MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
Průmyslové dědictví v krajině a jeho budoucnost (na příkladě vybrané lokality) BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Tomáš Krejčí
Kateřina Nováková
BRNO 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Průmyslové dědictví v krajině a jeho budoucnost (na příkladu vybrané lokality) vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury.
V Brně dne 23. 12. 2011 ……….…………………………… 2
Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Tomáši Krejčímu za obětavé vedení a trpělivost při finišování práce. A také Ing. Štěpánu Malachovi za cenné rady a připomínky při zpracování. 3
Jméno a příjmení autora:
Kateřina Nováková
Název bakalářské práce:
Průmyslové dědictví v krajině a jeho budoucnost (na příkladu dané lokality)
Název práce v angličtině:
Industrial heritage in landscape and its future (for chosen area)
Ústav:
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Vedoucí bakalářské práce:
Mgr. Tomáš Krejčí
Rok obhajoby:
2012
Anotace:
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku průmyslového dědictví v postindustriální krajině Rosicko-oslavanského uhelného revíru. Pomocí terénního šetření a dostupných informačních zdrojů, byl zdokumentován aktuální stav historicky významných průmyslových areálů, spojených zejména s
těţbou uhlí. Práce popisuje jejich vznik
z historického hlediska a hodnotí jejich budoucí vyuţití v kontextu územně plánovací dokumentace. Výstupem práce je identifikace neefektivně vyuţívaných ploch – brownfieldů. Klíčová slova:
Postindustriální krajina, brownfield, územní plán, Rosickooslavanský uhelný revír
Annotation:
The bachelor thesis is focused on issues of industrial heritage in
Rosice-Oslavany
mining
area
landscape.
Thesis
investigates actual state of historical important industrial areas (connected with coal mining) using field research and available information sources. Thesis deals with their history and assessing its future, using urban plans. Result of thesis is identification of ineffective used areas – brownfields.
Keywords:
Postindustrial landscape, brownfileld, urban plannig, RosiceOslavany mining area.
4
Obsah 1
Úvod a cíle práce ........................................................................................................... 1
2
Metodika práce .............................................................................................................. 2
3
Literární rešerše ............................................................................................................. 3
4
5
3.1
Krajina .................................................................................................................... 3
3.2
Vývoj krajiny v ČR – obecné trendy ...................................................................... 5
3.3
Postindustriální krajina ........................................................................................... 6
3.4
Problematika brownfieldů....................................................................................... 6
3.5
Krajinné a územní plánování .................................................................................. 8
Charakteristika území .................................................................................................... 9 4.1
Vymezení řešeného území a přírodní podmínky .................................................... 9
4.2
Historické členění uhelného revíru ....................................................................... 10
4.3
Historický vývoj regionu se zřetelem na rozvoj průmyslu ................................... 11
Historicky významné průmyslové areály v řešeném území, jejich stav a budoucí
vyuţití .................................................................................................................................. 14 5.1
Zastávka ................................................................................................................ 15
5.2
Babice u Rosic ...................................................................................................... 23
5.3
Zbýšov .................................................................................................................. 26
5.4
Oslavany, Padochov .............................................................................................. 35
6
Diskuse a závěr ............................................................................................................ 45
7
Seznam pouţitých zdrojů............................................................................................. 46
8
7.1
Literatura ............................................................................................................... 46
7.2
Ostatní zdroje ........................................................................................................ 48
Seznam příloh .............................................................................................................. 50
5
1 Úvod a cíle práce Předkládaná bakalářská práce se zabývá problematikou průmyslového dědictví v krajině Rosicko-Oslavanska. Hlavním faktorem, který měl vliv na současnou podobu krajiny, byl objev uhelných loţisek. S těţbou uhlí bylo započato jiţ kolem roku 1760 a to v jiţní části uhelného revíru – v Oslavanech. Právě rozvoj průmyslu spojený s objevením a těţbou černého uhlí ovlivnil zásadním způsobem podobu nejen krajiny, ale i sídel v Rosickooslavanské pánvi a potaţmo i v širším rosicko-oslavanském prostoru. Těţba uhlí měla významný vliv na příliv obyvatel do regionu a vytvořila předpoklady pro vznik pracovních míst i v dalších průmyslových odvětvích. Díky těţbě uhlí vznikla například i ţelezniční trať vedoucí z Brna do Zastávky či samotné město Zastávka. Řešené území Rosicko-oslavanského uhelného revíru se nachází asi dvacet kilometrů západně od Brna a z hlediska územního členění zasahuje správní obvody obcí Zastávka (dříve Boţí Poţehnání), Babice, Zbýšov a Oslavany. Součástí správního území Oslavan je i dříve samostatná obec Padochov. Práce sleduje období zejména po nástupu průmyslové revoluce, tj. od druhé poloviny 19. století, a zabývá se důsledky industriální krajiny resp. průmyslovým dědictvím zanechaným v podobě nynější postindustriální krajiny – plochami hnědých zón, tzv. brownfieldů. Cílem práce je identifikovat historicky významné průmyslové areály v prostoru původního Rosicko-oslavanského uhelného revíru. Identifikace těchto areálů a zhodnocení jejich aktuálního stavu a efektivity jejich vyuţití, nám umoţňuje určit rozsah a mnoţství nevyuţívaných ploch v řešeném území. Práce pomocí dostupných informační zdrojů (existující databáze brownfieldů, literatury, historických fotografií, internetových portálů) a terénního šetření blíţe popisuje vznik průmyslových areálu v historickém kontextu, jejich aktuální stav a budoucí vyuţití, analýzou územně plánovací dokumentace. Výstupem práce je ucelený přehled problematiky brownfieldů kladoucí důraz na historický vývoj území a zhodnocení aktuálního stavu průmyslových areálů v prostoru Rosicko-oslavanské uhelné pánve.
1
2 Metodika práce Úvodní metodou práce je literární rešerše, která se, pomocí studia dostupných literárních pramenů a ostatních zdrojů, zabývá krajinou obecně, industriální a post industriální krajinou, problematikou brownfieldů a historickým vývojem regionu, který klade důraz na rozvoj průmyslu v prostoru Rosicko-oslavanské pánve, v souvislosti s objevem a následnou těţbou uhlí. Vzhledem k tomu, ţe práce vyuţívá informací z územních plánů, je v literární rešerši, nastíněna také problematika krajinného a územního plánování v ČR. Praktická část je členěna dle jednotlivých obcí v řešeném území, jelikoţ se k těmto územní jednotkám vztahují dostupné informační zdroje (demografické údaje, územní plány aj.). V praktické části je kladen důraz na historii jednotlivých areálů. Pro vyhodnocení historického vývoje byly jako pomocné informační zdroje pouţity aktuální a historické letecké snímky (geoportal.gov.cz), historické fotografie areálů (zejména fotoarchiv Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska, případně internetové stránky příslušných obcí a další internetové zdroje). Pro vyhodnocení stávající situace areálů byl proveden v listopadu 2011 terénní průzkum a byla pořízena fotodokumentace řešených areálů. Dále byla situace v jednotlivých areálech konzultována na příslušných obecních úřadech (popřípadě městských úřadech). Vlastnické poměry byly zjišťovány dle katastru nemovitostí pomocí on-line aplikace ČÚZK (nahlizenidokn.cuzk.cz), pomocí této aplikace byly také stanoveny přibliţné výměry jednotlivých areálů (funkce měření ploch). Výstupem praktické části je komplexní zhodnocení areálů z historického hlediska, dle současného stavu a budoucích záměrů v územních plánech. Kapitola je doplněna o historické fotografie, aktuální letecké snímky areálů a díky terénnímu výzkumu i o fotografie vlastní, které vypovídají o současném stavu objektů. Jako příloha byla vyhotovena v prostředí geografického informačního systému ESRI ArcGIS přehledová mapa zájmového území - Lokalizace řešených areálů v Rosicko-oslavanském uhelném revíru v měřítku 1:28 000 (příloha č. 1). Areály jsou zaznačeny pouze bodově s popisem a jako podkladová vrstva jsou pouţity podklady dostupné z webových mapových sluţeb (WMS) Národního geoportálu INSPIRE (geoportal.gov.cz), které je moţné v ArcGISu načíst a pouţít do mapových výstupů. V příloze č. 2 jsou uvedeny aktuální a historické letecké snímky řešených obcí, z let 1953 a 2010. Tyto snímky jsou dnes rovněţ dostupné z webové aplikace Národního geoportálu INSPIRE. 2
3 Literární rešerše 3.1 Krajina Předkládaná práce se zabývá problematikou vyuţívání krajiny, v textu se pracuje s pojmem krajina jako takovým. Termín krajina je starogermánského původu. Původně v raném středověku označoval pozemek obdělávaný jedním hospodářem. Krajina byla pojímána jako prostor (Sklenička, 2003). Definovat komplexně pojem krajina není jednoduchý úkol a je chápán různými autory odlišně. Existuje celá řada konvenčních, ale i nekonvenčních definic. Jednu z méně konvenčních definic krajiny poskytuje například Shama (2007). Shama v knize Krajina a paměť neidentifikuje krajinu pouze jako jednotku lidského osídlení, ale prostřednictvím prostoru a času zkoumá zejména vztah člověka ke krajině. Veškerá krajina je dle autora poznamenaná lidskými představami a vede nás k zamyšlení. Klade si otázku, jakým způsobem krajina ovlivnila kulturu a představivost. Shama nestaví své názory a argumenty na konvenčních metodách, ale spíše na pocitech a představách. Forman a Godron (1993) hovoří o podobném nekonvečním pojetí krajiny v souvislosti s malbou a zobrazováním krajiny ve výtvarném umění v průběhu lidské historie, tento přístup označují termínem umělcova krajina. Různé konvenční definice jsou pak podávány celou řadou dalších autorů: Krajina je svérázná část zemského povrchu naší planety, která tvoří celek kvalitativně se odlišující od ostatních částí krajinné sféry. Má přirozené hranice, svérázný vzhled, individuální vnitřní strukturu, určité chování (fungování) a specifický vývoj. (Demek, 1974) Krajina je heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje. (Forman a Godron, 1993) Krajina je výsledkem přírodního vývoje, zvyků a myšlení obyvatelstva, organizace a existence společnosti. (Krajinná ekologie – učebnice, 2011)
3
Obecně lze tedy říci, ţe krajina je sloţitý systém, který nelze pochopit analýzou určitých částí, ale pouze systémovým a celostním přístupem – tzn. zkoumat procesy, vazby a principy. Dalším aspektem je prostorové měřítko, rozloha krajiny můţe být různá. Krajinu pak lze charakterizovat z hlediska přírody, stanoviště, systému, problému, místa a etiky viz např. Meining in Sklenička (2003). Významnou charakteristikou krajiny je její struktura. Strukturu krajiny lze velmi obecně členit na prostorovou a časovou. Krajina tedy není statický, ale dynamický objekt (Krajinná ekologie – učebnice, 2011). K popisu struktury krajiny existuje opět několik přístupů. V souvislosti s popisem krajiny jsou v literatuře často uváděny pojmy jako primární (prvotní, původní) a sekundární (druhotná, současná) krajinná struktura nebo také termíny jako krajinná sloţka a krajinné prvky. Krajinná složka představuje dle Růţičky (2000) základní dynamický a materiálový systém, který vytváří prvotní strukturu krajiny. Primární
strukturu
představuje
přírodní
prostředí.
Krajinné
prvky
jsou
pak
charakterizovány jako jevy v krajině, které vznikly spolupůsobením člověka a přírodních faktorů na krajinné sloţky. Odlišné pojetí struktury krajiny předkládají Forman a Godron (1993). Krajinnou sloţku (landscape element) povaţují za základní ekologické prvky či jednotky na zemi, nezávisle na tom, jsou-li přírodního nebo lidského původu. Forman a Godron dále člení krajinnou strukturu na 3 základní typy dle tvaru a funkce – matrice, ploška, koridor. V souvislosti s krajinou je významným termínem krajinný ráz. Ten je významnou hodnotou dochovaného přírodního a kulturního prostředí. Je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí její rázovitost - odlišnost a jedinečnost. Ráz krajiny vyjadřuje nejenom přítomnost pozitivních jevů a znaků, ale téţ kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Termín krajinný ráz bývá někdy ztotoţňován s pojmem charakter krajiny (Landscape Character, Landschaftscharakter) – blíţe viz AOPK ČR (2011). Krajinný ráz je v ČR chráněn před znehodnocením zákonem č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Je jediným legislativním nástrojem, který můţe zamezit realizaci staveb, které poškozují estetiku krajiny a její kulturní hodnoty a působí negativně na pozorovatele a obyvatele (Studijní pomůcka k problematice hodnocení krajinného rázu, 2011).
4
3.2 Vývoj krajiny v ČR – obecné trendy Počátek zrodu naší kulturní krajiny lze klást do období mladší doby kamenné (neolitu), zhruba před 7 000 lety. Tehdy se dostali na území dnešní České republiky první nositelé neolitické zemědělské kultury. Tehdejší krajina jiţní Moravy byla aţ na malé výjimky porostlá souvislými lesy. Rozsah člověkem obývaného a kultivovaného území se v průběhu tisíciletí sice zvětšoval, přesto však dlouho zůstával omezen na nejúrodnější a klimaticky nejpříhodnější oblasti, tzv. stará sídelní území (moravské úvaly, Polabí, dolní Povltaví a Poohří). Teprve v raném středověku (13. - 14. stol.) při tzv. vnitřní kolonizaci se rozšířila lidská civilizace do nových území – vrchovinných a podhorských oblastí, coţ s sebou neslo další odlesňování, vysoušení půdy, ale i zakládání rybníků, měst a vesnic. (Krajinná ekologie – učebnice, 2011). Od 2. poloviny 19. století se České Země stávají významnou součástí „průmyslové civilizace“. K rozvoji průmyslu bylo důleţité značné nerostné bohatství. Nacházela se zde bohatá loţiska černého uhlí – v té době hlavní energetický zdroj pro pohon parních strojů. Tyto stroje výrazně urychlily a přetvořily výrobu. Dalším impulzem byl rozvoj ţeleznice. Tato léta se nazývají „průmyslovou revolucí“ (Kol. Autorů, 2003). Výše uvedené podněty pochopitelně přinesly i zásadní změny v rázu krajiny. Ráz krajiny byl poznamenán překotným růstem měst, stavbou továren, silnic a ţeleznic, zakládáním dolů. Za jednu z reakcí na rychlé změny v krajině, lze povaţovat vznik tzv. stabilního katastru (1806–1843). Těţiště rozvoje se v této době jednoznačně přesunulo do měst, která se rozrůstala do přilehlé krajiny. Ţeleznice a industriální prvky se staly symbolem doby a byly dlouho vnímány v krajině pozitivně. Krajinný ráz začala výrazně měnit i těţba uhlí a dalších surovin. V uhelných revírech byly vybudovány hornické kolonie obklopené průmyslovou krajinou s haldami, odkališti, poddolovanými územími, průmyslovými areály (Lokoč, Lokočová, 2010). Další významný zlom ve vyuţívání krajinného rázu nastal v polovině 20. století. Tehdy došlo k tzv. kolektivizaci zemědělství, coţ znamenalo vytváření scelování pozemků a „rozorávání mezí“. Další fáze změn proběhla v 70. letech – koncentrace zemědělství. Z 5
hlediska negativního vlivu na krajinu a její stabilitu bylo toto období zřejmě nejproblematičtější. Výsledkem provedených pozemkových úprav byl úbytek trvalých travních porostů, odvodnění a rozorání mnoha luk v údolních nivách, likvidace většiny stabilizačních prvků v zemědělské krajině. Krajinná struktura se výrazným způsobem zjednodušila (Lipský, 2000). Společenské změny po roce 1989 znamenaly obrat k pozitivním tendencím v krajině. Restituce, privatizace, nové formy pozemkových úprav a územního plánování dokázaly během 90. let pozitivně ovlivnit vývoj krajiny na počátku 21. století. Příčinou negativního tlaku na krajinu je v tomto období masivní rozvoj dopravní, technické infrastruktury a průmyslu (Sklenička, 2003).
3.3 Postindustriální krajina Průmyslová činnost dle Lněničky (2010) vţdy nějakým způsobem ovlivňovala krajinu, ať jiţ ve formě pozitivní či negativní. Krajina označována jako postindustriální je „dědictvím průmyslové revoluce“. Průmyslovou a následně postindustriální krajinu definují charakteristické fyziognomické, strukturní, dynamické a funkční rysy. V industriální krajině jsou tyto parametry „recentní“, zatímco v postindustriální krajině, kromě jiných, jde o charakteristiky „fosilní“ (Kolejka, 2006). Konkrétními rysy postindustriální krajiny jsou např.: opuštěné plochy po průmyslové či zemědělské činnosti, tzv. brownfields (hnědě zóny), vojenské prostory, antropogenní tvary vytvořené v důsledku předchozího vyuţití krajiny, devastované plochy, rekultivované plochy, vyšší nezaměstnanost, zvýšené sociální vyloučení v důsledku zrušené výroby.
3.4 Problematika brownfieldů Jedním z vnějších projevů postindustriální krajiny jsou dle Kolejky (2006) tzv. hnědé zóny (brownfieldy, brownfields). I tento pojem je chápán velmi variabilně. Podle Regnerové (in Kolejka, 2006) představují brownfieldy plochy nebo objekty na stále nebo v minulosti zastavěném území, které pro svoji celkovou zanedbanost postrádají efektivní vyuţití. Jde o 6
pozůstatky předchozí průmyslové, zemědělské, obytné nebo vojenské činnosti. Hnědé zóny nelze efektivně vyuţívat, aniţ by proběhl adekvátní proces jejich regenerace. Budoucnost hnědých zón lze hledat buď v obnovení jejich funkcí, anebo v novém způsobu vyuţívání. Bergatt (2004) definuje brownfieldy jako pozemky a budovy v urbanizovaném území, které ztratily svoje původní vyuţití nebo jsou vyuţity málo. Mají nejen negativní ekonomické účinky, ale také neblahý fyzický vliv na své širší okolí. Dle Národní strategie brownfieldů (2008) je brownfield nemovitost, které je nedostatečně vyuţívaná, zanedbaná a můţe být i kontaminovaná. Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze vhodně a efektivně vyuţívat, aniţ by proběhl proces regenerace. Opakem pojmu brownfields jsou tzv. greenfields, neboli zelené plochy. Jedná se o termín, který popisuje plochy, jeţ ještě nebyly pouţity k výstavbě, většinou se jedná o pole a louky (např. Dávid, 2008). Obecně lze konstantovat, ţe otázky spojené s problematikou brownfieldů jsou otázkami poměrně aktuálními, neboť jsou přímým důsledkem hospodářského vývoje, resp. jeho změn. Je tedy zřejmé, ţe brownfieldy se postupně stávají problémem, který postihuje prakticky všechny státy (Dávid, 2008). V České republice je problematika brownfieldů v popředí zájmu asi od roku 1997, kdy se začaly projevovat první problematické důsledky privatizace a také je hlavním problémem mnoţství brownfieldů, nikde není jasně dáno jejich konečné mnoţství (Bergatt, 2004). Jen v ČR existuje celá řada databází brownfieldů. Na národní úrovni je to např. Národní strategie regenerace brownfieldů (2008), která obsahuje 2355 brownfieldů, jeţ zaujímají zastavěnou plochu 10 326 ha. O struktuře těchto objektů blíţe pojednává obrázek č. 1. Vlastní databáze nevyuţitých objektů mají i některé kraje,
mj.
Jihomoravský
nebo
Vysočina
–
www.brownfieldy-jmk.cz
resp.
www.rrav.cz/investori/brownfields.html. Vzhledem ke značnému mnoţství těchto objektů je velmi často diskutována jejich regenerace, nebo téţ revitalizace. Je zde evidentní snaha o opětovné zhodnocení jiţ jednou vyuţitého území (Dávid, 2008 nebo Alexová, 2007). Tato snaha však často naráţí na řadu bariér. Bergatt (2004) mezi ně řadí např. nedostatečné vzdělání a informovanost v daném oboru, dále pak slabou spolupráci mezi investory, vlastníky objektů a představiteli veřejné správy. 7
Obr. č. 1, Struktura, dle původního (nahoře) a moţného budoucího (dole) vyuţití brownfieldů (Národní strategie brownfieldů, 2008)
.
3.5 Krajinné a územní plánování S postupným vývojem společnosti vyvstala potřeba regulovat legislativně vyuţívání krajiny. Jinými slovy plánovat její budoucí vyuţití. K tomu dnes slouţí tzv. krajinné a územní plánování. Dle Skleničky (2003) je krajinné plánování racionální činnost, která převáţně formou preventivně vyhotovené dokumentace reguluje činnost člověka v krajině. Cílem krajinného plánování je uvést do souladu trendy rozvoje lidské společnosti s principy ochrany přírody a krajiny. Územní plánování je pak ze zákona činností, která komplexně řeší funkční vyuţití území, a to pomocí: územně plánovacích podkladů (ÚPP), politiky územního rozvoje (PÚR) a územně plánovací dokumentace (ÚPD). Významnou součástí plánovacího procesu je účast veřejnosti. Termín krajinné plánování lze tedy chápat jako nadřazený termínu územní plánování (Sklenička, 2003). V ČR existuje hierarchie plánovacích dokumentů, na jejímţ vrcholu je Politika územního rozvoje (PÚR), na krajské úrovni se jedná o Zásady územního rozvoje (ZÚR) a pro obce je základním dokumentem územní plán (ÚP).
8
4 Charakteristika území 4.1 Vymezení řešeného území a přírodní podmínky Území Rosicko-oslavanské uhelné pánve se nachází asi dvacet kilometrů západně od Brna v Jihomoravském kraji. Z hlediska územního členění České republiky spadá Rosickooslavanský uhelný revír do dvou obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP), jedná se o ORP Rosice a Ivančice. Práce se zaměřuje konkrétně na prostor vymezený správními obvody obcí Zastávka u Brna, Babice u Rosic, Zbýšov a Oslavany. Všechny obce, kromě Oslavan, jsou součástí mikroregionu Kahan. Oslavany pak patří do mikroregionu Ivančicko. Rosicko-oslavanská uhelná pánev prošla dle Plchové (2008) komplikovaným geologickým vývojem. Je součásti Českého masivu a Brněnského masivu zakrytého permokarbonskými sedimenty Boskovické brázdy. Před 250 aţ 300 miliony let se v karbonských sedimentech tvořila loţiska kamenného uhlí. Východním směrem od řešeného území bylo karbonské moře, které neustálým zvedáním dna postupně ustupovalo na východ. Podle Culka (1996) leţí řešené území na pomezí Brněnského a Jevišovického bioregionu. Jevišovický bioregion leţí v okrajové pahorkatině západní části Jiţní Moravy a je tvořen plošinami na krystalických břidlicích – jde no přechodný typ bioregionu, kde se vyskytuje teplomilná květena. V niţší sušší části bioregionu se střídají plochy nasycených typických kambizemí s hnědozeměmi na spraších aţ sprašových hlínách (Culek, 1996). Podle Quitta (1975) je moţné v řešeném rozlišit teplou a mírně teplou oblast. Od jihovýchodu Jihlavy do území zasahuje teplá oblast T2. Tato klimatická oblast je charakterizována dlouhým teplým a suchým létem a krátkým teplým aţ mírně teplým podzimem. Obdobně se projevuje i jaro. Zima je pouze krátká, teplá, suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Severní část území patří do klimatické oblasti mírně teplé MT11. Vodní toky jsou v oblasti Rosicko-oslavanské pánve soustředěny při jejím severním a jiţním okraji. Na severu je oblast odvodňována řekou Bobravou a jejím pravostranným přítokem Habřinou. Na jihu je to řeka Oslava a její přítoky Balinka a Neslovický potok. Ve střední části oblasti v okolí Zbýšova se vodní toky nevyskytují (Kašičková, 2006). Dolové pole Rosických uhelných dolů je hydrogeologicky a důlními díly propojený celek s přítokem podzemních vod. Jejich zdrojem jsou sráţky a povrchové toky, které protékají rosicko-oslavanským revírem. Vody z těchto toků prosakují do báňských děl hlavně v místech výchozů slojí a zásobují stařiny důlních děl, které dnes slouţí jako akumulátory, propojené na dlouhé vzdálenosti (Sedláček, 2004). 9
4.2 Historické členění uhelného revíru Odpověď proč se uhelný revír jmenuje Rosicko-oslavanský, je nutné hledat v historických souvislostech, jelikoţ se uhlí přímo v Rosicích nikdy netěţilo. V době nálezu uhlí a zahájení těţby se loţiska uhlí rozprostírala na dvou panstvích – Rosickém a Oslavanském (Kol. autorů, 2006). Těţba v rosicko-oslavanské uhelné pánvi probíhala nezávisle ve třech těţařských společnostech. Z hlediska průběhu těţby uhlí a spojování jednotlivých těţebních společností můţeme Rosicko-oslavanský uhelný revír rozdělit na tři části: Severní část revíru – rosická Střední část revíru – zbýšovská Jiţní část revíru – oslavanská Severní část revíru tvoří území dnešních obcí Zastávka u Brna a Babice u Rosic. Zde v roce 1803 zaloţil brněnský velkoobchodník Jan Herring společnost Rytíř Herring a spol. Jedním z prvních významnějších dolů, který přispěl ke slávě hornictví v Zastávce, byl Důl Silniční, zaloţený v roce 1836 s hloubkou jámy 79,6 m. Další významné šachty byly „zaraţeny“ v letech 1853 (Šachta Herring), 1856 (Důl Ferdinand), 1877 (Julius). Jiţ od konce 19. století docházelo k inovacím a modernizacím důlního systému, zdejší doly byly v uvedení době nejvýznamnější v Rakousku-Uhersku. Rozvoj těţby uhlí dále znamenal růst počtu obyvatel a budování návazných výrobních odvětví (koksárna, briketárna). Střední část revíru (zbýšovská) je zmiňována jiţ od roku 1782 v souvislosti s těţbou uhlí. Mezi významné doly lze zařadit Důl Antonín (1846), Simson (1848) nebo Jindřich (1854). S lokalitou se pojí v té době největší zaznamenaná hloubka šachty v Rakousku-Uhersku, 338 metrů (Kol. autorů, 2006). Jako jižní část revíru bývá označováno dnešní správní území města Oslavany (tedy včetně Padochova). Zde těţba probíhala od roku 1785. Významnými doly v té době byly Anna a Simson, které se dnes ale nacházejí na katastru obce Zbýšov. Výhradními právy na těţbu uhlí na celém oslavanské panství disponovala Müllerova společnost – více viz Kol. autorů (2006).
10
4.3 Historický vývoj regionu se zřetelem na rozvoj průmyslu Posledních dvě stě let dějin Rosicko-Oslavanska je úzce spojeno s dolováním uhlí. Těţba uhlí v oblasti přispěla nejen ke značnému rozvoji průmyslu přímo v Rosicko-oslavanském regionu, ale také k rozvoji nedalekého Brna a dala základ pro rozvoj hornictví, průmyslu a energetiky v českých zemích. Objevením uhlí a rozvojem těţby se celý rosicko-oslavanský region během 250 let výrazně proměnil. Původně zemědělské obce se během několika generací přeměnily na hornická sídla. Uhelné doly přetvořily krajinný ráz regionu. Původně zemědělská krajina se začala postupně modifikovat v industriální krajinu kamenouhelného
revíru.
Současně
se
doly
staly
nejdůleţitějším
a
největším
zaměstnavatelem v kraji (Fojtík, Sirovátka 1961). Těţba uhlí během 19. století znamenala výrazné změny ve vyuţití krajiny, ale i v sídelní struktuře. Dominantní zde byla výstavba hornických kolonií, např. Padochov. I samotné město Zastávka bylo prakticky zaloţeno na „zelené louce“ jako středisko hutnictví a ţelezářství. Další ţelezářský průmysl byl v Oslavanech. V tomto období je v krajině zřetelný úbytek trvalých travních porostů, likvidace rybníků, nebo přemisťování koryt vodních toků, jako ochrany před vsakováním vody do dolů. Pro rychlý a levný odbyt suroviny byla vybudována v roce 1856 uhelná dráha Brno Zastávka (Boţí Poţehnání). Na uvedenou dráhu navazovala její odbočka ze Zastávky do středu uhelné pánve tj. do Zbýšova. Dle Fojtíka a Sirovátky (1961) ţeleznice BrnoZastávka byla později prodlouţena aţ do Jihlavy a značně přispěla k odbytu místního uhlí do prostoru Českomoravské vrchoviny, kdy do okolí Brna stále více pronikalo uhlí ostravské, které bylo nepříjemnou konkurencí. V samotném revíru byla vybudována síť vleček a lanových drah, viz obr. č. 2. Konec 19. století a roky následující jsou obdobím mohutné technické modernizace dolů. Zavádí se umělé větrání, důlní lampy (Plchová, 2008). Díky přítomnosti uhlí byly vybudovány ţelezárny v Zastávce nebo také cukrovary v Rosicích a Oslavanech. K lepšímu vyuţití prachové uhlí se zřizuje tepelná elektrárna v Oslavanech – 2. nejstarší v Rakousku-Uhersku. V sousedních Rosicích je zaloţena sklárna a to původně na bázi místního uhlí, které se však neosvědčilo a tak se musel dováţet hnědé uhlí z Čech. Můţeme říci, ţe hospodářský vývoj oblasti Rosicko-Oslavanska vrcholí v roce 1913. 11
Tehdy bylo dosaţeno v revíru dosud nejvyšší těţby uhlí, která byla překročena aţ v roce 1929 (Hynek et al., 1983).
Obr. č. 2, Vlečky a lanové dráhy v Rosicko – Oslavanském uhelném revíru (Kol. autorů, 2006) Po druhé světové válce pokračoval dle Kolejky (2006), rozvoj těţby uhlí. Města Oslavany, Zbýšov a Rosice se rozšířila o „havířská“ sídliště a Hynek et al. (1983) o nich hovoří jako tzv. hornických obcích. V tomto období dochází k další modernizaci dolů. V 50. letech 20. století byla zprovozněna visutá nákladní lanovka od zbýšovského Dolu Jindřich přes Padochov kolem Dolu Františka do oslavanské elektrárny v délce cca 5 km. Mezitím byly ale zrušeny ţelezářské provozy v Zastávce a částečně je nahradila strojírenská výroba. Podobně zanikly místní cukrovary v Rosicích a Oslavanech. Prakticky současně byly demontovány některé úseky ţeleznice v severní části revíru. Nárůst roční těţby revíru kulminoval v roce 1963, kdy bylo vytěţeno 751 668 tun černého uhlí. V průběhu sedmdesátých let byla těţba soustředěna na nově zbudovaný Důl Jindřich II ve Zbýšově, 12
který se stal nejhlubším černouhelným dolem v České republice a podílí se na prvenství ve Střední Evropě. Těţilo se v něm v hloubce 1428,4 metrů, dosaţitelná dopravní hloubka byla aţ 1550 metrů. Po centralizaci těţby slouţily ostatní doly jako vtaţné a výdušné jámy a k odčerpávání důlních vod (Hynek et al., 1983). Od 60. let docházelo k omezování těţby, které vyvrcholilo zastavením provozu v roce 1992. Postupně byly důlní díla likvidovány a zasypávány. Zůstala jen těţní věţ Dolu Jindřich II ve Zbýšově, těţní věţ Dolu Simson ve Zbýšově (roku 1987 prohlášena za technickou památku) a torzo těţní věţe Dolu Kukla v Oslavanech. Zbytkové zásoby uhlí ve výši 26 002 237 tun byly rozhodnutím ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem 22. 5. 1991 odepsány a to vynětím z evidence. Oslavanská elektrárna ukončila činnost v roce 1993 a záhy byla odstraněna. Osud důlních objektů byl po politickoekonomických změnách po roce 1989 rozmanitý. Některé nadzemní stavby důlních objektů a jejich zázemí byly beze zbytku odstraněny, některé se dnes pouţívají pro drobnou výrobu či skladovací účely, jiné stojí opuštěné doposud a chátrají v podobě nevyuţívaných ploch (Kolejka, 2006). Na soudobé podobě krajiny Rosicko-Oslavanska se významnou měrou podílela, vedle těţby uhlí a navázaného rozvoje průmyslové výroby, také výroba zemědělská a to zejména zásahy do struktury krajiny v období tzv. socialistické kolektivizace zemědělství po roce 1948. Pozůstatky areálů bývalých zemědělských druţstev či státních statků, které jiţ dnes nejsou ke svému účelu zcela nebo částečně vyuţívány, představují často plochy brownfieldů. V roce 1949 existovalo na území dnešního okresu Brno venkov (kterého jsou řešené spravní obvody obcí součástí) 16 053 zemědělských subjektů s výměrou nad půl hektaru. O 25 let později tuto rozlohu spravovalo 44 JZD a 6 státních statků. Jiţ v roce 1949 bylo zaloţeno JZD v Babicích u Rosic a také přímo v Rosicích u Brna, následovalo v roce 1950 JZD Oslavany, Zbýšov a Padochov. V Zastávce JZD zaloţeno nebylo, vzhledem k tomu, ţe se v katastrálním území Zastávky prakticky nevyskytuje orná půda (Drábek, 2011).
13
5 Historicky významné průmyslové areály v řešeném území, jejich stav a budoucí využití Kapitola zahrnuje popis historicky nejvýznamnějších průmyslových areálů v řešeném území. Jedná se zejména o průmyslové objekty související s těţbou uhlí a následným průmyslovým zpracováním. Zhodnocením jejich aktuálního stavu jsou identifikovány plochy brownfieldů. Další nevyuţívané plochy lze v řešeném území nalézt také v objektech bývalých jednotných zemědělských druţstev. Jedná se o objekty JZD Babice u Rosic, JZD Zbýšov, JZD Oslavany – „V Zaraţených“ a JZD Oslavany – „Letovská“. Tyto objekty nebyly blíţe zmapovány. Pro lepší přehlednost je kapitola členěna dle současného vymezení správních obvodů obcí. Stručná charakteristika řešených areálů se nachází v tabulce č. 1. Tab. č. 1, Přehled řešených areálů Rok vzniku
Aktuální výměra areálu
Původní využití
Aktuální využití
Dle územního plánu
Důl Julius - Juranovy závody
1870
3,9 ha
Průmysl (těžba, strojírenství)
Brownfileld neevidovaný
Bydlení a občanské vybavení
Rosické železárny (Šmeralovy závody)
1859
3,8 ha
Průmysl (hutě, slévárny, strojírenství)
Průmysl (strojírenství a obrábění kovů)
Průmyslová výroba
Důl Herring
1852
0,1 ha
Průmysl (těžba)
Bydlení (bytové jednotky)
Bydlení
Drukocel
1936
2,3 ha
Průmysl (strojírenství a obrábění kovů)
Průmysl (strojírenství a obrábění kovů)
Průmyslová výroba
Důl Ferdinand
1856
1,9 ha
Průmysl (těžba)
Dřevovýroba; nevyužité plochy dřívějšího odvaliště
Výroba a skladování
Výroba a skladování; část areálu bydlení smíšená funkce
Název areálu
Doly Jindřich I a Jindřich II
1854
9,8 ha
Průmysl (těžba)
Fotovoltaická elektrárna; budovy a část pozemků je nevyužívána
Důl Antonín
1846
2,6 ha
Průmysl (těžba, koksovna)
Výroba a skladování; část areálu je nevyužívaná
Výroba a skladování
Důl Simson
1848
0,5 ha
Průmysl (těžba)
Bydlení (bytová jednotka) a sběrný dvůr
Smíšená funkce
Bývalá koksovna u Dolu Simson (RUD)
1906
4,6 ha
Průmysl (koksovna)
Průmysl (strojírenství a obrábění kovů); areál je na prodej
Výroba a skladování
Elektrárna Oslavany
1911
6,6 ha
Průmysl (elektroenergetika)
Brownfileld evidovaný
Výrobu a skladování
14
Rok vzniku
Aktuální výměra areálu
Původní využití
Aktuální využití
Dle územního plánu
Důl Kukla - V. Nosek
1861
5,6 ha
Průmysl (těžba)
Průmysl (strojírenství a obrábění kovů)
Výroba a skladování; část areálu rekultivace
Františka
1848
1,1 ha
Průmysl (těžba)
Výroba, skladování, doprava
Výroba a skladování
Internát Padochov
1944
0,9 ha
Školství, vojenské
Brownfileld evidovaný
Občanská vybavenost, obchod, služby a bydlení
Název areálu
5.1 Zastávka Obec Zastávka u Brna je významným sídlem v severní části Rosicko-oslavanské uhelné pánve. Zastávka leţí necelých 20 km západní směrem od Brna na pomezí Českomoravské a Brněnské vrchoviny. Z hlediska územního členění ČR patří obec pod ORP Rosice u Brna. Obcí prochází ţelezniční trať Brno - Jihlava a silnice I. třídy I/23 Jindřichův Hradec Třebíč - Brno a představuje tak významný dopravní uzel. Český statistický úřad eviduje k 31. 12. 2010 v obci 2 613 obyvatel a výměra katastru činí 120 ha. Zastávka má schválený územní plán z roku 1997 „Územní plán sídelních útvarů Rosice, Zastávka, Tetčice“. Byly vydány dvě změny územního plánu. Změna č. I. byla schválena roku 2003, změna č. II. pak v roce 2006. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří správní obvod obce do severní části – rosické. Graf č. 1, Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel 1869 – 2010 (vdb.czso.cz)
15
5.1.1 Důl Julius – Juranovy závody 5.1.1.1 Lokalizace Areál Dolu Julius resp. Juranových závodů se nachází v centrální části obce Zastávka, v prostoru nad silnicí I/23. Areál je dostupný s ulice 1. Máje, která navazuje přímo na silnici I/23, takţe je velmi dobře dopravně dostupný. Historicky se Důl Julius řadil k severní části uhelného revíru (rosické). 5.1.1.2 Historie Nejvýznamnějším ze zastáveckých dolů a také největší dominantou obce se stala šachta Julius. Byla zbudována v letech 1870 - 1877. Během svého trvání dosáhla v hlavní jámě hloubky 790,19 m. Mimo těţbu uhlí zde byly provozy na výrobu černouhelných briket ve tvaru vejce tzv. "zastávecké bulky". Výroba se pohybovala kolem 55 tisíc tun ročně. V závodě byly provozní strojní dílny na opravu důlních strojů a hornického nářadí a pila, kde se řezalo z kmenů řezivo pro potřeby dolu.
Obr. č. 3, Důl Julius – 1888 (www.rosicko-oslavansko.cz) V roce 1891 byla u Dolu Julius vybudována briketárna. Zpracovávala uhlí z Dolu Antonín a Julius. Důl Julius byl spojen s Dolem Ferdinand lanovou dopravní dráhou a v roce 1934 bylo připojeno Dolu Julius důlní pole Ferdinand. V roce 1952 byl těţní stroj vybaven elektrickým pohonem. Geologický průzkum v severní části revíru Dolu Julius, provedený v padesátých letech byl negativní. Počátkem 60. let 20. století při další koncentraci těţby byl důl zrušen a jeho dolové pole bylo přiděleno k Dolu Antonín. Do roku 1991 slouţil jako vtaţná jáma k odčerpávání vody. Těţní zařízení se v posledních letech pouţívalo pouze pro dopravu pracovníků údrţby jámy a obsluhy čerpadel. 14. 9. 1992 byla jáma 16
zasypána a uzavřena krycí deskou (Plchová, 1999). Po zastavení těţby na Dole Julius je zde pobočka n. p. Juranových závodů Brno, později ZTS Juranovy závody (Závody těţkého strojírenství). Od roku 1991 do roku 1997 vlastnil areál státní podnik HYRO, později HYRO spol. s.r.o. – výrobce hydraulických prvků a agregátů. 5.1.1.3 Současný stav Areál je dnes typickým představitelem brownfieldové plochy, není efektivně vyuţíván a pozvolna chátrá. Plocha není evidovaná v dostupných databázích brownfieldů. Objekt není střeţen a je proto moţné vejít přímo do areálu. Dle katastru nemovitostí je aktuálním vlastníkem společnost Campell Finance, a.s., plocha současného areálu činí cca 3,9 ha. Plocha není evidována v dostupných databázích brownfieldů.
Obr. č. 4, Důl Julius, Juranovy závody – letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.1.1.4 Územní plán 18. 10. 2006 byla schválena Změna č. II územního plánu sídelního útvaru Zastávka, která se týkala právě areálu Dolu Julius. V rámci změny č. II, byla provedena změna funkčního vyuţití plochy výroby (Vs/x) na smíšenou funkční plochu pro bydlení a občanské vybavení.
Obr. č. 5, Změna č. II územního plánu sídelního útvaru Zastávka, 2006 17
Dle změny bude lokalita dopravně napojena na místní obsluţnou křiţovatku navazující na ulici 1. Máje, parkování bude řešeno na vlastních pozemcích. Zásobování vodou, plynem, odkanalizování bude řešeno připojením na stávající sítě v ulici 1. Máje. Zásobování elektrickou energií bude řešeno napojení na stávající trafostanice v areálu. V bezprostřední blízkosti místa původní šachty je územním plánem vymezena stavební uzávěra, jako bezpečnostní pásmo okolo důlního díla.
5.1.2 Rosické železárny v Zastávce (Šmeralovy závody) 5.1.2.1 Lokalizace Areál bývalých Šmeralových závodů (dnešní METALPRES, s.r.o.) se nachází mezi silnicí I/23 a ţelezniční dráhou Brno - Jihlava, nedaleko ţelezniční stanice, v centrální části Zastávky. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří areál k severní části uhelného revíru (rosické). 5.1.2.2 Historie Na rozvoj ţelezáren měl velký podíl Jan Arnošt Herring, předseda správní rady Rosické báňské společnosti, adoptovaný syn Jana Herringa, majitele dolů v severní části uhelného revíru. Tato společnost započala v roce 1859 se stavbou ţelezáren a práce na nich byly ukončeny v roce 1862.
Obr. č. 6, Ţelezárny kolem r. 1900 (www.zastavka.cz) Hutě byly postaveny v blízkosti ţelezniční tratě. V ţelezárnách byla postavena zděná kulatá 12 metrů vysoká pec vyztuţená ţeleznými kruhy. Na Moravě to tehdy byla třetí 18
vysoká pec na kamenouhelný koks. V ní se tavila ţelezná ruda pomoci kamenouhelného koksu. Při vysoké peci byla vystavěna slévárna a později i válcovna. Vyrábělo se tu ţelezo pro kováře, komerční zboţí a hlavně kolejnice. V roce 1948 přešel závod pod správu Spojených sléváren a strojíren Brno – budoucí Šmeralovy závody. Po roce 1984 změnil název na VOTT Brno (FORM). Od r. 1990 se závod jmenuje METALPRES, s.r.o. 5.1.2.3 Současný stav V dnešní době je areál vyuţíván strojírenskou firmou METALPRES, s.r.o. Dle katastru nemovitostí je vlastníkem většiny objektů stejnojmenná společnost. Některé objekty v areálu vlastní firma KOREKT - INVEST, spol. s r.o. a ISEM, s.r.o. Plocha dnešního areálu činí cca 3,8 ha. Na areál navazují další plochy výroby vyvinuté v pozdějších letech – Barko, s.r.o., Berger, s.r.o. aj.
Obr. č. 7, Areál firmy Metalpres – letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.1.2.4 Územní plán V územním plánu (resp. ve změně č. II. územního plánu sídelního útvaru Zastávka) je vyuţití areálu pro průmyslovou výrobu (Vp) stabilizováno jako stavová plocha.
Obr. č. 8, Změna č. II územního plánu sídelního útvaru Zastávka, 2006 19
5.1.3 Důl Herring 5.1.3.1 Lokalizace Bývalá hlavní budova Dolu Herring se nachází v severozápadní obytné části Zastávky nad silnicí I/23 u okraje lesního komplexu leţícím mezi Příbramí a Zastávkou, v ulici Kloboučky. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří areál k severní části uhelného revíru (rosické). 5.1.3.2 Historie Jedná se o jeden z nejstarších dolů v Zastávce. Šachta byla otevřena v roce 1852. V areálu závodu byly zbudovány i koksárenské pece, které vyráběly koks pro nově budované ţelezárny s vysokou pecí. V blízkosti šachetní budovy stála i cihelna, která kromě běţných cihel vyráběla i cihelné tvarovky s ornamenty, které pak byly pouţity na výzdobu hlavní jiţní fasády. V roce 1856 byla k areálu přivedena ţelezniční kolej pro odvoz vytěţeného uhlí na stanici. V roce 1877 zde byla těţba uhlí zastavena. V letech 1950-52 byla zde obnovena těţba uhlí tzv. úpadnicí v blízkosti hlavní budovy, ale jen na velmi krátkou dobu. Otvor, ještě dnes znatelný, byl zasypán a zazděn. Hlavní budova byla v pozdější době upravena na byty a místnosti pro německou a po I. světové válce pak na českou mateřskou školu a třetí třídu obecné školy.
Obr. č. 9, Areál Dolu Herring – 1888 (www.rosicko-oslavansko.cz) 5.1.3.3 Současný stav Z původního areálu Dolu Herring se dochovala pouze hlavní budova. Dnes je objekt zrekonstruován a nachází se v něm 7 bytových jednotek. Okolí je zastavěno rodinnými
20
domy. Hlavní budova bývalého Dolu Herring se zahradou zabírá cca 0,1 ha. Pozemky jsou v majetku stavební společnosti UNIVERS s.r.o. (1. máje 87, Zastávka, 664 84).
Obr. č. 10, Hlavní budova Dolu Herring – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.1.3.4 Územní plán V územním plánu je současné vyuţití stabilizováno jako plocha pro bydlení, v bezprostřední blízkosti místa původní šachty je územním plánem vymezena stavební uzávěra, jako bezpečnostní pásmo okolo důlního díla.
Obr. č. 11, Změna č. II územního plánu sídelního útvaru Zastávka, 2006
5.1.4 Drukocel 5.1.4.1 Lokalizace Areál Drukocel byl do řešeného území zařazen i kdyţ se nachází jiţ na katastru Rosic, jelikoţ přímo navazuje na zastavěné území Zastávky. Areál druţstva Drukocel se nachází sousedství východní části zastavěného území Zastávky, v ulici Cukrovarská. Dopravně je dostupný ze stejnojmenné ulice, která přímo navazuje silnici I/23.
21
5.1.4.2 Historie Zaloţen jako druţstvo v roce 1936 pod názvem OCEL. Vyráběly se zde hlavně nástroje pro zemědělce – orné náčiní, radlice. Po válce výroba zemědělského nářadí pokračovala. V roce 1958 se název mění na Drukocel, s dalšími provozovnami v Tišnově, Zbraslavi, Zbýšově, Ivančicích a Dolních Kounicích. Druţstvo vyrábělo ústřední topení včetně kotlů a montáţe u soukromníků, zámky a kování, příruční trezorky, provádělo plnění sifonových bombiček, a jiné drobné zboţí, např. vánoční stojánky. Po revoluci r. 1989 je druţstvo privatizováno. V roce 1992 byl podnik zapsán do obchodního rejstříku jako Druţstvo Drukocel Rosice, které má jako hlavní orgán členskou schůzi členů druţstva a jako výkonný představenstvo, v čele s předsedou. Druţstvo se zabývá výrobou jednoúčelových strojů, zakázkovou kusovou a malosériovou výrobou strojních dílů.
Obr. č. 12, Drukocel - historický letecký snímek z roku 1953 (geoportal.gov.cz) 5.1.4.3 Současný stav Druţstvo Drukocel Rosice je v dnešní době menší výrobní organizace zajišťující kooperaci výrobků. Z výrobních činností je to hlavně strojní obrábění (soustruţení, frézování, vrtání), lisování a svařování. V okolí původního areálu Drukocelu vznikly další výrobní a skladovací plochy. Drukocel dnes vyuţívá pouze část původního areálu. Ve zbylé části původního areálu dnes působí firmy RENOMAG spol. s r.o – dodává na trh náhradní díly pro pracovní stroje, vyrábí a opravuje přídavná zařízení strojů pro práce na stavbách, v dolech a lomech, demolicích. Dále PASO Brno a.s. (prodej uhlí, prodej tříděných druhů uhlí, koksu ze skladu i s rozvozem) a stavební firma TOPGEO BRNO, spol. s r.o. Plocha popisovaného areálu činí cca 2,3 ha. Objekt je veřejně nepřístupný a střeţen.
22
Obr. č. 13, Drukocel – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.1.4.4 Územní plán V územním plánu sídelních útvarů Rosice, Zastávka, Tetčice (resp. změně č. IV ÚPNSÚ vydané zastupitelstvem Rosice) je stávající vyuţití stabilizováno jako stavové plochy pro průmysl (Vp/X) a plochy pro skladování (Vs/x). V návaznosti na stávající areál je plánovaná výstavba rodinnýcho domů (Bv).
Obr. č. 14, Vydání změny č. IV ÚPNSÚ Rosice, 2010
5.2 Babice u Rosic Babice u Rosic jsou středně velkou obcí v severní části Rosicko-oslavanské pánve, nachází se jiţně od města Zastávky. Severozápadním směrem od obce leţí bývalý Důl Ferdinand, který je chráněn jako technická památka. Směrem od západního okraje obce nalezneme Babický les. Katastrem obce prochází silnice II/395. Český statistický úřad eviduje k 31. 12. 2010 v obci 653 obyvatel a výměra katastru činí 569 ha. Babice u Rosic mají schválený územní plán 6. 9. 1999 a byla vydána jedna změna v roce 2010. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří správní obvod obce do severní části – rosické.
23
Graf č. 2, Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel 1869 – 2010 (vdb.czso.cz)
5.2.1 Důl Ferdinand 5.2.1.1 Lokalizace Areál bývalého Dolu Ferdinand se nachází severozápadním směrem od zastavěného území Babic. Kolem areálu prochází dnešní úzkokolejná dráha, dříve ţelezniční vlečka spojující důlní objekty v Zastávce a Zbýšově. Dopravně je areál dostupný po místních a účelových komunikacích procházejících středem obce. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří areál k severní části uhelného revíru (rosické). 5.2.1.2 Historie Důl Ferdinand byl zaraţen v roce 1856. Důl se řadí mezi černouhelné doly s nejvyšší teplotou v rubanině na území bývalého Československa - kolem 39°C. V roce 1863 byl pořízen parní těţní stroj, později vybaven elektrickým pohonem, v roce 1874 odkoupila důl Rosická báňská společnost. V roce 1904 byla zbudována ţelezná konstrukce těţní věţe a v roce 1908 pořízen nový parní stroj. Roku 1910 byl Ferdinand spojen dopravní lanovou dráhou s Dolem Julius. Jáma Ferdinand dosáhla postupně hloubky 794,2 m a 8 pater (www.zastavka.cz). Po druhé světové válce bylo v dole vybudováno vězeňské zařízení pro německé zajatce. Po roce 1948 byli na práci do dolu posíláni i političtí vězni. Těţba byla v roce 1955 svedena na Důl Julius. Šachta v Babicích slouţila jako výdušná jáma a k tomu to účelu slouţila aţ do konečného důlního provozu. Svědkem činnosti dolu jsou zbytky budov spojených s těţbou a také dodnes patrná halda, jejíţ materiál poslouţil i k zasypání dolu po jeho uzavření v roce 1992 (Plchová, 1999).
24
Obr. č. 15, Důl Ferdinand, historické foto – nedatováno (www.rosicko-oslavansko.cz) 5.2.1.3 Současný stav Převáţnou část areálu bývalého Dolu Ferdinand dnes dle katastru nemovitostí vlastní Marek Strašák (Ferdinand 59, Babice u Rosic, 664 84), který se jako f.o. zabývá dřevovýrobou a štípáním palivového dříví. Areál vyuţívá i jako skladovací prostory a má v něm vybudován byt. Část ploch bývalého areálu dolu (kde bylo odvaliště), které dnes nejsou intenzivně vyuţívány, patří společnosti Moravský Plynostav, a.s. a obci. Areál dnes zaujímá plochu cca 1,9 ha. Objekt je oplocen a veřejně nepřístupný.
Obr. č. 16, Areál Dolu Ferdinand – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.2.1.4 Územní plán V územním plánu obce Babice u Rosic je dnešní areál stabilizovaný jako plocha výroby, skladů a technických zařízení. Plocha je drţena i ve větším rozsah neţ je dnešní skutečný
25
areál (západním směrem vedle ploch bydlení). S jiným vyuţitím se v budoucnu neuvaţuje, provedená změna územního plánu se týkala jiných lokalit.
Obr. č. 17, Územní plán obce Babice u Rosic, 1999
5.3 Zbýšov Město Zbýšov se nachází ve střední části Rosicko-oslavanské pánve, při jiţní hranici správního obvodu ORP Rosice. Zbýšovem prochází pouze silnice III. třídy. Město nemá přímé napojení na ţelezniční trať, k důlnímu objektu Jindřich II. je vedena, dnes nevyuţívaná úzkokolejná trať, ze Zastávky. Zbýšov sousedí z jihu s Oslavanami (resp. k.ú. Padochov) a ze severu s Babicemi u Rosic. V polovině 19. století se vlivem nastupující průmyslové revoluce a intenzifikace těţby uhlí se mění od základu podoba obce (Plchová, 2008). Český statistický úřad eviduje k 31. 12. 2010 v obci 3 904 obyvatel a výměra katastru činí 601 ha. Zastupitelstvo města Zbýšov vydalo územní plán dne 28. 7. 2008 formou opatření obecné povahy č. 1/2008. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří správní obvod obce do střední části – zbýšovské. Graf č. 3, Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel 1869 – 2010 (vdb.czso.cz)
26
5.3.1 Doly Jindřich I a Jindřich II 5.3.1.1 Lokalizace Areál Dolu Jindřich II (resp. Jindřich I) se nachází v severní části katastru Zbýšova u silnice III/39510 a představuje odlehlou enklávu zastavěného území mimo obytnou část města. Do areálu vede bývalé ţelezniční vlečka ze Zastávky, vzhledem k poloze vůči silnici je velmi dobře dopravně dostupný. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří areál k střední části revíru (zbýšovské). 5.3.1.2 Historie Starší Důl Jindřich I byl hlouben v letech 1854 - 1857. V té době byl nejvýnosnějším dolem v revíru. V roce 1887 zde byla postavena největší třídírna uhlí u nás, v roce 1909 byla elektrifikována (pro pohon čerpadel, ventilátorů a jeřábů u koksových pecí), k poslední modernizaci dochází v letech 1955 - 1957 (modernizaci třídírny uhlí). Po dobudování šachty Jindřich II, byla v roce 1970 těţba ukončena a jáma zasypána, důl byl hluboký 905 m.
Obr. č. 18, Důl Jindřich II – 1969 (www.zbysov.info) V roce 1964 zde dochází k hloubení nové jámy Jindřich II, za účelem koncentrace těţby uhlí ze středního a severního dolového pole ve velkých hloubkách. V roce 1969 byl dán do provozu, jáma měla 5 pater, z nichţ nejvyšší začínalo na hloubce 898 m a nejhlubší pak dosáhlo 1328 m. Oddělení pomocného těţení končilo na hloubce 1428,4 m, maximální hloubka činila pak 1456 m. Projekt a záměr předpokládal těţbu uhlí aţ z hloubek 1550 m. Důl Jindřich II se tak stal nejhlubším dolem na černé uhlí v naší republice a prvenství si 27
drţí i v středoevropském měřítku. V roce 1975 byla dána do provozu lanová dráha pro doprava uhlí z dolu do oslavanské elektrárny, která byla jediným odběratelem. Těţba byla ukončena 28. 12. 1991. V květnu 1992 byl schválen plán likvidace zatopením dolu Jindřich, namísto zasypání. Region Dolu Jindřich II je z hydrologického hlediska zdrojem kvalitní vody. (Plchová, 1999). 5.3.1.3 Současný stav Areál je v soukromém vlastnictví společnosti Kepák Group, a.s., která se zabývá výrobou a montáţemi ocelových konstrukcí a dřevovýrobou. Dnes je výroba v tomto areálu v útlumu. V areálu převládají nezastavěné plochy, nicméně nedávno byla ve velké části areálu instalována fotovoltaická elektrárna, část pozemků stále leţí ladem. V jednom z objektů původního areálu je dnes zřízeno Muzeum průmyslových ţeleznic. Výměra popisovaného areálu činí cca 9,8 ha. Na areál navazuje halda odvaliště Dolů Jindřich a Antonín, která zabírá plochu cca 14 ha. Od roku 1982 probíhala rekultivace hald, nejprve technická, tj. rozhrnutí, sníţení, případně terasovité vysvahování a pak rekultivace biologická - haldy byly zatravněny a zalesněny. Zbyšovská halda je zalesněna břízami, jeřabinami, modřínem a dalším dřevinným porostem (www.rosicko-oslavansko.cz).
Obr. č. 19, Areál Dolu Jindřich II. – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.3.1.4 Územní plán V územním plánu města Zbýšov je areál převáţně stabilizován jako stávající plocha pro výrobu a skladování (V), část areál je navrţen pro smíšené obytné vyuţití. Je navrţeno jeho otevření s moţností rozdělení na více areálů výroby, sluţeb a drobného podnikání, které by byly obslouţeny z veřejné místní komunikace (jiţ existující dnešní vnitroareálová komunikace). Část areálu přiléhající k obytné zástavbě je vhodné vyuţít pro smíšené funkce nerušící bydlení – moţné i pro sportovní areál (Územní plán Zbýšov, 2008). 28
Obr. č. 20, Územní plán Zbýšov, 2008
5.3.2 Důl Antonín 5.3.2.1 Lokalizace Areál bývalého Dolu Antonín se nachází severně od zastavěného území Zbýšova, v dnešní ulici Havířská a sousedí s areálem Dolu Jindřich II. Dopravně je dnes dostupný místní komunikací z centra Zbýšova (ulice Havířská). Původně byl propojen ţelezniční vlečkou s Doly Jindřich, Simson a Anna. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří areál k střední části revíru (zbýšovské). 5.3.2.2 Historie Důl Antonín byla první svislá jáma v revíru, byl zaraţen v roce 1846. V roce 1853 dosáhly hloubky 338 m, coţ tehdy byla největší hloubka uhelných dolů v Rakousku. Ve stejném roce byla u dolu vybudována koksovna, která byla zastavena v roce 1913.
Obr. č. 21, Důl Antonín, pohled z věţe Dolu Jindřich II – nedatováno (www.zbysov.info) 29
V poválečném období bylo dosaţeno hloubky 900,5 m a byla vybudovaná nová třídírna. Po dokončení Dolu Jindřich II. zůstal Antonín těţní jámou po druhé patro, pro těţení z hloubky 180 m. Těţba zde byla ukončena roku 18. 2. 1992 pro zápar ve stařinách. Toho dne byl vytěţen poslední vůz uhlí z rosicko-oslavanského uhelného revíru. 19. srpna byl proveden zásyp dolu hlušinou z odvalu Dolu Jindřich. Těţní věţ (která byla dlouhá desetiletí dominantou Zbýšova) a provozní budovy byly zlikvidovány (Plchová, 1999). 5.3.2.3 Současný stav Jak bylo řečeno, tak původní těţní věţ a provozní budova byly zlikvidovány. Dnes je většina stávajících budov v areálu vyuţívána, několik budov stále chátrá a nejsou efektivně vyuţívány. V areálu převládají zastavěné plochy. Působí zde dvě dnes firmy – Terra International, spol. s r.o. (ta se zabývá výrobou klecí pro exotické ptactvo) a firma Paspol Brno spol. s r.o. (likvidace strojně technologických celků, energetických zařízení, transformátorů, kabelů a elektromotorů, výkup kovového odpadu a barevných kovů). Část budov v areálu je vyuţívána jako transformační stanice pro fotovoltaickou elektrárnu Zbýšov a je spravovaná firmou Paspol Reality s.r.o. Pozemky nad původní šachtou vlastní firma Kepák group, a.s. Blok budov směrem k Dolu Jindřich chátrá a není efektivně vyuţívaná. Areál je střeţený, neprůchozí a veřejnosti nepřístupný. Plocha popisovaného areálu činí cca 2,6 ha.
Obr. č. 22, Areál Dolu Antonín – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.3.2.4 Územní plán V územním plánu města Zbýšov je areál stabilizován jako stávající plocha pro výrobu a skladování (V). Územní plán rovněţ navrhuje otevření průmyslového areálu a propojení s areálem Dolu Jindřich. 30
Obr. č. 23, Územní plán Zbýšov, 2008
5.3.3 Důl Simson 5.3.3.1 Lokalizace Budovy bývalého Dolu Simson se nachází v centrální části Zbýšova v ulici Na Láně, dopravně jsou dostupné po místní komunikaci navazující na silnici III. třídy procházející Zbýšovem. Původně byl důl propojen ţelezniční vlečkou s doly Anna a Jindřich. Z hlediska historického členění uhelného revíru patřil jiţ do jeho jiţní části – oslavanské. 5.3.3.2 Historie Byl zaraţen v roce 1848, do provozu uveden 1853. V Dole Simson bylo těţeno jen uhlí nejlepší kvality, znečištěné se ponechávalo v dole. Roku 1902 byla postavena kovová konstrukce těţní věţe dochována dodnes. V roce 1906 - 1908 byla vybudována nejvýznamnější koksovna Rosicko-oslavanského revíru Dolu Simson ve Zbýšově (viz kapitola 5.3.4).
Obr. č. 24, Důl Simsom před rokem 1900 (www.rosicko-oslavansko.cz) 31
Roku 1910 byla postavena lanová dráha z Dolu Simson k Dolu Františka a v roce 1925 bylo důlní pole Dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka pod jednu správu. Důl byl 625 m hluboký, jáma byla zlikvidována zasypáním v roce 1987, 28. 9. 1992 byla uzavřena ţelezobetonovou krycí deskou (Plchová, 1999). Těţní věţ Dolu Simson ve Zbýšově je jedinou technickou památkou rosicko-oslavanského uhelného revíru. V roce 1987 byla rozhodnutím odboru kultury ONV Brno-venkov, čj. Kult/887/87 z 29. 12. 1987 vyhlášena památkově chráněným objektem. Kozlíková ocelová těţní věţ se secesními ozdobnými prvky je vysoká 24,1 m. 5.3.3.3 Současný stav Areál bývalého dolu je v majetku Města Zbýšov. Jedna ze dvou dochovaných budov je rekonstruována na bytové jednotky a je volně přístupná z ulice Na Láně. Další část bývalého areálu dolu, ve kterém stojí budova s těţní věţí, je dnes oplocena a vyuţívána jako sběrný dvůr. Součástí původního areálu je dnes také vodárna Zbýšov. Dle informací od MěÚ Zbýšov se do budoucna v areálu plánuje zřízení muzea hornictví. Na popisováný areál dnes navazují výrobní a skladovací plochy, z jihu je to areál Moravia Manipul, s.r.o. a ze západu je to rozsáhlý areál firmy Kepák, spol s r.o. (bývalá koksovna). Výměra popisovaného areálu činí cca 0,5 ha.
Obr. č. 25, Budovy Dolu Simson – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.3.3.4 Územní plán Dnešní vyuţití areálu je v územním plánu stabilizováno jako plocha smíšená obytná (C).
32
Obr. č. 26, Územní plán Zbýšov, 2008
5.3.4 Koksovna u Dolu Simson (RUD) 5.3.4.1 Lokalizace Areál bývalé koksovny u Dolu Simson, později areál Rosických uhelných dolů, dnes představuje rozsáhlou výrobní plochu sousedící s bývalým Dolem Simson. Dopravně je areál dostupný stejně jako Důl Simson, z ulice Na Láně. 5.3.4.2 Historie Koksovnu uvedla do provozu Rosická báňská společnost v roce 1906 – 1908. Jednalo se o nejvýznamnější koksovnu Rosicko-oslavanského revíru a řadila se mezi nejmodernější koksovny v Evropě.
Obr. č. 27, Koksovna u Dolu Simson ve Zbýšově – nedatováno (www.mestozbysov.cz) Ke koksovně patřila také chemická továrna, která zpracovávala koksárenské vedlejší produkty. Vyráběl se zde koks, dehet, síran amonný a surový benzol. Teplo z koksovny vyuţívala závodní elektrárna u Dolu Simson. Od 1. ledna 1952 byla zřízena organizace 33
Rosické uhelné doly (RUD), národní podnik, v Zastávce s podřízenými podniky Důl Julius, Důl Antonín (s pomocným Dolem Simson a koksovnou) a Důl Nosek. Od 1. 1. 1956 se stala národním podnikem Rosické uhelné doly se sídlem ve Zbýšově u Brna. Po 2. světové válce zde začal být z prachového uhlí vyráběn letek pro gumárenské a slévárenské účely (mletím uhelného prachu). Z důvodu zhoršení kvality uhlí byla výroba koksu zastavena v roce 1955. Dominanta bývalých koksoven u Dolu Simson – komín – byl odstřelen v březnu roku 1977. 5.3.4.3 Současný stav Původní budovy koksovny, včetně komínu, byly odstraněny. Areál byl rozšířen a byly v něm vystavěny nové budovy. Dnes se jedná o rozsáhlou výrobní plochu v majetku firmy Kepák, spol. s r.o. Výroba firmy Kepák ve Zbýšově byla zaměřena především na výrobu a montáţ ocelových konstrukcí. Společnost Kepák, spol. s r.o. ukončila v roce 2011 své podnikatelské aktivity a areál je dnes nabízen k prodeji. Dle posledních informací MěÚ má o koupi zájem strojírenská firma Metaldyne Oslavany. Výměra popisovaného areálu činí cca 4,6 ha.
Obr. č. 28, Areál bývalých koksoven – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.3.4.4 Územní plán V územním plánu Zbýšova je popisovaný areál stabilizovaný jako stávající plocha pro výrobu a skladování (V). V návaznosti na průmyslový areál je dle územního plánu (ve čtvrti Majrova) navrţena plocha k vyuţití pro garáţový dvůr kde se umístí aţ 400 garáţových boxů (plocha č. 26).
34
Obr. č. 29, Územní plán Zbýšov, 2008
5.4 Oslavany, Padochov Město Oslavany leţí v údolí řeky Oslavy, asi 25 km jihozápadně od Brna na rozhraní Dyjskosvrateckého úvalu a Českomoravské vrchoviny, v jiţní části Rosicko-oslavanské pánve. Ze severu sousedí se Zbýšovem a z východu s Ivančicemi. Oslavany patří jiţ do ORP Ivančice a součástí jejich správního obvodu je dnes i Padochov, původně samostatná hornická obec. Obcí prochází silnice II/393 ve směru Ivančice – Rapotice. Se Zbýšovem jsou Oslavany spojeny silnicí III. třídy. Oslavany mají připojení na ţelezniční dráhu a jsou přes Ivančice propojeny s Brnem. Střed města tvoří náměstí se sídlem městského úřadu a sídliště postavené v 60. letech. K 31. 12. 2010 eviduje ČSÚ v Oslavanech 4 607 obyvatel a rozloha obce činí 1868 ha (včetně Padochova). Oslavany mají platný územní plán, který byl vydán 10. 10. 2002. Z hlediska historického členění uhelného revíru patří správní obvod města do jiţní části – oslavanské. Graf č. 3, Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel 1869 – 2010 (vdb.czso.cz)
35
OSLAVANY 5.4.1 Elektrárna Oslavany 5.4.1.1 Lokalizace Areál Elektrárny Oslavany leţí ve východní části zastavěného území Oslavan u silnice II/393 tvořící průtah městem Oslavany a je obklopen dalšími průmyslovými plochami. Do areálu je vyvedena vlečka z nedalekého nádraţí ČD. 5.4.1.2 Historie Výstavka probíhala v letech 1911–1913. Rozmach průmyslu v Brně si na počátku tohoto století přímo vynutil levnější a hospodárnější zdroj síly pro průmysl neţ byla pára. Tehdejší elektrárna v Brně jiţ nestačila pokrýt spotřebu elektrického proudu, a tak se hledaly zdroje jiné. Nejvhodnějším návrhem byla výstavba výkonné elektrárny v Oslavanech. Uhlí z jiţní části revíru bylo méněhodnotné (Důl Kukla), téměř neprodejné; pro spalování uhlí v kotlích elektrárny však vyhovovalo. Oficiálně byl provoz elektrárny zahájen 1. dubna 1913. Instalováno bylo šest kotlů a ve strojovně byly do provozu uvedeny dva turboalternátory, kaţdý s výkonem 3,4 MW. Elektrický proud se pomocí dvojitého vedení o 44 kV (v té době nejvyšší napětí v Rakousko-Uhersku) transportovala do Černovic a odtud k odběratelům v Brně a okolí. V roce 1919 se uvedlo do provozu dalších šest kotlů s pohyblivými rošty, na které padalo drcené uhlí převáţně z nedalekého dolu Kukla. Přesto se poţadavky na výkon elektrárny neustále zvyšovaly.
Obr. č. 30, Elektrárna Oslavany – 20. léta 20. století (www.rosicko-oslavansko.cz)
36
V roce 1922 byl postaven další 16 MW stroj; v r. 1929 se výkon zvýšil o dalších 14 MW. Celkově bylo instalováno 49,8 MW. Ve třicátých letech správní rada Západomoravských elektráren rozhodla, ţe se zastaralé a nehospodárné zařízení v Oslavanech zruší a provede se zcela nová výstavba a rekonstrukce strojovny. V letech 1942 aţ 1950 se uvedly do provozu tři turbogenerátory o celkovém výkonu 63 MW. V roce 1964 byl postaven moderní 50 MW blok. Kotel měl provozní tlak 140 atmosfér při teplotě páry 560 °C s mezi přehříváním. Maximální výkon elektrárny byl 115 MW. Z důvodu útlumu a zastavení dodávek uhlí z rosicko-oslavanského revíru byla 30. května 1993 oslavanská elektrárna zastavena. Výroba elektrického proudu, kterou nepřetrţitě osmdesát let produkovala, byla ukončena. Krátce nato byla její technologická část a některé stavby zlikvidované. Ve svém největším
rozmachu
zaměstnávala
elektrárna
450
zaměstnanců
(www.rosicko-
oslavansko.cz). 5.4.1.3 Současný stav Plocha je typickým představitelem brownfieldu a je evidována v databázi brownfieldů Jihomoravského kraje. Současný stav je v uvedené databázi popisován takto: Areál disponuje všemi sítěmi s dostatečnou kapacitou, kvalita povrchu silnice odpovídá současnému významu Oslavan. Část areálu přiléhající ke státní komunikaci má i přes určitou zanedbanost zcela jasnou urbanistickou strukturu a komunikační vazby a lze celkem přesně určit moţné rozvojové plochy, severní část areálu působí velmi roztříštěně a chaoticky (původní prostor pro skládkování, přesuny materiálu apod.). Zejména tato část potřebuje zpracovat dopravní napojení a vymezit nové rozvojové plochy. Území je kontaminováno, pravděpodobně se závazkem státu na likvidaci ekologické zátěţe (www.brownfieldy-jmk.cz). Dle katastru nemovitostí vlastní převáţnou část pozemků a budov společnost Palivo Trans s.r.o, některé objekty vlastní firma Befacoal s.r.o., která se zabývá výrobou a rozvodem tepelné energie. Dle databáze brownfieldů Jihomoravského kraje (www.brownfieldy-jmk.cz) vlastník areálu část objektů vyuţívá, část areálu předpokládá vyuţít pro realizaci vlastního záměru, tj. spalování biomasy. Nepotřebnou část areálu předpokládá pronajmout. Dle informací z MěÚ Oslavany, je také v záměru v části pozemku realizovat fotovoltaickou elektrárnu. Na popisovanou plochu navazují další výrobní areály (Metaldyne Oslavany, Bitumat) a stávající fotovoltaická elektrárna. Vedle areálu je halda hlušiny o výměře cca 4 ha, která vznikla jako odpad činnosti elektrárny. Výměra popisovaného areálu činní cca 6,6 ha. 37
Obr. č. 31, Areál Elektrárny Oslavany – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.4.1.4 Územní plán Průmyslové vyuţití je v územním plánu Oslavan stabilizováno jako stávající plocha pro výrobu a skladování (VP). Elektrárna Oslavany je dnes obklopena několika dalšími fungujícími průmyslovými areály o výměře cca 20 ha.
Obr. č. 32, Územní plán města Oslavany, 2002
5.4.2 Důl Kukla – V. Nosek 5.4.2.1 Lokalizace Areál bývalého Dolu Kukla se nachází severně od centrální části města Oslavany a představuje spolu s obytnými plochami enklávu zastavěného území na horizontu nad údolím řeky Oslavy. Dopravně je dostupný ze silnice III. třídy ve směru Padochov –
38
Oslavany (ulice Padochovská). Z hlediska historického členění uhelného revíru patří důl do jeho jiţní části – oslavanské. 5.4.2.2 Historie Centrální šachtou jiţní části rosicko-oslavanského revíru se stal Důl Kukla. Důl byl zaraţen v srpnu 1861 jako větrací jáma Dolu Františka v Padochově, na konci dolového pole Františky u Oslavan a v roce 1865 byl dán do provozu jako jáma větrací, čerpací a v případě nutnosti i těţní z II. sloje. V roce 1911 - 1913 byl Důl Kukla přebudován na centrální jámu jiţní části revíru v souvislosti s výstavbou elektrárny v Oslavanech. A stal se jedním z nejmodernějších dolů v Rakousku-Uhersku. Od roku 1913 do roku 1973 těţil uhlí pro oslavanskou elektrárnu, zařízenou na spalování uhlí horší kvality z této jiţní části revíru. V souvislosti s dobudováním nového centrálního dolu revíru Jindřich II. bylo rozhodnuto nepokračovat s otvírkou 12. patra. V roce 1947 byl Důl Kukla přejmenován na Důl Václav Nosek. Těţba z Dolu Kukla – Václav Nosek byla ukončena 31. srpna 1973, kdy byl vytěţen poslední vůz černého uhlí z 11. patra, z hloubky 881 metrů. Maximální hloubka dolu činila 903 metrů (www.rosicko-oslavansko.cz).
Obr. č. 33, Důl Kukla - 1929 (www.fotohistorie.cz) 5.4.2.3 Současný stav V areálu bývalého Dolu Kukla – V. Nosek mají dnes umístěny provozovny dvě společnosti. Jedná se firmu STROJÍRNA OSLAVANY, spol. s r.o., která vyuţívá většinovou část areálu a zabývá se lehkou strojírenskou výrobou. Další firmou je ELIS PLZEŇ a. s. (pobočka Oslavany), která vyrábí ultrazvukové a indukční průtokoměry kapalin a měřičů tepla ve vodě a v páře. V dnešní době je areál rekonstruován a chystán na 39
otevření a zpřístupnění veřejnosti. Výsledkem úspěšně zrealizovaného projektu bude veřejnosti přístupná kulturní památka, její otevření je plánováno na duben 2012. Areál dolu Kukla získal první místo za zdařilou regeneraci brownfieldu v kategorii Brownfield roku 2010.
Společnost Strojírna Oslavany, s.r.o. získala na rekonstrukci prostředky
z Operačního programu Podnikání a inovace. Dnes nalezne ve společnosti uplatnění 161 zaměstnanců (www.czechinvest.org). V přímé návaznosti na areál dnešních strojíren je situována prodejní skládka kameniva (f.o. Dušan Hort – autodoprava a zemní práce). Plocha popisovaného areálu činí cca 5,6 ha.
Obr. č. 34, Důl Kukla (V. Nosek) – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.4.2.4 Územní plán V územním plán Oslavan z roku 2002 je stávající vyuţití stabilizováno jako plocha pro výrobu a skladování (VP). Skládka kameniva je podobně jako halda u oslavanské elektrárny klasifikována jak plocha přírodní (NP), určená k rekultivaci.
Obr. č. 35, Územní plán města Oslavany, 2002 40
PADOCHOV 5.4.3 Důl Františka 5.4.3.1 Lokalizace Areál Dolu Františka se nachází v severní části správního obvodu města Oslavany, v místní části Padochov, při odbočce ze silnice III. třídy ve směru Oslavany – Zbýšov. Areál je vzdálen cca 3 km od silnice II/393 a II/394 a z hlediska historického členění uhelného revíru patří do jiţní části – oslavanské. 5.4.3.2 Historie Roku 1848 byl důl zaraţen. V roce 1904 byla postavena ţelezná konstrukce těţní věţe. V roce 1910 důl spojen s Dolem Simson dopravní lanovou dráhou, kam byla dopravována část vytěţeného uhlí k úpravě a nakládání. Od roku 1913, po dokončení modernizace dolu Kukla, se stala šachta Františka větrní jámou. Uhlí se těţilo jen v případě vyšší potřeby těţby uhlí pro elektrárnu Oslavany. K tomuto účelu slouţila visutá Bleichertova lanová dráha. V sousedství Dolu Františka byla v roce 1944 postavena budova pro učňovskou hornickou školu (viz kapitola 5.4.4). V roce 1964, po rozhodnutí vybudovat centrální šachtu Jindřich II., byla zahájena rekonstrukce jámy. Za plného provozu je tehdy vystavěna nová betonová těţní věţ vysoká 38,6 m a osazen nový těţní stroj. Jáma byla prohloubena a zrekonstruovány byly i povrchové objekty pro splnění parametrů větrání z hloubek aţ 1 500 metrů pro jámu Jindřich II. 16. prosince 1991 se započalo se zásypem jámy. Jáma Františka byla prvním likvidovaným důlním dílem v revíru. 11. ledna 1992 byl zásyp jámy ukončen. Těţní věţ odstraněna odstřelem v r. 1997. Maximální dopravní hloubka činila 861,15 metrů.
Obr. č. 36, Důl Františka kolem roku 1900 (www.rosicko-oslavansko.cz) 41
5.4.3.3 Současný stav Dnes je areál bývalého dolu vyuţíván a vlastněn několika podnikatelskými subjekty: Nešpůrek Igor – Metaltrans, s.r.o., RK - mont, spol. s r.o. a nově i Pivovar Padochov s.r.o. který byl zaloţen v říjnu 2009. Metaltrans se zabývá dopravou a spedicí a RK – mont je stavební firma. V areálu dnes převládají zpevněné manipulační plochy a zástavba a plocha činí cca 1,1 ha.
Obr. č. 37, Bývalý Důl Františka – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.4.3.4 Územní plán V územním plánu Oslavan z roku 2002 je stávající vyuţití stabilizováno jako plocha pro výrobu a skladování (VP). Plocha sousedí z areálu Internátu Padochov, viz kapitola 5.4.4.
Obr. č. 38, Územní plán města Oslavany, 2002 – výřez společný pro Důl Františka (VP) a Internát Padochov (O)
42
5.4.4 Internát Padochov 5.4.4.1 Lokalizace Areál Dolu Františka se nachází v severní části správního obvodu města Oslavany, v místní části Padochov, při odbočce ze silnice III. třídy ve směru Oslavany – Zbýšov v sousedství pivovaru Padochov (bývalý Důl Františka). 5.4.4.2 Historie V sousedství Dolu Františka byla v roce 1944 postavena budova pro učňovskou hornickou školu (viz kapitola níţe). V poválečných letech ale přestala kapacitně vyhovovat a byla proto v roce 1948 přestavěna na internát a výuka byla přesunuta na Zastávku. Po koncentraci těţby do Zbýšova v roce 1973 se do objektu a některých objektů v areálu Dolu Františka stěhuje jednotka armády. V prostoru bývalého prvního sokolského cvičiště si upravují "cvičák".
Obr. č. 39, Internát a Důl Františka, přibliţně po roce 1964 (www.padochov.cz) Armáda zde setrvává aţ do začátku devadeátých let. Na začátku devadesátých let se v rámci překotných reforem stal celý komplex staveb obětí divoké porevoluční doby. Objekt se stal předmětem řady spekulací. Podporovaly je nejasné plány prvního majitele. Existovalo několik plánů na jeho vyuţití. Od jednoduché ubytovny pro zahraniční pracovníky, přes domov pro klidné stáří, či eventuální odnoţ zastáveckého uprchlického centra. Nicméně k ţádná z plánovaných moţností vyuţití nebyla realizována a objekt leţel několik let ladem. Původně lehce opotřebený, ale jinak zcela funkční objekt kasáren, byl rabováním zdevastován do nynější podoby. Na bývalém vojenském cvičišti (naproti přes
43
silnici) vznikla jiţ v roce 1995 moderní továrna, dnes DURR Ecoclean, zabývající se výrobou jednoúčelových strojů (www.padochov.cz). 5.4.4.3 Současný stav Dnes se jedná o neefektivně vyuţívanou, devastovanou plochu typu brownfield. Plocha je evidována v databázi brownfieldů Jihomoravského kraje. Současný stav je v uvedené databázi popisován takto: Dvoupodlaţní cihlový objekt s plechovou střechou v dobrém technickém stavu. Probíhá částečná údrţba (odstranění starých oken). Vzhledem k příznivé poloze lze objekt (vlastnictví spol Reality Mouřenín) rekonstruovat pro bydlení nebo občanskou vybavenost obce - ideální je vyuţití objektu jako penzionu, dětského domova. Pozemky před budovou však vlastní fa Durabo (K. Schwarz), a přístup RK k budově je tak značně omezený. Realitní kancelář má v plánu bytovou výstavbu (www.brownfieldyjmk.cz). K budově také patří pozemek se zahradou, celková výměra popisovaného areál činí cca 0,9 ha.
Obr. č. 40, Internát Padochov – aktuální letecký snímek (nahlizenidokn.cuzk.cz) 5.4.4.4 Územní plán Podle územního plánu Oslavan se jedná o plochu pro občanskou vybavenost, obchod a sluţby a bydlení (O). Výřez ÚP viz předchozí kapitola (5.4.3).
44
6 Diskuse a závěr Předkládaná práce identifikuje a hodnotí, v prostoru Rosicko-oslavanské uhelné pánve (resp. v obcích Zastávka, Babice u Rosic, Zbýšov a Padochov), celkem 13 historicky významných průmyslových areálů. Jedná se převáţně o průmyslové objekty vzniklé v souvislosti s těţbou uhlí a následným průmyslovým zpracováním nebo o průmyslové objekty vzniklé ruku v ruce s rozvojem uhelného revíru. V Rosicko-oslavanském uhelném revíru převládal původně, vedle těţebního a zpracovatelského průmyslu, průmysl strojírenský, obrábění kovů, slévárenství a hutnictví. V řešeném území bylo provozováno několik koksoven, z nichţ nejvýznamnější byla ve Zbýšově při Dolu Simson, jejíţ součástí byla i chemická továrna. Pomocí terénního šetření a dalších informačních zdrojů, byl zhodnocen stav areálů a identifikovány nevyuţívané plochy nebo neefektivně vyuţívané areály. Nejrozsáhlejší areál představuje v řešeném území areál bývalých Dolů Jindřich I a II (resp. Jindřich II) o výměře 9,8 ha. Dále jsou to Elektrárna v Oslavanech – 6,6 ha, bývalá koksovna u Dolu Simson (dnes Kepák, spol. s r.o.) – 4,6 ha a bývalý Důl Julius – Juranovy závody – 3,9 ha. Tyto plochy představují zároveň problematické lokality. Areál Dolu Jindřich II je dnes vyuţíván pouze částečně, je zde instalována fotovoltaická elektrárna, dřívější dřevovýroba je v útlumu, budovy a část pozemků je nevyuţita. Elektrárna Oslavany je typickým představitelem brownfieldů, budovy jsou v demoličním stavu a areál je prozatím zcela nevyuţit. Plocha je evidována v Databázi brownfieldů Jihomoravského kraje (www.brownfieldy-jmk.cz) a je zde navíc identifikována ekologická zátěţ, která si vynutí navýšení investičních prostředků při sanaci. Další typický představitel hnědých zón je areál bývalého Dolu Julius – Juranových závodů, budovy jsou rovněţ v demoličním stavu, objekt je navíc nestřeţen, takţe je náchylný k eventuálnímu rabování. Dle územního plánu zde má být realizována bytová výstavba. Plocha není evidována v dostupných databázích brownfieldů. Areál firmy Kepák, spol. s r.o. ve Zbýšově (bývalá koksovna, RUD) přestal být, počínaje rokem 2011, také efektivně vyuţíván, výroba je přerušena a areál je nabízen k prodeji. Menší plochu brownfield představuje bývalý Internát v Padochově (cca 0,9 ha), areál je evidovaný v Databázi brownfieldů Jihomoravského kraje (www.brownfieldyjmk.cz). Určité rezervy ve vyuţití jsou rovněţ v areálu bývalého Dolu Antonín ve Zbýšově, zde je nevyuţívaná budova a část pozemků. Ostatní řešené areály jsou dnes 45
vyuţívány jiţ poměrně efektivně. Vzorovým příkladem je areál bývalého Dolu Kukla, ve kterém jsou situovány 2 strojírenské firmy, objekt prošel kompletní regenerací (získal první místo v kategorii Brownfield roku 2010) financovanou z Operačního programu Podnikání a dnes zde nalezne uplatnění 161 zaměstnanců. Původní zaměření výroby je dodnes víceméně drţeno v areálech bývalých Šmeralových závodů (dnes Metalpres, s.r.o.) a v druţstvu Drukocel na Zastávce. Některé objekty jsou dnes, po rekonstrukci, uţívány k bydlení – bývalý Důl Simson ve Zbýšově a Důl Herring v Zastávce. Práce není vyčerpávajícím popisem výrobních areálu v řešeném území, další nevyuţívané plochy lze nalézt např. v areálech bývalých jednotných zemědělských druţstev, které nebyly blíţe mapovány a můţou být předmětem dalšího šetření.
7 Seznam použitých zdrojů 7.1 Literatura ALEXOVÁ, M. Regenerace brownfields. Planeta regenerace brownfields, 2007, roč. 15, č. 3, MŢP BERGATT JACSON, J. a kolektiv, Brownfields snadno a lehce, příručka zejména pro zastupitele a pracovníky obcí. Institut pro rozvoj sídel o.s. IURS, Kolektiv CULEK, M. (ed.) a kol. Biogeografické členění České republiky, Praha: Enigma, 1996, 348 s., ISBN 80-85368-80-3 DÁVID, R. Koncepce obnovy Brownfields v Jihomoravském kraji. Brno, 2008. 98 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. DEMEK, J. Systémová teorie a studium krajiny. Brno: GgÚ ČSAV, Studia geographica 40, 1974. 198 s. DRÁBEK, J. Průběh kolektivizace zemědělství v okrese Brno - venkov 1948 - 1960. Brno, 2011. 38 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. FOJTÍK, K. SIROVÁTKA, O. Rosicko - Oslavansko : Ţivot a kultura lidu v kamenouhelném revíru. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1971. 356 s. FORMAN, R.T.T., GODRON, M. Krajinná ekologie. Praha : Academia, 1993. 583 s. ISBN 80-200-0464-5 46
HYNEK, A. et al. Geografická analýza a syntéza Rosicka - Oslavanska. Brno : Univerzita J.E.Purkyně, 1983. 100 s. KAŠIČKOVÁ, Lucie. VZTAHY MEZI KONCENTRACEMI ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A METEOROLOGICKÝMI FAKTORY V MODELOVÉ OBLASTI ROSICKO-OSLAVANSKA. Brno, 2006. 42 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. KOLEJKA, J. Rosicko-Oslavansko: Krajina ve spirále. Katedra geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně [online]. 2006, ., [cit. 2011-1206]. Dostupný z WWW:
. KOLEKTIV AUTORŮ. 150 let ţeleznice. Rosice u Brna : KIC Rosice, 2006. 168 s. KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny Zemí Koruny České II, Praha : Paseka, 2003. 328 s. ISBN 80-7185-606-1 LIPSKÝ, Z. Sledování změn v kulturní krajině : učební text pro cvičení z předmětu Krajinná ekologie. 1.vyd. Praha : Česká zemědělská univerzita, 2000. 71 s. ISBN 80-213-0643-2. LNĚNIČKA,
L.
Percepce
postindustriální
krajiny
Rosicko-Oslavanského
černouhelného revíru. Příspěvek vznikl za podpory grantového projektu č. IAA300860903 – Osud české postindustriální krajiny Grantové agentury Akademie věd České republiky. 2010, projektu č. IAA300860903, s. 1-6. LOKOČ, R; LOKOČOVÁ, M; KOLÁŘOVÁ, ŠULCOVÁ, M. Vývoj krajiny v České republice. . : Publikace je součástí didaktických materiálů, které vznikly díky podpoře Národního programu výzkumu II, projektu „Ochrana krajinného rázu jako podstatného rysu české kulturní krajiny“ (2B06126)., 2010. 43 s. Národní strategie brownfiledů. Národní strategie brownfieldu [online]. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2008 [cit. 2011-12-06]., PLCHOVÁ, J. Zbýšov : Kapitoly z minulosti a těţba uhlí. Zbýšov u Brna : Město Zbýšov u Brna, 2008. 157 s. PLCHOVÁ, J. Rosicko Oslavanský uhelný revír. Oslavany : Město Oslavany, 1999.61 s. QUITT, E. (1975) Klimatické oblasti ČSR, 1:500 000. Kartografické nakladatelství, Praha
47
RUŢIČKA, M. Krajinnoekologické plánovanie - landep I. (systémový přístup v krajinnej ekológii). Bratislava: Zdruţenie BIOSFÉRA, 2000, 110 s. ISBN 80968030-2-6.. SEDLÁČEK, B. (2004): Odstraňování zátěţí uhelného hornictví ve správě o. z. GEAM Dolní Roţínka. Blok E. Rosicko-oslavanský uhelný revír. GEAM, Dolní Roţínka, 53s. SHAMA, S. Krajina a paměť. první. Praha : Argo, 2007. 702 s. ISBN 978-807203-803-9 SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. druhé. Praha : Naděţda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9
7.2 Ostatní zdroje www.babiceurosic.cz [online]. 2007 [cit. 2011-12-06]. Babice u Rosic. Dostupné z WWW: . www.brownfieldsinfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Brownfileds. Dostupné z WWW: . www.brownfieldy.cz [online]. 1994 - 2008 [cit. 2011-12-07]. Brownfieldy. Dostupné z WWW: . www.brownfieldy-jmk.cz
[online].
2011
[cit.
2011-12-06].
Brownfieldy
Jihomoravského kraje. Dostupné z WWW: . www.czechinvest.org [online]. 2010 [cit. 2011-12-22]. Czechinvest. Dostupné z WWW:
the-year-2010>. www.fotohistorie.cz [online].
2011 [cit. 2011-12-15]. Dostupné z WWW:
. geoportal.gov.cz [online].
2011 [cit. 2011-12-15]. Dostupné z WWW:
. KRAJINNÁ EKOLOGIE - učebnice [online], grantový projekt FRVŠ č. 1269/2007/G4
[cit.
2011-12-04].
Dostupné
z
WWW:
. www.mestozbysov.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Zbýšov. Dostupné z WWW: .
48
www.mmr.cz [online]. 2004 [cit. 2011-12-06]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Dostupné
z
WWW:
rad/Koncepce-Strategie/Politika-uzemniho-rozvoje-Ceske-republiky>. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-15]. Dostupné z WWW: . www.old.ochranaprirody.cz [online]. 2010 [cit. 2011-12-06]. Agentura ochrany přírody
a
krajiny
ČR.
Dostupné
z
WWW:
. www.oslavany-mesto.cz [online]. 2007 [cit. 2011-12-06]. Oslavany. Dostupné z WWW: . www.padochov.cz [online]. 2010 [cit. 2011-12-10]. Obec Padochov. Dostupné z WWW:. www.rosicko-oslavansko.cz [online]. 2001 [cit. 2011-12-06]. Rosicko - Oslavansko. Dostupné z WWW: . STUDIJNÍ POMŮCKA K PROBLEMATICE HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU - učebnice [online], grantový projekt FRVŠ č. 2185/2006 [cit. 2011-12-04]. Dostupné z WWW: < http://www.uake.cz/frvs/index.html>. vdb.czso.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-22]. Veřejná databáze ČSÚ - Historický lexikon - počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869. Dostupné z WWW: . www.zastavka.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Zastávka. Dostupné z WWW: . www.zbysov.info [online]. 2010 - 2011 [cit. 2011-12-07]. Informační portál pro turisty Zbýšov. Dostupné z WWW: . www.zurjmk.cz [online]. 2008 [cit. 2011-12-01]. Zásady územního rozvoje. Dostupné z WWW: .
49
8 Seznam příloh Příloha č. 1, Lokalizace řešených areálů v Rosicko-oslavanském uhelném revíru, mapa, měřítko 1:28 000 Příloha č. 2, Historické a aktuální letecké snímky Příloha č. 3, Aktuální stav řešených areálů – fotodokumentace
50