MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav geologie a pedologie

Geologická a pedologická charakteristika PPk Výhon se zaměřením na agroekologii a význam regionu

Bakalářská práce

2012

Marcela Muchová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Geologická a pedologická charakteristika PPk Výhon se zaměřením na agroekologii a význam regionu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 26. 4. 2012

Podpis studenta:

2

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla nejvíce poděkovat mému vedoucímu práce Mgr. Jindřichu Kynickému Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a umožnění komunikace s předními českými geology. Dále chci poděkovat rodině, příteli za podporu při studiu a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na vzniku této bakalářské práce.

3

Abstrakt Tato bakalářská práce se zaměřuje na jeden z nejmladších přírodních parků v okolí Brna, nalézající se cca 10 km jižně od Brna. Cílem práce je rešeršní zhodnocení přírodního parku Výhon po geologické a pedologické stránce. Kopec Výhon je z geologického hlediska ceněný především pro hojný výskyt třetihorních sedimentárních hornin a zejména pak mechovkových a řasových vápenců v jeho vrcholových partiích. Dále se práce zabývá zemědělskou činností na kopci Výhon, která je spojena s prvotním osídlením od období paleolitu. V závěru je zhodnocen současný stav biotopů zájmového území. Klíčová slova: přírodní park, sedimenty, zemědělství, eroze, fosilie

Abstract This Bachelor's thesis focuses on the one of the youngest national parks in distrikt Brnocountry, aproximately 10 km to the South of Brno city. The main subject of this thesis is a basic research of Výhon hill valuation from the geological and pedological point of view. The Výhon hill is from the geological perspective valued for the plentiful occurrence of the tertiary sedimentary rock associations on his premises and especially due important presence of limestone occurrences and deposits (Bryozoans and Red algals limestones) in the apical parts of the Výhon hill. Then the thesis focuses on the agricultural activity on the Výhon hill, which is connected with the primary settlement in the Paleolit-period. In the conclusion section of the thesis, the current state of the biotope and the soil fond on the Výhon hill are appraised. Keywords: nature park, sediment, agriculture, erosion, fossils

4

Obsah:

1 ÚVOD ………………………………………………………………….7

2 CÍL PRÁCE …………………………………………………………...8

3 PŘÍRODNÍ PARK VÝHON ………………………………………….9 3.1 Zřízení přírodního parku Výhon …………………………………..9 3.2 Vymezení území ……………………………………………………..9 3.3 Charakteristika území …………………………………………….10

4 GEOLOGICKÁ A PEDOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA PPk VÝHON …………………………………………………………………12 4.1 Geologická charakteristika ………………………………………..12 4.1.1 Geomorfologické začlenění ……………………………….12 4.1.2 Geologie a paleontologie ………………………………….13 4.2 Pedologická charakteristika ……………………………................15

5 ZĚMĚDĚLSKÁ ČINNOST …………………………………………18

6 HYDROLOGICKÉ A KLIMATICKÉ POMĚRY ……………..…27

7 VÝZNAMNÉ LOKALITY …………………………………………29

8 SOUČASNÝ STAV ……………………………………………….…34 8.1 Lesní biotopy …………………………………………………….....34 8.2 Nelesní biotopy ……………………………………………………..35 8.3 Mokřadní biotopy ………………………………………………….36 8.4. Významné druhy rostlin a živočichů ……………………….……36 5

8.5 Vysokokmenné ovocné sady a významné druhy ovocných stromů …………………………………………………………………...37

9 METODIKA ………………………………………………………....39

10 VÝSLEDKY A DISKUZE ……………………………………..…..40 10.1 Geologie …………………………………………………………...40 10.1.1 Stručná charakteristika hlavních horninových typů ……………………………………………………….40 10.1.2 Paleontologická charakteristika vlastních nálezů fosilních reliktů …………………………………………………….41 10.1.3 Paleontologické a archeologické nálezy z přírodního parku Výhonu ……………………………………………44 10.2 Pedologická charakteristika reprezentativních vzorků půd z území PPk Výhon a jeho širšího okolí …………………………...….46

11 ZÁVĚR ……………………………………………………………...51

12 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ……………..……53

13 LITERATURA ……………………………………………………..55

Použité zkratky: PPk – Přírodní park PP – Přírodní památka VKP – vyznaný krajinný prvek EVL – Evropsky významná lokalita

6

1 ÚVOD Přírodní park (PPk) Výhon se nachází v Jihomoravském kraji jižně od jihomoravské metropole Brno. Je to jeden z nejmladších přírodních parků na Moravě, vyhlášený 25. 11. 2002 (Srp 2000). Z archeologických vykopávek se dozvídáme, že území mezi dvěma v pravěku osídlenými oblastmi, brněnskou kotlinou a Pavlovskými vrchy, bylo již od paleolitu osídleno a zemědělsky využíváno. Osídlení a zemědělské obhospodařování této lokality změnilo krajinu a dalo ji dnešní podobu krajinného rázu. Dnešní území přírodního parku již není tolik zemědělsky využívané a nyní postrádá drobné zemědělce, kteří by se starali o svoje malá políčka a podíleli se na utváření krajiny. Z některých drobných polí byly vytvořeny velké orné plochy, které podléhají degradaci půd. Ostatní dříve využívané plochy se v současnosti nevyužívají a postupně zarůstají náletovými dřevinami, které ale mají nesmírný význam z hlediska růstu

významných

druhů

rostlin.

Značným

problémem

zarůstání

dříve

obhospodařovaných parcel jsou doposud majetkoprávní vztahy, kde pozemky jsou v soukromé drobné držbě. (Martiško, 2008). Jak již bylo zmíněno, zemědělce obhospodařující svá políčka lze zahlédnout jen zřídka. V posledních letech se kopec Výhon začal využívat spíše po turistické stránce. Největší rozvoj turistiky nastal roku 2009, kdy byla na kopci Výhon postavena hlavní turistická atrakce, rozhledna Akátová věž a v posledních letech se v této oblasti začala hojně rozvíjet oblíbená hipoturistika. Cestou k Akátové věži lze spatřit vojenské zákopy, např.: nad židlochovickou Cihelnou (viz obr. č. 1), které byly využívány před několika desítkami let pro cvičné účely vojenské služby. Současný stav zákopů je však ve značném rozkladu díky antropogennímu přičinění. Dále lze spatřit vystavěné informační tabule, kde se lze dočíst, jaké části PPk byly osídlené, jaké zde byly nalezeny archeologické a paleontologické nálezy nebo jak bylo území využívané. Paleontologické nálezy z kopce Výhon tvoří jednu z nejbohatších lokalit na Moravě. PPk patří mezi bohaté zdroje nálezů makro a mikrofosilií, která zde byla sbírána již od poloviny 19. století (Srp, 2000).

7

2 CÍL PRÁCE Primárním cílem předkládané práce je rešeršní zhodnocení geologické a pedologické charakteristiky přírodního parku Výhon. Druhá část bakalářské práci se zabývá historickou zemědělskou činností, ke které se neodmyslitelně váže prvotní osídlení daného území. V závěru práce je předběžně vyhodnocen aktuální stav přírodně blízkých stanovišť.

Obr. č. 1 Vojenský zákop nad židlochovickou Cihelnou

8

3 PŘÍRODNÍ PARK VÝHON

3.1 Zřízení přírodního parku Původní území dnešního přírodního parku (PPk) Výhon se nazývalo tzv. klidovou oblastí, která měla omezovat negativní vlivy na rekreační využívání v širším regionu. Bývalý okresní úřad Brno-venkov zřídil z klidové oblasti PPk Výhon podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, nařízením č. 6/2002 o zřízení přírodního parku „Výhon“ přírodní park roku 2002. Prioritním účelem zřízení přírodního parku byla ochrana krajinného rázu se zaměřením na významné estetické a přírodní hodnoty (Rabušicová, 2007).

3.2 Vymezení území Přírodní park Výhon se rozprostírá na 17 km2 v jižní části území okresu Brno – venkov v katastrálním území Blučina, Nosislav a Židlochovice, tedy přibližně 15 km na jih od města Brna. Hranice přírodního parku je tvořena pozemky

silničních

komunikací

a

budovami, které nejsou jeho součástí. Na východě vede hranice podél dálnice D2 (Brno – Bratislava), od které odbočuje na silnici do Blučiny. Dále vede obcí Blučina až do Židlochovic, kde se napojuje na starou silnici k Nosislavi a pokračuje podél správní hranice s okresem Břeclav k dálnici D2 (Srp, 2000).

Obr. č. 2 Vymezení přírodního parku Výhon (Kratochvíl, 2009) 9

3.3 Stručná charakteristika území Kopec Výhon o nadmořské výšce od 183 až 355 m.n.m je jedinečný přírodní úkaz celého rozlehlého území jižně od jihomoravského, administrativního a průmyslového města Brno. Výhon je součástí rozsáhlé Pratecké pahorkatiny a jeví se jako izolovaný kopec, který se tyčí nad údolní nivou řeky Svratky. Prudké svahy o sklonu až 25 stupňů spadající k údolní nivě se nachází na jihozápadu, západu a severu (Srp, 2000).

Obr. č. 3 Pohled na PPk Výhon

Území je silně antropogenně ovlivněno. Na prudkých svazích je mozaika vinohradů, intenzivních a extenzivních sadů, políček a zahrad, travnatých mezí a travobylinných lad (Martiško, 2007). Na rovinatějších místech, především v horních partiích Výhonu, jsou velké plochy vinohradů a orné půdy. Několik menších lesíků nevykazuje ve větší míře přirozenou druhovou skladbu dřevin a je poznamenáno zejména výsadbami trnovníku bílého – akátu (Robinia pseudoacacia) a borovice lesní (Pinus sylvestris) (Martiško, 2008). V širší oblasti je jedinečným fenoménem bohaté biodiverzity PPk Výhonu (s výjimkou CHKO Pálava) zejména bohatá mozaika druhově pestrých teplomilných trávníků v extenzivně využívaných nebo již opuštěných starých ovocných sadech, 10

vinicích a zahradách nebo na mezích s vysokým zastoupením významných druhů, jako je hvězdnice chlumní (Aster amellus), len žlutý (Linum flavum), pětiprstka žežulek (Gymnadenia conopsea), sasanka lesní ( Anemonea sylvestris) nebo violka obojetná (Viola ambigua) (Mackovčin et al., 2008). Dnes je oblast PPk Výhonu bez povrchových vod. Po historických potůčcích zbyly jen hluboce zaříznuté strže (viz obr. č 4). Většina koryt funguje jako odvodňovací dráha bez povrchového odtoku a voda teče pouze ve štěrkovém podloží aluviálních sedimentů. Důkazem existence vody proudící sedimenty jsou podobně jako v případě antropogenně narušených pramenů ostrovy vlhkomilných rostlin s dominancí rákosu obecného (Phragmites communis). Podle současného stavu můžeme považovat většinu území parku Výhon za názornou ukázku koexistence přírody s lidskými sídly a zemědělským využíváním (Rabušicová, 2007).

Obr. č. 4 Původní koryto řeky

11

4 GEOLOGICKÁ A PEDOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA PPk VÝHON

4.1 Geologická charakteristika 4.1.1 Geomorfologické začlenění Geomorfologické členění území Výhonu volně podle Boháče a Koláře (1996): • subsystém: Karpaty o provincie: Západní Karpaty subprovincie: Vněkarpatské sníženiny • oblast: Západní Vněkarpatské sníženiny o celek: Dýjsko-svratecký úval (Rabušicová, 2007)

Kopec Výhon představuje nejvyšší bod Pratecké pahorkatiny, která z geologického hlediska patří do Dyjsko-svrateckého úvalu. Výhon je dominantou oblasti rozkládající se mezi morfologicky výrazným pásmem karpatských flyšových příkrovů na jihovýchodu a na severozápadu okrajem Českého masivu (Srp, 2000). Údolní nivy jsou vyvinuty v širokých pruzích kolem toků Svratky, Litavy a Cézavy a jsou lemovány nízkými, většinou nezřetelnými, terasami. Středomoravské Karpaty, které zasahují do území Výhonu výběžkem Žďánického lesa, jsou charakteristické erozně denudačními tvary. Pro tyto oblasti jsou nejtypičtější ploché rozvodné části terénu, údolí vodních toků, sedla, úpady a karovité deprese (Břečka, 1994). I v současné době dochází k modelaci terénu a to zejména větrem, plošným splachem a v menší míře stužkovitou erozí (LÖW et al., 1992). Tyto procesy jsou umocněny historickými a antropogenními zásahy ve spojitosti s intenzivním zemědělským využíváním již od neolitické doby. Nápadné postavení kopce Výhonu je dáno soutokem řek Svratky a Cézavy a umístěním mezi dvěma od pradávna hustě osídlenými územími (brněnskou kotlinou a Pavlovskými vrchy). Tento fakt, společně s realitou geomorfologické dominanty a 12

významného orientačního bodu, do značné míry podmínil, že Výhon přitahoval člověka od pradávna a sehrál v pravěkých dějinách jižní Moravy neobyčejně významnou roli (Rabušicová, 2007).

4.1.2 Geologie a paleontologie Na území PPk Výhonu jsou hlavními horninami sedimenty miocenního stáří, které byly vytvořeny během dvou mořských transgresí v období karpatu (cca před 17 miliony lety) a spodního badenu (cca před 15 miliony lety). Horniny bádenského stáří tvoří zejména západní svahy kopce Výhonu, starší horniny karpatu budují značnou část východních úbočí, z čehož plyne, že východní část Výhonu je ve srovnání se západní geologicky více vyzdvižena a tím i více denudována (Břečka, 1994). Uloženiny jílu karpatského stáří jsou zastoupeny šedými a zelenavými pevnými jíly. Místy je k jílům přimíšený jemnozrnný písek. V jílech lze nalézt hojnou fosilní mikroflóru (zejména mechovky a různé druhy červených i zelených řas) a na tomto základě se odhaduje hloubka tehdejšího moře okolo 50 až 200 metrů. Poslední mořská transgrese proběhla ve spodním badenu. Vzniklé sedimenty jsou pestřejší, jelikož moře bylo mělčí než předcházející karpatské moře. Sedimenty jsou převážně šedozelené vápnité jíly (tzv. tégly) a žlutošedé jemnozrnné vápnité písky, opět s bohatou fosilní mikroflórou a mikrofaunou (Srp, 2000). Prostor PPk Výhon je známý z paleontologického hlediska zejména výskytem třetihorních řasových a mechovkových vápenců, které se těžily již během středověku. Selské lomy se rozprostíraly na území Lesního háječku nad městečkem Židlochovice. V současné době jsou prostory bývalých jámových lomů zarostlé habrovou doubravou s ještě stále významným zastoupením pionýrských dřevin (dominantní postavení břízy bělokoré). Zemědělsky se již od středověku nevyužívají a relativně stabilně zarůstají z důvodu sukcesního vývoje dřevinné skladby. I přes výrazný návrat dřevinného patra je ještě stále jasně patrné, jak se dobývací prostory rozšiřovaly. Stěny lomů jsou stále nezvětralé, podobně jako antropogenně podmíněná defilé zachycují jen mírně navětralé svrchní horninové sledy zejména řasových vápenců. Ve svrchních partiích tohoto horninového souboru zachyceného lomovou těžbou se tak objevují bochníkovitá až lavicovitá tělesa řasových vápenců o mocnosti až 12 metrů a délce i několik set metrů. Na složení řasových vápenců se krom fosilních řas podílejí i měkkýši (respektive jejich 13

fosilizované schránky), rourky po činnosti červů (ichnofosílie), mechovky, obratle a kůstky ryb (Břečka, 1994). V horninově pestrém souvrství spodního badenu se střídají polohy hornin dobře propustných (písky fungující jako kolektor a zvodeň) a pro vodu nepropustných (jíly, fungující jako přírodní účinné membrány mezi kolektory) hornin. Vyskytují se především podél západního svahu Výhonu a jsou na ně vázány fosilní i recentní svahové sesuvy. Během holocénu vznikaly nejmladší sedimenty až do padesátých let minulého století v jezeře mezi Cézavami a Novými horami (Srp, 2000). Mineralogicky je kopec Výhon chudý. Z třetihorních sedimentů jsou známy protáhlé krystaly a růžicové agregáty sádrovce. V pleistocénních říčních štěrcích se zase vyskytují oválené hlízy rohovců a hemipelagických menilitů (opálové polohy a konkrece), které mají v drobných dutinách drúzy krystalů křemene (Břečka, 1994). Výhon je jedním z nejbohatších výskytů třetihorních paleontologických lokalit na Moravě. Mořská fauna zde byla sbírána od poloviny roku 1893. V této době J.V. Procházka popsal nálezy široké škály fosilií ze skupin jako jsou: plži (Gastropoda – 28 druhů), dírkovci (Foraminifera – 157 druhů), četné jehličky mořských hub (spodií), korálnatci (Anthozoa – 5 druhu), svijonožci (Cirripedia – 2 druhy), ostny a destičky ježovek (Echinoidea), mechovky (Bryozoa – 30 druhu), schránky mlžů (Bivalvia – 30 druhů), a 14 druhů ryb (Srp, 2000). Nejvýznamnější lokalitou na Výhoně je Židlochovický hliník (povrchový důl na cihlářskou hlínu), který od roku 1978 je mezinárodně uznávanou standardní lokalitou svrchní části spodního bádenu, stratigrafického podstupně moravu (báden, miocén, třetihory). Právě ze Židlochovického hliníku pochází unikátní nález velrybí spodní čelisti a žraločích zubů, například obřího zástupce rodu Carcharodon (Srp, 2000).

14

4.2 Pedologická charakteristika Mezi matečními půdotvornými substráty na Výhoně převládají jílovité sedimenty mořského neogénu. Jílovité sedimenty jsou většinou silně vápenité s překryvem pleistocenních spraší. Mocnost spraše kolísá od několika centimetrů až do devíti metrů. Lokálně se nachází výchozy písčitých sedimentů mořského neogénu, kde se následně na těchto substrátech vytvořily půdy převážně černozemního charakteru (LÖW et al., 1992). Černozemě vznikaly hlavním půdotvorným procesem - humifikací. Pro půdní profil je charakteristický nápadně mocný, tmavě zbarvený humusový horizont, který obvykle zasahuje do hloubky 60-80 cm. Tento horizont se vyznačuje odolnou vodostálou strukturou a hojným edafonem. Pro spraš je příznačná přítomnost vápenatých korekcí (cicvárů), žilek a povlaků. Černozemě se vyznačují vysokým obsahem humusu, absencí skeletu, jsou středně těžké, mají neutrální reakci a velmi dobré sorpční vlastnosti (Tomášek, 2007). Limitujícím faktorem pro černozemě bývá často voda (Pokorný et al., 2003). Degradované černozemě mají náznak iluviálního horizontu na přechodu do matečního substrátu (Tomášek, 2007). Východní hranice PPk Výhon je typická zamokřeným územím, táhnoucím se od Cézavy až k dálnici D2, kde se nachází jednotky půdního typu černice. Humusový horizont je velmi tmavě zbarven a dosahuje mocnosti mnoha decimetrů. Hlouběji přechází do často vápenatého substrátu, který je s přibývající hloubkou stále intenzivněji ovlivňován glejovým procesem. Černice se vyznačuje těžší půdou se značně provlhčeným profilem a typickým výskytem Fe oxidů a jejich novotvarů (zejména v podobě tzv. bročků). Půdní reakce je neutrální až slabě zásaditá vlivem obsahu karbonátů. Také sorpční komplex je dobrý (Tomášek, 2007). Temeno Výhonu je tvořeno rozsáhlejšími areály hnědozemí a spraší, které místy dosahují 14-20 mm (Srp, 2000). Západní prudší svahy mají mocnost menší. Půdotvorným substrátem hnědozemí je nejčastěji spraš nebo sprašová hlína. Illimerizace je hlavním půdotvorným procesem, při kterém je svrchní část profilu ochuzena o jílnaté částečky (Tomášek, 2007). Hnědozemě jsou středně těžké půdy s půdní reakcí slabě kyselou. Místně se na kopci Výhon nachází půdní typ půdy rendziny, například v Lesním háječku nad Židlochovicemi. Rendziny se vytvářejí na silně karbonátových horninách. Hlavním půdotvorným pochodem je humifikace, méně se uplatňuje zvětrávání. Tento 15

typ půdy je většinou mělký, silně skřetovitý a často značně vysychá. Nejtypičtějším znakem je přítomnost uhličitanu vápenatého nebo hořečnatého v celém profilu. Proto i půdní reakce je neutrální až slabě zásaditá (Tomášek, 2007). Oblast spodního bádenu byla v minulosti často sužována svahovými deformacemi. Půdní sesuvy se vyskytují po dlouhotrvajících deštích a působícími v dominovém efektu zejména v sériích vlhkých let. Pro horniny spodního bádenu je charakteristické střídání různě mocných pískových a jílových vrstev. Jestliže byla voda, například z pomalu odtékající sněhové pokrývky, navíc dotována ještě vydatnějšími dešťovými srážkami, často docházelo k přesycení mocnější pískové vrstvy vodou. Nadložním tlakem poté docházelo k sesuvu půdy podél nepropustné jílové vrstvy. Stopy po těchto sesuvech jsou dodnes dobře patrné v katastrálním území obce Židlochovice (Břečka, 1994). Výskyt půdních sesuvů nenalezneme v sedimentech karpatského stáří, protože zde chybí vodonosné vrstvy. Ve výskytu těchto půdních typů mezi oběma druhy sedimentů nejsou rozdíly. Většinou tercierní (třetihorní) horniny jsou překryty pleistocénními sprašemi. Na spraších vznikly ideální podmínky pro vznik stepí a lesostepí. Ve zdejších klimatických podmínkách probíhal místy výrazný, černozemní půdotvorný proces, který byl lokálně s nastupujícím zastoupením lesních společenstev přerušován. Docházelo k degradaci černozemního horizontu za přechodu na typické hnědé lesní půdy, tedy k hnědozemím (Břečka, 1994). Sesuvnou činností pravděpodobně vzniklo dnes již neexistující jezírko, které leželo mezi Novými horami a Cézavami a bylo napájeno četnými prameny. PPk Výhon je dnes bez přítomnosti potoků s volnou hladinou a obecně bez povrchových vod. Jen podle hluboce zaříznutých strží usuzujeme, že se zde nalézaly dříve pravidelnější potůčky, ve kterých voda vytékající ze zvodněných vrstev byla zdrojem celé řady dnes již málo produktivních a zaniklých pramenů a pramínků (Srp, 2000). I v současnosti se však na svazích Výhonu objevuje a existuje několik sezónních a jeden trvalý pramen (Martiško, 2008). Relativní půdní uniformitu však vzhledem ke značným rozdílům v uspořádání reliéfu masivně narušuje vodní eroze, takže se lze vedle hojné černozemě a hnědozemě setkat s černozemí karbonátovou a nejrůznějšími formami erozí u černozemí (Břečka, 1994). V nivě řeky Svratky vznikly půdy na holocenních sedimentech, tedy na materiálech, které zde řeka uložila během mladších čtvrtohor na štěrkopískových 16

terasách. Jedná se o půdy oglejené a gleojové nivní půdy. Hlavním půdotvorným procesem při vzniku těchto půd je glejový pochod. Pod mělkými humusovými horizonty leží zajílené mazlavé glejové horizonty, trvale ovlivněný vysokou hladinou podzemní vody (Tomášek, 2007).

17

5 ZEMĚDĚLSKÁ ČINNOST Prvotní zemědělská činnost v širším regionu je jednoznačně spjata i s osídlením kopce Výhonu. První osídlení je datováno již do paleolitu (Martiško, 2007). Z této doby známe v prostoru Výhonu 7 lokalit, z nichž jsou nejvýznamnější Cézavy s nálezy mamutí spodní čelisti, částí klů a kostí. Základními nástroji v této době byli rydla, pazourky ze silicitu, hroty s otupeným bokem a nejrůznější kostěné nástroje (Břečka, 1994). V třetím tisíciletí př. n. l. se na svahu Cézav usadili neolitičtí zemědělci, známí malovanou keramikou (Příleská, 1972). Díky vhodným přírodním podmínkám, v této oblasti docházelo k opětovnému pěstování obilovin a k domestifikaci zvířat. Zemědělství a chov dobytka znamenaly obecně přelom ve vývoji lidstva. Člověk postupně omezuje a zkracuje délky migračních cest za lovem či pastvou (kočovnictví přetrvalo déle jen v Asii). Snaží se co nejdéle setrvat na jednom místě, kde je nucen budovat stálá a zpravidla opevněná sídla. V zájmu zajištění obživy pro všechny členy rodové společnosti provádí člověk záměrně zásahy do okolní krajiny. Zemědělská činnost je obohacena novým typem nástroje - srpovým nástrojem. Potřeba úschovy přebytků a zásob, vytvářených při cílené zemědělské činnosti, podmiňuje výrazný rozvoj zpracování keramických surovin a keramiky (která se s rozvojem tehdejšího člověka a módy různě zdobila). Následně byly jednotlivé kultury pojmenovány (Břečka, 1994). Z širšího okolí kopce Výhon tak známe celou řadu nových vzorů a možností zpracování keramiky jako např. v Dolních Věstonicích – Pavlově, kde se keramické nádoby zdobily otisky prstů, křížícím se vláknem, kroucením šňůr a uzlíků (Svoboda, 2010). Po kultuře s lineární keramikou následovala kultura s vypíchanou keramikou, jejíž název byl odvozen, jako u většiny známých kultur té doby, dle typických rysů zdobící techniky používané na keramice (Břečka, 1994). Keramické nádoby byly před vypalováním opracovány vícehrotým kostěným nebo dřevěným nástrojem. Závěrečnou kulturou v období neolitu reprezentovala moravská malovaná kultura. Na mladoneolitické tradice zdobení keramiky navázal vývoj v pozdní době kamenné (Břečka, 1994). Období eneolitu se datuje od poloviny 4. tisíciletí do počátku 2. tisíciletí př. n. l. Tehdejší společnosti změnil život, do té doby obtížně využitelný, vynález oradla 18

taženého párem skotu. První použití oradla se datuje kolem roku 3000 př. n. l. v Egyptě a Mezopotámii (Kindersley, 1998). Došlo k převratu zemědělské technologie výroby, což mělo za následek větší rozvoj chovu dobytka a vznik nových sídlištních forem. Sídliště se stavěla opevněná tzv. hradiska (Břečka, 1994). Během eneolitu se vystřídaly kultury jordanovská, jevišovická, s kanelovou keramikou, se šňůrkovou keramikou, se zvoncovými poháry a protoútěnická kultura (Břečka, 1994). Na rozhraní třetího a druhého tisíciletí př. n. l. se ocitáme v době bronzové. Novým výrobní materiálem se stává slitina mědi a cínu. Bohužel jižní Morava byla na tyto suroviny chudá. Z toho důvodu postupně docházelo k rozvoji obchodu s měděnými a cínovými rudami na velké vzdálenosti. Suroviny byly na Moravu importovány až z východních Alp a středního Slovenska. Bronz se uplatňoval při výrobě nástrojů, šperků a zbraní. Ekonomickou základnou doby bronzové zůstal eneolitický model orebního zemědělství. Jedinou agrotechnickou novinkou se na rozhraní starší a mladší doby bronzové staly srpy (Břečka, 1994). Nejčastějšími pěstovanými obilovinami jsou pšenice dvouzrnka, jednozrnka a proso, z luštěnin pak bob. Technické rostliny a olejniny zastupovaly: lnička setá, konopí seté a len setý. Nejvíce chovaným domácími byly skot, ovce, koza domácí, prase domácí a poprvé se objevuje domestikovaná forma kura. Pro zpestření jídelníčku lidé nejčastěji lovili divoká prasata a jeleny, příležitostně pak medvědy, srny, zajíce a lišky. Archeologickými výzkumy bylo doposud na západním svahu Cézav i na samotném temeni návrší zjištěno na třicet sídlištních jam unětické kultury, funkčně představující většinou skladovací nebo zásobní sklípky na obilí (Břečka, 1994). Na přelomu 17. a 16. století př. n. l. se rozmáhá kultura veteřovská, při které dochází k poklesu počtu obyvatel jižní Moravy a tím i osídlení Výhonu. Z této doby jsou známé jen dvě lokality osídlení ze strany blučinské Cézavy. Stavěly se opevněné kamenné hradby s předsunutým příkopem. Při stavbě hradebního tělesa byly použity většinou místní vápence. Zhruba desetina kubatury byla přinesena z okolí. Hradisko obývala majetnější a privilegovanější společenská vrstva, která řídila výstavbu celého opevnění. Rozvíjela se zde nezemědělská produkce, zejména výroba kvalitních keramických nádob, kostěných a parohových předmětů a metalurgie (Břečka, 1994).

19

Stopadesátileté období veteřovského vývoje mělo na jižní Moravě zřejmě náhlý konec, neboť počátkem 15. stol. př. n. l. zde zjišťujeme nové kultury. Nová kultura středodunajská mohylová osídlovala též okolí Cézav. V porovnání s předchozími kulturami se zatím nepodařilo prokázat, zda návrší bylo také opevňováno, neboť západní svah podléhal destrukci a opevňovací přikop byl zasypán. Z tohoto období byly nalezeny vedle lidských kostí i velké množství zvířecích kostí, nejčastější z tura domácího. Dále rozbité keramické nádoby, bronzové artefakty i paleobotanický materiál, jako je zuhelnatělé obilí, proso, zlomky spáleného dřeva. Mezi zmíněnými nálezy byly nalezeny bronzové poklady tzv. depoty, které jsou charakteristické pro velatickou kulturu. Nejčastěji jsou to zlomky bronzových srpů a měděných slitků. Velatická kultura se vyznačovala keramickými nádobami a zlomky kamenných podložek na drcení obilí (Břečka, 1994). Poslední fází doby bronzové je podolská kultura. O této kultuře bohužel chybí konkrétnější fakta. Po zániku této osady okolo roku 1000 př. n. l. zůstaly pravděpodobně Cézavy, a celé území Výhonu, po dlouhou dobu pustým návrším (Příleská, 1972). V okolí kopce Výhonu se nadále rozvíjely nové kultury. Nejvíce osídleno bylo území dnešní obce Blučina. Dokladem o osídlení jsou

archeologické nálezy z

doby železné (800-400 př. n. l.), která přináší novinku - výrobu a zpracování

železa.

Z

doby

železné se nalezly na území dnešní Blučiny zejména meče, kopí, železné náramky, drátěné prsteny a keramika. Území dnešní obce Blučiny bylo osídlováno až do doby hradištní (6.-7. stol. n. l.), kdy přišli Slované (Břečka, 1994).

Obr. č. 5 Nálezy knížecího hrobu (Břečka, 1994). 20

Dosud posledním a nejcennějším archeologickým objevem z oblasti kopce Výhonu je knížecí hrob (viz obr. č. 5) z doby stěhování národů (2. polovina 5. století). Hrob byl nalezen roku 1953 při výzkumu západního svahu Cézav. V hrobě byl pochován muž ve věku okolo 35 let s bohatou výbavou šperků, zbraní a dalších předmětů (Srp, 2000). Od prvních zmínek osídlení obce Blučiny, Nosislavi a městečka Židlochovice (jedná se o období okolo roku 1616) se začal kopec Výhon opět zemědělsky obhospodařovat (Srp, 2000). Do roku 1953 bylo území využíváno jako zahrady, vinice, sady nebo políčka. Během následujících desetiletí došlo ke scelení rovinatých vrcholových partií a k plošnému rozorávání (Martiško, 2008). Většina svahů byla pozměněna zemními úpravami na terasy, drobné svahy se přestaly obdělávat a rozšiřovaly se nevyužívané plochy. Na neobdělávaných plochách se rozšiřovaly spontánní plochy dřevinné zeleně, kde dříve převažovaly ovocné stromy, a v současnosti převažuje významně se šířící trnovník akát. Dnes zemědělsky obhospodařované rozlehlé plochy orné půdy se nachází v mírně sklonitých nebo vrcholových partiích Výhonu (Martiško, 2008). Zemědělská činnost na počátku 21. století (respektive již od r. 1990) stále významněji klesá. To se v širším okolí PPk Výhon projevuje zejména v katastrálním území městečka Židlochovice, kde se opuštěné plochy zahrad, sadů nebo vinohradů staly v průběhu uplynulých desetiletích botanicky neobyčejně ceněnými plochami (Martiško, 2008). Mnohé z nich jsou součásti soustavy NATURA 2000. V současné době je na území přírodního parku, i přes tyto skutečnosti, stále velká část půdy obdělávaná. Na katastrálním území obce Nosislav hospodaří zemědělský podnik ZEMOS a.s., jehož sídlo najdeme Velkých Němčicích. Podnik se na Výhonu zabývá především pěstováním ozimých obilovin. Celková plocha obdělávané půdy činí zhruba 100 ha. Firma na svých pozemcích používá některá protierozní opatření – půdu místo orání kypří, vysévají po ornici a zachovávají ornou půdu na terasách. Druhý zemědělský podnik, působící v katastrálním území obce Blučina a městečka Židlochovice, se nazývá Cézava, a.s. Blučina. Podnik obdělává cca 120 ha orné půdy a 50 ha vinohradů. Na svažitých pozemcích vysévá zejména pšenici a ječmen. Na ostatní orné půdě se pěstují střídavě obiloviny, a méně vhodné plodiny s širokým řádkováním jako jsou např. kukuřice a olejniny (Rabušicová, 2008). 21

Hospodaření na přírodním parku Výhon je charakteristické dlouholetou tradicí vinařství a sadovnictví. Od dávných časů byla svažitá území Výhonu využívána k pěstování vinné révy a o něco později zde lidé počali vysazovat ovocné stromy. Pěstováním tradiční vinné révy a produkcí vína se obyvatelé obcí v okolí Výhonu zabývali již v minulosti a zabývají se jím i v současnosti (Srp, 2000). Největší význam má vinohradnictví v obci Blučina a městečku Židlochovice. O pěstování vinné révy na blučinských vinicích a zpracování vinných hroznů hovoří údaje již z roku 1340. O pouhých devět let později se historické prameny zmiňují o vinicích kolem Židlochovic a na svazích Výhonu. V 16. století zde vinnou révu pěstovali také brněnští měšťané, vlastnící vinic na Výhoně (Srp, 2000). Dalším důležitým zemědělským odvětvím bylo sadovnictví - ovocnářství. Ovocnářství jako doplněk zemědělské produkce se pod Výhonem počalo výrazně projevovat na přelomu 19. a 20. století. Nejznámějšími producenty meruněk a broskví byli, podobně jako v případě vína, opět obyvatelé Blučiny (Srp, 2000). Území přírodního parku Výhonu si pro své hodnocení rozdělil Kyjovský na šest částí (LÖW et al., 1997) :

I.

Temeno Výhonu

II.

Židlochovický svah

III.

Blučinský svah

IV.

Kozí hájek

V.

Nosislavské amfiteátry

VI.

Cézavy

I. a) Temeno Výhonu Osídlení od neolitu v blízkém okolí nasvědčuje trvalému antropogennímu ovlivnění krajiny s tendencí k odlesňování. Odlesněná krajina je intenzivně obdělávaná po celém obvodu temene s různě strmými svahy. Na rozdíl od mírnějších partií téměř chybí typ řídkých vysokokmenných sadů s podkulturami na orné půdě. Plužina je traťová. Šířka tratí je na mnoha místech limitovaná šíří temene (LÖW et al., 1997). Od poloviny 20. století prošlo původní uspořádání tratě plnou řadou výrazných změn. Nově vytvořené hranice bloků orné půdy uznává původní uspořádání cestních sítí a tratí jen tehdy, kde se uplatnil reliéf. 22

Délka pozemků dosahovala 100 - 400 m, šířka pozemku 3 - 50 m a poměr stran 1:2 – 1:50. Pozemky byly v převážné míře uspořádány šikmo přes vrstevnice, po spádnici nebo po vrstevnici. Vzhledem k mírnějšímu reliéfu se při organizaci pozemků přihlíželo především k výhodné prostorové organizaci pozemků uvnitř jednotlivých bloků a tratí. Cestní sítě se paprskovitě rozbíhají od sídel k temeni (LÖW et al., 1997).

II. a) Židlochovický svah V posledních staletích byl Židlochovický svah s jižní expozicí využívaný zejména pro exkluzivně budované vinice a tradiční produkci hroznů. Židlochovice tak měly v 18. století v dané lokalitě více než 300 ha vinic. Majitelé podstatné části vinohradů byli brněnští měšťané. Venkovské obyvatelstvo patřilo převážně mezi jejich „zaměstnance“ a pouze bohatší statkářské usedlosti disponovaly vinohrady. Rozvoj vinic postupně brzdila nadprodukce vína z teplejších oblastí jižní Moravy, mající kvalitnější půdu pro pěstování vinné révy. Židlochovický svah byl vystaven tlaku poptávky po dalších zemědělských produktech. První úbytek vinic, který se začal projevovat již v polovině 18. století, představoval do značné míry problém, díky zvyšující se nezaměstnanosti. V jinak tradičně zemědělské oblasti jižní Moravy klesl za dané období rozsah vinic skokově na polovinu a následně až na desetinu původní rozlohy, kdy po r. 1750 zbylo pouhých 32 ha vinic (ústní sdělení Kynický, 2012). Problém spočíval zejména v potřebě vyššího zásobování měst, která již nestačila produkovat dostatek potravin pro potřeby exponenciálně narůstajícího počtu obyvatelstva. Proto se z širšího okolí Brna a zejména z jižně položených sadařských a vinařských oblastí stávají (po postupném vyklučení a neobnovení starších sadů a vinic) extenzivně zemědělsky využívané plochy. Na úrodných půdách v mírných svazích jsou opět zakládána pole, pouze na strmých svazích zůstávají menší vinice, zahrady a pastviny. Pozemky jsou traťové a přizpůsobené uspořádání reliéfu. Uspořádání je po spádnici a ojediněle i po vrstevnici (LÖW et al., 1997).

II. b) Židlochovický svah – sesuvná lada Tato část území prošla totožným historickým vývojem jako v případě výše zmiňované jednotky Židlochovický svah. Pouze s tím rozdílem, že zde došlo k částečnému rozpadu a významnému narušení stability svahu a následné destruktivní 23

erozi. Nadměrné obhospodařování tohoto území podmínilo sesuvy půdy, což se projevilo nejvíce na konci 18. a na počátku 19. století. Po rozpadu stávajícího ekosystému se zcela logicky ustoupilo od tzv. hospodářského tlaku. Území se proměnilo v lady a nepravidelně sečené louky. Místa travnatých ploch zarostla keři a stromy. Místy byly vysazovány ovocné sady (pouze v nejméně postižených drobných lokalitách). Uspořádání pozemků je spádnicové (LÖW et al., 1997).

III.

Blučinský svah Území Blučinského svahu bylo zemědělsky využíváno obdobně jako

Židlochovický svah a to nejdříve k zakládání vinic a produkci hroznů s následným přesunem směrem k sadovnictví a zelinářství (pouze tam, kde to podmínky dovolily, kde byl ekosystém, příliš narušen byla volena lada a louky). V 18. století tak měla obec Blučina 350 ha vinic. Postupem času, v polovině 18. století, došlo k úbytku vinic opět až k hranici 10 % oproti původní rozloze - konkrétně jen na 37 ha. Svahy byly přetvářeny na orné půdy, zahrady, louky a pastviny (ústní sdělení Kynický, 2012). Nejkratší pozemky se vyskytují ve středních svahových polohách v západním sousedství lesa. Uspořádání prostoru zde poukazuje na složitý vývoj ovlivněný nestabilitou území a konvergencí stékajících vod v podmínkách půdorysně konkávního svahu s tendencí k vývoji výrazné svahové až stržové eroze (LÖW et al., 1997).

IV. Kozí hájek Lokalita Kozí hájek se rozprostírá na svazích východní části Výhonu (Rabušicová, 2007). Území bylo historicky zaměřené na produkci hroznů. V polovině 18. století nastala, jako v případě předchozích lokalit, potřeba redukovat rozlohy vinic pro potřeby obnovení zahrad a polí. Výsledkem je extenzivně využívaná orná půda bez trvalých kultur nebo na nejstrmějších místech kopce Výhonu maloplošná zalesněná místa. Struktura krajiny setrvala zachována pouze sporadicky a lokálně. Spádnicové a vrstevnicové pozemky přechází do šikmého průběhu svahem (LÖW et al., 1997).

V. Nosislavské amfiteátry Původní Nosislavské amfiteátry byly silně antropicky přemodelovány a přejmenovány na Terasované svahy Kolpasy – Horky. Jejich realizace započala již ve 24

středověku naoráváním a sběrem kamenů. Nejvýznamnější zemní práce však byly realizovány až v druhé polovině 20. století v průběhu tzv. kolektivizace pozemků a následné „dezintegrace přirozené krajiny“. Původně poměrně úzké, terén lemující terasy byly v 70. letech nahrazeny širokými terasami (Kratochvíl, 2009). Vznikly nové tvary reliéfu, které narušily původní vzhled krajiny. Některé svahy byly využívány k pěstění vína a produkci hroznů. Od 18. století došlo i zde k významnému poklesu výměry vinohradů a naprostá většina svahů se proměnila v ornou půdu se značně sporadicky rozptýlenými dřevinami. Novým, respektive staronovým, ale ještě významnějším, prvkem krajinné struktury daného regionu se po zterasování stalo horizontálně vrstevnicové uspořádání teras. Organizace pozemku jsou spádnicové, mimořádně se mění ve vrstevnicové nebo šikmé (LÖW et al., 1997).

VI. Cézavy Cézavy tvoří, s dlouhými svahy na severozápadě a krátkými svahy na jihovýchodě, nesouměrný hřbet Výhonu. Na svazích se vyskytují převážně hnědozemě a místy černozemě (Rabušicová, 2007). Cézavy byly v minulosti využívány pro vinohradnictví. Významná část pozemků byla od poloviny 18. století přebudována na ornou půdu s místy rozptýlenými dřevinami nebo sady. Dochována zůstala struktura pozemků a to linií i hran. Změnilo se využívání v katastrálním území Blučina, kde se vystavěly objekty smíšeného a rekreačního určení (LÖW et al., 1997).

25

Obr. č. 6 Současné uspořádání pozemků na PPk Výhon (http://www.mapy.cz/)

26

6 HYDROLOGICKÉ A KLIMATICKÉ POMĚRY Zájmové území PPk Výhon náleží do povodí čtyř drobných povodí. Hlavními povodími jsou Litava-Cézava a Svratka. Pro odtok z kopce Výhonu jsou směrodatné přívalové srážky, k nimž dochází podle dlouhodobých průměrů od poloviny května do konce srpna (LÖW et al., 1992). Přívalové deště způsobují erozní procesy, které následně narušují přírodní reliéf a dochází k častým záplavám. Srážkové vody se jen minimálně akumulují v podzemních vodách a z větší části rychle odtékají do údolních říčních niv. Na Výhonu se nachází 10 pramenů vody, které jsou místně využívány. Dále se zde objevují občasné drobné povrchové vývěry vody indikované přítomnosti vlhkomilných druhů flóry i fauny. Většina povrchových vývěrů se na studovaných lokalitách nachází v oblastech ohrožených sesuvy (LÖW et al., 1992). Niva řek Svratky a Litavy je tvořena silně zvodněnými štěrkovými a písčitými vrstvami, překrytými aluviálními náplavami, převážně spraší. Vzhledem k rovinatému reliéfu nivy dochází k zasakování srážkových vod a jen v menší míře k povrchovému odtoku. Ten je zejména v obdobích sucha dotován okolními štěrko-písčitými sedimenty jinak tvořícími významný hydrologický kolektor. Regulace toku zamezila dřívějším pravidelným jarním záplavám a způsobila pokles hladiny spodní vody v údolní nivě (LÖW et al., 1992). Podle meteorologických údajů z Židlochovické meteorologické stanice je území Výhonu řazeno do klimatické oblasti T4. Tato oblast je charakterizována jako mírně teplá, mírně vlhká, mírně suchá oblast s mírnou až studenou zimou a krátkým trváním sněhové pokrývky. Jarní a podzimní období se označuje jako teplé. Roční teploty se pohybují v rozmezí minima -16°C v prosinci a maxima +30°C v červenci. Dlouhodobá průměrná roční teplota se na Výhonu pohybuje okolo +9,8°C. Atmosférické srážky dosahují zpravidla pouhých 288 mm za rok (volně dle LÖW et al., 1992).

27

700 Úhrn srážek [mm]

600 500 400

Roční úhrn srážek

300 200 100

20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11

0

Graf č. 1 Průměrné atmosférické srážky za období 2001-2011 z meteorologické stanice Židlochovice (ČHMÚ Brno, 2012)

Tabulka č. 1 Průměrné teploty 2004-2008 [°C] (Kratochvíl, 2009) Roky Teplota v lednu Teplota v červnu

2004

2005

2006

2007

2008

-2,4

1

-5,1

4,3

2,4

19,9

20,1

23,3

21,6

20,8

Obr. č. 7 Výřez klimatologické mapy podle Quitt, 1971 28

7 VÝZNAMNÉ LOKALITY PPk VÝHON Na rozloze 127 ha z území PPk Výhonu je dnes evidováno celkem 42 významných přírodních lokalit. Nejvýznamnější lokalita, Nové hory, se nachází na pomezí katastrálního území městečka Židlochovice a obce Blučiny. Tato evropsky významná lokalita (EVL) o rozloze cca 10,60 ha je od roku 2007 součást celoevropské soustavy NATURA 2000 (Martiško, 2008). Součástí EVL byla vyhlášená 11. 12. 1980 přírodní památka (PP) Nové hory v katastrálním území Blučina o rozloze 0,40 ha, dále je území Nové hory chráněno jako významný krajinný prvek (VKP) (http://www.krjihomoravsky.cz/).

Obr. č. 8 Lokalizace EVL Nové hory (Kratochvíl, 2009)

Pro území PP Nové hory je zřízen odborný a koncepční dokument - plán péče. V současné době je vyhlášený nový plán péče pro rok 2011 až 2020. Hlavním cílem plánu péče o dané území je: „zachování podmínky pro výskyt xerotermotrofních stepních a lesostepních biotopů umožňujících existenci stálých populací vzácných druhů rostlin a živočichů. Je nutné zajistit pravidelnou péči o bezlesé biotopy, aby se zamezilo nežádoucí degradaci vzácných společenstev. Vhodné by bylo také dosáhnout postupně původní skladby dřevin v území“ (Dostalík et al., 2011). 29

Území PP je ceněno především z hlediska výskytu ohrožených druhu rostlin, které jsou zařazeny na Červený seznam flóry ČR. Mezi zástupce ohrožených rostlin patří ostřice Micheliova (Carex michelii), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), trýzelem vonný (Erysimum odoratum) a mnohé další. Vedle hojné flóry se zde vyskytují i významné druhy obratlovců s dominancí ptáků jako jsou strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), pěnice vlašská (Sylva nisoria) a bramboráček černohlavý (Saxicola torquata), dudek chocholatý (Upupa epops) (Martiško, 2008). Na území přírodního parku je k dnešnímu dni z přírodovědeckého hlediska registrováno 13 významných krajinných prvků na celkové rozloze cca 53 ha (http://blucina.cz/). Podle zákona č. 114/1992 Sb. se jedná o „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability“(zákon o ochraně přírody a krajiny, 1992). Na základě zoologického a botanického průzkumu Výhonu v roce 1995 bylo navrženo dalších 26 lokalit k registraci, které se nikdy neuskutečnily. VKP mají především chránit druhově pestré teplomilné trávníky s celou řadou významných druhů rostlin (Martiško, 2008). Jednotlivé již registrované VKP a čekající na registraci jsou zaznamenané v následujících tabulkách.

Tabulka č. 2 Seznam významných krajinných prvků (Martiško, 2008; Glos, 2010) Katastrální úze mí BLUČINA VKP Rozloha [ha] Charakte r úze mí Nadm. Nové hory-Strže 15,26 nelesní Hájky 5,85 lesní Velký kopec 19,02 lesní Staré hory 4,18 nelesní Katastrální úze mí ŽIDLOCHOVICE VKP Rozloha [ha] Charakte r úze mí Nadm. Vrchní sady 0,20 nelesní Křiby 1,40 nelesní Drůbežárna 1,60 nelesní Hájek 16,00 lesní U studánky 1,18 mokřadní Podhájí 1,30 nelesní Maděrán 1,00 nelesní Výšany 0,30 nelesní Kyndlířky 0,30 nelesní

30

výška [m.n.m.] 250-330 302-344 224-308 210-257 výška [m.n.m.] 208-214 190-243 222-265 286-337 245-280 270-290 287-324 295-322 303-324

Území VKP Hájky pokrývá rozsáhlý les nacházející se z menší části jako polní lesík v katastrálním území Blučiny a z větší části katastrálního území Židlochovice na severně orientovaném svahu. Nečastějšími zástupci dřevin je cizorodý akát s přimísením dalších druhů jako je ořešák, topoly, duby nebo javory, nejčastěji cizorodý javor jasanolistý (Acer negundo). Z dalších dřevin vyskytujících se ve střední části okolo lovecké chaty jsou pionýrské dřeviny. Jehličnaté dřeviny jsou zastoupeny borovicí lesní (Pinus sylvestris) nebo smrkem ztepilým (Picea abies). Vyskytují se zde ohrožené a významné druhy rostlin zařazené na Červený seznam ČR (Martiško, 2008). VKP Velký kopec je rozsáhlý listnatý les na převážně severně orientovaných členitých svazích s převahou akátu a s příměsí dalších druhů dřevin. Rostoucí druhy ohrožených rostlin jsou řazeny na Červený seznam ČR. Významné druhy obratlovců jsou zastoupeny žluvou hajní (Oriolus obolus) a žlunou zelenou (Picus viridis) (Martiško, 2008). Posledním VKP v k. ú. Blučina jsou Staré hory. Území je severovýchodně orientovaný svah s rozsáhlým komplexem starých terasovitých ovocných sadů a svahových lad. V severní dolní části převažují příkrá svahová lada, zatímco ve střední části (myslivecký areál) se nachází z hlediska vegetačního krytu značně degradovaný celek, v jehož přímém okolí se nachází i řada starých zatravněných sadů s příměsí cizorodého akátu. Malé územní VKP v k. ú. Židlochovice jsou Vrchní sady. Severozápadně orientovaný svah s řídkou akátinou a navazujícím zatravněným ovocným sadem s teplomilným travobylinným společenstvem. Většina rostlinných druhů je řazena na Červený seznam ČR (Martiško, 2008). Komplex severozápadně orientovaných prudkých svahů je územní VKP Křiby. Svahy jsou pokryty akátem a nevelkými fragmenty teplomilných travobylinných společenstev sporadicky zavlažovaných starým prameništěm (Rabušicová, 2007). Jižně orientovaný svah Drůbežárny je území řídkého akátového lesíku s malými fragmenty teplomilných travobylinných společenstev. Prakticky celá lokalita je součástí mysliveckého areálu s nemalou degradací vegetačního krytu (Martiško, 2008). Jedinou lokalitou mokřadního charakteru je území U studánky. Jedná se o víceméně souvislý zapojený dřevěný porost podél cesty vedoucí údolím žlíbku pod a nad studánkou. Součástí je i malá loučka se sochou sv. Jana (Rabušicová, 2007).

31

VKP Podhájí je severozápadně orientovaný a poměrně silně rozbrázděný svah s centrální pravidelně kosenou plochou ovocného sadu. Po zbývající ploše převažuje nevyužívaný bývalý ovocný sad zarůstající křovinami s fragmenty teplomilných travobylinných společenstev (Martiško, 2008). Jižně až jihozápadně je orientovaná další lokalita VKP. Maděrán je mez podél cesty s převažujícím souvislým dřevinatým porostem. Poslední dva VKP, Výšany a Kyndlířky, jsou orientované prudké svahy s travnatým ladem a teplomilnými travobylinnými společenstvími s roztroušenými dřevinami (Martiško, 2008).

Tabulka č. 3 Seznam lokalit čekající na registraci (Martiško, 2008; Glos, 2010) BLUČINA Katastrální území VKP Rozloha [ha] Charakter území Nadm. výška [m.n.m.] Nad Blučinou 0,80 nelesní 222-255 Vrchy 2,50 nelesní 285-326 Remízek 1 0,20 nelesní 240-248 Remízek 2 0,30 nelesní 224-236 Fialky 0,50 nelesní 250-285 Ketlice 0,70 nelesní 290-300 Cézavy 1,00 nelesní 225-245 NOSISLAV Katastrální území VKP Rozloha [ha] Charakter území Nadm. výška [m.n.m.] Kozelky 3,30 nelesní 196-235 Kopec pod Záhořím 1,40 nelesní 210-248 Křenky 1,70 nelesní 214-246 Flaneky 1,30 nelesní 230-270 Radla 2,50 nelesní 270-320 Malá kozí hora 3,10 nelesní 242-280 Vysoké hory 12,50 nelesní 220-302 Lískový sad 1,00 nelesní 310-336 ŽIDLOCHOVICE Katastrální území VKP Rozloha [ha] Charakter území Nadm. výška [m.n.m.] Cézavy 1,00 nelesní 225-245 Cihelna 2,80 nelesní 220-254 Meze u cihelny 0,20 nelesní 220-245 Zadní háčky 5,10 nelesní 270-345 Terasy 0,60 nelesní 310-352 U hájku 0,70 nelesní 280-300 JZ okraj lesa Hájek 1,10 nelesní 320-327 Zajíčky 0,30 nelesní 250-264

32

Vzhledem k neobyčejné geologické, paleontologické a zoologické hodnotě území bývalého Hliníku při severním okraji Židlochovic se uvažuje o vyhlášení této lokality jako zvláště chráněné území (přírodní památka Cihelna) (Srp, 2000). Bohužel dodnes toto území nebylo vyhlášeno za zvláště chráněné a v okolí bývalé Cihelny se rozšiřuje zastavěné územní. Podobně jako u lokality Cihelny se uvažovalo o zřízení zvláště chráněného území VKP Hájek. Ani tato lokalita dosud nebyla vyhlášená za přírodní památku (Martiško, 2008).

33

8 SOUČASNÝ STAV BIOTOPŮ

8.1 Lesní biotopy Lesní porosty jsou aktuálně na území celého přírodního parku zastoupeny poněkud podřadně, až minimálně. Přírodě blízké porosty jsou zcela ojedinělé, v podstatě pouze v případě dílčích částí lesa Hájek nad Židlochovicemi (Martiško, 2008). Typologicky převládá habrová doubrava v různých proměnách. Ojediněle se vyskytuje buková doubrava. Mezi dřevinami dominuje invazivní akát (Robinia pseudoacacia), v keřovém podrostu bez černý (Sambucus nigra). Kromě běžných lesních porostů se dnes na Výhonu vyskytuje řada dalších ostrůvků stromových porostů. Ostrůvky vznikaly během

posledních

uplynulých

desetiletí

v souvislosti

se

zánikem

dříve

obhospodařovaných ploch. Také v nich zpravidla převažuje cizorodý akát (Martiško, 2008). Hlavním předpokladem pro ochranu těchto významných krajinných prvků je zohlednění a následně průběžná realizace nezbytných opatření v rámci lesního hospodářského plánu. Zejména bude potřeba výhledově upřednostnit přírodní společenstva na úkor invazivně chovajícího se akátu (Kratochvíl, 2009).

Obr. č. 9 a 10 Boj s invazivním akátem

34

8.2 Nelesní biotopy V posledních letech je na kopci Výhonu znatelný ústup obhospodařování a využívání bývalých sadů, zahrad, mezí i travobylinných lad (viz obr. č. 11). Tyto plochy jsou postiženy samovolným rozvojem vegetačního krytu v souvislosti s chybějícím využíváním. Některé z významných přírodních lokalit jsou v této souvislosti na pokraji zániku. Jak z hlediska krajinného rázu, tak z hlediska druhové rozmanitosti zdejších jedinečných teplomilných trávníků, by bylo vhodné (v rámci stávající legislativy a možností obcí) navrhnout trvale udržitelný managament ploch, které vykazují tento charakter (Martiško, 2008). Nelesní plochy spontánně zarůstají některými druhy keřů, růží šípkovou (Rosa canina), svídou krvavou (Swida sanguinea) nebo trnkou obecnou (Prunus spinosa). Dřevinné patro je zastoupeno jen z několika hlavních dřevin, několikrát již zmiňovaný invazivní akát (Robinia pseudoacia), domácí jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), ojediněle se vyskytují duby (Quercus sp.), dřín obecný (Cornus mas), jilm polní (Ulmus minor) a brslen evropský (Euonymus europaeus). Převahu domácích dřevin mají vrby (Salix sp.) a topoly (Populus sp.) (Martiško, 2008). Travnaté plochy jsou postiženy nežádoucí sukcesí s hromaděním stařiny se snižováním druhové rozmanitosti a úbytkem významných rostlinných druhů, případně s rozšiřováním a pronikáním nežádoucích či dokonce cizorodých druhů bylin jako je třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosu) nebo zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) (Martiško, 2008). Na plochách orné půdy, které se nyní neobdělávají, rostou zcela nevhodné porosty a rychle se šíří všudypřítomné invazivní druhy. Na těchto plochách tak probíhá spontánní sukcese blokovaná částečně člověkem, částečně i již zmíněnými nepůvodními R-strategy. I přesto má sukcese převážně pozitivní vliv na prostředí, kde se vyskytují a uplatňují i významnější a chráněné rostliny. Na druhé straně je zřejmé, že zde dojde, v krátkodobém horizontu a bez zásahů člověka, k ústupu z pohledu biodiverzity cenných společenstev, což bude podmíněno zejména postupným hromaděním biomasy a s ní souvisejícím rozvojem keřového a stromového patra náletových pionýrských a invazivních dřevin (Martiško, 2008). Záchranné zásahy v nelesních biotopech by měly spočívat v pravidelném kosení ploch, extenzivní pastvě a v odstraňování náletových dřevin. Na tomto a následujícím 35

biotopu by se měly omezit i další negativní jevy jako je hnojení agrochemikáliemi na okolních zemědělských půdách nebo dokonce úmyslné ničení významných druhů rostlin (Kratochvíl, 2009).

Obr. č. 11 Zanedbávané zahrady

8.3 Mokřadní biotopy V dnešní době jsou významnější mokřadní biotopy v přírodním parku omezeny na lokalitu severovýchodně nad Nosislaví, oblast Loučky. V minulosti se zde nacházel rozsáhlejší mokřad, který byl víceméně zcela zlikvidován během výstavby dálnice. Na Cézavách nad Blučinou se místně dochovaly svahová prameniště, kde dříve býval i rybník (Martiško, 2008).

8.4 Významné druhy rostlin a živočichů Území přírodního parku je tradičním stanovištěm desítek vyznamných rostlinných druhů. Většinu rostlinné populace je za stávající situace možno považovat za stabilizovanou. Je nutno dodat, že v důsledku absence jakéhokoli obhospodařování je 36

většina vyskytujících se druhů v krátkodobém horizontu ohrožena degradací travobylinných společenstev a samovolně rozšiřovanými dřevinami. Mnohé populace živočišných druhů v důsledku celkových místních proměn prostředí již zcela vymizely. V případě bezobratlých lze považovat stávající podmínky v zásadním rozsahu za vyhovující (Martiško, 2008). Nepříznivé podmínky nastávají jen na jaře při neřízeném vypalování travobylinných porostů. Pro všechny druhy ptáků na území přírodního parku přetrvávají stále dobré podmínky pro hnízdění. Hnízdí zde více významných druhů ptáků obývající otevřené terény, sady nebo zahrady. Občas zahnízdí v sesutých svazích nebo kolmých stěnách bývalého lomu cihelny nad Židlochovicemi (Martiško, 2007). Současnou situaci obojživelníků lze z hlediska života a rozmnožování jejich populace považovat za značně druhově i početně ochuzenou. V celém území existuje jediná plnohodnotná rozmnožovací lokalita v k. u. Nosislav v lokalitě Loučky, i když lokálně se již v příhodných obdobích podařilo rozeznat mimořádně zvýšenou aktivitu obojživelníků, vázanou na drobná prameniště a zarůstající relikty bývalých mokřadů, např. suťový pramen „Pod Bunkrem“ (Martiško, 2008). Významné druhy savců mají ještě stále relativně vhodné podmínky pro život. Ideální podmínky má křeček polní (Cricetus cricetus), ohrožená veverka obecná (Sciurus vulgaris). Je zde registrován i výskyt tchoře stepního (Mustela eversmannii) (Srp, 2000). Předpokládaný výskyt je i dříve hojně zastoupeného sysla obecného (Citellus citellus), ale jeho výskyt již nebyl delší dobu prokázán (Martiško, 2008). Celé území PPk Výhonu je významné i z hlediska myslivosti. V hojných počtech zde můžeme zahlédnout srnce obecného (Capreolus capreolus), bažanta obecného (Phasianus colchicus) nebo zajíce polního (Lepus europaeus) (Srp, 2000).

8.5 Vysokokmenné ovocné sady a významné druhy ovocných stromů Ovocné stromy jsou v nelesních plochách po celém území zastoupeny ve značném množství, zatímco na lesních plochách jsou jen v minimální míře a v podobě reliktů z minulých století (Martiško, 2008). Fenoménem kopce Výhon jsou ovocné stromy v nejrůznějším stavu. Z mnohých bývalých sadů dnes zbyly jen nepatrné fragmenty zarůstající náletovými dřevinami nebo stromy ve stádiu rozpadu (viz obr. č. 12). Některé ovocné stromy 37

nejsou dlouhodoběji ošetřovány a často se objevují záměry na likvidaci celých sadů. Při pohledu do krajiny se nejčastěji vyskytují meruňkové, švestkové, jabloňové, hrušňové nebo třešňové sady. S ohledem na probíhající trendy obhospodařování je zdejší fenomén ovocných sadů a stromů značně, až existenčně, ohrožen (volně dle Martiško, 2008).

Obr. č. 12 Bývalý třešňový sad zarostlý náletovými dřevinami

38

9 METODIKA Naplnění cílů předkládané bakalářské práce bylo velice časově náročné. Nejprve bylo nutno nasbírat literaturu o dané problematice, která mi byla poskytnuta na jednotlivých obecních úřadech. Po podrobném seznámení s dostupnou literaturou následoval terénní průzkum. Terénní průzkum probíhal v několika etapách. Započal v katastrálním území Blučina a Nosislav sběrem fosilií a fotografickou dokumentací. Dané území je dosti rozsáhlé, proto byl průzkum rozdělen ještě do několika menších částí. Druhá etapa terénního průzkumu probíhala na území Židlochovic, kde v části lesní Hájek proběhl dne 23. 11. 2011 odběr půdních vzorků ze dvou lokalit na chemický a fyzikální rozbor půdy. Následně opět proběhl sběr fosílií a fotografická dokumentace. Další vzorky půdy pro porovnání s PPk byly náhodně vybrané z širšího okolí parku. Vzorky byly odebrány klasickou metodou pro chemický rozbor půdy v roce 2004 (Hrušky) a 2006 (Bořetice, Syrovice). Výsledky chemických a fyzikálních rozborů půdy byly zpracovány formou tabulek a porovnány s širším okolím PPk. Podrobnějším půdním rozborem z území PPk se statistickým zpracováním dat se budu zabývat v navazující diplomové práci. Nasbírané fosílie byly s pomocí odborné konzultace s odborníky z Masarykovy univerzity určeny do rodů a zařazeny do systému. U tří vzorků fosilií byl proveden petrografický výbrus, který umožnil pozorování pod mikroskopem. Při mikroskopování byly pozorovány především tvary, barvy a živé struktury též pod odborným dohledem.

39

10 VÝSLEDKY A DISKUZE

10.1 Geologie 10.1.1 Stručná charakteristika hlavních horninových typů Útvar: Neogén

Litologická náplň: Vápenec Sediment zpevněný, řasový i písčitý. Vápenitý jíl (tégl) Sediment nezpevněný, vápnitý podřadně s písky. Úlomkovité sedimentární horniny – písky, štěrky se zpevněnými polohami pískovce, slepence Sediment nezpevněný i sediment zpevněný, bazalní a okrajová klastika. Vápnitý jíl (šlír) Sediment nezpevněný, vápnitý. Slabě vápenatý jíl, písky Sediment nezpevněný, slabě vápnitý. Jíly Sediment nezpevněný, s polohami písku, podřadně štěrku.

Útvar: Kvartér

Navážka, halda, výsypka, odval Sediment nezpevněný, barva i zrnitost je různá (http://www.geology.cz).

40

Obr. č. 13 Horninové typy PPk Výhon (http://www.geology.cz)

10.1.2

Paleontologická charakteristika vlastních nálezů fosilních

reliktů Podle Zieglera jsou zkameněliny neboli fosilie „zbytky těl kdysi žijících organismů, jednak jejich otisky případně i stopy, které se z minulých geologických dob zachovaly až do současnosti“ (Ziegler, 2001). Vznik fosilií je výsledkem mnohých procesů, které se souhrnně nazývají fosilizace (Pellant et al., 1994). Odumřelá těla živočichů či rostlin podlehnou tomuto procesu, pokud bude jejich tělo rychle zahrnuto sedimentem, hladina kyslíku bude nízká a rozkládající organismy nebudou plnit svoji funkci (Turek, 1998). Důležitou roli sehraje teplota, tlak a povaha minerálních vztahů v usazeninách (Ziegler, 2001).

41

Zařazení podle Lichter et al., 1997:

Říše: Živočichové Třída: Mlži (Pelecipoda) Podtřída: Pteriomorpha Čeleď: Spondylidae Rod: Spondylus Rod Spondylus patří mezi velmi vzácné mlže vyskytující se v ČR. Vytváří masivní oválné schránky až o velikosti 15 cm s naznačenými křidélky a žebry. Vnější strany lastury jsou pokryté vybíhajícími dlouhými ostny. Na území Moravy žil rod Spondylus v jurském moři (Košťák, 2004; Havětím et al., 1981)

Říše: Živočichové Třída: Mlži (Pelecipoda) Podtřída: Pteriomorpha Čeleď: Pectinidae Rod: Pecten Jako jeden z mála mlžů má i český název, hřebenatka a umí se pohybovat na dně moře pomocí skoků. Lastury vytváří souměrné misky, vnější strana schránky je tvořena paprsčitými žebry a okolo vrcholu mají vyvinutá nestejnoměrná křídla. Na území ČR se tento rod vyskytoval v jurských vápencích (Košťák, 2004).

Říše: Živočichové Třída: Mlži (Pelecipoda) Nadčeleď: Ostreoidae Čeleď: Ústřicovití (Ostreidae) Jednotlivé fosilie ústřic na sebe narůstaly a vytvářely rozsáhlé porosty, tzv. slapy. Vytváří masivní schránky. Potrava ústřic se skládala především z drobného planktonu a organického dendritu. Největší výskyt v ČR byl v mladotřetihorách (Havětím et al., 1981).

42

Říše: Živočichové Kmen: Strunatci (Chordata) Třída: Paryby (Chondrichthyes) Žraločí zub Postrachem živočichů druhohorních moří byli žraloci, jejichž kosterní pozůstatky v současné době nacházíme v sedimentech svrchního křídového moře (Ivanov et al., 2001).

Zařazení podle Novák et al., 2008:

Říše: Rostliny Skupina: Řasy Červené řasy Prokaryotní, převážně fotoautotrofní organismy, dorůstajících větších velikostí. Ve výbrusu převládají úlomky korálních řas a jimi skládaných rodolitů. Přítomny spolu s řasami

jsou

průřezy

schránkami

bentických

a

planktonních

foraminifer

(korespondenční sdělení Hladil, 2012).

Řasové vápence Tyto vápence vznikaly pozdně spodnobádenského stáří (Badenian). Struktury ukazují karbonátové tmely, dnes převážně kalcitové. Tmavá místa jsou zarostlé dutinky tmelem v původní sedimentované hornině (korespondenční sdělení Hladil, 2012).

43

10.1.3

Paleontologické a archeologické nálezy z přírodního parku

Výhonu

Obr. č. 14 Rod Spondylus

Obr. č. 15 Rod Pecten

Obr. č. 16 Ústřice

Obr. č 17 Žraločí zub

Obr. č. 18 Červené řasy

Obr. č. 19 Výbrus červených řas

44

Obr. č. 20 Zkrystalizovaný vápenec

Obr. č. 21 Výbrus č. 1 zkrystalizovaného vápence

Obr. č. 22 Výbrus č. 2 zkrystalizovaného Obr. č. 23 Části nalezené keramiky vápence

45

10.2

Pedologická charakteristika reprezentativních vzorků půd

z území PPk Výhon a jeho širšího okolí Výsledky chemických a fyzikálních vlastností byly vyhodnoceny ze dvou míst PPk v lesním Hájku. Vzorek č. 1 byl odebrán v oblasti porostlé dubohabřinou a vzorek č. 2 na menším políčku, které bylo osázené kukuřicí. Půdní vzorky byly odebrané ze svrchní vrstvy ornice z hloubky 10 cm do igelitových sáčků. Průměrná hmotnost jednoho vzorku činila cca 1 kg. V obou případech se na místě odběru vyskytoval půdní typy pararendzina

Tabulka č. 4 Výsledky pedologického šetření z PPk (půdní reakce)

Datum odběru

ID plochy

23.11.2011 Výhon I. 23.11.2011 Výhon II.

APH

SH SH

Půdní reakce aktivní Hloubka ve vodní odběru suspenzi

10 10

Půdní Poměr reakce C/N potenciální výměnná v suspenzi KCl

7.87 8.03

7.31 7.44

9.5 10.5

Tabulka č. 5 Výsledky pedologického šetření vzorků z PPk Výhon (celkové obsahy vybraných prvků a živin)

Obsah celkového železa ID plochy (mg/kg)

Výhon I. Výhon II.

2442 2283

Obsah celkového hliníku (mg/kg)

Obsah celkového manganu (mg/kg)

Obsah celkového vápníku (mg/kg)

Obsah celkového hořčíku (mg/kg)

Obsah celkového draslíku (mg/kg)

Obsah celkového fosforu (mg/kg)

2250 2008

73 70

55990 72720

4467 5667

375 292

423 323

46

Tabulka č. 6 Výsledky pedologického šetření vzorků z PPk Výhon (zrnitostní poměry)

ID plochy

Zrnitostní frakce písku (0,1 – 2 mm) (%)

Zrnitostní frakce práškového písku (0,05 – 0,1 mm) (%)

Zrnitostní frakce prachu (0,01 – 0,05 mm) (%)

Zrnitostní frakce jemného prachu (0,01 – 0,002 mm) (%)

Zrnitostní frakce fyzikálního jílu (<0,002 mm) (%)

Výhon I. Výhon II.

11.2 10.4

15.7 16.1

43.4 44.4

25.3 23.9

4.5 5.2

Obr. č. 24 Pedologická mapa okolí místa odběru vzorků (http://www.nature.cz/)

47

Další lokality z širšího okolí PPk byly vybrány náhodně (Bořetice, Hrušky a Syrovice). Lokalita Bořetice se nachází jihovýchodně od PPk. V okolí obce Bořetice se vyskytuje půdní druh černice modální, černice černická a fluvizem karbonátová. Na severozápadě od kopce Výhon je lokalita Hrušky. V okolí této lokality se vyskytují půdní typy černice karbonátová, černozem modální a antropozem. Nejblíže položenou lokalitou na severozápadě jsou Syrovice, kde se vyskytuje půdní typ černice černická a fluvizem glejová karbonátová (http://www.nature.cz).

Obr. č. 25 Lokality odběrů půdních vzorků (http://mapy.cz/)

Tabulka č. 7 Výsledky pedologického šetření z širšího okolí (půdní reakce)

Datum odběru

ID plochy

APH

Hloubka odběru

8.11.2006 8.11.2006 14.9.2004

Bořetice Syrovice Hrušky

SH DH SH

15 45 15

Půdní Půdní Poměr reakce reakce C/N aktivní potenciální ve vodní výměnná suspenzi v suspenzi KCl

7.37 7.35 7.52

48

6.87 6.60 7.10

12.1 11.1 13.3

Tabulka č. 8 Výsledky pedologického šetření vzorků z širšího okolí (celkové obsahy vybraných prvků a živin) Obsah Obsah Obsah Obsah Obsah Obsah Obsah celkového celkového celkového celkového celkového celkového celkového železa hliníku manganu vápníku hořčíku draslíku fosforu (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) ID plochy

Bořetice Syrovice Hrušky

33100 37400 34300

33000 43000 36400

1000 1130 1200

13900 6600 9100

10100 8900 9000

7000 5700 5800

3700 1550 1610

Tabulka č. 9 Výsledky pedologického šetření vzorků z širšího okolí (zrnitostní poměry) Zrnitostní Zrnitostní Zrnitostní Zrnitostní Zrnitostní frakce frakce frakce frakce frakce písku (0,1 práškového prachu jemného fyzikálního – 2 mm) písku (0,05 (0,01 – prachu jílu (%) – 0,1 mm) 0,05 mm) (0,01 – (<0,002 (%) (%) 0,002 mm) (%) mm) (%)

ID plochy

Bořetice Syrovice Hrušky

13.5 5.8 10.5

15.4 11.4 11.4

42.9 46.7 39.5

24.5 27.7 29.8

3.6 8.3 8.7

Podle Sparkse (2003) poměr C:N dokazuje, že celková zásoba dusíku je v půdě u všech lokalit relativně v optimálním poměru. Hraniční hodnota obsah dusíku je pouze u vzorku z lokality Hrušky (13,3). Aktivní půdní reakce ve vodní suspenzi vyšla slabě alkalická, shodně pro vzorek č. 1 a širší okolí Výhonu. Vzorek č. 2 byl alkalický. Výměnná půdní reakce v suspenzi KCl byla v širším okolí PPk neutrální a na kopci Výhon zásaditá (viz tab. č. 7). Výsledky dvou reprezentativních analýz vzorků z PPk vykazují extrémní obsah vápníku (vzorek č. 1 – 55 990 mg/kg a vzorek č. 2 – 72 720 mg/kg) oproti lokalitám z širšího okolí, jehož průměrný obsah vápníku činí 9 867 mg/kg. Vysoký obsah vápníku si lze odůvodnit tím, že půdní útvary šetřeného území vznikaly na horninách extrémně bohatých vápníkem (třetihorních vápencích, překrytých čtvrtohorními sprašovými navátinami). Velmi charakteristický protipól k vápníku představují draslík, hořčík a 49

mangan, které se vyskytují jen v malém množství, hraničícím s deficitem. V porovnání s širším okolím a dostupnými literárními údaji (Brtnický, 2005) jsou však draslík, hořčík i mangan zastoupeny vyšším obsahem. V případě dalších významných prvků (Fe, Al a P) je naopak reprezentativní set analýz (nepublikovaná data autorky) extrémně deficitní a dané prvky jsou zastoupeny až o řád méně než u dat z půdních rozborů ze širšího okolí (viz tab. č. 5 a 8). Celkově můžeme říci, že území PPk je velice chudé na makroživiny, což je o to více kontrastní při srovnaní s velmi bohatými půdami černického typu v širším okolí PPk. Výsledky fyzikálních vlastností poukazují na poměrně vyrovnané procentické zastoupení zrnitostních frakcí u všech lokalit. Výjimku tvoří lokalita Syrovice, u které je zrnitostní frakce písku o 50 procent menší než u ostatní lokalit (viz tab. č. 9).

50

11 ZÁVĚR Celé území kopce Výhon vznikalo na vápencích během dvou mořských záplav, což dokazují hojné paleontologické nálezy miocenního stáří. Další utváření krajiny nastalo v pleistocénu, kdy horní partie Výhonu byly pokryty pleistocenní spraší. Z vlastních paleontologických nálezů mohu potvrdit výskyt vzácného rodu Spondylius, běžně se vyskytující rod Pecten, různé druhy ústřic nebo žraločí zub. V zakrytých petrografických výbrusech byly pozorovány úlomky korálních řas a z nich složené rozsáhlejší rodolity. Přítomny spolu s řasami byly průřezy schránek bentických a planktonních foraminifer. Z výsledků chemického rozboru půd vyplynulo, že území PPk Výhon je značně chudé na makroživiny ve srovnání s jeho širším okolím. Jediným významným, zato až extrémně převažujícím prvkem je vápník. V současné době můžeme říci, že orná půda, lesíky i louky v PPk Výhon výrazněji neubývají. Městský úřad Židlochovice nepovoluje v zájmovém územní žádnou stavební činnost pro rekreaci a ostatní účely. Z toho lze vyvodit, že označení lokality jako PPk plní téměř ideálně ochranou funkci. Město Židlochovice se snaží zachovat krajinný ráz krajiny a proto má pro jednotlivé roky stanovené rozvojové programy týkající se zlepšení přírodních podmínek v přírodním parku (např. Rozvojový program pro rok 2007-2012, „Ochrana území před povodněmi, vodní a větrnou erozí“ nebo „Údržba a rozvoj lesních porostů“, je vyhlášený na období roků 2007-2020) (http://wwwzilochovice.cz/). Jedním z vážnějších problémů sužující PPk je pět neudržovaných černý skládek. Největší rozšíření skládek je v katastrálním území Blučina, kde je složení jednotlivých odpadů různorodé. Podle mě se nejrozsáhlejší skládka nachází v blízkosti VKP Staré hory (viz. obr. č. 26). Lidé zde zasypávají komunálním a biologickým odpadem bývalé koryto řeky. Velmi často se na kopci Výhon nevhodně zpevňují sutí příjezdové polní cesty, které byly již v minulosti zasaženy vodní erozí.

51

Obr. č. 26 Skládka u VKP Nové hory

Do budoucna chystá obec Blučina ve spolupráci s firmou Bronze Age s.r.o. pro turisty kulturní využití této oblasti v podobě archeoparku Cézava. Nyní je projekt teprve v začátcích, jelikož se stále jedná o výkupu posledních pozemků. Teprve po vyřešení majetkoprávních

vztahů

bude

moci

započít

první

archeologický

(http://blucina.cz/).

Obr. č. 25 Návrh budoucího archeoparku (http://www.blucina.cz/) 52

výzkum

12 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ

Seznam obrázků: Obr. č. 1 Vojenský zákop nad židlochovickou Cihelnou Obr. č. 2 Vymezení přírodního parku Výhon (Kratochvíl, 2009) Obr. č. 3 Pohled na PPk Výhon Obr. č. 4 Původní koryto řeky Obr. č. 5 Nálezy knížecího hrobu (Břečka, 1994) Obr. č. 6 Současné uspořádání pozemků na PPk Výhon (http://www.mapy.cz/) Obr. č. 7 Výřez klimatologické mapy podle Quitt, 1971 Obr. č. 8 Lokalizace EVL Nové hory (Kratochvíl, 2009) Obr. č. 9 Boj s invazivním akátem Obr. č. 10 Boj s invazivním akátem Obr. č. 11 Zanedbávané zahrady Obr. č. 12 Bývalý třešňový sad zarostlý náletovými dřevinami Obr. č. 13 Horninové typy PPk Výhon (http://www.geology.cz) Obr. č. 14 Rod Spondylus Obr. č. 15 Rod Pecten Obr. č. 16 Ústřice Obr. č 17 Žraločí zub Obr. č. 18 Červené řasy Obr. č. 19 Výbrus červených řas Obr. č. 20 Zkrystalizovaný vápenec Obr. č. 21 Výbrus č. 1 zkrystalizovaného vápence Obr. č. 22 Výbrus č. 2 zkrystalizovaného vápence Obr. č. 23 Části nalezení keramiky vápence Obr. č. 24 Pedologický mapa okolí místa odběru vzorků (http://www.nature.cz/) Obr. č. 25 Lokality odběrů vzorků (http://mapy.cz/) Obr. č. 26 Skládka u VKP Nové hory Obr. č. 27 Návrh budoucího archeoparku (http://www.blucina.cz/)

53

Seznam tabulek: Tabulka č. 1 Průměrné teploty 2004-2008 [°C] (Kratochvíl, 2009) Tabulka č. 2 Seznam významných krajinných prvků (Martiško, 2008; Glos, 2010) Tabulka č. 3 Seznam lokalit čekající na registraci (Martiško, 2008; Glos, 2010) Tabulka č. 4 Výsledky pedologického šetření z PPk (půdní reakce) Tabulka č. 5 Výsledky pedologického šetření vzorků z PPk Výhon (celkové obsahy vybraných prvků a živin) Tabulka č. 6 Výsledky pedologického šetření vzorků z PPk Výhon (zrnitostní poměry) Tabulka č. 7 Výsledky pedologického šetření z širšího okolí (půdní reakce) Tabulka č. 8 Výsledky pedologického šetření vzorků z širšího okolí (celkové obsahy vybraných prvků a živin) Tabulka č. 9 Výsledky pedologického šetření vzorků z širšího okolí (zrnitostní poměry)

Seznam grafů: Graf č. 1 Průměrné atmosférické srážky za období 2001-2011 z meteorologické stanice Židlochovice (ČHMÚ Brno, 2012)

54

13 LITERATURA

BOOTH, Basil. Horniny a minerály: nová přehledná příručka a klíč. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1996, 80 s. ISBN 80-720-7012-6. BRTNICKÝ, Martin. Syntéza agroekologických charakteristik ornice a podorničí vybraných půdních typů střední Moravy. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 142 s. BŘEČKA, Jan. Dějiny blučiny. 1. vyd. Brno: GARN, 1994. 364 s. DANCE, S. Ulity a lastury. vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2006, 256 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1537-3 Fosilie. České vyd. 1. Překlad Vojtěch Turek. Praha: Svojtka, 1998, 64 s. Obrazový průvodce. ISBN 80-723-7122-3. HABĚTÍN, V. a E. KNOBLOCH. Kapesní atlas zkamenělin. 2. vyd. Praha: SPN, 1981. IVANOV, Martin, Stanislava HRDLIČKOVÁ a Růžena GREGOROVÁ. Encyklopedie zkamenělin. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions, 2001, 312 s. ISBN 80-723-4095-6. KINDERSLEY, Dorling. History of the word. 2. vyd. London: plantagenet Somerset Fry, 1998. ISBN 6610812500. KOŠŤÁK, Martin. Dávný svět zkamenělin. vyd. 1. Praha: Granit, 2004, 288 s. ISBN 80729-6030-X. KRATOCHVÍL, Augustin. Židlochovský okres. 1. vyd. Brno: GARN, 2008, 364 s. Vlastivěda moravská. ISBN 978-808-6347-868. KRATOCHVÍL, Jakub. Managemant přírodního parku Výhon u Židlochovic. Brno, Mendelova lesnická a zemědělská univerzita. Brno, 2009 LICHTER, Gerhard a Karl BEURLEN. Zkameněliny: zkameněliny bezobratlých živočichů s dodatkem o fosilních obratlovcích a rostlinách. Praha: Knižní klub, 1997, 286 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-717-6397-7. LÖW,& spol. s.r.o.Generel místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Židlochovice a část k.ú. Blučina v oblasti Výhonu. Brno, 1992. 40 s. LÖW, & spol., Důvodová zpráva k nařízení č. 6/2002 o zřízení přírodního parku. Brno, 2002. nestr. LÖW, & spol. s.r.o. Hodnocení krajinného rázu. Brno, 1997. 31 s.

55

MACKOVČIN et al., Brněnsko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2007. 932 s. MARTIŠKO, Josef. Podklady pro vyhlášení : Přírodního parku Výhon. Brno, 1996. 49 s. MARTIŠKO, Josef. Příroda okresu Brno-venkov : Židlochovicko. Brno : [s.n.], 1997. 91 s. MARTIŠKO, Josef. Přírodní park Výhon: návrh a strategie managementu využívání. Brno, 2008. 105 s. MARTIŠKO, Josef. Přírodní parky: Jihomoravského kraje. 1. Brno, 2007. NOVÁK, Jan a Milan SKALICKÝ. Botanika: cytologie, histologie, organologie a systematika. Vyd. 1. Praha: Powerprint, 2008, 327 s. ISBN 978-809-0401-112. PELLANT, Chris a Edited by Andrew CHARMAN. Fossils of the world. Limpsfield: Dragon's World Children's, 1994. ISBN 18-502-8260-9 POKORNÝ, Eduard a Bořivoj ŠARAPATKA. Půdoznalství pro ekozemědělce. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, 2003, 40 s. Příručka ekologického zemědělce. ISBN 80-708-4295-4. PŘÍLESNICKÁ, Drahomíra. Inventář a katalog Okresního archivu pro Brno-venkov v Rajhradě. Rajhrad, 1972. RABUŠICOVÁ, Blanka. Přírodní parky v okolí Brna (se zvláštním zaměřením na PPk Výhon). Brno, Mendelova lesnická a zemědělská univerzita, 2007. 89 s. TOMÁŠEK, Milan . Půdy České republiky. 4. Praha : Label, s.r.o., Kutná Hora, 2007. 67 s. SVOBODA, Jiří A. Dolní Věstonice - Pavlov: místo: jižní Morava, čas: 30 000 let. 1. vyd. Ilustrace Pavla Dvorská, Pavel Dvorský. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, 2010, 60 s. SPARKS, Donald L. Environmental soil chemistry. 2nd ed. Boston: Academic Press, c2003, 352 s. ISBN 01-265-6446-9. SRP, Vladimír. Scénář naučné stezky "Krajinou Výhonu". Brno : Projekt, 2000. nestr. ZIEGLER, Václav. Základy paleontologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80246-0290-3.

56

Internetové zdroje: Česká geologická služba: Česká geologická služba: Mapová aplikace, verze 1.1. [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50&y=599352 &x=1178151&r=5000&s=1 Digitální půdní mapa ČR 1:50 000: AOPK ČR. [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/2434.pdf DOSTALÍK et al., Plán péče o přírodní památku Nové hory 2011-2020. [cit. 2012-0126]. Dostupné z: http://www.kr-jihomoravsky.cz/ GLOS, Josef, et al. Úplná aktualizace územně analytických podkladů: správního obvodu obce s rozšířenou působností Židlochovice 2010. [online]. 2010, 136 [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.zidlochovice.cz Klimatické regiony ČR: dle Quitt, 1971. [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/web/web-sispo/klimreg/klimapa.html Mapy [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#q=blucina&t=s&x=16.669301&y=49.055000&z=12&d=muni_57 45_1 Město Židlochovice: Městský úřad. [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné z: http://www.zidlochovice.cz/ Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území Přírodní památka Nové hory. [cit. 201201-26]. Dostupné z: http://www.kr-jihomoravsky.cz/ Obec Blučina: Archeopark Cézavy. [online]. 25. prosince 2011 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.blucina.cz Obec Blučina: Přírodní park Výhon. [online]. 25. prosince 2011 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://www.blucina.cz Taxonomický klasifikační systém půd ČR. [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://klasifikace.pedologie.cz/ Zákony: Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších novel

57