MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Vliv zdravého ţivotního stylu na odezvu organismu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Brno 2012

Bc. Aneta Kadlecová

Mendelova univerzita v Brně Ústav výţivy zvířat a pícninářství

Agronomická fakulta 2011/2012

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Bc. Aneta Kadlecová Chemie a technologie potravin Ekotrofologie

Vliv zdravého ţivotního stylu na odezvu organismu

Rozsah práce:

40-60 stran

Zásady pro vypracování: 1. Sestavte plán výzkumu - osoby, které se podrobí analýze a budou se měřit na přístroji InBody. 2. Stanovte kriteria pro posouzení obezity a léčbu obezity, dostatečně prostudujte nejnovější literaturu k této problematice. 3. Otestujte u vybrané skupiny osob BMI pomocí přístroje in Body a doporučte dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu. 4. Ověřte účinnost rady podle nového měření In Body. 5. Vyhodnoťte výsledky a navrhněte další postup. 6. Sepište diplomovou práci. Seznam odborné literatury: KOMPRDA, T. -- ZELENKA, J. -- FAJMONOVÁ, E. -- FIALOVÁ, M. -- KLADROBA, D. Arachidonic acid and long-chain n-3 polyunsaturated fatty acid contents in meat of selected poultry 1. and fish species in relation to dietary fat sources. Journal of Agricultural and Food Chemistry. 2005. sv. 53, č. 5, s. 6804--6812. ISSN 0021-8561. KOMPRDA, T. Výživou ke zdraví. 1. vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ, 2009. 110 s. ISBN 978-802. 87156-41-4. KOMPRDA, T. Základy výživy člověka. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita 3. v Brně, 2003. 162 s. ISBN 978-80-7157-655-6.

2

DVOŘÁK, Z. Nutriční hodnocení masa jatečných zvířat. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987. 270 s. ISBN Váz. BURDYCHOVÁ, R. Preventivní výživa. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita 5. v Brně, 2009. 113 s. ISBN 978-80-7375-280-4. FOŘT, P. Výživa (hlavně) pro kulturistiku a fitness. 2. vyd. Pardubice: Svět kulturistiky, 2006. 151 s. 6. ISBN 80-86462-21-8. FOŘT, P. Výživa (nejen) pro kulturisty. 3. vyd. Pardubice: Svět kulturistiky, 2006. 241 s. ISBN 807. 86462-19-6. FOŘT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 181 s. 8. ISBN 80-247-1057-9. FOŘT, P. Výživa v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Pardubice: Svět kulturistiky, 2003. 181 s. ISBN 9. 80-86462-12-9. FOŘT, P. Zdraví a potravní doplňky : encyklopedie potravních doplňků pro racionální výživu a péči 10. o zdraví. 1. vyd. Praha: Ikar, 2005. 398 s. ISBN 80-249-0612-0. 4.

Datum zadání diplomové práce:

říjen 2010

Termín odevzdání diplomové práce: duben 2012

Bc. Aneta Kadlecová Autorka práce

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vedoucí práce

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

3

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci na téma Vliv zdravého ţivotního stylu na odezvu organismu vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem, můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU.

dne...................................................................... podpis studenta................................................... 4

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych poděkovat panu prof. Ing. Ladislavovi Zemanovi, CSc., za jeho vedení při řešení mé diplomové práce, jeho vstřícný přístup, rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za psychickou a sociální podporu, kterou mi věnovali po celou dobu studia.

5

ABSTRAKT KADLECOVÁ, A., Vliv zdravého ţivotního stylu na odezvu organismu, Diplomová práce, AF MENDELU, 2012, 60 s.

První část mé diplomové práce byla věnována literární studii, zabývající se problematikou obezity. Je zde jak samotný popis obezity, tak i přehled moţnosti její léčby. Ve druhé části práce, jsem se zaměřila na zkoumání vlivu zdravého ţivotního stylu podílejícího se na změnách tělesné hmotnosti, změnách v BMI a na mnoţství tukové tkáně. Skupině 11 probandů byly poskytnuty výţivová doporučení a poţadovalo se po nich jejich dodrţování po celou dobu experimentu (12 týdnů). Druhé skupině (kontrolní) 11 probandů nebylo poučení poskytnuto a byla skupina byla ponechána na urovni nevědomosti. Za začátku a na konci pokusného a kontrolního období byl kaţdý proband měřen pomocí přístroje InBody 230. Úbytek tělesné hmotnosti u probandů dodrţujících výţivová doporučení byl ± 2,84 kg (u kontrolní skupiny o ± 0,43 kg). Dalším měřeným parametrem byla hodnota BMI kdy byl sledován její pokles u první skupiny o ± 0,95 kg/m2 a u kontrolní skupiny byl úbytek o ± 0,16 kg/m2. Posledním měřeným parametrem bylo mnoţství tělesného tuku, které se u první skupiny sníţilo o ±2,3 kg a u kontrolní skupiny byl pokles o ± 0,96kg.

Klíčová slova: obezita, léčba obezity, zdravý ţivotní styl

6

ABSTRACT KADLECOVÁ, A., Effect of a healthy lifestyle on the response of the organism, Diploma Thesis, AF MENDELU, 2012, 60 p.

The first part of my thesis was devoted to literary study, dealing with obesity. There is a description of himself as obesity, as well as an overview of treatment options.

In the second part, I focused on examining the impact of healthy lifestyle changes involved in the body weight, changes in BMI and the amount of adipose tissue. Group of 11 probands were given dietary advice and called them after they are applied throughout the experiment (12 weeks). The second group (control) 11 probands instruction was provided and the group was retained at the level of ignorance. For beginning and end of the experimental and control periods was measured by each proband InBody 230th Weight loss in volunteers that comply with dietary guidelines was ± 2.84 kg (the control group of ± 0.43 kg). Another parameter measured was the value of BMI was observed to decline in the first group of ± 0.95 kg / m 2 and in the control group was a decrease of ± 0.16 kg / m 2 The final parameter measured was the amount of body fat, which is the first group decreased by ± 2.3 kg and the control group was a decrease of ± 0.96 kg.

Key words: obesity, obesity treatment, a healthy lifestyle

7

OBSAH 1. LITERÁRNÍ REŠERŢE

11

1.1. Úvod

11

1. 2. Definice a klasifikace obezity

11

1. 3. Rizika a zdravotní komplikace spojené s obezitou

15

1.4. Léčba obezity

17

1. 4. 1. Nefarmakologická léčba

18

1. 4. 2. Chirurgická léčba obezity

22

1. 5. Farmakologická léčba

25

1. 6. Přehled základních doplňků stravy pouţívaných při nadváze a obezitě

28

1. 7. Motivace pacienta k léčbě obezity

34

1. 8. Prevence obezity

35

2. CÍL PRÁCE

38

3. MATERIÁL a METODIKA

39

3. 1. Výběr probandů

39

3. 2. Uspořádání měření

39

3. 3. Výţivová doporučení

40

3. 4. Statistické zpracování dat

43

4. VÝSLEDKY a DISKUZE

43

4. 1. Charakteristika

44

4. 2. Ovlivnění naměřených hodnot skupiny A

44

4. 3. Ovlivnění naměřených hodnot skupiny B

45

4. 4. Ovlivnění celkově naměřených hodnot

47

8

4. 5. Korelace

48

4. 6. Ovlivnění hmotnosti

50

4. 7. Ovlivnění BMI

50

4. 8. Ovlivnění mnoţství tuku

51

5. ZÁVĚR

52

6. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

53

7. SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK A OBRÁZKŮ

57

8. PŘÍLOHY

60

9

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ALA

Kyselina alfa-lipoová

BMI

Body mass index

CLA

Konjugovaná kyselina linolová

DM

Diabetes mellitus

GFT

Glukózo toleranční faktor

HCA

Kyselina hydroxycitronová

MK

Mastná kyselina

SSRI

Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu

WHO

Světová zdravotnická organizace

10

1. LITERÁRNÍ REŠERŢE

1. 1. Úvod Zdravý ţivotní styl člověka zahrnuje především správný výběr jeho kaţdodenní stravy a pohybu. Stravování člověka ovlivňuje především prostředí ve kterém vyrůstá, jeho finanční a sociální moţnosti. Hlavním určujícím faktorem výběru potravy člověka jsou ale i naše fyziologické potřeby. Lidé potřebují k ţivotu energii a ţiviny a proto reagují na pocity hladu a nasycenosti (uspokojení chuti a stav nasycenosti mezi jednotlivými jídly). V důsledku specifických signálů (nízký obsah ţivin v krvi, prázdný ţaludek) vzniká pocit hladu a potřeba přijímat potravu. Po poţití potravy se dostavuje stav nasycenosti, kdy člověk ztrácí pocit hladu a je uspokojen. Obezita se vyvíjí jako důsledek období chronické energetické nerovnováhy a je udrţována soustavně zvýšeným energetickým příjmem, dostatečným pro zachování získaných vyšších energetických nároku obézního stavu. Regulace energetické rovnováhy a tukových zásob se vyznačuje komplexními interakcemi mezi biologickými (včetně genetických a epigenetických), sociálními a environmentálními faktory (včetně chronického stresu). Rychlý nárůst prevalence obezity za posledních 30 let je výsledkem zejména kulturních změn a vlivu prostředí. Za důleţité rizikové faktory vývoje obezity se povaţuje strava s vysokým obsahem energie, zvětšující se porce, nízká fyzická aktivita, sedavý způsob ţivota a rovněţ poruchy příjmu potravy. Tyto faktory chování a okolního prostředí vedou ke změnám struktury tukové tkáně a její sekreci adipokinu.

1. 2. Definice a klasifikace obezity V průmyslově vyspělých zemích je v současné době problémem spíše vyšší neţ niţší příjem energie, který, pokud se současně nezvyšuje výdej energie, vede k obezitě (Máček, 2002). Obezita je definována nadměrným uloţením tuku v organismu. Podíl tuku v organismu by měl normálně tvořit u ţen 23 – 30 % tělesné hmotnosti a u muţů 11

20 – 25 % tělesné hmotnosti (Svačina, 2008). Tuky jsou zároveň nejbohatším zdrojem energie tj. 37 kJ/g coţ odpovídá 8,85 kcal/g přijaté potraviny. Měly by představovat maximálně 30% z celkového denního energetického příjmu, coţ je přibliţně 15g tuku v kaţdém hlavním jídle, počítáme-li s denním příjmem okolo 1400 kcal (5850 kJ). Současná situace v ČR se bohuţel blíţí k hodnotě aţ 40% přijímaných tuků denně (Mikušová et al, 2010). Jiţ více neţ před sto lety byl zaveden tzv. Quetelův index, který je dnes celosvětově znám a označován pod pojmem body mass index (BMI). Prakticky se jedná o snadno dostupné měření vycházející z výšky a hmotnosti jedince.

BMI = hmotnost v kg / (výška v m)2

Pouţití BMI je celosvětově uznávaným měřítkem pro stanovování diagnózy obezity (Svačina, 2008), zároveň můţe slouţit i jako ukazatel ţivotní prognózy a rizika většiny komplikací spojených s obezitou. Klasifikace tělesné hmotnosti podle BMI je uvedena v tabulce 1. Tabulka č. 1 - Klasifikace tělesné hmotnosti podle BMI

Klasifikace hmotnosti

BMI

Podvýţiva

do 18,5

Normální hmotnost

18,5-25

Nadváha

25-30

Obezita I.stupně (mírná)

30-35

Obezita II.stupně (střední)

35-40

Obezita III.stupně (morbidní)

nad 40

12

Jako normální hmotnost bývá udávaná hodnota BMI 18,5-25 kg/m2. Pod hodnotou 18 kg/m2 klasifikujeme podvýţivu a nad hodnotou 25 kg/m2 je označována nadváha, jejímţ dalším stupněm je obezita (Svačina, 2008). Centrální obezita je spojena s metabolickými a kardiovaskulárními chorobami. Mnoţství abdominálního tuku lze posuzovat podle obvodu pasu. Obvod pasu, je dalším ukazatelem obezity, který pozitivně koreluje s abdominálním mnoţstvím tuku. Obvod pasu se měří uprostřed vzdálenosti mezi horním okrajem lopaty, kosti pánevní a dolním okrajem posledního ţebra (viz. obrázek č. 1). Výsledky naměřených hodnot se uvádí v centrimetrech.

Obrázek č. 1 Měření obvodu pasu (dostupné na http://www.nhlbi.nih.gov/guidelines/obesity/e_txtbk/txgd/4142.htm) Třetím ukazatelem obezity je tzv. Index centrální obezity, coţ je obvod pasu v cm / obvod boků v cm (Komprda, 2003). Hodnocení typu distribuce tukové tkáně a rovněţ hodnocení obvodu pasu je uvedeno v tabulce č. 2.

13

Tabulka č. 2 – Obvod pasu a hodnocení typu distribuce tuku dle WHR Obvod pasu

ženy muži

zvýšené riziko více než 80 cm více než 94 cm

vysoké riziko více než 88 cm více než 102 cm

Hodnocení typu distribuce tuku dle WHR

ženy muži

spíše periferní pod 0,75 pod 0,85

vyrovnaná 0,75 - 0,80 0,85 - 0,90

spíše centrální 0,80 - 0,85 0,90 - 0,95

centrální risk nad 0,85 nad 0,95

Jak je patrno z obrázku č. 2,distribuce tukové tkáně je rozdílná u muţů a u ţen. U ţen se nadbytečný tuk ukládá především na hýţdích a stehnech, u muţů v oblasti břicha. Uvedené rozlišné rozdělené tuku má závaţné zdravotní důsledky. Centrální obezita typická pro muţe předstabuje rizikovější faktor z hlediska úmrtí na srdečněcévní onemocnění, neţ obězita typu „hrušky“, charakteristická pro ţeny (Komprda, 2009).

Obrázek č. 2 (dostupné na: http://www.answers.com/topic/gynoid-fatdistribution) Obezita, která se v dnešní formě pokládá za onemocnění, se v současnosti stává i sociálním problémem. Soudí se, ţe v naší populaci jí trpí přes 50% obyvatelstva, především venkovského (Máček, 2002).

14

1. 3. Rizika a zdravotní komplikace spojené s obezitou Chceme-li předcházet obezitě, je třeba znát riziková období pro její rozvoj. Můţe mezi ně patřit: Prenatální období, kdy podvýţiva plodu během nitroděloţního vývoje představuje rizikový faktor pro vznik obezity, diabetu 2. Typu a hypertenze v pozdějším věku Doba dospívání, především u dívek Doba těhotenství a následné období Období menopauzy V dospělosti často s rozvojem otylosti souvisejí okolnosti, které vedou ke změně jídelních a pohybových návyků (Hainer, 2001). Jedná se zejména o nástup do zaměstnání či jeho změna, zaloţení rodiny, rodinné či pracovní problémy, ukončení sportovní činnosti, dlouhodobá onemocnění, úrazy, odchod do důchodu, období kdy jedinec přestane kouřit a období, kdy jsou uţívány léky, které mohou ovlivňovat tělesnou hmotnost. Častou příčinou můţe být i uţívání některých léků, které svými vedlejšími účinky dávají predispozici k narůstání hmotnosti jedince a tím se do jisté míry podílejí na jeho rostoucí hmotnosti (Hainer, 2001). Mezi tyto léky patří především (Hainer, 2004): Antidiabetika (inzulin, deriváty sulfonylurey a thiazolidinové deriváty) Thyreostatika Dopaminergní blokátory z řady neuroleptik a eutonik zaţívacího traktu Antidepresiva: bicyklická antidepresiva (např. imipramin, amitriptylin), lithium Některá antiepileptika (valproát sodný) Blokátory serotoninergních a histaminergních receptorů uţívané jako léky proti alergii či migréně (cyproheptadin, pizotifen) 15

Beta-blokátory Glukokortikoidy Estrogeny

Nejen samotná obezita, ale i nadváha zvyšují riziko vzniku řady onemocnění. Jedná se především o zvýšené riziko vzniku vysokého krevního tlaku, ţilní trombózy, infarktu myokardu a dalších onemocnění spojených především s cévními a srdečními problémy (Hainer, 2001). V neposlední řadě je i zvýšené riziko vzniku rakoviny, především tlustého střeva, které je zatěţováno nadbytečným příjmem potravy.

Tabulka č. 3 - Relativní riziko vzniku onemocnění u pacientů při BMI větším jak 27,u normosteniků je riziko 1,0 (Levy, 1995) Hypertenze

2,9

Hyperliupidémie

1,5

Infarkt myokardu

1,9

Cholecystopatie

2,0

Angina pectoris

2,5

Kolorektální karcinom

1,3

Mozková cévní příhoda

3,1

Karcinom prsu

1,2

Ţilní trombóza

1,5

Karcinom dělohy

1,6

Diabetes mellitus 2. typu

2,9

Artróza

1,8

Dna

2,5

Fraktura krčku femuru

0,8

16

Při nadváze a obezitě mohou vzniknout i různé metabolické komplikace (Hainer, 2001): Inzulinorezistence - hyperinzulinémie-porucha glukózové tolerance-diabetes mellitus 2. typu Poruchy metabolismu lipidů - dislipidéme, hypertriacylglycerolémie Hyperurikémie Zvýšení koncentrace fibrinogenu a PAI-1

1.4. Léčba obezity Léčba obezity musí být vţdy komplexní a můţe být celkově kombinací aţ pěti léčebných postupů: dietoterapie, psychoterapie, fyzické aktivity, chirurgické léčby a farmakoterapie (Svačina, 2008). Zásadním postupem kaţdé léčby je dietoterapie, která je nezbytná u kaţdého pacienta (Svačina, 2008). Nezbytnou součástí léčby obezity je i psychoterapie, na kterou se velmi často zapomíná a je opomíjena stejně jako fyzická aktivita (Hainer, 2001). Stručně jde tedy říct, ţe komplexní terapie obezity má zahrnovat: nízkoenergetickou dietu s omezením tuků pohybovou aktivitu převáţně aerobního charakteru modifikaci ţivotního stylu, zejména jídelních a pohybových návyků a v indikovaných případech je moţno doplnit léčbu o farmakoterapii popř.chirurgickou léčbu u těţkých obezit Doporučený úbytek na hmotnosti jedince by měl být 0,5 – 1 kg/týden a to při sníţení energetického příjmu o 2 - 4 MJ/den.

17

1. 4. 1. Nefarmakologická léčba Pojem „nefarmakologická léčba“ je velmi široký. Obecně a v zásadě znamená jakoukoliv léčebnou snahu bez pouţití farmakologických preparátů (tedy třeba i chirurgickou léčbu). Kdyţ jej ale pouţíváme v rámci prevence nemocí a podpory zdraví, myslíme tím uţší, poměrně specifickou oblast (Mikušová at al, 2010). Jedná se především o vyuţití příznivého působení ţivotního stylu – namísto uţívání tablet či jiných preparátů. Moţnosti a cesty nefarmakologického ovlivnění jsou pochopitelně poněkud různé podle toho, kterou nesrovnalost v organismu chceme ovlivňovat. Prakticky nejčastěji se jedná o nadváhu a obezitu, zvýšený cholesterol a zvýšený krevní tlak (Mikušová at al, 2010). Celkově lze jednoznačně říci, ţe nejdůleţitější jsou dva faktory – výţiva a pohybová aktivita. V podstatě jde o dodrţování obecných zásad zdravého ţivotního stylu. Pokud pacient uvaţuje, anebo mu je doporučeno redukovat hmotnost, je důleţité v dietě postupovat podle určitých zásad (Mikušová at al, 2010): vypočítat si hodnotu současného denního energetického příjmu a výţivový plán sestavit tak, aby sníţení energetického příjmu bylo jednorázově maximálně o 500 kilokalorií, tj. cca 2000 kilojoulů (1kcal = 4,18 kJ) niţší neţ současný energetický příjem omezit konzumaci „nevhodných potravin“ tj. omezit konzumaci ţivočišných výrobků (máslo, sádlo, slanina, tučné a uzené maso, vejce, mléčné výrobky s vysokým obsahem tuků – šlehačka, smetana, smetanové jogurty, majonézy, sýry nad 30 % tuku v sušině, zmrzlina apod.) minimalizovat bílé a sladké máslové pečivo – vánočka, listové těsto, loupáky, koláče, koblihy; vyřadit konzumaci jednoduchých cukrů – sladkosti, dorty, čokoláda, moučníky, sušenky a podobné výrobky pokrmy nesmaţit, nepřisolovat, nezahušťovat jíškou, smetanou, ne tučné vývary nepít slazené nápoje – coca-cola, limonády, dţusy, čokoládové nápoje a podobné 18

vyvarovat se „zobání“ – smaţené bramborové lupínky, oříšky atd. maximálně omezit konzumaci alkoholu – suché víno max. 2dl 2–3krát do týdne, nebo max. 1 pivo 10 2–3krát do týdne, destiláty a likéry vynechat

Pacient by tedy měl dodrţovat zásady zdravé výţivy, které jsou sumarizovány v potravinové pyramidě viz. obrázek č.3.

Obrázek č. 3 - Potravinová pyramida (dostupné na: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/vyziva.html)

Jak je patrno z obrázku, je potravinová pyramida je rozdělena do čtyřech pomyslných pásem. Spodní pásmo zahrnuje chléb, obiloviny, těstoviny, rýţi a brambory. Denně by se mělo konzumovat 3 – 6 porcí z této skupiny potravin. Jedna porce představuje 1 krajíc chleba tj. 60 g, 1 rohlík, 1 kopeček vařené rýţe nebo vařených těstovin tj. 125 g, 1 misku ovesných vloček nebo müsli (Komprda, 2003). Během dne by více jak polovina energie měla být přijata těmito potravinami. Preferujeme celozrnné a u pečiva ţitné výrobky.

19

Druhé pásmo zahrnuje především ovoce a zeleninu. Doporučuje se denně zkonzumovat 3 – 5 porcí zeleniny. Kdy jedna porce znamená 1 velkou papriku, mrkev nebo 2 rajčata. U ovoce se doporučuje konzumovat 2 – 4 porce za den. Jedna porce znamená 1 jablko, pomeranč nebo banán, misku jahod, rybízu nebo borůvek, sklenici neředěné ovocné šťávy (Komprda, 2003). Nejlépe je jíst čerstvé ovoce a zeleninu, ale můţe být i zmrazené nebo sušené. Ve třetím pásmu potravinové pyramidy je zahrnuta fazole, čočka, luštěniny, ryby, vejce, drůbeţ a libové maso. Tyto potraviny jsou v rámci zdravé stravy potřebné jen v malém mnoţství (1 – 3 krát týdně). Jedna porce představuje 80 g drůbeţího, rybího či jiného masa (Komprda, 2003). Do této skupiny patří i mléko a mléčné výrobky, které je ţádoucí přijímat 3 – 5 krát denně. Jednou porcí se rozumí sklenice mléka (300 ml), 1 kelímek jogurtu (200 mg) nebo 55 g sýra (Komprda, 2003). Čtvrté pásmo pyramidy zahrnuje energeticky bohaté potraviny. Tyto potraviny by měly být konzumovány v co nejmenším mnoţství. Energeticky bohaté potraviny jako jsou např.smaţené bramborové lupínky, zákusky, čokolády, slazené limonády apodobné výrobky jsou pouze bohaté na energii, ale obsahují minimum minerálních látek a vitamínů, proto si je dopřejeme méně často a o to víc vychutnáme. Racionální výţiva vyţaduje dodrţování poţadavku pestrého výběru z rostlinných i ţivočišních zdrojů (Fořt, 1990). Trávicí trakt člověka je přizpůsoben konzumaci všech základních ţivin získaných jak z rostlin, tak z ţivočichů. Dodrţování základních zásad zdravé výţivy, můţeme rozepsat do deseti bodů, které zároveň lze povaţovat i jako další rozvedení potravinové pyramidy (Komprda, 2003): jíst pestře a rozmanitě jíst hodně ovoce a zeleniny, dávat přednost syrovému ovoci a zelenině před tepelně opracovanými vybírat stravu bohatou na obilovinové výrobky, především pak celozrnné

20

vyhýbat se potravinám obsahující ţivočišné tuky a cholesterol, tj. Dávat přednost rostlinným olejům a denně konzumovat 1 – 2 lţíce tepelně nezpracovaných olejů maximálně omezit přísun cukru, sladkostí a slazených nápojů (vhodné je naučit se pít čaj i kávu bez cukru a moučníky nahradit ovocem a ořechy) nedosolovat hotové pokrmy, sůl a solené potraviny pouţívat zcela vyjimečně (pozor na uzeniny, sýry, slané ořechy a smaţené bramborové lupínky) denně konzumovat nízkotučné mléko a mléčné výrobky jíst kvalitní zdroje bílkovin (drůbeţí nebo rybí maso), vybírat si masa libová a bez tuku, konzumovat nejméně 2 krát týdně ryby denně vypít minimálně 1,5 – 2 litry tekutin nepřejídat se, ale ani nehladovět a udrţovat si přiměřenou tělesnou hmotnost

K zásadám zdravého ţivotního stylu kromě správného stravování patří i fyzická aktivita. Fyzická aktivita je nezbytná součást úspěšného sniţování hmotnosti a má pozitivní účinky na zrychlování metabolismu a zároveň posiluje kardiovaskulární systém (Mikušová et al, 2010). Obecná doporučení pro běţnou populaci stanovují minimální fyzickou aktivitu na 30 minut středně intenzivního cvičení po většinu dnů v týdnu. Doporučení z poslední doby uvádějí jako optimum 60–90 minut po většinu dnů v týdnu u těch, kteří chtějí zhubnout a zabránit opětovnému vzestupu hmotnosti. Vhodné jsou sporty aerobního charakteru (např. rychlá chůze, jogging, plavání, jízda na kole, tanec apod.) s větším zapojením pohybu v rámci běţného dne (např. práce na zahradě, procházka v polední pauze, chůze do schodů místo výtahu) a s omezením sedavých činností. (Mikušová et al, 2010) Je moţné cvičit podle individuálního cvičebního plánu anebo ve skupinách lidí s podobným zdravotním problémem, coţ zpravidla vede k posílení motivace pacientů 21

potýkat se společně s problémy při hubnutí (Křivohlavý, 2001). Důleţité je stanovit si hned na začátku redukce hmotnosti reálný cíl. Je vhodné hubnout raději pomaleji s cílem udrţení si hmotnosti. Doporučený úbytek hmotnosti je maximálně 1–2 kg za měsíc, 8–10 kg za rok coţ odpovídá poklesu hmotnosti o 7–10 % z počáteční váhy během 12 měsíců (Mikušová et al, 2010).

1. 4. 2. Chirurgická léčba obezity Chirurgické metody léčby obezity se uplatňují v případech těţké obezity, coţ je u pacientů s BMI vyšším neţ 35 kg/m2 a současně tehdy, kdyţ je konzervativní léčba neúčinná. Metody se provádí laparoskopicky a ve většině případů je nutná hospitalizace, která trvá zhruba týden. Účelem bariatrických výkonů je zlepšení zdravotního stavu pacienta, redukce hmotnosti nebo udrţení hmotnosti. Chirurgickou léčbu obezity můţeme rozdělit na: Restriktivní výkony – jedná se o zmenšení velikosti ţaludku, čímţ dochází k omezení příjmu stravy (dřívější pocit nasycení) Malabsorpční výkony – omezují vstřebávání ţivin Kombinované výkony– zmenšují objem ţaludku a tím sniţují vstřebávání ţivin

Restriktivní výkony Ţaludeční bandáţ cévní porézou či speciální svorkou

- patří k

nejefektivnějším postupům v léčbě obezity. Při chirurgickém výkonu se ţaludek podváţe cévní porézou či speciální svorkou. Ţaludek se přitom obchází a není otevírán Vytvoří se ústí kolem 10-12 mm ţaludek tedy změní tvar v přesýpací hodiny. (Svačina, 2008) Ţaludeční bandáţ (adjustabilní) - tato metoda patří k modernějším postupům v léčbě obezity. (Svačina, 2008). Jedná se o vratný zákrok a vše je řešenou 22

pouze ambulantně (Ganong, 2005). Dochází ke zmenšení objemu ţaludku na cca 50ml. Provede se zaškrcení ţaludku do tvaru nesymetrických přesýpacích hodin. Dolní část ţaludku je spojena s horní částí úzkým kanálkem, kterým prochází přijímaná potrava. Průměr zaškrcené části lze regulovat pomocí balónku, který je napojen trubičkou na port v podkoţí (Svačina, 2008). V horní části ţaludku dojde k nahromadění stravy, která se postupně se uvolňuje přes kanálek do dolní části. Roztaţením horní části ţaludku (i malé mnoţství stravy) vyvolá pocit sytosti. Dojde k přenosu informace pomocí nervových vláken ve stěně ţaludku (Fialová, 2010). Přičemţ pocit nasycení přetrvává dokud se nevyprázdní horní část ţaludku (i několik hodin po jídle). Jsou kladeny větší nároky na stravování pacienta (Fialová, 2010): -Tvrdší nerozmělněné kousky mohou ucpat kanálek – ovoce, zelenina, větší kousky masa – odstranit tvrdší slupky, maso řezat přes vlákna -Dostatečné rozkousání stravy -Polykání po malých soustech -Je nutno přestat jíst s prvním pocitem sytosti - přejídání způsobí roztaţení horní části ţaludku, neprůchodnost kanálku, zvracení

Časté přejídání můţe vést k roztaţení horní části ţaludku, a tím k zařezávání bandáţe do stěny ţaludku. Naopak tekutější strava rychle projde kanálkem a nedostaví se pocit nasycení (Ganong, 2005). Tato metda by neměla ovlivnit vstřebávání vitamínů a minerálních látek (Fialová, 2010).

Malabsorpční výkony Malabsorpční výkony jsou zaloţeny na mechanismu omezení vstřebávání látek z přijaté potravy – je zkrácen průchod potravy tenkým střevem, kde dochází ke vstřebávání látek. (Hainer, 2004) 23

Kombinované výkony - Ţaludeční bypass Jedná se o nevratný zákrok, kdy se Vytvoří se kapsa v horní části ţaludku o objemu 15-20 ml. Dolní část ţaludku je zcela odpojena a na malou horní část ţaludku se našije část tenkého střeva, která odvádí přijatou potravu do vzdálenějšího úseku trávicí soustavy. Tím se vytvoří alimentární klička (střevo, kterým prochází strava ze ţaludku) a biliopankreativní klička (vede ţluč a pankreatickou šťávu). Obě kličky se spojí cca 1 m před koncem tenkého střeva a dále pokračuje strava spolu s enzymy a ţlučí a probíhá klasický proces strávení a vstřebávání (Svačina,2008). Ve zmenšeném úseku střeva dochází k částečnému deficitu vitamínů a minerálních látek i při pestré stravě. Nejčastěji se jedná o vitamín B12,Fe, D, Ca. V pooperačním stavu pacienta se musí provádět pravidelné odběry, a tím kompenzovat deficit chybějících minerálů a vitamínů (Fialová, 2010). U pacientů se ţaludečním bypassem jsou kladeny vyšší nároky na stravování, nemělo by se konzumovat větší mnoţství jídla najednou a strava by měla mít nízký obsah sacharidů a tuků. Častým jevem je vznik tzv. dumping syndromu, kdy dochází k rychlému vyprazdňování ţaludku do střeva, strava bohatá na sacharidy a tuky je rychle ve střevě zředěna vodou nasátou do střeva z okolních tkání (Svačina, 2008). Můţeme pozorovat vznik křečí, studený pot s návaly horka a pocity na zvracení. Přesto tento zákrok je doporučen u pacientů, kteří by nedodrţeli přísnější stravovací reţim jako u bandáţe ţaludku. Tato metoda je vhodná i pro pacienty trpící DM II.typu, kdy dochází k malabsorpci sacharidů (Fialová, 2010)

1. 5. Farmakologická léčba Léky pouţívané k léčbě obezity mají upravovat regulační nebo metabolickou poruchu, která se podílí na vzniku obezity (Málková, 2009). Mají tedy za cíl navodit pocit sytosti tehdy, je-li porušena regulace pocitu sytosti v centrech hladu a sytosti v centrálním nervovém systému. Jiné léky proti obezitě ovlivňují zase metabolickou poruchu projevující se energetickou úsporností či neschopností spalovat tuky. 24

Léky proti obezitě se dnes rozdělují do tří skupin: inhibitory střevní lipázy, které svým působením v zaţívacím traktu sniţují dostupnost tuků v organismu léky navozující pocit sytosti v centrálním nervovém systému léky zvyšující energetický výdej Účinné moderní léky proti obezitě mají za cíl nejen redukovat zásoby tělesného tuku, ale významně sniţují rovněţ mnoţství útrobního tuku a příznivě ovlivňují zdravotní rizika spojená s obezitou (Málková, 2009). Farmakologické léčba nemá význam bez radikálních změn ve stravování, ale budoucí vývoj farmak má za cíl zvýšení výdeje energie organismu bez ohledu na fyzickou aktivitu (Fialová, 2010).

Inhibitory střevní lipázy Mezi inhibitory střevní lipázy pouţívané k léčbě obezity patří účinná látka orlistat. Je pouţit v léčivých přípravcích pod názvem Alli a Xenical. Vhodné uţití těchto léčiv je u pacientů s BMI vyšším neţ 28 kg/m2. Orlistat nepůsobí v centrálním nerovovém systému, nýbrţ ovlivňuje svým působením v zaţívacím traktu dostupnost tuků v organismu. Orlistat sníţuje aktivitu střevních enzymů rozkládajících tuky (lipáz), a tak omezuje vstřebávání tuku ze zaţívacího traktu asi o 30%. Mechanismus působení orlistatu lze vidět na obrázku č. 4.

25

Obrázek č. 4 – Mechanismus působení orlistatu (dostupné na: http://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S0004-27302009000200018) Na obrázku č. 4 lze vidět jak se orlistatváţe na aktivní místo lipáz v trávícím traktu a tím brání hydrolýze triglyceridů (TG) čímţ sniţuje vstřebávání mastných kyselin a monoglyceridů (Fialová, 2010). Podávání tohoto léku se indikuje u pacientů, kteří nejsou schopni přiměřeně omezit příjem tuku ve své stravě nebo u pacientů, u nichţ se prokáţe zhoršená schopnost spalovat tuky. Po podávání orlistatu se nevyskytují závaţné neţádoucí účinky. Mezi nejčastější projevované vedlejší účinky patří průjem související s přítomností většího mnoţství tuku ve stolici. Větší potíţe související s přítomností tuku ve stolici se můţou objevit při porušení dietního reţimu konzumací většího mnoţství tuku. Podávání orlistatu se nedoporučuje při prokázaných poruchách vstřebávání ţivin a při městnání ţluči ve ţlučových cestách (Málková, 2009). Orlistat vyvolává významnou redukci celkového a útrobního tuku, ale při riziku inkontinence stolice a hypovitaminózy je vhodná suplementace vitamínů a minerálních látek.Účinnost a bezpečnost orlistatu byla prokázána na základě dvojitě slepých placebem kontrolovaných studií, a to i při dlouhodobém podávání.

26

Sympatomimetika Do skupiny simpatomimetik pouţívajícíh se k léčbě obezity patří účinná látka phentermin. Tato látka je na trh dodávaná v přípravku pod názvem Adipex retard, jehoţ výdej je vázán na lékařský předpis. Účinek phenterminu spočívá ve stimulaci uvolňování noradrenalinu a dopaminu z nervových zakončení v nervových drahách hypotalamu, coţ simuluje aktivaci těchto drah po příjmu potravy a sniţuje tak chuť k jídlu. Má také stimulační efekt na termogenezi (zvyšuje produkci tepla a tím zvyšuje i spalování energie). U tohoto přípravku se vyskytuje velké mnoţství neţádoucích účinků (Fialová, 2010), jeho podávání se nedoporučuje v době delší neţ tři měsíce.

Další moţnosti farmakologické léčby Do roku 2010 byl pouţíván sibutramin, který působením v centrálním nervovém systému navozoval pocit sytosti a současně mírně zvyšoval energetický výdej, respektive zabraňoval jeho poklesu v průběhu dietní léčby obezity. Podávání sibutraminu se doporučovalo zejména pacientům, kteří trpěli pocity hladu anebo těm, u nichţ byla prokázána tzv. energetická úspornost (Málková, 2009). V roce 2010 byl výdej sibutraminu v Evropské unii pozastaven, protoţe jeho pouţívání mělo negativní vliv na kardiovaskulární systém pacientů. Mezi perspektivy ve vývoji farmakologických léčiv pro léčbu obezity a rovněţ ve stádiu experimentálního či klinického hodnocení jsou např. ciliární neutrofický faktor, selektivní agonisté 5-HT receptorů, selektivní stimulátory β3-receptorů (lipolýza v tukové tkáni), antagonisté receptoru pro neuropeptid Y (Fialová, 2010).

27

1. 6. Přehled základních doplňků stravy pouţívaných při nadváze a obezitě Na českém trhu existuje celá řada doplňků stravy pouţívaných při sniţování hmotnosti. Nalezneme přípravky jednosloţkové, nebo i s kombinaci více sloţek.

L – carnitin L-carnitin je tělu vlastní sloučenina, vzdáleně příbuzná aminokyselinám nebo spíš cholinu (Fořt, 2002). Pouţívá k redukci hmotnosti a k podpoře tukového metabolismu. Je syntetizován v játrech z aminokyseliny lysinu a metioninu, obzvláštně je pak hojně obsaţen ve svalech. K jeho tvorbě je nutný vitamin C. L-carnitin je látka, která se podílí na přenosu mastných kyselin s dlouhým řetězcem za vytvoření L-carnitin komplexu, který přechází z cytosolu buňky do mitochondrií. Zde probíhá beta-oxidace za tvorby enzymu acetyltransferázy, dojde zde k uvolnění MK z komplexu a návrat L-carnitinu zpět do cytosolu. Mezi hlavní funkce L-carnitinu patří: Urychlení přísunu kyslíku pro buňku Šetření svalového glykogenu Zábrana nahromadění tuků ve tkáních (játra, svaly) Sníţení škodlivého vlivu alkoholu na játra Zvýšení antioxidačního efektu vitaminu A a C Nedostatek L-carnitinu v těle člověka se projevuje zmateností, depresemi, únavou, moţnou infekcí, přebytečným tukem ve svalové hmotě, moţnou poruchou růstu a postiţením srdečního svalu. L-carnitin ovlivňuje hladinu některých neurotransmiterů (např. GABA a taurinu) a také tvorbu enzymů, čímţ přispívá k detoxikaci organismu (Fořt, 2002). Zdrojem L-carnitinu je maso, mléčné výrobky a kvasnice a pak samotná syntéza v těle člověka (syntéza probíhá v játrech a v ledvinách). Denní potřeba Lcarnitinu je 100-300 mg. 28

Konjugovaná kyselina linolová – CLA CLA je podobně jako L-carnitin tělu vlastní látka. Má výrazný biologický účinek spočívající ve zpomalování ukládání tuků do tukových buněk (Park, 2007). Základním způsobem je tento efekt prokázaný zejména u tukových buněk rozptýlených ve svalech. Vyšší chemická stálost CLA je příčinou lepší funkce buněčné stěny svalové buňky, coţ se mimo jiné můţe pozitivně projevit na svalovém tonu a síle. Tomuto efektu také napomáhá více volného tuku, jehoţ ukládání CLA zpomaluje, a který je za předpokladu pravidelné fyzické aktivity „spalován“ za uvolnění energie nebo transformován na glykogen. Svými vlastnostmi je CLA ideální pro kombinaci s dalšími látkami schopnými pozitivně ovlivnit metabolismus tukové buňky. CLA oddaluje únavu a zyvšuje výkon nejen sportovce (Fořt, 2002). CLA by neměla být podávána osobám s přecitlivělostí na konjugovanou kyselinu linolovou, těhotným a kojícím ţenám a nedoporučuje se podívat ani dětem (Opletal, 2010). Za interakci při uţívání CLA je povaţována moţnost zvýšeného ukládání vitaminu A (Fragakis a kol, 2007) v játrech a mléčné ţláze. Maximální denní dávka je doporučována 3,4 g (Opletal, 2010).

Pyruvát Za aerobních podmínek je většina pyruvátu přeměněna na Acetyl-CoA, který vstupuje do reakcí citrátového cyklu, za anaerobních podmínek je pyruvát přeměněn na laktát (Holeček, 2006). Podílí se na tvorbě energie a sniţuje v těle tukové zásoby.

Koenzym Q10 Jedná se o sloučeninu, ketrá je funkčně podobná vitamínům a která je obsaţená ve většině lidských buněk. Koenzym Q10 se podílí na konverzi energie z potravy do chemické energie ATP (Holeček, 2006). Nejvíce koenzymu Q10 v lidském těle obsahují orgány s velkými poţadavky na energii jako jsou srdce, plíce a játra. 29

Koenzym Q10 má dvě základní funkce. Jednak pomáhá v přeměnách v elektronovém transportním řetězci na membráně mitochondrií. Také slouţí jako antioxidant v mitochondriích a lipidových membránách, kde brání tyto struktury před volnými radikály. Koenzym Q10 je z části syntetizován v těle (podíl jeho syntézy s rostoucím věkem klesá) a z části je přijímám potravou. Koenzym Q10 inhibuje peroxidaci lipidů v buněčné membráně a také lipoproteinů v cirkulaci, coţ je důleţité v procesu rozvoje aterosklerózy. Studie ukazují, ţe v časném stádiu oxidativního procesu je koenzym Q10 nejaktivnější antioxidant. V současné době je v České republice velké mnoţství doplňků stravy obsahujících koenzym Q10. Maximální denní povolená dávka Ministerstvem zdravotnictví v ČR je 60 mg.

Kofein Po chemické stránce se jedná o látku zvanou trimethylxantin. Methylxantiny jsou látky se stimulačním účinkem na CNS, ovlivňují činnost neurotransmiterů, působí na katecholaminové neurony v periferní i centrální nervové soustavě. (Fraňková et al, 2003)

Obrázek č. 5 - Strukturní vzorec kofeinu

Kofein se velmi dobře vstřebává v ţaludku a v tenkém střevě, proto jeho účinky nastávají krátce po jeho poţití (přibliţně za 30-40 minut). Stimuluje centrální nervový systém, čímţ způsobuje celou řadu fyziologických efektů. Kofein odstraňuje únavu a 30

ospalost, zvyšuje bdělost, podporuje koncentraci, aktivitu, výkonnost. Povzbuzuje srdce a plíce a přivádí tím tak více krve do mozku, působí také jako diuretikum (odvodňuje organismus). Z pohledu diety funguje kofein jako stimulační prostředek, který účinně podporuje tvorbu energie. V průběhu sportovního výkonu kofein přispívá k mobilizaci tukových zásob a tím způsobí, ţe pracující sval tuk vyuţije jako zdroj energie (Fořt, 2002). Vzhledem ke zmíněným účinkům mají sportovci dva důvody, proč kofein uţívat, jedná se o efekt stimulační a vliv na odbourávání tuků. Bylo provedeno mnoho studií týkající se stimulačního účinku kofeinu – většina z nich se shoduje na faktu, ţe kofein zřejmě neprospívá krátkodobým a vysoce intenzivním aktivitám (tzn. silově-rychlostním sportům jako jsou sprinty, intenzivní krátkodobé tréninky a další). Ale bylo prokázáno, ţe tato látka zvyšuje výkonnost u vytrvalostních sportů tím, ţe kofein podporuje vyuţívání tukových zásob díky čemuţ se významně prodluţuje doba, kterou je moţno věnovat poţadovanému výkonu (Křivohlavý, 2001). Uţívání kofeinu má také přímý vliv na psychiku sportovce, většinou dochází k pocitům menšího vyčerpání, coţ vyuţívají při tréninku i sportovci se silovým zaměřením. Vzhledem k tomu, ţe kofein má dehydratační účinky a současně delší fyzické zatíţení zvyšuje riziko dehydratace, je nutné být na dávkování kofeinu opatrný. Běţné jednorázově poţité mnoţství kofeinu (v podobě kávy popř. doplňků stravy) se pohybuje od 80 do 200 mg. Citlivost na kofein je různá, někdo reaguje na jeden šálek (150mg), někdo je velmi citlivý jiţ na 20mg a někdo zase musí přijmout i 400mg, aby vůbec něco zaregistroval. Účinky se projevují 6-14 hodin a po šesti hodinách tělo vyloučí polovinu přijatého mnoţství kofeinu (Fraňková et al, 2003). Na kofein rychle vzniká tolerance. Smrtelná dávka kofeinu je při orálním uţití 150 mg/kg.. Za rozumné denní mnoţství se povaţuje cca 300 mg kofeinu, coţ jsou asi tři šálky kávy.

31

HCA (kyselina hydroxycitronová) Získaná se z byliny Garcinia Cambogia. Stabilní forma této kyseliny je hydroxy citrát. Její účinek spočívá v napomáhání redukce tvorby tukových zásob z energie přijaté stravou. HCA zvyšuje hladinu serotoninu v mozku a tím potlačuje chuť k jídlu (nepůsobí na CNS). Zabraňuje tvorbě tuku z potravou přijatého cukru (glc) tím, ţe podpoří vytváření glykogenu. HCA v citrátovém cyklu zabraňuje produkci enzymu ATP-citrát lyáza a brání přeměně citrátu na acetyl-CoA, inhibuje lipogenezi z cukrů. Následkem této činnosti je podpora procesu tvorby glykogenu před přeměnou glukosy na tuk. Dále se produkce tuku zpomaluje a tělo naopak začíná vyuţívat tuky jako zdroj energie. HCA také omezuje pocit hladu, protoţe mozek díky němu dostává informaci o nasycenosti v játrech.Podporuje stabilizaci hladiny krevního cukru a tím omezuje chuť k jídlu. Účinnost kyseliny hydroxycitronové se zvýší, pokud se ve stravě omezí příjem tuků. Sníţení chuti k jídlu dojde díky tomu, ţe HCA nabízí tělu více volných mastných kyselin, tím stabilizuje hladinu krevního cukru a tlumí tvorbu endogenního cholesterolu. HCA nesniţuje kalorický účinek tuků v přijaté stravě, blokuje přeměnu jednoduchých cukrů na tuky. Zvyšuje trénovanost svalů, ty pak jako zdroj energie přednostně vyuţívají tuky před sacharidy. Urychluje regeneraci po výkonu a umoţňuje rychlejší obnovu glykogenu v játrech a svalech) lze doporučit i lidem trpícím steatózou jater (tzv.ztukovatěním) nebo i počínající cirhózou. Proto je vhodná pro cvičící, kteří přijímají potravu, kde se vyskytuje velký podíl jednoduchých cukrů. Při souběţném podávání L-carnitinu se účinky HCA zvyšují (Fořt, 2002). Výskyt neţádoucích účinků při uţívání je minimální a v současné době nejsou známy ani ţádné neţádoucí vedlejší reakce ani interakce s léky. Z neţádoucích účinků se nejčastějivobjevují zaţívací obtíţe u lidí s citlivým ţaludkem. Není stanovena optimální dávka. Většinou se doporučuje uţívat 500 mg HCA 3x denně (před kaţdým hlavním jídlem).

32

Chróm Chróm se v přírodě se vyskytuje v různých sloučeninách a je přítomen především ve tkáních s vysokým metabolizmem sacharidů (glukózy). Existují dvě podoby chrómu: Cr3+ , který je nejstabilnější formou v ţivém organismu a na rozdíl od Cr6+ neprochází snadno přes buněčné membrány. Cr3+ je velmi málo reaktivní. Cr6+ pochází z průmyslové produkce, působí jako silné oxidační činidlo, které snadno prochází buněčnými membránami.

Cr6+ je aktivní sloţkou glukózového tolerančního faktoru. Hraje významnou roli v metabolizmu sacharidů (glukózy) a lipidů. Umoţňuje správnou funkci inzulínu a udrţení správné hladiny glykémie. Zesiluje účinek inzulínu při vstřebávání a vyuţívání glukózy. U pacientů trpících cukrovkou výrazně zlepšuje hladinu krevního cukru a cholesterolu. Nedostatek chrómu má podobné následky jako nedostatek inzulínu. Důsledkem jeho deficitu je celková únava, vyšší krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu a cukru v krvi (Fořt, 2003). Dochází k nervovým poruchám a můţe se projevit i sníţení plodnosti u muţů. Přirozenými zdroji chrómu jsou kvasnice obohacené chrómem, celé pšeničné zrno, v ostatních obilninách je poloviční mnoţství neţ v pšenici. Dále pak zelenina, ovoce, mléko a mořské produkty. Vstřebávání chrómu zvyšuje přítomnost aminokyselin, kyseliny askorbové, vysoká hladina cukru, oxalátů a aspirinu v dietě, naopak fytáty a antacida (hydrogenuhličitan sodný, hydroxid hořečnatý) resorpci sniţují (Málková, 2009). Mechanismus působení spočívá v tom, ţe se jedná o oligopeptid (low-molecularweight chromium binding substance) chromodulin váţe 4 Cr3+v jaderném komplexu je vázán na inzulinové receptory zesiluje signalizaci inzulinu ovlivňuje metabolismus sacharidů. Ţádná vědecká, tzn. dvojitě slepá placebem kontrolovaná studie neprokázala účinnost chromu při ovlivňování váhové redukce či chuťových preferencí. Některé 33

věrohodné studie však prokázaly, ţe podávání chromu brání větším ztrátám aktivní tělesné hmoty, tedy svalstva, při redukčním reţimu (Málková, 2009)

Vláknina Vláknina je kolektivní označení pro látky, které nejsou stravitelné a absorbovatelné v tenkém střevě člověka. Mají chemickou strukturu sacharidů, analogů sacharidů, ligninu a příbuzných sloučenin (Gray, 2006). Mezi sloţky vlákniny patří celulóza, hemicelulózy, pektiny, beta-glukany, rezistentní škrob, nestravitelné oligosacharidy, gumy a rostlinné slizy a lignin (Anderson et al, 2009). Hlavní princip při uţívání vlákniny je ten, ţe zvyšuje pocit nasycení a prodluţuje sobu vyprazdňování ţaludku. Další výhodou je, ţe potrava s vysokým obsahem vlákniny má nízkou energetickou vyuţitelnost. Vláknina vytváří ve střevě gel, který znesnadní přístup trávicích enzymů ke sloţkám potravy a sniţuje i kontakt sloţek potravy se střevní sliznicí, čímţ zvyšuje se pocit plnosti (Gray, 2006). Nynější doporučení pro příjem vlákniny souvisí s věkem, pohlavím a energetickým příjmem jedince (Anderson et al, 2009). Doporučená denní dávka vlákniny se liší u dětí a u dospělých. U dětí a dospívajících Americká nadace pro zdraví doporučuje jako pravidlo věk + 5 g vlákniny. U dospělého člověka je doporučováno konzumovat minimálně 30 g denně. (Burdychová, 2007).

1. 7. Motivace pacienta k léčbě obezity Motivace pacienta ke sníţení hmotnosti je velice důleţitá. Je nutné ho podporovat, případně mu například upozorněním na komplikace obezity a na prospěch z redukce hmotnosti i motivaci najít. Čím mají obézní pacienti větší důvěru k započaté redukční léčbě, tím jsou ve svém přístupu k ní aktivnější a silněji motivovaní. Jako nejsilnější motivační faktor pacienti uvádějí nejčastěji zdraví, dále fyzickou kondici, vyhnutí se bolesti a atraktivitu. V tom, jaká důleţitost je připisována jednotlivým 34

motivům jsou rozdíly mezi pohlavími. Muţi nejčastěji uvádí zdraví, fyzickou kondici a atraktivitu, ţeny uvádějí zdraví, atraktivitu a sociální faktory. Člověka můţe k redukci hmotnosti motivovat více věcí, jedná se především o: zdraví pacienta (strach ze zhoršujícího se zdravotního stavu, potřeba zákroku, operace nebo vyšetření pacienta, redukce hmotnosti na doporučení lékaře) fyzická kondice (cítit se lépe po fyzické stránce, cítit se lehčeji, touha uvolněněji a snadněji se pohybovat, zbavit se únavy) vyhnutí se bolesti (touha po zmírnění bolesti, obavy ze zhoršení se zdravotního stavu) atraktivita (touha vypadat lépe, líbit se sám sobě, moci se pěkně obléct coţ je spojeno i s finančními moţnostmi pacienta) sociální faktory (touha najít si partnera nebo líbit se stávajícímu partnerovi, stud před blízkými nebo před veřejností, touha lépe se do společnosti zařadit) sebeúcta (váţit si více sám sebe, být spokojenější se sebou. mít ze sebe radost. stud za sebe sama) duševní pohoda (cítit se dobře, zbavit se nepříjemných pocitů) potomstvo (touha ţen moci otěhotnět) zaměstnání (najít si práci, lépe zvládat své současné zaměstnání)

1. 8. Prevence obezity S prevencí je bezpodmínečně nutné začít jiţ v dětském věku, dětem se musí vytvořit správné podmínky pro jejich růst a vývoj. V případě dospělého člověka je potřeba se zaměřit na udrţení stálé tělesné hmotnosti nebo si pomocí reálných cílů stanovit sníţení hmotnostního přírůstku (Komprda, 2009). Léčba i prevence obezity bezpochyby vyţadují celospolečenskou podporu, ale stěţejní roli při ní sehrávají zdravotníci. Prevence obezity je celospolečenským úkolem, na němţ by se vedle zdravotníků měla podílet vláda, zákonodárci, orgány místní správy, zaměstnavatelé, potravináři, zemědělci, školy, sdělovací prostředky, tvůrci dopravních systémů, tělovýchovné jednoty a občanská sdruţení (Hainer, 2001). Hlavním prostředkem v 35

prevenci obezity je propagace zdravého ţivotního stylu včetně zajištění dostupnosti nízkoenergetických potravin a příleţitosti ke zvýšení pohybové aktivity (pěší zóny, stezky pro cyklisty, sportovní areály apod.) Základní informace podávané nejen obézním, ale i široké veřejnosti by měli být jasné a snadno pochopitelné. Základem je vědět, ţe veškerou energii z potravy získáváme ve formě sacharidů, tuků a v některých případech také bílkovin. Nejvyšší energetickou hodnotu mají tuky, méně pak sacharidy a bílkoviny. Nesmíme zapomínat ani na alkohol, který má vysokou energetickou hodnotu a i kdyţ se to mnohdy nezdá, můţe se velkou měrou podílet na váhovém přírůstku (Rambousková, 2008). Bílkoviny, tuky a sacharidy by měly být tělu dodávány v určitém poměru, který nazýváme trojpoměr ţivin. Poměr bílkovin : tuků : cukrů by měl být v rozmezí 15 : 30 : 55,v procentech celkového příjmu denní energie. (Burdychová, 2009) Ovoce i zelenina mají nízkou energetickou hodnotu a navíc obsahují vlákninu, vitaminy a minerální látky, které jsou pro náš organismus nezbytné a v případě nedostatku mohou způsobit závaţné zdravotní problémy (Rambousková, 2008). Zvýšený příjem ovoce a zeleniny zároveň pomáhá sníţit spotřebu potravin s vysokým obsahem nasycených tuků, cukru nebo soli. Nutriční vyuţitelnost závisí na kvantitě a především kvalitě potravy (Fraňková et al, 2003)

„Jez proto, abys ţil. Neţij proto, abys jedl.“ Hippokratés

Mezi prevenci vzniku obezity je také nutné dodrţovat dostatečný pitný reţim. Voda je nenahraditelnou látkou, která tvoří 60 – 75% hmotnosti těla. Udrţuje tělesnou teplotu, přivádí ţiviny do buněk, odvádí z nich odpadní látky a je nutná pro jejich činnost (Clarková, 2000). Dálší vlastností vody je to, ţe důleţitým přenašečem látek, je nutná pro udrţení homeostázy a termoregulace (Blahutková, 2008). Voda je obsaţena v 36

kaţdé buňce těla. Optimální mnoţství přijaté vody se pohybuje kolem 2 litrů na jeden den, coţ je u dospělého člověka asi 40 ml.kg -1 (Mandelová, Hrnčiříková, 2007). Toto doporučení je pro dospělého člověka, který nevykonává ţádnou fyzickou aktivitu, je zdráv a teplota okolí je přibliţně 25°C (Blahutková, 2008). Doporučené tekutiny by měly být neslazené a neperlivé. Nejvhodnější je voda a dále pak čaje – ovocný, slabý zelený, černý, bylinkový. Konzumace slazených limonád a nápojů je jednou z příčin nárůstu hmotnosti, zvýšené kazivosti zubů a pocitu ţízně (Blahutková, 2008). Tyto nápoje by se při redukci hmotnosti měli pít pouze ve vyjimečných případech.

37

2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vytvořit přehled moţností v léčbě obezity a to jednak pomocí doplňků stravy nebo farmakologickou anebo chirurgickou léčbou. V praktické části diplomové práce bylo cílem sledovat jak se podílí dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu (zahrnující nejen stravování ale i pohyb) na změny tělesné hmotnosti.

38

3. MATERIÁL a METODIKA Cílem bylo sledovat jak se projeví dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu na změnách hmotnosti probandů, BMI a mnoţství tělesného tuku.

3. 1. Výběr probandů Celkově bylo vybráno 22 probandů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Kaţdá skupina tvořila 11 osob, kdy probandi byli obou pohlaví, ve věku 21 aţ 48 let, všichni bílé rasy. Do studie byly zařazeny osoby starší 18-ti let. Informace o zdravotním stavu a o důleţitých údajích pro případné odmítnutí byly získány formou osobního rozhovoru

a pomocí antropometrického měření na

přístroji InBody.

3. 2. Uspořádání měření V této prospektivní studii bylo měřeno celkem 22 osob, které byly rozdělené do dvou skupin. Kaţdou skupinu tvořilo 11 jedinců. Výběr a zařazení do skupin byl volen podle naměřeného BMI a podle mnoţství tělesného tuku. Skupinu A tvořili probandi s vyšší hodnotou BMI a vyšším obsahem tuku v těle, probandi této skupiny dostali základní výţivová doporučení (viz. kapitola 3. 2.). Skupinu B, tvořili probandi, kterým nebyla dána ţádná výţivová doporučení, tato skupina slouţila jako kontrolní. Měření proběhlo na půdě Mendelovi univerzity v Brně a trvalo po dobu 12 týdnů, kdy obě skupiny byly změřeny a po uplynutí dané doby proběhlo k jejich přeměření. Mezi antropologická měření prováděna jednotlivým probandům bylo zahrnuto měření jejich tělesné výšky, BMI, váhy a jejich mnoţství tuku v těle. Výška byla měřena u svislé stěny, na které byl upevněn papírový měřicí pás tak, aby nulová hodnota škály odpovídala úrovni podloţky. Při měření tělesné výšky je nejdůleţitější pozice měřené osoby a přesnost toho, kdo měří. Měřená osoba byla bez obuvi, stála maximálně vzpřímeně s patami u sebe, stěny se dotýkala patami, hýţděmi a 39

lopatkami. Hlava byla v poloze jako při pohledu do dálky, nesměla být skloněna dopředu ani dozadu, týl hlavy se dotýkal stěny jen vyjimečně. Bylo doporučeno sledovat určitý předmět, který byl umístěn ve výšce očí na protější stěně místnosti (Vignerová, Bláha, 2008). Výška se odečítala pomocí pravoúhlého trojúhelníka s délkou odvěsny 30 cm, s přesností na 0,1 cm. Pro stanovení tělesného tuku, váhy a pro výpočet BMI byl pouţit přístroj InBody 230. Podmínkou pro měření na tomto přístroji je, ţe měřená osoba musí být nalačno a před měřením nesmí vykonávat ţádnou fyzickou aktivitu. Jedná se o přístroj, který v sobě má zabudovanou váhu a díky zadané výšce měřeného jedince vypočte jeho BMI. Přístroj InBody 230 měří lidské tělo metodou přímé analýzy segmentové multifrekvenční bioelektrické impedance (InBody 230,2011). Metoda vyuţívá rozdílného šíření elektrického proudu nízké intenzity v různých biologických strukturách, kdy svalová tkáň se díky vysokému obsahu vody chová jako dobrý vodič, tuková tkáň je naopak dobrým izolátorem. InBody 230 v sobě zahrnuje čtyřpolární, osmibodový dotykový systém elektrod, který umoţňuje měřit bioelektrickou impedanci za pouţití dvou frekvencí (20 kHz, 100 kHz) na kaţdé z pěti částí lidského těla (pravá a levá paţe, trup, pravá a levá noha). Měření se provádí při pokojové teplotě 20 – 25 °C. Vyobrazení přístroje je na obrázku č.13 (kapitola 8).

3. 3. Výţivová doporučení Výţivová doporučení byla dána lidem ve skupině A, kterou tvořilo 11 osob ve věku 21 aţ 48 let. Mezi základní doporučení jsem zvolila následující: Dodrţovat dostatečný pitný reţim tj. alespoň 2 l tekutin denně, nejlépe neperlivou vodu, bylinné čaje. Nutno omezit kávu, slazené a alkoholické nápoje. V případě kávy vţdy vypít jednu sklenici vody navíc (Chrpová, 2010).

40

Jíst minimálně 5x denně, kdy maximální doba mezi jednotlivými jídly by neměla přesáhnout 3,5 hodiny (Burdychová, 2009), z čehoţ plyne, ţe by se člověk neměl nepřejídat, ale ani nehladovět. Energetický příjem by měl být větší v první polovině dne tj. nejlépe jídlo během dne rozdělit do porcí, tak aby snídaně tvořila přibliţně 25 % z celkového denního příjmu energie, dopolední i odpolení přesnídávka 10 %, oběd 35 % a večeře 20 % z přijatého mnoţství energie (Burdychová, 2009). Přičemţ by strava v průběhu dne měla obsahovat do 30 % tuků, 50-60 % sacharidů a 10-15 % bílkovin. Pro zajímavost jsem skupině A uvedla, jak dlouho sestrvává potrava v ţaludku: o Potrava obsahující vysoký podíl tuků – 6 hodin o Potrava obsahující vysoký podíl bílkovin – 4 hodiny o

Potrava obsahující vysoký podíl sacharidů –2 hodiny

Skupina A byla upozorněna i na důleţitost udrţování stálé hladiny glukosy v krvi. Skupina byla informována, ţe pokud člověk hladoví hladina glukosy klesá, vzniká pocit hladu a následné přejídání a ukládání tukových zásob. Naopak při zvýšeném příjmu energeticky bohatých potravin hladina glukosy prudce stoupá, vzniká pocit přesycení, ale jiţ velmi brzy nastává pocit hladu (Kunová, 2004). Vyuţitelnost energie z potravin byla ukázána pomocí glykemického indexu potravy, který udává rychlost vyuţití glukosy naším tělem. Potraviny s nízkým GI menší neţ 55 - Tyto potraviny jsou nejvhodnější pro redukční dietu, hladinu glukosy zvedají velmi pomalu a díky tomu nedochází k výkyvům obsahu cukru v krvi. Ve většině případů obsahují vysoký podíl vlákniny, která mimo jiné ovlivňuje rychlost vstřebávání sacharidů (Burdychová, 2009). Patří sem např. většina ovoce, zeleniny, ořechy, ţitný chléb, nízkotučné mléko a mléčné výrobky, libové maso, luštěniny.

41

Potraviny se středním GI 56 – 69 - Do této skupiny patří sladké sušenky, velmi sladké ovoce, bílé pečivo, celozrnný chléb, těstoviny, zmrzlina, musli apod. Potraviny s vysokým GI nad 70 - Tyto potraviny je nevhodné konzumovat ve větším mnoţství. Patří sem např.chipsy, med, brambory, pivo, cornflakes.

Ukázku správné ţivotosprávy jsem skupině ukázala pomocí potravinové pyramidy, která v sobě zahrnuje i jiţ zmiňovaný pitný reţim.

Obrázek č. 6 Potravinová pyramida se zařazením pitného režimu

Tato potravinová pyramida zůstává stejná jak jiţ zmiňovaná pyramida na obrázku č. 1,rozdílem je, ţe tato pyramida obsahuje celkem šest pater, kdy základnou je povaţováno patro obsahující pitný reţim, který by měl být v rozmezí 1,5 aţ 2 l tekutin denně. Za vhodné tekutiny je povaţována hlavně voda, bylinné čaje a dále ředěné ovocné a zeleninové dţusy. Mezi další výţivová doporučení udělená skupině A patří: Preferovat úpravu potravin vařením v páře, dušením nebo pečením 42

Přípravovat potravu s minimem tuků a soli Dávat přednost rostlinným tukům před ţivočišnými Dodrţovat pravidelný pohyb alespoň 3x týdně. Přednostně aerobní pohyb jako je běh, rychlá chůze, jízda na kole, plavání apod. Aerobní pohyb je vhodné doplnit 1x týdně silovým tréninkem se zaměřením na problémové partie (individuálně dle naměřených hodnot). Důleţitou roli nejen v úpravě stravovacích zvyklostí hraje náš psychický stav. Je důleţité si uvědomit proč se chci zbavit nadbytečných kilogramů.

3. 4. Statistické zpracován dat Nasbíraná data byla vyhodnocena v programu Statistika 10. Data byla vyhodnocena metodou analýzy rozptylu tzv. ANOVA testem. ANOVA test umoţňuje separovat jednotlivé zdroje rozptylu a dílčí rozptyly vzájemně porovnat za účelem určení, zda jsou rozdíly mezi nimi (statisticky) významné. ANOVA test nám umoţňuje odpovědět na otázku, zda jednotlivé skupiny reprezentují výběry z jednoho základního souboru (tedy z téţe populace). Ve srovnání s t-testem pro nezávislé střední hodnoty si ANOVA test vystačí s menším mnoţstvím vstupních dat a proto byla tato metoda vybrána. Dále jsme data podrobili biometrické analýze s cílem popsat jednotlivé statistické charakteristiky proměnných (Snedecor, Cochran, 1971).

4. VÝSLEDKY a DISKUZE Jednalo se o prospektivní otevřenou studii. Během sledovaného období nebyla z pozorovaných osob vyřazena ţádná a ani se u ţádné neobjevili příznaky nějaké choroby. Do studie nebyly zařazeny osoby dodrţující redukční či jinou dietu, dále osoby uţívající léky nebo doplňky stravy, které by mohly ovlivnit hmotnost a sloţení jejich těla. Do studie také nebyly zařazeny osoby podezřelé z alkoholové či drogové závislosti a byly

43

také vyloučeny kojící a těhotné ţeny. Z těchto důvodů jsme hodnotili pouze omezený počet probandů. 4. 1. Charakteristika Analyzovanou skupinu tvořilo celkem 22 osob v celkovém zastoupení 5-ti muţů a 17-ti ţen. Celková skupina byla rozdělena na skupinu A, kterou tvořilo 7 ţen a 4 muţi a skupina B, kterou tvořil 1 muţ a 10 ţen. 4. 2. Ovlivnění naměřených hodnot skupiny A V tabulce č. 4 lze vidět naměřené střední hodnoty u skupiny A, která po dobu 12-ti týdnů dodrţovala doporučení ohledně svého stravování (viz. kapitola 3. 3.). Průměrná počáteční váha na začátku měření byla ± 77,78 kg a na konci ± 74,94 kg. Váhový úbytek v průměru tvořil ± 2,84 kg. U hodnoty BMI, kdy na počátku bylo ±25,89 kg/m2 a na konci měření hodnota klesla na ± 24,94 kg/m2 byl celkový pokles o ±0,95 kg/m2. Další měřenou hodnotou bylo mnoţství tuku v těle, které bylo u skupiny A na začátku měření ± 21,15 kg a ± 18,85 kg na konci měření. Celkový pokles tukové tkáně průměrně tvořil ± 2,3 kg. Tabulka č. 4 - Střední hodnoty skupiny A

Skupina A Stř. hodnota Chyba stř. hodnoty Medián Modus Směr. Odchylka Rozptyl výběru Špičatost Šikmost Rozdíl max-min Minimum Maximum Součet

Poč. Počáteční Počáteční množství Konečná váha BMI tuku váha

Konečné Konečné množství BMI tuku

77,78 4,06 72,9

25,89 0,83 26,3

21,15 1,24 23

74,99 4,10 72

24,94 0,84 25,1

18,85 1,49 19,2

13,47 181,65 -0,66 0,77 40,7 61,7 102,4 855,6

2,75 7,59 0,79 -0,73 9,8 20,1 29,9 284,8

4,13 17,12 -1,26 -0,47 12 14,2 26,2 232,6

13,59 184,93 -0,29 0,58 44,5 56,3 100,8 824,9

2,80 7,85 1,45 -1,01 9,7 18,6 28,3 274,3

4,96 24,60 0,13 -0,69 15,8 10 25,8 207,3

44

Počet Hladina spolehlivosti (95,0%)

11 9,05

11 1,85

11 2,78

11 9,13

11 1,88

11 3,33

Naměřené střední hodnoty jsou graficky znázorněny na obrázku č. 7. Z grafu i z tabulky lze vidět, ţe došlo pouze k malému poklesu všech sledovaných hodnot.

Skupina A 90 80

77,78

74,99

70 60 50 Skupina A

40

25,89

30

24,93

21,15

18,84

20 10 0 počáteční váha

počáteční BMI

počáteční množství tuku

konečná váha

konečné BMI

konečné množství tuku

Obrázek č. 7 – Graf středních hodnot skupiny A

4. 3. Ovlivnění naměřených hodnot skupiny B Skupina B byla kontrolní, tudíţ nedostala ţádná výţivová doporučení. Probandi této skupiny měli celkově niţší hmotnost a s tím i související hodnotu BMI a tuku v těle. Tabulka č. 5 ukazuje střední hodnoty měřených parametrů. Průměrná počáteční váha skupiny B byla na začátku měření ± 62,05 kg a na konci ± 61,62 kg. Celková váhový úbytek v průměru tvořil ± 0,43 kg. U BMI, byla na začátku měření hodnota ±21,75 kg/m2 a na konci měření byla hodnota ± 21,59 kg/m2 . Celkový pokles byl o ±0,16 kg/m2. Dalším měřeným parametrem bylo mnoţství tuku v těle, které na začátku 45

měření bylo ± 15,35 kg a ± 14,39 kg na konci měření. Celková pokles tuku byl o ± 0,96 kg.

Tabulka č. 5 – Střední hodnoty skupiny B

Skupina B – kontrola Stř. Hodnota Chyba stř. hodnoty Medián Modus Směr. Odchylka Rozptyl výběru Špičatost Šikmost Rozdíl max-min Minimum Maximum Součet Počet Hladina spolehlivosti (95,0%)

Poč. Počáteční Počáteční množství Konečná váha BMI tuku váha

Konečné Konečné množství BMI tuku

62,05 2,31 61

21,75 0,94 21,6

15,35 1,83 14,6

61,62 2,49 60,1

21,59 0,94 21,6

14,39 1,83 13,6

7,68 59,04 -0,65 0,58 22,8 53 75,8 682,6 11 5,16

3,14 9,88 2,35 1,35 11 18,2 29,2 239,2 11 2,11

6,07 36,87 2,51 1,32 21,5 8,4 29,9 168,9 11 4,07

8,26 68,36 -0,79 0,55 22,8 52,4 75,2 677,8 11 5,55

3,13 9,85 2,07 1,15 11,3 17,6 28,9 237,5 11 2,10

6,09 37,20 2,41 1,26 21,8 7,1 28,9 158,3 11 4,09

U skupiny B, která byla kontrolní je z tabulky č. 5 patrný pouze minimální pokles jak hmotnosti tak i BMI a tukové tkáně. Naměřené střední hodnoty u skupiny B jsou graficky znázorněné na obrázku č. 8.

46

Skupina B - kontrola 70

62,05

61,62

60 50 40

Kontrola

21,74

30

21,59

15,35

20

14,39

10 0

počáteční váha

počáteční BMI počáteční množství konečná váha tuk

konečné BMI

konečné množství tuk

u

u

Obrázek č. 8 – Graf středních hodnot skupiny B 4. 4. Ovlivnění celkově naměřených hodnot Při celkovém souhrnu můţeme pozorovat nízký úbytek u všech sledovaných hodnot. Vyplývá to z tabulky č. 6,kde střední hodnota spočítaná pro hmotnost se liší přibliţně o ± 1,62 kg. Počáteční váha byla přibliţně ± 69,92 kg a konečná váha ± 68,30 kg. Hodnota BMI poklesla o ± 0,56 kg/m2,přičemţ počáteční hodnota byla ± 23,82 kg/m2 a konečná hodnota byla ± 23,26 kg/m2. U celkového mnoţství tuku v těle nastal úbytek o ± 1,63 kg. Počáteční mnoţství tuku v těle bylo ± 18,25 kg a konečné mnoţství tvořilo ± 16,62 kg. Tabulka č. 6 - Celkové hodnoty obou skupin A i B

poč. váha Stř. Hodnota Chyba stř. Hodnoty Medián Modus Směr. Odchylka Rozptyl výběru Špičatost Šikmost

poč. množství konečná poč. BMI tuku váha

69,91 2,85 66,75

23,81 0,76 23,7

13,39 179,39 0,64 1,01

3,58 12,82 -1,14 0,08

47

18,25 1,25 17,65 19,3 5,87 34,49 -0,72 0,11

68,30 2,75 65,45 12,94 167,45 0,55 0,92

konečné BMI 23,2636 0,71 23,05 24,2 3,37 11,36 -0,94 0,01

konečné množství tuku 16,6181 1,25 17,25 5,88 34,63 -0,53 0,20

Rozdíl max-min Minimum Maximum Součet Počet Hladina spolehlivosti (95,0%)

49,4 53 102,4 1538,2 22 5,93

11,7 18,2 29,9 524 22 1,58

21,5 8,4 29,9 401,5 22 2,60

48,4 52,4 100,8 1502,7 22 5,73

11,3 17,6 28,9 511,8 22 1,49

21,8 7,1 28,9 365,6 22 2,60

Průměrné střední hodnoty jsou v tabulce č. 6 a vyzobrazení je na obrázku č. 9 Z grafu i tabulky jde vidět minimální rozdíl jakéhokoli úbytku ze sledovaných hodnot. 90 80 70 60 50

Skupina A

40

Skupina B

30 20 10 0 počáteční počáteční počáteční váha BMI množství tuku

konečná váha

konečné BMI

konečné množství tuku

Obrázek č. 9 – Graf celkových hodnot skupin A i B 4. 5. Korelace Zjištěné parametry hmotnosti, BMI a mnoţstvím tuku jsme podrobili korelační analýze. Zkoumali jsme jak jednotlivé parametry mezi sebou korelují. Korelační vztahy mezi ovlivňěnými a ovlivňujícími parametry uvádí tabulky č. 7 a 8. U skupiny A je z výsledků patrné, ţe počáteční hmotnost probandů má průkazný vliv na hodnoty BMI (viz tabulka č. 7). Z dalších spolu navzajem korelujících hodnot je moţné vyvodit jednoduché závěry, ţe spolu souvisí hmotnost na konci a BMI (r = 0,80). Z korelačního koeficientu se dá soudit, ţe tento vztah je sice průkazny (P < 0,05) ale vztah mezi oběma parametry se dá popsat indexem determinace Ixy = 64 %, který 48

naznačuje menší těsnost mezi oběma parametry. Patrně nejvyšší stabilitu mezi zkoumanými parametry má souvislost počáteční a konečné hmotnosti, kdy index determinace Ixy = 96 %. Tento uzký vztah je u dospělých osob pochopitelný a obvykle velmi stabilní.

Tabulka č. 7 – Korelace skupina A

Počáteční váha Počáteční BMI Počáteční množství tuku Konečná váha Konečné BMI Konečné množství tuku

Poč. Konečné Počáteční množství Konečná Konečné množství váha Poč. BMI tuku váha BMI tuku 1 0,76 1 -0,10 0,36 1 0,98 0,76 -0,04 1 0,78 0,95 0,32 0,80 1 0,05 0,41 0,89 0,13 0,49 1

Skupina B (kontrolní má podle korelační analýzy hodnoty velmi stabilní a prakticky neměnné. U mnoha vzájemně korelujících hodnot (tabulka č. 8) je index determinace vyšší neţ 98% . Z tabulky je také zřejmé, ţe počáteční hmotnost zkoumané skupiny osob měla (P < 0,05) nejvyšší vliv na všechny další parametry.

Tabulka č. 8 – Korelace skupina B

Poč. váha Počáteční váha Počáteční BMI Počáteční množství tuku Konečná váha Konečné BMI

1 0,764 0,628 0,990 0,819

Poč. množství Konečná Poč. BMI tuku váha 1 0,883 0,700 0,991

49

1 0,563 0,869

1 0,770

Konečné Konečné množství BMI tuku

1

Konečné množství tuku

0,636

0,873

0,998

0,574

0,863

1

4. 6. Ovlivnění hmotnosti Obrázek č.10 ukazuje pokles hmotnosti u skupiny A i skupiny B za dobu 12-ti týdnů. U obou skupin je viditelný malý úbytek hmotnosti. U skupiny A, která měla výţivová doporučení se jedná o váhový úbytek ± 2,84 kg. Kdy průměrná váha měřených osob byla na počátku měření ± 77,78 kg a na konci měření klesla na ± 74,94 kg. U skupiny B, která byla kontrolní také došlo k malému váhovému úbytku a to o ±0,43 kg. Průměrná váha měření skupiny B byla na začátku měření ± 62,05 kg a na konci ± 61,62 kg. 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00

počáteční váha

40,00

konečná váha

30,00 20,00 10,00 0,00 Skupina A

Skupina B

Obrázek č. 10 - Průměrná hmotnost na počátku a na konci měření u obou skupin

4. 7. Ovlivnění BMI Pokles hodnoty BMI je znázorněn grafem na obrázku č.11. U této hodnoty je jasně viditelný pokles u skupiny A, ale i skupiny B. Skupina A měla hodnoty BMI na začátku měření ± 25,89 kg/m2 a po 12-ti týdnech hodnota klesla na ± 24,94 kg/m2 , jednalo se o celkový 0,95 kg/m2. Ve skupině B bylo BMI na začátku měření ± 21,75 50

kg/m2 a na konci byla hodnota ± 21,59 kg/m2 . Celkový sledovaného znaku byl o ± 0,16 kg/m2. 27,00 26,00 25,00 24,00 počáteční BMI

23,00

konečné BMI

22,00 21,00 20,00 19,00 Skupina A

Skupina B

Obrázek č. 11 - Průměrné BMI na začátku a na konci měření u obou skupin

4. 8. Ovlivnění mnoţství tuku Pokles tělesného tuku byl u obou skupin. U skupiny A se jednalo o průměrný úbytek ± 2,3 kg. Počáteční mnoţství tuku bylo ± 21,15 kg a konečné mnoţství tvořilo ±18,85 kg. Skupina A měla na začátku měření průměrně ± 15,35 kg a ± 14,39 kg na konci měření. Celková pokles tuku ve skupině B byl o ± 0,96 kg. Grafické znázornění je na obrázku č.12.

51

25,00

20,00 15,00

počáteční množství tuku

10,00

konečné množství tuku

5,00

0,00 Skupina A

Skupina B

Obrázek č. 12 - Průměrné množství tuku na začátku a na konci měření u obou skupin

5. ZÁVĚR V pokusném sledování jsem ověřovala na dvou skupinách osob vliv zdravého ţivotního stylu na změny ţivé hmotnosti, na BMI a na mnoţství celkového tuku v těle. Pokusná skupina byla na začátku sledování intervenována o zásadách zdravého ţivotního stylu. Zjistila jsem, ţe dodrţování správných zasad mělo pozitní vliv na hmotnost a to o ± 2,84 kg. Dále se sledovala hodnota BMI a zjistilo se, ţe pokles byl o ± 0,95 kg/m2 u skupiny, která dodrţovala všechny zásady. Mnoţství tělesného tuku pokleslo za danou dobu 12-ti týdnů o ± 2,3 kg. Dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu se pozitivně projevuje na zdraví člověka. V této diplomové práci byla skupina osob, která dodrţovala zásady zdravého ţivotního stylu měřené po relativně krátké době. I přes to lze vypozorovat pozitivní účinek, kdy vidíme projevy jako je sníţení tělesná hmotnost, normální krevní tlak, nízká hladina cholesterolu, vysoká odolnost vůči nemocem a v neposlední řadě i psychická pohoda

52

6. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

Anderson J. W., Baird P., Davis Jr R. H., Ferreri S., Knudtson M., Koraym A., Waters V., Williams Ch. L., 2009,Health benefits of dietary fiber, Nutrition Reviews, 67(4):188-205,DOI:10.1111/j.1753-4887.2009.00189 Blahutková, M. a kol., Zvedni se a běž, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2008,66s., ISBN 978-80-210-4790-7 Burdychová, R., Preventivní výživa, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009,113 s., ISBN 978-80-7375-280-4 Clarková, N., Sportovní výživa, 1. vydání. Praha: Grada, 2000,dotisk 2002,272 s., ISBN 80-247-9047-5 Fialová, D., Vlček, J. a kol., Klinická farmacie I, Grada publishing, a. s., 2010,368 s., ISBN 978-80-247-3169-8 Fořt, P., Co (ještě) nevíte o výživě (i ve sportu), 2. vydání, Pardubice 2006,190 s., ISBN 8086462-22-6 Fořt, P., Sport a správná výživa, 1. vydání, Praha: Ikar, 2002,352 s., ISBN 80249-0124-2 53

Fořt, P., Výživa a sport, 1. vydání, Praha: Olympia, 1990,141 str., ISBN Fořt, P., Výživa nejen pro kulturisty, 3. vydání, Pardubice 2006,241 s., ISBN 8086462-19-6 Fořt, P., Výživa v otázkách a odpovědích, 1. vydání, Pardubice 2003,178 s., ISBN 80-86462-12-9 Fragakis, a.s. a kol., The health professional's guide to popular dietary supplements, 3. vyd., American Dietetic Association, 2007,Chicago, 682 s Fraňková, S., Dvořáková-Janů, V., Psychologie výživy a sociální aspekty jídla, Praha 2003,256 s., ISBN 80-246-0548-1 Ganong, W. F., Přehled lékařské fyziologie, dvacáté vydání, Galén, 2005,890 s., ISBN 80-7262-311-7 Gray J., 2006,Dietary fibre, Definition, Analysis, Physiology and Health, Belgie, 36 s., ISBN 90-78637-03-X Hainer, V., Obezita, Triton Praha, 2001,115 s., ISBN 80-7254-168-4 Hainer, V., Základy klinické obezitologie, Grada Publishing, 2004,356 s., ISBN 978-80-247-3252-7 Holeček, M., Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin, Grada Publishing, 2006,288 s., ISBN 80-247-1562-7 InBody 230, databáze online [cit. 2011-01-01], dostupné na internetu : http://www.biospace.cz/inbody-230-pb2.php Chrpová, D., S výživou zdravě po celý rok, Grada Publishing ,2010,136 s., ISBN 978-80-247-2512-3 Komprda, T., Výživou ke zdraví, 2009,112 s., ISBN 978-80-87156-41-4 Komprda, T., Základy výživy člověka, 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003,162 s., ISBN 978-80-7157-655-6 54

Křivohlavý, J., Psychologie zdraví, Praha 2001,279 s., ISBN 80-7178-774-4 Kunová, V., Zdravá výživa, 1.vyd., Grada, Praha 2004,136 s., ISBN 80-2470736-5 Levy, E., Levy, P., C. Le Pen, Basdevant, A., The economic Cost of Obesity: the French Situation, Int. J. Obest, 1995, 19 s., ISBN 788-792 Máček, M., Máčková, J., Fyziologie tělesných cvičení, Brno Masarykova univerzita v Brně 2002,112 s., ISBN 80-210-1604-3 Mach, I., Sportovní výživa očima odborníků, databáze online [cit. 2008-01-01], dostupné na internetu < http://www.sportovni-vyziva.fitness.cz > Mandelová, L., Hrnčiříková, I., Základy výživy ve sportu - 1. vydání, Brno: MU Brno, 2007. 72 s., ISBN 978-80-210-4281-0 Mikušová, K., Kavalírová, L., Tlučhořová, D., Sovišová, P., OTC Orlistat - role lékárny v péči o kontrolu tělesné hmotmosti, databáze online [cit. 2010-05-15], dostupné

na

internetu

<

http://www.lekarnici.cz/getattachment/Pro-

verejnost/PORADENSTVI---KONZULTACE-%281%29/PORADENSTVI--KONZULTACE-%282%29/OTC-ORLISTAT/DP_otc1.pdf.aspx > Málková, I., Farmakoterapie obezity, databáze online [cit. 2009-28-02], dostupné

na

internetu

<

http://www.stob.cz/odborne-clanky-medicinska-

temata/farmakoterapie-obezity> Opletal, L., Přírodní látky a jejich biologická aktivita. Svazek 1, Nutraceutika: primární metabolity a látky obsaţené ve strukturovaných biologických systémech, Karolinum, Praha 2010, 378 s., ISBN 978-80-246-1884-5 Park, Y., Pariza, M.W., Mechanism of body fat modulation by conjugated linoleic acid (CLA), Food Research International, 2007,40 (3), 311–323 Rambousková, R., Hrnčířová, D., Prevence onemocnění z potravin, databáze online [online], 2008,dostupné na internetu: 55

http://bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/File/Publikace/Prevence_nahled_final.pd f Richmond, Australia, Sports Dietitians Australia, sports Dietitians Australia, databáze online [cit. 2007-02-21]. Dostupné na: http://www.sportsdietitians.com.au Snedecor, G., W., Cochran, W., G., Statistical methods, sixth edition, 1971, 593 s., ISBN 0-8138-1560-6 Svačina, Š., Klinická dietologie, Grada Publishing a. s., 2008,384 s., ISBN 97880-247-2256-6 Vignerová, J., Blaha, P., Sledování růstu českých dětí a dospívajících (Norma, vyhublost, obezita), 1. vyd., Praha: Univerzita Karlova, 2001,173 s., ISBN 807071-173-6

56

7. TABULKY A OBRÁZKY

Tab č. 9: Přehled doplňků na hubnutí, podporu vytrvalosti a uvolňování energie (Mandelová, Hrnčiříková, 2007): Doplněk stravy

Účinek

L-carnitin

Podílí se na transportu MK do buněk odbourávání tuků, šetří svalový glykogen

Koenzym Q10

Oddaluje únavu, zlepšuje aerobní výkon

Kofein

Stimulant, podpora odbourávání tuků

HCA (kyselina hydroxycitrónová)

Zabraňuje přeměně sacharidů na tuky, sniţuje chuť k jídlu

Chróm

Stabilizace hladiny glykémie, omezuje chuť k jídlu

Vláknina

Zvyšuje objem ţaludku, omezuje chuť k jídlu

Pyruvát

Sniţuje tukové zásoby, tvorba energie

CLA (konjugovaná kyselina linolová)

Omezuje ukládání tuků, ochrana svalů před odbourávání Omezuje ukládání tuků, ochrana svalů před odbourávání 57

ALA (kyselina alfalipoová)

Antioxidant, zlepšuje poměr HDL a LDL cholesterolu

Tabulka č. 10: Léky, které vedou ke zvýšení tělesné hmotnosti

Účinná látka

Účinek

Systémové kortikoidy

Zvýšení

chuti

k

jídlu,

zvýšení

glukoneogeneze, sekrece inzulinu, sníţení utilizace glukózy Inzulín

Anabolický hormon – ukládání glykózy do zásob

Deriváty sulfonylurey

Anabolický účinek na tukovou tkáň, zvýšený příjem potravy jako prevence hypoglykémie

Thiazolidiony

Zvýšení chuti k jídlu, diferenciace adipocytů

SSRI a inhibitory MAO

Zvýšená

chuť

k jídlu

vlivem blokace

histaminu Beta – blokátory

Zadrţování tekutin, vliv na termogenezi

Antipsychotika

Zvýšená chuť k jídlu a zhoršená citlivost na inzulin vlivem blokace receptorů

Tricyklická antidepresiva

Zvýšená chuť k jídlu a zhoršená citlivost na inzulin vlivem blokace receptorů

Antikonvulziva

Zvýšený příjem nebo sníţený výdej energie

58

Pohlavní hormony

Stimulace

chuti

k

jídlu,

antagonismus

metabolických efektů hlavních katabolických cytokinů Onkologická léčba

Stimulace

chuti

k

jídlu,

antagonismus

metabolických efektů hlavních katabolických cytokinů

Obrázek č. 13 – Přístroj InBody 230

59

8. PŘÍLOHY Příloha č. 1 Souhlas se zpracováním osobních údajů Váţená paní, váţený pane, ţádám Vás o souhlas se zařazením do studie, která má za cíl zjistit jakou měrou se podílí dodrţování zdravého ţivotního stylu na sniţování hmotnosti. Studie bude řešena rozdělením účastníků na dvě skupiny, kdy jedna skupina bude dodrţovat dané zásady a druhá skupina bude kontrolní.Sledovanou jednotkou bude hmotnost, BMI a mnoţství tělesného tuku.. V případě Vašeho odsouhlasení se zařazením do studie, a současného splnění kritérií, budete po dobu 12 týdnů dodrţovat zásady zdravého ţivotního stylu. Na začátku a na konci studie proběhne měření na přístroji InBody 230. Tato studie bude probíhat v rámci diplomové práce řešené na půdě Mendelovi univerzity v Brně. Se zařazením do studie souhlasím – nesouhlasím V Brně dne ……………………….. Jméno a podpis…………………….

60

61