MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

PROMĚNY ZAHRADY Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. et Ing. Lucie Šafářová

Pavla Ženožičková

Lednice 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Proměny zahrady“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne 9. 5. 2011 Pavla Ženožičková

Poděkování

Chtěla bych moc poděkovat mé vedoucí bakalářské práce Ing. Lucii Šafářové za cenné rady a odbornou pomoc při řešení souvisejících otázek. Dále Národnímu památkovému ústavu v Olomouci za ochotné poskytování informací. Další poděkování patří Ing. Petrovi Kubešovi za poskytnutí materiálů a cennou konzultaci při sestavování historických, vývojových fází a rady související s bakalářskou prací. Také děkuji PhDr. Renátě Fifkové za její rady a pomoc při hledání historických podkladů. Děkuji za ochotné jednání pracovníků ve Státním národním archivu v Olomouci. Poděkování chci také věnovat Františkovi Fialovi a Blance Fialové za poskytnuté informace a materiál. Na závěr chci poděkovat mé rodině, za vytvoření zázemí pro tuto bakalářskou práci na téma Proměny zahrady.

V Lednici dne 9. 5. 2011

Obrázek č. 1. Zámek Velké Losiny z roku 1939

OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 10 3.1 Pojem zahrada....................................................................................................... 10 3.2 Vývoj zahrady, jako specifického útvaru zahradního umění................................ 11 3.3 Vývoj zámku ve Velkých Losinách...................................................................... 14 3.4 Vývoj zámeckého parku ve Velkých Losinách .................................................... 17 3.4.1 Gotické základy zahrady................................................................................ 18 3.4.2 Renesanční zahrada........................................................................................ 18 3.4.3 Zahrada barokního klasicismu ....................................................................... 20 3.4.4 Barokní plastiky v zámeckém parku.............................................................. 24 3.4.5 Anglický krajinářský park ............................................................................. 25 3.4.6 Proměny a rekonstrukce parku ve 20. století ................................................. 27 4. METODIKA PRÁCE A MATERIÁL........................................................................ 29 4.1 Metodika a postup................................................................................................. 29 4.2 Popis modelového území ...................................................................................... 30 4.2.1 Lokalizace Velkých losin............................................................................... 30 4.2.2 Geomorfologie Velkých Losin ...................................................................... 31 4.2.3 Geologie a pedologie Velkých Losiny........................................................... 31 4.2.4 Klimatické poměry Velkých Losin................................................................ 31 4.2.5 Biota ve Velkých Losinách............................................................................ 32 4.3 Správa státního zámku a parku ve Velkých Losinách .......................................... 33 4.4 Seznam cizích slov................................................................................................ 34 5. VÝSLEDKY A DISKUZE......................................................................................... 35 5.1 Analýza a vývoj kompozic zámeckého parku ve Velkých Losinách ................... 35 5.2 Současný stav zámeckého parku ve Velkých Losinách........................................ 41 5.2.1 Společenský význam v zámeckém parku ve Velkých Losinách ................... 43 5.3 Dendrologický stav zahrady v současnosti ........................................................... 44 5.4 Stanovení zásad obnovy zámeckého parku .......................................................... 45 6. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 48 7. SHRNUTÍ ................................................................................................................... 50 8. RESUMÉ .................................................................................................................... 51

9. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ .................................................. 52 10. SEZNAM VYOBRAZENÍ ....................................................................................... 55 11. PŘÍLOHY ................................................................................................................. 60

1. ÚVOD Poohlédneme-li se do historie, tak snaha, vytvořit si kolem sebe pěkné prostředí, provázela člověka už od pradávna, a tak se rostlinná zeleň vyskytuje v jeho blízkosti od začátků jeho existence. Člověk se začal zajímat o květiny, stromy, keře a byliny, které ho uchvátili svojí krásou, barvou, vůní, tvarem a začal se s nimi obklopovat. Z volné přírody si je podmanil ve svůj prospěch a začal si je utvářet do různých formací dle svého uvážení a svých potřeb. Od malých záhonů, postupně po celá staletí, začal dle svého estetického cítění utvářet větší a větší komplexy uvědoměle vysázené zeleně. Zahrada většinou byla nedílnou součástí obydlí a plnila funkci nejen estetickou, ale i užitkovou. Nároky na estetiku a velkolepost zahrad a propojení běžného života se zelení mnohdy nabyly takového měřítka, že v dávném Babyloně byly postaveny monumentální visuté zahrady. Velkými zásahy a přetvářením krajiny se proslavila i renesance, v této době se stavěly velké terasy, doprovázené pravidelnými výsadbami rostlin. Na tuto, dech beroucí zahradní architekturu, navázala Francie, která se vyznačuje pohledovým nekonečnem v zahradě, opět neuvěřitelným přetvářením terénu a mistrovským kombinováním nejrůznějších rostlin v zahradě. Těmito dovednostmi byla vybavena i Anglie, která nám přinesla nové tvarování zahrad v romantickém stylu, protože jejich příroda si žádala jiné uspořádání a zacházení s rostlinnými prvky. Každý zahradník a tvůrce zahrad, ať už pocházel z jakéhokoliv historického období a z jakéhokoliv koutu Země, uměl propojit krásu zahrady s její užitkovou hodnotou. Využívali jednotlivých taxonů k zatraktivnění zahrady v jednotlivých ročních obdobích, maximalizovali vizuální efekt barevného kvetení a prostorového rozmístění jednotlivých taxonů do různých skupin a doplnili tyto aspekty nejrůznějšími vodními efekty a kamennými výtvarnými díly. Takovouto historickou etapou vývoje zahradního umění prošel i zámecký park ve Velkých losinách, byl vytvořen jak v renesančních principech, tak i přetvořen do francouzského stylu a jeho zahradnická podoba byla završena anglickou romantickou proměnou. Tyto přestavby byly prací řady více i méně zkušených zahradníků.

8

2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo vybrat modelový objekt s historickou zahradou, která ve své minulosti prodělala několik vývojových fází. Dalším úkolem bylo shromáždit a prostudovat veškeré možné grafické podklady vztahující se k historii vybrané zahrady, prostudovat jednotlivé fáze zahradního umění a popsat jejich odraz v dané zahradě. Rozebrat kompozici jednotlivých vývojových fází, kterými zahrada prošla ve svém dlouhém historickém vývoji a u kterých jsou dochovány podklady, jak zahrada v daném období vypadala a v jakém byla stavu. První pravděpodobnou kompozicí byla užitková zahrada, následovalo období gotiky, vystřídané renesančním stylem. Další období, proměna ve francouzskou barokní zahradu, tato kompozice bude rozebrána podrobněji. Vegetační, technické, okrasné prvky a stavební materiály použité v této zahradě. Takto bude popsána i kompozice z poslední vývojové etapy, kdy barokní zahrada byla přebudována na anglický krajinářský park. Posledním rozebíraným tématem bude kompozice současného stavu parku, doplněná o technický stav a vzhled inventáře parku, zdravotní stav vegetace a celkový stav areálu, s vodní i travnatou plochou, přístupovými cestami a parkovištěm. Po doložení vývojových fází grafickými podklady a porovnání vývojových fází s dnešním stavem budou formulovány závěry a různá východiska pro možnou obnovu zahrady. Pro park bude také vyhodnocen dendrologický potenciál, který vypovídá o stavu dřevin a bude stanovena revitalizace jak dřevin, tak i celkového stavu parku.

9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Pojem zahrada Ottova všeobecná encyklopedie uvádí že: “ zahrada je vymezený a obvykle ohrazený pozemek mimo objekt, určený k pěstování rostlin. Podle její funkce můžeme zahrady rozdělit na několik typů a to okrasnou zahradu, ta je dle slohového hlediska vyčleněna na formální a krajinářskou, mezi ně patří například vodní zahrady, japonské zahrady, perské zahrady atd.“. 1 Dále dělíme zahrady podle jejích funkcí na účelové zahrady a obytné zahrady. Obytná zahrada je pomyslné pokračování obydlí pod širým nebem, altánem či pergolou. Z účelového hlediska jsou zahrady využívány i pro vědecké, výzkumné a pedagogické účely, k tomu slouží např. botanická zahrada, zoologická zahrada, která je náhradním domovem pro zvířata. Zahrady se mohou kombinovat s krajinnými prvky, jako jsou aleje, parky a lesoparky, v tomto případě pak může zahrada, spolu s oborou, být součástí stavby parku. Při vyslovení slova zahrada, si ale jistě každý vybaví krásný, hodnotný a citový vztah člověka k přírodě, než jak jen uvádí encyklopedie. Zahrada je místo, které si člověk po tisíciletí buduje a opečovává ve svém okolí, chce navštěvovat kousek přírody, která je součástí našeho života. Zahrada je pro nás místem k relaxaci, odpočinku, přemýšlení, ale i fyzické práce, při níž přicházíme na jiné myšlenky a nápady. Lidský život je spjat s přírodou už od narození až po jeho odchod z tohoto světa. Mnoho umělců se snaží už od nepaměti vytvořit zahradu, která by měla podobu ztraceného ráje, vyskytujícího se ve všech bájích celého světa. Je to harmonie, kterou mnozí v dnešní době už nevnímají, ale stále po ní podvědomě touží a chybí jim. Ti, co to tak cítily v minulosti, nám zanechaly stovky přírodních klenotů v podobě zahrad.2 Někdy bývá pojem park a zahrada definován stejnou formulí, ale každý tento přírodní celek má svůj význam. Park je totiž spíše část krajiny, ale i města, s udržovanou zelení a od doby renesance, kdy došlo k jeho rozvoji, byl součástí zámků a paláců.3 V pozdějších letech se stal ozdobou i městských prostranství. Podle historického vývoje parku, se vyvíjel i jeho slohový charakter.4

1

Ottova všeobecná encyklopedie, 2003, str. 627 DVOŘÁČEK, 2008, str. 2 3 Wikipedia, [cit. 2011-05-05] 4 Ottova všeobecná encyklopedie, 2003, str. 196 2

10

3.2 Vývoj zahrady, jako specifického útvaru zahradního umění Ve většině případů se s datováním vývoje zahrady začíná ve starověku v dávném Egyptě, v České republice většina publikací začíná s datováním zahrady od středověku, a to výskytem zahrad u klášterů a menších zahrad u reprezentativních domů i fary se již pyšnili zahrádkami. Již v pravěku, 600 000 let před naším letopočtem, kdy vznikaly první jeskynní malby, můžeme mluvit i o prvních krocích vedoucích ke vzniku míst, kterým by se dalo říct základy prvních prehistorických zahrad.5 Cesty vedoucí ke kultovním místům byly vyšlapány přes lesy a louky, tak aby takto upravené pěšiny mohli používat pohodlně a příjemně každý den. Vyklestily si stromy a přebytečné rostliny, upravovali si tak terén a okolí svého obydlí, aby se jim bez potíží procházelo daným porostem a líbilo se jim tam. Stezka byla spojnicí mezi nejdůležitějšími místy. Člověk přestal náhodně bloudit přírodou, ale záměrně a systematicky navštěvovat potřebná místa.6 Vývoj zahrad si také můžeme spojit se vznikem prvního obydlí. Kdy si lidé v době mezolitu 10 000 př. n. l. začali stavět domy ze dřeva, hlíny a větví. Protože si již byly schopni stavět složitější konstrukce, můžeme se domnívat, že k jejich obydlí patřily i primitivní ohrazená místa, které jim sloužili jako zahrádky. V téže době začala vznikat nová kamenná architektura tzv. megalitická. Lidé si v krajině vyhrazovali pomocí velkých kamenných balvanů místa, která jim sloužila jako kultovní prostory. Začali vnímat přírodu i jinak, než jen z hlediska získání obživy, jednalo se o uvědomělý projev člověka v krajině vymezující si prostor. Ikonografické či jiné dochované prameny nám přinášejí první věrohodná zobrazení zahrad už z doby starověku. Z různých maleb a písemných zpráv můžeme vyčíst, že zahrady budované v Egyptě, ale zrovna tak i v Babyloně, Mezopotámii byly většinou situovány u vodního zdroje, ten sloužil k základní obživě i jako zásoba závlahové vody. Většina území v této době a v těchto místech byla pouští a polopouští, proto byly závislí na vodním zdroji. Není tedy divu, že vodní nádrže se staly nedílnou součástí každé zahrady, jak užitkové tak formální. Mezopotámie byla zásobena řekami Eufrat a Tigris, Egypt řekou Nil. Na obrázku č. 2 je vidět kompozice Egyptské zahrady, která byla obehnána vysokou zdí, byla spojena s domem a tvořily tak nedílný celek. V centru byla situována nádrž s vodou a dále byla zahrada systematicky protkána

5 6

JELINKOVÁ, 2002, str. 2-3 OTRUBA, 2002, str. 12

11

různými alejemi cedrů, cypřišů a jinými rostlinami vytvářející stín.7 Výbuch sopky Vesuv v Pompejích v roce 79 n. l., nám zakonzervoval některé části římské zahrady, jednalo se o zahradu nacházející se v peristylu. Na Římský typ zahrady navazoval v podobné kompozici Řecký typ zahrady.8 V Římě byly zachovány formální zahrady, ty byly jako zahradní dvory součástí obydlí, doplněné vodním prvkem nebo také neuspořádaně vysázené ovocné stromy. Taktéž se hojně stavěly a vytvářely veřejné parky a různé promenády doprovázené dlouhými alejemi z platanů a cypřišů. V Maurské zahradě nalézáme vodní prvek v její hlavní středové ose doprovázené vodními střiky tvořící nad kanálem vodní klenbu mnohdy s velkou, několikapatrovou kašnou. Rozsáhlé travnaté plochy byly zdobeny vonnými keři a obohaceny o pomerančovníky, mandloně a jabloně. V kompozici se objevily i popínavé rostliny a v mobilních mísách byly vysazovány malé datlovníky, kouzlo maurských zahrad doplňovaly pyšnící se pávy, chodící pod loubím sevřeného do kruhu cypřiši.9 Středověké zahrady si ve své době zachovaly sice formální řád zahrad, ale již se začaly vysazovat rostliny i na menších plochách. Většinou se budovaly užitkové zahrady, v kterých se vysazovaly léčivé byliny, zelenina a rostliny pro klášterní kuchyni. Okrasné rostliny se vysazovaly kolem středově umístěné studny, nebo také kolem kašny. Ve středověké zahradě se uplatňovaly popínavé rostliny, které poskytovaly stín drnovým lavičkám.10 Zámecká zahrada ve Velkých Losinách byla přistavěna k renesančnímu zámku v roce 1602, kdy v českých zemích ještě působila pozdní renesance s prolínajícím se raným barokem.11 Za vznik slohu nazývající se renesance (z francouzského la renaissance, znamenající obrodu či znovuzrození čehokoliv, neboli obrodu antického umění) se zasloužila Itálie, odkud se pak výtvarný sloh šířil dále do celé Evropy. Smysl života, pro rodící se novou společnost v italských městech, je na zemi, kdy lidský život nabývá na své ceně a roste úcta k člověku, již se nezabývají posmrtným životem tak, jako tomu bylo ve středověku. V období renesance se zvýšil zájem o pochopení přírody a větší důraz se kladl na smyslové vnímání. V předcházejícím slohovém období byly většinou stavěny církevní stavby, hrady 7

PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 12 KALUSOK, 2004, str. 25-28 9 PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 22 10 PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 22-23 11 OTRUBA ,PTÁČEK ,ŠVORC, 2007, str. 62 8

12

a kláštery. V renesanci se tyto objekty většinou přebudovávali, protože se změnily kulturní požadavky na bydlení, šlechta si začala stavět zámky, jako venkovská sídla a ve městech si budovala paláce. K venkovským sídlům se začaly připojovat zahrady, které většinou tvořily čtvercové záhony. Takovéto členění umožňovalo doplnit kompozici o výtvarný prvek, umístěný uprostřed. Většinou se jednalo o kašnu, sochu, jezírko. Další oblíbené uspořádání kompozice tvořil labyrint, kterým se údajně mohla pyšnit i losinská zahrada. Jednalo se jasnou a danou skladbu tvarů, v zahradě se objevoval pravidelný rytmus a harmonie.12 Opakem rozumové a věcné, renesanční estetiky je sloh nastupující v 16. století pod názvem baroko. V barokním slohu nalézáme duchovní podtext, v dílech je používáno nadsázky a složitosti děl.13 Architekt využívá čisté geometrie, ve svých dílech uplatňuje perspektivní osový systém cest, vodních kanálů.14 Používá neobvyklé měřítko, uplatňuje v zahradách iluzi nekonečného prostoru např. pomocí vodních kanálů a zrcadlících se hladin, stříhaných bosketů, překročení hranic zahrady rozbíhající se až do okolní krajiny.15 Přechodným slohem mezi barokem a krajinářským parkem je klasicistní zahrada, která se začala vyvíjet od poloviny 18. století. Jejími charakteristickými znaky je návrat k antice, uvolněnosti, v zahradách byly tvořeny ruiny, chrámy, obelisky a začaly se uplatňovat exotické čínské motivy.16 Poslední slohová fáze, kterou prošel i park ve Velkých Losinách, je krajinářský park rozvíjející se na konci 17. století v Anglii. Tento sloh je reakce na formálnost barokních zahrad, na přesnost geometrických tvarů v barokní zahradě, odezva na politické poměry.17 Snahou tohoto slohu bylo do zahrad vnést uvolněnost, svobodu a nezávislost, porušit principy barokních zahrad. Jednalo se o přirozenost prostoru, který již neformuluje člověk, pouze ho poupravuje.18

12

DOKOUPIL, Z., et al, 1957, str. 13 - 14 ŠAMÁNKOVÁ, 1961, str. 104-105 14 KALUSOK 2004, str. 76-80 15 KALUSOK 2004, str. 76-80 16 PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 32-33 17 PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 32-36 18 KALUSOK 2004, str. 96-98 13

13

3.3 Vývoj zámku ve Velkých Losinách Ještě v průběhu 12. století byla moravská oblast severně od Úsova a Mohelnice pokryta masou horských pralesů a podhorských lužních lesů postupně prolínající se v bažinné louky, které byly zásobeny vodou z řeky Moravy. Ale již ve 13. století a na počátku 14. století přinesla kolonizace řadu změn, krajina byla osidlována, vznikaly města, městečka, vsi, hrady a tvrze.19 A právě taková vodní tvrz stála i na místě dnešního losinského zámku nacházející se v panství Velké Losiny rozprostírající se jihozápadně pod nejvyšší horou Jeseníků Pradědem.20 První písemnou zmínku o Velkých Losinách nacházíme v listině papeže Klimenta VI. z 12. 4. 1351, která se zmiňuje o náležitosti fary k šumperskému děkanství. Další zmínka je pak z listiny od markraběte Jošta z roku 1391. V této době se obec nazývala Ulricivilla, později Gross Ullersdorf.21 České jméno Losín - Losiny, je nejspíše odvozeno od názvu řeky Losinky, používané od 15. století, která byla pojmenována dle svého významu „ kde jsou losi“ .22 PhDr. Eliáš ve své práci uvádí, že: „ Za úplně první základy Velkolosinského zámku můžeme považovat gotickou tvrz, která byla v pozdějších letech přestavěna na nynější zámek. Přesné vybudování objektu neznáme, ale z roku 1412 existují zemskodeskové zápisy o majetkových transakcích jistého Jana Dítěte seděním na Losinách, který se tehdy zbavoval svého dědičného majetku ve vsi Zborových u Zdounek. K roku 1463 se pak ve stejném vztahu ke vsi uvádí jistý Vaněk Zichlík. V obou případech jde o jinak neznámé příslušníky nižší šlechty, kteří svým sídelním vztahem ač nepřímo, přece jen existenci gotické losinské tvrze potvrzují s tím, že musela vzniknout již před rokem 1412. Žerotínové, za nichž již byla správa novohradského panství vykonána ze Šumperka, losinské tvrzi, jež s velkou pravděpodobností byla poničena za českouherských válek současně s pobořením Nového Hradu, snad z počátku nevěnovali pozornost. Na základě historických souvislostí nelze vyloučit, že tvrz v této době byla opuštěna nebo využívána k hospodářským účelům.“23 V každém případě situace ve vztahu Žerotínů k losinské tvrzi se zřetelně změnila brzo po roce 1560 tím, že město Šumperk se výkupem z moci svých šlechtických pánů a stalo se roku 1562 komorním městem. Jan z Žerotína, který se v dědická práva na Šumperku uvázal smrtí svého otce 19

Průvodcovský sylabus pro Zámek Velké Losiny, str. 1 Velkostatek Velké Losiny, 1990, str. 3 21 Dějiny zámku Velké Losiny, 1979. str. 1 22 HOSÁK, ŠRÁMEK , 1970, str. 548 23 ELIÁŠ, 1990, str. 5-6 20

14

Přemka roku 1558 za tragických okolností, při nichž v souboji způsobil smrt svému mladšímu bratrovi Zikmundovi, musel začít uvažovat o přenesení sídla a správy někdejšího novohradského panství mimo Šumperk. K těmto účelům si vybral ne příliš vzdálené a komunikačně příhodné Velké Losiny, kde měl mimo to možnost bez komplikací navázat na sídelní tradici staré tvrze.24 V roce 1562 došlo k postupné přestavbě vodní tvrze oválného půdorysu, za kterou se zasloužil Jan ze Žerotína, jenž se v této době trvale usadil ve Velkých Losinách. Tvrz stála v místech dnešního východního křídla a vzhledem k převládajícím renesančním názorům, bylo i v tomto duchu dostavěno křídlo západní. K severním čelům obou křídel, k východnímu a západnímu, bylo dostavěno nové dvouramenné schodiště. Následovalo vystavění severního křídla. Celý objekt byl potom sjednocen pro renesanci typickými psaníčky. Tato přestavba byla zahájena díky dobrému hospodářskému zázemí tvořeného na počátku 16. století 20 obcemi spadajícími pod Velké Losiny. Jejich výnos, zvyšovaný obratnou hospodářskou politikou ve vlastní režii vrchnosti, jako zemědělské dvory, pivovary, mlýny, železné hamry, vedli nejen k pohodlnému životu Janovi z Žerotína, ale k další více representativní přestavbě sídla.25 Po první stavební etapě dostal zámek konečnou podobu trojkřídlé severské renesanční dispozice. A je již možno stavbu nazývat zámek, protože po roce 1577 bylo naposledy použito termínu tvrz, po té se objekt správně nazýval zámek. Potvrzuje nám to roční zápis z roku 1586, kdy Jan ze Žerotína přepisuje věno své čtvrté manželce, kdy se v charakteristice losinského sídla použilo termínu „zámek“ .26 Po předešlých přestavbách byl zámek v druhé etapě přestavby obohacen o arkádové ochozy, došlo i přepatrování objektu, byly přeřešeny okenní a dveřní otvory, zřídila se nová polygonální kaple na ose západního křídla. PhDr. Eliáš ve své publikaci uvádí: „Úplné dokončení renesanční úpravy zřejmě došlo v roku 1589, jelikož tento letopočet nacházíme na kamenné desce umístěné nad gotickým portálem bočního vstupu do východního křídla zámku, taktéž na datovacím obdélníku mladší omítky „1589“ vsazeném zřejmě dodatečně a neorganicky do podřímsových psaníčkových sgrafit při jihovýchodním nároží vnitřní zámecké.“ V této době nám pozůstatky sgrafit na fasádě prozrazují, že již byl třípodlažní, s přízemím, I. a II. patrem. Zámek byl obehnán

24

ELIÁŠ, 1990, str. 5-6 Průvodcovský sylabus pro Zámek Velké Losiny, str. 1 26 Průvodcovský sylabus pro Zámek Velké Losiny, str. 2 25

15

lunetovou římsou, zdobenou rovněž sgrafitem a pravděpodobně zastřešen soustavou sedlových střech s okapy kolmo k průběhu křídel, zakončených ozdobně tvarovanými renesančními štíty. Podle velikostí otvorů mezi ornamentálním rámováním, můžeme usoudit, že okna byla podstatně větší, než jsou okna soudobá, rovněž rozdělení podlaží se liší od dnešních podlaží.27 V době 80. let 16. století bylo započato se stavbou hlavní zámecké věže. Věž byla přisazena k jihozápadnímu nároží západního křídla. Touto výstavbou získal zámek svou dálkovou dominantu a současně výrazný symbol feudálního postavení v krajině. V první fázi bylo vybudované zdivo válcového půdorysu v úrovni přízemí. V druhé fázi pak byla věž vystavěna do vyšších pater zámku. Půdorys věže je značně nepravidelný, v úrovni přízemí tvoří velice nepravidelnou křivku, až ve vyšších úrovní je půdorys ve tvaru osmiúhelníku. Další stavební etapa následovala v roce 1612, která dala tvářnost dnešnímu nízkému zámku, vybudováním tříkřídlého prostoru starých stájí, koníren, sýpek a jiných hospodářských budov. Větší význam v této době ale měla nová výstavba velkých dvorních arkád při vysokém zámku nahrazující stále chátrající dřevěné pavlače (obr. č. 3). Roku 1654 dostal panství do vlastnictví jistý Přemek II. Přemek II. započal novou zámeckou stavbu, opět v renesančním slohu, a to na východní straně. Tato stavba v dnešní době slouží jako obřadní síň. Zasloužil se také o výstavbu zahradní saly terreny28 (obr. č. 4) nazývanou „pavilon“, ale bohužel byla roku 1673 přestavěna na samostatnou obytnou budovu s názvem „nový pokoj“. Další větší akcí byla výstavba nové kaple. Vznikl velký dvoupodlažní prostor, zpřístupněný jak v úrovni přízemí lidu a služebnictví, tak v I. patře z arkády vysokého zámku, kde chodila pouze šlechta. Na počátku 18. století byla na nádvoří zámku zřízena vrcholně barokní kašna se skulpturami ryb a putti29 a na budovu bývalé saly terreny byla přistavěna barokní jízdárna (obrázek 5).30 Dalšími stavebními úpravami byly zbudované arkádové chodby na nižším zámku a to ve 30. letech 18. století. Také arkády v I. patře zámku byly přestavěny a to již v duchu pozdně barokního klasicismu. 27

Hypotézy historicko-architektonického vývoje zámeckého souboru ve Velkých Losinách, str. 1-11 Sala terrena- seznam cizích slov 29 Putto – seznam cizích slov 30 Hypotézy historicko-architektonického vývoje zámeckého souboru ve Velkých Losinách, str. 1-11 28

16

Roku 1886 byl v zámecké zahradě vystavěn nový skleník čtvercového půdorysu, též nazývaný oranžerie31, kde byly uschovávány rostliny. Do skleníku se vcházelo vchodem umístěným u prostřed budovy, kde se vešlo do předsíně, po obou stranách předsíně dále navazovaly místnosti pro zahradníka. Z předsíně se vcházelo do objektu, kde byly uschovávané květiny s vybudovanou kašnou, která sloužila jako závlaha pro rostliny, a dále od oranžerie pokračoval sklad pro uložení nářadí (obr. č. 6, 7,8). Po této době nastal menší časový útlum a v 19. století docházelo pouze k udržovacím akcím zámku. Došlo k řadám odbourání staveb, jako např. schodiště při nízkém zámku, také hradby a risality32 jižního křídla, byla nově pokryta zámecká věž, kterou zrealizoval v roce 1891 pokrývač Václav Procházka.33 V roce 1940 – 1942 došlo k restaurování východního křídla vratislavským malířem Alfredem Schneiderem, jeho snahou bylo zrestaurovat objevená sgrafita. Bohužel jeho práce vlivem probíhajících válek nebyla dokončena. V roce 1943 byla provedena oprava šindelové střechy zámku. Po roce 1945 došlo ještě k výměně části arkádových sloupů a statické zabezpečení základového zdiva celého objektu. Naštěstí při probíhajících světových válkách nebyl objekt nijak poškozen. V roce 1947 přešel zámek do vlastnictví Národní kulturní komisi, a ta v roce 1948 zahájila opravy šindelových zámeckých střech za 83 675 Kč. V roce 1951 byly zajištěny staticky narušené arkády a opravené narušené sloupy. Čtyři roky na tyto úpravy byla vyměněna elektroinstalace v celém objektu zámku a hlavně roku 1958 byly navrácené originály barokních zahradních plastik.34

3.4 Vývoj zámeckého parku ve Velkých Losinách U zámku ve Velkých Losinách můžeme vidět vývoj historických a okrasných zahrad již od 15. století přes renesanční okrasnou zahradu a barokní francouzskou zahradu ukončením anglickým krajinářským parkem.

31

Oranžerie – seznam cizích slov Risalit - seznam cizích slov 33 Dějiny zámku Velké Losiny 34 Průvodcovský sylabus pro Zámek Velké Losiny, str. 2 32

17

3.4.1 Gotické základy zahrady Jak již bylo výše uvedeno, jádro zámku je založeno na místě malé gotické vodní tvrze. Tato tvrz patřila do majetku Krále Vladislava II. Jagellonského.35 Po té přišla tvrz do vlastnictví Janu ze Žerotína a u rodu zůstala ve vlastnictví více než tři století. „O tom jak tvrz vypadala, se nedochovaly žádné zprávy, pouze víme, že tvrz byla oválného půdorysu, tudíž nemáme žádné zprávy o tom, jak vypadala zahrada, pouze se můžeme domnívat, že součástí objektu jistě zahrada byla a vzhledem k drsným podhorským podmínkám to jistě byla zahrada nevelkých rozměrů, především s hospodářskou funkcí“: tuto charakteristiky popisuje ve své práci PhDr. Eliáš.36 Můžeme se domnívat, že v zahradě byly pěstovány především byliny, zelenina, popřípadě květiny charakteristické pro danou dobu. Po roce 1562 přišli Žerotínové o sídlo v Šumperku a museli se přestěhovat do losinské tvrze. Tvrz nebyla pro Žerotíny dost vyhovující a proto po roce 1581 byly zahájeny přestavby v renesanční zámek. 3.4.2 Renesanční zahrada Zámecký park ve Velkých Losinách je vyhlášený díky okrasné francouzské zahradě zbudované ve třicátých letech 18. století a pro později vybudovaný anglický krajinářský park. Ale o renesanční zahradě, která jistě byla součástí zámku v době renesance, se již tolik nemluví. Je to z toho důvodu, že se dochovalo velice málo zmínek a literatury, grafických podkladů o její podobě, kompozici, architektuře. Můžeme se domnívat o existenci takové zahrady, jelikož Žerotínové kladli větší důraz na vyšší společenský standart v bydlení, a chtěly dokázat svoji moc a tvrdost, patřili ve své době k nejbohatším feudálům na Moravě, a proto dvacet let od představy tvrze na renesanční zámek, přelom 16. a 17. století, byla zřejmě k objektu navržena a zahájena výstavba zahrady v renesančním principu. Na mapě z roku 1739, kterou zhotovil Ch. Glaubitz, je namalována jak nová okrasná francouzská zahrada, tak i stará zahrada, která byla situována severozápadním směrem u zámku, neboli hned přiléhala u západního křídla zámku, kde bylo kněžiště37 staré zámecké kaple.38 Zahrada je obdélníkového tvaru o výměře cca. 0,87 ha. Její hlavní osa navazuje na osu staré zámecké kaple. Dále je zahrada rozdělena na čtrnáct pravidelných polí, které dělí 6 pravidelných, příčných os. V místech křížení os, můžeme předpokládat 35

OTRUBA, PTÁČEK,ŠVORC, 2007, str. 62 ELIÁŠ, 1979, str. 18-20 37 Kněžiště - seznam cizích slov 38 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 36

18

umístění nějakého výtvarného prvku nebo vodního, které byly pro danou dobu charakteristické. Z mapy můžeme vyčíst, že vstup do zahrady byl z jižní strany, který navazoval na cestu vedoucí od zámku a kolem zámku a na západní straně je přistavěný domek (obr. č. 3,4,5,10). V knize Zahrady a parky se můžeme dočíst, že údajně byl v renesanční zahradě vybudován i labyrint. 39

3.4.3 Přeměna renesanční zahrady v raně barokní zahradu Vytvořená renesanční zahrada byla v době nastupujícího baroka již nevyhovující a neodpovídala kladeným nárokům ze strany Žerotínů. Proto byla tato zahrada, situována u západního křídla, přestavěna dle nově nastoleného barokního stylu. Přeměna zahrady začala asi v roce 1667-1668, jelikož v důchodových účtech nacházíme v roce 1669 zmínky o stavebních pracích, spojené se zahradou. Proměny zahrady nám dokazují i práce týkající se zednických, dlaždicích, malířských, sochařských a zámečnických pracích. Také se můžeme domnívat, že v zahradě byla velká fontána doprovázená sochařskou výzdobou, nebo také nymfeum40, jelikož je v důchodových účtech uvedeno: „před velkým vodním chórem vpravo od besídky k novému zahradnímu domu“. Dalším důkazem o výskytu vodného díla, dokládá účet pro olomouckého sochaře Franze Zirna, za vybudování čtyř kamenných soch. Také se domníváme, že se na proměně zahrady podílel i místní zámečník, jelikož dle účtu, dostal větší obnos peněz, jež neodpovídá běžným pracím. Bohužel se nám, ale do dnešního dne nedochovaly žádné podoby plastik, ani jiné bližší doklady o této zahradě. Pouze víme, že půdorys raně barokní zahrady odpovídá půdorysu renesanční zahrady a že již zmiňované vodní dílo dozdobené sochami, mohlo být centrálním místem v zahradě. Dále z důchodových účtů víme, že před vodním chórem byla vydlážděná plocha, tvořící až jednu třetinu zahrady. Na vedutě z roku 1739 (obr. č. 9), můžeme vidět zachycený dřevěný altán, na jehož výzdobě se podílel sochař Franz Zürn, vystavěním čtyř kamenných soch. V altánu s cibulnatou střechou, mohla být umístěná kašna, jelikož na obrazu sv. Floriana je v tomto místě pouze zobrazena kašna (obr. č. 4), pavilon byl odstraněn.

39 40

PACÁKOVÁ HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, str. 408 Nymfeum - seznam cizích slov

19

3.4.3 Zahrada barokního klasicismu Po Přemkovi III. z Žerotína zdědil celý velkolosinský a třemešovský statek jeho syn Jan Jáchym. Jáchym se ochotně ujal po otcově smrti jeho dříve vykonávaných funkcí a dokonce dosáhl i vyššího postavení u šlechty než jeho otec. 41 Zasloužil se o úpravy na jižně připojeném předzámčí. Výškově sjednotil stavbu na úroveň prvního patra. Ve svém mládí navštívil dvůr Ludvíka XIV, ve Versailles a můžeme se domnívat, že i tento čin měl důvod založení francouzské zahrady jeho synem. 42 Po jeho smrti totiž roku 1716, zdědil celý jeho majetek syn Jan Ludvík. Ludvík, pokračoval ve stavebních úpravách svého otce, a to úpravami interiéru zámku, nechal vystavět rodinnou hrobku, ale hlavně se zasloužil i o rozšíření a úpravu okolí zámku, takovým stylem, aby vzhled zámku a hlavně jeho okolí vyjadřovali reprezentativní postavení tohoto barokního velmože. Aby dosáhl svého cíle, založil okrasnou barokní zahradu jižně od zámku. Právě jeho zájem o zahradní tvorbu, pěstování exotických rostlin, můžeme vypozorovat ze zámecké knihovny, která obsahuje 7 700 titulů.43 Barokní zahrada ve francouzském stylu, ve které bylo uplatněno jeho vynikajících znalostí v oboru zahradní architektury i botaniky (obr. č. 10), byla vybudována roku 1731 – 1738.44 R. Fifková píše ve své sbírce Zelené perly: „Nová zámecká zahrada, zbudována Janem Ludvíkem ze Žerotína v letech 1733 – 1741 jihovýchodně od zámku a rozkládající se na ploše asi 1,82 ha, měla údajně hodnotu jedné třetiny celého panství. Podle topografa F. J. Schwoye dosáhly náklady na její pořízení tehdy astronomické výše 100 000 zlatých.“45 František Fiala ve své práci, Historický vývoj zahrad, parků a krajinářských úprav, cituje jistého lékaře J. Neumana, který v roce 1803 popsal zahradu takto: „ V zahradě je možno vidět 20 stupňů vysokou kaskádu, na níž je z druhé strany kopce Huthbergu dobrou hodinu hnána voda, a to takovou silou, že protéká nahoře posazenou sochou vodního boha Neptuna a rozličnými otvory se vylévá do fontány, ze které se ztrácí do podzemní vodní nádrže, odkud proudí na kaskádu a to až na nejdolejší stupeň, odkud je třemi otvory rozdělována do zahrady.“ Voda byla vedena z kopec Huthberg v dlouhém potrubí, které bylo uloženo ve vysokém a širokém kanále. 46 41

ELIÁŠ, 1979, str. 18-20 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 43 FIFKOVÁ, 2008, str. 5 44 OTRUBA, PTÁČEK, ŠVORC, 2007, str. 62, PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLOVÁ, PETRŮ, RIEDL, SVOBODA 2004, str. 408 45 FIFKOVÁ, 2008, str. 5 46 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 42

20

„Zahrada tvoří nestejnoměrný čtyřúhelník, který je rozdělen do 4 ploch. Dvě přední plochy tvoří v letní době krásnou a dobře uspořádanou oranžerii, další dvě plochy k jihu jsou osázeny rozličnou zahradní zeleninou a květinami. Tyto plochy jsou ohraničeny rybízovými keři. Ze čtyř ploch jsou ty horní k jihu lemovány vodou, ty k severu jsou prořezány, ale pouze uprostřed plochy. Rovněž celá zahrada je od severu k jihu zavodněna, ovšem pouze ve svém středu, neboť právě na sever u hlavního vchodu do zahrady, se nachází malá, šestistupňová kaskáda, jež je zavodňována říčkou Losinkou, která protéká za zahradou. Za touto malou kaskádou je možno vidět skleník pro oranžerie. Velká kaskáda je obklopena sochami řecké mytologie vytesanými z pískovce. Nahoře je vidět ležícího boha Neptuna, objímající svou paží nádobu, kterého vytesal umělec z jednoho kusu kamene. Rovněž ostatní postavy jsou tak zdařilé, že každý znalec musí říci, že každý tah dláta je mistrně proveden. Pod tímto bohem trochu stranou je možno vidět dvě nymfy47 držící korunu. Při počátku kaskády je možno vidět postavy čtyřech denních dob 2 sáhy vysoké. Jitro, poledne, noc a půlnoc v podobě ženských postav. Pod nimi je další bůh Neptun sedící na dvou delfínech se svým trojzubcem a je obklopen vodními gráciemi48, které foukají vodu z rohů. Na ploše, která obklopuje kaskády, jsou na každé straně mladíci, kteří drží žerotínský znak. Na konci této plochy je na jedné straně v mužské velikosti znázorněna síla (Herkules), který dýkou zabíjí lva a na druhé straně bolest, kdy Purion je jedním zvířetem kousán do zadku. Obojí je výborně vytesáno. Na obou stranách jsou dva pěkně vybudované čínské zahradní domy a pod nimi bylo možno vidět vodní díla s rozličnými mužskými i ženskými satyry nebo lesními bohy, která nyní zcela zpustla. Uprostřed zahrady jsou tři vodotrysky, které mohou být upraveny na výšku několik sáhů. Malá kaskáda na severu je obklopena železným zábradlím, které je vsazeno mezi kamennými sloupky, na kterých jsou rozliční trpaslíci s hudebními nástroji, také z kamene.

47 48

Nymfy - seznam cizích slov Grácie - seznam cizích slov

21

Obrázek č. 11. Pohled na dvacetistupňovou kaskádu, v pozadí kopec Huthberg, po stranách čínské pavilony, Dittman, okolo r. 1800, KUBEŠA, FIFKOVÁ, DLOUHÝ, 1999 Tato zahrada je ozdobena krásnou bránou ze severní strany. V jejím středu se oku naskýtá zadní kaskáda s množstvím krásných barev, které se zrcadlí v tekoucí vodě. Tato zahrada je po obou stranách (východní i západní) obklopena ovocnou zahradou, kde je možno v podzimní době sklízet různé ovoce. Když opustíme tuto zahradu, přijdeme za kaskádou do temného prostředí buků a divokých kaštanů, které obklopují v řadě kopec Huthberg. Na východě vede chodník k trávníku a vodní kaskádě, která směřuje ze západu k východu a kde se také nachází dřevěná lesní besídka vymalovaná obrazy s mytologickými výjevy a která návštěvníkům poskytuje příjemný a osvěžující pobyt, zvláště v ranních hodinách. Vedle těchto zahrad se nachází na západ za zámkem zelinářská zahrada, s rozličnými druhy zeleniny, lesní školka a dobře zařízený zahradní domek (pracovní). Tyto zahrady, zelinářské i ozdobné jsou v této končině stále pozoruhodné a budí pozornost každého cestujícího, když přijde do této horské krajiny a navštíví tyto zahrady. V blízkosti zámku se nachází jízdárna, která ale neslouží svému účelu, pivovar a palírna. Další jsou byty úředníků a také vrchnostenská sýpka tři poschodí vysoká. Kdo se projde ze zámku k severu malou brankou, nemožno jít lipovou alejí ke střelnici.“49

49

FIALA, 1981, str. 24-25

22

Řečník Salvatore Ignazio Pintus byl velkolosinskou zahradou tak okouzlen, že pro ni složil ódu nazývající se Il giardino di Ullersdorff. Poemetto in versi sciolto composto, e diviso in VI, canti. Obsahem této ódy je i menší popis, ve kterém popisuje vlevo od vstupní brány nacházející se skleník, do něhož se v zimním období schovávali cizokrajné rostliny. Při pohledu od hlavní brány na velkolepou zahradu, návštěvník viděl bohatě kvetoucí rostliny v nádobách, které vpravo lemoval kopec Huthberg. Dále popisuje velkou vodní nádrž, k níž vedly schody, na vrcholku byla socha Neptuna obklopenými mořskými bůžky. Popisuje, že na Neptunovo znamení se vodní nádrže naplnily vodou, začaly stříkat z různých nádob do vzduchy třpytící se vodotrysky zpět na zem. „Prameny vystřikující z květinové výzdoby se hnaly z pahorku přes skály dolů jako v zahradách u Tivoli a Nio. Dole pod pahorkem stál malý lesík a pestře pomalovaný domek, z něhož vedly na vrchol kopce mramorové schody:“50 Pro zahradu byl roku 1760 vyhotoven nový plán, jelikož její provoz a údržba byly velice náročné, pro složitost vodních děl, funkčnost vodotrysků, kanálů, kácení a vysazování nových stromů, udržování vegetace v zahradě. Na novém plánu vidíme, že měly v úmyslu zrušit pravidelný parter, a tato pravidelnost by byla nahrazena sítí cest. Pro náročnost provozu oranžérií, měly být obě budovy odstraněny, a nový prostor měl sloužit jako škola, kde mělo růst až osm tisíc stromků.

Obrázek č. 12. Nový plán pro zahradu z roku 1760, zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc 50

DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999

23

Po celé zahradě mělo být vysazeno až 600 kusů zakrslých stromků, tento plán, ale nebyl zrealizován, možná byl jen inspirací, jelikož Neuman se ve svém popisu již zmiňuje o kousku proměněné okrasné zahrady v užitkovou s ovocnými stromy, zeleninou a květinami. Co se týče staré okrasné zahrady situované u západního křídla zámku, byla popsána Neumanem na konci 18. století, už jen jako zahrada zeleninová. 51 3.4.4 Barokní plastiky v zámeckém parku Ve 30. a 40. letech 18. století byla ve velkolosinském komplexu vybudována zahrada koncipována ve francouzském stylu. „Zahrada udivovala návštěvníky nejen svojí krásou, kompozicí, ale i vysokou uměleckou úrovní nesčetných mytologických a dekorativních plastik“: píše p. Fifková.52 V barokní zahradě byla vybudována kaskáda, která byla obklopena sochami řecké mytologie vytesané z pískovce. V horních partiích kaskády byl viděn ležící Neptun, který objímal svojí paží nádobu. Neptun byl vytesán z jednoho kusu pískovce. Pod touto sochou, malinko stranou, byly vidět dvě Nymfy držící korunu. Pod kaskádou, na jejím počátku, byly vytesané postavy čtyř denních dob a to: jitro, poledne, noc a půlnoc. Sochy byly ženského pohlaví. Pod sochami je další socha Neptuna, který sedí na dvou delfínech a drží v ruce trojzubec. Neptun je obklopen gráciemi foukajícími vodu ze svých rohů. Na ploše, která obklopuje, kaskády jsou na každé straně mladíci, kteří drží ve svých rukách žerotínský znak. Součástí této plochy je i socha vytesaná v podobě Hérakla, znázorňující sílu (obr. č. 13). Hérakl zabíjí dýkou lva. 53 O Héraklovi se také mluví jako o Samsonovi, ale to je chybné pojmenování, které roku 1735 bylo použito ve stavebních účtech. Hérakl i Samson bývají výtvarně zobrazování téměř totožně.54 Na druhé straně je znázorněna bolest v podobě sochy Puriona (obr. č. 14, 15), kdy je kousán zvířetem do hýždí. Alegorie bolesti, nazvaná Purion, ale pravděpodobně Puriona neztvárňuje, ale je možné že měla vyobrazovat sochu Milóna Krotónského, starořeckého atleta. 55 Dalšími sochami z kamene jsou malí trpaslíci držící hudební nástroje. Tyto sochy byly umístěné na kamenných sloupcích, které byly součástí železného zábradlí na

51

DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 FIFKOVÁ, 2008, str. 3 - 6 53 FIALA, 1981, str. 24-25 54 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 55 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 52

24

severní straně zahrady na tzv. malé kaskádě. Kolik trpaslíků bylo umístěno v zahradě se nedochovalo, ale do dnešního dne je uchováno 8 kusů, které jsou vystavené na nádvoří zámku (obr. č. 16-24). Autorem těchto vynikajících, sochařských děl byl zřejmě Jan Jiří Lehner. Figury trpaslíků můžeme rozdělit na karikatury zahradníků, například trpaslíka držícího zahradní nůžky, dále skulpturu56 držící nůž a třetí držící motyku, druhá skupina ztvárňuje karikatury hudebníků a žebráků. V zahradě se také nacházela například plastika delfína s puttem (obr. č. 25), kterou vytvořil Jiří Antonín Heinz, jako nástupce Lehnera. Vytvořil pro zahradu nad 20 soch. Z 2. poloviny 19. století pochází pískovcové sousoší Nejsvětější trojice nacházející se jižně od nízkého zámku. Sousoší je na vysokém podstavci s osmibokým sloupem a s hlavicí, která nese prvky iónského i korintského řádu. Sousoší tvoří dvě postavy znázorňující Boha Otce a Boha syna. Autorem sousoší byl maletínský mistr Franz Jenish (obr. 26). Dalšími dochovanými plastikami jsou dva lvíčci (obr. č. 27), kteří jsou umístěni ve vstupní hale. Lvíčci nesou na svých hlavách koruny a také se můžeme domnívat, že pocházejí z barokní zahrady. R. Fifková uvádí, že je možné, že lvi byli, vzhledem k podobnosti lvům na erbech znaku Žerotínů, vyhotovení dle tohoto zobrazení

57

a

v zahradě, kde byli umístěny pod dvacetistupňovou kaskádou, byly nositeli jejich erbů. 58

3.4.5 Anglický krajinářský park Poslední žerotínský majitel losinského zámku Ludvík Antonín ze Žerotína, ukončil vlastnictví losinského zámku tímto rodem, po více jak 300 letech. Již za svého působení, více jak 40 let, neprojevil o sídlo větší zájem, ani nijak nepřispěl k opravám a údržbě zámku. Jeho absolutní nezájem vyvrcholil v roce 1802, kdy velkolosinský zámek prodal knížeti Karlovi Liechtenštejnovi. Tak se losinský zámek na začátku 19. století stal pouze příležitostním sídlem Karla Liechtenštejna, který ještě vedle losinského zámku, vlastnil na Moravě mnoho jiných zámeckých objektů. Kvůli většímu počtu zámku v jeho vlastnictví, přestal být losinský zámek pro něho sídlem reprezentační, ale pouze sídlem hospodářské správy velkostatku. 59 56

Skulptura - seznam cizích slov FIFKOVÁ, 1994, str. 83 58 FIFKOVÁ, 1994, str. 83 59 ELIÁŠ, 1979, str. 23-26 57

25

Naštěstí tato funkční změna ve využívání zámku neznamenala úplně opuštění objektu, právě naopak v první polovině 19. století došlo nejen k úpravám objektů, jako přestavění předzámčí do dnešní podoby, ale i v romantickém duchu došlo k přestavbě parkové plochy. Po roce 1810 byla zámecká zahrada z větší části proměněna v rozsáhlý volný přírodní park. Dokazuje nám to indikační skica ze stabilního katastru z roku 1834 (obr. č. 28). Opět se nám bohužel nedochovalo jméno autora plánu parku, ale můžeme předpokládat, že velkou účast na přeměně měl tehdejší zahradník František Slabý a taktéž v pozdějších letech, jeho studovaný syn František Slabý II. F. Slabý II. měl možnost podnikat různé botanické cesty, například v Jeseníkách, ale i měl různé pracovní příležitosti, jak ve Veselí, ve Strážnici, ale i v zahradě v Schönnbrunu a vídenském Belvederu.60 V roce 1841 se vrátil do Velkých Losin a uplatňoval zde své bohaté, nabyté informace ze světa.

V roce 1821 vrchnost pro park koupila další

pozemky především u kopce Strážník (Huthbergu). Přestavbou zahrady v park, byly veškeré francouzské principy zrušeny, byla zbourána oranžerie i skleník, okrasné sochy byly kolem roku 1813 prodány v dražbě. Místo pro nový park bylo vybráno západněji před průčelím jižního křídla předzámčí. A druhá plocha se nacházela severně u hospodářského dvora (obr. č 29). Za přeměnu zahrady v park, se zasloužil její zpustlý vzhled a finanční náročnost na údržby jejího provozu, pro panstvo již nebyla francouzská zahrada atraktivní a bylo pro ně schůdnější a finančně výhodnější proměnit francouzské principy zahrady v přírodně krajinářský park. Liechtenštejni dokonce nectili tak velkolepé barokní dílo a snažili se ve svůj prospěch rozprodat vše, co se jen ze zahrady dalo a dokonce mnoho plastik nechali rozdrtit na další stavební materiál. Ale díky tomuto činu, se nám aspoň do dnešního dne zachovali, již zmiňované barokní plastiky, které si jistý šumperský měšťan Dittrich zakoupil Liechtenštejny rozprodané sochy. Také se tito majitelé zasloužili o zbourání zahradního domu před zámkem, barokní jízdárny, oranžerii. Vybudovali v parku zámecký rybník a skleník, který byl postaven na místě dřívější oranžerie.61 Na obrázku č. 29 můžeme vidět kompozici přírodního parku. Jak je pro tuto dobu charakteristické, park je rozdělen na několik přírodních palouků, které jsou rozdělené cestní sítí, vedené po obvodu parku a jednotlivými průhledy, které se naskytují, doprovázené různorodými druhy dřevin. Hlavní pohledovou dominantou je 60 61

DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 FIFKOVÁ, 1994, str. 101-104

26

samozřejmě zámek se svojí věží, tento pohled se nám naskýtá z mnoha částí parků. Mimo různých skupin stromů a i solitérních stromů, se v parku vyskytovaly barevně kvetoucí rododendrony, které jsou v parku pěstovány dodnes. Dalším významným vodním prvkem v parku je i říčka Losinka, která protéká parkem od východu parkem k jižnímu východu. Přes Losinku vedou tři můstky. Na severovýchodní ploše za zámkem, za působení F. Slabého II., v roce 1872 vyhořel mlýn a téhož roku byl na volné ploše zbudován menší parčík (na místě dnešní tzv. mlýnské zahrady, nazývané podle mlýna). Součástí mlýnské zahrady bylo vybudované menší jezírko pro zlaté rybky, součástí jezírka byl i vodotrysk (obr. č. 30). V roce 1887 byl vybudován nový skleník, na místě staršího skleníku z roku 1818. 62 Dá se říct, že park si z této doby ponechal skoro celou svoji přírodně laděnou kompozici, až ve 20. století byly v parku provedeny některé rekonstrukce.

3.4.6 Proměny a rekonstrukce parku ve 20. století Od roku 1802 - 1947 patřilo velkolosinské panství rodu knížat z Liechtenštejna, za jejich panování byl park, koncipovaný ve francouzském baroku, předělán na anglický krajinářský park. Tato podstatná změna byla provedena na samotném počátku jejich vlády a až do konce jejich panování byl park ponechán v krajinářské kompozici.

63

Nebyly objeveny žádné zmínky o tom, že by za jejich působení došlo k nějakým významnějším rekonstrukcím, nebo výraznějšímu přestavění zámku a parku. Například přispěly k řízení kamenných drenáží (trativodů) v parku ve Velkých Losinách za vladaře Aloise Liechtenšteina z roku 1925 (obr. č. 31). 64 Po převzetí zámku státem roku 1947 od Liechtenšteinů máme vypracované studie dokládající menší rekonstrukce parku. Ale při přebírání zámku, nepracoval v parku žádný zahradník, tudíž nebylo o park vůbec pečováno.65 Roku 1948 byl Národní kulturní komisí sepsán podrobný stav vegetace v zámeckém parku, v této době se ve skleníku ještě pěstovali kamélie, palmy a před skleníkem byla v oploceném záhonu pěstována zelenina. Sochař a restaurátor Jan Urban v roce 1961 zrekonstruoval poslední zbylý fragment barokní kašny, která je umístěna v mlýnské zahradě (obr. č. 30). 62

DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 Velkostatek Velké Losiny, 1990, str. 13-18 64 Vodní právo, 1931 65 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 63

27

Roku 1967 došlo k úpravám říčky Losinky, k opravě zdýmacího zařízení, regulaci toku a předláždění některých břehů. 66 Jelikož již výše zmiňované odvodnění brzy ztratilo svoji funkčnost a pozemek byl neustále zamokřen, místy vnikaly menší kotlinky s vodou, muselo být provedeno nové odvodnění zatravněné plochy. Proto roku 1975 nechal vlastivědný ústav v Šumperku vypracovat projekt na opětovné odvodnění a zavedení drenážních trubek na zamokřeném místě. 67 K dalším větším úpravám došlo v roce 1984, do parku bylo vysázeno velké množství tisu červeného, 100 ks, 300 ks rododendronů, 110 ks azalek, 35 ks hortenzií, 64 ks střemchy vavřínové atd. Při těchto úpravách došlo k rekultivaci travnatých ploch a byly pokácené staré, nevyhovující stromy.68 Roku 1987 byla provedena rekonstrukce parku v podobě vystavění nového parkoviště mimo park. Parkoviště bylo osázeno stromy, aby nebylo vidět z centrální části parku (obr. č. 32). 69 Další úpravy rekonstrukce parku od V. Kotka byly provedeny v roce 1995, kdy se zaměřuje na vegetaci parku a stanovuje nový osazovací plán. Stromové patro bylo doplněno jen v těch místech, kde to umožňuje probírka v obvodovém plášti parku a podél řeky Losinky, kde je vedeno keřové patro, které pod stromy vizuálně propojuje park s lesem a to v místech kde uzavírá park (obr. č. 33). Poslední, třetí etapa úpravy parku od V. Kotka, proběhla v následujících měsících v roce 1995, kdy se V. Kotek zaměřuje na jihovýchodní část pod zámkem, bývalé mateřské školy a okolo oranžerie až k přecházejícímu lesnímu porostu (obr. č. 34). Na této ploše, o velikosti 1 ha, jsou do dnešního dne, zachovalé původní výsadby, proto se musí šetrně zasahovat do porostů. Naštěstí je tato část poměrně zachovalá a není třeba velkých úprav, pouze bylo navrženo doplnění chybějícího keřového patra, doplnění živých plůtků a náhrada uhynulé borovice vejmutovky v podobě převislého jasanu. Součástí třetí rekonstrukce je i úprava chodníků a úprava travnatých ploch.70

66

ONDRÁŽKA, 1947, str. 1-6 NEDBAL, 1975, str. 1-7 68 DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999 69 KOTEK, 1987, str. 1 70 KOTEK, 1995, str. 1 67

28

4. METODIKA PRÁCE A MATERIÁL 4.1 Metodika a postup Práce byla koncipována do tří částí, které úzce navazují na sebe. První část je zaměřena na literární přehled, ve kterém je definován pojem zahrada. Druhá část literárního přehledu popisuje všeobecný vývoj zahrady, pro lepší představu o vývoji zahrad a pro srozumitelnější zařazení vývojových fází. Poslední část se zaměřuje na historii a vlastnické poměry panství Velké Losiny. Dále byly k danému tématu podrobně definovány základy vzniku zahrady ve Velkých Losinách až po její současnost. A také byly rozebírány stavební prvky v zahradě v podobě soch a plastik dokládané fotografickou dokumentací. Důležitým prvkem, který je v práci okrajově zmíněn, je historický i současný společenský život v parku. V další části práce je zevrubně popsána lokalizace panství Velké Losiny a panující podmínky v jejich okolí, např. poměry geologické, pedologické a klimatické. Následuje celkový souhrn práce, kdy ze všech dostupných podkladů a pramenů, byly autorkou sestaveny pravděpodobné kompozice zahrad a následné vymezení slohových období popisovaných zahrad. Jelikož se danému tématu všeobecně věnovalo málo odborníků a například z dob gotiky se dochovala jen malá literární část o podobě tvrzi, byla pravděpodobná zahrada přirovnána k zahradám vyskytujících se v daném období. Podobné diskuzi se věnovala autorka i u podoby renesanční zahrady. Opět literatura nepřináší přesnou podobu zahrady, ale podle popisu dané doby ve Velkých Losinách a dochovaných grafických podkladů, byla vyhotovena přibližná situace a podoba zahrady v době renesance. Z 18. století se dochovaly přesnější literární popisy barokní zahrady i s grafickými podklady, ale přesto některé situace zahrady a vybavení jsou do dnešního dne nejasné. Proto dalším cílem autorky, bylo z literárních a grafických podkladů, sestavení modelu barokní zahrady z konce 18. století s popisem výzdoby zahrady a taktéž sestavení zahrady se situací vegetačních prvků. Dle hodnocení současného stavu se stanovily případné obnovy parku pomocí vyhodnoceného dendrologického potenciálu a samostatného pozorování a návštěvy parku. V dendrologickém potenciálu se vyhotovila charakteristika primárních dřevinných vegetačních prvků, dalšími důležitými atributy, které byly zjišťovány, jsou

29

výška, báze koruny, šířka koruny, výčetní tloušťka kmene. Dle charakteristických souborů znaku pro danou dřevinu bylo zjištěno věkové stádium a období založení dřeviny. Dalším popsaným ukazatelem je životaschopnost neboli vitalita. Vitalita zahrnuje například olistění koruny, tvarové změny větví, tvorba výmladků, defoliace koruny, změny listů. Dle závažnosti poškození se hodnotil zdravotní stav. Popisovaly se tyto ukazatele: poškození kmene, poškození koruny, výskyt hnilob a dutin, suchých větví a snížení statické stability. Předposledním a nejdůležitějším kritériem se určovala sadovnická hodnota, která vyjadřuje význam stromu z pohledu zahradnické a krajinářské tvorby. Konečným hodnocením je celkový potenciál složeného vegetačního prvku. Při řešení literárního přehledu se vycházelo z literárních pramenů a podkladů, které byly získány ve Vědecké knihovně v Olomouci, v Národním památkovém ústavu v Olomouci, taktéž v Zemském archivu v Opavě, pobočka v Olomouci, a státním archivu v Olomouci. Některé prameny byly získané od odborníků věnující se danému oboru, například od paní PhDr. Renátou Fifkové, důležité informace a konzultace o vývoji parku a současném stavu také poskytl pan Ing. Petr Kubeša. Další informace byly použity z přednášek předmětu Teorie a vývoj zahradní architektury, vedené doc. Dr. Ing. D. Wilhelmovou. Důležitým podmětem pro vypracování práce byla však osobní návštěva řešeného objektu, pořízení vlastní dokumentace a pozorování.

4.2 Popis modelového území 4.2.1 Lokalizace Velkých losin Samotná obec Velké Losiny sahá svými historickými kořeny do počátku 14. století, konkrétně do roku 1351, kdy právě místní fara připadla k litomyšlskému biskupství. Tato nejstarší obec existuje do dnešního dne a je proslulá svými památkami, jako především renesančním zámkem, ruční papírnou, jejíž provoz přetrvává do dnes, církevními památky a farním kostelem. Další skvost Velkých Losin představují lázně, které zde byly vybudované v roce 1592. Lázně jsou nejstaršími na Moravě a proslulé svými léčebnými účinky, zařízení je obklopené krásným parkem o rozloze 40 ha kde se

30

vyskytují dlouhověké vzácné dřeviny z celého světa, pobyt pacientů zpříjemňují krásné barvy kvetoucích azalek a rododendronů. 71

4.2.2 Geomorfologie Velkých Losin Velké Losiny se nacházejí v Olomouckém kraji a patří do okresu Šumperk. Toto okolí je obklopeno výběžky Hrubého Jeseníku patřící do chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Celkově tuto lokalitu řadíme do Krkonošsko – Jesenické subprovincie zasahující do Hanušovické vrchoviny, která má převážně charakter zvednutých zarovnaných povrchů rozčleněnými hlubokými údolími, nad kterými vznikly tektonicky kry a kotliny. Tektonickou kotlinu nalezneme i u Velkých losin, která tvaruje její okolí. 72

4.2.3 Geologie a pedologie Velkých Losiny Oblast nynějších Velkých Losiny, byla utvářená ve starohorách neboli prekambriu, známější pod názvem protezoikum, které trvalo od vzniku Země (4600 milionů let př. l.) až do doby 600 miliony let př. n. l. V této době se utvořily na území především zvrásněné horninyjako pararuly, svory, břidlice a fylity. 73 Na geologickém podloží se nachází především hlíny, které jsou ovlivněny jak vodou podzemní, povrchovou tak vodou srážkovou. Velký podíl na zamokření půd má protékající říčka Losinka, které vede napříč celým parkem u zámku ve Velkých Losinách. Na zaplavovaných oblastech vzniká fluvizem modální a na půdách, kde stagnuje voda srážková, se nejčastěji vyskytují pseudogleje modální doplněné o výskyt kambizemě glejové. 74

4.2.4 Klimatické poměry Velkých Losin Oblast Velkých Losiny se nachází v mírně teplé klimatické oblasti. Která se značí MT 2. Dá se říct, že je to poslední nejsevernější část Moravy s mírně teplou klimatickou oblastí. Okolí Velkých Losin je potom nadále obklopen chladnou oblastí směřující dále na sever do Hrubého a Nízkého Jeseníku. Mírně teplé klima se vyznačuje 71

Lázeňský park, [cit. 2011-05-06] CULEK, 1995, str. 207-209 73 KUTHAN, M, et al. Geologická mapa ČSSR 74 Půdní mapa ČR, 2005 72

31

středně dlouhým, mírným, mírně suchým létem, kdy přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. 75 Z klimatických charakteristik, byly vybrány jen ty, které nám nejvíce ovlivňují vegetační prvky zastoupené v systému zeleně Velkých Losin. Mají vliv na jejich vegetační dobu a celkový vývoj rostlin:

Počet letních dnů:

20-30

Počet mrazových dnů:

110-130

Počet ledových dnů:

40-50

Srážkový úhrn ve vegetačním období (v jednotkách mm):

450-500

Srážkový úhrn v zimním období (v jednotkách mm):

250-300

Počet zamračených dnů:

150-160

Počet jasných dnů:

40-50

4.2.5 Biota ve Velkých Losinách Oblast Velkých Losin řadíme dle nadmořské výšky do 3. vegetačního stupně, stupně dubobukového. V této oblasti převládají druhy středoevropského listnatého lesa, teplomilné druhy nižších vegetačních stupňů se zde vyskytují již zřídka a výjimečně sem sestupují některé druhy objevující se převážně ve vyšší nadmořské výšce. V synusii dřevin na hydricky normálních stanovištích je dominantní dřevinou buk lesní (Fagus sylvatica), významné zastoupení má dub zimní (Quercus petraea), zpravidla je přimíchán habr (Carpinus betulus). Z dalších dřevin se diferencovaně podle stanovišť uplatňují lípy, javory, jilmy a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Ve 3. stupni končí směrem od nižších vegetačních stupňů přirozený výskyt lípy srdčité (Tilia cordata), babyky (Acer campestre) a břeku (Sorbus torminalis), v nivních polohách topolu bílého (Populus alba), vrby bílé (Salix alba) a jilmu vazu (Ulmus laevis). Začíná se naopak častěji uplatňovat javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm horský (Ulmus glabra), vrba křehká (Salix fragilis). V hydricky omezených řadách se v hlavní úrovni uplatňuje

75

QUITT, 1971

32

borovice lesní (Pinus sylvestris), výjimečně i jedle (Abies alba), od 3. stupně býval v suťových lesích přimíšen tis (Taxus baccata). Potenciální přirozená vegetace v losinském parku plně odpovídá charakteristice pro třetí vegetační stupeň. A má zde potřebné podmínky pro vhodný a dlouhodobý růst. 76

4.3 Správa státního zámku a parku ve Velkých Losinách Zámek ve Velkých Losinách a zámecký park patří do správy Národního památkového ústavu. Na webových stránkách památkového ústavu je uvedeno: „Národní památkový ústav je odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností. Je státní příspěvkovou organizací ve smyslu platného zákona o státní památkové péči (zák. č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších novel) řízenou ministerstvem kultury. NPÚ jako odborná a výzkumná organizace státní památkové péče zajišťuje a vykonává základní i aplikovaný vědecký výzkum a další odborné, pedagogické, vzdělávací, publikační a popularizační činnosti směřující k zajištění kvality odbornosti v péči o kulturní památky a památkově chráněná území. Hlavní činností NPÚ je výzkum a vývoj, jakož i odborné a metodické činnosti usměrňující péči o památky ve vlastnictví a správě jiných subjektů a o památkově chráněná území, péči o soubor zpřístupněných kulturních památek, zejména státních hradů a zámků, které jsou v přímé správě NPÚ, mimo to také poskytuje metodickou pomoc dalším vlastníkům zpřístupněných památek. NPÚ je podle § 25 odst. 2 zákona odbornou organizací státní památkové péče s celostátní působností, řízenou ministerstvem a zřizovatelem NPÚ je Česká republika - Ministerstvo kultury.“ 77 Správcem zámeckého parku ve Velkých Losinách je pan kastelán F. Fiala, který zajišťuje plynulý chod zámku. Správcem depozitáře je paní B. Fialová, která má na starost veškeré sbírkové předměty. Dalším zaměstnancem zámku je paní J. Kargerová, která je místní zahradnicí a stará se o celý park a květinový vzhled průčelí při vchodu ke kase a na nádvoří.

76 77

BUČEK, LACINA, 1999, str. 19-21 www.npu.cz , [online 7. 3. 2011]

33

4.4 Seznam cizích slov78 Grácie: z lat. Grácie- dcery Dia a bohyně půvabu Eurynomé. Představovaly osobnění krásy, které zpříjemňuje pozemský život, často tvořily doprovod Múzám, Afroditě, Erotónovi a Apollónovi. Též nazývané Charitky.

Kněžiště: neboli presbytář, je místo kde je v katolických kostelech umístěn hlavní oltář. Od chrámové lodi je odlišen a oddělen obvykle chórovým zábradlím, užším půdorysem, zvýšením nad úroveň lodi a vítězným obloukem.

Nymfeum: místo zasvěcené nymfám pramenů, jeskynní svatyně, velká kašna s tekoucí vodou, fasádou, fontánami a kaskádami.

Nymfy: zosobňují přírodní síly ve stromech (Dryády), pramenech (Najáda), mořích (Nereovny a Ókeanovny), horách (Oready), lesích (Hamadryady), údolích (Napaje) a hájích (Alseidy).

Oranžerie: chladný skleník pro pšstování teplomilných rostlin, zejm. pomerančovníků, v zimě.

Putti/Putto: z itaského slova hošík, jedná se nahou dětskou postavičku, bezkřídlá obdoba antických amoretů, oblíbená především v renesančním a barokním umění. Risalit: předsunutá část průčelí stavby po celé její délce.

Sala terrena: prostor v přízemí zámku nebo paláce, popřípadě samostatná stavba, otevřená průčelím (obvykle se třemi arkádovými oblouky) do zahrady.

Skulptura: z latinského sculpere dlabat, tesat, sochařské dílo vzniklé odebíráním hmoty (tesáním, řezáním, broušením).

78

Přednášky z předmětu Teorie a vývoj zahradní architektury, vedené doc. Dr. Ing. D. Wilhelmovou.

34

5. VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Analýza a vývoj kompozic zámeckého parku ve Velkých Losinách Jelikož zahrada ve Velkých Losinách spadá svoji historií až do doby gotiky, před rokem 1412, což je neuvěřitelná doba, není pochyb, že můžeme být rádi za to málo, co se nám od této doby dochovalo. Můžeme se pouze snažit dle charakteristických rysů dané doby rekonstruovat tvrz, která zde v této době stála. Ta byla oválného půdorysu, který se nám zachoval v podobě základů ve východním křídle zámku. Nabízí se hypotéza, že na základy tvrze naší předkové navazovali s další výstavbou východního křídla zámku a efektivně využívali reliéf krajiny a vodní zdroje. PhDr. Eliáš ve své práci Dějiny zámku uvádí, že součástí tvrze jistě nějaká zahrada byla a vzhledem k převládajícím podmínkám drsnějšího charakteru, to jistě nebyla zahrada větších rozměrů. S jeho hypotézou je souhlaseno, jelikož po stanovení klimatických poměrů, je do dnešního dne v této oblasti více chladných a deštivých dnů. Také se musí přihlížet k dané době, kdy se u klášterů nacházely formální zahrady, které se spíše se zaměřovali na léčivé rostliny, byliny a zeleninu. Jelikož tvrz byla menších rozměrů a jistě neměla tak velký význam jako kláštery, nebyla její součástí větší zahrada, pouze menší zahrádka, pravděpodobně čtvercového půdorysu, se zeleninou či bylinami oplocená dřevěným plotem. Ať už měla gotická tvrz sebevětší podstatu ve vystavění nového zámku, nebo také žádnou či jen minimální, renesanční doba a nároky rodu z Žerotínů, který v tvrzi sídlil, se zasloužil o zrušení téměř 180 let staré tvrze a vybudování zámku ve slohu v tu dobu nastoleným. Protože hovoříme o době, která se odehrávala pře více jak 425 lety, je velice těžké představit si poměry této doby, můžeme být vděční lidem, kteří se zasloužili o dochování pramenů, dochování kusu historie v podobě písemných dokladů, které přežily 425 let. I když o renesanční zahradě toho víme tak málo, jisté prameny máme, ze kterých můžeme vycházet, budou to pouze domněnky o zahradě, o tom jak vypadala, ale nějakou představu si jistě každý vytvoří. Velkolosinský zámek, patří mezi málo objektů, který si zachoval renesanční podobu, ale zachoval, takže máme představu o jeho podobě v renesančním období. O zahradě, která u zámku byla, máme až z roku 1739, o 177 let později, dochovaný plán, na kterém je obdélníková zahrada v renesančních principech, zda takto vypadala i v době své realizace, nevíme, pouze se z dochovaných pramenů domníváme, že zhruba dvacet let po přestavbě zámku nějaká zahrada vznikla. Některá literatura uvádí, například Pacáková, Horálková, že součástí

35

zahrady byl i labyrint, ale nikde neuvádí přesnou citaci, ze kterého zdroje čerpala a nikde dále při zpracování této práce nebyla tato informace potvrzena, ani v archivech. Je tedy toto sdělení považováno jako mylné či zkreslené. Když vezmeme v potaz tak dlouhou dobu, od výstavby údajné renesanční zahrady do vystavění nové zahrady v barokním principu zahájeném v roce 1738, jsem si jista, že za tuto dobu téměř 177 let, se Losinský zámek pyšnil nějakou velkolepou zahradou s pravidelnými partery a vodními či jinými výtvarnými prvky uprostřed protínajících se cest. Součástí zahrady jistě byla pestrá vegetace, která vypovídala o kráse zahrady, ale opět to jsou jen domněnky, které vůbec nemusí být skutečné. Mnohá literatura se k tomuto slohovému období vůbec nevyjadřuje, pouze R. Fifková a P. Kubeša, dle dochovaných důchodových účtů a hlavně mapy z roku 1739, se menším popisem o zahradě zmiňují. Právě ony dochované účty, ty které se dochovaly, byly nalezeny v Bludově. Dokumenty byly uskladněny v oranžerii, jenže jisté množství archiválii, které by byly možná schopné rozluštit podobu renesanční, ale i následné barokní zahrady, byly za vlády Liechtensteinů vyhozeny a zničeny. V 60. létech 17. století se z důchodových účtů dovídáme o přestavbě této renesanční pravidelné zahrady v barokní, ale opět nevíme úplně přesnou podobu, pouze z mapových podkladů vyčteme, že půdorys nové barokní zahrady navázal na renesanční kompozici. Jistě víme, že v zahradě proběhly jisté stavební práce, které mohly mít na za následek vystavění nového zahradního domu, také postavení nové fontány většího vzhledu, která byla vyzdobena čtyřmi kamennými sochy. Je největší pravděpodobností, že vodní chór byl hlavní dominantou této zahrady, byl dokola vydlážděn, takže jistě měl na sebe upoutat. Taktéž je v účtech zmiňované slovo besídka, kdy je pak na vedutě z roku 1739 vyobrazena a také je na výřezu z této veduty od Ch. Glabitze, fragment této zahrady. Na plátnu obrazu lze vidět, že zahrada byla rozdělena zřejmě po celé své délce do pravidelných čtverců, tyto pásy jsou znázorněny zeleně a jejich výplň a okolí okrově, takže jistě znázorňovali rostlinou vegetaci nebo travnatou plochu. Také je možné, že to byly záhony s nízkými květinami, přesněji s tulipány, jelikož byl tento druh objeven a v 16. století se dostal do Evropy i do České země. Byly to velice atraktivní květiny, které byly pro svoje objevení vysazované téměř v každém záhonu. Na vedutě z roku cca 1750, je v úplně stejné kompozici také zachycena zahrada, ale s již vzrostlými stromy a s kašnou na přesném místě, kde stál altán. Zřejmě

36

byl altán mezi těmito lety odstraněn a byla tam vybudována kašna, nebo také mohla být již součástí dřevěné stavby.

Obrázek č. 35. Předpokládaná podoba renesanční a ranně barokní zahrady, kreslila: P. Ženožičková, 2011

Z těchto uvedených faktů můžeme předpokládat, že vodní dílo bylo postaveno před besídkou, uprostřed zahrady, jelikož je v důchodových účtech uvedeno, že před vodním chórem byla besídka (altán z veduty 1739) a vpravo od besídky byl vystavěn nový zahradní domek (zahradníkův dům na východní straně). Jestli jsme o této zahradě a vodním díle mluvili jako o větším chóru, teprve 18. století přineslo zámku opravdu velký skvost v podobě francouzské zahrady. Zahrada byla tak velkolepá, že k ní jistý Pinus složil ódu, ve které ji dokonce přirovnává díky nádherným vodním střikům k vodotryskům v zahradách Tivoli a Nio. O kompozici této zahrady se nám dochovalo více historických pramenů, než u předchozích, ale přesto máme v některých směrech jisté otázky a některá fakta nám jsou neznáma. Například vůbec neznáme autory, ať už renesanční, raně barokní tak i velké barokní zahrady. Máme jen jisté domněnky o osobách, které se jistě na stavbě zahrad podíleli a přispěli tak ke kousku historie, jako například Jan Jáchym i jeho syn Jan Ludvík z Žerotína. O její podobě si návštěvník může vytvořit představu, jelikož v zámku je zhotovený její model (obr. č. 36, 37). Na modelu můžeme vidět kompozici zahrady a sami se můžeme 37

přesvědčit o její kráse. Sice nevíme, které období model představuje, protože po stranách chybí dva čínské domy, zobrazené na obrázku č. 10, který ztvárňuje pohled na dvacetistupňovou kaskádu okolo roku 1800. Také z literatury od Dlouhého, Kubeši a Fifkové víme, že ještě před vystavením čínských domů v jejich místech měly být ve 40. letech 18. století 2 grotty opatřené zábradlí, možná i balustrádou. Tyto grotty měly být vybavené nástropními malbami a také vodotrysky. Tyto obrazy se odrážely ve vyřezávaných zrcadlech umístěné na stěnách. Také jsou jinak ztvárněné partery pod kaskádou než na obrázku. Neuman popisuje, že by pod čínskými stavbami měli být zpustlé fontány, ty už nejsou na vyobrazení zaznačeny. Na obrázku lze vidět pravidelně stříhané plůtky v parterech na travnatých plochách, zatímco na modelu jsou partery vyplněny žlutočervenými čtverci, kde není jasné, co tím tvůrce chtěl říci a podle které předlohy model zhotovoval. Dále jsou na obrázku vidět kuželově tvarované stromy, které lemují partery z jižní strany i po bocích, na modelu jižní lemování chybí, také podle popisu Neumana, by měli být přední partery, které jsou lemované vodními kanály, osázeny květinami a zeleninou, opět je na modelu ztvárněna pouze jen plocha, zřejmě s použitým štěrkem.

Obrázek č. 38. Rekonstrukce barokní zahrady situované jihovýchodně od zámku ve Velkých losinách, kreslila: P. Ženožičková, 2011 38

Na obrázku č. 9 je zřetelně vidět kompozice zahrady, vedení vodních kanálů, ale bohužel tu detailněji nevidíme osázení parterů, ani stopy po výtvarných prvcích. Zatímco na obrázku č. 10, který vyhotovil Dittman, vidíme kaskádu i s veškerou sochařskou výzdobou, která je nad grotou, pod ní a kolem kaskády, vidíme fragment zahrady pod kaskádou a čínskými domy. Tuto podobu nám i potvrdil Neuman a Pinus svými popisy. Další nejasnou informací, která bývá v literatuře uváděná (Dlouhý, Fifková, Kubeša) je, že v zahradě byly 3 vodotrysky, tak uvádí Neuman, ale dochoval se pouze jeden, který je opět vymodelován na modelu, ale na obrázku od Dittemana a podle popisu Neumana, byly tyto tři vodotrysky u sebe ve spodní fontáně, jejich výška střiků se dala uměle regulovat. Takže je možné, že byly myšleny tyto tři vodotrysky nacházející se v jedné vodní nádrži, ne tři jednotlivé vodotrysky různě rozmístěné po zahradě. Také je v účtech z roku 1736 zmíněno, že pro velký vodotrysk bylo zhotoveno 9 kamenných labutí, které ale na žádném vyobrazení nejsou.79 Tak se můžeme domnívat, že se nedochovali do doby, kdy vnikly první zmínky o jejím vzhledu. Nebo se taky nabízí možnost, že pravdu v zahradě byly tři samostatné vodotrysky a výzdoba s labutěmi patřila jednomu z nedochovaných, proto u vodotrysku, jehož situaci a podobu známe, není vyobrazeno žádné labutí zdobení. Také tyto vodotrysky mohly být součástí grott, které byly po bocích zahrady, v místě čínských domů. To by odpovídal i počet. Jeden vodotrysk uprostřed zahrady, další dva v grottách. Kdy se na místě grott vystavěly čínské domy a vodotrysky byly předělané a dozdobené lesními bohy a ženskými a mužskými satyry, jak uvádí Neuman. Na obrázku č. 10 od Dittemana se také můžeme pozastavit nad chybějícím kanálem kolem fontány. Kanál je nahrazen partery, ale již v veduty 1739 můžeme vidět náznak vodní hladiny, která vede od oranžerie, začínající šestistupňovou kaskádou a hlavně na plánu ze stabilního katastru je vidět celková kompozice kanálu. I na modelu zahrady, která jistě vznikla později, než samotný obraz je vyobrazen kanál a nikde není uvedeno, že by kolem roku 1800 byla zrušena kompozice kanálu ani Neuman ve svém popisu z roku 1803 a taktéž Pinus jinak neuvádí. Právě naopak popisují zahradu díky střídání klidných hladin kanálů a dynamických vodotrysků jako velkolepé dílo. V důchodových účtech je uvedeno, že od poloviny 30. let 18. století byly nakupovány nejrůznější rostliny a to exotické pomerančovníky, kdy můžeme předpokládat, že byly uschovávány v oranžériích a v letním období vystavovány, jak

79

DLOUHÝ, FIFKOVÁ, KUBEŠA, 1999

39

uvádí Pinus, že se v zahradě nacházeli velké rostliny v nádobách vystavené po pravé straně kopce Strážnik.

Také se nakoupily zakrslé stromy, buxusy a další okrasné

rostliny. Na obr. č. 10 můžeme vidět přední partery pod velkou kaskádou a jistě tyto partery byly osazené z buxusů, které tvoří na obou stranách pravidelný obrazec, ale opět je to spekulativní, protože se vyobrazení zcela neshoduje s vedutami ze 40. let 18. století ani s popisem Neumana z roku 1803. Budeme přepokládat, že tam takové pravidelné partery byly a malíř jen vypustil vodní kanál.

Obrázek č. 39. Rekonstrukce předpokládané podoby s rozmístěním rostlin v barokní zahradě ve Velkých Losinách, 2. polovina 18. století, kreslila: P. Ženožičková, 2011

40

5.2 Současný stav zámeckého parku ve Velkých Losinách Zámecký park je do dnešního dne udržován v přírodně klasicistním principu. Rozkládá se na ploše o velikosti 15,41 hektarů, v současné době je v parku přes 800 kusů dřevin a to v převaze 125 druhů listnatých stromů a 41 druhů jehličnatých stromů. Plocha zámeckého parku se nachází v poměrně členitém terénu s rozdílem nadmořské výšky až místy až 100 m. Z nejnižšího místa v parku, na nejjižnějším konci, vychází pohledová osa, která vede přes park, přes rybník směrem k zámku (obr. č. 40). Další pohled se nám naskýtá při vstupu do parku až k hlavní bráně, která vede na nádvoří (orb. č. 41). Na velkém palouku, západně u zámku, můžeme vidět zajimavý průhled lemovaný dvěma smrky, přímo na věž zámku (obr. č. 42). Menší pohledová osa je vedena parkem k oranžerii, nebo od oranžerie. Pro lepší orientaci v parku, byly plochy rozděleny na tři části, první severozápadní část parku, blíže k obci Velké Losiny, je takovou první přístupovou plochou, jelikož je v její severní části umístěné parkoviště pro hosty. Parkoviště je odděleno dřeveným plotem a stromy s podrostem keřů. Z tohoto parkoviště se také dostaneme po cestě směrem k empírovému křídlu, kde se konají svatby a je tu v areálu parku před vchodem zřízen menší zpevněný plac, z žulových kostek, pro svatební hosty. U tohoto parkoviště stojí pískovcová socha. Za sochou je menší palouk s místy se vyskytujícími solitérními stromy. Tento palouk je rozdělen protékající Losinkou, která směřuje dále do parku jižně kolem zámku (obr. č. 43), říčka je v této obrsti doprovázená cestou z písku kolmo k hlavní cestě, která vede od Velkých Losin. Tato hlavní cesta je doprovázena vysokými vzrostlými stromy (obr. č. 44, 45, 46). Hlavní dominantou této části parku je zřejmě velký palouk (obr. č. 47, 49), který má po svém obvodu cestu z písku a je také doprovázen stromy až k samotnému dřevěnému oplocení. Z palouku vidíme na zámek a do okolní krajiny kolem. Tento palouk byl již několikrát odvodněn, ale drenáž v dnešní době již ztratila svoji funkci a palouk je velmi hodně zamokřen, místy, za velkými vzrostlými smrky, dokonce rostou traviny. Pro někoho pěkná, pro někoho zahuštěná výsadba stromů (obr. č. 48) se nachází kolem říčky Losinky a cesty směřující k další druhé části parku, kde se nachází zámecký rybník. Cesta vede kolem empírového křídla, kolem hlavního parteru před zámkem až k rybníku. Právě pro svoji překombinovanou výsadbu nelze vidět na zámek a tento průchod je velice stinný a tmavý. Za touto bránou vytvořenou stromy cesta pokračuje kolem Losinky až k hlavní tzv. kočárové cestě, kde se na ni napojuje (obr. č. 50).

41

Obrázek č. 51. Kompozice současného stavu, Velké Losiny, 2011

Druhou významnou část tvoří jižní polovina parku, kde nás přivítá klidná hladina lesknoucího se rybníku (obr. č. 52, 53, 54) s fascinujícím ostrůvkem, na kterém jsou vzrostlé stromy. Kolem rybníku jsou vybudované lavičky pro návštěvníky, kteří se mohou kochat odleskem parku v hladině vody a místními kachnami hostujícími u rybníka. Před rybníkem směrem k zámku se nám rozprostírá mírně zvlněný terén bez dřevin až k samotnému předzámčí. Významným bodem, který je součástí pohledové osy začínající u rybníka je oranžerie, která je ale v mírném zástinu keřů a stromů. Od oranžerie vede cesta kolem zámku ke vchodu na nádvoří a další cesta vede kolem východní hranice parku na samotném úpatí kopce Strážníka, cesta lemuje park až k jižnímu vchodu (obr. č. 55). Další možností vstupu do parku se nabízí při hlavním vchodu, na tzv. kočárovou cestu, kdy se vpravo vydáme na palouk, vlevo se vydáme cestou k rybníku (obr. č. 56). Cesta k rybníku z tohoto bodu je doprovázená různými dřevinami, ať listnatými tak jehličnatými, a buďto k přímo rybníku, kde pokračuje těsně kolem vodní hladiny k jižnímu vchodu, nebo směřuje obloukem kolem rybníku a napojuje se na cestu těsně situovanou u rybníka. Kopec Strážník, oproti svoji minulosti, patří také k parku, ale pro svůj příkrý sráz a nepřípustný terén, není navštěvován a používán k procházkám (obr. č. 57). 42

Třetí část tvoří hospodářský dvůr, který není pro veřejnost přístupný, zbytek této částí tvoří zahrada s ovocnými stromy. A ze severní strany je tzv. mlýnská zahrada, do které se také nechodí. V mlýnské zahradě je spousta vzrostlých stromů a pozůstatky po jezírku, na terénu jde poznat, kudy dříve vedly cesty v této části parku. 5.2.1 Společenský význam v zámeckém parku ve Velkých Losinách Zámecký park ve Velkých Losinách je v dnešní době významná architektonická lokalita. Hned v prvních jarních dnech až do posledních podzimních dnů, je park současně se zámkem navštěvován nejen turisty, ale místními lidmi, dokud to provozní doba dovoluje. Ing. arch Škamrada uvádí ze svého vyhotoveného průzkumu, že:“ V parku se prolínají v zásadě tři druhy provozu a to návštěva zámku, konající se svatební obřady a služební provoz.“ 80 Návštěvníci zámeckého areálu, mohou využít prohlídek zámku, které jsou pro veřejnost konány od dubna až do října o víkendech, od 9- 16 hodin.81 V letních měsících, od května až do srpna, je zámek otevřen od 8 – 17 h denně. Po navštívení zámku, ale i ve svém volnu, mohou turisté navštívit zámecký krajinářský park, v němž jsou atraktivní stromy, jezírko s lavičkami zásobené říčkou Losinkou, napříč celým parkem jsou vedeny cestičky doprovázené nejrůznějšími odrůdy stromů, rododendrony a azalkami, které jsou pro tuto krajinu typické. Návštěvník si zde může odpočinout, v klidu zahrady se projít, relaxovat, kochat se okolní přírodou. Dalším významným prvkem je konání svatebních obřadů přímo na zámku. Přesněji v empírovém křídle, kde v přízemí byla vystavěna obřadní síň. Pro pohodlný průběh svatby je možnost najet s auty až přímo ke vchodu. Novomanželé se můžou nafotit v příjemné atmosféře zámeckého parku. Obřady jsou také konány i na nádvoří, v parku a to i ve večerních hodinách. Na rozdíl od současnosti, byl zprvu park využíván jen hospodářsky.

Až

k postavenému novému renesančnímu zámku byly přistavěny hospodářské objekty, jako konírna, mlýn, sýpka. V roce 1602 kdy byla vybudována u parku renesanční zahrada údajně s labyrintem, jistě sloužila nejen, jako dekorace k zámku ale i jako místo pro procházky a společenský život šlechty.

Za období rozkvětu můžeme určitě pokládat

barokní éru, v níž byla zřízena v roce 1731-38 pravidelná zahrada ve francouzském stylu. 80 81

ŠKARDA, 1981, str. 3-4 www.zamek-losiny.cz , [online 27. 3. 2011]

43

Významným prvkem v této době byl i vyvýšený okrouhlý kopec, jehož vrchol patří ještě do pozemku zámeckého parku. Kopec v této době byl porostlý pouze menšími skupinkami stromů duby a kaštany a na svahu a vrcholu byla místa, odkud bylo možno z nadhledu vnímat zámek s věží a nádheru barokní zahrady (obr. č. 58). 5.3 Dendrologický stav zahrady v současnosti Za pomoci historických podkladů a fotografií bylo zjištěno, že se v parku vyskytuje asi 200 let starý strom, desítky stromů se stářím 100 až 150 let. To je pro stromy již úctyhodný věk, ale bohužel také nebezpečný faktor, který musí být brán v potaz a být neustále hlídán. Proto bylo nutností, pro park vytvořit dendrologický potenciál stromů. Tento dendrologický potenciál objektu je celková schopnost existujících dřevinných vegetačních prvků konkrétního objektu, také jeho částí, zajistit stabilitu cílové kompozice a to stávající nebo změněné či nové82 Důležitým atributem pro kompozici parku je stanovení sadovnické hodnoty, která vypovídá o celkové hodnotě jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby. V parku převládají jedinci se sadovnickou hodnotou 4, což jsou podprůměrně hodnotné stromy obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, v tomto případě začínají být stromy pěstebně neperspektivní jedinci. Při zjišťování věkového zastoupení stromů v parku, bylo odhadnuto, že v parku se nejvíce nacházejí „dospělý jedinci“, ale místy i stromoví veteráni, kteří již trpí rozpadem struktury. Nejvíce je v parku stromů s výsadbou datovanou na rok 19001950. Vitalita (životaschopnost) je jedním z velmi cenných hodnocených atributů, kterým posuzujeme určitou vývojovou tendenci jedince. Při hodnocení vitality se vychází z posouzení olistění a tvarových změn větvení. V parku jsou jedinci s vitalitou od hodnoty 2 až po hodnotu 4, neboli stromy, se sníženou vitalitou, ale jen krátkodobě, jejich stav se zlepší až po stromy se silně sníženou vitalitou, kdy se jejich postižení nezlepší. Dalším důležitým ukazatelem je zdravotní stav, který vyjadřuje aktuální odchylku od normálu, neboli stupeň poškození jedince. V parku se vyskytují, jak stromy bez poškození tak i převážně stromy silně poškozené.83 82 83

PEJCHAL, ŠIMEK, 2010 PEJCHAL, ŠIMEK, 2010

44

V parku převažují starší výsadby od roku 1810 až do roku 1953, odpovídají tomu zjištěné výsledky a to nízký dendrologický potenciál. To znamená, že hrozí aktuální rozpad kompozice. Svědkem tohoto stanovení je například větrem zlomená Tilia cordata, která se u báze kmenu rozlomila, protože už byla slabá a měla dutiny v místech zlomu, spadla na most, který byl porušen (obr. č. 59, 60). Naštěstí při nehodě nedošlo ke zranění žádných návštěvníků. Ať chceme nebo ne, je tu nastolená otázka, jak se teď zachovat. Jelikož je aktuální kompozice narušena a hrozí potenciální rozpad, je nutno učinit zlepšující opatření. V parku musí dojít ke zkvalitnění péče o dřevinné vegetační prvky. Je nezbytným krokem stanovit principy obnovy, až v krajních případech navržení a zajištění nové generace dřevinných vegetačních prvků. V mém případě je velice těžké rozhodnout, zda zachovat původní kompozici parku, procházet se místy, které mají tak velkou a četnou historii, nebo právě naopak, dát tomuto starému zašlému parku novou podobu. Vznikne něco nového, co tu může být opět dalších sto let a psát novou historii nebo právě jen v historii pokračovat a snažit se dokončit tak krásnou a propracovanou práci našich předků. Každopádně musíme najít to nejvhodnější řešení kompromis, který by vyhovoval veškerým ustanovením. 5.4 Stanovení zásad obnovy zámeckého parku Jak bylo zjištěno ve výsledcích, je potřeba se zamyslet nad zdravotním stavem dřevin a učinit potřebná opatření. V tomto případě, je podle mého názoru nutností, staré a poškozené, život ohrožující stromy, vykácet. Pokud by se však tato opatření neprovedla, stromy by mohli během pár let samovolně popadat, tím by mohli poškodit okolní stromy a kompozice by byla narušena dvojnásobně, je také třeba dbát na bezpečný provoz parku. Podmínkou pro vykácení poškozených stromů, je samozřejmě dodání nových jedinců, kteří zaujmou jejich místo a budou tu bezpečně růst třeba dalším sto a více let. V. Kotek, který stanovil nové osazovací plány pro park, asi jen nahodile vysázel keře a to k oranžerii, k průchodu kolem empírového zámku a k parkovišti, či do jiných části parků, protože skupiny keřů vypadají nevzhledně a vůbec nenavazují na kompozici, která tu byla dříve stanovena. Svojí výsadbou narušil pohledové osy, které v parku byly vybudované. Buď se snažil park jen zvelebit, či snad zamýšlel úplně jinou celistvou kompozici parku, každopádně tento krok nebyl zdařilý. Oranžerie nacházející se v parku je doposud v zachovalém a dobrém stavu, proto by bylo vhodné, aby byla

45

součástí pohledových os, jak tomu bylo v minulosti. Byla by součástí pohledů, z nichž jeden vede od jižní části přes rybník a druhý od velkého palouku, ale chaoticky vysázené stromy, nyní už přerostlé, tomuto pohledu překáží. Tudíž je vhodným krokem dřeviny vykácet a doplnit pouze nízkou vegetací, dalším řešení se nabízí v podobě výsadby květinových záhonů, jak tomu bylo v minulosti. Další kompozičně významná pohledová osa, která byla v minulosti velice často fotografována, je od velkého palouku směrem k věži, tuto věž obklopují dva vzrostlé smrky a dávají tak pohledu ucelený rám (obr. č. 61). Bohužel v dnešní době je tento pohled narušen menšími jedlemi a břízami, které do řady smrků vůbec nezapadají a taktéž zahuštěnou výsadbou na břehu Losinky, přes kterou nelze na zámek vidět. Tuto výsadbu tvoří řada jedlovců, kteří mají ve svém podrostu zhuštěnou výsadbu rododendronů. Tím pádem není pěkná ani výsadba jedlovců, ani podrost rododendronů a ještě k tomu zakrývají významnou dominantu tohoto parku – zámek (obr. č. 62). Proto je doporučeno výsadbu úplně odstranit, nebo zvolit nižší kultivary, dosahující maximální výšky jednoho metru, nebo vysadit vegetační plůtek. Příliš vysoký vzrůst stromů sice vytváří loubí, které v letních měsících poskytuje stín, ale je to spíše nevzhledné a občas může návštěvníka odradit temné zátiší a zvolí si raději jinou cestu (obr. č. 63). Taktéž je nevhodně umístěn keř před empírovým křídlem. Měří skoro dva metry a na délku cca. 6 metrů. Je vysazen blízko u budovy a svou velikostí zakrývá okna této stavby a narušuje pohled na historicky provedenou fasádu. Tímto činem chtěl asi zahradník oddělit opticky křídlo od tekoucí říčky (obr. č. 64). Park nemá stejnorodé oplocení a místy zcela chybí, proto je vhodné vystavět nové, jednotné oplocení a nové brány. Více opticky oddělené parkoviště, například za pomoci dřevinných plotů, aby nepůsobilo dojmem, že je součástí parku. Dále velice kriticky hodnotím použití žulových kostek jako obruby pískových cest. Tzv. kočárová cesta, která je cestou příjezdovou a musí být zpevněná, je také tvořena ze samých žulových kostek, proto byly použity i na okraje chodníků, aby tyto stavební prvky k sobě ladili. Ale v tomto případě měli pro použité kostky zvolit jinou barvu,nejlépe přírodní, která by tolik nevynikala. Obrubníky bych nahradila kovovými lemy, které se zapustí do země a nejsou vidět a plní stejnou funkci. Při řádné údržbě trávníků je možno vytvořit ostrý přechod mezi cestou a travnatou plochou. Cesty by potřebovaly nové pískovaní. Převládajícím materiálem je hlína a ve vlhkém období jsou rozbahněné a nedá se pohodlně v parku pohybovat. Dalším problémem jsou cyklisti, i když je v parku 46

zakázané používat kola, návštěvníci tento příkaz nerespektují a svými koly rozjíždějí cesty (obr. č. 65). Špatně odvedenou práci můžeme vidět i u rybníka, kde se zpevňovaly břehy lomovým kamenem, vůbec není dodržená linie břehu, jsou tam hranaté a nesouměrné odskoky. Opět bych volila jiný materiál než hrubý lomový kámen, nebo bych se snažila břehy upravit co nejméně nápadnou cestou. Tímto samým způsobem byl zpevněn a upraven i břeh Losinky. Touto úpravou byl tok Losinky regulován, její průtok je rychlejší. Lomový hrubý kámen, nevypadá přiměřeně k parku a okolí. Za přestavbu a kontrolu by určitě stály i mosty přes říčku, jeden most má úplně narušenou konstrukci, protože na něho spadl strom. Druhý už má zašlý vzhled. Také by mělo dojít k úplnému zrušení laviček a odpadkových košů, které jsou v katastrofálním a nevyhovujícím stavu. Chtělo by to nahradit novými dřevěnými lavičkami a odpadkovými koši, ty by však měly být umístěny trochu dále od odpočinkových míst (obr. č. 66, 67). K parku patří také tzv. mlýnská zahrada, která není pro návštěvníky zpřístupněna, což je veliká škoda. V zahradě je vybudované jezírko s fontánou, která by si zasloužila zrestaurovat. Kolem fontány kvete v jarním aspektu koberec bílých sněženek a bledulí. Taktéž budova tzv. mateřské školy je ve špatném stavu a je potřeba stavebně upravit a zhotovit novou fasádu.

47

6. ZÁVĚR Zámecký park ve Velkých Losinách je právem nazýván zelenou perlou a je řazen mezi nejkrásnější parky Moravy a Čech. Je to park, který prošel mnoha slohovými obdobími a zanechává nám tak pozůstatky historie, které můžeme při jeho dlouhé proměně studovat a porovnávat. Je pro nás ukázkou, jak se vyvíjela a měnila doba a jaké nároky měli tehdejší lidé na zeleň ve svém okolí ve srovnání s dnešním stavem. Můžeme tak posoudit, které vývojové fáze na sebe v architektuře navazovali, nebo pouze vylepšovali ať už vegetační, výtvarné, tak technické vybavení zahrady a parků, které naopak prosazovali protikladnou kompozici a odlišné rostlinné i výtvarné prvky a jiné řešení mobiliářů. Za základy zámku, ale i zahrady můžeme předpokládat gotický sloh. V tomto slohovém období, byla na místě, dnešního východního křídla, tvrz oválného půdorysu sloužící rodu z Žerotínů. Tento rod doprovázel zámek se zahradou až do počátku 19. století. Po tuto dobu se Žerotínská větev zasloužila o velké přestavby, jak zámku, tak i jeho okolí. Rod patřil na přelomu 16. a 17. století k vyšší šlechtě a výše jejich majetku a postavení se taky odrazilo v zámeckém parku a zámku. Nejprve nechali přestavět tvrz na renesanční zámek. Po té k zámku byla přistavěna renesanční zahrada. O tom jak vypadala, bohužel nevíme, ale pouze známe půdorys renesanční zahrady, která stávala u západního křídla zámku. Rod z Žerotínů se snažil, aby jejich sídlo bylo reprezentativní a tak v 17. století, kdy se do české země dostal nový barokní sloh, upravili renesanční principy a vystavěly novou zahradu v barokním slohu. Dědictvím, na počátku 18. století, připadl majetek Janu Ludvíku z Žerotína. Tento přírodou uchvácený člověk zahájil další úpravy zámku, aby vyjádřil své postavení, vybudoval jihozápadně od zámku barokní zahradu ve francouzském stylu. Tato zahrada byla opravdovým velkolepým dílem, ve kterém bylo použito nejrůznějších stylů použití vody v zahradě. Architekt, jehož jméno neznáme, využil terénu a kopec Strážnik, který byl hlavní zdroj vody a díky spádu vody a dokonale vybudovaným kanálům, tvořila divoce proudící a tryskající voda nejrůznější efekty. Vedle dynamické vody, která proudila z různých skulptur, byla v zahradě využita i klidná hladina vody v kanálu, který vedl od severu až k jihu středem zahrady. Návštěvníkovi

se při

vchodu

ze severní

strany naskytl

pohled

na

dvacetistupňovou kaskádu ozdobenou nejrůznějšími sochami, která navazovala na vodní kanál. Toto vodní dílo bylo z jižní strany ukončeno malou šestistupňovou 48

kaskádou. Zahrada byla osázená nejrůznějšími zakrslými stromy, ale i exotickými pomerančovníky, které se v chladném období uschovávali do dvou velkých oranžerií. Přední partery byly pravidelně uspořádané, na dalších záhonech byla použita kombinace zeleniny s květinami. Zahrada za dobu svojí existence prodělala menší proměny. Například, byly zrušeny grotty situované po bocích zahrady a byly nahrazeny čínskými pavilony, pod kterými byly vodotrysky, které také zpustly a byly zrušeny. Bohužel po uplynutí pár desítek let bylo zjištěno, že tento systém zeleně a vody je velice náročný na údržbu a složitý, aby byl zajištěn plynulý chod zahrady. Tento problém byl řešen navržením nové, méně náročné kompozice zahrady. Vzhledem k novým majitelům, kteří nebyli tolik nadšeni zahradou a zahradním uměním, se zahradě nevěnovali natolik, aby nový plán uskutečnili a zahrada zpustla. Nezájem Žerotínů byl završen prodejem zahrady rodu Liechtenštejnů. Liechtenštejnové usoudili, že již opuštěná a nereprezentativní zahrada nevyhovovala jejich poměrům a přeměnily losinskou zahradu v přírodně krajinářský park, který si svoji podobu zachoval téměř do dnešního dne. Pouze ve 20. století byly provedeny drobnější úpravy u výsadby v parku. Park je do dnešního dne velice kouzelným místem, ale lze poznat, že od poslední slohové proměny uplynulo přes sto let. Je potřeba zajistit stabilitu stromů i novou výsadbu, zrekonstruovat a upravit cesty a mobiliáře. Znovu obnovit pohledové osy. A snažit se například vrátit k podobě přírodního parku, který tu stál na počátku 19. století a snažit se udržet jeho kompozice a vzhledu.

49

7. SHRNUTÍ Tato bakalářská práce je zaměřena na hodnocení analýzy vývoje a kompozice historické zahrady. Předmětem studijního zájmu se stal zámecký park ve Velkých Losinách. Zámecký park o rozloze 15, 41 ha je v dnešní době koncipován v anglickém krajinářském stylu, ale jeho historické kořeny sahají velmi hluboko, jeho vznik je datován pravděpodobně do 16. století. Bakalářská práce je tematicky strukturována do jednotlivých kapitol. Úvodní kapitoly, literárního přehledu, zabývajícím se obecným popisem zámeckého parku s důrazem na historické vývojové etapy zahrady. Dalšími rozebíranými prvky jsou výtvarné a účelové prvky použité v zahradě, například barokní plastiky, dochované do dnešního dne. Dále následuje historický vývoj zámku, jehož součástí je zahrada. Ta se vyvíjela od gotiky, až přes renesanční principy přeměněné v 18. století ve francouzskou barokní zahradu, poslední slohová fáze byla koncipována v anglickém krajinářském stylu. V bakalářské práci je také rozebíráno využití modelového objektu v minulosti a současnosti. Dalším významným počinem bylo vyhotovení inventarizace dřevin v parku a z vyhodnoceného dendrologického potenciálu se vypracoval návrh pro bezpečný provoz parku do budoucnosti, k této revitalizaci dřevin byla navržená i rekonstrukce celkového vzhledu parku a řešení vyskytujících se problematik. Celý text je doprovázen grafickými podklady v podobě map, plánu, historických fotografií a v neposlední řadě dokumentace současného stavu.

50

8. RESUMÉ This work is focused on the evaluation of the analysis development and composition of the historical garden. The subject of study interest was Castle Park in Great Losiny. Castle Park area of 15, 41 ha is today conceived in the English landscape style, but its historical roots reach very deep, its origin is probably dated to the 16th century. The thesis is structured thematically into chapters. Introductory chapters review the literature dealing with general description of the park with emphasis on the historical stage of garden development. Other discussed topics are art and specific elements used in the garden, a baroque sculptures preserved to this day. This is followed by the historical development of the castle, which includes the garden as well. The garden evolved from Gothic to Renaissance and was transformed through the 18th century into French baroque garden, the last phase of the garden was designed in the English landscape style. The work also deals with problematic of using model objects in the past and present. Another important achievement was the elaboration of an trees inventory in the park. From the evaluated dendrological potential was prepared a proposal for the safe operation of the park in the future, along with this revitalization there has been proposed also reconstruction of the overall appearance and the solutions of present problems. All text is accompanied by graphic evidence in the form of maps, plans, historic photographs and documents, not forgetting the current situation.

51

9. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ 1. BUČEK, A., LACINA, J., Geobiocenologie II: Geobiocenologická typologie krajiny České Republiky. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 1999. 245 s. 2. CULEK, M. Biografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. ISBN 80-85368-80-3. 3. Dějiny zámku: Velké Losiny. In ELIÁŠ, J. Dějiny zámku ve Velkých Losinách. Brno: Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, 1997. 4. DLOUHÝ, B.; FIFKOVÁ, R.; KUBEŠA, P. Umělecko-historická analýza zámeckého parku ve Velkých Losinách, 1999. 5. DOKOUPIL, Z., et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství československých umělců, 1957. 72+obrázková příloha s. 6. DVOŘÁČEK, P. Naše nejkrásnější zahrady. Olomouc: Rubico, 2008. 216 s. 7. FIALA, F.: Historický vývoj zahrad, parků a krajinářských úprav. Vývoj zahrady u zámku Velké Losiny. 1981, Specializační pomaturitní studium, 8. FIFKOVÁ, R. Zámecké zahrady a parky na Šumpersku jako výraz proměn životního stylu nobility od konce 16. do začátku 20. století. Ostrava, 1994. Diplomová práce. Ostravská univerzita. 9. FIFKOVÁ, R. Zelené perly: Historické zahrady a parky Olomouckého kraje. Vlastivědné muzeum v Olomouci: Papírtisk s.r.o., 2008. 27 s. ISBN 978-8085037-54-8. 10. GROCHALOVÁ, L. Velkostatek Velké Losin: 1560-1949. Janovice u Rýmařova, 1990. 311 s. 11. HOSÁK, L.; ŠRÁMEK, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha : Akademica, 1970. 560 s. 12. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 6. 4. 2011, last modified on 6. 4. 2011 [cit. 2011-05-05]. 13. JELÍNKOVÁ, J., Dějiny výtvarného umění [online]. CD-ROM : ARPartner, 2002 [cit. 2011-04-07]. 14. KALUSOK, M. Zahradní architektura. Brno: Komputer Press, 2004. 192 s. ISBN 80-251-0287-4. 15. KOLEKTIV AUTORŮ NAKLADATELSTVÍ PLOT, Kapesní slovník cizích slov. Praha: Nakladatelství Plot, 2006. 16. KOTEK, V. Zámecký park Velké Losiny. Šumperk: NPÚ v Olomouci, 1995.

52

17. KOTEK, V.; MATISOVÁ, H.., Rekonstrukce zámeckého parku Velké Losiny: Parkoviště SÚ. Šumperk: NPÚ v Olomouci, 1987. Vlastivědný ústav v Šumperku. 18. KUTHAN, M, et al. Geologická mapa ČSSR: odkrytá. Ústřední ústav pedologický v Praze. Praha: Ústřední ústav pedologický, 1966. 1: 1 000 000. 19. Lázně Velké Losiny. Lázeňský park [online]. 2011, [cit. 2011-05-06]. Dostupný z WWW: . 20. Národní památkový ústav. Charakteristika poslání a činnosti. 2010, s. 1-2. Dostupný také z WWW: . 21. NEDBAL, J. Odvodnění zámeckého parku ve Velkých losinách. Šumperk: NPÚ v Olomouci, 1975. Vlastivědný ústav v Šumperku. 22. ONDRÁŽKA, V. Úprava Losinky v zámeckém parku. Šumperk: NPÚ v olomouci, 1967. Investor: Vlastivědný ústav v Šumperku. 23. OTRUBA, I. Zahradní architektura, Tvorba zahrad a parků. Brno : Era group spol. s. r. o., 2002. 357 s. ISBN 80-86517-13-6. 24. OTRUBA, I.; PTÁČEK, J.; ŠVORC, L. 101 našich nejkrásnějších zahrad a parků. Praha: Beta, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7306-320-7. 25. Ottova všeobecná encyklopedie: svazek 2. M-Ž. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2003. 800 s. ISBN 80-7181-947-6. 26. PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ, B., et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Praha: Libri, 2004. 526 s. ISBN 80-7277-279-1. 27. PEJCHAL, M., ŠIMEK, P., Předmět: Praktika II: Přednášky ze školního roku 2009/2010. 28. Půdní mapa ČR. AOPk : ČÚZK, 2005. 1: 50 000. 29. QUIT, E. Klimatické oblasti Československa. č. 16. Brno: Studia geographica , 1971. 74s. + 1 mapa v příloze. 30. ŠAMÁNKOVÁ, E. Architektura české renesance. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961. 141 s. 31. ŠKAMRADA, NPÚ v Olomouci: Zámek Velké Losiny, Hypotézy historickoarchitektonického vývoje zámeckého souboru ve Velkých Losinách, podklady ke kategorizaci prvků č. 3829. 32. Vodní právo, Sbírka, Uničov : VÚ Šumperk, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, 1931, s.

53

33. WILHELMOVÁ, D. Předmět: Teorie a vývoj zahradního umění I, II: Přednášky ze školního roku 2009/2010. 34. Zerotin.jeseniky.com [online]. 2011 [cit. 2011-03-07]. Dostupné z WWW: .

54

10. SEZNAM VYOBRAZENÍ Obrázek č. 1. Zámek Velké Losiny z roku 1939, vlevo fragment staré zahrady, vpravo oranžerie a kousek nové francouzské zahrady, uprostřed za zámkem lipová alej, před zámkem ovocné sady, Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny, autor Ch. Glaubitz Obrázek č. 2. Egyptská zahrada – Egyptská slavnost mrtvých v Rekhmarově zahradě. Podle Pamětí francouzské misie v Kairu. Obrázek č. 3. Reprodukce části obrazu sv. Floriana s pohledem na zámek. Fotografie je datována z 18. st., Státní zámek Velké Losiny, NPÚ v Olomouci, A. Škamrada Obrázek č. 4. Reprodukce části obrazu sv. Floriana s pohledem na zámek. Fotografie je datována z 18. st., Státní zámek Velké Losiny, NPÚ v Olomouci, A. Škamrada Obrázek č. 5. Reprodukce části obrazu sv. Floriana s pohledem na zámek. Vidíme jízdárnu s novým křídlem, západně od kaple schéma pravidelné zahrady s kašnou. Počátek 18. století, Státní zámek Velké Losiny, NPÚ v Olomouci, A. Škamrada. Obrázek č. 6. Pohled na skleník z roku 1886, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc Obrázek č. 7. Půdorys skleníku z roku 1886, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc Obrázek č. 8. Skleník (oranžerie), současný stav, Státní zámek Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 9. Pohled na zámek, 1739, vlevo fragment staré zahrady, vpravo oranžerie a kousek nové francouzské zahrady, uprostřed za zámkem lipová alej, před zámkem ovocné sady, Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny, autor Ch. Glaubitz Obrázek č. 10. Výřez z mapy obce Velké Losiny se zámkem, starou renesanční zahradou pod číslem 34, novou okrasnou zahradou pod číslem 33., autor: Ch. Glaubitz, 1739, ZA Opava, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny. Obrázek č. 11. Pohled na dvacetistupňovou kaskádu, v pozadí kopec Huthberg, po stranách čínské pavilony, Dittman, okolo r. 1800, KUBEŠA, FIFKOVÁ, DLOUHÝ, 1999 Obrázek č. 12. Nový plán pro zahradu z roku 1760, zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc Obrázek č. 13. Alegorie sochy síly (Samson se lvem), autor sochy Jan Jiří Lehner, 55

Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 14. Alegorie sochy bolesti ( Milón Kronský), autor sochy Jan Jiří Lehner, Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 15. Předloha pro J. J. Lehnera od sochaře Pierra Pugeta z versailleských zahrad. Z rytiny S. Thomassina, 1723. Převzato od Fifkové, Zelené perly Obrázek č. 16. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 17. Hráč na rošt od Jacquesa Callota, rytina z cyklu Les Gobbi, 1620-1622, předloha pro zhotovení trpaslíka, obr. č. 16, převzato od Fifkové, Zelené perly Obrázek č. 18. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 19. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 20. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 21. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 22. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 23. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 24. Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 25. Delfín s puttem, kolem r. 1740, autor sochy Jiří Antonín Heinz,Státní zámek Velké Losiny, Foto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 26. Sousoší nejsvětější trojice, autor Jenish, 2 pol. 19. st., Státní zámek Velké Losiny, foto: Martin Vavřík 2008 Obrázek č. 27. Plastiky dvou lvíčků, pocházející z barokní zahrady, zřejmě dříve nosící erby Žerotínů, Velké Losiny, oto: P. Ženožičková 2010 Obrázek č. 28. Indikační skica stabilního katastru z roku 1834, M 1: 2880, pohled na anglický krajinářský park, převzato F. Fiala 1981 Obrázek č. 29. Plán přírodního parku z roku 1818, lesní inženýr Karl Macherhammer. Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny Obrázek č. 30. Pohled na jezírko pro zlaté rybky s vodotryskem, situované v mlýnské zahradě, severovýchodně za zámkem, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková 2011 Obrázek č. 31. Situace drenáží (trativodů) v parku ve Velkých Losinách vladaře Aloise Liechtensteina z roku 1925, M 1:1440, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Velkostatek Velké Losiny Obrázek č. 32. Výstavba nového parkoviště z roku 1987, V. Kotek, vlevo zámek, vpravo návrh parkoviště s novou výsadbou, Státní archiv v Opavě, pobočka Olomouc Obrázek č. 33. Osazovací plán pro jihozápadní část parku, V. Kotek, 1995, NPÚ 56

v Olomouci Obrázek č. 34. Osazovací plán jihozápadní části parku, V. Kotek, 1995, NPÚ v Olomouci Obrázek č. 35. Předpokládaná podoba renesanční a ranně barokní zahrady, kreslila: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 36. Model barokní zahrady, pohled na kaskádu a grottu, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 37. Model barokní zahrady, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 38. Rekonstrukce barokní zahrady situované jihovýchodně od zámku ve Velkých losinách, P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 39. Rekonstrukce předpokládané podoby s rozmístěním rostlin v barokní zahradě ve Velkých Losinách, 2. polovina 18. století, kreslila: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 40. Pohled přes rybník na zámek, od jižní strany parku. Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 41. Pohled od zámku, z jihozápadního vstupu do parku, tzv. kočárová cesta. Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 42. Pohledová osa z palouku západně od zámku, směrem k věži zámku, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 43. Protékající Losinka směrem k rybníku, vlevo zahuštěná výsadba a palouk vpravo empírové křídlo a zámek, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 44. Hlavní vchod od VL SZ plocha, pohled k empírovému křídlu levo palouk, foto:P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 45. Pohled od empírového křídla k hlavnímu vchodu směrem k VL, vpravo palouk, vlevo stromy a parkoviště, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 46. Průhled od vchodu empírového křídla zámku, směrem k hl. bráně zahrady foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 47. Pohled z empírového křídla na palouk, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 48. Cesta k rybníku křídla přes zahuštěnou výsadbu, vlevo palouk, vpravo zámek s lemující říčkou, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 49. Pohled na velký palouk v SZ části parku, zamokřen, po obvodu stromy s cestou, vlevo příchodová cesta, parkoviště, vpravo část parku s rybníkem, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 50. Losinka vedoucí kolem tzv. kočárové cesty a palouku po levé straně. 57

Jde vidět hlavní vchod, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 51. Pohled na jižní část parku, v pozadí kopec Strážník (Huthberg), uprostřed rybník, kolem cesta vedoucí k jižnímu vchodu lemovaná stromy, vpravo oranžerie, za fotografem zámek a SZ část s paloukem, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 52. Kompozice současného stavu, Velké Losiny, 2011 Obrázek č. 53. Průhled od západního vchodu, kočárová dlážděná cesta ke vchodu zámku, vlevo rybník, vpravo stromy u říčky Losinky a dále palouk, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 54. Pohled od zámku na jižní část přes rybník, v pozadí Strážník, foto:P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 55. Cesta vedoucí kolem východní strany k oranžerii, v pozadí rybník, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 56. Cestní síť k rybníku a k jižnímu vchodu, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 57. Kopec Strážník a jeho Terén, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 58. Pohled z kopce Huthbergu na zámek a okrasnou zahradu. Procházející se šlechta, 18. století. Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc. Obrázek č. 59. Vylomená Tilia cordata, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 60. Poničený most po pádu Tilie cordaty, Velké Losiny, P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 61. Průhled mezi solitérními smrky, pohlednice z 60. let 20. století, Dlouhý, Fifková, Kubeša, 1999 Obrázek č. 62. Zahuštěná výsadba, přes kterou nelze vidět na zámek, Velké Losiny, P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 63. Zahuštěná výsadba u zámku, vpravo významné smrky, které tvoří rám pohledové ose od palouku, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 64. Nevhodně umístěný cypříšek hrachonosný, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 65. Již bez obrubníků a pískování cyklisty rozježděné cesty, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 66. Zničené lavečky a odpadkové koše, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 Obrázek č. 67. V zašlém stavu lavečky a odpadkové koše, Velké Losiny, foto: P. Ženožičková, 2010 58

Obrázek č. 68. Poslední pozůstatek vodních kanálů vedoucí z kopce Strážník do barokní zahrady, foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 69. Poslední fragment barokní Zahrady nacházející se v parku ve Velkých Losinách na úpatí kopce Strážník, jižní část Foto: P. Ženožičková, 2011 Obrázek č. 70. Letecký pohled na park ve Velkých Losinách, (ArcGis, 2009)

59

11. PŘÍLOHY 1. Obrázková příloha 2. Kompozice zámeckého parku ve Velkých Losinách – současný stav 3. Věková struktura dřevin v parku ve Velkých Losinách

60