MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2013
RENATA DAŇKOVÁ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic – diverzita, ohrožení a význam Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.
Brno 2013
Bc. Renata Daňková
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic – diverzita, ohrožení a význam vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně.
dne .....………………………………………............... podpis autora ..............………………………...............
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala především vedoucímu mé diplomové práce prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi CSc. za odborné vedení, vstřícnost, důležité připomínky k mé práci a čas věnovaný konzultacím. Dále bych také ráda poděkovala svému tatínkovi panu Karlu Daňkovi za pomoc při pozorování ptáků.
ABSTRAKT Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic – diverzita, ohrožení a význam Diplomová práce je tvořena dvěma částmi. První část shrnuje informace o ptácích, jejich významu, biologii, ochraně a ohrožení. Druhá část sestává z vlastního pozorování a vyhodnocení výsledků. Byl vymezen transekt procházející všemi významnými biotopy v krajině, bylo sledováno hnízdění jednotlivých druhů, jejich zastoupení v krajině a početnost. Bylo provedeno zhodnocení avifauny pomocí výpočtu několika indexů. Pozorování probíhalo po dobu tří let. Jsou v něm tedy zahrnuty tři vegetační období, která jsou důležitá z hlediska hnízdění ptáků. Během tohoto období bylo pozorováno 109 různých druhů ptáků. Některé druhy byly pozorovány pravidelně, protože tato oblast je pro ně vhodnou lokalitou. Během daného období na tomto území hnízdilo 46 druhů ptáků. Klíčová slova: ptáci, hnízdění, vhodné biotopy, zemědělství
ABSTRACT Birds (Aves) in the surroundings of Jiříkovice – diversity, threat and importance This thesis consists of two parts. The first part summarizes information about birds, their importance, biology, conservation and threats. The second part consists of selfobservation and evaluation of results. It was defined transect through all major habitats in the landscape, noticed nesting species, their presence in the landscape and population size. It was conducted an assessment of the avifauna by calculating several indexes. Observations occurred over three years. It has therefore included three growing seasons, which are important for nesting birds. During this period, there were watched 109 different species of birds. Some species were watched regularly, because this area is a suitable location for them. During the period specified in that territory nests in 46 kinds of birds. Key words: birds, nidification, suitable habitats, agriculture
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED.......................................................................................................... 11 3. 1 Ptáci a jejich význam ....................................................................................................... 11 3. 1. 1 Pozitivní působení .................................................................................................... 12 3. 1. 2 Negativní působení................................................................................................... 12 3. 2 Biologie ptáků .................................................................................................................. 13 3. 3 Hnízdění ptáků ................................................................................................................. 14 3. 3. 1 Utváření párů............................................................................................................ 14 3. 3. 2 Stavba hnízda ........................................................................................................... 15 3. 3. 3 Vejce ........................................................................................................................ 15 3. 3. 4 Mláďata .................................................................................................................... 15 3. 3. 5 Faktory ovlivňující hnízdění .................................................................................... 16 3. 4 Ohrožení ptáků ................................................................................................................. 16 3. 4. 1 Lidská činnost .......................................................................................................... 16 3. 4. 2 Ohrožení konkrétních druhů .................................................................................... 18 3. 5 Ochrana ptáků .................................................................................................................. 20 3. 5. 1 Evropská ochrana ptáků ........................................................................................... 20 3. 5. 2 Aktivní ochrana ptáků .............................................................................................. 20 3. 5. 3 Aktivní ochrana konkrétních druhů.......................................................................... 22 3. 6 Ptáci v zemědělství........................................................................................................... 23 3. 6. 1 Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny ......................................................... 23 3. 7 Významné druhy ptáků naší krajiny ................................................................................ 25 3. 7. 1 Agrocenózy .............................................................................................................. 25 3. 7. 1. 1 Bažant obecný Phasianus colchicus Linnaeus, 1758........................................ 25 3. 7. 1. 2 Strnad obecný Emberiza citrinella Linnaeus, 1758 .......................................... 26 3. 7. 1. 3 Skřivan polní Alauda arvensis Linnaeus, 1758 ................................................ 26 3. 7. 2 Remízky a skupiny rozptýlené zeleně ...................................................................... 27 3. 7. 2. 1 Káně lesní Buteo buteo Linnaeus, 1758 ........................................................... 27 3. 7. 2. 2 Poštolka obecná Falco tinnunculus Linnaeus, 1758......................................... 27 3. 7. 2. 3 Kukačka obecná Cuculus canorus Linnaeus, 1758 .......................................... 27 3. 7. 3 Vodní plochy a mokřady .......................................................................................... 28 3. 7. 3. 1 Kormorán velký Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758 .................................... 28 3. 7. 3. 2 Moták pochop Circus aeruginosus Linnaeus, 1758.......................................... 28
3. 7. 4 Zahrady a sady ......................................................................................................... 28 3. 7. 4. 1 Strakapoud velký Dendrocopos major Linnaeus, 1758.................................... 28 3. 7. 4. 2 Sýkora koňadra Parus major Linnaeus, 1758 ................................................... 29 3. 7. 4. 3 Pěnkava obecná Fringilla coelebs Linnaeus, 1758........................................... 29 3. 7. 5 Intravilány obcí ........................................................................................................ 29 3. 7. 5. 1 Holub domácí Columba livia f. domestica Gmelin, 1789 ................................ 29 3. 7. 5. 2 Vlaštovka obecná Hirundo rustica Linnaeus, 1758 .......................................... 29 3. 7. 5. 3 Vrabec domácí Passer domesticus Linnaeus, 1758 .......................................... 30 4 METODIKA ............................................................................................................................ 31 4. 1 Popis biotopů.................................................................................................................... 31 4. 2 Hodnocení synekologických ukazatelů ............................................................................ 32 4. 2. 1 Dominance ............................................................................................................... 32 4. 2. 2 Ekologické indexy.................................................................................................... 32 4. 2. 3 Jaccardův index podobnosti biotopů ........................................................................ 33 5 VÝSLEDKY ............................................................................................................................ 34 5. 1 Druhová pestrost a početnost ptáků v jednotlivých biotopech ......................................... 34 5. 1. 1 Lesík ......................................................................................................................... 34 5. 1. 2 Louka ....................................................................................................................... 35 5. 1. 3 Křoviny .................................................................................................................... 36 5. 1. 4 Sad............................................................................................................................ 37 5. 1. 5 Pole........................................................................................................................... 38 5. 1. 6 Stromy u potoka ....................................................................................................... 39 5. 1. 7 Obec ......................................................................................................................... 40 5. 1. 8 Zahrada..................................................................................................................... 41 5. 1. 9 Potok ........................................................................................................................ 42 5. 2 Hodnoty dominance pro jednotlivé druhy v jednotlivých biotopech ............................... 43 5. 2. 1 Lesík ......................................................................................................................... 43 5. 2. 2 Louka ....................................................................................................................... 44 5. 2. 3 Křoviny .................................................................................................................... 45 5. 2. 4 Sad............................................................................................................................ 46 5. 2. 5 Pole........................................................................................................................... 46 5. 2. 6 Stromy u potoka ....................................................................................................... 48 5. 2. 7 Obec ......................................................................................................................... 49 5. 2. 8 Zahrada..................................................................................................................... 50 5. 2. 9 Potok ........................................................................................................................ 51 5. 3 Hodnoty ekologických indexů pro jednotlivé biotopy ..................................................... 51
5. 3. 1 Lesík ......................................................................................................................... 51 5. 3. 2 Louka ....................................................................................................................... 52 5. 3. 3 Křoviny .................................................................................................................... 52 5. 3. 4 Sad............................................................................................................................ 53 5. 3. 5 Pole........................................................................................................................... 53 5. 3. 6 Stromy u potoka ....................................................................................................... 53 5. 3. 7 Obec ......................................................................................................................... 54 5. 3. 8 Zahrada..................................................................................................................... 54 5. 3. 9 Potok ........................................................................................................................ 55 5. 3. 10 Shannon-Wienerův index druhové diverzity v letech 2010 – 2012 ....................... 55 5. 4 Jaccardův index podobnosti ............................................................................................. 56 5. 5 Celkové zhodnocení ......................................................................................................... 57 6 DISKUSE ................................................................................................................................. 58 7 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 61 8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................... 63 SEZNAM TABULEK................................................................................................................. 68
1 ÚVOD Ptáci jsou velmi významnou skupinou živočichů, která je přizpůsobena životu ve vzduchu. I přesto je často nejvíce ovlivňují činnosti lidí, které se odehrávají na zemi, neboť právě zde ptáci obvykle shánějí potravu, staví si svá hnízda v korunách stromů, ve křoví či přímo na zemi, nebo zde hledají místa k odpočinku či úkrytu. Lidská činnost ovšem nemusí působit na ptáky přímo, může je ovlivňovat nepřímo skrze potravu, kterou ptáci přijímají. Například hmyzožraví ptáci jsou závislí na různých druzích hmyzu a při jejich úbytku nastává problém i u těchto druhů ptáků. V přírodě je často skrze potravní řetězce vše propojeno a tak změny v jednom společenstvu působí na společenstva další. Ptáci jsou ideální skupinou živočichů pro sledování změn v různých typech krajin. Například ptáci zemědělské krajiny jsou úzce spjati se způsobem, jakým je krajina zemědělsky obhospodařována. Člověk si právě skrze tuto skupinu živočichů může často uvědomit, jakých chyb se ve svém hospodaření dopustil. Na ptáky stejně jako na ostatní živočichy a rostliny vždy působily nejrůznější faktory, které měly vliv na jejich početnost. Ať už se jednalo o kruté zimy, nepříznivé podmínky v hnízdním období či přemnožení predátorů. V dnešní době je však nejsilněji působícím faktorem na početnost a na druhové složení ptactva právě lidská činnost. V dnešní době se lidé věnují zkoumání příčin a následků své činnosti na životní prostředí tedy i na jednotlivé druhy živočichů a rostlin, i přesto je lidská činnost často velmi negativní. Jedná se totiž vždy o kompromis v tom, co je správné a jak se to dělat má a o to, co se člověku vyplatí. Proto máme v dnešní době vyhlášenou řadu chráněných oblastí s různým stupněm ochrany, aby alespoň tady byly na prvním místě nároky živočichů a rostlin a až poté zájmy lidí. Ochrana ptáků oproti jiným druhům je složitější především proto, že ptáci jsou za den schopni uletět velké vzdálenosti a tak ochrana určitého jednoho druhu prostředí často nestačí, neboť ptáci se během dne, měsíce i roku pohybují v různých prostředích, která jim slouží k úkrytu, hnízdění, jako zdroj potravy nebo k přečkání zimy. Tato diplomová práce se zabývá diverzitou, ohrožením a významem ptáků v okolí Jiříkovic. Ptáci byli sledováni po dobu tří let a byly vyhodnocovány jejich početní stavy a druhové složení v krajině. Bylo sledováno jejich hnízdění. Ptáci byli pozorováni v různých typech biotopů ovlivněných člověkem.
9
2 CÍL PRÁCE • Metodou transektu podchytit druhové složení ptáků v okolí Jiříkovic. • Získat ucelenou představu o výskytu hnízdících druhů. • Provést základní synekologické vyhodnocení. • Vyhodnotit diverzitu ptáků, porovnat výsledky s historickými údaji, navrhnout opatření pro podporu biodiverzity.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Ptáci a jejich význam Jednou z prvních ornitologických rezervací v Evropě byla rezervace na ochranu havraní kolonie, kterou na našem území založil hrabě Chotek v roce 1826. Zakládání těchto rezervací souvisí se snahou o ochranu naší přírody, která se začala prosazovat během 19. století v souvislosti s rozvojem různých biologických disciplín a tím také zvyšování zájmu veřejnosti o naši přírodu (ČERVENÝ et al., 2004). Ornitologie dnes patří k nejpropracovanějším disciplínám v celé biologii (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Člověk svojí činností ptáky vždy ovlivňoval, pro některé druhy vytvořil příznivé podmínky pro jejich život, ale jiným druhům naopak velmi uškodil (NOVÁK, 2009). V minulosti vždy docházelo k vymírání druhů. Jednotlivé druhy si navzájem konkurovaly a silnější potlačil druh slabší. V dnešní době je toto vymírání ovšem velmi zrychleno. Dle výzkumů bylo dokázáno, že zvětšující se rychlost tohoto procesu souvisí s činností člověka a to především s ničením životního prostředí (BURNIE et al., 2008). Ptáci jsou velmi mobilní skupinou živočichů, díky jejich schopnosti létání obývají ve srovnání s ostatními živočichy široké ekologické niky. Jediné prostorové omezení nastává v době hnízdění, kdy ptáci musí najít místo pro kladení vajec a následně se postarat o nakladená vejce a vylíhnutá mláďata (HUDEC, 1994). Kromě hnízdění je v životě ptáků ještě jedno velmi náročné období, kterým je odlet na zimoviště tažných druhů. Tažné druhy v sobě mají instinktivní tahový pud, který určuje, kdy mají tito ptáci odletět. Pro přísně tažné druhy je odlet na zimoviště existenční nutností. Při tazích překonávají ptáci v jednotlivých hejnech obrovské vzdálenosti, což je pro ptáky velmi náročné a nebezpečné (KLEJDUS, 2011). Význam ptáků sahá do daleké minulosti až po současnost. Holubice jsou považovány za symbol míru, holubi jsou symbolem věrnosti, dravci znázorňují sílu a hrdost (HUDEC, 1994). Ptáci vždy měli důležitou pozici v náboženství, umění i vědě (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Dokázali upoutat lidskou pozornost svojí schopností letu, kterou až na výjimky nemá žádný obratlovec. Díky tomu ovládli ptáci vzdušné prostory, o kterých naši předkové mohli jenom snít (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Ptáci mohou být pro člověka užitečnými či škodlivými, vždy záleží na všech podmínkách, za kterých se jejich činnost projevuje (HUDEC, 1994).
11
3. 1. 1 Pozitivní působení Například sojky si během podzimu vytváří zásoby potravy na zimu. Během zimního období vyhledávají tyto skrýše. Zásobárny potravy schovávají do děr v zemi, mezi kořeny stromů, pod mech a podobně. Mají dobrou lokální paměť, přesto se stává, že schovanou potravu pod sněhem nenaleznou a tím přispívají například k obnově lesa, neboť schovaná semena na jaře vyklíčí a vyrostou z nich stromy (RYS, 2010). Nenahraditelnými činiteli v likvidaci mršin a odpadků jsou supi. Svojí činností omezují výskyt chorob jako je antrax a botulismus a také zamezují přemnožení krys, potkanů a toulavých psů (KAMINIECKÁ, 2012). Mezi užitečné druhy dále patří ty, které plní bioregulační a bioindikační funkci (LAŠTŮVKA et al., 2004). V historii, stejně jako dnes sloužili lidem ptáci, také jako chutná potrava (ČERVENÝ et al., 2004). 3. 1. 2 Negativní působení Například kormorán velký (Phalacrocorax carbo) se živí rybami, v dnešní době je tedy problematickým druhem z hlediska rybářského hospodaření, volavka popelavá (Ardea cinerea) působí škody rybářům v plůdkových a výtažních rybnících. Stejně jako u kormorána ji ze zákona není možné lovit, příslušné státní orgány však mohou udělit výjimku (ZABLOUDIL, PETR, 2010). Od poloviny 90. let minulého století jsou ovce na pastvinách často paseny celoročně. Protože na pastvinách rodí i svá jehňata, vznikl problém s krkavci velkými (Corvus corax). Krkavci se živí zbytky placent rodících ovcí a také uhynulými jehňaty. V roce 2001 však začali zabíjet i čerstvě narozená jehňata (PAVELKA, ŠŤASTNÝ, 2009). Kvůli napadání domácích zvířat byli však krkavci pronásledováni již ve středověku (NOVÁK, 2009). Špaček obecný (Sturnus vulgaris) škodí na úrodě révy vinné, zralých třešních a jablcích. Neboť mu tyto plody slouží jako potrava. Většinou ovoce pouze naklove a tím ho znehodnotí (GUTJAHR, 2012). Zdivočelí holubi domácí (Columba livia f. domestica) osídlili města, kde mohou prostřednictvím parazitů přenášet různá onemocnění. Pokud se ve městech vyskytují ve vyšších počtech, poškozují zde také památky, na kterých zůstává jejich trus, který je značně agresivní (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005).
12
3. 2 Biologie ptáků Kůže ptáků je tenká a suchá s vyvinutou mazovou žlázou (glandula uropygii), která je umístěná ve svalstvu nad posledním ocasním obratlem. Z této žlázy je vylučován tukový výměšek, a to buď samovolně, nebo je vytlačen zobákem a následně rozetřen po peří, aby bylo zabráněno jeho smáčení (ČERVENÝ et al., 2004). Opeření ptáky udržuje v teple a suchu i na nejchladnějších místech planety (BURNIE et al., 2008). Péra, která jsou již dorostlá, jsou mrtvé útvary, dále již nerostou a mění se pouze mechanickým opotřebováním (BEZZEL, 2006). Péra jsou vytvořena z keratinu, což je bílkovina stejného typu, z jaké jsou utvářeny drápy, vlasy, chlupy a nehty. Péra jsou ukotvena v pérovém váčku. Prachové peří slouží jako izolující vrstva. Obrysová péra dávají tělu ptáka aerodynamický tvar, letky umožňují ptákům let a rýdovací péra slouží k manévrování (BURNIE et al., 2008). Péra jsou také významná pro jejich barvy a kresby (BEZZEL, 2006). Kostra, stejně jako vše, co utváří ptačí tělo, je zcela přizpůsobena životu ve vzduchu. Kosti ptáků jsou lehké, jejich hmotnost tvoří asi 4 % hmotnosti těla, na rozdíl od savců, kde tvoří 15 až 50 % hmotnosti. Kosti jsou duté. Jsou provázány s plicními vaky ptáků (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). S velkou pohyblivostí ptáků a důležitostí dokonalé orientace v prostoru souvisí rozvoj koncového mozku a mozečku ptáků (LAŠTŮVKA et al., 2004). Nejmohutnější je koncový mozek, jehož povrch není zvrásněn, je hladký a obsahuje vysoce vyvinutá asociační centra. Mozeček je centrem koordinace a pohybu (BURNIE et al., 2008). Ptačí plíce jsou na rozdíl od plic ostatních obratlovců menší a mají nižší hmotnost, také jsou ovšem výkonnější, neboť tak náročný pohyb, jako je létání, je energeticky velmi náročný. Plíce jsou umístěny v hrudním koši a jsou přirostlé k páteři a žebrům. Ptačí plíce nejsou členěné na laloky a jsou ploché. Plíce ptáků jsou neroztažitelné. Pokud ptáci otevřou zobák, mohou dýchat přímo průdušnicí. Z teplokrevných obratlovců mají ptáci vyvinutý nejvýkonnější systém dýchání (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Potrava je pro ptáky, stejně jako pro ostatní živočichy důležitá, pro fungování jejich těla. Mláďata ptáků potřebují potravu především ke svému správnému vývoji, růstu a regeneraci buněk (GUTJAHR, 2012). Právě zdroje potravy jsou jedním z důvodů, proč jsou ptáci vázáni k určitému prostředí (HUDEC, 1994). Potrava všech ptáků, ať se jedná o dravce nebo pěvce, je složena ze základních živin a doplňkových látek. Liší se zastoupení těchto látek. Základními látkami, které ptáci přijímají, jsou bílkoviny, 13
sacharidy a tuky. Bílkoviny jsou pro tělo důležité, neboť slouží ke stavbě buněk, které dále tvoří svaly a orgány. Nacházejí se v zobáku, kůži, perech i kostech. Některé bílkoviny jsou důležité pro imunitní systém ptáků, jiné slouží k tomu, aby krev přijala kyslík, který se tak dostává k jednotlivým orgánům. Bílkoviny mají vliv na správnou dědičnost a jsou zdrojem energie. Sacharidy slouží jako rychlý zdroj energie, při okamžitém nevyužití této energie se ukládají jako tuky, které se mohou v zimě, v době hladu částečně využít (GUTJAHR, 2012). Z glycidů ptáci jako zdroj energie využívají především škrob (HUDEC, 1994). Tuky jsou pro ptáky důležité především pro některé buněčné funkce, například pro syntézu hormonů. Tuky navíc slouží jako nosiči některých vitamínů (A, D, E, K). Doplňkovými látkami, které ptáci s potravou přijímají, jsou vitamíny, minerály a hormony. Vitamíny hrají důležitou úlohu v udržení životních funkcí (GUTJAHR, 2012). Vitamín C syntetizuje řada druhů v játrech či ledvinách, a proto jej nemusí získávat z potravy (HUDEC, 1994). Minerální látky slouží k zachování řady tělesných funkcí. Minerální látkou je například vápník, který je nepostradatelný pro správný vývoj kostí a funkci nervů a svalů. Hormony řídí vnitřní děje organismu. Prostřednictvím těchto látek se uskutečňuje například hnízdění ptáků (GUTJAHR, 2012). Všechny druhy ptáků jsou oviparní. Většinou jsou ptáci monogamní, u některých druhů s celoživotními svazky (LAŠTŮVKA et al., 2004).
3. 3 Hnízdění ptáků Hnízdění patří mezi nejnáročnější období v životě ptáků (KLEJDUS, 2011). 3. 3. 1 Utváření párů Pro zahnízdění je nejdříve nutné utvoření jednotlivých párů. Některé druhy ptáků vytvářejí páry až v jarním období a jiné žijí v párech celý život, či se párují již na zimovištích. Nejprve dojde k námluvám, vyvrcholením námluv je tok a poté páření (KLEJDUS, 2011). Pokud se jednotlivé páry vytvářejí až v hnízdním období, dojde nejprve k tomu, že samec, který chce hnízdit, najde vhodné místo pro hnízdění. Toto místo poté musí uhájit před ostatními ptáky. Pokud ptáci hnízdí v koloniích, stačí jim jako jejich hnízdní teritorium i 1 m2. Pokud si již samec toto své místo našel a uhájil, může začít lákat samici (BURNIE et al., 2008). Lákání je realizováno zpěvem samce nebo pohyby svatebního šatu (KLEJDUS, 2011). Pokud je vše v pořádku, dojde ke spáření páru (BURNIE et al., 2008).
14
3. 3. 2 Stavba hnízda Ke svému zahnízdění si někteří ptáci staví hnízda, jiní používají hnízda jiných ptáků, nejrůznější dutiny, budky, nebo snáší svá vejce na zem či volně na větev stromu. Stavby hnízd, které si ptáci budují, se od sebe mohou velmi odlišovat, někteří mají hnízda neupravená, slepená jen z několika větviček, druzí mohou mít dokonalou stavbu s komůrkami a pracně vystavěnou střechou (WALTERS, 2007). Stavba hnízda je realizována v čase během námluv ptáků nebo po nich. Podle jednotlivých druhů ptáků se na stavbě mohou podílet oba partneři, jeden může pouze pomáhat nebo hnízdo staví jen jeden z páru. U dravců bývá materiál přinášen i v době, kdy jsou v hnízdě již mláďata, neboť ta hnízdo často ničí a sešlapávají (KLEJDUS, 2011). 3. 3. 3 Vejce Počátky snůšek jsou řízeny hormonálně, velký vliv mají ovšem i klimatické podmínky, a to zejména teplota. Výjimečně mohou být první hnízdění již v lednu, či počátkem února. Mezi první ptáky, kteří u nás hnízdí, patří například puštík obecný (Strix aluco), výr velký (Bubo bubo) nebo krkavec velký (Corvus corax). Nejvíce snesených vajec mívají koroptve polní (Perdix perdix), nejméně orlové mořští (Haliaeetus albicilla). Nejdéle sedí na vejcích čáp černý (Ciconia nigra) a nejkratší inkubaci mívají pěvci (KLEJDUS, 2011). V průběhu inkubace se začíná vyvíjet embryo, nastává rychlé dělení původní buňky. Buňky se dále diferencují ve tkáně a z nich se poté vytvářejí orgány budoucího mláděte (BURNIE et al., 2008). Vejce různých druhů mají rozličné tvary, barvu i velikost. Také se na jejich povrchu mohou vyskytovat nejrůznější kresby. Skořápky mohou být hladké, ale také mohou mít matný či vysoce lesklý povrch (WALTERS, 2007). Vejce kladená do dutin bývají obvykle bílá, naopak vejce, která ptáci umisťují na zemi, jsou kvůli ochraně zbarvená (BURNIE et al., 2008). Líhnutí je pro každé mládě velmi složitým procesem (KLEJDUS, 2011). 3. 3. 4 Mláďata U nás se líhne pět druhů mláďat. Jsou to mláďata nekrmivá, vodivá, prvokrmivá, polokrmivá a krmivá (KLEJDUS, 2011). Mláďata nekrmivá jsou po vylíhnutí v již pokročilém stavu tělesného vývoje, tělo je kryto prachovým peřím a uši i oči mají otevřené. Naproti tomu mláďata krmivá se na svět vyklubou v nezralém stavu, kdy obvykle nemívají otevřené oči a uši. Těla nemají pokryta prachovým peřím nebo jen velice řídkým. Tato mláďata jsou v prvních dnech života zcela závislá na svých rodičích (GUTJAHR, 2012). 15
3. 3. 5 Faktory ovlivňující hnízdění Důležitým negativním faktorem majícím významný vliv na úspěšnost vyhnízdění je predace (MATYSIOKOVÁ, 2010). Dalším faktorem je rušení ptáků při hnízdění (KLEJDUS, 2011). Například vyrušování sokolů a výrů horolezci či turisty. Kosení luk a mechanizované práce v době hnízdění je dalším významným faktorem (CHVÁTAL et al., 2009). Důležitá je také konkurence v místě hnízdění nebo jeho blízkosti. Někdy bývá velmi obtížné najít vhodné místo k zahnízdění, například pro dutinové hnízdiče, kteří nemohou najít vhodnou dutinu (BURNIE et al., 2008). Stromy bývají často káceny nebo podléhají imisnímu znečištění (CHVÁTAL et al., 2009).
3. 4 Ohrožení ptáků Jednotlivé ptačí druhy jsou ohroženy svými přirozenými nepřáteli, konkurencí, ale také člověkem a jeho činností. Přirozeně si ptáci konkurují o zdroje potravy, v přírodě je platný přirozený výběr, kdy se ptáci často stávají kořistí šelem a také větších ptáků. Na toto nebezpečí jsou ptáci již navyklí, protože se s ním setkávají v průběhu celého svého vývoje. Ohrožení, které způsobuje ptákům, ale i jiným živočichům člověk, spočívá v narušení životního prostředí. Člověk v mnoha případech zničil, či přetvořil vhodné biotopy. Zanesl do prostředí zdroje nebezpečí, jako jsou jedovaté herbicidy, insekticidy, a další (GUTJAHR, 2012). 3. 4. 1 Lidská činnost Ptáci se dokážou dobře vyrovnat se změnami ve svém prostředí. Druhy, které dříve hnízdily na skalách, jako jsou poštolky, rorýsi, sovy a další, se přizpůsobily hnízdění na lidských stavbách. Ptáci, kteří využívají otevřenou krajinu, jako jsou bělořiti, chocholouši a rehci, dnes hnízdí na staveništích nebo ve městech a ptáci jako jsou čápi, kteří si svá hnízda stavěli na vysokých stromech, dnes hnízdívají na střechách nebo sloupech. Ptáci se tedy velmi dobře umí přizpůsobit měnícímu se prostředí, což je jedna z nejdůležitějších vlastností pro jejich přežití. V dnešní době jsou ovšem změny prostředí tak významné, že dochází k úbytku ptačích druhů (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Na Zemi vymizelo asi šedesát druhů ptáků a všechny pravděpodobně vymizely vinou člověka. Vyhuben byl například holub stěhovavý (Ectopistes migratorius), který byl považován za jeden z nejpočetnějších druhů na světě. Člověk často zničil prostředí, které potřebovali ke svému životu, nebo do tohoto prostředí vysadil druhy, kterým 16
nebyli schopni se ubránit. V ohrožení jsou hlavně ptáci vlhkých oblastí, velcí dravci a ptáci, jejichž domovem jsou úhory a pustiny. Mokré oblasti byly vysušeny, úhory zorány a dravci přišli o potravu (SAUER, 2005). Na našem území došlo k největším proměnám při hnízdění u mokřadních ptáků po roce 1973 kvůli rozsáhlým vodohospodářským úpravám dolního Podyjí a Pomoraví a kvůli intenzifikaci chovů ryb. Došlo k vymizení řady hnízdících druhů a mnohé druhy jsou na pokraji vymizení (MACKOVČIN et al., 2008). Ptačí druhy, které jsou podle IUCN celosvětově ohroženi, mohou být početně nadhodnoceny, neboť u těchto druhů je vyšší počet samců než samic. Samců bývá více asi o 30 až 35 % a při sčítání ptáků jsou počítáni samci, kteří jsou pestřeji zbarveni a tak může dojít k velkému nadhodnocení počtu těchto ohrožených druhů (DONALD, 2007). Velkým nebezpečím pro tyto opravdu ohrožené druhy je tedy predace, která bývá také hlavní příčinou neúspěchu při hnízdění. Toto riziko narůstá s aktivitou rodičů u hnízda (MARTIN et al., 2000). Koroptve, bažanti a drobní ptáci jsou silně negativně ovlivněni činností člověka, ke které navíc přispívá tlak dravců a jiných ptáků, například havran polní (Corvus frugilegus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), sojka obecná (Garrulus glandarius) a řada dalších. Problémem je, že tyto druhy jsou chráněné a jejich reprodukce je poměrně vysoká a rozšířená právě v oblastech s chovem bažantů a koroptví (ZABLOUDIL, PETR, 2010). U více než 40 % migrujících ptáků mezi Evropou a Asií byl za posledních třicet let zaznamenán úbytek početnosti. Patří sem kukačka obecná (Cuculus canorus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), hrdlička divoká (Streptopelia turtur). Možné příčiny tohoto poklesu jsou: klimatické změny, odlesňování, degradace krajiny (HOŠKOVÁ, 2010). Dalším významným ohrožením pro ptáky znamená jejich lov. Důvody pytlačení ptáků jsou tyto: ilegální zabíjení ptáků představuje finančně výhodnou činnost, méně často snaha o opatření si potravy nebo získat ceněnou trofej. Někdy se jedná o zamezení újmě na majetku. Nejvýrazněji se zabíjení či odchyt ptáků projevuje na Kypru. Problémem je, že tento ostrov leží na jedné z nejvýznamnějších ptačích tahových tras, kudy stěhovaví ptáci putující mezi Evropou a Afrikou prolétají dvakrát ročně. Podle odhadů tudy prolétá na jaře nebo na podzim 250 milionů těchto migrujících ptáků a na Kypru zastavuje na tahu více než 300 druhů. V ČR tvoří avifaunu celkem 382 hnízdících, zimujících a protahujících druhů (PLESNÍK, 2012). 17
Mnoho ptáků umírá denně pod koly aut. Není důležité, zda se jedná o frekventovanou silnici či silnici, po které projede za den méně aut, nebyla totiž prokázána žádná souvislost mezi hustotou provozu a počtem sražených živočichů. Na méně frekventovaných silnicích nejsou živočichové nejspíše tak ostražití a proto jedno projíždějící vozidlo může v průměru přejet více živočichů. Více sražených živočichů se nachází v místech s výrazným reliéfem, ostrých zatáčkách, v okolí křovinných pásů lemujících potoky (SLÁDEČEK, 2010). Úhyn ptáků na elektrických vedeních je stále aktuálním problémem. Buď jde o náraz letících ptáků do vodičů, nebo o úrazy elektrickým proudem, tím že pták usedá na sloupy elektrického vedení (HLAVÁČ, 2011). Nebezpečím pro volně žijící ptáky jsou také rybářské vlasce a rybářské háčky. Za dvacet let činnosti jedné ze záchranných stanic v Plzni museli pracovníci zasahovat nejméně ve 300 případech (MAKOŇ, 2012). Další ohrožení pro ptáky znamenají antikoagulanty, což jsou vysoce toxické látky, vyvinuté pro likvidaci potkanů v komunální sféře. Tento jed působí tak, že příznaky otravy jsou patrné až za tři dny. Dochází ovšem také k sekundárním otravám predátorů. Úhyny byly zaznamenány u lasicovitých šelem, dravců a sov. Účinek těchto látek na necílové živočichy není tak viditelný jako u jiných akutních deratizačních přípravků, kde otrava nastává již v týž den (MAZÁNEK, 2010). V České republice je velmi významné trávení ptáků, ať se jedná o trávení záměrné či nezáměrné, návnady jsou určené pro jiné živočichy (PLESNÍK, 2012). Nebezpečím pro drobné pěvce, bývá také posypová sůl používaná v zimě pro údržbu silnic. Ptáci se v této době živí převážně semeny a sezobávají také drobné kamínky pro usnadnění trávení. Pokud je velikost posypové soli podobná, sezobne pěvec zrníčko soli, tato dávka je pro něj však letální. Akutní toxicita posypové soli je pro ptáky řádově vyšší než toxicita deratizačních nástrah (MAZÁNEK, 2011). Výsledky mezinárodní studie poukazuje na to, že druhy které mají být ovlivněny změnou klimatu, ať jde o jejich úbytek, či naopak o zvyšování jejich počtu již zaznamenávají změny spojené se změnou klimatu (KLVAŇOVÁ, 2009). 3. 4. 2 Ohrožení konkrétních druhů Krkavec velký (Corvus corax) se u nás dříve běžně vyskytoval, ve druhé polovině 19. století ale téměř vymizel v důsledku intenzivního lovu a trávení. Od 70. let minulého století se k nám ovšem začal opět šířit (SÝKORA, 2010). 18
V druhé polovině 70. let došlo k prudkému poklesu stavů bažantů obecných (Phasianus colchicus). Příčinou byla především radikální změna v obhospodařování zemědělské půdy. Začaly se používat těžké a rychlé mechanizační prostředky, sjednocené lány, zasažení potravních řetězců chemikáliemi používanými v zemědělství a omezení pestrosti stravy. Divoká populace bažanta obecného (Phasianus colchicus) téměř úplně vymizela a došlo k jejímu nahrazení jedinci z bažantnic (ŠŤASTNÝ, 2009). Rorýs obecný (Apus apus) patří k našim hojným druhům, ale díky stavebním úpravám v minulých dvaceti letech zaniklo a stále zaniká několik tisíc rorýsích hnízd. Pokud bude tato situace pokračovat, rorýsi by u nás mohli zcela vymizet. V některých městech České republiky nebo jejich částech se tak již stalo. Tito ptáci se v období hnízdění postupem času stali závislými na lidských stavbách (MOLÍK, 2011). I ptačí druh, jako je tetřívek obecný (Tetrao tetrix), který je velmi variabilním ve výběru vhodné lokality, je v dnešní době ohrožen lidskou činností. Tento druh obývá různá prostředí – listnaté i jehličnaté lesy s pasekami, louky, pastviny, rašeliniště a lesní porosty v raných sukcesních stadiích. Jeho početnost přesto velmi poklesla vlivem intenzivního lesního a zemědělského hospodaření. Dochází k zalesňování vřesovišť, odvodňování rašelinišť, hnojení luk, intenzivnímu kosení a pastvě, což je neslučitelné s výskytem tetřívka obecného (Tetrao tetrix), neboť takto dochází k degradaci jeho stanovišť (SVOBODOVÁ et al., 2011). Kvůli regulaci toků došlo ke ztrátě hnízdních příležitostí například ledňáčka říčního (Alcedo atthis). S napřimováním toků, které začal člověk realizovat, si příroda na některých místech poradila ovšem sama, když zde při povodních voda porušila umělé koryto zbudované člověkem a vrátila se do původních meandrujících koryt, čímž byl napraven na některých místech tento negativní stav pro řadu různých druhů nejen ptáků (HENEBERG, 2013b). Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je celosvětově rozšířený dravec. S nástupem používání DDT jeho stavy ve všech zemích poklesly. DDT se hromadilo v semenech a hmyzu, které konzumují pěvci a následně dravci, docházelo vlivem této látky ke ztenčování skořápek u vajec sokola stěhovavého (Falco peregrinus), a proto bylo těžší vysedět mláďata, neboť vejce se snadno rozbíjela. Tento jev byl pozorován i u krahujce obecného (Accipiter nisus). U drozdů byl zjištěn úbytek vápníku při tvorbě vajíček, který byl způsoben kyselými dešti. Tento vápník získávají drozdi z plžů, kde obsah vápníku v jednotlivých populacích plžů a ulitách klesá, jelikož klesá pH a tím také množství vápníku v lesní opadance a to se děje v důsledku kyselých dešťů způsobených 19
oxidy síry a dusíku v atmosféře díky průmyslu a elektrárnám. Takto ptáky ovlivňují dvě různá znečištění životního prostředí (TOWNSEND et al., 2010). Nebezpečí pro ptáky někdy nepřichází od člověka, ale přímo z přírody. Pokud si hnízda moudivláčků lužních (Remiz pendulinus) všimne ptačí druh jako je strakapoud velký (Dendrocopos major), nedostane tento druh v teritoriu strakapouda vůbec možnost vyhnízdit. Jakmile strakapoud vyplení své první hnízdo moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), stává se z něj specialista a malá ptáčata nemají šanci (PAVLÍK, 2012).
3. 5 Ochrana ptáků 3. 5. 1 Evropská ochrana ptáků Při vstupu České republiky do EU byla posílena legislativní ochrana ptáků. Na území všech členských států je zakázáno: •
„Úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem.
•
Úmyslné poškození nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd.
•
Sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných.
•
Úmyslné vyrušování ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích.
•
Držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány.
•
Prodej, přeprava za účelem prodeje, držení a chov za účelem prodeje a nabízení za účelem prodeje živých nebo mrtvých ptáků a jakýchkoliv snadno rozpoznatelných částí ptáků nebo výrobků z ptáků jsou zakázány.
•
Tato ustanovení se nevztahují na lov v souladu s předpisy o myslivosti” (LÁZNIČKA, 2005).
3. 5. 2 Aktivní ochrana ptáků Velmi významná je činnost ekologických nevládních organizací. V oblasti ochrany ptáků je nejdůležitější Česká společnost ornitologická. Jedná se o zájmové sdružení, které vzniklo již roku 1926. Tato společnost je nyní také českým zástupcem 20
v mezinárodní nevládní organizaci pro ochranu ptactva Birdlife International. Česká společnost ornitologická má dnes přes 2000 členů (ČERVENÝ et al., 2004). Aktivní ochranou ptáků se rozumí především úprava stanoviště, kdy je snaha vytvořit rozmanité prostředí, neboť čím je prostředí rozmanitější, nabízí ptákům více možností pro jejich život. Na rozdíl od monokultury se v rozmanitém prostředí setkáme s více druhy ptáků (HUDEC, 1994). Pro zjištění pestrosti jednotlivých druhů v určitém prostředí a jejich početnost se využívá bodová sčítací metoda. Zjistí se tak proměnlivost v čase a prostoru a pomocí této metody se tak dá určit, zda jdou tyto změny vysvětlit pomocí vlastností daného biotopu, který je studován (KOLEČEK, PACLÍK, 2010). Velkým problémem v dnešní době je, že jako zvláště chránění živočichové jsou zařazeni predátoři, kteří jsou dnes zcela běžnými druhy naší krajiny. Díky této ochraně dochází k navyšování jejich počtu. Vhodná stanoviště, která v kulturní krajině zůstala, jsou těmito predátory prohledávána a mizí tak z naší krajiny druhy, které jsou jejich kořistí (NOVÁK, 2009). V dnešní velmi pozměněné krajině je někdy zapotřebí zásahu člověka k nalezení určité rovnováhy (ZVÁŘAL, 2010). U populací ptáků se mění využívání vhodných stanovišť nejčastěji vlivem zvyšujícího se rizika predace (CHALFOUN, MARTIN, 2010) nebo vlivem změn v preferencích pro různé druhy polních plodin během hnízdění, také v dnešní době klesá kvalita stanovišť, kde ptáci hnízdí a to může mít vliv na celkovou produktivitu jednotlivých druhů ptáků (GILROY et al., 2010). Ochrana stanoviště je tedy jednou z nejdůležitějších součástí ochrany ptáků. Je to prostředí, ve kterém ptáci mají dostatečné množství potravy, úkryt, a které jim dává možnost úspěšně vyvést mláďata. Pro ptáky stálé to bývá jeden určitý typ stanoviště a pro ty tažné většinou dvě podobná stanoviště, avšak zeměpisně vzdálená (BURNIE et al., 2008). Například stěny pískoven, které se během let staly hnízdním prostředím pro řadu druhů, musí být podle horního práva po těžbě vysvahovány a místo těžby má být následně rekultivováno a to do dvou let od konce těžby. To se samozřejmě projevuje jako velmi negativní zásah do ekosystému, který se zde vytvořil. Proto se dnes v zájmu ochrany ptáků, zde hnízdících, ale i jiných živočichů či rostlin, tato území prohlašují za přechodně chráněné plochy, kde se realizuje vhodný management pro ochranu tohoto ekosystému (HENEBERG, 2013a). V dnešní kulturní krajině se velmi projevuje ztráta možností pro zahnízdění dutinových hnízdičů. V tomto případě může člověk ptákům pomoci vybudováním 21
a zavěšením budek z různých materiálů – dřevěné, dřevobetonové, plechové apod. (HUDEC, 1994). Dalším velkým problémem může být vymizení důležitých potravních zdrojů pro ptáky. I zde může člověk přispět především zimním přikrmováním (HUDEC, 1994). Toto přikrmování má svá rizika. Pokud se zde sejde velký počet jedinců, zvýší se možnost přenosu různých onemocnění. Při mírném a vlhkém počasí je možná nákaza salmonelou. Na jaře bychom již ptáky přikrmovat neměli, neboť mláďata potřebují především hmyz, a není dobré, aby jim rodiče přinášeli lépe dostupnou potravu z krmítek (SPECHT, 2002). Pokud se jedná o kriticky ohrožený druh, bývá nezbytné ihned zasáhnout a odvrátit nebezpečí vyhubení. Zbylé ptáky je nutné přemístit, popřípadě po nějakou dobu chovat a rozmnožovat je v zajetí (BURNIE et al., 2008). Ochrana krajiny se až do současnosti vždy soustředila především na ty části krajiny, které byly méně ovlivněny činností člověka spojenou s obhospodařováním jednotlivých pozemků, na nichž se vyskytují vzácnější druhy živočichů a rostlin (SÁDLO, 2009). Za takovéto oblasti významné pro ptáky se v dnešní době dají považovat například opuštěné vojenské výcvikové prostory. Některé z nich již byly vyhlášeny ptačími oblastmi (REIF, MARHOUL, 2010a). Lidská aktivita může plnit velmi významnou úlohu podporující biodiverzitu v krajině, nemusí ani tak záležet na její síle, ale spíše na kvalitě této činnosti (SÁDLO, 2009). Mozaika úrodných polí a luk, borové a dubové lesy, rybníky. Po staletí obhospodařována v této podobě. Krajina, kterou vytvořil člověk a daří se v ní i ptákům. I takto může vypadat aktivní ochrana ptáků, kdy se v této krajině daří jak ptákům, tak i lidem (ŠOLTYS, 2012b). 3. 5. 3 Aktivní ochrana konkrétních druhů Drop velký (Otis tarda) má nízkou reprodukční schopnost a hnízdní úspěšnost. Díky chemizaci zemědělství a těžké mechanizační technice začalo v 80. letech snižování jeho stavů. Neboť tak bylo silně narušeno jeho prostředí. Rakousko včas započalo s ochranou tohoto ptačího druhu a přizpůsobilo zemědělské obhospodařování půdy ve prospěch dropů (VEBER, 2009). Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) se řadí mezi nejrychleji mizející druhy naší krajiny. Čejka potřebuje pro své vyhnízdění ornou půdu, zejména oraniště, kde ovšem hrozí destrukce jejich hnízd a usmrcení mláďat při jarních pracích. Právě proto je na rok 22
2014 chystán dotační titul agroenvironmentálního opatření pro zemědělce cílený na nejvýznamnější hnízdiště na orné půdě (ZÁMEČNÍK, 2012). Důvodem, proč čejky chocholaté (Vanellus vanellus) začaly ve velké míře hnízdit na orné půdě je odvodňování a rozorávání nivních travních porostů (ŠŤASTNÝ et al., 2006). Břehule říční (Riparia riparia) je také druhem, jenž je dnes ohrožen lidskou činností. Kvůli člověku přišla o své přirozené hnízdní biotopy na velkých řekách. Jako náhradní biotop začala břehule říční (Riparia riparia) využívat pískovny a štěrkopískovny. Těžba v malých pískovnách byla na našem území většinou zastavena a na zbývajících místech je těžba příliš rychlá. Břehule říční (Riparia riparia) je tedy dnes na mnoha místech závislá na činnosti nevládních organizací či samosprávách, které těžbu udržují a tím jim poskytují možnost k hnízdění (HENEBERG, 2009). Ohrožením jednoho druhu ovlivňuje člověk i jiné. Na lov břehulí říčních (Riparia riparia) se například specializuje ostříž lesní (Falco subbuteo) (HENEBERG, ŘEZÁČ, 2013).
3. 6 Ptáci v zemědělství Celá tisíciletí člověk mění krajinu, mýtí lesy a nahrazuje je poli a loukami. Někteří ptáci se z přírodních stepí na východě a jihovýchodě přestěhovali právě do člověkem vytvořené kulturní stepi, kde měli vhodné podmínky. Patří k nim například skřivan polní (Alauda arvensis), koroptev polní (Perdix perdix) nebo drop velký (Otis tarda). Když započal průmyslový věk, byl konec s rozmanitostí krajiny a dnešní zemědělské metody způsobily úbytek rostlin i živočichů (SAUER, 2005). Rozloha České republiky je z 65 % tvořena zemědělsky obhospodařovanými pozemky (ČERVENÝ et al., 2004). Čím více je určitý druh na daný typ zemědělské krajiny navázán, tím více na něj působí změny ve využívání této krajiny (ŠARAPATKA et al., 2008). Zastoupení živočichů na polích bývá často druhově chudé, ale druhy, které se zde vyskytují, dosahují vysokých počtů. Mezi typické druhy ptáků žijící v tomto prostředí patří skřivan polní (Alauda arvensis), poštolka obecná (Falco tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo), bažant obecný (Phasianus colchicus), koroptev polní (Perdix perdix), křepelka polní (Coturnix coturnix) (BORKOVCOVÁ, 2003). 3. 6. 1 Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny Na první pohled se zdá, že se ptáci přizpůsobili změněným podmínkám krajiny, ale podle výsledků České společnosti ornitologické tomu tak není. Po roce 1948 došlo k rozorávání mezí a scelování polí, což vedlo k úbytku druhů vázaných na meze a polní
23
remízky, jako byli například ťuhýci. Pastviny a louky byly člověkem změněny na pole s obilninami, a proto začaly mizet také druhy otevřené krajiny, jako jsou křepelky, skřivani a řada dalších (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Činností lidí v zemědělství dochází k degradaci půdy a narušení všech jejich funkcí. Dochází k odumírání půdních organismů a touto činností a změnami, které v půdě vyvolává, je ovlivněn celý ekosystém, který je vázaný na zemědělskou krajinu (RUSEK, 2003). Velmi negativně také působí rozsáhlé používání pesticidů, neboť jimi ničíme důležité vazby, na nichž je ekosystém závislý (ŠTEFANOVÁ, 2012). Projevem intenzifikace zemědělské činnosti je využívání nových způsobů mechanizace a vybudování obrovských systémů zavlažování přímo na zemědělských plochách. Také nevhodně zvolené osevní postupy měly za následek úbytek ptačích druhů zemědělské krajiny (KLEJDUS, 2011). Významnou změnou v pěstovaných plodinách bylo nahrazení jarních obilovin za ozimé. Tato záměna měla největší vliv na čejku chocholatou (Vanellus vanellus) a skřivana polního (Alauda arvensis) (ŠARAPATKA et al., 2008). Skřivan polní (Alauda arvensis) měl u nás nejlepší podmínky v době 18. a 19. století, kdy byla naše krajina více odlesněná a byla tvořena jednotlivými malými políčky. Po kolektivizaci v polovině dvacátého století a celkovém zprůmyslnění zemědělství docházelo k poklesu početnosti tohoto druhu (PRAUS, 2012). Jedním z druhů, na kterém se negativně podepsala intenzifikace a chemizace je strnad obecný (Emberiza citrinella). Tento obvyklý druh naší krajiny byl v padesátých letech dvacátého století mnohem početnější, než je tomu dnes. V letech 1982 – 2009 byl zaznamenán mírný pokles o 20 %. V dnešní době dochází k postupnému opouštění zemědělské půdy, což tomuto druhu svědčí, neboť jinak by docházelo k jeho rychlejšímu úbytku (PROCHÁZKA, 2011). Někdy má intenzifikace zemědělství za následek i úplné vymizení druhu, jak tomu bylo v případě dropa velkého (Otis tarda) či dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus) na jižní Moravě. Oba tyto druhy hnízdily v 70. – 80. letech minulého století ve stejné oblasti a příčina jejich prudkého poklesu početnosti spočívá hlavně ve velkovýrobních technologiích (KLEJDUS, 2011). Dalším faktorem je pěstování vysoce produkčních plodin. Tyto plodiny nejsou vhodné pro hnízdění ptactva, ani pro sběr potravy. Pokud se podaří zahnízdění, jsou mláďata ohrožována brzkou sklizní (ŠARAPATKA et al., 2008). Zemědělství a lesnictví jsou dvě činnosti, které stojí za ztrátou stanovišť jednotlivých druhů. Hned za nimi je další lidská činnost, kterou je zástavba (BURNIE et al., 2008). 24
Pro polní druhy ptáků je zalesňování zemědělské půdy velkým negativem, neboť tak přicházejí o svůj prostor k životu. Týká se to převážně trvalých travních porostů, zahrad a ovocných sadů (ŠARAPATKA et al., 2008). V současné době ptáci lidskou pomoc často opravdu potřebují. Některé lokality, významné z hlediska ptačích druhů, které se zde vyskytují, byly zařazeny do mezinárodní sítě IBA – významná ptačí území. Měla by na nich být aplikována přísnější pravidla hospodaření, s cílem ochrany jednotlivých ptačích druhů. Jedná se především o rybníky s pobřežními porosty, kde hnízdívají vodní ptáci, bažiny sloužící jako tahová shromaždiště, ale také lesní biotopy, hory apod. (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Kromě nadměrné lidské činnosti, jakou je intenzivní zemědělství, může různým druhům uškodit i naprostá nečinnost. Nejdříve může dojít ke zvýšení druhové rozmanitosti, ale později vlivem sukcese vznikne natolik zapojený a nepropustný porost, že mnoho druhů musí stanoviště opustit, například některé druhy ptáků otevřené krajiny (ŠARAPATKA et al., 2008).
3. 7 Významné druhy ptáků naší krajiny 3. 7. 1 Agrocenózy 3. 7. 1. 1 Bažant obecný Phasianus colchicus Linnaeus, 1758 Již starověcí Římané začali s rozšiřováním bažanta obecného (Phasianus colchicus) hlavně ve Středomoří a ve středověku se dostal do Evropy (ČAČKO, 2012). U nás byl vysazen někdy ve 14. století (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Prudký pokles nastal v 2. polovině 70. let v důsledku změn v zemědělství. Především kvůli častému používání rychlých a těžkých mechanizačních prostředků na sjednocených lánech, zasažení potravních řetězců chemikáliemi používanými v zemědělství a zdravotním poruchám následkem omezení pestrosti stravy (ŠŤASTNÝ, 2009). Ne všichni bažanti, kteří se vyskytují volně v přírodě, patří k divoké populaci. Velká část je tvořena jedinci vypouštěnými z umělých odchoven nebo bažantnic. Těmto jedincům často chybějí instinkty nutné k ochraně před predátory a tak se často stávají jejich obětí (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jedná se o jednoho z nejběžnějších obyvatel naší krajiny (BEZZEL, 2008). Hnízdí v kulturní krajině, která by měla být bohatá na stromy a keře (ČERNÝ, 1980). Také zahnízdí na zarostlých březích řek, důležitá je pro něj krajina, kde se střídají louky s poli s lesíky a pásovou zelení (BEJČEK et al., 2009). Hnízdo bývá na zemi, ukryté v porostu 25
(DUNGEL, HUDEC, 2011). Za potravu mu slouží různá semena a plody, také hmyz a ještěrky (ELPHICK, WOODWARD, 2008). I přesto, že došlo k dalšímu snížení stavů, nebyl zařazen do nového Červeného seznamu. V 80. letech minulého století byl v navrhovaném Červeném seznamu v kategorii LC – druh málo dotčený. Cílem bylo upozornit na možné ohrožení zbytku volně žijících populací v přírodě (ŠŤASTNÝ et al., 2009). 3. 7. 1. 2 Strnad obecný Emberiza citrinella Linnaeus, 1758 Ptáci jsou využíváni, jako indikátory změn životního prostředí a ptáci, kteří hnízdí v zemědělské krajině, navíc ubývají. Strnad obecný (Emberiza citrinella) je snadno poznatelným druhem naší krajiny a proto byl zařazen do vědeckého projektu se zapojením laické veřejnosti „Nářečí českých strnadů”, což umožnilo sběr dat z velkého území po dlouhou dobu. Navíc byl vyhlášen ptákem roku 2011 (ŠOLTYS., 2012a). Obývá otevřenou krajinu s loukami, skupinami stromů a křovin, remízky, porosty podél vodotečí, okraje lesů, lidských sídel a paseky (BEJČEK et al., 2009). Hnízdo bývá umístěno na zemi nebo jen těsně nad zemí v bylinách, staví jej samice (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Vzhledem k umístění bývá hnízdo často vypleněno hlodavci a to hlavně v letech, kdy jsou jejich populace početné (PROCHÁZKA, 2011). Živí se semeny, zrním a plody rostlin. V současnosti je zaznamenán jeho úbytek téměř v celé Evropě (BURNIE et al., 2008). 3. 7. 1. 3 Skřivan polní Alauda arvensis Linnaeus, 1758 Skřivan polní (Alauda arvensis) se k nám rozšířil v době odlesňování, neboť tento druh má rád otevřené plochy jako jsou pole a louky. Jako mnoho dalších i jeho se negativně dotkla intenzifikace zemědělství, hnojení a postřiky proti škůdcům a tak byl zaznamenán jeho úbytek (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Skřivan patří mezi nejméně náročné ptáky zemědělské krajiny. Nejdůležitějším faktorem je pro něj pokryvnost porostu, která nesmí přesahovat 60 % (PRAUS, 2012). Roční úbytek tohoto druhu je 2,33 %. Na početní úbytek skřivana má vliv i dnes oblíbené pěstování řepky, kukuřice a slunečnice, které dosahují vysokého vzrůstu a tím brání tomuto druhu v hnízdění (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Hnízdí dvakrát i třikrát za sezónu (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou semena, zrní, výhonky a hmyz (ELPHICK, WOODWARD, 2008).
26
3. 7. 2 Remízky a skupiny rozptýlené zeleně 3. 7. 2. 1 Káně lesní Buteo buteo Linnaeus, 1758 Káně se hojně vyskytuje v otevřené krajině s lesíky, před několika desítkami let zde však hnízdila jen řídce. Na zemědělské půdě je v dnešní době nenahraditelným predátorem hraboše polního a jiných drobných hlodavců (KLEJDUS, 2011). Mimo tuto potravu, kterou si musí sama ulovit, se káně živí i zdechlinami (BURNIE et al., 2008). Hnízdo si staví vysoko v korunách stromů (DUNGEL, HUDEC, 2011). Mnozí myslivci si ani v dnešní době neuvědomují, jak prospěšný je tento druh pro regulaci hlodavců a považují ji za škůdce, neboť se jí někdy podaří ulovit malého zajíčka či bažanta (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). 3. 7. 2. 2 Poštolka obecná Falco tinnunculus Linnaeus, 1758 Tento drobný dravec obývá kulturní krajinu především v nižších polohách. Souvislým lesním porostům se vyhýbá. Hnízdí běžně na celém území České republiky (HUDEC et al., 2005a). Při svém hnízdění se dokázal přizpůsobit nejen v otevřené krajině, ale i v urbánní zóně. V otevřené krajině hnízdí v opuštěných hnízdech krkavcovitých ptáků nebo dravců, na temenech hlavatých vrb a ve stromových dutinách, či velikostně vhodných budkách (KLEJDUS, 2011). Živí se převážně malými hlodavci, dále velkým hmyzem, ptáky, plazy a měkkýši (HUDEC et al., 2005a). 3. 7. 2. 3 Kukačka obecná Cuculus canorus Linnaeus, 1758 Obývá různé typy prostředí – všechny typy rozptýlené zeleně, různé typy lesa, parky, sady i hřbitovy (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Kukačky se živí hmyzem (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jejich potravou jsou i velké chlupaté housenky, které jsou pro jiné ptáky nepoživatelné a tím je také kukačka člověku užitečná (HUDEC et al., 2005b). Typický je pro ni hnízdní parazitismus, kdy klade svá vejce do hnízd jiných ptáků od velikosti střízlíka po rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus) (DUNGEL, HUDEC, 2011). Kukaččí mláďata mají velmi krátkou dobu inkubace. Je tomu tak proto, aby se vylíhla dříve než mláďata jejích pěstounů. Přibližně po deseti hodinách od vylíhnutí začne malá kukačka vyhazovat ostatní vejce. Poté je náhradními rodiči krmena, dokud se neosamostatní (BEJČEK et al., 2009). Kukačka je často věrná místu svého vylíhnutí (KLEJDUS, 2011).
27
3. 7. 3 Vodní plochy a mokřady 3. 7. 3. 1 Kormorán velký Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758 Před pár desítkami let u nás kormoráni nehnízdili a byli vídáni jen velmi vzácně (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Dnes se často vyskytuje na rybničních lokalitách, které dnes obvykle slouží jako rybochovná zařízení. Živí se rybami, a pokud při lovu zaútočí na velikostně větší rybu, kterou se mu nepodaří ulovit, většinou ji devastuje (KLEJDUS et al., 2011). Hnízdo si staví na stromech u vody, ale i na skalách či v rákosí. Hnízdí především v koloniích (JIŘÍK, MOTTL, 1996). V Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) je umístěn v kategorii VU – zranitelný druh (ŠŤASTNÝ et al., 2009). 3. 7. 3. 2 Moták pochop Circus aeruginosus Linnaeus, 1758 Přibližně před padesáti lety bylo hnízdění motáků na našem území velmi vzácné. Páry motáků hnízdily jen na větších rybnících s bohatými rákosinovými porosty. Od konce osmdesátých let začalo hnízdit na jižní Moravě více párů. V poslední době se hnízdní početnost stabilizovala a zaznamenán byl i stoupající trend. Například na Miroslavském rybníku, který je tvořen 9 ha volné vodní plochy a 11 ha přilehlých mokřadů hnízdilo v roce 2002 devět párů a tři z nich hnízdily v okruhu 30 metrů (KLEJDUS, 2011). V České republice patří moták pochop (Circus aeruginosus) k nejhojnějším ze všech motáků. Hnízdí v rákosinách a loví malé savce, ptáky a hmyz (BURNIE et al., 2008). V Červeném seznamu z konce 80. let byl navržen v kategorii VU – druhy zranitelné, kde se nachází i dnes (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) cit. podle (ŠŤASTNÝ et al., 2009). 3. 7. 4 Zahrady a sady 3. 7. 4. 1 Strakapoud velký Dendrocopos major Linnaeus, 1758 Strakapoud velký (Dendrocopos major) je náš nejrozšířenější zástupce šplhavců (KLEJDUS, 2011). Počet hnízdících párů je odhadován kolem 330 tisíc (ŠINDELKA, 2011). Jeho prostředím jsou lesy všeho druhu, řídké stromové porosty v parcích a zahradách (DUNGEL, HUDEC, 2011). Živí se malým hmyzem, ale i malými ptáčaty, která vybírá přímo z hnízd. Od podzimu mu jako potrava slouží smrková semena (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Hnízdí v dutinách stromů, které si sám tesá do kmenů s měkkým dřevem nebo tam, kde je dřevo napadené chorobou (BEZZEL, 2008).
28
3. 7. 4. 2 Sýkora koňadra Parus major Linnaeus, 1758 Sýkora koňadra (Parus major) žije v naprosté blízkosti člověka, je schopna zahnízdit téměř všude, například i v nepoužívané pumpě či plechovce. Ráda hnízdívá v budkách, což bývá přínosem pro zahrádkáře, neboť sýkory za sezónu obírají ovocné stromy od velkého množství hmyzu včetně škůdců. Vědci vypočetli, že během odchovu mláďat nachytá několik tisíc kusů různého hmyzu, což je na váhu skoro jeden kilogram (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Patří k druhům, které se v zimě často objevují na krmítkách (ELPHICK, WOODWARD, 2008). 3. 7. 4. 3 Pěnkava obecná Fringilla coelebs Linnaeus, 1758 Pěnkava je jeden z nejběžnějších druhů ptáků (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jejím prostředím jsou lesy všech druhů, zahrady i sady (STICHMANNOVÁ-MARNYOVÁ et al., 1997). Hnízda si staví ne příliš vysoko na bočních větvích stromů (DUNGEL, HUDEC, 2011). Potravou je hmyz, semena a výhonky rostlin (BURNIE et al., 2008). 3. 7. 5 Intravilány obcí 3. 7. 5. 1 Holub domácí Columba livia f. domestica Gmelin, 1789 Původním druhem byl holub skalní (Columba livia), který byl domestikován a byl z něj vyšlechtěn holub domácí (Columba livia f. domestica). Tato domácí plemena se chovají všude po zeměkouli. Stejně tak velké rozšíření mají i zdivočelí holubi domácí (Columba livia f. domestica) (HUDEC et al., 2005b). Ve městech někdy dochází k jejich přemnožení, se kterým jsou spojeny problémy. Jejich trus poškozuje památky a navíc mohou přenášet některé parazity. Proto se v takovém případě nedoporučuje jejich přikrmování. Ve městech se nevyskytují jejich přirození nepřátelé, a tak se do budoucna počítá s jejich regulací pomocí sokolů, kteří se do těchto měst vysazují (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jejich potravu tvoří zrní, pupeny, plody a také mladé rostliny (BEZZEL, 2008). 3. 7. 5. 2 Vlaštovka obecná Hirundo rustica Linnaeus, 1758 Jedná se o synantropní ptačí druh. Vlaštovka obecná hnízdí ve chlévech a stájích hospodářských zvířat. Snížení stavu hovězího dobytka i domácích chovů tak mělo silně negativní vliv na tento ptačí druh. Došlo k přerušení vazby létavého hmyzu, který je hlavní potravou vlaštovek, na živá zvířata. Řada hospodářských objektů byla navíc zlikvidována (KLEJDUS, 2011). Vlaštovky by mohly zahnízdit i v některých garážích, ale zde je lidé nestrpí, proto jich stále ubývá (MOTYČKOVÁ, MOTYČKA, 2012). Hnízdo si vlaštovky slepují slinami z kousků hlíny a stébel trav (BEJČEK et al., 2009). 29
V 80. letech 20. století byla vlaštovka navržena do kategorie LC – druh málo dotčený, nyní je stále ve stejné kategorii (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) cit. podle (ŠŤASTNÝ et al., 2009). 3. 7. 5. 3 Vrabec domácí Passer domesticus Linnaeus, 1758 Historie vrabce domácího (Passer domesticus) je spojena s lidskou civilizací a jejím vývojem. Dnes nevíme, jaké prostředí bylo pro vrabce domácího původně charakteristické. Dokázal se přizpůsobit změnám spojeným s lidskou civilizací a využít všechny nabízené možnosti (KLEJDUS et al., 2011). Své hnízdo umísťuje do děr ve zdech, pod taškami, na střešních trámech a různých výklencích. Někdy také ve větvích různých stromů (BEZZEL, 2008). Potravou jsou mu různá semena nebo zbytky potravin (BURNIE et al., 2008). V 90. letech 20. století byl zjištěn výrazný pokles početnosti tohoto druhu. Je to zapříčiněno především horší dostupností potravy, mizením vhodných míst k zahnízdění, denních úkrytů a také zvýšením množství aut a hluku (KLEJDUS et al., 2011). V Červeném seznamu je zařazen jako LC – druh málo dotčený (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) cit. podle (ŠŤASTNÝ et al., 2009).
30
4 METODIKA Na území obce Jiříkovice jsem si vymezila transekt, který v sobě zahrnuje všechny důležité biotopy nacházející se v zájmové krajině. Liniový transekt je dlouhý přibližně tři kilometry. Je v něm zahrnuta lokalita Loučky, která je pro ptáky velmi významná, a část obce. Sledované biotopy jsou lesík, louka, křoviny, sad, pole, stromy u potoka, potok, obec a zahrada. Jelikož jsem navazovala na svoji bakalářskou práci, jedná se o pozorování ptáků po dobu tří let. Pozorování probíhalo vždy jedenkrát týdně, a to v sobotu. Jednalo se o pochůzku zvoleným terénem. Pozorování má svůj počátek dne 23. 1. 2010 a závěr dne 27. 10. 2012. Při své obchůzce jsem vždy zaznamenávala jednotlivé druhy a jejich početnost v uvedených biotopech. Při obchůzce bylo nutné si všímat i hlasů jednotlivých druhů, neboť ne vždy, bylo možné přítomný druh i zahlédnout.
4. 1 Popis biotopů Biotop lesík – Je tvořen listnatými stromy, jako jsou lípy, duby, buky, břízy a další. Tento biotop je tvořen několika menšími lesíky v zájmovém území. Biotop louka – Toto prostředí je tvořeno různými trávami a lučními bylinami. Jedná se převážně o louku na konci vymezeného území. Biotop křoviny – Jedná se o zapojený porost keřů, například ptačí zob, hloh, brslen, které vytváří neproniknutelné prostředí pro velké druhy živočichů. Biotop sad – Je tvořen ovocnými stromy, s řadou starších stromů s dutinami. Biotop pole – Toto prostředí je zcela typickou kulturní krajinou, pěstuje se zde převážně slunečnice a kukuřice. Jedná se o velmi rozsáhlé území ve vymezeném transektu. Biotop stromy u potoka – Jedná se o vzrostlé stromy v těsné blízkosti potoka. Biotop potok – Jde o potok protékající částí obce i lokalitou Loučky, kdy je do tohoto prostředí zahrnut tok i nejbližší okolí. Biotop obec – Toto prostředí je tvořeno samotnou obcí, kde jsou ptáci pozorováni na budovách či předzahrádkách a živých plotech podél komunikace. Biotop zahrada – Tento biotop je tvořen zahradami u rodinných domů v obci.
31
4. 2 Hodnocení synekologických ukazatelů 4. 2. 1 Dominance Index dominance se počítá pro každý samostatný druh. Index dominance spočítaný pro všechny druhy určitého biotopu určuje v celkovém výsledku, zda se jedná o biotop méně narušený či více narušený člověkem. Pokud se jedná o biotop méně narušený, nachází se v něm druhy od dominantních po recedentní, s množstvím subrecedentních druhů. Narušený biotop obsahuje množství druhů eudominantních a například druhy dominantní mohou zcela chybět. , kde ni je počet daného druhu a n je počet všech
Index dominance: druhů. Vyhodnocení
• eudominantní – › 10 % • dominantní – 5 – 10 % • subdominantní – 2 – 5 % • recedentní – 1 – 2 % • subrecedentní – ‹ 1 % (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000). 4. 2. 2 Ekologické indexy Simpsonův index soustředění dominance ukazuje, jak je dominance jednotlivých druhů rozložena. Jeho hodnota se pohybuje od 0,1 do 1 a čím je toto číslo nižší tím je dominance více rozložena.
Simpsonův index:
, kde ni je počet daného druhu a n je počet všech druhů.
Shannon-Wienerův index druhové diverzity slouží k určení, zda je biotop tvořen více druhy s nižší početností či méně druhy s vyšší početností. Čím je hodnota vyšší, tím je biotop tvořen více druhy s nižší početností.
Shannon-Wienerův index druhové diverzity: daného druhu a n je počet všech druhů.
32
, kde ni je počet
Index ekvitability poukazuje na vyrovnanost společenstva, tedy na vyrovnanost v zastoupení jednotlivých druhů. Čím více se blíží číslu 1, tím je společenstvo vyrovnanější.
Index ekvitability:
, kde S je celkový počet druhů (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ,
2000). 4. 2. 3 Jaccardův index podobnosti biotopů Jaccardův index podobnosti je kvalitativním zhodnocením druhové podobnosti mezi různými společenstvy. Jaccardův index podobnosti:
, kde C jsou druhy společné, A a B
jsou druhy srovnávaných biotopů (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000).
33
5 VÝSLEDKY Pozorování v dané oblasti probíhalo tři roky. Za tuto dobu jsem viděla 109 druhů ptáků. Výsledky jsem zpracovala formou tabulek a vyhodnotila pomocí indexů dominance, podobnosti, ekvitability a dalších. V tabulkách jsou zahrnuty všechny druhy ptáků, které jsem viděla v jednotlivých biotopech, a jejich početnost v jednotlivých obdobích roku. S těmito údaji jsem poté dále pracovala při výpočtech jednotlivých indexů.
5. 1 Druhová pestrost a početnost ptáků v jednotlivých biotopech 5. 1. 1 Lesík Tab. I Lesík (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) lesík
vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 Buteo buteo 8 3 19 5 10 Accipiter nisus 13 2 8 1 7 Accipiter gentilis 1 1 2 Falco subbuteo 2 4 5 Falco cherrug 4 1 2 2 Columba palumbus 80 11 132 23 Asio otus 1 Picus viridis 3 2 9 17 Dendrocopos major 14 11 7 8 13 Certhia brachydactyla 1 1 Motacilla flava 1 Turdus pilaris 4 26 57 10 13 Turdus philomelos 30 2 67 8 27 Turdus merula 3 11 11 21 Ficedula albicollis 6 3 Fringilla coelebs 3 6 4 15 Carduelis spinus 1 117 7 Serinus serinus 12 2 5 Pyrrhula pyrrhula 1 18 Carduelis chloris 83 43 36 34 25 C. coccothraustes 21 5 27 31 32 Emberiza citrinella 44 298 67 460 92
Za celé období jsem zde pozorovala 22 druhů. V tomto biotopu se pohyboval, pro tuto oblast vzácnější druh dravce, jako je jestřáb lesní (Accipiter gentilis). Vyskytovaly se zde druhy pěvců, které patří mezi méně obvyklé pro tuto oblast, jako je lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), konipas luční (Motacilla flava) nebo hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula). V dutině stromu, kterou si dále upravil dle svých nároků, velmi blízko u cesty, si svoje zahnízdění v hnízdním období 2012 chystal strakapoud velký (Dendrocopos major), bohužel toto hnízdění nebylo úspěšné a došlo k opuštění hnízda, 34
možnou příčinou mohla být právě cesta, která tudy vedla, neboť tomuto druhu mohlo vadit přílišné vyrušování, v ostatních obdobích zde tento druh pravidelně vyváděl svá mláďata. Hnízdění holuba hřivnáče (Columba palumbus) jsem v roce 2011 pozorovala přímo u cesty, kde si vysoko na stromě postavil své hnízdo. Toto hnízdění bylo úspěšné. 5. 1. 2 Louka Tab. II Louka (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 Falco peregrinus 1 1 Falco tinnunculus 5 2 29 2 52 Phasianus colchicus 18 3 108 Crex crex 2 Columba palumbus 91 14 88 15 180 Hirundo rustica 205 405 1 307 Delichon urbicum 181 343 399 Alauda arvensis 24 2 20 2 15 Motacilla flava 1 1 2 Aegithalos caudatus 11 30 2 2 Pica pica 9 18 15 5 9 Carduelis cannabina 5 30 69 13 72 Oriolus oriolus 5 18 10 Apus apus 111 51 30 Psittacula krameri borealis 1 louka
Zde jsem za celé období viděla 15 jednotlivých druhů. V tomto prostředí se vyskytovaly zcela běžné druhy, jako je například bažant obecný (Phasianus colchicus), který zde v jarním období často stavěl svá hnízda dobře ukrytá v trávě, které jsem měla příležitost si prohlédnout. Nejednou se během tohoto období stalo, že bylo hnízdo zničeno sečí a někdy došlo i k smrtelnému zranění bažantí slepice. Pozorovala jsem zde i náš kriticky ohrožený druh sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a pro tuto oblast i velmi vzácného chřástala polního (Crex crex). Během hnízdního období v roce 2012 došlo k zahnízdění dvou párů poštolky obecné (Falco tinnunculus) v uměle vybudovaných budkách vyvěšených vysoko na stromě. Jednomu páru se podařilo úspěšně vyhnízdit, za sezení na vejcích střídavě od obou rodičů, a druhý pár byl bohužel neúspěšný, důvodem mohl být i špatný stav této budky, která by měla být do příštího období opravena. V minulých dvou letech mého pozorování se v této budce poštolkám podařilo vždy úspěšně vyhnízdit. Kousek od této poštolčí budky si vybudoval své hnízdo holub
35
hřivnáč (Columba palumbus), i jeho hnízdění bylo v tomto roce neúspěšné, na rozdíl od roku předchozího. 5. 1. 3 Křoviny Tab. III Křoví (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) křoví Columba palumbus Motacilla flava Turdus pilaris Turdus philomelos Turdus merula Erithacus rubecula Luscinia luscinia Saxicola torquata Muscicapa striata Hippolais icterina Sylvia curruca Sylvia atricapilla Sylvia communis Phylloscopus collybita Phylloscopus trochilus Phylloscopus sibilatrix Parus major Parus palustris Parus caeruleus Aegithalos caudatus Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Serinus serinus Pyrrhula pyrrhula Loxia curvirostra Carduelis chloris Lanius collurio
vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 79 8 61 16 85 2 1 35 109 27 437 47 35 27 41 36 112 25 84 78 14 20 2 21 39 20 29 4 2 1 9 1 2 19 57 18 14 2 8 11 11 111 59 1 1 16 2 1 1 59 190 55 105 123 1 1 42 50 36 39 32 4 23 20 86 42 25 55 58 27 525 306 263 82 92 328 107 77 239 236 29 39 21 3 47 25 3 8 4 17 1 2 1 6 240 189 105 68 122 2 8 20
Za tři roky jsem tu pozorovala 29 ptačích druhů. Toto prostředí patří v mém pozorování mezi druhově nejpestřejší. Setkala jsem se zde s konipasem lučním (Motacilla flava), křivkou obecnou (Loxia curvirostra), bramborníčkem černohlavým (Saxicola torquata), pěnicí hnědokřídlou (Sylvia communis), třemi druhy budníčků a velmi vzácným slavíkem tmavým (Luscinia luscinia), který se zde objevil v roce 2011 a zůstal v této oblasti po dobu dvou měsíců, kde byl slyšen jeho výrazný hlas, ale kromě těchto hlasových projevů, zde po tuto dobu žil skrytým způsobem života. Tento biotop
36
poskytuje všem menším druhům útočiště před dravci i lidmi. Pravidelně zde svá mláďata vyváděla pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla). 5. 1. 4 Sad Tab. IV Sad (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 Haliaeetus albicilla 1 Streptopelia decaocto 245 51 59 189 109 Dendrocopos major 21 22 25 47 64 Dendrocopos syriacus 1 Dendrocopos minor 1 Sitta europaea 2 6 5 26 Certhia brachydactyla 2 2 1 Motacilla flava 2 Turdus pilaris 159 203 91 645 129 Turdus viscivorus 1 Turdus philomelos 77 2 100 2 34 Turdus merula 132 29 109 63 73 Saxicola rubetra 11 Phoenicurus phoenicurus 1 Parus major 274 244 188 243 220 Parus palustris 3 7 Parus caeruleus 18 25 86 93 70 Garrulus glandarius 6 18 27 22 29 Fringilla coelebs 12 114 55 53 73 Fringilla montifringilla 20 18 24 sad
Pozorovala jsem zde 20 druhů ptáků. Druhy objevující se v tomto biotopu byly většinou běžnými druhy. Jednou jsem tu pozorovala orla mořského (Haliaeetus albicilla), který tudy jen prolétal, vyskytoval se tu bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a v zimním období toto území navštívil ptačí druh pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla). V dutině vytvořené strakapoudem jsem zde v roce 2012 pozorovala úspěšné vyhnízdění špačků obecných (Sturnus vulgaris), kterým nevadilo ani vyrušování, spojené s blízkostí cesty. Ve stejném roce jsem v trávě pod stromy pozorovala malé drozdy kvíčaly (Turdus pilaris) a kosy černé (Turdus merula), v předchozích letech jsem zde pozorovala také jejich stavby hnízd i úspěšná vyhnízdění.
37
5. 1. 5 Pole Tab. V Pole (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) pole Phalacrocorax carbo Nycticorax nycticorax Ardea cinerea Egretta alba Ciconia ciconia Ciconia nigra Cygnus olor Anser anser Anas platyrhynchos Buteo buteo Circus aeruginosus Circus cyaneus Falco tinnunculus Phasianus colchicus Perdix perdix Coturnix coturnix Vanellus vanellus Larus ridibundus Larus cachinnans Columba palumbus C. livia f. domestica Galerida cristata Alauda arvensis Motacilla alba Sturnus vulgaris Erithacus rubecula Corvus corax Corvus corone cornix Corvus frugilegus Corvus monedula Pica pica Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis carduelis Carduelis chloris Emberiza citrinella Lanius collurio Apus apus Upupa epops Merops apiaster Cuculus canorus
vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 5 1 17 7 21 22 28 1 7 1 2 1 2 11 2 5 260 619 14 12 19 31 82 46 55 95 78 90 33 63 2 49 2 30 13 49 32 50 577 783 614 973 706 8 2 2 2 12 39 14 54 29 156 36 6 36 27 3 29 23 41 1 43 6 1140 1198 529 1100 1750 2439 1 2 25 8 97 13 112 25 9 11 96 441 18 1110 130 1067 2 2 2 3 2 5 8 27 1 1 4 19 200 104 378 153 5 15 16 55 9 24 51 73 61 83 12 65 54 7 65 19 41 24 26 88 71 71 99 226 82 96 39 93 112 47 13 18 87 19 1 11 10 20 39 79 1 1 1 2 4
Pole se svými 42 druhy ptáků je druhově nejbohatším prostředím ve sledované oblasti. Často jsem se zde setkala se zcela obvyklými druhy, které pole využívají z hlediska nabídky potravy a také proto, že ke svému životu potřebují otevřenou krajinu. Viděla
38
jsem zde ovšem i takové druhy, které se ve sledované oblasti obvykle nevyskytovaly a pouze tudy prolétaly, jako byl kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) a vlha pestrá (Merops apiaster). Vedle běžného motáka pochopa (Circus aeruginosus) jsem zde pozorovala také jeho příbuzného motáka pilicha (Circus cyaneus) a vedle racků chechtavých (Larus ridibundus) větší druh racka bělohlavého (Larus cachinnans). Také jsem dvakrát viděla dudka chocholatého (Upupa epops), který se tu běžně nevyskytuje, a již podle počtu pozorování, je zřejmé, že se tu jen zastavil na své cestě do jiné oblasti. 5. 1. 6 Stromy u potoka Tab. VI Stromy u potoka (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) stromy u potoka Streptopelia turtur Dryocopus martius Picus viridis Dendrocopos major Jynx torquilla Muscicapa striata Locustella naevia Acrocephalus arundinaceus Phylloscopus collybita Regulus regulus Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis spinus Carduelis carduelis Carduelis cannabina Serinus serinus Carduelis chloris C. coccothraustes Emberiza citrinella Emberiza schoeniclus Oriolus oriolus Cuculus canorus
vegetační období 2010 22 1 4 13 1
24 6 193 88 31 4 397 72 2 51 64
období klidu 2010/2011
vegetační období 2011 55
4 9
12 9
1 99 3 20 20 41 15 7 251 100
9 6 10 27 84 38 105 140 32 38
200 12 30 3 35 22
85
10 22
období klidu vegetační období 2011/2012 2012 71 1 6 31 7 11 18 1 1 61 17 10
9 1 8 15 5 99 322 20
50 127 18 334 148 2 42 30 12
23 25 200
45 25
Zde jsem pozorovala 24 ptačích druhů. Mezi nejméně běžné patří datel černý (Dryocopus
martius),
hrdlička
divoká
(Streptopelia
turtur),
rákosník
velký
(Acrocephalus arundinaceus), králíček obecný (Regulus regulus) nebo cvrčilka zelená (Locustella naevia), která zde žije natolik skrytým životem, že ji je možno pouze slyšet. V tomto biotopu jsem měla možnost sledovat úspěšné vyhnízdění lejska šedého (Muscicapa striata), který hnízdil za kůrou staré vrby. Jeho zbarvení, i zbarvení jeho mláďat a hnízdo dobře posazené v kůře stromu působily jako ochrana, neboť vše splývalo s kmenem. Toto hnízdění jsem měla možnost v roce 2012 sledovat od počátku 39
až do úspěšného vyvedení mláďat, bylo to první zahnízdění tohoto druhu, které jsem v daném biotopu pozorovala. Po období hnízdění je tento biotop velmi důležitý pro žluvu hajní (Oriolus oriolus), která zde po celou dobu pravidelně hnízdívala. 5. 1. 7 Obec Tab. VII Obec (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 Anser anser 20 150 47 Accipiter nisus 4 7 14 23 13 Falco subbuteo 7 5 Falco tinnunculus 6 8 10 6 14 Falco cherrug 3 1 C. livia f. domestica 746 610 1167 2600 1634 Streptopelia decaocto 209 377 600 934 668 Asio otus 2 Hirundo rustica 449 610 682 Delichon urbicum 346 712 987 Motacilla alba 33 1 47 3 64 Turdus merula 52 65 99 154 199 Phoenicurus ochruros 155 13 110 16 207 Corvus frugilegus 276 36 109 3 Corvus monedula 5 2 1 Passer domesticus 168 197 869 478 841 Passer montanus 6 101 106 95 117 Carduelis cannabina 8 9 56 Serinus serinus 2 42 1 67 Apus apus 118 192 174 Melopsittacus undulatus 2 Nymphicus hollandicus 4 Aprosmictus erythropterus 1 obec
Viděla jsem zde za dobu svého pozorování 23 druhů. Toto prostředí je útočištěm pro řadu druhů, které si zvykly na přítomnost člověka a dnes ji i vyhledávají, jako je vrabec domácí (Passer domesticus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) nebo kos černý (Turdus merula). Na nějakou dobu poskytlo útočiště i kalousům ušatým (Asio otus), kteří jsou jediným druhem sovy, kterou jsem v dané oblasti pozorovala, mimo tohoto biotopu jsem ji jednou pozorovala i v prostředí lesíku, když vyrazila na lov. Jiřička obecná (Delichon urbicum) hnízdívala pravidelně ve větší kolonii na budově JZD. Tady i přes neustálé vyrušování hlukem strojů jiřičky vždy úspěšně vyhnízdily. Dalším druhem, který tento biotop pravidelně využíval ke svému zahnízdění, byla hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) a vrabec domácí (Passer domesticus), který ke svému vyhnízdění často využíval okapy domů.
40
5. 1. 8 Zahrada Tab. VIII Zahrada (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) zahrada Accipiter nisus Falco tinnunculus Streptopelia decaocto Turdus merula Sturnus vulgaris Phoenicurus ochruros Parus major Parus palustris Parus caeruleus Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Fringilla montifringilla Carduelis carduelis Carduelis chloris Melopsittacus undulatus Nymphicus hollandicus
vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 7 13 10 19 9 1 2 3 20 102 73 73 227 144 11 25 26 155 63 654 19 407 161 715 118 3 183 4 178 5 165 54 245 90 1 13 18 8 53 13 122 341 616 620 1339 112 279 185 358 309 62 14 28 68 12 159 167 90 156 200 30 158 118 118 140 1 2
Toto prostředí může ptákům nabídnout úkryt, potravu i místo k zahnízdění. Setkala jsem se zde se 17 druhy. Jedná se o běžné druhy, které často vyhledávají lidskou společnost. Mnoho z nich přilétá na krmítka, například vrabec polní (Passer montanus), sýkora koňadra (Parus major). Nebo využívají vyvěšených budek. Během hnízdního období v jedné z budek ve sledované zahradě třikrát za sebou vyhnízdil pár vrabců polních (Passer montanus). Stavbu hnízda uvnitř budky započaly již začátkem dubna, první mláďata se vylíhla v druhé polovině května a vylétla koncem května, mláďata druhé snůšky se vylíhla v půlce června a ke konci tohoto měsíce vyletěla, poslední snůška proběhla začátkem července, mláďata se vylíhla v jeho půlce a na konci tohoto měsíce opustila hnízdo. Toto pozorování tří úspěšných snůšek proběhlo v roce 2012, ale i v předešlých letech zde tento druh úspěšně vyváděl svá mláďata za využití vyvěšených budek. V roce 2012 jsem pozorovala již větší mláďata pěnkavy obecné (Fringilla coelebs), které se nechaly krmit oběma rodiči, jak na zemi v trávě, tak na větvích stromů. V letech 2010 a 2011 jsem zde mláďata s rodiči pozorovala taktéž pravidelně, ale vždy až po vylétnutí mláďat z hnízda. Po všechna hnízdní období v době, kdy rehek domácí (Phoenicurus ochruros) vyvádí své mladé, jsou často celé rodinky těchto drobných pěvců velmi nápadnými návštěvníky zahrad, neboť zde najdou dostatek potravy. 41
5. 1. 9 Potok Tab. IX Potok (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) potok Ardea cinerea Anas platyrhynchos Anas strepera Anas crecca Gallinula chloropus Tringa glareola Motacilla cinerea T. troglodytes Alcedo atthis
vegetační období období klidu vegetační období období klidu vegetační období 2010 2010/2011 2011 2011/2012 2012 22 9 35 47 2 6 2 1 2 2 3 11 5 4 11 25 1 1 10 2 2 3 20 4 4
Patří se svými 9 druhy, k nejchudším prostředím v dané oblasti. Přesto je velmi důležitým biotopem nejen pro běžné druhy, jako je například kachna divoká (Anas platyrhynchos), ale také pro ledňáčka říčního (Alcedo atthis) či slípku zelenonohou (Gallinula chloropus). Pozorovala jsem tu kopřivku obecnou (Anas strepera) nebo čírku obecnou (Anas crecca), vodouše bahenního (Tringa glareola). Biotop podél tekoucího potoka je velmi vhodný pro konipasa horského (Motacilla cinerea). V druhé polovině května roku 2012 jsem na potoku pozorovala kachnu divokou (Anas platyrhynchos) se čtyřmi jejími mláďaty. Kachny tu vyváděly svá mláďata pravidelně i během roku 2010 a 2011. Na konci posledního roku mého pozorování se zde v zimě nevyskytoval střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), který byl po dva předchozí roky pravidelným návštěvníkem tohoto biotopu, a to i přesto, že se tento druh vyskytoval v nepříliš vzdáleném okolí mimo sledované území. Biotop potoka je pro celou lokalitu velmi důležitý, neboť voda v krajině je nepostradatelným prvkem pro veškerý život.
42
5. 2 Hodnoty dominance pro jednotlivé druhy v jednotlivých biotopech 5. 2. 1 Lesík Tab. X Index dominance lesík (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) vegetační období dominance lesík 2010 Buteo buteo 2,52 SD Accipiter nisus 4,10 SD Accipiter gentilis 0,00 Falco subbuteo 0,63 SR Falco cherrug 0,00 Columba palumbus 25,24 ED Asio otus 0,00 Picus viridis 0,00 Dendrocopos major 4,42 SD Certhia brachydactyla 0,00 Motacilla flava 0,32 SR Turdus pilaris 1,26 R Turdus philomelos 9,46 D Turdus merula 0,95 SR Ficedula albicollis 0,00 Fringilla coelebs 0,00 Carduelis spinus 0,32 SR Serinus serinus 3,79 SD Pyrrhula pyrrhula 0,32 SR Carduelis chloris 26,18 ED C. coccothraustes 6,62 D Emberiza citrinella 13,88 ED
období klidu 2010/2011 0,54 SR 0,36 SR 0,18 SR 0,00 0,72 SR 1,97 R 0,00 0,54 SR 1,97 R 0,18 SR 0,00 4,65 SD 0,36 SR 1,97 R 0,00 0,54 SR 20,93 ED 0,00 3,22 SD 7,69 D 0,89 SR 53,31 ED
vegetační období 2011 4,19 SD 1,77 R 0,22 SR 0,88 SR 0,22 SR 29,14 ED 0,00 0,44 SR 1,55 R 0,00 0,00 12,58 ED 14,79 ED 2,43 SD 1,32 R 1,32 R 0,00 0,44 SR 0,00 7,95 D 5,96 D 14,79 ED
období vegetační klidu období 2011/2012 2012 0,87 SR 3,13 SD 0,17 SR 2,19 SD 0,35 SR 0,00 0,00 1,57 R 0,35 SR 0,63 SR 0,00 7,21 D 0,00 0,31 SR 1,57 R 5,33 D 1,39 R 4,08 SD 0,00 0,31 SR 0,00 0,00 1,74 R 4,08 SD 1,39 R 8,46 D 0,00 6,58 D 0,00 0,94 SR 0,70 SR 4,70 SD 0,00 2,19 SD 0,00 1,57 R 0,00 0,00 5,92 D 7,84 D 5,40 D 10,03 ED 80,14 ED 28,84 ED
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Podle výsledků indexu dominance patří lesík ve sledovaném území mezi méně narušené biotopy. V každém období se tu vyskytují druhy eudominantní, avšak je zde výrazné zastoupení druhů dominantních až recedentních a druhů subrecedentních.
43
5. 2. 2 Louka Tab. XI Index dominance louka (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) vegetační období 2010 Falco peregrinus 0,15 SR Falco tinnunculus 0,77 SR Phasianus colchicus 0,00 Crex crex 0,00 Columba palumbus 14,02 ED Hirundo rustica 31,59 ED Delichon urbicum 27,89 ED Alauda arvensis 3,70 SD Motacilla flava 0,15 SR Aegithalos caudatus 1,69 R Pica pica 1,39 R Carduelis cannabina 0,77 SR Oriolus oriolus 0,77 SR Apus apus 17,10 ED Psittacula krameri borealis 0,00 dominance louka
období klidu 2010/2011 0,00 2,06 SD 0,00 0,00 14,43 ED 0,00 0,00 2,06 SD 1,03 30,93 ED 18,56 ED 30,93 ED 0,00 0,00 0,00
vegetační období 2011 0,09 SR 2,74 SD 1,70 R 0,00 8,31 D 38,24 ED 32,39 ED 1,89 R 0,00 0,19 SR 1,42 R 6,52 D 1,70 R 4,82 SD 0,00
období vegetační klidu období 2011/2012 2012 0,00 0,00 4,65 SD 4,38 SD 6,98 D 9,10 D 0,00 0,17 SR 34,88 ED 15,16 ED 2,33 SD 25,86 ED 0,00 33,61 ED 4,65 SD 1,26 R 0,00 0,17 SR 4,65 SD 0,00 11,63 ED 0,76 SR 30,23 ED 6,07 D 0,00 0,84 SR 0,00 2,53 SD 0,00 0,08 SR
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Toto prostředí je více narušeno lidskou činností. V obou sledovaných zimních období zcela chybí zastoupení druhů subrecedentních. Vzhledem k počtům ostatních skupin je zde významné zastoupení druhů eudominantních.
44
5. 2. 3 Křoviny Tab. XII Index dominance křoví (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
dominance křoví Columba palumbus Motacilla flava Turdus pilaris Turdus philomelos Turdus merula Erithacus rubecula Luscinia luscinia Saxicola torquata Muscicapa striata Hippolais icterina Sylvia curruca Sylvia atricapilla Sylvia communis Phylloscopus collybita Phylloscopus trochilus Phylloscopus sibilatrix Parus major Parus palustris Parus caeruleus Aegithalos caudatus Garrulus glandarius Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Serinus serinus Pyrrhula pyrrhula Loxia curvirostra Carduelis chloris Lanius collurio
vegetační období 2010 5,29 D 0,13 SR 2,34 SD 2,34 SD 1,67 R 0,13 SR 0,00 0,00 0,07 SR 0,00 0,13 SR 0,74 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 3,95 SD 0,07 SR 2,81 SD 0,27 SR 2,81 SD 35,16 ED 21,97 ED 1,94 R 1,67 R 0,27 SR 0,00 16,08 ED 0,13 SR
období klidu 2010/2011 0,68 SR 0,00 9,23 D 2,29 SD 7,11 D 1,78 R 0,00 0,00 0,17 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 16,09 ED 0,08 SR 4,23 SD 0,00 2,12 SD 25,91 ED 9,06 D 3,30 SD 0,00 1,44 R 0,51 SR 16,00 ED 0,00
vegetační období 2011 5,76 D 0,00 2,55 SD 3,87 SD 7,37 D 3,68 SD 0,38 SR 0,19 SR 1,79 R 1,70 R 0,76 SR 10,48 ED 0,00 0,09 SR 0,19 SR 0,09 SR 5,19 D 0,00 3,40 SD 2,17 SD 5,19 D 24,83 ED 7,27 D 1,98 R 0,28 SR 0,09 SR 0,00 9,92 D 0,76 SR
období klidu 2011/2012 1,40 R 0,00 38,33 ED 3,16 SD 1,23 R 1,75 R 0,00 0,09 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 9,21 D 0,00 3,42 SD 1,75 R 5,09 D 7,19 D 20,96 ED 0,26 SR 0,00 0,18 SR 0,00 5,96 D 0,00
vegetační období 2012 6,77 D 0,08 SR 3,74 SD 8,92 D 1,59 R 2,31 SD 0,00 0,72 SR 4,54 SD 1,11 R 0,88 SR 4,70 SD 0,08 SR 1,27 R 0,00 0,08 SR 9,79 D 0,00 2,55 SD 6,85 D 2,15 SD 7,32 D 18,79 ED 3,74 SD 0,64 SR 0,08 SR 0,00 9,71 D 1,59 R
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Toto prostředí je dle výsledků indexu dominance nejvíce vyrovnaným a tedy nejméně narušeným lidskou činností. Druhy eudominantní se vyskytují ve všech obdobích, ale v nízkém zastoupení. Druhy dominantní až recedentní jsou zde zastoupeny, stejně jako druhy subrecedentní. 45
5. 2. 4 Sad Tab. XIII Index dominance sad (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
dominance sad Haliaeetus albicilla Streptopelia decaocto Dendrocopos major Dendrocopos syriacus Dendrocopos minor Sitta europaea Certhia brachydactyla Motacilla flava Turdus pilaris Turdus viscivorus Turdus philomelos Turdus merula Saxicola rubetra Phoenicurus phoenicurus Parus major Parus palustris Parus caeruleus Garrulus glandarius Fringilla coelebs Fringilla montifringilla
vegetační období 2010 0,00 25,21 ED 2,16 SD 0,00 0,00 0,21 SR 0,00 0,21 SR 16,36 ED 0,10 SR 7,92 D 13,58 ED 0,00 0,00 28,19 ED 0,31 SR 1,85 R 0,62 SR 1,23 R 2,06 SD
období klidu 2010/2011 0,00 6,88 D 2,97 SD 0,00 0,00 0,81 SR 0,27 SR 0,00 27,40 ED 0,00 0,27 SR 3,91 SD 0,00 0,00 32,93 ED 0,94 SR 3,37 SD 2,43 SD 15,38 ED 2,43 SD
vegetační období 2011 0,13 SR 7,90 D 3,35 SD 0,13 SR 0,00 0,67 SR 0,00 0,00 12,18 ED 0,00 13,39 ED 14,59 ED 0,00 0,00 25,17 ED 0,00 11,51 ED 3,61 SD 7,36 D 0,00
období klidu 2011/2012 0,00 13,90 ED 3,46 SD 0,00 0,07 SR 0,00 0,15 SR 0,00 47,43 ED 0,00 0,15 SR 4,63 SD 0,00 0,00 17,87 ED 0,00 6,84 D 1,62 R 3,90 SD 0,00
vegetační období 2012 0,00 12,62 ED 7,41 D 0,00 0,00 3,01 SD 0,12 SR 0,00 14,93 ED 0,00 3,94 SD 8,45 D 1,27 R 0,12 SR 25,46 ED 0,00 8,10 D 3,36 SD 8,45 D 2,78 SD
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Na tomto stanovišti se podle výsledků projevuje narušení lidskou činností. Velmi silně jsou zde zastoupeny druhy eudominantní, které v některých obdobích přesahují počty všech ostatních druhů. 5. 2. 5 Pole Tab. XIV Index dominance pole (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
46
dominance pole Phalacrocorax carbo Nycticorax nycticorax Ardea cinerea Egretta alba Ciconia ciconia Ciconia nigra Cygnus olor Anser anser Anas platyrhynchos Buteo buteo Circus aeruginosus Circus cyaneus Falco tinnunculus Phasianus colchicus Perdix perdix Coturnix coturnix Vanellus vanellus Larus ridibundus Larus cachinnans Columba palumbus C. livia f. domestica Galerida cristata Alauda arvensis Motacilla alba Sturnus vulgaris Erithacus rubecula Corvus corax Corvus corone cornix Corvus frugilegus Corvus monedula Pica pica Passer montanus Fringilla coelebs Carduelis carduelis Carduelis chloris Emberiza citrinella Lanius collurio Apus apus Upupa epops Merops apiaster Cuculus canorus
vegetační období 2010 0,00 0,00 0,58 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,48 SR 1,58 R 1,13 R 0,00 1,03 R 19,81 ED 0,27 SR 0,00 1,34 R 0,00 0,00 1,41 R 41,14 ED 0,00 0,86 SR 0,86 SR 15,14 ED 0,07 SR 0,07 SR 0,00 0,65 SR 0,00 0,31 SR 2,85 SD 2,23 SD 3,02 SD 2,82 SD 1,61 R 0,03 SR 0,69 SR 0,00 0,00 0,00
období klidu 2010/2011 0,00 0,00 0,32 SR 0,05 SR 0,05 SR 0,00 0,00 11,93 ED 0,55 SR 2,52 SD 0,00 0,00 0,60 SR 35,93 ED 0,00 0,00 0,64 SR 1,65 R 0,00 0,05 SR 24,28 ED 0,00 0,37 SR 0,00 0,83 SR 0,00 0,00 0,05 SR 9,18 D 0,23 SR 1,10 R 0,55 SR 0,87 SR 3,26 SD 4,41 SD 0,60 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
47
vegetační období 2011 0,00 0,00 0,56 SR 0,19 SR 0,05 SR 0,05 SR 0,05 SR 0,00 0,50 SR 2,52 SD 1,67 R 0,00 1,30 R 16,30 ED 0,05 SR 0,05 SR 1,43 R 0,16 SR 0,08 SR 1,14 R 29,21 ED 0,03 SR 2,58 SD 0,24 SR 29,47 ED 0,05 SR 0,13 SR 0,00 2,76 SD 0,40 SR 1,35 R 1,73 R 1,09 R 1,89 R 1,04 R 0,48 SR 0,29 SR 1,04 R 0,03 SR 0,03 SR 0,05 SR
období klidu 2011/2012 0,11 SR 0,00 0,48 SR 0,00 0,02 SR 0,00 0,11 SR 13,43 ED 0,67 SR 1,69 R 0,04 SR 0,00 0,69 SR 21,11 ED 0,04 SR 0,00 0,63 SR 0,78 SR 0,63 SR 0,13 SR 37,97 ED 0,00 0,28 SR 0,24 SR 2,82 SD 0,04 SR 0,17 SR 0,02 SR 8,20 D 0,35 SR 1,58 R 1,17 R 0,52 SR 2,15 SD 2,02 SD 1,89 R 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
vegetační období 2012 0,00 0,01 SR 0,41 SR 0,00 0,00 0,16 SR 0,00 0,00 1,19 R 1,31 R 0,71 SR 0,03 SR 0,73 SR 10,26 ED 0,00 0,17 SR 2,27 SD 0,39 SR 0,33 SR 16,57 ED 35,45 ED 0,03 SR 1,63 R 1,40 R 15,51 ED 0,04 SR 0,39 SR 0,06 SR 2,22 SD 0,80 SR 0,89 SR 0,10 SR 0,38 SR 3,28 SD 1,63 R 0,28 SR 0,15 SR 1,15 R 0,01 SR 0,00 0,06 SR
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Pole je biotopem, který je ovlivněn pravidelnou lidskou činností, ale i přesto, že jde o stanoviště vytvořené člověkem, podle výpočtů se jedná o biotop s poměrně vyrovnaným zastoupením druhů. 5. 2. 6 Stromy u potoka Tab. XV Index dominance stromy u potoka (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) vegetační dominance stromy období 2010 Streptopelia turtur 2,19 SD Dryocopus martius 0,10 SR Picus viridis 0,40 SR Dendrocopos major 1,29 R Jynx torquilla 0,10 SR Muscicapa striata 0,00 Locustella naevia 0,00 Acrocephalus arundinaceus 0,00 Phylloscopus collybita 2,39 SD Regulus regulus 0,00 Garrulus glandarius 0,60 SR Passer domesticus 19,20 ED Passer montanus 8,76 D Fringilla coelebs 3,08 SD Carduelis spinus 0,40 SR Carduelis carduelis 39,50 ED Carduelis cannabina 68,57 ED Serinus serinus 0,20 SR Carduelis chloris 5,07 D C. coccothraustes 0,00 Emberiza citrinella 6,37 D Emberiza schoeniclus 0,00 Oriolus oriolus 1,00 SR Cuculus canorus 2,19 SD
období klidu 2010/2011 0,00 0,00 0,68 SR 1,53 R 0,00 0,00 0,00 0,00 1,53 R 1,02 R 1,70 R 4,60 SD 14,31 ED 6,47 D 17,89 ED 23,85 ED 5,45 D 0,00 6,47 D 0,00 14,48 ED 0,00 0,00 0,00
vegetační období 2011 5,88 D 0,00 1,28 R 0,96 SR 0,00 0,00 0,00 0,11 SR 10,59 ED 0,32 SR 2,14 SD 2,14 SD 4,39 SD 1,60 R 0,75 SR 26,84 ED 10,70 ED 0,00 21,39 ED 1,28 R 3,21 SD 0,32 SR 3,74 SD 2,35 SD
období klidu 2011/2012 0,00 0,00 0,81 SR 0,95 SR 0,00 0,00 0,00 0,00 1,22 R 0,00 0,14 SR 1,08 R 2,03 SD 0,68 SR 13,38 ED 43,51 ED 2,70 SD 0,00 3,11 SD 3,38 SD 27,03 ED 0,00 0,00 0,00
vegetační období 2012 6,73 D 0,09 SR 2,94 SD 1,04 R 0,00 1,71 R 0,09 SR 0,09 SR 5,78 D 1,61 R 0,95 SR 0,00 4,74 SD 12,04 ED 1,71 R 31,66 ED 14,03 ED 0,19 SR 3,98 SD 2,84 SD 1,14 R 0,00 4,27 SD 2,37 SD
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní)
48
Stromy u potoka patří dle výsledků k méně narušeným stanovištím ve sledovaném území. I zde je ve všech obdobích zastoupení druhů eudominantních, ale v porovnání s ostatními druhy, jde o poměrně vyrovnané zastoupení všech druhů. 5. 2. 7 Obec Tab. XVI Index dominance obec (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
dominance obec Anser anser Accipiter nisus Falco subbuteo Falco tinnunculus Falco cherrug C. livia f. domestica Streptopelia decaocto Asio otus Hirundo rustica Delichon urbicum Motacilla alba Turdus merula Phoenicurus ochruros Corvus frugilegus Corvus monedula Passer domesticus Passer montanus Carduelis cannabina Serinus serinus Apus apus Melopsittacus undulatus Nymphicus hollandicus Aprosmictus erythropterus
vegetační období 2010 0,00 0,17 SR 0,00 0,26 SR 0,00 32,36 ED 9,07 D 0,00 19,48 ED 15,01 ED 1,43 R 2,26 SD 6,72 D 0,00 0,22 SR 7,29 D 0,26 SR 0,00 0,09 SR 5,12 D 0,09 SR 0,17 SR 0,00
období klidu 2010/2011 1,19 R 0,42 SR 0,00 0,48 SR 0,00 36,37 ED 22,48 ED 0,00 0,00 0,00 0,06 SR 3,88 SD 0,78 SR 16,46 ED 0,12 SR 11,75 ED 6,02 D 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
vegetační období období klidu 2011 2011/2012 0,00 3,27 SD 0,30 SR 0,50 SR 0,15 SR 0,00 0,22 SR 0,13 SR 0,00 0,07 SR 25,19 ED 56,74 ED 12,95 ED 20,38 ED 0,04 SR 0,00 13,17 ED 0,00 15,37 ED 0,00 1,01 R 0,07 SR 2,14 SD 3,36 SD 2,37 SD 0,35 SR 0,78 SR 2,38 SD 0,00 0,02 SR 18,76 ED 10,43 ED 2,29 SD 2,07 SD 0,17 SR 0,20 SR 0,91 SR 0,02 SR 4,15 SD 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,02 SR 0,00
vegetační období 2012 0,81 SR 0,22 SR 0,09 SR 0,24 SR 0,02 SR 28,27 ED 11,56 ED 0,00 11,80 ED 17,08 ED 1,11 R 3,44 SD 3,58 SD 0,05 SR 0,00 14,55 ED 2,02 SD 0,97 SR 1,16 R 3,01 SD 0,00 0,00 0,00
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Podle výsledků indexu dominance je zřejmé, že se jedná o biotop vytvořený lidmi, s vysokým počtem druhů eudominantních a druhů subrecedentních.
49
5. 2. 8 Zahrada Tab. XVII Index dominance zahrada (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
dominance zahrada Accipiter nisus Falco tinnunculus Streptopelia decaocto Turdus merula Sturnus vulgaris Phoenicurus ochruros Parus major Parus palustris Parus caeruleus Passer domesticus Passer montanus Fringilla coelebs Fringilla montifringilla Carduelis carduelis Carduelis chloris Melopsittacus undulatus Nymphicus hollandicus
vegetační období 2010 0,00 0,67 SR 7,62 D 0,82 SR 48,88 ED 8,82 D 0,37 SR 0,00 0,97 SR 9,12 D 8,37 D 0,00 0,00 11,88 ED 2,24 SD 0,07 SR 0,15 SR
období klidu 2010/2011 0,53 SR 0,08 SR 5,48 D 1,88 R 1,43 R 0,23 SR 12,40 ED 0,08 SR 1,35 R 25,62 ED 20,96 ED 4,66 SD 0,90 SR 12,55 ED 11,87 ED 0,00 0,00
vegetační období 2011 0,73 SR 0,11 SR 4,08 SD 1,45 R 22,75 ED 10,23 ED 3,02 SD 0,00 0,45 SR 34,43 ED 10,34 ED 0,78 SR 0,00 5,03 D 6,60 D 0,00 0,00
období klidu 2011/2012 0,47 SR 0,14 SR 10,62 ED 7,25 D 7,53 D 0,19 SR 11,46 ED 0,00 2,48 SD 29,00 ED 16,74 ED 1,31 R 0,00 7,30 D 5,52 D 0,00 0,00
vegetační období 2012 0,58 SR 0,61 SR 4,37 SD 1,91 R 21,68 ED 5,40 D 2,73 SD 0,00 0,39 SR 40,60 ED 9,37 D 2,06 SD 0,00 6,06 D 4,24 SD 0,00 0,00
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) I v tomto biotopu ukazují výsledky na výrazné ovlivnění lidskou činností. Vzhledem k zastoupení ostatních druhů, je zde velmi významný výskyt druhů eudominantních.
50
5. 2. 9 Potok Tab. XVIII Index dominance potok (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
dominance potok Ardea cinerea Anas platyrhynchos Anas strepera Anas crecca Gallinula chloropus Tringa glareola Motacilla cinerea T. troglodytes Alcedo atthis
vegetační období 2010 3,23 SD 70,97 ED 0,00 0,00 3,23 SD 0,00 0,00 16,13 ED 6,45 D
období klidu 2010/2011 5,88 D 52,94 ED 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 23,53 ED 17,65 ED
vegetační období 2011 11,90 ED 41,67 ED 0,00 7,14 D 2,38 SD 0,00 0,00 13,10 ED 23,81 ED
období klidu 2011/2012 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 9,38 D 78,13 ED 12,50 ED
vegetační období 2012 2,86 SD 67,14 ED 2,86 SD 2,86 SD 0,00 2,86 SD 15,71 ED 0,00 5,71 D
(ED – eudominantní, D – dominantní, SD – subdominantní, R – recedentní, SR – subrecedentní) Potok je podle výsledků indexu dominance nejnarušenějším biotopem ve sledované oblasti. Není zde v žádném období výskyt druhů subrecedentních a převažují zde druhy eudominantní.
5. 3 Hodnoty ekologických indexů pro jednotlivé biotopy 5. 3. 1 Lesík Tab. XIX Lesík: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability lesík vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,17 2,05 0,76 0,34 1,57 0,55 0,16 2,15 0,76 0,65 0,88 0,36 0,13 2,45 0,83
Podle výsledků Simpsonova indexu ve všech vegetačních obdobích je dominance jednotlivých druhů dobře rozložena, v obdobích klidu je dominance rozložena méně, a to především v druhém zimním období. Podle indexu diverzity se zde v posledním sledovaném období vyskytovalo nejvíce druhů s nižší početností, v porovnání s ostatními biotopy se jedná o dobré zastoupení druhů v jednotlivých obdobích. Jen v zimním období 2011/2012 bylo toto zastoupení druhů nižší. V zimním období, a to
51
především v období 2011/2012 podle výpočtu indexu ekvitability nebylo společenství příliš vyrovnané, ve vegetačních obdobích bylo již vyrovnanější. 5. 3. 2 Louka Tab. XX Louka: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability louka vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,23 1,68 0,14 0,25 1,53 0,78 0,27 1,65 0,67 0,24 1,68 0,81 0,22 1,78 0,69
Hodnota Simpsonova indexu je po všechna období vyrovnaná, bez rozdílu, zda se jedná o zimní či letní dobu. Tato hodnota ukazuje na dobré rozložení dominance. V porovnání s ostatními biotopy se zde jedná podle indexu diverzity o nižší zastoupení druhů. Nejvíce druhů s relativně nižší početností bylo na tomto stanovišti ve vegetačním období 2012 a méně druhů s vyšší početností v zimním období 2010/2011. Podle výpočtů indexu ekvitability ve vegetačním období 2010 bylo zastoupení jednotlivých druhů naprosto nevyrovnané, v dalších obdobích došlo ke zlepšení. 5. 3. 3 Křoviny Tab. XXI Křoví: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability křoví vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,21 1,98 0,65 0,14 2,19 0,79 0,11 2,58 0,80 0,21 1,94 0,72 0,09 2,70 0,84
Dominance je zde podle Simpsonova indexu po všechna období dobře rozložena. Podle výsledků indexu diverzity se jedná o biotop, který měl oproti ostatním nejvyšší zastoupení druhů vzhledem k počtu jedinců. Nejvyšší počet těchto druhů s relativně nízkým počtem jedinců byl v tomto biotopu ve vegetačním období 2012. Zastoupení druhů a jejich vyrovnanost se podle indexu ekvitability od vegetačního období 2010 v jednotlivých obdobích zvýšila a nejvyrovnanější zastoupení bylo vypočteno pro poslední vegetační období 2012.
52
5. 3. 4 Sad Tab. XXII Sad: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability sad vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,20 1,85 0,70 0,22 1,83 0,71 0,14 2,08 0,84 0,29 1,60 0,67 0,13 2,22 0,84
Hodnota Simpsonova indexu ukazuje na dobré rozložení dominance ve všech obdobích. Ve vegetačním období 2012 podle výsledků indexu diverzity bylo na tomto stanovišti nejvíce druhů s relativně nižší početností, naopak v předchozím období byl index nejnižší, bylo zde méně druhů s vyšší početností jednotlivců, což odpovídá zimnímu období na tomto území. Podle indexu ekvitability bylo zastoupení druhů po jednotlivá období poměrně vyrovnané, nejméně vyrovnané bylo v zimě 2011/2012. 5. 3. 5 Pole Tab. XXIII Pole: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability pole vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,24 1,96 0,62 0,22 1,94 0,62 0,20 2,09 0,58 0,22 2,02 0,59 0,19 2,16 0,61
Výsledek Simpsonova indexu ukazuje, že se jedná o dobré rozložení dominance v daném biotopu. Nejvyšší index diverzity zde byl vypočten ve vegetačním období 2012 a naopak nejnižší v zimním období 2010/2011. Index ekvitability nabývá po všechna období spíše nižších hodnot, nejedná se tedy o příliš vyrovnané zastoupení druhů. 5. 3. 6 Stromy u potoka Tab. XXIV Stromy u potoka: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – ShannonWienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability stromy vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,68 2,05 0,71 0,14 2,14 0,83 0,15 2,25 0,77 0,28 1,61 0,63 0,15 2,32 0,76
53
V prvním vegetačním období je dle Simpsonova indexu dominance méně rozložena, v ostatních obdobích je dominance rozložena dobře. Index diverzity ukazuje, že nejvíce druhů s relativně nižším počtem jedinců zde bylo ve vegetačním období 2012 a naopak méně druhů s více jedinci v předchozím období. V zimě 2011/2012 byl index ekvitability nejnižší, během ostatních období byl tento index vyšší, společenstvo druhů bylo tedy vyrovnanější. 5. 3. 7 Obec Tab. XXV Obec: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability obec vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,19 1,94 0,70 0,23 1,70 0,68 0,16 2,05 0,71 0,38 1,36 0,50 0,16 2,09 0,72
Dominance v daném biotopu je po všechna období správně rozložena, v zimním období 2011/2012 je rozložení dominance nižší, stále se ovšem jedná o dobré rozložení dominance jednotlivých druhů. Podle výsledků indexu diverzity se zde vyskytuje oproti předchozím biotopům méně druhů s nižším počtem jedinců. Nejvíce druhů s relativně nižším počtem jedinců se zde vyskytovalo ve vegetačním období 2012. V období zimy 2011/2012 byl index ekvitability nejnižší a společenstvo nebylo příliš vyrovnané. V ostatních obdobích bylo zastoupení druhů vyrovnanější. 5. 3. 8 Zahrada Tab. XXVI Zahrada: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – ShannonWienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability zahrada vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,28 1,68 0,65 0,16 2,04 0,75 0,20 1,90 0,74 0,16 2,07 0,81 0,23 1,85 0,72
Rozložení dominance je po všechna období vysoké. Ve vegetačním období je dominance jednotlivých druhů vždy o málo nižší než v období zimním. Nejvyšší index diverzity byl v zimním období 2011/2012, což odpovídá tomu, že různí ptáci mají přes zimu právě v zahradách větší možnosti pro shánění potravy. Podle indexu bylo zastoupení druhů po celou dobu poměrně vyrovnané.
54
5. 3. 9 Potok Tab. XXVII Potok: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability potok vegetační období 2010 období klidu 2010-2011 vegetační období 2011 období klidu 2011-2012 vegetační období 2012 c H E c H E c H E c H E c H E 0,54 0,94 0,58 0,37 1,15 0,83 0,27 1,50 0,84 0,63 0,67 0,61 0,48 1,13 0,58
Dominance v tomto biotopu je v porovnání s ostatními biotopy méně rozložena. Přesto je toto rozložení dobré. Potok má v porovnání s ostatními biotopy nejnižší hodnoty indexu dominance. Nejvyšší hodnota ve vegetačním období 2011 odpovídá nižším hodnotám vypočteným pro ostatní biotopy. Především ve vegetačních obdobích 2010 a 2012 nebylo společenstvo podle indexu ekvitability příliš vyrovnané, ale v období klidu 2010/2011 a v následujícím období ukazuje index na poměrně vyrovnané zastoupení druhů. 5. 3. 10 Shannon-Wienerův index druhové diverzity v letech 2010 – 2012
Obr. 1 Shannon-Wienerův index druhové diverzity v letech 2010 – 2012 Tento graf (obr. 1) vznikl výpočtem Shannon-Wienerova indexu pro všechny biotopy za celé období pozorování. Při pohledu na jednotlivé sloupce představující hodnoty indexu druhové diverzity pro jednotlivé biotopy je patrné, jaká je druhová diverzita v každém 55
z nich a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Z grafu je vidět, že nejvyšší druhovou diverzitu vykazuje biotop křoví. Tento biotop je nejméně narušen lidskou činností, poskytuje ptákům potravu, úkryt i místo pro vyhnízdění. Naopak biotop potok vykazuje nejnižší hodnotu druhové diverzity, což může být způsobeno zásahem do tohoto toku v minulosti. Po zarovnání jeho zákrut, zde nejsou pro jednotlivé druhy nejpříznivější podmínky.
5. 4 Jaccardův index podobnosti V následující tabulce jsou srovnány podobnosti jednotlivých biotopů navzájem. Míra podobnosti je v tabulkách uvedena sestupně, nahoře je tedy uveden biotop, který je se srovnávaným biotopem nejpodobnější. Tab. XXVIII Jaccardův index podobnosti
Sad - zahrada Křoví - sad Lesík - křoví Lesík - stromy Křoví - zahrada Obec - zahrada Lesík - sad Křoví - stromy Lesík - obec Louka - obec Stromy - zahrada Pole - obec Louka - pole Lesík - zahrada Pole - zahrada Pole - stromy Křoví - pole Stromy - obec
Ja 23,33 22,50 21,43 21,05 21,05 20,59 20,00 17,78 15,00 14,71 13,89 13,79 11,76 11,43 11,32 10,00 9,23 9,09
Lesík - pole Křoví - obec Louka - křoví Sad - stromy Lesík - louka Louka - stromy Sad - obec Pole - potok Louka - zahrada Sad - pole Lesík - potok Louka - sad Louka - potok Křoví - potok Sad - potok Stromy - potok Obec - potok Zahrada - potok
Ja 8,47 8,16 7,32 7,32 5,71 5,41 4,76 4,08 3,23 1,64 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
Jak je z tabulky patrné, největší podobnost vykazuje biotop sad s biotopem zahrada. Tyto dvě prostředí navštěvují stejné druhy, neboť obě tato místa jsou tvořena převážně ovocnými stromy, a proto je vyhledávají druhy, kterým tyto porosty vyhovují jako zdroj potravy a místo pro vyhnízdění. Obě tato místa jsou podobnou měrou obhospodařována člověkem. Druhou nejvyšší podobnost má křoví a sad. Tato podobnost v zastoupení jednotlivých druhů, je dána převážně tím, že se tyto dva biotopy nacházejí 56
v bezprostřední blízkosti. Při pohledu na tabulku je patrné, že vyšší indexy podobnosti mají biotopy, ve kterých se vyskytují podobné porosty, a kde podobnou měrou působí člověk. Biotop potok vykazuje nejnižší hodnoty podobnosti. Jediné společné druhy má s biotopem pole. Některé druhy, které přebývaly na potoku, často sháněly potravu právě na sousedním poli. Jiné druhy přes pole pouze prolétaly.
5. 5 Celkové zhodnocení Na počet jednotlivých druhů vyskytujících se v zadaném území je nejbohatším biotopem pole a naopak nejchudším je potok. Jednotlivé indexy, které byly spočítány, ukazují, jak jsou jednotlivé biotopy ovlivněny lidskou činností. Index dominance, který nám ukazuje na narušenost společenstva, svým výsledkem pro jednotlivá stanoviště naznačuje, že ani jediné není bez narušení, neboť v těch nejméně narušených biotopech by se neměly vyskytovat eudominantní druhy, které zde mají po všechna období ve všech biotopech znatelný výskyt. Jedním z nejméně narušených biotopů jsou křoviny, které mají také jedny z nejlepších výsledků ostatních propočítaných indexů v jednotlivých obdobích. Naopak nejhorší po propočítání indexů je potok, který je tvořen z velké části eudominantními druhy, kdy po všechna období chybí druhy subrecedentní a to se projevuje i na výsledcích všech ostatních indexů. Na pestrosti druhů v tomto biotopu se mohla podepsat například regulace daného toku. Ve výsledcích biotopů obec a zahrada se ukázalo jejich silné ovlivnění člověkem. Naopak pole mělo jedny z nejlepších výsledků indexů i přesto, že je pravidelně obhospodařováno konvenčním způsobem zemědělství. Biotopy stromy u potoka, lesík a sad měly ve srovnání s ostatními biotopy dobré výsledky. Výpočty indexů podobnosti ukazují, že lesík je nejpodobnější biotopu křoví, louka biotopu obce, křoví je nejpodobnější sadu, sad vykazuje nejvyšší podobnost se zahradou, pole s obcí, stromy u potoka s lesíkem, obec se zahradou, zahrada se sadem a potok s polem. Naopak u některých biotopů nebyla prokázána žádná podobnost. Často se nejvíce podobaly právě biotopy, které byly ovlivňovány podobnou mírou lidské činnosti.
57
6 DISKUSE V devíti různých biotopech bylo během tříletého období pozorováno 109 druhů ptáků. Studie zabývající se porovnáváním struktury ptačích společenstev s přihlédnutím na intenzitu zátěže prostředí pesticidy a hnojivy na úrovni nejjemnější škály v polních a lučních prostředích zjistila na svém sledovaném území jen velmi malý rozdíl mezi počtem druhů luk a polí (ŠTEFANOVÁ, ŠÁLEK, 2012). V případě mého pozorování byl rozdíl mezi těmito dvěma biotopy značný, neboť pole bylo druhově nejrozmanitějším prostředím, kde bylo zaznamenáno celkem 42 druhů a naopak louka patřila k nejchudším, neboť zde bylo zpozorováno 15 ptačích druhů. Pole je považováno za biotop druhově chudý, i když s výskytem velkého počtu jedinců (BORKOVCOVÁ, 2003). Výsledky ukazují, že pole bylo druhově nejbohatším biotopem ve vymezené oblasti. Počty jedinců určitého druhu se pohybovaly od jednoho po velké skupiny. Tento výsledek je způsoben především tím, že některé druhy tudy jen proletovaly a jiní se zde v určitém období vyskytovaly ve velkých počtech, neboť zde nacházely především vhodnou potravu. Je tedy pravdou, že pokud by byly uvažovány jen druhy, které se v tomto biotopu zdržují, byl by počet druhů chudší a jednalo by se spíše o jedince ve vyšších počtech. Na poli byla káně lesní (Buteo buteo) pozorována při každé pochůzce a to téměř vždy ve vyšších počtech než jeden. V dnešní době je všudypřítomným zástupcem denních dravců, který se na poli živí hraboši a jinými hlodavci, je jejich nezastupitelným predátorem (KLEJDUS, 2011). Spolu s kání lesní (Buteo buteo) je zcela běžným druhem také poštolka obecná (Falco tinnunculus), která se vyskytuje v celé České republice velmi hojně a to především v nížinách (ŠŤASTNÝ et al., 2009). V zájmovém území byla pozorována téměř vždy v dostatečných počtech vzhledem k velikosti sledovaného území. Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) byl v zájmovém území vždy pozorován v nižších počtech v nespojitém období – jen několik měsíců v roce. V posledním sledovaném období se v obvyklých měsících od října, kdy se zde vždy vyskytoval, vůbec neobjevil během pozorování. Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) však v České republice patří k nejrozšířenějším druhům. Obsazenost území se pohybuje kolem 96 – 100 %. Mezi mapováním v roce 1985 – 1989 a mapováním 2001 – 2003 došlo k vzestupu jeho početnosti o 20 % (ŠŤASTNÝ et al., 2009). V záznamech z mapování z let 1982 – 1985 nebylo zjištěno zimování drozda kvíčaly (Turdus pilaris) 58
na jižní Moravě (BEJČEK et al., 1995). Z mého pozorování, během let 2010 – 2012 v okolí obce Jiříkovice, na jižní Moravě, byl drozd kvíčala (Turdus pilaris) během zimního období pozorován vždy v hojných počtech. Přes zimu měl tento druh v dané lokalitě vhodné podmínky s dostatkem potravy, a proto se tu po celé zimní období zdržoval. Početní stavy konopky obecné (Carduelis cannabina) mají na sledovaném území stoupající tendenci. Každým rokem se zde vyskytovala ve vyšších počtech. V České republice však patří konopka obecná (Carduelis cannabina) k dlouhodobě ubývajícím druhům, který je negativně ovlivněn klimatickou změnou. Jedná se o druh, který je zrnožravý a vliv na jeho úbytek má právě nedostatek jeho potravy (REIF, VERMOUZEK, 2010b). Holub hřivnáč (Columba palumbus), ač se jedná o divoký druh, dnes zahnízdí téměř kdekoliv, nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel (KLEJDUS, 2011). Že si tento ptačí druh velmi dobře, dokonce i při svém hnízdění, zvykl na lidskou přítomnost, dokládá i mé pozorování, kdy holub hřivnáč (Columba palumbus) velmi často zahnízdil přímo u cesty, po které běžně procházejí lidé, ale také to, že zahnízdil i nad parketem, kde se setká s nadměrným hlukem a vyrušováním. Během vegetačního období roku 2012 jsem pozorovala tři zahnízdění lejska šedého
(Muscicapa striata). První zahnízdění bylo pozorováno kousek od cesty, s umístěním hnízda pod kůrou stromu. Úspěšné vyhnízdění bylo ovšem narušeno a hnízdo bylo opuštěno. Druhé zahnízdění bylo pozorováno na parapetu okna rozestavěného domu. Zde se vyhnízdění podařilo a třetím také úspěšným místem bylo hnízdo postavené za kůrou staré vrby. Obě hnízda v kůře stromu dobře splývala s prostředím, upozorňoval na ně častý přílet dospělého lejska na hnízdo. Lejsek šedý (Muscicapa striata) si své hnízdo nejčastěji staví právě v polodutinách stromů nebo na budovách (DUNGEL, HUDEC, 2011). Ve sledované oblasti došlo k zahnízdění ve vyvěšené budce poštolkou obecnou (Falco tinnunculus), kdy bylo pozorováno sedění na vejcích jak samicí, tak také samcem. Obvykle sedí na vejcích jen samice, ale u některých párů byl pozorován různý podíl samců, kteří poté mají vyvinutou i hnízdní nažinu (HUDEC et al., 2005a). Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je na pozorovaném území spíše vzácným druhem. V roce 2011 byl pozorován jeho přílet v hnízdním období v dubnu, výsledky studie fenologie lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) na Moravě, potvrzuje, že přílety samců tohoto druhu, jsou v oblastech Moravy, v nadmořských výškách do 500 m, v období dubna (KRÁL et al., 2011). Druhé setkání s lejskem bělokrkým (Ficedula 59
albicollis) ve sledované lokalitě v roce 2012 probíhalo ovšem opožděně, první pozorování probíhala až od měsíce května, v dubnu zpozorován nebyl. Žluna zelená
(Picus viridis) po všechna hnízdní období, kdy byla pozorována, hnízdila ve stejné dutině stromu, kde se jí vždy podařilo úspěšně vyvést mláďata. Tento druh často využívá dutiny stromů po několik let za sebou (HUDEC et al., 2005b). Strakapoud velký (Dendrocopos major) je obvyklým obyvatelem sledované lokality, kde několik párů pravidelně hnízdí. Strakapoudi hnízdili od sebe ve značné vzdálenosti. Strakapoudi mají svá hnízdní teritoria velká 4 až 60 ha (HUDEC et al., 2005b). Bažant obecný
(Phasianus colchicus) hnízdí pravidelně na této lokalitě. Hnízda bývala dobře skrytá, často se vyskytovala i v blízkosti cesty. Tento druh svá hnízda umísťuje i do bezprostřední blízkosti lidí (HUDEC et al., 2005a). Kachna divoká (Anas
platyrhynchos) hnízdí ve sledované lokalitě každoročně. Tento druh hnízdí pravidelně téměř po celé republice (ŠŤASTNÝ et al., 2009). V letech 1973 – 1977 hnízdila koroptev polní (Perdix perdix) na celém území jižní Moravy (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Na sledované lokalitě nebylo pozorováno žádné hnízdění tohoto druhu, tento druh byl za celé období pozorování viděn jen zřídka. Je to pravděpodobně způsobeno jejím obrovským početním úbytkem v celé oblasti způsobené nevhodným hospodařením. Při pochůzce terénem bylo využíváno i hlasových projevů známých druhů, neboť ne vždy byl jedinec i zahlédnut. Nicméně nutností při zjišťování jednotlivých druhů i jejich počtu je samozřejmě pozorování, kdy je ptáky skutečně vidět, protože mnoho druhů se nemusí při setkání hlasově projevit nebo se z celého hejna ptáků může ozvat jen několik málo jedinců. Může tak dojít ke zkreslení počtů jednoho druhu i vynechání druhu celého. I v době nejvyšší hlasové intenzity nemusí být při výzkumu zaměřeném na hlasové aktivity zjištěni zdaleka všichni jedinci vyskytující se na lokalitě (KLOUBEC, ČAPEK, 2012).
60
7 ZÁVĚR Moje diplomová práce se zabývala pozorováním a zjištěním biodiverzity ptáků v okolí obce Jiříkovice. Díky tomu, že pozorování trvalo tři roky, mohla jsem srovnávat jednotlivá období v životě různých druhů ptáků, ve třech po sobě následujících časech. Snažila jsem se věnovat největší pozornost hnízdnímu období, které je pro ptáky jedním z nejnáročnějších
a
nejdůležitějších
období
v roce.
Pokud
jsem
objevila
při svém pozorování hnízdění nějakého druhu, snažila jsem se opatrně vypozorovat, zda se vyhnízdění zdařilo. Nejednou se stalo, že i přesto, že byl druh nenápadně zbarven a jeho hnízdo schováno ve vegetaci, hnízdění bylo narušeno predátorem. Mnohokrát si také nějaký druh zbudoval své hnízdo na frekventovaném místě a i přes počáteční snahy, nakonec místo opustil, neboť ho blízkost lidí příliš vyrušovala. I přesto, že se po celé hnízdní období na daném území vyskytovali ptáci, kteří jsou zde vzácnější, a v době po vyvedení mláďat jsem se s nimi setkávala, jejich hnízdo jsem za celé tři sezóny nezahlédla. Naopak u druhů, které jsou pro toto území běžné, jsem se často setkávala s jejich hnízdy, která byla při pozorování dobře viditelná. Ptáci, kteří se v území vyskytují pouze v nižších počtech a jsou také méně přizpůsobeni přítomnosti lidí, si musí svá hnízda, aby došlo k úspěšnému vyvedení mláďat stavět na místech, která nejsou lidem tak přístupná, aby zde nebyli rušeni, nebo musejí být alespoň na místech, kde ujdou lidské pozornosti a ptáci se zde díky tomu cítí v bezpečí. Naopak ptáci zcela běžní pro tuto oblast si svá hnízda často postaví téměř kdekoliv, protože jim přítomnost lidí příliš nevadí, pouze musí tato hnízda ukrýt před predátory. Podle tohoto způsobu hnízdění, by se dalo usuzovat, že jedním z důvodů, proč jsou některé druhy tak rozšířené a jiné jsou vídány jen v nižších počtech, je to, že druhy hojné nemají takový problém z hlediska hledání správného místa na vyhnízdění, neboť jim nevadí dnes téměř všudypřítomná blízkost lidí. Naopak druhy, které se lidí bojí a při jejich rušení nejsou schopny vyhnízdit, mají tímto velmi omezené možnosti. Celkem na sledovaném území během zadaného období hnízdilo 46 druhů ptáků. Především pro tyto druhy je existence tohoto území opravdu důležitá, neboť právě zde nacházejí vhodné podmínky pro úspěšné vyvedení mláďat. Nejedná se pouze o druhy zcela běžné, ale například zde pravidelně hnízdívá hrdlička divoká (Streptopelia turtur), žluva hajní (Oriolus oriolus), žluna zelená (Picus viridis) či ťuhýk obecný (Lanius
collurio).
61
Během tří let jsem zaznamenala 109 druhů ptáků. Nejedná se ovšem jen o druhy, které se zde vyskytují pravidelně. Některé z nich jsem pozorovala za celou dobu pouze jednou, neboť toto prostředí pro ně není vhodným stanovištěm a danou oblastí tedy pouze prolétaly. Přesto je sledované území druhově velmi rozmanité a pro ptáky velmi důležité. Lokalita významný krajinný prvek Loučky, která také spadá do mého transektu, je velmi významná pro druhy hnízdící na zemi či v dutinách stromů. Jednotlivé louky totiž patří různým vlastníkům, kteří je sečou v různých časových rozestupech. Louky jsou malých výměr a v období sečí se často střídají posečené louky s neposečenými, což prospívá ptákům i jiným živočichům. Navíc jsou na tomto území staré ovocné stromy, které slouží dutinovým hnízdičům jako příležitosti k zahnízdění, které by jinde nenašli. Pokud se v této oblasti chceme setkávat nejen s druhy, které žijí v bezprostřední blízkosti lidí a těží z jejich přítomnosti, je velmi důležitá právě lokalita Loučky. Pozemky, které tuto lokalitu tvoří, jsou z části obce, ale velká část plochy patří soukromým vlastníkům. Proto je důležité zvyšovat povědomí o významnosti této lokality pro různé druhy živočichů a rostlin a tím i pro obyvatele obce. Právě podpora od obyvatel obce povede k dobrému hospodaření v této lokalitě a tím k zachování biodiverzity. V obci a v jejím okolí je vyvěšena řada budek pro snadnější zahnízdění některých druhů. Dobře se osvědčily především budky pro poštolky. Mělo by se ovšem lépe dbát o údržbu těchto budek, aby nedošlo, tak jako v roce 2012 při hnízdění poštolek, k neúspěchu kvůli stavu těchto budek. Biotop potok vykazoval nejhorší hodnoty indexů a také se zde vyskytovalo nejméně druhů. Mohlo by to být způsobeno i regulací toku, která zde byla v minulosti provedena. Myslím si, že by bylo dobré potok ponechat, aby si opět alespoň částečně vytvořil zákruty, jak tomu bylo v minulosti. Mohlo by to dopomoci ke zvýšení biodiverzity v tomto biotopu a k lepším podmínkám pro druhy, které se zde vyskytují. Sledované území, i když je ovlivněné činností člověka, se stalo domovem pro množství druhů ptáků a zastavením pro druhy jiné, které na své cestě využijí potravní nabídky, kterou jim toto území nabízí. Jako celek se všemi biotopy, které jsem zahrnula do svého pozorování, je velmi důležitým stanovištěm řady druhů.
62
8 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY BEJČEK V. a kol., 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982–1985. Nakladatelství a vydavatelství H & H Ministerstvo České republiky, 270 s. BEJČEK V., ŠŤASTNÝ K., VERHOEF E., 2009: Ptáci Velký obrazový průvodce. Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., Dobřejovice, 600 s. BEZZEL E., 2006: Poznáváme ptáky podle peří. Vydavatelství Víkend s.r.o., Praha, 127 s. BEZZEL E., 2008: Ptáci. Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., Dobřejovice, 240 s. BORKOVCOVÁ M., 2003: Zoologie pro zahradníky. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 80 s. BURNIE D. a kol., 2008: Ptáci. Obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Euromedia Group k.s.-Knižní klub, Praha, 512 s. ČAČKO L., 2012: Bažant rytíř s ostruhami. Naše příroda, 5 (2): 26–33. ČERNÝ W., 1980: Ptáci. Artia, Praha, 352 s. ČERVENÝ J., KAMLER J,. KHOLOVÁ H., KOUBEK P., MARTÍNKOVÁ N., 2004:
Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, 592 s. DONALD P. F., 2007: Adult sex ratios in wild bird populations. Ibis, 149 (4): 671–692. DUNGEL J., HUDEC K., 2011: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 250 s. ELPHICK J., WOODWARD J., 2008: Nový kapesní atlas Ptáci. Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha, 224 s. GILROY J. J., ANDERSON G. Q. A., a kol., 2010: Mid-season shifts in the habitat associations of Yellow Wagtails Motacilla flava breeding in arable farmland. Ibis, 152 (1): 90–104. GUTJAHR A., 2012: Ptáci v zahradě. Universum, Praha, 256 s. HENEBERG P., 2009: Analýza hnízdní populace břehule říční v Jihočeském kraji
r. 2009. Calla, České Budějovice, 15 s. HENEBERG P., 2013a: Management dobývacích prostorů. Ptačí svět, 20 (1): 18. HENEBERG P., 2013b: Ochrana přirozených hnízdišť. Ptačí svět, 20 (1): 18–19. 63
HENEBERG P., ŘEZÁČ M., 2013: Pískovny – náhradní biotop rostlin a živočichů.
Ptačí svět, 20 (1): 10. HLAVÁČ V., 2011: Ptáci a elektrická vedení – stále aktuální problém. Ptačí svět, 18 (1): 24. HOŠKOVÁ L., 2010: Proč ubývají stěhovaví ptáci? Ptačí svět, 17 (1): 2. HUDEC K., 1994: Ptáci-Aves: Díl I Fauna ČR a SR Academia, Praha, 671 s. HUDEC K., ŠŤASTNÝ K., a kol., 2005a: Fauna ČR. Ptáci 2/I. Academia, Praha, 572 s. HUDEC K., ŠŤASTNÝ K., a kol., 2005b: Fauna ČR. Ptáci 2/II. Academia, Praha, 632 s. CHALFOUN A. D., MARTIN T. E., 2010: Facultitave nest patch shifts in response to nest predation risk in the Brewer´s sparrow: a ”winstay, lose-switch” strategy?
Oecologia, 163: 885–892. CHVÁTAL M., a kol., 2009: Ptačí oblasti České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Aventinum, Praha, 88 s. JIŘÍK K., MOTTL S., 1996: Atlas zvěře. Nakladatelství Brázda s.r.o., Praha, 208 s. KAMINIECKÁ B., 2012: Slavili jste den supů? Ptačí svět, 19 (2): 2. KLEJDUS J., 2011: Ptačí sezóna. Centa spol. s. r. o., Brno, 352 s. KLOUBEC B., ČAPEK M., 2012: Cirkanuální a cirkadiánní vokální aktivita ptáků: metodické poznámky pro terénní studie. Sylvia, 48:74–101. KLVAŇOVÁ A., 2009: Změna klimatu už působí, Ptačí svět Časopis České společnosti
ornitologické, 16 (1), 2. KOLEČEK J., PACLÍK M., a kol., 2010: Početnost a druhové bohatství ptáků ve dvou lužních lesích střední Moravy – možnosti analýzy bodových sčítacích dat. Sylvia, 46: 71–85. KRÁL M., ADAMÍK P., a kol., 2011: Fenologie lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) na Moravě. Sylvia, 47: 17–32. LAŠTŮVKA Z., GAISLER J., ŠŤASTNÁ P., PELIKÁN J., 2004: Zoologie pro
zemědělce a lesníky. Konvoj spol. s.r.o., Brno, 264 s. LAŠTŮVKA Z., KREJČOVÁ P., 2000: Ekologie. Konvoj, Brno, 184 s. 64
LÁZNIČKA V., 2005: Ochrana přírody a krajiny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 84 s. MACKOVČIN P., JATIOVÁ M., DEMEK J., SLAVÍK P. a kol., 2008: Brněnsko. Agentura ochrany přírody a krajina ČR, Praha, 932 s. MAKOŇ K., 2012: Rybářský vlasec – neviditelný zabiják. Ptačí svět, 19 (1): 21. Mapa České republiky online, [cit. 2011-02-27]. Dostupné na:
Mapa
Jiříkovic
online,
[cit.
2011-02-27].
Dostupné
na:
MARTIN T. E., SCOTT J., MENGE C., 2000: Nest predation increases with parental aktivity: separating nest site and parental aktivity effects. Proceedings of the Royal
Society B: Biological sciences, 16: 2287–2293. MATYSIOKOVÁ B., 2010: Inkubační krmení u ptáků. Sylvia, 46: 3–21. MAZÁNEK L., 2011: Hromadná otrava čížků posypovou solí. Ptačí svět, 18 (2): 20. MAZÁNEK L., 2010: Vliv antikoagulantů na necílové organismy. Ptačí svět, 17 (2): 21. MOLÍK P., 2011: Významné hnízdiště rorýse obecného v Praze – Hostivaři. Živa, 58 (4): 186–187. MOTYČKOVÁ H., MOTYČKA V., 2012: Nezvaní hosté. Naše příroda, 5 (3): 8–15. NOVÁK J., 2009: Krkavec velký – pojďme o něm diskutovat. Svět myslivosti Měsíčník
pro myslivce a přátele přírody, 10 (4): 7–9. PAVELKA J., ŠŤASTNÝ K., 2009: Predace hospodářských zvířat krkavcem velkým.
Svět myslivosti, 10 (9): 12–13. PAVLÍK P., 2012: Tragédie v kolonii moudivláčků. Naše příroda, 5 (5): 36–40. PLESNÍK J., 2012:Nepovolené zabíjení ptáků v Evropě: budou stačit prohlášení? Živa, 59 (1): 12–13. PRAUS L., 2012: Skřivan polní – nepřítel stísněných prostorů. Naše příroda, 5 (1): 8– 13.
65
PROCHÁZKA P., 2011: Strnad obecný. Pták roku. Česká společnost ornitologická, 22 s. REIF J., MARHOUL P., 2010a: Ptáci v opuštěných vojenských výcvikových prostorech v České republice: druhová skladba a ochranářská hodnota. Sylvia, 46: 87–105. REIF J., VERMOUZEK Z., 2010b: K čemu nám slouží monitoring hnízdních populací běžných druhů ptáků? Živa, 57 (6): 282–284. RUSEK J., 2003: Záplavy, půda, globální změny a další souvislosti III. Živa, 50 (5): 217–220. RYS J., 2010: Věrní naší zimní přírodě. Myslivost, 58 (2): 23. SÁDLO J., 2009: Bezzásahovost takříkajíc nechtěná. Samovolné sukcesní procesy v krajině současnosti. Ochrana přírody, 64 (5),22–25. SAUER F., 2005: Ptáci lesů, luk a polí. Knižní klub, 288 s. SLÁDEČEK M., 2010: Úhyny ptáků pod koly aut. Ptačí svět, 17 (1): 20. SMRČEK M., SMRČKOVÁ L., 2005: Naši ptáci. Albatros, Praha, 431 s. SPECHT R., 2002: Ptáci našich zahrad. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, 64 s. STICHMANNOVÁ-MARNYOVÁ U., KRETZSCHMAR E., 1997: Nový průvodce
přírodou. Slovo s.r.o., 464 s. SVOBODOVÁ J., BEJČEK V., a kol., 2011: Nízké přežívání tetřívků obecných (Tetrao
tetrix) v sukcesních stádiích lesních porostů Krušných hor. Sylvia, 47: 77–89. SÝKORA I., 2010: Krkavcovití – biologie a vlastnosti. Myslivost Stráž myslivosti, 58 (12): 26–28. ŠARAPATKA B., NIGGLI U. a kol., 2008: Zemědělství a krajina Cesty k vzájemnému
souladu. Univerzita Palackého v Olomouci, 272 s. ŠINDELKA L., 2011: Strakapoud velký. Naše příroda, 4 (6): 14–20. ŠOLTYS V., 2012a: Nářečí našich strnadů. Naše příroda, 5 (2): 40–43. ŠOLTYS V., 2012b: Rožďálovické rybníky. Naše příroda, 5 (4): 46–53. ŠTEFANOVÁ M., 2012: Můžeme ve 21. století hospodařit podle tradic našich předků a zároveň prosperovat? Naše příroda, 5 (6): 64–68.
66
ŠTEFANOVÁ M., ŠÁLEK M., 2012: Početnost ptáků zemědělské krajiny v podmínkách šetrného a konvenčního hospodaření. Sylvia, 48: 24–37. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků v České republice, s. 95–110. In: PLESNÍK J., HANZAL J., BREJŠKOVÁ L. (eds.), Červený seznam obratlovců
České republiky. Příroda 22, Praha. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České
republice 2001 – 2003. Aventinum, Praha, 464 s. ŠŤASTNÝ K., 2009: Vítané druhy, či vetřelci? (I.) Ptáci hrabaví. Svět myslivosti
Měsíčník pro myslivce a přátele přírody, 10 (6): 14–17. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., 2009: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České
republice. Aventinum s.r.o., Praha, 463 s. TOWNSEND C. R. a kol., 2010: Základy ekologie. Univerzita Palackého v Olomouci, 518 s. VEBER J., 2009: Opeřený krasavec. Myslivost, 57 (7): 29. VESELOVSKÝ Z., DUNGEL J., 2001: Obecná ornitologie. Academia, Praha, 357s. WALTERS M., 2007: Ptačí vejce. Knižní klub, Praha, 256 s. ZABLOUDIL F., PETR J., 2010: Vliv pernatých dravců na drobnou zvěř. Myslivost, 58 (11): 36–37. ZÁMEČNÍK V., 2012: Pomozte zmapovat hnízdiště čejky chocholaté. Ptačí svět, 19 (1): 20. ZVÁŘAL K., 2010: Může predace ohrozit živočišný druh? Myslivost, 58 (9): 17–18.
67
SEZNAM TABULEK Tab. I Lesík (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. II Louka (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. III Křoví (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. IV Sad (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. V Pole (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. VI Stromy u potoka (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. VII Obec (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. VIII Zahrada (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. IX Potok (jednotlivé druhy a jejich početnost ve vymezených obdobích) Tab. X Index dominance lesík (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XI Index dominance louka (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XII Index dominance křoví (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XIII Index dominance sad (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XIV Index dominance pole (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XV Index dominance stromy u potoka (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XVI Index dominance obec (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XVII Index dominance zahrada (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení) Tab. XVIII Index dominance potok (jednotlivé druhy, hodnota jejich dominance a vyhodnocení)
68
Tab. XIX Lesík: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XX Louka: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXI Křoví: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXII Sad: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXIII Pole: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXIV Stromy u potoka: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – ShannonWienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXV Obec: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXVI Zahrada: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – ShannonWienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXVII Potok: c – Simpsonův index soustředění dominance, H – Shannon-Wienerův index druhové diverzity, E – index ekvitability Tab. XXVIII Jaccardův index podobnosti
69
