Návrh
USNESENÍ Senátu Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací
Senát
vyslovuje souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA PRO PARLAMENT Důvody uzavírání smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Závazky vyplývající z členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy (dále jen „NATO“) a v Evropské unii (dále jen „EU“), stejně jako ekonomické, vojenské a politické vztahy České republiky (dále jen „ČR“) s sebou přinášejí nutnost výměny utajovaných informací (dále jen „UI“). Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná multilaterální smlouva, která by tuto problematiku upravovala, a to ani mezi členskými státy NATO nebo EU, je nutné právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu UI v mezinárodním styku zajišťovat prostřednictvím bilaterálních smluv. Při stanovování priorit v této oblasti vychází Národní bezpečnostní úřad (dále jen „Úřad“) z praktické potřeby výměny UI s konkrétními státy v souladu se zahraničněpolitickými zájmy ČR. Smlouvy o výměně a vzájemné ochraně UI (dále jen „Smlouva o UI“) jsou sjednávány jen s těmi státy, které prokáží schopnost zajistit poskytnutým českým UI alespoň takovou úroveň ochrany, jako jim poskytuje ČR. K dnešnímu dni byly tyto smlouvy sjednány s Bulharskou republikou, Estonskou republikou, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Státem Izrael, Litevskou republikou, Lotyšskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou, Ruskou federací, Slovenskou republikou, Ukrajinou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. V působnosti Ministerstva obrany byly navíc sjednány smlouvy o vzájemné ochraně vojenských utajovaných informací s Jihoafrickou republikou, Norským královstvím, Rumunskem, Spojenými státy americkými a Švédským královstvím. Zhodnocení vztahů s Finskem Smluvní vztahy v poválečném období nebyly intenzivní. V tomto období byla sjednána pouze Dohoda o letecké dopravě (13. července 1949), Dohoda o mezinárodní silniční přepravě (23. února 1970), Dohoda o spolupráci na poli kultury, vědy a v příbuzných oblastech (12. října 1973), Dohoda o zrušení vízové povinnosti (31. ledna 1975) a Dohoda o spolupráci v oblasti cestovního ruchu (20. prosince 1975). Výrazné zintenzivnění bilaterálních vztahů lze však zaznamenat v 90. letech 20. století, kdy byly sjednány smlouvy o ochraně a podpoře investic, spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy a zamezení dvojího zdanění. Současné politické, ekonomické a kulturní vztahy mezi ČR a Finskou republikou lze označit za velmi dobré. Oba státy spolupracují v rámci OSN, OBSE, Rady Evropy, OECD, WTO, MMF. Kvalitativní změnu spolupráce je možno zaznamenat zejména po začlenění ČR do EU v roce 2004. Z pohledu ČR byla významná role Finska v orgánech EU v rámci přístupových jednání, kdy Finsko vzhledem ke zkušenosti s reaktory sovětské výroby pomáhalo ČR tím, že vytrvale vysvětlovalo technické parametry těchto elektráren a vyvracelo obavy z jejich provozu a možných potíží jejich kompatibility se západními kontrolními mechanismy. Finsko patří mezi tradiční a dlouhodobé obchodní partnery ČR. Pro rozvoj obchodní relace byla podstatná zejména Dohoda o odstranění obchodních překážek ve vzájemném obchodě platná od roku 1974 do roku 1995. Vstupem Finska do EU byla pak tato bilaterální smlouva nahrazena tzv. Evropskou dohodou, která svou dimenzí rovněž upravila další možnosti růstu obchodní spolupráce. Od 1. května 2004 je v platnosti Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii. Přestože v objemovém srovnání Finsko nepatří mezi nejdůležitější obchodní partnery ČR, má svým postavením i charakterem významnou pozici v rámci zahraničního obchodu. Z hlediska objemu obchodního obratu zaujímá 25. místo v pořadí 1
nejdůležitějších obchodních partnerů ČR. Obchod mezi oběma zeměmi se řadu let úspěšně rozvíjí. V loňském roce se obchodní výměna mezi ČR a Finskem opět zvýšila a to i díky významnému růstu českého exportu. Obchodní obrat za rok 2006 se ve srovnání s rokem předcházejícím (porovnání v EUR) zvýšil o 41,38 %. Vývoz se za uvedené období zvýšil o 25,0 %, dovoz zaznamenal nárůst o 60,7 %. Český vývoz do Finska v loňském roce byl tvořen zejména televizními přijímači, které na celkovém exportu z ČR mají podíl 19,04 %, osobními automobily (16,15 %), zařízením pro automatické zpracování dat (6,64 %), výrobky z válcované oceli (3,27 %), převodové hřídele (2,27 %) a pneumatiky (2,21 %). Mezi nejvýznamnější exportní položky patří stále osobní automobily Škoda. Dle informace finského dovozce automobilů Škoda (Helkama-Auto Oy) prodala společnost v loňském roce celkem 6 425 automobilů. Ve srovnání s rokem předcházejícím, kdy se prodalo 5 535 automobilů, se tak prodej českých osobních automobilů ve Finsku zvýšil o 16,08 %. Z českého dovozu z Finska v roce 2006 je možno jako nejvýznamnější zmínit válcované výrobky z oceli, které mají na celkovém dovozu podíl 15,14 %, dále pak vysílací přístroje pro televizní a rozhlasový přenos (6,19 %), papír a kartón (5,45 %), elektropřístroje pro telefonní ("drátový") přenos (3,39 %) a dřevnou buničinu (2,62 %). Statistické údaje v oblasti obchodní výměny v odvětví služeb mezi ČR a Finskem v letech 2002 - 2006 vykazují, že s výjimkou roku 2002 máme aktivní obchodní bilanci. V roce 2002, kdy došlo k poklesu vývozu služeb (o 23,8 %) a nárůstu dovozu služeb (o 156,3 %), bylo saldo obchodní bilance pasivní a dosáhlo hodnoty 486,3 mil. Kč. Od roku 2003 je vývoj obchodní bilance v oblasti služeb poměrně ustálený a ČR dosahuje aktivního salda. V loňském roce byl český vývoz služeb o 13,6 % nižší ve srovnání s rokem předcházejícím, dovoz služeb se zvýšil o 41,9 %. V důsledku toho se i snížilo aktivní saldo v oblasti obchodní výměny služeb, které dosáhlo hodnoty 195,9 mil. Kč. Mezi nejvíce vyvážené patří služby z oblasti cestovního ruchu. Na exportu služeb českých firem do Finska v roce 2006 činil podíl služeb z oblasti cestovního ruchu celkem 70,4 %. Mezi další avšak méně významné exportní položky patří služby z oblasti spojů a služby obchodní povahy. Služby z oblasti cestovního ruchu patří rovněž i v dovozu mezi nejvýznamnější. Jejich podíl na celkovém dovozu služeb z Finska v loňském roce činil 27,7 %. Na dovozu služeb z Finska v roce 2006 se podílejí rovněž služby obchodní povahy (22,2 %) a finanční služby (31,2 %). Mezi méně významné patří služby výpočetní techniky, pojišťovací služby a služby z oblasti stavebnictví. Nejvýznamnější vývozci služeb (služby cestovního ruchu a dopravy, obchodní povahy, služby z oblasti financí, výpočetní techniky, stavebnictví, spojů a pojišťovací služby) jsou ČSA, OK-TOURS, CALYPSO PRAGUE, ESTEC CZECH INCOMING TOUR OPERATOR, EUROAGENTUR a EXCALIBUR TOURS PRAHA, ŠKODA POWER, EUROTEL PRAHA, EWALS CARGO CARE, M-REAL CZ, SCHENKER a AQUATIS. Nejvýznamnější dovozci ostatních služeb (služby cestovního ruchu a dopravy, obchodní povahy, služby z oblasti financí, výpočetní techniky, stavebnictví, spojů a pojišťovací služby) jsou ČSA, BLUE SKY TRAVEL, CESTOVNÍ KANCELÁŘ RUEFA REISEN, COUNTRY SIDE+HERITAGE a ČSA AIRTOURS, NOKIA CZECH REPUBLIC, SCHENKER, EUROTEL PRAHA, ŠKODA AUTO, MORAVIA STEEL, LOGICA CMG a CELESTICA KLADNO. O českých investicích do finských podniků nejsou známé žádné informace. Finsko nepatří ani do kategorie nejvýznamnějších investorů v ČR. Jedním z hlavních důvodů je fakt, že ve 2
Finsku v rámci dlouhodobé strategie přístupu k zemím střední a východní Evropy jsou mnoha společnostmi jako prioritní považovány spíše Estonsko (geografická a kulturní blízkost), Polsko (významný velký partner na Baltu) a Maďarsko (ugrofinská kulturní vazba). Celkový objem přímých finských investic v ČR do konce roku 2005 dosáhl hodnoty 47,2 mil. EUR. V roce 2006 činil objem přímých finských investic 1,592 mil. EUR. Finští investoři tak do konce roku 2006 investovali 48,792 mil. EUR. Největší část finských investic v ČR připadá na strojírenství, stavebnictví, papírenský a dřevozpracující průmysl a sektor služeb. Nejvýznamnějším finským investorem byla společnost Skanska Oy (finská dceřinná společnost švédského koncernu), která kapitálově vstoupila do největší české stavební společnosti IPS Praha a později svůj podíl prodala. Mezi další významné finské firmy, které v ČR investovaly patří společnosti Kone Corporation a Tietoenator. Finská kapitálová účast v ČR je reprezentována zejména společnostmi NOKIA Telecommunications, KONE Lifts, ALKOMETA, BERGER, RANNILA, FINNAIR, FINNTHERM, KWH Pipe, HELKAMA, IMCO, IVO Power Engineering, KONECRANES CZ, LINDSTRÖM, M-REAL a OK-TOURS. Lze se důvodně domnívat, že vzhledem k podobnosti zahraničně politických cílů v určitých oblastech a neexistenci třecích ploch ve vzájemných vztazích, se spolupráce obou států bude nadále vyvíjet v souladu s nastaveným trendem. S ohledem na výše uvedené lze usuzovat, že bilaterální spolupráce bude vyžadovat výměnu UI. Sjednání Smlouvy o UI se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Ochrana UI je v Finsku upravena zákonem č. 621 o Otevřenosti vládních aktivit ze dne 1. prosince 1999, zákonem č. 177 o bezpečnostních prověrkách ze dne 1. září 2002 (dále jen „zákon 2002“), zákonem č. 588 ze dne 1. července 2004 o Závazcích bezpečnosti zahraničních informací a nařízením č. 1033 ze dne 1. června 2002 (dále jen „nařízení 1033“), o svobodném přístupu k informacím a o řádném postupu při nakládání s informacemi ve znění pozdějších novelizací. Finsko je dále vázáno předpisy EU, a to zejména rozhodnutím Rady EU 2001/264/ES ze dne 19. března 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí, kterým byly přijaty bezpečnostní předpisy Rady a dále rozhodnutím Komise 2001/844/ES ze dne 29. listopadu 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí. Státní správu v oblasti ochrany UI vykonává Odbor administrativních záležitostí v rámci Ministerstva zahraničních věcí „Ulkoasiainministeriö“ (Národní bezpečnostní úřad). Ministerstvo obrany, Generální štáb a Zpravodajská služba jsou určenými bezpečnostními úřady, které však nemají normotvornou pravomoc. Národní bezpečnostní úřad organizuje, koordinuje a vykonává aktivity týkající se ochrany UI, zajišťuje metodickou činnost v oblasti ochrany UI, provádí bezpečnostní řízení u fyzických osob, zajišťuje proškolování fyzických osob a podnikatelů na úseku ochrany UI, vykonává státní dozor v oblasti ochrany UI, vede centrální registr vydaných osvědčení fyzických osob a podnikatelů a ústřední registr UI, vydává ujištění („assurance“) o tom, že finské subjekty jsou držiteli příslušných osvědčení pro přístup k UI a ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti připravuje návrhy právní úpravy ochrany UI. UI se podle ustanovení nařízení 1033 dělí do čtyř stupňů utajení podle újmy, která by byla způsobena jejich vyzrazením, zneužitím nebo ztrátou.
3
Přístup k UI je umožněn toliko osobám, které jsou podle zákona 2002 prověřeny pro příslušný stupeň utajení a mají „need-to-know“, tj. přístup k UI nezbytně potřebují k výkonu své funkce, pracovní nebo jiné činnosti. Návrh na zahájení spolupráce v oblasti ochrany UI a sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně UI (dále jen „Smlouva“) byl iniciován českou stranou. Expertní jednání bylo jednokolové. Za českou stranu se jednání účastnili zástupci oddělení mezinárodní spolupráce Úřadu. Finská delegace byla tvořena zástupci odboru administrativních záležitostí Ministerstva zahraničních věcí. Česká delegace expertů při jednání o návrhu Smlouvy postupovala v souladu se vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrzích Smluv o UI. Při jednání bylo dosaženo stanoveného cíle - umožnit výměnu UI mezi smluvními stranami a zajistit jejich odpovídající ochranu. Za tímto účelem se obě smluvní strany zavazují poskytovat vyměněným UI alespoň takovou úroveň ochrany jakou poskytují UI národním. Zejména se zavazují, že přístup k UI poskytnutým druhou smluvní stranou neumožní neoprávněným subjektům nebo třetím stranám. Návrh Smlouvy dále upravuje srovnatelnost opatření při nakládání s UI a opatření, která mají neoprávněným subjektům znemožnit nebo ztížit přístup k UI. Návrh Smlouvy také obsahuje ustanovení upravující podmínky, za kterých si smluvní strany vzájemně uznávají bezpečnostní oprávnění vydaná příslušnými bezpečnostními úřady podle vnitrostátních právních předpisů. Výslovně jsou určeny orgány smluvních stran kompetentní v otázkách ochrany UI, které jsou příslušné k provádění této smlouvy. Dále jsou stanoveny vzájemné notifikační povinnosti a formy spolupráce (zejména při provádění bezpečnostních řízení). Lze konstatovat, že při expertních jednáních byly zájmy ČR prosazeny v největší možné míře. Vzhledem k tomu, že Finská republika je členským státem Evropské unie, a tudíž i spojencem ČR, a že lze předpokládat intenzivní spolupráci v rámci Schengenského prostoru, je sjednání předložené Smlouvy plně v souladu se zahraničně-politickými zájmy ČR. Informace o souhlasném stanovisku finské strany Finská strana s návrhem textu Smlouvy vyslovila souhlas bez výhrady. Charakteristika Smlouvou přejímaných závazků Preambule Preambule deklaruje přání smluvních stran zajistit vzájemnou ochranu UI vyměněných mezi nimi nebo právnickými a fyzickými a osobami pod jejich jurisdikcí. Článek 1 - Účel a rozsah působnosti Účelem této Smlouvy je poskytnout ochranu UI vyměněným mezi smluvními stranami v oblasti zahraničních vztahů, obrany, bezpečnosti, policie a průmyslové bezpečnosti, nebo předaným v rámci sjednávání a provádění utajovaných smluv, nebo vytvořeným v rozsahu působnosti této Smlouvy. Článek 2 - Vymezení pojmů V zájmu zajištění jednotného výkladu jsou pro účely Smlouvy definovány následující pojmy: „utajovaná informace“, „utajovaná smlouva“, „poskytující strana“, „přijímající strana“ a „třetí strana“. UI se rozumí jakákoli informace, dokument nebo materiál předaný nebo vytvořený smluvními stranami, který, bez ohledu na svoji formu, vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů 4
některé ze smluvních stran ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a který byl jako takový určen a náležitě označen. Utajovanou smlouvou se rozumí smlouva (včetně subdodavatelské smlouvy), která obsahuje UI, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k UI. Poskytující stranou se rozumí smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která poskytne UI. Přijímající stranou se rozumí smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která přijme UI. Třetí stranou se rozumí stát včetně právnických a fyzických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy. Článek 3 - Bezpečnostní úřady V článku 3 jsou výslovně uvedeny bezpečnostní úřady, tj. orgány smluvních stran odpovědné za výkon státní správy v oblasti ochrany UI a za provádění Smlouvy. Zatímco v ČR je bezpečnostním úřadem pouze Národní bezpečnostní úřad, ve Finské republice je provádění této Smlouvy rozděleno podle příslušnosti mezi Ministerstvo zahraničních věcí (Národní bezpečnostní úřad) a Ministerstvo obrany, Generální štáb a Zpravodajskou službu (určené bezpečnostní úřady). Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě nejsou uvedeny adresy národních bezpečnostních úřadů, je zde obsaženo ustanovení, upravující jejich povinnost vzájemně se informovat o svých kontaktních údajích. Národní bezpečnostní úřady se zavazují sdělit oficiální kontaktní údaje a informace o dalších určených bezpečnostních úřadech odpovědných za provádění této Smlouvy. Na finské straně jsou tyto určené bezpečnostní úřady odpovědné za vojenské UI nebo za oblast průmyslové bezpečnosti s kterým bude Úřad komunikovat přímo. Použitý termín bezpečnostní úřad („Security Authority“) tak zahrnuje jak národní bezpečnostní úřady (v ČR Úřad a ve Finsku „Ulkoasiainministeriö“) tak i výše uvedené určené bezpečnostní úřady. Smlouva upravuje práva a povinnosti osob a některá její ustanovení patří mezi tzv. „selfexecuting“. To znamená, že předpokládá výkon těchto práv bez dalšího. V souladu s principy právní jistoty a veřejnosti je vhodné, aby orgány, které budou v konkrétních případech rozhodovat o těchto právech a povinnostech, byly v textu Smlouvy výslovně určeny. Článek 4 - Stupně utajení UI poskytnutá podle této Smlouvy se označí příslušným stupněm utajení v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. Na základě úrovně ochrany poskytované smluvními stranami národním UI jednotlivých stupňů utajení, je dovozena jejich rovnocennost, která je vyjádřena v tabulce. Článek 5 - Přístup k utajovaným informacím Ochrana UI sestává z opatření v několika oblastech bezpečnosti. Základním principem v oblasti personální bezpečnosti je umožnit přístup k UI pouze těm osobám, které splňují podmínky stanovené právními předpisy. Okruh osob vychází z principu „need-to-know“, tj. přístup je umožněn toliko osobám, které ho nezbytně potřebují k výkonu své funkce, pracovní nebo jiné činnosti, a požadavků na osobnostní způsobilost a bezpečnostní spolehlivost dané osoby. Toto řešení vychází z reciprocity a předpokládá znalost okruhu osob, které podle vnitrostátních právních předpisů druhé smluvní strany mají mít přístup k UI.
5
Článek 6 - Omezení použití utajovaných informací Přijímající strana neposkytne UI třetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany. Přijímací strana použije UI pouze k účelu, za kterým byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní stanovenými poskytující stranou. Článek 7 - Nakládání s utajovanými informacemi Smluvní strany se zavazují, že v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění ochrany UI, které jim budou podle Smlouvy poskytnuty. Článek dále stanoví základní principy, které mají tuto ochranu zajistit. Poskytující strana zejména zajistí označení UI příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy. UI poskytnutá podle této Smlouvy se označí nejen příslušným stupněm utajení, ale i doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran. Doplňujícím označením se rozumí označení blíže určující podmínky poskytnutí UI, tj. vymezení okruhu distribuce UI (např. Restricted – releasable to Ministry of Defense atd.), nebo dobu utajení UI (např. Vyhrazené utajovat do….). Poskytující strana dále informuje přijímající stranu o podmínkách poskytnutí UI. Aby byla poskytnuté UI zajištěna co největší míra ochrany a zároveň aby informace nebyla utajována po dobu delší, než je nezbytně nutné, stanovuje se poskytující straně notifikační povinnost vztahující se na pozdější změny stupňů utajení UI nebo jejich zrušení. Přijímající strana zajistí, že poskytnutá UI je označena rovnocenným doplňujícím označením a stupněm utajení v souladu s článkem 4. Základní povinností přijímající strany je dále zajistit poskytnuté UI úroveň ochrany srovnatelnou s tou, kterou poskytuje národním UI rovnocenného stupně utajení. Srovnatelná úroveň ochrany UI vychází z rovnocennosti stupňů utajení. Přijímající strana dále zajistí, že stupeň utajení nebude bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany zrušen nebo změněn. Článek 8 - Bezpečnostní spolupráce Uzavření smlouvy předchází důkladná analýza právní úpravy ochrany UI a její aplikace ve smluvních státech. Smlouvy jsou prováděny bezpečnostními úřady. Ať se jedná o vzájemné informační povinnosti o změnách právní úpravy, struktury orgánů, které se podílejí na zajišťování ochrany UI, bezpečnostních rizicích nebo dalších změnách, které mohou mít vliv na ochranu UI, uznávání bezpečnostních oprávnění, povolování návštěv nebo řešení sporů, smluvní strany předpokládají, že mezi bezpečnostními úřady bude probíhat intenzivní komunikace, že otázky společného zájmu budou konzultovány a při hledání řešení budou spolupracovat. V průběhu bezpečnostního řízení může vzniknout potřeba dožádat informace týkající se účastníka řízení od bezpečnostního úřadu cizí moci. Z tohoto důvodu se stanovuje povinnost spolupráce bezpečnostních úřadů smluvních stran při provádění úkonů v bezpečnostním řízení. Spolupráce Úřadu s úřadem cizí moci při provádění bezpečnostního řízení je výslovně umožněna ustanovením § 138 odst. 1 písm. k) zákona č. 412/2005 Sb. Povinnost Úřadu provádět úkony v bezpečnostním řízení na žádost bezpečnostního úřadu členského státu EU nebo smluvního partnera je stanovena ustanovením § 110 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že ve Finsku bezpečnostní řízení u podnikatele neprovádí národní bezpečnostní úřad, byl pro účely odstavce 3 použit termín bezpečnostní úřad. Splnění podmínek pro přístup k UI je ověřováno v bezpečnostním řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí. Za účelem usnadnění mobility fyzických osob, které jsou oprávněny 6
k přístupu k UI, a podpory rozvoje obchodních vztahů, které předpokládají nebo při kterých dochází k výměně UI, si smluvní strany tam, kde jsou podmínky pro přístup k UI srovnatelné a bezpečnostní řízení probíhá za srovnatelných podmínek, uznávají osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů. Uznávání předpokládá a formální požadavky pro něj stanoví § 62 zákona č. 412/2005 Sb. Národní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznamují změny týkající se osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů uznaných v souladu s článkem 5 odstavce 2 Smlouvy, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti. K usnadnění dosažení těchto cílů se strany dohodly, že smlouva bude prováděna v anglickém jazyce. Článek 9 - Utajované smlouvy Hospodářské vztahy, při kterých vznikají UI nebo dochází k jejich výměně, předpokládají uzavírání smluv, které jsou označeny jako utajované. Tyto smlouvy jsou uzavírány a prováděny podle vnitrostátních právních předpisů upravujících ochranu UI příslušné smluvní strany. Národní bezpečnostní úřady na vyžádání potvrdí, že navrhovaní kontrahenti a subkontrahenti nebo fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo provádění utajovaných smluv jsou držiteli osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby. V případě otevřeného výběrového řízení mohou národní bezpečnostní úřady potvrdit platnost osvědčení podnikatele nebo osvědčení fyzické osoby bez formální žádosti. Národní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu s cílem zajistit, že vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informací jsou nadále dodržovány. Utajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých aspektů a částí utajované smlouvy. Kopie bezpečnostních pokynů se zasílá národnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany pod jejíž jurisdikcí bude utajovaná smlouva prováděna. Článek 10 - Předávání utajovaných informací UI si smluvní strany předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující strany diplomatickou cestou nebo vojenskou cestou. Národní bezpečnostní úřady se však mohou dohodnout na jiném způsobu předávání. UI lze předat i elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřady. Článek 11 - Překlad, reprodukce a zničení Reprodukce (kopie, výpis, opis) a překlady UI musí být označeny stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původní UI. Vyhotovený překlad UI musí být navíc opatřen poznámkou v jazyce překladu, která vysvětluje, že obsahuje UI druhé smluvní strany. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, že z UI je zřejmé, kdo je poskytující stranou, a tedy podle jaké vnitrostátní právní úpravy se nakládání s touto UI řídí. V souladu s principem kontroly původce lze překlad nebo reprodukci UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ERITTÄIN SALAINEN a TAJNÉ / SALAINEN vyhotovit pouze 7
s předchozím písemným poskytující strany. Nutný předchozí písemný souhlas s vyhotovováním překladu nebo reprodukce UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ je plně v souladu s ustanovením § 21 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb. Na žádost finské strany byl souhlas původce rozšířen i na vyhotovení překladu a reprodukce UI stupně utajení TAJNÉ /SALAINEN. Součástí tohoto článku je ustanovení týkající se ničení UI. S výjimkou UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ERITTÄIN SALAINEN se UI ničí podle vnitrostátních právních předpisů přijímající strany. UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ERITTÄIN SALAINEN nesmí být zničena a v případě, kdy již není dále využitelná, musí být vrácena poskytující straně v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Článek 12 - Návštěvy Pokud není dohodnuto jinak, návštěvy vyžadující přístup k UI podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného bezpečnostního úřadu. Vzhledem k tomu, že rozhodovací pravomoc v oblasti mezinárodních návštěv nenáleží ve Finsku národnímu bezpečnostnímu úřadu, ale určeným bezpečnostním úřadům, trvá finská strana v tomto článku na použití termínu bezpečnostní úřad. Režim návštěv je standardní procedurou vycházející z bezpečnostních předpisů NATO, která zjednodušuje spolupráci předpokládající poskytování UI mezi ústředními orgány státní správy, ozbrojenými silami nebo pracovníky společností participujícími na utajovaných smlouvách. Cílem je zajistit, že přístup k UI bude umožněn toliko osobám, které jsou držiteli osvědčení fyzické osoby pro přístup k UI příslušného stupně utajení. V případě návštěv je rozhodující přístup k UI bez ohledu na to, zda-li k němu dojde v budově státní instituce nebo při cvičení ve vojenském prostoru. Vždy je však nutné definovat subjekt, který bude poskytovatelem UI. Jedná se tedy o institut personální bezpečnosti nikoliv fyzické bezpečnosti. Osoba zašle žádost o povolení návštěvy bezpečnostnímu úřadu svého domovského státu. Tento na žádosti certifikuje, že je osoba držitelem příslušného osvědčení fyzické osoby a následně ji zašle bezpečnostnímu úřadu státu, na jehož území se nachází subjekt, který bude navštíven. Bezpečnostní úřad hostitelského státu žádost zpracuje a povolí nebo zamítne návštěvu. V ČR lze podle zákona č. 412/2005 Sb. přístup k UI umožnit pouze tehdy, je-li fyzická osoba držitelem osvědčení pro přístup k UI nebo v případech kdy Úřad uzná bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci, který má ve své kompetenci ochranu UI. Povolení návštěvy je tedy v ČR provázeno i provedením uznání bezpečnostního oprávnění. Bezpečnostní úřady se však mohou dohodnou i na jiném režimu povolování návštěv, zejména jedná-li se o osoby podle § 58 zákona č. 412/2005 Sb. Žádost o povolení návštěvy se předkládá prostřednictvím bezpečnostních úřadů alespoň dvacet dnů před jejím zahájením. Ve výjimečných případech může být žádost o povolení návštěvy povolena ve lhůtě kratší na základě předchozí součinnosti bezpečnostních úřadů. Žádost o povolení návštěvy obsahuje: • jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství a číslo cestovního pasu/průkazu totožnosti; • pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje; • stupeň utajení, pro který bylo osvědčení fyzické osoby vydáno včetně doby jeho platnosti; 8
• • •
datum a délku návštěvy. V případě opakované návštěvy se uvede její celková délka; účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení UI, ke kterým je přístup vyžadován; název, adresu, telefonní/faxové číslo a e-mail subjektu a kontaktní osobu subjektu, který má být navštíven; • datum, podpis a otisk úředního razítka bezpečnostního úřadu. Bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž jsou povoleny opakované návštěvy. Na podrobnostech opakované návštěvy se bezpečnostní úřady dohodnou. UI zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za UI poskytnutou podle této Smlouvy. Článek 13 – Bezpečnostní incidenty Smluvní strany se bezodkladně písemně informují o bezpečnostním incidentu, při kterém došlo ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení UI, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo. Smluvní strana, v jejíž jurisdikci k incidentu došlo, zahájí bezodkladné vyšetřování. Druhá smluvní strana se zúčastní vyšetřování, pokud je to vyžadováno. Smluvní strana, v jejíž jurisdikci k incidentu došlo, písemně informuje druhou smluvní stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování. Článek 14 - Náklady Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy. Článek 15 - Výklad a řešení sporů Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo působnosti této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí straně. Článek 16 - Závěrečná ustanovení Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1. Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena po šesti měsících následujících po dni, kdy bylo písemné oznámení o ukončení platnosti doručeno druhé smluvní straně. Veškerým UI poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující strana zprostí přijímající stranu této povinnosti. Po vstupu této Smlouvy v platnost smluvní strana na jejímž území byla tato sjednána, zahájí bezodkladně kroky vedoucí k její registraci Sekretariátem Organizace spojených národů v souladu s článkem 102 Charty Spojených národů a obeznámí druhou smluvní stranu o výsledku tohoto procesu spolu s příslušným číslem registrace v Sbírce mezinárodních smluv Organizace spojených národů jakmile bude toto vydáno. Zajištění provádění Smlouvy Odpovědnost za implementaci této Smlouvy mají v ČR Národní bezpečnostní úřad a ve Finské republice Ulkoasiainministeriö. Tyto instituce jsou ve Smlouvě uvedeny jako bezpečnostní úřady a jejich funkce je jasně definována. 9
Dopad na státní rozpočet Smlouva byla sjednána tak, že se nepředpokládají zvyšující dopady na schválené rozpočtové kapitoly státního rozpočtu. Zhodnocení souladu Smlouvy s právním řádem, ústavním pořádkem a mezinárodními závazky ČR Navrhovaný text Smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu ČR a mezinárodně-právními závazky ČR (včetně práva a bezpečnostních standardů EU). Z právních předpisů EU se jedná zejména o rozhodnutí Rady EU 2001/264/ES ze dne 19. března 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí, kterým byly přijaty bezpečnostní předpisy Rady a dále rozhodnutí Komise 2001/844/ES ze dne 29. listopadu 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí. Smlouva dále reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Odůvodnění kategorizace navrhované Smlouvy Vzhledem k tomu, že Smlouva má upravovat věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, a dále práva a povinnosti osob, jedná se o smlouvu, k jejíž ratifikaci je v souladu s článkem 49 Ústavy potřebný souhlas obou komor Parlamentu. Ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv schválené usnesením vlády č. 131 ze dne 11. února 2004 se jedná o mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie. Ve Finské republice je Smlouva sjednávána jako smlouva vládní kategorie. Druhá strana nicméně souhlasila, aby tato Smlouva nesla všechny atributy smlouvy prezidentské. Vláda vyslovila se sjednáním Smlouvy souhlas svým usnesením č. 95 ze dne 30. ledna 2008. Smlouva byla podepsána v Praze dne 26. května 2008 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a velvyslancem Finské republiky v Praze J.E. Hannu Kyröläinenem.
V Praze dne
. září 2008
předseda vlády
10
