Konference EUROPARC 2007 Česká republika – Český Krumlov, 26. – 30. září 2007 (volný překlad Konferenční zprávy, zpracované společností EUROPARC Consulting GmbH)
Obsah Hranice překročeny, mosty vybudovány
3
Plenární zasedání
4
Klíčoví řečníci plenárního zasedání
5
Zprávy ze seminářů
13
Seminář Wilderness v EU
29
EUROPARC Consulting
37
Valné shromáždění Federace EUROPARC
38
Charta, medaile a stipendia
40
Junior Rangers
42
Doprovodná jednání pracovních skupin
43
Postkonferenční exkurze
55
21
Hranice překročeny, mosty vybudovány Uprostřed horských lesů se tyčí úsek ostnatého drátěného plotu. Je tam domov divoké zvěře včetně rysa, čápa černého a vydry. Průzračné potoky napájí rašeliniště obklopená borůvčím. Cyklisté a turisté se tam těší z čerstvého vzduchu a klidu. Tady vládne příroda, ale v okamžiku, kdy míjíte ploty, procházíte historií. Poblíže je hranice České republiky a Německa – ostnatý drát je vše co tu zbylo po „železné oponě“, která halila Evropu po velkou část minulého století do stínu. Dnes tady existují ve vzájemně harmonickém vztahu dvě chráněná území, která tvoří tak výjimečně cenný divoký prostor – český Národní pak Šumava a německý Národní park Bavorský les. Hranice mizí v dějinách, pohraniční hlídky již nestráží ve svých „hláskách“, neboť brzo dojde k očekávanému otevření hranic. Přestože to bylo „nepřirozené“ hraniční pásmo, příroda v něm svým způsobem prosperovala. Toto komplexní, produktivní, fascinující a důležité téma bylo klíčovým tématem EUROPARC 2008 – výročního shromáždění a konference Federace EUROPARC. Konference pořádaná v srdci Evropy měla název Nature – Bridging Borders a její pořadatelé uvítali přes 300 delegátů z 24 zemí v okouzlujícím historickém českém městě, Českém Krumlově. Hostitelské organizace, Ministerstvo životního prostředí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Federace EUROPARC a správy rakouských, německých a českých zvláště chráněných území, vřele uvítaly všechny hosty. Konference nabízela bohatý program jednání, diskusí a závěrů. V případě přeshraničního styku se teprve začínáme učit od přírody. Příroda vytyčuje cestu, podporuje lidstvo a dodává mu odvahu spolupracovat přes hranice. Po celou dobu konání konference zaznívala slova o společném sdílení bohatství přírody na pozadí kulturních a politických hranic, které je nezbytné pro život a budoucnost Země. Účastníci diskutovali o nejrůznějších formách spolupráce a zabývali se současnými výzvami v podobě klimatických změn a globalizace. Federace EUROPARC se úspěšně zhostila konference a ukázala, jak má široké základy a hluboké kořeny. Přednášející a delegáti se zúčastnili naplno se svými živými prezentacemi a debatami. Objevily se zde příspěvky od nejzkušenějších ochránců veteránů i od nejmladší generace zastoupené účastníky projektu Mladých strážců (Junior rangers). Konference byla ukázkou, čeho lze dosáhnout spoluprací a byla výzvou pro budoucí aktivity v rámci přeshraniční a mezinárodní spolupráce napříč Evropou.
31
Plenární zasedání (27. září 2007) Uvítací proslovy Prezidentka Federace EUROPARC Erika Stanciu (R) zahájila konferenci s tím, že hlavním tématem je „udržení potřeby spolupráce v Evropě a budování kontinentu bez umělých a nesmyslných hranic“. Poukázala na to, že téma bylo pečlivě vybráno jako velmi důležité a aktuální pro členy Federace EUROPARC a jejich práci, a „přemostění“ hranic reflektuje základní principy této zastřešující organizace. Není to jen o pochopení, že hranice jsou irelevantní pro přírodu, ale že jsou důležité v lidském chápání a interpretaci. „…Musíme s přírodou zacházet opatrně, protože jsme na ní závislí; máme tu čest učit se ji spravovat, a to dříve, než nás vnější okolnosti a vývoj přírody donutí se to učit. Federace poskytuje na tomto poli silný rámec pro spolupráci ….“ Poté starosta Českého Krumlova Luboš Jedlička (CZ) přivítal delegáty ve městě, které právě slaví 15. výročí zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO. Toto město se pyšní bohatými historickými památkami a přitahuje pozornost celého světa. Zájem Českého Krumlova o ochranu životního prostředí zdůrazňuje i skutečnost, že letos, stejně jako každý rok, se tady koná mezinárodní filmový festival EKOFILM, který následuje krátce po konferenci. Jan Zahradník (CZ), hejtman Jihočeského kraje uvedl, že příroda je velice cenná pro tento kraj a jeho občany. Hranice, hlavní téma konference, jsou nesmírně důležité pro obyvatele kraje, protože „železná opona“, která rozdělila Evropu, obklopovala kraj po dobu 40 let. Tato hranice bude brzy otevřena. Martin Bursík (CZ), místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR uvítal tuto živou diskusi mezi profesionály na téma ochrana přírodních oblastí, konající se pod zvyšujícím se tlakem globalizace a klimatických změn. „…Je to veliká čest a potěšení vás uvítat v jednom z nejkrásnějších míst v ČR. Je mnoho důležitých námětů pro diskusi – jedním z nich je rostoucí tlak na přírodní území vyplývající z globalizace a jejich ochrana, přičemž bude zachována možnost nabídnout veřejnosti volný přístup na toto území, umožnit jim poznat je a užívat. Další námět, který je stále důležitější je adaptace na klimatické změny – jak se přizpůsobovat a připravit…“.
41
Klíčoví řečníci plenárního zasedání
Téma: Pozitivní myšlení o hranicích v přírodě, krajině a v naší mysli
1.1. Poselství Václav Havel (CZ) ve svém poselství (nemohl se zahájení konference z důvodu onemocnění osobně zúčastnit) projevil delegátům podporu v jejich práci pro ochranu přírody: „Vážení přátelé, chtěl bych vás upřímně přivítat v Českém Krumlově. Jsem potěšen, že pracujete na ochraně přírodní rozmanitosti vzácných druhů, které nyní čelí většímu nebezpečí, než kdykoliv předtím. Bylo by báječné, kdyby váš vliv překonal hranice vašich chráněných území, abychom pomohli přírodě“.
1.2 Fenomén hranic v přírodě a krajině Jan Pokorný (CZ), Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Biologické vrstvy a hladiny jsou nezbytné pro život, aby se dále udržela rozdíly a hranice vnitřního a vnějšího prostředí. Existují funkční hranice ve všech úrovních života a uvědomil jsem si, že opravdu máme stejné principy na všech úrovních – od živočišných a rostlinných buněk výše. Jsou miliardy spojitostí mezi stromem nebo tělem živočicha a životním prostředím, které je obklopuje. Hranice je definována jako vnější kraj něčeho. Pokud používáme slovo hranice jako synonymum, je obvyklé ho chápat jako nějaký politický, kulturní nebo společenský rys, který označí rozdílnost a rozlišuje jedno území nebo prostor od jiného. Bariéra je fyzický nebo biologický faktor, který omezuje migraci, křížení či volný pohyb a výskyt jednotlivců nebo populací. Biologické membrány jsou funkční hranice, ne bariéry. – Jsou to pro život nezbytné dvojité vrstvy složené z tuků, bílkovin a uhlohydrátů. – Udržují diferenciaci vnitřního prostředí od vnějšího prostředí buňky nebo organely. – Jsou selektivně propustné – umožňují kontrolovanou výměnu hmoty a energie. – Umožňují autonomii (uzavřený systém) a komunikaci s prostředím. – Jsou nezbytné pro získávání energie při fotosyntéze a dýchání. Ekoton (přechodová zóna) – funkční hranice v krajině – je habitat vytvořený na rozhraní výrazně rozdílných stanovišť a tyto hranice představují území s největší biodiverzitou. Na takových stanovištích vytvořených na rozhraní dvou nebo více typů ekosystému, můžeme očekávat:
51
– vysokou biodiverzitu tvořenou z druhů obou jednotlivých ekosystémů a druhů
Klíčoví řečníci plenárního zasedání typických pro ekoton
Téma: Pozitivní–myšlení hranicích v přírodě, krajině a v naší mysli zónu plnouonapětí a konkurence – útočiště pro organismy, bio-koridor, ochranu půdy, ochranné (nárazníkové) pásmo – mikroklima, specifickou hydrologii – hranice s vysokou ekologickou stabilitou. Živé organismy a ekosystémy obsahují bezpočet reakcí a procesů. Tyto procesy jsou řízeny sluneční energií. Narušení ekosystémů a stanovišť způsobuje nejen snížení biodiverzity, ale také omezuje zásoby množství látek a energie. Nepřítomnost takových rozptýlených struktur je spojená s uvolňováním značného tepla a vytvářením teplotních potenciálů. Pokud ekonomický vývoj vytvoří hranice, které nefungují, nastanou problémy; odvodňování a destrukce živých systémů vede k problémům s nadbytkem sluneční energie a uhlíkem. Nemůžeme se vrátit k panenským deštným pralesům, ale je to dobrý model pro udržitelný rozvoj prostředí , kde jsou živiny recyklovány. Je to také dobrý model pro nás, máme možnost vidět průběh všech procesů a platnost všech principů na jednom místě. Je nezbytné, abychom studovali vzájemné interakce všech živých organismů, zvlášť vegetace a klimatu. Zásoba energie, která je tak důležitá pro fungování naší planety, je podstatně ovlivněna charakterem zemského povrchu. Proudění energie je velice proměnlivé, podle přítomnosti vody a vegetace v krajině. Velice záleží na podobě krajiny a na jejím fungování. Krajina funguje prostřednictvím membrán (volně hranic), které mohou fungovat i v krajině vytvořené člověkem. Živými hranicemi mohou být koridory. Voda je prostředek, který překročí všechny hranice a meze; spojuje a propojuje organismy a ekosystémy, umožňuje překonávání přírodních hranic a bariér. Prostřednictvím vody máme možnost překonat i hranice (membrány, bariéry) v buňce. Na závěr, údržba a propagace všech typů fungující krajiny, je nezbytností pro udržitelný rozvoj. Chráněná území nesmějí být izolovanými stanovišti přírody. Potřebujeme propojenou komunikující strukturu fungující kulturní krajiny. Pokud se hranice nestanou bariérami, jsou nositeli, udržují životní funkce. Odkazy: www.atlas.cz http://www.burroughs.org/science/resources http://www.answers.com/topic/kidney-tubules-png http://commons.wikimedia.org/wiki/Image:Crucian_carp-gills_microscope.JPG http://simbios.abertay.ac.uk/gallery/image_gallery/index.php?level=picture&id=8 http://physiology.med.unc.edu/images/PV/root-tip-overlay-512.jpg http://biology.touchspin.com/Stomata_Vicia_Faba_Leaf.php http://www.thejavajive.com/images/blog/expiration.jpg http://evolution.berkeley.edu/evosite/lines/IIDmolecular.shtml
26
1.3. Příspěvek Federace EUROPARC k přemostění hranic v evropských chráněných územích Lassi Karivalo (FIN) Natural Heritage Services, Metsähallitus, Finsko, člen přeshraniční řídící a hodnotící komise Federace EUROPARC Evropu tvoří 45 zemí. Mnoho biologicky cenných ekosystémů se vyskytuje v hraničních regionech těchto států a jsou rozděleny státními hranicemi. Proto je přeshraniční spolupráce velice důležitá pro zachování biologicky bohatých hraničních regionů. Vývoj evropské ekologické sítě by nebyl možný bez přeshraniční spolupráce, která má vysokou úroveň. Podle IUCN/WCPA je přeshraniční chráněné území plocha na pevnině nebo na moři, která se rozkládá přes jednu nebo více hranic mezi státy, nebo přes území jednotek jako jsou provincie, regiony, autonomní oblasti nebo území za hranicemi národní svrchovanosti nebo jurisdikce, jejichž části jsou zvláště věnovány ochraně a údržbě biodiverzity, přírodním a kulturním zdrojům, které spadají do společné péče prováděné právními nebo jinými účinnými metodami. Podle této definice přeshraniční spolupráce znamená spolupráci překračující jakékoliv administrativní hranice. Je to také základní téma tohoto projevu. Dějiny a vývoj přeshraniční spolupráce v Evropě Přeshraniční spolupráce se stala důležitou částí ochrany přírody v Evropě v 90. letech 20. století. Proces propukl kolapsem Sovětského svazu a pádem železné opony, která do té doby Evropu rozdělovala. Bylo zjištěno, že v hraničních pásmech se bohatě rozvíjela biodiverzita mezi východní a západní částí, které byly přísně chráněné od lidské aktivity. Ihned byly realizovány kroky (vyhlášení chráněných území) k ochraně bohaté biodiverzity v těchto zónách. Nicméně, železná opona mezi východem a západem, nebyla jediné ekologicky cenným hraničním územím, které bylo nutné chránit. Hraniční regiony mezi jednotlivými východoevropskými socialistickými zeměmi se staly cennými také, protože byly dlouhou dobu nepřístupné pro veřejnost. Během krátké doby byla založena nová chráněná území podél těchto hranic. V ostatních částech Evropy, chráněná území v blízkosti hranic již byla založena nebo tento proces právě probíhal. Pokud jednotlivý stát založí nové chráněné území jednostranně, je to často neúčinný proces z hlediska ekologie, zatímco soustředěné úsilí dvou a více partnerů může přinést významný úspěch v ochraně biodiverzity v hraničních regionech. Po pádu železné opony se začala aktivně rozvíjet mezinárodní spolupráce v managementu chráněných území. Ale přeshraniční spolupráce není jen nový fenomén způsobený evropskými politickými změnami na počátku 90. let. Přeshraniční spolupráce v Evropě začala v r. 1924 v Karpatech myšlenkou založit Bilaterální přírodní
7
rezervaci v Pieninách na polsko–československé hranici, a když byl tento plán realizován, v r. 1932 se vytvořilo první evropské přeshraniční chráněné území. V Evropě bylo po 2. světové válce během desetiletí založeno mnoho takových území. Jsou to např. území v Alpách a v Pyrenejích. V severní Evropě bylo mezníkem pro současnou přeshraniční spolupráci založení Friendship Protected Area na hranici Finska a Sovětského svazu v r. 1989. Tento klíčový krok odstartoval pokračující přeshraniční spolupráci v ochraně bohaté biodiverzity v hraničních zónách mezi Finskem a bývalým Sovětským svazem. Později se tato zóna přejmenovala na Fennoscandian Green Belt. Opravdový začátek nastal v 90. letech. Větší počet chráněných území byl založen podél státních hranic, proto se úroveň přeshraniční spolupráce zvýšila. Studie Roberta Brunnera z r. 1999 – Přeshraniční chráněná území v Evropě – zmiňuje celkem 89 aktivních přeshraničních spoluprací, mezi 198 chráněnými územími přiléhajícím ke státním hranicím. Brunnerova studie je první, která předkládá souvislý obraz. Ačkoli neexistují žádná přesná data o situaci v současné době, můžeme s jistotou říci, že počet přeshraničních chráněných území v Evropě je nyní mnohem vyšší, než tomu bylo dříve. Role Federace EUROPARC v přeshraniční spolupráci Je jen přirozené, že všechny hlavní evropské organizace v oblasti ochrany přírody, projevily zájem o přeshraniční spolupráci poté, co se zvýšil počet těchto území. Tento trend byl zahájen v r. 1994 v souvislosti s Parks for Life Action Plan, který uvádí přeshraniční spolupráci jako jednu z hlavních priorit v práci IUCN i Federace EUROPARC. Doporučení z IUCN/WCPA European Regional Working Session (Evropská regionální pracovní schůze), která se konala v r. 1997 definuje cíle IUCN a Federace EUROPARC v rozvoji přeshraniční spolupráce. Již dříve zmíněný Parks for Life Action Plan, související studie Roberta Brunnera a seminář Basic Standards for Transboundary Cooperation between European Protected Areas (Základní standardy pro přeshraniční spolupráci v evropských chráněných územích), který byl pořádán v Rakousku ve městě Retz v roce 2000, tvoří základ pro práci Federace EUROPARC v rozvoji pohraniční spolupráce. Strategickým záměrem bylo vytvořit funkční a praktický Tool Box for Developing Good Transboundary Cooperation (Sadu nástrojů k rozvoji dobré přeshraniční spolupráce), aby se zvýšila úroveň a kvalita spolupráce mezi přeshraničními evropskými chráněnými územími a podpořily se osvědčené postupy v této oblasti. V rámci sítě Federace EUROPARC působí Přeshraniční pracovní skupina, které předsedá Roland Stein. Skupina začala vyvíjet základní standardy pro přeshraniční spolupráci v Evropě. Dělo se tak na základě předběžného dokumentu Hodnocení kvality přeshraniční spolupráce mezi chráněnými územími v Evropě, který připravil Roland Stein. Naposledy zveřejnila Federace EUROPARC základní standardy na 5. Světový kongres parků pořádaném IUCN v Durbanu v Jihoafrické republice v r. 2003, a to v projektu s názvem Transboundary Parks – Following Nature’s Design.
8
Tento projekt Federace EUROPARC je tvořen inovačním a unikátním systémem základních standardů pro přeshraniční spolupráci. Tyto představují praktické prostředky, které správci přeshraničních chráněných území mohou používat ke zdokonalení úrovně jejich spolupráce a takto umožňují jejich každodenní práci, která nakonec přispívá k péči o společně spravovanou krajinu a ekosystémy. Základní standardy jsou nastavené na vysokou úroveň. Chráněná území, která je splňují, mají možnost požádat Federaci EUROPARC o „Certificate of excellence“. Je třeba však poznamenat, že získat toto ocenění není hlavním cílem základních standardů Federace EUROPARC. Smyslem je lépe poznávat silné a slabé stránky vlastního území, získat návod ke zlepšení přeshraniční spolupráce v budoucnosti, v kterých oblastech a jakým způsobem účinně spolupracovat. Mnoho evropských přeshraničních chráněných území již projevilo zájem tyto normy využívat. Doposud získali zmíněný certifikát tři území: – Neusiedler See (A) / Fertö-Hansag (H) – Krkonoše (CZ) / Karkonosze (PL) – Oulanka (FIN) / Paanajärvi (RUS) Již mohu oznámit, že skupina oceněná certifikátem přeshraničních chráněných území se během této konference EUROPARC rozšíří a Federace bude posuzovat další možné kandidáty v blízké budoucnosti. Výzvy k přeshraniční spolupráci pro Federaci EUROPARC 1. Revize základních standardů 2. Rozšíření sítě certifikovaných přeshraničních chráněných území 3. Založení regionálních přeshraničních programů v rámci Federace EUROPARC. Výzvy k přeshraniční spolupráci pro Federace EUROPARC ve spolupráci s ostatními organizacemi Ve spolupráci s IUCN, programem UNESCO Člověk a biosféra, EUROSITE, Euronatur, European Green Belt Initiative jsou důležité tyto kroky: 1. Vybudovat komplexní a všem přístupné databáze všech přeshraničních chráněných území. 2. Rozvíjet společnou strategii pro péči o evropská přeshraniční chráněná území. Závěr Mezi evropskými institucemi ochrany přírody je Federace EUROPARC vůdčí institucí při řešení praktických problémů a opatření spojených s managementem přeshraničních chráněných území a tato činnost přináší členům Federace řadu pozitiv. Program Transboundary Parks – Following Nature’s Design je toho dobrým příkladem, dokládajícím, že Federace EUROPARC úspěšně přispívá k ochraně přírody v Evropě bez ohledu na státní a politické hranice. Věřme, že tomu tak bude i do budoucna.
9
1.4 Příroda, hranice a Evropská Unie Ladislav Miko, DG Environment, Evropská komise Pokud mluvíme o hranicích, musíme pochopit, že mohou být přirozené nebo vytvořené lidmi. Silné a přísné hranice jsou v přírodě relativně vzácné, ale existují v místech s vysokou konkurencí – například mezi koloniemi lišejníků. Avšak hraniční pásma se běžně vyskytují v různých měřítkách, počínaje kontinenty, přes hranice mezi mořem a pevninou, hranice mezi klimatickými oblastmi, mezi řekami, pohořími, hranice nad zemským povrchem i pod zemí, mezi lesy a nezalesněným územím, mezi různými populacemi. Existuje soubor hranic vytvořených lidstvem jako důsledky smluv (dohod), politiky a systémů. Nejběžnější hranice vytvořené lidstvem – národní a regionální, mají roli bezpečnostní, obranou a politickou, jsou dány rozdíly v legislativě, tradici a ekonomice – vše má své důvody a hodnoty, ale jiné organismy kromě nás je nepochopí. Lidé také budují hranice pro druhy a ekosystémy, které nejsou primárně určeny jako hranice mezi státy nýbrž jsou bariérami (např. silnice a železnice). Jejich funkce bariér je náhodná nebo druhotná. Občas se antropogenní bariéry částečně kryjí s přírodními hranicemi; geologické rysy, jako jsou řeky a hory, jsou často využívány jako národní hranice. Bývalá „železná opona“ je dobrý příklad. Kvůli charakteru této mezinárodní hranice patří nyní tato území mezi nejzachovalejší přírodní oblasti. Snadno porozumíme naší potřebě přemostit hranici vytvořenou řekou, prorazit tunel skrz pohoří, přeplout trajektem přes mořské úžiny. Tvoříme mosty přes některé hranice vytvořené námi prostřednictvím hraničního povolení. Naše důvody jsou většinou antropocentrické, naše způsoby většinou technické a často velice cenné (hezký most jako symbol lidského pokroku). Ale příroda obvykle nemá lineární hranice a rozhodně nepřijímá tyto hranice na mapách, které zakreslují lidé. Příroda neuznává hranice. Místo toho v přírodních podmínkách nalezneme hraniční území, pásma nebo prvky se specifickými společenstvy a přizpůsobenými druhy (ekotony). Dokonce kolem těchto přirozených hranic najdeme některé z nejzajímavějších, specifických a často bohatých přírodních společenstev. Přírodní hranice se rozvíjejí a mění v delším časovém horizontu. Čas umožňuje druhům aby se v rámci evoluce adaptovaly na překročení přírodních hranic nebo aby snesly rozdílné podmínky ve svém okolí (druhy, které žijí ve vodě, ale rozmnožují se mimo ni anebo naopak v pobřežních společenstvech, druhy žijící část svého životního cyklu pod zemí atd.). Na druhé straně, hranice tvořená lidstvem se často objeví náhle a druhy nemají čas na adaptaci. Jak jsem již zmínil dříve, druhy a společenstva neuznávají lidské lineární hranice. Účinky bariér mohou být rozdílné pro různé skupiny druhů. Existuje zajímavý roz-
10
díl v propustnosti bariér; co je zamýšleno aby zastavilo lidi, málokdy zastaví druhy (národní hranice), kdežto druhotné hranice nebo bariéry tvořené lidmi z jiných důvodů vytváří reálné fyzické hranice pro druhy. Evropská Unie je příkladem, jak prolomení hranic může mít pozitivní vliv. Hlavními principy jsou komunikace, spolupráce a volný pohyb skrz hraniční linie, které byly dříve považovány za přísné, striktní. Jak můžeme tento princip přenést do řešení přeshraničních problémů v přírodě? Zakládáme opatření ve vědě a respektujeme přírodní fenomény s biogeografickým přístupem. Tyto věci jsou zakotveny v evropské legislativě, jako např. v Rámcové směrnici o vodě a ve Směrnicích o ptácích a o stanovištích (Natura 2000). Ve schvalovacím procesu pro lokality v síti Natura 2000 jsou vyhlašovány přeshraniční lokality Natura 2000, a to vezmeme-li v úvahu přírodu na obou stranách hranic (národních, regionálních). Děje se tak po diskuzích na tzv. biogeografických seminářích, bilaterálních nebo trilaterálních jednání atd. Stejný princip funguje na vnější hranici EU na bilaterální nebo multilaterální bázi (např. Emerald network a Natura 2000). Také plány managementu pro konkrétní druhy jsou holistické a neberou zřetel na hranice (velcí masožravci na základě populace v rámci celé EU atd.). Abychom napomohli překonávání druhotných hranic nebo bariér (dopravní infrastruktura, městská aglomerace), musíme budovat prvky, které zlepší konektivitu, jako biokoridory, ekodukty, ekologické sítě a v některých případech jsou nutné i záchranné transfery. Toto je v rámci celé EU chybějící prvek, většinou se tento proces odehrává na místní, regionální a národní úrovni. Problémy (a jejich řešení) jsou: rozdílné právní základy (unifikované na úrovni EU směrnicemi); různé managementové praktiky (spolupráce, EU rada, Natura 2000). Izolace je také problém – Natura 2000 je často považována za mozaiku místo skutečné sítě. Abychom vyřešili tento problém, měli bychom uvažovat o vytvoření matrix (matice) krajiny, která podporuje chráněná nebo vysoce cenná přírodní území. Bez takové reprezentativní sítě chráněných území není možné podpořit nezbytné funkce a procesy na úrovni celé krajiny. Na tento problém bychom se měli zaměřit a zvyšovat konektivitu, např. přes integraci prvků biodiverzity v péči o krajiny (např. programy na obnovu venkova). Musí být vytvořena nová, širší vize k doplnění stávajících názorů, která by zabezpečila, že systém chráněných území (Natura 2000) bude fungovat jako skutečná síť na základě vědecky podložených dat. Tato myšlenka byla již zpracována ve Sdělení Evropské komise k biodiverzitě - Biodiversity Communication z května 2006, které obsahuje některé nové prvky: – fungování rozlehlejších suchozemských i mořských území – koncepce ekosystémových služeb (především pro druhy a habitaty) – myšlenka širší funkční ekologické sítě (zelená infrastruktura) – širší integrace těchto sítí a služeb do ostatních politických sfér (doprava, energie, zemědělství, rybolov, zahraniční pomoc atd.).
11
K péči o funkční sítě je zapotřebí sada nástrojů. Situace není nikdy jednoznačná a neexistují univerzální řešení problémů – musíme je vytvářet pro každou konkrétní lokalitu. Pokud je dán rozsah nutných opatření a omezení zdrojů, musíme zajistit, pokud je to možné, využívání přírodní procesů a snižovat jejich závislost na lidských zásazích. Výzva pro management je obrovská a jsme nuceni uvažovat o celé řadě přístupů, od velice intenzivního managementu až po bezzásahovost – podle priorit v konkrétních lokalitách (fáze sukcese a přirozených procesů). Měli bychom zahájit širokou diskusi se všemi zúčastněnými o způsobech a podmínkách tohoto přístupu. Co nejvíce vrátit přírodu přírodě, aby byla méně závislá na lidských zásazích a umožnit využití zdrojů v oblastech, kde by takový přístup nebyl možný. Je důležité uvědomit si, že také tvoříme bariéry a hranice skrz vyhlášená chráněná území s rozdílnými právními režimy a prioritami v managementu. Ale je nutné ujistit veřejnost, že se nejedná o „naše“ nebo „jejich“ území, protože příroda neuznává tyto hranice. Je nezbytné, abychom pochopili kontinuitu krajiny, interakci, vzájemnou podporu (vliv ochranných pásem, metapopulace, genové základny atd.). Integrace by měla fungovat ve dvou směrech: musíme se sami sebe zeptat, jak moc chceme přispět „umělému“ hraničnímu efektu. Je nutné porozumět kontinuitě krajiny na obou stranách hranic, chráněná území fungují nejen jako útočiště, ale také jako zdroje, fondy druhů, které pomáhají obnovovat ekosystém v celé širší krajině. Nejedná se jen o fyzickou hranici, klíčovou roli často hraje hranice duševní. Vývoj je velice omezený bez vzájemného pochopení, nese s sebou zvýšené napětí. Měli bychom používat praktický přístup místo současného defenzivního/reaktivního, přemýšlet o tom, jak docílit stavu, kde všichni budou spokojeni. Pochopit potřeby partnerů, co vyžadují a proč, abychom našli řešení i pro ně, pokud je to možné. Lze k tomu využít komunikaci, přijmout jiné priority, zajistit širší spolupráci a systematičtěji využívat prostorové plánování. A na závěr. Přemostění hranic není je záležitost technického managementu, jde o způsob myšlení, kultury, přístupu a pozitivního myšlení. Mechanismy většinou existují na úrovni EU (viz Akční plán na ochrany biodiverzity z r. 2006), ovšem ty nejsou tak často realizovány jak by měly. Musí být vyvinuta (a prodiskutována) širší vize týkající se biodiverzity s několika důležitými prvky: flexibilní soustředění se na druhy a stanoviště, kde fungují chráněná území (EVL soustavy Natura 2000) jako základní prvky a ne jako izolované body. Využití plné škály managementu nástrojů od intenzivního až po bezzásahovost, „šití na míru“ pro každé jednotlivé území, uznání „prostoru přírodě“ je nutností, stejně jako prostor pro jiné zájmy. Jde o funkční celky, nejen o druhy a stanoviště. Příroda nemůže přežít na izolovaných prostorách, obzvlášť pokud se tak rychle mění klima. Zabezpečení prostoru pro přírodu a přirozené procesy znamená zabezpečení základní podpory našeho života.
12
Zprávy ze seminářů a klíčová doporučení (27. a 29. 9. 2007) Jednotliví delegáti se zúčastnili některého z jedenácti seminářů, jejichž témata rozvíjela hlavní obsahové zadání a myšlenky konference. Předsedové seminářů na závěrečném plenárním zasedání shrnuli průběh jednání svých skupin a přednesli klíčová doporučení těchto jednání. K potěšení všech delegátů byla zařazena improvizovaná pěvecká soutěž na podporu porozumění mezi národy (gratulujeme vítězi, Estonsku)!
1. Evropské přírodní mosty (biokoridory) Předseda: Jan Plesník (CZ) Shrnutí semináře: Krajinná konektivita je stupněm ve struktuře krajiny, která napomáhá nebo ztěžuje pohyb živočišných druhů. Správným způsobem propojená krajina napomáhá organismům (nebo přírodním procesům) pohybovat se nebo fungovat dlouhodobě mezi jednotlivými stanovišti. Nicméně, konektivita je specifická pro druhy a krajinu. Ekologická síť má tři různé úrovně: (1) biologická/ekologická/environmentální infrastruktura (2) péče o prvky ekologické sítě, (3) účast podílníků (stakeholders). Ekologická síť je systémem typických jádrových území, koridorů a ochranných pásem, které jsou zřízeny a spravovány tak, aby byla chráněna biodiverzita, aby byly obnoveny ekosystémové služby a umožněno využívat udržitelných přírodních zdrojů díky interkonektivitě mezi fyzickými složkami v krajině a stávajícími společenskými/institucionálními strukturami (Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti, 2003). Jako případová studie byla prezentována československá koncepce „Územní systém ekologické stability krajiny“. Do oblasti fyzických složek ekologické sítě patří: (a) jádrová území, (b) ochranná pásma, (c) biologické/ekologické koridory (lineární, půdní a vegetační bloky , krajinné koridory), (d) další interaktivní složky. Některé studie ukázaly, že se rostliny a živočichové častěji vyskytují a pohybují podél koridorů než v základních stanovištích. Ale přibližně stejný počet studií nevykazuje žádný zjistitelný efekt koridorů. Z tohoto důvodu je naléhavě nutný další výzkum s kvalitnější metodologií, který by prostudoval roli koridorů v konektivitě krajiny na různých časových a prostorových úrovních. Protože viditelný koridor není vždy funkční, měly by být rozvíjeny patřičné nástroje, tj. indikátory k měření jejich efektivity. V tomto ohledu by měly být identifikovány prioritní přírodní druhy či skupiny druhů a společenstva. Ke zvyšování zájmu a vědomostí veřejnosti můžeme propagovat a používat některé druhy jako vlajkové (s klíčovým posláním). Současný výzkum naznačuje, že na podporu migrace a rozptýlení přirozených druhů v rámci vyrovnání se s klimatickými změnami a přizpůsobení se jim, je mnohem vhodnější založit a udržovat specifické půdněvegetační bloky, než rozvíjet lineární koridory.
13
Koncepce ekologických sítí se rozvíjí na celém světě od 70. let 20. století a v současnosti na světě existuje nebo je vytvářeno na 150 sítí na úrovni celé krajiny nebo regionů. V Evropě již funguje nebo je ve fázi vývoje 42 regionálních nebo národních ekologických sítí. Čtyři země zahrnuly koncepci ekologické sítě do své národní legislativy. Od r. 1995 je rozvíjena Panevropská ekologická síť (PEEN) v rámci Panevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti. Při vytváření ekologických sítí na různých úrovních (panevropské, národní, subnárodní, včetně lokální) má být kladen větší důraz na travnatá habitaty a půdně-vegetační bloky. Klíčová sdělení: – Koncepce ekologických sítí musí být podporována a prosazována v rámci ochrany přírody a krajiny v celé Evropě, je to dobrá společná platforma pro ochránce přírody, územní plánovače, města a obce a další podílníky (stakeholderů). – Ačkoli je to z určitého pohledu kontroverzní, je to příležitost do budoucnosti, neboť přírodní stanoviště jsou fragmentována, ničena a ztrácena bezprecedentním tempem. Dobře koncipovaná biologická/ekologická infrastruktura poskytuje lidem různé produkty a ekosystémové služby, např. zmírnění nebo zamezení záplav.
2. Jak překonat fragmentaci evropské krajiny Předsedové: José de – Lucio Fernandez a Carles Castell de Puig (E)
Shrnutí semináře: Úvod Fragmentace krajiny a následný nedostatek konektivity je jedna z nejvážnějších příčin úbytku biodiverzity v Evropě. Aby se zastavil a zvrátil tento trend, je zásadní, abychom na jedné straně vytvářeli udržitelné sítě velkých chráněných území a na straně druhé musí územní plánování zajistit udržení široké škály stanovišť a ekologických procesů, nezbytných pro ochranu přírody na úrovni krajiny. Hlavní otázka, na kterou hledáme odpověď je jak mohou správci chráněných území spolupracovat, aby zajistily koordinovaný management druhů a stanovišť a udržení konektivity v evropské krajině. Hlavní body diskuse: – Rozvoj sítě, k udržení konektivity mezi chráněnými územími a okolní krajinou. – Vytvoření velkých chráněných území pro ochranu široké škály stanovišť nebo celých ekosystémů. – Přeshraniční a mezinárodní spolupráce za účelem udržení konektivity v celých biogeografických regionech. – Přeshraniční a mezinárodní spolupráce v péči o stanoviště, která by zajišťovala plnění norem a tak příznivý stav z hlediska ochrany pro druhy, populace a ekosystémy.
14
– Dopad klimatických a globálních změn na přírodní území. Důležitost propojenosti sítí chráněných území. – Území s divočinou a konektivita. Pojmy použité v debatě, dříve odsouhlasené účastníky: Krajina: Území (obvykle velké a na regionální úrovni), ve kterých se v obdobné formě opakují skupiny místních ekosystémů. Konektivita: Jak prostorové uspořádání a kvalita prvků v krajině předurčí pohyb organismů mezi stanovišti. Fragmentace: Změny v krajině, které snižují konektivitu. Lidské zásahy, jako jsou silnice, urbanizace, zemědělství a odlesnění způsobují fragmentaci. Bylo prezentováno pět případových studií: – Chráněná území a územní plánování v regionu Barcelona, Španělsko (Carles Castell de Puig) – Územní plánování ve Finsku (Rauno Vaisanen). – Dopravní infrastruktura a fragmentace stanovišť: od obecné úrovně ke konkrétním příkladům v České republice (Václav Hlaváč) – Ekologické koridory a územní plánování v Asturias, Španělsko (Reyes Álvarez) – Přeshraniční spolupráce v péči o stanoviště na velšsko-anglické hranici, Velká Británie (Chris Gledhill) Tradiční role chráněných území jako chráněných „ostrovů“ je postupně překonávána. Nyní jsou považovány za klíčové prvky v krajinné dynamice. Stávající chráněná území mají klíčovou roli v zajištění konektivity v krajině. Kromě toho poskytují příklady dobré praxe v plánování a managementu ekosystémové biodiverzity a environmentálních služeb. Z těchto důvodů by územní plánování mělo řešit souvislý systém chráněných území jako základní pilíře v území. Přímé zkušenosti z terénu s managementem chráněných území poskytují dobré příklady jak společně směřovat k minimalizaci dopadů fragmentace krajiny v přeshraničních oblastech a jiných administrativních hranicích. Některé zkušenosti prezentované na semináři poskytly příklady, jak je možné spojit chráněná území, vytvořit systémy chráněných území v širším měřítku krajiny a celých ekosystémů, včetně udržení území s divokou přírodou a rovněž jak čelit globálním změnám. Případové studie na toto téma byly z Finska, České republiky, Velké Británie a Španělska. Klíčová sdělení – Udržování funkcí evropské krajiny prostřednictvím podpory konektivity pomáhá snížit dopady klimatických změn a změn ve využívání krajiny. Zkušenosti z evropských chráněných území (sítí chráněných území, přeshraniční spolupráce, územního plánování a managementu) mohou poskytovat velice dobré příklady. – Katalánská deklarace, Federace EUROPARC, říjen 2004, vysvětluje, že zdraví a různorodá krajina přináší výhody pro všechny. Federace EUROPARC potřebuje ukázat těm, kteří mají rozhodovací pravomoci, proč a jak pracovat na aplikaci této deklarace.
15
3. Překonávání politických, společenských a kulturních hranic Předseda: Bernard Guihéneuf (F) Shrnutí semináře: Jeden z hlavních způsobů, jak se lidé setkávají a nacházejí způsoby k překonání bariér, je vytváření partnerství, za účelem výměny znalostí a dosažení kladných výsledků v ochraně přírody. V tomto semináři se účastníci z Itálie, Francie, Velké Británie a Nizozemí podělili o řadu zkušeností spojených se setkáváním a překonáváním bariér. První příklad bylo simultánní tlumočení našeho semináře a tak umožnění spoluúčasti všech přítomných. Objevili jsme jak faktory, které by mohly napomoci překonat bariéry, tak rovněž faktory podkopávající nebo oslabující naše snahy k jejich překonání. Řada faktorů obou typů se točí kolem dvou hlavních témat. Prvním je poznání styčné plochy a správných lidí, s kterými bychom vybudovali partnerství. Druhým tématem je komunikace. Poznání styčných bodů bylo velmi důležité v mnoha z našich sdílených zkušeností, protože všichni účastníci vidí v partnerství výhody, a to je silná nebo dokonce nezbytná motivace k překonání bariér. Cítili jsme, že Federace EUROPARC by mohla pomáhat lidem k nalezení styčných bodů několika způsoby. Jedním jasným příkladem je on-line adresář, naplánovaný v rámci programu „Working for Nature – Nature for Working. Adresář by mohl být snadno rozšířen, a měl by obsahovat informace o každém parku nebo jiném chráněném území, aby pomohl členům k jasné identifikaci typu parku, jeho hlavnímu zaměření, řešených projektech + klíčové kontakty. Vícenásobné kontakty jsou důležité aby se v partnerství ne příliš spoléhalo pouze na jednu až dvě osoby. Pokud by takové osoby změnily práci, partnerství může rychle zaniknout. Také jsme poznamenali, že poté, co budou vyčerpány výhody ze spolupráce na společné půdě, je přirozené a často lepší ukončit takovou konkrétní spolupráci, než ji udržovat, není-li na tom není společný zájem. Workshop se zabýval i další problematikou, která je nyní diskutována ve Francii. Vztahuje se to k programu stáží a jeho přínosům pro mezinárodní výměny. Z řady důvodů lze očekávat v blízké budoucnosti nedostatek lidí v klíčových oborech v ochraně přírody. Chráněná území tak mohou brzy mít problémy s náborem pracovníků na klíčová místa, které jsou potřeba pro efektivní management v chráněném území. Francouzský výzkum vytváří přehled spektra pracovních míst v chráněném území. Začíná monitorovat změny, včetně nedostatku klíčových odborností a schopností. Pokud rozšíříme tuto práci na evropskou úroveň, mohlo by to podstatně více napomoci chráněným územím napříč kontinentem najít lidi s tou správnou odborností, které správa území potřebuje. Adresář by mohl být snadno rozšířen tak, aby obsahoval údaje o zaměstnání a odbornosti. Vedlejším produktem by mohl být přehled ekonomických (zaměstnaneckých) výhod ochrany přírody na evropské úrovni.
16
Komunikace byla nejběžnějším tématem ve zkušenostech všech účastníků, ačkoliv k ní existuje mnoho přístupů. Obtížnost komunikace v cizím jazyce, jež přímo způsobila konec spolupráce přes hranice, i když zde byly silné společné zájmy. Bylo mnohokrát zmíněno, jak je důležité naslouchat lidem, a to jak v souvislosti s přeshraniční prací, tak v souvislosti s budováním partnerství s obyvateli a investory v chráněných územích. Kulturní bariéry existují uvnitř i vně hranice a naslouchání je prvním krokem k porozumění a překonání takové bariéry. Překonávání bariér je časově a finančně náročné a proto vyžaduje vhodnou podporu ze strany institucí. Tam, kde je taková podpora poskytnuta a kde je dispozici jak čas, tak peníze, významné bariéry mohou být a jsou překonávány a je tak dosaženo přínosu pro chráněná území. Klíčová sdělení: – Rozvíjet plánované stážové programy „Working for Nature – Nature for Working“ a ve formě miniadresáře parků (typ parku, stručný popis, tři hlavní témata nebo činnosti) podporovat výměny. – Rozvíjet tréninkové programy a výměn, které jsou zaměřeny na jazykovou podporu pro práci v partnerství.
4. Natura 2000 – Management společných (sdílených) stanovišť (a druhů) Předseda: Gábor Szilágyi (HU) Shrnutí semináře: Různé členské státy EU jsou v různých fázích implementace dvou evropských směrnic o přírodě (o stanovištích a o ptácích). I když existují příklady nejlepší praxe ve vytváření přeshraničních lokalit Natura 2000 (Nizozemí, Česká republika, Finsko) na evropské úrovni, ekologické sítě těchto lokalit jsou spíše mozaikou mezi a uvnitř členských států. Lokality Natura 2000, které leží na státních hranicích, nemusí nutně pokračovat do sousedních zemí. I když lokality hranice překračují, nemusí být vždy určeny pro ochranu (příznivý stav z hlediska ochrany) stejných druhů nebo typů stanovišť. Dosud nejlepší příklady z přeshraniční spolupráce v lokalitách Natura 2000 byly měly být zveřejněny. Vzhledem k různorodosti administrativních struktur v ochraně přírody v různých evropských zemí se praktický přeshraniční management těchto lokalit zdá být velmi obtížný. Federace EUROPARC má k dispozici již mnoho informací o vyhlašování a managementu přeshraničních chráněných území. Je zřejmé, že použití těchto znalostí a zkušeností prostřednictvím sdílené nejkvalitnější praxe v terénu, bude nejlepší způsob, jak přeměnit stávající mozaiku Natura 2000 lokalit ve skutečnou ekologickou síť. Toto by mohlo zjednodušit budoucím členským státům EU proces dosažení stejné úrovně implementace směrnic, jako mají současné členské státy. Přeshraniční spolupráce by neměla být omezena v takových aktivitách, které přesahují fyzické hranice zemí. Péče o stejné typy habitatů nebo druhů, v rámci stejných biogeografických regionů v EU, může být dobrým počátkem takové spolupráce, která může
17
spojit lokality v rámci Natura 2000 a jejich správce z různých zemí, které nemají mezi sebou žádné administrativní hranice. Nedávno uvedený program LIFE+ nabízí výborné finanční nástroje pro implementaci takových programů. Uvědomme si, že někdy je nesmírně obtížné začít s přeshraniční spoluprací, nejen kvůli dříve zmíněným rozdílům v organizační struktuře v ochraně přírody. V mnoha případech je nezbytné nejdříve prolomit historické, kulturní nebo např. jazykové bariéry. Souhlasíme s myšlenkou, že pokud zahájíme přeshraniční spolupráci, musíme nejdříve vybudovat důvěru a přátelství. Formální záležitosti pak půjdou hladce. Je nesmírně důležité od prvopočátku zapojit přirozené představitele místních komunit, nemusí to být jen představitelé političtí. Moudré je začít s neformální diskusí, zdůraznit výhody plynoucí z přeshraniční spolupráce. Je to lepší přístup než když ochránci a obce dávají dohromady nekonečný seznam problémů, na které „hledají“ řešení. Klíčová sdělení: – Vědomosti, které jsme již získali při vyhlašování a managementu přeshraničních chráněných území a lokalit Natura 2000, jsou nejlepším nástrojem k přeměně současné mozaiky ve skutečnou síť. – Pokud zahájíme přeshraniční spolupráci, nejdříve musíme vybudovat důvěru a přátelství, nechat partnery sžít se procesem spolupráce a po té mohou následovat formální záležitosti.
5. Vojenské výcvikové prostory: význam a příležitosti Předseda: Wolfgang Mattes (A) Shrnutí semináře: Prezentace od Wolfganga Mattese, Federální agentura pro životní prostředí, Rakousko Celkový cíl ve vojenských výcvikových prostorách (VVP) je sladění vojenského výcviku a ochrany přírody. VVP a ochrana přírody mají mnohem víc společného, než se na první pohled zdá. VVP mají zvláštní hodnotu pro ochránce přírody. Ideální kombinací jsou velká území na chudých půdách bez intenzivního zemědělství, většinou málo ovlivněná přítomností vojáků, s nízkým počtem obyvatel (nebo bez obyvatel), s menší infrastrukturou a bez přístupu veřejnosti. Tato území mají často vysokou druhovou a stanovištní diverzitu, včetně vzácných druhů a biotopů. Uvnitř VVP jsou přísná pravidla, která určují formu cvičení, bezpečnostní podmínky a prevenci nehod. Po opuštění těchto prostor armádou jsou často vyhlášené jako jádrové zóny národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo jako lokality v systému Natura 2000. Ve VVP je nutné rozlišovat plně využité zóny a zóny s omezeným využitím. Kromě toho, v jiných chráněných územích jsou nezbytné drahé managementové zásahy, tady jsou výsledkem běžných cvičení nebo střelby. Ochrana přírody a potřebný management je tak vykonáván prostřednictvím „zbraní a stop od tanků“.
18
Vojenské výcvikové prostory jsou charakterizovány těmito zvláštními aspekty: 1) velká celistvá území 2) státní vlastnictví 3) minimum zásahů 4) chudé půdy (žádná hnojiva), bez intenzivního zemědělství nebo lesnictví 5) vysoká druhová diverzita 6) vysoká stanovištní diverzita 7) stanoviště jsou seřazené v mozaice pečovaných a nepečovaných stanovišť, které jsou typické pro VVP Ad 3 – 7): Tyto aspekty se rozvíjí skrz vojenské využití, jsou závislé na vojenském využití. Vojenské využití rozbíjí monotónní struktury = tvorba nových stanovišť, např. malé rybníčky v kráterech po dopadu granátů („disturbance ecology“). Typická stanoviště ve vojenských výcvikových prostorách: – louky/pastviny (často vlhké) – rákosiny – lesnaté území – meze – otevřené trávníky – nepozměněné vodní toky, rybníky – ruiny (trosky) bývalých vesnic Přístupy v péči o krajinu ve vojenských výcvikových prostorách: – pastva (skot) – pálení (management prostřednictvím pálení) – disturbance ecology Jedním z hlavních problémů jak sladit vojenský výcvik a aktivity ochránců přírody může být „alergie na uniformy“ ze strany vědců a naopak. Skepse a předsudky mohou být překonány jen díky komunikaci a otevřené diskusi. Úkoly do budoucna: – Integrace vojenského využití a záležitostí ochrany přírody a vytvoření zvláštních plánů péče, které obsahují oba tyto zájmy. – Osvětový program pro důstojnictvo a vojáky (jak se šetrně chovat k přírodě formou cvičení). Prezentace Zdeňky Křenové, Národní park Šumava (CZ) Prezentace Vojenského výcvikového prostoru Boletice, Česká republika – rozloha 219 km2 – situovaný na Šumavě – lokalita zařazena v soustavě Natura 2000, polovina území je ptačí oblast a součást chráněné krajinné oblasti; dvě chráněná území hraničí s VVP Boletice – dříve hustě obydlený prostor – nyní jen ruiny budov
19
– v současnosti cca 250 obyvatel na území – hlavními stanovištními typy jsou trávníky, rašeliniště a lesy – divočina druhé generace – volná sukcese – přítomnost vzácných nebo chráněných druhů – typickým zástupcem je Iris sibirica Vojenské výcvikové prostory v České republice, které již nejsou využívané, jsou posledními územími, které ještě nebyly privatizovány. Proto stále více narůstá počet firem, které mají komerční zájem o tyto prostory. Než aby tyto pozemky vláda prodala soukromým majitelům, jsou částečně přístupné veřejnosti k účelu zvyšování povědomosti o jejich přírodních hodnotách a propagaci jejich budoucího využití pro ochranu přírody. Klíčové sdělení: Je třeba si uvědomit různé ekonomické zájmy v bývalých VVP: – VVP neměly by být privatizovány a měly by zůstat pod veřejnou správou – měly by být chráněny jako součásti vhodně strukturovaných biotopů a spravovány orgánem ochrany přírody ve spolupráci s vojenskou správou.
6. Přeshraniční spolupráce jako příležitost k přizpůsobení managementu chráněných území klimatickým změnám Předseda: Keith Buchanan (UK) Shrnutí semináře: – 12 delegátů ze 7 zemí zúčastněných na semináři – 20 minutová prezentace Keitha Buchanana – diskuse zaměřená více na adaptaci než na mitigaci
Hlavní dopady klimatických změn: – budou vítězové a poražení – objeví se nové skupiny druhů – zvýší se tlak na půdu pro produkci potravin a biopaliv – extrémní stanoviště (tj. studené/horké) budou více trpět – změny budou nepředvídatelné a podstatné – extrémní události – záplavy, požáry v lesích a na vřesovištích – nepřímé hrozby vyplývající z našich reakcí na klimatické změny, např. z budování nových údolních nádrží Jak reagovat na klimatické změny? – vytvořit větší různorodost stanovišť, aby tak nabízely druhům více šancí na adaptaci – robustnější koridory nebo ekologické sítě ke zlepšení konektivity mezi stanovišti – chráněná území musí pokrývat různé biotopy, aby umožnily druhům migraci – je nezbytné, aby se v plánování našich reakcí více angažovala veřejnost – důležitá je integrace rámcových systémů územního plánování – vytvářet větší chráněná území k umožnění fungování přírodních procesů
20
– dovolit přírodním procesům dominovat (převládnout) v chráněných územích – zlepšení stavu současných stanovišť a habitatů – plánování na úrovni celé krajiny např. celá povodí Jaké překážky je třeba řešit? – složitá témata a nedostatek základních informací – slabý monitoring předešlých projektů – pevně stanovené cíle a hranice chráněných území – musí být flexibilnější – integrace národních strategií s místní realizací – ochrana druhů potřebuje politické rozhodnutí – fragmentace stanovišť – nejasnosti týkající se faktického dopadu klimatických změn – některé druhy jsou vázány na kulturní krajinu a změny v zemědělství a lesnictví by mohly mít nepříznivé následky Klíčová sdělení: – Chráněná území se musí adaptovat na klimatické změny a současně přispívat ke snížení skleníkových plynů (mitigace). Ve více přírodních parcích může adaptace znamenat hlavně ochranu většího území, kde necháme fungovat přírodní procesy. Ve více fragmentovaných krajinách to znamená aktivní zásahy. Můžeme přispívat ke snížení dopadů, např. management uhlíku v rašelině, kde to není v rozporu s dalšími cíly. – Klimatické změny budou v mnoha případech vyžadovat novou formu přeshraniční spolupráce. Správci chráněných území budou muset více spolupracovat se správci pozemků mimo chráněná území aby zvýšili konektivitu a umožnili efektivnější adaptaci na klimatické změny. Abychom realizovali oba tyto cíle, budeme potřebovat nové finance a mechanismy.
7. Strážci a jejich role v budování mostů vně i uvnitř chráněného území Předseda: Martin Šolar (SLO) Shrnutí semináře: Strážci jsou velice důležitou součástí správ chráněných území. Tvoří živé spojení mezi samotným chráněným územím, místními lidmi, návštěvníky a správou chráněného území. Na základě hlavních cílů a záměrů se mají chráněná území snažit zaměstnat vhodný počet profesionálních strážců přírody. Pracovní úkoly pro strážce jsou obecně velice široké. Práce s lidmi, zvláště dobrovolníky k vybudování mostů vně a uvnitř je velice důležitá. K úspěšné práci strážců je zapotřebí systém a dobře proškolené a odhodlané lidi. Pokud je máme k dispozici, můžeme rozvíjet strážní službu pod heslem: Od ostrahy k pomoci a usnadňování. 1) Strážce musí být rozeznatelný. Je mostem mezi veřejností a správou národního parku nebo přírodního území. Je pomocnou rukou pro návštěvníky a jeho pracovním rajonem jsou cesty, návštěv-
21
ní body atd. Strážci musí být snadno rozeznatelní díky uniformám, s logem NP (reklama pro NP). Dosavadní zelené uniformy, které nosí většina strážců, pocházejí z jejich obvyklého původu v lesnictví, ale pohyb v lese mimo cesty je role pro lesníky. Skutečná role pro strážce je práce jen po cestách, setkávání se s lidmi, na rozdíl od role lesníků, kteří mohou být „němí“. Image strážce má být kladná (tlumočník, který pomáhá) a ne záporná (policista). Návštěvníci by měli od strážců získat pomoc nebo radu, neměli by se jich bát. Auta strážců mají být také viditelná. Strážce je průvodce. 2) Strážní služba je služba speciální. Strážce poskytuje široké spektrum služeb, jak pro návštěvníky, tak také pro další oddělení národního parku. Většina z nich je zaměřená na komunikaci s návštěvníky (včetně budování pěšin a cest, zařízení v terénu, osobní informační práce v terénu atd.). Školení pro strážce by mělo být zaměřeno na komunikaci, interpretaci, první pomoc, péči o přírodu atd. Strážní služba může mít zodpovědnost za některé činnosti v terénu (obnova horských cest, sečení louky atd.). Tyto činnosti mají být vykonávány jinými firmami (externí kontrakt) pod dohledem strážní služby. Strážci se věnují hlavně lidem. Klíčová sdělení: Strážci jsou velice důležitou součástí správ chráněných území. Tvoří živé spojení mezi samotným chráněným územím, místními lidmi, návštěvníky a správou chráněného území. Na základě hlavních cílů a záměrů se mají chráněná území snažit zaměstnat vhodný počet profesionálních strážců přírody. Pracovní úkoly pro strážce jsou obecně velice široké. Práce s lidmi, zvláště dobrovolníky k vybudování mostů vně a uvnitř je velice důležitá. K úspěšné práci strážců je zapotřebí systém a dobře proškolené a odhodlané lidi. Pokud je máme k dispozici, můžeme rozvíjet strážní službu pod heslem: Od ostrahy k pomoci a usnadňování.
8. Přeshraniční chráněná území – projekt Following Nature´s design Předseda: Zbigniew Newiadomski (PL) Shrnutí semináře: Na semináři bylo přítomno 20 účastníků z 11 zemí (ČR, Estonsko, Finsko, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rumunsko, Ruská Federace, Velká Británie). Před příjezdem na konferenci EUROPARC 2007 obdrželi zaregistrovaní účastníci předem připravené materiály, abychom byl efektivněji využit omezený časový limit semináře. Předseda semináře zahájil krátkou prezentací na téma důvody pro vyhlašování přeshraničních chráněných území, jejich důležitost pro implementaci ekosystémového přístupu k ochraně přírody a udržitelný rozvoj v hraničních regionech, hlavní překážky přeshraniční spolupráce, příklady potenciálních oblastí spolupráce, spo-
22
lečné činnosti a jejich přínosy, klíčové nápady ke zlepšení angažovanosti investorů a dalších stakeholders. Dříve zmíněné záležitosti byly uvedeny v případové studii „Přeshraniční spolupráce v česko-rakouském bilaterálním národním parku Podyjí/Thayatal“, který prezentovala Kateřina Vošlajerová z NP Podyjí. Spolu se svým protějškem z rakouské strany získali certifikát Federace EUROPARC. Podrobnou prezentaci ukončila úvahou na téma přidané hodnoty získané v rámci evaluačního procesu Federace EUROPARC pro dvojice uchazečů o certifikaci. Zdůraznila, že jde o užitečný nástroj ke zjištění současného stavu spolupráce, kladů a záporů, co je třeba dělat pro poznání a posílení forem spolupráce, jak nalézt solidní cestu kupředu. Seminář se soustředil na budoucí výzvy, které vzešly z nově navrhované strategie Federace EUROPARC na roky 2008 – 2012 a vyplývající z pracovního programu pro roky 2008 - 2010. Účastníci semináře poté diskutovali na téma zdokonalování práce Federace EUROPARC s přeshraničními chráněnými územími, jakou formou by nové výhody ze získání certifikátu pro přeshraniční chráněné území měly být propagovány. Předseda shrnul koncepci založení sítě certifikovaných přeshraničních chráněných územích, jejich role a funkce a možné společné činnosti. Účastníci přispěli svými cennými příspěvky k této koncepci vyplněním dotazníku, vytvořeného pro získání zpětné vazby o očekáváních a potřebách členů Federace EUROPARC, týkajících se navrhování a budování nové sítě (další analýza bude publikována později). Nejdůležitější postřehy ze semináře: – návrh na použití „základních standardů“ (Basic standards) jako příspěvek Federace EUROPARC k potenciálním společným evropským normám upravujícím management chráněných území – přeshraniční proces vyhodnocování by měl být využíván jako „sada nástrojů, která má přispět k vybudování silné, pevné spolupráce, jednotlivá území by se neměla zaměřovat pouze na získání certifikátu“. Ten by pak neměl být vnímán jako „definitivní cíl“, ale spíše jako jeden z prvních milníků spolupráce přeshraničních chráněných území – certifikace by měla vést k další podpoře od Federace EUROPARC ke zlepšení komunikace, výměny zkušeností, tréninku, cvičení, sdílení nejlepší praxe s odborníky mezi jednotlivými přeshraničními chráněnými územími – můžeme hledat možné souvislosti a propojení s dalšími současnými projekty Federace EUROPARC (např. Junior Rangers nebo Charta pro udržitelný turismus v evropských CHÚ) – definice přeshraničních chráněných území by měla být rozšířena o přímořské a mořské chráněné plochy – role Federace EUROPARC jako vedoucí evropské organizace podporující přeshraniční spolupráci, by mohla být lépe propagována Klíčová sdělení: – Budování zdrojů (Capacity building) - Současný systém Federace EUROPARC pro přeshraniční certifikaci, by měl být rozvíjen do důkladnějšího přeshraničního pracovního programu pro vytváření kapacit zdrojů a jejich budování, abychom: (1) pomáhali chráněným územím usilujícím o certifikát ke zlepšení jejich přeshra-
23
niční spolupráce a dosažení společných evropských základních standardů (Basic standards), (2) podpořili certifikaci sítě parků a vybudovali jejich kapacitu ke spolupráci a sdílení informací, zkušeností a nejlepší praxe v rámci sítě s dalšími chráněnými územími v Evropě a ve světě a takto doplnit „další přidané hodnoty“ do sítí území s „přeshraničním certifikátem“ Federace EUROPARC. – Propagace poslání Federace EUROPARC, jako organizace zvyšující povědomí o společné zodpovědnosti hraničních regionů, potřebě přeshraniční spolupráce mezi chráněnými územími, přínosech regionální spolupráce v řešení společných ekologických problémů a rovněž jako organizace propagující příklady nejlepší praxe v přeshraniční spolupráci mezi evropskými chráněnými územími. Toto poslání by mělo být lépe propagováno v rámci širší evropské integrace v ochraně přírody, a takto přeměnit společnou evropskou vizi do reálné praxe.
9. Udržitelný přeshraniční turismus Předsedkyně: Patrizia Rossi (I) Shrnutí semináře: Udržitelný turismus je nedílnou součástí managementu velkých chráněných územích. Škála outdoorových aktivit stále vzrůstá a některé z nich mají závážné škodlivé účinky na chráněná území. Existují velmi rozdílné strategie pro turismus vně i uvnitř chráněného území. Velcí mezinárodní tour-operátoři často neberou v úvahu a nerespektují cíle chráněného území a nadnárodní firmy s významnými zájmy o využití chráněných území je ohrožují. Vzhledem k této situaci je důležité dále propagovat projekt Federace EUROPARC „Evropská charta pro udržitelný turismus v chráněných územích jako cenný nástroj pro potřeby vývoje managementových plánů udržitelného turismu v chráněných územích všude v Evropě. Jádrovým aspektem v těchto plánech je efektivní komunikace mezi všemi zúčastněnými v záležitostech chráněného území.“ Na semináři bylo přítomno 30 účastníků z těchto států: Česká republika, Velká Británie, Nizozemí, Irsko, Finsko, Litva, Dánsko, Španělsko, Lotyšsko, Německo, Itálie a Francie. Pocházeli také z různých profesních skupin: vedoucí parků, politikové, starostové a lidé z veřejné správy, soukromí tour-operátoři, zástupci agentur pro ochranu přírody. Patrizia Rossi nejdříve představila témata semináře a velice stručně i Evropskou chartu pro udržitelný turismus v chráněných územích těm, kteří projekt zatím neznají. Charta je výsledkem projektu Life, vedeném francouzskou Federací regionálních parků v pověření Federace EUROPARC a vznikla v reakci na doporučení vyplývající ze studie Federace EUROPARC „Loving them to death“ . Je praktickým nástrojem pro národní parky a další typy chráněných území a jeho cílem je uvést do souladu zájmy ochrany přírody s rekreací a turismem, činnostmi, které můžou být nebo jsou potencionálně ve vzájemném rozporu. Je založen na pětileté strategii a akčním plánu, vypracován parky a dalšími místními zainteresovanými partnery (stakeholders).
24
Ti se vzájemně zavázali k respektování principů udržitelného turismu a spolupráci. Není to jen certifikát nebo k ničemu zavazující nálepka, neboť existuje standardní procedura na evropské úrovni. nezávislí hodnotitelé provádějí každých 5 let hodnocení s cílem udržet vysoké standardy a hodnotí pokrok v každém jednotlivém chráněném území a spolupráci s jejich místními partnery. Síť zahrnuje současnosti 47 certifikovaných evropských chráněných území. Během semináře zaznělo několik případových studií. Martina Pásková z Ministerstva životního prostředí ČR informovala o programu Geoparků UNESCO, který je dalším certifikačním systémem zaměřeným na implementaci principů udržitelného turismu, vhodným pro konkrétní typy chráných území. zejména pro území s různými geologickými útvary jako hlavními atrakcemi pro návštěvníky. Lasse Loven, ředitel finského Národního parku Koli, prezentoval zkušenosti jednoho ze dvou členských parků Charty ve Finsku, představit speciální aktivity pro návštěvníky z Ruska, spolupráci se sousedním ruským chráněným územím a Northern Periphery Interreg Project NEST (Severské prostředí pro udržitelný turismus, s partnery ve Finsku, Norsku, na Islandu a ve Skotsku). Účelem tohoto projektu je propagace severské divočiny jako zvláštní hodnoty, s cílem vytvořit zdroj příjmů pro znevýhodněnou místní populaci, to vše v souladu s principy udržitelného turismu. Další případová studie přednesl Hervé Parmentier a Guillaume Bernard z Francie k problematice dvou přeshraničních parků Charty - Národního parku Mercantour (I) a Přírodního parku Alpi Marittime (I). Tyto parky spolupracují na sladění svých strategie a akčních plánů s cílem prezentovat společnou přeshraniční kandidaturu pro další znovuhodnocení (re-evaluace) v r. 2013. Prezentovány byly společné aktivity a turistické produkty (Průvodce „Hory bez hranic – Mountain without frontiers“), společné publikace a turistické značení, turistické nabídky jako „Grand Tour“, společné školení pro místní podniky. Hlavním finančním zdroje je Interreg a uvažuje se rovněž s tvorbou společné struktury managementů, s využitím evropského nařízení EGTC jako právního instrumentu. Otevřená diskuse se týkala následujících témat: Přeshraniční chráněná území by měla být podporována v budování společných strategií a plánů, přičemž jejich činnost by měla být financována z fondů INTERREG. Akční plán Charty musí být integrován s důsledným společným plánováním. Únosnost území je důležitý aspekt, ale těžko měřitelný. Výsledků by nemělo být dosaženo prostřednictvím zákazů, ale díky řízení a usměrňování návštěvníků. Klíčová slova jsou vzdělání, osvěta, odhodlání a partnerství. Federace EUROPARC by měla posílit sítě členských parků Charty, zpřístupnit zkušenosti, sbírat případové studie. Parky by měly být propagovány jako produkty nebo destinace udržitelného turismu. Viditelnost a komunikace jsou pro veřejnost důležité, je nutné využívat všechny možné instrumenty jako jsou internet, tisk, mezinárodní veletrhy. Počítá se s lepší koordinací naší účasti v Reisepavillon. Na místní úrovni by se pak měli podnikatelé využívat jako ambasadoři pro udržitelný turismus. Klíčová sdělení: – Pro chráněná území – zkušenost ukazuje, že Charta je výborný nástroj pro rozvoj udržitelného turismu v evropských chráněných územích. Nabízí společný rámec,
25
jak na evropské úrovni, tak přes hranice sousedících chráněných území. Přeshraniční parky by měly být podporovány k rozvíjení společné strategie a akčních plánů, aby předkládaly společné žádosti o statut členských parků Charty. Je také důležité vytvářet kontakty a rozvíjet spolupráci s jinými podobnými systémy pro rozvoj udržitelného turismu. – Pro Federaci EUROPARC – je důležité, že Federace vyvinula dobrý informační systém o Chartě, s využitím i systému vlastního procesu vyhodnocování samotné Charty, který právě probíhá. S využitím všech možných příležitostí na mezinárodní úrovni (internet, media, veletrhy jako Reisepavillon), propagovat udržitelný turismus a národní parky jako vhodné destinace. Na místní úrovni může toto probíhat v rámci turistických kanceláří jako ambasadorů, prostřednictvím školení a partnerství.
10. Přímořská a mořská chráněná území Předseda: Fred van der Vegte (NL) Shrnutí semináře: Semináře se zúčastnilo 9 zástupců z 8 různých zemí.Úvodní prezentaci připravil Edward Holdaway (v zastoupení)), pak zazněly zprávy z různých zemí a čtyři powerpointové prezentace (Kanárských ostrovy, Skotsko, Švédsko a Island). Účastníci obdrželi výtisk publikace „Making the connection between land and sea“ ,publikované národní sekcí Atlantic Isles. Z důvodu nemoci nemohl být Edward Holdaway přítomen a semináři tak předsedal Fred van der Vegte, jako zpravodaj vystupoval Stephen Watkins. Účastníky byli: Gudridur Thorvardardottir, Ted Johnson, Joseph Pearlman, Andrew Bachell, Jorge Juan Bonnet Fernandi, Peter Westman a Holger Wesemueller. Cíl semináře: Seminář sledoval téma konference Nature – Bridging Borders a soustředil se konkrétně na spojitost mezi pevninou a mořem. Toto propojení je také hlavním důvodem našich snah v posledních dvou letech – vytvořit v rámci Federace EUROPARC samostatnou pracovní skupinu (Coastal and Marine Working Group) Cílem bylo prozkoumání propojenosti mezi chráněnými územími na souši a mořským prostředím a zvláště poznat: 1) charakter a podstatu tohoto spojení 2) otázky a problémy plánování a managementu v přímořských a mořských chráněných územích, včetně nove národní a evropské legislativy 3) stávající a potenciální způsoby zacházení s takovými územími 4) jaké kroky je nezbytné učinit k řešení otázek a problémů a kdo by je měl udělat (viz úsilí o vytvoření samostatné pracovní skupiny v rámci Federace EUROPARC
26
Výsledky semináře: Účastníci rozhodli, že formální založení EUROPARC Coastal and Marine Working Group je nutné a naléhavé. Vyjádřili své odhodlání hledat aktivní členy pro skupinu ze svých domácích organizací. Návrh byl schválen během Plenárního zasedání Federace EUROPARC. Poté Rada Federace odsouhlasila finanční příspěvek pro tuto skupinu pro zbytek roku 2007 a pro rok 2008. Klíčová sdělení: – Musíme se starat stejně tolik o krajinu jako o moře – ochrana, správné plánování a management mořské a přímořské krajiny jsou naléhavou záležitostí. – Musíme založit formální EUROPARC Coastal and Marine Working Group v rámci struktury Federace EUROPARC, zvyšovat informovanost a rozvíjet ochranářské a managementové strategie, např. prostřednictvím seminářů. Prosíme o vaše ohlasy.
11. Komunikace a propagace přínosů přeshraničních chráněných území Předseda: Bernhard Schön (A) Shrnutí semináře: Vše začalo návrhem založit mezinárodní Mírový park mezi Glacier National Park a Waterton National Park, který byl přednesen na setkání Rotary klubů z Alberty (Kanada) a Montany (USA) v er. 1931. Do roka byl podepsán oficiální závazek a v září 2007 se konala oslava 75 let dlouhého trvání spolupráce. Současný seznam přeshraničních chráněných území, jak jsou definovány IUCN, čítá na 3043 jednotlivých chráněných území, které představují 227 komplexů přeshraničních chráněných území a zabírají celkovou plochu o rozloze 4,6 mil. km2. Je to ukázka snahy korunované úspěchem, která vyústila v řadu přínosů jak pro lidi, tak pro přírodu. Tzv. „issue management“, tedy komunikace na různých vertikálních a horizontálních úrovních s použitím různých prostředků, je klíčový prvek zacílený na uznávaný a účinný management v chráněných územích. Protože hraniční území jsou často netypická, komunity lidí žijících v přeshraničních oblastech mají obvykle zvláštní vztahy s centrálními a místními administrativními orgány včetně armády, je nutné na tento zvláštní institucionální kontext a zvláštní socio-kulturní podmínky lidí, kteří obývají a využívají tyto oblasti, adaptovat konvenční participační přístupy k ochraně přírody (Gonzalo Oviedo, IUCN). Komunikace není omezená na výměnu faktů, ale je nasměrována k vybudování vztahů mezi šiřiteli vzkazů a příjemci. Mnoho doporučení s příklady nejlepší praxe a osobními zkušenostmi účastníků semináře jasně ukazují, že jiná kulturní minulost a rozdílné jazyky znesnadňují komunikaci. Ale pokud mají lidé zájem o spolupráci a zajímají se o získávání osobních kontaktů, pak vše probíhá mnohem snadněji.
27
Abychom našli dobrý výchozí bod pro spolupráci, je velice důležité najít společně sdílené cíle. Několik příkladů bylo diskutováno během semináře, např. voda jako společný pitný zdroj, nebo vývoj plánu péče o medvěda hnědého (Ursus arctos) v regionech Finska, Norska a Ruska. Podle různých současných úrovní přeshraniční spolupráce mezi sousedícími chráněnými územími je „komunikace“ úroveň prvořadá a představuje první krok, který má být následován konzultací, společnými činnostmi, koordinovaným plánováním a nakonec plnou spoluprací.
Semináře měly velkou účast a bylo zde rušno
K dobrým příkladům spolupráce, které jsme diskutovali, patřilo založení společného návštěvnického centra v případě Národního parku Bavorský les v Německu a Národního parku Šumava v České republice a dohoda o společných strážcích v případě Národního parku Podyjí v České republice a Národního parku Thayatal v Rakousku. Klíčová sdělení: – Abychom nalezli společné hodnoty a cíle, je nezbytné mít vzájemně srozumitelný jazyk k chápání, zvláště pokud budeme hledat a překonávat nevyhnutelné kulturní rozdíly během odpovídajícího časového rozmezí. – K harmonické a úspěšné přeshraniční spolupráci je nutné zapojení místních obyvatel a investorů na různých vertikálních úrovních (mezinárodní, národní, regionální).
28
Divočina v Evropské Unii
Seminář u kulatého stolu (26. 9. 2007)
Nezbytnost prosazení problematiky Wilderness (Divočina) do agendy EU Hlediska Evropské komise Ladislav Miko zahájil jednání konstatováním, že toto setkání je to pravé fórum pro diskusi o divoké přírodě v EU a navazuje na jednání European Congress of Conservation Biology, který se konal v Egeru v r. 2006, kde byla nastolena již řada myšlenek na toto téma. Hovořil o silné etické motivaci. Je nutné chránit naši divočinu (divokou přírodu), zvlášť pokud to vyžadujeme od ostatních – Evropská unie vyvíjí silný mezinárodní tlak na ochranu přírody mimo Evropu. Probíhající ekologické změny vyžadují naši pozornost. Je nezbytné zajistit v Evropě pro ochranu divočiny velký prostor, mít silné argumenty pro ta místa v Evropě, kde divočina existuje, tedy tam, kde příroda funguje samostatně, kde jsou ekosystémy řízeny přírodními procesy. V tuto chvíli je vhodné na tomto konceptu začít na úrovni EU pracovat. Je to důležité rovněž v souvislosti s adaptacemi na změny klimatu. Pro ochranu přírody máme kvalitní legislativu v podobě směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Udržení lokalit ve stavu, v jakém byly během vyhlášení – status quo – nicméně nemusí být nutně ve shodě s přírodními procesy. Miko konstatoval, že nechce nutit například Rumunsko, aby provádělo zásahy v lesích, jestliže to není nezbytné. Jeho úvodní informace měla široký ohlas. Sdělení Evropské komise k biodiverzitě – Biodiversity Communication z roku 2006 obsahuje novou vizi pro biologickou rozmanitost. Ladislav Miko se pokusí kontaktovat komisaře na politické úrovni, protože divočina je důležitý prvek biodiverzity. Z této oblasti a tohoto přístupu se můžeme mnohému naučit. Je nutné vést podrobnou diskusi o souladu divočiny a managementu přírodních oblastí. Zdůraznil, že cílem není nová legislativa, ale spíše interpretace stávajících předpisů a vyjasnění společenského postupu v chápání obsahu pojmu divočina (Wilderness). Pokud komisař toto odsouhlasí, práce by měly začít s počátkem roku 2008 Diskuse v rámci tohoto semináře proces zahajuje. Stanovisko Federace EUROPARC Martin Šolar shrnul diskuse o divočině za poslední dva roky a v této souvislosti zdůraznil, jak se otázka bezzásahových zón, například na Šumavě a okolních oblastech, stala důležitou. Před sedmi či osmi lety, v rámci zásad pro kategorizaci chráněných území IUCN, byla evropská divoká příroda omezena pouze na Skandinávii a alpské ledovce. Nyní vystupují bezzásahové zóny do popředí již v řadě zemí a jedna z důležitých otázek je, jak se starat o tyto oblasti do budoucna. Většina evropské
29
divoké přírody, divočiny je zahrnuta v síti Federace EUROPARC a je nezbytné ji zahrnout rovněž do soustavy Natura 2000. Zdůraznil, jak je důležité najít spojení mezi soustavou Natura 2000 a oblastmi divoké přírody, přičemž je nutné věnovat pozornost divoké přírodě vně soustavy Natura 2000, při vědomí možné neslučitelnosti divoké přírody a implementace Natury 2000. Šolar také upozornil na příklady v jihovýchodní Evropě, kde díky tlakům ekonomického rozvoje je velmi složité chránit velké souvislé přírodní plochy. Federace EUROPARC se jako partner snaží shromažďovat informace o charakteru divočiny. Poukazuje na prospěšnost divočiny pro biodiverzitu a společnost a shromažďuje první příklady. Musíme zdůraznit, že toto vše se odehrává v kontextu globální krize představované změnou klimatu a ztrátou biodiverzity. Stanovisko PAN Parks Zoltán Kun připomenul zúčastněným, že síť PAN Parks byla založena r. 1997. Síť se zaměřuje na efektivitu managementu chráněného území pravidelným prověřováním s hlavním zaměřením na bezzásahovost v oblastech divočiny. Ačkoli pojetí PAN Parks počítá s některými zákazy, zaměřuje se především na sladění tohoto pojetí se zájmy turistů. Osobně zdůraznil, jak je důležité ukázat přírodu městským lidem. Ve své malé síti může PAN Parks ukázat mnoho příkladů, osvědčených způsobů jak pečovat o přírodu. Vlado Vančura poznamenal, že PAN Parks je malý a dobře spravovaný network a v přelidněné Evropě je nesmírně důležité zachovat tyto přírodní fragmenty pro jejich ekologickou funkci. Považuje za cílové mít v síti PAN Parks 25 chráněných území, částečně jako protiváhu zvyšujícímu se tlaku ekonomického rozvoje. Kvalitní propagace a označení jsou důležité. Je nezbytné prokázat, jak jsou tato území velmi cenná a proč mají být zachována. Stanovisko Wild Europe Toby Aykroyd shrnul stanovisko Iniciativy Wild Europe. Vysvětlil, jak důležitá je souhrnná, promyšlená strategie pro obnovení a ochranu oblastí divočiny. Příležitosti se začaly objevovat v rámci málo výnosné půdy a reformy Společné zemědělské politiky. Odhady ukazují, že asi 10 mil. hektarů zemědělských pozemků by mohlo být obnoveno jako přírodní stanoviště. Tato agenda je také spjata s klimatickými změnami a mohla by rovněž poskytovat ekonomické a společenské výhody. Zásadní je budování politické podpory. Wild Europe Initiative sestavila skupinu, v jejímž předsednictvu zasedá Ladislav Miko a dalšími členy jsou vysoce postavení členové organizace pro ochranu přírody, včetně UNESCO, Nadace PAN Parks, Rada Evropy, Federace EUROPARC, WWF, IUCN atd. Byl sestaven společný program, který zahrnuje také důkladnou analýzu toho, co právě probíhá a kde jsou nedostatky. Musí být zdůrazněny hodnoty území divoké přírody a je nezbytné je dát do politických souvislostí, což může být rovněž prospěšné pro společnost. Na začátek roku 2009 je plánován samostatný kongres. Je plánování vytvoření a propagace modelových projektů, které ukazují výhody divočiny a divoké krajiny. Je rovněž důležité prosazovat obnovu takových částí evropské přírody. Širší diskuse a reakce Rauno Väisänen seznámil zúčastněné se severoevropským stanoviskem. Ve Finsku leží území divočiny minimálně 8 km od nejbližších sídel či komunikací. Stále zbývají
30
velká přírodní území, která by mohla být chráněna na základě pracovního programu Úmluvy o ochraně biodiverzity, týkajícího se chráněných území. Bohužel jsou finské lesy hojně využívány v lesnictví (mimo vyhlášená chráněná území a území s divokou přírodou). Finská chráněná území jsou tradičně poměrně přísně chráněná, aby se udržela jejich “přirozenost“ (tj.nedotčené ekosystémy) a biologická rozmanitost, bez ohledu na zájmy veřejnosti. Částečně díky chybnému výkladu směrnice o stanovištích v současnosti roste tlak ze strany myslivců, hornictví, stavebnictví atd., aby byly provedeny změny v národní legislativě. Výzvou je pro správce chráněných území vymezit konkrétní cíle managementu pro každé jednotlivé chráněné území, přičemž správci berou v úvahu klimatické změny atd. a omezené zdroje. Některá území jsou chráněná hlavně pro udržení živočišných druhů a typů habitatů, přičemž umožňují určitá komerční využití, zatímco hlavní důvody pro ochranu jiných území je přísná ochrana struktury přírodních ekosystémů a procesů v nich probíhajících s minimálním ovlivňováním člověkem. Je důležité, abychom nepřehlíželi hodnoty spojené s přirozeností ekosystémů a jednoznačně udrželi koncepci divočiny v našem programu, nejde pouze o přírodní romantické prvky přeživší z minulosti. Je potřeba příkladná změna vedoucí více holistickým/systémovým směrem. Ladislav Miko rozebral tento obecný trend v managementu chráněných území. Realita není černobílá; management divoké přírody je na určitých místech potřebný. Je důležité, abychom měli co nejširší škálu možností pro každé jednotlivé území. Již na kongresu v Egeru se tázal, zda máme chránit jednu fázi sukcese nebo přírodní procesy. Teprve po zodpovězení takové otázky, může být ustanoven přístup k managementu. Hans Bibelriether vyjádřil své uspokojení nad tím, že problematika divočiny je nyní diskutována, před 30ti lety tomuto tématu nikdo nevěnoval pozornost. Jsou např. velká území v Alpách, kde není třeba půdu ekonomicky využívat, ale lesníci si myslí opak. Zdeňka Křenová prohlásila, že tato problematika ovlivní lidi v různých částech Evropy. Hovořila o hledání způsobu, jak chránit lokality se všemi sukcesními změnami - např. louky s orchidejemi, přirozené lesy, a jak chránit všechna stadia sukcese. Nabídla se, že zorganizuje diskusní platformu na Šumavě a v Bavorské lese, která by se zabývala otázkou, co lze v této věci udělat. Gábor Szilagyi uvedl, že jeho kolegové z maďarských parků by se bezpochyby takové diskuse rádi zúčastnili. Bohužel politické klima v současnosti není nejpříznivější. Program UNESCO Člověk a biosféra podporuje místní komunity a udržitelný rozvoj. Musíme být opatrní jakým způsobem prezentovat případ divočiny místním komunitám. Směrnice o stanovištích, která klade důraz na ochranu jednotlivých ohrožených druhů může být s přístupem k divočině v rozporu. Ovšem čím větší území, tím menší problém; 10% jádrová zóna a 90% designovaná. Bernhard Schön presentoval rakouské stanovisko. Hovořil o obavě kvůli jádrovým územím v Národním parku Kalkalpen, v Národním parku Šumava a na rakouských hranicích, a to v souvislosti se zásahy proti kůrovcům. Probíhá bouřlivá diskuse, zda je možné
31
v lokalitě Natura 2000 nechat lokalitu samovolnému vývoji a nezasahovat. Ze strany EU by měly přijít podrobnější metodické pokyny. Dodal, že rakouský lesní zákon umožňuje bezzásahovost v lesních lokalitách , ale zatím byly vyhlášeny jen 2 takové lokality. Ladislav Miko zdůraznil, jak je důležité získat oficiální stanovisko odborníků z oblasti ochrany přírody, aby bylo možné přesvědčit politiky. Musí proběhnout zásadní změna ve způsobu myšlení a posuzování různých forem ochrany přírody – posun od „zahrádkářství“ k divočině.
Finanční podpora divočiny Zoltan Kun shrnul důvody, proč je tak těžké chránit divočinu v Evropě, jak by mohla být tato situace překonána, zmínil partnerské vztahy a role různých klíčových hráčů. Uvedl stručný přehled projektů prezentujících nejlepší praktické příklady chráněných bezzásahových zón/zón divoké přírody pod záštitou Natura 2000, včetně zhodnocení a vzájemného porovnání poznatků mezi parky. Mezi další kroky bude náležet analýza informací o stávajících mechanismech a možných finančních zdrojích pro ochranu bezzásahových zón. PAN Parks plánuje zorganizovat příští rok v Bruselu jednání na toto téma. Ladislav Miko konstatoval, že je potřeba finanční podpora pro divočinu a zvažoval jak tuto podporu získat. Existuje několik stávajících mechanismů včetně LIFE +, rozpočet pro výzkum a rámcový program, ale zatím není sjednocený přístup v této věci. Co tedy může být realizováno uvnitř stávajícího rámce? Je nutné se jasně vyjádřit, proč chceme a potřebujeme finance; poté může následovat analýza s Evropskou komisí. Načasování je relativně dobré, protože v brzké době začne diskuse o reformě Společné zemědělské politiky. Je třeba aby si přítomné organizace ujasnily rozsah svých budoucích činností. Můžeme navrhovat nový finanční instrument, i když šance na jeho schválení je velice nízká. Trendem poslední doby je integrace finanční podpory do jiných politických kapitol. Miko rovněž poznamenal, že jsou vhodné podmínky ke spolupráci s místními lidmi a obcemi. Podívejme se na stávající území, zastavme destruktivní procesy, ale také odstartujme proces znovuvytvoření oblastí s divočinou. Tak by mohla vykrystalizovat evropská shoda v přístupu k divoké přírodě. Toby Aykroyd se vyslovil, že příležitosti nabízí reforma Společné zemědělské politiky, dále nákup půdy financovaný z vlastních zdrojů přes nevládní organizace (NGOs) a spolupráce s firemním sektorem v případě daní za emise oxidu uhličitého v letecké dopravě („carbon offsetting“) nebo opatření na zmírnění následků záplav. Příznivé ohlasy Martin Šolar konstatoval, že bezzásahová území je nutné spravovat v rámci managementu. Také se domnívá, že je důležité, aby správci chráněného území měli právní podklady, aby se vůbec mohli pokusit ovlivňovat politiky.
32
Podle Mika to může být pravda, ale k vypracování určitých metodických návodů či doporučení nejsou změny právních předpisů nezbytné a mohly by napomoci k získání podpory a financování. Beztak jsou zásadní legislativní změny v současnosti vyloučeny. Musíme přesvědčit politiky, že existence území s divočinou je nutná. Mohlo by být politicky přijatelné, pokud budeme konstatovat, že na bezzásahovost je potřeba méně peněz a že máme důvody související s klimatickými změnami a zmírněním následků záplav. Zdeňka Křenová informovala účastníky, že podle českých předpisů existuje možnost ochrany území, kde probíhají přirozené procesy a je nutné pro toto budovat podporu. Chce vybudovat nové výzkumné a školící centrum a postupně získat všeobecný souhlas s principem divoké přírody. Vlado Vančura řekl, že šance k široké akceptaci koncepce existuje, pokud dostaneme lidi do divočiny a pokud budeme jasně interpretovat výhody spojené s vodou, klimatickými změnami atd. Prohlásil, že je třeba lepší metodické vedení a vyjasnění interpretace dotčených evropských směrnic, aby bylo zřejmé, že některá chráněná území můžou být zcela bez managementu. Velmi důležitá je souvislost s mechanismem financování a rovněž tak jeho nasměrování ke konkrétním lidem. Jan Plesník konstatoval, že bychom měli více mluvit o přírodních procesech, zvláště o systémech umožňujících život a o procesech probíhajících v ekosystémech. Mohlo by to zvýšit šance přijetí divočiny ze strany ekonomů a jednotlivců, kteří mají rozhodovací pravomoce. Gábor Szilagyi uvedl svůj pohled na situaci ve středoevropských zemích. Přísně chráněná území jsou již vyhlášená. Například Litva v současnosti mění svou legislativu; území jsou malá, ale změny jsou výsledkem postupu proti invazním druhům. Je třeba zapojit lidi, finančně je motivovat aby podporovali přírodu a přírodní procesy. Je také třeba z ekonomického hlediska prokázat, že je levnější nekultivovat, zanechat přírodnímu procesu, než např. platit farmáře, aby pokračovali ve stávající praxi „tvorby přírody“. Bernhard Schön zdůraznil, že je nezbytné mít dostatek finančních zdrojů pro monitoring a komunikaci. Také se domnívá, že je nutná bližší spolupráce s vědci z humanitních oborů, sociology. Ladislav Miko řekl, že management divočiny nemusí být vždy levnější. Je ale poptávka po levnějších alternativách např. k lesnictví, což je tento případ. Musíme tedy ukázat politikům, že divočina (divoká příroda) je levnější, pro širokou veřejnosti je to spíše otázka udržitelnosti. Někteří lidé nechtějí dělat vůbec nic.
33
Součásti potencionálního programu Ladislav Miko se zmínil o třech skupinách projektů ve Wild Europe Initiative. Spolupracoval na vývoji této iniciativy. V této fázi je třeba realizovat její cíle ze stávajících zdrojů. Toby Aykroyd poté shrnul hlavní součásti Wild Europe Initiative. První fází je příprava informací a infrastruktury: – podrobný přehled iniciativ – shrnutí plánů pro efektivnější ochranu, např. péče o zdroje atd. – rozvíjet a propagovat nejlepší postupy – vývoj webových stránek – příležitosti k obnovení divoké přírody – vybudovat kontakty s komerčním sektorem – vzdělávací projekty – souhrnná strategie Druhá fáze je spojená s přípravou konference na jaře 2009. Třetí fáze je spojena s implementací. Erika Stanciu konstatovala, že je to dlouhodobější proces a tázala se, co je potřeba neprodleně realizovat. Ladislav Miko řekl, že prvním užitečným krokem by mohlo být vydání oficiálního prohlášení zúčastněných organizací, vyjadřujícího podporu přirozených procesů. Toto prohlášení nesmí být ovšem v rozporu se směrnicí o stanovištích. Prohlášení by mohlo vzejít z konference EUROPARC 2007. Setkání v příštím roce by mohlo vytvořit definice. S tolika definicemi je třeba zhodnotit co je „in“ a co je „out“, mít jasno v tom, o čem mluvíme. Výchozí body jsou k dispozici, zejména kategorizace IUCN, jádrová území v národních parcích a PAN Parks. Ochrana přírody není tak silná jak by měla být, a to kvůli neshodám a rozdílům; je důležité lidi usmířit. Ladislav Miko se domnívá, že semináře v rámci pracovních programů EUROPARC nebo IUCN by mohly názory sjednotit. V případě financování si musíme zodpovědět dvě otázky: Co potřebujeme (dělat) a kolik to bude stát? V rámci semináře by se mohly tyto otázky prozkoumat a zodpovědět. Dále bylo zmíněno, že veřejnost a akceptace (komunikace) jsou velice důležité záležitosti, o kterých musíme přemýšlet. Z ekonomického hlediska musí pokračovat diskuse na téma financování a je nezbytné vytvořit podrobné ekonomické analýzy týkající se ekonomických výhod divočiny. Ladislav Miko přítomné rovněž informoval, že na schůzi ministrů životního prostředí G8 v Postdam v březnu 2007 byl zahájen program Postdam Initiative on Biological Diversity. Program mimo jiné zahrnuje tvorbu zprávy inspirovanou Sternem o ekonomickém významu biodiverzity. Příspěvky budou vítány.
34
Rauno Väisänen k tématu získávání podpory uvedl, že oblasti jako odolnost, změna klimatu a ekosystémové služby se ve vědecké komunitě setkávají s velkým ohlasem. Bude užitečné dále budovat kontakty. Ladislav Miko konstatoval, že by bylo dobré ukázat, že přírodní procesy jsou odpovědí, kterou hledáme. Byla zmíněna nutnost zjednodušit naše požadavky, aby byly snáze přijatelné v politické sféře, zrovna tak jako potřeba sladit je s politickými fázemi. Vhodný nátlak na Evropskou komisi by pak měli vytvořit europoslanci, které je nutné angažovat.
Další kroky Na otázku ohledně lhůty, Ladislav Miko vysvětlil, že bude mít jednání s komisařem příští úterý. Managementový plán Evropské komise na příští rok bude dokončen v listopadu. V září 2008 začne plánování na rok následující. Požádal, aby zpětná vazba k diskutovaným záležitostem byla koordinována s Wild Europe Initiative, která poskytuje celkový rámec, a ve které je Miko angažován. Zoltán Kun souhlasil, že by společné prohlášení bylo velice užitečné. V rámci PAN Parks byla vytvořena výzkumná síť a v červnu 2008 se bude v Bruselu konat samostatný seminář. Erika Stanciu zrekapitulovala další kroky: Zoltan Kun, Toby Aykroyd, Olaf Ostermann a Richard Blackman společně připraví oficiální prohlášení. MS požádá Rogera Croftse (WCPA) formou telefonického rozhovoru o podporu. I jednotlivé národní parky o ní budou požádány. Prohlášení bude konzultováno na Valném shromáždění Federace EUROPARC, kde budou o podporu požádáni členové. Prohlášení bude rovněž konzultováno s WWF. Získat podporu od europoslanců by bylo rovněž užitečné. Zájem by mohly mít i ALPARC a UNESCO. Definice, financování a přijetí jsou považovány za klíčové záležitosti, které ještě vyžadují naši aktivitu. Na schůzce klíčových členů bude domluveno jak a v čem máme dále pokračovat. Za důležité jsou považovány i otázky komunikace a ekonomiky. Existuje potenciální podpora ze strany EC, ale iniciativa musí vzejít z vnějšku. Přítomné organizace se domluvily k uskutečnění odborného meetingu. Zejména bylo konstatováno, že do konce listopadu by se mělo dohodnout: 1) co je každá organizace schopná ve věci udělat 2) do jakých oborů je každá organizace schopná přispět svými expertízami 3) určít obsazení klíčových členů schůzky 4) následné jednání a akce Federace EUROPARC by mohla zorganizovat odborný seminář o definicích. Činnost zahájíme v prosinci. Ladislav Miko potvrdil, že by nízký rozpočet pro odborné meetingy mohl být reálný. Budou třeba návrhy s jasnými budoucími výsledky.
35
Usnesení Federace EUROPARC a Nadace PAN Parks společně po tomto semináří připravily níže uvedené Usnesení, které je podepsáno zástupci Federace EUROPARC, po schůzi vydaly usnesení k oblastem divočiny. Usnesení deklaruje: „My, níže uvedené organizace, urgujeme Evropskou komisi a členské státy Evropské unie, aby zahájily neodkladné kroky k ochraně zbývajících velkých ploch s přirozeným prostředím v Evropě, ohrožených nevhodnými lesnickými zásahy a ekonomickým rozvojem, a to prostřednictvím bezzásahového managementu. Uznáváme, že síť Natura 2000 poskytuje silný rámec pro ochranu. Bohužel požadavek programu Natura 2000 udržet území v „příznivém stavu z hlediska ochrany“ může být interpretován způsobem v rozporu se stávající nebo potenciální ochranou divočiny a jejími přírodními procesy. Tato situace vyžaduje vytváření dalších směrnic o nejkvalitnějším postupu. Nejen, že tato území divočiny představují nenahraditelnou evropskou přírodní zásobárnu druhů a stanovišť, ale mohou i nabídnout větší a udržitelné výhody v oblasti ekonomické, sociální, kulturní a environmentální – pro místní komunity, majitele pozemků a společnost obecně, pokud jsou ponechána v nedotčeném stavu. Takové výhody zahrnují způsob, jak čelit klimatickým změnám prostřednictvím odbourávání uhlíku a zmírnění dopadů záplav, rychle rostoucí příležitosti pro přírodě blízký a šetrný turismus a potenciálně může pomoci s řešením důležitých velkoměstských problémů jako jsou výchova mládeže a zdravotní péče. Tato přirozená území představují velice malé a stále se zmenšující procento evropských regionů a zbývá nám málo času k zajištění jejich ochrany pro budoucí generace.“ Seznam účastníků: Toby Aykroyd
Wild Europe Initiative
Hans Bibelriether
Karl-Oskar-Koenigs Stiftung Nationalparke
Richard Blackman
Federace EUROPARC
Walter Kemkes
Nationalpark Hainich, EUROPARC Deutschland
Hans Kiener
Nationalpark Bayerischer Wald
Zdeňka Křenová
Národní park Šumava
Zoltan Kun
PAN Parks
Miroslav Martiš
Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity
Wolfgang Mattes
Umweltbundesamt,Osterreich
Ladislav Miko
DG Environment, European Commission
Olaf Ostermann
Federace EUROPARC
Jan Plesník
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
František Pojer
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Eva Pongratz
Federace EUROPARC
Bernhard Schön
Akademie für Umwelt und Natur, Oberösterreich
Martin Šolar
Triglav National Park a Federace EUROPARC
Erika Stanciu
Federace EUROPARC
Jan Štursa
EUROPARC Česká republika
Gábor Szilagyi
Hortobagy National Park
Rauno Väisänen
Metsähallitus Natural Heritage Services a Federace EUROPARC
Vlado Vančura
PAN Parks
36
EUROPARC Consulting Wilf Fenten, který převzal funkci výkonného ředitele EUROPARC Consulting byl v letošním roce požádán Radou Federace EUROPARC, aby představil pozadí organizace a její vizi do budoucna. EUROPARC Consulting GmbH byl založen jako konzultační „pobočka“ Federace EUROPARC v r. 2001. Je financován z nezávislých zdrojů, protože od začátku bylo ustanoveno, že nová firma nesmí brát žádné finance od Federace, spíše naopak. Byl založen se třemi záměry: 1) aby poskytoval levné, ale vysoce kvalitní odborné a konzultační služby pro Federaci prostřednictvím angažování vhodných odborníků z vlastních řad 2) aby vytvářel zisky a předával je Federaci, přičemž zisky musí být dostačující pro financování jednoho zaměstnance, zaměstnaného na plný úvazek 3) aby zvýšil profil Federace v Evropě Od té doby firma využívala velkého spektra zkušeností a poskytovala spolehlivé a relativně levné konzultační služby pro různé klienty z celoevropské sítě Federace EUROPARC. Firma je registrována v Německu a sdílí kancelářské prostory s Federací EUROPARC. Wilf Fenten pracuje v ústředí EUROPARC Consulting v severní Anglii. EUROPARC Consulting se nyní účastní několika důležitých projektů a je také zodpovědný za hladký průběh celého procesu, pokud chráněné území požádá o členství v Evropské chartě udržitelného turismu v chráněných územích. Tento rok se dalších 11 parků stalo členy Charty. Společnost má před sebou dobrou budoucnost a je schopna rozšířit své aktivity, zvláště v nových členských státech Evropské unie. Také plánuje prohlubovat kontakty s dalšími evropskými zeměmi, zvláště s Německem a Španělskem, které Wilf Fenten chce navštívit na začátku roku 2008. V případě zájmu o informační brožuru k činnosti EUROPARC Consulting kontaktujte
[email protected].
37
Valné shromáždění Federace EUROPARC (29. 9. 2007)
Valné shromáždění v rámci konference EUROPARC 2007 probíhalo s velmi aktivní účastí a podporou mnoha členů Federace EUROPARC. Bilance předešlého pracovního období září 2006 – září 2007 Pokladník Federace Arnold Boer zhodnotil daňový rok 2006, výhled do r. 2007 a dál. Ředitelka Federace Eva Pongratz shrnula pracovní program z let 2006 – 2007 a zástupce ředitelky Richard Blackman představil nové zastoupení Federace EUROPARC při Evropské unii v Bruselu. Finanční zpráva z r. 2006 a obchodní zpráva z roku 2007 byly schváleny členskou základnou. Výhled (I): Schválení nové strategie Nová strategie pro Federaci EUROPARC pro roky 2008 – 2012 i nový tříletý pracovní program byly předloženy členy do diskuze. Na přípravě obou dokumentů se zúčastnili jak představitelé Rady Federace EUROPARC , tak členové jednotlivých národních sekcí Federace. Dokumenty byly představeny a posléze schváleny Valným shromážděním Federace. Výhled (II): Prohlášení k návrhům změny sídla a koncepce ředitelství Federace V návaznosti na diskusi, která probíhala po celý rok 2007 na téma možného přestěhování centrály Federace EUROPARC z Grafenau (Německo) do Raixy, Palma de Mallorca (Španělsko), prezidentka Federace Erika Stanciu přednesla členům následující prohlášení: „V záležitosti možného stěhování centrály do lokality nabízené španělskou vládou, bych chtěla jménem rady učinit toto prohlášení. Jak již všichni víte, návrh Raixa byl stažen španělskou vládou. Rada vykonala vše co mohla, aby analyzovala návrh a poskytla členům Federace informace, ale výsledky nebyly uspokojivé, za což se omlouváme. Rada navrhuje plnou revizi způsobu řízení, která by měla proběhnout v r. 2008, podrobnosti jsou uvedeny v dokumentu o strategickém plánování. Tato revize by obsahovala detailní revizi rolí a kompetencí prezidenta Rady, ředitele, personálu, sekcí, auditorů i potenciální umístění kanceláře.“ Výhled (III): EUROPARC 2008 a EUROPARC 2009 Valné shromáždění odsouhlasilo návrh pořádání Konference EUROPARC 2008 v Poiana Brasov, Rumunsko. Vlajku Federace předal jménem českých pořadatelů Konference EUROPARC 2007 Tomáš Rothröckl, prezident EUROPARC Česká republika, Silviu Megan z rumunského Ministerstva životního prostředí. Poté delegáti odsouhlasili návrh, který prezentoval Bjorn Risinger ze švédské Agentury pro ochranu přírody, aby konference EUROPARC 2009 byla pořádána ve Strömstadu ve Švédsku s ústředním tématem „100 let ochrany přírody v Evropě, minulé a budoucí výzvy“.
38
Vyhodnocení nejlepších praktických výsledků v udržitelném turismu a příkladné přeshraniční spolupráci Na závěr Valkého shromáždění proběhlo každoroční udílení certifikací v rámci projektu Evropské charty pro udržitelný turismus v chráněných územích a předání certifikátů za příkladnou přeshraniční spolupráci v rámci projektu Transboundary Parks – Following Nature´s Design. Plný seznam držitelů certifikátů – viz dále. Rozsáhlejší zpráva z jednání Valného shromáždění je zpřístupněna na webových stránkách Federace EUROPARC www.europarc.org
Předání certifikátu zástupci Guadeloupe National Parc (F)
39
Charta, medaile a stipendia Novými členy Charty pro udržitelný turismus se staly: Brecon Beacons National Park (UK), Exmoor National Park (UK), Koli National Park (FIN), Sierra Maria – Los Vélez Nature Park (E), Sierra de Cardeña y Montoro Nature Park (E), Sierra Mágina Nature Park (E), Sierra Norte de Sevilla Nature Park (E), Breña y Marismas del Barbate Nature Park (E), Delta de l’Ebre Nature Park (E), Somiedo Nature Park (E) and Guadeloupe National Park (F). Opětovně se členem staly Frankenwald Nature Park (D), La Garrotxa Nature Park(E), Alpi Marittime Nature Park (I), Luberon Nature Park (F) a Vexin Français Nature Park (F). Novými držiteli certifikace za příkladnou přeshraniční spolupráci v rámci projektu Transboundary Parks – Following Nature´s Design se nově staly Národní park Podyjí (CZ) – National park Thayatal (A) a Přírodní park Maas-Schwalm-Nette (D/NL).
Stipendium Alfred Toepfer Natural Heritage bylo přiděleno třem mladým ochráncům z Rakouska, České republiky a Polska. Byli vybráni Radou Federace EUROPARC, na základě vyhodnocení nejlepších předložených projektů, v rámci nichž podniknout podnikli studijní cesty jako součást svých probíhajících výzkumů. Stipendia předal Andreas Holz (D) jako zástupce Nadace Alfreda Toepfera: Květě Černohlávkové (CZ), 26, absolventce Karlovy Univerzity v Praze, která se aktivně účastní Junior Ranger Project, aby vypracovala a publikovala Junior Euroranger Methodology. Andrzeji Ginalskému (PL), 29, doktorandu na Univerzitě Marie Curie-Sklodowske v polském Lublinu, aby mohl navštívit národní parky v Anglii, Skotsku a Walesu za účelem sbírání dat pro srovnávací analýzu systémů ochrany přírody v Polsku, České republice a Velké Británii.
40
Stephanu Krasserovi (A), 28, absolventu Univerzity aplikovaných věd v Dortmundu, v Německu, aby navštívil 2 až 3 chráněná území a realizoval jejich otografické skenování, sledoval a porovnal změny v krajině a přírodě v těchto chráněných územích a dokumentoval výsledky. Medaile Alfreda Toepfera v r. 2007 převzali Patrizia Rossi (I) a Jan Čeřovský (CZ). Patrizia Rossi si nemohla převzít ocenění, které jí bylo uděleno již v Oxfordu v rámci Konference EUROPARC 2006. Během předávacího ceremoniálu Aitken Clark, člen rady Federace EUROPARC, popsal Patrizii Rossi jako „stálou hvězdu na obloze ochrany přírody, která stanovuje kurz, který mají ostatní následovat… zářící, temperamentní, ale jemnou a skromnou ženu, jejíž vášeň a odhodlání v ochraně přírody během její dlouhé významné kariéry nepolevilo“. Po studiu mikrobiologie učila a pracovala jako dobrovolný strážce. Poté postupovala ve své odborné kariéře a nakonec se stala ředitelkou Parco Naturale Alpi Marittime. Stala se průkopnicí v přeshraniční spolupráci a řídí národní park, který je známý jako ukázkový model pro management chráněného území. Je členkou Světové komise chráněných území v rámci IUCN, předsedá pracovní skupině Federace EUROPARC v projektu Evropská charta pro udržitelný turismus v CHÚ a v letech 1999 až 2002 zastávala funkci prezidentky Federace EUROPARC.
Jan Čeřovský měl možnost si vyslechnout poděkování z úst Dr. Hanse Bibelriethera, dlouholetého prezidenta a člena Rady Federace EUROPARC, a to za vynikající služby v ochraně přírody v České republice, na Slovensku a v celé Evropě, za oddanost přeshraniční a celoevropské ochraně přírody, za ekologické vzdělávání v posledních více než 50ti letech. Jeho profesí je botanika, v r. 1968 byl zvolen členem výkonného výboru Biosférických rezervací v v rámci programu MABUNESCO, v r. 1972 předsedal mítinku o vzdělávání a tréninku na druhé světové konferenci o národních parcích. Stal se členem Světové komise CHÚ IUCN, v letech 1991 až 1994 byl viceprezidentem IUCN a byl zvolen čestným členem poté, co pomohl koncipovat Směrnici pro kategorii managementů v chráněných územích. Mimo jiné se odborně podílel na založení Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a Národního parku Česko-saské Švýcarsko a je autorem rozsáhlého souboru přírodovědných a ochranářských publikací.
41
Junior Rangers – Mladí strážci Budoucí vize V rámci konference probíhal mezinárodní seminář pro mladé strážce „Vytváření budoucnosti hnutí Mladých strážců“. Mladí strážci a jejich instruktoři z České republiky, Rakouska a Německa se sešli za účelem výměny informací o svých aktivitách. Účastníci měli příležitost prezentovat své programové činnosti a zdůraznit některé aspekty činnosti, které by doporučili ostatním parkům. Delegáti z Gesäuse National Park v Rakousku přednesli na tomto mezinárodním semináři prezentaci na téma „Vytváření budoucnosti hnutí Mladých strážců“. Po prezentaci se instruktoři sešli v pracovní skupině, aby diskutovali o potenciálních společných přeshraničních a mezinárodních aktivitách. Byl jasně vyjádřen požadavek, aby aktivity mladých strážců nebo i mezinárodní táborů byly integrovány do budoucích konferencí Federace EUROPARC. Zatímco instruktoři diskutovali v pracovní skupině, mladí strážci vyráběli postery. Mladí strážci pracovali v mezinárodních skupinách, aby na posterech prezentovali své přeshraniční zkušenosti a bylo potěšením sledovat jejich zábavnou komunikaci. Hovořili mezi sebou anglicky, německy nebo česky, případně se dorozumívali řečí těla. Poté co každá skupina představila svůj poster, všichni vyjádřili jedno hlavní přání: „Nechceme hranice“. Kromě toho mladí strážci představili své nástěnky jako „přípitek“ před oficiálním slavnostním večerem 29. září. Čtyři mladí strážci k tomu přednesli osobní prohlášení a popsali své vize, kam by se mělo ubírat hnutí mladých strážců. Můžeme citovat Maximiliana z rakouského Gesäuse National Park: „Nezískáme jen praktické dovednosti, ale také se učíme pro život. Program mladých strážců musí být doporučen“. Jako odměnu za všechno vykonané úsilí, mladí strážci losovali tři šťastné vítěze v Kvízu pro mladé strážce, kterého se delegáti měli příležitost zúčastnit. Cenami bylo užitečné turistické vybavení a startovací sady pro mladé strážce, obsahující plakáty, čepice a trička s logem projektu Junior Rangers.
Junior Rangers – Mladí strážci jsou důležitou součástí „rodiny“ Federace EUROPARC
42
Doprovodná jednání pracovních skupin Federace EUROPARC Program budování sítě Natura 2000 (Natura 2000 Networking Programme) – NNT Předseda: Roelof Heringa (NL) Přes malý počet účastníků této skupiny proběhla prezentace programů NNI/NNP a programu Twinning-LITE, a diskutovalo se o Programu pro budování sítě Natura 2000 a v širším rámci o propagaci sítě Natura 2000 v Evropě. Dospěli jsme k závěru, že NNP je program, který by měl pokračovat vedle realizace sítě území Natura 2000 v Evropě, která je v současnosti v jednotlivých evropských zemích v různých fázích. Měl by to být trvalý proces. Jak jsme již zmínili, státy jsou na různých úrovních v těchto procesech. Takže fázi, ve které se stát nachází, bychom měli přizpůsobit program pomocí nástrojů, které jsou součástí NNP. Park, který organizuje seminář, by měl mít finance, aby mohl pozvat hosty ze zahraniční, aby tak účastníci mohli sdílet zkušenosti z různých států. K přesvědčení investory a dalších stakeholderů, vč.veřejnosti ohledně Natura 2000, musíte nejdřív získat zájem a podporu od lidí pracujících v těchto organizacích (správách chráněných území). Proto je letošní holandský seminář zaměřen na správce lokalit a strážce, kteří jsou v přímém spojení s investory a veřejností. Nicméně, tento stav není všude stejný, protože ne každá organizace spolupracuje se strážci. Další výzvou pro Federace EUROPARC je, že informace by měly být zprostředkovány přes národní sekce Federace. Pokud informace půjde ze sekcí, zájem zaměstnanců o praktické využití by se mohl zvýšit. Krátce jsme prodiskutovali záležitosti plánování managementu. Ve Španělsku byla vydána směrnice ve španělštině a angličtině. (Mimochodem EUROSITE pracuje na aktualizaci Sady nástrojů pro plánování managementu.) Závěr: Smyslem doprovodných jednání je dávat příležitost některým pracovním skupinám v rámci sítě EUROPARC, aby prodiskutovali svou práci a pokrok. Vzhledem k malé účasti však toto programové jednání neúplně splnilo očekávání, tedy mezinárodní diskuzi na téma propagace Natura 2000 prostřednictvím mezinárodních kontaktů.
43
Mokřady Předseda: Hans Schiphorst (NL) Na jednání skupiny o mokřadech bylo přítomno 10 účastníků a hlavním tématem byla specifická úloha mokřadů v přemostění hranic. Před hlavní diskuzí zazněly tři krátké prezentace na téma: – Mokřadní ptáci a jejich migrace mezi územím, kde se rozmnožují a zimovišti; jsou ukázkou toho, jak je mezinárodní spolupráce důležitá. Druhý příklad nezbytnosti spolupráce představuje spojitost mezi globálním oteplováním a tajícími ledovci v Alpách a možnosti a význam zadržování vody jako prevence proti záplavám níže po proudu. – Praktické příklady obnovy rašelinišť v Erzgebirge Nature Park; ukázka toho, že nejde pouze o zvyšování kvality stanoviště, ale také o zlepšení možností zadržovat vodu a chránit proti záplavám území na dolních tocích. Tato praktická zkušenost je sdílená se sousedními mezinárodními partnery. – Částečné znovuotevření sladkovodních jezer směrem k moři. Po rozsáhlých záplavách v r. 1953, byla různá ústí sladkovodních řek v Nizozemí v 50. a 60. letech uzavřena, aby se zabránilo budoucím záplavám. Postupně jsme pochopili, že nevýhodou tohoto rozhodnutí bylo znehodnocení bývalých mořských stanovišť, z ekologického pohledu byla málo podporována sladkovodní stanoviště. Skupiny, které se snaží prosadit původní stav, získávají větší vliv, ale stále se potýkáme s nedostatkem znalostí a zkušeností s touto problematikou. Po poslední prezentaci byla většina času věnována: 1) diskuzi na dříve zmíněná témata a 2) způsobům jak zlepšit výměnu informací mezi jednotlivými mokřady, které jsou v networku Federace EUROPARC s doporučením Radě umožnit další jednání skupiny o mokřadech mezi výročními setkáními Federace.
Rozvoj Evropské charty pro udržitelný turismus v chráněných územích Předseda: Richard Blackman, Federace EUROPARC Cílem jednání 25 účastníků bylo předání informací o síti Evropské charty, o probíhajících aktivitách v síti a výměna názorů. 1) Uvítání a představování 2) Shrnutí schůze v Cairngorms Prezentace Josep Maria Prats Santaflorentina (Parc natural de la zona volcanica de la Garrotxa) Základní cíle: – nastolit podmínky pro použití „image podniku“ v rámci EUROPARC – obecné podmínky dohody včetně případného odebrání certifikátu správou parku – vytvořit společný model pro certifikaci s možností doplnění poznatků z udělení „Nálepky“ a informacemi (zpětnou vazba) od uživatelů
44
– definovat procedury a časový harmonogram pro vyhodnocování zkušeností Federace s metodologií členských parků Charty – společné sdílení různých modelů sekcemi – založit marketingovou a komunikační pracovní skupinu pro síť členských parků Charty – vytvořit marketingový a komunikační akční plán pro síť členských parků Charty 3) Postup podle části II Charty – příklad ze Španělska Prezentace od Marie Rosario Pintos Martin (Consejeria de Medio Ambiente, Andalusie) na téma průvodce pro turistické kanceláře v přírodních a národních parcích, které jsou členem Charty pro udržitelný turismus, včetně sponzorů a pracovních skupin. Obsahem bylo hodnocení, evaluace apod. Prezentace je k dispozici na www.europarc-es.org a www.andananatura.org. 4) Evropský projekt Charter Network Prezentace Richarda Blackmana (Federace EUROPARC) Cílem je posílit a vyvíjet Evropskou chartu a Charter Network. Projekt běží od července 2007 do června 2009, financuje jej německá Federální agentura pro ochranu přírody, koordinuje Federace EUROPARC. Funguje zde Správní rada a projektové pracovní skupiny. Náplní jsou tři okruhy činností: mezinárodní důležitost Charty, partnerství a vybudování sítě, komunikace a marketing – rozdílné činnosti pro jednotlivé okruhy. Projekt směřuje k ukotvení Charty v rámci mezinárodních iniciativ a chce ukázat, že je vhodným nástrojem pro implementaci Mezinárodní směrnice o biodiverzitě a rozvoji turismu. Partnerství, jednání, komunikace a marketing nás dovedou k tomuto cíli. 5) Komunikace – plány o žádost podpory v rámci LIFE+, Federico Minozzi Projektový návrh LIFE+ - „Informace a komunikace“: Komunikace a vytváření kapacit v Evropské chartě pro udržitelný turismus. Obecným cílem návrhu je účinně komunikovat ve společném zájmu, na evropské úrovni. Evropská charta pro udržitelný turismus chráněném území bude strategickým nástrojem, který dokáže kombinovat ochranu biodiverzity se socio-ekonomickým rozvojem na základě udržitelného turismu. Cílem je také rozvíjet konkrétní odbornosti nutné k propagaci Charty v každém členském státě skrz iniciativu „budování kapacit“. Další součástí tohoto projektu je neustálé zlepšování efektivity komunikace prostřednictvím monitorování skutečného efektu, který má implementace Charty na ochranu biodiverzity. Všichni pozvaní účastníci budou mít možnost uvažovat o navrhovaném projektu a aktivně se ho účastnit. Termín pro podání přihlášek je do konce listopadu. Pro více informací nebo výtisk návrhu projektu lze kontaktovat Federica Minozzi na
[email protected].
45
6) Reisepavilon 2008/2009 – Mezinárodní veletrh pro alternativní cestovní ruch Prezentace od Anke Biedenkapp (Reisepavillon) Veletrh začal v r. 1991 jako „trh pro alternativní cestování“ a nyní je místem výměny kontaktů a projektové laboratoře – unikátní platformou pro udržitelný turismus, světoznámou profesionální marketingovou platformou, vítězem mnoha cen. Typickými účastníky jsou malí a středně velcí tour operátoři z Německa a Evropy, modelové a pilotní turistické projekty v Asii, Americe, Afriky, chráněná území. V r. 2005 byl seminář Evropská charta pro udržitelný turismus uspořádán zde a v r. 2006 bylo oficiální zahájení Roku přírodních parků. Cíle chráněných území, které se zde prezentují: – spojit se s turisty a přeměnit je ve velvyslance pro ochranu přírody, – probudit zájem tour operátorů v chráněných územích, – vyškolit a zdokonalit marketing ve svém vlastním území, poskytnout návštěvníkům konkrétní nabídky, – založit nebo rozvíjet networking s dalšími uživateli Reisepavillonu, poskytovateli místních služeb, odborníky na turismus a nevládními organizacemi, Rozmanité informační a prezentační možnosti ze stánků na veletrhu k tiskovým konferencím. Reisepavillon 2008 – Turismus a voda, Reisepavillon 2009 – Turismus podél a za Zeleným pásem/Železnou oponou. Možnost plánovat využití veletrhu dlouhodobě jako základní nástroj nebo jako součást projektu. 7) Jednání sítě Evropské charty v r. 2008 Guillaume Bernard a Herve Parmentier, jménem Mercantour National Park ve Francii oznámili nabídku od pohraničního chráněného území Alpi Marittime Nature Park v Itálii uspořádat zde roční setkání sítě Charty v příštím roce. Nabídka byla uvítána a schválena přítomnými zástupci ze sítě Evropské charty. Termíny setkání budou zveřejněny co nejdříve. Očekávaný termín bude v první polovině června v r. 2008. Síť Evropské charty upřesní další detaily, jakmile budou k dispozici. 8) Různé Richard Tyler z Brecon Beacons National Park (UK) navázal na téma nadnesené v semináři o přeshraničních chráněných území a udržitelném turismu: budoucí spolupráce mezi Evropskou chartou pro udržitelný turismus a dalšími certifikačními nebo partnerskými systémy jako např. PAN Parks nebo UNESCO Geoparks. Měl by zájem tuto problematiku prodiskutovat. Martina Pásková z českého Ministerstva životního prostředí nabídla svoji pomoc a příspěvek ke spojení Evropské charty s UNESCO Geoparks.
46
Mládež a vzdělávání Předseda: Ruud Maarschall (NL) Úvodem k tématu, projektová koordinátorka EUROPARC Petra Dippold (D) prezentovala projekty Federace EUROPARC „Working for Nature – Nature for Workingi“ a „Pupils experience nature in European protected areas “. Vedoucí komunikace Federace EUROPARC Sindy Bublitz (D) prezentovala projekt Federace „NatuRegio – Nature Conservation and Regional Development in Romania and Bulgaria“. Ruud Maarschall shrnula práci Pracovní skupiny Federace EUROPARC pro mládež a vzdělání. Historie Pracovní skupiny Mládež a vzdělávání – obecné informace: • Skupina byla založena na konferenci EUROPARC 2006 v Oxfordu, Anglie, kde se také konal první brainstorming o práci skupiny. • Myšlenkou bylo a je rozvíjet celkový rámec pro práci Federace EUROPARC s mládeží a vzděláváním. • Cílová skupina pro práci s mládeží a vzdělávání: chráněná území a pracovníci nevládních organizací v Evropě/mládež mezi 12 a 25 lety. • Pracovní skupina se sešla během posledního roku několikrát a rozpracovala koncepci k: – výměně vědomostí a zkušeností mezi evropskými státy o zapojení mládeže a jejím vzdělávání v evropských chráněných územích, – vývoji a zlepšení stávajících projektů pro zapojení mládeže a jejímu vzdělávání uvnitř evropských chráněných území, – iniciativě pro nové společné projekty pro zapojení mládeže uvnitř evropských chráněných území. Koncepce obsahuje několik projektových myšlenek a tvoří dobrý základ pro vývoj projektových návrhů. Pracovní skupina již dokončila svoji práci a nyní musíme nalézt vhodné lidi před dalšími kroky směrem k projektovým návrhům. Na téma budoucího přístupu prodiskutovala skupina účastníků souběžnou proceduru: zároveň hledání vhodných možností financování a vývoje základních částí projektového návrhu.
Akademické vzdělávání pro management chráněných území Předseda: Michael Jungmeier (Univerzita Klagenfurt, A), Jose Vicente de Lucio (Alcala University & EUROPARC Španělsko) Uvítání, představení účastníků a cíle jednání (de Lucio, Jungmeier). Pracovní porada I: sestavení přehledu nabídky vzdělávání. Pracovní porada II: přehled potenciální společné aktivity.
47
Závěry a výsledek: Plánování a management chráněných území je komplexní úkol. Poptávka po vysoce kvalifikovaných a motivovaných osobnostech stále roste. Několik univerzit v Evropě nabízí cílené nebo částečně cílené vzdělávání a trénink pro budoucí vedoucí zaměstnance v chráněných územích: – Interuniversity Foundation FGB for Protected Areas, Alcala University, Autonoma – University of Madrid a Complutense Univesity: Master en Espacios Protegidos: http://www.uam.es/otros/fungobe/master.htm – University Klagenfurt: MSc „Management of Protected Areas“: www.mpa_uniklu.ac.at – University of Wales: MSc „Countryside Management“: www.bangor.ac.uk Několik evropských univerzit poskytuje studijní programy s podobným obsahem: – University Ljubliana: MSc „Natural Heritage Protection“ – University Munich: MSc „Sustainable Resource Management“ – University Camerino: žádné detailní informace k dispozici – University London: MSc „Environmental Management (protected areas management) Některé evropské univerzity připravují podobné studijní obory, ale ještě výuku nezahájili. Na popud univerzit v Klagenfurtu a v Madridu byly založeny pracovní skupiny v rámci Federace EUROPARC za účelem výměny zkušeností, profilování studijních programů a skloubení vzdělávací nabídky s „praktickou“ poptávkou. Cíle semináře: – poznání se navzájem – spuštění procesu – plánování prvních kroků – prezentace programů MSc (magistr věd) – Madrid – Klagenfurt – Bangor Diskuse a rozhodnutí: Obecné závěry: – Akademické vzdělání je nejlepší kvalifikace pro (potenciální) vedoucí pracovníky a klíčové zaměstnance. Mělo by poskytnout široký přehled a konkrétní zaměření na manažerské dovednosti. Lidé z ochrany přírody ve vedoucích pozicích by se ho měli zúčastnit. – Stávající program by měl stupňovat spolupráci a studijní výměny. – Potřeby zaměstnavatelů mají být prozkoumány v rámci Federace EUROPARC, aby byly co nejlépe sděleny univerzitám. Konkrétní kroky: – Stupňování spolupráce mezi univerzitami v Madridu, Klagenfurtu a Bangoru. – Výměna personálu, účastníků a materiálu. – Rozvoj jednoho společného zahajovacího modulu pro všechny programy.
48
– Vývoj jednoho společného projektu. – Mimořádná schůze pracovní skupiny v Klagenfurtu v únoru. Poděkování: Chceme poděkovat Federaci EUROPARC za možnost pořádat seminář, účastníkům za jejich přítomnost a důležité příspěvky a Erice Stanciu a Evě Pongratz za jejich povzbuzování na naší cestě.
Právní aspekty přeshraniční spolupráce Předseda: Gianfranco Tamburelli (I) Cílem jednání bylo přemýšlet o právních a institucionálních aspektech přeshraniční spolupráce vzhledem k současnému stavu v Evropě a uvést některý konkrétní příklady. Za tím účelem předseda uvedl prezentaci, zabývající se vývojem práva upravujícího ochranu životního prostředí a jeho dopady na přeshraniční chráněná území. Konkrétně uvedl některé poznámky k současnému právnímu mezinárodnímu rámci a EU, a jak rozdílné národní právní systémy mohou znesnadňovat přeshraniční spolupráci mezi chráněnými územími (např. rozdělení pravomocí (kompletace), různá legislativa, operační procedury, nástroje pro spolupráci). Následně Patrizia Rossi informovala o přeshraniční spolupráci v alpském regionu a uvedla příklad Alpe Marittime-Mercantour. Diskuse probíhala ke dvěma hlavním tématům: a) určení některých prioritních záležitostí, b) případný prostor pro nové iniciativy ze strany Federace EUROPARC. Z průběhu diskuse: hlavním předpokladem analýzy všech záležitostí týkajících se přeshraničních chráněných území je, že od začátku 70. let jsou často chráněná území považována za laboratoře pro testování modelů udržitelného rozvoje. To umožňuje dosáhnout základních cílů ochrany stanovišť a biodiverzity. Diskutovaly se společné obecné otázky, týkající se politické podpory, finanční podpory, vhodnosti právních instrumentů, roli principu „dobrého řízení“, způsoby jak propagovat aktivity, které jsou šetrné k přírodě (definice nové charty o udržitelném zemědělství?), otázky, zda je účinný udržitelný management a zda jsou aktivity v budování kapacit dostatečné. Z právní problematiky byly vyzdviženy otázky různé úrovně příslušných pravidel, rozdílných argumentů umožňující spolupráci (jsou relevantní „ad hoc“ nebo regionální smlouvy?), rozdílných mezinárodních kategorií chráněných území (jak jsou relevantní v určování právních režimů?), rozdílných klasifikací chráněných území v národním, právním systému (jaká je jejich relevance vzhledem k vývoji přeshraniční spolupráce?). Účinnost managementu zaměřeného na udržitelnost považujeme za prioritu. V této souvislosti jsme zkontrolovali výzvy pro Federace EUROPARC, zvláště vzhledem ke spolupráci s dalšími mezinárodními a evropskými mezivládními a nevládními organizacemi, které jsou činné v těchto oborech, udělení stávajících certifikátů za
49
příkladnou péči, založení sítě certifikovaných přeshraničních chráněných území a vytvoření podrobné databáze o evropských přeshraničních chráněných územích. Předložili jsme následující podněty Radě Federace EUROPARC k dalšímu zvážení: • výzkum a publikování nové aktualizované publikace o současných evropských přeshraničních chráněných územích (kde, kolik, cíle, právní a institucionální rámec, mezinárodní klasifikace, způsob řízení, management systémů (systémy řízení), rozhodovací procesy, nejlepší praxe, neúspěšné případy). • vytváření nových pracovních skupin k přeshraničním chráněným územím v rámci Federace EUROPARC za účelem propagace účelnosti udržitelného managementu v evropských přeshraničních chráněných územích. Mezi jiným by se měly definovat pokrokové procedury, na jejich základě by se plně zapojily do rozhodovacích procesů místní komunity a nevládní organizace; • revize a aktualizace evropských „základních standardů“ (vzít v úvahu směrnice a nejlepší praxe definované řadou vládních a nevládních organizací; • tvorba „Normative Observatory – normativní observatoře“ pro přeshraniční chráněná území (k podpoře komparativní analýzy právních instrumentů, procedur a institucionálních mechanismů pro spolupráci, k formulaci návrhů pro posílení právního aspektu projektů Federace EUROPARC a aktivit na vybudování kapacit, zařazení relevantních právních dat do budoucí komplexní databáze evropských přeshraničních chráněných území.
Hodnoty a přínosy chráněných území Předseda: Olaf Ostermann (D) Účastníci: Olaf Ostermann, člen rady EUROPARC,
[email protected] Hildegard Meyer,WWF (Danube-Carpathian Programme),
[email protected] Mark Wrightham, Scottish Natural Heritage, UK,
[email protected] Gudridur Thorvardardottir, Environment and Food Agency of Iceland, Iceland
[email protected] Narendra Bajaria, Peak Distrikt National Park Authority, UK,
[email protected] Kristine Vilcina, Kemeri national Park, Latvia,
[email protected] Jennifer Smith, North York Moor National Park, UK,
[email protected]
50
Úvod: I. Definice chráněného území Současná definice chráněného území IUCN i revize této definice, která byla diskutována na schůzi IUCN v Almerii a prezentována, aby ukázala, že „hodnoty a služby“ atd. jsou více v centru pozornosti, než předtím. II. Nová strategie Federace EUROPARC (koncepční dokument) Byla prezentována strategie Federace EUROPARC a příloha k této strategii; v těchto dokumentech je nové tematické zaměření na „výhody“ (přínosy) a hodnoty z chráněného území. Zvláště byly vysvětleny následující cíle a úkoly: – hodnoty a přínosy chráněných území jsou lépe vnímány ze strany Evropské komise (včetně Generálního ředitelství zemědělství, národních a regionálních vlád) – přeměna (transformace) přírodního a kulturního venkovského dědictví ve finanční hodnotu je také cílem EU v jejím úsilí podpořit udržitelný rozvoj venkova – příspěvek k ohodnocení systému financování EU pro venkovské oblasti (DG Agri, DG ENV) – cíl 3.2.1., do roku 2012 bude pravděpodobně evaluováno a certifikováno asi 30 nových členských parků Charty – v roce 2009 bude na ostrově Vilm (Mezinárodní akademie pro ochranu přírody) velice pravděpodobně uspořádán seminář Federace EUROPARC na téma hodnoty a přínosy z chráněných území pod záštitou německého Federálního ministerstva životního prostředí III. Úkolové skupiny IUCN Jsou dvě úkolové skupiny IUCN, ke kterým bychom měli přispět: – skupina kulturních a duchovních hodnot (= skupina nemateriálních hodnot) – skupina ekonomického hodnocení chráněných území. Po úvodu následoval brainstorming k těmto hodnotám a přínosům: 1) Hodnoty: – přínosy z udržování vysoké biodiverzity populací, druhů a habitatů – kulturní hodnoty – etické a duchovní hodnoty – jejich přínosy ve výskytu kapacit pro ekologické služby (služby životního prostředí) (půda, voda, vzduch, klid a ticho) včetně kapacity pro zmírnění klimatických změn 2) Přínosy: – udržitelný rozvoj venkova – integrovaný regionální rozvoj – zmírnění nepříznivých dopadů klimatických změn – udržitelný turismus a rekreace – regionální systémy marketingu – zdravotnický sektor a sektor „well-being“ – dopravní systémy, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí – ekologické vzdělávání a osvěta – zaměstnání Podrobnější zprávy z výsledků tohoto brainstormingu budou publikovány později a budou použity v přípravné fázi dříve zmíněného semináře v r. 2009.
51
Vyhodnocení efektivity managementu v chráněných územích Předseda: Rauno Väisänen (FIN) R. Väisänen uvedl v prezentaci následující témata: 1. Vyhodnocení účinnosti managementu – cíle – vztahy (spojitost s kategoriemi managementu a řízení chráněného území podle IUCN). 2. Rámec hodnocení a metodologie – rámec IUCN – RAPPAM – ekologické a sociální prostředí vs. výkon managementu (řízení) v organizaci 3. Jak organizovat hodnocení efektivity managementu? Zkušenosti z Finska 4. Management informací – stav reportingu v parcích – vývoje databází a informačních systémů managementu Po prezentaci představil následující témata k diskuzi: 1) Jaké zkušenosti nebo požadavky máte po hodnocení efektivity managementu nebo podobných hodnocení ve vaší zemi? 2) Jak by mohla být expertíza Federace EUROPARC nejlépe používána v hodnocení efektivity managementu na národní/regionální/místní úrovni? 3) Již je snadno dostupný vhodný rámec a užitečná metodologie pro hodnocení efektivity managementu. Existují konkrétní požadavky harmonizace a standardizace informací o účinnosti managementů v chráněném území na evropské úrovni? Může v tom hrát Federace EUROPARC nějakou roli? Poznatky z diskuze: Ve Finsku proběhlo druhé mezinárodní hodnocení sítě chráněných území. První proběhlo na začátku 90. let ve spolupráci s personálem Federace EUROPARC. Příští audit bude vykonán v r. 2012. V případě Finska byl klíčovým cíle auditu celý systém chráněných území a agentura chráněných území, tj. Metsähallitus. Rozsah může být rozdílný z tématických nebo zeměpisných pohledů. Často je vyhodnoceno jednotlivé chráněné území, např. národní park nebo území Světového dědictví. Poučnější by bylo participační sebevyhodnocení k iniciování širší diskuse a více nápadů. Samotnému hodnocení efektivity managementu by také prospěla vyšší účast, ale trvalo by to mnohem déle a bylo by potřeba vynaložit více úsilí. Auditový tým konzultoval s různými národními a místními zájmovými skupinami. Role řídící skupiny tvořená z lidí z vysokých pozic byla zvláště důležitá během přípravy rozsahu kompetencí hodnotící skupiny a v komentování a schválení vyhodnocující zprávy. Také pomáhala ve vývoji metodologie a ve výměně poznatků globálně.
52
Hodnotící skupina se skládala z členů z Evropské komise, IUCN, Austrálie a Finského centra pro životní prostředí. Všichni měli velmi široké znalosti a výsledky, např. člen z Evropské komise významně přispěl prací o biodiverzitě z pohledů Natura 2000 a vědeckého úhlu. Dr. Väisänen se zúčastnil práce hodnotících skupin a hodně získal diskusí s nimi. Používaným jazykem v auditech byla angličtina. Agentura chráněných území nechala přeložit klíčové texty do angličtiny a i všechny přípravné práce byly upraveny do angličtiny. Tentokrát se jazyk nestal problémem. Výsledky z externího hodnocení jsou užitečné při komunikaci s ministerstvy (Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo financí). Podstatná část doporučení již byla realizována a intenzivně se na tom dále pracuje. Agentura také dokázala prosadit část z nich do vládní legislativy v národní strategii o biodiverzitě. Výsledky a shromážděné informace z hodnocení efektivity managementu společně se zprávou o stavu parků z roku 2007, doporučená hodnotící skupinou, byly již extenzivně využívány v národní síti Natura 2000 a reportingu Smlouvy o ochraně biodiverzity. Z externích hodnocení jsou často obavy a pochyby. Je lepší, pokud jsou iniciována samotnými chráněnými územími nebo Agenturou chráněných území, než aby byla vnucena ze strany ministerstva a jiných vyšších míst. Bylo zmíněno, že kategorie chráněných území IUCN jsou jedním ze způsobů, jak harmonizovat práci na hodnocení efektivity managementu; bylo by běžné, že by konkrétní kategorie měly podobné managementové cíle. Rovněž byly diskutovány způsoby měření sociální efektivity. Role chráněných území v místní zaměstnanosti a ekonomie by mohly být také mezi ukazateli. Soupis majetku a monitoring jsou nutné k měření dopadů v delším časovém horizontu. Dopad návštěvníků na přírodu může být naměřen např. monitorování stavu pěšin a cyklostezek. Ke třetí otázce zmínili účastníci , že network Federace EUROPARC považují za vynikající zásobárnu odborníků, kteří by mohli být využíváni v hodnocení navzájem. Bylo by to přínosné i pro auditory i pro jejich cíle. Propagace hodnocení efektivity managementu je klíčové téma v nových strategiích Federace EUROPARC. Toto jednání na konferenci bylo prvním krokem v uvedení této myšlenky do praxe. Účastníci byli informováni o projektech EUROPARC Německo na vývoj kritérií a norem pro kvalitu a efektivní management v německých národních par-
53
cích. Ukazatelé již byly testovány v německých národních parcích a budou publikovány v prosinci 2007 při konci projektu. Další informace jsou přístupné na
[email protected]. Německá sekce plánuje organizovat seminář o hodnocení efektivity managementu na ostrově Vilm. V případě mořských parků byl publikován report IUCN a NOAA nazvaný „Jak se vede vašim mořským chráněným územím?“ http://www.iucn.org/themes/wcpa/pubs/marine.htm Na příští konferenci IUCN v Barceloně pravděpodobně proběhne jednání o hodnocení efektivity managementu. Bude organizováno Finskem, Jižní Koreou a Austrálií (parky New South Wales a Victoria). Účastníci: Rauno Väisänen, rauno.vaisanen@metsa.fi Matti Määttä, matti.maatta@metsa.fi Mia Olausson,
[email protected] Peter Westman,
[email protected] David Hughes Hallett,
[email protected] Silviu Megan,
[email protected] Evangelos Pappas,
[email protected] Gail Bleakley,
[email protected] Andrzej Ginalski,
[email protected] David Strobel,
[email protected] Rolands Auzins,
[email protected] Niel Curwen, Cotswolds Area of Outstanding Natural Beauty Feiko Prins,
[email protected] Catharine Oksen,
[email protected] Jürgeu Phoeuix,
[email protected] Walter Kemkes,
[email protected] Laura Jukáme,
[email protected] Gottfried Haubenberger,
[email protected]
54
Postkonferenční exkurze Bohatá a romantická krajina Účastnice konference Hilary Fenten (UK), šéfka pobočky Craven v kampani na ochranu venkovské Anglie, prezentuje její dojmy z postkonferenční exkurze: „…Cílem exkurze byly CHKO Český kras, CHKO České středohoří, Národní park České Švýcarsko a jeho bilatelární partner v Německu, National Park Sächsische Schweiz. Tato oblast je cílem návštěvníků již staletí. Má složitou geologickou strukturu a je z větší části vybudována Labskými pískovci, často obohacenými výchozími čediči a jurských vápenců. Soutěsky a zbytky vulkánů, společně s dalšími charakteristikami znamenají, že tato oblast je bohatá v oblasti biodiverzity a krásná a zajímavá z geologického pohledu. Jako vždy na exkurzích konferencí EUROPARC jsme užívali luxusu a naši průvodci byli skuteční odborníci. Co se týče bohaté a různorodé flory a fauny, mohli jsme pozorovat hořce, hvozdíky a divoké rostliny, které mnozí z nás neznali, ale nespatřili jsme rysa nebo chřástala polního. Myslím si, že jsem viděla plcha velkého a všichni jsme viděli mnoho skorců vodních. Handrij Härtel nás upozornil, jak je důležité umožnit fauně a floře aby nezůstala pouze v izolaci v chráněných územích. Sousední pozemky jsou nyní otevřeny a umožňují přírodě, aby znovu získala zpět stanoviště, která dříve ztratila ve prospěch zemědělství. Z historického hlediska tato území obsadily dávné kmeny. Mnohem později tudy prošel Napoleon a Hitler a byl to domov Sudetských Němců do doby, než byli v roce 1945–1946 odsunuti. Československo se poté stalo sovětským satelitem. Uvědomila jsem si, proč je tak důležité překonávat politické hranice v Evropě prostřednictvím spolupráce a ne válkami a fragmentárním vývojem. Zde jsem si uvědomila, jak značný význam má Federace EUROPARC jako zprostředkovatel pro jednotu v dříve rozdělené Evropě. Máme důležitou roli v oblasti propagace spolupráce, biodiverzity a péči o životní prostředí…“
55