Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví Bakalářská práce
Autor:
Pavla Předinská Právní administrativa
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Mgr. Tomáš Ciprovský
duben 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Břeclavi, duben 2010
………………………… Pavla Předinská
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Tomášovi Ciprovskému za vstřícný přístup a uţitečné rady, které mi velmi pomohly při psaní bakalářské práce.
Anotace práce: Jméno, příjmení:
Pavla Předinská
Instituce:
Bankovní institut vysoká škola, a.s.
Název tématu:
Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví
Název tématu v angličtině:
License agreements on intellectual property
Vedoucí práce:
Ing. Mgr. Tomáš Ciprovský
Počet stran:
65
Počet příloh:
1
Počet titulů bibliografie:
6
Klíčová slova:
licenční smlouvy, nehmotné statky, duševní vlastnictví
Rok obhajoby:
2010
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku duševního vlastnictví v oblasti licenčních smluv, které jsou povaţovány za nejvýznamnější nástroj v obchodu s nehmotnými statky. Práce je rozdělena na dvě hlavní části týkající se oblasti autorských a průmyslových práv se zaměřením především na licenční smlouvy dle obchodního zákoníku, tedy pro oblast průmyslových práv. Závěr je věnován licenčním smlouvám v praxi a moţným úskalím, která by mohla nastat. The bachelor’s thesis focuses on problems regarding intellectual property in a sphere of licence agreements that are considered as one of the most important tools in intellectual property business. Thesis are divided into main two parts related to copyright and industrial rights focuses in particular to license agreements according to commercial code, which is the area of industrial rights. The conclusion is concentrated on license agreements in practise and on possible problems that could occur.
Obsah 1
Úvod do problematiky duševního vlastnictví ..................................................................... 8 1.1
Historie právní ochrany nehmotných statků ................................................................. 8
1.2
Pojem nehmotné statky ................................................................................................ 9
1.2.1
Specifika nehmotných statků a základní rozdělení ............................................. 9
1.3
Průmyslové a jiné duševní vlastnictví ........................................................................ 10
1.4
Předměty průmyslového vlastnictví – vynálezy, uţitné a průmyslové vzory, ochranná
označení tj. ochranné známky, označení původu a názvy firem .......................................... 12 1.4.1
Vynález ............................................................................................................. 12
1.4.2
Uţitný vzor........................................................................................................ 14
1.4.3
Průmyslový vzor ............................................................................................... 15
1.4.4
Topografie polovodičových výrobků (čipů) ..................................................... 16
1.4.5
Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat ............................................................... 16
1.4.6
Ochranná známka (trademark) .......................................................................... 17
1.4.7
Označení původu výrobků ................................................................................ 19
1.4.8
Obchodní firma – obchodní jméno ................................................................... 19
1.5
1.5.1
Předmět ochrany ............................................................................................... 20
1.5.2
Formy a druhy děl ............................................................................................. 21
1.5.3
Co není dílem .................................................................................................... 22
1.5.4
Výjimky z ochrany ............................................................................................ 22
1.5.5
Podmínky ochrany ............................................................................................ 22
1.6
Dva okruhy absolutních práv autora .......................................................................... 23
1.6.1
Osobní nepřevoditelná práva ............................................................................ 23
1.6.2
Osobní majetková převoditelná práva .............................................................. 24
1.7 2
Autorské právo (copyright) ........................................................................................ 20
Práva související s právem autorským ....................................................................... 24
Licenční smlouvy pro oblast průmyslových práv............................................................. 26 2.1
Pojem licence a licenční smlouvy .............................................................................. 26
2.2
Systém právní úpravy v ČR........................................................................................ 27
2.3
Základní dělení licenčních smluv a jejich druhy ........................................................ 27
2.3.1
Podle subjektů licenční smlouvy ...................................................................... 27
2.3.2
Podle předmětu licence: .................................................................................... 28
2.3.3
Podle rozsahu práv, která jsou předmětem licence: .......................................... 30
3
2.3.4
Zvláštní typy licencí .......................................................................................... 31
2.3.5
Další příklady licenčních smluv........................................................................ 32
2.3.6
Sublicence a převod práva z licence ................................................................. 34
Licenční smlouvy pro oblast autorských práv .................................................................. 36 3.1
Systém právní úpravy ČR........................................................................................... 36
3.2
Konstitutivní a translativní převod autorských práv .................................................. 36
3.3
Podstatné náleţitosti licenční smlouvy....................................................................... 37
3.4
Výhradní a nevýhradní licence ................................................................................... 37
3.5
Podlicence .................................................................................................................. 38
3.6
Odstoupení od licenční smlouvy ................................................................................ 38
3.7
Licenční smlouva nakladatelská ................................................................................. 39
3.8
Omezení autorského práva - volné uţití, bezúplatné zákonné licence ...................... 39
3.8.1 4
Licenční smlouvy v praxi ................................................................................................. 41 4.1
Úvod ........................................................................................................................... 41
4.2
Zápis do rejstříku ........................................................................................................ 41
4.3
Vymezení předmětu a náleţitosti smlouvy ................................................................ 42
4.4
Práva a povinnosti smluvních stran ............................................................................ 43
4.5
Ručení poskytovatele ................................................................................................. 45
4.5.1
Ručení za vady věcné........................................................................................ 45
4.5.2
Ručení za vady právní ....................................................................................... 45
4.5.3
Obrana ochranných práv ................................................................................... 46
4.5.4
Porušování práv ................................................................................................ 47
4.6
Datum vstupu licenční smlouvy v platnost ................................................................ 49
4.7
Délka trvání licenční smlouvy .................................................................................... 49
4.7.1
5
Případy bezúplatných zákonných licencí .......................................................... 40
Odstoupení od smlouvy, výpověď smlouvy ..................................................... 51
4.8
Řešení sporů v oblasti licenčních smluv .................................................................... 51
4.9
Závěrečná ustanovení: ................................................................................................ 53
4.10
Teoretická i praktická úskalí při projednávání a uzavírání licenčních smluv ....... 53
4.11
Významné licenční obchody v naší historii ........................................................... 55
Vyhodnocení..................................................................................................................... 57
Úvod Duševní vlastnictví se v poslední době stává stále důleţitějším fenoménem, jehoţ ochrana patří mezi základní prvky obchodních vztahů po celém světě. Globalizace trhů a neustálý vývoj technologií přinášejí firmám v tomto směru nejen nové moţnosti, ale i hrozby. Tam, kde dříve byla ochrana duševního vlastnictví pouhou administrativní a pomocnou činností, se nyní stává jednou ze základních manaţerských a organizačních oblastí. Rostoucí ekonomický význam nehmotných statků podporuje jejich samostatnou národní i mezinárodní směnu, jak mezi akademickými pracovišti a komerční sférou, tak napříč samotné komerční či akademické sféry. Nehmotné statky se stávají předmětem obchodu, stává se z nich „komodita“, která je schopna svému vlastníku generovat určitý nezanedbatelný příjem. K této ekonomické směně dochází nejčastěji pomocí licenční smlouvy, generující licenční příjmy. Proto jsou licenční smlouvy označovány jako nejvýznamnější nástroj obchodu s nehmotnými statky a průmyslovými právy a cílem této práce je podat přehled a ucelené informace o tomto typu smlouvy. Oblast duševního vlastnictví je velmi rozsáhlá, proto jsem se snaţila k tomuto tématu uvést pouze nejdůleţitější a nejzákladnější informace a práci zaměřit především na problematiku licenčních smluv z oblasti jak autorských, tak především průmyslových práv, které tvoří hlavní gró mojí práce. Jsou zde popsány typy, členění, obsah a stručně také právní úprava licenčních smluv. Zvláštní a samostatnou kapitolou jsou licenční smlouvy na know-how, které ale svým zaměřením spadají do oblasti nekalé soutěţe, proto jsou v práci zmíněny pouze okrajově. Informace o struktuře licenčních smluv jsou prokládány příklady z praxe pro snadnější pochopení dané části smlouvy. V práci je zmíněn i systém právní úpravy licenčních smluv v mezinárodním obchodě, jelikoţ duševní vlastnictví není často předmětem řešení pouze v jednom státě. Závěr je věnován licenčním smlouvám v praxi a našim významným licenčním obchodům. Zmiňuje teoretická i praktická úskalí související s licenčními smlouvami a uvádí nejčastější problémy, které mohou při uzavírání licenčních smluv nastat. V této kapitole je také uveden příklad toho, ţe v některých případech ani licenční smlouva nemusí být tím nejlepším řešením.
7
1
Úvod do problematiky duševního vlastnictví
Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Lze mezi něj zařadit souhrny více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení, jak měnit či pozměňovat okolní či vnitřní svět člověka. Za duševní vlastnictví však lze povaţovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a dostatečně originální. Ten, komu duševní vlastnictví náleţí, má obdobná oprávnění jako vlastník věci a rozhoduje o tom, kdo bude smět myšlenku pouţít. V novější literatuře bývají práva k nehmotným statkům označována jako práva duševního vlastnictví (intellectual property). Duševní vlastnictví v jeho právně určené podobě lze směňovat, uţívat, ale i ochraňovat. Právní úpravu týkající se duševního vlastnictví lze dělit na dva celky, a to jednak autorské právo, které je reprezentováno autorským zákonem, a práva průmyslového vlastnictví, jeţ jsou zakotvena ve více dílčích právních předpisech.1
1.1
Historie právní ochrany nehmotných statků
Jiţ odedávna lidí zajišťovali nehmotným statkům, přesněji řečeno jejich tvůrcům zvláštní výsadní postavení. Zvláštnímu postavení se těšili nejprve kmenoví kouzelníci, na pyramidách ve starověkém Egyptě nalézáme značky řemeslníků, kteří na nich pracovali, atd. Potřeba právní ochrany nehmotných statků však vznikla aţ na určitém civilizačním stupni, kdy se mohly stát předmětem směn a kdy na jejich tvorbě a vyuţívání začíná být závislý vývoj společnosti. V literatuře se často uvádí jako první zákon s principy patentové ochrany benátský zákon z roku 1474. Moderní reţim patentové ochrany přinesl aţ anglický Statue of Monopolies z roku 1623. V Anglii také vznikl termín „patent“ od královských privilegií Letters Patent (otevřených dopisů), které pro adresáty zakládaly monopolní právo výroby a prodeje. Při vzniku Československa platil na území Čech, Moravy a Slezska rakouský patentový zákon z roku 1897, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi zákon uherský o vynálezeckých patentech z roku 1895. V roce 1919 se přikročilo ke sjednocení zákonů o vynálezech tak, ţe 1
Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pruvodcipodnikatele/prirucka-ochrana-dusevniho-vlastnictvi/1000164/45093/
8
rakouský zákon z roku 1897 se rozšířil s některými změnami na celé území Československé republiky. Ve své době byl rakouský zákon povaţován za nejmodernější patentový zákona na světě, proto také platit na území našeho státu s některými změnami aţ do roku 1952, neplatil však po dobu 2. Světové války.2
1.2
Pojem nehmotné statky
Nehmotný statek je určitá myšlenka nebo označení a je třeba odlišovat je od hmotného předmětu, v němţ je realizován. Vlastnictví k hmotnému předmětu (např. stroji) můţe být převedeno na jinou osobu, ale osobnostní právo k vynálezu (patent), jenţ je ve stroji zhmotněn, zůstane stále stejné osobě. Majitel patentu však můţe udělit licenci k jeho vyuţití druhé osobě nebo můţe na druhou osobu zcela převést svá patentová práva. Původcovství však převést nelze. Nehmotné statky je třeba odlišovat i od práv k nim vznikajících, např. vynález od patentu. Patent není hmotný statek, ale forma ochrany vynálezu, ze kterého vznikají jeho majiteli práva ohledně vynálezu. Naopak vynález není průmyslové právo, ale předmět průmyslového práva. Za nehmotný statek není pokládána činnost, např. sluţba, ale obvykle výsledek činnosti, zejména vědecko-technických prací. Tato definice rozdílu mezi průmyslovým právem a předmětem průmyslového práva je velice důleţitá, protoţe samotný předmět průmyslového práva např. vynález není moţné převést na jinou osobu nebo přenechat právo k němu jiné osobě na vyuţití pomocí licence. Proto se následující kapitoly zabývají taktéţ formou právní ochrany jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví.
1.2.1
Specifika nehmotných statků a základní rozdělení
-
Poskytovatelé je neztrácejí (jako je tomu při změně vlastnictví k hmotnému předmětu)
-
Tyto statky se mohou ve stejném okamţiku vyskytovat na několika místech najednou
(v mysli lidí, na různých hmotných nosičích) -
Tyto statky nelze spotřebovat nebo zničit při vyuţívání, naopak zkušeností
s vyuţíváním se obohacují (mohou však zastarat, jejich hmotný nosič můţe být zničen – např. disketa s programem nebo daty) 2
TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví, lidskoprávní základy, licenční smlouva, 2. vydání, 2002
9
-
Mohou být rychle změněny i přeneseny na velké vzdálenosti, snadno se převádějí přes
hranice Velmi důleţitý je vztah mezi obsahem (významem) myšlenky a formou jejího vyjádření zejména u autorskoprávní ochrany softwaru. Největší problém v právních vztazích však vzniká z jejich snadné kopírovatelnosti a z toho, ţe jsou někdy vytvořeny několika osobami nezávisle na sobě, aniţ by se jejich původci dopouštěli plagiátu, z čehoţ vzniká řada sporů. Podle jejich povahy je můţeme dělit na: 1. nehmotné výsledky duševní činnosti: výsledky tvůrčí činnosti a. z hlediska vlastního obsahu myšlenky (vynálezy, průmyslové a uţitné vzory, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat aj.) b. z hlediska individuální formy ztvárnění myšlenky (autorská díla včetně počítačových programů, výkony umělců, kteří provádějí autorská díla, např. herci nebo zpěváci výsledky dlouhodobější činnosti (know-how) nebo jiné netvůrčí činnosti (běţná data, informace aj.) 2. znaky vyjadřující individualitu a osobnost subjektu technicko-organizační opatření podnikatele (ochranná označení, zvukové nahrávky, televizní a rozhlasové pořady) hodnoty a projevy lidské osobnosti3
1.3
Průmyslové a jiné duševní vlastnictví
Průmyslové vlastnictví (industrial property) představuje souhrn práv k nehmotným statkům průmyslově tj. hospodářsky opakovaně vyuţitelným a jejich právní ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou zejména vynálezy, průmyslové a uţitné vzory a ochranná označení: ochranné známky, označení původu výrobků a názvy obchodních firem – obchodní
3
ČERMÁK K., KOPLÍKOVÁ E., LORENC L.: Metodika a postupy prosazování práv z duševního vlastnictví u jednotlivých orgánů veřejné správy ČR 2007. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/metodiky/Metodika04.pdf
10
jména. Je moţné se setkat i s analogickým termínem „průmyslová práva“, avšak termín průmyslové vlastnictví je jednoznačně vhodnější. Duševní vlastnictví (intellectual property) představuje obdobně souhrn práv k autorským dílům jako individuálně ztvárněným výsledkům tvůrčí činnosti, který téţ označujeme termínem „autorské právo“ – Copyright. Do této oblasti zařazujeme i práva související s autorským právem – k výkonům umělců, zvukovým nahrávkám a televizním pořadům. Světová organizace duševního vlastnictví – World Intellectual Property Organization (WIPO) – zavedla však širší pojetí a zahrnuje do průmyslového a jiného duševního vlastnictví všechny projevy a výsledky tvůrčí činnosti, tedy kromě autorských děl, vynálezů, uţitných a průmyslových vzorů a ochranných označení i know-how a nekalou soutěţ. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví představuje souhrn právních norem obsaţených ve vnitrostátním právu i v mezinárodních úmluvách, které upravují společenské vztahy, v nichţ vystupují jako předměty (objekty) uvedené nehmotné statky. Ochrana duševního a průmyslového vlastnictví spočívá v tom, ţe jednotlivým subjektům vznikají absolutní subjektivní práva, do nichţ ostatní nesmějí zasahovat. Při jejich porušení se oprávněná osoba můţe domáhat u soudu, aby se kaţdý, kdo porušuje tato práva, svého jednání zdrţel a odstranil negativní důsledky – nahradil škodu (včetně ušlého zisku), poskytl přiměřenou satisfakci (např. omluvu či opravu v tisku), stáhl zboţí se závadným označením nebo porušující patentová práva z trhu aj. Zvláštností průmyslového vlastnictví je zásada teritoriality právní ochrany, tj. ţe působí jen na území státu, kde ochrana byla vydána. Právo se však v různých zemích odlišuje, a proto mají velký význam snahy o sblíţení (harmonizaci) tohoto práva v rámci celosvětovém i unifikační akce v rámci jednotlivých seskupení států (např. Evropský patent, Patent ES, Euroasijský patent, Severský patent a mezinárodní úmluvy v této oblasti). Autorská díla se ve většině zemí neregistrují4
4
Vědecký časopis Aplikované právo. Dostupný z WWW: http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/9.pdf
11
1.4
Předměty průmyslového vlastnictví – vynálezy, užitné a
průmyslové vzory, ochranná označení tj. ochranné známky, označení původu a názvy firem 1.4.1
Vynález
Právní ochrana vynálezů je obvykle obsaţena ve zvláštním patentovém zákoně. U nás je to zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. V řadě zemí patentový zákon vymezuje pojem vynálezu zejména jako vynález technický, v důsledku toho jsou některá řešení z pojmu vynález vyloučena, např. počítačové programy, pravidla společenských her. Často ovšem zákony některých zemí vynález nedefinují, ale uvádějí pouze podmínky patentovatelnosti, tedy to, co musí vynález splňovat, aby na něj mohl být udělen patent. Neřeší tedy přímo otázku, co je a není vynález. Vynález musí být výsledky vlastní duševní činnosti původce. Ve většině zemí platí však vyvratitelná domněnka, ţe přihlašovatel, resp. osoba uvedená v přihlášce jako původce tuto podmínku splňuje. Tato domněnka však můţe být kýmkoliv napadena při průzkumu vynálezu na úřadu, a vznikne-li sport, rozhoduje o původcovství soud. Podmínky patentovatelnosti jsou obvykle tři: výsledek vynálezecké činnosti průmyslová vyuţitelnost novost řešení Toto pozitivní vymezení je obvykle doplnění podmínkami negativními, tedy výčtem řešení, která patentovatelná nejsou.5 Novost je vesměs chápána jako celosvětová a absolutní, objektivní a je vztaţena ke stavu techniky (tj. daného oboru) ke dni přihlášky, tedy ke všemu co bylo k tomu dni přihlášeno k patentové ochraně nebo publikováno v daném státě nebo kdekoliv na světě. K uveřejnění řešení uvedeného v přihlášce vynálezu dochází v určité etapě jejího průzkumu na patentovém úřadu, a proto patentové přihlášky (patent applications) podané po takovémto uveřejnění, i 5
§ 5, 6, 7 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů
12
kdyby k němu došlo u zahraničního úřadu, jiţ nové nejsou. Patent není přihlašovateli udělen ani tehdy, byla-li na stejný vynález podána jiţ přihláška s dřívějším právem přednosti (tzv. starší právo), a to i kdyby nebyla před novější přihláškou zveřejněna. Není tím porušena novost, ale starší právo má prioritu.6 Vynálezecká činnost je formulována v mnoha patentových zákonech buď jako nezřejmost, tj. řešení není zřejmé (not obvious) pro průměrného odborníka v daném oboru z dosavadních poznatků. Je tedy nutno, aby se jednalo o kvalitativně vyšší vynálezecký stupeň (inventive step). U nás se v praxi aplikuje formulace první. Posouzení tohoto znaku bude v konkrétním případě závislé na praxi daného patentového úřadu.7 Průmyslová využitelnost znamená, ţe vynález je moţno opakovaně vyuţívat v hospodářské činnosti, tj. nejen v průmyslu, ale i v zemědělství, v obchodě nebo ve sluţbách.8 Právní forma ochrany je v naprosté většině zemí pouze jedna – patent. Patent zakládá jeho majiteli výlučné právo na vyuţití vynálezu. Jeho platnost je moţná aţ po dobu 20 let, při čemţ se platí poplatky za kaţdý rok platnosti patentu.9 Je nutné platit v kaţdé zemi, kde má být udělena či udrţována ochrana, coţ je velice nákladný způsob, a proto je obvykle podána přihláška jen do těch zemí, kde bude patent přihlašovateli skutečně pomáhat. Majitelem patentu můţe být osoba odlišná od původce, ale původcovství je uvedeno do patentové listiny, pokud si původce nevyhradí opak, a i při převodu patentu se nemění. Majitel můţe svůj patent převést na jinou osobu nebo si jej můţe ponechat, ale přenechat právo k němu jiné osobě na vyuţití (licenci).10 Bez souhlasu majitele patentu nesmí nikdo předmět patentu vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo pouţívat pro vlastní potřebu výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomuto účelu takový výrobek dováţet či skladovat anebo s ním nějakým způsobem nakládat. Rovněţ tak bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí vyuţívat způsob, který je předmětem patentu, případně nabízet tento způsob k vyuţití. Stejná pravidla platí i pro výrobek, přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu. Novela patentového zákona nově zavádí ustanovení o 6
§ 5 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů § 6 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 8 § 7 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 9 § 21 odst. 1,2 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 10 § 11 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů 7
13
vyčerpání práv. Podle ní majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliţe tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem.11
Obr. 1 Zdroj: Průmyslová práva a nehmotné statky, jejich licenční využití a oceňování – CeTT (Centrum pro transfer technologií)
1.4.2
Užitný vzor
Ochrana uţitných vzorů byla poprvé zavedena německým zákonem z roku 1891 jen pro řešení technických aspektů vnější úpravy výrobků. Nyní je ve většině zemí jeho pojem či podmínky jeho ochrany vymezován stejně jako vynález, má jen niţší vynálezecký stupeň a většinou zahrnuje pouze ochranu výrobků, nikoli postupů či způsobů jejich výroby. Někdy se pro uţitné vzory uţívá označení „malý patent“, ovšem vzhledem k tomu, ţe nelze chránit postup výroby, jde o označení nepřesné. Právní úprava ČR, zákon 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů Uţitným vzorem je technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově vyuţitelné.12 I na uţitný vzor je nutno podat přihlášku na patentový úřad přičemţ od data podání přihlášky vzniká priorita, obdobně jako u vynálezu. Formou ochrany uţitného vzoruje jeho registrace v rejstříku uţitných vzorů na patentovém úřadě. Provádí se pouze formální průzkum a zápis je proveden velmi rychle. 11 12
§ 13 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů § 4 zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů
14
Doba ochrany je obvykle poloviční ve srovnání s vynálezem, v ČR jsou to 4 roky od přihlášky a je moţno ji dvakrát prodlouţit vţdy o tři roky, tedy nejdéle na 10 let.13 Z registrace vzniká výlučné právo majitele vzoru na jeho hospodářské vyuţití, tj. výrobu, upotřebení, dovoz či obchod s ním, s výjimkou zkoušení nebo výroby vzorku pro osobní potřebu. Práva majitele nepůsobí proti předchozímu uţivateli. Všechny uvedené aspekty jsou řešeny stejně jako u vynálezu.14
1.4.3
Průmyslový vzor
Průmyslový vzor je obvykle vymezován jako vzhled výrobku nebo jeho části, který je nový a průmyslově vyuţitelný.15 Na rozdíl od uţitného vzoru se jedná o řešení estetické. Můţe k němu být pouţito i výtvarné autorské dílo, dá-li k tomu jeho autor souhlas, pokud jej lze opakovaně vyrábět. Tak má autorskoprávní a průmyslově právní ochranu. Průmyslové vzory jsou u nás chráněny zákonem č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Vnější úpravou výrobku je obvykle rozuměna jak úprava plošná, tak i prostorová (tvar, obrysy, kresba, uspořádání barev aj.), avšak v některých zemích se rozlišují průmyslové vzory a modely, přičemţ průmyslové vzory se vztahují k plošné úpravě a modely k prostorové. U nás se pojem průmyslový model nepouţívá a průmyslový vzor se vztahuje k oběma typům vnější úpravy. Novost musí být, stejně jako u vynálezu a uţitného vzoru, objektivní a celosvětová. Průmyslový vzor nesmí být znám z veřejně dostupných projektů. U estetického řešení téhoţ výrobku je však moţno vytvořit několik variant, a proto význam ochrany průmyslového vzoru je trochu zastíněn vynálezem a uţitným vzorem. Průmyslovým vzorem kromě pouhé barvy není obvykle ani architektonické řešení stavby, technické nebo konstrukční řešení, které můţe být vynálezem nebo uţitným vzorem.16
13
§ 15 zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů § 12, 13 zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů 15 § 2,4 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 16 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/files/2005/PRIRUCKA_INMP_Ochrana_dusevniho_vlastnictvi.pdf 14
15
Formou ochrany vzoru je také registrace do rejstříku průmyslových vzorů na patentovém úřadě s obdobnou výlučnou ochranou pro majitele, moţností převodu průmyslového vzoru či udělení licence. Doba platnosti zápisu je 5 let od data přihlášky průmyslového vzoru a je moţno ji dvakrát, vţdy na dalších 5 let prodlouţit. Kolize a konverze s vynálezem či uţitným vzorem není moţná.17 Vztahy k zahraničí u vynálezu, uţitných i průmyslových vzorů jsou obvykle uvolněny. Občan jedné země můţe podat svou první přihlášku i v zahraničí a není třeba souhlasu k takové přihlášce. Cizinci mají obvykle stejné postavení jako domácí občané (princip asimilace) za podmínky reciprocity. V některých zemích, i v ČR, musí být cizinci v řízení o přihláškách u patentového úřadu zastoupeni tuzemskými patentovými zástupci.18
1.4.4
Topografie polovodičových výrobků (čipů)
Topografie polovodičových výrobků (čipů) které nejsou v dosavadním průmyslu běţné, popř. jejich části a zobrazení, slouţící k výrobě topografie. Počítačové čipy není moţno chránit patentem (nejde o čip jako takový, ale o jeho specifická vnitřní uspořádání) a vhodná není ani autorskoprávní ochrana (znesnadňuje další zlepšování čipu bez souhlasu autora). Proto je ochrana kombinací typu autorského práva a průmyslových práv. Uděluje ji obvykle patentový úřad na základě přihlášky a spočívá v registraci po dobu 10 let. Ochrana směřuje proti výrobě daného polovodičového výrobku, ve které je topografie obsaţena, proti jejímu reprodukování a zhotovování jejího zobrazení pro účely výroby a obchodu s nimi. Jsou upraveny zákonem č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků.
1.4.5
Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat
Jako výsledek šlechtění, hybridi, klony aj. jsou chráněny šlechtitelským osvědčením, které šlechtiteli vydává ministerstvo zemědělství. Chráněn je i název odrůdy či plemene, řešena je téţ podniková odrůda a plemeno, je moţný převod i udělení licence na ně smluvně. Úprava těchto odrůd a plemen je upravena v zákoně č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a
17
§ 11 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 18 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/files/2005/PRIRUCKA_INMP_Ochrana_dusevniho_vlastnictvi.pdf
16
evidenci hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin, ve znění pozdějších předpisů.19
1.4.6
Ochranná známka (trademark)
Ochrannou známkou je slovní, obrazové nebo prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby pocházející od různých výrobců či poskytovatelů sluţeb a je zapsáno do rejstříku ochranných známek u příslušného patentového úřadu. U nás nejsou chráněna označení, která nemohou být graficky znázorněna, např. označení čichová či zvuková. Termín ochranná známka je někdy zaměňován s termínem značka nebo ochranná značka, coţ není správný právní termín a má postihnout širší škálu označení, neţ jen ochranné známky. Jedná se vesměs o označení chráněná jen v rámci postihu nekalé soutěţe, tedy na rozdíl od ochranných známek speciální právní úpravou nechráněná. Rozlišení výrobců, jejich identifikace jako základ pro výběr ze strany obchodního partnera či spotřebitele, propagace – to jsou hlavní funkce ochranných známek. Renomované firmy mohou své výrobky nebo sluţby označené ochrannou známkou prodávat za podstatně vyšší ceny, neţ to činí u stejně kvalitních neoznačených výrobků. Základním předpisem je zákon č. 441/2003
Sb., o
ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Vedle funkce rozlišovací má ochranná známka i další funkce, mezi něţ patří zejména: spojovat ji s kvalitou či jakostí výrobku; představuje jejich určitou záruku má-li ochranná známka vysokou uměleckou úroveň, můţe snáze upoutat pozornost, neţ známka nevýrazná, má tedy funkci kulturně estetickou Známka by měla být originální, dostatečně fantazijní, snadno zapamatovatelná, stručná, snadno vyslovitelná a měla by odpovídat estetickým poţadavkům. Její hodnota je tím vyšší, čím je delší doba její ochrany. Hodnota známky by měla odpovídat i jakosti a proslulosti výrobků, které označuje. Ochranné známky hrají důleţitou roli především u spotřebních výrobků a jsou součástí majetku firem.
19
MUNKOVÁ J., JAKL L., LANDFERMAN H., RENNER C.: Prosazování práv z duševního vlastnictví – učební texty 2007. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/vyukove-materialy/TextyIfinal.pdf
17
Formou ochrany známky je ve všech zemích její zápis či registrace v rejstříku ochranných známek na patentovém nebo známkovém úřadě. Přihlašovatelem můţe být fyzická nebo právnická osoba, která ji hodlá vyuţívat pro výrobky nebo sluţby, které jsou k datu podání ţádosti předmětem jejího povoleného podnikání. Ochrana známky je výlučná, běţí od zápisu a trvá ve většině zemí (včetně ČR) 10 let. Majitel můţe poţádat o obnovu zápisu vţdy na dalších 10 let. Zapsána nemohou být druhová označení, tedy pouhý název nebo vyobrazení druhu výrobku, např. automobil. Zapsána nemohou být ani označení klamavá (např. značka ovce na umělé přízi) nebo nepravdivá, kde klamný dojem není vyvolán úmyslně. Další výjimkou je známka shodná s jiţ zapsanou ochrannou známkou nebo s tzv. proslulou známkou. Známka nesmí být v rozporu se zájmy společnosti nebo s mezinárodní úmluvou. Podle činnosti podniku se obvykle rozlišují ochranné známky výrobní (např. Škoda), obchodní (např. Bílá Labuť) a sluţeb (např. Patentservis). Někdy je jako ochranná známka chráněno označení, jeţ je zároveň obchodním jménem či označením původu (Pilsner Bier) nebo průmyslovým vzorem (např. láhev na likér Becherovka). Právní ochrana je pak pro kaţdý druh označení sice samostatná, ale vzájemně souvisí. Např. na ochrannou známku Pilsner Bier není moţné poskytnout licenci, protoţe její součástí je označení původu výrobků a toto označení by se tak stalo druhové, tj. nebylo by způsobilé k ochraně. V téměř všech zemích se rozlišují známky individuální a kolektivní. Individuální známka označuje pouze výrobky a sluţby pocházející od jednoho podnikatelského subjektu, pro který je zapsána (např. nabyvatel licence). Kolektivní známka slouţí k označování zboţí či sluţeb více právních subjektů, např. sdruţení, konsorcia, mateřské a dceřiné podniky. Majitel můţe právo k ochranné známce zcela nebo zčásti převést na jiné osoby, pokud jsou splněny podmínky na straně nového majitele a nedojde ke klamání spotřebitelů. Majitel si ovšem můţe známku ponechat a poskytnout na její uţívání licenci.20
20
Informační server se specializací na práva k ochranným známkám. Dostupný z WWW: http://www.ochranne-znamky.info
18
1.4.7
Označení původu výrobků
Označení původu je název země, oblasti nebo místa, který se stal všeobecně známý, jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehoţ vlastnosti jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím původu včetně činitelů přírodních nebo lidských. Základní právní předpis - zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele Ochrana je poskytována zápisem do rejstříku označení původu a doba jejího trvání je časově neomezená. Je však logické – a z povahy věci a ochrany samotné vyplývá – ţe na zapsané označení původu není moţné poskytnout licenci. Označení původu nezná kolektivní registraci nebo spolumajitelství, můţe však být zapsáno i pro tzv. další uţivatele, pokud splňují podmínky ochrany daného označení (jejich výrobky pocházejí z daného místa a jsou jím podstatně určeny). Od označení původu je třeba odlišovat tzv. druhové označení, které sice nese název určité zeměpisné oblasti, ale nepochází z ní (např. vídeňská káva). Pro posouzení otázky, zda se jedná o označení původu nebo druhu, je rozhodující nejen to, zda pochází vzhledem ke svým vlastnostem skutečně z daného místa, ale rovněţ to, zda je v zemi, v níţ se ţádá o ochranu, všeobecně známé. Je-li označení původu uţíváno i pro výrobky, které z dané oblasti nepocházejí, a majitel se proti tomu nebrání, stane se z něho druhové označení a přestane být způsobilé k ochraně.21
1.4.8
Obchodní firma – obchodní jméno
I kdyţ je obchodní jméno také řazeno mezi předměty průmyslového vlastnictví v kategorii ochranných označení, je upraveno obvykle v obchodním zákoníku, nikoli ve zvláštních zákonech o průmyslově právní problematice a jeho agendu nevyřizuje Patentový úřad. Obchodní firma je název, pod kterým podnikatel zapsán do obchodního rejstříku činí právní úkony při své podnikatelské činnosti.22 Jeho ochrana vzniká jiţ jeho uţíváním příslušným podnikatelem. Vznik ochrany není vázán na formální akt jeho registrace.
21
Úřad průmyslového vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.upv.cz/cs/informacni-zdroje/eurorubrika/oznaceni-puvodu-a-zemepisna-oznaceni- spolecenstvi.html 22 § 8 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů
19
Ochrana je výlučná a časově neomezená a prioritu má ten, kdo začal firmu uţívat jako první. Firma můţe být převedena jen spolu s podnikem, popř. s jeho částí, bude-li zbývající část provozována pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací. Rovněţ přechod firmy je moţný jen s podnikem. 23
1.5
Autorské právo (copyright)
Autorské právo patří mezi tvůrčí práva duševního vlastnictví. Charakteristická pro autorské právo v jeho kontinentálním pojetí, jak se odráţí i v českém právu, je individuální povaha nehmotného statku jako jedinečného výkonu osobnosti autora (autorské dílo). Tento nehmotný statek (autorské dílo) je předmětem ochrany autorského práva. Jedinečným je tu přímo objektivně vnímatelný výsledek tvůrčí činnosti autora, nikoli jen cesta k jeho dosaţení. Pro autorské právo je v podmínkách českého právního řádu dále typický důraz na ochranu osobní sloţky tohoto práva, tzv. osobnostních práv autorských. Na rozdíl od průmyslového vlastnictví, které chrání vlastní obsah myšlenek průmyslově vyuţitelných, zabývá se jimi autorské právo z hlediska formy vyjádření. Např. vynález můţe být popsán v odborném článku, v povídce, v odborně zaměřeném článku, tj. ve formě díla vědeckého, literárního nebo uměleckého. Autorské právo však chrání jen autora článku před plagiátem v jiném článku, nikoliv původcovství k vlastní myšlence vynálezu a její vyuţití ve výrobě. Na rozdíl od průmyslového vlastnictví se pouţívá pojem autor, nikoli původce. Autorská díla ani autorská práva k nim nepodléhají registraci, jejich právní ochrana vzniká neformálně jiţ okamţikem, kdy bylo dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.24
1.5.1
Předmět ochrany
Předmětem ochrany autorským právem je tzv. autorské dílo. Autorské dílo neboli jen „dílo“ zákon definuje jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě
23 24
§ 11 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004
20
včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam 25. Je třeba zdůraznit, ţe pod tuto definici spadá jedinečný výsledek autorovy tvůrčí činnosti jako takový, který je nehmotné povahy. Aby určitý duševní obsah mohl být kvalifikován jako autorské dílo, je třeba kumulativně splnit následující čtyři podmínky: jedná se o literární nebo jiné dílo umělecké nebo dílo vědecké; které má jedinečnou povahu (tedy je neoddělitelně spojeno s tvůrčím potenciálem svého tvůrce, nemohlo být vytvořeno jinak neţ právě svým konkrétním tvůrcem – autorem); je výsledkem tvůrčí činnosti autora (tedy nikoli pouhé rutinní duševní nebo dokonce mechanické manuální činnosti, nýbrţ pouze takové duševní činnosti, která je projevem tvůrčí osobnosti autora jako specifické vlastnosti příslušející právě jen jediné lidské osobě, kterou jako takovou nelze bez dalšího předat jiné osobě, naučit ji jinou osobu); které je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě (nestačí tedy, ţe autor pojal určitou myšlenku nebo třeba i celé hotové dílo jiţ vytvořil, ale pouze v duchu, dílo musí být vyjádřeno určitými výrazovými prostředky, které jsou empiricky vnímatelné ostatními lidmi a umoţňují tak aspoň potenciálně společenské uplatnění díla). Pojmové znaky autorského díla se posuzují objektivně. Určitý duševní obsah tedy buď je, nebo není autorským dílem, v závislosti na tom, zda splňuje všechny shora uvedené znaky.
1.5.2
Formy a druhy děl
Autorský zákon rozeznává s ohledem na specifické tvůrčí ztvárnění a současně objektivně danou moţnost společenského uţití díla tři formy autorských děl, a to díla literární, dále jiná díla umělecká a díla vědecká. Dílo literární současně platný zákon pojímá jako podkategorii děl uměleckých. Samostatnou kategorií jsou vědecká díla. Důleţité je, ţe kaţdé autorské dílo musí být moţno kvalifikovat buď jako dílo literární nebo i jiné dílo umělecké (např. výtvarné, hudební), nebo jako dílo vědecké, jinak se nejedná o autorské dílo. Od těchto forem autorských děl je třeba odlišovat jednotlivé druhy děl. Dílem jsou zejména díla slovesná vyjádřená řečí nebo písmem, díla hudební, díla dramatická, díla hudebně dramatická, díla choreografická a pantomimická, díla fotografická a díla vyjádřená postupem
25
§ 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů
21
podobným fotografii, díla audiovizuální, jako jsou díla kinematografická, díla výtvarná, jako jsou díla malířská, grafická a sochařská, díla architektonická, včetně děl urbanistických, díla uţitného umění a díla kartografická.26
1.5.3
Co není dílem
Vedle pozitivní definice, co autorským dílem je, ještě zákon příkladem uvádí, co autorským dílem není. Autorským dílem není zejména námět díla sám o sobě (tzv. holý námět na rozdíl od tvůrčího námětu, viz shora), denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statický graf a podobný předmět sám o sobě.27
1.5.4
Výjimky z ochrany
Zákon dále zakotvuje určité výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu. V tomto případě zákon vylučuje vznik autorskoprávní ochrany ve vztahu k duševním obsahům, které by jinak pojmové znaky autorského díla splňovaly nebo splňovat mohly. Výjimky z ochrany podle práva autorského v tomto smyslu platí pro tzv. úřední díla a výtvory tradiční lidové architektury, není-li pravé jméno autora známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní. Mezi úřední díla patří zejména právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny, veřejně přístupné rejstříky, sbírky listin, úřední návrhy úředního díla, přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní, obecní kroniky, státní symbol a symboly jednotky územní samosprávy i další díla, u nichţ je veřejný zájem na vyloučení z ochrany.28
1.5.5
Podmínky ochrany
Jak jiţ bylo uvedeno, ochrana autorského díla vzniká neformálně, aniţ by bylo třeba dílo nebo autorské právo k němu registrovat nebo přihlašovat k ochraně u jakékoli veřejné nebo jiné instituce. Jakýkoli případný záznam o dílu, jeho vnesení do seznamu, zaznamenání u určité (soukromé) instituce nebo jiná forma „registrace“ nemá ţádné přímé právní účinky. Svou hodnotu takové postupy mohou mít pouze z hlediska důkazního v případě sporu, zda vzniklo 26
HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004 § 2 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 28 § 3 odst. 1,2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 27
22
autorské právo k určitému dílu a/nebo zda autorská práva k určitému dílu přísluší určité osobě nebo osobám. Autorské právo k dílu vzniká okamţikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě 29, např. kdy je literární dílo zachyceno písmem na papíře, elektronickém nosiči informací, kdy je dílo výtvarné zaznamenáno na plátně apod. Rozhodující je vnímatelnost objektivní, nezáleţí na tom, zda forma vyjádření díla je srozumitelná, vnímatelná určitou konkrétní osobou nebo okruhem konkrétních osob, postačuje, pokud je to podoba vnímatelná pro alespoň omezený okruh osob (např. Braillovo slepecké písmo, mrtvý jazyk, umělý jazyk, šifra apod.).30 Autorské právo je nezávislé na hmotném substrátu, v němţ je dílo vyjádřeno. Nezaniká zničením tohoto hmotného substrátu, např. původního rukopisu literárního díla apod.31
1.6
Dva okruhy absolutních práv autora
1.6.1
Osobní nepřevoditelná práva
Jsou vázána na osobu autora a jsou časově neomezená. Patří k nim právo na autorství a označování díla jménem autora, na nedotknutelnost – integritu díla (právo zamezit ve zkomolení či vynechání části díla), na to, aby bylo dílo vyuţíváno jinou osobou způsobem nesniţujícím jeho hodnotu, na určení díla ke zveřejnění či nezveřejnění.32 Toto právo však nelze uplatnit, došlo-li jiţ se svolením autora k jeho zveřejnění (tzv. konzumace práva), a na přístup k dílu, nemá-li je autor k dispozici. U masově šířených děl mohou tato práva uplatňovaná autorem proti výrobci hudebních nahrávek, videozáznamů, softwaru aj. (nebo jejich distributorovi) komplikovat obchod, na druhé straně jsou nástrojem zajištění kvality a hodnoty šířených děl, nejsou-li autorem zneuţívána.
29
§ 9 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M., Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004 31 § 9 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 32 § 11 odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 30
23
1.6.2
Osobní majetková převoditelná práva
Platí po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti.33 Majetkových práv se autor nemůţe vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí.34 Mezi tato práva patří výlučně nakládat s dílem (tj. udílet svolení k jeho uţití, převádět právo dílo uţít) a výlučně je vyuţívat (míní se tím autorskoprávní uţití), kterým je zprostředkováno smyslové vnímání díla, např. vydání knihy, vystavení, promítání, kopírování, zahrání hry, ale i nahrání skladby či spuštění počítačového programu nebo přepracování díla, přeloţit dílo do jiného jazyka národního nebo programovacího a konečně právo na odměnu za kaţdé uţití díla, tzv. honorář.35 Nová díla, vznikla tvůrčím zpracováním jiného díla, i překlady jsou předmětem autorského práva svých autorů (tj. např. překladatele), vyţadují však svolení autora původního díla. Výše odměny se určí smluvně podle hodnoty díla a jeho významu pro společnost, pro některá díla bývají stanoveny sazby.
1.7
Práva související s právem autorským
Mezi práva související s právem autorským zařazujeme: práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu; práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu; právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu; právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání; právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuţ uplynula doba trvání majetkových práv; právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny jím vydaného díla pro osobní potřebu. Míra souvislosti těchto jednotlivých práv s autorským právem je různá. Nejblíţe autorskému právu stojí práva výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům; tato práva mají podobně jako autorské právo neopominutelnou osobnostní sloţku, která je dána jedinečnou tvůrčí povahou nehmotného statku, který je těmito právy chráněn, totiţ uměleckého výkonu. Další úzká provázanost práv výkonných umělců s autorským právem vyplývá z toho, ţe při výkonu 33
§ 27 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů § 26 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 35 § 12 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 34
24
výkonného umělce dochází k provádění uměleckého díla a výtvorů tradiční lidové kultury, tj. k provádění autorského díla. Pouze práva výkonných umělců, nikoli jiná práva související s právem autorským, se dříve zařazovala do kategorie práv příbuzných autorskému právu. Ostatní práva související s právem autorským jiţ vykazují niţší stupeň podobnosti s autorským právem. Tato práva nejsou osobnostní povahy, nýbrţ mají spíše technický či podnikatelský charakter.36
36
Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-vpravnich-ukonech/autorske-pravo-prava-souvisejici-opu/1000818/51245/
25
2
Licenční smlouvy pro oblast průmyslových práv
2.1
Pojem licence a licenční smlouvy
Obchod nehmotnými statky se uskutečňuje většinou formou smluv mezi podnikateli, zejména smlouvou licenční, smlouvy o dílo nehmotné, smlouvy o převodu práv k nehmotnému statku apod. Tato část práce bude zaměřena pouze na smlouvy licenční podle obchodního zákoníku. Termín licence označuje povolení, svolení k určité činnosti, která je jinak zakázána (z lat. Licere – svolovat, licentia – svolení). V oblasti práv k nehmotným statkům jde o svolení k uţití nehmotného statku jinou osobou, např. při výrobě podle vynálezu chráněného patentem Licenci uděluje ten, kdo má k vyuţití nehmotného statku absolutní právo, např. majitel patentu. Jeho právo mu umoţňuje, aby zabránil komukoliv jinému v uţívání tohoto nehmotného statku, a to i ţalobou u soudu, popř. aby poţadoval náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacování, přiměřené satisfakce. Majitel se však můţe rozhodnout, ţe umoţní vyuţití nehmotného statku určité osobě, ţe jí k tomu poskytne svolení, tj. licenci. Účastníky právního vztahu vzniklého z udělení licence označujeme jako poskytovatele (majitele výlučného práva, např. patentu) a nabyvatele (osobu, která právo na základ svolení poskytovatele získává). Z udělení licence vzniká mezi jejím poskytovatelem a nabyvatelem závazkový právní vztah – licenční vztah nebo licenční poměr. Termín licence se někdy pouţívá i v jiných oblastech podnikání, obvykle jako výkon pravomoci správních orgánů (dovozní nebo vývozní licence, ţivnostenská licence – koncese aj.) Licenční smlouvou se poskytuje jen právo k uţívání předmětů průmyslového vlastnictví nebo k nakládání s nimi. Absolutní právo poskytovatele (např. patent) převáděno není, zůstává mu i nadále. Tím se odlišuje licenční smlouva od smlouvy o převodu patentu a jiných práv k nehmotným statkům. Vyuţitím nehmotného statku rozumíme výrobu podle něj, prodej výrobků, v nichţ je uplatněn nebo zhmotněn, postup podle něj, propagaci v souvislosti s jeho 26
uţitím atd. Nakládání s nehmotným statkem zahrnuje převod práva udělovat licence k uţívání, kdy majiteli jeho absolutní právo také zůstává, ale k poskytování licencí na uţití vynálezu dalším osobám jiţ je oprávněna druhá osoba (nabyvatel). Nabyvatel licence se v ţádném případě nestane majitelem patentu (absolutního práva) na rozdíl od smlouvy o převodu práva (patentu). Pokud se někdy setkáváme s termínem nákup nebo prodej licencí, neznamená to tedy, ţe by se licenční smlouva podobala či byla případem smlouvy kupní, ale jen to, ţe licence byla získána či udělena za úplatu. Účelem licenční smlouvy není tedy zpravidla zajistit vytvoření nehmotného statku, ale jeho šíření. Jejím předmětem je tedy právo vyuţívat jiţ vytvořený a odzkoušeny poznatek nebo ochranné označení.37
2.2
Systém právní úpravy v ČR
Systém právní úpravy licenční smlouvy je v českém právu členěn podle povahy subjektů a typu nehmotného statku. Pro vztah mezi podnikateli na obou stranách má v českém obchodním právu úpravu licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví § 508 – 515 ObchZ. Tuto úpravu nelze primárně pouţít pro licence v oblasti autorského práva ani pro „nechráněné“ nehmotné statky (know-how), protoţe ty do průmyslového vlastnictví nepatří.38
2.3
Základní dělení licenčních smluv a jejich druhy
2.3.1
Podle subjektů licenční smlouvy
Ve druhé polovině minulého století se u nás začalo uţívat základní dělení licencí a licenčních smluv na aktivní a pasivní, které se uţívá dodnes, ačkoliv zůstalo pouze naší českou zvláštností, poněvadţ v jiných zemích se neujalo.
Aktivní licence (export license, někdy téţ license sale agreement) má českého
poskytovatele a nabyvatel sídlí v zahraničí. Někdy bývají téţ nazývány exportními licencemi.
37
TEYSCHLOVÁ E., Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví – Právní rádce 2/2005. Oficiální portál Hospodářských novin. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf 38 ŠVARC, Z. A KOLEKTIV, Základy obchodního práva, 2. vydání, Plzeň, 2009
27
Pasivní licence (import license, někdy téţ license purchase agreement) má
tuzemského nabyvatele a poskytovatel má sídlo v zahraničí. Někdy jsou téţ nazývány licencemi importními. Je třeba uvést, ţe termíny „aktivní“ a „pasivní“ licence byly u nás zavedeny dokonce legislativně a oficiálně vyhláškou FMZO a FMTIR č. 64/1980 Sb.o postupu při nakládání průmyslovými právy a výrobně-technickými poznatky ve vztahu k zahraničí, ale v souvislosti s licencemi se pouţívají dodnes pouze v České republice a nelze je proto doslova převádět do cizích jazyků.39
2.3.2
Podle předmětu licence: licence patentové (patent license), jejichţ předmětem je poskytnutí práva vyuţívat
platný patent buď v zemi nabyvatele, nebo v zemích, kam nabyvatel licence hodlá licenční výrobek vyváţet;
licence známkové (trade-mark license nebo i trademark license), jejichţ předmětem je
vyuţití ochranných známek;
licence vzorové (industrial design license na průmyslový vzor nebo utility design
license na uţitný vzor), jejichţ předmětem je průmyslový nebo uţitný vzor;
licence na know-how (někdy zvané i know-how license), jejichţ předmětem je
poskytnutí nechráněných výrobně-technických poznatků, znalostí či zkušeností. Předání příslušných výrobně-technických poznatků je předpokladem a zárukou dokonalého osvojení prakticky kaţdé licenční výroby, a proto velká většina licenčních smluv všech typů uzavíraných v dnešní době obsahuje v nějaké míře příslušné know-how. Tato licence je téţ nazývána nepravou licencí;40
sdružená licence (package license) je smlouva, kterou se uděluje povolení k uţití
několika nehmotných statků či průmyslových práv najednou, tj. v rámci jedné smlouvy. Většinou bývá mezi nimi vnitřní spojitost či návaznost, neboť se vzájemně doplňují. V 39
40
TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví, lidskoprávní základy, licenční smlouva, 2. vydání, 2002 JEŢEK, J. Právo průmyslového vlastnictví, Linde Praha a. s., Praha, 1996
28
případech, kdy spolu však vzájemně přímo nesouvisejí a v jedné smlouvě tak došlo ke spojení několika různých licenčních vztahů, bývá z praktických důvodů odpovědnost stran pro kaţdý konkrétní licenční vztah sjednána a stanovena samostatně. Je třeba však upozornit na určité nebezpečí, ţe poskytnutím sdruţené licence (zvané téţ hromadné nebo svazové) můţe dojít k porušení kartelových zákonů, zejména je-li soubor patentů a ostatních nehmotných statků (intangibles) poskytovatele vnucován nabyvateli proti jeho svobodné vůli. K případům nejvýznamnějších porušení kartelových dohod dochází zpravidla tam, kde poskytovatel zaujímá dominantní nebo dokonce monopolní postavení na trhu a jeho jednání představuje zneuţití tohoto jeho postavení, které se projevuje typicky tím, ţe negociačním partnerům jsou jeho jednostranně výhodné smluvní podmínky prezentovány jasně ultimativním způsobem. Moţné kolizi s antitrustovým právem se proto strany snaţí vyhnout či předejít tím, ţe nabyvatel prohlásí, ţe k této transakci došlo na základě jeho svobodného rozhodnutí a výběru jednotlivých licencí, s ohledem na výhodnost celé této obchodní operace pro nabyvatele;
licence smíšené (combined license) jsou kombinací výše uvedených druhů licencí,
umoţňující vyuţívat společně chráněná práva a nechráněné skutečnosti, zejména know-how, a jsou dnes nejčastějším a nejobvyklejším typem licencí. Ve velké většině případů jsou tyto smlouvy spojeny téţ s dovozem strojů a zařízení, komponentů a surovin potřebných pro zamýšlenou licenční výrobu, přičemţ tyto dovozy bývají zpravidla upraveny samostatnou smlouvou uzavřenou ve vazbě na smlouvu licenční;
křížové licence (cross-license nebo cross-licensing agreement) neboli tzv. vzájemně
bezplatné licence, jsou taková ujednání, na jejichţ základě si smluvní strany vzájemně vyměňují práva k vyuţití svých vynálezů chráněných patenty, a to zpravidla bezúplatně. U kříţové licence je nutno posoudit nejen technickou, ale i ekonomickou ekvivalenci obou licencí;
technologické licence (know-how license) jsou licence, jejichţ předmětem je
poskytnutí know-how chráněného pouze jeho důsledným utajováním. Sem patří i významná poskytnutí nejrůznějších tzv. velkých technologických licencí na know-how, umoţňujících zavedení a provozování velkých výrobních procesů (například na výrobu určitého druhu piva nebo v hutní a sklářské výrobě a dalších);
výrobkové licence (product license), jejich předmětem je výrobek určený k prodeji
samostatně nebo jako kompletační díl jiného finálního výrobku;um pro transfer technologií 29
výrobní licence (podle toho, jde-li o vyuţití patentů či know-how: patent license to
produce nebo know-how license to produce, někdy téţ production license) jsou případy, kdy na základě licenční smlouvy a podle předané technické dokumentace a know-how poskytovatele vyrábí nabyvatel licenční výrobek, který dodává výhradně poskytovateli licence, který jej pouţije ve vlastní výrobě k dokompletování stroje nebo celého strojního zařízení. U výrobních licencí proto nepřichází odbyt licenčních výrobků jiným odběratelům, neţ je poskytovatel licence, prakticky v úvahu. Výjimkou mohou být případné dodávky na filiálky poskytovatele v zemi výroby nebo vývozy výrobku do jiných zemí, které ale určí odběratelům poskytovatel
2.3.3
Podle rozsahu práv, která jsou předmětem licence: výlučné licence (exclusive license) – zde je oprávněn pouze nabyvatel a poskytovatel
se ve vztahu k němu zavazuje, ţe na daný nehmotný statek neposkytne pro dané území licenci nikomu jinému a ţe jej tam sám nebude vyuţívat (někdy si zamluví, ţe jej tam vyuţívat můţe). Absolutní právo, např. patent, sice poskytovateli zůstává, ale nabyvatel má monopolní postavení, které je podobné tomu, jako kdyby sám byl majitelem patentu. Nabyvateli vzniká jen relativní právo na uţívání nehmotného statku ve vztahu k poskytovateli, nikoliv však ke třetím osobám, takţe je nemůţe sám ţalovat v případě porušování patentu. To by mohl jen jménem majitele patentu (poskytovatel) a s jeho zmocněním. V některých zemích však můţe z výlučné licence získat absolutní právo. K tomu je nutná registrace u patentového úřadu a poskytovatel nesmí ani sám nehmotný statek uţívat. Výlučnou licenci je třeba vţdy vztáhnout k určitému území a způsobu vyuţití (např. na určitém území má první nabyvatel právo na výrobu, druhý výlučné právo na prodej, ale na jiném území si poskytovatel ponechá výlučné právo na prodej výrobků, které vyrábí třetí nabyvatel na třetím území). Udělení výlučných licencí různým nabyvatelům můţe být napadeno jako zakázané rozdělování trhů (kartel). Licenci, v níţ se poskytovatel zavázal poskytnout právo jedině nabyvateli, ale sám má právo na daném území nehmotný statek vyuţívat, se někdy označuje jako jedinečná licence nebo jediná (sole licence);
nevýlučné licence (non-exclusive license), které méně omezují původně výlučná
práva poskytovatele licence. Jde o případy, kdy poskytovatel uzavírá s nabyvatelem nevýlučnou licenční smlouvu, tzn., ţe si ponechává oprávnění uzavírat obdobné (nevýlučné) licenční dohody i s dalšími výrobci nebo zájemci, zpravidla ve třetích zemích, avšak můţe tak 30
učinit i v téţe zemi, pro kterou jiţ nevýlučnou licenci poskytl původnímu nabyvateli. Sám poskytovatel se také zpravidla nezříká, na rozdíl od licence výlučné, výroby předmětu licence vedle nabyvatele. Nevýlučnému nabyvateli licence také licenční smlouva obvykle zakazuje poskytování sublicencí. Nevýlučnou licenci téţ nazýváme licencí jednoduchou. Je vhodné v této spojitosti souhrnně konstatovat, ţe zmíněné patentové, známkové a vzorové licence, někdy téţ zvané čisté licence, se v naší praxi vyskytují méně často neţli licence na know-how (viz licence smíšené).41
2.3.4
Zvláštní typy licencí nucená licence (compulsory license) představuje zvláštní případ, poněvadţ na rozdíl
od všech výše uvedených druhů licencí a licenčních smluv, uzavíraných vţdy z vůle smluvních stran a s jejich konsensem, můţe být nucená. Nedošlo-li k uzavření licenční smlouvy, můţe soud nebo v České republice patentový úřad udělit nucenou licenci, nevyuţívá-li majitel patentu svůj vynález bez řádných důvodů. Nejdříve však můţe být nucená licence udělena po uplynutí karenční lhůty (3 roky od udělení patentu nebo 4 roky od přihlášky). V případě ohroţení důleţitého veřejného zájmu (např. léky, ekologie) by to bylo moţné dříve, popř. i kdyby byl vynález nebo licence někomu udělena.42
mlčky poskytnutá licence (implied license), tato licence je moţná podle
angloamerického práva neformálně na základě tzv. tacitního jednání (kdo mlčí, ten souhlasí) v situaci, kdy se předpokládá implicitně svolení poskytovatele nebo jeho explicitní (výslovně projevený) nesouhlas, popř. na základě konkludentního jednání (poskytovatel projevuje vůli udělit licenci, aniţ by učinil výslovné prohlášení, např. obchodem s nabyvatelem, aniţ by jej postihoval za uţití nehmotného statku). V obou případech se jedná o vztah ke způsobu uţití: výslovně je poskytnuta licence na výrobu a mlčky se předpokládá i pro prodej vyrobených výrobků. Podle našeho práva musí být vţdy učiněn projev vůle (angloamerická zásada „implied terms“ zde neplatí).43
41
MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000 JEŢEK, J. Právo průmyslového vlastnictví, Linde Praha a. s., Praha, 1996 43 CeTT - Centrum transferu technologií, příručka pro praxi vědecko-výzkumných pracovníků, 2006. Technologické centrum AV ČR. Dostupný z WWW: http://ctt.vsb.cz/shared/uploadedfiles/mar61/Prumyslovaprava-a-licence.pdf 42
31
2.3.5
Další příklady licenčních smluv Nabídka licence je opět zvláštní případ, v České republice upravený jen u vynálezů,
kdy majitel patentu, popř. před jeho udělením přihlašovatel, neodvolatelně u patentového úřadu prohlásí, ţe komukoliv poskytne licenci. Kaţdému, kdo ji písemně přijme, je licence udělena (úřad nabídky publikuje ve Věstníku), musí však zaplatit poskytovateli úplatu. Poskytovatel pak platí poloviční správní poplatky za udrţování patentu. Nabídka je zaloţena na principu tzv. veřejného příslibu, licence je udělena pro celou dobu platnosti patentu. 44
Franchisová smlouva je základem, na kterém je postaven vztah mezi franchisorem a
franchisantem. Franchisová smlouva je smlouvou, která nemá přesné označení či zakotvení v právním řádu. Subjekty, které takovouto smlouvu uzavírají, tak mají relativně velkou volnost, jak vzájemné vztahy upraví. Přes neexistující přesnou právní úpravu a vymezení franchisové smlouvy, je nutné dodrţovat při její přípravě daná pravidla vymezená právním řádem. Dá se říci, ţe současné české právo tomuto smluvnímu vztahu vychází vstříc. Protoţe je systém franchisingu vyuţíván v mnoha různých odvětvích a postavení obou stran, tedy franchisora a franchisanta, není v jednotlivých případech stejné, není moţné vytvořit jakýsi vzor univerzální franchisové smlouvy pouţitelné na kaţdý systém. Je však moţné vytvořit určitou kostru základních pravidel, která musí být ve franchisové smlouvě postiţena. Na základě těchto obecných pravidel je pak moţné vytvořit konkrétní franchisovou smlouvu pro daný systém. Nejčastěji je na začátku kaţdé franchisové smlouvy preambule, která popisuje faktický stav – tedy postavení partnerů, základní ideu a ceny, o které se bude opírat vzájemná spolupráce. V další části je, kvůli dostatečné srozumitelnosti a pochopení obsahu smlouvy nutné vysvětlit základní pojmy, které obsahuje. Další ustanovení smlouvy popisují jednotlivé etapy spolupráce na základě franchisové smlouvy. Je moţné je rozdělit na tři části: (I) ustanovení související s uzavřením smlouvy, (II) ustanovení popisující práva a povinnosti stran v průběhu trvání smlouvy, (III) ustanovení řešící příčiny a způsoby ukončení smlouvy
44
JEŢEK J. Právo průmyslového vlastnictví, Linde Praha a. s., Praha, 1996
32
Cílem této části smlouvy je tak vymezit základní pravidla pro zahájení, průběh a ukončení spolupráce. Důleţité je, aby byla zachována posloupnost těchto částí tak, aby tvořily logický celek. Usnadní se tím porozumění obou stran připravenému dokumentu. Minimální rozsah ustanovení, které by měla franchisová smlouva obsahovat stanovuje Evropský kodex etiky franchisingu. Nad rámec toho můţe franchisová smlouva obsahovat i další ustanovení, které se například mohou týkat smluvních postihů, zabezpečení pohledávek franchisora nebo vypořádání stran po ukončení smlouvy. V konečných ustanoveních se většinou zmiňují právní rámec, na základě kterého daná franchisová smlouva byla vytvořena a moţnosti změny smlouvy.45
Licence na přihlášku nehmotného statku k ochraně je v praxi častá proto, ţe
průzkum přihlášky trvá poměrně dlouho (někdy přihlašovatel z taktických důvodů ani nepoţádal o úplný přezkum vynálezu) a řešení by mohlo zastarat dříve, neţ začne být vyuţíváno. Někdy je poskytnuta licence na vynález, který ještě ani nebyl přihlášen k ochraně, např. nebylo-li řešení ještě provozně odzkoušeno, ale nabyvatel získal od poskytovatele slib, ţe ten do určité doby přihlášku podá. Z právního hlediska nejde o smlouvu licenční, ale v podstatě o smlouvu nepojmenovanou. Jedná se o riskantnější jednání, jelikoţ ochrana nemusí být udělena nebo můţe být vydána na poněkud jiné řešení, neţ které bylo sjednáno v licenční smlouvě, resp. v přihlášce. Řešení tohoto problému je dvojí: - buď se smlouva uzavře jiţ od počátku s ohledem na budoucí patent (pak dojde k její změně dohodou obou stran nebo se po zamítnutí přihlášky změní automaticky na smlouvu o knowhow - nebo bude mít od počátku povahu smlouvy na know-how a teprve po vydání patentu se změní na patentovou licenci Strany si pro různé eventuality musí připravit smluvní podmínky – změnu ceny, utajení, rozvázání smlouvy. I při neudělení patentu můţe smlouva pokračovat, nepostihne-li nabyvatele v souvislosti s uţíváním třetí osoba. Z formulace smlouvy lze někdy dojít k závěru, ţe poskytovatel přijal záruku za udělení patentu. Tuto záruku by však nikdy neměl přejímat. Neměl by však přejímat ani záruk za jeho platnost, neboť můţe být vţdy zrušen na 45
Český portál o franchisingu. Dostupný z WWW: www.franchisinginfo.cz
33
základě nové, dosud neznámé námitky třetí osoby. Nechtějí-li strany naopak pokračovat v licenčním vztahu, mohou si ve smlouvě sjednat zamítnutí přihlášky jako podmínku rozvazovací nebo odkládací, popř. jako důvod pro odstoupení od smlouvy (smlouva se ruší od samotného počátku) nebo pro výpověď smlouvy (smlouva zaniká aţ od data výpovědi, resp. po uplynutí výpovědní doby). Smlouva ohledně přihlášky k ochraně také můţe mít povahu smlouvy o budoucí smlouvě, kdy by při udělení ochrany teprve vznikla stranám povinnost uzavřít licenční smlouvu.
2.3.6
Sublicence a převod práva z licence
Nabyvatel oprávnění k výkonu práv z průmyslového vlastnictví na základě licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví není oprávněn přenechat výkon těchto práv jiným osobám.46 Toto ustanovení má však dispozitivní povahu a nevylučuje výslovnou dohodu v příslušné licenční smlouvě, která by za dohodnutých podmínek opravňovala nabyvatele k uzavírání tzv. sublicencí, resp. sublicenčních smluv. Uzavírání sublicenčních smluv bývá zpravidla teritoriálně omezeno a nabyvateli licence je obvykle ve smlouvě ukládána povinnost před podpisem zamýšlené sublicenční smlouvy dohodnout její základní podmínky s poskytovatelem licence. Za tímto účelem bývá stanoveno, ţe nabyvatel licence je povinen v určitém časovém předstihu před podpisem sublicenční smlouvy předat její návrh poskytovateli. Pro konkrétní obsah přípustných sublicenčních smluv třeba obdobně aplikovat § 508 aţ § 515 obchodního zákoníku, a tento by měl být v souladu s principy základní licenční smlouvy mezi poskytovatelem a nabyvatelem smluvní ustanovení bude i sublicenciát. Tyto případy je třeba ovšem řešit přísně individuálně. Při převodu práva z licence (assignment) nabyvatel licence převádí celé své právo na nového nabyvatele a sám toto právo ztrácí. Jedná se o změnu subjektu závazkového vztahu. Převod práva se neděje koupí, ale cessí (převod povinností původního nabyvatele vůči poskytovateli na nového nabyvatele), neboť převáděné právo má povahu relativní, nikoli absolutní. Při sublicenci i převodu práva z licence namůţe nabyvatel udělit či převést více práv, neţ má sám od poskytovatele. Sublicenci odlišujeme od „práva dát si vyrobit“, obojí však vede k rozšíření okruhu osob, které se seznámí s podklady poskytovatele licence. Proto se buď ve smlouvě nepřipouští, nebo se povolují s určitými výhradami. Práva dát si vyrobit se doţadují 46
§ 511 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů
34
obvykle nabyvatelé licence, jejíţ realizace vyţaduje např. speciální výrobu určité části smluvního výrobku, kterou nemůţe nabyvatel sám výrobně zajistit. Poskytuje-li se toto právo, je nabyvatel vázán především k tomu, aby bylo zajištěno utajení a nezneuţití i ze strany subdodavatele.47
47
TEYSCHLOVÁ E., Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví – Právní rádce 2/2005. Oficiální portál Hospodářských novin. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf
35
3
Licenční smlouvy pro oblast autorských práv
3.1
Systém právní úpravy ČR
V současné době je autorské právo v rámci českého právního řádu upraveno zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (autorský zákon).
3.2
Konstitutivní a translativní převod autorských práv
Autor je oprávněn udělit jiným osobám svolení k uţití svého díla na základě licenční smlouvy, a to zpravidla za odměnu. V teorii se v souvislosti s licenční smlouvou hovoří o tzv. konstitutivním převodu autorských práv, tj. takovém převodu, kdy nabyvatel licence nabývá v rámci autorova originálního autorského práva určitá oprávnění, aniţ by však autor jako poskytovatel licence těchto práv jako takových pozbýval; poskytovatel licence pouze zřizuje pro nabyvatele licence v rámci svého práva určité odvozené právo k uţití díla způsobem vymezeným v licenční smlouvě. Zánikem licence dochází k obnovení původního autorova práva v plném rozsahu. Opakem tzv. konstitutivního převodu v rámci licenční smlouvy je tzv. převod translativní, kdy nabyvatel získává převáděné právo v plném rozsahu a převodce toto právo současně pozbývá (jedná se o obdobu převodu vlastnického práva k věci). Takový konstitutivní převod autorských práv není v podmínkách českého právního řádu přípustný, a to ani pokud jde o osobnostní autorská práva, ani pokud jde o autorská práva majetková (na rozdíl od většiny průmyslových práv, kde právní řád konstitutivní převody připouští). Svá majetková práva k dílu autor realizuje zpravidla tím, ţe uzavře s třetí osobou nebo osobami licenční smlouvu, jíţ poskytne nabyvateli licence oprávnění k výkonu svého práva dílo uţít v určitém rozsahu, přičemţ nabyvatel licence se zpravidla zaváţe za toto právo poskytnout autorovi odměnu.48
48
HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004
36
3.3
Podstatné náležitosti licenční smlouvy
Nezbytná je specifikace díla, k němuţ se licence vztahuje, specifikace jednotlivých způsobů uţití tohoto díla a dále specifikace územního a časového rozsahu takového uţití. Licenční smlouva by tedy měla specifikovat, zda se licence vztahuje např. na celé území České republiky, nebo jen na jeho část a na jakou, případně zda se vztahuje i na teritoria mimo Českou republiku, a dále zda se uděluje na určité časové období, např. jednoho roku, několika let, nebo na celé období trvání majetkových práv autorských k dílu. V licenční smlouvě musí být určena výše odměny autora za udělení licence nebo v ní musí být obsaţen alespoň způsob jejího určení, jinak je smlouva neplatná. To neplatí v případě, ţe strany ve smlouvě výslovně sjednají, ţe se licence poskytuje bezúplatně, nebo pokud z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny, v takových případech je nabyvatel licence povinen poskytnout autorovi odměnu v obvyklé výši.49 Udělení licence se týká pouze majetkových práv autorských. Nabyvatel licence nesmí za ţádných okolností zasahovat do autorových osobnostních práv, zejména do jeho práva na nedotknutelnost díla, včetně práva na to, aby díla nebylo uţíváno způsobem sniţujícím jeho hodnotu. Nabyvatel licence rovněţ nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaţe by bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, ţe by k ní autor vzhledem k okolnostem uţití svolil. To platí obdobně i pro spojení díla s jiným dílem a pro zařazení díla do díla souborného.50
3.4
Výhradní a nevýhradní licence
Licenci lze udělit buď jako výhradní, nebo jako nevýhradní. Má-li být licence udělena jako výhradní, musí to být ve smlouvě uvedeno; nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, ţe jde o licenci nevýhradní.51 Výhradní licence musí být poskytnuta výlučně písemnou formou. Jak pro výhradní, tak pro nevýhradní licenci platí, ţe nabyvatel licence je povinen licenci vyuţít, ledaţe je ve smlouvě sjednáno jinak.52
49
§ 49 odst. 1,2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů § 51 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 51 § 47 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 52 § 46 odst. 3, 4 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 50
37
V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a není-li sjednáno jinak, je povinen se i sám zdrţet výkonu práva dílo uţít způsobem, ke kterému licenci udělil.53 Poskytnutí výhradní licence v neomezeném územním rozsahu na celé období trvání autorských práv a ke všem způsobům uţití autorského díla má tak nejblíţe k translativnímu převodu autorského práva, které český právní řád nepřipouští. Poskytnutí nevýhradní licence znamená, ţe autor je nadále oprávněn dílo uţít způsobem, ke kterému licenci udělil, a je rovněţ oprávněn poskytnout licenci k tomu způsobu uţití díla třetím osobám. V případě, ţe autor udělil k určitému způsobu uţití díla výhradní licenci, je smlouva, kterou by autor poskytl třetí osobě k tomuto způsobu uţití díla licenci za trvání výhradní licence, neplatná, ledaţe by nabyvatel výhradní licence s uzavřením takové smlouvy souhlasil.54
3.5
Podlicence
Nabyvatel licence můţe udělit v rámci svého licenčního oprávnění podlicenci, tj. poskytnout svá oprávnění z licence zcela nebo zčásti třetí osobě, jen je-li tak sjednáno ve smlouvě. Postoupení licenční smlouvy je přípustné pouze s písemným souhlasem autora a nabyvatel licence je povinen o postoupení licence a o osobě postupníka autora informovat bez zbytečného odkladu. Jedinou výjimkou jsou situace, kdy licence tvoří součást podniku nebo jeho organizační sloţky a dochází k prodeji podniku nebo jeho organizační sloţky jako celku; v těchto případech se souhlas autora k postoupení licence nevyţaduje, není-li sjednáno jinak.55
3.6
Odstoupení od licenční smlouvy
Autor můţe od licenční smlouvy odstoupit, pokud nabyvatel nevyuţívá výhradní licenci buď vůbec, nebo nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora (§ 53 odst. 1 autorského zákona). Autor můţe rovněţ od licenční smlouvy odstoupit tehdy, pokud jeho dosud nezveřejněné dílo jiţ neodpovídá jeho přesvědčení a zveřejněním díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. V takovém případě je však 53
§ 47 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů § 47 odst. 3,5 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 55 Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-vpravnich-ukonech/autorske-pravo-prava-souvisejici-opu/1000818/51245/ 54
38
autor povinen nahradit nabyvateli licence škodu, která mu takovým odstoupením vznikla (§ 54 odst. 1,2 autorského zákona).
3.7
Licenční smlouva nakladatelská
Určité zvláštnosti platí pro licenční smlouvu nakladatelskou, tedy licenční smlouvu k rozmnoţování a rozšiřování díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného,
fotografického
či
díla
vyjádřeného
způsobem
podobným
fotografii.
Nakladatelská smlouva se povaţuje za výhradní, ledaţe by z ní vyplývalo jinak a s výjimkou rozšiřování a rozmnoţování děl v periodických publikacích56. Autorovi přísluší právo na autorskou korekturu; pokud nabyvatel licence (nakladatel) autorovi provedení autorské korektury neumoţní, má autor právo od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k uţití díla způsobem sniţujícím jeho hodnotu.57
3.8
Omezení autorského práva - volné užití, bezúplatné
zákonné licence Platný autorský zákon autorská práva omezuje zejména v případech tzv. volných uţití bezúplatných zákonných licencí.
59
58
a
Omezení práva autorského je třeba odlišovat od případů,
kdy ochrana podle práva autorského ve vztahu k určitým dílům vůbec nevzniká, jak je tomu u úředních děl a výtvorů tradiční lidové kultury. 60 Volným uţitím díla je uţití díla pro osobní potřebu, takové uţití se vůbec nepovaţuje za uţití díla ve smyslu autorského zákona, a nevyţaduje souhlas autora. Účelem uţití díla pro osobní potřebu však nesmí být dosaţení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.61
Moţnost volného uţití díla pro osobní potřebu neplatí pro zhotovení
rozmnoţeniny počítačového programu či elektronické databáze a rozmnoţeniny či napodobeniny díla architektonického stavbou, jakoţ i pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování nebo jeho přenosu (např. pořizování záznamu audiovizuálního díla při jeho promítání v kinech, zpravidla skrytou kamerou). 56
§ 56 odst. 1, 2 autorského zákona Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů § 56 odst. 3, 4 autorského zákona Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 58 § 30 – 30b zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 59 § 30 – 39 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 60 § 3 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 61 § 30 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 57
39
V rámci volných uţití do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoţeninu nebo napodobeninu díla, přičemţ rozmnoţenina nebo napodobenina díla výtvarného musí být jako taková zřetelně označena.62 V případě citací je vţdy nutno uvést jméno autora, ledaţe by se jednalo o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímţ se dílo uvádí na veřejnost, a název díla a pramen. Citovat lze pouze díla zveřejněná.63 Úřední a zpravodajská licence se vztahuje na uţití děl k úřednímu účelu na základě zákona, dále na zpravodajství o aktuální události, při které je takové dílo provozováno, vystaveno nebo jinak uţito, a při převzetí děl do periodického tisku či jiného hromadného sdělovacího prostředku, jedná-li se o články s obsahem časového významu o věcech politických, hospodářských nebo náboţenských, které jiţ byly uveřejněny v jiném hromadném sdělovacím prostředku, naposled uvedené převzetí navíc není přípustné tehdy, bylo-li výslovně zapovězeno. I v těchto případech je nutno vţdy uvést jméno autora a název díla a pramen.64
3.8.1
Případy bezúplatných zákonných licencí
Citace; katalogová licence; uţití díla umístěného na veřejném prostranství; úřední a zpravodajská licence; uţití díla v rámci občanských a náboţenských obřadů, v rámci školních představení a uţití díla školního; uţívání souborného díla jeho oprávněným uţivatelem za účelem přístupu k jeho obsahu a pro běţné vyuţívání jeho obsahu; částečně knihovní licence (tím však není dotčeno právo na odměnu za podmínek stanovených v úst. § 37 odst. 2 autorského zákona); licence pro zdravotně postiţené; licence pro dočasné rozmnoţeniny; licence pro fotografickou podobiznu; nepodstatné vedlejší uţití díla; licence k dílům uţitného umění a dílům architektonickým; licence pro sociální zařízení; výstavní licence.65
62
§ 30 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů § 31 odst. 1,2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 64 § 34 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů 65 HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004 63
40
4
Licenční smlouvy v praxi
4.1
Úvod
Licenční smlouva musí mít podle našeho obchodního zákoníku písemnou formu, jinak je neplatná.66 Mezi podstatné náleţitosti smlouvy patří vedle určení stran vymezení nehmotného statku a práv k němu (např. čísla patentů vydaných k danému vynálezu v jednotlivých zemích, do nichţ se licence uděluje), rozsah výkonu práva (např. maximální objem výroby, vlastní propagace) i území, na němţ je nabyvatel oprávněn k tomuto výkonu, a konečně určení majetkové protihodnoty (výše úplaty, kříţová licence aj.)
4.2
Zápis do rejstříku
Stanoví-li tak zvláštní předpis, vyţaduje se k výkonu práva poskytnutého na základě smlouvy zápis do příslušného rejstříku těchto práv.67 Tento předpis je jediným kogentním ustanovením v celé obchodněprávní úpravě licenční smlouvy Zápisem licenční smlouvy do příslušného rejstříku se chrání nejen právní zájem majitele jako takový, ale zvyšuje se i právní jistota třetích osob. Z jiţ zmíněných speciálních předpisů se bude jednat o § 14 a § 57 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Podle těchto právních norem licenční smlouva k vyuţívání vynálezu chráněného patentem nabývá účinnosti vůči třetím osobám aţ zápisem do patentového rejstříku, který vede Úřad. Zápis do příslušného rejstříku, vedeného stejným orgánem, je obdobně nutný i pro licence poskytnuté k vyuţívání technického řešení chráněného uţitného vzoru podle § 20 odst. 2 písm. l) zákona č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech. Do rejstříku vedeného Úřadem se podle § 16 odst. 2 písm. i) zákona č. 529/1991 Sb., zapisují licence topografií polovodičových výrobků. Licenční smlouva, jejímţ předmětem je výkon práva k ochranné známce, nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do rejstříku ochranných známek vedeným opět Úřadem průmyslového vlastnictví. O takový zápis je oprávněna poţádat kterákoli ze smluvních stran (§ 18 odst. 3
66 67
§ 508 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 509 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
41
zákona č. 441/2004 Sb.). Ujednání o osobě, která o zápis smlouvy do příslušného rejstříku poţádá, můţe být vhodně do smlouvy zakomponováno.68
4.3
Vymezení předmětu a náležitosti smlouvy
Správné vymezení předmětu smlouvy je velmi důleţité, a také tento bod je jedním z nejzávaţnějších bodů smlouvy. Jeho nepřesná nebo nepromyšlená formulace můţe způsobit vyuţívání práva v širším rozsahu, neţ jak původně poskytovatel zamýšlel. Je třeba co nejpřesněji definovat rozsah poskytnutých práv, tj. definovat: Charakteristiku a technický rozsah smluvního vynálezu zejména tam, kde jej bude vyuţíváno v kombinaci s dalšími technickými a technologickými prvky. Podle charakteru je třeba formulaci volit tak, aby byl vyloučen různý výklad a aby bylo moţno prokázat případné zneuţití. Buď je třeba, aby pojem smluvního vynálezu zahrnoval např. další typy přístroje, nebo naopak, aby další vývoj nebo další typy nespadaly do rozsahu smlouvy, např. tam, kde poskytovatel nezamýšlí na dalším vývoji pracovat. Způsoby vyuţití a jejich vymezení věcné i teritoriální, přičemţ účelové vymezení předmětu licence musí odpovídat způsobu vyuţití předmětu licenční smlouvy. Smluvní území, tj. země, na které se vztahuje poskytované právo (výroby, prodeje, exportu, pouţívání) Rozsah a stav ochranných práv, která se vztahují na smluvní vynález, na něţ je poskytováno právo vyuţití Další podklady a informace poskytované formou dokumentace, technické pomoci, dodáním prototypu apod. V předmětu smlouvy formulovaném v tomto bodě se tedy rozlišuje, zda se jedná o licenci výlučnou nebo nevýlučnou, tj. jednoduchou, o licenci výrobní, prodejní, patentovou nebo známkovou, přičemţ u kaţdého typu musíme v dalších smluvních ustanoveních respektovat potřebné vazby, vlastní kaţdému typu licence. 68
TEYSCHLOVÁ E., Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví – Právní rádce 2/2005. Oficiální portál Hospodářských novin. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf
42
Například: Poskytovatel postupuje nabyvateli: Výlučné právo k výrobě a prodeji smluvního výrobku v... (vymezení území) Poskytovatel dodá nabyvateli: v článku...licenční smlouvy
Výrobní
dokumentaci
dle
podrobné
specifikace
Mezi obvyklé náleţitosti licenční smlouvy dále patří preambule, uvedení cíle, definic a výkladu pouţívaných pojmů, podmínky pro udělování dalších licencí (u nevýlučné licence a sublicencí, přechodu či převodu práv z licence na právní nástupce smluvních stran). V preambuli uvádíme obvykle informaci o následujících skutečnostech, např. zda licence na tentýţ předmět byla jiţ udělena, zda vynález je jiţ provozně vyuţíván nebo naopak ještě nebyl odzkoušen.
4.4
Práva a povinnosti smluvních stran
Významná jsou rovněţ ustanovení, určující práva a povinnosti smluvních stran. Tato práva a povinnosti mohou kromě smluvních ujednání vyplývat rovněţ z kogentních ustanovení zákona, případně z ustanovení dispozitivních, nebyla-li některá otázka sjednána odchylně. V našem obchodním zákoníku je kogentně stanovena jen povinnost registrace licence u patentových úřadů ve všech zemích, kam je licence udělena, poţaduje-li takový zápis tamní právo. Zápis je podmínkou pro výkon práva (např. pro zahájení výroby v dané zemi podle tamního patentu). Mezi povinnosti poskytovatele licence stanovené v našem obchodním zákoníku patří udrţování práva po dobu platnosti licence (např. placení udrţovacích patentových poplatku), poskytování informací a podkladů, jeţ jsou k výkonu práva potřebné a konečně zajišťování ochrany nabyvatelova práva proti třetím osobám (např. ţalobou těch, kteří porušují patent na území, k němuţ má nabyvatel licenci).69 Poskytovatel je povinen po dobu trvání smlouvy udrţovat právo, pokud to povaha tohoto práva vyţaduje.70 Dohodou by navíc mohl poskytovatel přijmout povinnost technické pomoci, poskytnutí dosaţených zlepšení (obvykle dvoustranná povinnost) aj. Pro nabyvatele je důleţité, aby se poskytovatel ve smlouvě zaručil, ţe bude odpovídat za vady právní (např. patentová čistota) i faktické 69 70
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992 § 510 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
43
(realizovatelnost řešení, dosaţení sjednaných parametrů budoucí výroby podle patentu aj.). Odpovědnost za vady ani záruku obchodní zákoník neupravuje.71 Povinnosti poskytovatele licence spočívají, jak jiţ bylo zmíněno, v poskytnutí všech podkladů a informací potřebných k tomu, aby nabyvatel mohl smlouvu řádně a efektivně vyuţívat.72 U smluv, které se týkají práv k ochranným označením, se tato povinnost omezuje zpravidla pouze na nutné, předepsané formální úkony, např. zápis v rejstříku nebo udrţování ochranných práv. U smluv kombinovaných a smluv, jejichţ předmětem je know-how, je třeba pečlivě specifikovat: Rozsah a charakter poskytovaných informací technických, případně komerčních, klinických apod., termín, formu a způsob jejich dodání, pouţitý jazyk, normy, předpisy, způsob provádění kontroly a úplnosti a správnosti dokumentace, Technickou pomoc povinnou a její rozsah nebo předpoklad moţného vyţádání technické pomoci dle potřeby nabyvatele a její zaměření. Jedná se o spolupráci při zavádění výroby, při nabídkovém řízení, při posuzování vhodnosti pouţití např. technologie apod. Předpoklad zkoušek nutných pro posouzení, případně úprav pro realizaci individuálního případu pouţití smluvního vynálezu nebo know-how, Předpoklad zaškolení v závodě poskytovatele, předvedení referenčního provozu nabyvateli nebo jeho zákazníkovi. V příslušných článcích licenční smlouvy se určují podmínky, za kterých je poskytovatel licence povinen zaškolit odborníky nabyvatele ve svých provozech, kdy a jakým způsobem odborníky vysílá, stanoví celkový počet pracovních dnů, které má nabyvatel k dispozici, a to jak pro zaškolení svého personálu, tak pro vysílání odborníků k poskytovateli. Součástí technické pomoci mohou být i konzultace. Pokud je technická pomoc omezena, např. na období zahájení výroby, je potřeba specifikovat i podmínky, za kterých budou konzultace probíhat. Je třeba brát v úvahu, ţe pracovníci, kteří jsou určeni k poskytování těchto konzultací, jsou velmi vytíţeni a nemohou být k dispozici kdykoliv. Nesplnění kteréhokoliv
71 72
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992 § 510 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
44
sjednaného bodu můţe vést k výpovědi smlouvy ze strany nabyvatele pro zmaření účelu smlouvy.73
4.5
Ručení poskytovatele
Ručení poskytovatele a jeho odpovědnost je obvykle velmi citlivou záleţitostí a má svůj dopad i v cenové oblasti jednání. Příslušné smluvní články spolu s články o ceně a platebních podmínkách patří obvykle k nejčastějším úskalím při projednávání licenční smlouvy. Je pochopitelné, ţe nabyvatel má zájem získat stoprocentní záruky, kdeţto poskytovatel je ochoten k zárukám minimálním. Dosaţení optimálního výsledku záleţí na taktice jednání, solidnosti partnerů a jejich technické a finanční úrovni a na naléhavosti potřeby licence pro nabyvatele. Proto poskytovatel formuluje otázky ručení velmi uváţeně a obvykle se zavazuje, ţe prokáţe-li nabyvatel vady spadající do rozsahu ručení poskytovatele, je poskytovatel povinen odstranit je na své náklady. Pro případ, ţe by poskytovatel vyčerpal všechny moţnosti, ale odstranění závad nedocílil, obvykle se omezuje jeho ručení aţ do určité výše licenčních poplatků příslušného případu.
4.5.1
Ručení za vady věcné
Ručení za vady věcné se definuje nejlépe vazbou na technické parametry, jeţ má smluvní výrobek nebo technologie dosahovat, u dokumentace je měřítkem kvality obvykle její kompletnost a nezávadnost. Nejasný a nejistý můţe být výklad ve sporu tam, kde bylo vyuţito pouze obecného pojmu pouţitelnost nebo funkce, schopnost. Věcné ručení je zejména důleţité u smluv, jejichţ předmětem je pouze know-how bez návaznosti na patenty. U smluvních výrobků, technologií atd., kterou nejsou dostatečně odzkoušeny pro určité kapacity anebo nejsou odzkoušeny vůbec, je třeba tuto skutečnost výslovně uvést a ručení v tomto smyslu omezit.
4.5.2
Ručení za vady právní
Právní vady se mohou projevit kdykoliv od vzniku smlouvy aţ do skončení její platnosti. Mohou se týkat vlastnictví k poskytnutým právům, jeho rozsahu, ale obvykle se týkají vztahů 73
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992
45
k oblasti průmyslových práv z hlediska jejich obsahu. Vzhledem ke komplikovanosti průzkumu právní čistoty jsou ve smlouvách zahrnuta obvyklá ustanovení, v nichţ poskytovatel prohlašuje, ţe mu není známa existence ţádných ochranných práv třetích osob, s nimiţ by byl smluvní výrobek v kolizi. Toto ustanovení se pouţívá, ať se jedná o licenční smlouvu patentovou, známkovou nebo smlouvu, jejímţ předmětem jsou práva k vyuţívání know-how. U smluv, kde poskytováno právo na vyuţití ochranných práv, se generelně předpokládá, ţe je v rozsahu smluvním bude udrţovat a obhajovat poskytovatel licence. Dohodnou-li se strany jinak, je třeba dohodu ve smlouvě definovat, neboť můţe nastat řada variant. Týká se to zejména udrţování ochranných práv. Jedná-li se o výlučnou licenci (nejedná se o převod), dohodnou se strany často, ţe smluvní ochranná práva bude udrţovat poskytovatel, ale na náklady nabyvatele. U ochranných práv postoupených k vyuţití nevýlučně to zvykem nebývá, a pokud chce poskytovatel tuto svoji povinnost jakkoli omezit, je třeba to podrobně formulovat.74
4.5.3
Obrana ochranných práv
Neméně důleţitá jsou ustanovení týkající se obrany ochranných práv. Podle situace nabyvatele nebo situace moţného porušovatele ochranného práva si poskytovatel buď ponechává povinnost obrany smluvních ochranných práv a ukládá nabyvateli povinnost pouze ohlásit jejich porušení, nebo jej váţe ke spolupráci při obraně práv a stíhání porušovatele, nebo naopak, obvykle zejména u výlučné licence, se zavazuje podporovat nabyvatele odborně a administrativně a spolupracovat při obraně smluvních ochranných práv. Vlastní akt obrany proti porušovateli a jeho stíhání však přenechává včetně financování nabyvateli licence. Na výsledku buď participuje, nebo se nepodílí dle vzájemné dohody. Příklad: Zjistí-li nabyvatel, že dochází k porušování smluvního patentu, poskytovatel však nehodlá zakročit, má nabyvatel právo zakročit na vlastní náklad proti porušovateli smluvního patentu žalobou. Poskytovatel je povinen vybavit nabyvatele potřebným zplnomocněním a dokumenty pro vedení sporu a v rámci svých možností mu ve sporu pomáhat. Nabyvatel ponese náklady spojené se sporem, náležejí mu však případné příjmy ve sporu získané.
74
ČERMÁK K., KOPLÍKOVÁ E., LORENC L.: Metodika a postupy prosazování práv z duševního vlastnictví u jednotlivých orgánů veřejné správy ČR 2007. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/metodiky/Metodika04.pdf
46
4.5.4
Porušování práv
Pokud se jedná o porušování práv, v úvahu tedy přicházejí dvě moţnosti. Zaprvé nabyvatel licence zjistí, ţe třetí osoba narušuje patenty, které byly poskytnuty nabyvateli, anebo třetí osoba napadne nabyvatele, ţe licenční výrobou narušuje patenty její. V prvním případě při projednávání této klauzule zpravidla nedochází k problémům, protoţe poskytovatel má vlastní zájem, aby jeho patenty narušovány nebyly, a přebírá odpovědnost za soudní řízení i sám s tím, ţe mu nabyvatel poskytne pomoc. Tato situace je obvyklejší, neţ ta, která je uvedená v příkladě. Druhý případ je komplikovanější, protoţe poskytovatel není ochoten přebírat záruky, obzvlášť jedná-li se o nákup licenčních práv k nepatentovanému know-how nebo technologii. Výsledné znění tohoto článku bývá kompromisem mezi poţadavkem nabyvatele a ochotou poskytovatele. Příklad: Firma NISSAN vyráběla v Japonsku motocykl s automatickou spojkou a vyvážela je do řady zemí, včetně Anglie. V Anglii spojka porušovala patent udělený čs. podniku JAWA. I když v zemi výroby – v Japonsku – JAWA analogický patent neměla, vyhrála spor v Anglii a NISSAN byl nucen zaplatit přisouzenou náhradu škody. Je-li tedy patent porušován třetí osobou buď v celku, nebo v některém jeho nároku, je moţno porušovatele stíhat nebo se s ním dohodnout o uzavření licenční smlouvy. Výsledek stíhání sporem je v řadě případů nejistý. K porušování patentu dochází: - výrobou patentového výrobku - uţíváním patentového výrobku - prováděním patentového postupu - prodejem patentového výrobku nebo výrobku vyrobeného patentovým postupem - dovozem výrobku spadajícího pod patent v zemi dovozu Porušení se týká vţdy konkrétní země a spor je třeba vést v této zemi (v USA v kaţdém unijním státě). Ţalovat lze výrobce, prodejce nebo uţivatele, a dokonce i zaměstnance porušovatele. Majitel porušovaného patentu musí podat příslušný návrh na ţalobu co nejdříve po uplynutí lhůty dané porušovateli k odstranění závadného stavu, jinak se vydává nebezpečí, ţe návrh bude zamítnut. Chce-li porušovatel patent nadále vyuţívat, můţe poţádat o povolení 47
nucené licence, která však platí aţ po jejím udělení. O odškodnění za neoprávněné vyuţívání se strany dohodnou a ţalobce vezme ţalobu zpět nebo vyčká výsledek sporu. K povinnostem poskytovatele obvykle patří i povinnost poskytovat nabyvateli i zlepšení smluvního výrobku nebo technologie (improvement). Licence se poskytuje na smluvní výrobek podle technického stavu ke dni uzavření licenční smlouvy. Rovněţ by mělo být vymezeno, jakými podmínkami je vázán nabyvatel při dalším vývoji smluvního výrobku. Je třeba rozlišovat zlepšení patentovatelná a nepatentovatelná a zlepšení patentovaná a nepatentovaná. V prvním případě jde o zlepšení, která mohou být předmětem patentové ochrany a která ne. Dále je třeba mít přehled o tom, která zlepšení jiţ byla přihlášena k patentové ochraně, či ke které jiţ byl udělen patent. Nejčastěji však licenční smlouvy předpokládají, ţe obě strany budou smluvní výrobek zlepšovat. O zlepšeních se budou smluvní strany navzájem informovat, a pokud tato zlepšení nebudou předmětem samostatných patentů, budou je i bezplatně vyuţívat. Do tohoto článku je moţné promítnout i právo prvního odmítnutí. Nabyvatel získává právo, ţe výsledky zlepšení mu budou k vyuţití nabídnuty jako prvnímu. Obdobnému reţimu se můţe těšit i poskytovatel. Řeší se rovněţ otázka, zda patentovatelná či nepatentovatelná zlepšení budou bezplatná nebo budou poskytnuta za úplatu. Důleţité je i ustanovení o tom, ţe nabyvatel můţe zlepšení vyuţívat ve výrobním procesu a zejména právo zlepšené výrobky prodávat. Poskytovatelé někdy přicházejí s návrhem zákazu pro nabyvatele na dalších zlepšeních pracovat, protoţe se obávají konkurence. Legislativa však většinou takováto ustanovení zákazu nepřipouští – jde např. o omezování volné soutěţe. Příklady: ...Obě strany se zavazují, že se budou navzájem informovat o nepatentovaných zlepšeních na smluvním výrobku, jakmile je...(např. odzkouší), a poskytnou druhé straně právo je bezplatně využívat po dobu platnosti této smlouvy, pokud druhá smluvní strana projeví o jejich využívání na základě této smlouvy zájem. ...Při uzavírání této smlouvy nemohou být známy všechny budoucí technické a ekonomické možnosti smluvního výrobku. Smluvní strany se proto dohodly, že změny, které vyplynou z dalšího vývoje, budou řešit samostatnou dohodou nebo dodatky k uzavírané smlouvě. Mezi povinnosti nabyvatele, stanovené v našem obchodním zákoníku dispozitivně, patří vykonávat práva, závisí-li na tom trvání práva (např. u nás povinné vyuţívání ochranné známky), utajovat poskytnuté podklady a informace před třetími osobami, a to i po skončení licence (za třetí osoby se nepovaţují ti, kteří se účastnili podnikání nabyvatele a jsou mu zavázáni mlčenlivostí, tj. příslušní pracovníci, partneři, společníci), po zániku smlouvy tyto 48
podklady vrátit, informovat bezodkladně poskytovatele o porušování uděleného práva ze strany třetích osob a poskytovat aktivní pomoc poskytovateli při jeho zásazích proti nim. Smluvně by nabyvatel mohl např. převzít i povinnost poskytovat zlepšení (oboustranně).75 Je-li nabyvatel omezován ve výkonu práva jinými osobami nebo zjistí-li, ţe jiné osoby toto právo porušují, je povinen bez zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli.76
4.6
Datum vstupu licenční smlouvy v platnost
Určuje den, od kdy smlouva platí, jaké podmínky musí být před vstupem splněny, kdo komu a jak vstup oznámí. Datum vstupu smlouvy v platnost nemusí být totoţné s datem podpisu licenční smlouvy stranou, která ji podepisuje jako druhá (není-li licenční smlouva podepsána současně oběma stranami). Vstup smlouvy v účinnost můţe být vázán např. na výsledek schvalovacího řízení, které je v mnoha zemích běţné. Schvalovací orgány, jejich postup, zásady a doba potřebná ke schválení se však výrazně liší.
4.7
Délka trvání licenční smlouvy
Závisí nejen na moţnosti jejího vyuţívání, ale také na jejím charakteru. Např. známková licence není ohroţena technickým zastaráním, ledaţe by ochrannou známkou značené výrobky rychle technicky zastarávaly či by přestala být synonymem pro dřívější kvalitu výrobků. Právo na vyuţití patentu v patentové smlouvě je vázáno na jeho platnost. Doba trvání patentové licenční smlouvy na předměty průmyslového vlastnictví nemůţe být delší, neţ je platnost patentu. Platnost smlouvy, v níţ je více smluvních patentů, můţe být vázána na délku platnosti patentu, který byl udělen nejpozději. Strany proto svoji vůli o délce trvání smlouvy časově vymezují dohodou. Právní vztah z licenční smlouvy zaniká uplynutím doby trvání nebo předčasným ukončením platnosti (premature termination) jednou ze smluvních stran. Ve smlouvě se zpravidla stanoví moţnost skončení výpovědi (notice), jestliţe poskytovatel nebo nabyvatel licence přestane plnit své povinnosti vyplývající z licenční smlouvy a jednání o opatřeních k nápravě nevede 75 76
MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000 § 514 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
49
k cíli. Důvodem výpovědi můţe být i jiná okolnost, např. zánik firmy poskytovatele nebo nabyvatele, fúze s jiným podnikem a s tím spojená změna výrobního programu, zavedení konkurzního řízení. Důvodem k výpovědi je i zánik ochranného práva. Pro případ, ţe smlouva skončí výpovědí, dávají obvykle smluvní ustanovení striktní zákaz dalšího vyuţívání smluvních práv. 77 Ustanovení o úpravě stavu po skončení smlouvy by neměla být opomíjena. Jsou důleţitá pro zamezení zbytečných sporů. U patentových licencí zvaţujeme, ţe skončením platnosti patentu je chráněný vynález volně k dispozici, aniţ by jakýkoliv jeho uţivatel porušoval ochranná práva. Dále se respektuje i skutečnost, ţe nabyvatel ještě před vypršením smlouvy mohl vyrobit určité mnoţství smluvních výrobků, které by měl mít moţnost rozprodat i po skončení smlouvy. Omezení vyuţívání patentu a placení licenčních poplatků po uplynutí platnosti patentu je pokládáno za neslučitelné s patentovým právem. Jestliţe výrobce nebo uţivatel by nemohl patent vyuţívat po uplynutí doby platnosti nebo po jeho zrušení, zbavil by sebe a spotřebitelskou veřejnost výhody dané moţnosti volně patent vyuţívat. Jakýkoliv pokus pokračovat v monopolu po zániku patentu je v rozporu s patentovým právem. Předmětem licenční smlouvy není v mnoha případech pouze jeden patent, ale celý soubor patentů. V případě, ţe jde o patenty, které jsou pro licenční výrobu nutné, a nikoli o patenty, bez kterých se můţe nabyvatel licence obejít, tvoří soubor patentů tzv. svazek (package). Je-li převzetí celého „svazku“ podmínkou uzavření licenční smlouvy, je to v mnoha zemích v rozporu se zákony, zejména na ochranu volné soutěţe. Poněkud jiná je situace v případě, kdy mohou být všechny patenty uplatněny v licenční výrobě, ale mají rozdílnou dobu platnosti. Poskytovatel licence poţaduje takovou dobu trvání licenční smlouvy, která odpovídá patentu s nejdelší dobou platnosti. Takové jednání je nedovolené, jestliţe pro výrobu rozhodující patent má nepoměrně kratší dobu platnosti, neţ ostatní méně významné patenty a je vyuţit k nátlaku získat licenční poplatky i po jeho uplynutí. Platební závazky rovněţ nemohou být uměle prodluţovány přes dobu platnosti opatřením, ţe předmětem smlouvy vedle patentu je také know-how, jestliţe know-how je ve srovnání s patentem nevýznamné nebo jeho tajný charakter je sporný.
77
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992
50
Obchodní zákoník upravuje licenční smlouvu jako nevýlučnou, takţe poskytovatel sám můţe také uţívat nehmotný statek (tj. vykonávat právo) a udělovat licence dalším osobám. Nabyvatel není ze zákona oprávněn udělit sublicenci nebo převést své právo z licence další osobě, nezíská-li ovšem takové oprávnění smluvně78 Nabyvatel je povinen utajovat poskytnuté informace před třetími osobami, ledaţe ze smlouvy nebo z povahy poskytnutých podkladů a informací vyplývá, ţe poskytovatel nemá zájem na jejich utajování. Za třetí osoby se nepovaţují osoby, jeţ se účastní na podnikání podnikatele a které podnikatel zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, kdy se stanou obecně známými.79
4.7.1
Odstoupení od smlouvy, výpověď smlouvy
Obě strany jsou povinny vzájemně spolupracovat k sjednanému účelu smlouvy. Významná je otázka trvání licenční smlouvy – maximálně po dobu platnosti ochrany, např. patentu, aby nemohlo být namítáno omezování hospodářské soutěţe. Odstoupení od smlouvy lze uplatnit, porušila-li druhá strana své povinnosti. Na rozdíl od výpovědi se tím smlouva ruší od samého počátku.80 Nebyla-li smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět. Nestanoví-li smlouvy jinou výpovědní lhůtu, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němţ byla výpověď doručena druhé straně.81
4.8
Řešení sporů v oblasti licenčních smluv
Základním posláním licenční smlouvy je vzájemná plodná spolupráce obou smluvních partnerů. Proto smlouva obvykle obsahuje závazek smluvních stran řešit spory v první řadě smírnou cestou. Sporné otázky bývají však často velmi komplikované a ke smíru proto někdy nemůţe dojít. Při odstraňování neshod sporem musí strany počítat s tím, ţe ke sporu bude zapotřebí spolupráce mnoha odborníků (patentových zástupců, advokátů, znalců), čímţ se řešení prodraţuje a prodluţuje. Smlouvy stanovující řešení sporu zpravidla arbitráţí a určují, podle kterého jednacího řádu, resp. podle jednacího řádu kterého stálého rozhodčího soudu 78
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992 § 513 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 80 MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000 81 § 515 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 79
51
bude postupováno a zda spor bude řešen jedním nebo třemi rozhodci. Dále toto ustanovení určuje materiální právo, podle kterého se řídí výklad smlouvy. Legislativa většiny států připouští, aby si smluvní strany dohodly samy právo platné pro výklad smlouvy podle své volby. Přitom musí respektovat skutečnost, ţe spor dotýkající se průmyslového práva můţe být řešen pouze podle právního řádu té země, která právo udělila (v některých zemích není dovoleno, aby si strany dohodly jiné právo neţ to, které platí v zemi nabyvatele). Není-li moţnost sjednat právo české, je obvykle nejúnosnější aplikace práva neutrálního, nejraději kontinentálního. Bez odkazu na právní řád určitého státu můţe nastat několik situací. Podle okolností můţe být při arbitráţním řízení určen právní řád státu, v němţ byla smlouva uzavřena, nebo právní řád, podle něhoţ budou posuzovány nároky z této smlouvy. Odkazem na právní řád poskytovatele licence se podřizuje řešení sporných otázek právnímu řádu, jehoţ subjekt vykonává činnost charakteristickou pro daný smluvní typ. V licenčních smlouvách je to především činnost poskytovatele licence, protoţe činnost nabyvatele se omezuje především na splacení ceny licence nebo licenčních poplatků. Pokud jde např. o otázky způsobilosti uzavřít licenční smlouvu, je rozhodující právní řád státu, jehoţ je příslušná organizace nebo firma subjektem. Nedohodnou-li se strany na volbě rozhodného práva, je tedy někdy sporné, jaké právo pouţít. Licenční transakce se často dotýká i více právních řádů, i v závislosti na tom, kde je smlouva uzavírána a realizována, kde je sídlo nabyvatele nebo poskytovatele, do kterých zemí jsou licenční výrobky vyváţeny, která země udělila ochranné právo, je-li toto ochranné právo předmětem sporu. Rozhodčí nález je konečný a není proti němu odvolání. Můţe být napaden jen z formálních důvodů. Rozhodčí nálezy jsou vykonavatelné podle mezinárodních dohod, jako je např. Úmluva o vykonavatelnosti cizích rozhodčích nálezů sjednaná v Ţenevě v roce 1927. Smluvní ustanovení o vyšší moci můţe mít řadu variant. Liší se v uvedení rozsahu uznávaných příčin neplnění závazků, jakoţ i v poţadavcích na to, který orgán (nejčastěji obchodní komory) má vydat stanovisko k příčinám či důsledkům okolností označovaných jako vyšší moc.82
82
MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992
52
4.9
Závěrečná ustanovení: Zákaz převodu licenční smlouvy bez souhlasu druhé strany nebo smluvní strany dávají
moţnost převodu na právní nástupce smluvních stran. Vyloučení platnosti dohod učiněných před podpisem licenční smlouvy nebo některé dohody prohlašují za součást smlouvy. Formulace povinností provádět jakékoliv dodatky a změny písemně s právoplatným podpisem stran. Volba jazyka, který bude platný pro výklad licenční smlouvy, pokud existují její jazykové mutace. Určení počtu smluvních exemplářů a jejich rozdělení. Pokud je licenční smlouva dobře sestavena, jsou v ní závazky nabyvatele i poskytovatele přesně formulovány. Vycházíme-li ze závazků nabyvatele, pak jeho první povinností je úhrada licenčních poplatků v termínech stanovených smlouvou, dále pak předávání zlepšení, umoţnění kontroly placení licenčních poplatků, dodrţování kvality výrobků apod. Naopak poskytovatel licence má za svou povinnost předat úplnou technickou dokumentaci, předat příslušné know-how, zaškolit personál nabyvatele, předat zlepšení, organizovat konzultace. Z těchto závazků jsou některé časově termínované, případně na sebe navazují a lze je zpracovat do harmonogramu. Tento harmonogram můţe slouţit buď pouze nabyvateli licence, nebo můţe být dohodnut i s poskytovatelem a tvoří přílohu smlouvy.83
4.10
Teoretická i praktická úskalí při projednávání a uzavírání
licenčních smluv Hlavní úskalí, se kterými se můţeme setkat při projednávání a realizaci licenční smlouvy, jsou následující:
83
MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000
53
Nejednotný výklad smluvních ustanovení, zaviněný nepřesnou formulací, případně rozpory mezi jednotlivými články smlouvy. Nepřesná nebo neúplná definice předmětu licenční smlouvy. Neúplná specifikace technické dokumentace, coţ má za následek, ţe dochází k rozporům při jejím předávání. Při stanovení platebních podmínek trvá poskytovatel licence na pevném datu, kdy bude zaplacena určitá splátka. Vzniká tím nebezpečí, ţe nabyvatel bude mít povinnost zaplatit dříve, neţ bude mít k dispozici všechny podklady nutné k provedení platby. Počet dnů k zaškolení je stanoven v nedostatečném mnoţství a musí být rozšiřován, poskytovatel v tomto případě poţaduje další úhrady a nabyvatel můţe podstupovat stejný proces schválení rozšíření smlouvy jako v případě schvalování původní smlouvy. Záruky za kvalitu mohou být vázány na stanovený druh materiálu, který má být pouţit pro garanční zkoušky, nabyvatel licence nemá moţnost si poţadovaný materiál opatřit, zkoušky se musejí odsunout do té doby, neţ je příslušný materiál obstarán. Stav po ukončení smlouvy není přesně formulován a dochází k dohadům, zda nabyvatel můţe nebo nemůţe pokračovat ve vyuţití nabytých práv a v jakém rozsahu. Pro zpoţdění stavebních prací nedojde včas k provedení garančních zkoušek, vznikne situace, jejíţ řešení je závislé na dobré vůli poskytovatele. Poskytovatel licence se sloučí s jinou firmou, která předčasně vypoví smlouvu, a finanční vyrovnání je třeba sjednat s novým partnerem. Poskytovatel nebo nabyvatel vyhlásí úpadek. Tento případ je nejhorší, protoţe vzájemná odškodnění závisí na rozhodnutí soudu a finanční situaci smluvní strany, která úpadek vyhlásila. Různé problémy se mohou vyskytnout během celého trvání smlouvy. Bývají však takového charakteru, ţe se je daří řešit ke spokojenosti obou smluvních stran. Závěrem je nutno opět
54
zdůraznit, ţe dobře projednaná a dohodnutá smlouva můţe úskalí eliminovat na minimum. Čas a námaha věnovaná dobré přípravě smlouvy se mnohonásobně vrátí při její realizaci.84
4.11
Významné licenční obchody v naší historii
V letech 1956-1965 na pracovištích Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze vznikla řada vynálezů a inovací vyšších řádů vztahujících se k objevu materiálů a technologie výroby měkkých kontaktních čoček nahrazujících nebo doplňujících do té doby vyráběné tzv. tvrdé kontaktní čočky, které neumoţňovaly dlouhodobé nošení. Bylo třeba dlouhého období tvůrčí práce vyúsťující do řady objevných poznatků a vynálezů, jejich vyuţití bylo nutno zabezpečovat širokou patentově právní ochranou. Akademik Otto Wichterle a kolektiv jeho spolupracovníků, významných vědců, dali světu jedinečný způsob korekce vidění a ochrany jednoho z nejsloţitějších lidských orgánů – lidského zraku. Miliónům lidí umoţnili odloţit brýle a dívat se na svět očima nepostřehnutelnými čočkami, vloţenými do oka s bezprostředním kontaktem s oční bulvou. Vynálezci očních čoček však objevili nejen příslušnou hydrofilní hmotu lehce snesitelnou citlivým očním povrchem a umoţňující důleţité okysličování oka, ale propracovali i soustavu tvarování v závislosti na dioptrických zákonitostech, určili způsob aplikace a ošetřování čoček. V další fázi ověřili vysoce rentabilní technologii odstředivého lití, která umoţňuje cenovou přístupnost tohoto výrobku nejširším vrstvám obyvatelstva, zkonstruovali přístroje na měření oka, měření čoček apod. K nejvýznamnějším vynálezům patřili i tzv. intraokulární čočky nahrazující trvale lidskou čočku, která musela být z oka vyjmuta v důsledku těţkých očních onemocnění. Nejen vlastní historie pozoruhodného objevu je fascinující, ale zajímavý je i komerční vývoj, v němţ nechybí ani dramatický boj vedený v soudních síních s řadou firem o vlastnictví patentů nebo práv z nich vyplývajících. 85 Tento případ vynálezu kontaktních čoček je přímo čítankovou ukázkou, jak by se v podobných případech postupovat nemělo. Je sice pravdou, ţe tento vynález prof. 84
CeTT - Centrum transferu technologií, příručka pro praxi vědecko-výzkumných pracovníků, 2006. Technologické centrum AV ČR. Dostupný z WWW: http://ctt.vsb.cz/shared/uploadedfiles/mar61/Prumyslovaprava-a-licence.pdf 85 MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000
55
Witchterleho byl licenčně realizován postupně do téměř všech zemí světa a cena dosaţená za licenci prodanou do USA byla v našich tehdejších poměrech zdánlivě vysoká, ovšem byla fakticky pouhým zlomkem hodnoty, které by bylo moţno dosáhnout nejen získáním mnohem výhodnějších smluvních podmínek, ale zejména zahájením vlastní výroby čoček u nás, s následným vývozem tohoto celosvětově velmi ţádaného výrobku. Ale i tak představoval tento obchod nezanedbatelný devizový přínos pro naše národní hospodářství. Přitom všem zasvěceným a informovaným bylo známo, ţe vlastní domácí výroba a kusový prodej čoček do všech zemí světa bez omezení by v praxi znamenal mnohonásobně vyšší obrat a čistý příjem z dosaţitelné monopolní ceny výrobku, jenţ neměl ve světě konkurenci. Je historicky velmi smutnou skutečností, ţe věc realizace tohoto významného vynálezu dostala neblahý politický a ideologický podtext, zejména díky nevyhnutelnosti vzniku dolarového multimilionáře, či spíše miliardáře, kterým hrozilo, ţe se český vynálezce stane. Paradoxně proto došlo ze strany vedení státu k potlačování a omezování většího obchodního uplatnění a cenového ohodnocení tohoto našeho do té doby historicky nejvýznamnějšího vynálezu a k jeho faktickému sabotování. Jen s trpkostí moţno uvést, ţe případ kontaktních čoček nebyl případem naší zahraničně obchodní a licenční praxi ani jediný, ani poslední. Akademik Wichterle ve své knize Vzpomínky v kapitole Soudy v USA, která vyšla aţ v roce 1992 v Nakladatelství Evropského kulturního klubu, uvedl, ţe nekvalifikovaný postup ČSAV v soudních sporech poznamenaný především politickými aspekty (bylo mu vzhledem k jeho politickým názorům např. zprvu bráněno vycestovat do USA a svědčit u soudů, kroky ČSAV byly často zmatené zejména díky zásahům osob, které problému nerozuměly anebo se řídily jinými neţ profesionálními motivy) připravil naše hospodářství přibliţně o miliardu devizových korun.86
86
CeTT - Centrum transferu technologií, příručka pro praxi vědecko-výzkumných pracovníků, 2006. Technologické centrum AV ČR. Dostupný z WWW: http://ctt.vsb.cz/shared/uploadedfiles/mar61/Prumyslovaprava-a-licence.pdf
56
5
Vyhodnocení
V problematice licenčních smluv plně platí zásada, ţe otázky z této sféry nemohou být vyčerpány mechanickým návodem pro řešení všech případů. Jejich účelem je upozornit zpracovatele na problematiku, kterou se má podrobně zabývat a kterou musí individuálně vyřešit, neboť pro všechny varianty moţných řešení nelze stanovit předem nějaké schéma. Základním rysem licenčních obchodů je skutečnost, ţe podléhají mnohem většímu počtu různých vlivů, neţ obchody se zboţové, kde zákazník kupuje zboţí, které si můţe vybrat u dodavatele podle hotových vzorků, a je poměrně snadnou záleţitostí toto zboţí ve smlouvě specifikovat či konkretizovat. Proto jsou licenční obchody poměrně komplikované a je třeba zohledňovat mnoţství situací, které by mohly nastat. Specifikace rozsahu postoupených práv daleko sloţitější a pro její stanovení není moţno pouţít šablony. Licenční smlouvy jsou většinou smlouvy dlouhodobé, v průběhu jejich trvání dochází k vývoji technickému, komerčnímu a často i patentověprávnímu ve vztahu ke smluvnímu výrobku. Často dochází i ke změnám v politických, ekonomických vztazích s dopadem na partnery a země jejich sídla. Licenční obchody mají obvykle vyšší poţadavky na důvěryhodnost, technickou zdatnost a komerční aktivitu partnerů, na postavení a členství jejich zemí v mezinárodních organizacích a účast v dohodách, na kogentní předpisy a předpisy omezující. Zejména u sporů se jedná o souhrn práv různých právních řádů. Ke sporům z licenčních smluv dochází z nejrůznějších důvodů, z nichţ některé jsou zvlášť specifické, a proto je třeba při uzavírání smluv znát alespoň všeobecné zásady mezinárodního práva soukromého a procesního. Je to důleţité zejména proto, ţe dopady z realizace licenčních smluv mají širší působnost i mimo země sídla smluvních partnerů. Často dochází ke střetům s třetími subjekty, pro něţ pak platí, ţe je třeba řídit se právním řádem příslušné země, v níţ ke střetu došlo. Lze proto konstatovat, ţe největším nepřítelem se stává především neznalost v oblasti ochrany duševního vlastnictví, obchodního prostředí a podmínek, za kterých lze dospět k očekávanému výsledku.
57
Závěr Téma duševního vlastnictví – jeho definice, právní úprava, ochranná práva a licenční smlouvy – je natolik rozsáhlé, ţe není moţné jej dostatečně a komplexně obsáhnout v rámci vymezeného prostoru bakalářské práce. Proto bylo hlavním cílem této práce podat pokud moţno ucelený, ale současně stručný přehled týkající se licenčních smluv, a to jak pro práva autorská, tak především s důrazem na práva průmyslová, která jsou zakotvena v několika různých právních předpisech. Pro správné pochopení celé problematiky bylo nutné nejprve vymezit pojmy duševního vlastnictví, základní rozdíly mezi autorskými a průmyslovými právy a taktéţ zmínit diferenciaci nehmotných statků od práv k nim vznikajících, jelikoţ není moţné licenční smlouvou převést nehmotný statek sám o sobě, ale pouze právo k němu. Z tohoto důvodu je u typů průmyslového vlastnictví uveden i předmět právní ochrany. Samotná část o licenčních smlouvách byla zaměřena na jednotlivé typy licenčních smluv, se kterými se můţeme v praxi setkat a na klíčové části licenčních smluv prokládané příklady z praxe pro názornější ukázku toho, jak můţe přesná formulace vypadat. Závěr je věnován licenčním smlouvám v praxi a nejčastějším problémům, které mohou nastat. Samozřejmě se jedná pouze o stručný přehled, jelikoţ není moţné zohlednit naprosto všechna úskalí a situace, se kterými by se smluvní strany mohly setkat. Porušení práv k duševnímu vlastnictví můţe způsobit podnikateli značné ztráty, naopak v rukou obeznámeného podnikatele se právní ochrana nehmotných statků můţe stát nástrojem prudkého růstu, coţ bylo částečně dokázáno i na případu významných licenčních obchodů ČR. Přestoţe se jednalo o specifickou situaci v jiné politické sféře, byl zde jasně zviditelněn význam licencí a moţných důsledků v případě jejich nedokonalého zvládnutí.
58
Seznam literatury HOLCOVÁ, I., KŘESŤANOVÁ, V., VOBORNÍK, M. Ochrana autorského práva, 1. vydání, 2004, ISBN 4880-244-0960-7 JEŢEK, J. Právo průmyslového vlastnictví, Linde Praha a. s., Praha, 1996, ISBN 80-8564788-5
MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky, Ch. Beck, 1. vydání, Praha, 2000, ISBN 80-7179-3205 MALÝ, J. Patenty, licence a konzultantské a inţenýrské sluţby, Praha, VŠE, 1992, ISBN 807079-027 TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví, lidskoprávní základy, licenční smlouva, 2. vydání, 2002, ISBN 978-80-7239-206-3 ŠVARC, Z. A KOLEKTIV, Základy obchodního práva, 2. vydání, Plzeň, 2009, ISBN 97880-7380-144-1
Právní předpisy Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů
59
Internetové zdroje 1.
Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pruvodci-podnikatele/prirucka-ochrana-dusevnihovlastnictvi/1000164/45093/
2.
ČERMÁK K., KOPLÍKOVÁ E., LORENC L.: Metodika a postupy prosazování práv z duševního vlastnictví u jednotlivých orgánů veřejné správy ČR 2007. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/metodiky/Metodika04.pdf
3.
MUNKOVÁ J., JAKL L., LANDFERMAN H., RENNER C.: Prosazování práv z duševního vlastnictví – učební texty 2007. Informační systém prosazování práv z duševního vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/vyukove-materialy/TextyIfinal.pdf
4.
Vědecký časopis Aplikované právo. Dostupný z WWW: http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/9.pdf
5.
Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/files/2005/PRIRUCKA_INMP_Ochrana_dusevniho_vlastnict vi.pdf
6.
Informační server se specializací na práva k ochranným známkám. Dostupný z WWW: http://www.ochranne-znamky.info
7.
Úřad průmyslového vlastnictví. Dostupný z WWW: http://www.upv.cz/cs/informacni-zdroje/eurorubrika/oznaceni-puvodu-a-zemepisnaoznaceni-spolecenstvi.html
8.
Oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/autorske-pravoprava-souvisejici-opu/1000818/51245/
60
9.
TEYSCHLOVÁ E., Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví – Právní rádce 2/2005. Oficiální portál Hospodářských novin. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/download/economia/DOT/PR_PRIRUCKA/PRprirucka_02_2005.pdf
10.
CeTT - Centrum transferu technologií, příručka pro praxi vědecko-výzkumných pracovníků, 2006. Technologické centrum AV ČR. Dostupný z WWW: http://ctt.vsb.cz/shared/uploadedfiles/mar61/Prumyslova-prava-a-licence.pdf
11.
Český portál o franchisingu. Dostupný z WWW: www.franchisinginfo.cz
61
Seznam obrázků Obrázek č. 1 Historicky nejvyšší odškodnění za porušování práv z patentů………………………..…….20
62
Příloha č. 1 Vzor licenční smlouvy
LICENČNÍ SMLOUVA O PRÁVU UŢÍVAT OCHRANNOU ZNÁMKU uzavřená podle § 508 a násl. obchodního zákoníku ABC-OVO, v. o. s., IČO 18332167, se sídlem Jablonec nad Nisou, Novoměstská 33, zastoupená jednatelkou Hanou Krupičkovou a FRUCTA, s. r. o., IČO 87541102, se sídlem Liberec, Komenského 21, zastoupená jednatelem Petrem Podařilem uzavírají smlouvu následujícího znění: I. Úvodní ustanovení (1) Poskytovatel je vlastníkem ochranné známky "Nektar", kterou uţívá pro označení svých výrobků - nealkoholických nápojů s ovocnou příchutí. Tato ochranná známka byla dne 30. 6. 1996 zapsána v rejstříku ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví pod reg. č. 1009/96 (viz: výpis z rejstříku ochranných známek - příloha č. 1). (2) Nabyvatel je podnikatelem s předmětem podnikání mj. výroba a prodej nealkoholických nápojů (viz: výpis z obchodního rejstříku - příloha č. 2). II. Předmět smlouvy (1) Poskytovatel poskytuje nabyvateli na dobu určenou v čl. IV této smlouvy a za úplatu určenou v čl. III této smlouvy výlučné právo na vyuţívání výše uvedené ochranné známky pro označení jeho výrobků - nealkoholických nápojů s ovocnou příchutí, uvedených v seznamu (příloha č. 3), a pro prodej těchto výrobků na území České republiky. (2) Za tímto účelem poskytovatel předává nabyvateli dokumentaci a grafické podklady nezbytné pro výkon poskytnutého práva. Veškerou dokumentaci a podklady, uvedené v příloze č. 4 této smlouvy, předá poskytovatel nabyvateli ve dvou vyhotoveních do 15 dnů ode dne účinnosti této smlouvy. (3) Poskytovatel se zavazuje, ţe na sjednaném území neposkytne třetí osobě právo na vyuţití ochranné známky, která je předmětem této smlouvy. (4) Nabyvatel se zavazuje, ţe po celou dobu platnosti smlouvy zachová jakost výrobků označovaných uvedenou ochrannou známkou v souladu s technickými podmínkami, 63
obsaţenými v příloze č. 3 této smlouvy. K tomuto účelu předá poslední den kaţdého kalendářního čtvrtletí pověřenému zástupci poskytovatele podle jeho výběru vzorek výrobku, na který se vztahuje licence podle této smlouvy, k ověření jakosti. V případě opakovaného nedodrţení stanovené jakosti má poskytovatel právo od smlouvy odstoupit podle odstavce 3 čl. IV této smlouvy.III. Licenční poplatky (1) Za poskytnutí souhlasu s uţíváním ochranné známky a s dalším plněním podle této smlouvy zaplatí nabyvatel poskytovateli následující platby: a) do 30 dnů ode dne zápisu práva licenční smlouvy do rejstříku ochranných známek částku 120 000 Kč (slovy jednostodvacettisíc korun), b) ke kaţdému 31. lednu (počínaje rokem 2001) roční poplatek ve výši 50 000 Kč (slovy padesáttisíc korun). (2) Uvedené platby provede nabyvatel na základě fakturace poskytovatele převodem na účet č. 0161182329/0800. IV. Doba trvání smlouvy (1) Tato smlouva se uzavírá na dobu pěti let a nabývá platnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Platnost smlouvy lze prodlouţit písemným dodatkem, sjednaným nejpozději 30 dnů před jejím skončením. (2) Účinnost této smlouvy, zejména právo uţívat na jejím základě ochrannou známku, vzniká dnem zápisu licenční smlouvy do rejstříku ochranných známek. O tento zápis poţádá poskytovatel Úřad průmyslového vlastnictví do pěti dnů ode dne podpisu této smlouvy. (3) Kaţdá ze stran má právo odstoupit od smlouvy písemným oznámením, pokud druhá strana nesplní ani v náhradní 30denní lhůtě kterýkoliv závazek z této smlouvy. Po marném uplynutí náhradní lhůty je odstoupení účinné se všemi důsledky podle obchodního zákoníku. V. Závěrečná ujednání (1) Ve všech ostatních otázkách, výslovně neupravených touto smlouvou, se postupuje podle ustanovení obchodního zákoníku. (2) Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, z nichţ kaţdá strana obdrţí dvě. (3) Změnu smlouvy lze provést pouze písemným dodatkem, který podepíší obě smluvní strany, a podléhá následnému zápisu Úřadem průmyslového vlastnictví do rejstříku ochranných známek.
64
V Liberci dne 10. ledna 2000 nabyvatel poskytovatel Seznam příloh: 1. Výpis z rejstříku ochranných známek 2. Výpis z obchodního rejstříku 3. Seznam výrobků, na které se vztahuje licence 4. Seznam dokumentů předaných poskytovatelem 87
87
http://ctt.vsb.cz/shared/uploadedfiles/mar61/Prumyslova-prava-a-licence.pdf
65
