Monika Mažárová. Vzdělávací strategie Jihomoravského muzea ve Znojmě

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie

Monika Mažárová posluchačka druhého ročníku navazujícího magisterského kombinovaného studia muzeologie

Vzdělávací strategie Jihomoravského muzea ve Znojmě Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mrázová

Brno 2015

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Bc. Monika Mažárová 30. 6. 2015

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Lence Mrázové za podnětné rady a připomínky. Nemalé díky také patří vedení Jihomoravského muzea ve Znojmě a všem mým kolegyním a kolegům, kteří mi laskavě s definováním vzdělávací strategie pomáhali. V neposlední řadě děkuji Jaroslavu Frecerovi za četné rady, nápady, korektury a bezmeznou trpělivost.

„Jak se to praktikuje s chozením do muzea, to já znal jak otčenáš. Phoebe chodila do stejný školy jako já, když jsem byl ještě kluk, a my tam chodili v jenom kuse. Měli jsme tenkrát paní učitelku Aigletingerovou a ta nás tam vodila div ne každou sobotu. Někdy jsme si prohlíželi zvířata a někdy jsme si prohlíželi ty věci, co dělali Indiáni za starejch časů. Hrnce a pletený košíky a podobný krámy. Vždycky když si vzpomenu, že když jsme si prohlídli všechny ty indiánský věci, šli jsme obyčejně do toho velkýho sálu na nějakej film. O Kolumbovi. Vždycky promítali, jak Kolumbus objevuje Ameriku a jak se snaží vyrazit z Ferdinanda a Isabely ty prachy na lodě, a potom námořníky, jak se proti němu vzbouřili a tak. Na Kolumba jsme celkem všichni kašlali, ale člověk měl s sebou vždycky moře cukroví a žvýkačku a všelijaký krámy a uvnitř v tom sále to moc příjemně vonělo. Byla tam vždycky vůně, jako když venku prší, i když nepršelo, a jako by to bylo jediný místečko na světě, kde je příjemně, sucho a útulně. Já vám to pitomý muzeum miloval!“1

„Ale stejně na tom muzeu bylo nejlepší to, že tam bylo pořád všechno na stejným místě. Nikdo se ani nepohnul. Mohli jste tam jít třeba stotisíckrát a vždycky jste tam našli toho Eskymáka, jak právě chytil ty dvě ryby, ptáky, jak právě odlítají na jih, vysokou s těma hezkýma parohama a s těma hezkýma štíhlejma nohama, jak právě pije vodu u studánky, a tu squaw s těma obnaženýma prsama, jak pořád tká tu samou přikrývku. Nikdo se nezměnil. Jedinej, kdo se změnil, jste byl vy.“2

1

SALINGER, Jerome David. Kdo chytá v žitě. Praha : Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2010,

s. 107. 2

SALINGER, Jerome David. Kdo chytá v žitě. Praha : Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2010,

s. 108. 4

ÚVOD

I.

7

TEORIE STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ

1. Vymezení základních pojmů

9

2. Význam strategického plánování v muzejních institucích

15

3. Fáze strategického plánování

17

4. Formální podoba muzejní vzdělávací strategie

25

5. Překážky a možná rizika úspěšné aplikace strategického plánování do každodenní činnosti muzea

28

5.1. Průzkum úspěšnosti implementace vzdělávacích strategií zpracovaných jako závěrečné práce

II.

32

KVANTITATIVNÍ VÝZKUM MEZI PEDAGOGY ZNOJEMSKÉHO REGIONU PRO POTŘEBY VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ

1. Teoretické základy pedagogického výzkumu

36

2. Téma výzkumu, jeho teoretická východiska a přehled již provedených tematicky podobných výzkumů 3. Metodologie výzkumného šetření 3.1

3.2

51

Specifikace tématu (výzkumný problém, cíl výzkumu, výzkumné otázky, hypotézy)

52

Postup výzkumného šetření

56

4. Shrnutí získaných dat a jejich analýza

57

4.1

Charakteristika respondentů

57

4.2

Odpovědi na výzkumné otázky

59

4.3

Ověřování hypotéz

65

5. Diskuse 5.1

III.

44

Stručný souhrn závěrů

69 71

PŘÍPRAVA VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ

1. První kroky ke vzdělávací strategii Jihomoravského muzea ve Znojmě

73 5

2. Situační analýza edukační činnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě 2.1

2.2

2.3

Analýza vnějšího prostředí

76

2.1.1 Politicko-právní faktory

77

2.1.2 Ekonomické faktory

80

2.1.3 Sociokulturní faktory

81

2.1.4 Technologické faktory

82

Podrobná analýza vnitřního prostředí

83

2.2.1 Stručná historie muzea

83

2.2.2 Personální zdroje

84

2.2.3 Budovy

85

2.2.4 Sbírka

87

2.2.5 Stálé expozice

89

2.2.6 Výstavní činnost

103

2.2.7 Edukační činnost

104

SWOT analýza

115

3. Zhodnocení nástinu vzdělávací strategie z roku 2012

IV.

76

120

STRATEGICKÝ PLÁN VZDĚLÁVACÍ ČINNOSTI JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ PRO OBDOBÍ ZÁŘÍ 2015 AŽ ČERVEN 2018 126

ZÁVĚR

154

RESUMÉ

156

SUMMARY

157

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA

159

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK

166

PŘÍLOHY

167

6

ÚVOD Edukační činnost tvoří jedno z hlavních poslání Jihomoravského muzea ve Znojmě již od doby jeho založení. Za poslední léta se velmi rychle rozvíjela zejména v oblasti práce se školními skupinami. Školám jsou dlouhodobě nabízeny celoroční permanentní vstupenky, úspěšně funguje biologický zájmový kroužek, pravidelně na konci školního roku pořádá muzeum akci Hurá na prázdniny a zaměstnává na plný pracovní úvazek muzejního pedagoga, jehož hlavní náplň práce tvoří produkce a realizace edukačních programů. Muzejní edukace znojemského muzea řízená muzejním pedagogem však po tříletém prudkém rozvoji naráží na možnou stagnaci. Zároveň již muzejní pedagog za dobu vlastní praxe nasbíral dostatečné množství zkušeností i teoretických znalostí. Edukační činnost Jihomoravského muzea cílená na školní skupiny se proto nyní nachází v ideální situaci pro zpracování strategického plánu, který pomůže nastartovat její další rozvoj. Strategický marketing a s ním i strategické plánování proniká do muzejního prostředí ze ziskového sektoru, kde pomáhá zefektivnit chod samotné firmy a zvýšit její konkurenceschopnost a tržby. Muzea mají sice charakter neziskové instituce, nicméně zaměření současné společnosti na výkon a neustálé poměřování, nutí hledat muzea způsoby jak docílit vyšší návštěvnosti, která je jedním z hlavních hodnotících kritérií jejich činnosti. A jedním z možných nástrojů podporujících nárůst počtu oslovených osob je právě strategický plán, tj. formální dokument stanovující časově vymezený záměr činností k dosažení definovaných cílů a umožňující další rozvoj organizace, případně minimalizující negativní dopady změn vnějšího prostředí. Hlavní cíl předkládané magisterské diplomové práce tkví ve zpracování potenciálně

funkčního

strategického

plánu

v oblasti

edukační

činnosti

Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde autorka práce vykonává profesi muzejního pedagoga. Přestože sama pracuji v Jihomoravském muzeu, snažím se zejména při vypracování jednotlivých analýz udržet si nezbytný objektivní nadhled. Aby se podařilo naplnit cíl této práce a vypracovat funkční vzdělávací strategii, je tato diplomová práce rozčleněna do čtyř na sebe navazujících oddílů začínajících od teoretických základů strategického marketingu po samotnou 7

vzdělávací

strategii.

pro vypracování

První

strategického

oddíl plánu

nejprve tak,

shrne aby

teoretická

následující

východiska části

mohly

prostřednictvím analýz připravit podklady pro vypracování konečné vzdělávací strategie na následující tři roky, která je představena v závěrečném oddílu, a tím dosáhnout stanoveného cíle diplomové práce.

8

I. TEORIE STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ

Úvodní část diplomové práce se zaměří na teoretickou základnu vybraného tématu, aby v další části tyto teoretické poznatky posloužily k vypracování praktické části. První kapitola stručně seznámí se základními pojmy z oblasti strategického marketingu. Následující kapitola zdůvodní vhodnost strategického plánování v kulturních institucích neziskového charakteru a podrobně rozebere teorii strategického plánování a jeho jednotlivé kroky. Poslední dvě kapitoly této části se již vymezují na hlavní předmět zájmu – vzdělávací strategii a nabídnou podmínky její úspěšné aplikace či možnou formální podobu hotového dokumentu.

1. Vymezení základních pojmů Jelikož se tato práce soustředí primárně na veřejná muzea, musí být v prvé řadě vysvětleno, jak je chápána tato instituce. Definici muzea dosud nejlépe předkládá Profesní etický kodex muzeí, který muzeum vnímá jako „stálou nevýdělečnou instituci ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěšení“.3 Od roku 2004 pak má pojem muzeum svoji definici také vymezenou v rámci českého právního systému. Zákon vnímá muzeum jako „instituci, která získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké a studijní účely, zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány, z vybraných přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává, umožňuje způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu jejich

3

Profesní etický kodex muzeí [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 200?. [cit. 2015-

02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.cz-museums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodex-muzei˃. 9

využívání a zpřístupňování poskytováním vybraných veřejných služeb, přičemž účelem těchto činností není zpravidla dosažení zisku.“4 Z obou výše uvedených definic jasně vyplývá, že muzeum je se svými službami neziskovou organizací a řadí se tedy do neziskového sektoru. Jak nejisté však zůstává toto neziskové prostředí, do něhož se v současnosti promítají i trendy ze ziskové sféry, dokládá absence definice neziskového sektoru v právní úpravě České republiky. Jednoznačné vysvětlení obecně neziskových organizací se pokouší najít alespoň padesátistránková publikace Definice neziskového sektoru. Tomáš Rosenmayer v této publikaci zahrnuje pod pojem neziskového sektoru všechny organizace, které nepatří do ziskového.5 Pro potřeby předkládané diplomové práce tak nejlépe poslouží k představě o chápání pojmu neziskový sektor srovnání ziskového a neziskového sektoru dle Centra pro rozvoj ekonomického vzdělávání.6 Neziskový a ziskový sektor se liší zejména charakterem produktů a služeb, kdy u neziskového sektoru nelze vyloučit jednotlivce z jejich spotřeby. Jedná se o veřejné statky, které veřejnost získává bez přímé protihodnoty (bezplatně, případně úhrada spíše ceny symbolické než tržní). Muzea v českém prostředí obvykle poskytují své služby (výstavy, badatelská činnost, doprovodné programy atd.) všem bez rozdílu rasy, pohlaví, majetkových poměrů atd. za minimální vstupné, které dále snižují nejrůznější slevy (například pro děti, studenty, seniory). Odlišné jsou u neziskového sektoru také principy kategorizace produktů. Zatímco ziskový sektor rozděluje produkt podle množství, kvality a tržní úspěšnosti práce, neziskový sektor tak činí na základě potřeb. Muzeum se proto v ideálním případě neřídí většinovou konzumní poptávkou, ale reflektuje obecnou potřebu společnosti, proto by měla muzea hodnotit produkty své činnosti dle kvality a přínosnosti, nikoliv podle výdělku a počtu návštěvnosti. 4

Česká republika. Zákon č. 483 ze dne 29. července 2004, kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb.,

o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 166, s. 9491. 5

ŠKARABELOVÁ, Simona (ed.). Definice neziskového sektoru : Sborník příspěvků z internetové diskuse

CVNS. 1. vyd. Brno : Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. s. 35. 6

Ziskový a neziskový sektor [online]. Praha : Centrum pro rozvoj ekonomického vzdělávání, 20??. [cit.

2015-02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.ceed.cz/podnikani/14_ziskovy_a_neziskovy_sektor.htm˃. 10

Tržní sektor dále přerozděluje zisk mezi vlastníky firmy, naproti tomu neziskový sektor vkládá zisk zpět k rozvoji organizace. Muzea fungují tradičně na principu příspěvkové organizace, kdy případný zisk z hlavní činnosti (například vstupné, pronájem prostor, odborná publikační činnost) se spolu s příspěvkem od zřizovatele vrací zpět do poskytování produktů a služeb (výstavní a sbírkotvorné aktivity). Do neziskového sektoru tak můžeme řadit organizace primárně nevýdělečné, kdy jejich činnost směřuje především k naplnění obecně prospěšných cílů než k dosažení zisku. Právě zisk jako hlavní zájem v ziskovém sektoru ve značně konkurenčním prostředí vedl k rozvoji a hojnému používání marketingu – souboru činností vedoucích k uspokojování potřeb zákazníka. S nejrůznějšími změnami a rostoucí konkurencí však po nástrojích a metodách marketingu začala sahat rovněž i nezisková sféra včetně muzejních institucí. Muzea dnes konkurenčně ohrožuje změna trávení volného času a rozvoj primárně komerčních výstavních projektů (Bodies Revealed, Katastrofy lidského těla a řada dalších), proto i dosud konzervativní prostředí českého muzejnictví začíná pracovat s tzv. strategickým marketingem, který „zahrnuje aktivity zaměřené na udržování dlouhodobého souladu mezi posláním firmy, jejími dlouhodobými cíli a disponibilními zdroji a rovněž mezi firmou a prostředím, v němž firma existuje, a to prostřednictvím vymezení: mise, podnikových cílů, růstových strategií a portfolia pro celou firmu“.7 Se strategickým marketingem úzce souvisí strategické řízení (management), které představuje soubor pokynů a rozhodnutí vedoucí k udržení klíčových kompetencí organizace a její konkurenceschopnosti.8 Strategické řízení se opírá ve svých krocích o kontinuálně probíhající proces9 strategického plánování založeného na poznání, evaluaci a racionálním využívání poznatků o řízení organizace. Jeho cíl spočívá ve vypracování strategického plánu, jenž i přes nejistý 7

JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing [online]. Praha : Vysoká škola ekonomie

a managementu, 2007. [cit. 2015-02-11]. s 23. Dostupný z WWW: ˂https://www.vsem.cz/data/data/sis-texty/studijni-texty-bc/st_mar_sm.pdf˃ . 8

FOTR, Jiří a kol. Tvorba strategie a strategické plánování : Teorie a praxe. 1. vyd. Praha : Grada,

2012, s. 25. 9

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada, 2005, s. 271. 11

vývoj vnějšího prostředí vede organizaci k prosperitě.10 Výstup strategického plánování tvoří strategický plán, tj. formální dokument, zásadní podklad pro strategické řízení obsahující poslání a vizi organizace, situační analýzu, strategické cíle, strategii a implementační plán. Proces strategického řízení dále naplňuje také strategická změna neboli přechod k jinému řešení s dlouhodobým dopadem na činnost organizace vyplývající z vypracovaného strategického plánu, z něhož stejně tak vychází i strategický záměr – cíl či nasměrování organizace dlouhodobějšího charakteru. Každodenním projevem strategického řízení jsou strategická rozhodnutí, která vnímáme jako promyšlená nařízení ovlivňující chod organizace v dlouhodobějším horizontu.11 Strategické řízení a plánování by v ideálním případě mělo provázet všechny oblasti činnosti dané organizace. Mohou však být vypracovány rovněž dílčí strategické plány pro jednotlivá odvětví jako například strategický plán vzdělávací činnosti muzea. Tento konkrétní strategický plán se úzce zaměřuje na výchovněvzdělávací činnost muzea a tomuto účelu podřizuje také způsob zpracování situační analýzy, strategických cílů či implementačního plánu. Pro účely předložené diplomové práce se tedy chápe tento pojem jako formální dokument (strategický plán) obsahující: plán muzejní edukace na konkrétní časové období obsahující vizi a poslání vzdělávací činnosti, rozbory vnitřního a vnějšího prostředí, definované kritické faktory úspěchu, dlouhodobé i krátkodobé cíle, konkrétní zvolenou strategii pro naplnění těchto cílů a podrobný harmonogram kroků a úkolů v rámci dané strategie a vymezenou evaluaci úspěšnosti strategického plánu. V současné české muzejně pedagogické obci se však pro strategický plán vzdělávací činnosti muzea využívá rovněž pojmu vzdělávací strategie nebo vzdělávací politika. Diplomové práce zpracované na brněnské muzeologii na téma strategického plánu muzejní edukace používají pojem vzdělávací strategie jako

10


2012, s. 84. 11

BÁRTA, Jiří. Strategické pánování pro neziskové organizace. 1. vyd. Praha : Nadace rozvoje občanské

společnost, 1997, s. 15. 12

synonymum pro samotný strategický plán,12 naproti tomu Petra Šobáňová ve své publikaci Muzejní edukace nebo v Základech muzejní pedagogiky přirovnává vzdělávací strategii muzea ke školnímu vzdělávacímu programu.13 Vzdělávací strategie muzea tak dle Šobáňové definuje především obsah a cíle edukační činnosti, její „filozofii edukačního působení daného muzea, jakousi vizi, k níž by měla edukační činnost instituce směřovat“.14 Absentuje zde konkrétní časové vymezení a vytyčení konkrétních kroků a úkolů. Nejedná se proto o strategický plán jako takový, ale spíše o jakési stanovení poslání a vize muzejní edukace – prohlášení o tom, kam vzdělávací činnost muzea směřuje a jaké prostředky k naplnění této představy využívá. Pro takovýto dokument však zahraniční muzejně pedagogická praxe využívá termín vzdělávací politika muzea. Jedná se o „dokument specifikující roli vzdělávání v muzeu, jeho priority a směřování v této oblasti na předem stanovené časové období“.15 Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se jedná o synonymum pro vzdělávací strategii, nicméně vzdělávací politika definuje dlouhodobý vztah muzea ke vzdělávání a jeho program bez strategických cílů a podrobných kroků k implementaci. Ve srovnání se strategií tedy vzdělávací politika muzea není plánem, ale spíše jakýmsi prohlášením. Eliean Hooper-Greenhill uvádí již v publikaci z počátku devadesátých let, že vzdělávací „politika je prohlášení definující charakter poskytovaných služeb…“16 Zároveň Hooper-Greenhill navrhuje pro rozvoj muzejní edukace vytvořit dokument (strategický plán vzdělávací činnosti) zahrnující poslání edukační činnosti muzea, 12

Například PAVLÍČKOVÁ, Pavla. Vzdělávací strategie Městského muzea a galerie Polička. Brno :

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2009. 93 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. 13

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Plánování edukačních aktivit muzea. In Základy muzejní pedagogiky : Studijní

texty. Brno : Moravské zemské muzeum, 2014, s. 68. 14

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní edukace. Olomouc : Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého

v Olomouci, 2012, s. 118. 15

What is an education policy? [online]. London : LONDON MUSEUMS - INFORMATION, FACTS

AND FIGURES ABOUT LONDON, 2012. [cit. 2015-02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.londonmuseums.org/intro.htm˃. 16

HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.). Writing a Museum Education Policy. Leicester : Department of

Museum Studies, University of Leicester, 1991, s. 8–9. 13

vzdělávací politiku (záměr a priority), vzdělávací strategii (strategické cíle na dané plánovací období) nebo akční plán (harmonogram činností na plánovací období).17 Správě bychom měli rozlišovat tedy tři samostatné termíny:  strategický plán vzdělávací činnosti muzea = zkráceně vzdělávací strategie, komplexní dokument plánující na konkrétní období edukační činnost, zahrnuje v sobě vzdělávací politiku (poslání, vize, analýza edukační činnosti) a strategii  vzdělávací politika = koncepční dokument vymezující směřování a obecné cíle

edukační

činnosti

daného

muzea

(bez

strategických

operací

a implementačního plánu)18  strategie = zvolený postup k naplnění stanovených cílů, rozpis jednotlivých strategických operací a kroků. Pojem strategický plán vzdělávací činnosti muzea se s ohledem na stručnost a zjednodušení zúžil na sousloví vzdělávací strategie. Právě pro četné rozšíření tohoto sousloví je tak často teorie strategického plánování muzejní edukace nejasná. Zatímco vzdělávací strategie tvoří synonymum strategického plánu, vzdělávací politika může být jednak součástí tohoto plánu, ale stejně tak se může stát samostatným dokumentem. Jak je patrné z přílohy A, vyznačuje se vzdělávací politika stručnějším obsahem a pro svou nižší náročnost na vypracování (bez podrobných analýz) se jeví jako vhodný nástroj pro strategické řízení menších regionálních muzeí, jež dosud postrádají zaměstnance vyhrazeného pro edukační činnost muzea. V neposlední řadě zde nesmí chybět ani definice edukační činnosti muzea. Jak naznačuje definice pojmu muzea v úvodu této kapitoly, tvoří výchovněvzdělávací činnost jednu ze stěžejních aktivit muzejní práce. Edukační činnost muzea pak zastřešuje krom prezentační činnosti (výstavy a expozice) také práci s veřejností (doprovodné programy formou komentovaných prohlídek atd.) či cílené edukační programy pro školská zařízení i širší veřejnost.

17

Tamtéž, s. 7–8.

18

Viz příloha A. 14

2. Význam strategického plánování v muzejních institucích Již před sedmnácti lety poznamenal Jiří Bárta, že podmínky existence kulturních institucí primárně nevýdělečného charakteru se začínají rovnat způsobu fungování soukromého sektoru zaměřeného na zisk, a musí tak prokazovat svoji konkurenceschopnost.19 Zatímco dříve muzejním institucím obvykle stačila povaha jejich činnosti a obecný status významnosti, dnes podléhají hodnocení na základě šíře dosahu vlastních aktivit (tj. počtů návštěvníků, celospolečenský přínos atp.). Tuto proměnu podpořila rovněž změna ve způsobu trávení volného času a rozvoj tzv. volnočasového průmyslu.20 Muzea, stejně jako další kulturní instituce, tvoří soubor produktů ucházejících se o své „spotřebitele“ pouze v určitém místě, na něž jsou muzea pevně vázána a jako statické objekty musí najít způsob, jak v dnešním dynamickém světě opakovaně získat návštěvníky.21 Důsledkem těchto vlivů a proměn tak logicky i kulturní instituce sáhly po principech, nástrojích či metodách marketingu, neboť „jeho smyslem a podstatou je udržování takového vztahu kulturní instituce se společností, který přináší užitek oběma stranám, tedy orientuje ji na poskytování společensky relevantních a žádaných služeb a současně zajišťuje, aby k tomu získávala adekvátní míru podpory a zdrojů“.22 Právě strategický marketing se stal v době velkých změn vhodným nástrojem pro revizi dosavadní činnosti, úpravu směřování organizace a následnému vytyčení cílů. V případě kulturních institucí je však nutné chápat marketing jen jako pomocníka ve zprostředkování kulturního dědictví veřejnosti, jako nástroj pomáhající k dosažení vytyčených strategických cílů.23

19



KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada, 2005, s. 12–13.

21

JOHNOVÁ, Radka. Marketing kulturního dědictví a umění : Art marketing v praxi. 1. vyd. Praha :

Grada, 2008. s. 272. 22

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada, 2005, s. 12.

23


Grada, 2008. s. 268. 15

Strategický marketing a plánování pomáhají udržet delší životnost produktů na trhu, rychlejšímu a jistějšímu navrácení investic, zajistit větší efektivnost a produktivitu, ale i lepší zpětnou vazbu nebo podpořit týmovou práci.24 Strategické plánování dále v ideálním případě přispívá ke shodě mezi organizací a zřizovatelem, stejně jako mezi jednotlivými zaměstnanci v jejím směřování, prioritách a plánech. Umožňuje všem zainteresovaným posoudit, co bylo dosud v jednotlivých oblastech vykonáno, jaké jsou možnosti organizace ve svém rozvoji a jakých výsledků má společnými silami instituce dosáhnout. V neposlední řadě také umožňuje změnit přístup organizace na proaktivní, neboť napomáhá předvídat různé události a obrátit je ve svůj prospěch. Dle Eilean Hooper-Greenhill strategické plánování umožňuje také zvyšovat reputaci organizace, pracovní uspokojení, kvalitu služeb, oslovení širšího spektra návštěvníků, šetřit čas díky stanoveným prioritám, přesné zacílení služeb, získat podporu dalších institucí.25 Dále významnost strategického plánování (nejen) pro muzea shrnují autoři publikace Museum Marketing and Strategy do pěti výhod: „kontrola a rozvoj činnosti muzea, poskytnutí rámce pro rozhodovací proces, vytvoření základu pro plánování nových iniciativ, rozpoznání způsobů motivace zaměstnanců, evidování a reflektování změn vnějšího prostředí a jeho vlivu na organizaci.“26 Význam strategického plánování spočívá nejen v pomáhání koordinace jednotlivých činností pracovníků tak, aby společně směřovaly k naplnění vytyčených cílů, ale jeho prostřednictvím se také organizace a její činnost prezentuje veřejnosti jednotným dojmem. Stěžejní hodnota vypracovaných strategií pak leží především

v objevování

nových

možností

pro

organizaci

skrze

analýzy

a v napomáhání jejímu růstu stanovenými záměry. Dvojice autorů Tomáš Kažmierski a Petr Pelcl ve své praktické příručce doporučují neziskové organizaci strategické plánování, protože povede „k její dlouhodobé udržitelnosti a zlepšování 24

JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing : Strategie a trendy. 1. vyd. Praha : Grada, 2008, s. 18.

25

HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.). Writing a Museum Education Policy. Leicester : Department of

Museum Studies, University of Leicester, 1991, s. 7. 26

KOTLER, Neil G., KOTLER, Philip, KOTLER, Wendy I. Museum marketing and strategy. 2. vyd. San

Francisco : Jossey-Bass, 2008, s. 43-44 16

kvality jejího vnitřního fungování nebo zvyšování kvality poskytovaných služeb a realizovaných projektů“ a rozdělí „složitou realitu života do realizovatelných kroků v rámci vnitřně provázané struktury“.27 Strategické plány mají různou podobu. Klasifikovat je lze podle věcné náplně (např. plány výroby, plán řízení jakosti), úrovně rozhodovacího procesu (např. plány na úrovni firmy, divizí), účelu (např. pro financující banku).28 Jedná se však spíše o nástroje strategického marketingu v ziskové sféře. Pro kulturní organizace primárně nevýdělečného charakteru lze spíše využít členění dle časového hlediska na dlouhodobé, střednědobé, taktické (roční) či operativní.29 Pro neziskový sektor se jeví jako nejvhodnější střednědobé plánování (3–5 let), které vykazuje poměrně vysokou míru přesnosti i ve značně proměnlivém prostředí. Každý tvůrce strategie si totiž musí nutně uvědomit, že složitá realita a rychle se vyvíjející a měnící společnost, ekonomika i politika zvláště pro kulturní organizace vytváří poměrně nestabilní základ, a proto je téměř nemožné plnit dlouhodobější například pětiletý plán beze změny tak, jak byl původně napsán. Z toho důvodu tedy „účelem není mít plán, účelem je vědět, co chci udělat, proč to chci udělat a potom to také udělat; a to všechno navíc postupně podřizovat měnící se realitě života“.30

3. Fáze strategického plánování I přes proměnlivost prostředí neziskových subjektů je strategické plánování procesem s pevně stanovenými zákonitostmi. Začíná vytvořením strategického plánu, pokračuje realizací včetně jeho případného přizpůsobení nenadálým změnám, uzavírá jej zhodnocení dosažených výsledků nebo nenaplněných cílů a zahájení nového plánovacího procesu. Pro přípravu a realizaci strategie přitom platí pravidla 27

KAŽMIERSKI, Tomáš, PELCL, Petr. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace.

Praha : Regionální environmentální centrum Česká republika a Centrum pro komunitní práci, 2003, s. 28. 28


2012, s. 84–88. 29

Tamtéž, s. 85.

30

Tamtéž, s. 31. 17

použitelná jak v ziskovém sektoru, tak v odvětví neziskovém. Přesto není žádný univerzální vzorec, co přesně má strategie obsahovat. „Každá strategie bude vždy jedinečná, protože i jednotlivá muzea jsou jedinečná – s vlastní strukturou návštěvníků, sbírek, aspiracemi, zaměstnanci, dobrovolníky a jinými zdroji. Nicméně existuje několik klíčových bodů, které by měla každá strategie obsahovat v té či oné podobě.“31 Žádná strategie jako formální dokument se tak neobejde bez prvotní analýzy, následného definování poslání, vize a dosažitelných cílů, přičemž musí obsahovat také prostředky a úkoly, jimiž budou cíle naplněny, nebo časový harmonogram s krátkým shrnutím a hodnotícími kritérii v podobě tzv. akčního plánu. Podrobněji rozvádí postup strategického plánování Jiří Bárta, který jej shrnuje do šesti kroků.32 Nejprve doporučuje vypracovat revizi dosavadní historie organizace a její aktuální situaci se zaměřením na minulé i současné cíle a strategie, finanční situaci, vývoj organizační struktury, programovou nabídku a portfolio klientů, na základě tohoto náhledu pak ověřit funkčnost dosavadního poslání. Následuje situační analýza vnitřního i vnějšího prostředí organizace, která provádí rozbor jejích silných stránek, slabin, příležitostí či hrozeb. Podrobná analýza umožňuje odhalit tzv. kritické faktory úspěchu ovlivňující další rozvoj organizace, jež pak dávají základ pro stanovení dlouhodobých cílů organizace. Nezbytné je rovněž rozpracování postupu, jak jednotlivých cílů dosáhnout, a kritéria pro hodnocení jejich naplnění. Poslední krok spočívá v implementačním či akčním plánu vymezujícím způsob zavedení plánovaných změn do každodenní praxe. Proces strategického plánování má tedy i přes svoji charakteristickou individuálnost ustálené po sobě jdoucí a na sebe navazující fáze. Prvním úkolem strategického plánování tkví v definování poslání (někdy též mise), tj. krátce a jasně formulovaném smyslu a cíli dané instituce, jenž odpovídá na otázky jejího účelu, jedinečnosti, směřování, ale i důvodu samotné existence. Poslání rovněž v ideálním 31

What should a policy contain? [online]. London : LONDON MUSEUMS - INFORMATION, FACTS

AND FIGURES ABOUT LONDON, 2012. [cit. 2015-03-22]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.londonmuseums.org/policy.htm ˃. 32


společnost, 1997, s. 18–19. 18

případě reflektuje vztah organizace k ostatním konkurentům či její etický kodex a hodnoty.33 Jiří Bárta přejímá od Freda Davida pět otázek, na které by poslání mělo odpovídat: Kdo jsou naši klienti? Jaké jsou hlavní produkty organizace? V jakém regionu a v jaké oblasti instituce působí? Jaké hodnoty a jakou filozofii organizace uznává? V čem spočívá její konkurenceschopnost?.34 Odborná

literatura

se

mírně

rozchází

v zahrnutí

vize

organizace

do strategického plánu. Jiří Bárta ji zcela vynechává, naproti tomu Ladislav Kesner vyzdvihuje její užitečnost ve vyjádření „toho, čím by organizace měla být, kde by sama sebe chtěla vidět v časovém horizontu strategického plánu“.35 Dagmar Jakubíková pak uvádí tři stěžejní cíle vize – vyjasnění směřování organizace, motivace k vykročení správným směrem, účinná a rychlejší koordinace úsilí zaměstnanců.36 Vize se pro ni jeví stejně nepostradatelná jako poslání. Vizi vnímá jako obraz budoucnosti a poslání jako důvod existence, přičemž rovnou významnost obou části strategie dokládá tvrzením „řídit podnik s nejasnou vizí a posláním je velmi obtížné, často nemožné“.37 Dalším nezbytným obsahem každé strategie jsou strategické cíle, které se člení na marketingové, ekonomické, majetkové, rozvojové, personální a ostatní.38 Cíle ve všech kategoriích však musí vycházet z principu SMART. Název tohoto pravidla vytvořila počáteční písmena anglických termínů: specific (specifický), measurable (měřitelný), agreed (akceptovatelný), realistic (dosažitelný), trackable (sledovatelný). Porušením některého z těchto principů hrozí, že cíl nebude jasně definován a stane se spíše jakýmsi prohlášením, čímž nelze dostatečně zhodnotit jeho naplnění a proces strategického plánování pozbude závěrečnou fázi evaluace. Aby však cíle splňovaly tyto zásady, musí je tvůrce strategie stanovit dle výsledků podrobné situační analýzy. 33


34




36


37

Tamtéž, s. 24.

38


2012, s. 89. 19

Situační analýza umožňuje kromě vhodnějšího stanovení strategických cílů se také zorientovat nejen v aktuální situaci organizace, rozpoznat vlastní limity i možnosti růstu, ale i ve spektru klientů (návštěvníků) a jejich potřebách nebo v prostředí, kde působí (konkurence, legislativa, ekonomika a podobně). Čím pečlivěji a detailněji analýzu tvůrce strategie rozpracuje, tím si vytváří širší a cílenější podklad pro návrh samotné strategie. Komplexní analýza pro účel strategického plánování by tak měla zahrnovat vnitřní revizi organizace včetně finančních i lidských zdrojů, prostorové kapacity či výstupů vlastní činnosti. Zaměřit se však musí také na prostředí, v němž funguje, a na faktory z něj vycházející a ovlivňující organizaci, stejně jako na cílové skupiny – jejich potřeby, očekávání a přání.39 Autoři publikace Museum Marketing and Strategy pak situační analýzu vystihují vhodnějším termínem „environmental scan“40 a rozlišují ji na vnitřní a vnější prostředí, jež se vzájemně ovlivňují. Do vnějšího prostředí řadí příležitosti, hrozby, výzvy v podobě konkurence, prostředí trhu, rámec hodnotového řetězce. Pod vnitřní prostředí zahrnuje silné a slabé stránky, marketingový audit, vnitřní revizi a stakeholders muzea (stát, zřizovatel, zaměstnanci, návštěvníci apod.).41 Při tvorbě analýzy pak pomáhá řada marketingových metod. Kupříkladu metoda 4C shrnuje ve čtyřech slovech vše výše uvedené – customer (zákazník), country (specifické aspekty daného státu), cost (náklady), competitors (konkurence). Pro analýzu vnějšího prostředí (makroprostředí) může tvůrce strategického plánu použít tzv. PEST analýzu založenou na čtyřech faktorech: politicko-právní, ekonomický, sociokulturní a technologický.42 K analýze vnitřního prostředí dopomůže metoda VRIO zaměřená na vlastní zdroje organizace, které dělí na fyzické (prostory, vybavení atd.), lidské (atmosféra, hodnotová orientace, struktura zaměstnanců atd.), finanční nebo nehmotné (image instituce). Tyto zdroje, jimiž muzeum disponuje, pak Dagmar Jakubíková posuzuje podle toho, jestli mají 39


40


Francisco : Jossey-Bass, 2008, s. 45. 41 42

Tamtéž, s. 47. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing : Strategie a trendy. 1. vyd. Praha : Grada, 2008, s. 83. 20

obecný přínos, jsou jedinečné a nenapodobitelné, ale rovněž zda je organizace schopná těchto zdrojů využívat.43 V neposlední řadě doporučovanou a hojně využívanou metodou je také SWOT analýza, neboť se jedná o „nejjednodušší systematický přístup pro analýzy společnosti a konkurence“.44 Tato metoda slouží především jako užitečný nástroj sumarizace výsledků podrobné situační analýzy a její cíl spočívá v určení míry schopnosti organizace flexibilně se vyrovnat se změnami v prostředí.45 SWOT analýza přehledně shrnuje a zdůrazňuje zásadní zjištění podrobné situační analýzy – podtrhuje silné a slabé stránky (strengths, weaknesses), příležitosti (opportunities) či hrozby (threats). Dagmar Jakubíková doporučuje začít SWOT analýzu rozborem vnějšího prostředí skrze vymezení příležitostí a hrozeb. V této části se tvůrce musí zaměřit nejen na vzdálenější makroprostředí kulturní instituce, tj. politicko-právní oblast, ekonomika, sociálně-kulturní vlivy atd., ale rovněž také na snáze ovlivnitelnější, bližší mikroprostředí (návštěvníci, potenciální návštěvníci atp.). Správně zpracovaná analýza příležitostí odpovídá na otázky: Jaké nové produkty a služby můžeme nabídnout? Jaké nové schopnosti a dovednosti můžeme získat? Jak se můžeme stát jedinečnými? Pro jaké nové typy návštěvníků můžeme sloužit? Jakých změn na trhu můžeme využít? Jaké nové myšlenky, techniky a technologie můžeme použít?.46 Při zjišťování možných hrozeb hledáme odpovědi na otázky: Jaké nové myšlenky, techniky a technologie nás mohou oslabit? Která konkurence nás může ohrozit? Existují pro nás nějaké právní, ekonomické nebo politické hrozby? Mění se potřeby našich návštěvníků? Jaké další změny v oblasti trhu nás mohou negativně ohrozit?.47

43


44


2012, s. 303. 45

JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing : Strategie a trendy. 1. vyd. Praha : Grada, 2008, s.

103. 46


Francisco : Jossey-Bass, 2008, s. 48. 47



Vnitřní prostředí muzea lze nejlépe analyzovat prostřednictvím definování silných a slabých stránek instituce. Silné stránky hledají odpovědi na otázky: Co k nám přivádí návštěvníky? Co je přiměje doporučit nás? Jaké schopnosti máme a v jakých vynikáme? Co můžeme dělat jen my a nikdo jiný? Jakých úspěchů jsme nedávno dosáhli a proč?.48 Slabiny organizace odhalují otázky: Jaké schopnosti nám chybí a v čem nejsme dobří? Co ostatní dělají lépe než my? S jakými nezdary jsme se nedávno potýkali a proč? Proč si lidé vybírají naše konkurenty? Proč nás dříve spokojení návštěvníci opouštějí?.49 Odpovědi na výše uvedené otázky a vypracování SWOT analýzy napomůže stanovit nejen strategické cíle, ale především také tzv. kritické faktory úspěchu, čili faktory významně ovlivňující další rozvoj organizace.50 Nejenže kritické faktory úspěchu musí vyplynout z podrobné situační analýzy, ale rovněž musí trvale reflektovat měnící se podmínky trhu a vnějšího prostředí vůbec. Kritické faktory úspěchu představují aktivity, jimiž daná organizace vyniká a jimiž je schopna překonat konkurenci a na nichž může založit svůj úspěšný rozvoj a dlouhodobou konkurenční výhodu.51 Dále kritické faktory úspěchu ovlivňují výběr vhodné strategie k dosažení stanovených strategických cílů. Strategické operace představují činnosti či akce vedoucí k naplnění vytyčených cílů a uvádějí strategický plán do života.52 Společně pak tvoří jednotnou strategii, která vychází ze situační analýzy, proto „dobrá strategie využívá vnějších příležitostí, omezuje nebo se vyhýbá vnějším hrozbám, staví na silných stránkách organizace a posiluje její slabé stránky“.53 Proces stanovení strategických operací a tím i celkové strategie prochází třemi fázemi. Nejprve je nezbytné zvážit různé

48

Tamtéž, s. 48.

49

Tamtéž, s. 48.

50




2012, s. 110. 52

Tamtéž, s. 92.

53



strategické operace pro naplnění stanoveného cíle, dále tyto strategické operace kriticky vyhodnotit a vybrat potenciálně nejúčinnější.54 Podle autorů publikace Museum Marketing and Strategy sestává strategická operace z pěti položek: identifikace jednoho nebo více cílových trhů a jejich priorit, nalezení jasně definované konkurenční pozice pro jednotlivý cílový trh, formulace marketingového mixu reflektující potřeby cílových trhů, vytvoření strategie diferencující pozici muzea, usnesení o programech s portfoliem produktů.55 Jiří Bárta pak předkládá dle Heinze Weihricha čtyři základní nástroje vymezení strategických

operací

vycházející

ze

SWOT

analýzy.56

První

a

Bártou

doporučovanou metodou je SO strategie založená na vyzdvižení silných stránek a využití příležitostí z vnějšího prostředí. K využívání příležitostí vybízí také WO strategie, která rovněž pracuje na zlepšení slabých stránek. Zaměřením na silné stránky a současným potlačením hrozeb se vyznačuje strategie ST. Spíše jako obranná, se jeví strategie WT minimalizující slabé stránky a vyhýbající se hrozbám vnějšího prostředí. Ani vhodně zvolenou strategií k naplnění strategických cílů však proces strategického plánování nekončí. Jeho důležitou částí, která převádí formální dokument

strategického

nepostradatelný

plánu

implementační

do

každodenního

(akční)

plán.

pracovního V průběhu

provozu,

je

implementace

strategického plánu se vypracovávají a realizují jednotlivé plány postupu, rozdělují se zdroje, produkují se různé směrnice a pokyny k zefektivnění činnosti a vzájemné komunikace tak, aby byly plněny úkoly vyplývající ze strategického dokumentu.57 Dle Jiřího Bárty pak implementační plán obsahuje například krátkodobé dílčí cíle pro jednotlivé služby či projekty, plán služeb, projektů a programů na stanovené

54

Tamtéž, s. 61.

55




společnost, 1997, s. 53–54. 57


2012, s. 28. 23

období, personální plán, finanční plán či stanovení odpovědných pracovníků a termínů plnění.58 Zejména stanovení krátkodobých cílů se jeví jako velmi důležitá část při vypracování implementačního plánu, protože se jedná o drobné úkoly převáděné do pracovního procesu od samého počátku aplikace strategického plánu. Dobře zpracovaný implementační plán ve výsledku obrazně představuje jakousi knihu receptů na přenesení formulovaného strategického plánu do praxe, stejně jako vodítko pro průběžné i konečné hodnocení strategie. Evaluace strategického plánu zahrnuje veškeré aktivity směřující ke zjištění poměru stavu mezi výsledky plánovanými a reálně dosaženými. Kromě zhodnocení výsledků v závěru období strategického plánu, však musí k evaluaci docházet již v průběhu realizace strategie tak, aby probíhající procesy reagovaly na proměny vnějšího prostředí. Dagmar Jakubíková pak přidává ještě kontrolu preventivní, jež vyhodnocuje množstevní i kvalitativní odchylky a usměrňuje celý proces ke zvýšení příznivého srovnání reálných výsledků s plánovanými. Ladislav Kesner však správně postřehl, že právě muzea poskytují společnosti obtížně hodnotitelné služby a často zde chybí i snaha po evaluaci vlastní činnosti. Správně však připomíná, že chce-li muzeum dosáhnout potřebných prostředků z finančních zdrojů, musí být schopno srozumitelně doložit přínos vlastní činnosti pro společnost.59

4. Formální podoba muzejní vzdělávací strategie Proces strategického plánování, jehož přiměřená délka činí pro svoji náročnost dle Ladislava Kesnera u muzejních institucí obvykle až 6 měsíců,60 by neměl žádný efekt, pokud se nezavrší vypracováním formálního dokumentu, jenž je po schválení zásadním podkladem ke strategickému řízení vzdělávací činnosti. Právě zpracování vzdělávací strategie do konečného tištěného dokumentu je 58



KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada, 2005, s. 279–280.

60

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada, 2005, s. 279. 24

nezbytně nutné pro následnou aplikaci strategie do každodenní praxe, proto je důležité dbát na jeho formální podobu – logickou strukturu, přehlednost i grafickou podobu. Důležitost formální podoby konečného dokumentu vyplývá zejména z účelů, pro něž se plán tvoří. Nejedná se pouze o interní dokument vymezující cíle, priority a úkoly ve vzdělávací činnosti muzea, ale slouží však rovněž dalším účelům. Z nich mezi nejvýznamnější řadíme například podklad pro rozhodování muzea o orientaci vlastní edukace, základní vodítko pro jednotlivé činnosti, měřítko úspěšnosti zaváděných změn, prostředek prezentace záměrů muzea ve vzdělávání ostatním spolupracovníkům, školským zařízením, partnerům, veřejnosti, poskytovatelům dotací atp.61 Právě s ohledem na různorodost koncových příjemců je nutné předložený dokument zpracovat tak, aby se minimalizovala rizika nepřímé komunikace a aby, kdokoliv bude vypracovaný materiál číst, mu porozuměl. Jednoduchá, leč účinná pravidla předkládá webový portál londýnských muzeí: „dodržet přiměřený rozsah (ne více než 6 stran plus akční plán, delší dokumenty se hůře čtou i používají); podrobnější informace, pokud jsou nezbytné, uvést v přílohách; přiložit seznam obsahu a udržovat jednoduchou přehlednou strukturu; pokusit se zformulovat akční plán do tabulky (méně stránek, snazší pochopení); vyvarovat se žargonu nebo příliš odborným formulacím (strategii bude číst široká škála lidí); věnovat čas prezentaci, tj. konečné podobě dokumentu, zejména pokud bude sloužit jako úřední dokument či součást žádostí o poskytnutí finanční podpory (musí vypadat profesionálně a důvěryhodně).“62 Jiří Bárta pak navíc ve své publikaci Strategické plánování pro neziskové organizace doporučuje zaměřit se také na grafickou úpravu

61



Tips on writing your policy [online]. London : LONDON MUSEUMS - INFORMATION, FACTS

AND FIGURES ABOUT LONDON, 2012. [cit. 2015-03-22]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.londonmuseums.org/development.htm ˃. 25

a atraktivnost (např. kromě tabulek použít i přehledné grafy), protože mnohé z řad příjemců bude zajímat nejen obsah, ale i forma jeho sdělení.63 Ani poutavé zpracování samotné nestačí, pokud se plán zakládá na neurčité nebo zmatečné struktuře. Nejpodrobněji se formální podobou strategického plánu zabývá Jiří Bárta, proto právě zejména z jeho publikace tato kapitola vychází. Strategický plán dle tohoto autora tvoří celkem deset základních částí, ale i oddíly volitelné a přílohy. Obvyklá osnova strategického plánu se skládá z následujících po sobě jdoucích částí – „Historie a současný stav organizace; Poslání; Kritické faktory úspěchu a dlouhodobé cíle; Strategie pro dosažení dlouhodobých cílů; Plán služeb, programů a projektů; Krátkodobé cíle programů, projektů a organizačních jednotek; Personální plán; Pravidla hry v organizaci; Plán implementačních akcí včetně jejich finančního ohodnocení; Finanční plán; Alternativní plán implementace pro případ mimořádných událostí.“64 Plán je možno dále rozšířit o „popis potřeb a problémů; popis cílových skupin; organizační schéma; popis způsobu řízení organizace; plán marketingu a PR; plán fundraisingu; plán investic“.65 Přílohy tvoří závěry z jednotlivých analýz (SWOT, analýza klientů a jejich potřeb, konkurence apod.), které byly provedeny během procesu strategického plánování. Předkládanou strukturu však sám Bárta považuje pouze za inspirační, vhodnou k individuálnímu přizpůsobení. Bártovu univerzální strukturu pro jakýkoliv strategický plán je však vhodné pro plán v oblasti muzejní edukace doplnit v příloze o strukturu dle návrhu Petry Šobáňové,66 která hned za obecné představení muzea a jeho sbírek navrhuje charakterizovat samotnou edukační činnost. Šobáňová sice tuto strukturu předkládá jako možnou podobu samostatné vzdělávací politiky,67 nicméně vzdělávací politika tvoří také součást strategického plánu a její nabízená struktura vyhovuje rovněž jako 63



Tamtéž, s. 76.

65

Tamtéž, s. 77.

66


texty. Brno : Moravské zemské muzeum, 2014, s. 70–71. 67



podrobná analýza edukační činnosti daného muzea. Ta má za úkol seznamovat s orientací výchovně-vzdělávacích aktivit daného muzea, jejich navázáním na platné kurikulární dokumenty, určením cílové skupiny, personálním obsazením klíčových vzdělávacích

profesí

(muzejní

pedagog,

lektoři)

a

jejich

kompetencemi,

prostorovými možnostmi a technicko-materiálním vybavením muzea pro edukaci, s nejčastěji využívanými pedagogickými principy či metodami a v neposlední řadě také se zhodnocením muzejní edukace (kvalita edukačních programů, obecné podmínky pro edukaci v muzeu atd.). I Šobáňová však upozorňuje, že se jedná pouze o jednu z několika možných variant podoby konečného dokumentu a že je vždy nutné zvážit konkrétní specifika daného muzea.68 Přesný opak předchozích dvou volnějších modelů lze nalézt u autorů Kažmierski – Pelcl. Ve své publikaci Projektové a strategické plánování přinášejí čtenářům hotový formulář strategického plánu, který v podstatě stačí vyplnit, ale nedává příliš prostoru k přizpůsobení si struktury potřebám vlastního plánu.69 Tato striktnější forma se tedy jeví vhodná spíše v případě jakési improvizace a časové tísně, neboť jeden vzorec nelze uplatnit pro všechny typy muzejních institucí. Kromě kompletního textu dokumentu by měl autor strategie rovněž vypracovat také stručné shrnutí zahrnující pouze poslání a vizi vzdělávací činnosti, její dlouhodobé cíle a zvolené strategie k jejich dosažení, přehled edukačních programů či projektů a v neposlední řadě také přehled nejzásadnějších implementačních akcí. Ucelená verze plánu pak slouží především interním účelům (zřizovatel, vedení, zaměstnanci atd.), stručnější verze může být poskytnuta všem zájemcům a osobám z vnějšího prostředí (jednotlivé školy, poskytovatelé dotací, spolupracující organizace, veřejnost atd.).70

68

Tamtéž, s. 67.

69


Praha : Regionální environmentální centrum Česká republika a Centrum pro komunitní práci, 2003, s. 53– 57. 70


společnost, 1997, s. 77–78. 27

5. Překážky a možná rizika úspěšné aplikace strategického plánování do každodenní činnosti muzea Pouze správně strukturovaný, přehledně napsaný a vhodně graficky upravený strategický plán však k jeho úspěšnému plnění a samotnému převedení do každodenní pracovní reality nestačí. Kvalita strategického plánu se odvíjí od tří faktorů – kompetentnost tvůrce, množství investované energie, forma řízení.71 Ovšem strategické plánování nekončí sepsáním a schválením formálního dokumentu, neboť tento proces tvoří pouhou přípravu „na změny v jejím fungování, na změny ve službách a programech, které nabízí, na změny ve skladbě klientů, kterým poskytuje své služby…“.72 V jednotlivých fázích tohoto procesu lze narazit na řadu možných rizik, kterých je zapotřebí se vyvarovat, aby se podařilo aplikovat plán do praxe. Nedostatky ohrožující převedení plánu v realitu mohou nastat v samotném počátku strategického plánování, tj. v jeho přípravě. Aby již příprava neohrozila realizaci plánu, navrhuje Ladislav Kesner „formální řád a rámec“,73 jímž by se proces přípravy měl řídit. Nejprve musí odpovědný pracovník vybrat konkrétní osoby podílející se na tvorbě plánu (alespoň tři lidé), určit časový harmonogram, připravit kompletní potřebné podklady, rozdělit dílčí realizace mezi jednotlivé spolupracovníky.74 Pokud návrh na vypracování (nejen) vzdělávací strategie nevzejde přímo z vedení muzea, musí se nejprve navrhující řadový zaměstnanec ujistit o podpoře strategického plánu managementem, protože role vedení organizace zůstává, přestože zpracování plánu nenavrhlo, logicky klíčová.75 Informováni však musí být nejen nadřízení, ale i kolegové.

71


Praha : Regionální environmentální centrum Česká republika a Centrum pro komunitní práci, 2003, s. 33. 72




74


75

How to develop your policy [online]. London : LONDON MUSEUMS - INFORMATION, FACTS

AND FIGURES ABOUT LONDON, 2012. [cit. 2015-03-22]. Dostupný z WWW: 28

Obvykle je sice vždy vhodnější, pokud strategii kompletuje pouze jedna osoba, nicméně strategický plán musí být ve všech bodech prokonzultován s co největším počtem zainteresovaných osob, jež mají nějaký zájem na budoucnosti muzea (zaměstnanci, klíčoví stakeholders atd.).76 Nejenže mohou obohatit plán o nové myšlenky či směry, ale také jejich podílení se na přípravě plánu podporuje vlastní zaujetí pro jeho plnění. Hned ve fázi příprav musí být vymezeno také časové období platnosti vzdělávací strategie. Strategické plány charakterizuje právě jejich dlouhodobost – v muzejních institucích obvykle na dobu tři až pět let, přičemž „časový výhled, pro který je strategický plán zpracován, závisí na povaze činností té které organizace a na prostředí, ve kterém organizace působí. Čím stabilnější je vnější prostředí, tím delší může být období pokryté strategickým plánem“.77 Při stanovení příliš dlouhého časového rozptylu hrozí marnost značné části stanovených cílů a plánu samotného vlivem proměnlivosti vnějších i vnitřních podmínek fungování organizace. Dále pro úspěch strategického plánování mu musí odpovědný pracovník věnovat dostatek potřebného času a po tuto dobu by mělo být strategické plánování jeho prioritou. Značnou časovou náročností se vyznačuje klíčová součást plánovacího procesu tvořená výše zmiňovanými konzultacemi s širokým okruhem spolupracujících a nezbytné analýzy. Strategický plán totiž musí reflektovat potřeby všech stakeholders – od zřizovatele až k samotné veřejnosti.78 Správný plán dále vychází z výsledků podrobné situační analýzy, aby využil příležitostí, omezil dopad vnějších hrozeb, byl založen na silných stránkách a transformoval slabé stránky na silné.79 Při zpracovávání funkční vzdělávací strategie se jen stěží autor obejde také ˂ http://www.londonmuseums.org/development.htm ˃. 76

Tamtéž.

77



KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005,

s. 279. 79



bez výzkumu vzdělávacích potřeb cílových skupin. Chybějící výzkum tohoto druhu zapříčiňuje nejistotu při stanovení jednotlivých cílů a záměrů, proto se snadno může stát, že stanovené cíle se minou s potřebami a zájmem.80 Ač se strategické plánování vyznačuje výhledem na delší časový úsek, nelze podcenit ani cíle krátkodobé, protože pouze plněním menších cílů se dosáhne cílů dlouhodobých. Nejprve musí tvůrce strategie zvážit stávající strukturu činností, z níž odvodí krátkodobé cíle a jejich množství. Při stanovení cílů krátkodobých se tedy neobejde bez revize dosavadních služeb či programů, kdy se musí rozhodnout, zdali tyto již existující činnosti zachová, rozšíří nebo zruší.81 Úspěšné aplikace strategického pánu do praxe docílí jedině okamžitou snahou plnění krátkodobých cílů od počátku implementace.82 Smysl a kritérium úspěšnosti procesu plánování tkví tedy nikoliv v plánu samotném, ale v jeho schopnosti převádět v něm stanovené cíle

a

záměry

do

každodenní

činnosti

organizace,83

k čemuž

slouží

tzv. implementační (akční) plán, bez kterého zůstává plán bezvýznamným dokumentem. Při sestavování implementačního plánu musíme neustále kontrolovat jeho dosažitelnost, tedy že je v silách organizace (personálních i finančních) splnění strategického plánu ve stanoveném časovém horizontu. Předimenzovaný akční plán nemůže být ani přes sebevětší snahu realizován. Proto jeho autor musí v něm obsažené cíle a postupy optimalizovat s ohledem na reálné možnosti instituce, a tak se zde opět objevuje podmínka konzultace se spolupracovníky, zde zejména s kolegy, jichž se plnění plánu přímo dotýká.84 Významnost správně zpracovaného akčního plánu založeného na reálných základech vedoucí k dosažení cílů podtrhuje

80 81

http://www.londonmuseums.org/development.htm BÁRTA, Jiří. Strategické pánování pro neziskové organizace. 1. vyd. Praha : Nadace rozvoje občanské


Tamtéž, s. 66.

83

Tamtéž, s. 66.

84



teze Jiřího Bárty, že „teprve změněná realita je měřítkem úspěchu strategického plánování a řízení“.85 Ani vyhotovením formálního dokumentu vzdělávací strategie, kdy jsme se úspěšně vyhnuli všem výše zmíněným rizikům, však možné ohrožení procesu strategického plánování a řízení nekončí. Strategický plán musí být ve své formální podobě schválen vedením organizace, a poté poskytnut všem, jejichž práci plán ovlivňuje, stejně jako těm, jež o něj mohou mít z nejrůznějších důvodů zájem (poskytovatelé dotací, veřejnost atd.). Aby implementace strategického plánu proběhla úspěšně, doporučuje se uspořádat pro management organizace a klíčové zaměstnance poradu, kde budou podrobně rozebrány jednotlivé body plánu a kde se autor vzdělávací strategie ujistí, že všichni zainteresovaní chápou svoji roli v aplikaci strategického plánu do praxe.86 V neposlední řadě musíme průběžně „monitorovat přiměřenost a úspěšnost vzdělávací strategie a přizpůsobovat ji dle potřeby – o případných změnách informovat všechny zúčastněné strany. Vzdělávací strategie je pracovním dokumentem a musí být schopna reagovat na nepředvídatelné změny okolností.“87 Samozřejmostí by se také měla stát každoroční revize strategického plánu a vyhodnocení výsledků za uplynulý rok. O zjištěném úspěšném plnění, stejně jako o možných problémech a nedostatcích musí být pravidelně informováni všichni, jichž se to týká. Rizika implementace strategického plánu vychází také z obecných negativ strategického plánování, které Jiří Bárta spatřuje například ve finanční náročnosti. Organizace tak ještě před zahájením tohoto procesu musí zvážit své časové i finanční možnosti pro strategické plánování, zdali v aktuální situaci není vhodnější investovat tyto zdroje do důležitějších problémů.88 Převedení strategického plánu 85





Tamtéž.

88



do praxe může rovněž ohrozit silná vůdčí osobnost s jasnou vizí spoléhající se především na vlastní intuici, nebo momentální krize v organizaci. V případě krize doporučuje Bárta počkat na zahájení strategického plánování až po vyřešení nejpalčivějších problémů, neboť přínosy strategického plánu se neprojevují v krátkém časovém horizontu tak, aby zažehnaly momentální krizi.89 Další výrazné riziko vyplývá z nejistoty implementace strategického plánu – „jestliže od začátku existují pochybnosti o tom, že strategický plán bude implementován, je nutné dobře zvážit, zda věnovat čas, energii a peníze na plánování“.90

5.1

Průzkum

úspěšnosti

implementace

vzdělávacích

strategií

zpracovaných jako závěrečné práce Pro účely této magisterské diplomové práce jsem se rozhodla zpracovat nenáročný průzkum, který jsem zpočátku nezamýšlela v práci prezentovat, protože není ústředním tématem předložené práce. Původně měl sloužit pouze pro osobní potřebu, abych si utvořila na základě průzkumu představu o možných překážkách implementace strategického plánu psaného jako závěrečná práce do každodenní reality muzea. Tento průzkum mi pak měl pomoci se těmto překážkám vyhnout již v samotné fázi přípravy plánu. Postřehy z tohoto průzkumu však považuji za dostatečně podnětné nejen pro účely této práce, ale i pro případné další zájemce o problematiku strategického plánování v rámci (nejen) univerzitního studia. Ke svému průzkumu jsem vybrala čtyři závěrečné práce realizované a obhájené na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v několika posledních letech – Vzdělávací strategie Městského muzea a galerie Polička (Pavla Pavlíčková, 2009), Edukační činnost v muzeu a její strategické plánování (Šárka Hejlová, 2011), Výchovně vzdělávací strategie Muzea Beskyd Frýdek-Místek (Lenka Němcová, 2012), Vzdělávací strategie Jihočeského muzea v Českých Budějovicích (Jitka Pešková, 2013). Prostřednictvím e-mailové korespondence jsem oslovila vedoucí pracovníky Městského muzea a galerie Polička, Východočeského muzea v Pardubicích, Muzea Beskyd Frýdek-Místek a muzejního pedagoga Jihočeského muzea v Českých 89

Tamtéž, s. 22.

90

Tamtéž, s. 22. 32

Budějovicích k zodpovězení těchto otázek: V roce (rok obhájení práce) pro Vaše muzeum vytvořila vzdělávací strategii (jméno autorky) v rámci své diplomové práce. Mohu se tedy prosím zeptat, zdali tuto strategii využíváte? Pokud ano, jaké jsou podle Vás nejdůležitější kritéria pro zavedení tohoto plánu do praxe? Pokud ne, co Vám brání v jeho převedení do každodenního pracovního dne?. Všechny oslovené instituce nabízejí školám edukační programy a pro tuto činnost mají vymezené pracovníky. Ze čtyř oslovených institucí se mi nepodařilo získat odpověď pouze z Městského muzea a galerie Polička, neboť ředitelka (a současně i autorka diplomové práce) se momentálně nachází na mateřské dovolené.91 Z Východočeského muzea v Pardubicích mi potvrdila metodická pracovnice pro spolupráci se školami Mgr. Pavla Procházková, že návrhy z práce Šárky Hejlové využívá ve své činnosti zčásti a přizpůsobené praxi – zejména se jedná o autorčinu koncepci edukačního programu Peníze. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek pak vzdělávací strategii navrženou Lenkou Němcovou nevyužívá vůbec, neboť dle slov náměstkyně ředitele v Úseku marketingu, programu a vnějších vztahů Bc. Dominiky Grygarové „často chybné či staré informace nemají pro využití v praxi dostatečný význam“92 a práce samotná nebyla psána ze zájmu muzea. Nejkomplexnější odpověď poskytla muzejní pedagožka Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Mgr. Jitka Pešková, jež je zároveň autorkou strategického plánu v oblasti vzdělávání tohoto muzea. Úspěšnost této vzdělávací strategie potvrzuje již samotná skutečnost, že na jejím základě bylo zřízeno Centrum interaktivního vzdělávání Jihočeského muzea s dvěma muzejními pedagožkami. Zkušenosti Mgr. Peškové z vlastní praxe potvrzují teoretický text předchozí kapitoly, kdy Pešková zdůrazňuje, že „realizace je důležitá, ale dle mého názoru a zkušenosti, jestliže není připravená samotná strategie založená na pevném,

91

Ani komparace diplomové práce Pavlíčkové a archivu webových stránek Centra Bohuslava Martinů,

Městského muzea a galerie Polička nebyla úspěšná pravděpodobně z důvodu obnovy webových stránek, a o implementaci vzdělávací strategie se tak nepodařilo zjistit nic konkrétního. 92

GRYGAROVÁ, Dominika. Vzdělávací strategie [online]. Message to: Monika MAŽÁROVÁ. 11. 09.

2014 [cit. 2015-06-08]. Osobní komunikace. 33

promyšleném a hlavně reálném základě, k pořádné realizaci ani nedojde.“93 Velkou roli, dle Peškové, hraje dále lidský faktor – tedy jednak osoba zpracovávající strategii, ale i ostatní zaměstnanci muzea, kteří se na implementaci plánu podílejí. U řady z nich se může projevit určitá forma neochoty spolupracovat na rozsáhlejší výchovně-vzdělávací činnosti muzea, proto doporučuje pomocí výzkumu a analýzy si ověřit reálné možnosti jednotlivých zaměstnanců. Z provedeného průzkumu lze zřetelně vypozorovat, že je velmi důležité, pokud je vzdělávací strategie psaná externě, tj. „zvenčí“, aby autor o to více v jednotlivých fázích konzultoval strategický plán s danou institucí, a protože mu chybí přehled o fungování organizace, musí vypracovat velmi podrobné analýzy a provést rozsáhlejší výzkum. Tedy postupovat dle práce Mgr. Peškové, jejíž vzdělávací strategie je jako jediná postupně implementována do praxe Jihočeského muzea. Ani řádné konzultování a analýzy však nepomohou, nejeví-li dané muzeum zájem o realizaci zpracované strategie, přestože s jejím vypracováním souhlasilo. Tento závěr však musíme chápat pouze jako podnět k zamyšlení, jelikož se jednalo o skutečně skromný průzkum bez ryze vědeckých ambicí, a platnost výsledků z něj plynoucích nelze zobecňovat na širší muzejně pedagogickou obec České republiky a pro všechny dosud obhájené závěrečné práce.

93

PEŠKOVÁ, Jitka. Vzdělávací strategie [online]. Message to: Monika MAŽÁROVÁ. 15. 09. 2014 [cit.

2015-06-08]. Osobní komunikace. 34

II. KVANTITATIVNÍ VÝZKUM MEZI PEDAGOGY ZNOJEMSKÉHO REGIONU PRO POTŘEBY VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ Druhá část práce představí realizovaný pedagogický výzkum zjišťující současný vztah pedagogů základních škol znojemského regionu k muzejní edukaci. Logicky tak rozbor tohoto výzkumu předchází samotné vzdělávací strategii Jihomoravského muzea, neboť poslouží k analýze stěžejní cílové skupiny a jejích potřeb. Na úvod se představí teoretické základy pedagogického výzkumu, z nichž jsem při jeho zpracování vycházela. Původně teorie měla být v této části zastoupena pouze okrajově. Nicméně se jedná o výzkum pedagogický, jehož metodologie není obvykle posluchačům oboru muzeologie příliš blízká. Proto bude teorii pedagogického výzkumu věnováno více prostoru, než bylo původně zamýšleno. Na teorii naváže již samotný postup šetření od předběžné analýzy po strukturu hotového dotazníku. Následující dvě kapitoly seznámí čtenáře s použitou metodou získávání dat a charakteristikou respondentů. Zbývající text této části pak vyhodnocuje uskutečněný výzkum, utváří z něj závěry a přináší odpovědi na výzkumné otázky. Zařazena je rovněž kapitola srovnávající výsledky výzkumu prezentovaného v této diplomové práci se závěry výzkumu Petry Šobáňové, která svůj výzkum realizovala před šesti lety v Olomouci.94 A právě tento její výzkum se stal podkladem pro šetření ke vzdělávací strategii znojemského muzea.

94

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vztah pedagogů k muzeu a muzejní edukaci. Olomouc : Univerzita Palackého

v Olomouci, 2009. 112 s. 2 příl. Výzkumná zpráva. 35

1. Teoretické základy pedagogického výzkumu Pojem výzkum definuje právní řád České republiky, a to zákonem č. 211/2009 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací95 jako systematickou tvůrčí práci produkovanou k získání nových znalostí nebo jejich využití a k rozšíření poznání člověka, kultury nebo společnosti. Využívá přitom metody umožňující potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků.96 Na základě využití výsledků výzkumu v praxi a funkce rozlišujeme základní a aplikovaný výzkum. Do základního výzkumu řadíme experimentální či teoretické projekty prováděné za účelem získání znalostí o pozorovaných jevech, rozboru jejich příčin a případných dopadů při využívání získaných poznatků.97 Aplikovaný výzkum zákon vnímá jako „experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi“.98 K těmto dvěma výzkumům pak Petr Hlaďo v Úvodu do pedagogického výzkumu pro učitele středních škol přidává další dva druhy. Akční výzkum je praktická práce obvykle realizovaná pedagogy pro aktuální potřebu řešení problému, která jim přináší systematické poznatky o dění ve své třídě či škole za účelem zlepšení výchovněvzdělávacího procesu.99 Naproti tomu evaluační výzkum si klade za hlavní cíl posouzení efektivity přijatých opatření či programů.100 Všechny tyto uvedené druhy výzkumů mohou být provedeny formou kvantitativního či kvalitativního šetření.

95

Česká republika. Zákon č. 211 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. In Sbírka

zákonů České republiky. 2009, částka 63, s. 2928–2951. 96

Česká republika. Zákon č. 211 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. In Sbírka

zákonů České republiky. 2009, částka 63, s. 2928. 97

Tamtéž, s. 2928.

98

Tamtéž, s. 2928.

99

HLAĎO, Petr. Úvod do pedagogického výzkumu pro učitele středních škol [online]. Brno : Mendelova

univerzita v Brně, 2011. s. 11. [cit. 2014-12-05]. Dostupný z WWW: ˂http://www.vychovavzdelavani.cz/pedagogickyvyzkum.pdf˃ 100

Tamtéž, s. 11. 36

Kvantitativní výzkum „popisuje jevy pomocí proměnných, které jsou sestrojeny tak, aby měřily určité vlastnosti“101, ověřuje platnost hypotéz, z nichž vychází, a popisuje chování společnosti. Kvantitativní výzkum charakterizuje objektivnost, početný reprezentativní vzorek respondentů, ale i tendence převést výsledky v obecnou platnost. Naproti tomu kvalitativní výzkum provádí hloubkovou analýzu „jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět a jaké jsou jejich psychologické kvality“.102 U kvalitativního výzkumu se využívají náročné postupy založené na psychologii k výběru metod i zpracování výsledků,103 hledají odpovědi na otázku proč?. Závěry z kvalitativního výzkumu nelze zobecňovat, protože převažuje subjektivní povaha výzkumu a kvůli časově náročné realizaci se zde omezuje autor na menší počet tazatelů.104 Petr Hlaďo pak připomíná, že zatímco dříve byly tyto dva postupy striktně odděleny, začínají se vyskytovat tzv. smíšené výzkumy. Ty kombinují kvantitativní a kvalitativní metodu, aby se utlumily slabé stránky jednotlivých typů a naopak se podpořily jejich silné stránky.105 Výzkum pak můžeme dále členit dle oboru a zaměření, přičemž jednotlivé formy výzkumů se liší požadavky na jejich strukturu nebo pracují s vlastními metodologiemi. Rozeznáváme například výzkum veřejného mínění, marketingový, psychologický, zemědělský a řadu dalších. Avšak s ohledem na téma předložené diplomové práce, se text podrobně zaměří na výzkum pedagogický, který teorie vysvětluje „jako záměrnou a systematickou činnost, při které se empirickými metodami zkoumají (ověřují, verifikují, testují) hypotézy o vztazích mezi

101


Grada, 2008. s. 108. 102

Tamtéž, s. 109.

103


Grada, 2008. s. 109. 104


univerzita v Brně, 2011. s. 12. [cit. 2014-12-05]. Dostupný z WWW: ˂http://www.vychovavzdelavani.cz/pedagogickyvyzkum.pdf˃. 105

Tamtéž, s. 14. 37

pedagogickými jevy“.106 Pedagogický výzkum podléhá pravidlům vycházejícím z metodologie specifické pro společenské vědy, přesto se jednotlivé výzkumy odlišují, neboť každý z výzkumů má vlastní výzkumný problém, jemuž podřizuje výběr typu výzkumu i použitých metod. Postupovat by ale měl výzkumník vždy dle ověřené struktury. Základní etapy Miroslav Chráska seřadil od prvotního stanovení výzkumného problému, přes formulování hypotéz a jejich ověřování až po konečné shrnutí závěrů a jejich prezentaci.107 Petr Hlaďo pak přejímá fáze výzkumu od Petera Gavory, který mezi stanovení výzkumného problému a přípravu hypotéz a metod vkládá ještě získání potřebných informací k výzkumu.108 Po zvolení tématu na počátku celého procesu stojí oprávněně definování výzkumného problému, který přesně vymezuje zkoumaný úsek širšího tématu. Jeho formulace se odráží v každé následující etapě, neboť výzkumnému problému se podřizuje stanovení hypotéz, volba výzkumných metod, dokonce také výběr typu výzkumu. Výzkumný problém by proto měl být založen na předběžném seznámení se zkoumanou oblastí a dosavadními výsledky bádání v daném oboru. Formulován musí být problém jasně, stručně a jednoznačně, zároveň musí být empiricky ověřitelný a vyjadřovat vztah mezi několika proměnnými, tj. operacionalizovanými definicemi neboli jednotlivými zkoumanými prvky. Chráska pak doporučuje definovat problém tázací formou.109 S výzkumným problémem pak úzce souvisí také samotný cíl výzkumu, který poskytuje odpověď na důvod výzkumu – co by jím výzkumník rád vyřešil. K zúžení širokého tématu a specifikaci z něj vybraného segmentu přispívá dále stanovení výzkumných otázek analyzujících ještě podrobněji cíl a důvod výzkumu. Ač Petr

106

CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : Základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd.

Praha : Grada, 2007, s. 12. 107

Tamtéž, s. 12.

108




Praha : Grada, 2007, s. 16. 38

Hlaďo uvádí výzkumné otázky pouze u kvalitativního výzkumu, 110 je možné jich využít i v případě kvantitativního šetření. Čím úžeji a hlouběji výzkumník rozebere zkoumaný problém, tím snáze se mu bude pracovat v dalších etapách výzkumného procesu, pomůže mu stále se držet původního záměru a vymezit funkční hypotézy. Hypotézu vnímá teorie jako domněnku vazby mezi proměnnými, jejíž vymezení se řídí třemi pravidly: tvrzení oznamovacím způsobem o vztahu mezi proměnnými (jejich rozdílech), které musí být kvalifikovatelné, čímž umožňují celé tvrzení empiricky ověřit.111 Hypotéza rovněž musí umožnit svoji falzifikaci, neboli vyvrácení stanovené predikce ověřitelnými fakty. Aby mohla být hypotéza považována za dokázanou, musí být ve své podstatě vyvrácena. Jestliže výzkum hypotézu nakonec nedokáže zpochybnit, lze ji přijmout pouze bez obecné a časově neomezené platnosti. Výsledky daného výzkumu tak budou platné jen po určitou dobu a pouze pro určitou skupinu z celé veřejnosti. Není možné z těchto výsledků vycházet definitivně a výzkum by měl být za nějaký čas znovu opakován. Po podrobném rozpracování tématu výzkumným problémem, cílem, otázkami i hypotézou přichází na řadu výběr metody sběru dat vyplývající ze všech dosavadních kroků. Výzkumnou metodu lze chápat jako postup v získávání potřebných dat a údajů, tedy jako postup získávání odpovědi na výzkumný problém. Výběr metody výzkumu by tak tazatel měl podřídit problému, otázkám, cíli, ale i obecným podmínkám – například časové či finanční možnosti anebo vlastním dosavadním zkušenostem v oblasti vědeckého výzkumu. Pedagogický výzkum nejčastěji využívá metodu pedagogického pozorování, rozhovoru, didaktické testy, sociometrické testy, sémantický diferenciál, experiment a řadu dalších, z nichž se podrobně text zaměří na dotazníkové šetření, tj. metodu využitou ve výzkumu vztahu pedagogů k muzejní edukaci na Znojemsku. Dotazníkové šetření získává písemné odpovědi na soustavu předem promyšlených a jasně formulovaných otázek. Nesporná výhoda této metody tkví 110




Praha : Grada, 2007, s. 17–18. 39

především v poměrně snadném a časově nenáročném přístupu k velkému souboru počtu dotazovaných. Snadno dostupný velký počet odpovědí je zde však na úkor obecné platnosti výzkumu. Chybí zde osobní kontakt, a respondenti tak při vyplňování dotazníku snadno podléhají tendenci upravovat realitu směrem k ideální podobě. Dotazník proto musí být pečlivě připraven a sestaven tak, aby splňoval tři základní požadavky. Dotazník sám osobě musí být reliabilní (hodnověrný, spolehlivě zachycuje zkoumané jevy), validní (platný, nevybočuje od tématu, zjišťuje odpověď na výzkumný problém) a praktický (stručný, přehledný).112 Dotazník tazatel vždy píše jednoduchou a spisovnou formou českého jazyka a vyhýbá se slangovým i příliš odborným výrazům, stejně jako mnohonásobným či negativním otázkám ztěžujícím srozumitelnost. Celkově dotazník musí působit stručně a jeho rozsah by měl být přizpůsoben nízké časové náročnosti na vyplnění, aby neodradil respondenty. Pro podpoření motivace respondentů se doporučuje umístit hned na úvod krátké shrnutí, k čemu výzkum slouží a případně také návod k vyplnění. Samotné dotazování pak zahajují jednoduché položky (otázky, tvrzení atd.), kde dotazovanému nečiní problém odpověď, avšak otázky osobního charakteru (například věk) se kladou až na samotný závěr.113 Střední část dotazníku pak vyplňují položky nejdůležitější těsně se vážící na výzkumný problém, neboť úvodní otázky odbouraly počáteční ostych respondenta, který díky tomu ve střední části plně věnuje pozornost náročnějším otázkám. Dotazníkové položky mohou být ve svém základu buď otázkami, nebo tvrzeními, ale členit je lze také dle formy odpovědi na nestrukturované (otevřené, poskytují respondentovi naprostou volnost v odpovědi) a strukturované (uzavřené, nabízí respondentovi omezený výběr odpovědí). Položky dotazníkového šetření dále rozlišujeme na obsahové zjišťující odpovědi na výzkumný problém a položky funkcionální, jež mohou třídit respondenty dle jednotlivých proměnných, ověřovat věrohodnost odpovědí, zamezit automatickému vyplňování a navázat kontakt

112

Tamtéž, s. 171.

113


Grada, 2008. s. 112. 40

s dotazovaným v úvodu dotazníku.114 Po úspěšném sestavení konečné podoby dotazníku následuje výběr výzkumného vzorku. Ani sebelepším sestavením dotazníku, nebude vždy reálné získat odpovědi z kompletní skupiny potenciálních respondentů. Výzkum oslovující celou populaci, každého jedince, jež s výzkumným problémem souvisí, se nazývá cenzus a vyznačuje se organizační, časovou i finanční náročností. V případě vědeckého výzkumu proto běžně zobecňujeme platnost odpovědí vybraného vzorku dotazovaných na základní soubor (celou zkoumanou skupinu z populace, všichni, jichž se výzkumný problém dotýká).115 Výběrový soubor lze chápat jako „určitou část prvků vybranou ze základního souboru, která základní soubor zastupuje“.116 Aby se však zobecnění odpovědí na celý základní soubor přijalo jako relevantní, musí výzkumník dbát na širokou reprezentativnost výběrového soubor – vlastnosti tohoto vzorku musí reflektovat vlastnosti základního souboru za účelem minimalizace zkreslení výsledků. V ideálním případě tvoří proto výběrový soubor zmenšeninu

základního

souboru

s rovnoměrně

zastoupenými

náležitostmi

a proměnnými.117 Jako důležitý se však také jeví rozsah výběru, tedy počet jedinců výběrového souboru. Odborná literatura uvádí jako dostačující počet respondentů dotazníkového šetření sto jedinců. Jestliže se jedná o různorodou skupinu dále se dělící

na

podskupiny,

musí

každá

z těchto

podskupin

být

zastoupena

padesátiprocentním podílem.118 Výběr dále rozlišujeme na náhodný a záměrný. Náhodný výběr nelze chápat jako výběr dle libovůle výzkumníka, naopak se jedná o takový výběr, kdy každý jedinec ze základního souboru má tutéž pravděpodobnost, že bude zvolen. Náhodný výběr lze realizovat například losováním, tabulkou náhodných čísel či generátorem náhodných čísel. V případě 114


Praha : Grada, 2007, s. 164–168. 115


Praha : Grada, 2007, s. 20. 116

Tamtéž, s. 20.

117



Tamtéž, s. 59. 41

záměrného výběru se jedná o volbu jednotlivců na základě úsudku tazatele, nebo respondenta. Často se u záměrného výběru volí výběr dle dostupnosti, tazatel tak vybere soubor, jenž má aktuálně k dispozici. Záměrný výběr tedy zčásti postrádá objektivnost a reprezentativnost, jimiž se vyznačuje výběr náhodný. Nejpřijatelnější z náhodných výběrů je výběr provedený za pomoci kvót, čili kontrolních znaků řídících konečný výběr. Dále může tazatel záměrný výběr provést anketním výběrem nebo výběrem průměrných reprezentativních zástupců. Po ustanovení výběru výzkumného vzorku si musí tazatel zvolit způsob kontaktování respondentů. Nejefektivnější, co se týče návratnosti, je osobní dotazování, kdy tazatel osobně či zprostředkovaně osloví potenciálního respondenta, vysvětlí mu důvody výzkumu a požádá ho o vyplnění dotazníku, který si pak od dotazovaného bere ihned zpět (anonymitu lze zajistit zapečetěnou krabicí). Časovou úsporu a větší počet oslovených respondentů poskytuje elektronické dotazování

prostřednictvím

e-mailové

korespondence.

U

tohoto

způsobu

kontaktování si však musí tazatel již předem uvědomit nízký počet návratnosti, a oslovit proto větší počet potenciálních respondentů. Dotazníky lze zasílat také klasickou poštou, ale tento způsob již není pohodlný ani pro tazatele, ani pro dotazovaného. Jako značně problematické se jeví oslovování respondentů telefonicky, jež sice má podobné výhody jako osobní dotazování, nicméně dotazovaný snáze odmítne poskytnout odpověď (a to i v průběhu dotazování) a jedná se o způsob s nemalou finanční zátěží. Navrácené vyplněné dotazníky pak tazatel musí zpracovat kategorizací jednotlivých dat a údajů včetně jejich analýzy. Na počátku tohoto procesu stojí kontrola všech dotazníků, aby se z výzkumu vyloučily chybně nebo nekompletně vyplněné dotazníky. Následuje celkové spočítání korektně vyplněných dotazníků a jejich utřídění dle základních proměnných (například věk, délka pedagogické praxe, aprobace apod.) za účelem prvotního poznání získaného vzorku základního souboru. Dále musíme projít jednotlivé položky dotazníku a utřídit je do několika kategorií. U otázek uzavřených stanovuje kategorie již způsob formulace odpovědí k výběru v dotazníku, pro otázky otevřené je nutné kategorie vytvořit. Nejprve výzkumník musí projít pozorně pročíst všechny odpovědi na otevřenou otázku a na základě opakujících se shodných znaků určit kategorie. Počet kategorií by 42

neměl přesáhnout hranici čísla šest, protože by se s nimi pak hůře pracovalo.119 Po kategorizaci odpovědí přichází na řadu proces třídění, zejména třídění druhého stupně, kdy hledáme všechny respondenty, kteří mají shodné dvě proměnné. Statistické vyhodnocení dotazníku se zejména uplatňuje při ověřování hypotéz, kdy využíváme základy statistiky zobecňující, kterou Petr Hlaďo definuje jako souhrn metod vedoucí k zobecnění platnosti závěrů získaných z výběrového souboru pro soubor základní.120 Toto zpracování dat však vyžaduje dobrou znalost oboru statistiky, a tak je vhodnější jej přenechat placeným odborníkům či počítačovým programům. Celý proces výzkumného šetření pak uzavírá představení výzkumu a interpretace jeho výsledků v závěrečné výzkumné zprávě. Výzkumná zpráva musí být psána stručně a srozumitelně bez vynechání veškerých důležitých informací. V úvodu seznamuje tazatel čtenáře s tématem výzkumu, dosavadními výzkumy na toto téma provedenými i předběžnou analýzou. Druhá metodologická část pak představuje stanovený výzkumný problém, cíl, otázky či hypotézy, stejně jako vysvětluje volbu typu výzkumu. Výzkumná zpráva dále pokračuje souhrnem získaných dat a jejich interpretací. Celý text uzavírá tzv. diskuse, v níž provádíme komparaci výsledků s obecně platnými teoriemi a přibližujeme možnosti využití závěrů

výzkumu

v praxi.

Poslední

strana

zprávy

by

měla

obsahovat

tzv. „superzávěr“,121 tedy přehledné shrnutí nejdůležitějších údajů ze závěrů.

119


Praha : Grada, 2007, s. 175–177. 120




Grada, 2008. s. 123. 43

2. Téma výzkumu, jeho teoretická východiska a přehled již provedených tematicky podobných výzkumů Téma výzkumu vychází z jeho účelu – analýzy potřeb a očekávání pedagogů znojemského regionu jako podkladu pro vypracování vzdělávací strategie Jihomoravského muzea ve Znojmě. Výzkum se tedy primárně zabývá vztahem pedagogů k muzeu jako organizaci podílející se na výchovně-vzdělávacím procesu. Vztahem školy a muzea se zabývala například Alexandra Brabcová v publikaci Brána muzea otevřená, kde definovala základní podmínky pro správné fungování této spolupráce, například poznání možnosti výchovně-vzdělávacího působení muzeí, muzeem poskytované aktivity odlišné od školní výuky, koncepční příprava školní návštěvy v muzeu, nutnost muzea uvědomit si vlastní potenciál v edukačním procesu a dále jej rozvíjet atp.122 Komplexnější a aktuálnější náhled do této problematiky přinesli autoři knihy Muzejní pedagogika – Metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. Mimo jiné připomněli, že ač muzeum poskytuje školám velké množství nejrůznějších aktivit v oblasti vzdělávání, zůstává návštěva muzea bez cíleného včlenění do učebních plánů a projevuje se spíše příležitostným zpestřením výuky.123 Tento dlouhodobě přetrvávající stav vysvětlují malými zkušenostmi pedagogů s muzeem jako kvalitním partnerem ve výchově i vzdělávání a organizační náročností s výpravou do muzea.124 Vztah muzea a školy pak dle nich „má vždy velmi institucionálně individuální charakter, který se odvíjí od potřeb a zájmu škol a od ochoty, kreativity a odborné erudice muzejních pedagogů v naplňování očekávání škol, stejně jako od programového a sbírkotvorného zaměření muzea.“125 Jen správě fungující vztah mezi muzeem a školou pak může zajistit smysluplnou a oboustranně přínosnou kooperaci. 122

BRABCOVÁ, Alexandra (ed.). Brána muzea otevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí

do muzea. Náchod : Juko, 2003, s. 28. 123

JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA, Vladimír, MRÁZOVÁ, Lenka. Muzejní pedagogika : Metodologické

a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, s. 234. 124

Tamtéž, s. 235.

125

Tamtéž, s. 239. 44

Pedagogové získávají návštěvami muzea rozvíjení vlastní školní výuky, kdy koncepčně připravená návštěva muzea upevňuje a prohlubuje znalosti získané během vyučování. Muzeum také pomáhá vštípit správné způsoby chování mimo budovu školy, učí aktivní práci s informacemi a v neposlední řadě svobodnějším přístupem bez striktní klasifikace umožňuje zažít úspěch každému žáku. Muzeum si pak školními návštěvami zlepšuje statistiky návštěvnosti, „vychovává“ si novou základnu budoucích samostatných návštěvníků, získává reflexi a nové podměty pro svůj další rozvoj. Tato pozitiva by však neměla být pro muzeum hlavním důvodem k podpoře svého vzdělávacího potenciálu. Muzeum jakožto instituce sloužící široké veřejnosti bez rozdílu musí aktivně podporovat svůj vzdělávací potenciál tak, aby změnil dosavadní napříč veřejností rozšířenou představu o návštěvě muzea jako nezáživné možnosti trávení volného času. Muzeum by se mělo pokusit otevřít se co největšímu počtu návštěvníků, neboť se jedná o instituci sloužící lidem. Přestože muzeum má své vlastní poslání a vizi, jež musí naplňovat, a nesmí se až příliš podřizovat potřebám školního vyučování, mělo by se ze svého vlastního zájmu snažit pedagogům návštěvu muzejních výstav a expozic co nejvíce usnadnit. Proto se v několika uplynulých letech stal vztah muzea a školy centrem zájmu nejednoho výzkumného šetření. Výzkumné šetření, z jehož metodiky vychází i výzkum této diplomové práce, realizovala v roce 2009 Petra Šobáňová na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Cíl jejího výzkumu spočíval v probádání vztahu muzea a školy, avšak zaměřil se výhradně na pohled ze strany školy – tj. na vztah pedagogů k muzejní edukaci, jejich požadavky vůči muzeu a ochotu spolupráce. Toto kvantitativní šetření však autorka provedla zejména za účelem zjištění a popsání aktuální situace, proto sama Šobáňová toto šetření pojímá jako popisnou studii či průzkum bez stanovených hypotéz.126 Celkem se dotazníkového průzkumu zúčastnilo na 400 respondentů, z nichž jen 20 % již působilo v pedagogické praxi (náhodný výběr pedagogů z různých základních škol). Větší část výzkumného vzorku pak tvořili budoucí pedagogové studující na Pedagogické fakultě Univerzity 126


v Olomouci, 2009. 2 příl. Výzkumná zpráva, s. 5. 45

Palackého v Olomouci (80 %), tudíž výsledky šetření se jeví spíše jako vize budoucího stavu. Prostřednictvím dotazníků hledala Šobáňová odpovědi na tři výzkumné otázky: „Jaký je vztah pedagogů k muzeím? Jaký je vztah pedagogů k muzejní edukaci? Co mají muzea učinit, aby více zaujala učitele a žáky?“.127 Vztah pedagogů k muzeím průzkum zjišťoval skrze četnost návštěv. Obecně se tento vztah jeví jako vcelku kladný, neboť téměř 39 % respondentů se považuje za pravidelné návštěvníky muzeí. Mezi respondenty však převažovala absence vlastní iniciativy návštěvy muzea ve volném čase (45 %). Návštěva muzea tak stále ještě není zakořeněna v každodenní realitě pedagogů, a pakliže pedagogové sami ve svém volném čase muzea nevyhledávají, logicky o to méně zařazují tyto exkurze do výuky. Pozitivněji ze závěrů Šobáňové vychází vztah pedagogů k muzejní edukaci, respektive k její podpoře. Přestože výsledky ukázaly poměrně nízkou aktivní návštěvnost muzeí ze strany pedagogů, a více než polovina respondentů dokonce nezná pojem animace, celkem 84 % pedagogů se přiklonilo k podpoře muzejní edukace. Ochotných konkrétně s muzeem spolupracovat ve své pedagogické praxi pak bylo celkem 76 % dotazovaných. Z průzkumu dále vyplynuly podněty, jak mohou muzea více zaujmout pedagogy i žáky. Nadpoloviční většina dotázaných pedagogů uvedla animační a jiné doprovodné programy (63 %), dále se nejčastěji vyskytovalo doporučení na lepší expozice (36 %) nebo na různé formy kooperace muzea a školy (19 %). Předposlední příčku žebříčku požadavků obsadilo naplnění konceptu „přátelského muzea“ (23 %). Pojmem přátelského muzea Šobáňová rozumí dle definice Jiřího Žalmana muzeum typu activum, tedy společenské centrum – fórum, místo pro setkávání, komunikaci a poznání.128 Přátelské muzeum se proto projevuje svojí otevřeností, orientací na návštěvníka, přizpůsobením se jeho schopnostem či potřebám, aktivně informuje o svých aktivitách, návštěvník se stává součástí muzea (aktivní zapojení návštěvníka do dění v muzeu), zprostředkovává zážitek i poznání, chrání exponáty, 127

Tamtéž, s. 5.

128

ŽALMAN, Jiří. Má hlava je muzeum aneb Dupání lehkou nohou v muzeologii. Praha : Asociace muzeí

a galerií České republiky, 2004, s. 7–8. 46

aniž by tato ochrana rušila návštěvníka (eliminace stíhacích dozorců), poskytuje návštěvníkovi komplexní servis v rámci možností muzea (muzejní obchod, místo k občerstvení i odpočinku atp.) a tak dále.129 Celkově svůj průzkum Šobáňová uzavírá nadějeplným shrnutím, že „muzeum podle pedagogů nepochybně disponuje nezměrným edukačním potenciálem, je jedinečným místem pro setkávání s muzeáliemi. Má především výchovný smysl. Je otevřeným prostorem živé komunikace, specifického poznání a radosti.“130 S obdobným výzkumným vzorkem pracovala při dotazníkovém šetření také Jitka Pešková ve své magisterské diplomové práci.131 Ta oslovila celkem 103 studentů Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a i její závěry lze tedy považovat spíše za předpokládaný budoucí stav vztahu mezi školou a muzeem. Pro potřeby této diplomové práce jsou relevantní zejména odpovědi na otázky zjišťující u pedagogů: zájem možnosti využití muzea ve výuce; chápání muzejní edukace jako vhodného doplňku ke školní výuce; vnímání muzejní edukace jako nezastupitelné aktivity ve výchovně-vzdělávacím procesu. Možnost využití edukačních programů v budoucí pedagogické praxi vysloveně nezavrhl žádný z respondentů (pouze 10 % odpovědělo spíše ne). Sloučíme-li kategorie odpovědí určitě ano a spíše ano na prostý souhlas, pak plných 100 % budoucích pedagogů vnímá vzdělávací činnosti muzea jako vhodný doplněk k formálnímu vzdělávání. Váhavěji však dotazovaní odpovídali na nezastupitelnost muzejní edukace – určitě ano označilo pouze 26 %, spíše ano 47 %, spíše ne 17 %, určitě ne 2 % a zbývajících 8 % neví. Výsledky u všech tří otázek vyšly Peškové velmi kladně, a naznačují tak veskrze pozitivní vztah budoucích pedagogů ke vzdělávacím aktivitám v muzeu. Závěry jsou však zčásti pozitivně zkresleny motivací formou přednášky představující muzejní pedagogiku, která vyplňování dotazníků bezprostředně předcházela. 129


v Olomouci, 2009. 2 příl. Výzkumná zpráva, s. 96. 130 131

Tamtéž, s. 105. PEŠKOVÁ, Jitka. Vzdělávací strategie Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Brno :

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2013. 152 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. 47

Výhradně na pedagogy aktuálně působící v praxi se zaměřila se svým kvalitativním výzkumem Edukační programy v muzeu očima učitelů základních škol Petra Horská z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze.132 Hlavní výzkumnou otázku „Jak učitelé nahlíží edukační programy v muzeu z hlediska jednotlivých komponent edukačního procesu ve vztahu k žákům ZŠ a co v této oblasti potřebují od muzea ke zkvalitnění výchovy a vzdělávání svých žáků?“133 podrobněji definovala autorka výzkumu specifickými otázkami zjišťujícími pedagogovy důvody návštěv muzea s žáky, vnímání jednotlivých muzejně-didaktických kategorií i provázanost edukačních programů s rámcovými vzdělávacími programy. Výzkumný vzorek tvořili pedagogové vlastivědy a vzdělávací oblasti Člověk a společnost (dějepis, občanská výchova) na základních školách.134 Celkem v průběhu roku 2012 provedla Horská šest hloubkových rozhovorů. Příspěvek ve sborníku z konference Muzeum a škola, aneb Aby věci promluvily prezentuje dvě kategorie – cíle edukačního programu a roli pedagoga v muzejní edukaci.135 Téma pedagogického výzkumu v předkládané závěrečné práci pak reflektuje zejména kategorie druhá – tedy pedagog jako klíčová osobnost rozhodující o participaci na muzejní edukaci. Učitelé účastnící se kvalitativního výzkumu spatřují svoji roli před návštěvou muzea v přípravě žáků, obhájení účasti na programu před vedením školy, vlastní pedagogově přípravě, přičemž pomoc od muzea očekávají již v této přípravné fázi (například materiály pro práci ve výuce před i po programu). Při samotné realizaci edukačního programu se učitelé vnímají jako pozorovatelé, zajišťovatelé kázně, ale zároveň mohou také pomoci rozdělit 132

HORSKÁ, Petra. Výukové cíle edukačního programu v muzeu očima učitelů základních škol. Kultura,

umění a vchova : Odborný recenzovaný časopis [online]. září 2014. [cit. 2014-11-17]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=7&clanek=42 ˃. 133

HORSKÁ, Petra. Muzejní programy očima učitelů základních škol. In Muzeum a škola : sborník

příspěvků z konference Muzeum a škola, aneb, Aby věci promluvily : 20. a 22. března 2013. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2013. s 26. 134

Viz Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha : Ministerstvo školství,

mládeže

a

tělovýchovy

ČR,

2013.

142

s.

[cit.

2014-05-02].

Dostupné

z

WWW:

. 135

HORSKÁ, Petra. Muzejní programy očima učitelů základních škol. In Muzeum a škola : sborník

příspěvků z konference Muzeum a škola, aneb, Aby věci promluvily : 20. a 22. března 2013. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2013, s. 26–28. 48

žáky do skupin a samostatně pracovat s žáky v expozici. Po návštěvě muzea pak úloha pedagoga tkví v reflexi tématu v rámci výuky, u níž opět očekává pomoc ze strany muzea. Z uvedených závěrů tak vyplývá, že „učitelé zde jasně identifikovali sami sebe jako osoby, které se ve vztahu k třístupňovému konceptu spolupráce školy a muzea spolupodílejí na efektivním výsledku muzejní edukace u svých žáků.“136 Vyrovnanější základní soubor si pro svůj výzkum vybrala Alena Vavrdová z Katedry primární a preprimární pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci.137 Vavrdová se ve svém kvantitativním výzkumu zaměřila nejen na potřeby a požadavky školy k muzeu, ale i podmínky funkční spolupráce z pohledu muzea. Od muzeí zjišťovala Vavrdová formu a rozsah produkované edukační činnosti i spolupráce se školami nebo problémy s touto oblastí spojené. U pedagogů ji pak zajímalo, zdali navštěvují se svými žáky muzea, spatřují aktuální spolupráci s muzeem jako dostačující či jsou nakloněni pomoci s vytvářením edukačních programů. Dotazníkového šetření se mezi lety 2008 a 2010 zúčastnilo padesát sedm muzeí a 314 pedagogů. Z celkového počtu dotazovaných muzeí pouze dvě dosud nespolupracovala se školami, a dokonce již padesát dva muzeí vytvářelo různé formy edukačních programů (workshopy, přednášky, animace,…). U dotazníků pro učitele pak vychází, že většina pedagogů zařazuje návštěvu muzea do výuky. Více než polovina z nich pak vyjádřila (alespoň částečnou) spokojenost s dosavadní spoluprácí mezi muzeem a školou, dokonce 196 učitelů uvedlo zájem o větší spolupráci. Jen u několika ojedinělých případů byla na tuto otázku negativní odpověď s odůvodněním obecné neochoty chodit do muzea. Z výzkumu rovněž vyplynula většinová ochota spoluvytvářet edukační programy.

136

HORSKÁ, Petra. Výukové cíle edukačního programu v muzeu očima učitelů základních škol. Kultura,

umění a vchova : Odborný recenzovaný časopis [online]. září 2014. [cit. 2014-11-17]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=7&clanek=42 ˃. 137

VAVRDOVÁ, Alena. Muzeum a škola – výsledky výzkumného šetření k problematice jejich

komunikace a spolupráce. In JANÍK, T.,

KNECHT, P., ŠEBESTOVÁ, S. (Eds.). Smíšený design

v pedagogickém výzkumu : Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu (s. 467–473). Brno : Masarykova univerzita, 2011. s. 467–473. 49

Výsledky dotazníkového šetření především poukázaly na nedostatky v komunikaci mezi oběma institucemi: „Muzea uvedla, že je třeba, aby se školy více angažovaly, učitelé zase požadují, aby se více angažovala muzea v oslovování škol s nabídkami programů nebo projektů.“138 Vavrdová pak na základě tohoto závěru předkládá dvě možnosti, jak zlepšit vzájemnou komunikaci – společné setkání ředitelů základních škol přímo v muzeu (představení možností a vizí obou stran), prohlídky či workshopy pro pedagogy v odpoledních hodinách (seznámení s aktuálními programy, výstavami atp.). Toto řešení se sice muzejně pedagogická praxe snažila aplikovat již v 90. letech, avšak nikdy nebylo kontinuálně udržováno kvůli nedostatku času pedagogů i ředitelů.139 Jednostrannému pojímání vztahu muzea a školy se také vyhýbá Jiří Žalman v osobitém příspěvku Muzeum a škola,140 kde hned v úvodu připomíná, že pozice muzea ve vzdělávání je již dávno ukotvena – tam, kde ve vzdělávání populace končí škola, nastupují další instituce včetně muzeí. Možnosti muzea ve vzdělávacím procesu pak Žalman vidí v možnosti „doplňovat vzdělání, upevňovat znalosti pomocí prožitku z kontaktu s autentickými svědky minulosti, verifikovat naučené, motivovat k dalšímu vzdělávání, pomáhá porozumět naučenému, vnímat souvislosti a obecně chápat svět s minulostí, přítomností a budoucností – to všechno muzeum může, ale nemůže – samo o sobě – vzdělávat ve smyslu učení.“141 Ve většině případů si již muzea tuto svoji roli uvědomují a muzejní edukaci se věnuje stále větší pozornost. Muzejní pedagogika se vypracovala do svébytného oboru, kterému se věnují konference, odborné publikace i periodika či přímo univerzitní vzdělání. Nicméně, jak Žalman vhodně připomíná, existuje zde nabídka muzeí, která však pozbývá výchozí bod z poptávky. Muzea často postrádají aktivní zapojení do spolupráce ze strany škol. Přestože leckterá škola muzejní aktivity zcela ignoruje, nikdo tento stav neřeší, ačkoliv nabídka edukačních aktivit je ze strany muzea obecně očekávána. 138

Tamtéž, s. 472.

139

Za tento poznatek děkuji vedoucí práce Mgr. Lence Mrázové.

140

ŽALMAN, Jiří. Muzeum a škola. [online]. 2007?. [cit. 2015-01-30]. Dostupný z

WWW: < aplikace.msmt.cz/doc/NHMuzeumaskolax.doc>. 141

Tamtéž, s. 4. 50

Muzeum se tedy musí pokusit učinit maximum v rámci svých možností, aby se co nejvíce otevřelo školním skupinám, avšak předpokladem úspěšné spolupráce stále zůstává v prvé řadě vůle samotných pedagogů vzít své žáky do muzea. Jelikož tento faktor však může muzeum ovlivnit pouze částečně zvýšením motivace učitelů, bude výzkum k této diplomové práci zkoumat vztah muzea a školy z pohledu pedagogů a jejich očekávání i potřeb. „Lze tedy uzavřít - muzeum i škola mají při zprostředkování vzdělání značný význam, jejich role jsou nezastupitelné, ale nikoliv totožné, každá z těch rolí sama o sobě nezaručuje optimální výsledek, a proto je pro efektivnost vzdělání přínosem jejich spolupráce.“142

3. Metodologie výzkumného šetření Výzkum obsažený v této diplomové práci vychází z metodologie výše zmíněné popisné studie Petry Šobáňové z roku 2009.143 Její realizovaný průzkum totiž odpovídá potřebám i tématu výzkumu v této diplomové práci, jehož výsledky tak bude možné porovnat se závěry získanými Šobáňovou. Oproti dotazníkovému šetření Šobáňové se jedná o aplikovaný výzkum úzce zaměřený na oblast působnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě se stanovenými výzkumnými otázkami i hypotézami. Liší se proto také zčásti formulacemi výzkumného problému, cíle či otázek, stejně jako některými položkami v dotazníku. Průzkum Šobáňové navíc posloužil jako opora při přípravě a realizaci výzkumu tazateli bez dosavadních zkušeností s (pedagogickým) výzkumem.

142

ŽALMAN, Jiří. Muzeum a škola. [online]. 2007?. [cit. 2015-01-30]. s. 5. Dostupný z

WWW: < aplikace.msmt.cz/doc/NHMuzeumaskolax.doc>. 143

Výzkum byl použit s laskavým svolením samotné autorky Petry Šobáňové, vedoucí této diplomové

práce i Oddělením muzeologie na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. 51

3.1

Specifikace tématu (výzkumný problém, cíl výzkumu, výzkumné otázky, hypotézy)

Výzkum vznikl se záměrem získání analýzy postojů a požadavků pedagogů znojemských škol vůči Jihomoravskému muzeu ve Znojmě a jeho edukační činnosti. Zjištěné závěry pak poskytly výchozí bod pro vzdělávací strategii znojemského muzea – její cíle i konkrétní strategie. Jihomoravské muzeum ve Znojmě se dlouhodobě věnuje v rozšířené podobě muzejní edukaci pro školské skupiny, jež zároveň tvoří nepostradatelnou část návštěvnického spektra. Již řadu let školám muzeum zdarma poskytuje přednášky a exkurze jednotlivých kurátorů, zvýhodněné celoroční permanentní vstupenky nebo další akce (například Hurá na prázdniny). Od roku 2012 pak Jihomoravské muzeum zaměstnává na plný pracovní úvazek muzejního pedagoga, který vytváří nejrůznější edukační programy k výstavám a expozicím. Po třech letech systematického budování intenzivnější výchovně-vzdělávací činnosti uzrál čas pro zmapování aktuálního vztahu pedagogů znojemských základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě jako partneru ve vzdělávání. Cíle výzkumného šetření spočívají v charakterizování vztahu pedagogů znojemského regionu k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě a jeho muzejní edukaci, zjištění vlivu vybraných faktorů na tento vztah (lokace školy, pedagogická aprobace, věk atd.), odhalení požadavků pedagogů na muzeum a ochoty vzájemné spolupráce. Užší výzkumný problém definuje otázka: Jak souvisí vztah pedagogů k Jihomoravskému muzeu a tamní muzejní edukaci s pedagogovým věkem, aprobací či vzdáleností školy, na níž pedagog působí?. Výzkum pomáhá vzdělávací strategii zjistit, do jaké míry jsou překážky v úspěšné muzejně-školní kooperaci na Znojemsku dány faktory, jež muzeum ze své podstaty nemůže nijak ovlivnit. Zároveň však vymezí případné překážky na straně muzea, které je pak může minimalizovat či odstranit, nebo specifické potřeby a požadavky pedagogů na muzeum, jejichž naplněním usnadní muzeum svoji přístupnost pro pedagogy a jejich žáky. Aby výzkum došel do svého cíle, bylo nutné formulovat výzkumné otázky. 52

První otázka – Jakou podobu má vztah pedagogů Znojemska k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě v rámci jejich pedagogické praxe? – se koncentruje na vztah pedagogů znojemského regionu k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě, avšak čistě z jejich profesního hlediska. Otázka ani výzkum samotný neřeší postoj pedagogů k muzeu v jejich volném čase, neboť tento úhel pohledu není pro účel výzkumu relevantní. V rámci první obecné výzkumné otázky tazatel sleduje spojitost mezi četností návštěv muzea a věkem respondentů, frekvencí návštěv muzea a pedagogickou aprobací, návštěvností muzea a vzdáleností školy od muzea nebo zda pedagogové preferují návštěvu muzea před jinými možnostmi exkurzí. Na tuto otázku pak hledá odpovědi celkem pět položek v dotazníku: Zakroužkujte jednu z možností: Jihomoravské muzeum ve Znojmě se svými žáky v rámci výuky …; Ve škole je nenadálá odstávka vody a Vy máte vyučování nahradit libovolnou exkurzí. Přemýšlíte, jak nejlépe této možnosti využít; Zakroužkujte, kde se nachází škola, na které nyní působíte; Vaše pedagogická aprobace?; Váš věk? (podrobněji viz příloha C). Dotazníková položka číslo čtyři tvoří kontrolní otázku k otázce číslo jedna, a obě tak společně zjišťují závisle proměnné. Odpovědi na obě otázky pak budou v závěru porovnány. Výzkumná otázka Jaký je vztah pedagogů základních škol a nižších ročníků

víceletých

Jihomoravského

gymnázií

muzea?

se

na

Znojemsku

zaměřuje

na

ke

zjišťování

vzdělávací rozsahu

činnosti povědomí

o edukačních programech muzea, zda pedagogové vnímají muzeum jako partnera v oboru vzdělávání a jejich ochotu s muzeem spolupracovat. Otázkou se hodnotí míra znalosti pojmu edukační program, znalost edukačních programů v porovnání s lokací školy, postoj dotazovaných k muzejní edukaci, podpora vzdělávací činnosti muzea ve srovnání s věkem respondentů, názor pedagogů na schopnost muzeí pomoci školám plnit jejich výchovně vzdělávací cíle spolu s příklady jednotlivých způsobů. K této výzkumné otázce se vztahují následující dotazníkové položky: Může Jihomoravské muzeum pomoci škole při plnění jejích výchovně vzdělávacích cílů?; Existují aktivity, které může, na rozdíl od školy, nabízet právě Jihomoravské muzeum?; Zakroužkujte jednu z možností: Pojem edukační program v souvislosti s Jihomoravským muzeem …; Jaké jsou překážky pedagogů II. stupně ZŠ a nižších 53

ročníků víceletých gymnázií v návštěvě edukačních programů Jihomoravského muzea ve Znojmě? (podrobněji viz příloha C). Předchozí dvě výzkumné otázky mapují aktuální postoj pedagogů na Znojemsku k samotné instituci Jihomoravského muzea ve Znojmě a ke zdejší muzejní vzdělávací činnosti a jejích možností. Tyto otázky byly do výzkumu zařazeny pro potřeby vzdělávací strategie, aby daly lépe poznat smýšlení místních učitelů. Na základě poznání jejich smýšlení, pak můžeme vytknout reálnější cíle strategického plánu, neboť, jak již bylo naznačeno výše, muzeum i přes všechny své snahy, nemůže přinutit pedagoga k návštěvě muzea v rámci výuky, pokud on sám nechce. Přesto se muzeum může pokusit odstranit případné bariéry a naopak pedagoga k návštěvě muzea pozitivně motivovat, proto poslední výzkumná otázka zní: Čím může Jihomoravské muzeum zvýšit podporu a zájem o muzejní edukaci mezi pedagogy znojemského regionu?. Touto otázkou tedy tazatel zjišťuje od pedagogů jejich konkrétní potřeby, představy i očekávání z návštěvy muzea se svými žáky, vztah ochoty spolupráce s muzeem a jejich věku a/nebo vzdáleností jejich školy či vazbu mezi věkem pedagogů a zmíněnými návrhy. Do okruhu poslední výzkumné otázky patří zbývající dvě dotazníkové položky: Jste ochotni při fungující spolupráci zapracovat návštěvy edukačních programů Jihomoravského muzea do svých tematických plánů a absolvované aktivity dále rozvíjet ve vlastní výuce?; Jakou nabídkou by podle Vás Jihomoravské muzeum více zaujalo učitele a žáky? (podrobněji viz příloha C). Výzkum pak pracuje se třemi nezávisle proměnnými: lokací školy, pedagogickou aprobací, věkem pedagoga. Mezi závisle proměnné patří: návštěvnost Jihomoravského

muzea

v rámci

výuky,

podpora

vzdělávacích

aktivit

v Jihomoravském muzeu, pořadí volby způsobu náhradního vyučování, znalost edukačních programů znojemského muzea, překážky v návštěvě tamějších edukačních programů v rámci výuky druhého stupně základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií, postoj k úloze muzea v oblasti vzdělávání, návrhy na efektivnější spolupráci muzea a školy. Z výše uvedených výzkumných otázek vychází pro výzkum hlavní hypotéza domnívající se, že bližší vztah k Jihomoravskému muzeu a tamní edukaci mají 54

pedagogové do čtyřiceti let působící na prvním stupni základní školy přímo ve městě Znojmě: Úzký a kladný vztah k Jihomoravskému muzeu a tamní muzejní edukaci mají pedagogové do čtyřiceti let s aprobací učitelství prvního stupně a působící na základní škole sídlící ve městě Znojmě. Výzkum pak empiricky ověřuje celkem sedm dílčích hypotéz: o Na rozdíl od pedagogů prvního stupně základních škol je návštěvnost Jihomoravského muzea pedagogy druhého stupně a nižších ročníků víceletých gymnázií se svými žáky nízká. o Omezená hodinová dotace vyučovacích předmětů v šestém až devátém ročníku základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií způsobuje nízkou návštěvnost edukačních programů. o Celkově Jihomoravské muzeum ve Znojmě navštěvují pedagogové druhého stupně základních škol či nižších ročníků víceletých gymnázií vyučující humanitní předměty častěji než pedagogové předmětů přírodních věd. o Pokud pedagog navštěvuje Jihomoravské muzeum pravidelně, má zároveň kladný vztah k tamní muzejní edukaci. o Pedagogové mladší věkové kategorie zařazují do své výuky edukační programy častěji než jejich starší kolegové. o Informovanost pedagogů o existenci výchovně vzdělávacích aktivit pro školy se úměrně snižuje s rostoucí vzdáleností jejich aktuální pedagogické praxe od města Znojma. o Frekvence návštěvnosti muzea je vyšší u škol situovaných přímo ve městě Znojmě než u škol tzv. „mimoznojemských“. Tyto hypotézy jsou založeny zejména na autorčině předběžné analýze provedené v letech 2012–2014 pozorováním v rámci vlastního působení jako muzejního pedagoga Jihomoravského muzea ve Znojmě. Za dobu vlastní praxe vypozorovala autorka, že povědomí mezi pedagogy o edukačních programech znojemského muzea se s každým rokem zvyšuje, stejně jako zájem o ně. Převažuje však návštěva edukačních programů u 1. stupně základních škol, žáci nižších ročníků víceletých gymnázií absolvují edukační programy nejčastěji v rámci výtvarné výchovy a mezi pedagogy převládá zájem o edukační programy 55

s výtvarnou etudou (zejména Tvořivé Vánoce a Tvořivé Velikonoce), ale rovněž také že postupně slábne zájem o programy ke stálým expozicím.

3.2

Postup výzkumného šetření

Pro tento aplikovaný výzkum byla zvolena forma kvantitativní s metodou dotazníkového šetření. Dotazník vychází z přehledové studie Petry Šobáňové, avšak jednotlivé otázky byly jednak přizpůsobeny potřebám tohoto výzkumu, ale také jejich seřazení bylo zvoleno odlišně s ohledem na metodiku Miroslava Chráska.144 Dotazník obsahuje celkem jedenáct položek a jeho formální podoba se nachází v příloze C. Základní soubor výzkumu tvoří všichni pedagogové základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií v užším regionu Znojemska (bez Moravského Krumlova), kde se nachází celkem 31 úplných základních škol, 28 základních škol od prvního do pátého ročníku a dvě víceletá gymnázia.145 Pro spolupráci na vyplnění dotazníku byly osloveny všechny školy ze základního souboru prostřednictvím elektronického

dotazníku

rozeslaným

e-mailem

muzejního

pedagoga

Jihomoravského muzea i Střediska služeb školám Brno – pracoviště Znojmo. Formou osobního dotazování byly o vyplnění dotazníku požádání rovněž pedagogové, jež navštívili v průběhu výzkumného šetření (březen 2014 – únor 2015) Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Po uzavření výzkumu došlo k vytřídění chybně vyplněných dotazníků z osobního dotazování a jejich převedení do elektronické verze online dotazníku vytvořeného pomocí aplikace Disk Google, který sám zpracuje z odpovědí přehlednou tabulku. Data z této tabulky pak byla převedena do grafů pro větší názornost.

144


Praha : Grada, 2007, s. 164. 145

Údaje získané z databáze škol Střediska služeb školám Brno – pracoviště Znojmo. 56

4. Shrnutí získaných dat a jejich analýza I přes velký počet oslovených pedagogů byla návratnost velmi nízká. Absolutní návratnost zaznamenalo osobní oslovení s vytištěným dotazníkem. Rozeslání on-line dotazníku e-mailem se ukázalo jako neefektivní hned ze dvou důvodů – minimální návratnost a často chybně, ledabyle vyplněné dotazníky. Celkem se podařilo získat zpět šedesát dva vyplněných dotazníků, z nichž však celkem dvacet jedna muselo být vyřazeno pro chybné vyplnění. Výsledky výzkumu proto nelze považovat za obecně platné, avšak poskytují alespoň základní představu o výzkumném problému, ze které muzeum může ve své koncepci vycházet. Při zpracování dat se tak využije základní metoda uspořádání a třídění bez využití statistického měření, s nímž nemá autorka žádné zkušenosti a jež se pro nízký počet platných odpovědí jeví jako zbytečné.

4.1

Charakteristika respondentů

Jak ukazuje první graf (graf č. 1) z dotazovaných celých 71 % pedagogů přesahuje věkovou hranici čtyřiceti let, což však odpovídá i celkové situaci v českém školství, kdy průměrný věk pedagoga činí 44 let.146

Graf č. 1: Věkové rozložení respondentů 146

Prognóza trhu práce [online]. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 20??. [cit. 2015-08-

02]. Dostupný z WWW: ˂http://prognozatrhuprace.vupsv.cz/occ/7˃. 57

Větší vyrovnanost výzkumného vzorku zaznamenala pedagogická aprobace, kdy dvacet zúčastněných pedagogů vyučuje na prvním stupni základních škol a zbývajících jednadvacet působí na druhém stupni základních škol či v nižších ročnících víceletých gymnázií. Graf č. 2 pak ukazuje větší počet pedagogů vyučujících humanitní předměty.

Graf č. 2: Přehled vyučovaných předmětů dotazovanými pedagogy Poměrně vyrovnané rozložení se vyskytlo rovněž u lokace jejich působení v pedagogické praxi (graf č. 3) – třiadvacet respondentů vyučuje přímo ve městě Znojmě a zbývajících osmnáct v okolních obcích.

Graf č. 3: Vymezení pedagogického působení jednotlivých účastníků výzkumu 58

4.2

Odpovědi na výzkumné otázky

Celkem byly v rámci přípravné fáze výzkumu stanoveny tři výzkumné otázky. Na první definovanou otázku Jakou podobu má vztah pedagogů Znojemska k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě v rámci jejich pedagogické praxe? hledala

odpověď kromě závěrečných položek hned první dotazníková

položka zjišťující frekvenci návštěv muzea pedagogy ve své praxi, ale také čtvrtý, kontrolní dotaz k první položce, kde respondenti hodnotili varianty činností při nenadálé nutnosti realizovat výuku mimo školní budovu. Nejméně jedenkrát za školní rok navštíví znojemské muzeum celkem 75 % pedagogů účastnících se výzkumu, z toho značná nadpoloviční většina muzeum navštěvuje pravidelně, nejméně několikrát během školního roku (graf č. 4). Pouze pět respondentů dosud Jihomoravské muzeum nenavštívilo vůbec.

Graf č. 4: Návštěvnost Jihomoravského muzea dotázaných pedagogů Tento kladný vztah pedagogů k místnímu muzeu dokládá i soubor odpovědí na kontrolní otázku, v níž měli učitelé ohodnotit předložené možnosti využití volného času v rámci výuky na způsob školní klasifikace známkami jedna (tj. nejlepší varianta) až pět (tj. nejméně zajímavá). Návštěva znojemského muzea se tak ocitla hned na druhém nejpreferovanějším místě. Zajímavější možností je pro respondenty pak již jen pěší výlet. Pořadí jednotlivých variant (pěší výlet – muzeum – kino – hrad + divadlo, tabulka č. 1) odpovídá náročnosti s organizací 59

jednotlivých exkurzí. Návštěvu Jihomoravského muzea ve Znojmě oproti jiným kulturním institucím usnadňuje permanentní vstupenka pro školy zaručující možnost návštěvy muzea skutečně kdykoliv bez předem vybíraného vstupného.

návštěva kina návštěva hradu či zámku návštěva Jihomorav. muzea návštěva divadla pěší výlet do blízkého okolí

1

2

3

4

5

15% 2% 30% 5% 51%

14% 20% 49% 17% 15%

27% 24% 12% 17% 20%

20% 32% 2% 34% 7%

24% 22% 7% 27% 7%

Tabulka č. 1: Preference činností při nenadálé nutnosti realizovat výuku mimo školní budovu Tento nadprůměrně kladný vztah pedagogů základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií na Znojemsku však zřejmě vyplývá z faktu, že většina pedagogů vyplnila dotazník přímo v muzeu (či v rámci nějaké spolupráce s muzeem) a i respondenti vyplnivší on-line verzi dotazníku jeví o dění v muzeu zájem, který je pravděpodobně k vyplnění dotazníku motivoval. Složení respondentů z větší části zvyklých na kooperaci s muzeem se promítlo také do výsledků u následující výzkumné otázky. Na druhou výzkumnou otázku Jaký je vztah pedagogů základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií na Znojemsku ke vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea? se ptaly dotazníkové položky vyhodnocující názor pedagogů na nápomocnost muzea pří plnění výchovně vzdělávacích cílů. Tyto otázky pak dále zjišťovaly, zda si respondenti uvědomují existenci ryze muzejních aktivit k plnění cílů ve vzdělávání, zda znají pojem edukační programy Jihomoravského muzea ve Znojmě a jaké překážky spatřují v jejich návštěvě během školní výuky. Nepochybný potenciál vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea vnímá celkem 90 % všech respondentů, zbývajících 10 % si pomocí muzea škole při plnění výchovně vzdělávacích cílů není z blíže nespecifikovaných příčin jisto, avšak tuto možnost striktně nepopírají. V případě kladné odpovědi na tuto dotazníkovou 60

položku měli dotazovaní pedagogové popsat způsob, jak muzeum může pomoci škole s plněním jejích cílů. Ač se jednalo o nestrukturovanou otázku, mnohé odpovědi se svým obsahem podobají. Celkem lze vypozorovat tři skupiny odpovědí. Nejčastěji se vyskytoval názor, že Jihomoravské muzeum svými edukačními aktivitami doplňuje převážně frontální školní výuku o aktivizující formu vzdělávání a zážitkové učení (skupinové práce, projektové vyučování, workshopy, edukační programy, jiné prostředí, aktivní zpracovávání informací atp.), čímž školám napomáhá k naplnění jejich poslání. Pedagogové si tak jsou vědomi vlivu působení odlišného prostředí a přístupu v muzeu na své žáky. Druhou nejčastější odpovědí se stala komparace převážně teoretické školní výuky a na trojrozměrných autentických předmětech založené muzejní edukace (často obohacené o praktickou činnost). Dotazovaní často uváděli například

objektové

vyučování,

praktickou

zkušenost,

ale

i

přirozené

mezipředmětové vazby (vlivem objektové výuky). Poslední soubor odpovědí připomíná zejména muzejní edukaci jako nástroj opakování školního učiva, jeho rozšíření a prohloubení. Pozitivní vnímání edukační činnosti znojemského muzea zdejšími pedagogy potvrdila rovněž následující otázka, v níž se celkem 85 % pedagogů vyslovilo souhlasně k nezastupitelnosti muzejní edukace (zbylých 15 % neví), respektive k existenci aktivit poskytovaných výhradně muzeem nikoliv školou. Mezi ně nejčastěji respondenti zařazovali přímý kontakt s autentickými doklady historie, kultury, tradic i přírody, odborný výklad tématu, nebo dokonce také vlastní návštěvu muzea jako kulturní instituce dopomáhající k získání správného společenského chování. K aktivitám, jež může oproti škole zajistit jen Jihomoravské muzeum, pak v několika případech uvedli pedagogové také edukační programy. S pojmem edukační programy v souvislosti s Jihomoravským muzeem ve Znojmě se již setkalo 86 % ze zúčastněných pedagogů a jednatřicet z nich dokonce uvedlo, že ví, co tento termín znamená (graf č. 5). Kontrolní nestrukturovaná položka, v níž dotazovaní význam pojmu definovali, pak tento stav potvrdila. K edukačním programům se dále vztahovala následující položka v dotazníku. 61

Graf č. 5: Znalost pojmu edukační programy Jihomoravského muzea mezi respondenty Pro otázku zkoumající případné překážky v návštěvě edukačních programů znojemského muzea u návštěvnické skupiny pedagogů a žáků druhého stupně základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií bylo předem vytipováno pět alternativ, které měli respondenti klasifikovat podobně jako ve škole od jedné (tj. překážka mající největší vliv při rozhodování pedagoga, zdali se svými žáky edukační program navštíví, či nikoliv) do pěti (tj. nejmenší překážka, v rozhodovacím procesu pedagoga nehraje podstatnou roli). Jak prozrazuje tabulka č. 2, největší překážkou pro absolvování edukačních programů u šestých až devátých ročníků a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je tzv. málo času, tedy omezení limitem čtyřicetipětiminutové vyučovací hodiny. Velký vliv při zvažování má rovněž vybírání vstupného, stejně jako absence podpory exkurzí během vyučování ze strany vedení školy. Přestože 29 % pedagogů označilo tuto překážku jako nejméně vlivnou, dalších 40 % ji přisoudilo velkou důležitost. Do této rozpolcenosti výzkumného vzorku se pravděpodobně promítla různá situace na jednotlivých školách. Pozitivně z tohoto výběru vychází nabídka a obsah edukačních programů muzea, kdy více než polovina dotázaných považuje edukační programy pro tuto skupinu žáků za odpovídající požadavkům rámcového vzdělávacího programu a probíranému učivu. Téměř polovina respondentů pak 62

dosavadní nabídku edukačních programů pro starší žáky základních škol a mladší žáky víceletých gymnázií hodnotí jako dostatečnou. Dotazovaní však měli rovněž možnost doplnit tyto překážky o další možnost – zde se dvakrát objevil problém se vzdáleností školy od muzea a jedenkrát požadavek na rozšíření témat nabízených edukačních programů.

1

2

3

4

5

nedostatečná hodinová dotace vyučovacího 54% 32% 7% 7% 0% předmětu (tj. málo času) nízký počet edukačních programů pro II. stupeň ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií 5% 15% 25% 47% 8% v nabídce muzea edukační programy pro II. stupeň ZŠ a víceleté ročníky gymnázií neodpovídají probíranému 2% 10% 17% 32% 39% učivu vybírání vstupného na edukační programy 12% 20% 32% 10% 26% chybějící podpora exkurzí v rámci výuky ze 18% 22% 24% 7% 29% strany vedení školy Tabulka č. 2: Překážky v absolvování edukačních programů u II. stupně ZŠ Z výše zmíněných výsledků vyplývá, že pedagogové na Znojemsku si uvědomují hodnotu Jihomoravského muzea ve Znojmě a jeho vzdělávací činnosti. S edukačními programy se obvykle již setkali a při rozhodování o účasti na edukačním programu nevytváří zásadní překážky Jihomoravské muzeum, nýbrž strana školství. I přes tento výsledek však může muzeum podpořit zájem pedagogů o své vzdělávací aktivity tak, aby motivace byla silnější než překážky, které muzeum nemůže z vlastní pozice ovlivnit. Jak může muzeum vzbudit mezi pedagogy o své edukační programy větší zájem se ptá poslední výzkumná otázka Čím může Jihomoravské muzeum zvýšit podporu a zájem o muzejní edukaci mezi pedagogy znojemského regionu? zastoupená v dotazníku položkami ověřujícími ochotu pedagogů zařadit edukační programy do výuky a představu vyučujících o ideální nabídce muzea.

63

Naprostá většina respondentů vyjádřila jednoznačnou vstřícnost zařadit návštěvu edukačních programů do svých výukových plánů (graf č. 6), stejně jako následné rozvíjení v muzeu absolvovaných aktivit při vyučování. Pouze dva vyučující vykázali nulovou motivaci, kdy rezolutně odmítli tuto možnost i za předpokladu funkční kooperace muzea a školy.

Graf č. 6: Ochota zařadit edukační programy muzea do výuky Respondenti byli v neposlední řadě také osloveni, aby sami pomohli muzeu s náměty na rozšíření muzejní edukace. Jelikož se nejednalo o strukturovanou otázku, sešla se velmi různorodá skupina podnětů, z nichž se podařilo vygenerovat pět podob odpovědí. Nejčastěji pedagogové uvedli požadavek na výrazně regionální témata edukačních programů, například tradice (které si mohou žáci rovnou vyzkoušet), historie Znojma, znojemské pamětihodnosti, regionální umělci, pověsti, slavné osobnosti Znojemska a tak dále. Vyskytla se také poptávka po dějinách dvacátého století (zejména obě světové války). Mnozí pedagogové rovněž vyjádřili spokojenost s dosavadními edukačními programy, nebo nedokázali relevantně posoudit, jakou nabídkou by muzeum více zaujalo žáky i je samotné. Do kategorie ostatních odpovědí se řadí podněty, jež sice zazněly pouze jedenkrát, avšak jsou pro strategický plán natolik zajímavé, že je vhodné jejich uvedení. 64

Vyskytl se kupříkladu požadavek na individuálnější a užší spolupráci mezi pedagogem a muzejními pracovníky (připravení programů na míru), na obsahovou náplň jednotlivých tematických plánů předmětů výchova ke zdraví nebo občanská výchova, ale i velký důraz na volbu povolání pro osmý a devátý ročník. Za zajímavý impuls lze také považovat rozšíření přírodovědných edukačních programů spojených s vycházkami do okolí. Učitelé znojemského regionu jsou tedy většinou ochotni zařadit edukační programy do své výuky, avšak uvítali by zejména rozšíření nabídky regionálních témat.

4.3

Ověřování hypotéz

Zatímco v předchozí podkapitole shrnuly výzkumné otázky výsledky pouze v obecné rovině a představily spíše četnost jednotlivých odpovědí respondentů bez uvedení vztahů mezi proměnnými, porovná tato podkapitola jednotlivé odpovědi s věkem, aprobací a lokací školy prostřednictvím ověřování stanovených hypotéz, avšak i zde platí, že pro nedostatečný počet získaných odpovědí nelze považovat hypotézy za jednoznačně dokázané či vyvrácené. o Na rozdíl od pedagogů prvního stupně základních škol je návštěvnost Jihomoravského muzea pedagogy druhého stupně a nižších ročníků víceletých gymnázií se svými žáky nízká. První hypotézu upozorňující na rozdíl přístupu k Jihomoravskému muzeu mezi učiteli na prvním a druhém stupni základních škol výsledky alespoň orientačně potvrdily, neboť osmnáct z dvaceti vyučujících na prvním stupni navštěvují muzeum alespoň jedenkrát v průběhu školního roku. Naproti tomu u kantorů v šestém až devátém ročníku a na víceletých gymnáziích byl poměr třináct pedagogů navštěvujících muzeum minimálně jednou za školní rok ku osmi, kteří muzeum navštěvují minimálně. Čtyři z nich dokonce muzeum dosud v rámci výuky nenavštívilo vůbec.

65

o Omezená hodinová dotace vyučovacích předmětů v šestém až devátém ročníku základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií způsobuje nízkou návštěvnost edukačních programů. Celkem jednapadesát procent respondentů označilo překážku nedostatečné hodinové dotace vyučovaného předmětu („málo času“) známkou jedna. Vnímají ji tedy jako překážku mající největší podíl na nevyužívání edukačních programů během výuky šestých až devátých tříd a odpovídajících ročníku víceletých gymnázií (tabulka č. 2). I druhá hypotéza se tak potvrdila. o Celkově Jihomoravské muzeum ve Znojmě navštěvují pedagogové druhého stupně základních škol či nižších ročníků víceletých gymnázií vyučující humanitní předměty častěji než pedagogové předmětů přírodních věd. Ač graf č. 2 ukazuje větší počet učitelů humanitně orientovaných předmětů mezi respondenty, při bližším hledání vztahu mezi návštěvností muzea a konkrétní aprobací nebyla prokázána významná spojitost. Pedagogové přírodních věd navštěvují sice muzeum pouze zřídka, avšak vždy několikrát za svoji pedagogickou praxi. O tom, že pedagogové s touto pedagogickou aprobací navštěvují muzeum méně než učitelé humanitních předmětů, tak vypovídá pouze vyšší účast humanitně zaměřených pedagogů v tomto výzkumu (většina dotazníků získána osobně při různých formách vzájemné spolupráce) a dosavadní zkušenost tazatele z vlastní praxe v Jihomoravském muzeu. Přesto zůstává třetí hypotéza tímto výzkumem nepotvrzena ani nezpochybněna. o Pokud pedagog navštěvuje Jihomoravské muzeum pravidelně, má zároveň kladný vztah k tamní muzejní edukaci. Často a pravidelně (tj. několikrát za školní rok) navštíví Jihomoravské muzeum celkem 23 respondentů z celkového počtu 41 dotázaných. Všichni z těchto pravidelných návštěvníků vyslovili jednoznačný souhlas s pomocí Jihomoravského muzea škole při plnění jejích výchovně vzdělávacích cílů, stejně jako se všichni vyslovili vstřícně k začlenění edukačních programů do vlastní výuky. Celkem 66 % muzeum pravidelně navštěvujících pedagogů zároveň zvolilo návštěvu muzea jako jednu z nejvýhodnějších alternativ při nenadálé náhradní formě výuky. Avšak 66

kladný vztah ke vzdělávací činnosti vyjádřili téměř všichni respondenti patrně pod vlivem snahy odpovědět dle tazatelova očekávání. U pedagogů navštěvujících muzeum spíše výjimečně se ale návštěva muzea jako náhradní forma výuky dočkala od poloviny průměrné známky čtyři (tj. druhá nejméně preferovaná možnost). Alespoň orientačně se tedy tato hypotéza potvrdila. o Pedagogové mladší věkové kategorie zařazují do své výuky edukační programy častěji než jejich starší kolegové. Jelikož se věkové skupiny do 40 let a od 41 let nevyskytují mezi respondenty rovnocenně, nelze ani tuto hypotézu výzkumem potvrdit či vyvrátit. Výsledky výzkumu však naznačují spíše vyvrácení této hypotézy, neboť pouze jeden učitel do 40 let navštěvuje často, dokonce tři vyučující mladší věkové kategorie dosud muzeum nenavštívili v rámci své praxe nikdy. o Informovanost pedagogů o existenci výchovně vzdělávacích aktivit pro školy se úměrně snižuje s rostoucí vzdáleností jejich aktuální pedagogické praxe od města Znojma. Do výzkumu se zapojilo celkem třiadvacet pedagogů působících přímo ve městě Znojmě a zbylých osmnáct vyučuje v obcích regionu. Přičemž u pedagogů působících ve Znojmě celých 91 %

se s pojmem edukační programy

Jihomoravského muzea setkalo, což dokládá i jejich schopnost tento pojem vysvětlit. Mimoznojemští pedagogové pak o muzejní edukaci v Jihomoravském muzeu slyšeli pouze ve 33 % případů. Mezi učiteli působícími v obci vzdálené od Znojma méně než deset kilometrů pak celkem 67 % již tento pojem slyšelo a v případě vzdálenosti školy od Znojma více než deset kilometrů klesla informovanost na 23 %. Tuto hypotézu tedy výzkum potvrdil (graf č. 7).

67

Graf č. 7: Procentuální podíl znalosti pojmu edukační programy Jihomoravského muzea dle lokace školy o Frekvence návštěvnosti muzea je vyšší u škol situovaných přímo ve městě Znojmě než u škol tzv. „mimoznojemských“. Zatímco mezi dotázanými pedagogy učícími ve Znojmě se nenachází nikdo, kdo by muzeum alespoň jedenkrát nenavštívil, v případě mimoznojemských vyučujících celkem pět respondentů muzeum dosud nenavštívilo nikdy. Opakovaně se během školního roku do muzea vrací 70 % učitelů ze škol přímo ve Znojmě, u pedagogů vyučujících mimo hlavní sídlo Jihomoravského muzea je to pouze 39 %. I tato hypotéza se výzkumem potvrdila. Kromě výše analyzovaných dílčích hypotéz byla stanovena v přípravné fázi výzkumu hypotéza hlavní: Úzký a kladný vztah k Jihomoravskému muzeu a tamní muzejní edukaci mají pedagogové do čtyřiceti let s aprobací učitelství prvního stupně a působící na základní škole sídlící ve městě Znojmě. Bohužel vzhledem k nízkému počtu získaných odpovědí a nerovnému věkovému rozložení respondentů nelze vyvozovat jakékoliv závěry k této hypotéze. Nebyla prokázána spojitost věku pedagoga s návštěvností muzea, ani výrazný rozdíl mezi návštěvností muzea u učitelů prvního stupně a druhého stupně základních škol. Jednoznačně tak výzkum potvrdil pouze, že návštěvnost školních skupin Jihomoravského muzea a povědomí vyučujících o tamní muzejní edukaci je evidentně nižší u muzeu vzdálenějších škol.

68

5. Diskuse Při sběru dat se podařilo získat pouze čtyřicet jedna správně vyplněných dotazníků, což bohužel omezuje možnost zobecnění výsledků, vylučuje definitivní falzifikaci hypotéz a ponechává výzkumný problém otevřený. Avšak pro potřeby vzdělávací strategie poskytuje alespoň orientační poznání potřeb cílové skupiny a naznačuje jejich vztah k Jihomoravskému muzeu. Výzkum objevil nadprůměrně kladný postoj zúčastněných pedagogů ke znojemskému muzeu a tamní muzejní edukaci. Celkem třicet jedna všech dotázaných navštěvuje znojemské muzeum alespoň jednou za školní rok, dvacet tři z nich pak dokonce pravidelně několikrát za toto období. U většiny pedagogů se kladný vztah promítl také do umístění muzea jako nenadálé náhradní formy výuky na druhou nejpreferovanější variantu, avšak ve dvou případech rozšířili pedagogové možnosti o knihovnu, jež patří společně s kinem k nejvýraznějším konkurentům v oblasti kulturních institucí. Příznivé stanovisko k podílení se Jihomoravského muzea na vzdělávacím procesu rovněž určily také většinové souhlasné reakce na spolupráci muzea a školy při plnění výchovně vzdělávacích cílů, existenci aktivit poskytujících na rozdíl od školy výhradně muzeem a v neposlední řadě rovněž ochotu plnohodnotně včlenit muzejní edukaci do školního vyučování a jeho plánů. Tento kladný vztah respondentů k muzeu by však měl být vnímán spíše jako pozitivní zkušenost pedagogů s muzeem a vzdělávací činností v něm, neboť většinu dotazníků získal tazatel během návštěvy muzea školní skupinou. Dokonce se dá také předpokládat tato pozitivní zkušenost i u pedagogů, kteří vyplnili on-line dotazníkový formulář, což lze vyvodit z jejich dobré znalosti edukačních programů Jihomoravského muzea. Jelikož se nepodařilo získat dostatek platných dotazníků a relevantní složení výběrového souboru, nelze objektivně charakterizovat vztah místních učitelů k muzeu. Nicméně výzkum poukazuje na vstřícný pohled pedagogů na spolupráci s muzeem, a tudíž i příležitost k rozvoji vlastní muzejní edukace. Rozvoj muzejní edukace podporuje také vyhodnocení překážek v účasti na edukačních programech. Ty se podle pedagogů z větší části nevyskytují na straně 69

muzea, nýbrž vyplývají především ze školního prostředí – nízká hodinová dotace (tj. málo času) a chybějící podpora exkurzí ze strany vedení. Jako nejvýraznější překážku, kterou muzeum může ovlivnit, označili vybírání vstupného na edukační programy. V tomto ohledu ulehčuje muzeum pedagogům organizaci návštěvy permanentní vstupenkou, nově pak muzeum může poskytovat zdarma pracovní listy v elektronické podobě, aby si je mohli pedagogové vytisknout zdarma ve škole. Tím vymizí u některých programů vybírání vstupného. Muzeum se však může pokusit minimalizovat i obě „školní“ překážky, například seznámením vedení škol s výchovně vzdělávací činností Jihomoravského muzea nebo propracovanými edukačními

programy

přesně

korespondujícími

s

platnými

kurikurálními

dokumenty, aby muzejní exkurze plně nahradila výuku a nedošlo z pohledu učitele k promeškání ve výuce. Tyto překážky může muzeum převážit zvýšenou motivací mezi pedagogy tím, že vyjde vstříc jejich potřebám a požadavkům – ovšem pokud je to v možnostech a zájmu muzea. Nejčastěji se u respondentů objevila poptávka po regionálních tématech: připomenutí tradic s možností vyzkoušet si je, historie Znojma, znojemské pamětihodnosti, regionální umělci, pověsti, slavné osobnosti Znojemska a tak dále. Aktuální potřebu rozšíření regionálních témat dále dokládají i odpovědi na otázku zjišťující školský úhel pohledu na konkrétní aktivity, jež může nabízet pouze muzeum. Ani jedenkrát pedagogové u aktivit nabízených Jihomoravským muzeem ve Znojmě na rozdíl od školy neuvedli zprostředkování regionálních témat. Reflektovat ve strategickém plánu musí muzeum rovněž zájem o dějiny dvacátého století (se zaměřením na první i druhou světovou válku), individuální spolupráci při vytváření programů na míru, vytvoření edukačních programů k předmětům výchova ke zdraví, občanská výchova, volba povolání, stejně jako o rozšíření přírodovědných edukačních programů doplněných naučnými vycházkami do okolí. Pozitivně pro muzeum vyznívá, že žádný z pedagogů neuvedl jako požadavek zkvalitnění a oživení formy stálých expozic či výstav. Lze proto říci, že pedagogové jsou s výstavní činností muzea spokojeni a motivací pro další podporu edukační činnosti je rovněž časté uvedení spokojenosti s dosavadní nabídkou programů. 70

Nemalá příležitost edukace Jihomoravského muzea se rovněž ukrývá ve školách mimo město Znojmo. Pedagogové vzdálenější od hlavního sídla muzea vykazují sice nižší znalost zdejší muzejní edukace, přesto se vyjádřili v naprosté většině souhlasně s propojením školní a muzejní výchovně vzdělávací činnosti. Pouze jeden pedagog z osmnácti tuto spolupráci zavrhl. A jak tedy souvisí vztah pedagogů k Jihomoravskému muzeu a tamní muzejní edukaci s pedagogovým věkem, aprobací či vzdáleností školy, na níž pedagog působí? U všech respondentů se prokázal kladný vztah k muzeu i jeho edukaci bez ohledu na věk učitele. Patrně blíže k muzeu a jeho využití do výuky mají pedagogové humanitních předmětů a působící přímo ve Znojmě, tj. hlavním sídle Jihomoravského muzea. Školy ve zbytku regionu pak sice méně muzeum navštěvují a vzdělávací činnost muzea jim není v plné šíři známá, ale i oni jsou ochotni s muzeem spolupracovat a zařadit jeho návštěvu a edukační programy do vlastní výuky.

5.1

Stručný souhrn závěrů

1. Kladný vztah pedagogů základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií k Jihomoravskému muzeu ve Znojmě naznačuje 75% pravidelná návštěvnost muzea v rámci výuky, téměř 50% označení muzea jako druhé nejlepší formy nenadálé náhradní výuky i 90% vědomí výchovně vzdělávacího potenciálu muzea. 2. Kladný vztah pedagogů základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií ke vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě dokládá 86% znalost pojmu edukační programy v souvislosti se znojemským muzeem i 85% vstřícnost zařazení vzdělávacích aktivit muzea do tematických plánů a rozpracování muzejní exkurze v rámci školní výuky. 3. Jihomoravské muzeum ve Znojmě pomáhá škole při plnění výchovně vzdělávacích cílů aktivizující („jinou“) formou vzdělávání a zážitkového učení, objektovým vyučováním založeným na přímém kontaktu s autentickými předměty a praktickými ukázkami a prohlubováním ve škole vyučované láky. 4. K aktivitám poskytovaným v rámci vzdělávacího procesu nezastupitelně muzeem patří především kontakt s autentickými doklady historie, kultury, tradic 71

i přírody a zážitek z tohoto setkání a společného sdílení hodnot nesenými sbírkovým předmětem. 5. Překážky pedagogů druhého stupně základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií v participaci edukačních programů Jihomoravského muzea ve Znojmě seřadili respondenti následovně. Největší překážkou je nedostatečná hodinová

dotace

jednotlivých

předmětů

(54

%

označilo

jedničkou,

tj. klasifikovalo tuto možnost jako nejvlivnější obtíží), dále absence podpory vedení školy pro exkurze (18 % přiřadilo jedničku), vybírání vstupného (od 12 % získalo jedničku). Nepodstatným se jeví nízký počet edukačních programů pro tuto cílovou skupinu (5 % dalo známku jedna) a nereflektování probíraného učiva edukačními programy (2 % respondentů přisoudila jedničku). 6. Jihomoravské muzeu ve Znojmě by více zaujalo učitele a žáky nabídkou regionálních témat (tradice, historie Znojma, pamětihodnosti, osobnosti, umělci,…), moderních dějin dvacátého století, individuální spolupráci na programech na míru, edukační programy k předmětům výchova ke zdraví, občanská výchova a volba povolání nebo přírodovědných edukačních programů s vycházkami do terénu.

72

III. PŘÍPRAVA VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ Dostatek času a pozornosti je bezesporu potřeba věnovat přípravné fázi sestavení strategického plánu, neboť kvalita a použitelnost konečného strategického plánu se odvíjí od hloubky rozborů konkrétního prostředí muzejní edukace. Proto je přípravě vzdělávací strategie věnován samostatný oddíl předkládané diplomové práce. Tato část seznamuje s přípravou vzdělávací strategie znojemského muzea, a logicky proto začíná uvedením prvních kroků Jihomoravského muzea na cestě za strategickým plánem a rovněž vyznačuje použitý postup jednotlivých činností v rámci fáze přípravy. Hlavní text třetího oddílu pak spočívá v podrobné situační analýze, jež tvoří výchozí bod pro vytyčení kritických faktorů úspěchu, konkrétních cílů i zvolenou strategii použitou v konečném dokumentu. Přípravnou fázi uzavírá zhodnocení nástinu vzdělávací strategie Jihomoravského muzea z roku 2012, na jehož závěry již naváže samotná vzdělávací strategie znojemského muzea.147

1. První kroky ke vzdělávací strategii Jihomoravského muzea ve Znojmě Na samém počátku vzdělávacího plánu Jihomoravského muzea stálo rozhodnutí muzejního pedagoga k vytvoření tohoto dokumentu, již v době nastoupení do své funkce v roce 2012.148 Bylo však nutné se nejprve seznámit s prostředím

muzea,

jeho

sbírkami,

personálními

kapacitami

a

složením

návštěvnického spektra, stejně jako nasbírat vlastní zkušenosti s muzejně pedagogickou praxí. A naopak i muzeum samotné si muselo na přítomnost vlastního

147

MAŽÁROVÁ, Monika. Návrh edukačních programů Domu umění Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012. 72 s. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. 148

Tamtéž, s. 24–28. 73

edukačního pracovníka zvyknout a uvědomit si přínosnost této profese v muzeu tak, aby se mohla stát rovnoprávnou součástí odborného zázemí znojemského muzea. Ke strategickému plánu vzdělávací činnosti tak dospívá Jihomoravské muzeum ideálně připravené – edukační činnost úžeji zaměřená na školní skupiny si zde během tří let prošla strmým nárůstem zájmu i mírnou stagnací; vybudovala si ustálenou klientelu edukačních programů; je respektována a podporována všemi zaměstnanci muzea včetně vedení. Přestože plánování muzejní edukace by mělo být trojstupňové: komplexní plán muzea – plán příslušného vzdělávacího oddělení – plán muzejního pedagoga,149 vychází vzdělávací strategie z rozhodnutí muzejního pedagoga, avšak s podporou vedení Jihomoravského muzea i všech odborných pracovníků Jihomoravské muzeum ve Znojmě totiž dosud strategické plánování ve své plné šíři nevyužívá. Plánování se realizuje především prostřednictvím obecného plánu činnosti na konkrétní rok bez dlouhodobějších koncepčních cílů. Stejně tak i plán výstav vzniká pouze na daný kalendářní rok. Jediným přijatým koncepčním dokumentem muzea je pouze plán činnosti na léta 2015–2020.150 Vedení muzea v polovině roku 2014 shromáždilo tento výhledový plán směřování činností jednotlivých odborných pracovníků i celého muzea na následující pětileté období, avšak se nejedná o plán strategický (chybí definování strategie a implementační plán). Vzdělávací strategie muzea zpracovaná v rámci této závěrečné práce se však příliš od tohoto plánu neodvíjí, neboť je zde muzejní edukace zastoupena velmi okrajově. Dokonce nereflektuje ani pětileté plánovací období oficiálního plánu muzea do roku 2020, ani nezůstane svázána rokem kalendářním. Vzdělávací strategie Jihomoravského muzea bude oproti tradičnějšímu plánování vytvořena pro období září 2015 až červen 2018. Toto netypické plánovací období vychází z tzv. školního roku, což má hned několik logických opodstatnění. Organizací školního roku včetně letních prázdnin se řídí nejen školy (bezesporu silná návštěvnická skupina), ale také velká část ostatních návštěvníků 149



Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p. o. Plán činnosti na léta 2015–2020. Znojmo : Jihomoravské

muzeum ve Znojmě, 2014. 11 s. 74

(zejména rodiny s dětmi či turisté). Nutně se tak organizace školního roku promítá i do činnosti muzejního pedagoga. Závěr plánovacího období na konec června, nikoliv do posledního srpnového dne, pak poskytuje dvouměsíční období na vyhodnocení právě uzavřené strategie a zpracování nového strategického plánu pro následující léta. Dva kalendářní měsíce by měly být pro tyto činnosti dostačující, neboť se předpokládá průběžné vyhodnocování strategie, zaznamenávání poznatků a nových idejí. Zároveň tato teze vychází z presumpce časové úspory, kdy již muzejní pedagog bude v oblasti strategického plánování zkušenější a podrobná situační analýza bude pouze aktualizována o nová fakta, ale zčásti zůstane totožná (například charakter muzea, jeho sbírek i stálých expozic se ve výhledu tří let pravděpodobně příliš nezmění). Tříleté plánovací období pak bylo zvoleno zejména proto, že se jedná i přes značnou proměnlivost vnějšího prostředí o poměrně stálý časový úsek (tj. doba bez zásadnějších změn z vnitřního i vnějšího prostředí). Progresivněji se však proměňuje také vnitřní prostředí Jihomoravského muzea v oblasti muzejní edukace, kdy zdejší vzdělávací činnost řízená muzejním pedagogem je stále ještě rychle se vyvíjejícím, měnícím se „mládětem“. Plánování na tři roky se navíc osvědčilo při nástinu vzdělávací strategie z roku 2012. Výše zdůvodněné netradiční plánovací období v muzejním prostředí tedy odstraňuje první možnou překážku (tj. neustálé změny externí i interní povahy) v úspěšné aplikaci strategického plánu do každodenní reality. Fakticky se však jedná již o druhou eventuální komplikaci, neboť implementaci vzdělávací strategie ohrožuje situace, která často doprovází vzdělávací strategie psané jako závěrečné práce151 – vzdělávací strategie i zde nevzniká na základě podnětu z managementu muzea, ale z rozhodnutí diplomanta, respektive muzejního pedagoga. Tuto skutečnost sice nelze nijak změnit, ale je možné ji mít při zpracování strategie na paměti. Primárně se proto vzdělávací strategie zaměří na oblasti, které má v kompetenci muzejní pedagog a zejména pro účely diplomové práce bude rozšířena o zbývající oblasti muzejní edukace (například výstavy, zpřístupnění muzea atd.). 151

Viz podkapitola Průzkum úspěšnosti implementace vzdělávacích strategií zpracovaných jako

závěrečné práce, s. 32. 75

Potenciální bariéru nepřijetí dokumentu vedením (nebo ostatními pracovníky muzea!) však alespoň minimalizuje vtažení celého muzea (jeho personálních zdrojů) do přípravy vzdělávací strategie. Zaměstnanci muzea (včetně vedení) tak byli vyzvání k samostatnému definování poslání a vize zdejší vzdělávací činnosti, s odbornými pracovníky pak byly konzultovány rozbory stálých expozic i muzejní sbírky a management muzea byl postupně seznamován se všemi analýzami, návrhy či postupem strategického plánování. Ovšem možné ohrožení implementace vzdělávací strategie zůstává i přes toto preventivní opatření. V případě nepřijetí strategického plánu vedením Jihomoravského muzea proto zredukuje muzejní pedagog tuto vzdělávací strategii pro účely vlastní činnosti. Aby vznikl skutečně funkční plán muzejní edukace, obsáhla přípravná fáze plánování také nastudování odborné literatury, vyhledání nových přístupů a příkladů z české i zahraniční muzejní praxe, stejně jako zpracování výzkumného šetření zaměřeného na zjištění potřeb hlavní cílové skupiny muzejní edukace, tj. místních školních pedagogů, což dokládají předchozí oddíly této závěrečné práce. Kapitoly následující pak dají nahlédnout do vnitřního i vnějšího prostředí vzdělávací činnosti.

2. Situační analýza edukační

činnosti Jihomoravského

muzea

ve Znojmě V rámci příprav funkčního strategického plánu se žádný z jeho autorů neobejde bez podrobné situační analýzy, díky níž se lépe zorientuje v současném stavu konkrétní muzejní edukace, jejích nedostatcích a příležitostech. Důležitý je zejména co nejpodrobnější rozbor vnitřního prostředí daného muzea, neboť se mnohdy jedná o záležitosti, jež je snadnější ovlivnit ve vlastní prospěch edukační činnosti. Nepostradatelnou pozici ve strategickém plánování má však rovněž analýza vnějšího prostředí ovlivňující vzdělávací činnost konkrétního muzea v obecné rovině.

76

2.1

Analýza vnějšího prostředí

Vnějším prostředím muzejní edukace rozumíme kulturní i obecné hodnoty společnosti v rámci České republiky, oporu neformálního vzdělávání v rámci českého právního systému, vztah obyvatelů znojemského regionu k muzeu a celkové kultuře, ale také potřeby či očekávání jednotlivých cílových skupin. K účelu přehledné analýzy vnějších vlivů na edukační činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě poslouží tzv. PEST analýza, tedy strategická metoda pro rozbor politicko-právních, ekonomických, sociokulturních a technologických faktorů ovlivňujících edukační činnost z makrookolí. 2.1.1 Politicko-právní faktory Vzdělávací činnost muzeí je zakotvena v samotných definicích pojmu muzea, jak jej chápe český právní systém a Profesní etický kodex ICOM.152 Oba dokumenty chápou muzeum jako organizaci sloužící veřejnosti, která mimo jiné poskytuje společnosti poznání vlastní historie, kultury, přírody i umění. Edukační činnost nejen Jihomoravského muzea ve Znojmě pak blíže ovlivňují již samotné dokumenty vlády našeho státu a ministerstva kultury. V dubnu letošního roku byla schválena Státní kulturní politika na léta 2015-2020 (s výhledem do roku 2025),153 jež stanovila celkem šest priorit, z nichž první dvě korespondují se současným zaměřením neformálního vzdělávání v Jihomoravském muzeu i jeho budoucí vizí. V rámci

priority

„Podpora

kulturní

identity,

kulturní

rozmanitosti

a mezikulturního dialogu“154 lze muzejní edukací znojemského muzea navázat na využití jednotlivých výročí k posílení budování kladného vztahu s rodným 152

Viz kapitola Vymezení základních pojmů, s. 9.

153

Státní kulturní politika České republiky 2015 – 2020 (s výhledem do roku 2025). [online]. Praha :

Ministerstvo

kultury

České

republiky,

2015.

[cit.

2015-02-12].

Dostupný

z

WWW:

˂http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-politika/statni-kulturni-politika-na-leta-2015--2020--s-vyhledem-doroku-2025-252032/˃. 154

Důvodová zpráva. In Státní kulturní politika České republiky 2015 – 2020 (s výhledem do roku 2025).

[online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2015, s. 10. [cit. 2015-02-12]. Dostupný z WWW: ˂http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-politika/statni-kulturni-politika-na-leta-2015--2020--s-vyhledem-doroku-2025-252032/˃. 77

regionem i národní hrdosti (zvláště výročí vzniku samostatného československého státu, Jana Amose Komenského atd.). Neméně přínosná pro vzdělávací činnost muzea se jeví i druhá priorita „Rozvoj kreativity, podpora kulturních činností a vzniku kulturních statků, poskytování veřejných kulturních služeb, práce s publikem, podpora přístupu ke kultuře a rozvoj participativní kultury usnadňující sociální začlenění“,155 v ní plánuje ministerstvo kultury „posílit výuku kulturních dovedností a znalostí o kultuře a kulturním dědictví ve školách a zařízeních mimoškolního vzdělávání“.156 Tím považuje za nutné oprostit formální vzdělávání od dosavadního domýšlivého postoje, že školní výuka naučí vše, a navrhuje již do vzdělání pedagogů a jednotlivých vzdělávacích programů škol zahrnout využívání kulturních institucí k získávání informací. V rámci této priority se dále český stát zavázal k účinnějšímu začleňování kulturních institucí do vzdělávání dětí či mládeže nebo podpoře muzejních činností vedoucích u obyvatelstva k rozvoji činorodosti.157 Toto nastavení české kulturní politiky dává nadějná očekávání ve vyhlašování dotačních řízení, jichž by se Jihomoravské muzeum pro své zaměření mohla v budoucnu úspěšně účastnit. V minulých letech hovořil kladně pro rozvoj muzejní edukace v rámci České republiky rovněž oficiální dokument Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví na léta 2010-2014 (koncepce rozvoje muzejnictví),158 avšak ke dni 23. května 2015 nebyl veřejně zpřístupněn (ba i schválen) aktualizovaný výhled na další

155

Důvodová zpráva. In Státní kulturní politika České republiky 2015 – 2020 (s výhledem do roku 2025)

[online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2015, s. 12. [cit. 2015-02-12]. Dostupný z WWW: ˂http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-politika/statni-kulturni-politika-na-leta-2015--2020--s-vyhledem-doroku-2025-252032/˃. 156

Tamtéž, s. 13.

157

Tamtéž, s. 14 a s. 17.

158

Ministerstvo kultury České republiky. Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České

republice na léta 2010 – 2014 : Koncepce rozvoje muzejnictví. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2010. 18 s. [cit. 2015-02-12]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.mkcr.cz/cz/kulturnidedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/koncepce-ucinnejsi-pece-o-movitekulturni-dedictvi-v-ceske-republice-na-leta-2010-az-2014-78614/˃. 78

období. Proto bude nezbytně nutné sledovat tuto situaci a po přijetí nové koncepce případně upravit zpracovanou vzdělávací strategii. Protože

má

znojemské

muzeum

status

příspěvkové

organizace

Jihomoravského kraje, který schvaluje rozpočet muzea a přiděluje mu potřebné finance, musí se autor vzdělávací strategie seznámit také se Strategií rozvoje Jihomoravského kraje 2020.159 Pro jižní Moravu vymezuje čtyři priority, z nichž muzejní edukace spadá právě do druhé – „kvalitní a odpovídající nabídka veřejných služeb“.

160

K naplnění této priority má přispět opatření „zkvalitnění a rozšíření

nabídky celoživotního vzdělání a kulturního vyžití“,161 které se má realizovat prostřednictvím obnovy a modernizace zařízení určených k celoživotnímu vzdělávání včetně neformálního a jeho vybavení tak, aby zde byla zkvalitněna výuka. Plánuje také rozšíření nabídky kulturních služeb nebo „výstavbu, modernizaci a rekonstrukci objektů pro kulturu a umění“,162 což je další neopomenutelná

příležitost

vzdělávací

činnosti

Jihomoravského

muzea

v následujících pěti letech. Neopomenutelným zůstává také vztah města Znojma k Jihomoravskému muzeu, přestože již dávno znojemské muzeum není muzeem tzv. městským. Město Znojmo si však plně uvědomuje důležitost činnosti zdejšího muzea a jeho přínos nejen pro místní obyvatele, což dokládá nemalá finanční podpora, kterou každoročně muzeum od města získává. Zároveň je Město Znojmo zřizovatelem všech znojemských mateřských a základních škol, tj. velké části cílové skupiny muzejní edukace. Pro vytyčení příležitosti zde však chybí schválení Strategického plánu rozvoje města Znojma na období 2016–2020, který sice již městský úřad zveřejnil na svých webových stránkách, avšak za účelem poskytnutí možnosti občanům města Znojma se k němu vyjádřit, a nejedná se tak pravděpodobně 159

Aktualizace strategické vize Strategie rozvoje Jihomoravského kraje 2020 [online].Brno :

Jihomoravský

kraj,

2012.

[cit.

2015-02-22].

Dostupný

z

WWW:

˂http://www.kr-

jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=175435&TypeID=2˃. 160

B.3 Strategická část: Vize, problémy, cíle a opatření. In Aktualizace strategické vize Strategie rozvoje

Jihomoravského kraje 2020 [online].Brno : Jihomoravský kraj, 2012, s. 32. [cit. 2015-02-22]. Dostupný z WWW: ˂http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=175435&TypeID=2˃. 161

Tamtéž, s. 34.

162

Tamtéž, s. 34. 79

o konečný dokument.163 Již tato předběžná podoba však naznačuje možnou konkurenční výhodu pro edukační činnost muzea, neboť jeden z cílů do roku 2020 tkví ve zvyšování kvality školního vzdělávání a hlavním opatřením tohoto cíle bylo stanoveno vytvoření koncepce rozvoje jak předškolního, tak i základního vzdělávání,164 na níž by se v ideálním případě mohlo Jihomoravské muzeum ve Znojmě podílet. Vzdělávací činnost Jihomoravského muzea pevně kotví v politicko-právním systému českého státu a výše uvedené koncepční dokumenty na všech třech úrovních (stát – kraj – město) napovídají několik příležitostí pro její rozvoj, který musí Jihomoravské muzeum umně využít ve svůj prospěch. 2.1.2 Ekonomické faktory Právní forma Jihomoravského muzea jako příspěvkové organizace odkazuje muzeum na poskytování finančních prostředků z rozpočtu Jihomoravského kraje, který zaručuje sice spolehlivý a pravidelný, ale omezený zdroj financí. Proto se pro další rozvoj muzejní edukace musí muzejní pedagog zaměřit na aktivní vyhledávání vyhlášených dotačních programů a grantů. Muzejní edukaci však ovlivňuje rovněž obecná světová ekonomika a hospodaření českého státu, kdy vlivem doznívající ekonomické krize ubývá finančních prostředků na poučení, zábavu i cestování. I přes trvající krizi však Jihomoravské muzeum vykazuje stále rostoucí návštěvnost, což si lze vysvětlit skutečně symbolickým vstupným a poskytováním řady slev, anebo může jít o projev rozvoje méně finančně nákladné tuzemské turistiky oproti zahraniční. Minimální výše vstupného, řada poskytovaných slev a zavedené pravidelné dny umožňující návštěvu výstav a expozic znojemského muzea bezplatně se jeví jako vhodné také proto, že Znojemsko je dlouhodobě regionem s jednou z nejvyšší míry nezaměstnanosti. Školám, jež jsou ve většině případů také odkázané na rozpočet obce či kraje, pak muzeum poskytuje cenově velmi výhodné celoroční 163

Strategický plán rozvoje města Znojma na období 2016–2022 [online]. Znojmo : Městský úřad

Znojmo,

2015.

214

s.

[cit.

2015-02-22].

Dostupný

z

WWW:

˂http://www.znojmo-

zdravemesto.cz/images/Aktualne_-_dokumenty/Strategicky_plan_rozvoje_mesta_Znojma.pdf˃. 164

Tamtéž, s. 8. 80

permanentní vstupenky do všech objektů Jihomoravského muzea na území města Znojma s výjimkou národní kulturní památky rotundy sv. Kateřiny. Edukační programy jsou sice hrazeny zvlášť, avšak i zde se jedná o naprosto minimální částku (nejčastěji 5,-Kč/žák), přesto realizovaný výzkum označil vybírání vstupného jako jednu z podstatných bariér škol v aktivní účasti na muzejní edukaci.165 Ekonomické faktory tak ovlivňují znojemské muzeum hned ve dvou rovinách – jednak v případě vlastních finančních zdrojů (výše příspěvku od zřizovatele) a dále také v často limitujících finančních možnostech cílových skupin. Tyto negativní faktory se však Jihomoravského muzeu daří dlouhodobě minimalizovat získáváním různých dotací a grantů, stejně jako zavedením již výše popsaného cenově příznivého vstupného. 2.1.3 Sociokulturní faktory Dalšími z faktorů, které Jihomoravské muzeum nemůže nijak výrazně ovlivnit a které však podstatně zasahují do jeho činnosti, jsou sociokulturní vlivy. V mysli současné české veřejnosti stále ještě přetrvává představa muzea jako neživé, neměnné instituce a trávení volného času v ní nevyvolává přílišné nadšení. V neprospěch muzejní edukace hovoří i komercionalizace volnočasových aktivit či zaměření společnosti především na konzumní spotřebu místo na budování a zachování hodnotných trvalých statků. K negativním sociálním faktorům dále můžeme zařadit nedostatečnou národní hrdost, globalizaci a multikulturalitu stírající rozdíly mezi jednotlivými národy a v neposlední řadě tedy i samotnou slábnoucí kulturní identitu. Tohoto problému současné společnosti jsou si však odpovědné orgány obcí, krajů i státu vědomy (což dokládají zmíněné dokumenty v politicko-právních faktorech), a z možné hrozby se proto stává zároveň příležitost Jihomoravského muzea k získání další finančních prostředků a obecné podpory. Problematika národnostního sepětí s rodným krajem se z příhraničních oblastí projevuje snad nejvíce právě ve Znojmě. Znojmo si v uplynulém století prožilo nemalý kulturní i hospodářský „šok“, kdy bylo po vzniku Československa 165

Viz podkapitola Odpovědi na výzkumné otázky, s. 62–63. 81

uvrženo na samý okraj nového státu daleko od hlavního města, které k sobě a svému blízkému okolí přitahuje právě rozvoj kultury i ekonomiky. Zatímco v době rakousko-uherské monarchie bylo de facto předměstím metropole (Vídeň), po uzavření hranic ostnatou železnou oponou se na dlouhých čtyřicet let zpřetrhaly pro Znojmo tolik cenné kontakty s tímto rakouským městem a dnes se jen pomalu obnovují (například získáním zaměstnání znojemských občanů na rakouské straně hranice). Znojmo se pak muselo vypořádat s oslabeným počtem obyvatelstva po druhé světové válce a příchodem tzv. novoosídlenců, kteří pozbývali nejen schopnosti obhospodařovávat zdejší úrodnou krajinu, ale i generacemi předávané a již od narození budované pouto k tradicím a hodnotám rodného místa. Současná generace obyvatel Znojemska v produktivním věku tak dosud vykazuje určitou míru vykořeněnosti, jež vytváří jednu z bariér v rozvoji kultury. Sbírka Jihomoravského muzea ve Znojmě a zaměření jeho prezentační činnosti však významně napomáhá k optimalizaci stavu těchto sociálních a kulturních faktorů, jež se tak opět stávají příležitostí pro rozvoj muzejní edukace. 2.1.4 Technologické faktory Přestože by se mohlo zdát, že technologické faktory jsou spíše záležitostí ziskového sektoru než kulturního odvětví, i tyto faktory výrazně zasahují do každodenní muzejně pedagogické práce. Jedná se zde zejména o rozvoj moderních postupů v tradičním produktu muzejní prezentace, tj. výstavy. Muzea musí začít reagovat na konkurenční komerční využívání volného času a podporovat svoji konkurenceschopnost aplikováním progresivních trendů v oblasti muzejního výstavnictví. Progresivním se musí Jihomoravské muzeum stát také v digitálním zpřístupňování své sbírky a obohacování expozic i výstav o nejrůznější formy moderních technologií (interaktivní informační kiosky, využívání chytrých mobilních telefonů a tabletů návštěvníky atp.). Z hrozby rychlého technického rozvoje současného světa se tak i v tomto případě může jednat spíše o příležitost Jihomoravského muzea, bude-li muzeum tyto 82

pokroky v technologiích pravidelně sledovat a aplikovat do vlastní prezentační činnosti.

2.2

Podrobná analýza vnitřního prostředí

Možnost udržitelnosti a rozvoje muzejní edukace značně determinuje i samotné muzeum a jeho vlastní zdroje, ať už fyzické (sbírka, budovy) či personální (zaměstnanci). Právě za poznáním těchto zdrojů a vytyčením faktorů úspěchu spěje podrobný rozbor stavu minulosti i současnosti. 2.2.1 Stručná historie muzea Muzeum ve druhém největším městě Jihomoravského kraje vzniklo roku 1878 na návrh německého městského spolku. Jihomoravské muzeum ve Znojmě tak nevzniklo, jako řada ostatních muzeí v té době, na podporu českého národního obrození, ale za účelem poznání rodného kraje. Nově vzniklé muzeum se však zpočátku potýkalo se značnou liknavostí zastupitelů města Znojma. Ti sice schválili jednotlivé zástupce kuratoria, jež muzeum řídilo, avšak dlouhý schvalovací a projednávací proces ročního příspěvku na činnost muzea a nedořešené umístění muzejních sbírek a jejich prezentaci značně komplikoval rozvoj muzea. I přes počáteční nesnáze připravilo muzeum v průběhu měsíce září (1879) svoji historicky první výstavu, díky níž získalo muzeum důležitou podporu pro vlastní sbírkotvornou činnost nejen mezi občany znojemského regionu, ale také vídeňské komise památkové péče. Muzejní sbírka se rozrůstala a její dosavadní umístění v prostorách městské radnice již kapacitně nedostačovalo. Muzeum se v rámci Znojma často stěhovalo, až konečně roku 1910 otevřelo nově adaptované prostory pro prezentaci sbírky na znojemském hradě. Po první světové válce zčásti ztrácí Znojmo vymezením nových hranic kulturně důležitý kontakt s Vídní a dochází rovněž k reorganizaci městského muzea, kdy se z městského muzea stává muzeum krajské s působností na celou jižní Moravu. Bez větších škod přežila sbírka muzea i druhou světovou válku. Po nutných poválečných opravách znojemského hradu se Vlastivědné muzeum královského města Znojma otevřelo opět veřejnosti roku 1949. Ředitelem Jihomoravského muzea byl jmenován Vratislav Drlík, který inicioval založení Spolku přátel musea 83

ve Znojmě, čímž navázal na původní tradici, kdy i samo muzeum vzniklo na základě spolkové činnosti. V průběhu druhé poloviny 20. století pak muzeum dál úspěšně pokračovalo ve všech oblastech své práce a tak tomu je až do dnešního dne. 2.2.2 Personální zdroje Stručný exkurz do historie znojemského muzea dokládá, že již od svého založení bylo Jihomoravské muzeum ve Znojmě respektovanou institucí na poli kultury, vzdělávání i památkové péče znojemského regionu. Za celou dobu své existence si ve všech podobách vlastní činnosti udrželo vlastivědný regionální charakter s orientací služeb zejména na místní komunitu. Jistě k tomu vždy přispělo kvalitní personální obsazení jednotlivých pracovních pozic. Příspěvkovou organizaci zřizovanou Jihomoravským krajem vede ředitelka muzea a vedoucí čtyř oddělení. Do sbírkotvorného oddělení patří dva kurátoři – historici, kurátor dějin umění, kurátor fotoarchivu a dokumentace současnosti, archeolog, kurátor – geolog, kurátor – botanik, kurátor – zoolog. Do oddělení služeb jsou sdruženy dvě konzervátorky, správce sítě – propagace, výtvarník – aranžér, dokumentátor, muzejní pedagog. Ekonomické oddělení zahrnuje ekonoma, účetní, sekretářku, průvodce v Domě umění, minoritském klášteře a na Zřícenině hradu Cornštejn. Posledním oddělením je správa budov tvořená stavebním technikem, údržbářem, stolařem, dvěma uklízečkami, třemi pokladními – vrátnými v Domě umění, dvěma pokladními v minoritském klášteře, třemi nočními vrátnými v Domě umění a dvěma sezónními nočními vrátnými na Zřícenině hradu Cornštejn.166 Ač se jeví třicet čtyři zaměstnanců jako nemalý počet, na velikost Jihomoravského muzea – jeho sbírky a objekty, je tento stav trvale nedostačující. Muzeu chybí zejména pracovník pro styk s veřejnosti, jehož náplň práce by obsahovala propagaci, komunikaci s médii, koordinaci a organizaci doprovodných akcí včetně vernisáží, tvorbu a realizaci propagačního plánu, tvorbu propagačních materiálů, psaní propagačních textů na webové stránky a řadu dalších nezbytných činností. Muzeu by tak tento pracovník zajistil účelnější propagaci, oslovení širšího 166

Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p. o. Směrnice č. 10/2013 Organizační řád. Znojmo :

Jihomoravské muzeum, 2013. 5 s. 84

spektra potenciálních návštěvníků a obecné zvýšení povědomí o Jihomoravském muzeu. Zároveň by toto nové pracovní místo ulevilo stávajícím odborným pracovníkům, kteří kromě své primární činnosti (sbírkotvorná a tezaurační činnost, výstavní, publikační nebo vědecko-výzkumná činnost) musí řešit tvoření doprovodného programu pro veřejnost včetně vernisáží a v rámci svých projektů si z větší části musí zajistit rovněž propagaci. Není tedy divu, že je to pak právě propagace, která u výstav a doprovodných akcí bývá zpravidla podhodnocena, což snižuje návštěvnický potenciál prezentační činnosti muzea (výstav i doprovodných akcí). V posledních několika málo letech pak došlo k posílení pracovníků v bezprostředním styku s veřejností. V roce 2012 vznikla nová pozice muzejního pedagoga a postupně se zavádí nová pozice stálého průvodce v minoritském klášteře. Stálý průvodce v minoritském klášteře však zůstává problematickou pozicí pro velmi specifickou pracovní dobu (říjen – duben od pondělí do pátku 9.00–17.00, květen – září od středy do neděle 9.00–17.00) i nízkou vytíženost této profese (návštěvnost muzea se značnými výkyvy) a nedaří se toto místo trvale obsadit stálým zaměstnancem. Management muzea si je plně vědom dlouhodobého podhodnocení personálního stavu u jednotlivých profesí, což například dokládá i výše zmíněná skutečnost zřízení dvou nových pracovních míst během posledních několika málo let. A tak se snad výhledově podaří muzeum personálně posílit, nejen v rámci muzejní edukace, ale také v oblasti PR.

2.2.3 Budovy Velmi významným zdrojem pro vzdělávací činnost jsou také samotné prostory a budovy Jihomoravského muzea, které ovlivňují celkový dojem z návštěvy i edukačních programů, a zároveň mohou být tím hlavním kritériem v rozhodnutí se pro návštěvu muzea. Jihomoravské muzeum disponuje velkým množstvím budov. Hlavním administrativním sídlem muzea je budova bývalého klášterního špitálu, který je zároveň propojený s budovou minoritského kláštera, kde se nachází expozice i výstavní sály. Ve své správě pak má muzeum dále Památník Prokopa Diviše 85

v Příměticích, Zříceninu hradu Cornštejn s hláskou nebo depozitář v nedalekých Hnanicích. Město Znojmo pak muzeu pronajímá k prezentační činnosti renesanční palác Dům umění, znojemský hrad a národní kulturní památku rotundu sv. Kateřiny. Budovy muzea sloužící veřejnosti tvoří rovněž významné architektonické památky města Znojma, což sice podporuje atraktivitu muzea samotného, ale omezuje

možnosti

v nejrůznějších

stavebních

úpravách,

například

za účelem bezbariérového přístupu. Opatření alespoň minimalizující případné bariéry se nachází v budově sídla muzea (výtah primárně určený pro transport sbírkových předmětů zde může být po dohodě využit i pro návštěvníky s funkčně omezeným pohybovým aparátem pro návštěvu prvního patra minoritského kláštera), bez výraznějších problémů je rovněž přístupný mázhauz Domu umění (včetně přednáškové sálu, ale nebezpečně úzký nájezd!), po překonání jednoho schodku lze pohodlně absolvovat i prohlídku znojemského hradu či Památníku Prokopa Diviše v Příměticích. Jihomoravské muzeum má sice omezené možnosti ve zpřístupnění svých objektů tělesně handicapovaným, avšak vždy se snaží vyjít vstříc a s asistencí je možná návštěva všech objektů. Celoročně lze navštívit Dům umění (úterý až sobota) a minoritský klášter (pondělí až pátek, od května do září pondělí až neděle). Sezónně otevřený zůstává znojemský hrad s rotundou sv. Kateřiny (úterý až neděle), Zřícenina hradu Cornštejn (pondělí až neděle) a Památník Prokopa Diviše v Příměticích. Otevírací doba od 9:00 do 17:00 platí pro všechny veřejně přístupné objekty Jihomoravského muzea s výjimkou Divišova památníků, kde objekt otevírá průvodce po telefonické domluvě. Jihomoravské muzeum si trvale udržuje také svoji ekonomickou dostupnost. V památníku činí vstupné 10 Kč, v Domě umění, minoritském klášteře a na znojemském hradě 40 Kč, na Zřícenině hradu Cornštejn 60 Kč a nejvyšší vstupné se vybírá za rotundu sv. Kateřiny 90 Kč. K těmto základním cenám poskytuje muzeum snížené vstupné pro děti a seniory, vstup zdarma pro děti do 6 let, řadu slev po předložení různých karet (Rodinný pas Jihomoravského kraje apod.) a cenově výhodné je rovněž kombinované vstupné do minoritského kláštera a Domu umění za 60 Kč. Vstupné vybírané v jednotlivých objektech tvoří spíše 86

symbolický poplatek než částku skutečně pokrývající náklady, proto je finančně snadno přístupná všem bez rozdílu. 2.2.4 Sbírka Neustále se rozšiřující sbírka Jihomoravského muzea ve Znojmě je nejsilnější stránkou a zásadním kritickým faktorem úspěchu celého muzea, proto se od ní odvíjí nejen zaměření muzejní edukace (výstavní činnost, edukační programy atp.), ale také charakter muzea samotného. K 15. květnu 2015 obsahuje více než 400 000 sbírkových

předmětů

rozčleněných

do

třiceti

čtyř

podsbírek.167

Sbírka

Jihomoravského muzea by si pro svoji rozsáhlost a významnost zasloužila samostatné analýzy, kterou však neumožňuje rozsah magisterské diplomové práce, proto následující rozbor bude vypracován zejména s ohledem na její využitelnost v rámci muzejní edukace řízené muzejním pedagogem. Nejobsáhlejší podsbírku nejen společenskovědních oborů ale i celého muzea tvoří archeologické nálezy. Již v době založení Jihomoravského muzea byla archeologie nemalou součástí nové muzejní sbírky, kterou od roku 1905 rozšiřovaly i nálezy z vlastního výzkumu a kterou v průběhu historie spravovaly významné osobnosti v oboru (např. Jaroslav Palliardi, Vědomil Vildomec). Sbírka uceleně mapuje osídlení a kulturu našich „znojemských“ prapředků od paleolitu přes stěhování národů až po novověk. Jedná se zejména o nejrůznější keramické nádoby, plastiky, zbraně, nářadí, šperky atd., z nichž nejcennější jsou jistě poháry moravské malované keramiky nebo fragment pravěké venuše Hedviky. Stejně hluboce zakořeněnou tradici mají i podsbírky dějin umění obsahující soubor historického nábytku, církevního umění, grafik, obrazů, volných soch, skla, lapidária atd. Uměleckohistorická část sbírky tak sleduje znojemskou scénu umění (od malby po užité umění), ale i témata Znojemska vyskytující se v dílech autorů pocházejících z nejrůznějších koutů Česka i celé Evropy. Význam uměleckohistorické sbírky tedy mimo jiné spočívá také v dokumentaci proměn města Znojma napříč staletími a v kontinuálním rozšiřování (nejen) o současné autory. K bezesporu nejvýznamnějším sbírkovým předmětům dějin umění patří skulptura Znojemské 167

Sbírka Jihomoravského muzea ve Znojmě [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 200?.

[cit. 2015-04-16]. Dostupný z WWW: ˂ http://ces.mkcr.cz/cz/sb.php?evc=MZN/002-05-10/175002˃. 87

madony (Mistr Michelské madony), díla známých umělců například Josef Winterhalder st. či Jiří Antonín Heinz. Od počátků samotného muzea se neustále buduje také sbírka historická. Mapy, listiny, militária, textil, řemesla, hudební nástroje či platidla připomínají významné osobnosti (spisovatel Charles Sealsfield, Anton Vrbka, Jan Vlk), události i každodenní realitu znojemského kraje. Z rozsáhlého souboru historického materiálu lze například jmenovat mapu Jana Amose Komenského, globus z roku 1700, vývěsní štíty cechů, husitské zbraně a sbírku mincovních i papírových platidel, z hudebních nástrojů například housle, violu či klarinet vyrobené znojemskými mistry, popravčí meče, bronzová hemina, monstrance z Hnanic, měšťanský prapor z první poloviny 16. století a řada dalších. Nejmladším

pracovištěm

společenskovědních

oborů

je

fotoarchiv

a dokumentace současnosti. Fotoarchiv ve své podsbírce uchovává fotografie města Znojma a jeho okolí, událostí, zdejších nedochovaných památek, ale i negativy a skleněné diapozitivy z Weidenthalerovy sbírky. Dokumentace současnosti pak mapuje především Znojmo v druhé polovině 20. století (modely památníků, letáky atp.) a jeho každodenní život (elektrospotřebiče apod.). Ač přírodovědné oblasti muzejní sbírky nebyly při zakládání muzea vysloveně stanoveny, zahrnovalo je v obecné rovině pojmenování prehistorie, jež byla v muzeu zastoupena na historicky první výstavě znojemského muzea (1879).168 Zoologická

část

přírodovědného

souboru

sbírky

Jihomoravského

muzea

se systematicky začala rozvíjet od roku 1939169 a obsahuje tekutinové preparáty obratlovců, dermoplastické preparáty, balgy, ptačí vejce či kostry obratlovců. Bohatě rozšiřovaná je neustále rovněž entomologická podsbírka. Zoologický soubor muzejní sbírky tak dokládá v omezené míře českou faunu a úžeji se soustředí na jednotlivé druhy žijící ve znojemském regionu. Důležité jsou rovněž podsbírky botanická a mykologická zahrnující zejména cévnaté rostliny, mechorosty, lišejníky a

houby

uspořádané

do

herbářových

položek.

Nejstarším

a

zároveň

nejvýznamnějším sbírkovým předmětem je pak herbář Adolfa Obornyho 168

ATWERI, Jiří, red. Jihomoravské muzeum ve Znojmě : Muzeum - brána k poznání : Sborník ke 130.

výročí založení. Znojmo : Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2008, s. 53. 169

Tamtéž, s. 57. 88

dokumentující

rostliny

znojemské

přírody

včetně

dnes

již

vyhynulých

či nezvěstných druhů. Sbírka Jihomoravského muzea by zdaleka nebyla tak kompletní, kdyby postrádala oddíl geologický dělící se do podsbírky mineralogické, paleontologické, petrografické, tektity a cihly. Geologický soubor sbírkových předmětů tak mapuje neživou složku přírody zaměřenou především na Znojemsko, avšak obsahuje i materiál sesbíraný v různých koutech světa. Nepostradatelnou součást sbírky Jihomoravského muzea ve Znojmě tvoří muzejní knihovna, v níž větší část publikací tvoří běžnou knihovnu odborné a regionální literatury a zbývající knihy představují sbírkové předměty muzejní povahy – staré tisky, kramářské písně a modlitební knížky. Sbírka Jihomoravského muzea ve Znojmě zapsaná v Centrální evidenci sbírek při Ministerstvu kultury České republiky má klíčovou pozici ve vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea. Nejenže je sbírka samotná nositelem muzejní edukace, ale odvíjí se od ní další činnosti muzejní prezentace a muzejně pedagogická činnost řízená edukačním pracovníkem. Jedná se o nejstabilnější a neustále se rozrůstající silnou stránku muzea, jakož i příležitost k rozvoji muzejní edukace. 2.2.5 Stálé expozice Celkem jedenáct stálých expozic Jihomoravského muzea ve Znojmě zpřístupňuje část sbírky z jednotlivých umělecko-historických a přírodovědných oborů, které mají ve znojemském muzeu dlouholetou tradici. Muzeum však postupně své expozice reinstaluje, obnovuje a doplňuje interaktivními prvky. Celoročně jsou přístupné stálé expozice v minoritském klášteře (Černé řemeslo, Zbraně Orientu, Živá příroda Znojemska, Neživá příroda Znojemska, archeologická expozice) 170 a v Domě umění (Staré umění Znojemska, J. T. Fischer – medailérská tvorba, Mince zemí Koruny české). Od jara do podzimu (přes tzv návštěvnickou sezónu) se veřejnosti otevírají také stálá expozice na znojemském hradě, Zřícenině hradu Cornštejn či v Památníku Prokopa Diviše.

Archeologická expozice byla na podzim 2012 uzavřena, aby mohla být vytvořena archeologická expozice se zcela novým scénářem. Nová expozice by měla být otevřena již koncem letošního roku. 170

89

Pro detailnější

rozbor

expozic

poslouží

přehledná tabulka přejatá

z metodického článku uveřejněného prostřednictvím organizace Group for Education in Museums.171 Tabulka umožňuje shrnutí možností i limitů edukační činnosti v jednotlivých expozicích.

171

Writing a learning strategy & policy document [online]. Gillingham : Group for Education in

Museums, 200?. příl. 1–2. [cit. 2015-06-09]. Dostupný z WWW: ˂http://www.gem.org.uk/lotc/lotc_resources/dev_learning_services/guidance/gn_educpolicy_strat.pdf˃. 90

Expozice

Popis, exponáty, prostor

Návaznost na RVP

KÁMEN V ARCHITEKTUŘE sklepení Domu umění JMM

Popis: úvod do expozice tvoří textové panely o vývoji architektury ve městě Znojmě, exponáty umístěné v šeru sklepení efektně nasvícené, popisky jen u vybraných exponátů.

Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova)

Exponáty: náhrobek ze židovského hřbitova, svorník z kostela sv. Michala, okenní kružba, fragmenty sloupů, žleb a umyvadlo z Louky

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ; Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ – úvod do filozofie a religionistiky, Dějepis), Umění a kultura (Výtvarný obor)

Expozice ve sklepení představuje skrze kamenné fragmenty architektonickou historii města Znojma. Expozice je sice vytvořená Jihomoravským muzeem a z jeho sbírky, avšak původní účel je pouze oživení jedné z adrenalinových tras znojemského podzemí (Znojemská beseda). Zpřístupnění expozice v rámci návštěvy Domu umění JMM závisí tedy na dohodě mezi muzeem a besedou.

Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; chybí prostor pro práci v komunitním kruhu (lze využít atrium či první patro); max. 30 žáků; bezbariérový přístup chybí, nevhodné pro handicapované návštěvníky

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (tematický okruh Jsme Evropané)

Příležitosti k podpoře vzdělávání a osvojování dovedností 







s ohledem na původní určení expozice a její správu Znojemskou besedou, ale i potemnělostí podzemní expozice se jeví aktivizující prvky jako zbytečné pro školní skupiny nahradit didaktickými pomůckami, jež má k dispozici lektor (nástroje k opracování kamene k možnosti vyzkoušení si kamenické práce, modely znojemských památek, vzorky stavebních materiálů). edukační program zaměřený na architektonické prvky, památky města Znojma a geologii (kámen ve službách člověka) charakter expozice vhodný především pro žáky od 6. ročníku ZŠ.

91

Expozice JAN TOMÁŠ FISCHER – MEDAILÉRSKÁ TVORBA I. patro Domu umění Tvorbu znojemského medailéra J. T. Fischera prezentuje výběr ražených a litých medailí tematicky se vážících ke Znojmu, významným osobnostem i umělcovy rodiny.

Popis, exponáty, prostor Popis: exponáty ve 3 závěsných vitrínách, stručný text o životě J. T. Fischera Exponáty: medaile k 500. výročí postavení radniční věže, dokončení obnovy rotundy sv. Kateřiny, s motivy Znojma, moravské orlice a portréty Prokopa Diviše, J. A. Komenského, T. G. Masaryka, E. Beneše, A. Puškina, J. Seiferta, O. Španiela. Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; malý sál s působivou sklípkovou klenbou; max. 30 žáků; vhodnější práce ve skupinách (1 skupina v expozici, 2. v předsálí); vzhledem ke způsobu instalace (výše zavěšené vitríny) a charakteru exponátů (potřeba prohlédnout si zblízka) není expozice vhodná pro práci s předškolními dětmi; chybí bezbariérový přístup

Návaznost na RVP

Příležitosti k podpoře vzdělávání a osvojování dovedností

Základní vzdělávání 1. stupeň: vlastivěda, český  jazyk, pracovní činnosti, hudební výchova, výtvarná výchova; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas), Umění a kultura (Hudební výchova – poslechové činnosti, Výtvarná výchova) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, český jazyk, výtvarná výchova, hudební výchova; Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk – literární výchova). Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova, Hudební výchova – poslechové činnosti) Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ, český jazyk, hudební výchova, výtvarná výchova; Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura – literární komunikace), Člověk a společnost (Dějepis, Občanský a společenskovědní základ – člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarný obor, Hudební obor – recepce a reflexe)







rozsah expozice i omezený prostor sálku neposkytují dostatek místa na interaktivní či odpočinkovou zónu. Možno vyřešit muzejním kufříkem uloženým u průvodkyně (avšak pro volné návštěvy škol i veřejnosti obvykle nepatří tato expozice mezi klíčové) edukační programy s velkými předmětovými přesahy zaměřené na významné osobnosti historie i kultury a na regionální památky nabízí se také vytvoření tvůrčí dílny seznamující s tvorbou znojemského umělce a pojmem reliéf (jeho výskyt v každodenní realitě) součást muzejní regionální učebnice

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova

92

Expozice MINCE ZEMÍ KORUNY ČESKÉ I. patro Domu umění chronologický přehled mincí na českém území od období Keltů do roku 1857 doplněný historickými medailemi a jetony – vše ze sbírky Josefa Květoně

Popis, exponáty, prostor Popis: celkem 9 zešikmených vitrín, chronologické řazení mincí, prezentován většinou avers a revers vedle sebe, doplněno popiskami; nad vitrínami 12 textových panelů obsahujících přehled vývoje mincovního platidla na historickém území Koruny české včetně způsobu výroby; textem i obrazem zmíněn autor sbírky Josef Květoň Exponáty: denáry, groše, dukáty, tolary, grešle, haléře, Znojemský peníz z 15. století Prostor: není vyčleněn prostor edukačním aktivitám; nepříliš velký sál, max. 30 žáků; omezený prostor kolem vitrín přiražených ke zdi a malá velikost exponátů si vyžadují práci ve skupinkách; v případě střetnutí více návštěvnických skupin využít i sousední prostor expozice J. T. Fischera či vstupního prostoru do 1. patra; vzhledem ke způsobu instalace (výška vitrín) a charakteru exponátů (malá velikost, potřeba prohlédnout si zblízka) není expozice vhodná pro práci s předškolními dětmi; chybí bezbariérový přístup.


Návaznost na RVP Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti, finanční gramotnost; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, finanční gramotnost; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti, Stát a hospodářství), Člověk a svět práce (Provoz a údržba domácnosti) Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ; Člověk a společnost (Dějepis), Člověk a svět práce (Finance) Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova









nedostačující prostor pro interaktivní i odpočinkový koutek možno nahradit muzejním kufříkem k zapůjčení u průvodkyně (repliky mincí, lupa, ilustrace výroby mincí, dřevěná „vkládačka“ = deska se stručným přehledem, tj. „mincovní“ časová osa s dírami, do nichž se vkládají mince, tj. dřevěná kolečka s potiskem motivu jednotlivých druhů ražeb, jako doplnění mohou být do kufříku pořízeny repliky historických bankovek a dalších forem platidla) expozici možno doplnit zařízením pro ruční ražbu mincí, které by bylo umístěno uprostřed sálku (kladivo a střížky uloženy u průvodkyně, možno sám si vyrobit minci na památku v rámci vstupného či za symbolický poplatek za materiál), nebo před vstupem do medailérské a numismatické expozice (v rohu mezi vstupem do expozic a dveřmi od průvodce) edukační programy zaměřené na regionální historii (znojemská mincovna), vývoj mincovního platidla a finanční gramotnost, ale i na sběratelství a osobnost sběratele na příkladu J. Květoně součást muzejní regionální učebnice

93

Expozice


STARÉ UMĚNÍ ZNOJEMSKA II. patro Domu umění

Popis: klasický způsob instalace, chronologicky seřazené exponáty (obrazy, sochy) doplněné jednoduchými popiskami bez textových panelů, interaktivních prvků a odpočinkové zóny

Předškolní vzdělávání: Dítě a jeho tělo (jemná motorika), Dítě a jeho psychika (komunikativní dovednosti a kultivovaný projev, poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenková operace, rozvoj a kultivace mravního i estetického cítění a prožívání), Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a svět

Exponáty: Znojemská madona, Znojemská Libuše, monstrance z Hnanic, díla J. A. Heinze a Josefa Winterhaldera st.

Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis – křesťanství a středověká společnost, objevy a dobývání, počátky nové doby, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova)

sakrální umění ze (zrušených) klášterů, kaplí, kostelů atp. na Znojemsku od gotiky po baroko bez výrazného zastoupení renesance

Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; první sál poskytuje dostatek místa i pro komunitní kruh, v ostatních sálech je nutné přizpůsobit zadání úkolů tak, aby se velký počet žáků netísnil u jednoho exponátu; první sál lze nouzově použít i pro tvůrčí dílnu se stoly a židlemi; max. 30 žáků; chybí bezbariérový přístup; špatné osvětlení (lze vyřešit aktuálním umístěním dodatečného osvětlení z prvního patra)


Návaznost na RVP

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ – úvod do filozofie a religionistiky, Dějepis – středověk, počátky novověku), Umění a kultura (Výtvarný obor) Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (tematický okruh Jsme Evropané)







  

začlenit odpočinkovou zónu a interaktivní prvky využitelné nejen pro neinscenované návštěvy škol či veřejnosti, ale i v rámci edukačních programů uprostřed hlavního sálu skládání kostek s motivy exponátů, pexesa (dílo+autor, dílo+dobově odpovídající památka Znojma, dílo+gotika či baroko), mezi okny hlavního sálu či u starého krbu desky s detailem díla na přední straně, zadní strana info o autorovi a/nebo desky s detailem díla na přední straně a na zadní straně definovaný charakteristický znak daného výtvarného slohu demonstrovaný na vybraném exponátu poskládej si sochu: dřevěná deska na ní připevněné oboustranné desky s možností otáčení, horizontálně rozřezané reprodukce soch (otáčením jednotlivých pater skládáme sochu, zadní strana dá dohromady popisku jako kontrola), provizorně lze nahradit laminovaným tiskem a kroužkovou vazbou edukační programy zaměřené na gotiku a barokní umění, regionální památky a historii součást muzejní regionální učebnice důsledně dbát na regionální tematiku: památky, osobnosti a významné události Znojemska v dané době 94

Expozice ČERNÉ ŘEMESLO křížová chodba minoritského kláštera Expozice užitého umění kovářů a zámečníků ze Znojemska od konce 16. století do 2. poloviny století dvacátého dává nahlédnout na řemeslné dovednosti našich předků.



Návaznost na RVP

Popis: exponáty ukotveny na zdech křížové chodby bez chronologického řazení (důležitější estetické vyznění), popisky s datací a místem odkud pochází (je-li znám), textový panel pouze v úvodu expozice (základní informace o historii zpracování kovu a řemeslech ve Znojmě)

Předškolní vzdělávání: Dítě a jeho tělo (jemná  motorika), Dítě a jeho psychika (komunikativní dovednosti a kultivovaný projev, poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenková operace, rozvoj a kultivace mravního i estetického cítění a prožívání), Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a  svět

Exponáty: podkova (kovář), vývěsní štít zámečníka, jirchářů, mlynářů, hospod, prýmkařů, sedláře, postřihačského cechu, Lunetová mříž z kostela sv. Mikuláše ve Znojmě od Donáta Schönherra, kolem roku 1570

Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas), Člověk a svět práce (práce s drobným materiálem), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova)

Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; max. 30 žáků; chodba poskytuje dostatek prostoru, nevytápí se – v chladném období lépe nevyužívat, dostatek prostoru i na rozsáhlejší tvůrčí aktivity; není bezbariérový přístup

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis), Umění a kultura (Výtvarný obor)





doplnit o názorné exponáty představující kovářské řemeslo (kovadlina, kladiva, kleště atd.), ale i o vzorky surovin (železo, ocel atp.) nebo např. strusky dřevěná deska zavěšená na zdi zachycující starou kovárnu s vybavením, v ní různě tvarované otvory pro vkládání obrázků jednotlivých nářadí, kováře a přitloukače (umisťování do desky pomocí magnetů) edukační programy zaměřené na ornament, řemesla (pracovní povolání včera a dnes, cechy), na 19. století a vlivu průmyslové revoluce na řemesla součást muzejní regionální učebnice

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (tematický okruh Jsme Evropané). 95

Expozice NEŽIVÁ PŘÍRODA ZNOJEMSKA přízemí minoritského kláštera procesy utvářející „kamennou tvář“ přírody a vztahy mezi organickými a anorganickými složkami životního prostředí prezentované vybranými druhy hornin a minerálů tvořící podloží krajiny znojemského regionu

Popis, exponáty, prostor Popis: 3 části: předsálí = dynamické změny a příběhy kamene, první sál = vitrína vysvětlující pojmy hornina a minerál, geo. stavba jihovýchodního okraje Českého masivu a regionální petrografie, vznik hornin a minerálů – jejich rozšíření na Znojemsku, endogenní procesy (prolíná se do 2. sálu), druhý sál = nerostné suroviny Znojemska, exogenní procesy, zvětraliny, sedimenty, zkameněliny; vitríny označeny nápisy a doplněny stručnými texty, mapami či otisky profilů neogenních odkryvů Exponáty: černé a hnědé uhlí, stříbro, mramor, křemen, živec, žula, magnetit, čedič, vápenec, pískovec, grafit, křišťál, zlato, rula, amfibolit, vltavín, otisk ryby, trilobit; suroviny Znojemska – magnetit, grafit, kaolín, chalcedon Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám, pro práci v komunitním kruhu lze využít prostor křížové chodby před vstupem do expozice, v expozici nutná práce ve skupinkách; max. 30 dětí; chybí bezbariérový přístup (s inv. vozíkem i náročný pohyb v omezeném prostoru expozice); omezené prostorové možnosti pro interaktivní a odpočinkovou zónu.


Návaznost na RVP Předškolní vzdělávání: Dítě a jeho tělo (rozvoj  a užívání všech smyslů), Dítě a jeho psychika (jazyk a řeč, poznávací schopnosti a funkce, představivost, …), Dítě a ten druhý (pravidla  chování, prosociální chování), Dítě a společnost, Dítě a svět Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, přírodověda, vlastivěda; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, rozmanitost přírody) Základní vzdělávání 2. stupeň: přírodopis, zeměpis, chemie; Člověk a příroda (Chemie – prvky, chemické sloučeniny, Přírodopis – neživá příroda, praktické poznávání přírody, Zeměpis – přírodní obraz Země, životní prostředí, Česká republika) Gymnaziální vzdělávání: biologie (geologie), chemie, zeměpis; Člověk a příroda (Chemie – obecná chemie, anorganická chemie, Geologie, Geografie – přírodní prostředí, životní prostředí) Průřezová témata: Environmentální výchova



 

zhotovení tzv. Geologie v kostce, tj. didaktické pomůcky (nejen) pro pedagogy, vhodné zpracovat metodický manuál pro pedagogy velká závěsná deska s geo. časovou osou, do níž jsou upevněny konkrétní vzorky ze Znojemska z dané éry (umístěno na dosah, osa by vedla od zákoutí naproti schodům až ke dveřím do expozice, v ose drážka na upevněný model zeměkoule, kterým lze v rámci osy posunovat, princip kuličky v bludišti = jde s ní pohybovat v drážce, ale nejde vyndat). Osa by představovala vodící pás přivádějící návštěvníka do expozice. protažení geo. expozice do rajského dvora – skupina rozměrnějších exponátů, „znojemské chodníčky“ = po čem šlapeme, základní výběr včetně šatovské zvonivky edukační programy zaměřené na nerostné suroviny na Znojemsku, způsoby těžby a vlivu na krajinu součást muzejní regionální učebnice

96

Expozice

ZBRANĚ ORIENTU bývalá kapitulní síň v přízemí minoritského kláštera Expozice představuje sbírku chladných i palných zbraní pocházející z Osmanské říše, Japonska, Indie a Persie převážně z 18. a 19. století, přibližuje nejen podobu a původ historických zbraní, ale i jejich umělecké ztvárnění, kulturu a řemeslnou zručnost národů nám vzdáleného Orientu.


Návaznost na RVP

Popis: 150 exponátů v osmi vertikálních vitrínách rozdělených do 4 úseků dle původu (Indie, Persie, Japonsko, Osmanská říše), doplněné fotkami a stručným textem o historii dané oblasti, uprostřed obměnná vitrína, orientální nábytek a figurína samuraje, informační kiosek s dotykovou obrazovkou, exponáty opatřeny popiskou s názvem (bez datace)


Exponáty: zbroj samuraje (19. st., katana, vakizaši atd.), bodec k pohánění slonů ankus, meče (jatagan, katana, vakizaši, kilidž, kora, chura, zolfagar, tantó, talvar, klewang), nože (kinžál, bicak), dýky (katar, kris, džambija, bičva), šavle (šamšír), sekery, palice, palcát, kopí. Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; max. 30 žáků; křížová chodba před expozicí poskytuje dostatek prostoru (ale nevytápí se – v chladném období lépe nevyužívat, dostatek prostoru i na rozsáhlejší tvůrčí aktivity); není prostor na společnou práci v komunitním kruhu – nutno přecházet do rozšířené části Živé přírody Znojemska; není bezbariérový přístup

Příležitosti k podpoře vzdělávání a osvojování dovedností 

 Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas), Člověk a svět práce (práce s drobným materiálem), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova)

 

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis), Umění a kultura (Výtvarný obor) Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova.



Obnovit aplikace v informačním kiosku do modernějšího layoutu, provázat jeho obsah s expozicí (použití piktogramů na popiskách) a pořídit k němu stupínek pro děti vytvoření průvodce muzejními expozicemi pro děti – založený na příběhu, ke každé expozici jedna otázka, po vyplnění drobná odměna na pokladně, cílem udržení pozornosti a aktivizace rodin s dětmi pořízení replik středověkého meče evropského a samurajského edukační programy zaměřené na multikulturalitu (samuraj vs. rytíř, spojeno s tvůrčí činností a pohádkami pro MŠ), Osmanskou říši, srovnání s dobovými zbraněmi v Evropě (včetně způsobu boje, názorné video ukázky) součást muzejní regionální učebnice

97

Expozice ŽIVÁ PŘÍRODA ZNOJEMSKA 1. patro minoritského kláštera přehled jednotlivých biotopů přírody Znojemska s charakteristickými zástupci rostlin i živočichů seřazený dle vlivu člověka

Popis, exponáty, prostor Popis: v 16 vitrínách představeny biotopy lesní, biotop skály, řeky, rybníků, luk a vřesovišť, lidských sídel a zemědělské krajiny; ve vitrínách fotografie znojemských lokalit, preparáty rostlin a živočichů; vitríny doplněny herbářovými položkami, menšími nástěnnými vitrínami a pultovými vitrínami s hmyzem Exponáty: mlok skvrnitý, prase divoké, plch velký, vydra říční, čáp černý, dub, javor, buk, habr, roháč, střevlík, pstruh, štika, jelec, cejn, rákos, vřes, muchomůrka, koniklec velkokvětý, hřib dubový Prostor: dostačující prostor speciálně určený edukačním aktivitám; interaktivní část s očištěným a ukotveným stromem, hmatovými vitrínami a dvěma dotykovými PC s aplikacemi; max. 30 dětí; bezbariérový přístup přes administrativní budovu

Návaznost na RVP Předškolní vzdělávání: Dítě a jeho tělo (rozvoj a užívání všech smyslů), Dítě a jeho psychika (jazyk a řeč, poznávací schopnosti a funkce, představivost atd.), Dítě a ten druhý (pravidla chování, prosociální chování), Dítě a společnost, Dítě a svět

Příležitosti k podpoře vzdělávání a osvojování dovedností    

Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, přírodověda, vlastivěda; Člověk a jeho svět  (místo, kde žijeme, rozmanitost přírody) Základní vzdělávání 2. stupeň: zeměpis,  přírodopis; Člověk a příroda (Přírodopis – biologie hub, rostlin, živočichů, základy  ekologie, praktické poznávání přírody, Zeměpis – životní prostředí) Gymnaziální vzdělávání: biologie, zeměpis; Člověk a příroda (Biologie – biologie hub, rostlin, živočichů, ekologie, Geografie – životní prostředí, regiony) Průřezová témata: Environmentální výchova

 



profesionálně zpracované PC aplikace do dvou dotykových počítačů aktivizující k prohlížení expozic samolepící stopy na podlahu vedoucí od PC k příslušnému živočichovi ve vitríně repase vitrín (úprava popisek a jejich doplnění o piktogramy vážící se k interaktivní části) magnetická tabule nad hmatové boxy + sada magnetů (šnek s povídáním o propojení živé a neživé přírody, magnetické puzzle srst+stopa+jméno+biotop, magnetické kartičky s vybranými ukázkami živé a neživé přírody a kde se potkávají) umístění háčků na strom k zavěšování didaktických pomůcek umístit na nejvyšší větve vybrané druhy hmyzu (včela/vosa = opylující, živící se kůrou, listím, …) + pták hnízdící v koruně, doplnit i o rostliny (houby-možná papírmašé?, jmelí, …) didaktické pomůcky na strom – 4 sady dle ročního období: zima (ptáci co zůstávají X odlétají, jehličnaté X listnaté stromy, zimní spánek), jaro (květy, ptačí hnízdo – co dělat když najdu, vajíčka jednotlivých druhů, z čeho si staví ptáci hnízda a jak vypadají, hmyz-opylování, larvy, dokonalá přeměna motýlů …), léto (listy a plody, hmyz živící se plody a listy), podzim (ovocné stromy – druhy ovoce, houby, zásoby na zimu veverky, hmyz a popis jeho těla) doplnit expozici o preparáty ptáků v letu (zavěšené u stropu) pořídit sadu jednoduchých preparátů vybraných živočichů (krtek, plch) pro potřeby edukace, pořídit sadu přírodnin (obilniny, kaštany, listy, …) a vytvořit základní herbář pomocí laminace součást muzejní regionální učebnice

98

Expozice PAMÁTNÍK PROKOPA DIVIŠE ZnojmoPřímětice komorní expozice připomínající významného vynálezce, premonstráta a přímětického faráře Prokopa Diviše (1698– 1765) Otevřeno od května do září na základě předchozí telefonické domluvy.


Návaznost na RVP


Popis: založena na textových panelech umístěných po obvodu stěny na zešikmených pultících

Základní vzdělávání 1. stupeň:  prvouka, přírodověda, vlastivěda; Člověk a jeho svět 

Exponáty: model Divišova rodného domu v Žamberku, reprodukce dvou portrétů, v exteriéru model bleskosvodu + genius loci místa, kde Diviš působil a vynalézal

Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, fyzika, výchova ke zdraví; Člověk a společnost (Dějepis – objevy a dobývání, počátky nové doby, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti, Člověk a příroda (Fyzika), Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví – rizika ohrožující zdraví a jejich prevence)

Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám, kruhový prostor omezený charakterem drobné stavby; max. 30 dětí, vhodnější směřovat edukační aktivity na teplejší roční období (možno pracovat i v okolí památníku); charakter expozice (texty a jejich umístění) nevhodný pro edukační programy předškolních dětí; chybí bezbariérový přístup

   

kvůli charakteru expozice a způsobu provozu nemožné a nežádoucí doplňovat prostor interaktivními prvky a odpočinkovou zónou pro předškolní děti a rodiny s dětmi oživit památník různými akcemi (den otevřených dveří – Bleskohraní) výchovně-vzdělávací potenciál památníku lze podpořit také pořádáním krátkodobých sezónních výstav u objektu pod širým nebem vytvořen edukační program Kufr velkého vynálezce (muzejní kufřík pro 1. stupeň ZŠ) edukační programy pro 2. stupeň zaměřené na fyziku, dějepis apod. součást muzejní regionální učebnice

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, biologie, fyzika; Člověk a společnost (Dějepis – počátky novověku), Člověk a příroda (Fyzika), Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví – ochrana člověka za mimořádných událostí) Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova

99

Expozice ROTUNDA SV. KATEŘINY rotunda + sál na znojemském hradě románská rotunda z přelomu 11. a 12. století s jedinečnými nástěnnými malbami z 1. poloviny 12. století Rotunda jako národní kulturní památka má omezený přístup pouze za vhodných klimatických podmínek v omezené kapacitě max. 10 osob v průběhu jedné půlhodiny a prohlídka trvá max. 15 minut. Na rotundu se nevztahují permanentní vstupenky pro školy ani žádné snížené vstupné.

Popis, exponáty, prostor Exponáty: samotná architektura rotundy, nástěnné malby (genealogie Přemyslovců, slavná scéna povolání Přemysla Oráče k vládě, cyklus z Kristova dětství, seslání Ducha svatého) Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám; chybí bezbariérový přístup; kapacita ovlivněna nutnou ochranou NKP


Návaznost na RVP Předškolní vzdělávání: vzhledem k charakteru památky a specifického přístupu do ní není vhodná pro práci s předškolními dětmi



Základní vzdělávání 1. stupeň: vlastivěda, český jazyk, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas), Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura – komunikační a slohová výchova, literární výchova), Člověk a svět práce (práce s drobným materiálem, konstrukční činnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, český jazyk, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis – křesťanství a středověká společnost, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova), Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura)



Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ, český jazyk, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ – úvod do filozofie a religionistiky, Dějepis – středověk), Umění a kultura (Výtvarný obor), Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura)





Vzhledem k problematickému přístupu možno pracovat v exteriéru rotundy a v sále znojemského hradu věnovanému rotundě (kopie maleb 1:1, model rotundy atd. tento sál doplnit o didaktické pomůcky (dřevěná stavebnice rotundy, textilní dětský model rotundy s pevnou kostrou – umisťování nástěnných maleb na správné místo v rotundě na suchý zip) a interaktivní počítačový panel umožňující virtuální prohlídku rotundy edukační programy pro 4. – 5. ročník ZŠ na Staré pověsti české, dobu Přemyslovců, regionální historii. Pro II. stupeň ZŠ a SŠ programy zaměřené na středověk, Přemyslovce a Kosmovu kroniku součást muzejní regionální učebnice

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech.

100

Expozice ZNOJEMSKÝ HRAD Interiéry přízemí hradu představují život raně novověké společnosti prezentací historického nábytku, keramiky, obrazů, užitných předmětů atd., ale vývoj hradního komplexu, rotundu sv. Kateřiny či tvorbu znojemského sochaře Hugo Lederera. Možnosti znojemského hradu omezují probíhající stavební práce (nemožnost využití hradního nádvoří, uzavřené 1. patro), které budou trvat ještě minimálně následující dva roky. Hrad je otevřen v dubnu o víkendech, květen až září od úterý do neděle, zbytek roku je uzavřen.



Návaznost na RVP

Popis: instalace zámeckých interiérů tematicky rozčleněných na císařský sál, sál předků, dámský a pánský salón, deblínská kapel, ložnice, hudební salón + expozice věnované rotundě sv. Kateřiny, tvorbě Hugo Lederera a lidovému nábytku (tzv. Selská jizba).




Exponáty: veduta města Znojma z roku 1688, portrétní galerie habsburských panovníků, nástěnné malby sálu předků, repliky nástěnných maleb z rotundy sv. Kateřiny, oltář s anděly J. A. Heinze, lidový nábytek, exponáty k 30leté válce, soubor sochařských děl H. Lederera

Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova)



Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám, sál věnovaný románské rotundě a sál předků poskytují dostatečné zázemí i s židlemi, volnější prostor (např. na komunitní kruh, prvky dramatické výchovy a tvůrčí činnost) v císařském sále; max. 30 žáků; bezbariérový přístup chybí, lze poměrně snadno překonat (jeden schod při vstupu)

Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ; Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ – úvod do filozofie a religionistiky, Dějepis), Umění a kultura (Výtvarný obor)

 

 

Charakter provozu (klasické prohlídky s průvodcem) neumožňuje ani si nevyžaduje umístění interaktivní a odpočinkové zóny. na pokladně malý dětský koutek pro veřejnost a rodiny s dětmi pořádání speciálních prohlídek (např. populární noční prohlídky) edukační programy zaměřené na dílo Hugo Lederera, na historii Znojma „v kostce“ (od raného středověku přes 30letou válku a baroko až do 19. století) součást muzejní regionální učebnice po dokončení stavebních oprav využití expozic v 1. patře, hradního podzemí a nádvoří

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (tematický okruh Jsme Evropané) 101

Expozice ZŘÍCENINA HRADU CORNŠTEJN Zřícenina hradu Cornštejn dokumentuje středověkou hradní architekturu a návštěvníkům přináší rovněž zážitek svým umístěním v krajině nad řekou Dyjí. . Cornštejn je otevřen od června do konce září sedm dní v týdnu. Prohlídky omezeny vlivem počasí (za většího deště se prohlídky nekonají z důvodu bezpečnosti)

Popis, exponáty, prostor Popis: zřícenina doplněná vyhlídkovými ochozy na baště, vizuálně poutavými sklepními expozicemi (hladomorna, spižírna) a cedulkami seznamujícími s botanickými druhy rostoucími na zřícenině. Exponáty: dochované obvodové zdi a dělící zdi, fortifikační prvky, studna opředená pověstí, rostliny Prostor: není vyčleněn prostor speciálně určený edukačním aktivitám, klasické edukační programy zde ani nejsou žádoucí; max. 30 žáků; náročnější terén dán charakterem samotné památky (náročný přístup pro návštěvníky se zdravotním znevýhodněním)


Návaznost na RVP Předškolní vzdělávání: Dítě a jeho tělo (jemná motorika), Dítě a jeho psychika (komunikativní dovednosti a kultivovaný projev, poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenková operace, rozvoj a kultivace mravního i estetického cítění a prožívání), Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a svět





Základní vzdělávání 1. stupeň: prvouka, vlastivěda, výtvarná výchova, pracovní činnosti; Člověk a jeho svět (místo, kde žijeme, lidé kolem nás, lidé a čas) Základní vzdělávání 2. stupeň: dějepis, výchova k občanství, výtvarná výchova, přírodopis; Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství – Člověk ve  společnosti), Umění a kultura (Výtvarná výchova), Člověk a příroda (Přírodopis) Gymnaziální vzdělávání: dějepis, občanský a společenskovědní základ, biologie; Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ – úvod do filozofie a religionistiky, Dějepis), Umění a kultura (Výtvarný obor), Člověk a příroda (Biologie) Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (tematické okruhy sociální rozvoj, morální rozvoj), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Environmentální výchova.



edukační programy omezeny charakterem provozu a místem samotné památky, stejně jako jeho vzdáleností od města Znojma různé projekty podporující zároveň užší spolupráci s vybranými školami (je zde místo na přespání, avšak chybějící sociální zařízení): několikadenní soustředění na řetězové provázení, mezipředmětové projekty zaměřené na historii a přírodu. Především realizované v měsíci září. v období školních výletů prohlídky určené dětem (zkrácené, průvodkyně Bílá paní, přizpůsobené dětem do 10 let). Tyto prohlídky využívat i pro rodiny s dětmi. Závisí na personálním obsazení průvodců! po návštěvnické trase umístit otočné desky upozorňující dětské návštěvníky na různé zajímavosti (využití ilustračních kreseb původního stavu pevnosti, netopýři, pověst o studni, pověst o Bílé paní, rostliny, řeka Dyje, …

102

Analýzu zatím postrádá archeologická expozice, která však v době psaní závěrečné práce ještě nebyla zcela hotová. Kromě archeologické expozice se rovněž plánuje vytvořit nové expozice na znojemském hradě a k rotundě sv. Kateřiny. Ty jsou však podmíněny stavebními úpravami a rekonstrukcí znojemského hradu jeho vlastníkem Městem Znojmem. Jak vyplývá z výše uvedené analýzy, stálé expozice Jihomoravského muzea pokrývají velký rozsah témat, jsou nepostradatelným základem muzejní edukace a zároveň příležitostmi k jejímu růstu. 2.2.6 Výstavní činnost Výstavní činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě pravidelně doplňuje jednotlivé stálé expozice, a umožňuje tak další zpřístupnění a prezentaci muzejní sbírky. Výstavy se konají zejména ve dvou celoročně přístupných objektech muzea v centru města – v budově bývalého minoritského kláštera a Domě umění. V období několika málo uplynulých let výrazně rozšířily prezentační možnosti stavební úpravy budovy minoritského kláštera, kde se v roce 2013 podařilo otevřít nový výstavní sál. Plán výstav sestavuje výstavní komise na základě návrhu vypracovaném kurátory jednotlivých sbírek. Přednostně se výstavní činnost muzea zaměřuje právě na autorské výstavy čerpající ze sbírky muzea, které dále doplňují výstavy putovní či pořádané ve spolupráci s jinými subjekty. Neopomenutelnou součást výstavní dramaturgie tvoří rovněž umělecké výstavy (nejen) regionálních autorů. Skladbu ročního výstavního plánu také ovlivňuje vědecko-výzkumná činnost jednotlivých kurátorů nebo významná výročí osobností i událostí. Každý druhý rok pak poskytuje muzeum část svých výstavních prostor výtvarnému oboru Základní umělecké školy Znojmo. K úspěšným výstavním projektům Jihomoravského muzea ve Znojmě bezpochyby patřily v Domě umění výstavy zaměřené na výročí regionálních umělců (5x100), k výročí založení znojemské keramické továrny (Není trůn jako trůn), k místnímu Znojemskému historickému vinobraní (Vinobraní – oslava vína i historie) a k výročí první světové války (1914: Stoletá vzpomínka na první rok Velké války). Z výstav uspořádaných v minoritském klášteře se pak jednalo zejména 103

o výstavy zaměřené na místní lidové zvyky a obyčeje (O tradiční svatbě na Znojemsku), výstavu k výročí Severozápadní dráhy (140 let Severozápadní dráhy) nebo výstavu zaměřenou na místa těžby nerostných surovin na Znojemsku (Lomy, pískovny a hliniště). Návštěvnicky oblíbenou se stala také interaktivně zpracovaná výstava k výročí oblíbeného spisovatele Karla Maye (Indiáni velkých plání), výstavy prací žáků výtvarného oboru znojemské základní umělecké školy, hraček, kabelek a mnoho dalších. Návštěvníci tak zejména preferují výrazně regionální témata nebo interaktivně pojaté výstavy. Výstavní činnost Jihomoravského muzea tak plně reflektuje samotný status muzea a poskytuje každoročně pestrou škálu prezentovaných regionálních témat vhodně doplňovaných výstavami nadregionálního charakteru, čímž umožňuje rozvíjet vzdělávací činnost řízenou muzejním pedagogem v mnoha oblastech provázaných na kurikulární dokumenty českého školství. Bohužel personální i finanční limity zabraňují využívání moderních přístupů v muzejní prezentaci, což by posílilo edukační působení výstavy, zaktivizovalo návštěvníka a podpořilo celkově umocněnější dojem z návštěvy muzea. 2.2.7 Edukační činnost Pro účely vzdělávací strategie znojemského muzea je nutné vypracovat v rámci situační analýzy (a její analýzy vnitřního prostředí) také rozbor samotné muzejní edukace daného muzea. Struktura tohoto rozboru pak z větší části vychází z volně přístupného textu Petry Šobáňové publikovaného ve studijním materiálu Metodického centra muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu v Brně.172 Šobáňová původně tuto strukturu doporučuje jako obsah koncepčního dokumentu, který nazývá edukační strategií. Předkládaná diplomová práce však chápe tento pojem odlišně,173 proto pro účely závěrečné práce vyhovuje struktura dle Šobáňové pouze k analýze edukační činnosti. 172


texty. Brno : Moravské zemské muzeum, 2014, s. 69–71. 173

Srov. kapitola Vymezení základních pojmů, s. 12–14 a ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Plánování edukačních

aktivit muzea. In Základy muzejní pedagogiky : Studijní texty. Brno : Moravské zemské muzeum, 2014, s. 68–69. 104

Významnosti výchovně-vzdělávacího působení si bylo znojemské muzeum vědomé již ve svých prvních stanovách v době svého založení, kde se uvádí, že nově vzniklé muzeum má za hlavní úlohu „budit smysl“,174 tj. podporovat kladný vztah u (nejen) znojemské veřejnosti pro historii, kulturu, umění i přírodu Znojemska. Edukační funkci muzea pak podtrhovala i těsná provázanost muzejního prostředí s institucemi formálního vzdělávání. Sbírky muzea v prvních letech své existence například našly svoje umístění ve školní budově na dnešním náměstí Republiky (1888) nebo v tzv. Hieferově škole na současné Vlkově ulici (1905).175 Řada významných osobností z historie znojemského muzea a jeho spolupracovníků byla původním povoláním učiteli – Dr. Karel Polesný (ředitel místního gymnázia), Adolf Oborny (pedagog na znojemské reálné škole, později ředitel reálky v Lipníku nad Bečvou), František Vildomec (řídící učitel boskovštejnské školy) nebo Vratislav Drlík (získal čestný titul ředitel muzea). Dokonce pro muzejní návštěvníky ze škol po zpřístupnění muzea na znojemském hradě (1922) platil zvláštní návštěvnický režim i mimo běžnou otevírací dobu (neděle a státní svátky). V 50. letech Jihomoravské muzeum zaznamenalo první pokus o rozšíření užší muzejní edukace pro školní skupiny návrhem muzejního kroužku pro zájemce z řad znojemské mládeže, pro jehož účely by byla zřízena učebna v přízemí minoritského kláštera.176 Tento progresivní návrh, který předběhl svoji dobu, se bohužel realizoval pouze zčásti – formou jednotlivých kroužků zaměřených na archeologii, historii či přírodovědu bez vlastní učební prostory. Kroužky však postupně zanikly v 60. letech a znovu byly obnoveny o téměř dvacet let později, avšak opět bez dlouhodobějšího trvání (archeologický kroužek v letech 1980–1984, geologický 1985–1989). V roce 2005 se podařilo k zájmové činnosti pro školní mládež v muzeu opět navrátit kroužkem zaměřeným především na zoologii, do něhož je občas zapojen rovněž geolog či botanik. Kroužek úspěšně pokračuje až 174

DRLÍK, Vratislav. 70 let musea královského města Znojma. Znojmo : Městské museum ve Znojmě,

1948, s. 6. 175





do současnosti a mimo jiné pomáhá žákům gymnázia na Pontassievské ulici připravit se na přírodovědné olympiády. Jednotliví kurátoři muzea pak dlouhodobě poskytují školám možnost využít jejich odborného výkladu v rámci nejrůznější komentovaných prohlídek, exkurzí či přednášek (také v budově školy). Prezentační činnost znojemského muzea nepostradatelně obohacují rovněž odborné přednášky převážně na regionální témata pro širokou veřejnost. V roce 1949 byl dle návrhu V. Drlíka založen Spolek přátel musea ve Znojmě, mezi jehož cíle patřila podpora sběratelské činnosti, propagace muzejních cílů, ochrany znojemských památek, ale i pořádání odborných přednášek. Ač se tento muzejní spolek záhy rozpadl, v přednáškové činnosti muzeum pokračovalo i nadále. Jisté zpravidelnění a řád získaly přednášky muzea v prvním roce osmdesátých let, kdy se uskutečnil první ročník přednáškového cyklu v Domě umění konající se každoročně až do současnosti. V novodobé porevoluční historii muzeum připravuje v rámci svého doprovodného programu další zábavně vzdělávací akce. Od roku 1998 pořádá Jihomoravské muzeum zvláště pro rodiny s dětmi šermířská a divadelní vystoupení nazvaná Léto na Cornštejně, k němuž se přesně o deset let později přidalo Kulturní léto v Domě umění (název změněn od roku 2012 na Pohádkové léto v Domě umění). Oblíbenou stálou akcí se rovněž stala, jako v jiných městech, také muzejní noc (od roku 2005), která od roku 2010 našla svůj denní ekvivalent pro školní skupiny v akci Hurá na prázdniny. Od roku 2012 znojemské muzeum nabízí školám edukační programy k jednotlivým stálým expozicím i výstavám korespondující s platnými kurikulárními dokumenty. Pro rodiny s dětmi jsou pořádány výtvarné dílny nebo speciálně upravené prohlídky na znojemském hradě či na Zřícenině hradu Cornštejn. Senioři navštěvující Akademii třetího věku při Městské knihovně Znojmo pak měli možnost využít komentované prohlídky Domu umění s muzejním pedagogem a kurátorem uměleckohistorické sbírky. V roce 2013 proběhla úspěšná akce Znojemským hradem napříč historií, kdy v rámci řetězového provázení formou scének představili žáci ZŠ JUDr. Josefa Mareše a MŠ, Znojmo znojemský hrad seniorům z akademie. Cílená edukační činnost na školní skupiny je tedy v Jihomoravském muzeu silně zakořeněná. Nejprve se systematické práce se školními skupinami ujali odborní 106

kurátoři muzea, až v posledních letech doplnil jejich vzdělávací činnost muzejní pedagog. Současné zaměření edukační činnosti Jihomoravského muzea tak vychází ze své historie a staví na dosavadních aktivitách. Vzdělávací aktivity reflektují specifika znojemského regionu a slouží k rozšiřování obzorů v oblasti znojemské přírody, historie, kultury i umělecké scény. Vlivem zásadních historických událostí minulého století se mírně pozměnilo poslání Jihomoravského muzea. Zatímco v době založení muzea bylo jeho posláním zejména poučení ve výše zmíněných oblastech bez jakéhokoliv konceptu národního obrození, je paradoxně jedním z hlavních úkolů znojemského muzea o dvě století později právě posílení kladného vztahu k rodnému regionu a budování kulturní identity společně s národní hrdostí u všech návštěvnických skupin. Díky unikátní sbírce Jihomoravského muzea a jeho objektům pak může tamější edukační činnost zaměřená na školní skupiny obohacovat a rozvíjet formální výuku zejména o regionální témata, převedení obecně platných informací a poznatků získaných ve školní výuce na důvěrně známé prostředí a v neposlední řadě také o ilustraci teoretické školní výuky na konkrétních exponátech. Naplnění poslání vzdělávací činnosti znojemského muzea se neobejde bez odpovídajícího personálního zajištění muzejní edukace. Nepostradatelnými dramaturgy a producenty muzejní edukace zůstávají od založení Jihomoravského muzea jeho kurátoři, neboť právě v jejich rukou spočívá sbírka Jihomoravského muzea (hlavní zdroj vzdělávací činnosti), oni obvykle určují současnou i budoucí podobu sbírky a formy jejího využití (výstavy) a jsou to právě oni, kteří tím zásadně ovlivňují i obsah práce muzejního pedagoga, neboť jeho činnost by měla vždy vycházet primárně ze stálých expozic a výstav. Kromě toho jsou však kurátoři znojemského muzea zejména odborníky ve svém oboru a vlastní vědomosti jsou schopni a ochotni předávat formou exkurzí, přednášek či dalšími aktivitami (zajištění stanovišť na projektových dnech) nejrůznějším návštěvnickým skupinám. Kurátoři a muzejní pedagog znojemského muzea se rovněž velmi rychle naučili společné kooperaci a objevili její přínosy. Tamější kurátoři tvoří odborný dohled a oporu nad edukačními programy muzejního pedagoga a muzejní pedagog naopak napomáhá k přizpůsobení jejich aktivit jednotlivým návštěvnickým skupinám 107

(doplnění expozic a výstav o interaktivní prvky, poskytování námětů na výstavní činnost vzešlou z bližšího kontaktu s návštěvníky atd.). Muzejní pedagog pak primárně řídí muzejní edukaci realizovanou prostřednictvím edukačních programů. V jeho kompetenci je vytváření těchto programů pro jednotlivé školní skupiny a jejich lektorská realizace, zajišťování didaktických pomůcek (často od myšlenky k výrobě), tvorba pracovních listů, metodických materiálů pro pedagogy, návrhy a realizace doprovodných akcí (včetně kompletního zajištění), propagace (nejen edukačních programů, ale i celého muzea – správa profilu muzea na sociální síti, tištěný i on-line zpravodaj muzea, tvorba plakátů, psaní tiskových zpráv), několikrát se kurátorsky podílel na některých výstavách a snaží se také získat finanční podporu muzejní edukace skrze granty a dotace. Rozsáhlý objem činnosti se však jeví jako trvale neudržitelný, neboť se zakládá

především

na

osobní

zainteresovanosti

konkrétního

zaměstnance

a několikrát již negativně ovlivnil kvalitu jeho hlavní náplně práce. Současný zaměstnanec plnící funkci muzejního pedagoga má středoškolské pedagogické vzdělání, bakalářské vzdělání v oboru dějin umění a muzeologie, z níž momentálně dokončuje i magisterský stupeň. Dále získal certifikát o úspěšném absolvování kurzu Základy muzejní pedagogiky a pravidelně se účastní různých muzejně pedagogických seminářů, workshopů a konferencí, ať už v roli pasivního účastníka, přednášejícího či organizátora. Na realizaci edukačních programů se kromě muzejního pedagoga podílí rovněž průvodce/lektor v Domě umění. Dlouho se však nedařilo tuto pozici obsadit stálým zaměstnancem. Aktuálně tuto profesi vykonává pracovník s magisterským vzděláním v oboru historie, avšak bez pedagogické profilace a zkušeností. Jeho potenciál tkví zejména v dokonalé znalosti regionální historie i dějin obecně, zájmu o rozšiřování si obecného přehledu a v neposlední řadě osobním zaujetím pro danou práci a rozvoj v ní. Absenci kvalifikace v pedagogickém směru lze pro snahu a vlastní motivaci pracovníka snadno nahradit osvojením si lektorských dovedností aktivní účastí na workshopech či seminářích pořádaných Metodickým centrem muzejní pedagogiky Moravského zemského muzea. 108

Této pozici byla od počátku roku 2015 nově doplněna náplň práce o tvorbu edukačních programů a poskytnuto nutné vybavení pro tuto práci (vlastní počítač) tak, aby mohl být podpořen další rozvoj vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě a vše nezáviselo jen na osobě muzejního pedagoga. Průvodce má fungovat jako dočasný „zástupce“ muzejního pedagoga v případě jeho absence (pro případ nemoci atp.). Muzejní pedagog a průvodce v Domě umění, tak musí úzce spolupracovat. Přesto tato spolupráce není nikde oficiálně jasně definovaná a tyto vzájemně si blízké profese nejsou ani součástí jednoho oddělení (v organizační struktuře muzea není samostatné edukační oddělení). Průvodce v Domě umění navíc spadá do ekonomického oddělení, jež přichází do styku s návštěvnickým provozem naprosto

okrajově (např.

muzejní

noc,

Hurá

na prázdniny). Spolupráce muzejního pedagoga a průvodce se tak odvíjí pouze na základě neformálních dobrých mezilidských vztahů u konkrétních pracovníků, což může být v budoucnu pro muzejní edukaci nemalým rizikem. Jihomoravské muzeum ve Znojmě se pak aktuálně pokouší zavést pozici druhého stálého průvodce v minoritském klášteře, který by rovněž měl edukační programy vytvářené muzejním pedagogem lektorovat a který opět patří do oddělení ekonomického. Zde se však dosud nepodařilo tuto pozici kompetentně obsadit. Pro účely vzdělávací činnosti Jihomoravské muzeum dosud postrádá samostatnou učebnu, respektive místnost oddělenou od běžného návštěvnického provozu, avšak nejlépe v jeho blízkosti, dostatečně prostornou pro realizaci aktivit třicetičlenné skupiny, vybavenou úložným prostorem, sedacím nábytkem, stoly, s vlastním umyvadlem (nebo nedaleko od toalet), speciálním popisovatelným nátěrem jedné zdi (tzv. chytrá zeď) a promítacím zařízením, ideálně situovaná do budovy bývalého minoritského kláštera (budova ve vlastní správě muzea). Víceúčelové využití této místnosti se samo nabízí: výtvarné dílny, zázemí pro edukační programy, obohacení edukačních programů o nové prvky (např. projekce), umístění doplňujících předmětů a didaktických pomůcek pro edukační programy k výstavám a expozicím, realizace komorních výstav pouze pro edukační programy

(další

zpřístupnění

sbírkového

fondu

muzea),

ale

rovněž

pro přednáškovou činnost odborných pracovníků nejen pro školy a další doprovodné 109

akce. Prostor pro výtvarnou dílnu se zatím nachází pouze v prvním patře Domu umění, kde bývá k těmto účelům využíván vstupní prostor hlavního výstavního sálu. V obou celoročně přístupných objektech muzea se nachází dostatek stolů i židlí využitelných při edukačních programech, využívají se rovněž snadno přenosné polštářkové podsedáky a tvrdé psací podložky (i na znojemském hradě). Průběžně dle potřeby se také daří doplňovat psací a výtvarné potřeby. Postupně jsou pořizovány didaktické pomůcky využitelné ke stálým expozicím i v rámci výstav, zde však chybí vytyčené priority i koncepční seznam, který by umožňoval postupné rozšiřování nebo který by sloužil jako podklad pro zpracování projektu a získání dotace. Právě rozšíření souboru didaktických pomůcek tvoří jednu z možností jak zkvalitnit edukační programy pro jednotlivé cílové skupiny. Edukační činnost se zaměřuje převážně na školní skupiny od mateřských škol po gymnázia, přičemž jednotlivé edukační programy vycházejí ze schopností či zkušeností dané věkové kategorie. Přístup k jednotlivým návštěvníkům je tedy systematicky odstupňován a vzájemně provázán do tzv. konceptu postupného rozvíjení.177 Pro předškolní děti se edukační programy zaměřují především na pozorování exponátů, jejich vyhledávání a porovnávání. Dále se dbá na větší počet časově kratších aktivit v režimu častějšího střídání dle charakteru (po úkolu v pracovním listě nenásleduje ihned další práce s pracovním listem, ale například vyhledání a pozorování exponátu). Do programů jsou obvykle zahrnuty aktivity zaměřené na grafomotoriku, procvičování jemné motoriky, rozvoj estetického cítění (úkoly v pracovním listě a tvůrčí činnosti), ale i aktivity dramaticko-pohybové. Těmto zásadám edukačních programů pro mateřské školy pak rovněž odpovídají i principy programů pro první a druhý ročník základní školy, zde však narůstá množství poskytovaných informací, prodlužuje se doba trvání jednotlivých aktivit a začíná se pozvolna se skupinovou prací (například skládání puzzle ve skupinkách). U žáků třetího až pátého ročníku základních škol se již skupinová práce uplatňuje v několika aktivitách edukačního programu, jež zároveň motivuje a aktivizuje žáky k získávání informací nejen z pozorování vystaveného exponátu, 177

Za pojmenování přístupu k jednotlivým návštěvníkům a způsobu práce s nimi děkuji vedoucí práce

Mgr. Lence Mrázové. 110

ale i z popisek a kratších doprovodných textů. Pro skupiny předškoláků a žáků mladšího školního věku se využívá zejména jejich přirozené zvídavosti, hravosti a bezprostřednosti (např. hraní rolí). Tyto vlastnosti se však během dospívání vytrácejí, respektive bývají překryty nejistotou, ostychem a strachem ze ztráty získané pozice v kolektivu. U žáků druhého stupně základních škol je proto zvláště nutné vytvářet aktivity tak, aby umožňovaly autokorekci. Pro motivaci této skupiny, pak musí být hned v úvodu každého programu vysvětleno, proč je dobré dané informace získat a jak je budou moci využít. Každá aktivita musí mít všem patrný jednoznačný smysl vedoucí k naplnění stanovených cílů. Více se zde využívá skupinové práce, ale i emočního působení tématu (například skutečné příběhy konkrétních lidí), což platí také o aktivitách pro žáky středních škol. Edukačním programům pro středoškolské skupiny však musí předcházet náročnější odborná příprava v oblasti tématu, neboť žáci této věkové kategorie často kriticky hledí na jakékoliv autority a snaží se je často zpochybnit. Dále je kladen velký důraz na samostatné myšlení jednotlivých účastníků programu a podporu vyjadřování vlastních názorů (diskuse). Edukační program, ač připravený dle schopností dané věkové kategorie, nezůstává neměnný – vždy se jednotlivé aktivity přizpůsobí konkrétní skupině (vyšší ročníky základních škol nefunkčního kolektivu – omezení skupinové práce). Edukační činnost Jihomoravského muzea dlouhodobě využívá rovněž speciální školství ve Znojmě a tato spolupráce je vždy založena na užším vztahu muzejního pedagoga s jednotlivými učiteli, tedy i na bližším vztahu s konkrétními skupinami a na znalosti jejich specifických potřeb. U návštěvníků z řad volnočasových center (domov dětí a mládeže) se edukační programy odvíjejí od charakteru a náplně těchto center a očekávání jejich žáků. Proto se zvláště zde musí stát stěžejním cílem zážitek a prožitek, který je u školních skupin rovnocenný s poznáním. Na společném sdílení zážitků jsou rovněž založeny edukační programy určené rodinám s dětmi, při nichž se nikdy z dospělého návštěvníka nesmí stát pouhý doprovod dítěte. Dospělý zde musí být vždy zapojen, musí mít určitou funkci, která mu je zřetelná. Může například pomáhat dítěti s výtvarnou činností, může mu být průvodcem či mu předávat vyprávěním vlastních vzpomínek (nejen) rodinnou 111

historii. Dospělý a děti v aktivitách pro ně určených musí tvořit neoddělitelnou dvojici. Jedině tak totiž lze naplnit očekávání této návštěvnické skupiny – tedy získání pozitivních společných vzpomínek, prožitků a nových zkušeností. Naopak na předávání vlastních vzpomínek a zkušeností musí být vyhrazen prostor u aktivit zaměřených na seniory, neboť návštěvnická skupina s rostoucím věkem nabývá přirozeně na potřebě předávání zkušeností dalším generacím. Vzhledem k jejich dlouhému životnímu příběhu se rovněž stávají aktivní senioři velmi dobře informovanými a náročnými návštěvníky. Vždy je potřeba tedy rozsáhlejší odborná příprava tématu, zároveň je někdy vhodnější vyhnout se tématům, jež si sami senioři nějakým způsobem prožili (válečná traumata, komunistický režim atd.). Zohlednit je dále zapotřebí jejich specifické potřeby dané věkem a zdravotním stavem (horší smyslové vnímání – mluvit hlasitě, dobré světlo; snížené pohybové schopnosti – možnost pohodlného posezení). Při edukačních programech jsou pak využívány následující vzdělávací strategie: principy kritického myšlení (tzv. třífázový model učení), zážitková pedagogika a neurovědní přístup, skupinová práce, kooperativní výuka, práce v komunitním kruhu a v neposlední řadě aktivizace k vyhledávání exponátů a jejich pozorování. Edukační programy Jihomoravského muzea dále pracují zejména s těmito výukovými metodami: slovní (monologické i dialogické), názorně demonstrační (např. pozorování, předvádění), problémové vyučování, aktivizující metody (diskusní, situační, inscenační).178 Všechny produkované edukační programy dále vždy vychází z platných kurikulárních dokumentů, tj. rámcových vzdělávacích programů pro jednotlivé stupně vzdělání, ale i z podnětů samotných pedagogů. Jihomoravské muzeum si rovněž úspěšně udržuje soustavnou spolupráci s vybranými školami. V mnoha případech pomáhá muzeum školám s odborným zajištěním jednotlivých akcí (Základní škola Václavské náměstí, Znojmo – projekt Výuka přírodou a historií) nebo projektů (environmentální výuka na Základní škole, Znojmo, náměstí Republiky), poskytuje prostor pro pořádání výstav, koncertů či divadelních představení (Základní umělecká škola Znojmo, SOŠ a SOU Dvořákova, Znojmo, ZŠ JUDr. Josefa Mareše a MŠ, Znojmo a řada dalších) a o vystoupení žáků 178

Blíže k výukovým metodám MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003.

219 s. ISBN 80-7315-039-5. 112

na akcích pořádaných muzeem (Gymnázium, Střední pedagogická škola, Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Znojmo – muzejní noc, SOU a SOŠ SČMSD, Znojmo, s.r.o. a SOŠ a SOU Dvořákova, Znojmo – vernisáže). Velmi úzkou a přínosnou spolupráci se v posledních letech podařilo navázat se SOU a SOŠ SČMSD, Znojmo, s.r.o. Její žáci se podílejí na programu muzejní noci, akci na Památníku Prokopa Diviše v Příměticích, realizují zde praxi a muzejní pedagog působí na této škole jako externí vedoucí maturitních projektů. V oblasti vzdělávání se však spolupráce Jihomoravského muzea neomezuje pouze na školní instituce. Nepostradatelnými partnery se stalo například Metodické centrum muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu v Brně, dřívější Středisko služeb školám Znojmo (dnes odloučené pracoviště brněnského střediska), Městská knihovna Znojmo a v letošním roce spolupracovalo muzeum také s odborem výzkumu a vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. V rámci projektu Dějepis 21. století vznikl aktuálně nabízený edukační program s názvem Když se spustí opona (téma železné opony, proměny hranic českého státu a jejich vliv na město Znojmo). V současné době dále muzeum nabízí celkem 11 edukačních programů pro mateřské školy, 10 programů pro první stupeň základních škol a 9 pro šestý až devátý ročník základních škol a střední školy. Tematicky tyto programy korespondují s obecným zaměřením muzejní edukace Jihomoravského muzea na přírodu, historii i kulturu znojemského regionu. V letošním roce pak bude na základě schválení projektu v rámci dotačního řízení Ministerstva kultury České republiky dokončena kompletní řada edukačních programů ke stálým expozicím muzea v rámci muzejní regionální „učebnice“. Mezi nejúspěšnější dosud realizované edukační programy Jihomoravského muzea bezesporu patří: pravidelné Tvořivé Vánoce a Velikonoce, Znojemský peníz, Návštěva u Vinnetoua, Cesta z města, Co staré knihy o znojemské historii vědí, 1914: Velká válka, cykly Poznávej a tvoř a Buď v obraze a řada dalších. Jen stěží lze vypracovat funkční vzdělávací strategii bez provedení evaluace dosavadní edukační činnosti Jihomoravského muzea. Pro zjednodušení a lepší

113

přehlednost vychází tato evaluace dle návrhu Petry Šobáňovéa bude uvedena ve stručných bodech:179 Kvalita edukační programů:180  vysoké kvality dosaženo u edukačních programů ke stálým expozicím  ke krátkodobým výstavám kvalita edukačních programů zejména v začátcích muzejního pedagoga kolísala, ale v současnosti se daří udržet na velmi dobré úrovni  nejvyšší kvality dosahují edukační programy, na nichž spolupracují větším rozsahem také kurátoři muzea (Návštěva u Viennetoua) či jiné subjekty (Když se spustí opona) Zaměření na dostatečně širokou cílovou skupinu návštěvníků  edukační programy jsou vytvářeny pro mateřské, základní i střední školy včetně gymnázií  programy pro rodiny s dětmi produkovány zejména v době letních prázdnin mimo jiné z důvodu vytíženosti muzejního pedagoga v průběhu školního roku  pouze jednorázově se připravují akce pro seniory  nejsou pořádány muzejním pedagogem žádné akce určené handicapovaným návštěvníkům Efektivita uplatňovaných metod  využívané vzdělávací strategie i výukové metody se v průběhu tří let osvědčily  nutné neustálé sledování moderních směrů v pedagogice a didaktice a jejich zařazování do vlastní muzejně pedagogické praxe Způsob oslovování návštěvníků  nabídka na webových stránkách muzea (včetně anotací programů)

179



Zhodnocení kvality edukačních programů vychází z vlastního pozorování a rozhovoru s pedagogy. 114

 u škol probíhá převážně e-mailovou korespondencí a telefonicky, což je nedostatečné (nutno zapracovat na osobním kontaktu! a produkovat tištěné letáky)  v případě akcí pro ostatní návštěvnické skupiny propagace skrze letáky a média (regionální periodika a rozhlasové vysílání) Organizování edukačních programů a dalších doprovodných akcí  programy jsou rezervovány zejména e-mailem, telefonicky či během návštěvy muzea, avšak ve všech rovinách je stále zanedbáván poradenský rozhovor  stálí průvodci dostávají od muzejního pedagoga napsaný scénář programu postrádající úvodní obecné seznámení s tématem a jasně vymezenými cíli jednotlivých aktivit  programy ke stálým expozicím jsou přístupné v průběhu celého školního roku (značná zátěž pro muzejního pedagoga, nepřehlednost nabízených programů pro učitele a jejich opomíjení těchto programů)  při rezervaci programu se vychází z potřeb a možností dané školní skupiny Pro účely této diplomové práce a vzdělávací strategie Jihomoravského muzea bylo dále autorkou provedeno výzkumné šetření vztahu místních pedagogů k muzejní edukaci v Jihomoravském muzeu ve Znojmě, v němž část učitelů uvedla spokojenost s dosavadní nabídkou edukačních programů, a řada z nich pak dokonce poskytla náměty k jejímu rozšíření.

2.3

SWOT analýza

SWOT analýza tvoří velmi praktický nástroj k přehledu a shrnutí situační analýzy, proto tato metoda našla své uplatnění i při přípravě vzdělávací strategie Jihomoravského muzea. Pro účely finálního dokumentu poslouží zejména v oblasti definování cílů, sestavení vhodné strategie a vytyčení dílčích aktivit v rámci úspěšné implementace plánu. Jednotlivé silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby muzejní edukace znojemského muzea jsou seřazeny od aktivit celomuzejní povahy po činnost přímo vyplývající z práce muzejního pedagoga. 115

Mezi silné stránky vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea patří:  budovy ve správě muzea (jedny z nejvýznamnějších architektonických památek Znojemska);  unikátní neustále se rozšiřující sbírkový fond mapující historii, kulturu i přírodu regionu;  tematická šíře stálých expozic a jejich postupná reinstalace, modernizace a doplňování aktivizujícími prvky;  výstavní činnost profilovaná (nejen) na regionální témata, doplňována kvalitními zapůjčenými výstavami;  odbornost jednotlivých kurátorů, ochotných a schopných podílet se na doprovodných akcích pro školy i další návštěvníky;  mnohaletý cyklus odborných přednášek pro veřejnost se stále rostoucí pravidelnou základnou návštěvníků;  přiměřené vstupné s možnostmi různých slev;  cenově velmi výhodné permanentní vstupenky pro školská zařízení (platí na jeden školní rok);  nízká cena vstupného edukačních programů;  podpora muzejní edukace přímým vedením muzea a samotným zřizovatelem;  vyčleněná pozice muzejního pedagoga obsazená stálým zaměstnancem;  spolupráce s odbornými institucemi: Správa Národního parku Podyjí, Ústav pro studium totalitních režimů a Metodickým centrem muzejní pedagogiky při Moravském zemském muzeu;  dlouholetá spolupráce muzea s Odborem školství, kultury a památkové péče na městském úřadě, Střediskem služeb školám Znojmo (dnes odloučené pracoviště SSŠ Brno a nově vzniklá Asociace pro podporu sportu, kultury a vzdělávání), SOU a SOŠ SČMSD, Znojmo, s.r.o., Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19;  za poslední tři roky nárůst koncepčnější a cílenější vzdělávací činnost pro školní skupiny;  získání dotační podpory z Ministerstva kultury ČR pro projekt muzejní regionální učebnice; 116

 vybudovaná návštěvnická základna mezi školami ve Znojmě i širokém okolí, bližší spolupráce s jednotlivými pedagogy;  stále se rozšiřující nabídka edukačních programů k expozicím či výstavám;  zavedené oblíbené cykly edukačních programů Tvořivé Velikonoce a Tvořivé Vánoce, které si udržují stále vysokou kvalitu. Ke slabým stránkám vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea řadíme:  omezený bezbariérový přístup;  brzká zavírací doba v pracovních dnech (obecně problém zejména při pořádání akcí ve většině objektů);  nekomfortní komplexní návštěvnické zázemí (nedostatek odpočinkových míst, nedostačující šatny, absence stojanů na kola atp.);  omezené možnosti v prezentaci sbírky (nezveřejňování digitalizace, omezené výstavní plochy);  nedostatečná znalost sbírky Jihomoravského muzea muzejním pedagogem;  nevyčlenění finančních prostředků na muzejní edukaci v rozpočtu;  zastaralý výstavní fundus, nereflektování aktuálních trendů muzejního výstavnictví a nedostatečné personální zabezpečení v oblasti výstavnictví (aktuálně pouze jeden pracovník)  absence libret a scénářů k výstavám;  nejasná image muzea, malé povědomí o konkrétních objektech muzea a nízký zájem o dění v muzeu;  nevýrazná propagace a zastaralé webové stránky;  absence konkrétního plánování jednotlivých doprovodných akcí a jejich koordinace;  chybějící pracovník pro styk s veřejností (propagace, komunikace s médií, koordinace a organizace doprovodných akcí včetně vernisáží, tvorba a realizace propagačního plánu, tvorba propagačních materiálů, psaní propagačních textů na webové stránky a mnoho dalších činností);  nevyvážená motivace pracovníků přicházejících do přímého kontaktu s návštěvníkem (například pokladní); 117

 nestálé obsazení průvodcovských pozic, bez (muzejně) pedagogického vzdělání a s omezenými lektorskými dovednostmi;  nedostatečné plánování edukačních programů, často kvantita na úkor kvality a nerovnoměrná nabídka programů pro první a druhý stupeň;  muzejní pedagog bez pedagogického minima a s omezenými znalostmi zejména v oblasti přírodních věd;  muzejní pedagog nesoustředěný pouze na přímou náplň své práce, tendence zasahovat i do dalších činností muzea a jeho nezkušenost v oblasti grantů, dotací a fundraisingu;  nedostatečná spolupráce s volnočasovými institucemi (Dům dětí a mládeže Znojmo, Centrum Vodárna atd.). Příležitosti vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea se ukrývají v:  personálním posílení na potřebných pozicích (například propagace, lektoři atp.);  vytvoření plánu využití prostoru minoritského kláštera;  zohledňování potřebných kompetencí pro lektorskou činnost při výběrovém řízení alespoň na stálé průvodcovské pozice;  pokračování ve zveřejňování digitalizace dalších oborů sbírky (například staré tisky, listiny, sochy atd.);  postupné modernizaci výstavního fundu a aktivní využívání principů muzejního výstavnictví k vyšší atraktivitě expozic a výstav (včetně doplnění o moderní technologie);  vypracování libret a scénářů alespoň k předem určeným (hlavním) výstavám;  zvýšení návštěvnického komfortu (například rozšířením odpočinkových zón);  zřízení samostatné místnosti pro vzdělávací aktivity v budově bývalého minoritského kláštera umožňující širší zpřístupnění muzejní sbírky;  vybudování výrazné image muzea a zvýšení informovanosti veřejnosti o objektech muzea i pořádaných akcích;

118

 prosazení aktivní kooperace škol s Jihomoravským muzeem do zamýšleného koncepčního dokumentu školství ve Znojmě (přistoupí-li se k jeho vytvoření);  získání finanční podpory z dotačních řízení vypisovaných například ministerstvem kultury či Jihomoravským krajem;  vytvoření cílené nabídky doprovodných akcí pro celé návštěvnické spektrum;  soustavné doplňování vzdělávání muzejního pedagoga i stálých průvodců formou účasti na workshopech, seminářích, konferencích atp.;  získání sponzorství psacích a výtvarných potřeb;  rozšiřování možností prezentace sbírky skrze edukační programy a větším využívání předmětů také z pomocné evidence;  zvýšení obecného zájmu o vzdělávací aktivity muzea (aktivně propagovat a medializovat muzejní edukaci);  oslovení nových partnerů v edukační činnosti (Dům dětí a mládeže Znojmo, Centrum Vodárna, ZUŠ Znojmo, Umění do Znojma atd.);  koncepčním plánování edukačních programů a hledání stále nových atraktivních přístupů. Za hrozby vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea můžeme považovat:  vzrůstající tendenci hodnotit muzea dle vykazované návštěvnosti (kvalita / kvantita);  nedostatečnou atraktivnost muzejních výstav a expozic;  změny ve způsobech trávení volného času;  zvyšující se konkurenci v neformálním vzdělávání;  v mysli

veřejnosti

přetrvávající představu

muzea jako nezáživného

a strnulého prostoru;  absenci komplexního strategického plánu Jihomoravského muzea;  nerealizování vzdělávací strategie pro nedostatek financí či zájmu vedení na její realizaci a pro dosud nevyužívané strategické řízení muzea;  možnou ztrátu podpory muzejní edukace v případě změn ve vedení organizace; 119

 nevyhovující organizační strukturu – muzejní pedagog a stálí průvodci zajišťující rovněž lektorskou činnost nemají své vlastní edukační oddělení, dokonce ani nepatří do stejného oddělení;  nedostačující zázemí a personální obsazení znemožňující realizaci nových vzdělávacích projektů;  soustavu muzejní edukace závislé na konkrétní osobě muzejního pedagoga;  stagnující či klesající kvalitu edukačních programů vlivem průvodců/lektorů s omezenými lektorskými dovednostmi a roztříštěnou pozorností muzejního pedagoga na příliš mnoho vedlejších činností.

3. Zhodnocení nástinu vzdělávací strategie z roku 2012181 Počátek edukační činnosti úžeji zaměřené na školní skupiny řízené jedním určeným pracovníkem nastal v Jihomoravském muzeu v prvním pololetí roku 2012. Od ledna byla pozice průvodce v Domě umění znojemského muzea obsazena pracovníkem, který aktuálně dokončoval bakalářské studium brněnské muzeologie závěrečnou prací na téma návrhu edukačních programů k expozicím tohoto objektu. Součástí bakalářské diplomové práce byl rovněž hrubý nástin vzdělávací strategie pro Dům umění Jihomoravského muzea.182 Pro účely zahájení užší a cílenější muzejní edukace byly vytyčeny dva zásadní cíle: vytvořit funkční systém edukačních programů ke všem expozicím v Domě umění pro jednotlivé stupně školního vzdělávání a pro rodiny s dětmi; zvýšit podvědomí o existenci Domu umění mezi školskými zařízeními i běžnými návštěvníky. 181

Tato kapitola vychází z předchozí závěrečné práce obhájené autorkou v roce 2012. Viz MAŽÁROVÁ,

Monika. Návrh edukačních programů Domu umění Jihomoravského muzea ve Znojmě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová, s. 24–28. 182

Původní záměr realizace edukačních programů pro školní skupiny pouze v jednom z objektů

Jihomoravského muzea vycházel z předpokladu, že v muzeu neexistuje funkce muzejního pedagoga a stálý průvodce působí pouze v Domě umění. 120

K naplnění těchto cílů pak nástin strategie rozvrhl jednotlivé aktivity do tří fází: 1. Příprava, realizace a rozvoj edukačních programů:  vytvoření jednotlivých edukačních programů ke třem stálým expozicím Domu umění odstupňované pro jednotlivé stupně škol  pořízení základního materiálně technického vybavení: kusové vzorky koberců formou sponzorského daru, nákup psacích a výtvarných potřeb z vlastních zdrojů (pro ně do budoucna získání partnera v rámci fundraisingu)  další rozvoj edukačních programů podpořit pomocí získání grantu či dotace 2. Propagace muzejní edukace:  vytvoření informativního letáku o edukačních programech a nabídce Jihomoravského muzea  aktivní sbírání e-mailů pedagogů do kontaktní databáze  telefonické seznámení škol s nabídkou muzea  aktivní oslovování škol také v širším okolí Znojma – možnost využití edukačního programu k vyplnění volného času při účasti na jiné akci ve Znojmě (plavání, divadlo atd.)  medializace muzejní edukace skrze tištěná, rozhlasová i televizní média 3. Rozšíření cílené muzejní edukace na ostatní návštěvníky  vypracování nabídky pro volnočasové a zájmové organizace  zavedení víkendových akcí pro rodiny s dětmi  reflektování významných dnů v kalendáři a doplnit je akcemi (den dětí, den matek, den architektury apod.) Personální otázku řešil nástin strategie ještě prostřednictvím stálého průvodce v Domě umění a systémem praktikantů ze znojemské střední pedagogické školy. V polovině roku 2012 však uvědomělé vedení muzea přijalo zásadní rozhodnutí pro rozvoj tamější muzejní edukace a vytvořilo samostatnou pozici muzejního pedagoga na plný pracovní úvazek, což vedlo k naplnění nástinu vzdělávací strategie nad rámec původně zamýšlených implementačních akcí: 1. Příprava, realizace a rozvoj edukačních programů: 121

 celkem 18 funkčních edukačních programů ke stálým expozicím v Domě umění, minoritském klášteře, na znojemském hradě a Památníku Prokopa Diviše;

nejprovázanější

a

kompletní

systém

edukačních

programů

pro jednotlivé věkové kategorie v Domě umění  kusové vzorky koberců získané sponzorsky později nahrazeny dostatečným počtem polštářků v Domě umění i minoritském klášteře, pořízení psacích podložek do Domu umění, minoritského kláštera a na znojemský hrad, pravidelné doplňování výtvarných a psacích potřeb  v roce 2014 získána účelová dotace Města Znojma na edukační program k Památníku Prokopa Diviše, v první polovině roku 2015 získána dotace z Ministerstva kultury České republiky pro projekt muzejní regionální učebnice formou kompletního systému edukačních programů ke stálým expozicím Propagace muzejní edukace:  vytvoření informativního letáku o edukačních programech a nabídce Jihomoravského muzea distribuována v tištěné podobě pouze v letech 2012– 2013, dnes zůstalo pouze rozesílání prostřednictvím e-mailů  vytvoření databáze e-mailových kontaktů pedagogů dle základní struktury odpovídajících stupňů škol  telefonické seznámení škol s nabídkou muzea zejména v počátku zavedení muzejních edukačních programů (2012, 2013)  osloveny i školy v celém regionu Znojemska; některé vlastní školní permanentní vstupenky do muzea; navštěvují edukační programy – nevyužívají je jen k vyplnění volné času, ale staly se samotným cílem jejich cesty do Znojma  medializace muzejní edukace zejména v prvním roce fungování – tištěná média zpočátku pravidelně, v současnosti spíše na jednorázové akce, rozhlas i televize jen v případě neobvyklé zajímavé akce (řetězové provázení na znojemském hradě s mezigeneračním přesahem a akce pro rodiny s dětmi). Rozšíření cílené muzejní edukace na ostatní návštěvníky: 122

 na základě aktivně nabízených programů spolupráce s Domem dětí a mládeže Znojmo v letech 2012 a 2013 na příměstských táborech o jednotlivých prázdninách, tuto spolupráci se nezdařila udržet  pokus o zavedení víkendových tvůrčích dílen v Domě umění pro rodiny s dětmi, zájem klesal (upuštěno od nich), úspěšně zavedeny prohlídky pro rodiny s dětmi na znojemském hradě  v roce 2014 uspořádán den dětí na Zřícenině hradu Cornštejn (zájem přesáhl komfortní kapacitu, nedostatek personálu, chybějící podpora ostatních zaměstnanců pro tuto akci, znovu neopakováno), nebyly zavedeny žádné formy akcí pro veřejnost k podobně významným dnům (den matek, den architektury apod.) Jak naznačuje výše uvedený přehled, cíle nástinu vzdělávací strategie se podařilo z větší části naplnit. Pro Dům umění vznikl ucelený soubor edukačních programů ke všem stálým expozicím pro všechny kategorie školních skupin a pro zvýšení povědomí o existenci Domu umění vypovídají i čísla vzrůstající návštěvnosti: v roce 2011 celkem 11 130 návštěvníků, v roce 2012 nárůst o 4048 návštěvníků (z toho prokazatelně více než polovina v rámci edukačních programů, graf č. 8).183

Graf č. 8: Přehled vývoje návštěvnosti Domu umění JMM před a po zavedení edukačních programů pro školy

183

Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Zpráva o činnosti za rok 2012. Znojmo : Jihomoravské muzeum,

2013, s. 29. 123

Při porovnání plánovaných úkolů a úkolů realizovaných však lze vypozorovat i jisté nezdary. Nepodařilo se trvale rozšířit muzejní edukaci na rodiny s dětmi a nepodařila se ani udržet dlouhodobější spolupráci s Domem dětí a mládeže Znojmo. Z porovnání je rovněž patrná slábnoucí aktivní cílená propagace a snaha oslovit širší spektrum návštěvníků než jen školní skupiny. Tuto skutečnost lze vysvětlit ubýváním psychických i fyzických sil muzejního pedagoga vzhledem k počátečnímu rychlému rozvoji muzejní edukace a nejasným, nedostatečným personálním zajištěním v oblasti vzdělávání a styku s veřejností (personální nerovnováhu pak musí vyrovnávat muzejní pedagog sám). V konečném důsledku to má za následek také stagnující návštěvnost edukačních programů, jež zpočátku zaznamenala slibný rozvoj (graf č. 9 a graf č. 10).

Graf č. 9: Počet návštěvnosti edukačních programů přepočtené na školní rok

124

Graf č. 10: Počet návštěvnosti edukačních programů přepočtené na kalendářní rok Ač graf č. 9 ukazuje stále trvající nárůst, při přepočtení návštěvnosti edukačních programů na kalendářní rok, podle něhož se plánuje a řídí činnost muzejního pedagoga, vykazuje jednoznačný pokles v roce 2014. Právě po třech letech existence cílené muzejní edukace pro školní skupiny nastává tedy ideální doba pro reflexi dosavadní vzdělávací činnosti, její zhodnocení, vyznačení příležitostí a dalšího směřování muzejní edukace Jihomoravského muzea ve Znojmě v následujících třech letech, a vrátit tak návštěvnost edukačních programů do vzrůstající tendence.

125

IV. VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ NA OBDOBÍ ZÁŘÍ 2015 AŽ ČERVEN 2018

STRATEGICKÝ PLÁN VZDĚLÁVACÍ ČINNOSTI JIHOMORAVSKÉHO MUZEA VE ZNOJMĚ

září 2015 – červen 2018

Název instituce: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p. o. (JMM) Právní forma: příspěvková organizace Jihomoravského kraje Statutární zástupce: Ing. Vladimíra Durajková, ředitelka Adresa: Přemyslovců 8, 669 45 Znojmo IČ: 00092738

Zpracovala Bc. Monika Mažárová ve Znojmě dne 30. 6. 2015. 126

OBSAH I. Poslání vzdělávací činnosti JMM II. Vize vzdělávací činnosti JMM III. Kritické faktory úspěchu a strategické cíle IV. Strategie k naplnění stanovených cílů V. Implementační plán VI. Finanční plán VII. Evaluace VIII. Přílohy 1. Shrnutí situační analýzy metodou SWOT 2. Analytické tabulky stálých expozic 3. Výsledky výzkumného šetření 4. Evaluační tabulky

127

Vzdělávací činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě existuje stejně dlouho jako muzeum samotné a za téměř sto čtyřicet let svého rozvoje se stala nedílnou součástí veřejného kulturního života znojemské společnosti. Zvláště za poslední čtyři roky se jí dostalo značné finanční i personální podpory, a Jihomoravské muzeum se tak postupně přetváří v nepostradatelného partnera mateřských, základních či středních škol a otevřenou kulturní institucí na bázi komunitního centra sloužící k znovuoživení a upevnění pouta k rodnému kraji.

I. POSLÁNÍ VZDĚLÁVACÍ ČINNOSTI JMM Vzdělávací činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě jako příspěvkové kulturní

organizace

Jihomoravského

kraje

zpřístupňuje

výstavní

činností,

edukačními programy a dalšími doprovodnými akcemi hmotné doklady či informace o historii, umění, kultuře i přírodě znojemského regionu. Oslovuje běžné zájemce z řad široké veřejnosti, ale také odborníky a především místní obyvatelstvo, u něhož tak napomáhá rozvíjet zájem o další poznání, budovat kladný vztah ke kulturním institucím, národní hrdost, kulturní identitu a sounáležitost s rodným krajem. K tomuto účelu pomáhá muzeu kvalitní odborné personální obsazení, stejně jako jedinečný sbírkový fond.

II. VIZE VZDĚLÁVACÍ ČINNOSTI JMM Vzdělávací činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě tvoří díky kvalitě poskytovaných služeb a vysoké odbornosti všech zaměstnanců (od kurátorů po pokladní) součást formálního i celoživotního vzdělávání zejména v rámci znojemského regionu. Muzeum samotné je tak vyhledávaným rovnocenným partnerem všech stupňů škol a atraktivním, vstřícným komunitním centrem poskytujícím poznání, poučení i zábavu pro město Znojmo a jeho široké okolí.

128

III. KRITICKÉ FAKTORY ÚSPĚCHU A STRATEGICKÉ CÍLE KRITICKÉ FAKTORY ÚSPĚCHU

A. Plně využívat potenciál vlastní sbírky a dále jej zhodnocovat.

B. Budovat výraznou image a zvyšovat povědomí veřejnosti o činnosti Jihomoravského muzea.

C. Postupně se stát nepostradatelným partnerem škol a zájmových sdružení na Znojemsku.

DLOUHODOBÉ CÍLE

KRÁTKODOBÉ CÍLE A1. 1 Rozvíjet možnosti ve zpřístupnění muzejní sbírky A1. Zvýšit míru prezentace sbírky Jihomoravského muzea nad rámec formou edukačních programů nezávislých na výstavní výstavní činnosti. činnosti. A2. Pokračovat ve zveřejňování digitalizaci sbírkového fondu a do června 2018 k ní vytvořit metodický materiál pro pedagogy.

A2. 1 Aktivně prezentovat možnosti digitalizace na veřejnosti skrze sociální sítě, zpravodaj Jihomoravského muzea a regionální média.

A3. Rozvíjet edukační schopnost muzejní sbírky.

A3. 1 Rozšiřovat soubor didaktických pomůcek získáním finanční podpory z vyhlašovaných dotačních programů a grantů.

B1. Do června 2018 zlepšit informovanost veřejnosti o objektech muzea a jeho prezentační činnosti.

B1. 1 Personálně posílit oblast propagace a vypracovat formální dokument vymezující kompetence jednotlivých pracovníků v rámci propagace.

B2. Změnit u veřejnosti vnímání muzea (přátelské, otevřené místo).

B2. 1 Upravením interiéru budov muzea a rozšiřováním nabídky doprovodných akcí zejména pro rodiny s dětmi a seniory zatraktivnit návštěvu muzea.

C1. 1 Aktivně oslovit ke spolupráci ZŠ JUDr. Josefa Mareše, C1. Do června 2018 udržet dosavadní míru spolupráce s jednotlivými Gymnázium Dr. Karla Polesného, Dům dětí a mládeže subjekty a rozšířit spektrum stálých spolupracujících institucí. Znojmo a navrhnout možnosti vzájemné participace. C2. Získat podporu pro aktivní využívání edukačních programů u zřizovatele znojemských škol a u jejich vedení.

D. Motivovat a soustavně vzdělávat personál D1. Poskytovat kompletní servis návštěvníkům po celou dobu jejich v přímém kontaktu s veřejností pro zvýšení návštěvy od poskytnutí prvních informací po rozloučení. kvality poskytovaných služeb.

C2. 1 Prosadit kooperaci znojemských škol s muzeem do zamýšleného koncepčního dokumentu rozvoje školství ve městě Znojmě a dále se aktivně pokoušet o začlenění muzejní edukace do dokumentů formálního vzdělávání (ŠVP). D1. 1 Zavést systém průběžného doškolování pokladních (včetně zástupů), průvodců (včetně sezónních) a muzejního pedagoga. 129

IV. STRATEGIE K NAPLNĚNÍ STANOVENÝCH CÍLŮ K naplnění vytyčených cílů byla zvolena, ze zpracované SWOT analýzy vycházející, progresivní strategie SO, která umocňuje silné stránky vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea a využívá jejích příležitostí: Silné stránky budovy a sbírky muzea – regionálně zaměřená prezentační

Příležitosti pokračování ve zveřejňování digitalizaci sbírky a

činnost na vysoké úrovni – podpora

modernizaci výstavního fundu –

muzejní edukace vedením muzea –

zkvalitnění poskytovaných služeb, a

soustavná spolupráce s významnými

tím i pozitivnější zážitek z návštěvy

odbornými a školními institucemi –

muzea – vytvoření samostatné

dotace z ministerstva kultury na

učebny/ateliéru pro muzejní edukaci

muzejní regionální „učebnici“ –

řízenou muzejním pedagogem –

vzrůstající koncepční charakter muzejní edukace – stálá návštěvnická základna mezi školami ve Znojmě i okolí – rozšiřující se nabídka kvalitních edukačních programů ke stálým expozicím i výstavám

zvýšení povědomí o Jihomoravském muzeu a jeho službách – udržení a rozvíjení kooperace muzea se školami – získání financí na muzejní edukaci z více zdrojů – rozšiřování nabídky edukačních programů pro různé cílové skupiny

Implementací zvolené strategie SO bude rovněž minimalizován vliv hrozeb z vnějšího prostředí a současně se posílí slabé stránky vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea. Strategie SO byla zvolena na základě značného množství silných stránek a příležitostí, jakož i pro svoji účinnost a aktivizační princip na straně Jihomoravského muzea. V rámci strategie byly zvoleny následující strategické operace k jednotlivým cílům:

130

Cíl A1. + A1. 1 Krok A1. 1. 1: Prosadit prozatímní využití inspekčního pokoje v Domě umění jako učebnu edukačních programů v předem určených termínech (max. 10 pracovních dní).*184  účel: rozšíření zpřístupnění muzejní sbírky, edukační programy mimo expozice a výstavy, získání prostoru k pokračování projektu na téma železné opony  očekávané výsledky: zvýšení návštěvnosti edukačních programů, získání podpory pro samostatnou učebnu u vedení muzea  náklady: žádné  termín: září 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová

Krok A1. 1. 2: Vytvořit edukační programy využívající sbírkový fond muzea bez návaznosti na výstavy a expozice (Ch. Sealsfield, lidové zvyky na Znojemsku, proměny města Znojma v obrazech i na fotografiích).*  účel: rozšíření zpřístupnění muzejní sbírky, edukační programy mimo expozice a výstavy  očekávané výsledky: zvýšení lukrativnosti edukačních programů u pedagogů, zvýšení návštěvnosti edukačních programů, získání podpory pro samostatnou učebnu u vedení muzea  náklady: žádné  termín: září 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová

184

Symbol

*

označuje kroky, které může svojí činností ovlivnit muzejní pedagog (ovšem s podporou

vedení JMM). 131

Krok A1. 1. 3: Zřídit v budově minoritského kláštera dostatečně velkou (ideálně 6x10m) muzejní učebnu/edukační ateliér víceúčelového charakteru.*  účel: rozšíření zpřístupnění muzejní sbírky, edukační programy mimo expozice a výstavy, odborné přednášky kurátorů  očekávané výsledky: zvýšení lukrativnosti edukačních programů u pedagogů, zvýšení návštěvnosti edukačních programů, získání podpory pro samostatnou učebnu u vedení muzea, úspora času jednotlivých kurátorů  náklady: cca 500 000 Kč  termín: prosinec 2017  odpovědná osoba: Monika Mažárová Cíl A2 + A2. 1 Krok A2. 1. 1: Obnovit zveřejňování vybraných zdigitalizovaných částí sbírky na webových stránkách muzea a zajistit cílenou propagační kampaň (regionální periodika, sociální sítě).  účel: rozšíření zpřístupnění muzejní sbírky, zvyšování povědomí o muzeu a podpora jeho pozitivní image  očekávané výsledky: zvýšení zájmu veřejnosti na dění v muzeu, upevnění vlastní pozice jako jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí na Znojemsku  náklady: cca 30 000 Kč na úpravu webových stránek  termín: prosinec 2015  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová

132

Krok A2. 1. 2: Vytvořit metodický materiál k již zpřístupněné digitalizaci pro školní výuku.*  účel: rozšíření zpřístupnění muzejní sbírky, zvyšování povědomí o muzeu a podpora jeho pozitivní image, nárůst zájmu pedagogů o aktivní využívání sbírek Jihomoravského muzea při výuce  očekávané výsledky: vnímání muzea školami jako rovnocenného partnera ve vzdělávacím procesu  náklady: žádné (online verze)  termín: srpen 2017  odpovědná osoba: Monika Mažárová Cíl A3 + A3. 1 Krok A3. 1. 1: Vytvořit seznam potřebných didaktických a výtvarných pomůcek (repliky, substituty atd.), vyhledat dotační program na jejich pořízení a postupně je pořizovat.*  účel: rozšíření vzdělávacího potenciálu sbírky Jihomoravského muzea  očekávané výsledky: zkvalitnění edukačních programů, zvýšení míry objektového vyučování  náklady: 20 000 Kč  termín: březen 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová

Krok A3. 1. 2: Získat sponzora výtvarných a psacích potřeb pro potřeby edukační činnosti muzea.*  účel: rozšíření možností v oblasti tvůrčích dílen, pravidelné zásobování psacími potřebami  očekávané výsledky: snížení nákladů na vzdělávací činnost 133

 náklady: žádné  termín: únor 2017  odpovědná osoba: Monika Mažárová Cíl B1 + B1. 1 Krok B1. 1. 1 Vytvořit a přijmout směrnici stanovující postup v oblasti propagace včetně

preferovaných

způsobů

propagační

činnosti,

termínů

a personálního plánu (kdo je za co zodpovědný).  účel: zvýšení informovanosti veřejnosti o dění v muzeu, jeho výstavách a doprovodných akcích  očekávané výsledky: nárůst návštěvnosti muzea, pozitivní vnímání muzea  náklady: žádné  termín: prosinec 2015  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová

Krok B1. 1. 2 Zřídit novou pozici pracovníka pro styk s veřejnosti alespoň na částečný úvazek (možnost kumulované funkce například PR + dokumentátor).  účel: jednotná a cílená prezentace Jihomoravského muzea na veřejnosti, úleva všem odborným pracovníkům, IT a stávajícímu dokumentátorovi  očekávané výsledky: nárůst návštěvnosti muzea, pozitivní vnímání muzea, odborní zaměstnanci nezatíženi činnostmi nad rámec jejich zaměření  náklady: cca 25 000 Kč/měsíc  termín: prosinec 2016  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová 134

Cíl B2 + B2. 1 Krok B2. 1. 1: Upravit otevírací dobu celoročně přístupných objektů na 9:00–17:30.  účel: zlepšení přístupnosti muzea návštěvníkům v produktivním věku  očekávané výsledky: nárůst návštěvnosti muzea, pozitivní vnímání muzea, muzeum jako komunitní instituce  náklady: cca 5 000 Kč/měsíc (výdaje na navýšení úvazku stálých průvodců)  termín: prosinec 2015  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Jiří Pichanič, Jana Pokorná

Krok B2. 1. 2: Postupně zavádět pravidelné doprovodné akce pro skupiny s dětmi a seniory.*  účel: využití poptávky po rodinných aktivitách a rozšiřující se skupiny aktivních seniorů  očekávané výsledky: pozitivní obraz muzea v mysli návštěvníků, silnější zážitek z návštěvy muzea, vyšší návštěvnost, muzeum jako komunitní instituce  náklady: cca 5 000 Kč (výtvarný materiál)  termín: červen 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová

Krok B2. 1. 3: Zavedení sezónní zvýhodněné kombinované vstupenky do všech objektů muzea ve městě Znojmě s výjimkou rotundy sv. Kateřiny a Památníku Prokopa Diviše (tj. minoritský klášter, Dům umění, znojemský hrad) s dvoudenní platností.

135

 účel: zvýšení informovanosti veřejnosti o objektech Jihomoravského muzea, objekty s vyšší návštěvností pomáhají zvyšovat návštěvnost objektů méně navštěvovaných  očekávané výsledky: zvýšení návštěvnosti, pozitivní vnímání muzea, zvýšení finanční dostupnosti, muzeum jako komunitní instituce  náklady: žádné  termín: květen 2016  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Jana Pokorná, Jiří Pichanič

Krok B2. 1. 4: Výzkum zaměřený na očekávání a potřeby návštěvníků a potenciálních návštěvníků.*  účel: analýza stálých návštěvníků, zjištění jejich potřeb a přání pro další rozvoj činnosti muzea a lepší zacílení edukační činnosti muzea (včetně výstavní činnosti)  očekávané výsledky: pozitivní obraz muzea v mysli návštěvníků, silnější zážitek z návštěvy muzea, vyšší návštěvnost, muzeum jako komunitní instituce  náklady: cca 1 000 Kč (tisk dotazníků)  termín: únor 2017  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Ivo Žák, ideálně nový pracovník pro styk s veřejností

Krok B2. 1. 5: Založit spolek přátel muzea, který členům za celoroční poplatek poskytne zasílání informačních materiálů o programu muzea (včetně pozvánek na vernisáže), vstupy ve vybraných termínech zdarma, zdarma účast na doprovodných akcích muzea a jiné.*  účel: rozšíření základny stálých návštěvníků, zlepšení propagace akcí

136

 očekávané výsledky: vyšší návštěvnost, rozšíření povědomí o muzeu a jeho činnosti, muzeum jako komunitní instituce  náklady: cca 5 000,-Kč  termín: duben 2017  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Monika Mažárová (návrh)

Krok B2. 1. 6: Doplnit sály minoritského kláštera a Domu umění o odpočinkové zóny a informační kiosky.  účel: zkvalitnění poskytovaných služeb, vyšší atraktivnost návštěvy muzea  očekávané výsledky: pozitivní obraz muzea v mysli návštěvníků, vyšší návštěvnost  náklady: cca 500 000 Kč  termín: prosinec 2017  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Jana Pokorná, Jiří Pichanič

Krok B2. 1. 7: Aktivně využívat rajský dvůr minoritského kláštera: hmyzín, botanická zahrádka, geologická cesta, pravěká prolézačka atd.*  účel: demontovatelné a mobilní (případně umístěné tak, aby nepřekážely pořádaným akcím) sezónní aktivity k umocnění zážitku z návštěvy muzea, propojují stálé expozice  očekávané výsledky: pozitivní obraz muzea v mysli návštěvníků, silnější zážitek z návštěvy muzea, vyšší návštěvnost  náklady: cca 100 000 Kč  termín: listopad 2017  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Monika Mažárová (návrh) 137

Cíl C1 + C1. 1 Krok C1. 1. 1: Soustavně budovat databázi kontaktů na jednotlivé pedagogy a rozčlenit ji dle aprobace (stupeň vzdělávání, obor).*  účel: zefektivnění propagace edukačních programů mezi pedagogy  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner znojemských škol, cílenější obsah témat edukačních programů  náklady: žádné  termín: září 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Lenka Kučerová

Krok C1. 1. 2: Vydávat online zpravodaj o edukačních programech.*  účel: zefektivnění propagace edukačních programů mezi pedagogy i širokou veřejností, zvýšení zájmu o dění v muzeu  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner znojemských škol  náklady: žádné  termín: leden 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Lenka Kučerová

Krok C1. 1. 3: Vytvořit

muzejní

regionální

„učebnici“

na

principu

systému

edukačních programů a neustále ji rozšiřovat.*  účel: posílení pouta k rodnému regionu, zvýšení motivace pedagogů k návštěvě edukačních programů  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner znojemských škol  náklady: cca 85 000 Kč (70 % hrazeno z dotace Ministerstva kultury ČR) 138

 termín: prosinec 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová

Krok C1. 1. 4: Zpracovávat a distribuovat do škol tištěnou nabídku edukačních programů na jednotlivá pololetí.*  účel: zefektivnění propagace edukačních programů mezi pedagogy, zvýšení zájmu o dění v muzeu  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner škol  náklady: cca 2 000 Kč/rok  termín: únor 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Lenka Kučerová

Krok C1. 1. 5: Vytvořit

podklady

a

konkrétní

koncepci

spolupráce

s dosud

nezapojenými vzdělávacími institucemi (ZŠ JUDr. Josefa Mareše, Gymnázium Dr. Karla Polesného, Dům dětí a mládeže Znojmo).*  účel: rozšířit povědomí o edukačních programech muzea, vzájemně prospěšná spolupráce  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner znojemských škol a volnočasových zařízení  náklady: žádné  termín: srpen 2016  odpovědná osoba: Monika Mažárová Cíl C2 + C2. 1 Krok C2. 1. 1: Oslovit odbor školství Města Znojma s konkrétními návrhy spolupráce (účast na poradách ředitelů škol, zahrnutí návštěvy muzea do školních 139

vzdělávacích programů a do zamýšlené koncepce rozvoje znojemského školství).*  účel: rozšířit povědomí o edukačních programech muzea, vzájemně prospěšná spolupráce, získat formální podporu edukačních programů  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů, muzeum jako nepostradatelný partner znojemských škol a volnočasových zařízení  náklady: žádné  termín: září 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová Cíl D1 + D1. 1 Krok D1. 1. 1: Vypracovat

systém

příprav

a

osnov

programů

pro

stálé

průvodce/lektory a začít jej používat.*  účel: zkvalitnění edukačních programů  očekávané

výsledky:

vyšší

míra

spokojenosti

pedagogů

s absolvovanými programy, nárůst návštěvnosti edukačních programů, muzeum

jako

partner

nepostradatelný

znojemských

škol

a volnočasových zařízení  náklady: žádné  termín: listopad 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Lenka Kučerová

Krok D1. 1. 2: Zpracovat podklady pro poradenský rozhovor a začít jej aktivně využívat.*  účel: zkvalitnění edukačních programů  očekávané

výsledky:

vyšší

míra

spokojenosti

pedagogů

s absolvovanými programy, nárůst návštěvnosti edukačních programů,

140

muzeum

jako

partner

nepostradatelný

znojemských

škol

a volnočasových zařízení  náklady: žádné  termín: říjen 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová

Krok D1. 1. 3: Vypracovat

systém

evaluace

edukačních

programů

(dotazníky

pro pedagogy i žáky, vzájemné hodnocení muzejního pedagoga a průvodců/lektorů formou náslechů, vlastní autoevaluace muzejního pedagoga a průvodců).*  účel: zkvalitnění edukačních programů  očekávané

výsledky:

vyšší

míra

spokojenosti

pedagogů

s absolvovanými programy, nárůst návštěvnosti edukačních programů, muzeum

jako

nepostradatelný

partner

znojemských

škol

a volnočasových zařízení  náklady: žádné  termín: prosinec 2015  odpovědná osoba: Monika Mažárová, Lenka Kučerová

Krok D1. 1. 4: Vytvořit

systém

pravidelného

školení

pokladních

zaměřený

na komunikaci s návštěvníkem (včetně zahraničních).  účel: zkvalitnit poskytované služby, pozitivnější zážitek z návštěvy muzea, získání pozitivních referencí  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost, změna vnímání muzea jako otevřeného, přátelského místa  náklady: žádné  termín: leden 2016  odpovědná osoba: Vladimíra Durajková, Antonín Reiter, Marie Nevrklová, Jiří Pichanič 141

Krok D1. 1. 5: Zajistit

další

vzdělávání

průvodců/lektorů

formou

muzejního účasti

na

pedagoga workshopech,

a

stálých

seminářích

či konferencích.*  účel: zkvalitnit poskytované služby, zlepšení lektorských dovedností, získání pozitivních referencí  očekávané výsledky: vyšší návštěvnost edukačních programů  náklady: cca 3 000 Kč/rok (cestovné, stravné, účastnické poplatky)  termín: leden 2016  odpovědná osoba: Jana Pokorná, Lenka Kučerová, Monika Mažárová

V. IMPLEMENTAČNÍ PLÁN185 Implementační plán byl vytvořen formou tabulek vymezujících konkrétní úkoly

k výše

stanoveným

krokům.

Rozvržení

úkolů

odpovídá

běžnému

kalendářnímu roku s ohledem na obecné plánování činností muzea. Chybí zde leden až červen 2018, kdy se počítá s postupnou evaluací končící vzdělávací strategie. Zároveň toto období slouží jako případná časová rezerva v případě nenadálých událostí negativně ovlivňujících dodržení harmonogramu implementačních úkolů. Vysvětlivky pro zkratky: EP = edukační program/y MM = Monika Mažárová (muzejní pedagog) 185

Protože je tento dokument tvořený muzejním pedagogem a stále zde hrozí, že nebude oficiálně přijat

a potvrzen. Zaměří se implementační plán pouze na jednotlivé úkoly řešené přímo muzejním pedagogem, čímž se zachová jeho funkčnost nezávisle na rozhodnutí managementu muzea o přijetí či nepřijetí vzdělávací strategie jako oficiálního dokumentu. Pokud vedení projeví vůli přijmout i některé obecnější kroky, zařadí se do implementace dodatečně. Implementační plán dále předpokládá podíl stálého průvodce/lektora na některých činnostech díky velmi dobré spolupráci tohoto pracovníka s muzejním pedagogem. V případě, že tato spolupráce přestane fungovat, přechází všechny činnosti na muzejního pedagoga. 142

LK = Lenka Kučerová (stálý průvodce/lektor v Domě umění) ? = jedná se o zásadní implementační úkol, ale není jasné, zdali se podaří prosadit a kdo za tento úkol bude zodpovědný. Seznam tabulek implementačního plánu:  Implementační plán 2015  Implementační plán 2016  Implementační plán 2017

IMPLEMENTAČNÍ PLÁN 2015 Krok D1. 1. 1 Úkol: Zpracovat vlastní formu přípravy EP a používat ji. Krok C2. 1. 1 Úkol: Vytvořit návrh podoby spolupráce, prokonzultovat s vedoucí odboru a představit na poradě ředitelů škol.

IX. MM LK

X.

XI.

XII.

MM

Krok C1. 1. 1 MM Úkol: Dokončit databázi o veřejně přístupné e-mailové kontakty LK a rozdělit je dle aprobací. Krok C1. 1. 3 Úkol: Prezentace muzejní regionální "učebnice" pedagogům na uspořádaném workshopu.

MM

Krok D1. 1. 2 Úkol: Na základě vyhledané literatury zpracovat vlastní osnovu poradenského rozhovoru.

MM

Krok D1. 1. 3 Úkol: Vytvořit evaluační dotazník pro žáky a pedagogy.

MM

Krok A1. 1. 1 Úkol: Vypracovat a předložit managementu muzea podrobný návrh na provizorní řešení učebny.

MM

Krok C1. 1. 3 Úkol: Realizace edukačních programů v rámci muzejní regionální "učebnice".

MM MM MM LK LK LK

Krok C1. 1. 1 Úkol: Vytvořit tištěný formulář k registraci e-mailu do mailing listu a aktivně jej prezentovat.

MM LK

Krok D1. 1. 3 Úkol: Vytvořit formuláře pro hodnocení EP náslechy a autoevaluací.

MM LK

143

IMPLEMENTAČNÍ PLÁN 2016

I.

Krok C1. 1. 2 Úkol: Vytvořit strukturu online newsletteru a pravidelně ji rozesílat.

MM

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII. VIII. IX.

X.

XI.

XII.

Krok D1. 1. 5 MM Úkol: Vyhledat možnosti dalšího vzdělávání na rok 2016 a aktivně se jich LK účastnit. Krok A3. 1. 1 Úkol: Vytvořit seznam potřebných didaktických pomůcek a vyhledat dotační MM MM program. Krok C1. 1. 4 MM MM MM MM MM MM MM MM MM MM MM Úkol: Vytvořit letáčky pro pedagogy a pravidelně je rozdávat při návštěvě LK LK LK LK LK LK LK LK LK LK LK muzea. Krok A1. 1. 2 Úkol: Vytvořit a realizovat EP k Ch. Sealsfieldovi. Krok B2. 1. 2 Úkol: Sestavit koncepci akcí pro rodiny s dětmi. Krok B2. 1. 2 Úkol: Připravit a realizovat letní rodinné akce a vybudovat si základnu pro pokračování těchto akcí také na podzim. Krok C1. 1. 5 Úkol: Zpracovat koncepci a oslovit ke spolupráci další partnery. Krok B2. 1. 2 Úkol: Uspořádat doprovodné akce v rámci volných vstupů na SENIOR PAS. Krok A1. 1. 2 Úkol: Vytvořit a realizovat EP na proměny Znojma.

MM

MM LK MM MM MM MM MM MM MM MM

MM LK

144

IMPLEMENTAČNÍ PLÁN 2017

I.

II.

Krok A3. 1. 2 Úkol: Vyhledat možné sponzory výtvarných a psacích potřeb, připravit koncepci spolupráce a oslovit je.

MM MM

Krok B2. 1. 4 Úkol: Příprava výzkumného šetření očekávání a potřeb návštěvníků a potenciálních návštěvníků.

MM MM

Krok B2. 1. 5 Úkol: Vypracovat návrh (účel, principy) spolku přátel muzea a předložit ho vedení. Krok B2. 1. 4 Úkol: Realizace výzkumného šetření. Krok B2. 1. 7 Úkol: Vytvořit návrh využití rajského dvora minoritského kláštera jako aktivizační a odpočinkové venkovní zóny. Krok A2. 1. 2 Úkol: Vytvořit metodický materiál k využití veřejně přístupné digitalizaci sbírky ve výuce. Krok B2. 1. 4 Úkol: Vyhodnocení výzkumného šetření a sepsání výzkumné zprávy. Krok A2. 1. 3 Úkol: Dokončení a předání muzejní učebny.

III.

IV.

V.

VI. VII. VIII. IX.

X.

XI. XII.

MM MM MM MM MM MM MM LK LK LK LK LK MM MM MM MM MM

MM

MM

?

145

VI. FINANČNÍ PLÁN186 Muzeum má tradiční statut neziskové organizace sloužící veřejnosti, přičemž Jihomoravské muzeum ve Znojmě je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje. Finanční plán proto není příliš směrodatný, jelikož vzdělávací strategie není založena na zvýšení zisku. Důležitější je kvalita produkované edukační činnosti, z níž pak díky pozitivním zážitkům a dobrým referencím vyplývá vyšší návštěvnost Jihomoravského muzea. I přesto jsou však pro funkčnost vzdělávací strategie upřednostněna méně finančně nákladná řešení:

Příjmy dotace: didaktické pom. 30.000 Kč dotace: muz. reg. učebnice 55.000 Kč

Výdaje 1.000 Kč výzkum (tisk dotazníků) 5.000 Kč výtvarný materiál 20.000 Kč didaktické pomůcky 30.000 Kč muzejní reg. učebnice

VII. EVALUACE Evaluaci úspěšnosti vzdělávací strategie Jihomoravského muzea ve Znojmě provádí její autor (Monika Mažárová) podle následujícího rozpisu: Průběžná kontrola plnění stanovených úkolů  způsob: vyplnění tabulky Kontrola plnění úkolů 20??, přehodnocení úkolů na další měsíc  frekvence: 1x za měsíc  termín: poslední pracovní den v měsíci

186

Finanční plán opět vychází pouze z aktivit pod přímým vlivem muzejního pedagoga s výjimkou

muzejní učebny, která jeho kompetence přesahuje, ale je pro rozvoj edukační činnosti Jihomoravského muzea zásadní. 146

Průběžná kontrola plnění stanovených kroků  způsob: vyhodnocení realizace kroků (dle tabulky Kontrola plnění úkolů 20??), přehodnocení kroků na další trimestr  frekvence: 1x za tři měsíce  termín: poslední pracovní den třetího měsíce Průběžná kontrola plnění krátkodobých cílů  způsob: vedení tabulky Kontrola plnění krátkodobých cílů (uvedení konkrétních dosažených kroků), statistika nabízených edukačních programů, jejich návštěvnosti a kvality (autoevaluace + evaluační dotazníky), korekce zvolené strategie  frekvence: 1x za půlroku (srpen – leden, únor – červenec)  termín: poslední pracovní den šestého měsíce Průběžná kontrola stanovené strategie  způsob: vyhodnocení úspěšnosti zvolené strategie na základě tabulky Plnění dlouhodobých cílů, kontrola proměn vnitřních i vnějších faktorů, případná úprava zvolené strategie či její celkové přepracování na další rok  frekvence: 1x za rok v srpnu  termín: do konce srpna Závěrečné shrnutí naplnění vzdělávací strategie JMM a vytyčených cílů  způsob:

viz tabulka

Prostředky k závěrečnému vyhodnocení

vzdělávací strategie JMM, provedení celkové analýzy úspěšnosti strategického plánu  termín: červenec 2018

147

VIII. PŘÍLOHY187 1. Shrnutí situační analýzy metodou SWOT (viz s. 115–120) 2. Analytické tabulky stálých expozic (viz s. 91–102) 3. Výsledky výzkumného šetření (viz s. 57–72) 4. Evaluační tabulky

KONTROLA PLNĚNÍ ÚKOLŮ 2015

IX.

X.

XI.

XII.

Krok D1. 1. 1 Úkol: Zpracovat vlastní formu přípravy EP a používat ji. Krok C2. 1. 1 Úkol: Vytvořit návrh podoby spolupráce, prokonzultovat s vedoucí odboru a představit na poradě ředitelů škol. Krok C1. 1. 1 Úkol: Dokončit databázi o veřejně přístupné e-mailové kontakty a rozdělit je dle aprobací. Krok C1. 1. 3 Úkol: Prezentace muzejní regionální "učebnice" pedagogům na uspořádaném workshopu. Krok D1. 1. 2 Úkol: Na základě vyhledané literatury zpracovat vlastní osnovu poradenského rozhovoru. Krok D1. 1. 3 Úkol: Vytvořit evaluační dotazník pro žáky a pedagogy. Krok A1. 1. 1 Úkol: Vypracovat a předložit managementu muzea podrobný návrh na provizorní řešení učebny. Krok C1. 1. 3 Úkol: Realizace edukačních programů v rámci muzejní regionální "učebnice". Krok C1. 1. 1 Úkol: Vytvořit tištěný formulář k registraci e-mailu do mailing listu a aktivně jej prezentovat. Krok D1. 1. 3 Úkol: Vytvořit formuláře pro hodnocení EP náslechy a autoevaluací.

187

Přílohy oficiální podoby vzdělávací strategie Jihomoravského muzea jsou zde pouze naznačeny,

protože přílohy obsáhnou části vypracovaných rozborů již uvedených v předchozím oddílu diplomové práce. 148


I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII. VIII. IX.

X.

XI.

XII.

Krok C1. 1. 2 Úkol: Vytvořit strukturu online newsletteru a pravidelně ji rozesílat. Krok D1. 1. 5 Úkol: Vyhledat možnosti dalšího vzdělávání na rok 2016 a aktivně se jich účastnit. Krok A3. 1. 1 Úkol: Vytvořit seznam potřebných didaktických pomůcek a vyhledat dotační program. Krok C1. 1. 4 Úkol: Vytvořit letáčky pro pedagogy a pravidelně je rozdávat při návštěvě muzea. Krok A1. 1. 2 Úkol: Vytvořit a realizovat EP k Ch. Sealsfieldovi. Krok B2. 1. 2 Úkol: Sestavit koncepci akcí pro rodiny s dětmi. Krok B2. 1. 2 Úkol: Připravit a realizovat letní rodinné akce a vybudovat si základnu pro pokračování těchto akcí také na podzim. Krok C1. 1. 5 Úkol: Zpracovat koncepci a oslovit ke spolupráci další partnery. Krok B2. 1. 2 Úkol: Uspořádat doprovodné akce v rámci volných vstupů na SENIOR PAS. Krok A1. 1. 2 Úkol: Vytvořit a realizovat EP na proměny Znojma.

149


I.

II.

III.

IV.

V.

VI. VII. VIII. IX.

X.

XI. XII.

Krok A3. 1. 2 Úkol: Vyhledat možné sponzory výtvarných a psacích potřeb, připravit koncepci spolupráce a oslovit je. Krok B2. 1. 4 Úkol: Příprava výzkumného šetření očekávání a potřeb návštěvníků a potenciálních návštěvníků. Krok B2. 1. 5 Úkol: Vypracovat návrh (účel, principy) spolku přátel muzea a předložit ho vedení. Krok B2. 1. 4 Úkol: Realizace výzkumného šetření. Krok B2. 1. 7 Úkol: Vytvořit návrh využití rajského dvora minoritského kláštera jako aktivizační a odpočinkové venkovní zóny. Krok A2. 1. 2 Úkol: Vytvořit metodický materiál k využití veřejně přístupné digitalizaci sbírky ve výuce. Krok B2. 1. 4 Úkol: Vyhodnocení výzkumného šetření a sepsání výzkumné zprávy. Krok A2. 1. 3 Úkol: Dokončení a předání muzejní učebny.

150

KONTROLA PLNĚNÍ KRÁTKODOBÝCH CÍLŮ

2015

2016

2017

A1. 1 Rozvíjet možnosti ve zpřístupnění muzejní sbírky formou edukačních programů nezávislých na výstavní činnosti. A2. 1 Aktivně prezentovat možnosti digitalizace na veřejnosti skrze sociální sítě, zpravodaj Jihomoravského muzea a regionální média. A3. 1 Rozšiřovat soubor didaktických pomůcek získáním finanční podpory z vyhlašovaných dotačních programů a grantů. B1. 1 Personálně posílit oblast propagace a vypracovat formální dokument vymezující kompetence jednotlivých pracovníků v rámci propagace. B2. 1 Upravením interiéru budov muzea a rozšiřováním nabídky doprovodných akcí zejména pro rodiny s dětmi a seniory zatraktivnit návštěvu muzea. C1. 1 Aktivně oslovit ke spolupráci ZŠ JUDr. Josefa Mareše, Gymnázium Dr. Karla Polesného, Dům dětí a mládeže Znojmo a navrhnout možnosti vzájemné participace. C2. 1 Prosadit kooperaci znojemských škol s muzeem do zamýšleného koncepčního dokumentu rozvoje školství ve městě Znojmě a dále se aktivně pokoušet o začlenění muzejní edukace do dokumentů formálního vzdělávání (ŠVP). D1. 1 Zavést systém průběžného doškolování pokladních (včetně zástupů), průvodců (včetně sezónních) a muzejního pedagoga.

151

KONTROLA PLNĚNÍ DLOUHODOBÝCH CÍLŮ

2015

2016

2017

A1. Zvýšit míru prezentace sbírky Jihomoravského muzea nad rámec výstavní činnosti. A2. Pokračovat ve zveřejňování digitalizaci sbírkového fondu a do června 2018 k ní vytvořit metodický materiál pro pedagogy. A3. Rozvíjet edukační schopnost muzejní sbírky.

B1. Do června 2018 zlepšit informovanost veřejnosti o objektech muzea a jeho prezentační činnosti. B2. Změnit u veřejnosti vnímání muzea (přátelské, otevřené místo). C1. Do června 2018 udržet dosavadní míru spolupráce s jednotlivými subjekty a rozšířit spektrum stálých spolupracujících institucí. C2. Získat podporu pro aktivní využívání edukačních programů u zřizovatele znojemských škol a u jejich vedení. D1. Poskytovat kompletní servis návštěvníkům po celou dobu jejich návštěvy od poskytnutí prvních informací po rozloučení. 152

PROSTŘEDKY K ZÁVĚREČNÉMU VYHODNOCENÍ VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE JMM A. Plně využívat potenciál vlastní sbírky a dále jej zhodnocovat. Počet připravených a realizovaných edukačních programů nad rámec výstavní činnosti a jejich návštěvnost Počet stažení metodického materiálu k využití zdigitalizované části sbírky

B. Budovat výraznou image a zvyšovat povědomí veřejnosti o činnosti Jihomoravského muzea.

C. Postupně se stát D. Motivovat a soustavně vzdělávat personál nepostradatelným partnerem škol a v přímém kontaktu s veřejností pro zvýšení zájmových sdružení na Znojemsku. kvality poskytovaných služeb.

Návštěvnost webových stránek, počet uživatelů na sociální síti a adresátů e-mailového zpravodaje

Statistika návštěvnosti edukačních programů

Statistika účasti na školeních, workshopech, seminářích a konferencích

Výzkumné šetření v ulicích města Znojma (povědomí veřejnosti o JMM)

Analýza spolupráce s jednotlivými partnery

Výzkumné šetření spokojenosti návštěvníků s poskytovanými službami

Výzkumné šetření spokojenosti návštěvníků s poskytovanými službami

Vyhodnocení průběžné evaluace edukačních programů Výzkumné šetření vztahu učitelů k muzejní edukaci na Znojemsku

153

ZÁVĚR Vzdělávací činnost Jihomoravského muzea ve Znojmě zaměřená na práci se školními skupinami se v průběhu posledních tří let velmi rychle rozvíjela. Během tohoto strmého růst však chyběl volný časový prostor pro koncepčnější a účelnější plánování muzejní edukace. Ta byla dosud plánovaná muzejním pedagogem vždy v návaznosti na výstavní plán pouze s ročním předstihem bez vytyčení dlouhodobého směru. Edukace znojemského muzea pozbývala také definované poslání a vizi, které by určovaly její růst, stejně jako vlastní koncepci, ale i formální pravidla (například způsob evaluace). Proto předložená diplomová práce umožnila muzejnímu pedagogovi ohlédnout se za vlastní dosud vykonanou činností, najít v ní úspěšné aktivity i slabá místa, stejně jako objevit příležitosti, jichž je zapotřebí využít. Právě díky podrobným analýzám a konzultacím se všemi stálými muzejními pracovníky na plný pracovní úvazek, vznikl v rámci této závěrečné práce ucelený strategický plán vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě na období září 2015 až červen 2018. Pro zajištění co možná nejvyšší míry efektivity, funkčnosti a implementace bylo ke spolupráci na strategickém plánu osloveno vedení muzea i ostatní zaměstnanci, byly využity nové prostředky v oblasti analýz (analytická tabulka stálých expozic) nebo sestaveny podrobné implementační a evaluační tabulky. Protože strategický plán edukace znojemského muzea neiniciovalo vedení muzea, bylo nutné tuto skutečnost respektovat a brát v potaz zejména ve vytyčení jednotlivých kroků a úkolů v rámci zvolené strategie. Strategický plán navržený touto diplomovou prací se tak orientuje zejména na oblasti a činnosti, jež může ze své pozice ovlivnit přímo muzejní pedagog, respektive autor vzdělávací strategie. Přesto by v ideálním případě měl být strategický plán opětovně managementem muzea přehodnocen k definitivní podobě a oficiálně přijat například formou směrnice. Pokud se toto nepodaří, zůstane strategický plán nadále pouze v rukou muzejního pedagoga, který omezí strategické operace pouze na vlastní činnost. Po skončení naplánovaného období pak shrne muzejní

pedagog

managementu

konkrétní

dosažené

úspěchy

na

základě

strategického plánu, čímž se jeho členy pokusí motivovat k větší angažovanosti 154

v nové vzdělávací strategii. Nakolik se podaří převést jednotlivé strategické operace do každodenní reality Jihomoravského muzea a nakolik budou zvolené přístupy úspěšné, však lze zjistit až s časovým odstupem.

155

RESUMÉ Tato magisterská diplomová práce se zabývá problematikou strategického plánování edukační činnosti v muzeích a předkládá konkrétní návrh vzdělávací strategie pro Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Text je členěn do čtyř navazujících oddílů, v nichž výrazně převažuje praktický obsah. Pouze první část reflektuje dosavadní stav teoretických poznatků z oblasti strategického plánování v neziskovém sektoru či přímo v muzejních institucích. Zde se rovněž práce dotýká problému s nejednotným chápáním pojmu vzdělávací strategie v současné muzejně pedagogické teorii nebo s praktickou aplikací strategických plánů zpracovaných jako závěrečné práce. Druhý oddíl tvoří úvodní podklad pro konečnou vzdělávací strategii znojemského muzea a seznamuje čtenáře s východisky, postupem i výsledky provedeného výzkumného šetření, jehož cílem bylo definovat vztah pedagogů základních škol na Znojemsku k edukační činnosti Jihomoravského muzea. Dalším východiskem pro vzdělávací strategii se stala již samotná přípravná fáze. Ta vyhodnocuje samotný postup vedoucí k rozhodnutí o zpracování strategického plánu, vymezuje možné bariéry při implementaci plánu a navrhuje k nim preventivní opatření tak, aby byly pokud možno zcela odstraněny již ve fázi příprav, nebo se je snaží alespoň minimalizovat. Neopomenutelnou součásti přípravy strategického plánu se rovněž staly podrobné analýzy vnějšího i vnitřního prostředí,

SWOT

analýza

či

zhodnocení

nástinu

vzdělávací

strategie

Jihomoravského muzea z roku 2012. Obsah celé práce pak vrcholí konečným dokumentem – Strategický plán vzdělávací činnosti Jihomoravského muzea ve Znojmě (září 2015 – červen 2018). Při jeho vypracování bylo dbáno na stručnost, přehlednost a funkčnost, proto často plynulý tok textu nahrazují různé účelové tabulky. Nejedná se však dosud o oficiální dokument schválený vedením Jihomoravského muzea a jeho osud coby formálně schváleného dokumentu je stále nejistý. Přesto však budou vyznačené části plánu realizovány, neboť jsou v kompetenci muzejního pedagoga, jehož činnost má u managementu muzea nemalou podporu. 156

SUMMARY This Master’s Thesis deals with the strategic planning of education in museums and presents a concrete proposal education strategy for the South Moravian Museum in Znojmo. The text is divided into four successive sections, which greatly outweigh the practical content. Only the first part reflects the current state of theoretical knowledge of strategic planning in the nonprofit sector or in the museum institutions. There is also work which touches on the problem of fragmented notion of an educational strategy in the current theory of museum education or the practical application of strategic plans as processed Thesis. The second section consists of the initial base for the final education strategy of the South Moravian Museum in Znojmo and introduces the bases of the procedure and the results of research conducted, which aimed to define the relationship of primary school teachers in the Znojmo region to the education of the South Moravian Museum. Another starting point for education strategy has become a preparatory phase itself. It assesses the actual process leading to a decision on the strategic plan, defines the possible barriers to implementing the plan and propose to them a preventive measure so that, if possible, completely eliminated already in the pipeline, or is at least trying to minimize them. The important part of preparing the strategic plan has also become a detailed analysis of the external and internal environment, SWOT analysis and evaluation of outline education strategy of the South Moravian Museum from 2012. Contents of the entire work culminates in the final document - Strategic plan of education in the South Moravian Museum in Znojmo (September 2015-June 2018). When his attention was paid to the preparation of brevity, clarity and functionality, so often flow of text replaces the various targeted table. This is not yet an official document approved by the leadership of the South Moravian Museum and its destiny as a formally approved document is still uncertain. However, they indicated part of the plan implemented, since they are the 157

responsibility of the museum educator, whose work with the management of the museum has considerable support.

158

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA

Literatura ATWERI, Jiří, red. Jihomoravské muzeum ve Znojmě : MUZEUM - BRÁNA K POZNÁNÍ. Sborník ke 130. výročí založení. Znojmo : Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2008. 91 s. ISBN 978-80-86974-03-3. BÁRTA, Jiří. Strategické plánování pro neziskové organizace: jak rozhodovat o budoucnosti vaší organizace. 1. vyd. Praha : Nadace rozvoje občanské společnosti, 1997. 126 s. NROS edice. ISBN 80-902302-0-2. BRABCOVÁ, Alexandra (ed.). Brána muzea otevřená : Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Náchod : Juko, 2003. 583 s. ISBN 80-86213-28- 5. DOLÁK, Jan a kol. Základy muzejní pedagogiky : studijní texty. Brno : Moravské zemské muzeum, Metodické centrum muzejní pedagogiky, 2014. 103 s. ISBN 97880-7028-441-4. DRLÍK, Vratislav. 70 let musea královského města Znojma. Znojmo : Městské museum ve Znojmě, 1948. 73 s. FOTR, Jiří a kol. Tvorba strategie a strategické plánování. 1. vyd. Praha : Grada, 2012. 381 s. ISBN 978-80-247-3985-4. HOOPER-GREENHILL, Eilean (ed.). Writing a Museum Education Policy. Leicester : Department of Museum Studies, University of Leicester, 1991. 32 s. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění. Vyd. 1. Brno : CERM, 1998. 142 s. ISBN 80-7204-084-7. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : Základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 272 s. ISBN 978-80-1369-4. JANÍK, T., KNECHT, P., ŠEBESTOVÁ, S. (eds.). Smíšený design v pedagogickém výzkumu : Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace 159

pedagogického výzkumu (s. 467–473). Brno : Masarykova univerzita, 2011. 156 s. ISBN 978-80-210-5553-7. JAGOŠOVÁ, Lucie, JŮVA Vladimír, MRÁZOVÁ Lenka. Muzejní Pedagogika : Metodické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1.vyd. Brno : Paido, 2010. 298 s. ISBN 978-80-7315-207-9. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing : strategie a trendy. 2. vyd. Praha : Grada, 2013. 362 s. ISBN 978-80-247-4670-8. JOHNOVÁ, Radka. Marketing kulturního dědictví a umění : [art marketing v praxi]. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. 284 s. ISBN 978-80-247-2724-0. KAŽMIERSKI, Tomáš a PELCL, Petr. Projektové a strategické plánování pro neziskové organizace. Praha : Regionální environmentální centrum, 2003. 57 s. ISBN 80-902368-9-8. KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Praha : Grada Publishing, 2005. 304 s. ISBN 80-247-1104-4. KOTLER, G. Neil, KOTLER Philips, KOTLER, I. Wendy. Museum marketing & strategy : Designing Missions, Building Audience, Generating Revenue & Resources. vyd. 2. San Francisco : Publisher by Jossey-Bass, 2008. 509 s. ISBN 978-0-7879-9691-8. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5. Muzeum a škola : sborník příspěvků z konference Muzeum a škola, aneb, Aby věci promluvily : 20. a 22. března 2013. Zlín : Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2013. 111 s. ISBN 978-80-87130-28-5. SALINGER, J. D. Kdo chytá v žitě. Praha : Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2010. 189 s. ISBN 978-80-242-2678-1.

160

ŠKARABELOVÁ, Simona (ed.). Definice neziskového sektoru : Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS. 1. vyd. Brno : Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. 52 s. ISBN 80-239-4057-0. ŠOBÁŇ, Marek, HRBEK, David, HAVLÍK, Vladimír. Škola muzejní pedagogiky 6. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. 121 s. ISBN 978-80-244-1871-1. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Škola muzejní pedagogiky 1. Poznámky k partnerství výtvarné a muzejní pedagogiky. Vyd. 1. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. 131 s. ISBN 978-80-244-1866-7. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Muzejní edukace. Olomouc : Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 140 s. ISBN 978-80-244-3003-4. ŽALMAN, Jiří. Má hlava je muzeum aneb Dupání lehkou nohou v muzeologii. 1. vyd. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2004. 63 s. ISBN 80-8661110-8.

Legislativní prameny a interní dokumenty institucí Aktualizace strategické vize Strategie rozvoje Jihomoravského kraje 2020 [online]. Brno : Jihomoravský kraj, 2012. [cit. 2015-02-22]. Dostupný z WWW: ˂http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=175435&TypeID=2˃. Česká republika. Zákon č. 483 ze dne 29. července 2004, kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 166, s. 9491–9493. Česká republika. Zákon č. 211 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. In Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 63, s. 2928–2951. Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p. o. Směrnice č. 10/2013 Organizační řád. Znojmo : Jihomoravské muzeum, 2013. 5 s. 161

Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Zpráva o činnosti za rok 2012. Znojmo : Jihomoravské muzeum, 2013. 55 s. Ministerstvo kultury České republiky. Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2010 – 2014 : Koncepce rozvoje muzejnictví. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2010. 18 s. [cit. 2015-02-12]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-aochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/koncepce-ucinnejsi-pece-o-movite-kulturnidedictvi-v-ceske-republice-na-leta-2010-az-2014-78614/˃. Státní kulturní politika České republiky 2015 – 2020 (s výhledem do roku 2025). [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2015. [cit. 2015-02-12]. Dostupný

z

WWW:

˂http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-politika/statni-kulturni-

politika-na-leta-2015--2020--s-vyhledem-do-roku-2025-252032/˃. Strategický plán rozvoje města Znojma na období 2016–2022 [online]. Znojmo : Městský úřad Znojmo, 2015. 214 s. [cit. 2015-02-22]. Dostupný z WWW: ˂http://www.znojmo-zdravemesto.cz/images/Aktualne_ _dokumenty/Strategicky_plan_rozvoje_mesta_Znojma.pdf˃.

Online zdroje HLAĎO, Petr. Úvod do pedagogického výzkumu pro učitele středních škol [online]. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2011. 134 s. [cit. 2014-12-05]. Dostupný z WWW: ˂http://www.vychova-vzdelavani.cz/pedagogickyvyzkum.pdf˃ HORSKÁ, Petra. Výukové cíle edukačního programu v muzeu očima učitelů základních škol. Kultura, umění a vchova : Odborný recenzovaný časopis [online]. září 2014. [cit. 2014-11-17]. Dostupný z WWW: ˂http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualnicislo&casopis=7&clanek=42˃. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Strategický marketing [online]. Praha : Vysoká škola ekonomie a managementu, 2007. [cit. 2015-02-11]. 243 s. Dostupný z WWW: 162

˂https://www.vsem.cz/data/data/sis-texty/studijni-texty-bc/st_mar_sm.pdf˃ . Profesní etický kodex muzeí [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 200?. [cit. 2015-02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.czmuseums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodex-muzei˃. Prognóza trhu práce [online]. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 20??. [cit. 2015-08-02]. Dostupný z WWW: ˂http://prognozatrhuprace.vupsv.cz/occ/7˃. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 48 s. [cit. 2014-02-20]. ISBN 80- 87000-00-5. Dostupné z WWW: ˂http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf˃. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013. 142 s. [cit. 2014-05-02]. Dostupné z WWW: . Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický,

2007.

104

s.

[cit.

2014-02-20].

Dostupné

z

WWW:

. ISBN 978-80-87000-11-3>. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 63 s. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-87000-37-3˃. Sbírka Jihomoravského muzea ve Znojmě [online]. Praha : Ministerstvo kultury České

republiky,

200?.

[cit.

2015-04-16].

Dostupný

z

WWW:

˂http://ces.mkcr.cz/cz/sb.php?evc=MZN/002-05-10/175002˃. The Fitzwilliam Museum Education Policy [online]. Cambridge : The Fitzwilliam Museum, 2006. 2 s. [cit. 2014-05-14]. Dostupný z WWW: ˂http://www.fitzmuseum.cam.ac.uk/about/educationpolicy2006.pdf˃. 163

What is an education policy? [online]. London : LONDON MUSEUMS INFORMATION, FACTS AND FIGURES ABOUT LONDON, 2012. [cit. 201502-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.londonmuseums.org/intro.htm˃. Writing a learning strategy & policy document [online]. Gillingham : Group for Education in Museums, 200?. příl. 1–2. [cit. 2015-06-09]. Dostupný z WWW: ˂http://www.gem.org.uk/lotc/lotc_resources/dev_learning_services/guidance/gn_ed ucpolicy_strat.pdf˃. Ziskový a neziskový sektor [online]. Praha : Centrum pro rozvoj ekonomického vzdělávání, 20??. [cit. 2015-02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://www.ceed.cz/podnikani/14_ziskovy_a_neziskovy_sektor.htm˃. ŽALMAN, Jiří. Muzeum a škola. [online]. [B. m.] [B. n.] 2007?. [cit. 2015-01-30]. Dostupný z WWW: < aplikace.msmt.cz/doc/NHMuzeumaskolax.doc>.

Závěrečné práce HEJLOVÁ, Šárka. Edukační činnost v muzeu a její strategické plánování. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2011. 119 s. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. MAŽÁROVÁ, Monika. Návrh edukačních programů Domu umění Jihomoravského muzea ve Znojmě. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012. 72 s. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. NĚMCOVÁ, Lenka. Výchovně vzdělávací strategie Muzea Beskyd Frýdek-Místek. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2012. 96 s. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová.

164

PAVLÍČKOVÁ, Pavla. Vzdělávací strategie Městského muzea a galerie Polička. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2009. 93 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. PEŠKOVÁ, Jitka. Vzdělávací strategie Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2013. 152 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová.

Ostatní prameny GRYGAROVÁ, Dominika. Vzdělávací strategie [online]. Message to: Monika MAŽÁROVÁ. 11. 09. 2014 [cit. 2015-06-08]. Osobní komunikace. PEŠKOVÁ, Jitka. Vzdělávací strategie [online]. Message to: Monika MAŽÁROVÁ. 15. 09. 2014 [cit. 2015-06-08]. Osobní komunikace. ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vztah pedagogů k muzeu a muzejní edukaci. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 112 s. 2 příl. Výzkumná zpráva.

165

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Graf č. 1: Věkové rozložení respondentů Graf č. 2: Přehled vyučovaných předmětů dotazovanými pedagogy Graf č. 3: Vymezení pedagogického působení jednotlivých účastníků výzkumu Graf č. 4: Návštěvnost Jihomoravského muzea dotázaných pedagogů Graf č. 5: Znalost pojmu edukační programy Jihomoravského muzea mezi respondenty Graf č. 6: Ochota zařadit edukační programy muzea do výuky Graf č. 7: Procentuální podíl znalosti pojmu edukační programy Jihomoravského muzea dle lokace školy Tabulka č. 1: Preference činností při nenadálé nutnosti realizovat výuku mimo školní budovu Tabulka č. 2: Překážky v absolvování edukačních programů u II. stupně ŽŠ

166

PŘÍLOHY

Seznam příloh: Příloha A: Vzdělávací politika Fitzwilliamova muzea v Cambridge Příloha B: Příklad analytické tabulky expozice Příloha C: Dotazník k výzkumu vztah pedagogů k muzeu a muzejní edukaci na Znojemsku

167

Příloha A: Vzdělávací politika Fitzwilliamova muzea v Cambridge

168

169

Příloha B: Příklad analytické tabulky expozice

170

Příloha C: Dotazník k výzkumu vztah pedagogů k muzeu a muzejní edukaci na Znojemsku VZTAH PEDAGOGŮ K MUZEU A MUZEJNÍ EDUKACI NA ZNOJEMSKU1

Vyplněním tohoto anonymního dotazníku pomůžete zpracovat vzdělávací strategii Jihomoravského muzea ve Znojmě, která je psaná jako magisterská diplomová práce na Masarykově univerzitě, a především také zkvalitnit výchovně-vzdělávací činnost znojemského muzea.

1. Zakroužkujte jednu z možností: Jihomoravské muzeum ve Znojmě se svými žáky v rámci výuky  jsem dosud nenavštívil/a  navštívil/a aspoň 1x za svoji praxi  navštěvují zřídka (více než 1x za svoji praxi, ale nijak pravidelně)  navštěvuji občas (1x-2x za školní rok)  navštěvuji pravidelně (několikrát během školního roku)  navštěvuji často (cca 1x za měsíc) 2. Může Jihomoravské muzeum pomoci škole při plnění jejích výchovně vzdělávacích cílů?  ano  ne  nevím Pokud ano, napište prosím jak:

3. Existují aktivity, které může, na rozdíl od školy, nabízet právě Jihomoravské muzeum?  ano  ne  nevím Pokud ano, napište prosím které: 4. Ve škole je nenadálá odstávka vody a Vy máte vyučování nahradit libovolnou exkurzí. Přemýšlíte, jak nejlépe této možnosti využít. Ke každé možnosti v tabulce přiřaďte číslici od 1 do 5 podobně jako ve škole. 1 = preferovaná, nejlepší, nejlákavější možnost 5 = nejméně preferovaná možnost, kterou pravděpodobně nikdy nezvolíte Seznam možností: 171

návštěva kina návštěva hradu či zámku návštěva Jihomoravského muzea návštěva divadla pěší výlet do blízkého okolí jiná: 5. Zakroužkujte jednu z možností: Pojem edukační program v souvislosti s Jihomoravským muzeem jsem dosud neslyšel/a jsem již zaslechl/a (pokud volíte tuto možnost, doplňte dole, jak tomuto pojmu rozumíte):  ale nevím přesně, co znamená  vím jen přibližně, co znamená  vím, co znamená Sem prosím doplňte, jak pojmu edukační program rozumíte (vysvětlete pojem edukační program):  

6. Jaké jsou překážky pedagogů II. stupně ZŠ a nižších ročníků víceletých gymnázií v návštěvě edukačních programů Jihomoravského muzea ve Znojmě? Ke každé možnosti přiřaďte číslici od 1 do 5 podobně jako ve škole. 1 = největší překážka, má největší vliv při rozhodování pedagoga, zdali se svými žáky edukační program navštíví, či nikoliv. 5 = nejmenší překážka, má nejmenší vliv při rozhodování pedagoga, zdali se svými žáky edukační program navštíví, či nikoliv.

nedostatečná hodinová dotace vyučovacího předmětu (tj. málo času) nízký počet edukačních programů pro II. stupeň ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií v nabídce muzea

edukační programy pro II. stupeň ZŠ a víceleté ročníky gymnázií neodpovídají probíranému učivu

vybírání vstupného na edukační programy chybějící podpora exkurzí v rámci výuky ze strany vedení školy jiná: 172

7. Jste ochotni při fungující spolupráci zapracovat návštěvy edukačních programů Jihomoravského muzea do svých tematických plánů a absolvované aktivity dále rozvíjet ve vlastní výuce?  ano  ne  nevím 8. Jakou nabídkou by podle Vás Jihomoravské muzeum více zaujalo učitele a žáky? Odpověď napište:

9. Zakroužkujte, kde se nachází škola, na které nyní působíte:  ve Znojmě  v obci vzdálené od Znojma max. cca 10 km  v obci vzdálené od Znojma více než 10 km 10. Vaše pedagogická aprobace:  učitelství I. stupně ZŠ  učitelství II. stupně ZŠ nebo nižších ročníků víceletých gymnázií – uveďte prosím Vámi vyučované předměty: 11. Váš věk:    

do 30 31-40 41-50 více než 50

Došli jste již na samý závěr dotazníku. Velmi Vám děkuji za Vaši nepostradatelnou pomoc a čas, který jste dotazníku věnovali. Bc. Monika Mažárová muzejní pedagog JMM studentka MU Brno

1 Tento

výzkum vychází z již realizovaného výzkumu „Vztah pedagogů k muzeu a muzejní edukaci“ na Univerzitě Palackého v Olomouci (2007-2009), čímž rozšíří výsledky o situaci ve znojemském regionu a na základě zjištěných informací napomůže vypracovat vzdělávací koncepci Jihomoravského muzea ve Znojmě odpovídající požadavkům místních pedagogů.

173

Monika Mažárová. Vzdělávací strategie Jihomoravského muzea ve Znojmě

Recommend Documents