MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
IRENA HLAVÁČOVÁ
1
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a mnoţení zahradnických rostlin
Pozdní kultura pekingského zelí Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Libor Dokoupil, Ph.D.
Vypracovala: Irena Hlaváčová
Brno 2011
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Pozdní kultura pekingského zelí vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne podpis
3
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Liboru Dokoupilovi, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky, za věnovaný čas, ochotu a trpělivost během zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu doc. Ing. Ivanu Malému, CSc. za ochotu a cenné rady při zpracování bakalářské práce, za odbornou pomoc při polním pokusu a Ing. Magdaleně Tvrzníkové za metodické vedení během polního pokusu. Především však děkuji svým prarodičům za vytvoření vhodných podmínek při studiu.
4
ABSTRAKT Pozdní kultura pekingského zelí Cílem bakalářské práce bylo zpracovat literární přehled týkající se agrotechniky a skladování pekingského zelí, zhodnotit a porovnat 7 odrůd této plodiny. Jednalo se o odrůdy Bristol, Capitol, Hilton, Concord, Manoko, Nozaki a Parkin. Polní pokus byl zaloţen v červenci roku 2010 na školním pozemku Mendelovy univerzity v Brně. Při sklizni bylo provedeno hodnocení hlávek z hlediska hmotnosti celé rostliny po sklizni, výšky, šířky, hmotnosti po trţní úpravě, jedlého podílu, jakostního zařazení a zdravotního stavu. Laboratorně byl zjištěn obsah vitamínu C. Nejlepších celkových výsledků dosáhly odrůdy Manoko a Nozaki. Klíčová slova: pekingské zelí, listová zelenina, brukvovité rostliny, vitamín C, jedlý podíl, tržní hmotnost
ABSTRACT Late planting of Chinese cabbage
This thesis presents a literature summary dealing with agricultural engineering and storage of Chinese cabbage, an evaluation and comparison of 7 varieties of Chinese cabbage. It handels varieties Bristol, Capitol, Hilton, Concord, Manoko, Nozaki and Parkin. A field trial was undertaken on the grounds of Mendels’s University in Brno in July 2010. The cabbageheads were evaluated in terms of weight of the whole plant after the harvest, high, width, weight after the market adjustment, edible rate, quality class and health state. The vitamin C content was identified in a laboratory. The best overall results gave the varieties Manoko and Nozaki.
Key words: Chinese cabbage, leaf vegetables, cabbage family), vitamin C, edible rate, market weight.
5
OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................... 8 2 CÍL PRÁCE .......................................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ..................................................................................... 9 3.1 Historie a rozšíření....................................................................................... 9 3.2 Botanické zařazení a charakteristika ........................................................ 10 3.3 Chemické sloţení ........................................................................................ 11 3.4 Agrotechnika .............................................................................................. 12 3.4.1 Nároky na stanoviště .............................................................................. 12 3.4.2 Nároky na hnojení .................................................................................. 13 3.4.3 Osivo ..................................................................................................... 14 3.4.4 Osevní postup ........................................................................................ 14 3.4.5 Zpracování půdy .................................................................................... 15 3.4.6 Způsoby pěstování ................................................................................. 15 3.4.7 Ošetřování během vegetace .................................................................... 17 3.4.8 Choroby a škůdci ................................................................................... 17 3.4.8.1 Choroby virového původu.............................................................. 17 3.4.8.2 Choroby bakteriálního původu ...................................................... 18 3.4.8.3 Choroby vyvolané houbami ........................................................... 19 3.4.8.4 Škůdci ........................................................................................... 21 3.5 Sklizeň ........................................................................................................ 23 3.6 Skladování .................................................................................................. 24 4 METODIKA POKUSU ...................................................................................... 26 4.1 Charakteristika pozemku .......................................................................... 26 4.2 Charakteristika jednotlivých odrůd .......................................................... 26 4.3 Metodika práce .......................................................................................... 28 5 VÝSLEDKY ....................................................................................................... 29 5.1 Hodnocení odrůd podle hmotnosti rostliny před trţní úpravou .............. 29 5.2 Hodnocení odrůd podle trţní hmotnosti ................................................... 30 5.3 Hodnocení odrůd podle výšky ................................................................... 31 5.4 Hodnocení odrůd podle šířky .................................................................... 32 5.5 Hodnocení odrůd podle obsahu vitamínu C ............................................. 33
6
5.6 Hodnocení odrůd podle jedlého podílu ..................................................... 34 5.7 Hodnocení sklizně podle zdravotního stavu .............................................. 34 5.8 Hodnocení odrůd podle jakostního zařazení ............................................ 35 6 DISKUZE ........................................................................................................... 36 7 ZÁVĚR ............................................................................................................... 37 8 PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY ............................................................. 38 9 PŘÍLOHY ........................................................................................................... 41
7
1 ÚVOD
Zelenina má vysokou biologickou hodnotu, a proto je důleţitou součástí naší výţivy. Obsahuje vitamíny, minerály, cukry, tuky, málo kyselin a vodu. Z vitamínů je nejvíce zastoupený provitamín A, vitamíny skupiny B a vitamín C, který je nenahraditelný, protoţe příznivě působí na ochranu lidského zdraví. Z minerálů obsahuje nejvíce vápníku, fosforu, ţeleza, draslíku a sodíku. Aby zelenina správně plnila svůj ochranný účinek, musí se konzumovat všechny druhy zeleniny ve správném poměru. Syrová i tepelně upravená zelenina výborně doplňuje maso, ryby, vejce, sýry apod. Doporučuje se konzumovat minimálně 100 kg zeleniny za rok na jednoho obyvatele, coţ je asi o 320 kg více, neţ je ve skutečnosti pravda. Pekingské zelí patří k nejvýznamnějším listovým zeleninám, hlavně v zimních a jarních měsících nahrazuje hlávkový salát, protoţe se dá skladovat. Je to biologicky hodnotná zelenina s malým mnoţstvím vyuţitelné energie, proto bývá součástí různých diet. Obsahuje malé mnoţství kyselin, převáţnou část z nich tvoří kyselina glukoronová, která příznivě působí na močové cesty. Z cukrů se zde nachází významný derivát s alkoholem – manitol, který je sice sladký ale vhodný pro nemocné cukrovkou, a inositol působící protiskleroticky. Důleţitý je poměrně vysoký obsah vitamínu C, který příznivě působí na všechny buňky lidského těla. Lehká stravitelnost, málo balastních látek, velké mnoţství vody a zanedbatelné mnoţství kyseliny šťavelové předurčují pekingské zelí jako zeleninu pro nemocné trpící chronickými poruchami vegetativních systémů, záněty ledvin a ţlučníku, nadýmáním a jako salát při střevních dietách.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce na téma Pozdní kultura pekingského zelí bylo zpracovat literární přehled týkající se agrotechniky a skladování pekingského zelí, zhodnotit a porovnat 7 odrůd pekingského zelí (Bristol, Capitol, Hilton, Concord, Manoko, Nozaki a Parkin). U kaţdé odrůdy se zjišťovala hmotnost hlávek po sklizni, trţní hmotnost, jedlý podíl, výška a šířka hlávek a vitamín C. Hodnotil se zdravotní stav a jakostní zařazení.
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie a rozšíření Pekingské zelí pochází z Dálného východu. V Číně se pěstovalo uţ ve 3. století před n. l. Z Číny se rozšířilo do Koreje, Japonska a jiných východoasijských zemí. Ve 20. století se dostalo do USA a později i do Evropy. Největší rozšíření má v Číně, kde se podílí na zimním konzumu zelenin aţ z 80 %. Je velmi významným dodavatelem vitamínu C. V Koreji se konzervuje mléčným kvašením („kimči“). V Evropě je pekingské zelí konzumováno hlavně v čerstvém stavu. Vlivem dovozu se na českém trhu celoročně nachází od 90. let. Z velké části nahrazuje nedostatečnou nabídku kvalitního hlávkového salátu (Bartoš a kol., 2000). Pravděpodobně vzniklo z nehlávkujících příbuzných forem, kam patří i čínské zelí. Pod všeobecné označení čínské zelí je často nesprávně zahrnuto i pekingské zelí. V Číně jsou oba druhy rozlišovány. Pekingské zelí je nazýváno ta-paj-cchaj (Kott, Moravec, 1989). Hlavní rozlišovací znaky: Pekingské zelí - tvoří pevnou nebo volněji zavinutou hlávku - čepel je široká, světle zelená, jemná, spojená s duţnatým řapíkem po celé délce - vegetační doba od výsevu do sklizně je 2 – 3 měsíce
9
Čínské zelí -
netvoří hlávku, listová růţice zůstává více či méně rozevřená
-
čepel je tuhá, lesklá, zelená
-
dlouhý duţnatý řapík je od čepele zřetelně oddělen
-
vegetační doba od výsevu do sklizně je 1 – 2 měsíce
3.2 Botanické zařazení a charakteristika Pekingské zelí (Brassica rapa var. Pekinensis) je zařazeno do třídy dvouděloţné (Dicotyledoneae), do čeledi brukvovité (Brassicaceae). Jedná se o jednoletou zeleninu, cizosprašnou, s elipsovitými nebo široce oválnými, jemně pilovitými, bezřapíkatými listy, které tvoří buď pootevřenou
nebo pevně
uzavřenou hlávku. Hmotnost hlávek se pohybuje v rozmezí od 500 aţ do 3 500 g (Malý a kol. 2003). Pekingské zelí má výrazně dlouhodenní charakter. Znamená to, ţe vytváří hlávky jen v krátkých jarních a podzimních dnech. V dlouhých letních dnech by došlo k rychlému vybíhání do květu. Narostla by jen růţice přízemních listů a brzy by začal vyrůstat květní stvol. Nevytvořila by se hlávka. Rychlé vybíhání do květu také ovlivňují nízké teploty a nedostatek vláhy (Pekárková, 1997). Pro většinu odrůd je ideální teplota při klíčení, vcházení a 3 – 4 týdny po něm nad 18 °C. Pro období hlavního růstu by se teplota měla pohybovat mezi 12 – 16 °C. Květní lodyhy jsou rozvětvené, 0,8 m vysoké, vytvořené květenství je řídký prodlouţený hrozen, sloţený ze ţlutých lístků. Plodem je šešule. Rostlina má krátkou vegetační dobu 60 – 120 dní (Petříková a kol, 2006). Rozlišují se tři variety: pekinensis - hlávky jsou soudkovité, pevně zavinuté - pěstitelsky nejoblíbenější - hlávky jsou dobře skladovatelné
10
cylindrica
- cylindrický tvar hlávek - hlávky jsou delší, štíhlejší s méně dobře zavinutým vrcholem - mají delší vegetační období - patří sem výnosově dobré odrůdy, některé i dobře skladovatelné
laxa
- hlávky jsou neuzavřené - mají pevnou růţici listů - špatná skladovatelnost - u nás se nepěstuje (Agroinštitút Nitra, 2009)
3.3 Chemické sloţení Pekingské zelí je řazeno mezi nutričně hodnotné zeleniny, které jsou konzumovány v čerstvém stavu. Energetická hodnota činí 520 kJ/kg (Bartoš a kol., 2000). Obsah jednotlivých sloţek je uveden v tabulce č. 1. Tabulka č. 2 uvádí srovnání chemického sloţení pekingského a čínského zelí.
Tab. č. 1 : Chemické složení pekingského zelí (Malý a kol., 1998)
Základní složky
Minerální %
Vitamíny
mg /kg
Kys. askorbová 280 - 360
látky
mg %
Draslík
2030
Voda
94,4 - 95
Sušina
5,6 - 5
Karoten
0,7
Sodík
70
Bílkoviny
1,1
Thiamin
0,3
Fosfor
550
Sacharidy
1,0 - 1,6
Riboflavin
0,4
Vápník
430
Vláknina
1,6
Niacin
0,4
Železo
6
Popeloviny
0,7
Hořčík
110
11
Tab. č. 2 : Porovnání chemického složení pekingského a čínského zelí (Hlava a kol., 1998)
Základní složky
Pekingské zelí (%)
Čínské zelí (%)
Voda
96
92
Sušina
4
6
Bílkoviny
1,1
2
Tuky
0,1
0,1
Sacharidy
2
4
Vláknina
0,4
1
Minerální látky
0,7
1,4
Vitamíny
mg /kg
mg/kg
Kys. askorbová
240
610
Karoten
1,1
15,9
Thiamin
0,2
8
Riboflavin
0,4
1,1
Obsahuje více bílkovin neţ zelí. Bílkoviny jsou lehce stravitelné, bohaté na aminokyseliny, hlavně významný lysin. Oproti hlávkovému salátu má niţší obsah nitrátů. Důleţité je mnoţství kyseliny askorbové, jejíţ hodnota je vyšší neţ u hlávkového zelí. I obsah karotenu je u pekingského zelí vyšší neţ u hlávkového salátu. Specifická chuť je dána obsahem sirného hořčičného oleje v mnoţství 8,6 mg (Kott, Moravec, 1989).
3.4 Agrotechnika 3.4.1 Nároky na stanoviště
Jedná se o nenáročnou zeleninu, kterou lze pěstovat aţ do výšky 700 m n.m. Nejoptimálnější pro pěstování jsou řepařské a kukuřičné oblasti.
12
Nejvhodnější jsou úrodné těţší půdy, nevysychavé, ale musí být propustné s dostatečným mnoţstvím humusu, ţivin a vláhy (Petříková a kol., 2006). Při pěstování na lehčích půdách je podmínkou dostatečné mnoţství závlahy. Absolutně nevhodné jsou těţké půdy z důvodu vyššího výskytu houbovitých chorob a podehnívání hlávek. Na suchých půdách hrozí, ţe dojde k poruchám při tvorbě hlávek nebo k vybíhání do květu (Malý a kol., 1998). Petříková (2006), Malý (2003) i Biggs (1997) uvádí rozmezí optimálního pH 6,5 – 7.
3.4.2 Nároky na hnojení
Hnojení organickými hnojivy se má provádět k předplodině. Při nedostatku humusu v půdě je nezbytné toto hnojení provést. Je důleţité pozorně volit mnoţství dusíku, hrozí kumulace nitrátů. Dávka dusíku se rozděluje na dvě části. První část se přidává před výsadbou a zbytek při přihnojení. Nedostatek dusíku způsobuje pomalejší růst, světle zelenou nebo naţloutlou barvu rostlin, pomalou tvorbu hlávek a niţší výnosy. Nadbytek dusíku má za následek vyšší náchylnost k houbovitým chorobám a horší skladovatelnost (Malý a kol., 2003). Draselná a fosforečná hnojiva se na těţších půdách přidávají při přípravě půdy, na lehkých půdách při přípravě k setí. Draslík ovlivňuje skladovatelnost a odolnost vůči chorobám. Při jeho nedostatku dochází k opoţdění růstu, listy jsou světle zelené. Fosfor má příznivé účinky na růst rostlin a na fyziologické vlastnosti půdy. Další důleţitý prvek je hořčík, jehoţ nedostatek vyvolává ţloutnutí listů (Richter a kol., 1999). Při výnosu 40 tun trţních hlávek na ha se doporučuje do půdy dodat: -
100 – 150 kg N
-
31 kg P2O5
-
150 kg K2O
-
15 kg MgO
13
3.4.3 Osivo
Kvalitu osiva určuje jeho biologická hodnota (genetické vlastnosti odrůdy) a osivová hodnota (soubor vlastností, které se stanovují při uznávání osiva). Osivová hodnota zahrnuje tyto vlastnosti: -
HTS (hmotnost tisíce zrn)
-
Čistota (%)
-
Klíčivost (%)
-
Energie klíčivosti (rychlost klíčení)
-
Ţivotnost (schopnost klíčit)
-
Vlhkost osiva (nejčastěji 12 %) (Petříková, 1997)
Dle Bartoše a kol. (2000) je HTS u pekingského zelí 2,5 – 3,5 g, Malý a kol. (2003) a Petříková a kol. (2006) se shodují na 3 – 5 g s klíčivostí 3 – 5 let. U semena pekingského zelí se provádí inkrustace. Je to chemická ochrana fungicidy a insekticidy ve formě suspenze. Tento způsob chrání osivo před dřepčíky a květilkou zelnou (Petříková, 1997).
3.4.4 Osevní postup
Osevní postup je plánovitý, agrotechnicky zdůvodněný sled plodin na určitém pozemku za určité časové období. Pekingské zelí se díky své krátké vegetační době pouţívá spíše jako následná plodina po druzích rané zeleniny např. rané brambory, hrách, raná cibule. Aby se zabránilo neţádoucímu rozšíření chorob a škůdců, nezařazuje se
po košťálových
rostlinách (Pekárková, 1997), (Kott, Moravec, 1989). Nemělo by se zařazovat ani po ostatních druzích z čeledi Brassicaceae z důvodu nebezpečí vzniku nádorovitosti. Moţností ochrany je nepěstovat druhy z této čeledi alespoň 4 roky (Petříková, 1997).
14
3.4.5 Zpracování půdy
Úkolem zpracování půdy je vytvoření vhodných podmínek pro růst, vývoj a tvorbu výnosů pěstovaných rostlin. Volba správného způsobu zpracování závisí na předplodině, půdním typu a typu pozemku. U pěstování jarní kultury se můţe provést orba na podzim, u podzimní kultury rychle po sklizni předplodiny. Před setím je moţné provést předseťovou přípravu půdy, která vytvoří vhodné podmínky pro kvalitní uloţení osiva nebo sadby do půdy (Chloupek, 2005).
3.4.6 Způsoby pěstování
Pekingské zelí lze pěstovat z přímého výsevu nebo z předpěstované sadby. V praxi je častější způsob pěstování z přímého výsevu, proto je nutné si půdu pečlivě připravit v první polovině července. Ideální doba pro výsev přímo na záhon u nás je podle Hlavy a kol. (1997) v polovině července nebo začátkem srpna. Je moţné vysévat i velmi brzy na jaře do skleníku nebo pařeniště. Kott, Moravec (1989) uvádí jako nejvhodnější termín výsevu rozmezí mezi 15. – 20. červencem. Pokud by výsev proběhl dříve, mohlo by dojít k vybíhání do květu, při pozdějším výsevu k nedorůstání hlávek. Hlávky by měly nízkou hmotnost, tím by byly nevhodné ke skladování (Malý a kol., 1998). Dle Pevné a kol. (1985) se jednotí do sponu 40 × 30 cm, resp. 60 × 20 cm, kde se dosahuje nejvyšších výnosů hlávek v první jakostní třídě. Na menších plochách je moţné pekingské zelí pěstovat z předpěstované sadby. Předpěstování probíhá v sadbovačích s výsevním substrátem. Jako optimální spon uvádí Semo (2009) 50 × 40 cm, tento spon odpovídá výnosu 62 – 67 tisíc rostlin na ha. Pro jarní výsadbu je délka předpěstování sedm týdnů, pro podzimní čtyři týdny.
15
V období předpěstování nemá teplota klesnout pod 16 °C, mohlo by dojít k vybíhání do květu (Petříková a kol., 2006). Podle Štambery (1983) lze sazenice vysazovat na pozemek poté, co mají 4 – 5 pravých listů. Ihned po výsadbě je nutná závlaha.
Tab. č. 3 Termíny při pěstování z předpěstované sadby (Malý, 2003)
Typ
Výsev
Výsadba
Vzdálenost rostlin
Sklizeň
(cm) Jarní
15. - 20. 2.
1. - 10. 4.
30x40
konec 5. - zač. 6.
Podzimní
1. - 15. 7.
1. - 15. 8.
30x40
konec 9. - 10.
Výhody přímého výsevu: -
niţší procento vykvetlic
-
mohutnější kořenový systém
-
lepší odolnost k vnitřní nekróze hlávek
Nevýhody přímého výsevu: - větší spotřeba osiva 0,7 – 1 kg, při přesném setí 0,5 – 0,6 kg/ha (Malý a kol., 1998) Výhody předpěstované sadby: -
niţší spotřeba semena 0,3 – 0,4 kg
-
menší mezerovitost
-
vyšší počet jedinců
Nevýhody předpěstované sadby: -
horší přizpůsobivost výkyvům v zavlaţování
-
větší moţnost vybíhání do květu
-
vyšší výskyt chorob (Petříková a kol., 2006)
Nevyrovnaný vlhkostní reţim můţe způsobit nedostatečnou distribuci Ca v rostlině, coţ má za následek vnitřní nekrózu hlávek. K této chorobě mají vyšší afinitu rostliny z předpěstované sadby (Malý a kol., 1998). 16
3.4.7 Ošetřování během vegetace
Během vegetace se půda udrţuje zkypřená, provádí se dvojí kypření (Štambera, 1983), podle potřeby se ručně okopává, čímţ se odstraní neţádoucí plevele. Nezbytné je dodrţovat pravidelnou závlahu podle průběhu počasí. Pevná a kol. (1985) a Kott, Moravec (1989) uvádí, ţe pokud má porost k dispozici 265 – 290 mm vody, dosahuje se nejvyšších úrod hlávek v první jakostní třídě. K velmi důleţitým opatřením patří také ochrana proti chorobám a škůdcům. Dle Petříkové a kol. (2006) je vysoce účinné pokrytí porostu ihned po výsadbě netkanou textilií. Tento způsob ochrany se osvědčil proti napadení porostu dřepčíky, květilkou zelnou i blýskáčky. Pokud není pouţita netkaná textilie, je potřeba provést opakovanou chemickou ochranu. Při riziku deštivého počasí před sklizní je ţádoucí pouţít chemickou ochranu proti alternáriové skvrnitosti.
3.4.8 Choroby a škůdci 3.4.8.1 Choroby virového původu Virové mozaiky: -
Virová mozaika květáku Cauliflower mosaic virus
-
Virová mozaika vodnice Turné mosaic virus
Nejvíce náchylné jsou plodiny bez voskové vrstvy na povrchu listu. Mezi tyto plodiny se řadí i pekingské zelí. Tyto choroby jsou velmi podobné a mohou se vyskytovat současně. Vyznačují se mozaikovým zbarvením listů zřetelným především u mladých rostlin. Často jsou spojeny s různými deformacemi. Hlavním zdrojem choroby jsou plevele a napadené rostliny rostoucí na neobdělávaných půdách (Ellis a kol., 1996). Ochrana spočívá především v prevenci, tj. ve výběru odolnějších odrůd, v pravidelném ničení plevelů a oddělování sadby od komerčních pěstitelských ploch. Při napadení je potřebná rychlá likvidace přenašečů – mšic (Hudec, Gutten, 2007).
17
3.4.8.2 Choroby bakteriálního původu Nádorovitost kořenů brukvovitých Patří mezi nejzávaţnější choroby brukvovitých. Na kořenech se vytváří nádory, které mají různý tvar (např. perličkovitý, kulovitý, vřetenovitý) a různou hmotnost. Tím dochází k omezení růstu nadzemní části a vadnutí plodin během dne. Onemocnění je pozorováno spíše na kyselých půdách s nedostatečným mnoţstvím vápníku. Rostliny napadené touto chorobou podléhají bakteriálnímu rozpadu (Schwarz a kol., 1996). Nebyl objeven ţádný stoprocentně účinný způsob ochrany. U zdravých pozemků je potřeba provádět preventivní opatření, spočívající v ochraně před zamořením. K zamoření můţe dojít nakaţenou sadbou, vodou, chlévskou mrvou, nářadím apod. Pokud uţ zamoření nastalo, není vhodné pěstovat náchylné rostliny na pozemku 6 – 8 let. Zároveň je nutné ničit všechny brukvovité plevele. Zamoření půd sniţuje dusíkaté vápno. Příznivě působí také některé rostliny např. máta peprná (Anonym 1, 2010).
Bakteriální černá ţilkovitost – Hnědá (černá) bakteriální hniloba
Xanthomonas campestris pv. campetris Podle rozsahu napadení se u mladých rostlin projevuje zasýcháním a odpadáváním listů nebo také uhynutím. Starší rostliny mají na řezech černě zbarvená vodivá pletiva, ucpaná bakteriemi. Velmi často dochází k chlorotickým aţ nekrotickým výsečím na listech ve tvaru písmene „V“. Toto onemocnění je přenosné osivem. Dobře se rozvíjí v teplém a vlhkém počasí. Napadení můţe být zabráněno pouţitím zdravého osiva, dodrţováním potřebného odstupu v osevním postupu mezi rostlinami z čeledi Brassicaceae , dostatečnou likvidací brukvovitých plevelů a nakaţených rostlin (Ackermann a kol., 1998).
18
Měkká bakteriální hniloba
Ervinia carotovora subsp. carotovora Vyskytuje se především u mechanicky poškozených zelenin. Napadá hlavně košťály. Napadené části nejprve zvodnatí, poté zahnívají. Projevuje se typickým, velmi nepříjemným zápachem. V určitých případech můţe dojít i k systémové infekci, která se projevuje vadnutím nebo zakrslostí (Hudec, Gutten, 2007). Mezi způsoby ochrany patří odvodnění vlhkých půd, vhodné střídání plodin, minimálně 5letý odstup od brukvovitých rostlin, důsledné odstraňování napadených rostlin. Nízké teploty při skladování 0 – 1 °C mohou šíření nemoci zpomalit (Schwarz a kol., 1996).
3.4.8.3 Choroby vyvolané houbami Plíseň zelná
Peronospora parasitica U mladých rostlin napadá děloţní i pravé listy. Nejdříve se na nich vytvoří ţlutozelené skvrny, na spodní straně jsou pokryty bílým povlakem houby. Podle rozsahu napadení postupně odumírají jednotlivé listy i celé rostliny. Listy u starších plodin ţloutnou a odumírají. Choroba je přenosná osivem a přeţívá na posklizňových zbytcích (Rod, 2006). K zamezení výskytu této choroby je důleţité udrţovat nízkou vlhkost vzduchu, likvidovat brukvovité plevele, izolovat porost od jiných brukvovitých ozimých rostlin. Z chemické ochrany se pouţívají fungicidy ze skupiny fenylamidů (Rod, 2005).
19
Fomová hniloba
Leptosphaeria maculans, anaforma Phona lingam Při napadení mladých rostlin způsobuje padání klíčících rostlin. Na děloţních listech a kořenech vznikají šedohnědé skvrny. Při větším rozsahu napadení rostliny hynou. U starších rostlin se onemocnění projevuje vpadlými skvrnami s tmavším okrajem. Kůra u napadených kořenů praská a odlupuje se, vytvoří se tzv. „černá noha“. Choroba se šíří napadeným osivem, posklizňovými zbytky a z plodnic v půdě (Hudec, Gutten, 2007). K ochranným opatřením patří pouţití zdravého, namořeného osiva, ničení napadených posklizňových zbytků, správné střídání plodin, izolace od ozimé řepky. Z chemických prostředků se časně z jara nebo na podzim aplikují fungicidy. (Anonym 2, 2011).
Alternariová skvrnitost
Alternaria brassicicola, A. brassicae, A. rohani Projevuje se vznikem hnědých aţ černých vpadlých skvrn na listech, které později splývají. Uvnitř skvrn se vytváří soustředné kruhy. Listy ţlutnou, zasychají a opadávají. Včasně napadené šešule se deformují, nevytváří se v nich semena nebo předčasně pukají. Při pozdnějším napadení mají semena špatnou osivovou hodnotu a jsou náchylnější k napadení patogeny (Ackermann a kol, 1998). Mezi preventivní opatření patří pouţití zdravého osiva, dodrţování osevního postupu, důsledná likvidace napadených částí, nepřehnojování dusíkem, vhodný způsob závlahy, izolace porostu od ozimých brukvovitých rostlin a moření semen patřičným fungicidem, který lze u pekingského zelí aplikovat i během vegetace (Anonym 1, 2011).
20
3.4.8.4 Škůdci Mšice zelná
Brevicoryne brassicae Je to šedozelený škůdce o velikosti 2 – 2,5 mm, nejčastěji se nachází na spodní straně listu. Zimní vajíčka mšice zelné přezimují na brukvovitých plevelech nebo posklizňových zbytcích. Na jaře se nejprve vylíhne bezkřídlý hmyz, později se jeho část okřídluje a přelétá na okolní rostliny. (Anonym 1, 2011). Tvoří šedomodré kolonie. Na listech se tvoří ţlutavé skvrny, dochází k deformaci listů a zpomaluje se růst. Nejchoulostivější jsou rostliny za suchého a teplého počasí (Hughhes, 2010). Aby přezimovalo co nejméně vajíček, je důleţité zničit a zaorat posklizňové zbytky. Rostliny s dostatkem draslíku jsou méně náchylné. Při překročení prahu škodlivosti se doporučuje provést 1 – 2 ošetření insekticidy (Schwarz a kol. 1996).
Květilka zelná
Delia radicum Patří k nejvýznamnějším škůdcům košťálovin. Mladé rostlinky jsou modrošedé, nafialovělé. Mají narušené kořeny a zničený kořenový krček. Na kořenech se nachází bílé, asi 2 cm dlouhé, beznohé muší larvy. Napadené rostliny zpomalují růst, ţloutnou, vadnou a často odumírají. V hlávkách i v košťálu vytváří hnědé chodbičky, částečně vyplněné trusem. Poškozená pletiva hlavně za deštivého počasí lehce podléhají druhotným bakteriálním hnilobám (Rod, 2006). K ochranným prostředkům patří pokrytí porostu netkanou textílií, dodrţování odstupů při pěstování brukvovité zeleniny, důsledné ničení posklizňových zbytků. Pokud jsou vajíčka objevena na více neţ 30% rostlin, doporučuje se provést chemické ošetření (diazinon nebo fenitrotion) (Malý, 1998).
21
Bělásek zelný
Pieris brassicae Rostliny jsou poškozeny ţírem a znečištěny trusem housenek, poté bývají napadeny bakteriálními a houbovitými chorobami. Vajíčka běláska zelného jsou kladena ve skupinách. První dva instary housenek zůstávají pohromadě. Později se začnou rozlézat na nevelkou vzdálenost (Maláč, Horký, 1987). Po celou dobu ţíru dávají housenky přednost vnějším listům. Proto jsou snadno zasaţitelné insekticidy. Způsobené škody jsou od počátku velmi nápadné (Anonym 1, 2011) Dřepčíci
Phyllotreta ssp. Na rostlinách jsou přítomni černobílí brouci. Ohroţeny jsou především Mladé rostliny do fáze 2 pravých listů. Na listech se objevují drobné otvory. Při velkém napadení mohou být mladé rostliny úplně zničeny, někdy jiţ při klíčení. Jako ochranné prostředky se pouţívají překrytí výsevu nebo výsadby netkanou textílií, pravidelná zálivka a důsledné zpracování půdy. Z chemických prostředků se mohou aplikovat organofosfáty (Rod, 2006).
Plodomorka zelná
Contarinia nasturtii Larvy napadají řapíky listů, ty se kroutí a zpomalují růst. Srdéčka brukvovitých rostlin odumírají a tvoří se nové výhony. V oblastech s pravidelným výskytem je ţádoucí upřednostnit větrné polohy, jim se škůdce vyhýbá, a pokrýt výsev nebo výsadbu netkanou textílií (Ackermann a kol., 1997).
22
Krytonosec zelný, K. čtyřzubý a K. řepkový
Ceutorhynchus pleurostigma, C. pallidactylus a C.napi Krytonosec zelný tvoří na kořenovém krčku nádorky, krytonosec čtyřzubý poškozuje listy a stonky a krytonosec řepkový napadá vegetační vrcholy. Preventivní opatření spočívá v izolaci brukvovitých zelenin zvláště od řepky olejné a dodrţení časového odstupu v pěstování hostitelských rostlin (Hudec, Gutten, 2007).
Plţi K nejčastějším zástupcům patří slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum), slimáček polní (Deroceras agreste) a plzák zahradní (Arion hortensis). Tito škůdci okusují nadzemní a často i podzemní části. V okolí rostlin a i přímo na rostlinách jsou znatelné stříbřitě lesklé skvrny. V lokalitách se silným výskytem by se nemělo pouţívat zelené hnojení a mulčování rostlin, likvidace plevelů by měla proběhnout za co nejdříve a mělo by být zvoleno hluboké rytí (orba). Porosty by měly zůstat světlé, vzdušné, bez hrud a kamenů. K přímé biologické ochraně se pouţívá přirozený parazit plţů, hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita, která neohroţuje přirozené predátory plţů (Rod, 2006).
3.5 Sklizeň Sklizeň jarní kultury probíhá na konci května a začátkem června. Podzimní kultura je poměrně odolná vůči nízkým teplotám, sklízí se od konce záři, hlavně pak během měsíce října (Kott, Moravec, 1989). Do příchodu prvních mrazů, by měla být sklizeň hotová. Hlávky snesou teplotu -1 aţ -3 °C, při delším trvání niţších teplot dochází k jejich poškození. Předčasně zralé hlávky by měly být sklizeny do konce září a určeny pro přímou spotřebu (Malý a kol., 2003).
23
Zpravidla sklizeň probíhá jednorázově, na menších prostorech probírkou, protoţe hrozí nebezpečí poškození porostu (Bartoš a kol., 2000). Optimální hlávky jsou plně vyvinuté, uzavřené, pevné, zelené. U nás je nejčastější způsob sklizně ruční sklizeň. Hlávky jsou odřezány pod spodními listy, vnější listy jsou odstraněny. V průběhu dvou hodin by měly hlávky být ochlazeny na optimální teplotu a uloţeny ve chladírenských skladech (Petříková a kol., 2006).
3.6 Skladování Pekingské zelí je moţno skladovat, proto patří k nejvýznamnějším listovým zeleninám. Od sklizně probíhající v říjnu aţ listopadu asi do února zajišťuje kvalitní, poměrně levné zásobení salátovou zeleninou. Vhodné odrůdy lze skladovat kratší dobu (do začátku ledna) ve větraných, bezmrazých místnostech nebo zhruba do konce února v chladírnách (Maláč, Horký, 1987). Hlávky se uloţí do vysokých přepravek a potáhnou perforovanou textílií (Malý a kol., 2003). Pro skladování jsou vhodné soudkovité hlávky s hmotností od 1000 do 2600 g, nepoškozené, dobře uzavřené. Hlávky s menší hmotností neţ 1000 g, rychle vadnou, dají se pouţít jen pro přímý konzum. Hlávky přesahující hmotnost 2600 g, jsou přezrálé a ke skladování taktéţ nevhodné, protoţe ve skladu praskají (Petříková a kol., 2006).
Skladování s aktivním větráním Tento způsob zajistí skladovatelnost pekingského zelí do konce prosince aţ začátku ledna. Skladovací přepravky je vhodné obalit perforovanými textiliemi. Neustálé proudění vzduchu zajistí vhodnou teplotu + 0,5 °C. Noc, kdy je teplota o 2 – 3 °C niţší neţ ve skladu, je ideální doba pro aktivní větrání. Pokud teplota přiváděného vzduchu klesne pod 0 °C, musí se proudění vzduchu zamezit (Malý, 1997).
24
Skladování v chladírnách Chladírny s teplotou 0,5 °C a relativní vlhkostí 90 – 95 % by měly zajistit skladovatelnost do začátku aţ konce února. Je třeba zajistit co nejmenší změny teplot. Aby ztráty byly co nejmenší, doporučuje se v lednu hlávky očistit a dál pokračovat ve skladování. Je nutné kontrolovat zdravotní stav hlávek a včas odstranit případné nedostatky (Maláč, Horký, 1987). Před expedicí se hlávky očistí a zabalí do polyethylenového sáčku nebo fólie (Bartoš a kol., 2000).
25
4 METODIKA POKUSU 4.1 Charakteristika pozemku Pokus s pekingským zelím byl zaloţen na školním pozemku v Brně v Černých polích. Pozemek se nachází na rozhraní kukuřičné a řepařské oblasti, v teplém, mírně suchém podnebí, v nadmořské výšce 260 m n.m. Nachází se tu neutrální aţ slabě zásaditá půda s obsahem humusu okolo 3%. Převaţuje tu hnědozem a hnědozemní černozem. Průměrná roční teplota vzduchu je asi 8,5 °C s průměrným ročním úhrnem sráţek kolem 550 mm.
Tab. č. 4 Průměrné denní teploty a množství srážek v průběhu vegetace (ČHMÚ, 2010) Meteorologická stanice Brno - Tuřany
MĚSÍC
TEPLOTA (ºC)
SRÁŢKY (MM)
Červenec
21,9
136,1
Srpen
19,2
79
Září
13,5
79,2
Říjen
7,2
8,6
4.2 Charakteristika jednotlivých odrůd Odrůdy pekingského zelí Bristol (obrázek č. 1 viz přílohy) Raná odrůda, která je určená spíše pro podzimní pěstování. Rostliny jsou niţší. Hlávky jsou pevné, dobře uzavřené, ţlutozelené o hmotnosti 1,5 - 1,8 kg. Odrůda je značně odolná proti vybíhání do květu. Doporučený termín výsevu je 15. - 20.7. Doporučený pěstební spon je 30 x 20 cm. Vegetační doba od výsevu je 58 - 65 dní. (Anonym 3, 2011).
26
Capitol (obrázek č. 2 viz přílohy) Odrůda je určená pro podzimní pěstování z letních výsevů. Hlávky jsou větší, středně zelené, dobře uzavřené. Průměrná hmotnost činí asi 1,5-2 kg. Vysévá se od poloviny července do sponu 30 x 20 cm. Vegetační doba 58-65 dní (Anonym 3, 2011). Concord (obrázek č. 4 viz přílohy) Středně pozdní aţ pozdní odrůda pro letní a podzimní sklizně. Rostliny jsou středně vysoké se středně dlouhými, úzce obvejčitými, středně aţ tmavě zelenými listy. Hlávka je nízká aţ střední, elipsovitá, středně uzavřená. (Semo, 2009). Manoko (obrázek č. 5 a 6 viz přílohy) Raná hybridní odrůda s vysokou odolností proti vybíhání do květu a s velmi dobrým zdravotním stavem. Tato odrůda je vhodná pro rané, letní i podzimní pěstování. Pro letní sklizeň se doporučuje pěstovat z přímého výsevu, pro podzimní předpěstovat, rostliny se vysazují na pole, jakmile dosáhnou 8 – 10 pravých listů. Tvoří soudkovité, husté, krátké, světle zelené hlávky, které se dají skladovat (Anonym 4, 2011). Parkin (obrázek č. 9 viz přílohy) Polopozdní hybridní odrůda pro polní pěstování, osvědčená pro dlouhodobé skladování. Rostlina dosahuje střední velikosti se vzpřímenými, široce obvejčitými, tmavě zelenými listy. Tvoří pevné, soudkovité, polouzavřené aţ uzavřené hlávky. Hmotnost hlávek činí asi 1,5 – 2 kg. Odrůda je odolná proti listovým chorobám. Vyţaduje zavlaţované, humózní půdy. Má krátkou vegetační dobu, sklizeň je moţná uţ po 60 dnech od výsevu (Semo, 2009). Nozaki (obrázek č. 7 a 8 viz přílohy) Klasická středně raná odrůda českého sortimentu. Tvoří podlouhlou, válcovitou, neúplně uzavřenou hlávku. Nejvhodnější jsou propustné, záhřevné, humózní půdy. Odrůda je vhodná pro přímý konzum, není dlouhodobě skladovatelná (Anonym 4, 2011).
27
Hilton (obrázek č. 3 viz přílohy) Odrůda vhodná pro podzimní sklizeň. Hlávka je středně veliká, světle zelená, dobře uzavřená soudkovitého tvaru. Dosahuje hmotnosti kolem 1 kg. Vysévá se od poloviny července do sponu 30 x 20 cm. Vegetační doba je u této odrůdy 58 – 65 dnů. Hlávky je moţné i krátkodobě skladovat (Anonym 3, 2009).
4.3 Metodika práce Při polním pokusu bylo hodnoceno a porovnáno 7 odrůd pekingského zelí. Od kaţdé odrůdy bylo vysázeno 51 rostlin ve 3 znáhodněných opakováních se 17 sazenicemi. Spon činil 40×50 cm. Semena byla vyseta 20. 7. 2010 do výsevních misek s výsevním substrátem. Předpěstování trvalo asi 30 dní. Sazenice všech odrůd byly vysázeny 19. 8. 2010 na školní pozemek, který byl předem odplevelen a upraven, a ihned zavlaţeny. Zavlaţování probíhalo i během vegetace dle potřeby. Začátkem měsíce září bylo provedeno odplevelení a nakypření půdy. Během vegetace byl pravidelně kontrolován zdravotní stav a napadení škůdci. Chemické přípravky (Ferramol) byly pouţity pouze proti slimákům. Sklizeň proběhla ručně 1. 11. 2010. Jednotlivé hlávky byly seříznuty noţem pod spodními listy a uloţeny do přepravky. Ihned po sklizni se celá rostlina zváţila. Poté byla u všech hlávek změřena výška a šířka, posoudil se zdravotní stav a zařazení do jakostní třídy. Po odstranění nekonzumovatelných spodních částí byla rostlina opět zváţena, tím se zjistila trţní hmotnost. U jednotlivých odrůd z kaţdého opakování byl vybrán vzorek. Část vzorku se postrouhala a vymačkala se z něj šťáva. Z vymačkané šťávy se pomocí přístroje RQflex změřil obsah vitamínu C.
28
5 VÝSLEDKY 5.1 Hodnocení odrůd podle hmotnosti rostliny před trţní úpravou Ihned po sklizni se zjistila hmotnost kaţdé hlávky. Průměrné hmotnosti rostlin před trţní úpravou jsou uvedeny v grafu č. 1.
Odrůda; Průměry MNČ Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 900
Hmotnost rostliny před tržní úpravou [g]
850 800 750 700 650 600 550 500 450 400 350 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
Odrůda
Graf č. 1: Hmotnost rostliny před tržní úpravou Statisticky průkazný rozdíl na hladině 0,95 mezi hmotnostmi rostlin před trţní úpravou byl zjištěn mezi skupinou odrůd Manoko a Nozaki a odrůdou Concord. Nejvyšší hmotnosti rostliny po sklizni byly zjištěny u odrůd Manoko (739 g) a Nozaki (708,26 g). Nejniţší hodnota byla zjištěna u odrůdy Concord (502,05 g). Naměřené hodnoty jsou ve srovnání s hodnotami uvádějící literatura (500 – 3000 g) nízké.
29
5.2 Hodnocení odrůd podle trţní hmotnosti Trţní hmotnost je hmotnost hlávek po odstranění nekonzumovatelných částí. Průměrné trţní hmotnosti hodnocených odrůd uvádí graf č. 2.
Odrůda; Průměry MNČ Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 650 600 550
Tržní hmotnost [g]
500 450 400 350 300 250 200 150 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
Odrůda
Graf č. 2: Tržní hmotnost
Statisticky významný rozdíl byl zjištěn mezi skupinami odrůd (Manoko, Nozaki) a (Hilton, Concord). Nejvyšší průměrná trţní hmotnost byla naměřena u odrůd Nozaki (517,83 g) a Manoko (474,5 g), nejniţší u odrůd Concord (286,93 g) a Hilton (328 g). Ztráty u trţní hmotnosti způsobil poměrně vysoký výskyt slimáků.
30
5.3 Hodnocení odrůd podle výšky Graf č. 3 uvádí průměrné výšky hlávek hodnoceného sortimentu.
Odrůda; Průměry MNČ Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 300 280 260
Výška [mm]
240 220 200 180 160 140 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
Odrůda
Graf č. 3: Výška hlávek Nejvyšší průměrnou výšku hlávky má odrůda Nozaki (267,9 mm). Mezi výškou hlávky této odrůdy a výškami hlávek zbylých odrůd je jednoznačně patrný statisticky průkazný rozdíl. Průměrné výšky hlávek u odrůd Bristol, Concord, Manoko, Parkin se nachází v rozmezí 160 – 180 mm, u odrůd Capitol a Hilton 190 – 200 mm.
31
5.4 Hodnocení odrůd podle šířky U kaţdé hlávky byla změřena šířka. Průměrné výsledky jsou uvedeny v grafu č. 4.
Odrůda; Průměry MNČ Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 170 160 150
Šířka [mm]
140 130 120 110 100 90 80 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
Odrůda
Graf č. 4: Šířka hlávek Nejniţší šířka hlávky byla zjištěna u odrůdy Nozaki (95,21 mm), tato hodnota je statisticky průkazně niţší neţ hodnoty šířky hlávky u ostatních odrůd. Největší šířka hlávky byla zjištěna u odrůdy Capitol (146,67 mm), tato hodnota je statisticky průkazně vyšší neţli hodnoty šířky hlávky u odrůd Concord (123,46 mm), Manoko (122,88 mm), Nozaki (95,21 mm) a Parkin (115,23 mm).
32
5.5 Hodnocení odrůd podle obsahu vitamínu C Laboratorním pokusem bylo zjištěno, ţe všechny hodnocené odrůdy mnoţstvím vitamínu C odpovídají hodnotám, které uvádí literatura (280 – 360 mg/kg). Nejvyšší hodnoty vitamínu C byly naměřeny u odrůd Nozaki (428,28 mg/kg), Hilton (390,6 mg/kg) a Concord (390,33 mg/kg). Obsah vitamínu C u těchto odrůd dokonce převyšuje tabulkové hodnoty. Odrůda Manoko obsahovala nejméně vitamínu C (280,55 mg/kg). Mnoţství vitamínu C u jednotlivých odrůd uvádí graf č. 5.
Odrůda; Průměry MNČ Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 460 440 420 400
Vit. C [mg/kg]
380 360 340 320 300 280 260 240 Bristol
Capitol
Hilton
Concord Odrůda
Graf č. 5: Obsah vitamínu C
33
Manoko
Nozaki
Parkin
5.6 Hodnocení odrůd podle jedlého podílu Jedlý podíl je procentuální porovnání hmotnosti celé rostliny po sklizni s hmotností rostliny bez spodních, nekonzumovatelných částí, které se odstraňují při trţní úpravě. Zjištěné výsledky se nachází v grafu č. 6.
80 70
jedlý podíl (%)
60 50 Jedlý podíl
40 30 20 10 0 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
odrůdy
Graf č. 6: Jedlý podíl Nejvyšší průměrný jedlý podíl má odrůda Nozaki 73,11 %. Odrůdy Bristol, Capitol, Parkin a Manoko dosahují 60 – 70 % jedlého podílu. Ztráty byly způsobeny výskytem několika druhů slimáků, kteří část listů poškodili ţírem.
34
5.7 Hodnocení odrůd podle zdravotního stavu Byl zaznamenán výskyt slimáků. I přesto, ţe byla aplikována chemická ochrana proti těmto škůdcům, došlo k částečnému napadení a ke ztrátám hmotnosti u jednotlivých odrůd.
5.8 Hodnocení odrůd podle jakostního zařazení Uzavřené pevné hlávky s hmotností nad 300 g byly zařazeny do první jakostní třídy, ostatní do druhé jakostní třídy. Procentuální zastoupení hlávek hodnoceného sortimentu v první a druhé jakostní třídě uvádí graf č. 7.
100
jakostní zařazení (%)
90 80 70 60 1.jakost (%)
50
2.jakost (%)
40 30 20 10 0 Bristol
Capitol
Hilton
Concord
Manoko
Nozaki
Parkin
odrůda
Graf č. 7: Jakostní zařazení hodnoceného sortimentu U odrůd Manoko (92,5 %) a Nozaki (91,4 %) bylo zařazeno nejvíce hlávek do první jakostní třídy, z toho vyplývá, ţe tyto odrůdy obsahovaly také nejméně hlávek v druhé jakostní třídě. Nejvíce hlávek zařazených do druhé třídy jakosti bylo zjištěno u odrůd Parkin (13,95 %) a Bristol (13,33 %).
35
6 DISKUZE Pekingské zelí se v posledním desetiletí stalo nejrozšířenější a nejoblíbenější salátovou zeleninou v České republice. Má nízkou energetickou hodnotu (520 kJ/kg – Bartoš a kol., 2000). Jeho význam spočívá také v nutriční hodnotě, obsahuje esenciální aminokyselinu lysin, vysoké mnoţství vitamínu C, provitamin A a nezanedbatelný je i obsah minerálních látek (ţelezo, fosfor, vápník, hořčík aj.). Důleţité je i svou skladovatelností a chuťovými vlastnostmi. Výsev byl proveden 20. července, coţ odpovídá termínu, který doporučuje Hlava a kol. (1998), naopak řada autorů Petříková a kol. (2006), Malý a kol. (2003), Pekárková (1997), uvádí jako nejvhodnější termín v našich podmínkách první polovinu nebo první dekádu měsíce července. Výsev v tomto termínu, vlivem klimatických podmínek roku 2010, byl z hlediska dosaţené hmotnosti hlávek opoţděný, jelikoţ při hmotnosti hlávek 500 – 700 g nelze pekingské zelí skladovat – dochází k velkému výparu a ztrátám. Většina pěstitelů v České republice pěstuje pekingské zelí s cílem dlouhodobého nebo středně dlouhého skladování tj. do konce měsíce ledna. Hlávky o hmotnosti do 1000 g se hodí pouze pro přímý konzum. Obsah vitamínu C je u většiny hodnocených odrůd vyšší neţ uvádí literatura, z čehoţ vyplývá, ţe ani pozdní výsev negativně neovlivnil nutriční hodnotu. Vyšší obsah vitamínu C můţe souviset s aktivním vegetativním růstem rostlin. Z důvodu, ţe měsíc červenec byl sráţkově nadprůměrný, byl zaregistrován vyšší výskyt slimáků, kteří způsobili ztráty u trţní hmotnosti.
36
7 ZÁVĚR Práce se zabývala hodnocením souboru odrůd pekingského zelí (Bristol, Capitol, Hilton, Concord, Manoko, Nozaki, Parkin). U těchto odrůd byly hodnoceny následující parametry: hmotnost celé rostliny po sklizni, hmotnost rostliny po trţní úpravě, výška hlávky, šířka hlávky, jedlý podíl, zdravotní stav, jakostní zařazení, obsah vitamínu C. Nejlepších výsledků dosáhly odrůdy Manoko a Nozaki. Z hlediska pěstitelských kriterií, tj. co nejvyšší hmotnost hlávek po sklizni a co nejvyšší podíl hlávek v první jakostní třídě, byla nejvhodnější odrůda Manoko. Tato odrůda dosáhla nejvyšší průměrné hmotnosti po sklizni (739 g) a nejvyššího podílu hlávek v první jakostní třídě (92,5 %). Průměrná trţní hmotnost byla u této odrůdy na druhém místě (474,5 g). Jedlý podíl (64,21 %) je aţ na pátém místě. Rozdíly s odrůdami, které mají lepší výsledky u jedlého podílu, jsou však nepatrné. Odrůda Nozaki měla nejvyšší průměrnou trţní hmotnost (517,83 g), nejvyšší jedlý podíl (73,11 %), obsahovala nejvíce vitamínu C (428,28 mg/kg). Při hodnocení průměrné hmotnosti po sklizni byla tato odrůda na druhém místě (708,26 g). Na druhém místě byla rovněţ v podílu hlávek první jakosti (91,4 %). Poměrně nízké hmotnosti hlávek byly způsobeny pozdní výsevem, proto nebyly vhodné pro skladování, byly určeny pro přímý konzum.
37
8. PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY 1. ACKERMANN, P. A KOL: Metodiky ochrany zahradních plodin, Květ, Praha, 1997, ISBN 80-85362-36-8, 36 – 47 s. 2. AGROINŠTITÚT NITRA: Kupujeme čínskú alebo pekinskú kapustu? [online], 2009 [cit. 2011-14-04], dostupné na:
3. ANONYM 1 : Choroby a škůdci – zelenina
[online], 2010 [cit. 2011-04-10],
dostupné na: < http://www.jikl.cz/376-br > 4. ANONYM 2: Choroby a škůdci košťálové zeleniny [online], 2008 [cit. 2011-04-10], dostupné na: 5. ANONYM 3: Zeleninová osiva – košťálová zelenina [online], 2004 - 2011 [cit. 201103-20], dostupné na: < http://moravoseed.cz/index.php?hledany=bristol&stranka=sortiment> 6. ANONYM 4: Pekingské zelí – odrůdy [online], 2007 [cit. 2011-03-20], dostupné na: < http://www.semo.cz > 7. BARTOŠ, J. a kolektiv: Pěstování a odbyt zeleniny, Agrospoj, Praha, 2000 8. BIGGS, M.: Zelenina, Volvox Globator, Praha, 1997, ISBN 80-7207-053-3, 256 str. 9. ČESKÝ HYDROMETEROLOGICKÝ ÚSTAV: Historická data – počasí [online], 2011 [cit. 2011-03-5], dostupné na: 10. ELLIS, B. W., BRADLEY, F. M., ATTHOWE, H. : The organic gardener's handbook of natural insect and disease kontrol, Rodale Press, 1996, USA, ISBN 087596-753-3, 534 s. 11. HLAVA, B. a kolektiv: Tropické a subtropické zeleniny, Brázda, Praha, 1998, ISBN 80-209-0274-0, 146 s.
38
12. HUDEC, K., GUTTEN, J.: Encyklopedie chorob a škůdců, Computer Press, Brno, 2007, ISBN 978–80–251–1768–2, 358 s. 13. HUGHES, M. M., \Better homes and gardens vegetace, fruit and herb gardening, Meredith Corporation, Canada, 2010. ISBN 978-0-470-63856-9, 279 s. 14. CHLOUPEK, O. A KOL.: Pěstování a kvalita rostlin, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 2005, ISBN 80-7157-897-5, 181 s. 15. KOTT, L. − MORAVEC, J.: Pěstování a použití méně známých zelenin, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1989, 268 s. 16. MALÁČ, P., HORKÝ, J.: Pekingské zelí, VHJ Sempra, Olomouc, 1987, 21 s. 17. MALÝ, I.: Některé aspekty skladovatelnosti pekingského zelí, Lednice na Moravě, 1997 18. MALÝ, I.: Pěstujeme květák, zelí a další košťálové zeleniny, Grada Publishing, Praha, 2003, ISBN 80-247-0409-9, 92 s. 19. MALÝ, I.: Polní zelinářství, Agrospoj, Praha, 1998, 196 s. 20. PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme zeleninu, Grada Publishing, Praha, 1997, ISBN 807169-493-2, 149 s. 21. PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme zdravou zeleninu, Květ, 1992, ISBN 80-03-00664-3, 143 s. 22. PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme salát, špenát a další listové zeleniny, Grada Publishing, Praha, 2002, ISBN 80-247-0283-5, 90 s. 23. PETŘÍKOVÁ, K. a kolektiv: Zelenina – Pěstování, ekonomika, prodej, Profi Press, Praha, 2006, ISBN 80-86726-20-7, 237 s. 24. PETŘÍKOVÁ, K. : Zelinářství (obecná část), Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 1997, ISBN 80-7157-277-2, 58 s. 25. PEVNÁ, V. A KOL.: Listové zeleniny, Příroda, Bratislava, 1985, 81 s. 26. RICHTER, R. A KOL.: Výživa a hnojení rostlin : praktická cvičení, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 1999, ISBN 80-7157-346-9, 187 s. 27. ROD, J. A KOL.: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, Biocont Laborary, Brno, 2005, ISBN 80-90-1874-3-9, 392 s. 28. ROD, J: Atlas chorob a škůdců, ovoce, zeleniny a okrasných rostlin, Víkend, Brno, 2006, ISBN 80-86891-291, 94 s.
39
29. SEMO KOLEKTIV: Katalog 2009-2010, SEMO s r.o., 2009. 30. SCHWARZ, A. A KOL.: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny, Biocont Laboratory, 1996, ISBN 80-901874-1-2, 23 – 51 s. 31. ŠTAMBERA, J. : Zelinářství 3 – Máloznámé a lahůdkové druhy zelenin, Vysoká škola zemědělská v Brně, Brno, 1983, ISBN 55-914-83, 113 s.
40