Návrh
USNESENÍ Senátu Parlamentu České republiky k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o vzájemné ochraně a výměně utajovaných informací Senát
vyslovuje souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o vzájemné ochraně a výměně utajovaných informací.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA PRO PARLAMENT Důvody uzavírání smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Závazky vyplývající z členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy (dále jen „NATO“) a v Evropské unii (dále jen „EU“), stejně jako ekonomické, vojenské a politické vztahy České republiky s sebou přinášejí nutnost výměny utajovaných informací (dále jen „UI“). Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná multilaterální smlouva, která by tuto problematiku upravovala, a to ani mezi členskými státy NATO nebo EU, je nutné právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu UI v mezinárodním styku zajišťovat prostřednictvím bilaterálních smluv. Při stanovování priorit v této oblasti vychází Národní bezpečnostní úřad (dále jen „Úřad“) z praktické potřeby výměny UI s konkrétními státy v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky. Smlouvy o výměně a vzájemné ochraně UI (dále jen „Smlouva o UI“) jsou sjednávány jen s těmi státy, které prokáží schopnost zajistit poskytnutým českým UI alespoň takovou úroveň ochrany, jako jim poskytuje Česká republika. K dnešnímu dni byly tyto smlouvy sjednány s Estonskou republikou, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Státem Izrael, Litevskou republikou, Lotyškou republikou, Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou, Ruskou federací, Slovenskou republikou, Spojenými státy americkými, Ukrajinou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. V působnosti ministerstva obrany byly navíc sjednány smlouvy o vzájemné ochraně vojenských utajovaných informací s Jihoafrickou republikou, Norským královstvím, Rumunskem, Spojenými státy americkými, Spolkovou republikou Německo a Švédským královstvím. Zhodnocení vztahů s Bulharskou republikou Současné politické, ekonomické a kulturní vztahy mezi Českou republikou a Bulharskou republikou mají dlouholetou tradici a lze je označit za velmi dobré. Základem smluvních vztahů obou zemí je Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Bulharskou republikou ze dne 6. dubna 1992. Oba státy spolu spolupracovaly nebo spolupracují v rámci Organizace spojených národů, Středoevropské iniciativy, Středoevropské dohody o volném obchodu (dále jen „CEFTA“), programu Partnerství pro mír nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Kvalitativní změnu spolupráce je možno zaznamenat po začlenění obou zemí do NATO (Česká republika – 1999, Bulharsko - 2004). Spolupráce získala nový rozměr také v souvislosti s přistoupením Bulharska k EU. Ekonomické vztahy byly na počátku 90. let v souvislosti s různou úrovní tempa transformace v obou zemích ovlivněny propadem vzájemného obchodu. Situace se však díky postupné stabilizaci ekonomické a politické situace Bulharské republiky a zejména díky jejímu přistoupení k CEFTA zlepšila. Tempo růstu obchodní výměny se od poloviny 90. let 20. století trvale zvyšuje. Zatímco v roce 1994 celkový objem
1
vývozu České republiky do Bulharska činil 57,7 mil. USD, v roce 2004 to již bylo 230 mil. USD. Vzhledem k probíhajícím ekonomickým reformám a vstupem Bulharska do EU lze předpokládat, že se objem obchodní výměny ještě zvýší. Nárůst se očekává i v souvislosti s tím, že i přes celkovou dynamiku obchodních vztahů činí podíl Bulharska na celkovém vývozu České republiky pouze 0,35%. To nasvědčuje, že potenciál, který Bulharsko nabízí, není zatím plně využit. České investice v Bulharsku (privatizace nebo akvizice) dosáhly ke konci roku 2004 objemu 372 mil. EUR a směřovaly zejména do oblasti energetiky (Energo Pro Svitavy, ČEZ, Škoda Aliance), strojírenství a dopravní infrastruktury. Lze předpokládat, že v budoucnu bude tento trend pokračovat a dojde k dalšímu navýšení objemu českých investic v Bulharsku. Prostor pro další přímé investice českých podniků je možno identifikovat v oblasti energetiky (výstavba jaderné elektrárny Belene, budování meziskladu vyhořelého jaderného paliva a odsířování tepelných elektráren), budování infrastruktury (železniční a silniční doprava, vodovody, kanalizace) a zlepšování dopravní obslužnosti (modernizace městské a příměstské dopravy ve velkých městech). Lze se důvodně domnívat, že vzhledem k podobnosti zahraničně politických cílů v určitých oblastech a neexistenci třecích ploch ve vzájemných vztazích, se spolupráce obou států bude nadále vyvíjet v souladu s nastaveným trendem. Z charakteru českých investic v Bulharsku lze usuzovat, že spolupráce mezi oběma státy bude vyžadovat výměnu UI. Sjednání Smlouvy o UI se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Ochrana UI je v Bulharsku upravena zákonem č. 45 ze dne 30. dubna 2002 na ochranu utajovaných informací (dále jen „zákon č. 45“), podzákonnými prováděcími předpisy a pokyny Státní komise pro informační bezpečnost (dále jen „SKIB“). Bulharsko je dále vázáno předpisy NATO C-M(2002)49 „Security within the NATO“ a jeho šesti podpůrnými směrnicemi, které upravují ochranu UI. Podle zákona č. 45 státní správu v oblasti ochrany UI vykonává SKIB. Kompetence v oblasti ochrany UI mají i zpravodajské služby a ozbrojené složky státu. SKIB je nezávislým ústředním orgánem státní správy, který zejména organizuje, koordinuje a vykonává aktivity týkající se ochrany UI, připravuje návrhy právní úpravy ochrany UI, zajišťuje metodickou činnost v oblasti ochrany UI, provádí bezpečnostní řízení, zajišťuje proškolování fyzických osob a podnikatelů na úseku ochrany UI, vykonává státní dozor v oblasti ochrany UI, vede centrální registr vydaných osvědčení fyzických osob a podnikatelů a ústřední registr utajovaných informací, vydává ujištění („assurance“) o tom, že bulharské subjekty jsou držiteli příslušných osvědčení pro přístup k UI. SKIB je dále odpovědná za plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany UI. UI se podle ustanovení článku 1 odst. 3 zákona č. 45 dělí do tří kategorií podle újmy, která jejich vyzrazením může být zemi způsobena: státní tajemství, služební tajemství a zahraniční UI. UI státní tajemství se označuje stupněm utajení Důvěrné, Tajné nebo Přísně tajné a musí být uvedena na seznamu UI, který je přílohou zákona č. 45. UI služební tajemství může být označena pouze stupněm utajení Vyhrazené. Zahraniční UI se označuje stupněm utajení v souladu s mezinárodní smlouvou, na 2
jejímž základě byla poskytnuta. UI všech tří kategorií musí být vždy označeny příslušným stupněm utajení. Přístup k UI je umožněn toliko osobám, které jsou podle zákona č. 45 k tomu oprávněny, tj. jsou držiteli osvědčení pro příslušný stupeň utajení, mají „need-toknow“ a byly proškoleny (poučeny) ve smyslu řádného nakládání s UI. Přístup je dále umožněn i osobám, které jsou určeny ze zákona (článek 39 zákona č. 45). Osvědčení se vydává na základě bezpečnostního řízení, při kterém se ověřuje splnění podmínek stanovených zákonem pro přístup k UI. Zákon č. 45 v ustanovení § 46 rozlišuje mezi běžným šetřením (pro stupeň utajení Důvěrné), extenzivním šetřením (pro stupeň utajení Tajné) a zvláštním šetřením (pro stupeň utajení Přísně tajné). Pro přístup k UI stupně utajení Vyhrazené (tj. k UI služební tajemství) se v Bulharsku nevydává žádné písemné potvrzení (osvědčení, oznámení o splnění podmínek pro přístup atd.). Osoba navrhovaná pro přístup k UI stupně utajení Vyhrazené je však proškolena (poučena) ve smyslu řádného nakládání s UI. Vzhledem k neexistenci písemného potvrzení, které prokazuje, že fyzická osoba nebo podnikatel je oprávněn seznamovat se s UI stupně utajení Vyhrazené, česká delegace při expertních jednáních prosadila, že fyzickým osobám a podnikatelům, kteří se v Bulharsku mohou seznamovat s UI do stupně utajení Vyhrazené, nebude v České republice uznáváno bezpečnostní oprávnění vydané úřadem cizí moci podle ustanovení § 62 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Bulharská republika prostřednictvím SKIB spolupracuje v oblasti ochrany UI zejména s členskými státy NATO a EU. Do současné doby Bulharsko uzavřelo Smlouvy o UI s Estonskou republikou, Italskou republikou, Lotyšskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Nizozemským královstvím, Polskou republikou, Rumunskem, Řeckou republikou, Slovenskou republikou, Spojenými státy americkými, Španělským královstvím, Ukrajinskou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska. Návrh na zahájení spolupráce v oblasti ochrany UI a sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o vzájemné ochraně a výměně UI (dále jen „Smlouva“) byl iniciován bulharskou stranou. Úřad iniciativu přivítal a vypracoval směrnici pro expertní jednání o návrhu Smlouvy. Expertní jednání bylo pozdrženo sporem o kategorizaci Smluv o UI v České republice. Předseda vlády nakonec uložil řediteli Národního bezpečnostního úřadu připravovat návrhy na sjednávání Smluv o UI jako návrhy mezinárodních smluv prezidentské kategorie. Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že pro další fázi jednání česká delegace expertů nemohla vystačit se stávající směrnicí, byla vypracována a řádně projednána vzorová směrnice pro expertní jednání o návrzích Smluv o UI. Expertní jednání proběhla ve dvou kolech. Za českou stranu se jednání účastnili zástupci oddělení mezinárodní spolupráce a odboru právního a státního dozoru Úřadu. Bulharská delegace byla tvořena představiteli právního ředitelství SKIB. Česká delegace expertů při jednáních o návrhu Smlouvy postupovala v souladu se vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrzích Smluv o UI. Při jednání bylo dosaženo stanoveného cíle - umožnit výměnu UI mezi smluvními stranami a zajistit jejich odpovídající ochranu. Za tímto účelem se obě smluvní strany zavazují 3
poskytovat vyměněným UI alespoň takovou úroveň ochrany, jakou poskytují UI národním. Zejména se zavazují, že přístup k UI poskytnutým druhou smluvní stranou neumožní neoprávněným subjektům nebo třetím stranám. Návrh Smlouvy dále upravuje srovnatelnost opatření při nakládání s UI a opatření, která mají neoprávněným subjektům znemožnit nebo ztížit přístup k UI. Návrh Smlouvy také obsahuje ustanovení upravující podmínky, za kterých si smluvní strany vzájemně uznávají bezpečnostní oprávnění, vydaná příslušnými bezpečnostními úřady podle vnitrostátních právních předpisů. Výslovně jsou určeny orgány smluvních stran kompetentní v otázkách ochrany UI, které jsou příslušné k provádění této smlouvy. Dále jsou stanoveny vzájemné notifikační povinnosti a formy spolupráce (zejména při provádění bezpečnostních řízení). Lze konstatovat, že při expertních jednáních byly zájmy České republiky prosazeny v největší možné míře. Vzhledem k tomu, že Bulharská republika je členským státem NATO, a tudíž i spojencem České republiky a dále partnerem v EU, je sjednání předložené Smlouvy plně v souladu se zahraničně-politickými zájmy České republiky. Informace o souhlasném stanovisku bulharské strany Bulharská strana s návrhem textu Smlouvy vyslovila souhlas bez výhrady. Dne 3. srpna 2006 byl návrh na sjednání Smlouvy schválen Radou ministrů Bulharské republiky a ředitel SKIB byl následně zmocněn k jejímu podpisu. Charakteristika smlouvou přejímaných závazků Preambule Preambule deklaruje přání smluvních stran vytvořit pravidla upravující vzájemnou ochranu UI, která se budou aplikovat na jakékoliv smlouvy o spolupráci (např. resortní smlouvy) nebo utajované smlouvy, které obsahují nebo v souvislosti s kterými může dojít k seznámení se s UI, uzavřené mezi nimi nebo mezi fyzickými a právnickými osobami smluvních stran. Článek 1 - Vymezení pojmů V zájmu zajištění jednotného výkladu jsou pro účely Smlouvy definovány následující pojmy: „utajovaná informace“, „porušení ochrany“, „stupeň utajení“, „bezpečnostní oprávnění“, „poskytující strana“, „přijímající strana“, „příslušný bezpečnostní úřad“, „utajovaná smlouva“ a „třetí strana“. Za UI jsou považovány takové informace které, bez ohledu na svoji formu, vyžadují podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran ochranu, a které byly jako utajované označeny. Porušení ochrany je definováno jako jednání v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, které vyústí nebo může vyústit ve vyzrazení, zneužití, poškození, zničení nebo ztrátu UI. Česká strana souhlasila s vymezením rozsahu neoprávněného nakládání podle bulharského zákona č. 45. Vzorovou směrnicí určený rozsah neoprávněného nakládání (vyzrazení, zneužití nebo ztráta) byl tudíž rozšířen.
4
Stupeň utajení vyjadřuje podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran důležitost UI. Bezpečnostní oprávnění je definováno jako pozitivní rozhodnutí založené na bezpečnostním řízení, při kterém se zjišťuje spolehlivost a důvěryhodnost fyzické osoby nebo podnikatele a zkoumají se další bezpečnostní aspekty podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran. Poskytující stranou je ta ze smluvních stran, která UI poskytuje. Přijímající stranou je ta ze smluvních stran, které jsou UI poskytovány. Třetí stranou se rozumí stát včetně fyzických a právnických osob nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvními stranami. Příslušný bezpečnostní úřad je definován jako úřad, který podle vnitrostátních právních předpisů některé ze smluvních stran vykonává dohled nad prováděním této smlouvy a který je uveden v článku 2. Utajovanou smlouvou se rozumí smlouva, která obsahuje UI nebo v souvislosti s níž může dojít k seznámení se s UI. Článek 2 - Příslušné bezpečnostní úřady a jejich spolupráce V článku 2 jsou výslovně uvedeny příslušné bezpečnostní úřady, tj. orgány smluvních stran příslušné k výkonu státní správy v oblasti ochrany UI a k provádění této Smlouvy. V České republice je příslušným bezpečnostním úřadem Národní bezpečnostní úřad a v Bulharské republice SKIB. Na explicitním uvedení těchto úřadů se delegace expertů shodly z několika důvodů. Ve většině zemí se na výkonu státní správy v oblasti ochrany UI podílí více orgánů (zejména národní bezpečnostní úřady a zpravodajské služby). Tyto orgány mají navíc mnohdy složitou vnitřní strukturu a dělenou kompetenci. Proto je praktické jednoznačně určit orgán, který ponese ve vztahu k České republice odpovědnost za ochranu poskytnutých UI, bude plnit funkci kontaktního místa („point of contact“) a vykonávat další činnosti spojené s prováděním Smlouvy. Kromě toho Smlouva upravuje práva a povinnosti osob a některá její ustanovení patří mezi tzv. „self-executing“. To znamená, že předpokládá výkon těchto práv bez dalšího. V souladu s principy právní jistoty a veřejnosti je vhodné, aby orgány, které budou v konkrétních případech rozhodovat o těchto právech a povinnostech, byly v textu Smlouvy výslovně určeny. V článku 2 je dále upravena spolupráce příslušných bezpečnostních úřadů. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě nejsou uvedeny adresy příslušných bezpečnostních úřadů, je zde obsaženo ustanovení, upravující jejich povinnost vzájemně se informovat o svých kontaktních údajích. Aby bylo možné zajistit srovnatelnou úroveň ochrany UI poskytovaných na základě této smlouvy, příslušné bezpečnostní úřady smluvních stran se informují o předpisech upravujících ochranu UI, uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění. Za tímto účelem je možno uskutečňovat vzájemné návštěvy a vést konzultace. Příslušným bezpečnostním úřadům se dále stanovuje vzájemná notifikační povinnost o všech změnách vnitrostátní právní úpravy ochrany UI.
5
V průběhu bezpečnostního řízení může vzniknout potřeba dožádat informace týkající se účastníka řízení od příslušného bezpečnostního úřadu cizí moci. Z tohoto důvodu se stanovuje povinnost spolupráce příslušných bezpečnostních úřadů smluvních stran při provádění úkonů v bezpečnostním řízení. Spolupráce Úřadu s úřadem cizí moci při provádění bezpečnostního řízení je výslovně umožněna ustanovením § 138 odst. 1 písm. k) zákona č. 412/2005 Sb. Povinnost Úřadu provádět úkony v bezpečnostním řízení na žádost bezpečnostního úřadu členského státu EU a NATO nebo smluvního partnera je stanovena ustanovením § 110 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. Článek 3 - Rovnocennost stupňů utajení Na základě úrovně ochrany, která je poskytována každou ze smluvních stran národním UI jednotlivých stupňů utajení, je dovozena jejich rovnocennost, která je vyjádřena v tabulce. Vzhledem k tomu, že se Smlouva sjednává v jazycích smluvních stran a současně v jazyce anglickém, jsou v tabulce uvedeny výrazy pro jednotlivé stupně utajení i v jazyce anglickém. Tyto výrazy slouží výhradně jako jazyková pomůcka, na UI se nevyznačují a nemají vliv na úroveň ochrany. Aby byla poskytnuté UI zajištěna co největší míra ochrany a zároveň aby informace nebyla utajována po dobu delší, než je nezbytně nutné, stanovuje se příslušným bezpečnostním úřadům notifikační povinnost vztahující se na pozdější změny stupňů utajení UI. Článek 4 - Ochrana utajovaných informací Smluvní strany se zavazují, že v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění ochrany UI, které jim budou poskytnuty podle této Smlouvy. Článek dále stanoví základní principy, které mají tuto ochranu zajistit. Přijímající strana zajistí, že poskytnutá UI je podle tabulky rovnocennosti uvedené v článku 3 označena stupněm utajení rovnocenným tomu, kterým UI označila poskytující strana. Základní povinností přijímající strany je zajistit poskytnuté UI úroveň ochrany srovnatelnou s tou, kterou jí poskytuje druhá smluvní strana. Srovnatelná úroveň ochrany UI vychází z rovnocennosti stupňů utajení. V souladu se základním principem zajištění ochrany UI v oblasti personální bezpečnosti, je přístup k UI umožněn pouze těm osobám, které splňují podmínky stanovené právními předpisy. Okruh osob vychází z principu „need-to-know“, tj. přístup je umožněn toliko osobám, které ho nezbytně potřebují k výkonu své funkce, pracovní nebo jiné činnosti, a požadavků na osobnostní způsobilost a bezpečnostní spolehlivost dané osoby. Toto řešení vychází z reciprocity a ze znalosti okruhu osob, které podle právních předpisů druhé smluvní strany mají mít přístup k UI. Smluvní strany se dále zavazují, že si budou uznávat bezpečnostní oprávnění fyzických osob nebo podnikatelů za předpokladu reciprocity a splnění formálních požadavků stanovených vnitrostátními právními předpisy. Účelem tohoto ustanovení je usnadnit mobilitu fyzických osob, které jsou oprávněny k přístupu k UI a podporovat rozvoj obchodních vztahů mezi smluvními státy, které předpokládají nebo při kterých dochází k výměně UI. Uznávání předpokládá a formální požadavky, které musí být splněny, stanoví § 62 zákona č. 412/2005 Sb.
6
Vzhledem k tomu, že v Bulharsku neexistuje písemný dokument, který prokazuje, že fyzická osoba nebo podnikatel má přístup k UI stupně utajení Vyhrazené, nemůže Česká republika fyzickým osobám nebo podnikatelům, kteří mají v Bulharsku přístup k UI do stupně utajení Vyhrazené, uznávat tato bezpečnostní oprávnění podle ustanovení § 62 zákona č. 412/2005 Sb. V souvislosti s uznáváním bezpečnostních oprávnění fyzických osob nebo podnikatelů se příslušným bezpečnostním úřadům stanovuje notifikační povinnost o změnách týkajících se uznaných bezpečnostních oprávnění (zejména zrušení nebo uplynutí doby jejich platnosti). V souladu s principem kontroly původce nesmí být poskytnutá UI předána třetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany. Přijímající strana dále nesmí bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany s poskytnutou UI nakládat jinak než v souladu s účelem, za kterým byla poskytnuta a nesmí změnit ani zrušit stupeň utajení, a tudíž změnit i úroveň ochrany, která je UI poskytována. Článek 5 - Předávání utajovaných informací Předávání UI mezi smluvními stranami se řídí právem poskytující strany. Zpravidla se tak děje diplomatickou cestou prostřednictvím ústředních registrů. Příslušné bezpečnostní úřady se však mohou dohodnout na jiném způsobu předávání UI. Přijímající straně je stanovena povinnost potvrdit přijetí UI. UI může být předávána i prostřednictvím zabezpečených komunikačních systémů nebo dalšími elektromagnetickými prostředky, které byly schváleny a podle vnitrostátních právních předpisů certifikovány příslušnými orgány smluvních stran. Článek 6 - Překlad, reprodukce, zničení V souladu s principem kontroly původce lze překlad nebo kopii UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/STРОГО СЕКРЕТНО vyhotovit pouze s předchozím souhlasem poskytující strany. Toto ustanovení je plně v souladu s ustanovením § 21 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb. Vyhotovený překlad UI musí být označen příslušným stupněm utajení a musí být dále opatřen poznámkou v jazyce překladu, která vysvětluje, že obsahuje UI druhé smluvní strany. Při vytváření reprodukce UI jsou reprodukována všechna původní bezpečnostní označení. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, že z UI je zřejmé, kdo je poskytující stranou, a tedy podle jaké právní úpravy se nakládání s touto UI řídí (např. Smlouva). Na žádost bulharské strany bylo do tohoto článku vloženo ustanovení týkající se ničení UI. S výjimkou UI stupně utajení PŘÍSNĚTAJNÉ/STРОГО СЕКРЕТНО se UI ničí podle vnitrostátních právních předpisů přijímající strany. UI stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ/STРОГО СЕКРЕТНО nesmí být zničena a musí být vždy vrácena poskytující straně. Článek 7 - Utajované smlouvy Hospodářské vztahy, při kterých vznikají UI nebo dochází k jejich výměně, předpokládají uzavírání smluv, které jsou označeny jako utajované. Tyto smlouvy jsou uzavírány a prováděny podle vnitrostátních právních předpisů upravujících ochranu UI příslušné smluvní strany. Na základě žádosti příslušný bezpečnostní úřad poskytne informaci o tom, je-li fyzická osoba nebo podnikatel, který bude uzavírat 7
utajovanou smlouvu ve státě druhé smluvní strany, držitelem bezpečnostního oprávnění pro přístup k UI požadovaného stupně utajení a splňuje-li příslušné bezpečnostní standardy k zajištění ochrany UI. Utajované smlouvy včetně subdodavatelských smluv musí v zájmu zajištění odpovídající ochrany UI, jejichž výměnu nebo zpracovávání předpokládají, obsahovat bezpečnostní přílohu. Tato určí jaké UI budou poskytnuty nebo vzniknou v rámci plnění utajované smlouvy, stanoví stupně jejich utajení a dále konkrétní bezpečnostní požadavky k zajištění jejich ochrany. Článek 8 - Návštěvy V případě návštěv, které zahrnují přístup k UI je stanoven povolovací režim, jehož cílem je zajistit, že k těmto budou mít přístup pouze oprávněné osoby. Za tímto účelem se příslušnému bezpečnostnímu úřadu předkládá žádost o návštěvu ve lhůtě nejméně 20 dnů před jejím zahájením. Žádost obsahuje tyto náležitosti: účel návštěvy; určení UI, které budou projednávány včetně jejich nejvyššího stupně utajení; jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo cestovního pasu nebo průkazu totožnosti; pracovní zařazení návštěvníka spolu s určením subjektu, který zastupuje; stupeň utajení, pro který bylo bezpečnostní oprávnění vydáno; název a adresa subjektu, u kterého se má návštěva uskutečnit; jméno, příjmení a pracovní zařazení osoby, která má být navštívena, pokud je známo; data a doba trvání návštěvy. Smluvní strany se zavazují že osobní data návštěvníků budou chráněna podle vnitrostátních právních předpisů té ze smluvních stran, u které se návštěva uskuteční. Příslušný bezpečnostní úřad návštěvu povoluje nejvýše na období 12 měsíců. Předpokládá-li se, že tato návštěva nebude ukončena v povoleném časovém období, nebo je-li nutné návštěvu prodloužit, příslušný bezpečnostní úřad druhé smluvní strany musí předložit novou žádost o návštěvu ne později než tři týdny před ukončením platnosti probíhající návštěvy. Příslušné bezpečnostní úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, kterým jsou povoleny opakované návštěvy, jejichž doba trvání nepřesahuje 12 měsíců. Článek 9 - Porušení ochrany Prvořadým cílem Smlouvy je zajistit odpovídající ochranu UI, které si smluvní strany vymění. V případě porušení ochrany UI, která byla poskytnuta na základě této smlouvy se stanovuje příslušnému bezpečnostnímu úřadu přijímající strany notifikační povinnost příslušného bezpečnostního úřadu poskytující strany a dále povinnost zajistit vyšetření tohoto incidentu. Pokud je to vyžadováno, k tomu příslušné úřady poskytující strany spolupracují při vyšetřování. Poskytující strana je v každém případě informována o výsledcích vyšetřování a je jí doručena zpráva popisující okolností porušení ochrany a rozsah způsobených škod. Článek 10 - Náklady Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
8
Článek 11 - Závěrečná ustanovení Smlouva se sjednává na dobu neurčitou s tím, že vstoupí v platnost první den následující po doručení pozdějšího z písemných oznámení mezi smluvními stranami informujících o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní právní podmínky pro její vstup v platnost. Smlouvu je možno vypovědět písemným oznámením druhé smluvní straně. Platnost smlouvy je ukončena po šesti měsících od jeho doručení. Aby byla zajištěna ochrana poskytnutých UI i po ukončení platnosti Smlouvy, smluvní strany se zavazují poskytovat jim nadále ochranu v souladu s touto Smlouvou dokud poskytující strana nezprostí přijímající stranu této povinnosti. Smlouva může být změněna po vzájemném písemném souhlasu smluvních stran. Změna vstupuje v platnost první den následující po doručení pozdějšího z písemných oznámení mezi smluvními stranami informujících o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní právní podmínky pro její vstup v platnost. Za účelem usnadnění komunikace se smluvní strany dohodly, že pracovním jazykem spolupráce podle této Smlouvy bude jazyk anglický, pokud se příslušné bezpečnostní úřady nedohodnou jinak. Smlouva je sjednána v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran a text Smlouvy se na ně na některých místech výslovně odvolává. Z tohoto důvodu není možné ji vykládat jinak než v souladu s právními předpisy smluvních stran. Toto ustanovení je do smluv o UI vkládáno z důvodu jejich rozdílné právní síly v partnerských státech (v Bulharsku se jedná o smlouvu vládní bez nutnosti schválení v parlamentu). Spory vzniklé při výkladu či provádění Smlouvy budou řešeny výlučně dohodou smluvních stran. Vyloučeno je zejména soudní nebo rozhodčí řízení. Tím má být zajištěno, že v průběhu takového řízení nedojde k ohrožení ochrany UI, které se to týká. Smlouva je sjednávána v jazyce smluvních stran a v jazyce anglickém s tím, že toto znění je rozhodné. Závazky, které sjednáním Smlouvy vznikají, jsou obdobné těm, které jsou obsaženy v již platných Smlouvách o UI a které jsou v současné době aplikovány. Lze se proto důvodně domnívat, že i závazky vyplývající z této Smlouvy budou plněny. Zajištění provádění smlouvy Odpovědnost za implementaci této Smlouvy mají v České republice Národní bezpečnostní úřad a v Bulharské republice Státní komise pro informační bezpečnosti. Obě instituce jsou ve Smlouvě uvedeny jako příslušné bezpečnostní úřady a jejich funkce je jasně definována. Dopad na státní rozpočet Smlouva byla sjednána tak, že se nepředpokládají zvyšující dopady na schválené rozpočtové kapitoly státního rozpočtu.
9
Zhodnocení souladu Smlouvy s právním řádem, ústavním pořádkem a mezinárodními závazky ČR Navrhovaný text Smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu České republiky a mezinárodními závazky ČR (včetně práva EU a bezpečnostních standardů NATO). Z právních předpisů EU se jedná zejména o rozhodnutí Rady EU 2001/264/ES ze dne 19. března 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí (2004/194/ES ze dne 10. února 2004 a 2005/952/ES ze dne 20. prosince 2005), kterým byly přijaty bezpečnostní předpisy Rady a dále rozhodnutí Komise 2001/844/ES ze dne 29. listopadu 2001, ve znění pozdějších rozhodnutí (2006/548/EC, Euratom ze dne 2. srpna 2006), které novelizovalo její jednací řád. Smlouva dále reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Smlouva byla předložena předsedovi Legislativní rady vlády, který nezpochybnil její souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu České republiky a mezinárodními závazky ČR. Odůvodnění kategorizace navrhované smlouvy Vzhledem k tomu, že Smlouva má upravovat věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, a dále práva a povinnosti osob, jedná se o smlouvu, k jejíž ratifikaci je v souladu s článkem 49 Ústavy potřebný souhlas obou komor Parlamentu. Ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv schválené usnesením vlády č. 131 ze dne 11. února 2004 se jedná o mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie. Vláda vyslovila se sjednáním Smlouvy ve svém usnesení č. 228 ze dne 12. března 2007. Smlouva byla podepsána v Praze dne 3. května 2007 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a ředitelkou Státní komise pro informační bezpečnosti Tsvetou Markovou.
V Praze dne
května 2007
předseda vlády
10
