Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské techniky
Rozbor technického a organizačního zabezpečení protipožární ochrany lesa v ČR.
Brno 2006
Jedlička Michael
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: ,,Rozbor technického a organizačního zabezpečení protipožární ochrany lesa v ČR“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
………………………………….
2
PODĚKOVÁNÍ
3
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou protipožární ochrany lesů v České republice. Snahou je rozebrat a zhodnotit techniku, pomůcky a postupy používané při hašení lesních požárů jednotkami PO v podmínkách našeho lesního hospodářství. Automobilová a letecká technika byla podrobena multikriteriální analýze. Zároveň nejsou opomenuty ani možnosti protipožární prevence v lesích včetně leteckého hlídkování jako nejúčinnějšího i nejrychlejšího způsobu zjištění a lokalizace lesních požárů v nepřehledných oblastech. Klíčová slova: lesní požár, multikriteriální analýza.
Abstract The thesis deals with problems of fire-fighting protection of forests in the Czech Republic. It tries to analyse and assess technology, tools and procedures used in the suppression of forest fires by fire protection troops under conditions of Czech forestry. Truck and air technology used for the suppression of forest fires were subject to a multicriteria analysis. Possibilities were also assessed of fire-fighting prevention in forests including aerial patrol as the most effective and fastest method of the detection and localization of forest fires in broken areas. Key words: forest fires, multicriteria analysis.
4
1. Úvod Lesy jsou jedním z největších bohatství České republiky. V současné době pokrývají více než třetinu rozlohy naší země. Naše lesy kladně ovlivňují podnebí, vodní a půdní poměry, vytvářejí přirozené prostředí pro mnohé druhy rostlin a živočichů i jejich společenstev, uchovávají přírodní krásy a jsou zdrojem zdraví a osvěžení obyvatelstva. Tvoří významnou složkou životního prostředí a poskytují trvalý zdroj dřeva jako důležité suroviny pro národní hospodářství. I přes úspěchy vědy a techniky na úseku výroby náhradních materiálů a plastů význam lesa jako producenta dřevní hmoty neklesá a nebude klesat ani v budoucnu. Bohatství lesů u nás ohrožuje mnoho negativních vlivů. K povětrnostním činitelům, lesním škůdcům či nesprávnému hospodaření v lesích přistupuje i nebezpečí požárů. Lesní požáry každoročně přinášejí našemu lesnímu hospodářství rozsáhlé škody. Tyto škody značně snižují výnosy z lesa a v dlouhodobé perspektivě nepříznivě ovlivňují vývoj lesů a jejich předpokládaný užitek. Oheň zničí nejen les produkující dřevní hmotu, všechno živé včetně mnohých druhů živočichů, techniku, různá zařízení nacházející se v lese, ale také zanechá katastrofální následky ve formě zpustošených ploch, které je velice nesnadné opět zalesnit. Škody, které lesní požáry v současné době způsobují nelze podceňovat, zvláště uvědomujeme-li si nynější požadavky na plnění specifických funkcí lesa. Odstranění následků požárů navíc znamená mimořádné výdaje na nové zúrodňování a opětovné zalesnění půdy. Odhad škod je poměrně složitý, relativně jednoduše lze stanovit pouze přímé ekonomické ztráty. Vyčíslení musí vycházet z toho, co bylo zničeno či poškozeno, zda jsou ztráty pouze na přírůstu nebo zda byly některé stromy zcela zničeny. Do vyčíslení by měly být zahrnuty i případné ztráty na zvěři apod. Do rámce škod je možné zahrnout náklady na mimořádná hospodářská opatření v důsledku požáru. Požáry lesních porostů patří z hlediska podmínek lokalizace a likvidace k nejsložitějším. Velmi často je plocha požáru rozsáhlá, těžko přístupná a hašení samotné je charakteristické nedostatkem vody a nedostatečným množstvím sil a prostředků jednotek požární ochrany na místě požáru. Nepřístupnost místa požáru bývá způsobena i přes rozvinutou síť lesních cest v ČR, především nedostatečnou únosností terénu pro těžkou požární techniku. Proto využívání letecké techniky k hašení lesních 5
požárů ve světě i v České republice je dáno především snahou zpomalit nebo zastavit šíření požáru v co nejkratší době. Letecké hašení je využíváno především v případech, kdy lze jen omezeně použít standardní postupy zdolávání lesních požárů. Nebezpečí lesních požárů vzrůstá se stoupající návštěvností lesa. Jsou to jednak lesní zaměstnanci sami, rekreanti, kuřáci, turisté, řidiči vyhazující nedopalky cigaret z vozů a železnice. Mnoho požárů vzniká zakládáním ohňů v lese, při vypalování trávy, při používání zápalných kapalin a plynů, v důsledku technických závad a nedbalostí v provozu, při vojenských cvičeních atd. Lesní požáry vzniklé od blesku jsou v ČR spíše vzácné. Všímat si blíže důvodů vzniku požárů je nesmírně důležité, abychom jim mohli v budoucnu dokonaleji předcházet a čelit. Velmi důležitá pozornost je třeba věnovat především protipožární prevenci, protože prevence je vždy levnější než následná represe. Jedná se především o lesopěstební opatření, umísťování výstražných a informačních tabulí se zákazy rozdělávání ohňů a kouření v lesích. Osvědčilo se i zřizování požárních hlídek a letecké hlídkování zajišťované lesní ochrannou službou v obdobích zvýšeného nebezpečí lesních požárů.
6
2. Cíl práce Cílem této diplomové práce je zhodnotit rozbor technického a organizačního zabezpečení protipožární ochrany lesa v České republice. Z daného rozboru, vlastních poznatků a získaných výsledků studia odborných pramenů posoudit a zhodnotit úroveň, kvalitu a organizaci protipožární ochrany a prevence v českých lesích. Jak již bylo naznačeno, tato práce nebude zaměřena pouze na boj s lesními požáry a tedy nejen na požární techniku používanou na pozemní a letecké hašení, ale i na zhodnocení soustavy opatření, které se snaží lesním požárům předcházet. Jedná se tedy především o důslednou prevenci. Cílem práce je samozřejmě i rozbor a posouzení leteckého hlídkování jako nejvíce účinného způsobu včasného zjištění lesního požáru v nepřehledných a rozsáhlých oblastech našeho státu.
7
3. Metodika Úkolem mé diplomové práce je provést rozbor technického a organizačního zabezpečení protipožární ochrany lesa v ČR. V první fázi jsem konzultoval tento úkol s Doc. Nerudou a on mi poradil, jak mám postupovat, kde hledat knihy a potřebné informace. Moje práce tedy spočívala především ve shromažďování informací a jejich zpracování. Využil jsem služeb Moravské zemské knihovny a vypůjčil jsem dostupné publikace týkající se lesních požárů a techniky používané k jejich likvidaci. Tyto materiály jsem následně studoval a zjišťoval, zda jsou vhodné pro mou práci. Dále jsem pomocí informačního systému knihovny zjistil všechny publikované odkazy na články o lesních požárech a ty jsem potom vyhledal v archívu časopisů a dále zpracoval. Jedním z dalších kroků bylo navázání kontaktu s výrobci hasičských automobilů, které jsem vybral pro multikriteriální analýzu (popis analýzy bude následovat). Poslal jsem všem email s několika dotazy, na které mi ochotně odpověděli. Na internetových stránkách Ministerstva vnitra jsem našel další literaturu a materiály, ze kterých bylo možno získat data. Také zde byly odkazy na další internetové stránky, které jsem také využil při mé práci. V kapitole ,,Mechanizační a hasební pomůcky používané při likvidaci lesních požárů“ jsou popsány vybrané druhy mechanizačních prostředků, které jsou porovnány pomocí multikriteriální analýzy. Nacházejí se zde technické údaje, které jsem zjistil převážně z prospektů a propagačních materiálů. Rozhodovací analýzy je v podstatě soubor formálních postupů, jejichž cílem je pomoci rozhodovateli při řešení problémů, které jsou příliš složité, aby mohly být výhodně řešeny intuitivním způsobem. Rozhodování o možných alternativách je vždy částečně založeno na subjektivním posouzení rozhodovatele, tato analýza se snaží do jisté míry o objektivizaci rozhodování.
Rozhodovací analýza používá k hodnocení variant těchto metod: 1. srovnávaní předností a nevýhod 2. bodové hodnocení 3. pořadí důležitosti 4. váhové hodnocení 5. odhad rizika 8
6. měření maximálního efektu variant
K zjištění, která požární technika je nejvhodnější, byla použita metoda pořadí důležitosti v kombinaci s váhovým hodnocením.
Metoda pořadí důležitosti Pořadí důležitosti, tj. seřazení posuzovaných jevů podle jejich důležitosti, je výhodné použít v případech, kdy je třeba porovnat kriteria z hlediska dosažení stanoveného cíle. Protože stanovení pořadí důležitosti většího počtu faktorů pouhým úsudkem není snadné, používá se metoda binární komparace. Při této metodě se každý faktor porovnává se všemi ostatními, neboť při srovnávání pouze dvou faktorů rozhodneme poměrně bezpečně, který z nich je důležitější. Tato část je založena na základě subjektivního rozhodnutí, které kriterium je při řešení daného problému důležitější.
Tab. 1. Trojúhelník párů. 1
1
1
1
1
1
2
3
4
5
6
7
2
2
2
2
2
3
4
5
6
7
3
3
3
3
4
5
6
7
4
4
4
5
6
7
5
5
6
7 6 7
Při aplikaci metody párového srovnávání se postupuje tak, že všechna kritéria, jejichž vzájemná důležitost se má určit, se zapíší a postupně očíslují viz. tabulka 1, tzv. trojúhelník párů.
9
V tabulce se začíná horní řádkou dvojčíslí tak, že se důležitost prvního kritéria porovnává s kritériem č. 2,3,…atd. Číslo kritéria, které se považuje za důležitější, se zvýrazní. Obdobně se postupuje u dalších řádek. U každého čísla se sečte, kolikrát je zvýrazněno a podle jejich počtu se stanoví pořadí důležitosti, jak je uvedeno v tabulce 2.
Tab. 2. Výsledky trojúhelníku párů. Kritérium číslo
Četnost
Pořadí důležitosti
1
6
1
2
3
3-4 (4)
3
2
5-6 (6)
4
4
2
5
3
3-4 (3)
6
1
7
7
2
5-6 (6)
∑
21
Správnost postupu lze ověřit tím, že celkový součet počtu kroužků musí odpovídat výsledku podle vztahu:
K = n (n – 1)/2
kde n = počet srovnávaných
kritérií. V případě, že dvě kritéria dosáhnou stejného počtu zvýraznění, dáme přední pořadí tomu kritériu, které jsme při vzájemném srovnávání v tabulce považovali za významnější (stejný počet dosažených zvýrazněných čísel ukazuje stejnou důležitost kritérií).
Metoda váhového hodnocení Váhové hodnocení využívá a shrnuje výsledky předchozí metody. Určitým problémem této metody je skutečnost, že je nutné vyjádřit kvantitativně váhu jednotlivých kritérií, což je kvalitativní činitel, pro který se velmi těžko hledá objektivní měřítko.
10
Pro stanovení váhy kritérií lze použít různé techniky a postupy. V tomto příkladě se využije počet zvýrazněných kritérií při aplikaci metody pořadí důležitosti. Váha jednotlivých kritérií se stanoví podle zvolené posuzovací stupnice, jejíž rozpětí zhruba odpovídá poměru váhy nejdůležitějšího a nejméně důležitého kritéria. V tomto případě je vhodné seřadit kritéria podle důležitosti a nejdůležitějšímu přiřadit např. váhu 100 a nejméně důležitému váhu 10. U zbývajících pak uvažujeme, v jaké relaci je jejich váha k těmto krajním hodnotám. Příklad váhového hodnocení v tabulce 3.
Tab. 3. Váhové hodnocení jednotlivých variant dle daných kritérií. Varianta
kritérium č. 1
kritérium č. 2
kritérium č. 3
pořadí
váha
pořadí
váha
pořadí
váha
A
1
100
2
35
1
10
B
2
90
1
50
2
3
Váha jednotlivých kritérií je dána četností z předchozí metody, největší četnost = největší váha. Pořadí variant určuje hodnota každého kritéria a variantě, která má nejlepší hodnotu se přiřadí největší váha a ostatní se dopočítávají pomocí přímé úměry. Následovně se sečtou všechny váhy a to určí, která varianta je nejvýhodnější. K hodnocení kapitoly ,,Systém letecké hasičské služby v ČR“ jsem použil intuitivní způsob hodnocení stejně jako u některých skupin požární techniky pro, kterou nebylo možné nebo nutné použít multikriteriální analýzu.
11
4. Charakteristika lesního požáru 4.1. Druhy požárů: Pozemní požár – hoří půdní kryt, nízké kultury a nárosty, spaluje se buřeň a klest. V rovinatém terénu se šíří rychlostí 500-1500 m za hodinu, na svazích a za větru může být rychlost až dvojnásobná. Nízké trávy hoří plamenem 10 cm vysokým. Borůvka, brusinka, třtina nebo vyšší buřeň způsobuje plamen až 60 cm vysoký. Plameny klestu mohou dosahovat až do výše 6 m a mohou tak zapálit i koruny.
Korunový požár – začíná zpravidla zapálením nízko nasazených korun, do nichž zasáhnou plameny hořících hromad klestu, mlazin, na svazích od hořící trávy nebo buřeně. Vysoký žár vydávají hořící dřevní zásoby, kulatina nebo hromady rovnaného dřeva. Korunový požár bývá těžko ovladatelný. Vznikají při něm zvláštní vzdušné proudy, které ho mohou zavést do různých stran. Šíří se rychle, jazykovitě, v horách se zastavuje obyčejně až na hřebeni.
Podzemní požár – ničí vrstvy hrabanky, surového humusu, měli a povrchových vrstev rašeliny. Hoří pří něm i kořeny živých stromů, které odumírají a vedou později k úhynu zdánlivě zdravých stromů. Mohou uhynout později i celé skupiny stromů nad ním. Vydávají většinou málo kouře, takže mohou uniknout pozornosti. Vydávají však někdy zápach, po jehož příčině je třeba pátrat. Je nebezpečné vstupovat na prohořelou rašelinu, neboť hrozí nebezpečí propadnutí. Šíří se pomalu. Často následují předchozí typy požáru.
Požár dutého stromu – zachvacuje jednotlivé vyhnilé stromy. Dutý kmen působí jako komín, který zvyšuje tah. Vysušuje a zapaluje se při něm nahnilé dřevo, které působí jako troud. Často bývá jeho příčinou blesk.
12
Vznik požáru se odvíjí od celé řady podmínek, především: •
zápalnost = teplota vznícení, závisí na dalších faktorech (vlhkost, tvar, atd.); nejzápalnější je v lese suchá tráva, zápalnější jsou jehličnaté dřeviny (obsah pryskyřic); nejzápalnější mladé porosty (buřeň), nejméně zapojené ve středním věku;
•
hořlavost = schopnost se po zapálení dokonale okysličit (vyhořet) při dokonalém přísunu vzduchu.
Zápalná teplota suché trávy je 260
O
C, stromového dřeva asi 320
O
C, ve
vegetačním období je zápalná teplota asi o 20 OC vyšší. Zápalnost hrabanky je nízká, mechy a lišejníky se ve vlhkém stavu nevznítí, jsou však lehce zápalné po vyschnutí. Pro obsah pryskyřice jsou jehličnaté dřeviny zápalnější než listnaté. Lehce zápalné jsou mezernaté porosty na vřesovištích, jehličnaté kultury s trávou, holiny s neodklizeným suchým klestem, zabuřenělé porosty na jaře. Za těžko zápalné lze označit vyvětvené tyčoviny, listnaté porosty, vlhké lužní lesy a olšiny.
Rozdělení lesních lokalit dle zápalnosti a hořlavosti: •
Velmi těžko zápalné a hořlavé – plně zapojené tyčoviny, starší listnaté porosty, staré jehličnaté porosty s listnatým podrostem, vlhké lužní lesy…
•
Lehko zápalné, těžko hořlavé – výmladkový les v předjaří, staré zabuřeněné porosty na jaře.
•
Těžko zápalné, lehko hořlavé, těžce uhasitelné – stejnověké unifikované porosty, dvouetážové jehličnaté porosty, výběrný les.
•
Lehko zápalné i hořlavé – mezernaté porosty na vřesovištích, jehličnaté kultury s trávou či vřesem.
13
Hoření a šíření ohně v porostech Rozklad dřeva začíná při teplotě 200 OC, kdy dřevo ztrácí vnitřní vodu. Hořící dřevo má teplotu 800 - 1 000 OC. šíření ohně podporuje vítr, avšak při velkých vznikají silné proudy a víry, které unášejí hořící třísky a šišky a oheň se tím šíří různými směry. Pod hořícím lesem se půda prohřeje v hloubce 50 cm asi na 50 OC. Kůra tvoří důležitou ochranu stromu. I zuhelnatělá kůra může zadržet další hoření. Opálené stromy mohou regenerovat. Nejčastěji vznikají lesní požáry na jaře od suché trávy, dále jsou časté požáry v létě na přelomu července a srpna. Plocha zachvácená požárem má obyčejně eliptický tvar s delší osou ve směru větru.
Původci lesních požárů: •
Člověk – většina požárů: děti, cigaretové oharky, pálení trávy či klestu, táboření s ohněm v lese atd.
•
Dopravní prostředky – především kolem železnic.
•
Blesk – u nás zřídka, sotva 1% lesních požárů.
Často vznikají ohně z lehkomyslnosti a nedodržování protipožárních opatření, kladením ohňů na nebezpečných místech, nedostatečným dozorem při pálení klestu. Mnoho požárů souvisí se živelnou turistikou a divokým tábořením. Počet požárů způsobených železnicí klesá. To souvisí s přechodem od parního na elektrický a motorový pohon lokomotiv. Nutno však připomenout požáry, které kolem tratí vzniknou vyhazováním hořících cigaret z vagónů a kolem silnic od nedopalků vyhazovaných z aut.
Prognóza lesních požárů: Vychází většinou z posuzování těchto parametrů: •
vlhkost organických zápalných prvků
•
vlhkost a teplota vzduchu. Přibližně lze říci, že poklesne-li relativní vlhkost pod 53% a trvá-li sucho za
spolupůsobení vysokých teplot déle než 4 dny, nastává zvýšené riziko vzniku požáru.
14
Něstěrova metoda komplexních indikátorů zápalnosti a hořlavosti lesa: Výpočet sumy vlhkosti a teploty vzduchu. Po srážkách větších než 10 mm za 24 hodin je třeba postup opakovat. Je-li G nad 1 000 znamená to vyšší hořlavost, nad 4 000 mimořádnou hořlavost. G = Σn1 (t.D) kde t je teplota vzduchu ve 13 hodin (ve °C), D úbytek vlhkosti ve 13 hodin (v milibarech), n počet dní po posledním dešti.(KŘÍSTEK 2002)
4.2. Protipožární opatření v lesích Úkolem lesníků je chránit les před požáry a vypěstovat porosty, které proti požárům budou odolné. K tomu jsou zaměřena tato opatření: •
K včasnému zjištění požárního nebezpečí v lese se určuje vlhkost vzduchu a vlhkost hrabanky. K tomu slouží diagram. Při vysoké vlhkosti vzduchu (nad 90 %) a hrabanky (nad 60 %) nebezpečí nehrozí. Střední ohrožení vzniká při poklesu vzdušné vlhkosti na 75 % a vlhkosti hrabanky na 55 %. Vysoké nebezpečí hrozí při dalším poklesu vlhkosti vzduchu pod 60 % a hrabanky pod 40 %.
•
V období nebezpečí vzniku požárů, na počátku jara a při déle trvajícím letním suchu a také když se v lese spaluje klest, organizují se požární hlídky, vybavené mobilními telefony a motorovými vozidly. Musí umět zdolat malé požáry a při větších požárech plní úkoly podle poplachových směrnic.
•
Pro větší lesní celky je výhodné předem dohodnout spolupráci s leteckou hasičskou službou, seznámit je s polohou lesního celku, s telefonními čísly a charakteristikou hospodaření i způsobech organizace při možném nasazení.
•
Na určených místech je sklad požárního nářadí, ve kterém jsou lopaty, motyky, krumpáče, sekery, rýče, železné hrábě, tlumice a pod. Toto nářadí má být zřetelně označeno červenou barvou na násadách a nesmí se používat k jiným účelům. Nářadí má být umístěno na přístupných místech, nejlépe v uzamčených a viditelně označených bednách.
15
•
Na lesních cestách a v blízkosti turistických tábořišť se umisťují výstražné a informační tabule o zákazech rozdělávání ohňů a kouření. Osvědčily se tabule, které každému - i dětem připomenou, že lesní požáry jsou nebezpečné pro vše živé.
•
Při zakládání porostů se v místech se zvýšeným nebezpečím požárů vytváří ochranné porostní pláště z listnatých dřevin a modřínu, jehož hrabanka je těžko zapálitelná. U listnatých dřevin nemá být v těchto pásech vegetace, u jehličnatých dobře chrání před vznícením lupina. Za ohrožená místa se považují frekventované silnice, často navštěvovaná tábořiště a nadměrně zabuřenělá místa.
•
V rozlehlých komplexech, zejména stejnorodých borových a smrkových mlazinách a tyčkovinách jsou účelná rozčlenění na menší oddělení části o velikosti do 5 ha. Využívá se k tomu cest, údolí a vodotečí, které se rozšíří nebo se nově založí průseky o šíři 4-5 m, spojené s příčnými průseky. Z nich se odstraní hořlavý materiál a jehličnaté stromy se do výše 1,5 m vyvětví, aby spodní větve nemohl zasáhnout pozemní oheň. Tyto pruhy je nutno pravidelně čistit. Protipožární průseky umožní vzniklý požár omezit a usnadní přístup pro požární techniku.
•
Mnoho našich lesních požárů vzniká v zabuřenělých a zatravnatělých kulturách a mlazinách, kde tráva brzy usychá a stává se dobře zápalným materiálem. Proto dobrý zápoj omezuje nástup trav i jiné buřeně v mýtných porostech při počátku obnovy. Důležité je vylepšování řídkých míst po umělé obnově.
•
Současná snaha po řídkých sponech při zalesňování je výhodná pro zpevnění porostů, v okolí dopravně a turisticky frekventovaných míst se však doporučují husté spony, které kultury rychle zapojí a nedovolí rozvoj travin.
•
Zbytky po těžbě a staré hromady klestu jsou v době sucha velmi hořlavé. Dodržování čistoty porostů je proto důležitým preventivním opatřením, které může zabránit vzniku a šíření pozemních lesních požárů.
16
4.3. Hašení lesních požárů Pozemní požáry – se hasí v počátku utloukáním lopatami, větvemi, tlumicemi z azbestu nebo plněnými dřevěnou vlnou, případně se oheň zasypává zeminou. Požářiště se obrývají, okopávají, vytvářejí se izolační pruhy pomocí pluhů nebo rotavátorů. Utloukání se provádí směrem k ohni, aby se požářiště zúžilo a aby jiskry neodlétaly. V čele požárů bývá nejvíce dusivého kouře, proto se odtud často nedá hasit. Při menších požárech rozestavujeme pracovníky jednotlivě do řad na vzdálenost 5-10 kroků, při větších se pracuje vždy ve dvojicích. Před čelem požáru se vyhloubí izolační pruh asi 1 m široký. K hašení se používá cisternových automobilových stříkaček a přenosných motorových stříkaček, kterými jsou hasičské sbory vybaveny, letadla používají speciální hasební vodní směsi, které zvyšují účinnost až šestinásobně. Korunové požáry – se hasí nejobtížněji. Bývá nejvíce nebezpečný, vzhledem k totálnímu poškození, které způsobují i vzhledem ke své rychlosti a těžké ovladatelnosti. Vysoký žár a kouř brání přístupu k plamenům. K jejich zdolání je zapotřebí většího počtu dělníků s motorovými pilami. Nasazují se těžební stroje, vyklizovací traktory, křovinořezy k odstranění podrostu. V dostatečné vzdálenosti před čelem požáru se vykácí izolační pruh v šíři 20-40 m. využíváme k tomu rozdělovacích linií nebo cest, které rozšíříme vykácením několika řad stromů. Stromy kácíme směrem k požáru. Za izolačním pruhem se rozestavují hlídky, aby včas zlikvidovaly přelétající jiskry. Použijeme-li průseku 40 m širokého, znamená to, že při výměře 1 ha bude 250 m dlouhý. Tab. 4. Potřebný čas nutný k vykácení izolačního pruhu o ploše 1 ha dle Kunta 1967. Počet stromů na Minuty potřebné Stáří porostu
Počet hodin
Počet hodin ke
Počet hodin ke
1 ha při
k poražení 1
k poražení všech
kácení při
kácení při
zakmenění 1,0
stromu
stromů
použití 6 pil
použití 8 pil
118
19
15
91
15
11
60
1472
70
1141
80
921
74
12
9
90
759
61
10
8
100
683
55
9
7
110
544
43
7
5
120
462
37
6
5
6
8
17
Ve výjimečných případech je možno použít ,,protipožár“. K tomu je ovšem zapotřebí dostatek lidí a zkušeností. Mohou se přitom použít i plamenomety. U nás naštěstí není příliš častý. Podzemní požáry – se hasí také obtížně. Mnohdy se uhasí samy až narazí na hladinu spodní vody, minerální půdu nebo skálu. Na větších rašeliništích je nutné vyhloubit pomocí bagrů příkopy, které se napustí nebo prolijí vodou. Vykopaný materiál se odkládá směrem k požářišti. Vstupovat na místa zasažená podzemními požáry je nebezpečné, propaluje se obuv a prohořelá rašelina se propadá. Nebývá ani častý, ani rozsáhlý. Je však velmi vytrvalý a může hořet po celé týdny či měsíce. Vyskytuje se hlavně na rašeliništích. Požáry dutých stromů – se hasí ucpáním dutin jílem nebo pískem nejčastěji však prolitím vodou. Doutnající strom bývá nutno nejdříve pokácet a hašení provést na zemi.
Rychlost postupu lesního požárů závisí na: 1. hořlavosti prostředí 2. na atmosférických vlivech 3. denní a roční době 4. tvaru terénu
Organizace a hašení lesních požárů: -je třeba neprodleně zjistit při zahájení zásahu: 1. rozsah požáru 2. členitost terénu v okolí 3. rychlost a směr šíření požáru 4. přirozené překážky a vhodné hranice k zastavení požáru 5. zvláště nebezpečná místa 6. vodní zdroje 7. stav cest vedoucích k požáru 8. jiné důležité skutečnosti
Požářiště je nutno po ukončení hašení hlídat. Mohou se ještě vznítit doutnající pařezy nebo kořeny. Proti dalšímu šíření zajišťujeme požářiště vyhloubením brázdy.
18
Doutnající pařezy se pohází zeminou, doutnající kořeny odsekáme. Tenké stromy do tloušťky 10 cm zpravidla zcela hynou, silnější odumírají postupně. Ožehnuté, ale života schopné stromy brzy plodí. Na spáleništích se brzy objevuje houba plamenička, z rostlin vrbovka, zvonek, jestřábník. Semena borovice, modřínu, břízy a osiky na požářištích brzy vyklíčí, naopak smrkovému semenu ani sazenicím spálený povrch a popel nevyhovuje.
Problematika nedostatku vody při hašení lesních požárů I při používání nejvyspělejší požární techniky k hašení lesních požárů si nedovedeme představit správnou organizaci zásahu, aniž by se nejdůsledněji neřešila dodávka vody do místa požárů. Největší problém vždy činí zásobování vodou do místa požáru na větší vzdálenost. S tím je nutné v lese vždy počítat. Nevýhody dalekého vedení vody znásobuje rozmanitě členitý lesní terén. Dodávka vody na větší vzdálenosti se děje dálkovou dopravou hadicemi nebo dálkovou dopravou vody cisternami tzv. kyvadlovou dopravou. Dálková doprava vody hadicemi. Při dálkové dopravě hadicemi se požární stříkačky řadí za sebou, přičemž nejsilnější čerpadlo se staví jako první k vodnímu zdroji. Další čerpadla se napojí podle své výkonnosti a členitosti terénu (vliv stoupání a klesání terénu). Doprava vody závisí na typu stříkačky (nečastěji PS 12), množství hadic a jejich typu. Všeobecně se doprava vody uskutečňuje pomocí hadic B 75 a počítá se s průtočným množství 800 nebo 600 litrů vody za minutu. V praxi se dálková doprava vody provádí dvěma způsoby: 1. přečerpáváním vody s použitím pomocných nádrží, z nichž čerpadlo odebírá vodu savicemi 2. přečerpáváním vody bezprostředním vřazením čerpadla do výtlačného řádu První způsob umožňuje plné využití tlakového spádu od předchozího čerpadla. Pomocné nádrže mají obsah nejméně 800 litrů. Jejich funkci mohou zastat cisternové vozy vhodně rozestavěné na lesních cestách. Tento způsob je však pracnější a časově náročnější než způsob druhý. Druhý způsob je snadnější pro sestavení dopravního vedení a umožňuje dosažení co nejkratší doby pro započetí dodávky vody. Je však citlivější na správné umístění čerpadla a vyžaduje větší pozornost obsluhy čerpadla. Při dodávkách vody v terénu s velkými výškovými rozdíly nebo při použití většího počtu čerpadel se musí zařadit 19
přetlakové ventily. Jakékoliv kolísání přítoku vody způsobuje při nastavení čerpadla na stálý výkon kolísání tlaku v sacím hrdle přečerpávajícího čerpadla, který pak snadno klesá na hodnotu podtlaku a vyvolává zploštění hadice a tím přerušení dodávky vody. Proto je stanoven přetlak 15 m vodního sloupce na sacím hrdle zesilovacího čerpadla.
Kyvadlová doprava vody pomocí cisteren. Jestliže se ukáže, že místní vodní zdroj nemůže zabezpečit potřebné množství vody nebo se v blízkosti požáru vůbec nevyskytuje žádná řeka, rybník nebo jezero, je třeba organizovat kyvadlovou dopravu pomocí cisteren. Počet cisteren pro zásobování vodou od vodního zdroje k požářišti se vypočte podle vzorce: Nc=(T0+T1+T2)/T3 kde:
Nc – počet cisteren T0 – doba jízdy prázdné cisterny do místa požáru k vodnímu zdroji v min. T1 – době potřebná k naplnění cisterny v min. T2 – doba jízdy plné cisterny od vodního zdroje v min. T3 – doba vyprázdnění jedné cisterny v min. Dále se musí dbát o to, aby dodávka vody na požářiště nebyla přerušena a aby u
vodního zdroje byla připravena stále jedna stříkačka, která plní přijíždějící cisterny. Doby jízdy se určují odhadem podle typu cisteren, vzdálenosti, členitosti terénu a jízdních podmínek (kvalita cestní sítě, počasí).
Největší lesní požáry 1993-2003 • 25.4.1993 - 54 ha - Fryšták, okres Zlín, škoda: 850 tis. Kč, příčina: pálení klestu • 16.4.1996 - 80 ha - Nové Sedlo, okres Sokolov, škoda: 130 tis. Kč, příčina: otevřený oheň • 19.5.1998 - 21 ha - Arnoltice, okres Děčín, škoda: 2 783 tis. Kč, příčina: otevřený oheň • 13.8.2003 - 30 ha - Nové Hrady, okres J. Hradec, škoda: 4 686 tis. Kč, příčina: neobjasněna • 23.9.2003 - 50 ha - voj. prostor Brdy, okres Příbram, škoda a příčina se neuvádí
20
5. Analýza počtu a příčin lesních požárů v České republice Počet lesních požárů v České republice s účastí jednotek PO v několika posledních letech je možné vysledovat z grafu 1. Graf 1. Počet lesních požárů v období let 1998 – 2004.
3000 2532 2500 2000
1754 1387
1500
1458
1000
846 476
500
597
0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
V následujícím grafu 2. jsou uvedeny přímé škody způsobené požáry a v grafu 3. výše uchráněných hodnot při lesních požárech v letech 1998 až 2004. Graf 2. Přímé škody v (mil. Kč).
33,5
35
32,1
30 25
24,1 18,7
20 15 10,7
8,9
10
6,6
5 0 1998
1999
200
2001
21
2002
2003
2004
Graf 3. Uchráněné hodnoty v (mil. Kč).
600 508,7 500 400
470,3 349,6 300,3
300 234,3 200
120,6
136,6
100 0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
V grafu 4. je patrný počet požárů v závislosti na ploše jednotlivých požárů v letech 1998 až 2004. Graf 4. Počet a velikost lesních požárů. 8703 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0
456 do 1 ha
2 až 10 ha
24 nad 10 ha
Z uvedených údajů je patrná značná rozdílnost počtu lesních požárů v jednotlivých letech, která je způsobena především změnami klimatických podmínek během daných kalendářních let. Relativně malý počet požárů nevypovídá o závažnosti lesních požárů. Je nutné brát v úvahu rozdílné hodnoty různých druhů lesních porostů. Některé druhy lesních porostů zničené požárem jsou z hlediska životního prostředí často
22
nenahraditelné a škody nevyčíslitelné. Dále při souběhu nepříznivých okolností může dojít k výraznému nárůstu přímých a nepřímých škod způsobených požárem lesního porostu. Nepříznivými okolnostmi se myslí především časté vypalování travnatých porostů, dlouhodobé období bez srážek, další nepříznivé meteorologické podmínky, značný časový interval mezi zpozorováním a ohlášením požáru a z toho vyplývající doba volného rozvoje požáru. Následné komplikace spojené s nasazováním jednotek PO k hašení jako např. nevhodná a zastaralá požární technika, nedostatečné zdroje vody k hašení, odlehlé a nepřístupné oblasti nebo chybějící komunikace mohou vést k požárům takového rozsahu, jako jsou známy z Portugalska, Řecka, Austrálie nebo USA.
Důležitou pozornost je třeba věnovat příčinám vzniku lesních porostů. Příčiny vzniku lesních požárů můžeme seřadit do několika skupin: •
vliv stanovištních podmínek a klimatu
•
vliv lesního porostu a klimatu
•
vliv lidského faktoru
Z toho je zřejmé, že ke všem příčinám přistupují klimatické vlivy, které jsou rozhodující pro vznik a hašení požárů. V lesní požární prevenci je nutné klimatické podmínky soustavně sledovat. Ve vztahu k lesním požárům mají nejdůležitější význam: •
množství srážek, vlhkost vzduchu
•
směr, síla a rychlost větru
•
délka a intenzita slunečního záření, množství tepla
Tyto údaje jsou nejdůležitější pro měsíce březen až srpen, kdy se lesní požáry vyskytují nejčastěji.
23
Graf 5. Procentické zastoupení lesních požárů v jednotlivých měsících. 39,4
40 35 30 26,5 25 20
14,8
15 10
5,7 6,7 2,9
1,8
1
0,9 0,2
0
bř r ez en du be kv n ět e če n r če ven rv en ec sr pe n zá ří ř íj lis en to p pr ad os in ec
ún o
le d
0
0,1
en
5
Kromě klimatických činitelů je třeba hned na druhém místě přihlédnout k zápalnosti lesních porostů. Nejvíce jsou ohroženy nezapojené a silně zabuřenělé kultury, starší porosty s přeschlým listím buku a dubu. Velmi hořlavé je jehličí borovice lesní a černé. Nejvíce jsou ohroženy porosty etážové, přestárlé pařeziny prorostlé souvislým drnem. Nejvíce požárů vzniká v porostech smrkových a borových. Nebezpečí vzniku požárů podporují i léta neprobírané porosty s množstvím odumřelého rostlinného materiálu, dále zbytky po těžbách, kalamitách a probírkách či prořezávkách. Velmi nebezpečnými se stávají plochy ošetřené herbicidy. Lesní požáry vzniklé bleskem jsou v naší krajině celkem vzácné. Nebezpečí požárů v lesích vzrůstá se stoupající návštěvností lesa. Jsou to jednak lesní zaměstnanci sami, rekreanti, turisté a především nezodpovědní kuřáci. Vliv železniční dopravy na vznik lesních požárů klesl již v minulosti a to především přechodem od parních na dieslové a elektrické lokomotivy. Ale i tak je možnost vzniku požáru kolem železničních tratí velká a to z důvodů odlétávajících okují při brždění vlaku, které mohou dosahovat teploty až 800 stupňů celsia.
24
Graf 6. Příčiny vzniku lesních požárů.
10%
1% 5%
10% 5%
47% 22%
pachtel nezjitěn
kouření
zakládání ohně, vypalování
používání otevřeného ohně
samovznícení
jiné příčiny
blesk
Graf 7. Přímá škoda dle odvětví v roce 2004.
8%
13%
2%
15%
33%
4% 3%
13%
9%
Zemědělství
Lesnictví
Průmysl
Obchod
Doprava
Služby podniků
Veřejné a ochodní služby
Domácnosti
Ostatní
25
V roce 2004 vzniklo v lesnictví 846 požárů se škodou 32 147 000 Kč, šest osob bylo usmrceno a 23 zraněno. Pět velkých požárů se škodou jeden mil. Kč a vyšší, způsobilo škodu 17,4 mil. Kč, tzn., že 0,6 % požárů způsobilo 54 % škod. Ve srovnání s rokem 2003 došlo ke snížení počtu lesních požárů o 49,5 %, škody jsou nižší o 15,5 %. Požáry zničily nebo poškodily 334,5 ha lesních porostů. Všímat si blíže důvodů vzniku požárů je nesmírně důležité, abychom jim mohli v budoucnu dokonaleji předcházet a čelit. Neméně důležité je všímat si počtu lesních požárů v jednotlivých oblastech ČR.
Obr. 1. Požáry lesních porostů v letech 2000 – 2004 (podíl požáry zasažené plochy v m2 na 1 ha lesní plochy)
26
6. Historie hasičské techniky Požární technika má svoji velice zajímavou historii. Odráží se v ní jednak odvěký nerovný boj člověka se živly stejně jako postupně dosahovaný technický rozvoj. Při pohledu na dnešní elegantní, červenobílé požární automobily málo koho napadne položit si otázku: Jakou cestou svého vývoje požární technika vlastně prošla? Bez nadsázky můžeme říci, že na počátku všeho byla kolem roku 250 před Kristem Heronova stříkačka. Heron byl žákem Ctesibia z Alexandrie, který je považován za vynálezce pístového čerpadla, jež se stalo základem hasičské ruční stříkačky. Podle dnes dostupných zdrojů, vynálezcem pravděpodobně první vozové stříkačky byl v první polovině 16. století jistý pan Antonín Platner z Augšpurku. Až v roce 1673 byla vyrobena a v Amsterodamu i představena první stříkačka vybavená hadicemi. Nutno poznamenat, první hadice byly sešité z kůže. Hadice šité z plachtoviny vynalezl až v roce 1690 Holanďan James van der Heiden. Naproti tomu ohebnou sací hadici, nespisovně zvanou savicí, jež byla kožená, vynalezl již v roce 1724 jistý pan Leopold z Klanic. První gumové sací hadice, savice se začaly vyrábět v roce 1850. V roce 1689 nabídl francouzský vynálezce Denis PAPIN první v praxi použité odstředivé čerpadlo. Skutečný technický rozvoj v oblasti požární techniky urychlilo až vytváření profesionálních hasičských jednotek. Na počátek 18. století byl založen zřejmě první profesionální hasičský sbor v Paříži. Profesionální hasičský sbor v Praze byl založen výrazně později, a to 16. srpna 1853 z 30 metařů, ti po výcviku byli i nadále metaři, lišili se pouze červenou páskou na rameni. Až v roce 1866 přestali mít povinnost zametat ulice a věnovali se pouze požární ochraně. Jen pro zajímavost uvádím, že v roce 1906 představila firma MINIMAX první pěnový hasicí přístroj na světě. Pěna vznikala v přístroji chemickou reakcí. Cisternové automobilové stříkačky mají svůj skutečný původ v kropicích automobilech. Je proto dobré připomenout, že zřejmě první parní kropicí vozy se objevily v amerických ulicích již v roce 1815. Vraťme se však k požárním stříkačkám. První parní stříkačku sestrojili v roce 1829 anglický továrník z Londýna John BRAITHWAITE spolu
s americkým inženýrem
švédského původu Johnem
ERICSSONEM. Stříkačka, o výkonu 7,5 kW s průtokem 675 l/min, byla vyrobena pouze ve čtyřech kusech a v roce 1833 se od její výroby pro nezájem ustoupilo. V roce 1841 Američan Paul Rapsey HODGE sestrojil parní samohybnou stříkačku. Jiný
27
Američan, A. B. Latta představil svou parní samohybnou stříkačku v roce 1854. První požární stříkačku s benzínovým motorem představil Gotlieb DAIMLER v roce 1888, použil přitom motor vlastní konstrukce. V roce 1908 vyrobil svou první motorovou stříkačku s benzínovým motorem významný automobilový konstruktér české automobilky NW (nyní TATRA) Ing. Ledwinka. Ve stejném roce tato automobilka zahájila výrobu i požárních automobilů s označením NWK. Za zímavost stojí i to, že pražští hasiči obdrželi první čtyři požární automobily značky PRAGA již v roce 1911, přesto poslední koňský potah vyřadili z provozu až o 15 roků později, v roce 1926. Tu zcela první požární techniku na našem území začala hromadně vyrábět rodinná firma SMEKAL založená v roce 1797. Zpočátku, od roku 1820, se jednalo o výrobu lehkých slaměných věder na hašení požáru, později byla zavedena výroba i berlových stříkaček.
Obr. 2. Parní stříkačka z roku 1922 od firmy SMEKAL SMÍCHOV Mimochodem středověké protipožární předpisy nařizovaly vybavovat každé lidské obydlí určitým počtem věder pro případ vzniku požáru. Svou první parní stříkačku vyprojektovala firma R. A. SMEKAL v roce 1884 a v roce 1891 představila první typ parní hasičské stříkačky. Vývoj zejména požárních automobilů vždy reagoval na měnící se požadavky požární taktiky, pružně se přizpůsoboval například požadavkům na používání nových hasicích látek. Jako například po roce 1931, kdy byl poprvé široké odborné veřejnosti představen nový typ hasiva. Šlo ve své době o určitý přelom, tím hasivem byla tzv. vzdušná pěna, později hodnocená jako mechanická. Tradice výroby požárních automobilů u nás sahá až na počátek 20. století a kopíruje mnohdy velmi slavná, jindy jen průměrná období výroby automobilů u nás. V každém případě je nutné říci, že po celé toto století naši výrobci nabízeli požární techniku na dobré technické i taktické úrovni. Připomeňme si například požární automobily z poválečné československé hromadné produkce. Populární požární automobily na podvozcích PRAGA RN střídala generace automobilů TATRA 805, později přišly terénní podvozky PRAGA V3S, TATRA 138 a 148, ŠKODA 706 s předním pohonem můžeme stále vidět u jednotek
28
požární ochrany. Nesmíme zapomenout na masové vyráběný dopravní automobil na podvozku AVIA 30 a 31. Současná produkce požárních automobilů se opírá o nabídku domácích podvozků TATRA 815 či LIAZ (nyní opět pod značkou ŠKODA) a stále více se prosazujících terénních Obr. 3. DVS 8 - Praga RN podvozků PRAGA. Dnešní výroba, která navazuje na bohatou tradici a v převážné míře se zabývá výrobou cisternových automobilových stříkaček, proto vykazuje ve své převážné většině solidní evropské parametry.
29
7. Mechanizační a hasební pomůcky používané při likvidaci lesních požárů v ČR V této kapitole uvádím přehled a rozpis požární techniky vhodné pro likvidaci lesních požárů vyráběné u nás nebo dovezená ze zahraničí. Je zde také uvedena technika, která se již nevyrábí, ale je dosud používaná u požárních jednotek.
Přehled techniky a prostředků používané v ČR na hašení lesních požárů 7.1. Ruční nářadí Mezi ruční nářadí používané k hašení a likvidaci lesních požárů patří především lopaty, motyky, krumpáče, sekery, rýče, sekeromotyky, železné hrábě, tlumice a pod.
7.2. Přenosné ruční stříkačky
Obr. 4. Ruční džberová stříkačka o obsahu 20 litrů.
Obr. 5. Ruční zádová stříkačka o objemu 25 litrů. 30
7.3. Přenosné motorové stříkačky Jsou ve vybavení téměř všech požárních jednotek. Slouží k čerpání a dodávce vody pod potřebným tlakem na místo požáru. Přenosná motorová stříkačka je agregát skládající se z motoru, čerpadla, nosítek a nádrže na palivo. Motory jsou u těchto stříkaček buď speciální nebo sériově vyráběné automobilové motory. Čerpadla jsou ve směs odstředivá, a to buď jednostupňová nebo dvoustupňová. Vývěvy jsou plynové, rotační nebo pístové. Nosítka slouží k přenášení čerpadla a tvoří také ochranný rám. Nádrž na palivo má zpravidla obsah, který postačí na dvě hodiny provozu. Přenosné motorové stříkačky jsou ve vybavení dopravních automobilů nebo se přepravují v jednonápravových požárních přívěsech. Ty mají skříňovou uzavřenou konstrukci a slouží k převážení jak motorové stříkačky, tak i potřebného příslušenství k čerpání a dopravě vody. V současné době je na trhu velké množství motorových přenosných stříkaček různých typů a výrobců. Pro přehlednost uvádím pouze dvě v ČR stále nejpoužívanější PS 8 a PS 12. Přenosná motorová stříkačka je PS 8 má motor typu SM - 31 (dvoutaktní dvouválec) o výkonu 22 kW při spotřebě paliva 12,5 l/h a odstředivé dvoustupňové čerpadlo typu H 800 s průtokem vody 800 l/min. Celková hmotnost je 120 kg, rok výroby 1958.
ooooo
Obr. 6. Motorová stříkačka PS 8.
31
Nejrozšířenějším typem u nás je přenosná motorová stříkačka PS 12 s motorem Škoda o obsahu 1 500 cm3 a výkonu 40 kW. Čerpací výkon 1200 litrů za minutu při dopravním tlaku 0,8 Mpa dělá z tohoto čerpadla univerzálního pomocníka při dopravě vody na místo požářiště. Celková hmotnost je 189 kg.
Obr. 7. Motorová stříkačka PS 12.
Jako novinku představila firma THT Polička a.s. přenosnou motorovou stříkačku PS 16 obr.č. s dvoutaktním zážehovým motorem Göbler. Stříkačka je vybaveno odstředivým čerpadlem o výkonu 1600 litrů za minutu při tlaku 0,8 Mpa. Celková hmotnost je 149 kg.
Obr. 8. Motorová stříkačka PS 16.
32
7.4. Cisternové automobilové stříkačky Slouží k přepravě mužstva, požárního příslušenství a podle nosnosti podvozku i určitého množství vody a pěnidla k provedení rychlého zásahu, zejména v místech kde není voda. Při dálkové dopravě vody slouží nejen jako čerpací zařízení, ale i jako přečerpávající nadrž na vodu. Nástavba cisternové automobilové stříkačky má tyto hlavní části: kabinu řidiče a mužstva, nádrž na vodu, nádrž na pěnidlo, čerpací a ovládací zařízení, karoserie a příslušenství. Podle nosnosti podvozku mají nádrže na vodu různý objem, zpravidla od 1500 l do 10 000 litrů. K čerpacímu zařízení patří náhon čerpadla, čerpadlo, vývěva, přiměšovací zařízení, rozvod potrubí, ventily a jiné uzavírací elementy. Čerpadla mají výkon 1600 - 3600 l/min. Vývěvy jsou plynové,rotační nebo pístové. Pro přiměšování pěnidla jsou zavedeny automatické přiměšovací zařízení. U novějších typů se používá velmi dokonalých otočných lafetových proudnic umístěných na střeše vozidla a ovládání
celého
čerpacího
zařízení
je
zabezpečeno
dokonalým
ovládacím
mechanismem.
CAS 8-DAEWOO AVIA D90 4x4 je speciální vozidlo uzpůsobené k rychlému zásahu při hašení požárů vodou a pěnou i v místě s nedostatkem vody. Řadí se mezi lehké cisterny a je určena pro řadovou požární
službu.
Technické
údaje:
maximální celková hmotnost 9 000 kg, pohon kol 4x4, počet míst k sezení 1+5, objem nádrže na vodu 1 700 l. Obr. 9. CAS 8-Daewoo Avia D90 4x4.
33
CAS K25 - T 815 4x4 je určena k přepravě čtyřčlenného požárního družstva s příslušenstvím potřebným k provedení požárního zásahu vodou nebo pěnou z vlastních nebo cizích zdrojů při použití nízkého nebo vysokého tlaku vody. Technické
údaje:
světlá
výška
při
celkové hmotnosti 290 mm, celková hmotnost 17 000 kg, pohon kol 4x4, Obr. 10. CAS K25 T 815 4x4.
počet míst k sezení 1+3, objem nádrže na
vodu 4 800 l a na pěnidlo 800 litrů. CAS 40 T 815 6x6 je cisternová automobilová stříkačka s třínápravovým podvozkem a
odstředivým
Technické
vodním
čerpadlem.
údaje: světlá výška při
celkové hmotnosti 290 mm, celková hmotnost 23 000 kg, pohon kol 6x6, počet míst k sezení 1+3, objem nádrže na vodu 9 000 l a na pěnidlo 400 litrů. Přiměšovací Obr. 11. CAS 40 T 815 6x6.
zařízení
se
stává
z proudového přiměšovače, regulační
klapky, elektronické regulace a připojovacího potrubí. Pěnidlo je přisáváno do sání vodního čerpadla. Elektronická regulace má plynule volitelné přiměšování v rozsahu 0 6 %. CAS 24 T 815 4x4.2 je požární automobil smíšené kategorie, konstruovaný k provozu částečně
i
mimo
zpevněné
komunikace. Přední náprava je řídící s uzávěrkou
osového
diferenciálu
zapínatelnou dle potřeby. Technické údaje:
světlá
výška
při
celkové
hmotnosti 290 mm, celková hmotnost je 18 000 kg, počet míst k sezení je Obr. 12. CAS 24 T 815 4x2.2.
1+5, objem nádrže na vodu 3 800 l a na
pěnidlo je 400 litrů.
34
CAS 24 - SCANIA P 114 CB 4x4 jedná se požární automobil smíšené kategorie, konstruován k provozu částečně i mimo zpevněné komunikace. Technické údaje: světlá výška při celkové hmotnosti 280 mm, celková hmotnost 18 000 kg, pohon kol 4x4, počet míst k sezení 1+5, objem nádrže na vodu je 3 200 l a na pěnidlo 400 litrů.
Obr. 13. CAS 24 SCANIA P 114 CB 4x4. KHA 24 - MERCEDES-BENZ 1840 AK 4x4 je kombinovaný hasící automobil s dvounápravovým odstředivým
podvozkem vodním
a
čerpadlem.
Technické údaje: počet míst k sezení 1+2, celková hmotnost vozidla 18 800 kg, pohon kol 4x4, objem nádrže na vodu 2500 l a na pěnidlo 400 litrů.
Obr. 14. KHA 24 Mercedes-Benz 1840 AK 4x4. CAS 24 - RENAULT MILDUM 4x4 je cisternová automobilová stříkačka s dvounápravovým podvozkem a pohonem všech kol. Technické údaje: celková hmotnost 18 000 kg, počet míst k sezení 1+5, čerpadlo na vodu odstředivého typu, objem nádrže na vodu 3 600 litrů.
Obr. 15. CAS 24 Renault Mildum 4x4.
35
CAS 32 - T 148 6x6 je cisternová automobilová stříkačka k provedení požárního zásahu vodou nebo pěnou z vlastního nebo cizího zdroje. Vzhledem k velkému objemu nádrží s hasícími médii,
výkonnému
čerpacímu
zařízení a jízdním vlastnostem, je vozidlo používáno zejména pro doplňování zásahových vozidel v Obr. 16. CAS 32 T 148 6x6.
těžko dostupném terénu v místech
s nedostatkem vody. Technické údaje: celková hmotnost 18 530 kg, světlost při celkové hmotnosti 325 mm, počet míst k sezení 1+2, objem nádrže na vodu 6 000 l a na pěnidlo 600 litrů, čerpadlo odstředivé dvoustupňové, pohon kol 6x6 s možností vypnutí přední nápravy. CAS K 25 LIAZ 101 je určena k přepravě úplného požárního družstva s příslušenstvím potřebným k provedení požárního zásahu vodou nebo pěnou z vlastních nádrží nebo jiných zdrojů hasících látek. Technické údaje: celková hmotnost 16 000 kg, počet míst k sezení 1+8, objem nádrží na vodu 2 500 l a na pěnidlo 400 litrů, pohon kol 4x4, čerpadlo kombinované odstředivé. Obr. 17. CAS K25 Liaz 101. CAS 25 ŠKODA 706 RTHD je speciální vozidlo určené k rychlému zásahu při v vzniku požáru v místech s nedostatkem vody a nedostupným terénem. Toto vozidlo je využíváno především u SDH obcí. Technické údaje: celková hmotnost 13 570 kg, počet míst k sezení 1+7, nádrž na vodu 3 500 l, nádrž na pěnidlo 400 l, pohon kol 4x4. Obr. 18. CAS 25 Škoda 706 RTHD.
36
CAS K24 - PRAGA NTS 256 je určena pro přepravu požárního družstva 1+5, a hasebních prostředků pro požární zásah vodou
i pěnou. Použitý podvozek PRAGA
NTS 265 je dvounápravový podvozek se stálým pohonem obou náprav. Technické údaje: světlost při celkové hmotnosti 460 mm, celková hmotnost 14 000 kg, objem nádrže na vodu 2500 l a na pěnidlo 400 litrů.
Obr. 19. CAS K24 Praga NTS 256. CAS K36 - T 816 8x8 - WILDFIRE I je speciální vozidlo na hašení lesních požárů. Jedná se o vozidlo konstruované pro extrémní a klimatické podmínky s velkou kapacitou
vodní
nádrže.
Jedinečný
podvozek 8x8 s nezávislými kyvadlovými polonápravami a nosnou páteřovou rourou, výkonným
motorem
a
automatickou
převodovkou. Tento podvozek poskytuje Obr. 20. CAS K36 T 816 8x8 Wildfire I. jedinečné jízdní vlastnosti v silničních a terénních podmínkách. Vozidlo je rychlé i na nerovných silnicích a schopné stoupat a rozjet se na jakémkoliv kopci až do meze přilnavosti. Lafeta namontovaná na střeše s možností dálkového ovládaní z kabiny a dostřikem 65 metrů. Technické údaje: světlost při celkové hmotnosti 400 mm, celková hmotnost 30 460 kg, počet míst k sezení 1+3, objem nádrže na vodu 11 000 litrů a na pěnidlo 500 litrů, čerpadlo odstředivé o výkonu 3 600 l/min, nejvyšší rychlost je přes 115 km/h.
37
CAS 24 - MERCEDES-BENZ UNIMOG je cisternová automobilová stříkačka s dvounápravovým podvozkem ve speciálním provedení k hašení lesních
požárů.
Technické údaje: světlost vozidla při celkové hmotnosti 480 mm, celková hmotnost 14 100 kg, počet míst k sezení 1+5, pohon kol 4x4, objem nádrží na vodu 3 000 l a na pěnidlo 400 litrů, vozidlo je vybaveno lanovým
vyprošťovacím
navijákem
elektropohonem a tažnou silou 5 440 kg. Obr. 21. CAS 24 Mercedes-Benz Unimog.
38
s
7.5. Letecká technika používaná k hašení lesních požárů V boji proti lesním požárům se v dnešní době v mnoha státech používá stále více letecké techniky. Letadla a vrtulníky se staly v určitých oblastech hlavním prostředkem k likvidaci lesních požárů. Používají se hlavně v USA, Kanadě, Austrálii, Rusku, Chorvatsku, Španělsku a dalších zemích po celém světě, kde rozsáhlé těžce přístupné lesy nedovolují použít pozemní techniku a vzniklé požáry zasahují mnohdy obrovské plochy. Rychle šířící se požár vyžaduje rychlý, silný, přesný a častý útok. Ohraničení požářiště dříve, než se nebezpečně rozšíří je úkolem právě pro leteckou techniku, která svojí rychlostí, manévrovatelností a nosností představuje v horských a nepřístupných oblastech jediný prostředek rychle reagující na lesní požár. Existuje velký počet registrovaných případů, že letadla sama uhasila lesní požáry. Jejich dalším úkolem je, aby se jednotkám PO na zemi umožnil čas pro přípravu, organizaci protipožárních opatření, kontrolu a vlastní hašení. Vrtulníky mohou také dopravovat na místo požáru hasiče a potřebnou výstroj. Leteckou techniku používanou k hašení lesních požárů v ČR je možné rozdělit podle několika kriterií. Jedním z nich je způsob transportu hasební vody. Dle tohoto kriteria lze leteckou techniku dělit na:
A. letadla s integrovanou nádrží na dopravu hasební látky
Letoun An-2 ,,Andula“ Letoun An-2 je dvoumístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník s pevným podvozkem. Posádka se skládá z jednoho pilota a jednoho palubního mechanika (druhý pilot). Rozměry: rozpětí horního křídla
17,2 m
rozpětí dolního křídla
14,2 m
délka v letové poloze
12,7 m
délka v parkovací poloze
12,4 m
39
Obr. 22. An-2 Andula.
výška v letové poloze
6,1 m
výška v parkovací poloze
4,1 m
maximální letová hmotnost
5500 kg
prázdná hmotnost
3125 kg
cestovní rychlost
180 km/hod.
dolet
900 km
dostup
4300 m
Hasicí systém se skládá z nádrže na chemikálie a vodu o objemu 1500 litrů, která je integrovaná do trupu letounu, z automatického pneumatického mechanismu pro vypouštění hasební látky (není nutná další obsluha), přívodního potrubí C52 (B75) s půlspojkou, zpětného ventilu a přepadového potrubí.
Letoun PZL M-18 Dromader Letoun PZL M – 18A Dromader je jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník s pevným podvozkem. Posádka se skládá z jednoho pilota. Rozměry: rozpětí
17,7 m
délka
9,5 m
výška
3,7 m
hmotnost prázdného letounu
2550 kg
maximální vzletová hmotnost
4700 kg
minimální hmotnost pro let
2800 kg
maximální hmotnost v zásobníku
1900 kg
maximální letová hmotnost
4200 kg
cestovní rychlost
185 km/hod.
maximální rychlost
265 km/hod.
dostup
6500 m
dolet
520 km
40
Obr. 23. PZL M-18 Dromader.
Hasicí systém je složen z nádrže na chemikálie a vodu o objemu 2500 litrů, která je integrovaná do trupu letounu, automatického hydraulického mechanismu pro vypouštění hasební látky (není nutná další obsluha), přívodního potrubí C52 (B75) s půlspojkou a zpětného ventilu. Nádrž na vodu a chemikálie je umístěna v přední části před kabinou pilota.
Letoun Z-37T, Z-137T ,,Čmelák“ Letoun Z-137T je jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník s pevným podvozkem. Posádka se skládá z jednoho pilota a jednoho palubního mechanika (druhý pilot). Rozměry: rozpětí
13,6 m
délka
10,5 m
výška
3,7 m
hmotnost prázdného letadla s nádrží
1250 kg
maximální vzletová hmotnost pro třídu „použití k leteckému hašení“
2520 kg
maximální hmotnost hasební látky
1000 kg
Obr. 24. Z-137 T Čmelák.
Hasicí systém se skládá z nádrže na chemikálie a vodu o objemu 1000 litrů, která je integrovaná do trupu letounu, z poloautomatického mechanismu pro vypouštění hasební látky (víko nádrže je nutné vždy po přistání uzavřít), přívodního potrubí B 75 (C 52) s půlspojkou, a zpětného ventilu. Nádrž na vodu a chemikálie je umístěna ve svislé poloze za kabinou pilota před prostorem pro přepravu mechanika.
41
B. vrtulníky se závěsným vakem pro doplňování, dopravu a odhoz hasební látky Vrtulník Bell 412 Vrtulník Bell 412 je vrtulník střední váhové kategorie, využitelný pro letecké hašení požáru. Vrtulník nemá zabudovanou nádrž na hasivo, pro hašení využívá závěsný vak na vodu o objemu 800 litrů.
Rozměry: celková délka včetně rotoru a zadní vrtulky
17,1 m
celková výška
4,6 m
průměr zadní vrtulky
2,6 m
maximální rychlost
270 km/hod.
maximální dostup
6000 m
maximální dolet
695 km
maximální vzletová hmotnost
5400 kg
maximální počet přepravovaných osob
13
Obr. 25. Bell 412.
Vzhledem k vysokým nákladům, provázejícím využití letecké techniky pro hašení lesních požárů, jsou ve světě i v České republice většinou používána víceúčelová letadla, která plní kromě leteckého hašení požárů i jiné úkoly. Provoz pouze jednoúčelových hasících letadel by byl v našich podmínkách neekonomický.
42
7.6. Letecká technika používaná k hašení lesních požárů ve světě Ve státech, kde dochází k častějším požárům rozlehlých lesních masívů a následným velkým škodám (Španělsko, Chorvatsko, Řecko aj.) se používají speciální jednoúčelová letadla např. Canadair určená výhradně k hašení lesních požárů.
Obr. 26. CL - 215 Canadair.
Obojživelný stroj Canadair CL-215 je vůbec první letadlo navržené výhradně pro letecké hašení lesních požárů vodou i s možností přimíšení pěny jako smáčedla. Jeho nepřímý předchůdce PBY Canso byl upravený z vojenského hlídkového letadla, CL-215 byl vytvořen čistě jako vodní bombardér. Jeho vznik se datuje v roce 1960. Schválení typu bylo dáno v únoru 1966 pro 30 ks letounů: 20 pro provincii Quebec, 10 pro Francii. CL-215 měl první zkušební let 23 října 1967. Kanadská typová zkouška byla udělená v březnu 1969 a datum dodání prvních strojů byl dán na červen tohoto roku. Poté nově zvolená vláda provincie Quebec usoudila v rámci úsporných opatření, že je 5 letadel nadbytečných, okamžitě o ně projevila zájem vláda Francie, Španělska a Řecka. Po dodání prvních 30ks neměla továrna žádné další zakázky v blízké budoucnosti, tudíž výrobní linka byla rozebrána a části strojů uskladněny. Po nějaké době vlády Španělska a Řecka přišly s požadavky na výrobu požárních letadel a tak Canadair 215 šel zpět do výroby s další sérií 20 letadel. A tak to šlo po dobu dalších 20 let, až do páté série, celkem bylo vyrobeno 125 letadel. CL-215 byly dodávány do šesti kanadských provincií a dvou států USA, dále pak do Francie, Španělska, Řecka, Itálie, Jugoslávie, Thajska a Venezuely. Ke konci 80.let byl stroj modernizován na typ CL-215 T. Výroba CL-215 skončila 1990. Pro své skvělé letové i hasební vlastnosti se typ dočkal nástupce a to CL-415. Kde jsou CL-215 ve
43
službě nyní? Stále vykonávají požární službu
v provinciích Alberta, Saskatchewan,
Manitoba, Ontario, Quebec, Newfoundland, Yukon, Severní Karolína a Minnesota. Dále ještě slouží ve Francii, Itálii, Řecku, Španělsku, Chorvatsku, Thajsku a ve Venezuele. V některých zemích jsou CL-215 v držení armády a kromě využití k hašení se používají i jako letouny pro SAR team. Po vzletu z letiště na místo hasebních prací je dvou až čtyřčlenná posádka informována o nejbližším vodním zdroji u požáru-jezero, řeka apod. Inspekcí během letu je udělána nad vodním zdrojem vizuální kontrola, posádka se ujistí, že je zdroj ve vhodné vzdálenosti a
nejsou
žádné
překážky, které by mohly
ovlivnit
bezpečnost letadla a jeho posádky při nabírání Letadlo
vody. se
pak
dotkne vodní Obr. 27. CL - 415 Canadair. hladiny a nabere 5400 l vody do vnitřních tanků během deseti sekund. Po nabrání vody se uzavřou klapky tanku a letadlo vzlétne do vzduchu směrem k ohni. Velící důstojník na palubě letadla instruuje posádku letadla kde a jak vypustit vodu. Rozhoduje samozřejmě i o použití smáčedla a dále vyhodnocuje situaci pomocí palubního počítače. Na palubě letadla jsou dvě vodní nádrže, které se na hašení dají použít jak postupně tak i naráz. Letoun má operační použití cca 2.5 až 4 hodiny s plnou zásobou paliva. Množství 5 400 l vody vypouští na požářiště zhruba v rychlosti 130 km/h. Schopnost nabrat vodu v blízké bezpečnostní vzdálenosti k ohni zaručuje CL-215 velmi účinný zásah, tedy i dopravení velkého množství vody během krátkého času. Což je důležité pro počáteční požární útok a prodloužení vzdušné podpory pro pozemní hasičské jednotky. Technické údaje: Canadair CL-215 Výrobce: Canadair, Kanada Motor: 2x Pratt & Whitney R-2800 CA 13-každý o síle 2100 koní Vrtule: Hamilton Standard Hydromatic
44
Délka: 19,82 m Rozpětí křídel: 28,6 m Plocha křídel: 100,33 m2 Hmotnost prázdného stroje: 12 855 kg Hmotnost maximální: 19 731 kg Dostup: 6 048 m Dolet: 2 090 km Max.rychlost: 290 km/h Zásahová rychlost: 130 km/h Posádka: 2-4 členná,v některých státech až 6 členů
Canadair 415 je zatím poslední typ víceúčelového obojživelného letadla odvozeného z typu CL-215. CL-415 je obojživelné hornokřídlé, turbovrtulové letadlo. Vyznačuje se čtyřmi nádržemi, které pojmou 6160 litrů vody. Canadair 415, ačkoli je zjevně podobný svému předchůdci, je docela nový stroj. Liší se zejména motory a má klimatizovanou pilotní kabinu. Ve srovnání s CL-215 má zvýšenou operační nosnost a také novou avioniku. Canadair 415 se také používá jako pobřežní hlídkový letoun, dále pro úkoly SAR teamů. První myšlenka inovace CL 215 na CL 415 byla v roce 1989, samotný výrobní program byl zahájen v říjnu 1991. První zkušební let Canadair 415 provedl v prosinci 1993 a první letadlo k operačnímu použití bylo dodáno v listopadu 1994.V současné době se tento letoun používá téměř u všech zemí, kde ještě mají, nebo měli předchozí typ CL-215.
45
7.7. Hasební látky 1. Voda Voda je pro svůj široký výskyt a různorodost hasebních efektů dosud nejpoužívanější hasební látkou. Pro požární účely se používá buď bez jakýchkoliv přísad nebo ve směsi s různými chemikáliemi, které hasební vlastnosti zlepšují. Voda tvoří v podobě oceánů hlavní část zemského povrchu, účastní se výstavby těl živočichů a rostlin a v atmosféře je obsažena ve formě vodní páry. K těmto formám výskytu vody je třeba ještě připočítat vodu povrchovou a podpovrchovou. Přírodní voda není nikdy chemicky čistá a obsahuje mnoho rozpuštěných minerálních látek. Jejich přítomnost se vyjadřuje veličinou, které říkáme tvrdost vody. Vyjadřuje se v tzv. německých stupních (1o německý = 10 mg oxidu vápenatého CaO v 1 litru vody). Vody do 5o německých jsou vody měkké, 5 až 15o je voda mírně tvrdá, 15 až 30o je voda velmi tvrdá. Používáme-li vodu pro technické účely, nutno ji zbavit tvrdosti, a to buď přídavkem chemikálií nebo pomocí měničů.
Fyzikální a chemické vlastnosti vody důležité v hasební technice •
Teplota tuhnutí 0 oC – při tuhnutí vody se její objem zvětšuje o 1/11, což je často příčinou roztržení stěn nádob, potrubí a hadic, jestliže nejsou dostatečně elastické.
•
Teplota varu 100 oC – za normálního tlaku přechodem kapalné vody na vodní páru se její objem zvětšuje 1700krát.
•
Měrná hmotnost vody – v kg.m-3 se mění s měnící se teplotou. Maximální hodnoty 1000 kg.m-3 dosahuje při 4 oC. Nad a pod touto teplotou je měrná hmotnost vody menší. Tomuto jevu říkáme anomálie vody a má svůj velký význam pro život v přírodě, ale i pro požární techniku.
•
Termický rozklad vody – na kyslík a vodík probíhá podle rovnice: 2H2O + teplo → 2 H2 + O2 Je však třeba zdůraznit, že při teplotách běžného požáru neprobíhá. S uvedeným jevem se setkáváme až při teplotách vyšších, pro běžný požár netypických např. při teplotě kolem 2100 oC se rozloží cca 3% vody, při 2500 oC cca 10%, a nemusíme mít tedy obavy ze vzniku výbušné směsi. Tyto úvahy se však mění,
46
pokud je přítomno rozžhavené železo nebo uhlík, které velice usnadňují a podporují štěpení molekul vody na vodík a kyslík. • Elektrická vodivost vody – závisí na množství látek schopných disociace. Čím více je ve vodě rozpuštěných různých přísad, tím je vodivější. Pro zlepšení hasebních vlastností vody do ní často přidáváme různé látky a tím ve většině případů zvyšujeme vodivost vzniklých roztoků. • Polární charakter molekul vody – je dán rozdílnou elektronegativitou vodíku a kyslíku a existencí elektrického dipólu na molekule
Přísady pro zvýšení mrazuvzdornosti vody V požární technice přidáváním různých chemikálií do vody měníme její vlastnosti tak, aby byla použitelná v co nejširším rozsahu. •
Přísady pro zvýšení mrazuvzdornosti vody – V případech kdy je za potřebí zachovat vodu v kapalném skupenství i pod teplotou bodu mrazu, přidáváme do ní látky s kryoskopickými vlastnostmi, tj. látky snižující teplotu tuhnutí roztoků. Z anorganických sloučenin se jako mrazuvzdorná přísada nejčastěji používá uhličitan draselný (potaš) K2CO3, z organických pak především alkoholy, zejména glykol. Při použití glykolu je třeba mít na zřeteli, že se jedná o hořlavou látku a použití koncentrace nad 30 % obj. glykolu je nepřípustné.
•
Přísady pro snížení koroze – Při styku vody s kovovým materiálem dochází po určité době ke korozi kovu. Tomuto jevu lze předcházet zejména použitím vhodného materiálu nádob (použití plastických hmot), nebo účinnou povrchovou úpravou stěn např. pozinkování. Další možností jsou přidání chemikálií, které snižují korozi tzv. inhibitory koroze (například fosforečnany, uhličitany a křemičitany alkalických kovů.
•
Konzervační přísady – Vodu, která je v nádrži uchována delší dobu, je vhodné konzervovat proti tvorbě plísní a řas. Tyto vlastnosti mají mrazuvzdorné přísady např. potaš.
•
Přísady pro zvýšení hasebního účinku – Hasební účinek vody lze zvýšit přídavkem různých chemikálií, tzv. smáčedel. Smáčedla jsou povrchově aktivní organické sloučeniny, které výrazně snižují povrchové napětí vody, jsou velmi 47
dobře rozpustné ve vodě a přilnavé ke smáčené látce. Tím se voda stává použitelná i pro hašení požárů látek, které vodu odpuzují (uhelný prach, bavlna, korek, guma, rašelina apod.). Dalším důsledkem použití smáčedel je snížení spotřeby vody až o 50 %. Nejběžnějšími typy smáčedel jsou syntetická pěnidla používaná v koncentraci 0,3-0,5 % roztoku.
Hasební efekty vody •
Chladící efekt je dán vysokou hodnotou výparného tepla 2257 kJ.kg-1 při teplotě 100 oC a tlaku 101,325 kPa.
•
Dusivý efekt vzniká při odpařením 1 litru vody, ze kterého se vytvoří 1700 litrů páry, která vytěsňuje vzdušný kyslík.
•
Zřeďovací efekt vzniká tím, že voda se mísí s řadou hořlavých kapalin jako je líh, aceton, glykol, kyselina octová, zřeďuje je a snižuje tak množství odpařených hořlavých par a plynů.
•
Dělící efekt je dán účinkem vodní clony kdy lze oddělit hořlavé látky od zdroje požáru a snižovat množství dopadajícího sálavého tepla.
Použití vody jako hasební látky je vhodní pro: •
Požáry třídy A, což jsou hořlavé látky v tuhém skupenství organického původu (dřevo, papír, sláma, textil, uhlí).
•
Požáry třídy B, to jsou hořlaviny v kapalném skupenství ( benzín, petrolej, alkohol, éter, oleje, organická rozpouštědla, barvy, laky, tuky a pryskyřice).
Přednosti vody jako hasiva: • vysoký chladící efekt • dostupná cena a výskyt téměř všude • relativně jednoduchá dopravitelnost • chemická neutralita nejedovatost • možnost využití její mechanické energie
48
Nedostatky vody jako hasiva: • při nízkých teplotách tuhne a mění objem • neúčinnost u prašných produktů bez použití smáčedla
2. Pěna Pěna jako hasební látka není chemický jedinec, jako např. voda. Je to nestejnorodá směs , kdy plyn (nejčastěji vzduch) je rozptýlen v kapalině (směsi vody a pěnidla). Podle způsobu výroby rozlišujeme pěnu: • chemickou • vzduchomechnickou Chemická pěna se připravuje smícháním určitých chemikálií a jejich vzájemnou reakcí. Jde buď o tzv. suchý způsob, tj. smíchání práškovité směsi s vodou nebo o mokrý způsob, tj. smíchání kyselého a zásaditého roztoku. V současné době se chemickou pěnou můžeme setkat v některých přenosných hasících přístrojích. Vzduchomechanická pěna se vyrábí mechanickou cestou, kdy do roztoku vody a pěnidla je v určitém množství rozptýlen vzduch. Množství rozptýleného vzduchu vyjadřujeme tzv. číslem napěnění PN.
PN = objem vyrobené pěny / objem použitého roztoku vody a pěnidla Podle čísla napěnění je pak rozlišována pěna: těžká PN = do 20, střední PN = 20 až 200, lehká PN = nad 200. Se stoupající hodnotou PN klesá obsah vody v pěně. Hasební efekty pěny: • Izolační efekt vzniká když celistvá vrstva pěny brání přístupu vzduchu a znemožňuje další vývin hořlavých par. • Chladící efekt závisí na obsahu vody v pěně a dobré chladící účinky má pouze pěna těžká
49
Použití pěny jako hasební látky je vhodné pro: • Požáry třídy A což jsou hořlavé tuhé látky, které hoří plamenem nebo žhnou, např. dřevo, papír, guma, plastické hmoty apod.. • Požáry třídy B jsou hořlavé nepolární kapalné látky např. benzín, oleje, benzen, a další ropné produkty.
Pěnotvorné přísady Pěnu jako hasební látku připravujeme v okamžiku zásahu. Vlastnosti pěny a její kvalitu ovlivňují vlastnosti a čistota použitých chemikálií, tj. vody, pěnotvorných přísad a plynné složky, kterou nejčastěji tvoří vzduch. Zásadní vliv na kvalitu pěny má rovněž použité pěnotvorné zařízení. Pro přípravu pěny je nejvhodnější voda pitná. Lze však použít i vodu z řek a jezer, vodu mořskou, a někdy i upravenou vodu odpadní. Zde je však kvalita pěny nižší a určité korekce kvality lze dosáhnout přidáváním většího množství pěnotvorné přísady. Rovněž čistota nasávaného vzduchu pro přípravu pěny podstatně ovlivňuje její kvalitu. Obsahuje-li nasávaný vzduch kouřové plyny, vznik pěny je silně tlumený a tento nepříznivý vliv nelze eliminovat ani vyšším přídavkem pěnotvorných přísad. Pěnotvorné přísady, s ohledem na jejich složení a z toho plynoucí vlastnosti, dělíme do následujících skupin: • Proteinová - bílkovinná pěnidla jsou tvořena částečně rozloženou bílkovinnou složkou a přísadami zvyšujícími jejich stabilitu a mrazuvzdornost a snižujícími korozivní účinky. Nevýhodou proteinových pěnidel je jejich nepříjemný zápach. Proteinová pěnidla jsou vhodná především pro výrobu těžké pěny. Předností proteinové pěny je její velká odolnost vůči sálavému teplu, vysoká stabilita, přilnavost a biologická odbouratelnost. Často používaným proteinovým pěnidlem je pěnotvorný přípravek POLYDOL a také TUTOGEN. • Syntetická pěnidla jsou látky připravené na bázi syntetických povrchově aktivních
látek
(saponátů)
s
přísadami
zvyšujícími
jejich
stabilitu,
mrazuvzdornost a mísitelnost. Předností syntetických pěnidel je jejich široká možnost použití. Nejčastějším používaným pěnidlem je pěnotvorný přípravek PYRONIL, dále pak přípravek FINIFLAM.
50
• Zvláštní pěnidla jsou zastoupena především látkou PYROCOOL, která patří z chemického hlediska do skupiny neionogenních smáčedel, a která se používá v několika modifikacích. Jde o světle žlutou viskózní kapalinu s následujícími vlastnostmi: měrná hmotnost 1040 kg.m3, teplota varu 100 OC, teplota tuhnutí -1 O
C, rozpustnost ve vodě 100 %, biologická odbouratelnost 90 %, nulová
toxicita. Používá se ve formě 0,4 % roztoku a nebo 1 %. Je hasební látkou s vysokým ochlazovacím účinkem, jehož podstatou je přeměna energie tepelného záření do oblasti viditelného záření. Současné rozptýlení aktivní látky v okolí plamene vytváří vrstvu s vysokou tepelnou vodivostí, která zajistí odvod tepla a jeho vyzáření do okolního prostoru. PYROCOOL jako hasební látka má široké použití. Ve formě vodného roztoku slouží k hašení požárů tříd A, B a C.
Provedení přimísení smáčedla Technické provedení přimísení potřebného množství smáčedla závisí na typu letadla: •
Letouny – přimísení smáčedla probíhá při plnění letounu hasební vodou, a to přímou dodávkou potřebného množství smáčedla do nádrže.
•
Vrtulníky – závěsný vak bývá většinou vybaven zařízením, které umožňuje dávkování smáčedla během letu od místa plnění do místa shozu tzv. SACKSAFOAM. Samotné přimísení ovládá v tomto případě pilot pomocí řídící jednotky.
51
7.8. Tabelární přehled technických údajů uváděné požární techniky Tab. 5. Ruční stříkačky.
Džberová
Průtočnost v l za min. 7 – 12
Objem nádrže v (l) 20
7 – 12
25
Zádová
Tab. 6. Přenosné motorové stříkačky. Výkon motoru (kW)
Průtočnost v l za min. Celková hmotnost (kg)
PS 8
22
800
120
PS 12
40
1200
189
PS 16
50
1600
149
Tab. 7. Cisternové automobilové stříkačky. Celková Pohon hmotnost kol (kg)
Světlá výška (mm)
Počet míst k sezení
Objem nádrže na vodu
Objem nádrže na pěnidlo
9 000
4x4
270
1+5
1 700
800
CAS K25 T 815
17 000
4x4
290
1+3
4 800
400
CAS 40 T 815
23 000
6x6
290
1+3
9 000
400
CAS 24 T 815
18 000 4x4.2
290
1+5
3 800
400
CAS 24 SCANIA P 114 CB
18 000
4x4
280
1+5
3 200
400
KHA 24 MERCEDES BENZ
18 800
4x4
280
1+2
2 500
400
CAS 24 RENAULT MILDUM
18 000
4x4
280
1+5
3 600
CAS 32 T 148
18 530
6x6
325
1+2
6 000
CAS 8 DAEWOO AVIA D 90
52
600
CAS K25 LIAZ 101
16 000
4x4
290
1+8
2 500
400
CAS 25 ŠKODA 706 RTHD
13 570
4x4
350
1+7
3 500
400
CAS K24 PRAGA NTS 256
14 000
4x4
460
1+5
2 500
400
CAS K36 T 816 WILDFIRE I
30 460
8x8
400
1+3
11 000
500
CAS 24 MERCEDES UNIMOG
14 100
4x4
480
1+5
3 000
400
Tab. 8. Letecká technika. Minimální délka VPD
Objem nádrže na vodu
Maximální dolet
Maximální rychlost
An-2 Andula
460 m
1 500 l
900 km
180 km/h
PZL M-18 Dromader
600 m
2 500 l
520 km
265 km/h
Z 37, Z 137 T Čmelák
500 m
1 000 l
630 km
250 km/h
Bell 418
50 m
800 l
695 km
270 km/h
53
8. Systém letecké hasičské služby v České republice Systém letecké hasičské služby v České republice vychází ze směrnice o letecké hlídkové činnosti prováděné leteckou technikou a hašení lesních požárů. Hlídková činnost leteckou technikou a hašení lesních požárů se provádí v součinnosti s Hasičským záchranným sborem ČR (dále jen „HZS ČR”) v lesích na území České republiky s výjimkou lesů v působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva životního prostředí. Leteckou hasičskou službou (dále jen „LHS“) se rozumí systém, který prostřednictvím leteckých provozovatelů a jimi určeného personálu a letecké techniky zabezpečuje provádění hlídkových letů v době zvýšeného nebezpečí vzniku lesních požárů s možným využitím pro rekognoskaci lesních porostů, výskytu hmyzích škůdců a hašení lesních požárů. LHS je zabezpečována Ministerstvem zemědělství (dále jen „MZe“) na základě § 46 odst.1 písm.g), i) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 7 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. LHS zabezpečují letečtí provozovatelé ze stanic LHS, určených pro příslušné roční období MZe v součinnosti s Ministerstvem vnitra – generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“). Při hašení lesních požárů může být činnost LHS také zabezpečována z pracovních leteckých ploch, které odpovídají požadavkům pro daný typ letadla, ve zvláštních případech z jiné plochy určené pilotem hasebního letadla. LHS mohou vykonávat pouze letečtí provozovatelé, kteří splňují podmínky stanovené směrnicí o hlídkové činnosti prováděné leteckou technikou a hašení lesních požárů vydanou MZe a MV. LHS můžeme tedy definovat jako systém prostřednictvím něhož Mze, ve spolupráci s MV a s využitím letadel Letecké služby Policie ČR (dále jen ,,LS PČR") a soukromých provozovatelů letecké techniky zabezpečuje hlídkovou a hasební činnost v lesích ve správě státního podniku Lesy ČR a většiny soukromých vlastníků. LHS pokrývá území České republiky s ohledem na výskyt lesních ekosystémů s různým rizikem vzniku a rozvoje lesních požárů. Území České republiky je pro potřeby zabezpečení LHS členěno na čtrnáct území (pracovních sektorů) v kategoriích A, B a C.
54
Vymezení území pro kategorie A, B, C
Území kategorie A Vyšší výskyt lesních ekosystémů s vyšším rizikem lesních požárů. Stanice pro hlídkovou a hasební činnost.
Tab. 9. Územní kategorie A. Číslo území 1
Sektor stanice Krušné hory, Český les, část kladensko-rakovnické pánve, mimo Plzeňskou pahorkatinu
2
Šumava, Nové hrady, Písecko
3
Severní Čechy, Krkonoše
4
Českomoravská vrchovina
5
Jeseníky, Orlické hory
6
Vsetínsko
Území kategorie B Nižší výskyt lesních ekosystémů s vyšším rizikem lesních požárů. Stanice pro hlídkovou činnost o víkendech.
Tab. 10. Územní kategorie B. Číslo území
Sektor stanice
7
Plzeňská pahorkatina
8
Benešovsko
9
Blanensko
10
Opavsko
55
Územní kategorie C Výskyt lesních ekosystémů s nižším rizikem lesních požárů. Stanice pro hlídkovou činnost o víkendech v době extrémních klimatických podmínek.
Tab. 11. Územní kategorie C. Číslo území
11
12
13
14
Sektor stanice Okresy: Litoměřice Louny Mělník Kladno Praha - východ (severní část) Praha - západ (severní část) Chomutov (jihovýchodní část) Most (jihovýchodní část) Teplice (jihovýchodní část) Ústí nad Labem (západní část) Nymburk Kolín (východní část) Pardubice Chrudim (severní část) Hradec Králové (západní část) Jičín (jižní část) Kutná Hora (severní část) Olomouc Přerov Kroměříž (severozápadní část) Prostějov (jihovýchodní část) Šumperk (jižní část) Svitavy Ústí nad Orlicí (jihozápadní část) Znojmo Břeclav Brno - venkov (jihovýchodní část) Hodonín Vyškov (jihovýchodní část) Uherské Hradiště
56
Dolní Polabí
Střední Polabí a Žďárské vrchy
Střední Morava a svitavsko
Jižní Morava
Stanice LHS je v letecké pohotovosti v termínech určených pro jednotlivé územní kategorie, pokud MZe a MV-GŘ HZS ČR neurčí v závislosti na požárním nebezpečí lesů a ve vzájemné dohodě termíny jiné. Tato pracovní pohotovost znamená pro stanici LHS předurčenou: •
Pro území kategorie A, že od 15.3. do 31.10. v době od 10.00 hod. do 18.00 hod. musí být letecký personál stanice LHS ve službě a dosažitelný denně na telefonních číslech leteckých stanic LHS, a to i v případě provádění hlídkového letu nebo letu za účelem hašení požáru. Stanice musí být schopná provést hlídkový let a hašení požáru podle vyhlášeného I. a II. stupně pracovní pohotovosti a letecký personál musí mít k dispozici letadlo k hašení lesních požárů a letadlo pro hlídkovou činnost a rekognoskaci lesních porostů. Stanice LHS předurčená pro území kategorie A zajišťuje na vyžádání ředitele HZS kraje nebo krajského operačního a informačního střediska hašení lesních požárů a účelové lety v I. stupni pracovní pohotovosti i mimo svůj pracovní sektor. Činnost personálu stanice LHS, vedoucí ke vzletu letecké techniky (dále jen „operativní činnost”), musí být zahájena nejdéle do 5 minut po vyžádání letadla a vzlet musí být uskutečněn do 15 minut po vyžádání letadla k provedení hasebního zásahu a účelového letu v I. stupni pracovní pohotovosti i pokud letadlo vykonává jinou činnost. V případě požadavku na hlídkový let musí být let uskutečněn po určené trase nad předurčeným územím v dohodnutém čase.
•
Pro území kategorie B, že ve dnech pracovního volna a klidu od 15.4. do 30.9. v době od 10.00 hod. do 18.00 hod. nebo do západu slunce, pro provozovatele LHS s oprávněním pro noční lety do 22.00 hod., bude schopna po předchozí výzvě s časovým odstupem 24 hodin provést hlídkový let po určené trase nad předurčeným územím v dohodnutém čase.
•
Pro území kategorie C, že ve dnech pracovního volna a klidu v době zvýšeného nebezpečí vzniku požárů od 15.4. do 30.9. v době od 10.00 hod. do 18.00 hod. nebo do západu slunce, pro provozovatele LHS s oprávněním pro noční lety do 22.00 hod., bude schopna po předchozí výzvě s časovým odstupem 72 hodin provést hlídkový let po určené trase nad předurčeným územím v dohodnutém čase.
•
Pro celé území ČR, že po dobu celého roku v době od východu do západu slunce bude schopna po výzvě operačního a informačního střediska MV-GŘ HZS ČR provést hašení lesních požárů leteckou technikou MV provozovanou LS PČR. V
57
odůvodněných případech bude tato stanice LHS v průběhu celého roku schopna provést hlídkový let i mimo svůj pracovní sektor po předchozí výzvě po určené trase v dohodnutém čase. Provedení hlídkových letů v rámci pracovní pohotovosti I. stupně stanovují Mze a pověření zaměstnanci LČR s ohledem na roční období a meteorologické podmínky (vlhkost vzduchu v závislosti na venkovní teplotě příslušného regionu), na stav vegetace, na zvýšenou návštěvnost lesů či provádění lesnických činností a jiné vlivy spojené se zvýšeným nebezpečím vzniku lesních požárů. Hlídkový let může pověřený zaměstnanec LČR odvolat kdykoliv před smluveným termínem jeho uskutečnění zejména v závislosti na náhlé změně meteorologických podmínek. Zahájení a ukončení hlídkového letu v daném pracovním sektoru hlásí příslušné krajské operační a informační středisko operačním a informačním střediskům HZS krajů, jejichž území zasahuje do daného pracovního sektoru. Pověřený zaměstnanec LČR navrhuje v termínu do zahájení hlídkové činnosti v daném pracovním sektoru trasy hlídkových letů a projedná je s leteckým provozovatelem a příslušným HZS kraje dle seznamu předurčených stanic LHS pro daný rok. Viz. Příloha č.?. HZS kraje informuje podřízené územní odbory jejichž území zasahuje do daného pracovního sektoru, o trasách hlídkových letů. V rámci zajištění LHS nařizují zaměstnanci LČR pro území v kategorii A I. nebo II. stupeň pracovní pohotovosti. O vyhlášení příslušného stupně pracovní pohotovosti musí pověřený zaměstnanec LČR vyrozumět příslušné krajské operační a informační středisko. V rámci těchto stupňů mohou být vyhlášeny i účelové lety a účelové hlídkové lety. V období od 1.1. do 14.3. a od 1.11. do 31.12. není zabezpečena pohotovost LHS. Hašení a nezbytné hlídkové lety v tomto období jsou zajištěny na výzvu operačního a informačního střediska MV-GŘ HZS ČR leteckou technikou MV. Pro každý letecký sektor příslušné stanice LHS je jmenovitě určen MZe jeden pověřený zaměstnanec LČR a jsou zde stanoveny letové trasy pro hlídkovou činnost. Lety za účelem hašení lesních požárů leteckou technikou může vyžádat každý velitel zásahu prostřednictvím příslušného krajského operačního a informačního střediska nebo operačního a informačního střediska MV-GŘ HZS ČR. Požadavek velitele zásahu na nasazení více letadel za účelem hašení lesních požárů musí být nejprve projednán s leteckým personálem, který se hašení lesního požáru již účastní nebo byl požádán jako
58
první. Tento postup je odůvodněn upřesněním podmínek pro létání (kapacita pracovní letecké plochy a pod.). Vznést požadavek veliteli zásahu na letadlo za účelem zálohy na provádění hašení lesního požáru má právo kterýkoliv pilot, který byl nasazen na provádění hašení lesního požáru. Pro hašení lesních požárů je možné použít letecké techniky typů Z-37T, Z-137T, M-18, An-2, vrtulník BELL 412, Bo-105, Mi-8 k tomu účelu vybavené aplikačním zařízením pro odhoz a na doplňování (vypouštění) hasební látky, schválené MV-GŘ HZS ČR. Všechna letadla určená k hašení lesních požárů musí být vybavena radiostanicí pracující v leteckém pásmu a navigačním zařízením GPS. K prohloubení hasicího účinku leteckého hašení je součástí vybavení letadla schválený druh pěnidla o minimálním objemu postačujícím na 10 plnění. Letecká technika pro hlídkovou činnost a hlídkové lety ve II. stupni pracovní pohotovosti musí být minimálně dvoumístná (pilot plus jeden) a vybavená radiostanicí pracující v leteckém pásmu. Stanice LHS musí být vybavena: a) pevnou telefonní linkou b) mobilním telefonem c) zásobami leteckých pohonných hmot (dále jen „LPHM”) d) dokumentací pro stanice LHS, kterou tvoří: • měsíční hlášení o výkonu služby stanice LHS s denním záznamem • zprávy o hašení požárů leteckou technikou • mapy v měřítku 1:100 000 nebo 1:200 000 nebo 1:250 000 se zákresem tras hlídkových letů • telefonní seznam operačních středisek HZS krajů a stanic LHS • volací znaky HZS krajů a stanic LHS • seznam pověřených zaměstnanců LČR včetně telefonického spojení • směrnice LHS • záznamy o provedených kontrolách • osvědčení letové způsobilosti letecké techniky, umístěné na palubě letecké techniky • pojistné certifikáty letecké techniky, umístěné na palubě letecké techniky • potvrzení o údržbě letecké techniky, umístěné na palubě letecké techniky
59
Stanice LHS předurčená pro území kategorie A a stanice LS PČR musí být dále vybavena: a) stojánkou - místem pro hasební letadlo b) zásobou pěnidla
Piloti a letecký pozemní personál na stanici LHS musí každoročně absolvovat odbornou přípravu pro letecké hašení, potvrzenou pro příslušný rok MV-GŘ HZS ČR v návaznosti na seznam leteckého personálu dodavatele, odsouhlaseného MZe, který bude podkladem pro kontrolní činnost.
8.1. Obsah činnosti LHS v pracovní pohotovosti Letecká hlídková činnost ve II. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A Tento stupeň pracovní pohotovosti stanovuje povinnost LHS provádět leteckou hlídkovou činnost v jednotlivých sektorech leteckých stanic po stanovených trasách. Lety se provádějí za účelem zjištění lesního požáru v době zvýšeného nebezpečí vzniku lesních požárů a s případným využitím k provádění rekognoskace lesních porostů, popř. výskytu hmyzích škůdců. V případě využití hlídkového letu k tomuto účelu se trasa letu upraví po dohodě s pověřeným zaměstnancem LČR. Ze zahraničních zkušeností se doporučuje optimální výška letu pro hlídkovou činnost 400 až 500 m nad terénem při rychlosti 250 km/h, což umožňuje zpozorovat požár v pásu šířky 30 km. K vyhlášení II. stupně pracovní pohotovosti jsou oprávněni pověření zaměstnanci LČR. Pro každý pracovní sektor příslušné stanice LHS je jmenovitě určen jeden zaměstnanec LČR. O vyhlášení II. stupně pracovní pohotovosti musí pověřený zaměstnanec LČR včas vyrozumět příslušné krajské operační a informační středisko a stanice LHS v sousedních pracovních sektorech. Letecký personál, který obdrží požadavek na tento stupeň pracovní pohotovosti, musí postupně provést: a) záznam časového údaje do příslušné dokumentace o požadavku na vyhlášení tohoto stupně pracovní pohotovosti b) oznámení krajskému operačnímu a informačnímu středisku zahájení hlídkového letu, ukončení letu a jeho výsledky c) záznam letu a jeho výsledky dle příslušné dokumentace stanice LHS 60
Stanovenou trasu hlídkových letů je nutné přizpůsobit s ohledem na konfiguraci terénu a vazbu časových termínů na hlídkovou činnost sousedních pracovních sektorů. Při provádění hlídkového letu podává pilot informace o jeho průběhu. Pokud je to technicky možné, informace se podávají z letové trasy krajskému operačnímu a informačnímu středisku prostřednictvím radiostanice na stanovené frekvenci v leteckém pásmu. Po skončení hlídkového letu se provede písemný záznam do příslušné dokumentace.
Účelové hlídkové lety ve II. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A Tento stupeň pracovní pohotovosti stanovuje povinnost LHS provádět leteckou požární hlídkovou činnost pouze po dohodnutých trasách nad příslušným územím kraje. K vyhlášení tohoto stupně pracovní pohotovosti jsou oprávněni ředitelé HZS kraje prostřednictvím příslušných krajských operačních a informačních středisek, které si k tomu vyžádají souhlas pověřeného zaměstnance LČR v příslušném sektoru. Letecký personál, který obdrží požadavek na tento stupeň pracovní pohotovosti, musí postupně provést: a) záznam časového údaje do příslušné dokumentace o požadavku na vyhlášení tohoto stupně pracovní pohotovosti b) oznámení krajskému operačnímu a informačnímu středisku zahájení hlídkového letu, ukončení letu a jeho výsledky c) záznam letu a jeho výsledky dle příslušné dokumentace stanice LHS Tento stupeň pracovní pohotovosti může být vyhlášen pouze za účelem letecké hlídkové činnosti v době zvýšeného nebezpečí vzniku lesních požárů na území pracovního sektoru stanice LHS, pokud není vyhlášen samostatný II. stupeň pracovní pohotovosti pro celý pracovní sektor stanice LHS. Účelové lety ve II. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A Tento stupeň pracovní pohotovosti stanovuje povinnost LHS provádět let za účelem: a) ověření lesního požáru b) řízení požárního zásahu jednotek PO K vyhlášení tohoto stupně pracovní pohotovosti stanici LHS jsou oprávněna příslušná krajská operační a informační střediska i bez souhlasu pověřeného
61
zaměstnance LČR. V případě požadavku na tento stupeň pracovní pohotovosti postupuje letecký personál podle pokynů pro II. stupně pracovní pohotovosti. Trasa letu v tomto stupni pracovní pohotovosti je mezi stanicí LHS a místem lesního požáru.
Letecká hlídková činnost v I. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A Tento stupeň pracovní pohotovosti stanovuje povinnost LHS provádět leteckou hlídkovou činnost po stanovených trasách s letadlem určeným k hašení lesních požárů. Letadlo provádějící tento let musí být naplněno hasební látkou. Lety v tomto stupni pracovní pohotovosti se provádějí za účelem včasného zjištění lesního požáru a okamžitého leteckého hašení. K vyhlášení I. stupně pracovní pohotovosti jsou oprávněni pověření zaměstnanci LČR. Koordinace hlídkové činnosti stanic LHS, vedení dokumentace o letu, hlášení o letu krajskému operačnímu a informačnímu středisku a trasy letů jsou stejné jako ve II. stupni pracovní pohotovosti. V případě zjištění lesního požáru může pilot podle vyhodnocení situace provést letecké hašení.
Účelové lety v I. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A Tento stupeň pracovní pohotovosti stanovuje povinnost LHS provést let s letadlem určeným k hašení a naplněným hasební látkou. Let se provádí z místa nejbližší stanice LHS do prostoru nahlášeného požáru. Pilot při příletu do předpokládaného prostoru požáru nahlásí zjištěnou skutečnost na krajské operační a informační středisko, které vzneslo požadavek na let, nebo na územně příslušné operační a informační středisko HZS kraje. Požadavek na provedení účelového letu v tomto stupni pracovní pohotovosti může uplatnit kterékoliv územně příslušné operační a informační středisko HZS kraje prostřednictvím příslušného krajského operačního a informačního střediska za účelem ověření nahlášeného požáru. V případě zjištění lesního požáru vyhodnotí pilot situaci a rozhodne, zda provede letecké hašení.
Letecká hlídková činnost a hašení požárů leteckou technikou pro území kategorie B nebo C Tato hlídková činnost má charakter letecké hlídkové činnosti ve II. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A. Také v tomto případě lze provést účelové
62
hlídkové lety a účelové lety. Koordinace hlídkové činnosti stanic LHS, vedení dokumentace o letu, hlášení o letu příslušnému krajskému operačnímu a informačnímu středisku HZS kraje a způsob stanovení tras letů je stejný jako ve II. stupni pracovní pohotovosti pro území kategorie A. O hašení požáru leteckou technikou na území kategorie B nebo C rozhodne územně příslušné operační a informační středisko HZS kraje, které obdrží zprávu o zjištěném požáru, při tom se obrací prostřednictvím příslušného krajského operačního a informačního střediska na stanici LHS předurčenou pro území kategorie A nebo na operační a informační středisko MV-GŘ HZS ČR s žádostí o zabezpečení letecké techniky MV.
Postup při zjištění požáru během hlídkování V případě zjištění jakéhokoliv požáru při letecké hlídkové činnosti prováděné v kterémkoli stupni pracovní pohotovosti musí být provedeno jeho ohlášení na územně příslušné operační a informační středisko HZS kraje (dále jen ,,OPIS HZS kraje“), kde byl požár zjištěn. Hlášení musí obsahovat: • místo požáru • čas zpozorování požáru • plochu požáru, intenzitu požáru a jeho šíření • druh lesního porostu • další možné údaje podle případných požadavků územně příslušného OPIS HZS kraje. Pilot, který bude provádět první let na hašení lesního požáru, by měl stanovit pro případ potřeby nejbližší pracovní leteckou plochu od místa požáru, kterou sdělí příslušnému OPIS HZS kraje. Pro upřesnění místa požáru nebo pracovní letecké plochy je možné využít přesně zaměřené zeměpisné souřadnice místa dle systému GPS, který je na palubě každého hasebního letadla.
63
8.2. Pravidla pro vyžadování letecké techniky k hašení požárů Pravidla pro vyžadování letadel soukromých provozovatelů letecké techniky zařazených do systému LHS Letadlo zařazené do systému LHS a dislokované na stanici LHS má pravomoc vyžádat na hašení lesních požárů pouze předurčené OPIS HZS kraje na základě žádosti velitele zásahu. Je totiž žádoucí, aby v každém pracovním sektoru stanice LHS fungovalo za HZS ČR pouze jedno styčné místo, které má neustálý přehled o poloze sil a prostředků této stanice LHS předurčené pro lety v daném pracovním sektoru a které může vyhodnotit priority jejich na sazení v případě více požadavků na vzlet a nasazení v jednom okamžiku. V praxi to znamená, že každý velitel zásahu může vznést požadavek na hasební letadlo na územně příslušné OPIS HZS kraje a to dá pokyn stanici LHS k zahájení činností ke vzletu hasebního letadla. V případě nasazení hasebního letadla v sektorech kategorie B nebo C, kde není dislokovaná stanice LHS s hasebním letadlem, je v zájmu operativního řešení situace aby bylo s žádostí o zabezpečení hasebního letadla kontaktováno OPIS HZS kraje příslušné pracovnímu sektoru A s nejbližší stanicí LHS, případně OPIS MV-GŘ HZS ČR, které má pravomoc vyzvat LS PČR k poskytnutí vrtulníku vybaveného závěsným vakem.
Pravidla pro vyžadování vrtulníků LS PČR Vrtulníky LS PČR jsou schopny provádět letecké hašení lesních požárů v době od východu do západu slunce, celoročně a na celém území ČR. V odůvodněných případech lze vrtulníky použít i k provádění hlídkových letů mimo svůj pracovní sektor po předchozí výzvě, po předem stanovené trase a v dohodnutém čase. Vrtulníky LS PČR kraje je oprávněno vyžadovat OPIS MV-GŘ HZS ČR a) na základě žádosti OPIS HZS kraje po rozhodnutí velitele zásahu nebo b) na základě rozhodnutí řídícího důstojníka MV-GŘ HZS ČR, případně generálního ředitele HZS ČR. Vrtulníky se vyžadují v pracovní i mimopracovní době na určeném kontaktním bodě, kterým je operační středisko LS PČR (dále jen ,,OS LS PČR“). Z důvodů možného nebezpečí z prodlení se vyžádání vrtulníků realizuje telefonicky. OPIS MVGŘ HZS ČR vyčká na potvrzení přidělení vrtulníků, které obratem sdělí příslušnému OPIS HZS kraje žádajícímu vrtulník LS PČR k hašení. Příslušný OPIS HZS kraje je 64
povinen zajistit podmínky pro úspěšné letecké hašení (vyslání předurčených jednotek PO na plnící plochu, odklizení překážek aj.). Současně s realizací uvedených opatření musí být z OPIS MV-GŘ HZS ČR odeslána oficiální žádost o vyslání vrtulníků k hašení na OL LS PČR. Při vyžadování vrtulníků k leteckému hašení se uvádí především: •
lokalita požáru – název obce, případně poblíž které nebo mezi jakými obcemi, vzdálenost v kilometrech, souřadnice aj.
•
kontaktní místo, kde má vrtulník přistát – popis místa přistání a okolí terénu, upřesnění výškových překážek, možnosti využití letišť, případně heliportů soukromých firem
•
jméno kontakt na osobu, která bude vrtulník očekávat
•
laický popis povětrnostních podmínek a meteorologické situace v místě nasazení
•
známé vhodné zdroje hasební vody
Vrtulník LS PČR k leteckému hašení lesních požárů je ve stálé pohotovosti ke vzletu do 10 minut od obdržení výzvy. Níže uvedené orientační časy dosažení místa mohou být výrazně ovlivněny povětrnostními podmínkami a jsou přizpůsobeny vzletu vrtulníku Bell 412 z letiště Praha – Ruzyně. Tab. 12. Čas potřebný k dosažení místa nasazení. Místo nasazení
Orientační dosažení místa nasazení v (min)
Ústí nad Labem
20
Plzeň
23
Liberec
30
Pardubice
30
Karlovy Vary
31
Hradec Králové
36
České Budějovice
40
Jihlava
39
Brno
62
Olomouc
70
Zlín
84
65
Ostrava
90
V případě, že pominou důvody k vyžádání vrtulníku LS PČR, je možné tento vrtulník odvolat prostřednictvím telefonické žádosti z OPIS HZS kraje na OPIS MVGŘ HZS ČR. Žádost je dále předána OS LS PČR, které zajišťuje vlastní odvolání vrtulníků.
8.3. Plnění letecké techniky hasební látkou Při nasazení letecké techniky na hašení lesních požárů musí být dohodnuta nejbližší vhodná pracovní letecká plocha od místa požáru určená na doplňování letadla hasebními látkami, pokud není prováděno plnění závěsného vaku vrtulníku nořením z vhodného vodního zdroje. Nejbližší vhodnou pracovní leteckou plochu určuje pilot letadla na základě návrhu velitele zásahu nebo místně příslušného OPIS HZS kraje vyžadujícího pomoc, přičemž se vychází ze znalosti místních podmínek. Vyslání jednotky PO do místa dohodnuté pracovní letecké plochy se za účelem plnění letadla hasební látkou provede velitel zásahu nebo územně příslušné OPIS HZS kraje, které si letadlo k hašení vyžádalo. Na pracovní letecké ploše musí být přistaveny minimálně dvě cisternové automobilové stříkačky k nepřetržité dodávce hasební vody. Hasební látku tvoří směs vody a smáčedla, nebo pouze voda. Jednotka PO zajišťuje plnění letadla vodou. Smáčedlo je součástí vybavení hasebního letadla. O konkrétním použití hasební látky rozhoduje velitel zásahu.
Plnění vrtulníků hasební látkou Plnění závěsného vaku vrtulníků hasební vodou může probíhat dvěma způsoby: a) z vodní plochy nořením b) pomocí požární techniky
ad a) Plnění závěsného vaku nořením probíhá především z přehrad, rybníků, jezer, řek, koupališť atd. jakmile se dostane závěsný vak na vodní hladinu, překlopí se a začne se potápět, je to zapříčiněno závažím na jedné straně vaku.
66
Při doplňování závěsného vaku nořením je důležité dodržet následující pravidla: •
minimální hloubka vodního zdroje musí být vyšší než je výška závěsného vaku tedy minimálně 1,5 až 2 metry. Při plnění ze zdroje s nedostatečnou hloubkou hrozí neúplné naplnění vaku hasební vodou a také možnost poškození závěsného vaku o překážky ležící na dně vodního zdroje
•
při zvolení plnícího místa se berou v úvahu podmínky pro let vrtulníku (např. směr větru nebo okolní výškové překážky – stromy, sloupy, elektrická vedení aj.
•
plnící místo se vybírá co nejblíže požářišti cca do 10 km
•
k minimalizaci rizika ohrožení osob je nutné zamezit vstupu nepovolaných osob na místo plnění ve vzdálenosti minimálně 50 m
•
nejefektivnější je plnění závěsného vaku za mírného pohybu dopředu
•
je-li vak plněn z řeky, je výhodnější plnění provádět v místech s pomalu tekoucí vodou Dále se doporučuje na plnícím místě stanovišti mít k dispozici člun
s připravenou posádkou. Jejím úkolem je zabezpečení vodní plochy před vstupem nepovolaných osob (plavci, čluny, vodní sporty). V případě zachycení závěsného vaku o překážky na dně je možné účinně okamžitě pomoci, v případě letecké nehody lze poskytnout pomoc posádce vrtulníku. Plnění závěsných vaků nořením má následující výhody: •
není nutné zřizovat plnící stanoviště
•
vrtulník provádí hasební činnost zcela samostatně, kromě zabezpečení místa plnění a prvotního určení není nutné na místě plnění dále potřebovat jednotku PO s potřebnou technikou, která může být využita k vlastní činnosti jednotek PO při zdolávání požáru.
ad b) Plnění závěsného vaku pomocí požární techniky se provádí tam kde nelze použít plnění závěsného vaku nořením. Plnění se provádí pomocí tzv. plnící proudnice. Jedná se o speciálně upravenou proudnici s půlspojkou B 75 s uzávěrem. Plnící proudnice je konstruována tak, aby vytékajícímu proudu dala válcovitý tvar a zpomalila proudění vody. Plnící proudnice je potom snadněji ovladatelná. Plnící proudnice jsou trvale uloženy na palubě vrtulníku předurčeného k leteckému hašení.
67
Před začátkem plnění je nutné provést s jednotkou PO provádějící plnění pohovor, který je zaměřen především na: • počet a úkoly jednotlivých hasičů, kteří budou přítomni na plnícím stanovišti • organizaci plnícího stanoviště • rozmístění vozidel, postavení hasičů, určení plnícího stanoviště • smluvené povely a signály • informace o nouzových postupech Plnící plocha musí mít minimální rozměry 70 x 30 m se zpevněným povrchem. V okolí plnící plochy se nesmí vyskytovat ve vzdálenosti do 100 m žádné výškové překážky. Přítomná Policie ČR nebo jednotka PO musí dále zajistit plnící místo proti vstupu nepovolaných osob. Pro zabezpečení dostatečného množství vody je nutné zajistit na jeden vrtulník se závěsným vakem minimálně 2 x CAS. Ustanovení požární techniky musí být provedeno tak, aby byl zajištěn vzájemný vizuální kontakt strojníků obsluhujících CAS, hasičů u proudů a posádky vrtulníku. Dopravní vedení od CAS k místu plnění je prováděno plnícím družstvem vybaveným dvěma nezávislými vedeními ze 2 až 3 ks hadic B75 s dostatečným manipulačním obloukem. Po celou dobu plnění je nutné dodržet pracovní tlak v dopravním vedení na 0,4 Mpa. Dvě speciální plnící proudnice jsou obsluhovány 2 x 2 hasiči a je jimi plněn jeden závěsný vak. Další hasič pracuje samostatně a jeho úkolem je stabilizovat závěsný vak vrtulníku před začátkem plnění a zkontrolovat funkci uzavírací klapky závěsného vaku. Koordinaci s posádkou vrtulníku při plnění zajišťuje velitel plnícího stanoviště, který musí být od hasičů provádějících plnění zřetelně odlišen – červená přilba, vesta apod. Pro komunikaci mezi pilotem vrtulníku a velitelem plnícího stanoviště se používají signály pro navádění vrtulníků leteckými záchranáři. Při signalizaci musí signalizující stát ke zády ke směru větru a v zorném poli pilota. Nebezpečí při tomto způsobu plnění závěsného vaku hrozí především nebezpečí uvolnění neupevněných předmětů v okolí plnící plochy. Hasiči provádějí plnění přibližně 5 m pod vrtulníkem a jsou ovlivňováni silnou turbulencí. Může dojít k zachycení plnících proudnic nebo ochranných prostředků hasičů provádějících plnění za
hranu
závěsného
vaku.
Hasiči
provádějící
plnění
mohou
být
zraněni
nekontrolovatelně se pohybujícím se závěsným vakem. V těchto případech musí velitel
68
plnícího stanoviště stanovenými signály nebo jiným způsobem informovat o této skutečnosti posádku vrtulníku.
Plnění letounů hasící látkou Plnění letounů hasební látkou je možné pouze pomocí požární techniky a provádí se dopravním vedením vytvořeným z hadic B75 nebo C52. Zvolení vhodné plnící plochy a zřízení plnícího stanoviště pro doplňování hasební látky do letounů je složitější než při plnění závěsného vaku vrtulníků. Doplňování hasební látky do letounů musí probíhat na zemi po přistání letounu. Z tohoto důvodu je nutné předem analyzovat možnosti plnění letounů na území daného HZS kraje (využití letišť soukromých aeroklubů, polních letišť a dalších vhodných ploch). Vzlety a přistání za účelem hašení mohou být prováděny ze všech civilních letišť, schválených pracovních leteckých ploch nebo jiných, předem vybraných ploch, pokud svými parametry vyhovují pro daný typ letadla. Využití letišť Armády ČR je možné pouze po předchozí domluvě. Konečné rozhodnutí o využitelnosti zvolené plochy jako letiště provádí pilot letounu. K plnění letounu se mohou využívat CAS nebo vhodné požární stříkačky. V případě použití požárních stříkaček je plnění komplikovanější o dopravu vody z vodního zdroje k místu plnění. Před začátkem činnosti je nutné provést s hasiči provádějícími plnění, bezpečnostní pohovor, který je zaměřen především na: • počet a úkoly jednotlivých hasičů, kteří budou přítomni na plnícím stanovišti • organizaci plnícího stanoviště • rozmístění vozidel, postavení hasičů, určení plnícího stanoviště • smluvené povely a signály • informace o nouzových postupech Plocha, která se využívá jako letiště, musí splňovat následující požadavky: • vzletová a přistávací dráha (dále jen VPD) musí umožnit rozjezd, rolování, vzlet a přistání letounu • minimální délka VPD pro jednotlivé typy letounů je následující: Z-37T a Z-137T
500 m
An-2
450 m
69
PZL M-18 Dromader
600 m
Uvedené délky VPD jsou platné do 500 m.n.m. Na každých dalších 100 m.n.m se VPD zvětšuje o 50 m délky. • šířka VPD nesmí být menší než 15 m • podélný sklon v kterékoliv části VPD nesmí překročit 2 % • příčný sklon by měl být jednotný po celé délce VPD • letiště by mělo být po dobu letového provozu vybaveno ukazatelem směru větru a ukazatelem směru přistání
Po příjezdu jednotky PO na určenou pracovní leteckou plochu, ještě před příletem letadla, provedou členové této jednotky průzkum VPD. Průzkum se zaměří především na to, zda se na VPD nevyskytují překážky, jako např. odstavené vleky, polní stroje, polní nářadí apod. Jednotka PO kontrole VPD ustanovuje požární techniku ve vzdálenosti min. 10 m a max. 30 m od okraje VPD tak, aby byl zajištěn vzájemný vizuální kontakt strojníků obsluhujících CAS a hasičů provádějících plnění. Přistání letounu a jeho přistavení k místu plnění tzv. rolování, je zajištěno pilotem. Plnění se zahajuje na pokyn pilota. Hasiči určení k plnění smí přistupovat k letounu pouze z boku, a to mezi křídlem a ocasní částí. Dopravní vedení od CAS k místu plnění je provedeno ze 2 až 3 ks hadic B75 s dostatečným manipulačním obloukem, s přenosným hadicovým uzávěrem a krátkou cca 5 m dlouhou hadicí B75 za účelem snížení množství přebytečné vody na plnícím stanovišti a nebezpečím rozmočení terénu. Samotné plnění je zajištěno plnící skupinou, která je tvořena velitelem plnícího stanoviště, strojníky a dvěma hasiči. Koordinaci s pilotem při plnění zajišťuje velitel plnícího stanoviště. Pro zajištění dostatečného množství vody je nutné zabezpečit na jeden letoun minimálně dvě CAS. Postup plnění se liší v závislosti na typu letounu, který se pro letecké hašení využívá a který je nutné doplnit hasební látkou.
70
8.4. Bezpečnostní zásady při spolupráci s leteckou technikou Používání letecké techniky k hašení lesních požárů je spojeno s řadou rizik, která se různí v závislosti na konkrétní situaci, zejména na typu letadla, se kterým jednotky PO při hašení požáru spolupracují. Jiné bezpečnostní zásady bude nutné dodržovat při spolupráci s letouny a jiné s vrtulníky. S piloty hasebních letadel je nutné si předem dohodnout a dle možností vytyčit hasební prostor, ve kterém se nesmí zdržovat hasiči ani požární technika. Dynamické účinky proudu hasební látky, vypuštěné z malé výšky a velkou rychlostí, nejsou dostatečně popsány, dají se ale předpokládat zranění osob nebo poškození techniky. Ty mohou být také způsobeny přibráním nečistot (kamenů a jiných předmětů ze dna při plnění závěsného vaku z volného vodního zdroje) a zranění osob nebo poškození techniky těmito předměty při vypuštění hasební látky. Dalším nebezpečím, které hrozí hasičům zasahujícím při hašení požáru ve spolupráci s leteckou technikou je zlomení a pád částí stromů a větví způsobený shozem hasební vody. Nejenom z uvedených důvodů musí hasiči používat osobní ochranné prostředky.
8.5. Podmínky ovlivňující nasazení letecké techniky k hašení lesních požárů Leteckou techniku k hašení lesních požárů lze využít u každého lesního požáru, zvláště, vznikne-li v nepřístupném terénu, hrozí-li nedostatek vody pro hašení, popřípadě je nutné rychle omezit jeho šíření. Úspěšnost nasazení letecké techniky k hašení lesních požárů je ovlivněna řadou okolností: • Rychlé nasazení letecké techniky – k hašení může výrazným způsobem minimalizovat rozsah lesního požáru. • Dostatečné množství prostředků – při rozsáhlých lesních požárech je nutné soustředit větší množství letecké techniky. Počet letadel je závislý nejen na ploše požáru, ale také na vzdálenosti ke zdrojům hasební vody, popřípadě k místu doplňování leteckých pohonných hmot. Doporučuje se při déle trvajících zásazích vybudovat plnící stanoviště na doplňování letadel leteckými pohonnými hmotami přímo na VPD. Samotnou likvidaci požáru provádějí
71
jednotky PO. Také jejich nedostatek na místě požáru může vést k dalšímu nekontrolovatelnému šíření požáru. • Zkušenost letové posádky – letové posádky jsou při hašení vystaveny nepříznivým vlivům (únava, stres v rozhodovacím procesu, zplodiny požáru, nepřehlednost místa zásahu aj.). Při déletrvajících zásazích je nutné letové posádky střídat dle příslušných předpisů. • Letová dohlednost – je jedním z nejdůležitějším faktorů ovlivňujících nesazení letecké techniky k hašení. V případě souvislé oblačnosti, která dosahuje až k terénu, není možné leteckou techniku k hašení nebo průzkumu rozsahu požáru využít. Znemožnit nasazení letecké techniky může i kouř z požářiště, kdy zplodiny hoření mohou způsobit i vysazení motoru k čemuž může dojít při požárech v údolích s omezenou výměnou vzduchu. • Turbulence – mohou být způsobeny větrem nebo výměnou vzduchu nad požářištěm. Výrazně ovlivňují nasazení a úspěšnost letecké techniky při hašení, a to především omezením manévrovatelnosti letadla. V případě likvidace lesního požáru za silného větru leteckou technikou je hasební účinek podstatně nižší. • Terén požářiště – svou členitostí může vážně snížit účinnost hašení. Případě kombinace nepříznivých vlivů může letecké hašení i znemožnit. • Rychlost letu – ovlivňuje rozptyl a výslednou intenzitu dodávky hasební látky na plochu požáru. • Výška letadla – výsledná výška shozu zvolená pilotem je kompromisem mezi optimální výškou, která zaručuje maximální hasební účinky hasební látky a mezi bezpečnou výškou, která minimalizuje riziko zranění zasahujících hasičů a dynamickými účinky shozu. • Druh porostu zasaženého požárem – hustota porostu ovlivňuje výslednou intenzitu dodávky hasební látky na plochu požáru. • Meteorologické podmínky – další nebezpečí hrozí při náhlé změně počasí apod.
72
8.6. Taktika hašení lesních požárů s pomocí letecké techniky V případě vzniku lesních požárů je prvotním cílem lokalizace požáru, tedy zastavení šíření požáru v hlavním směru šíření. První jednotky PO musí být nasazeny s cílem zamezit jeho rozšíření. Se stejnou taktikou musí být nasazována i letecká technika k hašení požárů. Při leteckém hašení je nutné dodržet následující všeobecné zásady: • hašení požáru leteckou technikou provádět od svítání do soumraku za dostatečné viditelnosti • před prvním shozem hasební látky vykonat přelet v bezpečné výšce • nálety pro shoz nevykonávat proti zapadajícímu nebo vycházejícímu slunci • základním bezpečnostním pravidlem pro piloty letadel je neustálý vizuální kontakt se zemí • při hašení leteckou technikou nevlétat do dýmu z důvodů horší orientace a možného špatného provedení shozu hasební látky • pokud je to možné, místo pro doplnění hasební látky zřídit do 10 km od místa zásahu • na místo požáru soustředit odpovídající množství sil a prostředků jednotek PO • pilot letadla je povinen průběžně hodnotit hasební účinnost prováděných shozů Taktika nasazení letecké techniky k hašení lesních požárů je závislá na typu letadla, se kterým jednotky PO spolupracují. Rozhodujícími faktory, ovlivňujícími taktiku zásahu a následně jeho úspěšnost je výška a rychlost náletu s ohledem na použitou techniku odhozu hasební látky. Zde je důležitá doba vyprázdnění hasební látky z nádrže, která je přímo závislá na typu samotného otevíracího mechanismu a poměru jeho plochy k objemu nádrže. Doba vyprázdnění hasební látky záleží na typu samotného otevíracího mechanizmu a poměru jeho plochy k objemu nádrže. Doba vyprázdnění hasební látky je také závislá na typu používané letecké techniky. Hasební látku je možné aplikovat několika způsoby v závislosti na zvolené taktice hašení požáru. Jednotlivé způsoby aplikace se liší především účinností využitelnosti aplikované hasební látky: • Hasební látku lze aplikovat přímo na požár s cílem požár likvidovat. U požárů menšího rozsahu do ohniska hoření, v případě rozsáhlejších požárů na frontu
73
požáru. Při tomto způsobu aplikace hasební látky je nutné zajistit dostatečnou intenzitu dodávky hasební látky na plochu požáru. • Shoz hasební látky je možné umístit před frontu požáru na plochu prozatím požárem nezasaženou s cílem omezit rychlost šíření požáru a požár lokalizovat. Doporučená vzdálenost shozu závisí na konkrétních podmínkách každého požáru, ale obecně lze shozy umisťovat 30 m před frontou požáru. • Další způsob aplikace hasební látky je shoz hasební vody na požářiště za účelem zabránění opětovného vzniku požáru po jeho lokalizaci a likvidaci. Při tomto způsobu aplikace hasební látky je nutné postupovat celoplošně po celém požářišti a je využíván především v případech, kdy není možné pro nedostupnost terénu provést likvidaci požáru povolanými jednotkami PO ze země. • Posledním způsobem aplikace hasební látky, který je možné využít pouze při použití vrtulníků, je dodávka vody do přenosných nádrží umístěných na vhodných místech, které potom hasiči využívají k hašení. Jedná se o nejefektivnější využití dopravené dopravené hasební vody, nedochází ke ztrátám díky nepřesným shozům. Hašení pomocí proudů je přesnější a efektivnější v porovnání s leteckým hašením. Tento způsob je nejvýhodnější používat při dohašování pařezů a dutých stromů, kterou musí provést jednotky PO. Pro ustavení přenosné nádrže je nutné zvolit plochu bez překážek s minimálními rozměry 50 x 50 m. Na místě vysazení musí být určená jednotka PO, která navádí pilota vrtulníku signály pro letecké záchranáře. Přítomní hasiči zajistí po položení přenosné nádrže na zem a vybití statické elektřiny stabilní polohu nádrže na nerovném terénu. Poté odpojí podvěsové lano vrtulníku. Tato metoda se používá např. na Slovensku ke konečné likvidaci lesních požárů. Tzv. HELI vaky jsou vybaveny hadicovým vedením D25 a malým čerpadlem.
Způsob shozu hasební látky a jeho účinnost je především ovlivněna výškou a rychlostí shozu a typem letadla, které shoz provádí. Výška a rychlost shozu ovlivňují úhel, pod kterým hasební látka proniká do porostu. Pokud je shoz proveden z výšky do 20 m nad terénem zasaženým požárem, potom je plocha hašení zasažena kompaktním proudem hasební látky o vysoké rychlosti. Kinetická energie shozu hasební látky může způsobit zlomení stromů a následné zranění zasahujících hasičů. Při výšce shozu do 30 m jsou maximálně využity hasební látky. Při výšce shozu 60 m nad plochou zasaženou
74
požárem je horizontální rychlost shozu zanedbatelná, hasební látka spadá téměř kolmo dolů. Z praktických zkušeností vyplývá, že při hašení lesních požárů letouny je nutné nálet letounu provádět ve výšce 20 až 30 m a rychlostí 140 až 160 km/h. Při těchto výškách a rychlostech shozu se množství vody dodané na jednotku plochy pohybuje v rozmezí od 1,5 do 4,0 l.m2. U vrtulníku lze významným způsobem regulovat výšku a rychlost. Tato schopnost vrtulníku vyplývá z jeho letových charakteristik. Při nízké rychlosti a výšce shozu je sice zasažená plocha hasební látkou v porovnání s letouny až 6 x menší, ale množství dodané hasební látky na jednotku plochy může způsobit úplné uhašení požáru, nebo požár dostatečně zpomalí. Množství hasební látky dodávané na plochu při výšce shozu 17 m a rychlosti 55 km/h může dosáhnout až 9,2 l.m2. Při vyšší rychlosti shozu je dodávané množství hasební látky na jednotku plochy srovnatelné s letouny. V případě lesního požáru ve vzrostlém lese je většina hasební látky obvykle zachycena ve větvích stromů. Proto je nutné snížit rychlost na 40 až 60 km/h a výšku cca 20 až 30 m, aby korunami stromů prošlo dostatečné množství vody. Rozšíření požáru způsobené turbulencí vzduchu od rotoru vrtulníku je v tomto případě eliminováno porostem. Směr náletu za účelem shozu hasiva se volí po větru, nebo ze strany, která není zahalena zplodinami požáru. Řízení zásahu při použití letecké techniky k hašení požárů probíhá v souladu s taktikou jednotek PO. Z hlediska činnosti na místě zásahu spojených se zdoláváním požáru jsou piloti letadel, provádějící letecké hašení požáru, podřízeni veliteli zásahu a jsou povinni s nimi nebo s určenou osobou udržovat spojení. Velitel zásahu žádným způsobem nezasahuje do samotné letové činnosti. V případě, že pilot letadla odmítne provést shoz v místě určeném velitelem zásahu z objektivních příčin, které by znamenaly vysoké riziko ohrožení bezpečnosti letového provozu, velitel zásahu musí toto rozhodnutí respektovat. Konečné rozhodnutí o shozu je tedy plně v pravomoci pilota letadla povolaného k hašení. Velitel zásahu řídí součinnost mezi leteckou technikou určenou k hašení a jednotkami PO. V případě rozsáhlejších požárů, kdy je nutné nasazení většího množství letadel k hašení požáru, může velitel zásahu ustanovit tzv. koordinátora vzdušného nasazení. Koordinátor vzdušného nasazení ze země nebo z paluby letadla upřesňuje a koordinuje činnost letecké techniky prostřednictvím pilotů a jednotek PO.
75
Samotné řízení letového provozu v místě nasazení letecké techniky provádí pilot vrtulníku LS PČR, pokud je na místě zásahu, nebo pilot letadla, který byl k hašení nasazen jako první (dále jen ,,řídící pilot“). Velitel zásahu a řídící pilot stanovují především: • směry příletů, odletů, odklonů letecké techniky v místě nasazení • pravidla pro pohyb osob a techniky po letecké pracovní ploše a v místě nasazení • místo a způsob pro doplňování letadel hasebními látkami a pohonnými hmotami • taktiku zásahu V případě vyžádání letecké techniky k leteckému hašení je jedním z klíčových předpokladů pro vysokou hasební účinnost prováděných shozů hasební látky a tím úspěšného zamezení šíření požáru předávní informací o aktuální situaci na požářišti mezi jednotkami PO na místě zásahu a leteckou technikou, provádějící hašení. Všechna letadla, určená k hašení lesních požárů, by měla být vybavena radiostanicí, pracující na příslušné frekvenci požární ochrany 169 nebo 175 MHz (I), radiostanicí pracující v leteckém pásmu a navigačním zařízením GPS. Volací znak letounu, předurčeného pro letecké hašení požárů, je FLORIÁN XX, přičemž XX je identifikační číslo domovské stanice LHS. Volací znak vrtulníku je, předurčeného pro letecké hašení požárů, je FLORIÁN VRTULNÍK XX, přičemž XX je číslo, určené velitelem zásahu. Seznam použitých zkratek: LHS Letecká hasičská služba LČR Lesy České republiky s. p. HZS ČR Hasičský záchranný sbor České republiky MZe Ministerstvo zemědělství MV Ministerstvo vnitra MV-GŘ HZS ČR Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR OPIS operační a informační středisko LS PČR Letecká služba Policie České republiky LPHM letecké pohonné hmoty CAS cisternová automobilová stříkačka VPD vzletová a přistávací dráha
76
9. Zhodnocení upotřebitelnosti a vhodnosti mechanizačních prostředků a pomůcek k hašení lesních požárů 9.1. Ruční nářadí Použití ručního nářadí je vhodné především při hašení pozemních požárů, které se hasí v počátku utloukáním lopatami, tlumicemi nebo zasypáváním zeminou. Vhodné je i při obrývání a okopávání požářišť nebo při vytváření izolačních pruhů. Důležité je aby každé polesí bylo tímto nářadím vybaveno. Nářadí musí být v dobrém technickém stavu a má být umístěno na přístupných místech, nejlépe v uzamčených a viditelně označených bednách nebo ve skladech požárního nářadí. Klíče od těchto beden a skladů by mělo vlastnit více zodpovědných osob, aby nemohlo dojít k situacím kdy nebudou klíče pro otevření k dispozici. Toto nářadí má být zřetelně označeno červenou barvou na násadách a nesmí se používat k jiným účelům.
9.2. Ruční stříkačky Tyto stříkačky se hodí všude tam, kde požár teprve vzniká, nebo k jeho konečné likvidaci. Výhodnější je stříkačka zádová, kterou lze po lese a v těžkém terénu lehce přenášet. Džberová stříkačka se hodí spíše na dřevosklady. V úvahu by připadalo i vybavení služebních aut revírníků či hajných v období zvýšeného nebezpečí vzniku lesních požárů těmito stříkačkami. Což by jim umožňovalo malé či vznikající požáry buď uhasit nebo zpomalit ještě před příjezdem jednotek PO.
9.3. Přenosné motorové stříkačky Jsou vhodné pro menší požární jednotky. Jejich použití je v lesích výhodné tam, kde není vybudovaný příjezd k přírodním zdrojům vody. Dají se přenášet dvěma až čtyřmi muži. PS 8 je přizpůsobena k přenášení do míst těžko dostupných automobilovým cisternám, je proto velmi vhodná k hašení lesních požárů. Její hmotnost 120 kg umožňuje její transport na místo požáru nebo vodního zdroje pouze dvěma hasiči. PS 12 je nejrozšířenější a nejpoužívanější přenosná motorová stříkačka u jednotek PO především ale u SDH obcí kde se velmi osvědčila pro svoji neporuchovost,
77
univerzálnost, snadnou obsluhu. Vzhledem k hmotnosti 189 kg je přenosná pouze čtyřmi hasiči, proto její transport k vzdálenějšímu místu lesního požáru nebo na místo vodního zdroje je komplikovaný a náročný. Tato stříkačka je
tedy vhodná pro
doplňování automobilových stříkaček přímo u vodního zdroje nebo pro dálkovou dopravu vody. PS 16 je novinka mezi přenosnými motorovými stříkačkami. Celková hmotnost je 149 kg, a výkon je 400 l/min. Je tedy o 40 kg lehčí a o 400 l/min výkonnější než PS 12 což má pozitivní vliv na manipulaci a pohyb se stříkačkou v lesním terénu.
9.4. Automobilové stříkačky Ke zhodnocení automobilových cisternových stříkaček používaných v ČR byla použita multikriteriální analýza.
Kriteria výběru: 1. objem nádrže na vodu 2. pohon všech kol 3. světlá výška 4. počet míst k sezení 5. celková hmotnost
Sestavení pořadí důležitosti jednotlivých kritérií: Porovnání důležitosti jednotlivých kritérií je utvořen trojúhelník párů, který určí jejich četnost. Tab. 13. trojúhelník párů 1
1
1
1
2
3
4
5
2
2
2
3
4
5
3
3
4
5 4 5
78
Četnost zvýrazněných kritérií, určuje jejich pořadí, které je rozhodující pro porovnání vybraných automobilových stříkaček. Váha se pohybuje mezi hodnotami 20 a 100 a je dána poměrem četnosti kritérií.
Tab. 14. Pořadí důležitosti a váha každého kritéria. Četnost
Pořadí
Váha
Objem nádrže na vodu
4x
1
100
Pohon všech kol
1x
4
40
Světlá výška
3x
2
80
Počet míst k sezení
2x
3
60
Celková hmotnost
0x
5
20
Tab. 15. Porovnání cisternových stříkaček multikriteriálním hodnocením. Objem nádrže na vodu
Pohon všech kol
Světlá výška náprav
Pohon
Varianty litry
pořadí
váha
všech
pořadí
váha
mm
pořadí
váha
kol CAS DAEWOO AVIA D 90
1 700
11
15,4
ano
1
40
270
8
45
CAS K25 T 815
4 800
4
43,6
ano
1
40
290
6
48,3
CAS 40 T 815
9 000
2
81,8
ano
1
40
290
6
48,3
CAS 24 T 815
3 800
5
34,5
ano
1
40
290
6
48,3
CAS 24 SCANIA P 114 CB
3 200
8
29,1
ano
1
40
280
7
46,6
KHA 24 MERCEDES BENZ
2 500
10
22,7
ano
1
40
280
7
46,6
CAS 24 RENAULT MILDUM
3 600
6
32,7
ano
1
40
280
7
46,6
CAS 32 T 148
6 000
3
54,5
ano
1
40
325
5
54,2
CAS K25 LIAZ 101
2 500
10
22,7
ano
1
40
290
6
48,3
CAS 25 ŠKODA 706 RTHD
3 500
7
31,8
ano
1
40
350
4
58,3
CAS K24 PRAGA NTS 256
2 500
10
22,7
ano
1
40
460
2
76,6
CAS K36 T 816 WILDFIRE I
11 000
1
100
ano
1
40
400
3
66,6
CAS 24 MERCEDES UNIMOG
3 000
9
27,3
ano
1
40
480
1
80
79
Tab. 16. Porovnání cisternových stříkaček multikriteriálním hodnocením. Počet míst k sezení
Varianty
váha
Celková hmotnost
Vhodnost
Celkové
pořadí
váha
(∑ váh)
pořadí
počet
pořadí
kg
CAS DAEWOO AVIA D 90
1+5
3
40
9 000
1
20
160,4
12
CAS K25 T 815
1+3
4
26,6
17 000
6
10,6
169,1
10
CAS 40 T 815
1+3
4
26,6
23 000
9
7,8
204,5
2
CAS 24 T 815
1+5
3
40
18 000
7
10
172,8
7
CAS 24 SCANIA P 114 CB
1+5
3
40
18 000
7
10
165,7
11
KHA 24 MERCEDES BENZ
1+2
5
20
18 000
7
10
139,3
13
CAS 24 RENAULT MILDUM
1+5
3
40
18 000
7
10
169,3
9
CAS 32 T 148
1+2
5
20
18 530
8
9,7
178,4
6
CAS K25 LIAZ 101
1+8
1
60
16 000
5
11,2
172,2
8
CAS 25 ŠKODA 706 RTHD
1+7
2
53,3
13 570
2
13,3
196,7
4
CAS K24 PRAGA NTS 256
1+5
3
40
14 000
3
12,8
192,1
5
CAS K36 T 816 WILDFIRE I
1+3
4
26,6
30 460
10
5,9
239,1
1
CAS 24 MERCEDES UNIMOG
1+5
3
40
14 100
4
12,7
200
3
Dle zvolené analýzy se nejvýhodnější cisternovou stříkačkou stala CAS K36 T 816 WILDFIRE I. Toho dosáhla na základě několika kritérií. Je to cisternová stříkačka s největším objemem nádrže na vodu, dále má vysokou světlou výšku a nejlepší terénní dostupností. Nevýhodou tohoto požárního automobilu je hmotnost, která je oproti ostatním cisternovým stříkačkám neúměrně vysoká.
9.5. Letecká technika Ke zhodnocení letecké techniky používané v ČR byla použita multikriteriální analýza.
Kriteria výběru: 1. objem nádrže na vodu 2. minimální velikost VPD 3. maximální rychlost 4. maximální dolet
80
Sestavení pořadí důležitosti jednotlivých kritérií: Porovnání důležitosti jednotlivých kritérií je utvořen trojúhelník párů, který určí jejich četnost. Tab. 17. Trojúhelník párů. 1
1
1
2
3
4
2
2
3
4 3 4
Četnost zvýrazněných kritérií, určuje jejich pořadí, které je rozhodující pro porovnání vybrané letecké techniky. Váha se pohybuje mezi hodnotami 25 a 100 a je dána poměrem četnosti kritérií.
Tab. 18. Pořadí důležitosti a váha každého kritéria. Četnost
Pořadí
Váha
Objem nádrže na vodu
3x
1
100
Minimální velikost VPD
2x
2
75
Maximální rychlost
1x
3
50
Maximální dolet
0x
4
25
Tab. 19. Porovnání letecké techniky multikriteriálním hodnocením. Varianty
Objem nádrže na vodu
Minimální velikost VPD
Maximální dolet
litry
pořadí
váha
m
pořadí
váha
km/h
pořadí
váha
An-2 Andula
1 500
2
60
460
2
8,1
180
4
33,3
PZL M-18 Dromader
2 500
1
100
600
4
6,2
265
2
49,1
Z 37, Z 137 T Čmelák
1 000
3
40
500
3
7,5
250
3
46,3
800
4
32
50
1
75
270
1
50
Bell 418
81
Tab. 20. Porovnání letecké techniky multikriteriálním hodnocením. Maximální dolet
Varianty
Vhodnost
Celkové pořadí
km
pořadí
váha
(∑ váh)
An-2 Andula
900
1
25
126,4
3
PZL M-18 Dromader
520
4
14,4
169,7
2
Z 37, Z 137 T Čmelák
630
3
17,5
111,3
4
Bell 418
695
2
19,3
176,3
1
Dle zvoleného hodnocení je nejvýhodnější leteckou technikou používanou v ČR k hašení lesních požárů vrtulník Bell 418. Toho dosáhl na základě několika kritérií. Výhodné je především to, že k přistání na rozdíl od letadel potřebuje minimum prostoru a může přistát prakticky kdekoliv kde v blízkosti 50ti metrů nejsou výškové překážky. Další výhodou je, že nemusí přistávat k plnění hasební látky. Tu totiž může doplnit nořením z volné vodní plochy nebo klesnutím k plnícímu místu a nechat doplnit závěsný vak jednotkou PO. Další výhodou je i to, že vrtulník může být využit i pro jiné účely bez technických úprav. Důležitost letadel a vrtulníků při hašení lesních požárů leží především ve schopnostech: •
díky leteckému hlídkování v obdobích se zvýšenou možností lesních požárů včas a rychle hlásit místo a rozsah dosud nespatřených požárů v nepřehledných oblastech
•
rychle působit na požár dříve, než se nebezpečně rozšíří
•
působit proti požáru na místech, která jsou po zemi úplně nebo dočasně nepřístupná pro jednotky PO
•
vyhazovat velké množství vody a chemikálií na oheň za krátký časový úsek
•
koordinovat pohyb jednotek PO na požářišti
Celkově lze zhodnotit používání letecké techniky k hašení lesních porostů v podmínkách ČR jako velmi vhodný a účinný způsob. Tato okolnost je způsobena velmi propracovaným systémem letecké hasičské služby. Letecké hlídkování v obdobích kdy hrozí zvýšené riziko výskytu lesních požárů je nejvíce vhodný a účinný způsob včasného zjištění lesního požáru v nepřehledných, rozsáhlých a málo obydlených oblastech.
82
10. Závěr Lesní požáry v ČR nebývají příliš rozsáhlé, ani časté na rozdíl od zemí jako jsou např. Španělsko, Portugalsko, Chorvatsko, USA nebo Austrálie. Tato skutečnost vede k závěru, že lesním požárům musíme v ČR čelit v prvé řadě účinnou prevencí a ochranou, zvláště je-li ze statistik zřejmé, že drtivou většinu lesních požárů způsobuje lidský faktor. Důslednou prevencí se mohou v budoucnu lesní požáry podstatně omezit. V nejohroženějších oblastech je potřeba dále rozšířit opatření proti lesním požárům konkrétně rozpracovaným protipožárním plánem. Na základě šetření o problematice lesních požárů v ČR doporučuji do budoucna tato opatření: 1) Na úseku statistiky lesních požárů •
lépe sledovat a využívat statistiky o lesních požárech k budoucím opatřením pro boj s nimi
•
zaměřit se na nejohroženější oblasti
•
sledovat příčiny vzniku, způsoby zapálení, možnosti zápalnosti porostů a charakter zápalnosti
•
sledovat dle výskytu požárů nejčastější měsíce, dny a hodiny požárů
•
sledovat škody způsobené požáry
•
studovat plošné rozmístění požárů v závislosti na stavu, struktuře a charakteru porostů, evidovat shořelé plochy
•
sledovat meteorologické a klimatické podmínky v ohrožených oblastech
2) Na úseku ochrany a prevence před lesními požáry •
dodržovat pěstební opatření (čistky, probírky)
•
provádět čištění pasek a odstraňování těžebních zbytků
•
vytvářet protipožární rozluky a odluky v rámci prostorového rozdělení lesa a protipožární ochranné pásy, neboť ty slouží jako překážka proti šíření ohně
•
dodržovat a nepodceňovat úlohu požárních hlídek a leteckého hlídkování
•
spolupracovat s jednotkami PO, obecními úřady a Policií ČR
•
spolupracovat s lesnickým a meteorologickým výzkumem
•
podílet se na vytváření odborné literatury, která se zaměří na lesní požáry
83
3) Na úseku všeobecné prevence proti lesním požárům •
organizovat školení obyvatelstva, školáků, lesních zaměstnanců a návštěvníků lesa
•
dbát o protipožární technickou propagaci formou článků v novinách, hesel, plakátů, letáků, hlášení obecních úřadů, výstražných tabulí umístěných na významných cestách směřujících do lesních porostů
•
spolupracovat při vytváření a doplňování zákonů, vyhlášek a nařízení
•
důsledně potírat nedodržování zákazu kouření v lese, rozdělávání ohňů apod., zvláště v nebezpečných oblastech a obdobích
4) Na úseku organizace a techniky •
odstraňovat nedbalost v provozu
•
zamezit vzniku technických závad v provozu
•
poskytnout jednotkám PO mapové podklady a zkušenosti z provozu
•
vyškolit odborníky na lesní požáry
•
vytvářet protipožární plán
•
studovat možnosti nasazení lesní techniky k boji s lesními požáry
•
uzpůsobit některé lesnické mechanizační prostředky k potlačování lesních požárů formou konstrukcí přídavných zařízení, jako jsou nádrže na vodu, půdní obráběcí stroje apod.
84
11. Obsah Abstrakt
4
1. Úvod
5
2. Cíl práce
7
3. Metodika
8
4. Charakteristika lesního požáru
12
4.1. Druhy požárů
12
4.2. Protipožární opatření v lesích
15
4.3. Hašení lesních požárů
17
5. Analýza počtu a příčin lesních požárů v ČR
21
6. Historie hasičské techniky
27
7. Mechanizační a hasební pomůcky používané při likvidaci lesních požárů
30
7.1. Ruční nářadí
30
7.2. Přenosné ruční stříkačky
30
7.3. Přenosné motorové stříkačky
31
7.4. Cisternové automobilové stříkačky
33
7.5. Letecká technika používaná k hašení lesních požárů
39
7.6. Letecká technika používaná k hašení lesních požárů ve světě
43
7.7. Hasební látky
46
7.8. Tabelární přehled technických údajů uváděné požární techniky
52
8. Systém letecké hasičské služby v České republice
54
8.1. Obsah činnosti LHS v pracovní pohotovosti
60
8.2. Pravidla pro vyžadování letecké techniky k hašení lesních požárů
64
8.3. Plnění letecké techniky hasební látkou
66
8.4. Bezpečnostní zásady při spolupráci s leteckou technikou
71
8.5. Podmínky ovlivňující nasazení letecké techniky k hašení lesních požárů
71
8.6. Taktika hašení lesních požárů pomocí letecké techniky
73
9. Zhodnocení upotřebitelnosti a vhodnosti mechanizačních prostředků a pomůcek k hašení lesních požárů
77
9.1. Ruční nářadí
77
9.2. Ruční stříkačky
77
9.3. Přenosné motorové stříkačky
77 85
9.4. Automobilové stříkačky
78
9.5. Letecká technika
80
10. Závěr
83
11. Obsah
85
12. Seznam použité literatury
87
13. Resume
88
14. Přílohy
90
86
12. Seznam použité literatury KŘÍSTEK, J. Ochrana lesů a životního prostředí. Písek: Matice lesnická, 2002. 368 s. KUNT, A. Lesní požáry. Praha: Český svaz požární ochrany, 1967. 313 s. SIMANOV, V., KOHOUT, V., Těžba a doprava dříví. Písek: Matice lesnická, 2004. 411 s. NĚMEC, V. Použití letecké techniky k hašení lesních požárů. Praha: MV ČR, 1992. 15s. FRANC, R. Využití letecké techniky k leteckému hašení požárů lesních a travnatých porostů. Praha: MV ČR – GŘ HZS ČR, 2004. 52 s. ORLÍKOVÁ, K. Hasební látky. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 1995. 90 s. VONÁSEK, V. a kol. Statistická ročenka 2003 Česká republika. Praha: MV GŘ HZS ČR jako přílohu časopisu 112 číslo 3/2004, 2004. 31 s. VONÁSEK, V., LUKEŠ, P. a kol. Statistická ročenka 2004 Česká republika. Praha: MV GŘ HZS ČR jako přílohu časopisu 112 číslo 3/2005, 2005. 35 s. www.mvcr.cz www.tht.cz www.pozary.cz www.lesycr.cz
87
13. Summary The MSc thesis is aimed at the analysis of the technical and organizational provision of the fire-fighting protection of forests in the Czech Republic. In particular chapters, the paper analyses the problems. General assessment and evaluation of the present condition and proposals for solution are also the content of the thesis. The first part of the paper contains chapters including the introduction and objective of the thesis indicating the subject of the paper and how the paper will progress. The way of the thesis creation is described in detail in methodics, viz starting with an idea resulting in the thesis preparation up to the method of evaluation, in this case a multicriteria analysis. Another part of the paper is aimed at the analysis of the present condition of mechanization and fire-fighting tools and their usability in fire fighting under conditions of forestry in the CR. This analysis was aimed at fire-fighting technology and tools used by troops of fire protection for forest fire extinguishing as well as at aerial technology used for this purpose in our country and throughout the world. The system of aerial fire-fighting service in the CR is dealt with in another part of the paper. A complicated but sophisticated process is described there ensuring patrol service using aerial technology and forest fire extinguishing carried out in cooperation with the CR Fire Emergency Brigade in forests on the territory of the Czech Republic. The aerial fire service is a system which ensures patrol flights through aerial operators, respective staff and aerial technology at the time of increased danger of the origin of forest fires with a potential use for the reconnaissance of forest fires, occurrence of insect pests and forest fire extinguishing. The last part of the paper is aimed at the evaluation of mechanization and fire tools and the system of air fire service. Particular types of mechanization and tools are subject to evaluation which determines objectively the order of suitability for their use under conditions of forests in the CR. Results of a multicriteria evaluation indicate that CAS K36 T 816 WILDFIRE I is the most suitable truck tanker fire-engine. This was achieved on the basis of several criteria. It refers to a truck fire-engine with the largest volume of a water tank characterized by high clearance height and the best crossing ability. A disadvantage of
88
the fire truck consists in its high weight which is unproportional as compared with other tank fire-engines. BELL 418 helicopter appears to be the most suitable air technology for forest fire extinguishing in the CR. This was achieved on the basis of several criteria. Unlike aircrafts, it needs minimum area and can land virtually anywhere where no height obstacles occur within 50 m. Another advantage consists in a fact that it doesn't need to land to fill an extinguishing substance. The helicopter can complete the substance through plunging from an open area or coming down to a filling point and let to complete a suspension bag by a fire protection unit. Another advantage is that a helicopter can be also used for other purposes without any technical adaptations.
89
