MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2012
PETRA MOCKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Rezistence papriky roční (Capsicum annuum L.) k původci bakteriální skvrnitosti Xanthomonas euvesicatoria
Diplomová práce
Vedoucí práce
Vypracovala:
Ing. Jana Víchová, Ph.D.
Bc. Petra Mocková Brno 2012
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Rezistence papriky roční (Capsicum annuum
L.) k původci
bakteriální
skvrnitosti
Xanthomonas
euvesicatoria
vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF Mendelu v Brně.
dne ………………………………………………… podpis autora………………………………….........
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala za odborné vedení, mimořádnou ochotu a cenné rady při psaní diplomové práce paní Ing. Janě Víchové, Ph.D. a také za poskytnutí potřebných materiálů pro vypracování. Můj vděk patří i mým rodičům, kteří mi poskytli finanční a psychickou podporu při studiu této školy a tím mi umožnili dostat se až na dosah inženýrskému titulu.
ABSTRAKT Rezistence papriky roční (Capsicum annuum L.) k původci bakteriální skvrnitosti Xanthomonas euvesicatoria Původce bakteriální skvrnitosti Xanthomonas euvesicatoria patří v posledních letech k hospodářsky významným patogenům papriky roční a rajčete jedlého, na kterých působí značné škody ovlivňující výnos i kvalitu plodů. Cílem mé diplomové práce bylo stanovit virulenci čtyř izolátů X. euvesicatoria a vyhodnotit rezistenci deseti vybraných odrůd papriky roční. Při testování byla hodnocena četnost a intenzita napadených listů rostlin. Z pokusu vyplynulo, že nejvyšší hladiny virulence dosáhl kmen 6827 a 9801, jak v četnosti, tak i v intenzitě napadení listů. Tyto kmeny byly použity na následné testování na rezistenci odrůd. Z testovaných odrůd dosáhly nejvyšší hladiny rezistence odrůdy Boneta a Ludmila. Mezi těmito odrůdami a ostatními byl statisticky významný rozdíl. Naopak jako náchylné odrůdy se projevily Fantazia, PCR, Citrina a Slávy. Klíčová slova: bakteriální skvrnitost papriky, Xanthomonas euvesicatoria, Capsicum annuum L., rezistence, virulence
ABSTRACT Resistance of pepper (Capsicum annuum L.) to bacterial spot Xanthomonas euvesicatoria Bacterial spot caused by Xanthomonas euvesicatoria is one of the economically significant pathogen of pepper and tomato. This pathogen causes considerable damage on these crops, which influence yield and quality of products. The aim of my thesis was to determine virulence of four strains X. euvesicatoria and to evaluate resistance of ten selected species of pepper. During the testing there was analyzed frequency and intensity of infected leaves. Test shows that the most virulent bacterial strains in frequency and also intensity were 6827 and 9801. These strains were used for following tests of species resistance. From tested species the highest resistance had varieties Boneta and Ludmila, which were statistically significantly different from the other species. On the other side as susceptible varieties revealed Fantazia, PCR, Citrina and Slávy. Key words: bacterial spot of pepper, Xanthomonas euvesicatoria, Capsicum annum L., resistance, virulence
1 ÚVOD ........................................................................................................ 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................ 9 2.1 Paprika setá (Capsicum annuum L.) ...................................................................... 9 2.1.1 Systematické zařazení ......................................................................................... 9 2.1.2 Původ a historie ................................................................................................... 9 2.1.3 Botanická charakteristika .................................................................................... 9 2.1.4 Nároky na prostředí a půdu ............................................................................... 10 2.1.5 Výsev a předpěstování sazenic.......................................................................... 11 2.1.6 Výsadba a pěstování.......................................................................................... 11 2.1.7 Výživa a hnojení ............................................................................................... 12 2.1.8 Statistické údaje ................................................................................................ 13 2.1.9 Choroby papriky ............................................................................................... 16 2.2 Xanthomonas euvesicatoria ................................................................................. 20 2.2.1 Taxonomické zařazení ...................................................................................... 20 2.2.2 Hostitelské rostliny ........................................................................................... 21 2.2.3 Výskyt ............................................................................................................... 22 2.2.4 Infekční cyklus a epidemiologie ....................................................................... 23 2.2.5 Symptomy ......................................................................................................... 24 2.2.6 Charakteristika patogena ................................................................................... 25 2.2.7 Metody ochrany a karanténní opatření .............................................................. 26
3 CÍL PRÁCE.............................................................................................. 30 4 METODIKA A MATERIÁL ................................................................... 31 4.1 Kultivace rostlin ve skleníku................................................................................ 31 4.2 Kultivace bakterií ................................................................................................. 31 4.3 Stanovení virulence izolátů Xanthomonas euvesicatoria .................................... 31 4.4 Stanovení rezistence odrůd .................................................................................. 32 4.5 Charakteristika vybraných odrůd paprik .............................................................. 33
5 VÝSLEDKY A DISKUZE ...................................................................... 35 5.1 Vyhodnocení virulence kmenů Xanthomonas euvesicatoria ............................... 35
5.2 Vyhodnocení rezistence vybraných odrůd paprik k Xanthomonas euvesicatoria 37
6 ZÁVĚR..................................................................................................... 41 7 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY .................................................. 42 7.1. Odborné knihy a časopisy ................................................................................... 42 7.2 Internetové zdroje................................................................................................. 44
1 ÚVOD Paprika roční, plodina poprvé dovezená do Evropy před více jak pěti sty lety Kolumbem, je dnes v mnoha zemích a kulturách oblíbená jak pro svou chuť – ať už sladkou, pálivou či v drcené formě jako koření, tak i pro svůj vysoký obsah vitamínů. Její spotřeba se rok od roku zvyšuje, což dokazuje její široké zastoupení na trhu a zájem šlechtitelů vyvíjet nové odrůdy. Kultivary paprik jsou napadány širokým spektrem patogenů způsobující choroby listů, plodů, stonků i kořenů. V posledních letech patří mezi významně rozšířené onemocnění bakteriální skvrnitost papriky. Tato choroba se vyskytuje v mnoha zemích po celém světě, především v oblastech teplého a vlhkého klimatu. Až do nedávna byla nemoc přisuzována pouze jednomu patogenu, a to Xanthomonas campestris pv. vesicatoria. Během posledních let však došlo k několika změnám v taxonomickém zařazení. Mnohé výzkumy prokázaly, že bakterie se skládá z genotypově i fenotypově odlišných skupin, které byly postupně rozlišeny na skupiny A, B, C a D. Z nich nejvýznamnější celosvětové hospodářské dopady působí skupiny A a B, identifikovány jako Xanthomonas euvesicatoria (A) a X. vesicatoria (B). Existují různé možnosti ochrany, od preventivní, jako např. použití zdravého certifikovaného osiva, přes agrotechnické opatření týkající se vhodných podmínek při pěstování, až po chemickou a biologickou ochranu, kterou nám trh nabízí prostřednictvím různých přípravků. Nemělo by se však zapomínat ani na správný výběr odrůdy. Právě odrůda a její genetický základ z velké míry ovlivňuje, zda dojde k infekci patogenem a jak se bude případná choroba vyvíjet. Na trhu je nepřeberné množství odrůd, které slibují vysoký výnos i kvalitu. Odhalit však jejich rezistentní schopnosti vůči patogenům není snadné a vyžaduje řadu testování. Díky šlechtitelským metodám je možné vytvořit hybridy s vyšší hladinou rezistence vůči patogenu X. euvesicatoria. Takto vytvořené geny rezistence jsou patogeny překonávány. Celý proces je proto kontinuální a dává šanci vzniku nových odrůd. Tato diplomová práce si klade za cíl vyhodnotit rezistenci deseti vybraných odrůd papriky roční ke Xanthomonas euvesicatoria a tím přispět k výzkumům zabývajících se touto problematikou. Práce byla řešena v rámci projektu: NAZV MZe ČR QH71229 "Diagnostika a metody integrované ochrany rostlin proti karanténním a dalším ekonomicky významným patogenům plodové a listové zeleniny".
8
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Paprika setá (Capsicum annuum L.) 2.1.1 Systematické zařazení doména Eukaryota říše Plantae – rostliny oddělení Magnoliophyta – rostliny krytosemenné třída Rosopsida – vyšší dvouděložné rostliny řád Solanales – lilkotvaré čeleď Solanaceae – lilkovité podčeleď Solanoideae rod Capsicum – paprika druh Capsicum annuum – paprika setá
2.1.2 Původ a historie Paprika pochází z tropických a subtropických středoamerických oblastí, kde se už odedávna využívala jako peprné koření. Původní typy měly malé kulaté nebo špičaté, silně pálivé plody (Pekárková, 2001). První zpráva o paprice jako o koření pochází z r. 1499 z Kolumbovy výpravy (Troníčková, 1985). Do Evropy se dostala až právě s Kolumbem, nejdříve se začala pěstovat ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a až v 18. a 19. století se rozšířila do dalších zemí. V ČR se významněji rozšířila po roce 1945 (Petříková, 2006).
2.1.3 Botanická charakteristika Jedná se o náročnou teplomilnou zeleninu s poměrně slabým kořenovým systémem, kterou lze na venkovních záhonech pěstovat pouze v nejteplejších oblastech ČR (Pekárková, 2001). V našich podmínkách je jednoletá, v tropických krajích nebo při rychlení může být i víceletá. Stonek se větví sympodiálně, před větvením se vytváří květ a list. Listy jsou vejčitého tvaru, celokrajné, květy oboupohlavní a kališní lístky jsou srostlé. Korunní
9
plátky jsou pěti až sedmičetné, bílé barvy. Semeník je svrchní, tyčinek je 5 – 7. Paprika je rostlina fakultativně cizosprašná. Semena má plochá, ledvinovitého tvaru s drsným povrchem a s citrónově žlutou barvou. Semena hnědé barvy jsou neklíčivá. HTS je 6 – 7,3 g, klíčivost se udržuje dva až tři roky. Plodem je vysychavá bobule (Petříková, 2006). Od drobnoplodých odrůd papriček neboli feferonek, které se především v jižních zemích jedí nebo nakládají vcelku, se odlišily dvě skupiny nám známých velkoplodých kulturních odrůd, a to kořeninové a zeleninové (Pekárková, 2001). Kořeninová paprika je zpravidla tenká, protáhlá, špičatá nebo kopinatá, se vztyčenými nebo převislými plody, kterými jsou vysýchavé bobule. Ty se zbarvují do červena a některé odrůdy mají pálivou chuť (Stein, 1999). Zeleninové odrůdy se vyznačují silnější dužninou a větší tvarovou i barevnou různorodostí plodů, nejčastěji se setkáme s kulovitými, hranatými, jehlancovitými nebo kuželovitými plody (Troníčková, 1985). Chuť může být podle typu křížení ostrá, ale zpravidla bývá jemná a ve sklizňové zralosti, kdy se plod zbarvuje od zelené přes žlutou do svítivě červené barvy, je chuť příjemně sladká (Stein, 1999).
2.1.4 Nároky na prostředí a půdu Paprika je plodina náročná na světlo i teplo, která nemá ráda střídání teplých a studených období, ani větší výkyvy teplot mezi dnem a nocí. Vyžaduje polohy slunečné a chráněné, ne však zastíněné (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005). Nedostatek světla mnohdy vede k opadávání květů a květních poupat a k výraznému zpomalení vývoje rostliny. Je také náročná na pravidelnou a častou závlahu. Optimální zásobení vodou v půdě je mezi 60 – 80 % polní vodní kapacity. Půda by měla být lehčí, záhřevná, s obsahem humusu u lehkých půd 2 – 3 %, u hlinitých 4 %. Nejvhodnější jsou černozemě, hnědozemě a spraše s pH 6 – 6,8. Optimální teplota ve dne je 22 – 25 °C, minimální je 14 °C, optimum v noci je 15 – 18 °C. Při teplotě nad 30 °C se vývoj papriky zastavuje, stejně tak při 8 °C a méně. Průměrná roční teplota by měla být vyšší než 9 °C a optimální nadmořská výška je 110 – 200 m n.m. (Petříková, 2006).
10
2.1.5 Výsev a předpěstování sazenic Paprika má poměrně dlouhou vegetační dobu, proto je předpěstování ve skleníku bezpodmínečně nutné. Výsev osiva se provádí 9 – 12 týdnů před předpokládaným termínem výsadby (čím kratší den, tím delší doba pěstování), čili vhodná doba je druhá polovina února (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005). Doba klíčení je 10 – 14 dní (Stein, 1999). Teplotní optimum pro klíčení je 25 – 30 °C. Další informace o vhodných teplotách v průběhu předpěstování sazenic je uvedeno v tabulce níže. Jeden gram osiva obsahuje asi 150 semen a vyprodukuje přibližně 100 jakostních rostlin (Stein, 1999). Mladé rostliny vyžadují dostatek světla, jinak se vytahují a zpomaluje se nasazení poupat i květů. Optimální relativní vzdušná vlhkost je 60 – 80 % (Petříková, 2006). Velmi brzy se vzešlé rostliny pikýrují do sadbovačů a dále se kultivují na světle (Stein, 1999). Zalévání je vhodné provádět tak, aby pěstební zemina byla mezi jednotlivými zálivkami přibližně stejnou dobu suchá i vlhká, tím se zajistí přístup vzduchu ke kořenům, jinak odumírají kořenové špičky (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005). Tab. 1: Doporučené teploty pro předpěstování silných a pevných sazenic paprik (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005) růstové stadium
teplota v noci
den - zataženo
den - slunečno
od výsevu do vzejití
22 – 24 °C
26 – 28 °C
28 – 32 °C
po vzejití a přepichování
16 – 18 °C
20 – 22 °C
26 – 28 °C
od vytvoření 3-4 lístků
12 – 14 °C
18 – 20 °C
20 – 24 °C
otužování (5-7 dnů)
8 – 10 °C
14 – 16 °C
16 – 20 °C
2.1.6 Výsadba a pěstování Již od konce dubna je možné vysadit předpěstovanou sadbu do skleníku či fóliovníku na jeho slunečnou stranu (Stein, 1999). Sadíme po jedné rostlině do sponu 60 x 40 nebo 70 x 40 cm, odrůdy slabšího vzrůstu můžeme vysazovat i po dvou rostlinách z důvodu lepší stability do sponu 50 x 30 – 40 m (Petříková, 2006). Do volné půdy vysazujeme předpěstované papriky od konce května do začátku června, a to ve vzdálenosti 50 x 40 nebo 50 x 50 cm, po jedné sazenici. Mohou být už značně vyvinuté, ale jestliže kvetou nebo mají dokonce zárodky plůdků, je vhodné květenství či plody nejprve otrhat (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005). Paprikám svědčí
11
výsadba do otvorů mulčovací černé netkané textilie, která prohřívá půdu, zabraňuje po celou dobu vegetace růst plevelů a omezuje výpar vody (Pekárková, 2001). Pro svoji křehkou stavbu těla rostlinám paprik prospívá opora pro udržení vzpřímeného růstu, např. přivázání ke kolíkům nebo natažení kolem řádku rostlin z obou stran několik pater provázků. Celou vegetační dobu je potřeba rostliny vydatně zalévat, ale tak, aby zemina stačila mezi jednotlivými intervaly dostatečně proschnout, čímž zajistíme přístup vzduchu ke kořenům. Během zrání je však třeba zalévat opatrněji, aby nedocházelo k praskání a hnití plodů. Nejvhodnější je proto kapková závlaha nebo podmok (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
2.1.7 Výživa a hnojení Papriku je nejlépe zařazovat jako plodinu první tratě hnojené plnou dávkou organickými hnojivy. Vhodnými předplodinami jsou obilniny, krmné směsky či luskoviny. Naopak nevhodné jsou plodiny z čeledi lilkovitých, taktéž vojtěška, kvůli nebezpečí šíření virových chorob. Papriku po paprice můžeme zařadit s odstupem 4 – 5 let (Petříková, 2006). Tab. 2: Jedna tuna papriky z půdy odčerpá následující živiny, jak uvádí Hlušek a kol. (2002) N
2,75 kg
P
0,38 kg
K
2,3 kg
Ca
2,24 kg
Mg
0,25 kg
Důležité je včasné zaorání chlévského hnoje středně hlubokou orbou, a to v dávce 35 – 40 t/ha. Následně se provádí hluboká orba se zapravením superfosfátu a síranu draselného. Je třeba se vyhnout chloridové formě hnojiv, které u paprik způsobují žloutnutí a opad listů. Jarní příprava spočívá v urovnání pozemku smykováním a vláčením a udržení bezplevelného stavu pozemku až do výsadby. 14 dní před výsadbou je nutné zapravit poloviční dávku ledku vápenatého, druhou polovinu superfosfátu a
12
síranu draselného a aplikují se preemergentní herbicidy (v případě, že nepoužíváme netkanou textilii). Přesné dávky hnojiv se stanoví podle půdního rozboru s ohledem na plánovaný výnos a odpočty živin dodaných v organické formě (Petříková, 2006). Zajímavý poznatek přinesli pěstitelé ze zahraničí, konkrétně v Maďarsku, kde se u papriky pěstované ve volné půdě osvědčilo mulčování meziřadí vrstvou 50 – 100 mm pšeničné slámy. Počet závlah mohli snížit o 30 % a výnosy se zvýšily až o 26 % oproti nemulčovanému porostu. Výrazně lepší byl i zdravotní stav rostlin, nebylo zaznamenáno ani opadávání květů vlivem sucha (Petříková, 2006).
2.1.8 Statistické údaje V následujících tabulkách uvádím přehled několika číselných údajů týkající se spotřeby papriky, její průměrné ceny zemědělských výrobců a spotřebitelských cen a také zahraničního obchodu se zeleninovou paprikou – čerstvou i chlazenou. Údaje jsou zpracovány z Českého statistického úřadu (www.czso.cz).
Tab. 3: Český statistický úřad udává tyto údaje pro rok 2010 v ČR Obhospodařovaná zemědělská půda /ha 3 483 500
Orná půda (ha) 2 513 846
Z toho zelenina (ha) 8 592
Podíl zeleniny na orné půdě (%) 0,3
Pěstitelé zeleniny 834
Tab. 4: Průměrné ceny zemědělských výrobců papriky v Kč za 1 kg v letech 2009 a 2010 2009 14,02
2010 18,60
nárůst v % 32,7
Tab. 5: Vývoj průměrných spotřebitelských cen papriky za rok 2009 a 2010 (Kč/kg) leden únor březen duben květen červen
65,2 64,3 69,34 73,86 62,8 48,71
červenec srpen září říjen listopad prosinec 2009
42,82 34,01 38,66 36,09 37,69 48,43 51,8
leden únor březen duben květen červen
54,72 61,68 77,11 91,64 78,95 61,44
červenec srpen září říjen listopad prosinec 2010
70,05 44,14 46,31 45,85 45,71 71,56 62,4
Průměrný nárůst cen v roce 2010 činil oproti roku 2009 20,5 %.
13
Tab. 6: Zahraniční obchod s paprikou za rok 2009 dovoz 49 627 121
kg vývoz 4 479 122
saldo -45 147 999
dovoz 1 240 320
tis.Kč vývoz 138 099
saldo -1 102 221
tis.Kč vývoz 190 773
saldo -1 183 251
Tab. 7: Zahraniční obchod s paprikou za rok 2010 dovoz 46 091 549
kg vývoz 5 398 582
saldo -40 692 967
dovoz 1 374 024
Graf 1: Vývoj spotřeby papriky v letech 1992 – 2010 (kg/osoba)
Vývoj spotřeby papriky v letech 1992 – 2010 (kg/osoba) 7 6
kg/osobu
5 4 3 2 1 0
14
Tab. 8: Nákup zeleniny za rok 2006 - 2010
Paprika zelená Rok
Nákup zeleniny
nákup (v kg) z tuzemska
čerstvá mraž.,suš.,uprav. čerstvá
886 040 1 621 539 1 219 551 1 231 384 57 014 1 052 991
mraž.,suš.,uprav.
94 478
2006 2007 2008 2009 2010
ze zahraničí
nákupní ceny (Kč/kg) od
1 960 823 8,35 1 378 724 7,89 853 954 8,87 * 8,17 * 14,07 817 370 8,19 *
Paprika červená
20,70
do
nákup (v kg) z tuzemska ze zahraničí
Paprika beraní roh
nákupní ceny (Kč/kg) od
do
10,75 11,37 10,91 10,27 22,77 10,82
991 433 1 102 800 1 493 508 2 002 738 37 080 1 072 242
2 671 041 1 754 844 1 033 868 1 174 271 159 502 818 120
11,18 12,32 12,04 11,72 24,39 12,13
14,43 19,30 18,11 16,50 28,70 16,12
25,24
35 658
235 080
23,98
30,90
nákup (v kg) z tuzemska ze zahraničí * * 96 324 383 903 * 139 990 -
849 559 283 999 300 060 407 782 187 023 -
nákupní ceny (Kč/kg) od
do
11,50 12,54 15,22 14,30 * 13,52
12,29 13,82 17,30 15,37 * 14,29
-
* nelze zveřejnit z důvodu ochrany důvěrnosti údajů, dle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů
-
2.1.9 Choroby papriky 2.1.9.1 Abionózy Deficience vápníku Na apikálním konci plodů vznikají vodnaté skvrny, které za sucha zasychají, za vlhkých podmínek jsou mokré, hnědnou, až černají, často jsou následně infikovány saprofytickými houbami a bakteriemi (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005; Kužma, 1997).
Deficience hořčíku Dochází k chloróze pletiv mezi žilkami, hlavní žilky však zůstávají zelené. Při silnějším nedostatku pletivo hnědne, rozpadá se a zůstává jen skelet listu. Porucha bývá mnohdy podporována přehnojením dusíkem, vápníkem a draslíkem, a také nízkým pH (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
Sluneční úžeh Přímým a silným slunečním zářením mohou na plodech vznikat lesklé, mírně propadlé vrásčité skvrny, které později zasychají a papírovatí. Vyskytuje se více u skleníkových kultur než polních (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
2.1.9.2 Virózy Virová bronzovitost rajčete patogen: Tomato spotted wild virus - TSWV Tento tospovirus způsobuje na listech a plodech různobarevné, ostře ohraničené, někdy i prsténčité skvrny a deformace. Příznaky jsou však snadno zaměnitelné s jinými virózami, proto je třeba provést přesnou diagnózu laboratorními metodami (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005; Koike, Gladders, Paulus, 2007).
16
Virová mozaika rajčete patogen: Tomato mosaic virus - ToMV Tento virus byl dříve označován jako specifický kmen viru mozaiky tabáku (TMV). Nejčastěji se projevuje mozaikami na listech, deformací a pruhovitostí, na plodech pak hnědnutím dužniny. Výskyt je celosvětový, viróza může snížit výnos plodů o 50 i více procent. K přenosu dochází zejména mechanicky a osivem (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
Virová mozaika okurky patogen: Cucumber mosaic virus – CMV Virus mozaiky okurky se běžně vyskytuje po celém světě, je přenosný více než 60 druhy mšic. Příznaky jsou velmi variabilní, od mírné mozaiky, rozptýlených chlorotických skvrn a kroužků až po mnoho dalších projevů. Napadené rostliny produkují méně plodů nebo plody s redukovanou velikostí (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005; Kazda, 2001; Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Papriku napadají také některé viry napadající brambory, např. Potato virus X (PVX) a Potato virus Y (PVY).
2.1.9.3 Bakteriózy Bakteriální skvrnitost papriky patogen: Xanthomonas euvesicatoria Na listech se objevují žluté vodnaté skvrny s lemováním, při silnějším napadení listy opadávají. Na plodech jsou skvrny zpočátku zelené až černé, postupně se zvětšují, jsou vyvýšené, strupovité. Mohou, ale i nemusí, mít halo efekt. Mohou být i deformované a po defoliaci listů mohou být spálené vlivem přímého slunečního záření. Podrobněji je tento patogen popsán od str. 20.
17
2.1.9.4 Fytoplasmy Stolbur Původcem je karanténní fytoplasma (Potato stolbur phytoplasma), která napadá většinu lilkovitých a také zástupce dalších čeledí. Hlavními vektory jsou některé druhy křísů (např. žilnatka vironosná – Hyalesthes obsoletus), kteří nákazu rozšiřují z volně rostoucích hostitelských rostlin. Prvním příznakem stolburu na paprice je celkové žloutnutí rostlin, později začínají vadnout starší listy a nakonec celá rostlina i s plody uvadá a odumírá. Plody, které se vytvořily až po infekci rostliny, jsou drobné a obyčejně se v nich netvoří semena (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
2.1.9.5 Mykózy Fusariové vadnutí patogen: Fusarium oxysporum f. sp. lycopersici Houba pronikající do rostlin kořenovým systémem způsobuje hnědnutí cévních svazků, častěji u rajčete než u paprik. Následkem je poškození vodivých pletiv rostliny a její vadnutí. Poškozovány jsou především rostliny ve skleníku a to zejména v případě, jsouli pěstovány s velmi malými rozestupy (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005).
Antraknóza paprik patogen: Colletotrichum capsici Původce napadá zralé i nezralé plody paprik, kde se vytvářejí oválné či kruhové léze, které se rozšiřují. Jsou na nich viditelné černé koncentrické kruhy mikrosklerocií a acervulí, střed kruhů může přecházet do tmavě oranžové barvy. Listy a stonky jsou k napadení náchylné také, rozvíjí se na nich nepravidelné tvary hnědých lézí, které mají často tmavší hnědé ohraničení (Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Padlí papriky patogen: Leveillula taurica (anamorfa Oidiopsis taurica) Tato houba proniká do pletiva rostlin průduchy. Na rozdíl od většiny druhů padlí se jedná o padlí endofytní, tzn. parazituje i ve vnitřních pletivech. Spodní strana listů bývá
18
pokryta nevýrazným bílým povlakem mycelia, infikované listy pak brzy opadávají (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005; Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Šedá hniloba (Šedá plíseň) patogen: Botryotinia fuckeliana (anamorfa Botrytis cinerea) Původcem onemocnění je polyfágní houba, která se projevuje prakticky na všech rostlinách. Na stoncích a řapících způsobuje vodnaté zelenošedé skvrny, na kterých někdy vyrůstají konidiofory s konidiemi. Může dojít i k napadení květů, ty následně vadnou a opadávají. Nejviditelnější jsou příznaky na plodech papriky, kde se tvoří měkká, hnědá až šedá hniloba, která může později postihnout celý plod. Přednostně jsou napadány rostliny ve sklenících, kde je vysoká vzdušná vlhkost (Kazda, 2001; Böhringer, Jörg, 1996; Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Fytoftorová hniloba papriky patogen: Phytophtora capsici Patogen napadá především kořeny papriky, z těch postupuje na kořenové krčky, kde dochází k nekróze a hnilobě. Následkem je rychlé vadnutí a úhyn rostliny. Za velmi vhodných podmínek mohou být napadeny i nadzemní části (Rod, Hluchý, Zavadil, 2005; Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Komplex půdních patogenů - Phytophtora spp., Pythium spp., Rhizoctonia solani Tyto půdní patogeny napadají kořenový systém, rostliny pak následně žloutnou, kořenový systém hyne a rostliny zasychají. Mohou napadat i semena, a to ještě před klíčením a způsobit úhyn semene, nebo vyklíčená semena – ty mohou být napadena do té míry, že se rostliny ani nevynoří z půdy (Koike, Gladders, Paulus, 2007).
Sklerotiniová hniloba, Hlízenka obecná patogeny: Sclerotinia minor, S. sclerotiorum Rostlina je napadána pouze tehdy, je-li některá část jejího pletiva v kontaktu s infikovanou půdou, nejčastěji to tedy bývá kořenový krček, který postupně hnědne a
19
zahnívá. Následně žloutnou listy a za vlhka hnijí. Na poškozených částech se vytváří bílé povlaky mycelia s černými sklerocii, díky nimž patogen přežívá. Sclerotinia minor způsobuje velmi drobná sklerocia velikosti 0,5 až 2 mm, S. sclerotiorum podstatně větší – 5 až 10 mm (Koike, Gladders, Paulus, 2007).
2.2 Xanthomonas euvesicatoria 2.2.1 Taxonomické zařazení doména Bacteria kmen Proteobacteria třída Gammaproteobacteria řád Xanthomonadales čeleď Xanthomonadaceae rod Xanthomonas druh Xanthomonas euvesicatoria
Názvy choroby a synonyma ve světových jazycích: Bacterial spot, bacterial scab, black spot (English) Gale bactérienne (French) Bakterielle Schwarzfleckenkrankheit (German) Mancha bacteriana (Spanish) (http://www.eppo.org/QUARANTINE/listA2.htm)
Bakteriální skvrnitost papriky a rajčete – choroba způsobovaná xanthomonádami Xanthomonas euvesicatoria, Xanthomonas vesicatoria, Xanthomonas perforans a Xanthomonas gardnerii (Jones a kol., 2004), je jedna z hospodářsky nejvýznamnějších chorob, zejména v tropických a subtropických zemích. Poprvé byla zaznamenána na rajčeti v roce 1914 v Jižní Africe (Ritchie, 2000). Až do 90. let 20. století byla nemoc přisuzována pouze jednomu patogenu, a to Xanthomonas campestris pv. vesicatoria, který byl považován za homogenní organismus (Jones a kol., 1998). V roce 1990 však
20
bylo prokázáno, že bakterie se skládá ze dvou genotypově i fenotypově odlišných skupin – tvarů (A a B), které Vauterin a kol. (1995) rozlišili na Xanthomonas axonopodis pv. vesicatoria (A) a X. vesicatoria (B). Skupina A byla v roce 2004 znovu přejmenovaná, a to na X. euvesicatoria, toto pojmenování je platné do současnosti (Vallejos a kol., 2010). Po identifikaci těchto dvou skupin byly postupně popsány další dvě rasy patogenní pro papriku, rajče, nebo oba hostitele najednou. Rasy se rozlišují na základě virulence k specifickým genotypům rajčete a papriky (Kůdela, Novacky, Fucikovsky; 2002). Skupina C, izolovaná poprvé v roce 1991 a nedávno nalezená v mnoha oblastech Spojených států a Mexika produkujících rajčata a papriky, nese název X. perforans. Skupina D byla původně vyizolovaná v Kostarice a v posledních letech byly identifikovány její kmeny i v Michiganu a v Brazílii. Pojmenována byla tato skupina jako X. gardnerii. Na základě experimentů s homologními úseky DNA C a D kmenů byla zjištěna méně než 70% podobnost s ostatními kmeny typu X. axonopodis. Skupina A
Druh X. euvesicatoria = X. campestris (axonopodis) pv. vesicatoria
B
X. vesicatoria
C
X. perforans
D
X. gardnerii
2.2.2 Hostitelské rostliny Hlavními ekonomicky významnými hostiteli tohoto patogena jsou rajčata (Solanum lycopersicum) a papriky (Capsicum spp.). Výskyt byl zaznamenán i na dalších zástupcích čeledi Solanaceae, a to na plevelných rostlinách, např. Datura spp. (durman), Hyoscyamus spp. (blín), Lycium spp. (kustovnice), Nicotiana rustica (tabák selský), Physalis spp. (mochyně), Solanum spp. (lilek) a další (Hartman & Yang, 1990; Ritchie, 2000).
21
2.2.3 Výskyt X. euvesicatoria je obecně rozšířená v teplejších částech světa. Nicméně díky možnosti pěstovat teplomilné plodiny ve sklenících je tento patogen rozšířen i v Evropě. EPPO regiony: široce rozšířeno v Egyptě, Řecku, Maďarsku, Izraeli, Itálii (včetně Sardínie a Sicílie), Rumunsku, Rusku, Jugoslávii. Zaznamenaný výskyt v Rakousku, Bělorusku, Bulharsku, České republice, Francii, Maroku, Polsku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švýcarsku, Tunisku, Turecku. V minulosti byl výskyt zaznamenán, ale v současnosti není potvrzen v Německu (Griesbach a kol., 1988). Asie: Čína (Jilin, Xinjiang), Indie (Andhra Pradesh, Dillí, Karnátaka, Maháráštra, Rajasthan, Tamil Nadu), Izrael, Japonsko (Honšú), Jižní Korea, Korejská lidově demokratická republika, Pákistán, Filipíny, Rusko (Sibiř), Tchaj-wan, Thajsko, Turecko. V minulosti byl výskyt zaznamenán, ale v současnosti není potvrzen v Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Afrika: Egypt, Etiopie, Jihoafrická republika, Keňa, Malawi, Maroko, Mosambik, Niger, Nigérie, Réunion, Senegal, Seychely, Súdán, Togo, Tunisko, Zambie, Zimbabwe. Severní Amerika: Bermudy, Kanada, Mexiko, USA (Arizona, Kalifornie, Florida, Georgia, Hawaii, Iowa, Michigan, Severní Karolína, Ohio, Oklahoma). Střední Amerika a oblast Karibiku: Americké Panenské ostrovy, Barbados, Dominikánská republika, El Salvador, Guadeloupe, Guatemala, Honduras, Jamajka, Kostarika, Kuba, Martinik, Nikaragua, Portoriko, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago. Jižní Amerika: Argentina, Brazílie (Sao Paulo), Chile, Kolumbie, Paraguay, Surinam, Uruguay, Venezuela. Oceánie: Austrálie (Nový Jižní Wales, Queensland, Tasmánie, Victoria, Západní Austrálie), Fidži, Mikronésie, Nový Zéland, Palau, Tonga.
22
2.2.4 Infekční cyklus a epidemiologie
Obr. 1: Infekční cyklus (Ritchie, 2000)
Patogen přezimuje především na osivu nebo uvnitř osiva. Při klíčení může kotyledon narazit na vnější stranu zamořeného semene a pak infikuje nově vyrůstající listy. Choroba se šíří z infikovaných semen, tomuto šíření je však obtížné zabránit a patogena zneškodnit. Chemickým nebo tepelných ošetřením, které eventuelně zabije patogena, totiž hrozí i poškození samotného semene. Nemoc je hrozbou pro rychlírny, kde jsou sazenice zavlažovány v přeplněných truhlících a vlhkost vzduchu je obvykle vysoká. Během 24 hodin se mohou bakterie enormně rozmnožit a produkovat až miliony buněk. Riziko přenosu z povrchu semen lze snížit mořením v chlornanu sodném nebo vápenatém (Ritchie, 2000). V půdě mají bakterie velmi omezenou dobu pro přežití, od několika dnů po týdny, a tak přežívají téměř vždy v infikovaných zbytcích rostlin. Zaznamenány byly i případy, kdy patogen přežívá v rhizosféře nehostitelských rostlin, např. pšenice. Jako alternativní hostitelé mohou působit plevele z čeledi lilkovitých, jak už bylo zmíněno výše. V některých lokalitách jsou významnými zdroji infekce také plané druhy rajčat a paprik, ne však v našich podmínkách. V oblastech, kde je vegetativní materiál a posklizňové zbytky zneškodněny, přežívají bakterie velmi špatně, pokud vůbec. V těchto oblastech
23
se může infekce obnovit kontaminovaným osivem či infikovanými sazenicemi (Ritchie, 2000). Bakterie mohou přežít na semenech rajčat a paprik po dobu i deseti let. (Bashan a kol., 1982). Na povrchu listů se mohou bakterie vyskytovat v tzv. rezidentské fázi, během níž se na listech množí, avšak nevyvolávají žádné zjevné symptomy choroby (Kůdela, Novacky, Fucikovsky; 2002). V průběhu
vegetace se šíří
patogen především
deštěm
či
povrchovým
zavlažováním, větrem, přímým kontaktem infikovaných rostlinných orgánů a kontaminovanými mechanickými nástroji. Dovnitř listových pletiv proniká patogen přes průduchy (stomata) a poranění, do plodů prostřednictvím drobných poranění, odřenin, bodnutí hmyzem či proražením. Onemocnění podporuje delší období silných větrných dešťů, vysoká relativní vzdušná vlhkost a teplota okolo 24 - 27 °C, někdy i výše, ne však vyšší než 35 °C. Důležité je, aby i noční teploty byly poměrně vysoké. Podle působení vnějších vlivů se příznaky objevují do 6 dnů po infekci (Cerkauskas, 2004).
2.2.5 Symptomy Příznaky napadení X. euvesicatoria se mohou projevovat na všech nadzemních částech rostliny - na listech, plodech, stoncích i řapících. Jsou velmi podobné pro rajče i papriku. Vzhledem k tomu, že symptomy jsou viditelné především na listech, je choroba označována právě jako „Bakteriální listová skvrnitost“ (Bacterial leaf spot). Listy •
Jsou-li infikovány už semena, obvykle se objeví léze na okrajích děložních lístků, skvrny na nich jsou malé, vpadlé a stříbřité, později opět hnědnou.
•
Zpočátku infekce se na mladých listech tvoří malé, žluto-zelené léze s nažloutlým halo efektem, které jsou za vlhkých podmínek nasáklé vodou. Rozšiřují se velmi rychle od 0,1 až po 0,5 cm. Nejvíce jsou viditelné na spodní straně listů. Listy bývají mnohdy deformované a zkroucené (Kucharek, 2000; Miller et al., 1996).
•
Léze bývají mnohdy početnější na okrajích listů, kde zůstávají zbytky stékající rosy či závlahy.
24
V pozdější fázi či na starších listech skvrny jsou nahnědlé a vpadlé, jejich střed
•
vysychá, drolí se a vznikají tak malé otvory. Jak nemoc postupuje, skvrny mohou splývat a listy odumírat (Ritchie, 2000). Těžká infekce může způsobit opadávání listů a defoliaci celé rostliny.
•
Stonky, řapíky Na stoncích a řapících se mohou objevovat oválné mírně vyvýšené skvrny
•
(Cerkauskas, 2004). Plody •
Ze začátku se objevuje na plodech zelené až černé tečkování a povrchové léze o průměru cca 0,1 cm.
•
Tyto drobné skvrnky se mohou rozvíjet dále až do průměru cca 0,5 cm (nejčastěji však 0,2 – 0,3 cm), jsou vyvýšené, strupovité až bradavičnaté. Mohou, ale i nemusí, mít okolo halo efekt. Nejčastěji jsou infikovány zralé plody (Ritchie, 2000; Kucharek, 2000).
•
Plody paprik mohou být deformované, obvykle jsou pak vzhledem k jejich nízké kvalitě neprodejné.
•
Po defoliaci listů mohou být plody papriky spálené vlivem přímého slunečního svitu (Ritchie, 2000).
2.2.6 Charakteristika patogena X. euvesicatoria je aerobní, gramnegativní bakterie tyčinkovitého tvaru, vyskytující se jednotlivě nebo v párech. Má velikost 0,6 x 1,0 – 1,5 µm, je pohyblivá - monotrichální, tzn. s jedním polárně umístěným bičíkem. Na živném agaru jsou její kolonie velké a hladce vyklenuté, slizovitě tekuté a žluté s rovnými okraji. Žluté zbarvení způsobuje pigment Xanthomonadin a polysacharid Xantan. Bakterie je citlivá na trifenyl tetrazolium chlorid (TTC) a prokazuje se pozitivním oxidázovým testem. Optimální rozmezí teplot pro rozmnožování je 28 – 31 °C. Bakteriální sliz lze pozorovat jako vytékající masu z léze tak, že uděláme průřez skrz lézi v listu, tkáň umístíme do kapky vody, zafixujeme svrchním sklíčkem a vložíme pod mikroskop.
25
2.2.7 Metody ochrany a karanténní opatření Bakteriální skvrnitost paprik je velmi závažné onemocnění. Patogen se šíří během deštivého a větrného počasí velmi rychle a v takových podmínkách je znemožněna ochrana či jakýkoli zásah do porostu. Mezitím nám příznaky velmi rychle snižují kvalitu a prodejnost plodů. Abychom onemocnění zabránili, lze provést několik způsobů ochrany a je vhodné je pokud možno kombinovat. Prevence Předejití nákazy začíná nákupem zdravého certifikovaného osiva či sadby z uznaných porostů (Kucharek, 2000). Se sazenicemi je třeba zacházet opatrně tak, abychom se vyhnuli poškození a tím minimalizovali možnost vniknutí bakterií dovnitř pletiva. Půdu ve skleníku můžeme propařovat a tím i desinfikovat methylbromidem. Dalším ze způsobů preventivní ochrany je moření osiva. Je hned několik možností, jak osivo můžeme ošetřit: 0,8% kyselinou octovou na 24 hodin, 5% chlorovodíkem (HCl) na 5 – 10 hodin, 1,05% chlornanem sodným na 30 minut, 0,05% chloridem rtuťnatým (HgCl) na 5 minut nebo jen horkou vodou (50 °C) po dobu 30 minut (Dempsey & Chandler, 1963).
Agrotechnická ochrana Na stejném pozemku je vhodné střídat hostitelské rostliny v intervalu 3 – 4 roky. Je nutno vyhnout se ošetřování na poli v nepříznivých vláhových podmínkách, patogen se pak mechanicky šíří v kolejních řádcích. Ve skleníku i na poli musíme striktně dodržovat techniku zavlažování. Vždy je lepší používat kapkovou závlahu, vyhneme se tak tomu, že bude povrch listů dlouho vlhký a tím většímu riziku šíření patogena (Kucharek, 2000). Pokud jsou rostliny vlhké, není dobré používat k postřikům vysokotlaké rozprašovače, jinak se mohou bakterie šířit tak, že se odrazí z infikovaných listů rostlin. Dále je třeba v okolí výsadby paprik pravidelně ničit plevele z čeledi lilkovitých, spálit nebo dobře zaorat posklizňové zbytky paprik ihned po sklizni a po práci dezinfikovat kontaminované nástroje. V postižených lokalitách pracujeme až potom, co odvedeme práci ve zdravém porostu. Jakmile bakterie infikuje rostliny na poli nebo ve skleníku, je už obtížné ji kontrolovat.
26
Dalším opatřením je dodržovat doporučené dávky dusíku a draslíku, které vpravujeme do půdy. Největší ztráty při napadení patogenem způsobující bakteriální skvrnitost jsou právě tehdy, má-li paprika deficient těchto dvou prvků (Cerkauskas, 2004).
Chemická ochrana Aktuální chemická ochrana je omezena na měďnaté přípravky, popřípadě v kombinaci se zinebem, manebem nebo mancozebem (dithiokarbamát) v intervalech 2 – 10 dní, které však poskytují jen dílčí úspěch. Jakmile je epidemie v plném proudu, je velmi těžké do ní účinně zasáhnout. Přípravky totiž usmrtí jen bakterie na povrchu listů, ale nikoli ty uvnitř listových pletiv. Proto by měl být postřik proveden ihned po zjištění prvních příznaků a pokračovat v 5denních intervalech. Používáme zařízení a trysky, která zajistí dobré pokrytí, stříkáme vždy jedině suchý porost. Snažíme se vyhnout povrchovému zavlažování a deštivému počasí po dobu 24 hodin po aplikaci. Časté používání měďnatých přípravků však může vést ke vzniku rezistence patogena. Konkrétních přípravků na bázi mědi či mankozebu je na trhu velké množství a s poměrně dlouhou platností, mohu uvést např. Kocide 2000 s účinnou látkou hydroxidem měďnatým, Kuprikol s oxichloridem měďnatým či Acrobat na bázi mancozebu.
Většinou
se
jedná
o
fungicidy
s baktericidním
účinkem
(http://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/).
Šlechtění na rezistenci Poměrně často se dnes můžeme setkat s kmeny patogena odolnými vůči mědi a/nebo streptomycinu. Geny kódující rezistenci mohou být z bakterií detekovány a použity ke šlechtění odolných odrůd paprik. Ačkoli nám trh nabízí takových kultivarů širokou škálu, existují kmeny patogenů schopné geny rezistence v rostlině překonat.
Biologická ochrana Možnosti biologické ochrany vůči patogenu X. euvesicatoria jsou velmi omezené. V roce 2006 schválil americký Úřad pro ochranu životního prostředí (EPA) přípravek
27
AgriPhage od firmy OmniLytics, který je na bázi bakteriofágů. U nás však dosud nebyl pro používání schválen (Kvasničková, 2008). Jeho princip spočívá v tzv. lyzi (destrukci) bakteriálních buněk. Obrázek číslo 2 názorně představuje tři fáze procesu. Prvním je adsorpce, při které se setká fág s bakterií, přiloží k ní vlákno, díky němuž do buňky vstříkne vlastní DNA. V další fázi se fág začne uvnitř bakteriální buňky replikovat a v konečné fázi dochází k lyzi neboli rozkladu napadené buňky.
Obr. č. 2: Princip přípravku AgriPhage – proces rozkladu bakteriální buňky po napadení bakteriofágem (dostupné na: http://www.omnilytics.com/documents/infosheet.pdf, 2004)
V 1 ml přípravku AgriPhage je obsaženo více než čtyři miliardy bakteriofágů. Každý fág
je
schopen
ničit
bakterie
a
může
replikovat
až
100
dalších
fágů
(http://www.omnilytics.com/documents/infosheet.pdf, 2004). Tento způsob biologické ochrany by mohl být prospěšný např. ve chvíli, kdy přípravky na bázi mědi neúčinkují, čili bakteriální kmeny se stanou vůči mědi rezistentní.
Fytosanitární opatření Organizace EPPO doporučuje svým členským zemím regulovat určité škůdce a organismy jako karanténní, jsou uvedeny v tzv. A2 listu a je zde přítomna i Xanthomonas euvesicatoria. EPPO A2 seznam je každoročně posuzován Pracovní
28
skupinou pro fytosanitární předpisy a schválen Radou (the Working Party on Phytosanitary
Regulations
and
approved
by
Council)
(http://www.eppo.org/QUARANTINE/listA2.htm). Tyto organismy podléhají přísným mezinárodním rostlinolékařským opatřením. Přísná detekce patogena X. euvesicatoria ze semen paprik a rajčat, kde může přežívat delší dobu, je nejlepší způsob, jak zabránit šíření bakterií (Moretti, Amatulli, Buonaurio, 2009). Považuji za nezbytné uvést i legislativní opatření týkající se zavlékání a rozšiřování X. euvesicatoria, které úzce souvisí s ochranou. Jde o vyhlášku 215/2008 o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů (nadřazený předpis této vyhlášce je Zákon 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a změně některých souvisejících zákonů). V Oddílu II Škodlivé organismy, které se vyskytují v Evropské unii a jsou závažné pro celou Evropskou unii, můžeme nalézt právě X. euvesicatoria, avšak ještě pod starším názvem X. campestris pv. vesicatoria. V roce 1975 byly dovezeny odrůdy osiva rajčat napadené X. campestris
pv.
vesicatoria z Maďarska neoficiální cestou a nepatřily k odrůdám, které u nás byly zapsány v registru odrůd (tehdy listina povolených odrůd). Je to názorný příklad toho, jak se mohou choroby rostlin zavlékat z jednoho státu do druhého nekontrolovanými přesuny osiva (Zacha, Krásnohorská, 1976).
29
3 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení rezistence odrůd papriky roční (Capsicum annuum L.) k původci bakteriální skvrnitosti Xanthomonas euvesicatoria. Dílčí cíle: 1) Vypracování literárního přehledu 2) Zpracování metodiky pokusů 3) Stanovení virulence izolátů Xanthomonas euvesicatoria 4) Vyhodnocení rezistence vybraných odrůd paprik ke Xanthomonas euvesicatoria 5) Zpracování výsledků do tabulek či grafů a statistické vyhodnocení
30
4 METODIKA A MATERIÁL 4.1 Kultivace rostlin ve skleníku V roce 2011 bylo na počátku vegetační sezóny ve skleníkových podmínkách předpěstováno deset odrůd paprik (Amadea, Amy, Boneta, Citrina, Eva, Fantazia, Ludmila, Nigra, PCR, Slávy). Testované rostliny byly pěstovány ve skleníku v propařené zemině při teplotě 20 °C (± 5 °C) a ve fázi třetího až čtvrtého listu byly přeneseny do laboratorních podmínek. Osivo bylo nakoupeno od českých firem Libera, Nohel Garden a SEMO.
4.2 Kultivace bakterií V Petriho miskách byly kultivovány bakterie na živném mediu (MPA – masopeptanový agar). Kultivace bakterií probíhala při teplotě 28 °C ± 1 °C po dobu dvou dnů. Kultivaci předcházela příprava živného media. Petriho misky byly 2 hodiny sterilizovány v horkovzdušném sterilizátoru při teplotě 180 °C. Po úpravě pH na 7,4 bylo živné medium 20 minut sterilizováno v autoklávu při teplotě 121 °C a tlaku 120 at.
4.3 Stanovení virulence izolátů Xanthomonas euvesicatoria Stanovení hladiny virulence izolátů X. euvesicatoria byla testována na odrůdě Amy. Do testu byly vybrány čtyři izoláty kmenů: CRI 7055, CCM 2101, RICP 9801 a CFBP 6827, které byly poskytnuty z Bakteriologického oddělení VÚRV Praha – Ruzyně. Rostliny ve fázi třetího a čtvrtého listu byly inokulovány jednotlivými kmeny. Inokulace byla prováděna postřikem na list o koncentraci 108 cfu.ml-1 pod tlakem 0,5 MPa. Rostliny byly přikryty na 48 hod. igelitovou fólií a umístěny do kultivační místnosti o teplotě 28 ± 1 0C.
Vyhodnocení poškozených rostlin Jedenáctý den po inokulaci byl vyhodnocen stupeň napadení rostlin. Hodnotilo se 10 rostlin ve třech opakováních, vždy čtyři pravé listy od každé rostliny, celkem tedy 120
31
listů. Pro zhodnocení rozsahu bakteriálních skvrnitostí paprik byla vytvořena čtyřbodová stupnice napadení: stupeň 1 – zdravá rostlina bez viditelných příznaků stupeň 2 – slabý výskyt skvrn na listové čepeli (3 – 5 skvrn) stupeň 3 – střední výskyt skvrn (napadena 1/3 listu) stupeň 4 – silný výskyt skvrn (napadena více jak 1/3 listu) (Víchová, Kokošková, 2010).
4.4 Stanovení rezistence odrůd Byla hodnocena rezistence deseti odrůd: Amadea, Amy, Boneta, Citrina, Eva, Fantazia, Ludmila, Nigra, PCR a Slávy. Rostliny ve fázi třetího a čtvrtého listu byly inokulovány směsí kmenů, které prokázaly nejvyšší hladinu virulence (9801, 6827). Inokulace probíhala stejným způsobem jako při testování virulence.
Vyhodnocení poškozených rostlin Vyhodnocení stupně napadení bylo provedeno jedenáctý den po inokulaci. U každé rostliny byly ve třech opakováních hodnoceny čtyři pravé listy podle stupnice uvedené výše. Hodnotily se čtyři listy od každé rostliny, 9 rostlin ve třech opakováních, celkem 1080 listů. Výsledky hodnotící virulenci kmenů i rezistenci vybraných odrůd byly statisticky zpracovány metodou jednofaktorové analýzy variance s následným testováním Tukey test v programu UPAV.
32
4.5 Charakteristika vybraných odrůd paprik AMADEA Velmi raná zeleninová paprika vhodná pro skleníky, fóliovníky a pole. Má vysoký obsah vitamínů C, A, B1, B2, je tedy vhodná pro přímou spotřebu, ale také k různým kuchyňským
úpravám,
pro
mrazírenské
i
konzervárenské
zpracování
(www.paprikylibera.cz).
AMY Odrůda nižšího vzrůstu určená pro sklizeň v technické zralosti zejména ve fóliovnících, v jižních oblastech i na poli. Plod je tlustostěnný bílo zelené barvy a šťavnaté chuti, v botanické zralosti je zářivě červený. Při použití odpovídající agrotechniky vyniká vysokým výnosem. Ze 100 m2 lze sklidit i 450 – 500 kg lusků v technické zralosti (www.semo.cz).
BONETA Odrůda určená k pěstování ve fóliových krytech a v teplejších oblastech k pěstování na poli. Plody jsou vzpřímené, lichoběžníkovité, se třemi až čtyřmi komorami. Barva je zelenavě bílá, později světle červená. Jsou určeny pro přímý konzum a konzervárenské zpracování (www.nohelgarden.cz).
CITRINA Odrůda určená pro polní pěstování, rostlina je rozložitá, středně vysoká. Plod je protáhlý, kvadratického tvaru, dvou až tříkomorový, silnostěnný, barva je světle zelená. Vyznačuje se vysokým obsahem vitamínu C (www.nohelgarden.cz).
EVA Raná odrůda určená pro rychlení ve sklenících či fóliovnících a pro polní pěstování v teplejších oblastech. Vytváří vzpřímené vzdušné keříky s malým počtem bočních výhonů, proto je vhodná k pěstování způsobem stěny na drátěnce nebo s jinak zajištěnou konstrukcí (www.nohelgarden.cz).
33
FANTAZIA Velmi raná zeleninová paprika vhodná pro pěstování ve sklenících, fóliovnících a na poli. Má vysoký obsah vitamínů stejně jako Amadea, je vhodná pro přímý konzum i konzervárenské zpracování (www.paprikylibera.cz).
LUDMILA Raná paprika se sladkým silnostěnným plodem. Díky vysokému obsahu vitamínů C, A, B1, B2 je vhodná pro přímou spotřebu, především pro děti, ale také k různým kuchyňským úpravám (www.paprikylibera.cz).
NIGRA Poloraná až pozdní odrůda určená pro rychlení ve fóliovnících a sklenících. Sladké a šťavnaté plody kvadratického tvaru jsou v konzumní zralosti tmavě fialové až černé. Díky své atraktivní barvě jsou vhodné do zeleninových salátů (www.nohelgarden.cz).
PCR Odrůda určená k rychlení a ve vybraných lokalitách i pro polní pěstování. Rostlina je bujného vzrůstu, plody jsou převislé, mírně zploštělé s jemně pikantní příchutí. V technologické zralosti je barva plodů světle žlutá, v botanické zralosti červená (www.semo.cz).
SLÁVY Odrůda, která vyniká vysokými výnosy i v méně příznivých podmínkách. Je určená především pro pěstování na poli, ale lze ji vysadit ve fóliovnících a sklenících. Plody jsou tlustostěnné, v technické zralosti světle zelené, v botanické červené. Jsou vhodné pro přímý konzum v technické i botanické zralosti (www.semo.cz).
34
5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Vyhodnocení virulence kmenů Xanthomonas euvesicatoria
Při testování kmenů na virulenci byla hodnocena četnost a intenzita napadených listů rostlin. Pro toto stanovení byla vybrána odrůda paprik Amy. V tab. 8 a 9 jsou výsledky analýzy variance rozptylu pro četnost a intenzitu napadení. Hodnoty dokazují, že mezi kmeny je statisticky průkazný rozdíl a neprůkazný mezi opakováními. Hodnoty pro četnost byly transformovány pomocí funkce arcsin. Následné testování Tukey testem je popsáno v tab. 10. Z výsledků vyplývá, že v četnosti napadených listů dosáhly nejvyšší hladiny virulence kmeny 6827 a 9801. Mezi těmito kmeny nebyl statisticky významný rozdíl. Naopak nízké hladiny virulence dosáhly kmeny 2102 a 7055. Mezi těmito dvěma páry kmenů byl prokázán statisticky významný rozdíl. V intenzitě napadení dosáhly nejvyšší hladiny virulence taktéž kmeny 6827 a 9081, mezi nimi nebyl statisticky průkazný rozdíl. Oproti četnosti se však v intenzitě napadených listů projevil statisticky významný rozdíl mezi kmeny 9801 a 2101. Nejnižší hladiny virulence dosáhly kmeny 2101 a 7055. Mezi nimi statisticky průkazný rozdíl nebyl prokázán. V grafu 2 je znázorněna četnost napadených listů odrůdy Amy po inokulaci jednotlivými kmeny. Na první pohled je zde zřejmé, že 4. stupeň napadení (silný výskyt skvrn – napadena více jak 1/3 listu) se u žádného kmene neprojevil, u jediného kmene 6827 se projevil 3. stupeň napadení (střední výskyt skvrn – napadena 1/3 list) v 5% zastoupení, kdežto u ostatních kmenů se neprojevil vůbec. 1. a 2. stupeň napadení byly u tohoto kmene procentuálně zastoupeny téměř stejně. Kmen 7055 vykazoval nízkou hladinu virulence, zastoupení stupně napadení 1 (zdravá rostlina bez viditelných příznaků) činilo 93 % a stupeň 2 (slabý výskyt skvrn – 3-5 skvrn) pouhých 7 %. Kmen 2102 byl na tom s výsledky napadení listové plochy velmi podobně jako předchozí kmen. Kmen 9801 měl o 27 % více napadených listů v 2. stupni než kmeny 2101 a 7055. U jediného kmene 6827 se projevil stupeň napadení 3, a to v 5% zastoupení.
35
Pro následné stanovení hladiny rezistence vybraných odrůd k původci bakteriální skvrnitosti byly vybrány kmeny s nejvyšší hladinou virulence v obou hodnocených faktorech. Byly to kmeny 6827 a 9801.
Tab. 8: Hodnocení virulence kmenů X. euvesicatoria jednofaktorovou analýzou variance. Závisle proměnná: četnost Zdroj variability
dF
SS
MS
F
Kmen
3
2361,110
787,037
19,885
Opakování
2
203,720
101,860
2,574
Reziduum
6
237,482
39,580
dF …. stupeň volnosti SS …. suma čtverců MS … průměrná čtvercová odchylka F…….hodnota testového kriteria, které porovnává dvojici modelů
Tab. 9: Hodnocení virulence kmenů X. euvesicatoria jednofaktorovou analýzou variance. Závisle proměnná: intenzita napadení Zdroj variability
dF
SS
MS
F
Kmen
3
0,526
0,175
17,758
Opakování
2
0,041
0,021
2,089
Reziduum
6
0,059
0,010
Tab. 10: Statistické vyhodnocení četnosti a intenzity napadených listů odrůdy Amy Tukey testem
kmen
Četnost napadených listů
Intenzita napadení
%
P ≤ 0,05
index
P ≤ 0,05
6827
53,33
A
1,580
A
9801
36,67
A
1,367
AB
2101
10,00
B
1,100
BC
7055
6,667
B
1,067
C
36
Graf 2: Četnost napadený dených listů v jednotlivých stupních napadení 100% 90%
Intenzita napadení
80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% kmen 6827 68
kmen 9801
kmen 2101
kmen 7055
kmeny stupeň 1
stupeň 2
stupeň 3
stupeň 4
5.2 Vyhodnocení ní rez rezistence vybraných odrůd paprik rik k Xanthomonas euvesicatoria Při testování rostlin na rezistenci byla hodnocena četnost a intenzita in napadení jednotlivých listů. Analý Analýza variance prokázala statisticky význam ýznamné rozdíly mezi odrůdami, nikoliv mezi ezi opakováními op (tab. 11 a 12). Z testovaných odrůd prokázaly v četnosti napadených listů nejvyšší hladinu odolnosti odrůdy Boneta oneta a Ludmila, mezi nimi nebyl průkazný rozdíl. Boneta prokázala pouze 6,5 % napadených ených listů. O něco méně odolné se projevily y odrůdy odrů Amadea, Amy a Eva. Za středně náchylné náchyl byly stanoveny odrůdy Nigra a Slávy, lávy, mezi nimiž nebyl statisticky významný ý rozdíl. roz A nejvyšší hladinu náchylnosti projevil rojevily odrůdy Citrina, PCR a Fantazia, mezi zi kterými kter rovněž nebyl statisticky významný rozdíl. rozd Intenzita napadení ení se projevila u většiny odrůd velmi variabil ariabilně, viz. tab. 13. Nejvyšší hladinu odolnos dolnosti projevily odrůdy Boneta, Ludmila a také tak Amadea. Méně odolné byly odrůdy Eva a Amy, středně náchylné Slávy a Nigra. Jako odrůdy s nejvyšší citlivostí k patogenu u byly stanoveny odrůdy Fantazia, PCR a Citrina.
37
V grafu 3 můžeme vidět znázorněny všechny odrůdy v jednotlivých stupních napadení. Odrůdy Boneta, Ludmila a Amadea neprokázaly žádné napadení ve stupni 3 ani 4, ve stupni 2 prokázala Boneta pouhých 6,5 %, Ludmila a Amadea 13 %. Všechny čtyři stupně napadení se projevily u pěti náchylných a středně náchylných odrůd. Odrůdy Fantazia, PCR a Citrina měly vysoké zastoupení 4. stupně napadení (v grafu červeně), u odrůdy Fantazia činil 34% napadení. V roce 2009 byly provedeny testy patogenity kmenů Xanthomonas vesicatoria (Xv) a Xanthomonas euvesicatoria (Xeu) na náchylné odrůdě papriky Zorka (Kokošková, Chlumová, 2009). Mezi nimi byly i kmeny 2101, 7055 a 9801, které byly použity i v mém výzkumu. Tyto kmeny byly na paprice virulentní s různým stupněm virulence. Nejvyšší hladinu virulence ze všech sedmi kmenů projevil kmen 7055, jen o něco nižší hladinu pak prokázaly kmeny 2101 a 9801. Testy patogenity ve výzkumu Kokoškové a Chlumové navíc umožnily přesnější rozlišení druhů Xv a Xeu na rozdíl od imunochemických a biochemických testů.
Tab. 11: Hodnocení rezistence vybraných odrůd paprik k X. euvesicatoria. Závisle proměnná - četnost Zdroj variability
dF
SS
MS
F
Odrůda
9
13647,558
1516,395
55,172
Opakování
2
40,187
20,093
0,731
Reziduum
18
494,730
27,485
Tab. 12: Hodnocení rezistence vybraných odrůd paprik k X. euvesicatoria. Závisle proměnná – intenzita napadení Zdroj variability
dF
SS
MS
F
Odrůda
9
13,717
1,524
64,519
Opakování
2
0,004
0,002
0,084
Reziduum
18
0,425
0,024
38
Tab. 13: Statistické vyhodnocení vyho četnosti a intenzity napadených odrůd odr patogenem X. euvesicatoria Če Četnost napadených listů
odrůda
Intenzita enzita napadení
%
P ≤ 0,05
index
P ≤ 0,05
Fantazia
95,37
A
3,057
A
PCR
94,43
A
2,833
A
Citrina
88,90
A
2,650
AB
Slávy
85,20
AB
2,297
Nigra
66,67
BC
1,963
Eva
50,93
C
1,580
DE
Amy
48,13
C
1,553
DEF
Amadea
46,30
C
1,490
EFG
Ludmila
12,97
D
1,130
FG
Boneta
6,473
D
1,067
G
BC CD
Graf 3: Četnost listů v jednotlivých jed stupních napadení po inokulaci X. euvesicatoria 100% 90%
Intenzita napadení
80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Odrůdy stupeň 1
stupeň 2
stupeň 3
stupeň 4
39
Testováním odrůd paprik na rezistenci Xanthomonas euvesicatoria se zabývaly Víchová a Kokošková (2010). V tomto pokusu byly mimo jiné zařazeny odrůdy Amy a Slávy, které jsem zařadila i do své práce. Jak uvádí autorky ve svých statistických výsledcích, odrůda Amy se projevila k patogenu X. euvesicatoria jako nejvíce rezistentní ze všech odrůd, nebyly u ní zjištěny žádné příznaky napadení. V mém pokusu však odrůda Amy prokázala příznaky napadení v 2. i 3. stupni, výsledky se tedy neshodují. Naopak odrůda Slávy prokázala v pokusu z roku 2010 nejvyšší četnost napadených rostlin s nejvyšší intenzitou napadení. Mezi ní a ostatními odrůdami byl statisticky významný rozdíl. V mém pokusu se Slávy neprojevila jako nejméně rezistentní, měla přibližně o 17 % více listů zastoupených stupněm napadení 1, zbylé tři stupně napadení se však prokázaly velmi podobně jako v pokusu Víchové a Kokoškové. Lze tedy shrnout, že výsledky Víchové a Kokoškové se s mými hodnotami lišily, u odrůdy Slávy však nepříliš výrazně.
40
6 ZÁVĚR Bakteriální skvrnitost papriky, jejímž původcem je patogen Xanthomonas euvesicatoria, je velmi závažné onemocnění, které je dnes rozšířeno již po celém světě. Je několik způsobů, jak patogena eliminovat. Chemickou ochranu je vhodné doplnit preventivními agrotechnickými kroky a hlavně správným výběrem odrůdy. Právě odrůda a její genetický základ z velké míry určuje schopnost rezistence rostliny vůči patogenům. Cílem mé diplomové práce bylo vyhodnotit rezistenci vybraných odrůd paprik ke X. euvesicatoria a výsledky následně statisticky zpracovat. Součástí pokusu bylo také stanovit virulenci čtyř kmenů (CRI 7055, CCM 2101, RICP 9801, CFBP 6827) Xeu pomocí inokulace těchto izolátů na vybranou odrůdu Amy. Při testování virulence i rezistence byla hodnocena četnost a intenzita napadených listů rostlin. Z výsledků vyplývá, že v obou těchto hodnocených faktorech projevily nejvyšší hladinu virulence kmeny 6827 a 9801. Tyto kmeny byly vybrány pro následné testování na rezistenci, mimo ně byl použit také kmen 2101, který projevil vyšší hladinu virulence než kmen 7055. Z testování na rezistenci lze shrnout, že odrůdy Boneta a Ludmila prokázaly nejvyšší hladinu rezistence, byly tedy nejodolnější. Odrůdy Amadea, Amy a Eva byly středně odolné, Nigra a Slávy mírné náchylné a Citrina, PCR a Fantazia se projevily jako náchylné. Stanovením odolnosti odrůd lze doporučit odrůdy s vyšší hladinou rezistence k patogenu X. euvesicatoria. Tímto je možné snížit či úplně vyloučit riziko napadení patogenem a předejít tak finančním ztrátám spojených s náklady na ochranu či likvidaci porostu.
41
7 SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY 7.1. Odborné knihy a časopisy BASHAN, Y.; OKON, Y.; HENIS, Y., 1982: Long-term survival of Pseudomonas syringae pv. tomato and Xanthomonas campestris pv. vesicatoria in tomato and pepper seeds. Phytopathology 72, 1143-1144. BÖHRINGER, M., JÖRG, G., 1996: Ochrana rostlin. Blesk, Ostrava. CERKAUSKAS, R., 2004: Fact sheet. Bacterial spot. AVRDC – The world vegetable center, Taiwan. DEMPSEY, A.H.; CHANDLER, W.A. (1963) Disinfectant treatments for freshly harvested pepper seeds. Plant Disease Reporter 47, 325-327. HARTMAN, G.L.; YANG, C.H., 1990: Occurrence of three races of Xanthomonas campestris pv. vesicatoria on pepper and tomato in Taiwan. Plant Disease 74, 252 HLUŠEK, J. A KOL., 2002: Výživa a hnojení zahradních plodin. Praha, 81 s. GRIESBACH, E.; LATTAUSCHKE, G.; SCHMIDT, A.; NAUMANN, K., 1988: On the occurrence of Xanthomonas campestris pv. vesicatoria on pepper under glass and plastic. Nachrichtenblatt für den Pflanzenschutz in der DDR 42, 176178. JONES, J.B., STALL, R.E.
AND
BOUZAR, H., 1998: Diversity among Xanthomonads
pathogenic on pepper and tomato. Annu Rev Phytopathol 36, 41–58. JONES, J.B., LACY, G.H., BOUZAR, H., STALL, R.E.
AND
SHAAD, N., 2004:
Reclassification of Xanthomonads associated with bacterial spot disease of tomato and pepper. Syst Appl Microbiol 27, 755–762. KAZDA, J., 2001: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Farmář – zemědělec ve spolupráci se studiem F, Praha, 148 s. KOIKE, S.T., GLADDERS, P., PAULUS, A.O., 2007:
Vegetable diseases: a colour
handbook. Academic Press, Manson Publishing, Boston London, 448 s. KOKOŠKOVÁ, B., CHLUMOVÁ, L., 2009: Nedostatečná spolehlivost některých diagnostických technik pro Xanthomonas axonopodis pv. vesicatoria. Úroda. 153-157 KŮDELA, V., NOVACKY, A., FUCIKOVSKY, L., 2002: Rostlinolékařská bakteriologie. Academia, Praha, 347 s.
42
KUŽMA, Š., 1997: Metodická příručka pro ochranu rostlin. Zelenina, ovocné plodiny a réva vinná. Ministerstvo zemědělství české republiky, Brno, 414 s. MILLER, S., A, SAHIN., F., ROWE., R., C., 1996: Bacterial spot of pepper. Plant Pathology. MORETTI, C., AMATULLI, M.T., BUONAURIO, R. 2009: PCR-based assay for the detection of Xanthomonas euvesicatoria causing pepper and tomato bacterial spot. Letters in Applied Microbiology, 49, 466–471. PEKÁRKOVÁ, E., 1997: Zelenina. Brio, Praha, 128 s. PEKÁRKOVÁ, E., 2001: Pěstujeme rajčata, papriky a další plodové zeleniny. Grada, Praha, 68 s. PETŘÍKOVÁ, K.
A KOL.,
2006: Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Profi Press,
Praha, 240 s. ROD, J., HLUCHÝ, K., ZAVADIL, K., A KOL., 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, Biocont Laboratory spol. s.r.o., Brno, 392 s.
STALL, R.E., 1993: X. campestris pv. vesicatoria: cause of bacterial spot of tomato and pepper. In Xanthomonas ed. Swings, J.G. and Civerolo, E.L. pp. 57–60. London: Chapman and Hall. STEIN, S., 1999: Zelenina. Príroda, Bratislava, 101 s. ŠROT, R., 1996: Zelenina. Rady pěstitelům. Aventinum s.r.o., Praha, 191 s. TÁBORSKÝ, V., ŠEDIVÝ, J., 1997: Rostlinolékařství. Credit, Praha, 347 s. TRONÍČKOVÁ, E., 1985: Zelenina. Artia, Praha, 223 s. VAUTERIN, L., HOSTE, B. KESTERS, K.
AND
SWINGS, J., 1995: Reclassification of
Xanthomonads. Int J Syst Bacteriol 45, 472–489. VÍCHOVÁ, J., KOKOŠKOVÁ, B., 2010: Rezistence odrůd papriky (Capsicum annuum L.) k bakteriální skvrnitosti. Úroda. 389-392. ZACHA, V., KRÁSNOHORSKÁ, M., 1976: Xanthomonas vesicatoria (Doige) Dows. na rajčatech a Thielaviopsis basicola (Berk. et Br.) Ferr. na Cyclamen pers. v ČSSR. Ochrana rostlin. 159-160. ZIMOLKA, J. A KOL., 2008: Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba. Mendelova univerzita, Brno, 245 s.
43
7.2 Internetové zdroje ANONYM, 2009: Xanthomonas vesicatoria. EPPO quarantine pest, http://eppo.org /http://www.eppo.org/QUARANTINE/bacteria/Xanthomonas_vesicatoria/XA NTVE_ds.pdf [cit. 2012-02-18]. ANONYM 2, 2012: Eppo A2 list of pests recommended for regulation as quarantine pests. [cit. 2012-02-18] DATABÁZE ONLINE, dostupné na: http://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/ [cit. 2011-12-03]. DATABÁZE ONLINE, dostupné na: www.czso.cz [cit. 2011-01-20]. KUCHAREK, T., 2000: Bacterial spot of tomato and pepper. Dostupné na: http://plantpath.ifas.ufl.edu/takextpub/factsheets/pp0003.pdf [cit. 2012-02-06]. KVASNIČKOVÁ, A., 2008: Komerční přípravky na bázi bakteriofágů. Dostupné na: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=14&typ=1&val=81124&ids=191 obr. 2 dostupný na: http://www.omnilytics.com/documents/infosheet.pdf [cit. 2012-02-09] RITCHIE, D.F., 2000: Bacterial spot of pepper and tomato. The Plant Health Instructor. Dostupné na: http://www.apsnet.org/edcenter/intropp/lessons/prokaryotes/ Pages/Bacterialspot.aspx [cit. 2012-03-02] WOLF, J.M.
VAN DER
& DURIAT, A.S., 2005: Bacterial spot on pepper and tomato.
Xanthomonas campestris pv. vesicatoria. Dostupné na: http://edepot.wur.nl/3609 [cit. 2012-02-26].
POPISY ODRŮD PAPRIK: www.paprikylibera.cz [cit. 2011-12-03] www.nohelgarden.cz [cit. 2011-12-03] www.semo.cz [cit. 2011-12-03]
44
