhradě ztráty

-

rozhodnutí o použití rezervního fondu

-

rozhodnutí o přeměně družstva a o zrušení družstva

© VŠEM 2013

41


-

rozhodnutí o dalších otázkách, které zákon anebo stanovy svěřují do působnosti členské schůze.

Stanovy družstva mohou určit, že se členská schůze bude konat formou dílčích členských schůzí (§ 664). V takovém případě stanovy určí: -

pravidla pro zařazení všech členů družstva do jednotlivých dílčích členských schůzí

-

období, v němž se jednotlivé dílčí členské schůze konají. Mezi konáním první a poslední dílčí členské schůze nesmí uplynout doba delší než 40 dnů.

Stanovy mohou dále určit, že působnost členské schůze plní tzv. shromáždění delegátů.

(To neplatí pro družstva, které mají méně než 200 členů). V takovém

případě představenstvo rozhodne o vytvoření volebních obvodů. Za každý obvod se zvolí jeden delegát do shromáždění delegátů. Delegát se volí na funkční období, které nesmí být delší než 5 let. Družstvo vede seznam delegátů. Ti hlasují na shromáždění. Přitom každý delegát má tolik, kolik hlasů mají členové družstva zařazení do příslušného volebního obvodu. ad b) představenstvo Právní úprava představenstva se prakticky nezměnila. I nadále je předsednictvo statutárním

orgánem

družstva.

Přísluší

mu

obchodní

vedení

družstva.

Představenstvo má 3 členy, nestanoví-li stanovy jinak. Členové představenstva volí ze svého středu místopředsedu, popř. místopředsedy. Stanovy však mohou určit, že ty orgány budou voleni členskou schůzí. Pro členy představenstva platí zákon konkurence. ad c)

kontrolní komise

Právní úprava kontrolní komise se prakticky nezměnila. Kontrolní komise vykonává kontrolní činnost uvnitř družstva. Kontrolní komise má 3 členy, nestanoví-li stanovy počet vyšší. Členové kontrolní komise volí svého předsedu a jednoho nebo více místopředsedů. Tyto orgány však mohou být voleny členskou schůzí, stanoví-li tak stanovy. I nová právní úprava upravuje pojem „malé družstvo“. Jedná se o družstvo s méně než 50 členy. V takovém případě mohou stanovy určit, že se představenstvo nezřizuje a funkci statutárního orgánu vykonává předseda družstva. Kontrolní komise se nezřizuje.

© VŠEM 2013

42

Studijní opora: Obchodní právo Její působnost pak vykonává členská schůze. Stanovy však mohou obsahovat i jinou úpravu.

4.7 BYTOVÉ DRUŽSTVO Zákon o obchodních korporacích obsahuje speciální právní úpravu týkající se bytových družstev (§ 727 a násl.). Dosud totiž byla jeho právní úprava roztříštěna mezi dva zákoníky (občanský a obchodní). Zákon

stanovuje,

že

bytové

družstvo

může

být

založeno

jen

za

účelem

uspokojování bytových potřeb svých členů. Může spravovat domy s byty a nebytovými prostorami ve vlastnictví jiných osob. Pro bytová družstva platí zákaz rizikových obchodů, aby nebyla ohrožena jistota bydlení jeho členů. Firma povinně obsahuje označení „bytové družstvo“. Zákon dále definuje pojem družstevní byt a družstevní nebytový prostor, a to tak, že družstevní byt nebo družstevní nebytový prostor se rozumí byt nebo nebytový prostor, který je v budově ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva nebo který je ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví bytového družstva, a to jej poskytlo do nájmu členovi bytového družstva, který se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel členským vkladem. Družstevním bytem se však rozumí i byt, na jehož pořízení v nemovitosti ve vlastnictví jiné osoby se člen bytového družstva, který je nájemcem tohoto bytu, nebo jeho právní předchůdce, podílel svým členským vkladem v družstevním bytové výstavbě podle dřívějších právních předpisů, a k němuž má bytové družstvo právo odpovídající věcnému břemeni zajišťující jeho členovi právo byt užívat za podmínek stanovených pro užívání družstevního bytu (§ 729). Ke zvýšení jistoty bydlení členů bytových družstev se stanoví, že bytové družstvo nemůže změnit předmět své činnosti. V zájmu zabránění šikanování sociálně slabších členů bytových družstev a zabránění spekulativního jednání s byty se stanoví v § 732, že zvýšení základního členského vkladu doplatkem člena je povoleno jen tehdy, jestliže s tím souhlasí všichni členové bytového družstva, kteří jsou nájemci družstevních bytů. Navíc tento souhlas musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem.

© VŠEM 2013

43

Studijní opora: Obchodní právo 4.7.1 Členství v bytovém družstvu V otázkách členství v bytovém družstvu je ponechán velký prostor stranám. Ty mohou např. určit, že podmínkou členství je splnění povinnosti k dalšímu členskému vkladu, dále mohou upravovat právo člena na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za stanovených podmínek apod. V § 734 jsou uvedeny důvody, za kterých lze člena družstva, s jehož členstvím je spojen nájem družstevního bytu, vyloučit. Jedná se o tyto důvody: a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu b) byl-li nájemce pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti majetku, který se nachází v takovém domě. Významné je, že ustanovení občanského zákoníku o výpovědi nájmu se pro nájem družstevního bytu nepoužijí.

Se zánikem členství v bytovém družstvu zaniká i právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nebo tento nájem. 4.7.2 Převod a přechod družstevního podílu v bytovém družstvu Zákon v § 736 uvádí, že převoditelnost družstevního podílu nelze omezit ani vyloučit, má-li být nabyvatelem osoba splňující podmínky stanov pro přijetí za člena bytového družstva.

Převodem družstevního podílu dochází k převodu nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, tj. např. včetně všech dluhů předchůdce vůči bytovému družstvu, které souvisejí s užíváním družstevního bytu. Pokud jde o přechod družstevního podílu, pak s ním na dědice přechází i nájem družstevního bytu nebo práva na uzavření smlouvy o nájmu včetně povinnosti a práv s tím spojených. Družstevní podíl, který byl ve společném jmění manželů, přechází na pozůstalého manžela. Je-li totiž družstevní podíl součástí společného jmění manželů, vzniká také společné členství manželů v bytovém družstvu.

© VŠEM 2013

44

Studijní opora: Obchodní právo 4.7.3 Nájem družstevního bytu a družstevního nebytového prostoru Na nájem družstevního bytu nebo družstevního nebytového prostoru se použijí příslušná ustanovení občanského zákoníku, pokud zákon o obchodních korporacích nestanoví jinak. Uplatňuje se tedy subsidiarita občanského zákoníku. Člen bytové družstva má především právo: a) na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, na jehož pořízení se on nebo jeho právní předchůdce podílel dalším členským vkladem, a to na dobu neurčitou za podmínek stanovených stanovami b) na stanovení nájemného podle ustanovení zákona o obchodních korporacích. Pokud jde o výši nájemného v družstevním bytě, stanoví zákon v § 744, že členové nájemníci družstevních bytů hradí v nájemném pouze účelně vynaložené náklady bytového družstva vzniklé při správě těchto bytů včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domů, ve kterých se nacházejí, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice těchto bytů. Je-li s družstevním podílem ve společném jmění manželů spojen nájem družstevního bytu, jedná se o společný nájem manželů. Manželům také vzniká společné členství v družstvu. Přeměnilo-li se společné členství manželů v bytovém družstvu na výlučné členství jednoho z nich, pak tato skutečnost nemá vliv na společné nájemní právo. Je-li jeden z manželů členem bytového družstva, mají oba manželé společné nájemní právo podle občanského zákoníku. Zanikne-li členství v bytovém družstvu manželovi, od jehož nájemního práva bylo společné nájemní právo odvozeno, zaniká také nájemní právo druhého manžela. 4.7.4 Samospráva bytového družstva Stanovy bytového družstva mohou zřídit existenci samosprávy a stanovit pravidla organizace a činnosti samosprávy. Při hlasování na členské schůzi má každý člen bytového družstva jeden hlas. V zájmu zvýšení sociální jistoty bydlením však mohou stanovy určit, že členové bytového družstva, kteří jsou nájemci družstevních bytů, mohou mít na členské schůzi vyšší počet hlasů. Pokud jde o hospodaření bytového družstva, zákon omezuje nakládání s majetkem družstva s cílem zabránit nebezpečí úpadku družstva v důsledku rizikových majetkových

© VŠEM 2013

45

Studijní opora: Obchodní právo transakcí. Zisk bytového družstva tak může být použit pouze k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji družstva. Dojde-li k zániku bytového družstva, má člen družstva právo na podíl na likvidačním zůstatku ve výší svého členského vkladu, obdobně jako v případě vypořádacího podílu v případě zániku členství v bytovém družstvu. Bytové družstvo může být zrušeno rozhodnutím soudu, a to kromě důvodů obecných pro zrušení obchodní korporace i v případě, že: a) porušuje závažným způsobem ustanovení zákona o hospodaření s družstevním majetkem b) provozuje jinou činnost, která ohrožuje uspokojování bytových potřeb jeho členů

4.8 SOCIÁLNÍ DRUŽSTVO Zákon o obchodních korporacích nově uvádí možnost založení tzv. sociálního družstva. I když je tento pojem v našem právním a ekonomickém prostředí nový, jeho podstata však není v dosavadní praxi neznámá. V minulosti a i nyní u nás existují např. tzv. výrobní družstva invalidů, která sice dnes nemají právní úpravu odlišnou od jiných družstev, ale jejich poslání je přece jen poněkud širší. Významný sociální aspekt mají i bytová družstva. Podle nové právní úpravy obsažené v § 758 a násl. zákona o obchodních korporacích je sociální družstvo definováno jako družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti. Pojem „znevýhodněná osoba“ však v našem právním řádu definován není, a to záměrně, protože se jedná o otevřený pojem. Můžeme pod něj zařadit osoby zdravotně znevýhodněné, sociálně znevýhodněné, osoby se sníženou pracovní schopností, ale i osoby dlouhodobě nezaměstnané, příslušníky vyloučených lokalit, rodiče na mateřské či rodičovské dovolené, rodiče dítěte v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, osoby závislé (alkohol, drogy, gamblerství apod.), osoby se záznamem v rejstříku trestů, dále osoby extrémně zadlužené, bezdomovce, ale i osoby předdůchodového či důchodového věku apod.

© VŠEM 2013

46

Studijní opora: Obchodní právo V České republice sice existují různé obecně prospěšné společnosti, které mají sociální poslání, avšak jsou to nepodnikatelské subjekty, což omezuje jejich hospodářské možnosti. Naproti tomu podnikatelské subjekty (např. společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti) sice mohou provozovat i jinou, než čistě podnikatelskou aktivitu, avšak pro charitativní činnost se příliš nehodí. Právní úprava sociálního družstva se snaží sloučit výhody obou modelů. Sociální družstvo je totiž podnikatelem, který však může podnikat jen určitým způsobem (např. s vyloučením některých rizikových podnikatelských aktivit) a jeho zisk je určen v převaze k výkonu veřejně prospěšné činnosti ve prospěch svých členů nebo třetích osob. Právní úprava sociálního družstva obsahuje některá zjednodušení proti obecné právní úpravě v zájmu jeho efektivního a nekomplikovaného fungování. Sociální družstvo musí nést označení „sociální družstvo“. Nemůže se změnit na jiný druh družstva, aby tím nedocházelo k obcházení záměru zákonodárce, nesmí ani změnit předmět své činnosti v rozporu s jeho obecně prospěšným posláním.

Fyzická osoba může být členem sociálního družstva jen tehdy: a) vykonává-li pro sociální družstvo práci v pracovním poměru b) vykonává-li pro sociální družstvo práci bez nároku na odměnu c) jsou-li jí poskytovány služby v rámci obecně prospěšné činnosti sociálního družstva. Sociální družstvo může rozdělit mezi své členy max. 33 % disponibilního zisku, připouštějí-li to stanovy. Při hlasování na členské schůzi má každý člen jeden hlas. Avšak stanovy mohou určit, že člen, který je fyzickou osobou, může mít až 10 % všech hlasů, a člen, který je právnickou osobou, až 25 % všech hlasů v sociálním družstvu. Pokud se však jedná o sociální družstvo uspokojující jen bytové potřeby svých členů, pak má každý člen vždy jen jeden hlas. V sociálním družstvu se zakazuje zřizovat shromáždění delegátů a dílčí členské schůze. Důvodem je snaha o dosažení maximální osobní angažovanosti všech členů na jeho činnosti.

© VŠEM 2013

47

Studijní opora: Obchodní právo Pokud jde o zrušení sociálního družstva, tak podíl člena na likvidačním zůstatku je roven jeho vkladové povinnosti. Nelze-li právo všech členů uspokojit, pak se uspokojují poměrně. Zůstane-li ještě likvidační zůstatek po uspokojení práv členů sociálního družstva, připadne podle rozhodnutí členské schůzi jinému sociálnímu družstvu. Není-li žádné sociální družstvo, které by likvidační zůstatek přijalo, pak připadne obci, ve které má zanikající sociální družstvo sídlo. Jiným způsobem s likvidačním zůstatkem naložit nelze. Pokud jde o možnost zrušení sociálního družstva soudem z moci úřední, pak vedle obecných důvodů pro zrušení obchodní korporace může se tak stát v případě: a) že sociální družstvo provozuje činnost, která je v rozporu s jeho obecně prospěšným posláním b) rozděluje-li více než 33 % disponibilního zisku mezi své členy c)

neuspokojuje-li bytové potřeby znevýhodněných osob, je-li to jeho jediná činnost, a to po dobu delší než 12 měsíců.

© VŠEM 2013

48


KAPITOLA 5: OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY

Rekodifikace soukromého práva vychází, mimo jiné, i z výsostného postavení občanského zákoníku v oblasti soukromoprávní úpravy. Končí tak letitá dvoukolejnost občanskoprávní a obchodněprávní úpravy smluvních vztahů. Stávající smluvní typy (pojmové smlouvy) obchodního zákoníku se tak stávají součástí obsahu občanského zákoníku s ukončením uvedené dvoukolejnosti. Končí tak tradiční bipolarizace obchodů a občanský zákoník přináší jednotnou úpravu obligací. Vzhledem k přesunu právní úpravy obligačního (závazkového) práva do občanského zákoníku oslabují svůj význam především tzv. relativní obchody. Opouští se vymezení těchto obchodů, jak je dosud činí § 261 obchodního zákoníku. Smysl samozřejmě za dané situace pozbývá i pojem „fakultativní obchody“, a tedy i princip volby práva. Do občanského zákoníku se přesouvají společně se závazkovými vztahy i některé další instituty navazující na obligační právo (např. prokura, zajištění závazků, změny závazkových vztahů a jejich zánik). Také problematika odpovědnosti je nyní nově řešena jen v rámci občanského zákoníku, a to i se změnami pojmů. Dosavadní pojem „odpovědnost“ se nahrazuje pojmem „povinnost nahradit škodu“. I zde se novou právní úpravou odstraňuje paralelnost právní úpravy této problematiky v občanském a v obchodním právu. Nový občanský zákoník opouští dosud užívanou koncepci členění odpovědnosti na odpovědnost subjektivní (u které se požaduje zavinění jako předpoklad odpovědnosti) a odpovědnost objektivní (odpovědnost existuje bez ohledu na zavinění) a nahrazuje ji členěním na: a) povinnost nahradit škodu vzniklou v důsledku porušení zákona (§ 2909 a násl.) a b) povinnost nahradit škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti (§ 2913 a násl.). Dosavadní princip objektivní odpovědnosti je zachován v případě škodu z provozní činnosti (§ 2924), a to včetně liberačních důvodů, a dále v případě škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným (§ 2925).

© VŠEM 2013

49


5.1 POJMENOVANÉ SMLOUVY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU V souvislosti se zrušením obchodního zákoníku v důsledku platnosti nového občanského zákoníku pozbývají smysl tzv. pojmové smlouvy obchodního zákoníku. Nový občanský zákoník však v části IV, hlavě II uvádí tzv. závazky z právních jednání. Zde je popsána řada smluvních typů, známých jako pojmové smlouvy dřívějších kodexů (občanského a obchodního zákoníku), navíc však doplněná o celou řadu dalších typových smluvních ujednání. Ve vztahu k podnikatelské činnosti je třeba zvlášť upozornit na ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (část IV, hlava I, díl 4) a z něho zvlášť na část pojednávající o zakázaných ujednáních (§ 1814). Podle něho se zakazují ujednání, která: a) vylučují nebo omezují spotřebitelská práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavřel nebo od ní odstoupí d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoliv e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby f)

zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy

g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran h) odkládají určení cen až na dobu plnění i)

umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit

j)

zbavují spotřebitele práva podat žalobu či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele

k) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l)

zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

© VŠEM 2013

50


KAPITOLA 6: HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Ochrana hospodářské soutěže bude i nadále řešena zvláštním zákonem z oblasti veřejného, konkrétně správního práva (zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže), neboť se jedná o veřejnoprávní oblast. Problematika nekalé soutěže přešla jako celek do úpravy občanského zákoníku. Ten v § 2975 přináší ustanovení o zakázaných konkurenčních doložkách. I když zákon existenci konkurenčních doložek týkajících se ujednání zakazujících jinému soutěžiteli činnost na určitém území, v určitém okruhu činnosti nebo okruhu osob připouští, nepřihlédne se k nim v případě neurčitosti vymezení tohoto území, činnosti nebo osob. Dále konkurenční doložka nesmí být ujednána na dobu delší než 5 let. Byla-li ujednána delší, pak platí, že byla ujednána na 5 let. Co se týče skutkových podstat nekalosoutěžního jednání, nový občanský zákoník přináší další takovou pojmenovanou skutkovou podstatu, a to „dotěrné obtěžování“ (§ 2986). Tím se rozumí sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží a služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoliv si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje.

© VŠEM 2013

51


KAPITOLA 7: ŘEŠENÍ OBCHODNÍCH SPORŮ

Procesní část soukromého práva nebyla jeho velkou rektifikací dotčena. Přesto však je vhodné upozornit na významné změny, ke kterým dochází od 1. 1. 2013 v právní úpravě výkonu rozhodnutí a které proto nejsou uvedeny v učebnici obchodního práva z roku 2012. Jedná se o změny, které přináší zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění exekuční řád (zákon č. 120/2001 Sb.) a některé další právní předpisy. Podle nové právní úpravy prování výkon rozhodnutí ve většině případů výlučně soudní exekutor. Soud nadále nařizuje a provádí výkon rozhodnutí jen v některých specifických případech, jako je rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, vyklizení bytu se zajištěním bytové náhrady, vykázání ze společného obydlí apod. Nově se tedy tzv. exekuční návrh podává výlučně exekutorovi spolu: a) s originálem či ověřenou kopií exekučního titulu doplněného o doložku vykonatelnosti nebo b) se stejnopisem notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Soud pak vydá pouze pověření exekutora k provedení exekuce, avšak nevydá již usnesení o nařízení exekuce. Exekutor pak vydá vyrozumění o zahájení exekučního řízení. To obsahuje i tzv. generální inhibitorium, kterým se povinnému zakazuje disponovat s majetkem. Zákonem č. 396/2012 Sb. se dále rozšiřuje okruh způsobů, kterými je možno provést exekuci. Jedná se o: -

správu nemovitosti, tj. možnost exekuovat výnos z nemovitosti

-

pozastavení řidičského oprávnění (ale to jen v případě, že pohledávka pochází z nedoplatku výživného na nezletilé děti).

Je možno provádět i dražbu členského podílu v družstvu nebo podílu v obchodní společnosti.

© VŠEM 2013

52

Studijní opora: Obchodní právo Exekucí je možno nově postihnout i mzdu manžela povinného, jeho bankovní účty a jiná majetková práva či peněžité pohledávky, jedná-li se o dluh spadající do společného jmění manželů. Zákon č. 396/2012 Sb. přináší změnu i do občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.). Zavádí totiž povinnost věřitele vyzvat dlužníka k zaplacení či jinému plnění ve lhůtě ne kratší než 7 dnů před podáním žaloby.

© VŠEM 2013

53


SEZNAM LITERATURY: STANĚK J.: Obchodní právo, VŠEM Praha 2012 Použité právní předpisy: 1. Ústava České republiky 2. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 3. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 4. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním 5. zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění exekuční řád a některé další právní předpisy 6. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 7. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 8. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 9. zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) 10. zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon 11. zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže 12. zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání

© VŠEM 2013

54

Obchodní právo. studijní opora. (po velké rekodifikaci soukromého práva) VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU

Recommend Documents