Možnosti zařazení biopotravin v jídelníčku mateřské školy

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Možnosti zařazení biopotravin v jídelníčku mateřské školy Bakalářská práce

Autor: Petra Strmisková Vedoucí práce: Ing. Simona Miškolci, Ph.D. Brno 2013

Anotace Cílem bakalářské práce je vyhodnotit vnímání role biopotravin v dětské výživě a významné faktory ovlivňující možnosti jejich využití při formování stravovacích návyků dětí ve vybrané mateřské škole. Na základě analýzy a syntézy informací z odborné literatury a sekundárních informací výzkumů

obdobného

zaměření

bude

proveden

primární

průzkum

postojů

k biopotravinám ve výživě dětí a vyhodnoceny nejvýznamnější faktory ovlivňující jejich zařazení do jídelníčku vybrané mateřské školy v regionu. Primární výzkum probíhal technikou dotazníkového šetření a řízeného rozhovoru.

Klíčová slova Zdraví, zdravý životní styl, výživa, problémy současné generace, biopotraviny, ekologická výchova.

Anotation The aim of my bachellor´s thesis is to evaluate the perception of the role of organic foods in child nutrition and significant factors affecting their utilization in shaping the eating habits of children in a nursery school. Based on the analysis and synthesis of information from technical literature and secondary research information similar orientation will be conducted primary survey of attitudes to organic food in children's diets and evaluated the most important factors influencing their inclusion in the diet selected kindergartens in the region. Primary research was conducted survey techniques and guided interview.

Key words Health, healthy lifestyle, nutrition, problems of the current generation, organic food, education programs on environmental performance.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce paní Ing. Simoně Miškolci, Ph.D. za její cenné rady a čas, který mi věnovala při řešení dané problematiky. V neposlední řadě chci také poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli potřebné informace.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Možnosti zařazení biopotravin v jídelníčku mateřské školy“ vytvořila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne

………………………

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 CÍL PRÁCE................................................................................................................... 10 1

LITERÁRNÍ REŠERŠE ....................................................................................... 11 1.1 ZDRAVÍ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ SPOLEČNOSTI .......................................................................... 11 1.1.1 Zdravý životní styl jako prevence v procesu podpory zdraví ............................................... 12 1.1.2

Program Zdraví 21 ............................................................................................................... 13

1.1.3

Civilizační choroby .............................................................................................................. 14

1.1.4

Výživová doporučení ........................................................................................................... 15

1.1.5

Potravinová bezpečnost........................................................................................................ 16

1.2 VÝŽIVOVÉ PROBLÉMY SPOLEČNOSTI A PŘÍNOSY ZAŘAZENÍ BIOPOTRAVIN ................................ 17 1.2.1 Potravinový problém ............................................................................................................ 17 1.2.2

Nesprávné stravovací návyky .............................................................................................. 18

1.2.3

Následek nesprávné výživy na zdraví dítěte – nadváha a obezita ........................................ 18

1.2.4

Správné stravovací návyky .................................................................................................. 20

1.2.5

Výživová pyramida pro děti ................................................................................................. 22

1.2.6

Rady a doporučení ............................................................................................................... 24

1.3 PŘÍNOSY ZAŘAZENÍ BIOPOTRAVIN DO JÍDELNÍČKU MATEŘSKÉ ŠKOLY ....................................... 24 1.4 PROGRAMY VÝCHOVY PODPORUJÍCÍ ZAVÁDĚNÍ BIOPOTRAVIN DO VZDĚLÁVACÍCH INSTITUCÍ .. 27 1.4.1 Program Zdravá mateřská škola ........................................................................................... 28 1.4.2

Bioškoly ............................................................................................................................... 28

1.4.3

Systém školního stravování ................................................................................................. 30

1.4.4

Školní stravování a biopotraviny ......................................................................................... 31

1.5 VÝCHOVA EKOLOGICKÉHO SPOTŘEBITELE ................................................................................ 32 1.5.1 Školní biozahrada................................................................................................................. 32 1.5.2

Návštěva farmáře ................................................................................................................. 33

1.6 POSTOJE A NÁZORY SPOTŘEBITELŮ ........................................................................................... 34 1.6.1 Sociologický výzkum ........................................................................................................... 34 1.6.1.2 Techniky sociologického výzkumu ...................................................................................... 35 1.6.1.3 Řízený rozhovor ................................................................................................................... 35

2

METODIKA PRÁCE ............................................................................................ 37 2.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ............................................................................................................ 38 2.2 REALIZACE DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ..................................................................................... 39 2.2.1 Způsob řešení ....................................................................................................................... 39 2.2.2

Vyhodnocení výsledků ......................................................................................................... 39

2.3

3

ŘÍZENÝ ROZHOVOR S VEDENÍM ŠKOLY...................................................................................... 39

VLASTNÍ PRÁCE................................................................................................. 40 3.1 CHARAKTERISTIKY VÝBĚROVÉHO VZORKU ............................................................................... 40 3.2 ŽIVOTNÍ STYL A STRAVOVACÍ NÁVYKY V RODINĚ..................................................................... 41 3.2.1 Zdravý životní styl ............................................................................................................... 41 3.2.2

Vliv výživy a kvality potravin ............................................................................................. 42

3.2.3

Zařazování fast - foodových jídel, polotovarů a instantních směsí do jídelníčku domácnosti . ............................................................................................................................................. 43

3.3 POSTOJE K BIOPOTRAVINÁM A JEJICH ZAŘAZENÍ DO JÍDELNÍČKU MATEŘSKÉ ŠKOLY ................. 44 3.3.1 Druhy nakupovaných biopotravin a jejich zahrnutí do jídelníčku rodiny ............................ 44 3.3.2

Postoje respondentů k pravidelnému zařazování biopotravin .............................................. 45

3.3.3

Vnímání biopotravin spotřebiteli ......................................................................................... 46

3.3.4

Faktory ovlivňující rozhodování spotřebitelů zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské

školy

............................................................................................................................................. 47

3.3.5

Důvody, které respondenty odrazují nebo by mohly odradit od snahy zařadit biopotraviny

do jídelníčku mateřské školy ............................................................................................................. 49 3.3.6

Ochota spotřebitelů platit cenovou prémii za zařazení biopotravin ..................................... 50

3.3.7

Faktory ovlivňující ochotu připlácet .................................................................................... 51

3.4 MÍSTO BYDLIŠTĚ RESPONDENTŮ, VLASTNÍ ZAHRÁDKA- ZDRAVÍ, VZDĚLÁVÁNI ......................... 52 3.4.1 Bydliště respondentů ............................................................................................................ 52 3.4.2

Postoj respondentů ke vzdělání dětí v oblasti původu potravin, práci na farmě, dopadech

zemědělství na přírodu a zacházení se zvířaty na statku ................................................................... 54 3.5

4

VÝSLEDKY ŘÍZENÉHO ROZHOVORU........................................................................................... 55

DISKUZE ............................................................................................................... 56

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 59 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................. 62 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 67 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................. 67 SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................................ 67 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 68 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 69

ÚVOD Zdraví je středem zájmu a zároveň znepokojujícím tématem současné společnosti. V rozvojových zemích jsou v současnosti hlavními příčinami úmrtnosti především choroby blahobytu. Jedná se o srdečně cévní a nádorová onemocnění. Tyto onemocnění jsou způsobena hlavně nezdravým životním stylem. Pokud dojde ke změně chování, lze těmto nemocem předcházet. Zdraví je určováno především tím, zda a do jaké míry jsou schopni jednotliví občané přispívat k ochraně, udržení a rozvoji svého vlastního zdraví a s jakou podporou se setkávají u ostatních členů i v celé společnosti. Ve vyšším věku jsou zdraví a kvalita života z velké části podmíněny životními podmínkami a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu. Lepší zdraví a delší život jsou významné hodnoty samy o sobě. Společnost, ve které jsou lidé zdravější, vzdělanější a žijí déle, představuje příležitost pro ekonomický a sociální rozvoj, což významně přispěje i k rozvoji celého regionu. Preference zdravého životního stylu je v dnešní době velmi diskutovaným tématem a stává se i „životním trendem“. O významu zdravé výživy tak dnes už nikdo nepochybuje. Se zdravou výživou souvisí zdravý životní styl, který napomáhá k prevenci civilizačních chorob, ale i různých onemocnění v období epidemie a je hlavní determinantou zdraví. Mnohé civilizační choroby se dnes rozvíjí již od dětství. Východiskem je dodržování správných stravovacích návyků. Odhady uvádějí, že životní styl ovlivňuje zdravotní stav až z padesáti procent. Současně se vzrůstajícím zájmem populace, a to zejména vyspělých států světa, o ochranu přírody a ekologii roste i zájem lidí o zdravý životní styl zahrnující i stravování. Také oblastem nezávadnosti a původu potravin a potravinových surovin společnost věnuje stále větší pozornost. Spotřebitelé, i ti, kteří využívají stravovací služby, chtějí určitou záruku bezpečnosti potravin, často je zajímá i ekologičnost výroby potravin a potravních surovin. Tento trend určitým způsobem ovlivňuje stravovací

7

politiku. Z těchto důvodů zákazníci stále častěji požadují ve stravovacích službách biopotraviny (příp. pokrmy vyrobené z těchto ekologických potravinových surovin). Biopotraviny jsou produkty ekologického zemědělství. Nejsou totiž jen výhradně „zdravou stravou“, systém jejich produkce totiž není v prvé řadě určen k účelu vytváření „zdravých potravin“. Hlavní důvod je jejich přispívání ke zdravé krajině a poskytování kvalitní potraviny. Při pěstování biopotravin dochází k vyloučení chemizace půdy, vody, zvířat či potravin a tak je možné snižovat rizika, která plynou z přítomnosti cizorodých chemických látek v našem organismu i okolním prostředí. Na druhou stranu může spotřebitele odrazovat vzhled těchto potravin, možný výskyt plísní či utkvělá představa, že biopotraviny jsou stále dražší než konvenční potraviny. Ekologická výroba biopotravin a bioproduktů je šetrná vůči životnímu prostředí a jejich spotřeba tudíž podporuje environmentální ochranu. V současnosti prožívá rozmach. Často je spojován i s agroturistikou jako jedním z okrajových, avšak významných typů cestovního ruchu. Vzhledem k tomu, že je mnoho biopotravin se do České republiky dováženo ze zahraničí, je nutné, abychom se zaměřili na podporu regionálních výrobců a s ní spojené propagaci českých potravin v bio kvalitě. Problémem je i nedostatečná distribuční síť prodejců těchto potravin. K tomuto účelu vznikly specifické programy, které se snaží biopotraviny zavést do stravování škol. Děti získávají stravovací návyky především z domova od své rodiny, zafixovávají si je již v útlém věku (období 6 let). V této době se rozhoduje, jak se bude chovat po celý život a to i v oblasti výběru stravy. Děti tráví ve škole poměrně velkou část dne, tudíž by dané situaci mělo odpovídat množství stravy, její kvalita a dostatečná výchova v dané oblasti. Výživa je tedy významným faktorem, který ovlivňuje růst a vývoj dítěte od narození až do dospělosti. Potřeby energie, jednotlivých živin a dalších látek jsou dobře známé a definované pro rozdílná období života, včetně batolecího a předškolního věku. Zdravé dítě předškolního věku (od tří do šesti let) roste přiměřeně podle genetického kódu, který získalo od svých rodičů. U předškolního dítěte se potřeba přívodu energie dále zvyšuje, s jednotkou hmotnosti (kg) se však oproti předchozímu

8

období života (batolete) snižuje. Potřebný je i dostatečný příjem kvalitních bílkovin, které se nalézají v mléku, mase, sýru a vejcích. Nejvíce děti ohrožuje především nadváha a dále pokračující obezita. Tyto onemocnění jsou důsledkem nesprávných stravovacích návyků. V ČR je obezitou postiženo asi 25 procent žen, 22 procent mužů a nadváha obecně představuje potíž pro více než 50 procent populace středního věku. Vzestup výskytu obezity je v současnosti byl zejména velmi výrazný, je prokázán ve většině ekonomicky vyspělých zemí. Ekologicky znalým člověkem je výživa, zdraví, duševní i fyzickou síla a aktivita, odolnost organismu a vztah k životnímu prostředí chápán jako součást svého životního stylu. Spotřebitelé, kteří jsou ekologicky orientovaní, kladou větší význam na nutriční, hygienický, zdravotní a ekologický aspekt kvality. Oblastem spojeným s podmínkami chovu zvířat je věnována také větší pozornost. (tzv. „welfare zvířat“).

9

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je vyhodnotit spotřebitelské vnímání biopotravin pro podporu zdravého životního stylu a možnosti jejich využití při formování stravovacích návyků ve vybrané mateřské škole. V rámci řešení byly formulovány následující dílčí cíle: -

Identifikovat vztah spotřebitelů ke zdravému životnímu stylu a zjistit jejich stravovací návyky.

-

Zjistit postoje k biopotravinám a jejich zařazení do jídelníčku mateřské školy.

-

Ochota podílet se na úhradě nákladů spojených se zařazením biopotravin do jídelníčku mateřské školy.

-

Výchova k zodpovědnému spotřebiteli.

10

1 LITERÁRNÍ REŠERŠE 1.1 Zdraví a udržitelný rozvoj společnosti Zdraví je středem zájmu a zároveň znepokojujícím tématem současné společnosti. Zatímco v 19. století lidstvo trápily především choroby chudoby, ve 20. a 21. století jsou v rozvinutých zemích hlavní příčinou úmrtnosti zejména choroby blahobytu- srdečně cévní a nádorová onemocnění. V období 60. a 70. let minulého století bylo dokázáno, že jmenovaná onemocnění jsou způsobena hlavně nezdravým životním stylem. Na základě této informace byl přijat názor, že chronickým nemocem lze předcházet změnou chování. (Vyoralová, 2005: 23) Zdraví lidí je udáváno tím, zda a do jaké míry dokážou jednotliví občané přispět k ochraně, udržení a rozvoji svého vlastního zdraví. Důležité také je, s jakou podporou se setkají u všech ostatních i v celé společnosti. (Zdraví 21, 2001) Lepší zdraví a delší život jsou významné hodnoty samy o sobě, neboť společnost, ve které jsou lidé zdravější, vzdělanější a žijí déle, představuje příležitost pro ekonomický a sociální rozvoj. Dále Čevela a Čeledová (2009: 99) uvádí, že jsou zdraví a kvalita života ve vyšším věku do značné míry podmíněny životními podmínkami a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu. Celoživotní přístup ke zdraví znamená věnovat pozornost specifickým rizikům v kritických fázích života a zaměřit se na specifické potřeby v různém věku. Mezi sociální determinanty zdraví Wasserbauer (1999) řadí sociální gradient, neboť nejistota a nedostatek sociální integrity jsou příčinami mnoha nemocí a často i smrti. Dále se mezi ně řadí také stres. Význam mu přikládá především z toho hlediska, že opakující se a trvalý stres podmiňuje zdravotní poruchy, jako jsou deprese, snížená odolnost vůči infekcím, diabetes, zvýšená hladina cholesterolu a lipidů v krevním séru, zvýšený krevní tlak. Důležité je především rané dětství. Kvalita duševního a fyzického vývoje v dětství určuje kvalitu celého života. Jako další determinanty také uvádí například sociální izolaci (vyloučení ze společnosti a s tím spojené následky), práci (především práce, která neuspokojuje), nezaměstnanost (pracovní nejistota zvyšuje

11

úzkost a deprese), sociální oporu (dobré sociální vztahy a jasná podpůrná sociální síť jsou významnými i z hlediska podpory zdraví) a také závislosti (nadměrná spotřeba alkoholu a vysoký počet kuřáků jsou spojeny obvykle se sociálními a ekonomickými problémy zemí). Dle Vyoralové (2005) se mezi hlavní součásti podpory zdraví řadí prevence, zdravotní výchova a veřejná politika zohledňující zdraví. 1.1.1 Zdravý životní styl jako prevence v procesu podpory zdraví Výchova k udržitelnému rozvoji je termín používaný ve světě. Rozumíme jím odmítnutí „konzumu“ a přijetí zdravého životního stylu. Předpokládá hluboké pochopení zákonitostí vývoje společnosti v oblasti sociální, ekonomické a kulturní. (Bečvářová, Soloshych, 2012: 11) Fořt (2005) uvádí, že čím speciálnější je výživový styl populace, tím citlivější lidé reagují na jakoukoliv zásadní změny složení stravy, k níž jsou z jakýchkoliv důvodů donuceni, nebo se pro ni z nějakých důvodů rozhodnou. Nevhodná strava, spolu s genetickými dispozicemi, bývá příčinou vzniku civilizačních onemocnění. Naopak v některých skupinách populace změnou stravy dochází ke zlepšení životního stylu. Složení stravy má zásadní vliv na zdravotní stav populace. Četnost výskytů civilizačních onemocnění a počet úmrtí na ně v ČR ukazují, co nás nejvíce trápí více než jiné národy. Češi tak například vedou ve výskytu rakoviny konečníku a tlustého střeva, víc než jsou v Evropě obvyklé infarkty a to vzhledem ke špatnému stravování. Dnešní západní medicína se z důkazu vztahu mezi výživou a zdravím stále ještě není dostatečně poučena, proto dosud nedokázala reagovat. Nedochází i přes doporučení ke změně výživového stylu populace tak, aby se zabránilo další eskalaci výskytu chronických civilizačních chorob. Dle Koťátkové (2008: 178) je životní styl dětí, zvláště malých a nejmenších závislý především na způsobu života rodiny. Počátek pro ovlivnění chování podporujícího zdraví by měl být založen v předškolním věku, kde se návyky všeho druhu upevňují nejtrvaleji.

12

Machová uvádí (2009), že zdravý životní styl jsou určité podoby dobrovolného chování v existujících situacích ze života. Jsou založené na osobité volbě z různých možností. Můžeme přijmout zdravé alternativy z možností, které se nabízejí, a odmítnout ty, jež zdraví poškozují. Životní styl je tedy charakterizován souhrou dobrovolného chování (výběrem) a životní situace (možností). Životní styl je klíčovým momentem prevence poruch zdraví, významně ovlivňuje zdraví. (Wasserbauer, 1999: 23) Stejně jako Wasserabauer (1999) tak i Čeledová (2010) uvádí, že je to tedy stěžejní faktor zdraví. Patří mezi něj formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na jednotlivém výběru z několika již zmíněných možností. Chování člověka je v souladu s rodinnými zvyklostmi a tradicemi společnosti, je limitováno ekonomickou krizí společnosti a sociální pozicí člověka. Je nutné vzhledem k zásadnímu významu životního stylu pro zdraví, aby poskytování odpovídajících znalostí, rozvíjení a návyků formování postojů bylo součástí výchovy a aby bylo zakořeněno s výchovou k odpovědnosti za vlastní zdraví. Dle Foreta (2011) o zdravém životním stylu hovoříme tehdy, pokud dochází k účelné snaze udržovat dobrou tělesnou i psychickou kondici, péči o ochranu a upevňování zdraví organismu a provozování nejrůznějších zdraví prospěšných aktivit. Důležitým předpokladem a zároveň i součástí těchto snah je také zdravá výživa. Zdraví a zdravý životní styl patří v naší zemi dlouhodobě k nejvíce preferovaným životním hodnotám, je na druhém místě hned za životem s rodinou a pro rodinu. 1.1.2 Program Zdraví 21 Důraz na životní styl jako hlavní determinantu zdraví se stal klíčovým cílem politiky podpory zdraví nejprve v zahraničí a později u nás. Z těchto důvodů Světová zdravotnická organizace (WHO) iniciovala rozvoj tzv. programové činnosti podpory zdraví. (Vyoralová, 2005: 23) Dle Machové (2009: 269) je zdraví jedním ze základních lidských práv, a proto je jeho zlepšování hlavním cílem zdravotní politiky státu.

13

Dále Machová (2009) uvádí, že program byl připraven pro Evropu a jednotlivé země naplňují jeho cíle podle svých podmínek a konkrétních potřeb. Je založen na 5 základních principech, a to: spravedlnost, solidarita, trvalá udržitelnost, vlastní účast a etická volba. Vzhledem k zaměření práce je velmi důležitý cíl číslo 11 s názvem „Zdravější životní styl“. Do tohoto cíle patří propagace zdravé nutrice a snížení výskytu obezity. Samotná zdravá výchova nestačí ke změně stravovacích návyků. Je nutné zlepšit dostupnost a zvýšit spotřebu ovoce a zeleniny a v obchodním řetězci manipulovat s potravinami tak, aby nedocházelo k jejich kontaminaci. Je třeba zlepšit mezi soukromým a dotovaným sektorem. Dále je třeba podporovat a zvyšovat všechny druhy pohybové aktivity. (Čeledová, 2010) Podpora zdraví je proces, který jednotlivcům a společenstvím umožňuje získat vyšší kontrolu nad determinanty zdraví, a tím jejich zdraví zlepšit. Je to pojem, který se vyvíjí a zahrnuje podporu životních stylů a ostatních sociálních, ekonomických, osobních faktorů v životním prostředí, které vedou ke zdraví. (Zdraví 21, 2001: 138) 1.1.3 Civilizační choroby Blahoutková (2003) uvádí, že zdravý životní styl se v dnešní době řadí mezi velice aktuální a diskutované témata. Neustále totiž přibývá nových nemocí úzce souvisejících s naším životním stylem, jedná se o tzv. nemoci civilizační (nově označovány jako chronické, neinfekční). V dnešní době kvalitu a kvantitu života tedy nezhoršují infekční nemoci a hlad, ale tzv. civilizační choroby- kardiovaskulární nemoci, nádorová onemocnění či metabolické nemoci (obezita, cukrovka), které jsou způsobené důsledkem životního stylu a sedavým způsobem života, přejídáním se, ale také zhoršujícími se mezilidskými vztahy. (Čeledová, 2010: 53) Jako možné východisko civilizačních chorob uvádí dále Čeledová (2010), že si člověk musí uvědomit své biopsychosociální podstaty a své potřeby z toho vyplývající. V posledních desetiletích se v oblasti veřejného zdravotnictví hovoří o tzv. druhé

14

revoluci. Vedle těchto nakažlivých nemocí (z epidemiologického hlediska) se v dnešní době společnost snaží zaměřit na tzv. zdravý životní styl a na oblast zdravých životních podmínek. Také se snaží zabývat se z teoretického i praktického hlediska zdravým životním stylem, zdravými životními zvyky, např. zdravým způsobem výživy a pohybovou aktivitou, je podle některých autorů správný odklon od patogenetického sledování nemoci k salutogenetickému směrování podpory zdraví. 1.1.4 Výživová doporučení Ševčík (2006) uvádí, že jsou doporučené dávky výživy, neboli jinak zvané nutriční standardy, spíše vhodné spíše užší okruh odborníků. Pro veřejnost jsou vhodnější tzv. obecná výživová doporučení a také další doporučení založená na skupinách potravin (podoba konkrétních druhů potravin a jejich množství často v podobě počtu typických porcí). Hlavním cílem těchto doporučení je tedy určení zásad zdravé výživy. Zdravá výživa by pak měla zajišťovat nejen přežití organismu, ale i optimální vývoj člověka a jeho adaptaci na vnější prostředí. To znamená zajištění ideální funkce člověka včetně jeho reprodukce funkce, což se v současné době v souvislosti se zvyšujícím výskytem obezity jeví jako stále významnější problém. (Buňka, 2006) Dle Nováka (2006) by tato doporučení měla zajišťovat nejen přežití organismu, ale i optimální vývoj člověka a jeho adaptaci na vnější prostředí, neboli zajištění ideální funkce člověka včetně jeho reprodukce, což se v současné době v souvislosti se zvyšujícím výskytem obezity jeví jako stále významnější problém. Dále také uvádí, že podle obsahu a způsobu vyjádření bývají obecněji členěna do tří stupňů, a to na nutriční standardy, obecná výživová doporučení a na doporučení založená na skupinách potravin.

15

Dle Turka (2004: 24) slouží hodnoty výživových doporučených dávek k těmto účelům: -

Pro hodnocení spotřeby potravin různých populačních skupin, případně jednotlivců.

-

Dlouhodobé sledování a hodnocení spotřeby potravin.

-

Sestavování stravních dávek a jídelních lístků pro různě definované fyziologické skupiny.

-

Orientaci producentům a výrobcům potravin při jejich výrobních záměrech, jako základ pro vypracování různých variant dávek potravin.

-

Pro účely zdravotní výchovy. 1.1.5 Potravinová bezpečnost

Dle Ekologické stopy (2011) se během minulého století prudce zvýšila produkce potravin i celkový kalorický příjem. Současné projekce FAO odhadují, že do roku 2050 bude potřeba dále zvýšit zemědělskou produkci nejméně o dalších 50 %. Z těchto důvodů je nutná potravinová bezpečnost a to především z hlediska znalosti výživy člověka a potravinových zdrojů. Potravinou bezpečnost lze posuzovat ze dvou hledisek, a to z pohledu ekonomického či zdravotní nezávadnosti a kontroly látek v nich obsažených. V prvním případě je tedy možné hovořit o potravinové bezpečnosti v případě, že mají-li všichni lidé po celou dobu fyzický, sociální a ekonomický přístup k dostačující, bezpečné a výživné stravě, tak aby naplnili svoje potravní potřeby a získali předpoklady pro aktivní zdravý život. Kořen potravinové bezpečnosti lze najít již v organizaci Universal Declaration of Human rights, která udává, že „každý má právo na standard života adekvátní pro zdraví a pohodu jeho rodiny, včetně potravy. (Jeníček, 2010: 149). V druhém případě hovoříme o znalosti ve výživě člověka, jejím vývoji a jejich potravinových zdrojích se stále prohlubují. To, co dnes dokážeme moderními přístroji v potravinách určit a s neuvěřitelnou přesností změřit, by bylo před půl stoletím nemožné. Kopec (2010) uvádí, že vědci nacházejí nové a nové látky obsažené

16

v potravinách a zkoumají jejich účinek na lidské zdraví. Zjišťují, která z nich jsou pro lidské zdraví prospěšné, a naopak které jsou rizikové. Opravují údaje o ztrátách živin a u rizikových složek stále přesněji určují jejich přípustné limity, aby tak byly potraviny co nejvíce bezpečné a užitečné. To se týká všech potravin.

1.2 Výživové problémy společnosti a přínosy zařazení biopotravin Jeníček a Foltýn (2010) uvádí, že potravinový problém, též zvaný jako problém výživy, se v současné době považuje za jeden z nejvýznamnějších problémů ve světě. Představuje tak široký ekonomický, demografický, sociální, technologický komplex, rozdělování, směny a spotřeby potravin. Dle závažnosti tohoto problému je jasné, že zdrojem napětí a vyváří vážnou hrozbu dalšímu rozvoji společnosti. 1.2.1 Potravinový problém Dle Jeníčka a Foltýna (2010: 146) naši společnost trápí především nadbytečný příjem potravin vedoucí k nadváze a obezitě. Nadváha a obezita s sebou přináší zvýšené riziko chronických onemocnění zahrnujících například cukrovku a kardiovaskulární onemocnění. Dle Machové (2009) by měl v současné době styl života každého z nás dodržovat určitá omezení, především v oblasti uspokojování potřeb nad rámec základních potřeb. Patří mezi dodržování svobod a práv každého jedince a jeho odpovědnost k druhým a celé společnosti, ale také je nutné respektovat přírodu jako celek. Důležitý je i respekt k budoucím generacím. Dodržovat pravidla pro zdravý život v současném světě znamená eliminovat zdravotní rizika ohledně lidského zdraví, ale i přispívat ke zdraví přírodního prostředí. K prioritním otázkám patří především problematika růstu a velikosti populace, výživy, energetiky, průmyslu, výstavby lidských sídel. (Machová, 2009)

17

1.2.2 Nesprávné stravovací návyky V European Food Information Council (2009) je uvedeno, že nevhodné způsoby výživy představují jednu z největších hrozeb lidského zdraví v 21. století. Po dosažení tří let u dětí se projevuje čím dál větší náchylnost k tomu, že jejich stravovací návyky ovlivňuje jejich prostředí. Důsledky této skutečnosti se pak mohou odrážet do podoby podpory přejídání, protože velikost porce předkládané rodiči souvisí více s různými externími faktory, například s denní dobou či jídelní příležitostí, než s vlastní energetickou potřebou dítěte. (EUFIC review, 2012) Chrpová (2010) uvádí, že nadbytečný přísun potravin a špatné stravovací návyky mají za následek nadváhu se všemi negativními dopady na organismus. Prakticky denně jsou vydávána varování od lékařů. V České republice každý druhý obyvatel umírá na kardiovaskulární onemocnění. Řadíme se tak na přední místa v onemocnění s rakovinou tlustého střeva a konečníku. Existuje celá řada příčin tohoto nepříznivého zdravotního stavu. Jednou z nich je právě již zmiňovaný nesprávný životní styl, do kterého patří i špatné stravovací zvyklosti jedinců. Dle Fořta (2004: 43) naopak nedostatečný příjem pokrmů vyvolává pocit hladu, podráždění a dochází k podvýživě. Při nedostatečném příjmu potravin se může projevit anorexie a bulimie. Celoživotně nízká kvalita výživy je bezprostřední nebo přinejmenším nepřímou příčinou poškození zdraví a předčasných úmrtí. Chronická civilizační onemocnění se nikdy nepodaří úspěšně a definitivně vyléčit nebo alespoň stabilizovat, pokud pacient včas nezmění způsob dočasného stravování a současně nevyužije možnosti, které nabízí léčebná výživa a podávání doplňků. 1.2.3 Následek nesprávné výživy na zdraví dítěte - nadváha a obezita V poslední době dochází k nevhodně sestavené stravě, která má za následek stále se zvyšující počet dětí s nadměrnou hmotností. Tento problém je důsledkem nesprávného životního stylu, tedy nedostatkem pohybových aktivit na straně jedné a na straně druhé vysokým příjmem nevhodné stravy. Velkým problémem je navíc nevhodně sestavený jídelníček, neboť často obsahuje velké množství nepříliš vhodných a nutričně

18

hodnotných potravin (sladkosti, smažené pokrmy, hranolky, solené pochutiny či přeslazené limonády). Mnoho dětí nespotřebovává dostatek ovoce a zeleniny, celozrnného pečiva, kvalitních tuků a bílkovin. Dochází tak k výraznému nepoměru mezi výdejem a příjmem energie a k nárůstu vyšší tělesné hmotnosti. Důvodem však může být i nepravidelný stravovací režim. Pravidelností je velmi důležitá a docílíme jí ve stravě tím, že se denní příjem energie rozloží do celého dne, tělo ji tak bude průběžně využívat a nebude mít potřebu si ji ukládat. (Výživa a potraviny, 2005) Nejvíce viditelnými důkazy nezdravého stravování jsou nadváha a obezita. Spotřeba ovoce a zeleniny je nízká, stejně tak i příjem omega - 3 mastných kyselin. Naproti tomu je vysoká spotřeba saturovaných mastných kyselin, trans - tuků, soli a cukru. (EUFIC review, 2009) Burdychová (2009: 70) uvádí, že obezita, dříve označovaná jako otylost, se označuje jako patologický stav, který je charakterizován nadměrnou tělesnou hmotností s nadměrným množstvím tukové tkáně. Obezita je způsobena nepoměrem příjmu a výdeje energie a vzniká zvýšením tvorby tuků v organismu nebo jejím nedostatečným odbouráváním z tkání. Může být rizikovým faktorem pro vznik jiných onemocnění. Obezita je již bohužel problémem, který se v dnešním světě netýká pouze dospělé populace, ale stále častěji se dotýká i populace dětské. Pastucha (2011: 12) uvádí, že většina lékařských studií zabývající se touto problematikou, poukazují na rychlý růst dětské obezity. Dětská obezita je i na území České republiky závažný epidemiologickým problémem a řadí se tak i mezi nejčastější metabolické choroby. I přesto, že si děti ve velmi nízkém věkové hranici uchovávají schopnost samoregulace příjmu potravin a energie, rychle ji ztrácejí, pokud jejich výběr potravin a kontrolu porcí začnou ovlivňovat faktory z vnějšího prostředí a daná očekávání rodičů. (EUFIC review, 2012)

19

1.2.4 Správné stravovací návyky Začít se zdravou výživou je vhodné začít již od narození, proto je nutné podávat dětem správné podklady, aby si co nejdříve do života osvojily správné stravovací návyky. V období dětského života, od ukončeného prvního roku do šesti let předškolním věku, se nejvíce rozvijí dovednosti dítěte. Rodiče se při podávání jídla dětem ze strachu o jeho dostatečnou kvantitu a ne kvalitu dopouštějí několika chyb: -

Dítě je nuceno sníst celou porci, vzniká odpor ke stravě.

-

Unavené dítě má špatnou chuť k jídlu.

-

Jídla, která se opakují, nebudí u dětí zájem.

-

Děti se učí jíst ve „fast – foodech“. (Biolife, 2009)

V tomto období hraje tedy důležitou roli jeho okolí, především jeho rodina. Dítě také velmi ovlivňuje školní prostředí a jeho vrstevníci. Je důležité, abychom si uvědomili, že dítěti menší porce našeho obvyklého pokrmu nemusí stačit. Má totiž specifické nároky a potřeby dané intenzivním růstem a vývojem dětského organizmu. V období, kdy se dítě vyvíjí, potřebuje zejména větší příjem kvalitních živin, které zaručí jeho růst a správný vývoj orgánů. Optimální příjem energie je individuální, záleží na věku a pohybové aktivitě dítěte. V případě, že má dítě nízkou fyzickou aktivitu a dochází u něj k nadváze, je nutné, aby byla co nejdříve řešena především změnou životního stylu a změnou jídelníčku. V opačném případě, tedy u aktivně sportujících dětí, které často spotřebují více energie než dospělý člověk se sedavým způsobem života, je důležité dbát na to, aby dítě díky náročnému sportu nehublo nebo nemělo nápadně zpomalený růst oproti svým vrstevníkům. (Výživa dětí, 2009) Období předškolního věku znamená totiž pro většinu dětí určitý zlom ve vývoji i výchově. Stále více se uplatňuje vliv kolektivních zařízení, dochází také ke změně dosavadního stravovacího rytmus dítěte a přibývá nebezpečí epidemiologické, vyskytující se v každém dětském kolektivu. Dochází k vytváření stravovacího stereotypu, neboť všechny složky režimu dne a jejich sled jsou hlavním podnětem.

20

Přechod dítěte z rodinné péče do nového prostředí především znamená zvýšené nároky na jeho schopnosti vyrovnat se i se změnami v denním režimu. Rodiče by tak měli sledovat režim v mateřské školce a vhodným způsobem se jej snažit doplňovat i doma. (Hnátek, 1971) Hnátek (1971: 43) ještě uvádí, že je právě toto věkové období vhodné k tomu, aby si děti odvykly případné špatné výživové návyky a aby vytvářely a upevňovaly kladné výživové automatismy, které by byly dobrým základem pro přechod do věku školního. Podáváním vhodné stravy dochází u dítěte k vypěstování správných výživových návyků a obliby i kaloricky přiměřené stravy. Jedním ze základů správně řízené stravy dítěte je vytváření pevného stravovacího stereotypu. Stravovací stereotyp je nejvhodnější stravovací rytmus v průběhu dne. Jde především o počet a dobu podávání jídel, zachování přiměřených intervalů mezi jednotlivými jídly a stanovení jejich vzájemné proporcionality. Zdravá výživa se odráží pozitivně v tělesném vzhledu člověka, v jeho psychice, v celkové kvalitě jeho života. Zdravá výživa má své zásady a jejich dodržování pomáhá snižovat riziko výskytu onemocnění, a to v prvé řadě těch, které se v populaci obyvatelstva vyskytují hromadně (např. obezita, srdeční onemocnění, vysoký krevní tlak, cukrovka, určité typy rakoviny, řídnutí kostí). (Nováková, 2011: 43) Hlavní zásady zdravé výživy jsou dle Novákové (2011: 43): -

Pestrá strava- hlavní prioritou ve stravovacích doporučeních.

-

Pravidelná strava.

-

Vyvážená a střídmá strava.

-

Udržování a sledování zdravé tělesné hmotnosti.

-

Dostatek ovoce a zeleniny.

-

Volba potravin bohatých na sacharidy.

-

Dostatečné množství tekutin.

21

-

Tuky s mírou.

-

Omezení příjmu soli.

K životu člověk bezpochyby potřebuje slunce, vodu a vzduch, ale i pravidelný příjem potravy obsahující základní živiny jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky a další látky nezbytné pro správné fungování našeho těla (vitaminy, minerální látky, stopové prvky atd.), a v přiměřeném množství a vhodném vzájemném poměru. (Výuková osnova pro pedagogy, 2010) Pestrá strava je hlavní prioritou ve stravovacích doporučeních. Je proto nezbytné konzumovat pestrou stravu, která obsahuje ovoce, zeleninu, cereálie, obilniny, maso, ryby, drůbež, mléčné výrobky, rostlinné oleje. Pravidelná strava představuje především dodržování pravidelných intervalů mezi jednotlivými jídly. Velkou výhodou jsou plánovaná společná jídla, která navíc přispívají k podpoře rozvoje sociálních a rodinných vztahů. Při stravování je nutné zachovávat určitou rovnováhu, rovnováhu tří základních druhů živin. Patří mezi ně bílkoviny, tuky a sacharidy. Tělo ke správnému vývoji kromě základních živin potřebuje i další, a to vodu, vitamíny a minerální látky. Z nich je vhodné je sledovat i příjem minerálního sodíku, který je v potravě obsažen ve formě soli. Důležitý je i dostatečný příjem ovoce a zeleniny, neboť jsou významným přínosem pro naše zdraví. Ovlivňují snížení rizika vzniku srdečně - cévních onemocnění a některých druhů nádorů, pozitivní vliv mají i v oblasti snižování krevního tlaku. (Nováková, 2011) 1.2.5 Výživová pyramida pro děti Ve Výživové osnově pro pedagogy (2010) se uvádí, že doporučení, založená na skupinách potravin, jsou například známé potravinové pyramidy. Jedná se o názorné pomůcky, založené na jednoduchém principu, tedy na bázi pyramidy jsou potraviny, které je žádoucí konzumovat v největší míře, v dalších patrech postupně ty, kterých se má jíst mé-ně; potravinám na špici je dobré se spíše vyhýbat.

22

Pro sestavování správného zdravého jídelníčku se jako pomocník u dospělých vy-tváří tzv. potravinová pyramida. Obsahuje nejen několik doporučení týkající se výběru vhodných potravin, ale i to, jak často bychom je měli jíst. Přímo pro děti zatím žádný jídelníček vytvořen nebyl, ale může být využita potravinová pyramida pro dospělé s tím, že je nutné brát v úvahu určité odlišnosti. Ty jsou dány hlavně tím, že dospělý organizmus už neroste a nevyvíjí se. Ale pozor, ke zdravé-mu životnímu stylu nepatří jenom procházet denně potravinovou pyramidu a odškrtávat si snězená jídla - je také důležité zaměřit se na jejich množství a velikost porcí. Děti, které vyvíjí větší fyzickou aktivitu, by měly konzumovat více než ty, které sedí například u televize či počítače a nejsou tak fyzicky aktivní. Základnu pyramidy tvoří zelenina a ovoce, tedy potraviny, které by se ve zdravém jídelníčku měly objevovat nejčastěji. Zelenina a ovoce jsou cennými zdroji vlákniny, vitaminů a minerálních látek, každý druh jiných. Proto by měl být jejich výběr co nejširší. (Výživa dětí, 2009) Docela rozšířeným, oblíbeným a laické veřejnosti poměrně srozumitelným způsobem vyjadřování doporučení založených na skupinách potravin tzv. pyramidy výživy. Od varianty pro dospělé se ale v zásadě neliší. Musí zohledňovat velikost porcí a také specifické nároky rostoucího organismu dětí. Dítě v tomto období potřebuje více mléka a mléčných výrobků jako zdroj vápníku pro stavbu kostí, dítě má daleko naléhavější potřebu tekutin a vyšší potřebu železa, které je hojně obsaženo v mase, rybách, ale i růžičkové kapustě, brokolici nebo špenátu. (MŠ Mnichovo Hradiště, 2004) Dle Nováka je v současné době u nás všeobecně přejímána pyramida publikovaná prof. Brázdovou z roku 1998. Dle tohoto schématu jsou potraviny děleny do následujících 5 skupin: -

Skupina chlebovin, obilovin, rýže a těstovin - s doporučením konzumace 6 až 11 porcí za den.

-

Skupina ovoce - s doporučením konzumace 2 až 4 porcí za den.

-

Skupina zeleniny - s doporučením konzumace 3 až 5 porcí za den.

23

-

Skupina mléka a mléčných výrobků - s doporučením konzumace 2 až 3 porcí za den.

-

Skupina masa, drůbeže, ryb, sojových bobů a vajec - s doporučením konzumace 2 až 3 porcí za den.

Konkrétní počet porcí se tedy liší dle věku, pohlaví, fyzické zátěže daného jednotlivce. (Novák, 2006: 81) 1.2.6 Rady a doporučení V oblasti výživy dětí předškolního věku se doporučuje především nabízet jednu polévkovou lžíci na jeden rok věku od každého jídla, také dopřávat dětem jak už bylo řečeno pestrou a rozmanitou stravu, která by měla být bohatá na ovoce a zeleninu, celozrnné potraviny, mléčné výrobky, ryby a drůbež. Důležité je také nenechávat děti se přejídat, ale ani hladovět – jíst pravidelně 5 – 6 krát denně, velikost porce přizpůsobte jejich růstu, hmotnosti a pohybové aktivitě, dodávat dětem pravidelně kvalitní zdroje bílkovin (drůbeží a rybí maso, luštěniny, cereálie), několikrát denně dětem podávat mléčné výrobky, přednostně polotučné upřednostňovat kvalitní rostlinné tuky a oleje před živočišnými tuky učit děti střídmosti v konzumaci cukrů, sladkostí a slazených nápojů. Sacharidy by děti měly přijímat hlavně z cereálií, ovoce a zeleniny a nedosolovat již hotové pokrmy, sůl a solené potraviny dětem nabízet jen výjimečně. Mezi další rady a doporučení se řadí nauka dětí správnému pitnému režimu, měly by vypít alespoň 1,5 až 2,5 litry tekutin denně, vést děti ke zdravému způsobu života vlastním příkladem a pravidelně konzultovat zdravotní stav dítěte (hladinu cholesterolu, krevních tuků, krevního tlaku, nadváhu aj. s jeho praktickým lékařem. (Biolife, 2012)

1.3 Přínosy zařazení biopotravin do jídelníčku mateřské školy Biopotravina je produkt ekologického zemědělství. Znamená to, že je vyrobená z rostlin, živočichů a jejich produktů, pěstovaných, chovaných a zpracovaných podle Zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a Nařízení rady EHS č.2092/91. Biopotravina musí samozřejmě splňovat i všechny požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost podle Zákona o potravinách. (Průšová, 2005: 43)

24

Dle sdružení PRO - BIO (2010) biopotraviny nejsou jen výhradně „zdravá strava“, systém jejich produkce není v prvé řadě určen k tomu účelu, aby byly vytvářeny „zdravé potraviny“. Hlavním důvodem je přispívání ke zdravé krajině a poskytování kvalitní potraviny (splňující t nejpřísnější kvalitativní normy). Biopotravina může být stejně zdravá jako konvenční, podstatný rozdíl je ale ve způsobu jejich produkce. Zelenina, ovoce, maso a mléko jsou základní kameny každodenního dětského stravovaní. Biozelenina a bioovoce obsahují v průměru o 10 až 40% méně dusičnanů, jsou zásobeny až o polovinu vitamínů navíc než mohou nabídnout běžné produkty z produkce ovoce-zelenina a oplývají oproti konvenční nabídce minerálními látkami, enzymy a dalšími živinami. (Mébio, 2009) Biopotraviny mají pozitivní vliv na lidské zdraví. Je dán absencí zbytků pesticidů a umělých hnojiv nebo většiny přídatných látek. Velký evropský výzkum Parsifal zkoumal 14 tisíc dětí, které jedly biopotraviny. Podle výsledků se u dětí projevil o 30 % nižší výskyt alergií a ekzémů. Tyto děti měly také nižší index tělesné hmotnosti. V nedávno ukončené nizozemské studii Koala bylo zkoumáno téměř 3 tisíce matek a dětí. Vědci se zajímali o jejich výživu, životní styl a výskyt alergií. Mezi dětmi ve věku do 2 let bylo zjištěno, že ty, které konzumovaly více než 90 % mléčných biovýrobků, si daleko méně (až o 30 %) stěžovaly na výskyt ekzémů. Mnohé studie u biopotravin naznačují vyšší obsahy nutričně významných látek, například: -

Vyšší obsah prospěšných mastných kyselin v mase a mléce z ekologické produkce.

-

Vyšší obsah vitaminu C u některého ovoce a zeleniny z ekologického zemědělství.

-

Nižší obsah bílkovin, který mají např. obiloviny z ekologické produkce, což nepříznivě ovlivňuje jejich pekařské vlastnosti. (Mebio, 2009)

Na druhou stranu vyváženější poměr aminokyselin obsahuje bioobilí. Nicméně přínos biopotravin našemu zdraví se může stát druhotným účinkem zdravého zemědělství.

25

Vyloučení chemizace půdy, vody, zvířat či potravin může snižovat rizika plynoucí z přítomnosti cizorodých chemických látek v našem organismu i okolním prostředí. (Countrylife, 2009) Bečvářová a Soloshych (2012:14) uvádí, že velká část našeho hodnotového systému se tvoří v rodině a ve škole. Proto je tak často zmiňována nutnost ekologické výchovy na školách, kterou podporuje též Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO) ve školách a školských zařízeních Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy č. j. 32 338/2000 - 22. Na školách tak vznikla funkce koordinátora EVVO. Někteří z těch, kteří ji byli pověřeni, stále pátrají a hledají, oč se jedná, kam, jak a co zařadit do vyučování. Navíc jedním z šesti průřezových dat zařazených do Rámcového vzdělávacího programu, na jehož bázi si v současné době každá základní škola připravuje vlastní Školní vzdělávací program, je environmentální výchova. Guthová (2005: 25) uvádí, že dříve nebo později budeme mít z ekologického chování zisk. V případě úspor nebo využití obnovitelných zdrojů či recyklaci odpadů, by mělo být uvedeno jaký zisk to přinese. Nemusí se však jednat o peníze. Ziskem je i větší komfort, úspora času a podobné hodnoty. Základem pro úspěšnou výuku čehokoli je motivace a cvičení - vědět proč a moci si vyzkoušet jak.

3.3.1 Biopotraviny a konvenční potraviny Mezi druhotný dopad zdravého zemědělství je přínos biopotravin pro naše zdraví. Vzhledem k vyloučení chemizace vody, půdy, zvířat či potravin a může docházet ke snižování rizik vycházejících z výskytu cizorodých látek chemického původu v našem těle i okolním prostředí. To je hlavní odlišnost proti konvenčnímu, tedy průmyslovému zemědělství. V konvenční potravině můžete zkonzumovat koktejl několika desítek chemických látek. Izolovaně jsou tyto chemické látky v normě a jsou považovány za neškodné, nicméně nikdo netuší, co mohou v lidském těle způsobit kvůli synergetickému efektu všech možných látek, které tělo přijme z ovzduší, potravin, stykem s různými matriály apod.

26

Ekologické zemědělství nepřispívá k vnášení dalších syntetických látek do prostředí. Nejsou povolena nepřirozená hnojiva při pěstování rostlin, ani syntetické pesticidy. Zvířata se krmí jen produkty z ekologického zemědělství. (PRO - BIO, 2010)

1.4 Programy

výchovy

podporující

zavádění

biopotravin

do vzdělávacích institucí Rodina a škola jako společenské instituce, které mají velký vliv ve výchově a vzdělání dětí. Významná je otázka vztahů rodiny a školy, kdy se funkce obou institucí doplňují. Nutnost jednoty ve výchovném působení školy a rodiny je platná i v kontextu výchovy zdravotní. (Mandíková, 1991) Mandíková (1991: 132) také uvádí, že právo každého dítěte na aktivní, uvědomělou ochranu vlastního zdraví je společným jmenovatelem školní zdravotní výchovy a zdravotní výchovy realizované v rodině. Jde o právo, které u zdravého dítěte nemůže omezovat ani jeho původ, ani stupeň IQ, právo, které musí škola i rodina respektovat a společnými silami naplňovat. V období realizace projektů na podporu zdraví v České republice se vytvořila síť projektů, které se nazývají Zdravá škola a Zdravá mateřská škola a síť projektů Zdravé město. Zdravé město je projektem, jenž pracuje jako sdružení s názvem Národní síť zdravých měst. Mezi nejčastější příčiny úmrtí se v České republice na první místa řadí nemoci oběhové soustavy, dále nádorové onemocnění, úrazy. Jako příčiny jsou především uváděny závažné nedostatky v životním stylu, a to nevyvážená a nadměrná výživa, nedostatek pohybu. Proto je prevence nemocí, podpora zdraví a zdravého životního stylu významnou složkou vedoucí ke zlepšení. (Čevela, 2009: 85) Společnost Countrylife (2009) vidí velké výhody v oblasti ekonomiky: -

Menší „úniky“ z místní ekonomiky.

-

Nákupem surovin od místních producentů finance neodchází z regionu, naopak se v něm znásobují.

-

Vyšší pracovní náročnost – vyšší zaměstnanost na venkově.

27

-

Zvyšování příjmů drobných zemědělsko-potravinářských výrobců (skladování, čištění, doprava i dalších články v potravinovém řetězci).

-

Udržitelný, komunitní potravní systém s lidským rozměrem, podporující ekologickou integritu, ekonomickou soběstačnost a sociální pohodu. 1.4.1 Program Zdravá mateřská škola

Tento program je na úrovni České republiky zaváděn od roku 1996. Navazuje na projekt z Evropy Škola podporující zdraví (Health Promoting School). Hlavními myšlenkami programu je vytváření podmínek k tělesné, duševní a společenské pohodě a výchova předškolního dítěte předškolního věku ke zdravému způsobu života. Školy, které se zařadí do této sítě programu, se opírají o tři pilíře, a to: -

Pohoda prostředí.

-

Zdravé prostředí.

-

Formální kurikulum podpory zdraví v mateřské škole a otevřené partnerství.

Pro mateřské školy tohoto typu jsou vytvořeny dlouhodobé koncepce školy. Je založena na programu podpory zdraví a vede děti nejen ke zdravému způsobu života. Zdraví zde není chápáno pouze jako nepřítomnost nemocí, nýbrž jako celkově dobrý subjektivní životní pocit. (Vališová, Kasíková, 2007) 1.4.2 Bioškoly Václavík (2010) uvádí, že další programy, které na program Zdravá školka navazují, jsou Bioškoly. Prioritou daného programu je snaha zavést biopotraviny do předškolních zařízení a škol. Hlavním cílem je položit základy systematickému využívání výživy BIO kvality a to již u nejmladší generace, kde je důležité položit tyto základy co nejdříve. Snaží se pomoct i ekologickým zemědělcům tím, že se snaží rozšířit jejich odbytové možnosti pro místní bioprodukci. Toto důležité rozhodnutí spojené s Lisabonskou smlouvou prošlo bez větších potíží. Senátoři schválili zavedení prováděcími novelami parlamentních jednacích řádů k Lisabonské smlouvě.

28

Cílem projektu „Bioškoly - zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení je: -

Vytvořit praktické podmínky pro zavádění a používání biopotravin ve školních stravovacích

zařízeních.

Produkty

tuzemských

ekozemědělců,

výrobců

a°zpracovatelů budou dodávány do škol prostřednictvím koordinované distribuční sítě. -

Pomoci školním jídelnám s praktickým zaváděním biopotravin do jejich jídelníčků prostřednictvím vzdělávacích akcí, kurzů vaření a informačních materiálů.

-

Přiblížit školy a rodiče dětí na jedné straně a ekozemědělce a výrobce biopotravin na straně druhé - to vše prostřednictvím školních biojarmarků, exkurzí na ekofarmy a dnů otevřených vrat.

Bio je to nejlepší z potravin, co je možné našim dětem dát. Jsou to totiž potraviny bez chemie, které nezatěžují citlivý dětský organismus a byly vypěstovány s ohledem k životnímu prostředí i k chovaným zvířatům. Výhody zavádění biopotravin jsou uváděny v těchto oblastech: -

Zdraví: nutričně bohaté a čerstvé potraviny dávají základ pro zdravý vývoj dětí a zároveň vedou k lepšímu chování žáků.

-

Ekologie: napomáhají snižovat dopad produkce, přepravy a konzumace potravin životní prostředí.

-

Vzdělávání: využití téma „jídlo“ jako nástroj pro vzdělávání dětí o udržitelné produkci a spotřebě.

-

Ekonomika: rozvoj podnikání na venkově, peníze zůstávají v regionu. (Country life, 2010)

29

1.4.3 Systém školního stravování Dle Nováka (2006: 26) tedy patřil a patří systém školního stravování v České republice k nejlépe propracovaným systémům tohoto druhu na světě. Snahu řídit výživu dětí a dospívajících osob na základě zásad správné výživy je nutné považovat za velmi důležitou a prospěšnou, neboť stravovací návyky, které si člověk v tomto období osvojí, jej pak velmi často provází celý život. Toto bohužel platí nejen o správných návycích, ale i o těch špatných. Proto by systém školního stravování měl přispívat k osvojení si správných (zdravých) výživových zvyklostí. Školním stravováním se rozumí stravovací služby pro děti, žáky, studenty a další osoby, jimž je poskytováno stravování v rámci hmotného zabezpečení (podle školského zákona č. 561/ 2004 Sb., v platném znění), plného přímého zapatření, nebo v rámci preventivně výchovné péče formou služeb nebo internátních služeb. Podle vyhlášky se školní stravování řídí výživovými normami stanovenými v příloze 1 vyhlášky a rozpětím finančních limitů na nákup potravin stanovených v příloze 2 dané vyhlášky. Pokud se poskytuje více druhů pokrmů na výběr, pak provozovatel stravovacích služeb musí zachovat plnění výživových norem. Resortní portál Ministerstva zemědělství ve své zprávě z roku 2009 zařazuje mezi oblasti vaření počty a druhy jídel. Zde je řešena problematika, kolik jídel jídelny poskytují a že jedno z nabízených jídel je často lakto - ovo- vegetariánské. Další oblastí je plnění spotřebního koše, kdy se jídelnám často nedaří plnit normy pro spotřebu luštěnin. Důvodem je, že děti nejsou na luštěniny zvyklé a odmítají je, stejně tak jako fakt, že jídelny často neumí luštěniny připravit tak, aby byly chutné a dobře stravitelné. Jako poslední oblast uvádí používání instantních směsí. Pro přípravu jídel některé jídelny používají v poměrně velkém objemu různé instantní směsi a polotovary. To je jedna z nejčastějších výtek rodičů vůči školnímu stravování. Jídelny se uchylují k používání těchto produktů jednat proto, že trh nabízí čím dál větší nabídku, jednak kvůli snižování objemu personálu, kdy jídelny musí zajistit přípravu jídel s menším počtem zaměstnanců než dříve. (Country life, Bioškoly, 2009)

30

1.4.4 Školní stravování a biopotraviny Školní jídelna, která spolupracuje s místními zemědělci a potravinářskými výrobci, se stává centrem společenského dění, posiluje také kulturu jídla a vytváří spojení mezi producenty a konzumenty. Tím že jsou používány produkty ekologického zemědělství ve školním stravování jsou dětem poskytovány potraviny, které byly vypěstované bez použití umělých chemických látek. Spojením s odpovídajícím vzděláváním a osvětou může docházet k daleko širšímu přínosu a plnit řadu důležitých funkcí: -

Vést děti ke zdravějším stravovacím návykům.

-

Pomoci poznat souvislosti mezi způsobem produkce potravin a životním prostředím.

-

Vytvářet vztah k potravinám.

-

Vést děti k odpovědnému spotřebitelství. (Countrylife, 2010)

Škola je unikátní prostředí pro osvojení principů zdravého životního stylu, které děti u nás potřebují získat. Učitelům a žákům na druhém stupni ZŠ je nápomocna první učebnice výchovy ke zdraví, jež chce děti nejen informovat, ale především inspirovat a aktivně s nimi nacvičovat, aby se naučily špatným návykům a závislostem. Podobně komplexní výukový materiál na školách chyběl. Zkušenosti ukazují, že do boje s civilizačními chorobami, stresem a závislostmi všeho druhu je potřeba náležitě připravit už odrostlejší děti v době, kdy je začnou ohrožovat. Investovat včas do preventivního potatření je mnohem levnější než se později v dospělosti snažit měnit již navyknuté vzorce chování. Ve výživě dětí ve věku nad deset let jsou už stravovací návyky hluboce zakotveny. Klíčová role školy je ve formování principů zdravého životního stylu. Rodina dítěte se obtížně orientuje ve výživových doporučeních a vrstevnické skupiny nejsou kultivovanou skupinou pro to, aby určili vhodnost jídel. Škola je unikátní prostředí pro odpovědnou diskusi o tom, co, jak často a v jakém složení děti jedí a pijí. Informované děti s přispěním školy budou schopni čelit přívalu manipulativní a

31

zavádějící reklamy, jejíž významná část se týká nabídky potravin a nápojů. (Fraus, 2012)

1.5 Výchova ekologického spotřebitele Velká část našeho hodnotového systému jak už bylo řečeno, se tvoří rodině a škole. Proto je tak často zmiňována nutnost ekologické výchovy na školách, kterou podporuje též Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě (OVVO) ve školách a školských zařízení MŠMT ČR č. j. 32 338/ 2000 - 22. Výchova k životnímu prostředí má však některá specifika. Základem pro úspěšnou výuku čehokoli je motivace a cvičení, tj. vědět proč a moci vyzkoušet si jak. Environmentální (resp. ekologická) výchova obsahuje veškeré výchovné, vzdělávací a osvětové úsilí, jehož cílem je především zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i společnosti, za místo, ve kterém žijí a které je jim domovem, dbát na smysluplné využívání místních zdrojů, rozvíjet citlivost, vstřícnost, vnímavost a tvořivost lidí při řešení problémů péče o přírodu i problémů lidské společnosti. Environmentální výchovou usilujeme o utváření ekologicky příznivých hodnotových orientací, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, a duchovní kvality lidského života. (Guthová, 2005: 20) 1.5.1 Školní biozahrada Cílem projektu Školní zahrada je využít školní pozemek a přetvořit ho ve školní biozahradu a snažit se na něm pěstovat zeleninu a dalších rostlin dle principů ekologického zemědělství. (Envic, 2009) Dle Bruchtera (2012: 10) je hlavním principem přírodní zahrady především zkoumání, poznávání, pozorování a vědění. Pro dítě je pobyt v pestré zahradě plné pestré směsi rostlin, hmyzu a ptáků mnohem zábavnější. Pobyt v takto živém prostoru má pro dítě i výchovný efekt, posiluje jeho zájem a porozumění v přírodě.

32

Hlavní myšlenky přírodních zahrad dle Bruchtera (2012) spočívají v: -

Zahrada respektuje přírodní zákony.

-

Zahrada téměř nezávislá na člověku.

-

Zahrada užitková.

-

Zahrada druhově rozmanitá.

-

Zahrada inspirující.

-

Zahrada bez chemie.

Školní zahrady jako učebny mající podle MŠMT (2013) své nezastupitelné místo. Školní (bio) zahrada je místem, které zaujímá významný prostor ve školním kurikulu. Pracovní prožitek přírodních dějů na zahradě a možnost jej ovlivnit přináší žákům příležitost prakticky uplatnit poznatky získané v teoretických předmětech (např. biologie, matematika). 1.5.2 Návštěva farmáře Ekologičtí zemědělci po celé České republice chtějí ukázat veřejnosti, co na svých biofarmách dělají. Každá z ukázkových ekofarem je schopna nabídnout návštěvníkům pohled na různé druhy ekologické produkce, od pěstování vína až po chov prasat či koz. Veřejný přístup k fungujícím úspěšným ekofarmám nabízí pohled na všední dny ekologického zemědělství, jeho specifickou kvalitu, příležitosti a problémy. Ať se ekologičtí zemědělci zaměřují na kterýkoliv tip zemědělské produkce, mají společný cíl závazek chránit půdu a krajinu pro budoucí generace, produkovat zdravé potraviny, a nadšení sdílet svoji vizi s ostatními. (Countrylife, 2009)

33

1.6 Postoje a názory spotřebitelů Část bakalářské práce s názvem „Vlastní práce“ se především zaměřuje na názory a postoji respondentů k dané problematice. Postoj je především hodnotící vztah, a proto také pro každý postoj je charakteristická určitá míra pozitivnosti či negativnosti vztahu vůči danému předmětu. Názor pak vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce k určité skutečnosti. (Mikuláštík: 63, 2010) 1.6.1 Sociologický výzkum Primárním cílem sociologického výzkumu je shromáždění dat a údajů o společnosti, lidském chování, názorech, mínění a postojích lidí. Neméně důležitými metodami jsou vysvětlení (explanace) sociální reality a obohacení teoretických základů vědy o zpětnou vazbu. Probíhá použitím sociologických a psychologických technik (pozorování, dotazníků, rozhovorů) a je zaměřen na konkrétní, předem zvolený (vybraný) vzorek populace. Podle cíle lze sociologický výzkum dělit: -

Výzkum základní, též badatelský.

-

Výzkum aplikovaný, též užitý.

Základní výzkum (též primární, případně akademický) si klade za cíl objevit, popsat a vysvětlit všeobecné principy a zákonitosti společenského vývoje. Je orientován na samotnou podstatu sociálních jevů. Dále řeší otázky, které vznikají rozvojem sociologie a jeho výsledky přispívají k rozvoji samotné vědy. Aplikovaný výzkum vychází z poznatků výzkumu základního a snaží se reagovat na požadavky praxe – na objednávku, která vychází z potřeb každodenního života. Jeho výsledky slouží k bezprostřednímu praktickému využití.

34

Dle Urbana (2011: 59) lze sociologický výzkum dělit na tyto fáze: -

Přípravná fáze, jejímž symbolem je projekt výzkumu a pilotáž výzkumného nástroje.

-

Realizační fáze, jejímž symbolem je sběr empirického materiálu, tj. práce v terénu.

-

Fáze zpracování výsledků.

-

Fáze interpretační, jejímž symbolem je závěrečná zpráva, komplementace (popř. video) záznamů, příprava tabulkových výstupů a grafů, SWOT analýza, osobní prezentace výsledků výzkumu, atd. 1.6.2 Techniky sociologického výzkumu

Dle Čihovského (2006) jsou technikami určité formy, jakým se dají informace získávat. Nejčastěji užívané patří dotazník, anketa, rozhovor, pozorování. Každá z daných technik má nejen výhody, ale i nevýhody, které jsou svým způsobem jednostranné. V případě dotazníku, ankety a rozhovoru je daný respondent dotazován. Je nutné věnovat pozornost především problematice otázek. Dotazování můžeme považovat za metodu, dotazník, anketa, rozhovor jsou technikami. Ke každé hypotéze je nezbytné zkonstruovat několik otázek (baterie). 1.6.3 Řízený rozhovor Je předem připravená komunikační situace, ve které je díky novináři a zvolených technických prostředků masové komunikace předávána informace, Hlavním cílem je získat vyvážený nebo jinak definovaný ohlas k dané problematice. Podstatou je získání určité formy souhlasu a vyváženého nebo „žádoucího informování publika“. -

Rozhovor je řízený, organizovaný, zaměřený na získání určitých specifických informací většinou v limitovaném čase.

-

Má předem danou strukturu a stanovený cíl.

35

-

Využívá otázek uzavřených, s možným výběrem odpovědí, otázek úzkých a konkrétně zaměřených. (Ftorek, 2009: 102)

36

2 METODIKA PRÁCE Práce byla rozdělena na dvě části, a to část teoretickou a část praktickou. Teoretická část práce vychází z odborné literatury, periodik a příslušných programů zabývající se danou problematikou. Praktická část analyzuje zjištěná data z šetření, která pak byla interpretována a znázorněna za pomoci grafů či tabulek. V přípravné fázi daného výzkumu byly vymezeny cíle na základě analýzy a syntézy především z poznatků z odborné literatury, dále také z příslušných programů a odborných periodik. Poznatky se týkaly zejména zdraví, zdravého životného stylu, stravovacích návyků, biopotravin a programů zavádějících biopotraviny do vzdělávacích institucí. Informace byly čerpány především z těchto materiálů: -

ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8.

-

MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 18 s. ISBN 978-80-247-2715-8.

-

Spotřeba biopotravin - výzkum agentury STEM/MARK

-

Comparsion of consumer perceptions and preference toward organic versus coventionally produced foods.

Primární výzkum byl realizován v mateřské škole v situované v Brně- střed. Byly stanoveny cíle a technika dotazníkového šetření pro cílovou skupinu respondentů rodiče žáků mateřské školy a řízeného rozhovoru s vedením školy. -

Zjištění postoje respondentů ke zdravému životnímu stylu a stravovacím návykům (otázka 1 - 3).

-

Analýza postojů respondentů k biopotravinám a jejich zařazení do jídelníčku mateřské školy (otázka 4 - 8).

-

Zjištění ochoty podílet se na úhradě nákladů spojených se zařazením biopotravin do jídelníčku mateřské školy (otázka 9 - 10).

37

-

Výchova ekologického spotřebitele a vliv vlastní produkce na zdraví (otázka 13).

2.1 Dotazníkové šetření Návrh dotazníku Dotazník byl strukturován s ohledem na vymezení cíle výzkumu. Struktura dotazníku Pro úvod dotazníku byl vytvořen motivační dopis, v němž byli rodiče žáků dané mateřské školy seznámeni s účelem a podrobnostmi vyplnění. Respondentům bylo poděkováno za jejich čas i ochotu. Poté následovaly samotné otázky dotazníku. Otázky byly rozděleny do 4 částí, a to: -

Otázky, které zjišťovaly postoj respondentů k životnímu stylu a stravovací návyky v jejich rodině (celkem 3 otázky otevřeného charakteru).

-

Další část byla věnována postojům respondentů k biopotravinám a jejich ochoty zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské školy (3 otevřené otázky, hodnotící Likertova škála).

-

Po této části následovala část otázek, které se zabývaly ochotou podílet se na úhradě nákladů spojených se zařazením biopotravin do jídelníčku (celkem 6 otevřených otázek, z toho 2 filtrační a 1 polootevřená).

-

Ekologická výchova dětí a vliv produkce vlastních potravin na své zdraví (2 otevřené otázky).

Testování dotazníku Dotazník byl testován začátkem měsíce dubna na cíleně vybraných respondentech v jedné z mateřských škol v okrese Brno - město. Po vyplnění dotazníku byli respondenti požádáni o sdělení toho, co jim na daném dotazníku nevyhovovalo, jaké mají připomínky či které nesrovnalosti byly nalezeny. Na základě těchto informací byl dotazník upraven a sestaven do finální podoby.

38

2.2 Realizace dotazníkového šetření Dotazníkové šetření bylo uskutečněno v průběhu měsíce května 2013 a to v okrese Brno - město. Celkově byli osloveni všichni rodiče žáků mateřské školy, celkem odmítlo odpovědět 7 respondentů. 2.2.1 Způsob řešení Na začátku řešení mé vlastní práce jsem zvolila výzkumnou fázi, v níž jsem si vymezila výše uvedené cíle na základě analýzy informací především z odborné literatury. Do další fáze byl zahrnut návrh dotazníku. V něm byla vytvořena struktura a formulace otázek. Následovalo testování dotazníku, při němž byla vytvořena konečná úprava dotazníku. Po vytvoření této úpravy bylo vybráno místo pro výzkum a samotné provedení a zpracování dat. Konečná fáze obsahovala vyhodnocení a diskuzi. 2.2.2 Vyhodnocení výsledků Data získaná z dotazníkového šetření byla zpracována a dané výsledky zpracovány pomocí tabulek či grafů. Ty byly doplněny o vysvětlující komentáře, které se snaží o vyjádření konkrétní situace. V diskuzi pak těchto poznatků bylo využito a byly srovnány s jinými již provedenými výzkumy.

2.3 Řízený rozhovor s vedením školy Cílem řízeného rozhovoru bylo zjistit postoje vedení dané mateřské školy k problematice zařazení biopotravin do jejího jídelníčku. Byla zjišťována fakta, zda mateřská škola k výrobě jídel využívá biopotraviny. V opačném případě bylo zjišťováno, z jakého důvodu je nevyužívá a které faktory by mohly tuto situaci změnit. Další zkoumanou oblastí bylo vzdělávání žáků v oblasti environmentální výchovy, zda jsou žáci mateřské školy v této oblasti vzděláváni a pokud ano, jakým způsobem mohou být do tohoto vzdělávání zařazeny i návštěvy biofarem.

39

3 VLASTNÍ PRÁCE 3.1 Charakteristiky výběrového vzorku

Obr. 1 Administrativní rozdělení Brna (zdroj: Český statický úřad)

Brno je centrem jižní Moravy a krajské město Jihomoravského kraje. S téměř 400 000 obyvateli je po Praze druhým největším městem České republiky. Leží v nadmořské výšce 190 až 479 m a svojí rozlohou dosahuje 230, 22 km2. Dané šetření probíhalo v městské části Brno - Židenice, v mateřské škole Na osadě. Výběrový soubor zahrnuje celkem 68 respondentů a byl zjišťován v okresu Brnoměsto. Srovnáván byl v následujících kategoriích: pohlaví, vzdělání a měsíční příjem domácnosti. Údaje pro základní soubor byly čerpány z mateřské školy Na osadě v BrněŽidenicích. Z celkového počtu 68 dotázaných odpovědělo 83,8 % žen (tj. 57 respondentů) a mužů 16,2 % (tj. 11 respondentů).

40

Z daného souboru dosahuje měsíčního příjmu od 10 000 do 25 000 Kč nejvíce dotázaných, a to z celkového počtu 39,7 % (tj. 13 rodin). Za touto kategorií následuje skupina dosahující měsíčních příjmu nad 25 000 po hranici 50 000 Kč, spadá do ní 27, 9 % (tj. 19 dotázaných). Nejnižších příjmů do 10 000 Kč dosahuje 19,2 % (tj. 13 dotázaných). Naopak nejvyšších příjmů (nad 50 000 Kč) dosahuje celkem 13, 2 % (tj. 9 dotázaných). Nejvíce

respondentů

45,6

%

dosáhlo

středoškolského

vzdělání

s maturitou

(tj. 31 respondentů). Dále následovalo vzdělání „Vyučen bez maturity“, na tuto variantu odpovědělo

16

respondentů

(23,5

%).

Vysokoškolského

vzdělání

dosáhlo

12 respondentů (17,6 %). Nejnižšího vzdělání, tedy základního vzdělání, dosáhlo 9 respondentů (tj. 13,3 %).

3.2 Životní styl a stravovací návyky v rodině První část dotazníku je věnována otázkám zabývajících se životním stylem, tedy zda se rodina respondenta snaží žít zdravě, přikládá významnost vlivu výživy a kvality potravin. Dalšími zjišťovanými faktory byly frekvence zařazení nezdravých jídel (fast foodová, polotovary či instantní směsi) do jídelníčku rodiny a druhy biopotravin, které jsou do domácnosti nakupovány. 3.2.1 Zdravý životní styl První otázka dotazníku se zabývala tím, zda respondent považuje životní styl své rodiny jako zdravý. Pouze 26,5 % dotázaných (tj. 18 respondentů) se přiklání výhradně ke zdravému stylu své rodiny, důsledně se snaží dodržovat všechna doporučení týkajících se zdravého životního stylu. Nejvíce respondentů se přiklání k odpovědi „Spíše zdravý“, odpovědělo na to 47,1 % (tj. 32 dotázaných). Tato skupina se většinou snaží dodržovat základní doporučení týkající se zdravého životního stylu. Nejvíce na tuto variantu odpověděly ženy s měsíčním příjmem rodiny v rozmezí 10 000 - 25 000 Kč, žijící převážně ve městě. Životní styl rodin s nižšími příjmy je spíše nezdravý či nezdravý. Občas se snaží dodržovat některá z doporučení týkajících se zdravého životního stylu

41

19,1 % (tj. 13 respondentů) a těch, kterým se málokdy daří naplňovat tyto doporučení je 7,3 % (tj. 5 respondentů).

Charakteristika životního stylu respondentů: 7,3% 26,5%

19,1%

Zdravý Spíše zdravý Spíše nezdravý 47,1%

Nezdravý

Graf č. 1 Zdravý životní styl (n= 68)

3.2.2 Vliv výživy a kvality potravin V otázce bylo zjišťováno, zda je pro respondenty a jejich rodinu významný vliv výživy a kvality potravin. Odpověď respondentů považujících vliv výživy a kvality potravin za velmi významnou, zvolilo 27,9 % (tj. respondentů). Tato skupina pečlivě sleduje skladbu potravin a jejich kvalitu. Téměř polovina dotázaných 48,5 % (tj. 33 respondentů) považuje vliv výživy za významný, většinou se snaží doplnit skladbu potravin o zdravé a kvalitní potraviny považuje tyto faktory za významné. Většinou doplňuje skladbu potravin o zdravé a kvalitní potraviny. Odpověď „Spíše nevýznamný“ zvolilo 17,6 % (tj. 12 dotázaných). Jsou to rodiny, které občas doplňují skladbu potravin o „zdravé a kvalitní potraviny“. Ty rodiny, které považují vliv výživy a kvality potravin za nevýznamnou, tedy 6 % dotázaných (tj. 4 respondenti), většinou nesledují skladbu potravin podle doporučení zdravé výživy.

42

Vliv výživy a kvality potravin:

6% 27,9 %

17,6 %

Velmi významný Spíš významný Spíše nevýznamný 48,5 %

Nevýznamný

Graf č. 2 Vliv výživy a kvality potravin pro rodinu (n= 68)

3.2.3 Fast - foodová jídla, polotovary a instantní směsi v jídelníčku domácnosti Respondenti odpovídali na otázku, zda zařazují fast - foodová jídla, instantní směsi či polotovary do svého jídelníčku. Nejvíce respondentů odpovědělo, že tento druh nezdravých jídel zařazují do jídelníčku občas, snaží se o zdravou výživu dětí a nepovažují tato jídla za vhodná pro svou rodinu, celkem těchto respondentů bylo 34 (tj. 50 % z celkového počtu). Tato skupina dotázaných je následována skupinou 27,9 % rodičů (tj. 19 respondenty), pro které je vliv výživy a kvality potravin velmi významný. Pečlivě tedy sledují skladbu potravin a jejich kvalitu. Rodiče, kteří se nezabývají příliš vhodností jídla pro děti a také podávají svým dětem často tento druh jídel, je celkem 16,3 % (tj. 11 respondentů). Jde především o rodiny s nízkými příjmy a vzděláním. Nejméně respondentů, a to 5,8 % dotázaní) odpovědělo, že skladbě rodinného jídelníčku nevěnují pozornost.

43

(tj. 4

Frekvence zařazení fast- foodových jídel, polotovarů a instantních směsí: 5,8% Nikdy, snažíme se o zdravou výživu dětí

27,9%

16,3%

Občas, snažíme se o zdravou výživu dětí Často, dětem tato jídla chutnájí

50%

Nevěnuji skladbě rodinného jídelníčku pozornost

Graf č. 3 Zařazování nezdravých jídel do jídelníčku rodiny

3.3 Postoje k biopotravinám a jejich zařazení do jídelníčku mateřské školy 3.3.1 Druhy nakupovaných biopotravin a jejich zahrnutí do jídelníčku rodiny Další otázka zkoumala jaké biopotraviny a jak často je do jídelníčku své rodiny zařazují. Nabídnuty jim byly tyto kategorie: ovoce a zelenina, mléko a mléčné výrobky, biomaso, obiloviny, luštěniny, nápoje a pochutiny. Jedná se o filtrační otázku, která je rozdělena na dvě části. V první části jsou respondenti dotázáni, jaké biopotraviny kupují a druhé je zjišťována jejich frekvence nákupu. Nejvíce respondentů zahrnuje do svého jídelníčku ovoce a zeleninu, a to 43,3 % (tj. 12 respondentů) z celkového počtu 30 odpovědí (tedy respondentů, kteří spotřebovávají biopotraviny ve své domácnosti, tento druh biopotravin také spotřebovávají nejčastěji a to více než jednotu týdně). Dále mléko a mléčné výrobky, které vybralo 8 respondentů, tedy 26,6 % alespoň jedenkrát týdně spotřebovává tento druh biopotravin. Biomaso 13,3 % (tj. 4 respondenti) je respondenty spotřebováváno alespoň jedenkrát měsíčně. V menším počtu 6,6 % pak byly zvoleny možnosti, jako jsou luštěniny, ořechy (tj. 2 respondenti) a obiloviny (tj. 2 respondenti) s frekvencí

44

spotřeby několikrát ročně. Nejmenšího počtu po 3,3 % (tj. 1 respondent) dosáhly nápoje a pochutiny.

Biopotraviny zařazováné do jídelníčku respondentů: 3,3% 3,3%

6,6%

Ovoce a zelenina

6,6%

Mléko a mléčné výrobky

40%

Biomaso, uzeniny

13,3%

Luštěniny, ořechy Obiloviny

26,6%

Nápoje Pochutiny

Graf č. 4 Biopotraviny zařazované v jídelníčku respondentů

3.3.2 Postoje respondentů k pravidelnému zařazování biopotravin Respondenti vyjadřovali svůj názor na otázku, zda by uvítali pravidelné zařazování biopotravin do jídelníčku mateřské školy. Zde by z celkového počtu 68 dotázaných pravidelné zařazení biopotravin co možná nejčastěji uvítalo 23,5 % (tj. 16 respondentů). Rodiče mající také pozitivní vztah k biopotravinám, stejně jako předcházející skupina, by přivítali občasné zařazení některých druhů biopotravin, které doma konzumují. Celkem jich bylo nejvíce a to 39,7 % (tj. 27 respondentů). Negativní postoj k zařazení biopotravin zaujímá 25 % z celkového počtu 68 respondentů. Rodiče, kterým by občasné zařazení biopotravin spíše

nevadilo,

ale

zároveň

na

něm

netrvají,

zaujímají

celkem

20,6

%

(tj. 14 respondentů). Variantu neochoty zařadit biopotraviny do jídelníčku zvolilo celkem 16,2 % (tj. 11 respondentů).

45

Ochota pravidelně zařazování biopotraviny do jídelníčku mateřské školy

16,2%

23,5% Ano

20,6%

Spíše ano 39,7%

Spíše ne Ne

Graf č. 5 Pravidelné zařazování biopotravin v jídelníčku mateřské školy (n= 68)

3.3.3 Vnímání biopotravin spotřebiteli U této otázky byli respondenti požádáni, aby se vyjádřili, do jaké míry souhlasí s následujícími výroky o biopotravinách: jsou zdraví prospěšné a snižují rizika onemocnění, neobsahují nežádoucí chemické látky, jsou ekologicky šetrné (vyráběny způsobem, který nenarušuje životní prostředí), jsou při nich dodržována pravidla zajištění pohody zvířat, mají horší chuť nebo mohli nesouhlasit ani s jedním z výroků. Neodpovědělo 7 respondentů, zastávajících negativní postoj biopotravinám.

46

Výroky o biopotravinách, se kterými se respondenti ztotožňují: Jsou zdraví prospěšné

40 35 30

Neobsahují nežádoucí chemické látky

25 20

Jsou ekologicky šetrné

15 10

Jsou při nich dodržovány pravidla zajištění pohody zvířat

5 0

Mají horší chuť Ano, souhlasím

Soíše souhlasím

Spíše Ne, nesouhlasím nesouhlasím

Graf č. 6 Výroky o biopotravinách (n= 61)

3.3.4 Faktory ovlivňující rozhodování spotřebitelů zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské školy Otázka zjišťovala, do jaké míry ovlivňují následující faktory spotřebitele v případě ochoty zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské školy. Pro tuto otázku byla využita hodnotící škála 1- Nedůležité, 2- Méně důležité, 3- Důležité, 4- Velmi důležité. Následně pak byla daná otázka vyhodnocena pomocí Likertovy metody. Nejsilnějším faktorem pro zařazení biopotravin do jídelníčku je pro spotřebitele vliv na zdraví, jak ukazuje průměrné hodnocení 4,72 z 5. Dalším významným faktorem je pro spotřebitele cena biopotravin s průměrným hodnocením 4,58 z 5. Neméně důležitým faktorem je výchova ke zdravým stravovacím návykům (4,45). Podstatná pro respondenty byla tak vlastní zkušenost, která získala průměrné hodnocení 4,23 bodů. „Kvalita“ dosáhla průměrného hodnocení 4, 13 bodů. Nižších hodnocení dosáhly tyto faktory: značka biopotravin (3), výchova místních organických zemědělců a jejich produkce a jejich přínosy pro místní životní prostředí (2,77), výchova k tomu, aby děti znaly a zajímaly se o původ a způsob produkce (2,75), dostupnost a široký sortiment (2,67). Nejmenšího průměrného hodnocení 2,66 dostala reklama v médiích.

47

Faktory ovlivňující zařazení biopotravin

Významnost faktorů při rozhodování o zařazení biopotravin do jídelníčku: Dostupnost a široký sortiment Podpora místních organických… Značka Lepší kvalita Vlastní zkušenost Výchova ke zdravým stravovacím … Cena Vliv na zdraví 0

1

2

3

4

5

Úroveň vlivu daných faktorů

Graf č. 7 Důležitost faktorů při rozhodování o zařazení biopotravin do jídelníčku (n= 68)

Důležitost hodnocení faktorů/ Bodové hodnocení Vliv na zdraví Výchova ke zdravým stravovacím návykům Podpora místních organických zemědělců a jejich produkce a přínos pro místní životní prostředí Cena biopotravin Lepší kvalita Značka biopotravin Dostupnost a široký sortiment Reklama v médiích Vlastní zkušenost

1

2

3

4

5

Vliv

0

0

0

19

49

4,72

0

0

6

25

37

4,45

0

0

26

11

13

2,75

0 0 0

0 0 17

7 13 37

14 33 11

47 22 3

4,58 4,13 3

2

21

42

3

0

2,67

2 0

27 4

33 8

4 24

2 32

2,66 4,23

Tab. 1 Vyhodnocení dle Likertovy škály (zdroj: vlastní výsledky)

48

3.3.5 Důvody, které respondenty odrazují nebo by mohly odradit od snahy zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské školy Další navazující otázka zjišťovala, co respondenty odrazuje nebo by mohlo odrazovat od snahy zařadit biopotraviny do jídelníčku mateřské školy. Respondent mohl zvolit více odpovědí. Jako nejčastější variantu, která je odrazuje od zařazení do jídelníčku mateřské školy, zvolilo 70 % (tj. 51 respondentů) vysokou cenu. Další nejčastější odpověď byla jejich nedůvěra v to, že jsou biopotraviny lepší než běžné (konvenční) potraviny. Na tuto variantu odpovědělo celkem 63,3 % (tj. 43 respondentů). To jsou jedny z důvodů českých spotřebitelů, které je v koupi biopotravin stále odrazují. Naopak respondentů, kteří nedůvěřují značce Bio, bylo 35,3 % (tj. 24 respondentů). Nejméně respondentů 20,6 % (tj. 14 dotázaných) odpovědělo na otázky, zda si myslí, že jídelna mateřské školy není schopna upravit tyto potraviny tak, aby dětem chutnaly. Nemožnost zařazovat biopotraviny místního původu a podporovat tím domácí organické zemědělství zvolilo 23,5 % (tj. 16 respondentů).

Faktory odrazující zařazení biopotravin do jídelníčku mateřské školy: Vysoká cena

Nevěřím, že jsou lepší než běžné potraviny

23,50% 20,60%

70%

35,30%

Nedůvěra ve značku "Bio"

63,80%

Neschopnost chutné úpravy v jídelně mateřské školy Nemožnost zařazování biopotravin místního původu a podpory domácího zemědělství

Graf č. 8 : Faktory odrazující spotřebitele od zařazení biopotravin (n=68)

49

3.3.6 Ochota spotřebitelů platit cenovou prémii za zařazení biopotravin Součástí dotazníkového šetření bylo také vyhodnocení ochoty spotřebitelů připlatit určité procento z ceny, kterou vydávají měsíčně za stravu v dané mateřské škole a následné zjištění důvodů neochoty připlácení. Ochotu platit cenovou prémii za biopotraviny bylo celkem 64,7 % (tj. 44 respondentů). Naopak 35,3 % dotázaných (tj. 24 respondentů) není ochotno za potraviny v biokvalitě připlácet. Respondenti nejvíce uváděli rozmezí 1 – 10 % k částce, kterou nyní na stravování svých dětí měsíčně vydávají. Bylo tomu tak u 31,9 % dotazovaných (tj. 14 respondentů). Druhým nejčastěji uváděným intervalem byl 11 - 20 %, který by připlatilo 27,2 % (tj. 12 respondentů). Další interval v rozmezí od 21 % - 50% by bylo ochotno připlatit 25 % (tj. 11 lidí). Respondenti, kteří by byli ochotni připlatit jakoukoli částku nad 50 %, tvoří 15,9 % (tj. 7 dotázaných). Tento interval byl z větší části uváděn respondenty, kteří mají vyšší než 25 000 Kč.

Ochota připlácet k současné ceně z důvodů zařazení biopotravin do jídelníčku v %: 15,9%

31,8% 1 - 10%

25%

11- 20% 21 - 50% 27,2%

více než 50%

Graf č. 9 Ochota připlatit za biokvalitu (n= 44)

Následující otázka zjišťovala, co by mohlo pomoci změnit názor respondentů, aby byli ochotni za zařazení biopotravin do jídelníčku připlácet. Nejčastějším uváděným důvodem je rodinný příjem, který respondentům neumožňuje další zvyšování výdajů. Takto omezeno je 66,6 % (tj. 16 dotázaných). Těch, co nepovažují zařazení biopotravin

50

do jídelníčku za přínosné, neboť jim současný jídelníček vyhovuje, bylo 22, 7 % (tj. 5 dotázaných).

Ještě o něco méně respondentů 13,7 % (tj. 3 respondenti)

odpovědělo, že raději vybírají biopotraviny pro své děti sami a zařazují je v dostatečném množství do domácího jídelníčku. Jeden respondent (4,5 %) odpověděl, že nevěří ve využití cenové prémie na nákup biopotravin. Nikdo z respondentů neoznačil na variantu, že biopotraviny považuje za škodlivé.

Důvody neochoty připlácet za biopotraviny: Rodinné příjmy nám neumožňují další zvyšování výdajů

4,5% 0% 13,6% 22,7% 66,6%

Nepovažuji jejich zařazení za přínosné, jídelníček nám vyhovuje Raději vybíráme biopotravny pro naše děti sami Nevěřím ve využití těchto peněz pro nákup biopotravin

Graf č. 10 Důvody neochoty připlatit za biokvalitu (n= 24)

3.3.7 Faktory ovlivňující ochotu připlácet Daná otázka navazuje na otázku č. 10. Zajímá se o to, co by mohlo změnit názor na vyplácení cenových prémií k současné částce vydávené za stravu dítěte měsíčně. Na výběr měli respondenti ze čtyř odpovědí, museli si vybrat pouze jednu z nich. Největší počet respondentů 59,1 % (tj. 13 respondentů) by uvítal, aby stát více podporoval a připíval rodičům na biopotraviny. Druhou nejčastější zvolenou variantou by byla ochotna přistoupit k připlácení, pokud by se kvalita stávajících konvenčních potravin stále snižovala. Tuto variantu zvolilo 22,7 % (tj. 5 respondentů). Pouze o jednoho respondenta méně zvolilo odpověď, která by uvítala větší informovanost o biopotravinách, osvědčení o lepší kvalitě a s tím spojený příznivý vliv na zdraví rodiny. Na variantu, aby respondenti napsali názor, který mezi danými variantami chybí, neodpověděl nikdo.

51

Faktory ovlivňující změnu názoru na připlácení za biopotraviny:

18,2%

Kvalita současných potravin by se stále snižovala

22,7%

Větší podpora ze strany státního rozpočtu 59,1%

Větší informovanost o biopotravinách, osvědčení o lepší kvalitě

Graf č. 11 Důvody změny názoru na připlácení za biokvalitu (n= 24)

3.4 Místo

bydliště

respondentů,

vlastní

zahrádka-

zdraví,

vzděláváni V posledním bloku otázek bylo zkoumáno, kde respondenti s dětmi bydlí a zda mají možnost produkovat své vlastní potraviny bez chemických látek. Pokud měli tuto možnost, byla jim položena otázka, zda shledali jejich příznivý vliv na zdraví svých dětí jejich konzumací. Poslední otázka byla zaměřena na to, zda by respondenti vítali, kdyby se jejich dítě (děti) ve školním zařízení dozvědělo více o původu potravin, práci na farmě, dopadech zemědělství na přírodu a zacházení se zvířaty na statku. 3.4.1 Bydliště respondentů U otázky č. 11 se jedná o filtrační otázku. Otázka je rozdělena na dvě části. V první části byli respondenti dotázáni, zda bydlí ve městě či na venkově s možností pěstovat své vlastní potraviny bez chemických látek. Druhá část otázky zjišťovala, zda díky pravidelné konzumaci potravin z vlastní zahrádky se zlepšil jejich zdravotní stav, nebo se zlepšily některé z vyskytujících se nemocí v rodině. Převážná část 73,5 % (tj. 50 respondentů) bydlí ve městě. Těch, kteří mají možnost pěstovat si své vlastní plodiny, tvoří z celkového počtu 19,1 % (tj. 13 respondentů).

52

Naopak na venkově bydlí podstatně menší část, a to 26,5 % (tj. 18 respondentů). Možnost pěstovat si své vlastní potraviny má 16,1 % (tj. 11 respondentů).

Bydliště respondentů: Bydlíme ve městě s možností pěstovat vlastní potraviny

10,4% 19,1%

Bydlíme ve městě bez možnosti si pěstovat vlastní potraviny

16,1%

Bydlíme na venkově s možností pěstovat vlastní potraviny

54,4%

Bydlíme na venkově, bez možnosti pěstovat vlastní potraviny

Graf č. 12 Bydliště respondentů a možnost pěstovat své vlastní potraviny

Navazující otázka obsahovala 4 odpovědi, respondenti si mohli zvolit pouze jednu z nich. Zde bylo zjišťováno, jaký vliv mají na jejich zdraví jimi vypěstované plodiny. Respondenti, kteří uvedli, že spíše zaznamenali přínos pro jejich zdraví díky konzumaci těchto potravin, bylo 37,5 % (tj. 9 respondentů).

Dále převažovala odpověď, že

respondenti tento přínos spíše nezaznamenali. Celkem takto odpovědělo 29,2 % (tj. 7 respondentů). Respondenti, u kterých došlo konzumací těchto potravin ke zlepšení zdraví rodiny a u některých nemocí vyskytujících se u nich v rodině, došlo ke zlepšení, bylo 20,8 % (tj. 5 respondentů). Naopak 12,5 % (tj. 3 dotázaní) neshledali žádná zlepšení či vliv na zdraví své rodiny.

53

Přínos pěstovaných plodin na zdraví:

12,5%

Ano, potraviny, které pěstujeme, pomohly ke zlepšení zdraví naší rodiny.

20,8%

29,2% 37,5%

Spíše ano, zaznamenali jsme patrnější přínos pro naše zdraví. Spíše ne, téměř žádný přínos pro naše zdraví jsme nezaznamenali.

Graf č. 13 Vliv vypěstovaných plodin na zdraví

3.4.2 Postoj respondentů ke vzdělání dětí v oblasti původu potravin, práci na farmě, dopadech zemědělství na přírodu a zacházení se zvířaty na statku Poslední otázka zkoumala, zda by respondenti měli pozitivní postoj k tomu, aby jejich děti získaly znalosti v původu potravin, práci na farmě a také se seznámily s dopady zemědělství na přírodu a zacházení se zvířaty. Tedy na ochotu rodičů poskytnout dětem tyto znalosti již v tomto věku. Dle odpovědí na tuto otázku byl zjištěn fakt, že respondenti mají pozitivní vztah ke vzdělání svých dětí v této oblasti. U převážné většiny 85,3 % (tj. 58 respondentů) můžeme říct, že mají pozitivní postoj ke vzdělání svých dětí v této oblasti. Z této skupiny dotázaných, by rozhodně 17,6 % (tj. 12 respondentů) souhlasila a 67,7 % spíše souhlasila s těmito vzdělávacími programy. Naopak negativní postoj zaujímá 14,7 %, tedy spíše by nesouhlasilo 8,9 % tj. 6 respondentů) a 5,8 % (tj. 4 respondenti) by nesouhlasilo (považovalo za zbytečné).

54

Ochota vzdělávat děti v oblasti environmentální výchovy: 5,8% 17,6%

8,9%

Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne 67,7%

Rozhodně ne

Graf č. 14 Ochota vzdělávat děti v oblasti původu potravin, práci na farmě, dopadech zemědělství na přírodu

3.5 Výsledky řízeného rozhovoru Řízeným rozhovorem byla zjištěna fakta, že biopotraviny nejsou do jídelníčku mateřské školy zařazovány a v současné době se o něm ani neuvažuje, pokud rodiče žáků nevyvinou dostatečný nátlak na jejich zařazení. Vedení školy a stravovacího oddělení spatřuje hlavní překážky v ceně biopotravin a v nedostatečné distribuční síti dodavatelů. Další problém by mohl nastat při výběrovém řízení, které by bylo velmi časově náročné. V rámci ekologické výchovy jsou v mateřské škole vypracovávány žáky projekty, které slouží k teoretické znalosti problematiky zemědělství a jeho dopady na životní prostředí. Teoretická stránka je doplňována praktickou zahrnující různé zařízení vztahující se k danému tématu.

55

4 DISKUZE Cílem výzkumu bylo vyhodnotit spotřebitelské vnímání biopotravin pro podporu zdravého životního stylu a možnosti jeho využití při formování stravovacích návyků ve vybrané mateřské škole. Tento cíl byl zjišťován pomocí dotazníkového šetření a řízeného rozhovoru s vedením mateřské školy, který měl zajistit splnění cíle bakalářské práce. Na základě analýzy a syntézy informací z odborné literatury a sekundárních informací výzkumů obdobného zaměření byl proveden primární průzkum postojů k biopotravinám ve výživě dětí a byly vyhodnoceny nejvýznamnější faktory ovlivňující jejich zařazení do jídelníčku vybrané mateřské školy v regionu. Dotazníkové šetření se věnovalo postojům rodičů dětí, které tuto mateřskou školu navštěvují. Celkem odpovědělo 68 respondentů z celkového počtu 75 rodičů. Nejvíce respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání. Podle výsledků šetření považuje převážná většina respondentů životní styl své rodiny za „zdravý“ nebo „spíše zdravý“, což potvrzuje fakt, že se v současnosti lidé začínají více zabývat tím, co jí a začínají se věnovat i doporučení týkající se zdravého životního stylu, jde v podstatě o nový „trend“ a snaží se tak předcházet velmi diskutovanému tématu civilizačních chorob a nezdravého životního stylu. Významný je pro rodiče dětí beze sporu vliv výživy a kvalita potravin. Necelá polovina celkového počtu respondentů považuje tyto faktory za významné a většinou se snaží doplňovat skladbu potravin o zdravé a kvalitní potraviny. To ovlivňuje i frekvenci zařazování fast - foodových jídel, polotovarů a instantních směsí do jídelníčku domácností. Polovina z nich totiž zaujímá negativní postoj k těmto nezdravým pokrmům a do jídelníčku rodiny je zařazují jen občas či vůbec, nepovažují je tedy za vhodná. Z biopotravin se do jídelníčku snaží zařadit nejvíce ovoce a zeleninu, mléko a mléčné výrobky i biomaso. Tyto druhy potravin a jejich frekvence odpovídají i faktům prokázaných ve studiích týkajících se biopotravin. Naopak různé pochutiny jsou

56

z těchto druhů zařazovány nejméně. Vzhledem k těmto postojům, které rodiče zaujímají, by byli ochotni souhlasit s pravidelným zařazováním biopotravin do jídelníčku mateřské školy. Shodlo se na tom 63, 2 %. V tomto případě jsou výsledky shodné se studiemi společnosti STENMARK, ve které oslovení spotřebitelé nejvíce spotřebovávali ovoce a zeleninu, následně biomaso a mléčné výrobky. Nejsilnějším faktorem je pro spotřebitele vliv na zdraví své rodiny. Dále považují za důležitý faktor cenu biopotravin, která je v České republice oproti konvenčním (běžným) potravinám stále vyšší. Dané výsledky vyplývají i ze studie Comparsion of consumer perceptions and preference toward organic versus coventionally produced foods, která jako jeden z hlavních faktorů nezařazení biopotravin do jídelníčku uvádí cenu. Pro respondenty má vliv i vlastní zkušenost a vzdělávání dětí v oblasti znalostí o produkci potravin. Jako méně významné faktory například uvádí značku, zájem o původ či podporu místních organických zemědělců. V případě zvýšení nákladů spojené se zařazením biopotravin do jídelníčku, nejvíce by byli rodiče ochotni připlatit cenovou prémii od 10 - 20%. Hlavním důvodem jejich neochoty za biopotraviny připlácet je to, že jim to v dnešní době rodinné příjmy nedovolují, či nepovažují zařazení biopotravin do jídelníčku mateřské školy za přínosné. Názor by byli ochotni změnit v případě, kdyby stát poskytoval větší finanční výhody, nebo by byli více informováni o zdraví prospěšném vlivu potravin. Dalším tématem řešeným v předkládané bakalářské práci je vzdělávání dětí v oblasti původu potravin, práci na farmě a dopadech zemědělství na přírodu. K této problematice se 67,7 % rodičů vyjádřilo pozitivně, uvítali by tedy, aby měly děti větší znalosti v tomto směru. Vlastní produkcí potravin zaznamenalo 85,3 % příznivý vliv na zdraví. K zařazení biopotravin by mělo docházet již u dětí v mateřské škole, kdy si v tomto věku dítě stravovací návyky zafixovává nejvíce. Sloužit by k tomu měly již fungující programy jako je Zdravá mateřská škola či Bioškoly, ve kterých by pak tyto návyky byly upevňovány. Doplněny musí být o environmentální výchovu, která se děti snaží

57

vést k takovému chování, kdy mají brát při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Úkolem environmentální výchovy je tedy vybavit k tomuto cíli žáky odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a motivací. Nutné je spotřebitele také přesvědčit o tom, že biopotraviny nemusí být nutně dražší než ty konvenční, neboť právě cena je největší bariérou pro zařazování biopotravin do jídelníčku mateřské školy. Zajistit by se měla kvalitně fungující síť distributorů, neboť nákupem surovin od místních producentů finance neodchází z regionu, naopak se v něm znásobují. Řízeným rozhovorem byly zjištěny fakta, že mateřská škola vůbec nezařazuje biopotraviny do svého jídelníčku. Jako hlavní důvod uvádí především cenu biopotravin. Začít používat biopotraviny je ve školní jídelně výzvou, jak udělat něco pro zdraví dětí a přitom se vyrovnat se stávajícími obtížnými podmínkami, neboť se předpokládá, že školní jídelna uvaří jídlo, které bude chutné, naplní požadavky spotřebního koše a vejde se do finančního normativu. Dalšími faktory jsou nedostatečná distribuční síť a nedostatečný zájem respondentů. Zařazení biopotravin vedení považuje za složitý proces analýzy ceny, nabídky, závěrečného výběrového řízení a zavedení biopotravin. Ve škole jsou zařazována témata environmentální výchovy, kdy se děti podílejí na tvorbě projektu vztahujícího se k určitému tématu tohoto druhu výchovy. V návaznosti na praktickou část žáci navštěvují zařízení, které danou teorii předvádí v praxi.

58

ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá vyhodnocením spotřebitelského vnímání biopotravin pro podporu zdravého životního stylu a možnosti jejich využití při formování stravovacích návyků ve vybrané mateřské škole. Cílem práce bylo vyhodnotit vnímání role biopotravin v dětské výživě a významné faktory ovlivňující možnosti jejich využití při formování stravovacích návyků dětí ve vybrané mateřské škole. Z provedeného výzkumu vyplynulo, že biopotraviny jsou respondentům dobře známy. Ztotožňují je převážně s jejich příznivým vlivem na zdraví, snižujícím rizikem onemocnění a vnímají jejich šetrnost k životnímu prostředí. Postoje respondentů ke zdravému životnímu stylu můžeme označit za pozitivní. Převážná většina označuje svůj životní styl rodiny za zdravý. Jsou to většinou respondenti s vyššími příjmy domácnosti a vyšším dosaženým vzděláním. Snaží se tedy dodržovat výživová doporučení v oblasti zdravého životního stylu. Nezbytnou součástí je pro ně vliv výživy a kvality potravin. Sledují tedy pečlivěji skladbu potravin a jejich kvalitu a snaží se ji doplnit o zdravé a kvalitní potraviny. Z těchto důvodu se také snaží zařazovat fast - foodová jídla, instantní směsi a polotovary do jídelníčku své rodiny co nejméně, neboť je nepovažují za vhodné. Rodiče žáků tedy začínají přemýšlet o tom, co nakupují, a zda to má příznivý vliv na organismus členů rodiny. Objem spotřeby biopotravin respondentů v domácnostech není velký. Ti, co je spotřebovávají, do jídelníčku zařazují především tyto druhy biopotravin: ovoce a zelenina, mléko a mléčné výrobky, biomaso, nejméně jsou pak konzumovány pochutiny. Více než polovina respondentů by byla ochotna biopotraviny do jídelníčku mateřské školy zařadit. Nejvíce je při spotřebních chování ovlivňuje vliv na zdraví jejich rodiny, cena a výchova ke zdravým stravovacím návykům a lepší kvalita. Už méně je ovlivňuje značka biopotravin, reklama v médiích či snaha podpořit místní organické zemědělce. Ty, co nejsou ochotni biopotraviny zařadit do jídelníčku, nejvíce ovlivňuje vysoká cena, nedůvěra v lepší kvalitu oproti potravinám konvenčním.

59

V oblasti ochoty respondentů podílet se na úhradě nákladů spojených se zařazením biopotravin do jídelníčku mateřské školy, by z celkového počtu 68 respondentů bylo ochotno připlácet 64, 7 % a to nejvíce do výše 10 – 20 % k celkové měsíční vydávané částce za stravování. Těm, kteří ochotni připlácet nejsou, to nedovolují rodinné příjmy, nepovažují za přínosné nebo biopotraviny vybírají pro své děti sami. Názor by jim mohla změnit větší podpora ze strany státu či stále se zhoršující kvalita ostatních potravin na trhu. Významný je pro respondenty vliv produkce vlastních produktů na zdraví jejich rodiny. Většina respondentů pochází z města. Ti, co mají možnost pěstovat vlastní potraviny, zaznamenali určitý přínos pro své zdraví (některé z vyskytujících se nemocí v jejich rodině vymizely či byl zaznamenán patrný přínos pro zdraví). Potvrzuje to fakt, že ekologicky produkované potraviny se stávají fenoménem a součástí života a životního stylu, který má velký vliv na zdraví obyvatel. Tento proces vede k zodpovědnému spotřebiteli a vztahu k místní komunitě. Právě v tomto věku je ekologická výchova spotřebitele nejdůležitější. Převážná většina respondentů by tento druh výchovy uvítala pozitivně. Environmenální výchova je tak důležitá především z důvodu, že má za cíl zvýšit odpovědnost lidí za jejich jednání a přístupy k životnímu prostředí. Také má poskytovat příležitosti pro získávání poznatků, dovedností, formování hodnot a postojů, potřebných pro ochranu a tvorbu tohoto prostředí. Směřuje jednotlivce k aktivnímu podílení se na ochraně a formování prostředí a usměrňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské kultury životní styl a hodnotovou orientaci žáků. V dané mateřské škole tento environmentální výchova zajištěna. Rozděleny jsou projekty na dané téma, které jsou děti v rámci třídy nuceny vypracovávat a tímto způsobem se vzdělávat. Dále jsou navštěvována zařízení (farma, apod.), aby si děti mohly vyzkoušet i praktickou stránku environmentální výchovy a daná fakta si lépe zapamatovat. Zařazení biopotravin do jídelníčku mateřských škol by mohl napomoci především program Zdravá mateřská škola s navazujícím programem Bioškoly. V mateřské škole se děti začnou se zdravou výživou a zdravým životním stylem seznamovat a ve škole by pak tyto návyky měly být upevňovány nejen prostřednictvím výchovy, ale i konzumací kvalitních potravin bohatých na žádoucí látky. Nutné je také spotřebitele upozornit na

60

to, že biopotraviny nemusí být nutně dražší než potraviny konvenční a snažit se je přesvědčit, že i přes vnější vzhled biopotravin, který v některých případech není možné s potravinou konvenční srovnávat (při jejich pěstování jsou využívány pesticidy a umělé hnojiva, která zajistí lepší vzhled potraviny), jsou kvalitní a obsahují mnoho žádoucích látek vhodných pro organismus. Dle mého názoru je nutné se zaměřit právě na cílovou skupinu rodičů, kteří se snaží dodržovat zdravý životní styl. Vzhledem k tomu, že vedení mateřské školy do jídelníčku biopotraviny vůbec nezařazuje a ani o takové variantě dosud nepřemýšlí, podněty k zařazení by měly vycházet právě od nich. Vedení školy by pak tuto problematiku bylo nucené řešit, což také vyplynulo z řízeného rozhovoru. Zařazení biopotravin do jídelníčku mateřských škol by tedy mělo pozitivní vliv jak na zdraví, neboť nutričně bohaté a čerstvé potraviny dávají základ pro zdravý vývoj dětí, a zároveň vedou k lepšímu chování žáků, tak také v oblasti ekologie, kdy napomáhají snižovat dopad produkce, přepravy a konzumace potravin životní prostředí. Další pozitivně ovlivněnou oblastí je vzdělávání, kdy využití tématu „tvorba jídla“ slouží jako nástroj pro vzdělávání dětí o udržitelné produkci a spotřebě. V neposlední řadě má významný vliv v oblasti ekonomiky, neboť dochází k menším „únikům“ z místní ekonomiky nákupem surovin od místních producentů a finance neodchází z regionu, naopak se v něm znásobují. Dále by se měla zvýšit pracovní náročnost, tudíž i vyšší zaměstnanosti na venkově a mělo by docházet ke zvyšování příjmů drobných zemědělsko-potravinářských výrobců (skladování, čištění, doprava i dalších články v potravinovém řetězci) a také k udržitelnému, komunitnímu potravnímu systému s lidským rozměrem podporujícím ekologickou integritu, ekonomickou soběstačnost a sociální pohodu.

61

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ BEČVÁŘOVÁ,

Ivana

a

Irina

Alexandrovna

SOLOSHYCH. Metodologie

environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 114 s. ISBN 978-80-87472-45-3. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 92 s. ISBN 80-210-3067-4. BRUCHTER, Milan. Zakládáme a udržujeme ekozahradu. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 95 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-247-4280-9. BUŇKA, F., NOVÁK, V., KADIDLOVÁ, H. Stav výživy obyvatelstva v České republice. Ekonomika výživy a výživová politika I., Zlín, 2006, s. 39. BURDYCHOVÁ, Radka. Preventivní výživa. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a°lesnická univerzita v Brně, 2009, 113 s. ISBN 978-80-7375-280-4. ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8. ČEVELA, Rostislav, Libuše ČELEDOVÁ a Hynek DOLANSKÝ. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 108 s. ISBN 978-80-2472860-5. ČIHOVSKÝ, Jaroslav. Sociologický výzkum. Olomouc: FTK UP Olomouc, 2006. 41 s. Ekologické zemědělství a biopotraviny: otázky a odpovědi pro ekoporadny. Praha: PRO-BIO Liga ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010, 32 s. ISBN 978-80-904223-2-2 FORET, Miroslav. Marketingová komunikace. 3., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2011, 486 s. ISBN 978-80-251-3432-0 FOŘT, Petr. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 181 s. ISBN 80-247-1057-9.

FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2009, 195 s. ISBN 978-80-247-2678-6. GUTHOVÁ, Zuzana a Věra SOUKUPOVÁ. Průvodce ekospotřebitele. 3., upr. vyd. České Budějovice: Rosa, 2005, 48 s. ISBN 80-254-4173-3. HNÁTEK, Jaroslav. Výživa a stravování předškolního věku. 2. vyd. Praha: SPN, 1977, 200 s. CHRPOVÁ, Diana. S výživou zdravě po celý rok. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 133 s. ISBN 978-80-247-2512-3. JENÍČEK, Vladimír a Jaroslav FOLTÝN. Globální problémy světa: v ekonomických souvislostech. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xix, 324 s. ISBN 978-80-7400-326-4. JENÍČEK, Vladimír. Potraviny pro šest miliard: světové zemědělství a výživa. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1982, 294 s. KOPEC, Karel. Zelenina ve výživě člověka. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 159 s. ISBN 978-80-247-2845-2. KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 193 s. ISBN 978-80-247-1568-1. MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ. Výchova ke zdraví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 18 s. ISBN 978-80-247-2715-8. MANDÍKOVÁ, M.: Zdravotní výchova a faktory jejího ovlivňování, Komenský, 1991, č.3 (časopis) MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010, 325 s. ISBN 978-80-247-2339-6 MINAŘÍK, Bohumil. Statistika I. Vyd. 2., nezměn. V Brně: Mendelova zemědělská a°lesnická univerzita, 2006c2000, 2 sv. (98 s., s. 105-207). ISBN 80-7157-928-91.

NOVÁK, Václav, Helena DRUŽBÍKOVÁ a František BUŇKA. Ekonomika výživy a výživová politika II.: vývoj zemědělské politiky EU a ČR. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006, 117 s. ISBN 80-7318-451-6. NOVÁKOVÁ, Iva. Zdravotní nauka: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011-2012, 3 sv. (187, 204, 137 s.). ISBN 978-80-247-3708-91 PASTUCHA, Dalibor. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2. ŠEVČÍK, J. O doporučených dávkách živin. Potravinářské revue, 2006, č. 1, s. 18. URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 271 s. ISBN 978-80-247-3562-7., str. 65 VALIŠOVÁ, Alena a Hana KASÍKOVÁ. Pedagogika pro učitele. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 402 s. ISBN 978-80-247-1734-0. WASSERBAUER, Stanislav. Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotnické školy a střední školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1999, 47 s. ISBN 80-7071-129-9. Internetové zdroje: BIO

strava

a

děti

[online].

2009.

vyd.

[cit.

2013-04-06].

Dostupné

z:http://mebio.cz/clanky/150-bio-strava-a-deti Biopotraviny (nejen) pro vaše školy: Proč je dobré jíst biopotraviny nejen ve škole. Countrylife [online].

2010.

vyd.

[cit.

2013-04-10].

Dostupné

z: http://www.countrylife.cz/bioskoly/uploads/438-brozura-skoly_Bioskoly_082010_nahled.pdf Biopotraviny ve školních stravovacích zařízeních [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/39454/brozura_Bioskoly_11_2009_CD.pdf Comparison of consumer sonsumer perceptions and preference toward organic versus conventionally produced food [online]. 2005. vyd. [cit. 2013-04-20]. Dostupné

z http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract;jsessionid=7455D7476C037CAA D906D57F88C1109B.journals?fromPage=online&aid=692716 Ministerstvo

školství

ČR [online].

2013.

vyd.

[cit.

2013-04-10].

Dostupné

z http://biospotrebitel.cz/skolni-biozahrada Jak na zdravou výživu dětí [online]. 2011. vyd. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/potravinova-pyramida/co-najdeme-naposchodich/ Jak pěstovat zdravé návyky u dětí [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-03-17 ]. Dostupné z: http://www.bio-life.cz/clanky/deti-a-maminky/jak-pestovat-zdrave-navyky-udeti.html Potravinová bezpečnost a ekologická stopa [online]. 2011. vyd. [cit. 2013-02-18]. Dostupné

z

http://www.ekologickastopa.cz/ekosystemove-

sluzby/agroekosystemy/potravinova-bezpecnost-a-ekologicka-stopa.htm Produkty ekofarem míří do vybraných škol a školek (Václavík) [online]. 2010. vyd.. Bio info [online]. [cit. 2013-03-04]Dostupné z: http://www.bio-info.cz/zpravy/produktyekofarem-miri-do-vybranych-skol-a-skolek Projekt

Bioškoly

[online].

2010.

vyd.

[cit.

2013-04-12.

]Dostupné

z: http://www.countrylife.cz/bioskoly/ Projekt Školní biozahrada [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.envic-sdruzeni.cz/realizovane-projekty/vzdelavani/skolni-biozahrada.htm Správné a zdravé stravovací návyky [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.rady-hubnuti.cz/stravovaci-navyky/ Východiska k tvorbě výživových doporučených dávek [online]. 2004. vyd. [cit. 2013-0501].

Dostupné

z

http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/vychodiska-k-tvorbe-

vyzivovych-doporucenych-davek.html?action=print

Význam informace o porci z pohledu spotřebitele a péče o zdraví [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-04-25]. Dostupné z http://www.eufic.org/article/cs/expid/importance-portioninformation-from-consumer-health-perspective/ Výživa dětí [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.fzv.cz/promedia/publikace/informacni-materialy/vyziva-deti/119-vyziva-deti.aspx Výživa ve výchově zdraví [online]. 2010. vyd. [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://www.viscojis.cz/documents/Vyukova_osnova_pro_pedagogy.pdf Výživová pyramida pro děti [online]. 2004. vyd. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.jidelna.ms-mnhradiste.cz/view.php?cisloclanku=2011090002 Zdravý životní styl dětí a mládeže v kontextu podpory zdraví. [online]. 2005. vyd. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z http://is.muni.cz/th/54289/pedf_r/Rigorozni_praceNEW.pdf Zdravý životní styl. FRAUS [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: ww.fraus.cz/download/4469-tzfraus_20120125_vzzs_ok1.doc Eufic

review

[online].

2012.

vyd.

[cit.

2013-05-2].

Dostupné

z http://www.eufic.org/block/en/show/consumer-insights/ Envic [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.envicsdruzeni.cz/realizovane-projekty/vzdelavani/skolni-biozahrada.htm

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 : Vyhodnocení dle Likertovy škály

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 : Administrativní rozdělení okresu Brno - město.

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 : Zdravý životní styl Graf č. 2 : Vliv výživy a kvality potravin pro rodinu Graf č. 3 : Zařazování nezdravých jídel do jídelníčku rodiny Graf č. 4 : Biopotraviny zařazené do jídelníčku rodiny Graf č. 5 : Ochota pravidelného zařazování biopotravin do jídelníčku mateřské školy Graf č. 6 : Výroky o biopotravinách Graf č. 7 : Důležitost faktorů při rozhodování o zařazení biopotravin do jídelníčku Graf č. 8 : Faktory odrazující spotřebitele od zařazení biopotravin Graf č. 9 : Ochota připlatit za biokvalitu Graf č. 10 : Důvody neochoty připlatit za biokvalitu Graf č. 11 : Důvody změny názoru na připlácení za biokvalitu Graf č. 12 : Bydliště respondentů a možnosti pěstovat vlastní potraviny Graf č. 13 : Vliv vypěstovaných potravin na zdraví graf č. 14 : Ochota vzdělávat děti v oblasti původu potravin, práci na farmě, dopadech zemědělství na přírodu

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Průvodní dopis Příloha č. 2 : Dotazník Příloha č. 3: Řízený rozhovor

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Průvodní dopis Dobrý den, dovoluji si Vás touto cestou oslovit a zároveň požádat o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník bude zdrojem cenných informací pro vypracování mé bakalářské práce na téma " Možnosti zařazení biopotravin v jídelníčku mateřské školy". V dotazníku, prosím, vyplňujte pouze pravdivé údaje. Vždy vyberte, prosím, tu odpověď, která nejlépe vystihuje Váš názor. Dotazník je anonymní.

Děkuji Vám za čas strávený při vyplňování dotazníku. Petra Strmisková, studentka 3. ročníku fakulty Regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendlovy univerzity v Brně.

Příloha č. 2: Dotazník 1. Charakterizovali byste životní styl vaší rodiny jako: -

Zdravý (důsledně dodržujeme všechna doporučení týkající se zdravého životního stylu).

-

Spíše zdravý (většinou se snažíme se dodržovat základní doporučení týkající se zdravého životního stylu).

-

Spíše nezdravý (občas se snažíme dodržovat některá doporučení týkající se zdravého životního stylu).

-

Nezdravý (málokdy se nám daří naplňovat doporučení zdravého životního stylu).

2. Vliv výživy a kvality potravin považuji pro naši rodinu za : -

Velmi významný (pečlivě sledujeme skladbu potravin a jejich kvalitu).

-

Významný (většinou doplňujeme skladbu potravin o zdravé a kvalitní potraviny).

-

Spíše nevýznamný (občas doplňujeme skladbu potravin o „zdravé a kvalitní potraviny“).

-

Nevýznamný (většinou nesleduji skladbu potravin podle doporučení zdravé výživy).

3. Jak často zařazujete fast- foodová jídla, polotovary a instantní směsi do rodinného jídelníčku? -

Nikdy, snažíme se o zdravou výživu dětí a nepovažujeme tato jídla za vhodná.

-

Občas, snažíme se o zdravou výživu dětí a nepovažujeme tato jídla za vhodná.

-

Často, dětem tato jídla chutnají, nezabýváme se příliš vhodností jídla pro děti.

-

Skladbě rodinného jídelníčku nevěnuji pozornost.

4. Které biopotraviny a jak často zahrnujete do svého jídelníčku?

5. Uvítali byste pravidelné zařazování biopotravin do jídelníčku v MŠ? -

Ano (přivítali bychom zařazení co možná nejčastěji).

-

Spíše ano (přivítali bychom občasné zařazení některých druhů, které konzumujeme doma).

-

Spíše ne (nevadilo by nám občasné zařazení biopotravin, ale netrváme na něm).

-

Ne (nesouhlasili bychom se zařazením biopotravin do jídelníčku).

6. Uveďte, prosím, do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky o biopotravinách:

7. Přiřaďte, prosím, bodové hodnocení níže uvedeným faktorům podle významnosti, jak Vás ovlivňují při rozhodování o podpoře zařazení biopotravin do jídelníčku MŠ? (1- Nedůležité, 2-Méně důležité, 3- Ani důležité, ani nedůležité, 4- Důležité, 5- Velmi důležité)

8. Co Vás odrazuje nebo by mohlo odradit od snahy o zařazení bio-potravin do jídelníčku v MŠ: -

Vysoká cena.

-

Nevěřím, že jsou lepší než běžné potraviny.

-

Nedůvěra ve značku „Bio“.

-

Neschopnost upravit tyto potraviny v MŠ způsobem, který by dětem chutnal.

-

Nemožnost zařazovat biopotraviny místního původu a podporovat tím domácí organické zemědělství.

9. V případě, že by zařazení Bio-potravin zvýšilo náklady na stravování v MŠ, kolik

byste

byli

ochotni

připlácet

k současné

ceně

v

%

………………………………… (V případě Vaší ochoty připlácet k současné ceně vydávané za stravování měsíčně, přejděte, prosím, k otázce č. 11) 10. V případě, že nejste ochotni připlácet za biopotraviny, je to z důvodu: -

Rodinné příjmy nám neumožňují další zvyšování výdajů.

-

Nepovažuji jejich zařazení za přínosné, současný jídelníček nám vyhovuje.

-

Raději vybíráme bio-potraviny pro své ději sami a zařazujeme je v dostatečném množství do domácího jídelníčku.

-

Nevěřím, že by byly v MŠ využity tyto peníze na nákup bio-potravin.

-

Považuji je za škodlivé.

10a. Co by mohlo pomoci změnit Váš názor na připlácení? -

Kvalita současných potravin by se stále snižovala.

-

Větší podpora ze strany státního rozpočtu.

-

Větší informovanost o biopotravinách, osvědčení o lepší kvalitě a s tím spojený příznivý vliv na zdraví Vaší rodiny.

-

Jiné: ……………………………………………………………………….

11. Kde s Vaší rodinou bydlíte? -

Bydlíme ve městě s možností pěstovat vlastní potraviny, které v naší domácnosti také spotřebováváme.

-

Bydlíme ve městě bez možnosti si pěstovat vlastní potraviny, jsme nuceni si je kupovat z obchodních řetězců.

-

Bydlíme na venkově s možností pěstovat vlastní potraviny a spotřebovávat je v naší domácnosti.

-

Bydlíme na venkově bez možnosti pěstovat vlastní potraviny, jsme nuceni si je kupovat v obchodních řetězcích.

12. Pokud máte možnost pěstovat a spotřebovávat své vlastní potraviny (bez škodlivých látek), zaznamenali jste snížení některých z vyskytujících se onemocnění ve Vaší rodině? -

Ano, potraviny, které pěstujeme, pomohly ke zlepšení zdraví naší rodiny. Některé z nemocí ustoupily.

-

Spíše ano, zaznamenali jsme patrnější přínos pro naše zdraví.

-

Spíše ne, zaznamenali jsme jen mírné zlepšení.

-

Ne, k žádnému zlepšení zdravotního stavu nedošlo.

13. Uvítali byste, kdyby se vaše dítě ve školním zařízení dozvědělo více o°původu potravin, práci na farmě, dopadech zemědělství na přírodu a°zacházení se zvířaty na statku? -

Rozhodně ano.

-

Spíše ano.

-

Spíše ne.

-

Rozhodně ne.

14. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? -

Základní.

-

Vyučen/a.

-

Středoškolské (s maturitou).

-

Vysokoškolské.

15. Pohlaví: -

Žena

-

Muž

16. Jaký je Váš měsíční příjem v domácnosti? -

do 10.000 Kč.

-

10.000- 25.000 Kč.

-

25.000- 50.000 Kč.

-

Nad 50.000 Kč.

Příloha č. 2: Řízený rozhovor s Bc. Janou Křivánkovou Dobrý den, děkuji, že jste si udělala čas na tento rozhovor, začneme první otázkou. Zařazujete ve vaší mateřské škole biopotraviny do jídelníčku dětí? „Dobrý den, ráda. V současnosti naše mateřská škola biopotraviny do jídelníčku žáků nezařazuje, biopotraviny tedy nevyužíváme. A o jejich využití jsme zatím ani neuvažovali. Žádné nároky na zařazení biopotravin se na naší škole nevyskytly. Pokud by však rodiče vyvíjeli nátlak na jejich zařazení, škola by tento problém musela řešit.“ Z jakého důvodu nejsou biopotraviny zařazovány? „Hlavním důvodem je především vysoká cena. Mnoho rodičů si nemůže k současným příjmům dovolit platit za stravování svého dítěte více. Dalšími odrazujícími faktory je například distribuční síť a složitá fáze zařazení biopotravin by musela projít výběrovým řízením a dalšími procesy, které by školu stály nejen peníze, ale i čas, který by mohl být využit jiným způsobem.“ Pokud by byl zájem ze strany rodičů biopotraviny do jídelníčku dětí zařazovat, byla by tato varianta realizována? „Ano, tato problematika by musela být řešena.“ Byla byste ochotna zařadit do vzdělání žáků i environmentální výchovu, tedy aby věděly o původu potravin, jak se pěstují a produkují do vzdělávacího programu? „Environmentální výchova již součástí vzdělávacího programu je již vyučována. Děti mají v rámci tříd rozděleny různé projekty zabývající se danou problematikou, kterou si potom mohou odzkoušet i v praxi.“ Uvítala by škola pravidelné návštěvy ekozemědělců či pravidelné návštěvy bioškol? „O těchto variantách zatím škola neuvažuje a spíše se přikláním k názoru, že poskytovaná environmentální výchova je postačující.“