Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vojtěch Zhasil
2013 BRNO
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ůstav zoologie, hydrologie a včelařství
Problematika endoparazitóz drobných přežvýkavců v konvenčních a eko-chovech
Bakalářská práce
Brno 2013
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D
Vojtěch Zhasil
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Problematika endoparazitóz drobných přežvýkavců v konvenčních a eko-chovech zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelu o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne ………………….podpis studenta……………………..
ABSTRAKT Název práce: Problematika endoparazitóz drobných přežvýkavců v konvenčních a ekochovech Autor: Vojtěch Zhasil Cíl mé bakalářské práce byl vypracovat přehled endoparazitů u ovcí v eko-chovu a konvenčním chovu v Moravskoslezském kraji. Sledované období obou chovů je od Března roku 2012 do Dubna roku 2013. Během sledování bylo prováděno koprologické vyšetření trusu získaného z obou chovů. Trus byl odebírán 1x měsíčně od 12 ovcí z každého chovu. Endoparazité, kteří se vyskytovali v chovech byli určeni a zařazení podle doporučené literatury. V chovech se vyskytovali tyto rody endoparazitů Moniezia, Eimeria, Ostertagia, Haemonchus, Trichostrongylus, Nematodirus, Oesophagostomun, Chabertia. Z nichž největší podíl v chovech měl rod Eimeria. Naopak v nejmenší míře zamoření byl rod Oesophagostomum, který se vyskytoval v 3,6% populace v eko-chovu a 2,9% populace v konvenčním chovu. Endoparazité, kteří byli nalezeni byli determinování podle doporučné literatury. Klíčová slova: ovce, endoparaziti, eko-chov, konvenční chov
ABSTRACT Title: Issue of endoparasites small ruminants in convential breeding and organic farm Author: Vojtěch Zhasil The aim of my work was developed an overview of sheep´s endoparasites in organic breeding and convential breeding in Moravian-Silesian region. The monitoring period of time both of breeding was from March 2012 to April 2013. During the monitoring was performed coprologic examination feaces got from both breeding. The feaces was collected once a month from twelve sheeps from both breeding. In the both breeding were found this species of endoparazites Moniezia, Eimeria, Ostertagia, Haemonchus, Trichostrongylus, Nematodirus, Oesophagostomum, Chabertia The biggest part of both breeding had species Eimeria. While in the smallest part of both breeding had species Oesophagostomum, which was occured in 3.6% population from organic breeding and in 2.9% population from convential breeding. Endoparasites, which was discovered in both breeding was determination under recommendede literature. Key words: sheep endoparasites, organic breedíng, conventional breeding
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................................8 2 CÍL PRÁCE ...............................................................................................................9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 10 3.1 Význam chovu ovcí ........................................................................................... 10 3.2 Rozdělení chovu ................................................................................................ 10 3.2.1 Ekologický chov ......................................................................................... 10 3.2.2 Konvenční chov .......................................................................................... 11 3.3 Rozdělení parazitů u ovcí................................................................................... 11 3.3.1 Endoparazité ............................................................................................... 11 3.3.2 Výskyt endoparazitů v chovech ovcí ........................................................... 12 3.3.3 Škodlivost parazitů...................................................................................... 13 3.4 Trávení přežvýkavců.......................................................................................... 14 3.5 Odčervování ovcí............................................................................................... 15 3.6 Pastva ovcí ........................................................................................................ 15 3.7 Taxonomické rozdělení parazitů ........................................................................ 17 Moniezia expansa (Rudoplhi, 1805): ........................................................................... 17 4 MATERIÁL A METODIKA .................................................................................... 20 4.1 Plemeno chované na hospodářstvích .................................................................. 20 4.1.1 Historie plemene ......................................................................................... 20 4.1.2 Charakteristika plemene .............................................................................. 20 4.1.3 Užitkovost plemene: ................................................................................... 22 4.3 Pracovní postup rozboru .................................................................................... 22 4.3.1 Flotační metoda .......................................................................................... 22 4.3.2 Vajdova metoda .......................................................................................... 23 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ....................................................................................... 24
5.1 Seznam nalezených parazitů .............................................................................. 24 5.2 Prevalence endoparazitů .................................................................................... 25 5.2 Výsledky za celé období .................................................................................... 27 5.3 Vyhodnocení výskytu parazitů ........................................................................... 28 5.4 Diskuse .............................................................................................................. 30 6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ................................................................................... 31 7 ZÁVĚR .................................................................................................................... 32 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................... 33
1 ÚVOD Ovce patří mezi pastevní zvířata, samostatně se pohybují po pastvině a samostatně se rozhodují, kterou část pastvy spásají. Mezi hlavní vlivy z hlediska endoparazitů patří způsob a typ pastvy ovcí. Při jakémkoli způsobu nebo typu pastvy má ovce možnost výběru porostu pro spásání, někdy je výběr větší a tím je menší riziko přenosu endoparazitů jako při volné celoroční pastvě. Ovce mají silný stádový pud, který způsobuje, že se celé stádo drží pohromadě, a tím se zvyšuje možnost přenosů parazitů. I když má ovce možnost výběru porostu, hrozí skupinové zamoření endoparazity, proto se musí na problematiku endoparazitů nahlížet jako na problém jednotlivce s celostádovým dopadem. Napadeným zvířatům endoparazity klesá užitkovost hlavně přírůstek, který má ekonomický vliv pro chovatele. V neléčených případech to může vést k přemnožení parazitů a následnému uhynu zvířete. Z výše uvedených důvodů by se mělo provádět preventivní opatření tz. odčervování stáda.
8
2 CÍL PRÁCE Práce s názvem Problematika endoparazitóz drobných přežvýkavců v konvenčních a eko-chovech měla následující cíle: 1) vypracování literární rešerše podle naší a zahraniční odborné literatury týkající se problematiky endoparazitických hlístic, tasemnic a kokcidií u ovcí ve vybraných konvenčních a eko-chovech. 2) Zjišťování
druhového
spektra
endoparazitů
pomocí
nedestruktivních
koprologických metod ve vybraných farmách ze vzorků odebíraných 1x měsíčně. 3) Sledování prevalence a intenzity invaze parazitů, statistické zpracování výsledků,
zhodnocení
přístupu
k odčervování
drobných
přežvýkavců
v konvenčních a eko-chovech, zhodnocení případného rozdílu v přípravcích používaných k odčervování a možného vlivu jednotlivých přípravků na zdravotní stav a užitkovost drobných přežvýkavců. 4) Vyhodnocení významu zjištěných druhů endoparazitů na zdravotní stav přežvýkavců a případného rozdílu mezi konvenčními a eko-chovy
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Význam chovu ovcí Ovce jsou jedním z nejstarších chovaných druhů zvířat na světě. Jsou velmi nenáročné zvíře, které lze chovat ve všech klimatických a výrobních podmínkách. I na našem území má chov ovcí dlouholetou tradici, hlavním odvětvím živočišné produkce byli ovce ještě v 17. století. Ovce byly chovány ve velkých stádech a díky velmi dobré úrovni chovu se proslavili daleko za hranicemi. Současné chovy se zabývají mnohostrannou užitkovostí. Ovce produkují nejen hlavní produkty jako maso, vlnu, mléko a kůži. Vedle hlavních produktů se dnes dostávají do popředí i vedlejší produkty lanolin, lůj, střeva, krev, předžaludky, paznehty a rohy. Ovce mají také nepřímou produkci mrvy nebo využití pro spásaní pastvin. Ovce lze využít jako modelové (pokusné) zvířata pro krmivářský výzkum. Ovce jsou schopny svou nenáročností dosáhnout vysoké produkce z domácích krmiv. Chov ovcí v české republice není tak rozšířený jako v okolních státech hlavně pro pokles zájmů o vlnu, z tohoto důvodu byla odkloněna vlnařská plemena ovcí. Orientace chovatelů směřovala hlavně na reprodukci ovcí a zvýšenou masnou užitkovost (Štolc a kol., 1999).
3.2 Rozdělení chovu 3.2.1 Ekologický chov Podle (http://www.ec.europa.eu, 2013 ) „Osoby chovající zvířata by měli mít nezbytné znalosti a odbornost s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat.“V (http://www.biospotrebitel.sk, 2013) bylo uvedeno, že v ekologických chovech se uplatňuje mnoho metod a principů, které mají společně za cíl zajistit zvířatům pohodlný a bez stresový život s uspokojením jejich přirozených potřeb. Základem je vytvoření prostřední podle daného druhu zvířete aby byli uspokojeny jeho fyziologické, etologické a etické požadavky. Ekologický chov umožňuje zvířatům volný přístup k venkovním prostranstvím ať k pastvě, která zahrnuje vhodné vyživovací a etologické aspekty. Je zakázáno v ekologickém chovu zvířata jakýmkoliv způsobem poutat nebo přivazovat nebo zamezovat přístup k venkovnímu prostranství nebo během nepříznivých venkovních podmínek znepřístupnit zastřešené kryté místo. V lehárnách a 10
v místech
pro
odpočinek
nesmí
být
použito
roštových
podlah.
Podle
(http://www.mzp.cz, 2013) je zakázáno odstraňování nebo zmenšování části těla (ocasů, zobáků a rohů). V ekologických chovech je zakázáno používat geneticky modifikované organismy, chemické ošetření. 3.2.2 Konvenční chov Hlavní zaměření konvenčního chovu je podle (http://www.mzp.cz/, 2013) ekonomický výnos bez zásadního ohledu na přírodu a krajinu. Je zde povoleno využití geneticky modifikovaných organismů a chemického ošetření. Půda je brána pouze jako prostředek k výrobě. Konvenční chovy jsou rozdělené na rostlinné a živočišné výrobní části. Ustájení zvířat je bez venkovního výběhu. Zvířata jsou celoročně zavřená buď skupinově nebo individuálně v klecových nebo vazných ustájeních. Ve skupinových chovech je často využito roštové ustájení. Zvířata jsou krmena průmyslovými krmivy za podání preventivních léčiv.
3.3 Rozdělení parazitů u ovcí Parazité se rozdělují podle lokace na hostiteli nebo uvnitř hostitele na parazity vnější (ektoparazity), kteří parazitují na povrchu těla hostitele a na vnitřní parazity (endoparazity), kteří parazitují uvnitř těla hostitele (Ryšavý a kol., 1988) 3.3.1 Endoparazité Endoparazité žijí uvnitřních těla hostitele a můžeme je rozdělit na intracelulární (vnitrobuněčné) a extracelulární, kteří žijí mezibuňkami hostitele nebo uvnitř jeho tělních dutin, (Volf & Horák., 2007) 3.3.1.2 Protozoa Prvoci jsou považování za nižší živočichy, kteří jsou viditelní pouze pomocí mikroskopu. Jsou to jednobuněčné eukaryoty vybavené pohybovými organelami. Prvoci se nejčastěji množí dělením buňky, přičemž z jedné buňky vznikají dvě. Někteří prvoci se množí konjugací tzv. spájením. Konjugace je děj, při kterém dochází k výměně části jádra za účelem zvýšení životaschopnosti jedince pro další dělení. Věda zabývající se zkoumáním prvoků se nazývá protozoologie, snaží se zkoumat definovatelnou sbírku eukaryotických organismů. Jednobuněčné eukaryoty netvoří evoluční linií, ale jsou 11
založeny na faktu, že jejich buňka plní všechny funkce celého živého organismu. Všechny skupiny eukaryot obsahují jednobuněčné zástupce tedy protisty. Molekulární fylogenetika prokazuje, že jednotlivé linie mnohobuněčných organismů vznikly nezávislé na sobě, ale většina protist nemá také vliv na vývojové vztahy mnohobuněčných eukaryot. Eukaryoty se rozdělují do šesti velkých skupin: Opisthokonta, Amoebozoa, Plantae, Chromalveolata, Rhizaria a Excavata. Avšak podle knihy Paraziti a jejich biologie od Petra Volfa a Petra Horáka, prvoci jako systematická jednotka neexistují (Volf & Horák a kol., 2007). 3.3.2 Výskyt endoparazitů v chovech ovcí Všechny druhy hospodářských zvířat jsou potenciálními hostiteli různých druhů parazitů, proto se každý chovatel musí zabývat i prevencí a léčbou parazitálního onemocnění. Každý chovatel ať už velkého nebo malého stáda ovcí musí dbát na vhodné podmínky prostředí, aby co nejvíce eliminoval možnost nákazy parazity a jejich následné šíření nebo zavlečení do stáda. Při výskytu parazitálního zamoření stáda by měl provést vhodné opatření pro zlikvidování parazitů ve stádě. To hlavně z důvodů, že některé druhy parazitů jsou schopny svými škodlivými účinky ohrozit životaschopnost jedince, ale i celého stáda. Na správnou diagnostiku parazitů a jejich následnou léčbu je nutná znalost parazitologie. Všechny parazitologické vědomosti je nutné uplatnit v chovu tak aby se zamezil další rozvoj a šíření parazitů v těle hostitele a jeho šíření ve stádě a pro správné odstranění zdravotních poruch, které jsou spojeny s vývojovými stádii parazitů. Přirozené prostředí pro parazity ovcí jsou hlavně ovce samotné, ale také i volně žijící (divocí) přežvýkavci např. mufloni, srny. Vzájemný styk ovcí a divokých přežvýkavců způsobuje vzájemnou nákazu prostřednictvím pastvy a vodních zdrojů. Paraziti mohou být přeneseny nejen na pastvě, ale i podáváním zeleným krmiv. Zelené krmiva nejsou většinou zpracovány tak aby zastavili životaschopnost parazitů. Pasoucí se zvířata roznáší výkaly po pastvinách, které obsahují parazity v zárodečném stádiu vývoje. Tohle je hlavní příčina zamoření pastviny a následným nakažením neinfikovaných jedinců také reinfikaci již infikovaných zvířat a tím zvýšení počtu endoparazitů. Ovce jsou vystaveny invazím endoparazitů kdekoli ať ve výběhu nebo v ovčárně (Koželuha, 1962).
12
3.3.3 Škodlivost parazitů Ztráty v chovech ovcí způsobené parazity mohou být vyšší než ztráty způsobené bakteriálním nebo virovým původem. Tyto ztráty lze oproti ostatním minimalizovat včasným odčervením. I když v chovu nedochází k zjevným příznakům zamoření parazity i tak dochází k dlouhotrvajícímu narušení zdravotního stavu, průjmy, projevujícím se ztrátou výživné kondice a zaostávání v růstu mladých zvířat, pomalejším růstem vlny a celkovým oslabením ovce. Méně výrazné příznaky jde lehce přehlédnout na rozdíl od prudkého zamoření nebo ostatních chorob. Lze dobře rozpoznat až po delším době zamoření nebo silném zamoření. Každý napadený organismus endoparazity, má jiné projevy zamoření některé druhy čerpají výživné látky hostitele nebo spotřebovávají krev hostitele, mohou třeba narušovat tkáň. Některé druhy škodí jen svými zplodinami metabolismu, jako jedy v krevním řečišti jiné nepříznivě ovlivňují srážlivost krve. Pro vypuknutí choroby kvůli zamoření parazity v těle hostitele musí splňovat minimální počet zamoření těla hostitele parazity a paraziti musí být v určitých orgánech, ve kterých mají specifické škodlivé účinky. Potřebné množství parazitů je závislé hlavně na druhu parazita, jeho škodlivost, stáři hostitele a jeho výživové vlastnosti. Podstatné je i krmivo a jeho kvalita a četnost příjmů krmiva. Špatné podmínky prostředí, ve kterém jsou ovce chované oslabují přirozenou obrany schopnost ovcí a tím napomáhají v rozšiřování parazitů v těle. U napadených zvířat dochází k poklesu produkce mléka. Po zahájení léčby se produkce mléka zvedá o více než sedmnáct procent během třech týdnů. Produkce mléka by se měla začít zvedat po prvních třech dnech léčby. Mléko zamořených zvířat není vhodné dále využívat. Mláďata mohou být citlivá na mléka, která pochází ze zamořených zvířat. Tohle platí zejména při zamoření kokcidiemi, ty jsou v dospělých zvířatech normálně vyskytující se a citlivá na ně jsou pouze v případech oslabení těla například během nemoci a u mláďat. V těchto případech se mohou kokcidie množit a způsobovat onemocnění kokcidiózu. Ve věku šesti až deseti týdnu by se měli u mláďat udělat rozbory a zahájit přeléčení stáda dříve než zjistíme zamoření stáda. Nejlépe lékem podaným ve vodě nebo v potravě (Koželuha, 1962).
13
3.4 Trávení přežvýkavců Hlavní funkcí střev zvířat je přeměna přijatého krmiva na živiny a následného propouštění přes stěnu střeva do krevního řečiště. Tak mohou být živiny transportovány do každé buňky v těle. Ihned po polknutí se potrava dostává do bachoru. Bachor je ohromně osvalený orgán, který se kontrahuje a uvolňuje pravidelným způsobem pro dobré promíchání krmiva s bachorovou tekutinou, která obsahuje ohromně velký počet bakterií a protozoa. Tyto mikroorganismy jsou v symbióze s přežvýkavci a provádí první krok rozkladu potravy a zajišťují neustálý proces rozkladu v bachoru. Po delší době nepřetržité pastvy ovce leží a relaxují. Během tohoto časového období ovce spokojeně leží a žvýká nebo přežvykuje menší dávky krmiva. Přežvykování může trvat až třetinu dne i noci. Krmivo je podáváno zpět z bachoru do ústní dutiny v procesu zvaném regurgitace. Z malých kousků regurginovaného krmiva jsou na během prvního žvýknutí vymáčknuty bachorové šťávy, které jsou polknuty zpět do bachoru. Zvíře přežvýkne jednu část krmiva asi v rozmezí padesátkrát až šedesátkrát. Takto přežvýkané krmivo je znovu polknuto a následuje pauza několik vteřin, následuje další chuchvalec krmiva ze střev do jícnu se značnou silou a přistane úhledně v ústech. To se opakuje celé znovu a znovu, dokud se konzistence krmiva nezredukuje na ideální konzistenci pro zlepšení efektivity fermentace. Ve všech procesech kvašení se uvolňuje velké množství plynu. Zejména se uvolňuje metan, proto neustále říhají. Množství uvolněného metanu se v těle mohou nashromažďovat a může docházet k enormnímu nadýmání. Fermentací vznikají ve větším množství mastné kyseliny, které slouží jako důležitý zdroj energie pro přežvýkavce. Tyto kyseliny jsou ve velmi dobře vstřebatelné přes stěnu střeva do krevního řečiště. Proteiny v potravě jsou rozkládaný mikroorganismy na jednotlivé amino kyseliny. Mikroorganismy přeměňují amino kyseliny z potravy na jejich vlastní proteiny. Mikroorganismy jsou potom samy rozkládaný ve slezu nebo ve střevech. Proto ovce krmí mikroorganismy a následně mikroorganismy krmí ovce. Tento zajímaví proces umožňuje přežvýkavcům využívat celulózu a ostatní komplexnější sacharidy, které utváří velký poměr mezi pastvinou a zvířecí stravou. Jednotlivé žaludky zvířat nebo lidí nedokážou trávit celulózu (Henderson, 1990).
14
3.5 Odčervování ovcí Ovce bývají hojně zamořeny cizopasníky (parazity). Ze všeho nejdříve je nutné zjistit druh parazita ve stádě. Druh a hustotu zamoření zjistíme rozborem trusu. Vlastní odčervení probíhá až po obahnění, aby březí ovce nezmetaly. Po odčervení se stádo nechává ještě 2 až 3 dny zavřené v ovčárně, pro jistotu nezačervení pastviny, ovce zavřené v ovčárně se vykálí do hnoje, který se vyváží a celá ovčárna se dezinfikuje. Současně s ovcemi se odčervují i ovčáčtí psi, kteří mohou být potenciálními přenašeči (Štolc a kol., 1999).
3.6 Pastva ovcí Ovce se liší od ostatních druhů hospodářských zvířat velkou přizpůsobivostí na pastevní chov. Pastva je pro ovce základním krmivem a umožňuje ovcím nalézat dostatek potravy i na pastvinách, které svým složením omezují jejich využití ostatním hospodářským zvířatům. Ovce spásají větší množství rostlinných druhů než skot a koně mohou dokonce spásat i velmi nízké porosty. Ovce mohou být chovány různými způsoby v závislosti plemeni, na chovateli a přírodních podmínkách stanoviště. Ovce chované celoročně ve stájích – takto chované ovce mají pastvu v bezprostřední blízkosti stájových prostorů. Během dne se ovce vypouštějí na pastvu a na noc se zavírají do stáje nebo do přilehlých výběhů. V případě nedostatku zelené píce na pastvě se jim píce dováží. Tento typ chovu ovcí je náročný jak na organizaci práce tak ekonomičtěji. Jeho hlavní využití je pro chov jemnovlnných plemen ovcí. Ovce ustájené v zimním období – ovce jsou během zimního období zavřená v zimovišti a na začátku pastevního období jsou vypuštěny na pastvinu, kde jsou až do ukončení pastevního období. Pastviny většinou nenavazují na stáje. Veškeré úkony jsou prováděny na pastvinách pouze bahnění probíhá ve stájích. Tento typ chovu je efektivnější z ekonomického hlediska a organizace práce. S tímto typem chovu se nejčastěji setkáme v klimaticky horších oblastech. Celoroční venkovní chov – v tomto chovném typu jsou ovce celoročně venku na pastvině se zimovištěm. Během zimního období jsou ovce přikrmovány přímo na pastvině. Bahnění se posouvá až na pozdější období, kdy se zlepší klimatické podmínky. Tento typ můžeme použít jen na některé plemena jako např. Romney Marsh 15
nebo Suffolk. Extenzivní chov ovcí je nejméně náročný na organizaci práce a ekonomicky nenáročný. Ovcím kladem větší pozornost a péči v období bahnění (Havlíček, 2008). Výběr typu chovu ovcí závisí také na užitkovém zaměření ovcí. Jestli se jedná o produkční chovy nebo o chovy, u kterých je pastva sekundární role, z které chovatel získává podstatnou část příjmů z dotačních titulů zaměřených na údržbu krajiny.
Před zahájením pastvy musí chovatel respektovat výraznou změnu ve výživě zvířat z přechodu ze zimního krmení na pastvu, proto zvířata připravuje pozvolným přechodem na pastvu. Během přechodného období chovatel zajišťuje i zootechnické opatření zejména ošetření paznehtů a odčervení stáda. Přechodné období trvá z pravidla jeden až dva týdny. V přechodném období jsou z krmné dávky postupně vyřazována šťavnatá krmiva a prodlužuje se ovcím pobyt na pastvě. Prodlužováním pobytu na pastvině se ovce pozvolna otužují a zvykají si na klimatické podmínky na pastvině. Ovce na pastvu reagují velmi výrazně a odmítají žrát i některá vhodná krmiva z krmné dávky. V ČR se používá 4-5 pastevních cyklů za rok a mezi cykly se musí zajistit klidové období, které je nezbytné pro obrůst porostu. Při stanovování vytížení pastviny musíme vycházet z potřeby živin na pasoucího se druh, z výnosu pastviny. Je třeba brát ohled na výnos pastviny během roku. Jestli je pastva jediným zdrojem potravy musí se brát ohled na snížený výnos v průběhu roku a na spotřebu bahnice (5-7 kg pastevního porostu). Ve státech s vyspělým systémem pasení uplatňují progresivní způsob pasení s důrazem na výšku spásaného porostu se snahou regulovat zatížení pastviny. Z hlediska techniky krmení se může použít několik variant. Při volné pastvě se zvířata pasou samy a volně si vybírají porost. To může vést až k selektivnímu vypásání rostlinných druhů. To bývá negativně hodnoceno kvůli napomáhání šíření plevelných druhů, naopak při údržbě krajiny může být tato varianta nápomocná pro zvýšení biodiverzity a napomáhat k redukci nepůvodních druhů. Při volné pastvě klesá výnosnost pastviny, ale podporuje obnovu listové hmoty, která má vyšší nutriční hodnotu. Volná pastva se realizuje s použitím dočasného ohrazení (elektrickými ohradníky) nebo trvalým oplocením. Za volnou pastvu se považuje i 16
pastva pomocí ovčáckého psa. Pastva s použitím pasteveckého psa je velmi ovlivněná pastevcem. Pastevec ovlivňuje výběr spásaného porostu i délku pastvy během dne. Volnou pastvu je možno realizovat v chráněných krajiných oblastech pomocí dočasných elektrických ohrad nebo s pomocí ovčáckého psa. Volná pastva zajišťuje ochranu biotopu a musí zajistit celkovou pohodu zvířat. Po splnění obou těchto požadavků se stanoví optimální vytížení pastviny.
Honová pastva je vhodnější pro regeneraci pastviny. Princip honové pastvy spočívá v rozdělení pastvy na hony. V každém honě se ovce pasou 10-20 dní, poté se ovce přehánějí do dalšího honu a necháváme hon zregenerovat. Počet honů volíme tak aby nebyla narušena dynamika pastvy a abychom zajistili dostatek času na regeneraci porostu. Nesmíme zapomínat také na zajištění pohodlí zvířat. Oplůtková pastva je považována za progresivní způsob pastvy, který lze provádět kontinuálně – jednoplutková, dvojoplůtková respektující dobu na regeneraci porostu nebo víceoplůtková s rotací 6-8 oplůtcích. Na rozdíl od honové pastvy se v oplůtkové považujeme za optimální dobu 1 den, maximální je 3-6 dnů. Značnou výhodou celodenní pastvy je, že zvířata nejsou rušena. Samostatně si volí období aktivity a období klidu v závislosti na dostupnosti pastevního porostu a klimatických podmínkách (Horák a kol., 2007).
3.7 Taxonomické rozdělení parazitů Taxonomické rozdělení podle (www.biolib.cz, 1999-2013). Moniezia expansa (Rudoplhi, 1805): Kmen: Platyhleminthes – ploštěnci Třída: Cestoda – tasemnice Řád: Cyclophyllidea – kruhovky Čeleď: Anoplocephalidae – tasemicovití
17
Eimeria arloingi /Schneider, 1875): Kmen: Apicomplexa – výtrusovci Třída: Coccidiasina – kokcidie Řád: Eucoccidiorida Ostertagia circumcinta, trifucata: Kmen: Nematoda - hlístice Třída: Secernentea Řád: strongylida - měchovci Čeleď: Haemonchidae Haemonchus contortus (Rudolphi, 1803): Kmen: Nematoda - hlístice Třída: secernentea Řád: strongylida - měchovci Čeleď: haemonchidae Trichostrongylus axei (Cobbold, 1879): Kmen: Nematoda - hlístice Třída: Secernentea Řád: Strongylida – měchovci
18
Nematodirus filicollis (Rudolphi, 1802): Kmen: Nematoda – hlístice Třída: Secernentea Řád: Strongylida – měchovci Čeleď: Molineidae - vlasovkovití Oesophagostomun venulosum (rudolphi, 1809): Kmen: Nematoda – hlístice Řád: Strongylida Čeleď: Strongyloidae Chabertia ovina (Fabricius, 1788): Kmen: Nemotoda – hlístice Třída: Secernentea Řád: Strongylida – měchovci Čeleď: Chabertiidae
19
4 MATERIÁL A METODIKA Sledoval jsem dvě rozdílná stáda ovcí, která se nachází v Moravskoslezském kraji v okrese Nový Jičín. První hospodářství je vedeno jako eko-chov s celoročním pastevním chovem. Naproti hospodářství druhé je konvenční chov, který využívá oplůtkový způsob pastvy. V obou hospodářstvích se pravidelně odčervuje vždy jednou ročně. V konvenčním chovu se odčervuje před vypuštěním ovcí na pastvinu což bývá nejčastěji začátkem dubna. Odčervuje se pomocí ivermectin, albendazol. Těmito přípravky se odčervuje i v eko-chovu. Akorát v jiném čase, protože jsou ovce celoročně na volné pastvě. V eko-chovu se ovce odčervují v době jarní střiže vlny, která probíhá v druhé polovině dubna.
4.1 Plemeno chované na hospodářstvích V obou hospodářstvích se chovají ovce plemene Suffolk, na kterých bylo prováděno vyšetření trusu z hlediska zamoření endoparazity. 4.1.1 Historie plemene Na obou hospodářstvích jsou chovány ovce stejného plemene Suffolk. Plemeno Suffolk bylo vyšlechtěno v Anglii. Je to nejmenší masné plemeno chované u nás. (Ochodnický a kol., 2003) Plemeno vzniklo křížením plemen norfolk x south down. Současné pojmenování dostalo při prvním vystavení v roce 1859 v Suffolku. V roce 1886 byla založena asociace Suffolk Sheep Society of Great Britain and Ireland, která se využívá při zušlechťování černohlavých plemen ovcí. Plemeno Suffolk se u nás využívá asi 30. let a patří k předním světovým masným plemenům (Sambraus, 2006). 4.1.2 Charakteristika plemene Plemeno Suffolk je většího tělesného rámce, které má rovný a široký hřbet. Plemeno má také hluboký a prostorný hrudník a dobře osvalenou záď. Je to bezrohé plemeno s černou holou hlavou, která má jen tmavou lesklou krátké krycí srst s mírným klabonosem zejména u beranů. Typické jsou také černé končetiny, které jsou pokryty tmavou lesklou krycí srstí. Vlna je bílá, někdy lehce nažloutlá zřetelně zkadeřená dlouhá přibližně 7-9 cm. Plemeno patří mezi jedno s nejlépe přizpůsobivých plemen ovcí. S dobrou adaptabilitou na klimatické a chovatelské podmínky. Bahnice disponují 20
dobrou plodností s kratším plodným obdobím. Bahnice se bahní převážně v zimně a na jaře. Typické pro plemeno Suffolk jsou dobré mateřské pudy, mléčnost bahnic. Ovce i berani se vyznačují dlouhověkostí a pevnou konstitucí. Ovce jsou vhodné i do drsnějších klimatických podmínek na celodenní pastvinu kde se ovce pohybují nenuceně s ostražitostí. Díky svým dobrým užitkovým vlastnostem se Suffolky využívají k užitkovému křížení. Plemeno patří k poloraným plemenům. Užitkové křížení je vhodné ve všech užitkových směrech výkrmu: mléčný, polointenzivnípastevní a intenzivní-stájový. Jehnice se v dobrém chovu dají zapouštět v 10-12 měsících stáří. Jehnice ve 12 měsících stáří mají 50-55 kg ž. h., bahnice 75-85 kg ž. h., berani 100-130 kg ž. h.. Ovce jsou vhodné jak do oplůtkových chovu tak i na celoroční pastvu. Z důvodu celosvětového rozšíření plemene se diverzifikovalo na 4 hlavních typů, které mají rozdílný tělesný rámec i zbarvení. Často se vyskytují jednotlivé místní typy. Hlavní typy: Anglický typ: berani mají 70-80 cm v kohoutku, bahnice mají 60-70 cm v kohoutku. Tento typ je charakteristický intenzivním osvalením. Americký typ: berani mají 100-110 cm v kohoutku, bahnice mají 70-80 cm v kohoutku. Jsou průměrně osvalení, ale dosahují vyšší živou hmotnost bahnice má 80-115 kg, berani 115-160 kg. Francouzský typ: svým osvalením je spíše přechodný typ mezi anglickým a americkým typem. Je to krátkonohý typ. Novozélandský typ: mají výbornou intenzitu růstu a jatečnou hodnotu. Chov se orientuje spíše na produkci těžších jatečných jehňat.
21
4.1.3 Užitkovost plemene: Plemeno je náročnější z hlediska výživy. Maso je jemné a libové. Plodnost bahnic je 170-180%. Jehňata ve 100 dnech věku dosahují 35-38 kg ž. h. s denním přírustkem 330-380g. Střiž vlny o délce 7-9 cm roční výnos potní vlny u bahnic 3,5-4,5 kg, beranů 4,5-5,5 kg s výtěžnosti 50-55%. Suffolk je celosvětově nejpoužívanější k produkci jatečných jehňat. Poskytují vysokou intenzitu růstu a vývinu s dobrou jatečnou hodnotou. Vysoká užitkovost produkce je zárukou rentability chovu (Horák a kol., 2006).
4.3 Pracovní postup rozboru Rozbory byly prováděny pomocí flotační koprologické metody a Vajdovy metody. Vyšetřování se musí provádět na čerstvých vzorcích, protože ve starším trusu cizopasníci rychle odumírají a to by mohlo vést ke zhoršeným diagnostikám. 4.3.1 Flotační metoda Flotační metoda je založena na rozdílu měrných hmotností mezi flotačním roztokem a vajíčky helmintů, oocyst, cyst a sporocyst protozoí, které jsou lehčí a tím vyplavou na povrch roztoku a odtud jsou odebírány. Použili jsme flotační metodu za použití Brezova roztoku s měrnou hmotností 1,3 (Jurášek a Dubinský, 1993). Pracovní postup: Vložíme vzorek trusu o hmotnosti 3-5g do třecí misky za přidání 10-15 ml vody rozetřeme v polořidkou suspenzí. Následně přecedíme přes filtrační papír, tím oddělíme nerozpadlé části. Přefiltrovaný obsah necháme v odstředivce při 1500 otáčkách za minutu po dobu 2 minut. K usazenému sedimentu nadně zkuvek nalíjeme flotační roztok v našem případě brezův roztok a vytvoříme opět suspenzi pomocí skleněné tyčinky. Opětovně necháme centrifugovat po dobu 2 minut při 1500 otáčkách za minutu. Odebereme 3 kapky na podložní sklíčko a přiklopíme krycím a máme připravený preparát na mikroskopování.
22
4.3.2 Vajdova metoda Jedná se o larvoskopickou metodu což znamená, že larvy migrují ze studeného místa do teplejšího místa. Toho se využívá pro zjištění nematod u zvířat. Odebraný vzorek trusu se může zabalit do gázi nebo položit na sklíčko a zakapat teplou vodou o teplotě 38-40 °C aby se vyvolal podnět pro migraci larev. Po dobu následujících 10 minut musíme trus udržovat řádně navlhčen. Larvy reagují na teplo a vystupují z trusu na sklíčko. Po 10 minutách odstraníme gázu s trusem nebo pinzetou vybereme trus a mikroskopujeme (http://kittanya.blog.cz, 2009; Ryšavý & Erhardová , 1953).
23
5 VÝSLEDKY A DISKUSE Výsledky uvádějí celkové výsledky za sledované období, výsledky za jednotlivé odběry a intenzitu zamoření parazitů.
5.1 Seznam nalezených parazitů
Tab.1: Seznam nalezených endoparazitů Název 1) Moniezia expansa 2) Eimeria arloingi 3) Ostertagia circumcinta, trifucata 4) Haemonchus contortus 5) Trichostrongylus axei 6) Nematodirus filicollis 7) Oesophagostomum venulosum 8) Chabertia ovina
24
5.2 Prevalence endoparazitů Intenzita jednotlivých parazitů za sledované období. Vzorky byly odebírány každý měsíc z každého chovu od 12 ovcí. Tab. 2: Prevalence endoparazitů ovcí od března roku 2012 do dubna roku 2013 z ekochovu
Rody parazitů
Vzorky celkem rok
Vzorky celkem rok
Σ vzorků
2012
2013
2012+2013
120 ks
100%
48 ks
Pozitivní 87 ks
100%
Pozitivní
72,5%
19 ks
39,5%
Počet
Počet
Počet
pozitivních
pozitivních
pozitivních
nálezů u
nálezů u
nálezů u
parazitů
parazitů
parazitů
Moniezia
25
28,7%
3
15,7%
28
Eimeria
39
44,8%
8
42%
47
Ostertagia
27
31%
7
36,8%
34
Haemonchus
8
9%
2
10,5%
10
Trichostrongylus
32
36,7%
6
31,6%
38
Nematodirus
9
10%
2
10,5%
11
Oesophagostomum
4
4,5%
2
10,5%
6
Chabertia
24
27,5%
5
26,3%
29
25
Tab. 3: Prevalence endoparazitů ovcí od března roku 2012 do dubna roku 2013z konvenční chov
Rody parazitů
Vzorky celkem rok
Vzorky celkem rok
Σ vzorků
2012
2013
2012+2013
120 ks
100%
48 ks
Pozitivní 92 ks
100%
Pozitivní
76,6%
22 ks
45,8%
Počet
Počet
Počet
pozitivních
pozitivních
pozitivních
nálezů u
nálezů u
nálezů u
parazitů
parazitů
parazitů
Moniezia
29
31,5%
5
22,7%
34
Eimeria
42
45,7%
10
45,5%
52
Ostertagia
25
27,2%
8
36,4%
35
Haemonchus
9
9,8%
3
13,6%
12
Trichostrongylus
33
35,9%
5
22,7%
38
Nematodirus
12
13%
3
13,6%
15
Oesophagostomum
3
3,3%
2
9%
5
Chabertia
27
29,3%
7
31,8%
34
V tabulce jsou uvedeny počty nakažených vzorků a procentické zastoupení jednotlivých endoparazitů. Z tabulek je patrné, že největší zamoření je parazitem Eimeria, které je větší v konvenčním chovu než v eko-chovu. V konvenčním chovu je vyšší výskyt parazita Moniezia. Vyšší výskyt parazita může být zapříčiněný nepravidelným odčervováním v předcházejících letech. Vliv může mít i způsob pastvy a 26
její velikost. V eko-chovu jsou ovce na velkém prostranství na celodenní pastvě po celý rok. Konvenční chov má oplůtkový způsob pastvy se zimním ustájením. Což zvyšuje šanci přenosu parazitů mezi ovcemi v konvenčním chovu.
5.2 Výsledky za celé období Grafy uvádějí výsledky za celé období sledování dvou rozdílných chovů. Výsledky jsou za 14 měsíců sledování s odběry vzorku 1x měsíčně. Sledování započalo v Březnu 2012 a končí v Dubnu 2013. Celkové výsledky z obou chovů jsou srovnatelné. Graf č. 1 znázorňují celkové napadení stáda endoparazity, tudíž bylo počítáno i s negativními vzorky. Z grafu je patrné, že v konvenčním chovu se vyskytuje vyšší zastoupení parazitů z rodu Moniezia a Eimeria než v eko-chovu. Tento rozdíl není nijak výrazný. Z grafů je dále vidět jaký parazit byl nejrozšířenější v průběhu celého sledování.
27
Graf č.1 celkového výskytu parazitů v obou chovech za celou dobu sledování od března roku 2012 do dubna 2013 35 30,9 30
27,9
25
22,6 22,6 20,8 20,2
20,2
20,2
20
17,3
16,5 15 10
8,9 7,1
6,5
5,9
2,9 3,6
5 0
konvenční chov
eko-chov
5.3 Vyhodnocení výskytu parazitů Z tabulek prevelace (tab. 2 a 3) můžeme vyčíst nálezy parazitů v trusu ovcí. Z tabulky prevelace z eko-chovu bylo patrné, že nejrozšířenější parazit v období od března 2012 do prosince 2012 byli parazité rodu Eimeria (44,8%). Tento cizopasník parazituje na sliznici střeva a u mladých jedinců může způsobovat vážná až smrtelná 28
onemocnění (http://www.vetweb.cz).
V období od ledna 2013 do dubna 2013 byl
největší výskyt parazitů Emeria (42%) a Ostertagia (36,8%). Ostertagia rovněž parazituje na sliznici střeva sáním krve hostitele (http://cs.wikipedia.org). Nejméně zastoupeným parazitem v období od března 2012 do prosince 2012 v eko-chovu byl Oesophagostomun (4,5%), v období od ledna 2013 do dubna 2013 měly nejmenší zastoupení rody Haemonchus, Nematodirus, Oesophagostomum a to (10,5%). V trusu ovcí z konvenčního chovu byl zjištěn největší výskyt parazitů rodu Eimeria v obou sledovaných období (45,7%; 45,5%). Nejmenší zastoupení parazita Oesophagostomum v obou sledovaných obdobích (3,3%; 9%). Z celkové počtu vyšetřených vzorků (168) v eko-chovu bylo 106 pozitivních vzorků to vykazuje 63% pozitivních nálezů. V prvním období sledování bylo 27,5% negativních vzorků a druhém sledovaném období bylo 60,5% negativních vzorků. V konvenčním chovu byl celkový počet vyšetřovaných vzorků (168) z toho bylo pozitivních 114 vzorků to vykazuje 67,9% pozitivních nálezů. V prvním období sledování bylo 23,4% negativních vzorků a ve druhém sledovacím období bylo 54,2% negativních vzorků.
29
5.4 Diskuse Po provedení rozboru a následného zpracování byli čísla srovnány s jednotlivými výsledky a vloženy do grafu (graf č. 1). Během pozorování jsme došli k zajímavým výsledkům nebylo jasně prokázáno, který způsob chov je šetrnější z hlediska zamoření endoparazity. Parazité s větší mírou zamoření v eko-chovu než v chovu konvenčním. Největší a zároveň jediný rozdíl byl u Oesophagostomun, který se vyskytoval s rozdílem 0,7% v eko-chovu v 3,6% populace kdežto v konvenčním chovu 2,9%. Parazit Trichostrongylus se vyskytoval v eko-chovu 22,6% a v konvenčním chovu 22,6% což je shodný výsledek a parazit se v obou chovech vyskytuje ve stejné populaci. Parazité s vyšší mírou zamoření v konvenčním chovu. S největším rozdílem 3,7% se vyskytoval Moniezia, která byla nalezena v míře 20,2% v konvenčním chovu a 16,5% v eko-chovu. S rozdílem 3 % se vyskytovaly Eimeria, který se vyskytoval 30,9% v konvenčním a 27,9% v eko-chovu. Chabertia se vyskytovala s rozdílem 2,9% kdy v konvenčním chovu byla v populaci 20,2% a v eko-chovu 17,2%. Nematodirus se vyskytoval 8,9% v konvenčním chovu a 6,5% v eko-chovu. Haemonchus s nejmenším zastoupením 7,1% v konvenčním chovu a 5,9% v eko-chovu. S nejmenším rozdílem 0,6% byl parazit Ostertagia, který se vyskytoval 20,8% v konvenčním chovu a 20,2% v eko-chovu. Tento rozdíl může být vyvolán rozdílným typem pastvy a celkovou rozlohou pastviny. Ovce v eko-chovu jsou celoročně na pastvě, proto mají větší rozlohu pastviny. Ovce v konvenčním chovu jsou paseny oplůtkově. Během zimního období jsou zavírány ve stáji, kde jsou menší prostory a tím je vyšší šance přenosu parazitů
30
6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Chovatelům bych doporučoval pravidelné odčervování stáda doprovázené pravidelnou veterinární kontrolou stáda. V neposlední řadě bych doporučoval vždy před vypuštěním ovcí na pastvu překontrolovat zabezpečení proti průniku divoké zvěře ať na pastvu nebo k napajedlu. Chovatelé by neměli zapomínat na ošetřování porostu proti zamoření mezihostitelů. Pomocí těchto opatření by měli chovatelé dosahovat zlepšení z hlediska nejen zdravotní, ale i ekonomického což je pro chovatele hlavní aspektem. Díky zlepšení celkového zdravotního stavu stáda lze říci, že se zvýši i rezistence organismu proti průniku endoparazitů.
31
7 ZÁVĚR V bakalářské práci jsem zjišťoval druhové spektrum endoparazitů u ovcí podle literatury naší i zahraniční, vlastním sledováním a stanovením výsledků. Sledování probíhalo na dvou oddělených farmách, z nichž jedna byla konvenční a druhá ekologická. Obě farmy jsou v Moravskoslezském kraji v okrese Nový Jičín. V průběhu čtrnácti po sobě jdoucích měsíců (březen 2012 až duben 2013) bylo na každé farmě odebráno 168 vzorků. V roce 2012 bylo odebráno 120 vzorků trusu a 48 vzorků trusu v roce 2013. Během sledovaného období byly odebírány vzorky trusu z každého chovu na koprologické vyšetření flotační metodou pomocí Brezova roztoku, dále bylo prováděno vyšetření na plicnivky Vajdovou metodou. V chovech se prokázal výskyt parazitů z rodů Moniezia, Eimeria, Ostertagia, Haemonchus, Trichostrongylus, Nematodirus, Oesophagostomum, Chabertia. Výsledky z obou chovů jsou srovnatelné. Pouze v malé míře se odlišují s největším rozdílem 3,6% se vyskytuje Moniezia ovšem nejrozšířenější parazité byli rodu Eimeria. Naopak nejmenší rozdíl má Ostertagia a to 0,6%. Nejmenší zastoupení vykazuje Oesophagostomum s výskytem 3,6% v eko-chovu a 2,9% v konvenčním chovu. Výskyt těchto endoparazitů je častý.
32
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BIOLIB, 1999-2013: Taxonomic tree of plants and animals with photos. Encyklopedie online [cit. 2013-04-13]Dostupné na: http://www.biolib.cz/cz/main/ EUROPEAN COMMISSION. ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ VENKOVA: Ekologické zemědělství [online]. Evropská unie, ©1995–2012 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/organic/animal-welfare/husbandry_cs HAVLÍČEK Z. a kol.,2008: Pastevní chov zvířat v podmínkách cross compliance. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 86 s. HENDERSON D., 1990: The veterinary book for sheep farmers. Farming Press Books, Ipswich, 578 s. HORÁK F. a kol., 2007: Ovce a jejich chov. Brázda s.r.o., Praha, 286 s. HORÁK F. a kol., 2006: Suffolk uznávané masné plemeno ovcí. Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Brno, 126 s. JURÁŠEK V. & DUBINSKÝ P., 1993: Parasitologie pro zvěrolékaře, Česká akademie věd a umění, Praha, 435 s. KITTANYA, 2009: Veterinární rentgenologie + laboratorní vyšetření trusu na cizopasníky,
Databáze
online
[cit.
2013-04-27].
Dostupné
na:
http://kittanya.blog.cz/0905/veterinarni-rentgenologie-laboratorni-vysetreni-trusu-nacizopasniky KOŽELUHA V., 1962: Špeciálna zootechnika: díl čtvrtý: chov oviec. Slovenské vydavaťelstvo poľnohospodárskej literatury, Bratislava, 749 s. MEDALOVÁ K., 2003 – 2013: Hlavné zásady ekologického chovu zvierat, databáze online [cit. 2013-02-20]. Dostupné na: http://www.biospotrebitel.sk/ekologickepolnohospodarstvo/zasady-chovu-zvierat.htm MOWLEM A., 1988: Goat farming. Farming Press Books, Ipswich, 265 s.
33
OCHODNICKÝ D. a POLTÁRSKY J., 2003: Ovce, kozy a prasata. Vydavatelstvo Priroda s.r.o., Bratislava 104 s. REZEKVÍTEK, 2007: Ekologické a konvenční zemědělství, Databáze online [cit.
2013-02-20].
Dostupné
na:
ttp://www.mzp.cz/projekty.2011/supl/126_07_ep026.pdf RYŠAVÝ B. & ERHARDOVÁ B., 1953: Parasiti ovcí, Československé akademie věd, Praha 188 s. RYŠAVÝ B. a kol., 1988: Základy parazitologie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 216 s. SAMBRAUS H., 2006: Atlas plemen hospodářských zvířat. Brázda s.r.o., Praha, 296 s. ŠTOLC L. a kol., 1999: Chov hospodářských zvířat I. Česká zemědělská univerzita v Praze a ISV Praha, Praha, 150 s. STRNADOVÁ P., 2009: Protozoální infekce jehňat a kůzlat na farmách v České republice,
Databáze
online
[cit.
2013-04-27].
Dostupné
na:
http://www.vetweb.cz/Protozoalni-infekce-jehnat-a-kuzlat-na-farmach-v-Ceskerepublice__s1494x53761.html VOLF P. a HORÁK P. a kol., 2007: Paraziti a jejich biologie. Triton, Praha, 318 s. WIKIPEDIE, 2012: Ostertagia ostertagi, Encyklopedie online [cit. 2013-04-27]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ostertagia_ostertagi
34
