MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2016
TESAŘOVÁ MARTINA
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Současná situace chovu fretek v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D.
Vypracovala: Martina Tesařová
Brno 2016
4
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Současná situace chovu fretek v České republice vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..
…………………………………………………….. podpis
Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D., který mi konzultoval tuto bakalářskou práci.
ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma: “Současná situace chovu fretek v České republice” obsahuje shrnutí informací o chovu fretek. Popisuji v ní historii, využití, biologii, výživu, rozmnožování a domácí chov fretek, včetně chovu faremního. Zvláštní pozornost věnuji zejména výživě fretek, a to hlavně kvůli stále se zvyšujícímu se zájmu o fretky a velmi častým chybám v jejich výživě, o které si velké množství chovatelů myslí, že je shodná s výživou koček. Klíčová slova: fretka, chov fretek, fretkování, tchoř tmavý, výživa, kožešina.
ABSTRAKT This thesis on the topic: “Current situation of breeding ferrets in the Czech Republic” contains a summary of breeding ferrets. I describe the history, use, biology, nutrition, reproduction and breeding ferrets, including breeding farm. Special focus on nutrition ferrets, mainly due to the ever increasing interest in ferrets and very frequent errors in their diet, which makes large amounts of breeders think it is consistent with nutrition cats. Key words: ferret, breeding ferrets, Ferret hunt, Mustela putorius, nutrition, fur.
OBSAH 1 ÚVOD...........................................................................................................................10 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED..............................................................................................11 2.1 Taxonomické kategorie.........................................................................................11 2.2 Historie fretek.......................................................................................................11 2.2.1 Vznik jména..................................................................................................11 2.2.2 Vyšlechtění fretky..........................................................................................11 2.3 První zmínky.........................................................................................................12 2.4 Výskyt tchoře tmavého ........................................................................................13 2.5 Rozšíření fretek ....................................................................................................13 2.5.1 Rozšíření do Austrálie...................................................................................13 2.5.2 Rozšíření na Nový Zéland.............................................................................13 2.5.3 Rozšíření do Evropy......................................................................................14 2.5.4 Rozšíření do Ameriky...................................................................................14 2.6 Fretky v historii umění..........................................................................................14 2.7 Využití fretek.........................................................................................................17 2.8 Biologie ................................................................................................................21 2.9 Reprodukce...........................................................................................................24 2.10 Výživa fretek ......................................................................................................28 2.11 Fixace fretek .......................................................................................................35 2.12 Aplikace léčiv u fretek .......................................................................................36 2.13 Chirurgické zákroky............................................................................................37 2.14 Nejčastější nemoci fretek ...................................................................................39 2.15 Chovy..................................................................................................................40 3 ZÁVĚR.........................................................................................................................44
8
4 LITERATURA..............................................................................................................45 4.1 Literární zdroje......................................................................................................45 4.2 Internetové zdroje.................................................................................................46
9
1 ÚVOD Tuto práci jsem si vybrala kvůli stále zvyšujícímu se zájmu o fretky a díky chovu vlastní fretky. Fretka patří mezi nejčastěji chované šelmy u nás po psovi a kočce. Fretka byla vyšlechtěna z tchoře tmavého a má velmi bohatou historii, která sahá 450 let před náš letopočet. Domestikovány byly především kvůli kontrole hlodavců v obydlených oblastech a regulaci populace králíků na Novém Zélandu a v Austrálii. Také se staly velmi populární díky fretkování, což je vyhánění králíků z nor. Tato záliba přetrvala do dnes hlavně v Anglii. Fretka byla a je využívána také na kožešinových farmách, kvůli velmi kvalitní kožešině a vysoké mléčnosti, díky které dokáže odchovat až 12 mláďat. V poslední době je fretka stále více využívána spíše jako domácí zvíře, a to zejména díky své milé, hravé povaze a možnosti chovu v menších prostorách (například v bytě). Fretky, jako domácí zvířata, se poslední dobou začínají rozmáhat. To však neplatí o informacích o jejich výživě a chovu. Spousta chovatelů je přirovnává ke kočkám, nebo psům a podle toho je i krmí, i když psí a kočičí strava je pro fretky velice nevhodná. Cílem této bakalářské práce je shrnutí dosavadních informací o fretkách, jako je jejich velmi rozsáhlá historie, využití, biologie, rozmnožování, a také správná výživa a chov.
10
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Taxonomické kategorie (dle Kořínka, 2000) Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chorvata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: lasicovití (Mustelidae) Rod: lasice (Mustela) Druh: tchoř tmavý (Mustela putorius) Poddruh: fretka domácí (Mustela putorius furo)
2.2 Historie fretek 2.2.1 Vznik jména Latinský název fretky (Mustela putorius furo; Linnaeus, 1758) vznikla na základě latinského termínu pro myš – mus, jelikož se využívaly jako lapači myší. Do rodu Mustela zařazujeme všechny lavicovité šelmy. Putorius je z latinského putor, neboli zápach. Rozumíme tím charakteristický pižmový zápach fretek. Furo pochází z latinského slova furonem, které znamená zloděj. Z toho slova je pravděpodobně odvozen i název fretka (Brown, 2001). 2.2.2 Vyšlechtění fretky Dlouhou dobu nebylo jasné, který tchoř je předkem fretky. V úvahu přicházel tchoř tmavý (Mustela putorius; Linnaeus, 1758 - jihozápad Evropy, sever Afriky i ČR) a tchoř stepní (Mustela eversmannii; Lesson, 1827 - Asie a severovýchod Evropy, zasahuje i naše území); (Nerandžičová, 1999). Tchoř stepní byl brán v úvahu jako předek díky kosterním znakům a postorbitální konstrukci, což je zúžení lebky mezi očnicemi. Tento znak má fretka i tchoř stepní stejný na rozdíl od tchoře tmavého. Znaky na kostře nejsou spolehlivé, za 11
mnohé může domestikace a dokonce jsou patrné v chovu tchořů tmavých i po několika generacích v zajetí (Marek & Matyáštík, 2005). Genetické testy v 70. letech ukázaly, že předek fretky je tchoř tmavý. S ním má stejný počet chromozomů (2n = 40). Tchoř stepní má pouze 38 chromozómů. I když fretka vznikla z tchoře tmavého, při křížení fretky s tchořem stepním dokáže produkovat plodné potomstvo (Grafodatskij & kol., 1976).
2.3 První zmínky Fretka, anebo dosti podobné zvíře fretce, popisoval Aristofánes už roku 450 před naším letopočtem. O sto let později ji popisoval i Aristoteles, tedy roku 350 př. n. l., popsal ji jako zvíře nápomocné k lovu, živící se medem a ptáky a nazval ji iktis. V rozmezí 63 - 24 let př. n. l. píše Říman Straba o přemnožení divokých králíků na Baleárských ostrovech. Popisuje zvíře vycvičené k lovu, kterému byl nasazován náhubek, a bylo vpouštěno do králičích nor. Další zmínka pochází až z roku 600 našeho letopočtu od Isidora ze Sevilly, který je také používal k lovu králíků. Fretky se pak začaly chovat v domácnostech kvůli odrazení hlodavců. Roku 1220 se fretky rozšířily do Německa a existují příběhy, že dokonce Čingischán používal fretky v Afghánistánu roku 1221. První zmínka o fretkách v Anglii pochází z roku 1223 a roku 1281 byl „fretkař“ oficiálně uveden do královského dvora. Fretky se staly oblíbené hlavně v Anglii, dokonce bylo vydáno nařízení na konci 12. století, že fretku může vlastnit člověk, který má příjem minimálně čtyřicet šilinků ročně, proto fretky vlastnili hlavně vysoce postavení představitelé církve. Roku 1384 král Richard II. vydal dekret dovolující lovit králíky pomocí fretek a o šest let později roku 1390 byl vyhlášen zákaz lovení fretkami v neděli. Roku 1551 v Curychu byla popsána první bílá fretka - tedy albín. V 18. století byly fretky přibírány na lodě kvůli hlodavcům. Od této doby existuje mnoho záznamů o lovu králíků a jiných hlodavců fretkami a začínají se objevovat zmínky o fretce, jako o kožešinovém zvířeti, ale to nabralo popularitu spíše až na začátku 20. století. V 80. letech 20. století přišla epidemie myxomatózy a divocí králíci byli téměř vyhubeni. Fretky se přestaly používat jako lovecká zvířata a začaly se chovat jako zvířata společenská. 12
Lovecké výjevy byly zobrazovány na vlámských a burgundských gobelínech. (Brown, 2001).
2.4 Výskyt tchoře tmavého Vyskytuje se ve velké části Evropy: od Skotska a Walesu po Ural a Černé moře, na severu zasahuje do jižních oblastí Skandinávie a Finska (Mandiza, 2010). V ČR se měl na začátku 80. let minulého století tchoř tmavý největší populační hustotu z malých šelem. Nejvíce byl rozšířený u vodních ploch, protože se specializoval na lov žab a tvořením tzv. živé konzervy (přerušením vazu žába neuhyne, ale nemůže se pohybovat a její metabolismus se velmi zpomalí). V tomto stavu jakési letargie dokáže přežívat po mnoho týdnů. V polních podmínkách tchoři volí hlavně stohy a obydlí v blízkosti vesnic. Z těchto lokalit, ale bývá často vypuzen, hlavně díky zvyšujícímu se stavu lišek (Sýkora, 2007).
2.5 Rozšíření fretek 2.5.1 Rozšíření do Austrálie Fretky byly dovezeny do Austrálie britskými přistěhovalci. Byly dovezeny za účelem udržování dovezené populace králíků, která v Austrálii působila velké škody. Fretky však zde nedokázaly vytvořit volně žijící společenstva. Důvodem byly pravděpodobně predátoři (divoké kočky, dingo, lišky a jestřábi); (Brown, 2001). 2.5.2 Rozšíření na Nový Zéland V roce 1879 bylo na Nový Zéland dovezeno pět fretek. Tyto fretky byly následně vypuštěny, aby udržovaly králičí populaci. Na Novém Zélandu se prostředí pro fretky osvědčilo a v letech 1882 - 1886 bylo vypuštěno mnoho fretek, hranostajů a lasic kolčavy. Pro fretky zde bylo ideální počasí a žádní predátoři, kromě člověka. Toto opatření však nevedlo jen ke snížení stavu králíků, ale i ke snížení počtu ptáků. Nejvíce v ohrožení byli nelétaví ptáci. Proto byl roku 1903 povolen volný lov těchto predátorů (Samaš, 2010).
13
2.5.3 Rozšíření do Evropy Pro rozšíření fretky do Evropy existují dvě teorie. První že, fretka pochází z domestikované fretky ze severní Afriky a následně se rozšířily do Evropy s invazí Normanů. A druhá, že šíření fretek po Evropě bylo zapříčiněno šířením králíků, které fretky lovily. 2.5.4 Rozšíření do Ameriky Rozšíření fretek do USA - fretky byly pravděpodobně dovezeny do USA v 18. století na lodích, na nichž byly fretky jako černí pasažéři nebo tím, že si je někteří kolonisté brali s sebou jako domácí mazlíčky. Na začátku 19. století byly fretky dováženy za účelem lovení hlodavců. USA podporovaly používání fretek k účelu deratizace. Takzvaný „ferretmeister“ vypouštěl fretky do objektů, které byly zamořené hlodavci. Některé firmy udržovali kvůli tomu i vlastní kolonii fretek, po objevení chemického hubení hlodavců, se už dále fretky za tímto účelem neužívaly (Brown, 2001).
2.6 Fretky v historii umění (dle Hershe, 2000). Lov byl součástí zábav šlechty, lovecké výjevy se často objevovaly na malbách či obrazech v palácích. Jedna ze zachovaných fresek s fretkováním je v papežském paláci v Avignonu.
Obr. 1 - freska v Avignonu (Hersh, 2000 - www.doctorbeer.com)
14
Kniha lovu od hraběte Gastona III. Phoeba z Foixu, je francouzský rukopis z pozdního středověku. Je z konce 14. století a patří k vrcholům knižní malby a iluminace. Je na něm detailně vykresleno fretkování.
Obr. 2 - fretkování (Hersh, 2000 www.doctorbeer.com)
V odborné literatuře najdeme stať o fretce a její zobrazení v knize Historie Animarum Conrada Gessnera. Je z roku 1551 od Conrada Gesnera, fretka je zde zobrazena jako domácí zvíře. Obrázek lze vidět v Britském muzeu.
Obr. 3 - fretka jako domácí zvíře (Hersh, 2000 - www.doctorbeer.com)
15
Tento obraz je vlastněn markýzem ze Salisbury a visí v Courtauld institutu umění. Na obraze je královna Alžběta I. s bílou fretkou.
Obr. 4 - královna Alžběta s fretkou (Hersh, 2000 www.doctorbeer.com)
Z italského malířství renesance od Domenica di Bartola
Obr. 5 - fretka jako doplněk (Hersh, 2000 www.doctorbeer.com)
16
Tento obraz se nachází v Louvru v Paříži, je na něm Burgundský vévoda Je Johna Fearless s fretkou kolem krku.
Obr. 6 - Burgundský vévoda s fretkou (Hersh, 2000 - www.doctorbeer.com)
2.7 Využití fretek Kontrola hlodavců v obydlených oblastech Krátce potom co byly fretky domestikovány, začaly se využívat k deratizaci v okolí obydlí a v domech, díky tomu, že jejich jídelníček byl tvořen drobnými savci a ptáky. Pozdeji začaly být fretky využívány v okolí sýpek a stodol, ale i na evropských a amerických lodích. Roku 1986 byla fretka oficiálně prohlášena za maskota Massachusettského koloniálního námořnitva. Před tím než se začaly na lodích využívat fretky, využívali se psi a kočky. Psi však nebyli schopni skoro nic ulovit a kočky ač na tom s úlovky byly lépe, se nedokázaly protáhnout do všech malých otvorů tak jako fretka (Brown, 2001). Bio lékařský výzkum Staly se modelem v biomedicínském výzkumu 20. století. Byly použity jako jedny z prvních při studiu viru lidské chřipky. V současné době se používají v oblasti virologie, toxikologie a farmakologie. Biomedicínské využití fretek je největší ve Spojených státech, z důvodu přítomnosti velkých chovných zařízení, které mohou produkovat velké množství zdravých fretek (Brown, 2001). 17
Přepravci Velikost fretek a jejich ochota prolézat trubkami a tunely z nich udělala ideál pro přepravu kabelů skrz dlouhé trubky. Tato metoda se využívala u naftařů v Severním moři, u telefonních společností i u lidí pracujících na tryskových letadlech. Postup byl následující, na fretku umístili postroj, na který připnuli dlouhé tenké lanko, to pak připojili ke kabelu, který byl protahován potrubím. Mechanická zařízení fretky později nahradila (Brown, 2001). Felicia, fretčí čistič trubek od A. E. C. Mezi jeden z nejznámějších případů patří Felicia, fretčí čistič trubek od A. E. C. Při výstavbách v Mesonské laboratoři 250 milionového objektu národního urychlovače v Batávii, se objevily konstrukční potíže. Bylo třeba odstranit ocelové piliny z částí trubek. Wally Pelczarski, návrhář hlavní části NAL dostal za úkol vyrobit potřebný čistič. Právě tehdy navrhl Robert Sheldon živou fretku, namísto nějakého mechanického čističe (Anderson, 1971). Hledání fretky začalo v Brookfieldské Zoo přes wild game až d Gaylord Minn. V té době jedno z mála míst, kde se daly sehnat fretky. Požadavek byl na co nejmenší fretku. Byla vybrána fretka, kterou pojmenovali Fellicia. Byla jen 38 cm dlouhá a zhruba o 15 % menší než ostatní fretky. Felicia přišla zařízení jen na 35 dolarů, ale úředníci věří že, NAL zachránila stovky, možná tisíce dolarů. Sheldon, který viděl fretky užívat v potrubí už dříve, říká že, jsou voleny protože, to jsou pozorná, zvědavá zvířata s loveckými instinkty, které je nutí hledat a prolézat různé trubky. Sheldon tvrdí, že Felicia dokáže projít skrz obdélníkové trubky 3,4 cm na 12,3 cm, které jsou jen o něco málo větší než velikost její hlavy. Podstoupila během několika měsíců 12 pochůzek skrz vakuové trubky, které měly maximálně 30 cm na šířku. Jedna pochůzka byla dlouhá 9 144 centimetrů. Felicia má speciálně vyrobený obojek, na něj
18
se připevní provázek, který táhne skrz trubku. Na konec provázku upevní pracovníci tampon, který potom protáhnou nazpátek. Tampon je napuštěn chemikáliemi a čisticími prostředky. Po této proceduře je trubka čistá a zbavená nežádoucího šrotu. Dan Richield, laboratorní technik, říká: „ Felicia ušetřila mnoho času a úsilí. Budeme ji nadále používat znovu a znovu, a možná i v jiných sekcích laboratoře.“ Wally Pelczarski má Felicii na starost a jeho největší starostí, je udržet Felicii štíhlou, aby mohla dále plnit svou práci. Její jídelníček sestává téměř z toho, co požívá norek. Některé její krmení pochází z norčí farmy v nedalekém Winfriedu. Nejčastěji je krmena: kuřetem, játry, syrovým masem, rybími hlavami, ale má také velkou zálibu v hamburgerech. Její chovatelé ji ale opravdu nemají v úmyslu nechat ztloustnout (Vaughan, 1971).
Obr. 8 - Felicia 2 (Fielding, 1971 www.history.fnal.gov)
Obr. 7 - Felicia 1 (Fielding, 1971 www.history.fnal.gov)
19
Obr. 8 - Felicia 3 (Fielding, 1971 www.history.fnal.gov)
Obr. 9 - Felicia 4 (Fielding, 1971 www.history.fnal.gov)
Ferret Legging Je stará anglická hra či sport. V dnešní době se již téměř neprovozuje. Hra spočívá ve vpuštění fretek do nohavic kalhot a vyhrává soutěžící, který vydrží nejdéle. Rekord drží 72 letý muž, od roku 1983, kdy udržel fretku v nohavicích 5 hodin a 26 minut (Brown, 2001). Domácí zvíře (mazlíček) Nejčastější využití fretek v dnešní době jsou jako domácí mazlíčci. Jsou malé, nenáročné a mají hravou povahu. Fretky jsou chovány v různých barevných provedeních a v poslední době přichází do módy i fretky dlouhosrsté. Fretčí organizace zaměřené na chov fretek se objevují po celém světě. Uchytily se i fretčí show, kde fretky soutěží v oblastech jako jsou: barevné třídy, nejlépe oblékané fretky, ale i fretčí agility (Brown, 2001). Kožešinové zvíře Fretky byly v Evropě chovány pro jejich kožešinu již po staletí a na začátku 19. století bylo vynaloženo úsilí, aby se tento postup uchytil i ve Spojených Státech. Divoké zabarvení fretky je upřednostňováno a je pravděpodobné, že dřívější chovy uplatňovaly při množení i původního Evropského divokého tchoře pro udržení uniformity a kvality srsti. Kabát vyrobený z fretčí kožešiny se nazývá filch coat. Chov fretek pro jejich kožešinu se stal méně častým a na konec skoro vymizel (Brown, 2001). 20
2.8 Biologie Fretčí tělo je dlouhé a štíhlé. Končetiny jsou krátké, krk dlouhý, na jehož konci je umístěna triangulární hlava. U fretek je výrazný pohlaví dimorfismus, který je nejvíce patrný od sedmého měsíce věku. Samci bývají i dvakrát větší a těžší než samice a to i v případě vykastrování, jejich hlava je větší a širší, srst je mnohem hrubší. Tělesná hmotnost se může během roku měnit, tato změna může dosahovat až 40 % hmotnosti. Je to způsobeno ukládáním podkožního tuku v zimě a jeho úbytkem v letním období Svoboda, 1998). Hmotnost kůže se srstí se pohybuje okolo 10 % na rozdíl od zvířat, která nenorují. Například zajíc má hodnotu hmotnosti kůže 8,2 %. Kostra fretky je robustní a má pevnou stavbu těla. Fretky mají nízkou relativní hmotnost svalstva, proto nemohou být vytrvalými běžci. Fretky také nemají rychlý start, kvůli tomu, že pánevní a hrudní končetiny mají skoro stejnou hmotnost, na druhou stranu, díky tomu mají fretky všestrannou pohyblivost pánevních končetin, kterou využívají ke šplhání a při zápasech. Odrazem výkonnosti a rychlosti pohybového aparátu je srdce, které má hodnotu 1 % z celkové hmotnosti těla. Pro srovnání je podíl u králíka pouze 0,2 % z celkové hmotnosti. Fretky mají také vysoký metabolismus a díky tomu mají vysokou hmotnost jater a ledvin. Dále také mají vysokou relativní hmotnost mozku, ta dosahuje hodnoty 0,85 % z celkové hmotnosti těla, u člověka to jsou 2 % (Skoupá, 1998). Základní údaje Délka těla je u samců 380 - 490 mm a u samic 310 - 390 mm. Délka ocasu je v rozmezí 115 - 210 mm. Délka zadního chodidla u samců je mezi 56 - 65 mm a u samic 46 - 55 mm. Hmotnost u samic činí 450 - 1 100 g a u samců to je 900 - 2 700 g. Pohlavní dospělost se pohybuje okolo 5 - 9 měsíců. Průměrný věk je 6 - 10 let. Délka březosti činí 42 dní. Velikost vrhu je 1 - 16 mláďat (Skoupá, 1998). Trias Fretka má 33 - 36 dechů za minutu. Tep 180 - 250 za minutu. Teplota 38 – 40 oC (Skoupá, 1998).
21
Anatomie Lebka Je skoro dvakrát tak dlouhá než široká. Dospělí jedinci nemají lebeční švy, díky tomu nemůžeme rozlišit jednotlivé kosti lebky. Obličejová část je krátká (jen jedna třetina délky lebky). Nosní otvory jsou menší v porovnání se šelmami podobné velikosti. Také má zúžení klenby za očnicemi, a to se nazývá postorbitální konstrukce (Skoupá, 1998). Zuby
Obr. 9 - lebka fretky (Skoupá, 1998)
Fretky po narození jsou do konce druhého týdne bez zubů. Na začátku třetího týdne se začínají prořezávat špičáky a třenové zuby (P3 v horní čelisti a P4 ve spodní čelisti). Ve čtvrtém týdnu se prořezují prostřední třenové zuby (P3 v dolní čelisti) a zadní třenové zuby (P4 v horní čelisti). V pátém týdnu jsou plně dorostlé a začínají se prořezávat přední třenové zuby (P2 v dolní čelisti). Řezáky v horní čelisti jsou viditelné již v šestém týdnu v pořadí I 3, I 2, I 1. Řezáky v dolní čelisti jsou malé a většinou se dásní vůbec neprořežou. V tutéž době jsou poslední zuby mléčného chrupu, přední třenové zuby ( P2 v horní čelisti). V šestém týdnu vypadá fretčí zubní vzorec takto: 3130/3130 (28 zubů). V sedmém týdnu se začínají vyměňovat řezáky v horní čelisti a v dolní čelisti prořezávají špičáky, ale mléčné špičáky jsou pořád v čelisti, proto trvalé zuby vyrůstají před ně. 22
V trvalém chrupu se vyměňuje role P3, jako u všech šelem, na následující zub (v horní čelisti je to P4, ve spodní čelisti to je M1). V 8 týdnu se v dolní čelisti vyměňují špičáky, třenové zuby a špičáky v horní čelisti. Mezi 8 až 10 týdnem jsou většinou za sebou trvalé i mléčné špičáky, děje se to více v horní čelisti. V 9 týdnu jsou řezáky a stolička (M1) v dolní čelisti dorostlé a mléčné špičáky vypadlé z dolní čelisti. V 10 týdnu lze vidět střední třenové zuby v horní čelisti (P3). Třenové zuby (P3) a stolička (M2) v dolní čelisti. V 11 týdnu by měly vypadat mléčné špičáky a přední třenové zuby z horní čelisti. Ve 12 týdnu vypadávají poslední mléčné zuby. Dorůstají špičáky a také se prořezají přední třenové zuby v dolní i horní čelisti. Okolo 13 až 15 týdne dorostou špičáky v horní čelisti, dva přední třenové zuby a stolička (M2). V 16 týdnu má fretka trvalý chrup. Vzorec chrupu: 3131/3132 (34 zubů); (Skoupá, 1998). Krk Krk je dlouhý, prvních sedm obratlů (krčních) je masivnějších než ostatní. Následkem toho je krční svalovina velmi dobře vyvinutá, díky tomu je tato část velmi pohyblivá. S dlouhým krkem je i dlouhá průdušnice, ta se skládá z 60 až 70 hyalinních chrupavek, které mají tvar písmene C. Díky tomu jsou fretky používány ve výzkumu respiratorních chorob (Svoboda, 1998). Páteř Páteř je velmi ohebná a je tvořena sedmi krčními obratli, patnáct hrudních obratlů, pět obratlů bederních, tři křížové obratle a patnáct ocasních obratlů (Svoboda, 1998). Srdce Srdce má tvar kužele a je uloženo šikmo v dutině hrudní. Hrot srdce míří dolů a dozadu. Srdce je vzdáleno od bránice 1 centimetr (Fox & Marini, 2014).
23
Trávící trakt Fretka má jednoduchý žaludek do tvaru písmene J. Leží napříč břišní dutinou, nalevo od osy těla. Tenké střevo je nejdelší část trávicího traktu. U dospělých jedinců může měřit až 198 centimetrů. Poměr mezi délkou těla a tenkého střeva je 5 : 1 (Fox & Marini, 2014). Fretkám chybí slepé střevo a červovitý přívěšek. Tlusté střevo má jednoduchou stavbu a jeho tloušťka se po celé délce nemění (Svoboda, 1998). Trávení Fretky polykají potravu velmi rychle, kvůli tomu enzymy ve slinách nehrají moc velkou roli při trávení. Také nemají v příušních a podčelistních slinných žlázách amylázu (trávicí enzym). Proto sliny hrají roli jenom ve zvlhčování potravy, což usnadňuje polykání potravy, hlavně pokud jsou fretky krmeny granulemi. U fretek neprobíhá aktivita enzymů postupně jako u všežravců a býložravců. Kvůli rychlému postupu potravy, musí enzymy na potravu působit kontinuálně, během celého procesu v trávicím traktu (Fox & Marini, 2014). Kůže Fretky nemají potní žlázy, proto při zvýšených teplotách hrozí jejich přehřátí. Dále mají velice kvalitní kožich, na 1 cm2 připadá 5 500 - 8 000 podsadových chlupů a přibližně 160 chlupů krycích neboli pesíků (Nerandžičová, 1999).
2.9 Reprodukce Fretky pohlavně dospívají okolo šestého měsíce života. Projevem je jednak změna chování. U samců zvětšování varlat a následně říje. Sezóna říje pro samce začíná obvykle v prosinci a končí v červenci. Na začátku říje sestoupí varlata z podkoží do šourku (Svoboda, 1998). Během říje jsou samci neklidní, mají zvýšenou pohybovou aktivitu a značkují. Samci jsou schopni se pářit po celou dobu říje. Samice jsou sezónně polyestrické, říje probíhá většinou od března do srpna (Motyčková & Motyčka, 2009).
24
Začátek říje může být urychlen a sezóna může být prodloužena pomocí umělého světelného režimu a zvýšenou teplotou a to až o 3 - 5 dní (Skoupá, 1998). Sezóna pohlavní aktivity může být prodloužena, pokud fotoperiodický cyklus je 16 hodin denně světlo a 8 hodin tma. S prodlužující se délkou dne nastupuje u samic říje. Příznaky říje u samic jsou: oteklá vulva, která dosahuje maximální velikosti třicátý den od objevení příznaků, serózní výtok z vulvy a ochota k páření. Vulva by měla dosahovat velikosti lískového ořechu (Svoboda, 1998). V průměru se první říje objevuje okolo 20. 3. Proestální fáze se objevuje přibližně od 15. 2. do 15. 3. (Skoupá, 1998). Připouštění K připouštění vybíráme nejčastěji zvířata z nejjarnějších chovů, protože v době páření, jsou již zcela vyspělá. Samice by se měla zapouštět na minimální hmotnosti 500 g. U faremních chovů se častěji vyskytuje nižší hmotnost než u domácích chovů. Pokud je příliš nízká hmotnost samice, nezabřezne a pokud příliš vysoká také nezabřezne. U obézních zvířat je vyšší množství tuku, tento stav tlumí příznaky říje a nedochází k ovulaci. Váha samic při připouštění by měla být maximálně 1 100 g. Proto je vhodné měsíc před začátkem říje upravit krmnou dávku. Omezit tuky v krmivu a podávat celý komplex vitamínů především A, E, B6 a H (Skoupá, 1998). U fretek se přiváží samice k samci. Což je poměrně zvláštní z hlediska zvyklostí u tchořů. Kde samice obývají stálá území, zatímco samci putují z místa na místo. Už jen z toho hlediska není možné, aby samice tchoře šla za samcem. Někteří chovatelé uvádějí, že samice se vozí za samcem z toho důvodu, že pokud je samec na novém území může pozornost věnovat průzkumu území a ne samici. Ať už chovatel zvolí jakýkoliv postup, je nutné, aby zvířata spolu mohla strávit několik dní v klidu (Motyčková & Motyčka, 2009). Námluvy začínají hraním zvířat, vzájemným okusováním a olizováním, jen ve výjimečných případech dochází k napadení. Po té samec uchopí samici za kůži na zátylku a nosí ji po výběhu a smýká s ní po zemi. Samice obvykle vydává velmi výrazné zvuky (Nerandžičová, 1999).
25
Po době, která se u každého samce liší, samec odnese samici na klidné místo, kde dochází ke kopulaci. Samici si stále přidržuje zuby za zátylek a zadními končetinami přidržuje samici za boky. Kopulace je završená svázáním zvířat. Po ejakulaci dojde ke zduření penisu. Doba svázání se pohybuje od 15 minut po 95 minut (Motyčková & Motyčka, 2009). Během páření se zvyšuje hladina lutheinizačního hormonu, který je zodpovědný za dozrávání vajíček. Ovulace je provokovaná, vajíčka se do vejcovodu uvolní přibližně za 30 až 40 hodin, kde jsou také oplodněna. Otok vulvy by se měl začít zmenšovat po šedesáti hodinách. Pokud otok nemizí, měla by být samice znovu připuštěna. Normální velikosti dosáhne vulva přibližně po 2 - 3 týdnech. I když nedojde k oplození, většinou následuje pseudogravidita, která trvá také 42 ( 39 - 46) dní (Svoboda, 1998). Březost Po úspěšném oplodnění dochází k březosti. Březost má rozpětí 39 - 46 dní. Délka gravidity závisí na délce světelného dne. Pokud se délka dne prodlužuje, délka gravidity se snižuje a prodlužuje se s věkem samice. Březost lze určit v jednom týdnu ultrazvukem, ve 14 dnech opatrnou palpací dutiny břišní a ve třicátém dni je vidět zvětšení dutiny břišní. V poslední třetině březosti také dochází ke změně chování, zvíře začíná být agresivní. Proto by mělo být co nejméně rušeno a stresováno (Skoupá, 1998). Porod Porod je aktivní vypuzení životaschopného plodu přirozenými porodními cestami, po dokončení kvalitativního a kvantitativního vývoje plodu (Hofírek et. al., 2009). Před porodem dochází u plodu k výraznému rozvoji nadledvinek a tím dochází k vysoké produkci kortikoidů. Ty se dostanou přes placentu do krevního oběhu matky. Kortikoidy stimulují v endometriu a myometriu tvorbu prostaglandinu F 2α. Prostaglandin F2α rozpouští žluté tělísko a tím končí produkce progesteronu, který chrání březost. Díky tomu děloha začne být citlivá na oxytocin a začíná se stahovat a vypuzovat mláďata (Hájek et. al., 2014). Porod nastává většinou v noci. Požadovaná porodní poloha je podélná přední. Samice se o mláďata stará sama. Nedoporučuje se zasahovat, jinak hrozí zabití mláďat
26
matkou. U fretek se většinou neobjevují porodní komplikace. Pokud nějaké nastanou, jedná se většinou o mrtvé mládě, přerostlá mláďata, špatná porodní poloha mláďat, vyčerpání matky a slabé kontrakce. V těchto situacích musíme manuálně vyjmout mláďata, což provádí výhradně veterinární lékař. Ihned po porodu matka mláďata olíže (Skoupá, 1998). Odchov Může se stát, že matka některá mláďata vystrčí z hnízda. Tato mláďata jsou většinou slabá, hubená nebo s nějakými defekty. Ztráty na mláďatech se pohybují okolo 8 - 10 % a to v prvních 3 - 5 dnech (Nerandžičová, 1999). Fretka má většinou 5 - 6 mléčných souborů, proto může odchovat jen maximálně 12 mláďat. Pokud fretka porodí více mláďat, je vhodné nejmenší a nejslabší odstranit (buďto je položit pod jinou matku, nebo použít umělý odchov); (Skoupá, 1998). Mláďata se rodí nepříliš vyvinutá. S porodní váhou 8 - 12 g a 5 - 10 cm dlouhá. Rodí se bezzubá, slepá, hluchá se slabým osrstěním (Ullrich, 2003). Ale už i u takto slabého osrstění lze určit budoucí barvu. Fretky, které budou mít v budoucnu světlé zbarvení se rodí růžové a fretky, které budou mít tmavé zbarvení, se rodí špinavě šedé (Skoupá, 1998). Na břichu je po porodu vidět pupeční pahýl a je možné rozlišit pohlaví. Také se rodí s drápky a hmatovýmí vousy. 5. den - mláďata dosahují téměř dvojnásobné hmotnosti než po porodu. Také začínají být rozeznatelná víčka a ušní boltce a také se objevuje první bíla srst neboli lanugo. 10. den - jsou tmavší kvůli tomu, že jim začíná růst srst. Začínají být aktivnější a začínají si mezi sebou hrát a již vydávají hvízdavý zvuk. U samice začíná klesat agresivita vůči okolí. 14. den - se fretkám prořezává mléčný chrup. Srst začíná mít pižmovité aroma a na obličejové části je zřetelná obličejová maska. Mezi světlou srstí začínají prorůstat černé chlupy. A samice začíná nechávat mláďata o samotě.
27
21. den - mláďata se začínají přikrmovat tuhou potravou, kterou samice nosí i do hnízda, nejvíce mletým masem (Nerandžičová, 1999). Dokáží najít potravu na vzdálenost 50 cm (Ullrich, 2003). 28. den - mláďata již kálí a pohybují se mimo hnízdo. Matka se snaží odpočívat mimo hnízdo. Mláďata daleko lépe přijímají tuhou potravu a už se o ní i perou. Matka přestává požírat výkaly mláďat. 42. den - přestávají být mláďata závislá na mateřském mléku a je možné zažít s odběrem (Nerandžičová, 1999). Ideální odstav je mezi 42 - 56 dnem (Ullrich, 2003). Odstav S odstavem se začíná mezi 42 - 56 dnem. Dělá se buď jednorázový, a nebo postupný odstav mláďat. Při jednorázovém odstavu se odeberou všechna mláďata najednou. A při postupném se odebírají nejprve nejsilnější mláďata a zbylá mláďata se ponechávají s matkou o 7 - 14 dní dále. Mláďata se umisťují po odstavu do samostatných klecí či voliér. A co nejrychleji je umisťujeme do nových domovů, mladší zvířata se lépe a rychleji přizpůsobují (Skoupá, 1998).
2.10 Výživa fretek Předkem fretky je tchoř tmavý. Proto má fretka podobné nutriční požadavky jako on. Fretka je obligátně masožravec, což znamená, že v jejím jídelníčku by mělo převládat maso. Také mají limitovanou schopnost trávit vlákninu. Na rozdíl od jiných monogastrů je průchod krmiva trávicím traktem velmi rychlý (Svoboda, 1998). Průchod trvá přibližně tři hodiny, ale první stopy strávené potravy se objevují ve stolici již za jednu hodinu po přijmutí krmiva. Kvůli tomu, že krmivo zůstává v trávicím traktu tak krátkou dobu, vyhovují fretkám krmiva bohatá na bílkoviny, tuky a nízký obsah vlákniny. Strava by měla obsahovat 60 % masa, 20 % obilovin, 10 % mléka, 10 % ovoce a zeleniny. Vlhkost krmiva by neměla přesáhnout 10 % (Nerandžičová, 1999). Stravovací režim Tento režim je pro fretku velmi důležitý kvůli velmi rychlému trávení. Proto je třeba fretku krmit několikrát denně. Mláďata se krmí nejméně třikrát denně a dospělá fretka se krmí dvakrát denně a to ráno a večer. Pokud chceme jakkoliv měnit dobu 28
krmení nebo krmivo, změna musí být postupná. Jako u většiny šelem, se může nastavit na jeden den v týdnu hladovka, ale jen u dospělých jedinců. Také se může nechávat adlibitní přístup ke krmivu, ten se ale nedoporučuje při zkrmování syrové stravy. Protože fretka si navykne „uždibovat“ krmivo a to se může v průběhu dne v misce zkazit. Také to může vést k nedostatečnému vyprazdňování traktu před krmením, což může způsobovat nechutenství a poté ke ztrátě hmotnosti. Krmivo musí být nezávadné a nesmí se podávat studené. Ideální je pokojová teplota (Nerandžičová, 1999). Bílkoviny Proteiny jsou tvořeny z aminokyselin, které jsou základními stavebními kameny těla. Proteiny pomáhají vytvářet krevní buňky a pomáhají rozvíjet svaly a kosti. V krmivu musí být minimálně 30 % bílkovin. Ideální rozpětí je 35 - 38 % bílkovin. Musí se jednat o živočišný protein, rostlinný fretka není schopna strávit. Pokud fretky nemají v krmivu dostatek proteinu, začnou konzumovat nadměrné množství krmiva ve snaze vykompenzovat nedostatek proteinů. V krmivu pro mladé a aktivní jedince by mělo být 35 – 36 % bílkovin. Pro starší zvířata nad čtyři roky by mělo obsahovat 33 % bílkovin (Nerandžičová, 1999). Lepší
krmiva
pro
fretky
by měla
být
obohacována
esencionálními
aminokyselinami (taurin, methionin a lysin). A také by měly obsahovat živočišné bílkoviny z více zdrojů (drůbež, ryby, hovězí). Zastoupení obsahu bílkovin by mělo odpovídat pořadí, v jakém jsou napsány. Od těch kterých je nejvíce k těm, kterých je nejméně (Svoboda, 1998). Tuk Tuk je nezbytnou součástí krmiva fretek. Je koncentrovaným a dobře stravitelným
zdrojem
energie.
Obsahuje
dvojnásobné
množství
energie
než
karbohydráty. Také je zdrojem esenciálních mastných kyselin, jako je například kyselina linolová a arachidonová. Bez těchto kyselin není možná resorpce a transport vitamínů rozpustných v tucích a to vitaminů A, D, E a K. Dále jsou důležité fosfolipidy jako součásti buněčných membrán. Steroly se podílejí na tvorbě vitaminu D, žlučových kyselin a hormonů. Také zvyšují chutnost krmiva. Minimální množství tuku v krmivu je 18 %. Jinak se hodnoty pohybují od 22 – 25 %. U Fretek v zátěži, při růstu a při kojení 29
je to okolo 25 % tuku. U mladých fretek do čtyř let 22 % tuku a u starších fretek nad čtyři roky 18 % tuku (Svoboda, 1998). Sacharidy Existují dvě formy sacharidů: vláknina a škrob. Vláknina je pro fretky téměř nestravitelná, ale podporuje střevní peristaltiku. Škrob je po uvaření vysoce stravitelný dobrý zdroj energie, i když ne takový jako tuk. Hlavním zdrojem sacharidů jsou pro fretky obiloviny (Dahm, 2000). Kterých by mělo být v krmné dávce 20 % (Nerandžičová, 1999). Mezi funkce obilovin v krmivu patří: zvyšování chutnosti, různorodost, dodávání energie, dodávají krmivu objem a snižují náklady na výrobu krmiv (Svoboda, 1998). Zdroje sacharidů pro fretky jsou hlavně rýže, kukuřice, sójové boby, ale také se mohou použít vařené těstoviny nebo spařené ovesné vločky (Nerandžičová, 1999). Vláknina by neměla překročit 1,5 % v krmivu (Svoboda, 1998). Vitamíny Pomáhají metabolizovat přijatou potravu. Dosud nebylo zjištěno, jaké dávky vitamínů fretky potřebují. Ale při zkrmování prémiovými krmivy nebyl zaznamenán nedostatek vitamínů (Dahm, 2000). V určitých částech života fretky bychom měli zvyšovat dávky některých vitaminů, například v době růstu, březosti a kojení. V době rozmnožování nebo u starších zvířat je vhodné doplňovat vitamin E. Při infekcích můžeme podávat vitamin C. A někdy se při některých problémech se zrakem může podávat vitamin A. Pro lepší kvalitu srsti můžeme podávat vitamin H. Také můžeme podávat celý komplex vitaminů pro zlepšení celkové tělesné kondice. Mezi nejčastěji používané preparáty jsou vitaminové pasty, pro jejich dávkování je třeba se poradit s veterinárním lékařem. Mezi velmi užívané značky patří: vitamix a roboran (Nerandžičová, 1999). V krmné dávce by mělo být přibližně 750 mj. vitamínu A, 60 mj. vitamínu D 3, 3,5 mg vitamínu E (Motyčková & Motyčka, 2009).
30
Minerální látky Minerální látky jsou nezbytnou součástí krmiva fretky. Minerální látky dělíme na makro a mikro. Makro prvky se vyskytují v těle ve větším množství než mikro prvky. Patří mezi ně vápník, fosfor, síra, draslík, hořčík a chlor. Tyto prvky se podílejí na stavbě kostí, svalů a kontrolují absorpci a uvolňování tekutin. Mikro prvky jsou vyžadovány v mnohem menších množstvích. Jsou to například: zinek, měď, železo, jód, mangan, selen. Dílčí seskupení stopových minerálů se nazývá mikro-stopové prvky. Tyto prvky zahrnují chrom, fluor, nikl, vanad, lithium a arzen. Tyto prvky jsou nezbytné pro zdraví fretek, ale ve vysokých dávkách jsou toxické (Dahm, 2000). V krmné dávce by mělo být 0,4 g vápníku a 0,35 g fosforu. Doporučený poměr vápníku a fosforu je 2 : 1 a 0,75 g mědi (Motyčková & Motyčka, 2009). Na vápník musíme dbát hlavně u rostoucích mláďat a kojících samic, většinou se podává ve formě tablet a dávkování určuje veterinární lékař. Některé vitamínové preparáty obsahují i minerální složku, jako například vitamix a roboran. Jinak lze doplňovat minerální látky kostní moučkou, která obsahuje hlavně vápník a fosfor. Preparátem farmafer zas můžeme doplňovat železo (Nerandžičová, 1999). Pojiva Všechna peletovaná krmiva potřebují pojivo. Nejběžnějšími pojivy je rýže, kukuřice a sójové boby. Nejlepší pojivo je rýžová mouka. Má dobrý vliv na trávicí trakt a je nejlépe stravitelná z pojiv. Je ale podstatně dražší než zbylá pojiva, a proto se skoro nevyužívá. Kukuřice je nejčastěji používaným pojivem. Dodává se ve 4 formách: celá kukuřice, drcená kukuřice, mletá kukuřice a kukuřičný lepek. Bohužel některé formy zpracované kukuřice - zejména kukuřičný lepek (gluten), může způsobit poruchy trávení a alergické reakce u některých fretek. Alergie na kukuřičný lepek je jednou z nejčastějších alergií u fretek. Ta může způsobit bolestivé gastrointestinální poruchy (Dahm, 2000).
31
Čerstvá strava Je velmi náročný styl krmení. Obsah masa musí být minimálně 60 % a nikdy ho nesmíme nahrazovat rostlinnou bílkovinou. Jednou z nejlepších voleb je koňská nebo hovězí svalovina. Vepřové maso se nedoporučuje, protože obsahuje více tuku a dříve se nezkrmovalo kvůli zárodkům aujezkyho choroby, která by již neměla být aktuální. Pro zpestření krmné dávky se můžou podávat játra nebo srdce, ale přílišné krmení vede k průjmům. U fretek se nesmějí zkrmovat vnitřnosti horších kategorií, a to především dělohy a hrtany. V dělohách se nachází hormony, které nemají pozitivní vliv na březost a laktaci. Při zkrmování hrtanů se štítnou žlázou se do těla fretky dostává thyroxin, který u samic může vyvolávat agresivní chování k mláďatům až jejich požírání. Obsah obilovin 20 %. Funkce obilovin je zisk sacharidů a tím pádem energie. Používá se vařená rýže, těstoviny a spařené vločky. 10 % krmné dávky by mělo být tvořeno ovocem a zeleninou. Jejich funkcí je doplnění vitaminů do krmné dávky a správná činnost střev. Pozor bychom si měli dát jen na nevařené brambory, košťálovou zeleninu (kvůli nadýmání) a hroznové víno. 10 % krmné dávky by měly tvořit mléčné výrobky. Kromě příjmu bílkovin zásobují organismus i vápníkem. Z mléčných výrobků můžeme podávat bílý jogurt a obyčejný tvaroh. Slazené mléčné výrobky jsou nevhodné, způsobují zubní kaz. Tyto výrobky jsou také dost tučné a můžou způsobovat průjmy. Proto na ně navykáme pomalu po malých dávkách. Bílkoviny můžeme nahradit i vaječným žloutkem (Nerandžičová, 1999). Granulovaná krmiva Hlavní předností granulovaných neboli suchých krmiv, je snížení výskytu zubního kamene, a také snadná skladovatelnost. Jediná nevýhoda granulovaného krmiva v ČR je dostupnost velmi kvalitního krmiva. Největším producentem vysoce kvalitních granulovaných krmiv ve světě je USA. Z USA si také mnoho chovatelů nechává krmiva dovážet. V případě, že není toto krmivo k sehnání, lze fretčí krmivo nahradit vysoce kvalitním kočičím krmivem nebo spíše krmivem pro koťata. Tato krmiva se však musí obohacovat mléčnými výrobky, protože nemají tak vysoký obsah bílkovin a tuku. Mezi ověřené značky kočičího krmiva patří: Omaga a Iams. U zkrmování granulovanými 32
krmivy je nutné zajistit dostatek vody. Pokud se při zkrmování suchými krmivy vyskytne snížený příjem vody, můžeme granule zalévat teplou vodou nebo vývarem či je nechat nabobtnat. Denní příjem krmiva je přibližně 40 - 60 g krmiva na den. U samic to může být méně a u samců více (Nerandžičová, 1999). Konzervovaná krmiva Konzervovaná krmiva se rozdělují do dvou skupin, a to na základní a kompletní. Konzervovaná krmiva se od ostatních krmiv liší výrobou, balením a obsahem vody. Obsah vody je u konzervovaných krmiv přibližně 78 %. U suchých krmiv je obsah vody přibližně 8 – 10 %. Základní krmiva jsou vyráběna především z různých druhů mas. Maso je základem pro přípravu tradiční krmné dávky. Zbytek krmné dávky jsou tvořeny krmivy rostlinného původu. Kompletní konzervovaná krmiva obsahují vyvážený obsah živin, vitaminů a minerálních látek. U těchto krmiv se již nemusejí používat doplňující krmiva. Při výrobě kompletních krmiv se používají krmiva v nativním stavu, u suchých krmiv tomu tak není. U suchých krmiv se používají suroviny ve formě mouček, šrotů nebo úsušků (Vajc, 2005). Doplňkové preparáty Tyto směsi slouží k doplnění krmné dávky. Většinou se užívají k doplnění tradičních krmných dávek. K osvědčeným doplňkům patří calopet, uropet (pro samce), geripet (pro stará zvířata), vitamix a vápník v tabletách (Nerandžičová, 1999). Napájení U fretky můžeme použít napájení z napáječek nebo misek. Fretka denně vypije 80 ml vody, v horku i více (Motyčková & Motyčka, 2009). Na napáječky si fretky rychle zvykají, můžeme vybrat z kuličkových nebo pístových. Do pístových se musí fretka zakousnout, a proto dochází k rychlejšímu opotřebení napáječky, ale i zubů. Kuličkové napáječky stačí jen olíznout, což je pro fretky mnohem lepší. Miska s vodou má výhodu, v létě, že se v ní mohou fretky zchladit a v zimě, že miska nezamrzne na rozdíl od napáječky (Doležalová, 2004). 33
Výživa fretek během říje, březosti a laktace V období říje je nutné zvýšit podíl svaloviny, a to zejména koňské svaloviny, která má vyšší hladinu vitamínu E. Vitamin E podporuje činnost pohlavních žláz. V období březosti je potřeba zajistit vyšší obsah velmi kvalitních bílkovin a vápníku. Také se musí celkově zvednout množství krmné dávky. Při krmení čerstvou stravou se musí zvýšit podíl masa a také rozmanitost krmné dávky (více druhů bílkovin). Pokud je fretka na granulované stravě, přechází se na granulovanou směs pro březí kočky jako, je například Iams. Ve fázi laktace krmíme velmi podobně jako ve fázi březosti. Je zde také zvýšení bílkovin a vápníku a potřeba navýšení krmné dávky. Pro doplnění bílkovin je vhodné podávat neslazené mléčné výrobky. Dále jsou vhodné spařené ovesné vločky, které je možné zchutnit glukózou ve formě glukopuru (maximálně 2 %), kromě zchutňující funkce také zvyšuje mléčnost samice. Okolo dvacátého dne březosti se do krmné dávky může přidávat malé množství kuchyňské soli. Fretka by se v období březosti neměla překrmovat, kvůli tomu, aby plody příliš nenarostly a samice neztučněla, to by pak mohlo vést ke komplikacím při porodu (Nerandžičová, 1999). Výživa mláďat První tři týdny života jsou mláďata kojena. Po třech týdnech pomalu začínají ochutnávat pevnou stravu (Skoupá, 1998). V prvních dnech, kdy mládě přijímá pevnou stravu, podáváme jemně naškrábané hovězí libové maso. Postupně se velikost podávaného masa zvětšuje. Během následujících třech týdnů podáváme různé druhy masa, granule a veškeré krmivo, na které chceme mláďata navyknout. Granule nepodáváme v původním stavu, ale nabotnalé nebo zalité vodou či vývarem, postupně množství vody v granulích snižujeme. V šesti týdnech samice přestává kojit a mláďata musí být schopna plně přijímat pevnou stravu. Do šesti týdnů krmivo podáváme pětkrát až šestkrát denně. Po šestém týdnu, tedy po odstavu, krmíme mláďata třikrát denně. Při onemocnění nebo úhynu matky je nejvhodnější najít jinou kojící fretku. Fretky mají výbornou mléčnost, dokáží uživit až dvanáct mláďat, a proto se využívají i
34
jako kojné na kožešinových farmách. Další možností je užití kojící kočky (Nerandžičová, 1999). Tab. 1 - složení mléka (Motyčková & Motyčka, 2009)
V g/1000 ml
Bílkoviny
Tuky
Laktóza
Popeloviny
Fretka Kočka Fena Kráva
65 90 85 33
85 3 120 46
45 49 35 47
15 12 10 10
Další možností je umělý odchov. Největším problémem je, čím nahradit mateřské mléko. Kravské mléko je naprosto nevhodné, už jen z toho hlediska, že fretka má mléko albuminové, zatímco kravské mléko je kaseinové. Vhodnější je použít instantní mléko pro štěňata nebo koťata. Další variantou je použití kondenzovaného mléka. Používá se kondenzované a neslazené mléko s 10 % tuku neboli tatra. Toto mléko se ředí vodou, odvarem z rýže, ovesných vloček nebo heřmánku, ředící poměr je 1 : 1. Můžou se přidávat vitamíny A a D. Takto připravená směs se zahřívá na teplotu těla (37 – 40 oC – teplota se zkouší na vnitřní straně zápěstí). Směs se podává injekční stříkačkou nebo kapátkem. Na začátku odchovu musíme krmit každé dvě hodiny a postupně snižujeme na čtyři krmení denně. Od třetího týdne přikrmujeme jako u předchozího odchovu (Motyčková & Motyčka, 2009).
2.11 Fixace fretek Fretky můžeme fixovat pomocí fixačních klecí tak zvaných chytaček. Fixační klec se přiloží k výlezu z klece a zvíře do ní vleze. Pro drobné zákroky, například injekční, se doporučuje fixační klec s dvojitým dnem. Také se mohou použít fixační kleště, které se přikládají za hrudník, za lopatku a rukou fixujeme ocas, nebo je můžeme fixovat ručně v rukavicích (Konrád, 1996). Do rukavic a kleští nesmíme fixovat březí samice a samice v raném odchovu mláďat (Skřivan, 1983). Dále fretky fixujeme ručně bez rukavic za volnou kůži na krku ve visu. U klidnějších jedinců můžeme fretku jednou rukou přidržovat na krku a druhou v okolí
35
kyčlí. Pokud potřebujeme úplnou imobilizaci fretky, může se použít anestezie (Svoboda, 1998).
2.12 Aplikace léčiv u fretek Vnější aplikace léčiv Mezi ně patří: masti, zásypy, roztoky, spreje a koupele. V okolí místa aplikace léku se musí vystříhat srst, a to 0,5 cm do zdravé tkáně. Při použití koupele, kterou se může léčit například svrab, koupel musí mít teplotu 37 oC. Fretka se ponoří do koupele celá mimo hlavy, a zvláště se musí dát pozor, aby se koupel nedostala do ušních otvorů. Po ukončení koupele by se měla fretka opláchnout čistou vodou (Konrád, 1996). Vnitřní aplikace léčiv Nejjednodušší je podání léků do dutiny ústní (neboli per os). Léky můžeme podávat v krmivu a dobře rozpustné léky můžeme podávat v nápojích. Další možností je podání léku pomocí pinzety na kořen jazyku (Konrád, 1996). Dalším způsobem podání léků je injekční aplikace. U fretek se léky mohou aplikovat na kůži na krku a na kožní řasu na krku, u těchto částí se užívá subkutánní injekce, kůže musí být dostatečně elastická (Svoboda, 1998). U gluteální svaloviny pánevních končetin se používá intramuskulární injekce. A u vena cephalica, vena jugularis a vena saphena se používá intaravenzní injekce (Knotková & Knotek, 2000). U něktěrých vzácných případů se můžeme setkat s intraperitoneální injekcí, zavedení přímo do dutiny břišní, může se využívat při silných dehydratacích. Dalším méně užívaným způsobem je aplikace léků intrapulmonárně, což je podání léků do dutiny hrudní a plic. Při zvolení inrapulmonární aplikace se injekce zavádí na pravé straně mezi 7 - 8 mezižeberním prostorem (Konrád, 1996). Při podání většího množství léků nebo při velmi časté injekční aplikaci léků se může využít intravenózního katetru. Katetr se zavádí do vena jugularis, vena cephalica a vena saphena. Při zavádění katetru je většinou fretka v celkové anestezii. Katetr se zavádí do vyholeného a vydezinfikovaného místa. Velikost užívaných katetrů se pohybuje mezi velikostmi 24 - 25 (Svoboda, 1998). 36
Anestezie Inhalační anestezie U zákroků trvajících krátkou dobu se používá tvářová maska. Při delších zákrocích se používá endotracheální trubice. Při inhalační anestezii se používá halotan a isofluran (Svoboda, 1998). Preparát halotanu se nazývá Narcotan liq. a jeho doporučená koncentrace je 1 - 2 %. Preparát isofluranu se nazývá Forane, a jeho doporučená koncentrace je 1,5 - 4 % (Knotková & Knotek, 2000). Isofuran je vhodnější u starších a nemocných fretek, kvůli rychlejšímu probouzení z anestezie. Při anestezii se kontroluje EKG. Pod fretku se pokládá izolační podložka, aby nebyly takové ztráty tepla (Svoboda, 1998). Injekční anestezie Používá se subkutánní a intramuskulární aplikace. Nelze využívat barbituráty, nebo jen velmi omezeně, kvůli nepřístupnosti periferních cév (Svoboda, 1998).
2.13 Chirurgické zákroky Kastrace samic U samic se používá ovariohysterektomie, tedy odstranění obou vaječníků a dělohy v celkové anestezii. Samice se kastrují okolo 6 - 9 měsíce života před začátkem říje (Lissenberg, 2005). U samic, které nejsou určené k chovu, se kastrace používá jako prevence proti problémům s dlouho trvající říjí (Nerandžičová, 1999). Říje u fretek trvá přibližně 6 - 8 týdnů, po této době nastává regenerační fáze a pak normální stav. U 30 % procent fretek však nastane stálá říje (Ullrich, 2003). U dlouhé říje je poškozována kostní dřeň vysokou hladinou estrogenů. Může dojít až k anémii a smrti. Před kastrací je vždy dobré provést vyšetření hematokritu, morfologii erytrocytů a počet krevních destiček. U fretek, které jsou dlouho v říji nebo mají dle vyšetření krve anémii nebo trombocytopenii se kastrace nedoporučuje, kvůli zvýšené krvácivosti. U těchto případů se musí hormonálně vyvolat ovulace. K vyvolání 37
ovulace se používá podání humánního nebo bovinního choriového gonadotropinu (hCG), dávka se pohybuje mezi 50 - 100 IU. Dále se také může použít gonadotropin releasing hormon (GnRH), a to v dávce 20 mikrogramů. V nouzi je možné použít i gestageny. Po podání léků by měla říje odeznít za 2 - 3 týdny, po tomto období dochází k pseudograviditě. Pokud nedojde ke splasknutí vulvy, musí se hormonální léčba opakovat. Pokud léčba zabrala, může se přistoupit ke kastraci (Svoboda, 1998). Preparát hCG se nazývá pregnyl, jeho aplikace se provádí intramuskulárně. Aplikován je 1 – 2 x. Riziko pyometry po aplikaci je minimální a pseudogravidita následuje skoro vždy. Jeho účinek je pomalejší než u GnRH. Preparát GnRH se nazývá receptal a aplikace se provádí intramuskulárně. Aplikace je opakovaná 3 – 5 x a aplikuje se obden. Riziko pyometry po aplikaci je minimální a pseudogravidita následuje skoro vždy. Preparáty gestagenu se nazývají: covinan, provera, medroxyprogesterone, acetat (MPA) a pilkan. Dávka se pohybuje u covinanu okolo 0,3 m 3 na 700 g. Při užití gestaenů je velké riziko vzniku pyometry (Nerandžičová a kol., 2006 – 2010). Kastrace samců Kastrace samců by se měla provádět v období říje, protože varlata jsou sestouplá v šourku (Motyčková & Motyčka, 2009). U samců se provádí kvůli zklidnění jedince, a aby samci neznačkovali (Nerandžičová, 1999). Můžeme vybrat techniku s pokrytým nebo nepokrytým semenným provazcem (Svoboda, 1998). Vyjmutí pachových žláz Fretka při leknutí nebo ze strachu používá pachové žlázy. Dobře ochočená fretka tyto žlázy používá minimálně, proto je tato operace mnohdy zbytečná. Tato operace neřeší problémy se zápachem srsti a značkováním. Pokud se chovatel rozhodne uskutečnit tento zákrok, je nejvhodnější doba okolo 8. měsíce (Nerandžičová, 1999).
38
2.14 Nejčastější nemoci fretek Influenza Z virových onemocnění je chřipka u fretek nejčastější. Přispívá k tomu i to, že je chřipka přenosná jak mezi fretkami, tak i z člověka na fretku. Proto je u tohoto onemocnění důležitá izolace, jak mezi jednotlivými fretkami, tak i mezi lidmi a fretkami (Motyčková & Motyčka, 2009). Psinka Psinku způsobuje virus z čeledi paramyxoviridae a z rodu morbilivirus (Foglar & Lívanská, 2016). Mortalita u tohoto onemocnění je téměř stoprocentní. K přenosu dochází buď přímo ze zvířete na zvíře, nebo pomocí infikovaných tělních sekretů. Inkubační doba u fretek je 7 dní, poté se projeví příznaky (Svoboda, 1998). Příznakem je výtok z očí a nosu, který zasychá okolo nozder a očí. Ten se hromadí a ztěžuje tak dýchání a vidění. Okolo 10 - 12 dne se začíná vyskytovat vyrážka v okolí pod bradou, tříslech, konečníku a také hyperkeratózní změny na polštářcích tlapek. Později dochází k nervovým příznakům mezi které patří: zvýšená tvorba slin, třes, křeče a nakonec kóma a smrt. Ke smrti dochází mezi 12 - 35 dnem (Nerandžičová, 1999). ECE – epizootická katarální enteritida Je způsobována virem z rodu koronavirů. Toto onemocnění má velice vysokou morbiditu. Šíří se přímým kontaktem a infikovanými sekrety. Jedním z největších problémů u tohoto viru je, že zvířata mohou mít v těle koronovirus, aniž by se projevily příznaky. Přesto, ale vylučují virus do okolí, a to až šest měsíců. Mezi první příznaky patří zvracení, za 4 - 6 hodin po zvracení následuje žlutozelený páchnoucí a hlenovitý průjem. Tento průjem může trvat 1 - 2 týdny (Nerandžičová a kol., 2006 – 2010).
39
Onemocnění kůry nadledvin (hyperadrenokorticismus) Toto onemocnění je velmi časté u starších fretek. Postižena je kůra nadledvin a dochází k nadprodukci některých adrenálních steroidů. Příčina tohoto onemocnění není úplně známá. Existuje teorie, že jednou z příčin může být předčasná kastrace. Projevuje se jako říje. U samic dochází k otoku vulvy a u samců ke zvyšování agresivity. Poté dochází ke ztrátě chlupů, která začíná nejdříve na ocase a pak postupuje na záda a břicho (Nerandžičová a kol., 2006 – 2010).
2.15 Chovy Zájmový chov fretek Způsob chovu fretek je různý a liší se podle toho za jakým účelem fretky chováme. Jestli jako domácího mazlíčka, laboratorní zvíře, kožešinové zvíře, a nebo jako lovecké zvíře. Dále jaké máme prostory a prostředky. Podle prostoru můžeme fretku chovat na volno, ve vlastní místnosti, kleci, voliéře a venkovní voliéře (Motyčková & Motyčka, 2009). Chov v kleci Při chovu v kleci se snažím vybrat co největší klec jak do šířky, tak do výšky. Minimální rozměry klece by měly být 0,5 x 1 m. Výška klece by měla být minimálně 70 cm a horní hranice dána není (Nerandžičová, 1999). Klec by měla nejlépe mít několik pater (alespoň dvě, ideálně tři). Patro by mělo být tvořeno z dobře omyvatelného a odolného materiálu jako je plast nebo dřevo. Pro pohyb mezi jednotlivými patry se mohou použít trubky procházející skrz patra, nebo žebříky. Žbrdliny žebříku by od sebe měly být vzdáleny maximálně 10 - 12 cm. Mezi patry můžeme také nainstalovat plošiny o velikosti minimálně 30 cm. Mezi nimi nesmí být příliš velké mezery, aby zvíře nemohlo mezi nimi sklouznout (Henke, 2010). Spodek klece by měl být taktéž z dobře omyvatelného a odolného materiálu, nejlépe plastu. Spodek klece má plastové drážky, do kterých se vloží vršek klece, který je z kovových mříží. Vršek a spodek klece je k sobě připevněn pomocí plastových nebo kovových úchytek. Na každé straně klece by měla být alespoň jedna úchytka (tedy minimálně čtyři dohromady). 40
Pokud se rozhodneme umístit klec, například na balkóně, musíme klec zajistit proti venkovním vlivům počasí. Musí být schována pod stříškou kvůli dešti a zajištěna proti průvanu, a také nesmí být na přímém slunci (Ullrich, 2003). Chov v samostatném pokoji Při tomto stylu chovu se musí pokoj dostatečně zabezpečit. Zejména to platí o dveřích, které většinou tvoří jedinou únikovou cestu. Proto se do dveří vkládá hrazení, které by nemělo být menší než 1 m. Pokud je proo fretku možné dostat se k oknu, je lepší okna zabezpečit zábranami. Stejně jako u klece se i v pokoji může vytvořit několik pater a šplhadla (Henke, 2010). Chov na volno Tento způsob chovu je pravděpodobně tím nejnáročnějším ze všech. Jelikož se fretka může volně pohybovat po celém bytě bez dozoru, je nutné, aby celý byt byl řádně zabezpečen. Je nutné si pamatovat, že fretky, hlavně drobné samice, jsou schopné se protáhnout otvorem o šířce 5 cm a mláďata dokonce otvorem o šířce 3 cm. Jako u chovu v pokoji platí, že bychom měli mít zajištěná okna, na parapetech by neměly být žádné květiny ani jiné věci, protože fretka dokáže vylézt na parapet díky mezeře mezi zdí a radiátory. Měly by být odstraněny dlouhé ubrusy, záclony, žaluzie a podobně, protože u těchto věcí hrozí, že po nich fretky budou šplhat a při tom by mohlo dojít k zaháknutí drápků. Také je zde větší problém s elektrickými spotřebiči. Jedno z největších nebezpečí pro fretku představuje lednice. Fretky velmi rády usínají v prostoru u motoru ledničky kvůli teplu. Proto je vhodné zvolit lednici, která těsně přiléhá ke stěně a odvádí teplo bočními stěnami (Nerandžičová, 1999). Chov ve venkovní voliéře Fretky chované ve venkovních voliérách mají mnohem kvalitnější a hustší srst. Také je u nich typické mnohem aktivnější chování a menší náchylnost k nemocem. Pro splnění všech požadavků je důležité vědět, jestli fretka bude obývat voliéru po celý rok nebo jen v teplejších měsících. Pokud fretka obývá voliéru celoročně, je
41
důležité ji dobře tepelně zajistit. Pokud fretku dáváme do voliéry na sezónu, je důležité ji na to postupně přivykat. Voliéra je tedy nejlepší možností chovu fretek. I zde platí čím více prostoru tím lépe. Fretky jsou velmi aktivní, a proto je důležité zabezpečení voliéry. Voliéry by měly splňovat 4 základní vlastnosti. Za prvé fretky velmi dobře šplhají, proto je velmi důležité, aby se voliéra nedala přešplhat, a nebo, aby byla voliéra překrytá po celém výběhu. Díky tomu jsou i fretky chráněny před dravci. Druhým kritériem je zapuštění oplocení, které by mělo být minimálně 50 cm hluboko. Nebo se zabezpečí se spodu pomocí zahrabaného pletiva nebo zapuštěním desek po celém obvodu voliéry. Třetím kritériem je místo postavení voliéry. Místo nesmí být vystaveno přímému slunečnímu záření, to znamená, že nesmí ležet na jižní ani západní straně, pokud není ve stínu (například stromu). Posledním kritériem je dobře zateplená budka (Ullrich, 2003). Faremní chov Fretka má podobné tělesné rozměry jako norek, proto i způsob ustájení je velmi podobný. Prvním předpokladem pro úspěšný chov je výběr místa. Místo by mělo být klidné, suché a vzdálené od jiných chovů hospodářských zvířat (200 - 300 metrů) a mělo by být umístěno mimo vesnici. Farma se skládá ze skladů krmiv a přípravny krmiv, které musí být vzdálené od zvířat alespoň 20 - 30 metrů. Dále je součástí farmy vybetonované hnojiště. Celý areál farmy musí být řádně oplocený, aby se zamezilo útěkům zvířat. Mimo areál farmy by se měla nacházet karanténní zóna, kam jsou umístěna nově nakoupená zvířata nebo nemocná zvířata v izolaci (Skřivan, 1983). Chov v klecích Klece se vyrábí z tzv. Bodovaného pletiva s vyztuženou drátěnou kostrou. Šířka klece je 30 - 35 cm, výška 40 - 45 cm, délka 80 cm. Klece bývají zavěšeny ve výšce 50 - 60 cm nad zemí. Klece by měly být od sebe odděleny mezerou, která by měla mít 42
minimálně 6 cm, aby se zamezilo napadání zvířat mezi sebou. Při odhadu počtu klecí se počítá jedna klec pro samici, 2 klece pro mláďata a na 3 - 4 samice jedna klec pro samce (Konrád, 1996). Minimální plocha klece bez budníku pro norky a fretky platí od 1. 1. 2014. Pro jedno dospělé zvíře je minimální plocha 2 550 cm2. Pro samici s mláďaty do odstavu je plocha taktéž 2 550 cm2. Pro 2 mláďata po odstavu je plocha také 2 550 cm 2 (Jedlička, 2013). Budníky Používají se jako úkryt pro zvíře nebo jako porodní box pro samice. Vnitřní rozměry budníku by měly být 30 x 30 x 30 cm. Budníky se většinou vyrábějí z ohoblovaných prken, musí se dávat pozor, aby mezi prkny nebyly mezery, kvůli průvanu. Budník má otevíratelné víko umístěné na horní straně, pod dřevěným víkem je drátěný rošt (Konrád, 1996).
43
3 ZÁVĚR Z informací v této práci vyplívá, že fretky mají velice rozsáhlou historii a možnost využití. Využití fretek v kožešinovém průmyslu je oproti 19. století na mnohem nižší úrovni, ať už z důvodu, že jejich kožešina nedosahuje takových kvalit jako norek, a nebo kvůli tomu, že se začala spíše chovat jako domácí zvíře. Jako domácí mazlíčci se fretky stávají stále populárnějšími, a jsou tak třetí nejchovanější šelmou u nás. Z hlediska rozmnožování je u fretek problém se stále snižujícím se průměrným věkem fretky. Dříve se průměrný věk fretky pohyboval kolem 12 let, dnes je to jen 6 – 8 let, a to především díky špatné plemenitbě, selekci jedinců a příbuzenské plemenitbě. Z hlediska výživy je fretka celkem náročná. Díky velmi rychlému trávení se musí krmit několikrát denně, nebo musí mít permanentní přístup ke krmivu. Také z hlediska složení krmiva je fretka mnohem náročnější než například kočka, a to se také odráží v ceně krmiva. Fretky jsou také velmi vybíravé, a při změně krmiva, nebo při změně receptury krmiva je velmi časté, že přestávají přijímat potravu. Ohledně způsobu chovu není fretka náročným domácím zvířetem. Existuje mnoho variant chovu, jako je například venkovní chov, chov v kleci, nebo chov na volno. Možná je i kombinace několika typů chovů dohromady. Například přes jaro, léto a začátek podzimu je možný chov ve venkovní voliéře, a přes zimu chov v kleci umístěné v bytě.
44
4 LITERATURA 4.1 Literární zdroje FOX J. G. & MARINI P. R., 2014: Biology and diseases of the ferret. Vyd. 3. Ames, Iowa: John Wiley & Sons Inc, 852 s. GRAFODATSKIJ A. S., VOLOBUEV V. T., TERNOVSKIJ D. V. & RADZHABLI S. I., 1976: G-banding of the chromosomes in seven species of Mustelidae (Carnivora). Rusian: Zool. Zh., 55: 1704–1709. HÁJEK Z., ČECH E., MARŠÁL K. & KOL., 2014: Porodnictví 3., zcela přepracované a doplněné vydvydání. Vyd. 3. Praha: Grada, 120 s. HENKE G., 2010: Fretka. Vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 64 s. HOFÍREK B., DVOŘÁK R., NĚMEČEK L., DOLEŽEL R., POSPÍŠIL Z. & KOL., 2009: Nemoci skotu. Brno: Česká buiatrická společnost, Noviko, 1149 s. JEDLIČKA M., 2013: Chov kožešinových zvířat v ohrožení. Náš chov, 73(6): 6–8. KNOTKOVÁ Z. & KNOTEK Z., 2000: Drobní savci: fyziologické hodnoty: léky a jejich dávkování. Vyd. 1. Brno: Noviko, 69 s. KONRÁD J., 1996: Nemoci kožešinových zvířat. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 201 s. KOŘÍNEK M., 2000: Velká kniha pro chovatele savců. 1. Vyd. Olomouc: Rubico, 326 s. LISSENBERG J., 2005: Fretky. Rebo productions, 63 s. MOTYČKOVÁ H. & MOTYČKA V., 2009: Fretka. Vyd. 1. Rudná u Prahy: Robi maus, 72 s. NERANDŽIČOVÁ P., 1999: Fretka jako domácí zvíře: porozumění a správná péče. Vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 72 s. NERANDŽIČOVÁ P., LINKOVÁ V. & ZEMANOVÁ P., 2006 – 2010: Veterinární okénka pro Klub chovatelů a příznivců fretek, 14 s.
45
SKOUPÁ L., 1998: Fretka. Vyd. 1. České Budějovice: DONA, 96 s. SKŘIVAN M., 1983: Chov kožešinových zvířat. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 284 s. SVOBODA J., 1998: Problematika chovu a chorob fretek. Vyd. 1. Český Těšín: M. Lišková, 64 s. SÝKORA I., 2007: Populační dynamika zvěře (a lidská činnost?). Časopis myslivost, 2007(11): 6–7. ULLRICH M., 2003: Fretka: [všechno o chovu fretky]. Vyd. 1. Praha: Cesty, 64 s.
4.2 Internetové zdroje ANDERSON D., 1971: Fermilab History and Archives Project. Chicago Sun Times. [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://history.fnal.gov/felicia.html BROWN S. A., 2001: History of the ferret [online]. Weaselwords [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://weaselwords.com/ferret-articles/history-of-the-ferret/ DAHM M. V., 2000: Ferret nutrition [online]. Weaselwords [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://weaselwords.com/ferret-articles/ferret-nutrition/ DOLEŽALOVÁ J. Z., 2004: Krmení a mlsky. [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://fretka.kom.cz/main/fretka-03-krmeni-mlsky.php FOGLAR P. & LÍVANSKÁ Z., 2016: Onemocnění psů proti kterým očkujeme. Vetcentrum-Třeboň. [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.vetcentrumtrebon.cz/clanky/onemocneni-psu-proti-kterym-ockujeme.html FIELDING T., 1971: Fermilab History and Archives Project. NAL. [online]. [cit. 201603-05]. Dostupné z: http://history.fnal.gov/felicia.html HERSH J., 2000: Ferrets in Art History. Doctorbeer [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.doctorbeer.com/joyce/ferrets/frhistpg.htm MANDIZA L., 2010: Tchoř tmavý. Prirodainfo [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=3067.00 46
MAREK B. & MATYÁŠTÍK T., 2005: Domestikovaní savci: Dretka (Mustela putorius f. furo) [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.savci.upol.cz/teorie/ domest.htm#top SAMAŠ P., 2010: Nový Zéland – INEKO. Zoologie.upol [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné
z:
http://www.zoologie.upol.cz/invazni_ekologie/materialy
2012/INEK
O_NZ_text_Samas.pdf VAJC J., 2005: Typy krmiv používané ve výživě psů.[online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.spicove.cz/chovatelstvi-psu/vyziva/typy-krmiv-pouzivane-vevyzive-psu.php VAUGHAN P., 1971: Fermilab History and Archives Project. Beacon News. [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://history.fnal.gov/felicia.html
47
