MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2007

    

Krajský úřad, odbor životního prostředí a zemědělství

MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2007

Zlepšování životních podmínek drobné zvěře v Moravskoslezském kraji

pondělí 12. 11. 2007 konferenční sál Hotelu Harmony Club v Ostravě

Záštitu nad konáním Myslivecké konference převzal 1. náměstka hejtmana kraje Pavol Lukša

Ve spolupráci s Asociací chovatelů zajíců, Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, Záchrannou stanicí a CEV v Bartošovicích, Agenturou ochrany přírody a krajiny a zástupců mysliveckých sdružení při Českomoravské myslivecké jednotě. 1

OBSAH

Nové metody plánování úprav prostředí honiteb ........................................................2 Ing. František Havránek, CSc., Miloš Ježek .............................................................................3

Úprava krajiny za účelem podpory ohroženého druhu – koroptve polní ............7 Jurčák Miroslav .......................................................................................................................7

Zvyšování stavů zaječí zvěře v podmínkách severní Moravy ................................15 Lubomír Hajný.......................................................................................................................15

Ochrana zajíce, věc veřejná .............................................................................................17 Oldřich Kučera ......................................................................................................................17

Desetileté zkušenosti s péčí o koroptve polní na Novojičínsku ..............................22 Ivo Otáhal..............................................................................................................................22

Veterinární dozor u drobné zvěře ..................................................................................24 MVDr. Jaromír Polášek .........................................................................................................24

Myslivost přispívá k ochraně přírody ...........................................................................26 Doc. Ing. Petr Wolf, CSc. .......................................................................................................26

Činnost Záchranné stanice a Centra ekologické výchovy v Bartošovicích, ve vztahu k myslivosti .............................................................................................................28 Petr Orel, Jan Kašinský .........................................................................................................28

Dotace v myslivosti .............................................................................................................32 Ing. Aujeský Miroslav, krajský úřad Moravskoslezského kraje................................................32

2

Nové metody plánování úprav prostředí honiteb Ing. František Havránek, CSc., Miloš Ježek Trochu teorie na úvod Úpravy prostředí pro chov zvěře, pozměňují stanoviště-biotopy. Jedná se o management prostředí, který je významnou součástí myslivosti, a který je třeba realizovat na odborné úrovni. K tomu si ovšem potřebujeme definovat alespoň základní ekologické pojmy. To se velmi dobře podařilo autorům Jiřímu Sádlovi a Davidu Štorchovi (1999). O tom co to jsou biotopy uvádí: Jdeme-li krajinou, je znát, že prostředí se během cesty mění. Můžeme to vidět dvojím způsobem: buď jako změnu různých faktorů (nadmořská výška, klima, vegetační kryt), nebo jako mozaiku určitých typů prostředí, pro které je charakteristická určitá kombinace hodnot oněch faktorů. Takhle to můžeme vidět proto, že jednotlivé faktory prostředí nejsou na sobě nezávislé a určité kombinace se zákonitě opakují (například tam kde je velká vlhkost a nedostatek živin, vyskytuje se rašeliník a vzniká rašelina). To nám dovoluje vzájemně odlišovat různé typy prostředí například zmíněné kombinaci říkáme rašeliniště. Navíc se jednotlivé faktory prostředí mohou vzájemně všelijak posilovat či zeslabovat - třeba určité klima vede k určitému vegetačnímu krytu, který zpětně ovlivňuje klima. Díky tomu se některé faktory nemění úplně spojitě, ale skokem. Krajina je tedy složitou mozaikou různých typů prostředí, složitou proto, že každý typ prostředí je sám mozaikou. Podíváme-li se na krajinu například z letadla, vidíme mozaiku polí, lesů a lidských sídel, lidská sídla jsou zase mozaikou ulic, střech a parků a tak dále. Význačným rysem krajiny je právě heterogenita (různorodost) jejího prostředí - často i na desítkách metrů (například v říčním údolí) se nám vystřídají tak různá prostředí jako řeka, skála, les. Typům prostředí chápaným z hlediska organizmů, které je obývají, říkáme biotopy aneb stanoviště. Důležité je, že o biotopech v pravém slova smyslu vždy můžeme mluvit jen z hlediska konkrétního druhu organizmu. Kolik stromů je potřeba aby z nich už byl vytvořen lesní biotop? Záleží na tom, na čem komu záleží: šoupálek patří jasně mezi lesní druhy ptáků, ale lesem je pro něj i pár izolovaných stromů. Uživí se totiž i na malé ploše, ale potřebuje pohyb po kmeni a štěrbiny v kůře. S křovinami, nebo mlázím se tedy nespokojí - ta pro něj lesem nejsou. Orsej je také lesní druh, ale les pro něj znamená stín a vlhko.Proto mu jediný strom v louce nestačí, ale zato mu stačí i rozsáhlejší křoviny. A konečně tetřev vnímá jako les teprve rozsáhlé lesní komplexy, kde má klid. Každý z těchto druhů bude číst prostředí jinak. Některé druhy čtou prostředí aktivně (když se jim tam nelíbí odejdou), jiné pasivně (když tam nemohou růst či žít, zahynou). Důsledek je však tentýž, určité druhy najdeme jen v určitých biotopech. To že se biotop vztahuje vždy k určitému organizmu, má dva další důsledky: Co můžeme považovat za biotop, nevíme nikdy předem. Teprve zpětně to lze odvodit z nároků organizmu. Jednoletý rozchodník španělský, ve středomoří druh suchých strání, se šíří z našich zahrádek, kde je pěstován jako skalnička. Jeho biotopem se stalo místo, které by nás do té doby za svéprávný biotop nenapadlo považovat – trsy mechu na nesjížděných krajích asfaltových vozovek. Jeho semena totiž přenášejí kola aut a on sám nesnese konkurenci, potřebuje výživnější půdu - ale té může být i velmi málo - toleruje sucho. I rozmanitost dílčích biotopů v rámci jednoho typu prostředí je takto relativní. Mokřad je na první pohled rozrůzněnějším biotopem než pole. To ovšem platí pro mokřadní rostliny a pro hmyz, nicméně pro skřivana a pro pšenici je celý mokřad biotopem jediným, a sice nepřijatelným. Jak je biotop rozrůzněn, záleží také na velikosti organizmu. Pro srnu je mechový polštář jen malou nevýznamnou součástí jejího biotopu, pro chvostoskoka či půdního roztoče je však celou mozaikou různých biotopů od výborných po nevhodné. 3

Z toho všeho plyne, že krajinu nelze objektivně rozdělit na konečný počet určitých biotopů. Každé dělení bude vždy záviset na určitém předem určeném hledisku. Dále se budeme držet hlediska funkčního a budeme třídit biotopy podle toho, které procesy a faktory významné pro život organizmů zde hrají rozhodující roli. Proto nebudeme v následujícím slovu biotop rozumět pouze prostředí jednoho konkrétního organizmu, ale prostředí celého společenstva, které je těmito faktory utvářeno. O lese tedy nebudeme mluvit z hlediska výše zmíněného šoupálka a jinde tetřeva, ale z hlediska většiny organizmů, které zde žijí a které tím les zároveň spoluvytvářejí. Co určuje, které organizmy na daných biotopech najdeme? Aby se určitý organizmus vyskytoval na dané lokalitě, musí mít splněny dvě podmínky: musí tam být pro něj příznivé prostředí a musí být schopen se na příslušné místo dostat. Druhové složení určitého biotopu tedy bude ovlivněno jednak lokálními faktory, působícími přímo na dané lokalitě, a jednak širším kontextem příslušné lokality - její polohou vůči ostatním lokalitám, její historií, ale i historií celé širší oblasti. Lokální faktory mohou být velmi rozmanité, nicméně výskyt organizmů mohou omezovat tři typy faktorů. Prvním typem je stres – to jsou vlivy prostředí, které omezují schopnost přežití a rozmnožení jedince. Většinou tedy souvisí s fyziologií daného organizmu – stresem může být nedostatek zdrojů (potom je intenzita stresu závislá na tom, kolik jedinců se o dané zdroje dělí), velké sucho, nebo vysoká vlhkost, přítomnost nebo nepřítomnost některých iontů v půdě atd. Dalším typem jsou disturbance, tedy nenadálá, více či méně opakovaná narušení daného stanoviště, která způsobují zánik některých jedinců (může to být způsobeno i jiným organizmem, někdy za disturbanci můžeme považovat i působení predátora). Třetím typem faktorů, které působí na dané lokalitě je mezidruhová konkurence. Ta omezuje počet druhů, které spolu mohou žít na jedné lokalitě. Jejím výsledkem je vlastně specifický druh stresu, způsobený jinými organizmy. Jednotlivé druhy se liší podle toho, jak se vypořádávají s různými faktory prostředí. S některými vlivy se však musí vypořádávat vždy - když je třeba prostředí bez stresu i bez disturbancí, bude pro mnoho druhů velmi příznivé, ale na řadu nevyhnutelně přijde intenzivní mezidruhová konkurence. Ráj nikdy nenastane. Kontext představuje hlavně prostorová lokalizace a historie. Záleží především na tom, jestli někde poblíž jsou podobné lokality, z nichž se mohly příslušné druhy dostat na dané místo, a jestli na to byl vůbec čas. Stěny opuštěných lomů zarůstají rychle skalními rostlinami pouze tehdy, je-li poblíž nějaká skála. Když bude lom uprostřed lesa, můžou tam být sebekrásnější skály, a naprostou většinu skalních rostlin tam nenajdete. „Poblíž“ ovšem musíme chápat z hlediska jednotlivých druhů – pro druhy které se snadno šíří, to mou být stovky kilometrů, pro špatně se šířící druhy (jako jsou skalní druhy rostlin), třeba jen desítky metrů. Navíc závisí na typu prostředí, které je mezi druhově příznivými biotopy-někdy to jsou nepřekonatelné bariéry, jindy prostředí skoro stejně dobré k životu jako ony uvažované biotopy. Jde tedy o veškerou strukturu okolního prostředí, ale také o vlastnosti organizmů samých. Ty jsou formovány v průběhu tisíciletí trvající evoluce. I v těchto časových měřítkách tedy vzniká kontext podstatný pro to, jaké organizmy na lokalitě najdeme. Často nás zajímá rozmanitost (diverzita) života na konkrétních biotopech. Diverzita je klíčové slovo pro popis a pochopení přírodního bohatství. Můžeme uvažovat buď o diverzitě druhové (tedy vlastně počtu druhů na dané lokalitě), anebo třeba o diverzitě vyšších taxonomických skupin či životních forem (v sladkovodním prostředí třeba nenajdeme tolik druhů, jako v suchozemském, ale najdeme tam obrovské množství typů tělní stavby, a nebo třeba o diverzitě společenstev (členitý terén mokřadu s tůní, střídavě vysychajícími kalužemi, kopečky ostřic se sušším okrajem má stanovištní podmínky daleko pestřejší, než když mokřad odvodníme a zoráme v rovné pole). Diverzita tedy není jedna věc – složek diverzity je mnoho a nelze je převést na nějakou jednoduchou kvantitu. To je totiž její nejdůležitější vlastnost: to slovo vlastně znamená, 4

že příroda se skládá z jednotlivých rozmanitostí (ať už jedinců, druhů nebo společenstev) a tyto jednotlivosti nelze jednouše převést na nějaký obecný princip. Druhové složení určité lokality tedy závisí jednak na procesech charakteristických pro daný biotop, jednak na širším kontextu. Nelze jej tedy vysvětlovat vždy jen procesy působícími přímo v daném biotopu – druhové složení závisí ne jen na povaze biotopu samotného, ale také na geografické poloze dané lokality a její historii. Území České republiky přísluší do oblasti listnatého opadavého lesa. Příslušnost Čech k tomuto biomu znamená, že nejčastějším typem vegetace na našem území bude za ideálních podmínek listnatý, opadavý les. Jinak řečeno: kdybychom nechali celou krajinu ležet ladem, bude se vyvíjet směrem k listnatému lesu. Jaká je však současná situace, hrozí zánik české krajiny? Většinu toho, co dnes vidíme v kulturní krajině, snadno prohlásíme za projev úpadku a snadno takový soud dokážeme podepřít nějakými argumenty. Jistěže se nám dlouhodobě vyplatí zpomalovat zánik tradiční české krajiny – náhrada diverzity endemických druhů a populací za diverzitu zavlečených druhů a jejich endemických kříženců není plnohodnotná. Zastavit nebo dokonce zvrátit se však vývoj krajiny nedá, a to ani za cenu ekologického fundamentalizmu. Je vhodné si uvědomit, že česká krajina už prošla mnoha velmi odlišnými vývojovými fázemi a každá z počátku vypadala velmi drasticky. Přijetí poznatku, že neolitická epocha vývoje již skončila a to, co stojí před námi, se bude řídit zcela odlišnými zákony, nám může pomoci jevy a procesy v nové krajině ne-li přijmout, tedy alespoň pochopit. Je totiž naprosto nefér vynášet soudy jen na základě prostého nesouhlasu, bez důkladného pochopení. A k takovému pochopení patří i namáhavé hledání kladných rysů zkoumané věci. Tolik tedy k obecné problematice autoři Sádlo a Štorch (1999). Optimalizace úprav prostředí pro zvěř Pro stanovení rozsahu a efektivity, zřizování remízů, políček a biopásů je v současnosti k dispozici moderní nástroj, který byl vyvinut ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech. Jedná se o program modelující stav prostředí honiteb a populační dynamiku drobné zvěře.Pro řešení bylo využito databáze agroenvironmentálního monitoringu IFER a databáze myslivecké statistiky ÚHÚL. V první fázi byly prostřednictvím výpočtu korelací (závislostí) prověřeny vztahy mezi počty zaječí, bažantí a koroptví zvěře a stanovištními charakteristikami (viz. agroenvironmentální monitoring), definovanými pro 318 kontrolních ploch (každá o výměře cca 4 km2). Jednalo se o: stavy zaječí zvěře na kontrolních plochách, stavy bažantí zvěře na kontrolních plochách, stavy koroptví na kontrolních plochách, úlovky lišek, úlovky kun, diverzitu zemědělských plodin, počty zemědělských honů, délky ekotonů (např. rozhraní pole a lesa), procento výsevu ozimých obilovin, jarních obilovin, okopanin, kukuřice, pícnin, řepky ozimé, řepky jarní, zastoupení lesní půdy, nadmořskou výšku, výskyt tularémie, kalamitní výskyty hrabošů, lokalizace chráněných území, výskyt vztekliny, vstupy živin, NOx, a další. Ve druhé fázi byla formulována funkce pro stanovištní charakteristiky a hustoty populací drobné zvěře v modelovém prostředí. Jednotlivým stanovištním charakteristikám, které byly vyjádřeny procentuálně (z hypotetické maximální hodnoty), byla přiřazena váha odpovídající vypočteným korelacím (viz první fáze řešení). Byl tak vytvořen nástroj pro modelování různých kombinací stanovištních charakteristik a denzitu populací drobné zvěře. Tato funkce umožňuje posoudit efektivitu jednotlivých opatření a jejich optimalizaci z hlediska ekologického i ekonomického pro konkrétní honitbu. Princip fungování spočívá v dopočítávání denzity populace podle změněné (změněných) stanovištních charakteristik nebo naopak. Je tak možno posoudit jak se změna stanovištní charakteristiky pravděpodobně promítne do stavů zvěře. Výstup takto provedené analýzy pak má následující charakter (modelový příklad): 5

a. Nejefektivnějším způsobem zvyšování stavů drobné zvěře v honitbě XY je zřejmě zvyšování biodiverzity zemědělských plodin. To znamená zakládání políček nebo biopásů. Vhodnější je přitom samozřejmě forma biopásů, která také dílčím způsobem simuluje ekotony pole x dřevinná formace (především v případě kryt tvořících plodin – čirok, kukuřice atd. s podsevem). Zvýšení diverzity o jednu (dvě) plodinu v rámci každých čtyř set hektarů honitby XY (např. forma biopásu s minimální délkou 200 m a plochou 0,12 ha) přinese v podmínkách konkrétní honitby velmi pravděpodobně nárůst JKS drobné zvěře o 11,1% (16,7 %). b. Druhým krokem, kterým lze pozitivně ovlivnit vývoj početních stavů drobné zvěře v dané honitbě XY je zakládání nejlépe pásové krajinné zeleně (dřevinných formací) a zvyšování délky ekotonu pole x les (dřevinná formace). Pro modelovou honitbu lze předpokládat, že prodloužení ekotonu o 1 km zvýší JKS drobné zvěře o 5,6%, avšak pro další zvýšení JKS cca o jeden kus na 100 ha, by bylo třeba založit další 4 km ekotonů tj. 2 km liniové zeleně (dřevin). c.

Zavedení ploch okopanin by přineslo zvýšení stavů drobné zvěře až při výměře 0,5 % plochy honitby, to je cca 7 hektarů. Tento krok je momentálně nereálný.

d.

Zvýšení počtu zemědělských honů v honitbě XY v průměru o jeden na každých 400 ha by pravděpodobně přineslo nárůst stavů drobné zvěře cca o 5,6 %. Další nárůst stavů drobné zvěře o cca 6%, by však vyžadoval zvýšení početnosti honů o 7 a více na každých 400 ha, což je v současnosti nereálné.

e. Zvýšením intenzity lovu predátorů, respektive snižováním jejich stavů, o 0,5 ks na 100 ha by přineslo pravděpodobně zvýšení stavů drobné zvěře o 7 %. Toho by bylo zřejmě možno dosáhnout zintenzivněním lovu a využíváním lapacích zařízení. f. Negativní vliv výměry lesní půdy nelze v honitbě ovlivnit v rámci mysliveckého hospodaření. g. Vliv ploch pícnin je v honitbě spíše malý, vzhledem k jejich osevní ploše (cca 5 %) a představuje snížení počtů drobné zvěře cca o 7 %. Doporučení pro opatření v modelové honitbě XY: Zvýšení diverzity pěstovaných plodin prostřednictvím zakládání políček a biopásů by mělo být směrováno především do těch oblastí honitby, které nejsou pokryty na snímku č. 1 (buffer 200 m okolo mezí) šrafováním.V honitbě, by mělo být založeno cca 800 m biopásů (tj. 0,5 ha). Zvýšení délky ekotonů dřevinných formací a polí je v modelové honitbě doporučeno o 1 km (na 400 ha, tj. cca o 0,5 km délky liniové zeleně). V celé honitbě to pak je 4 km ekotonů to je 2 km liniové zeleně (1,5 ha). Liniová dřevinná zeleň by měla být zakládána především v centrální, eventuálně severní části honitby (mimo šrafovanou plochu na snímku č. 2 buffer 200 m vně lesa). Zvýšení početnosti zemědělských honů rozdělením osevních ploch biopásy nebo liniovou zelení (dřevin) je pro celou honitbu navrhováno na úrovni rozdělení tří velkých honů. Nejlépe v oblasti mimo šrafovanou část snímku č.1 (buffer 200 m okolo mezí).

6

Ke snížení počtu predátorů (zvýšení odlovu) o cca 5 ks ročně, oproti původnímu stavu povede zřejmě nejjednodušší cesta instalací umělých nor a odchytových zařízení. Ta by měla být lokalizována nejlépe v jižní lesnaté polovině honitby a dále pak na severu podél toku řeky. Navrhovaný počet zařízení je 5 – 10 ks. Uvedená řešení zpracovává Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v rámci poradenské služby.

Úprava krajiny za účelem podpory ohroženého druhu – koroptve polní Jurčák Miroslav - MS „Hubert“Jeseník n.O. - občanské sdružení PERDIX „o.s.“ Realizovat v dnešní době jakýkoliv zásah v krajině vyžaduje vstřícný postoj vlastníka pozemku a reálné posouzení možnosti a vhodnosti vytvoření či obnovení krajinotvorného prvku. Vhodnou diplomatickou formou, znalostí honitby a praktickými činy je možné přesvědčit i toho největšího pesimistu, který nevěří nikomu a ničemu. Ovšem při současné zemědělské dotační politice, kdy je krajina ničena dotacemi, to bude úkol v některých případech nadlidský. Prostřednictvím mého vystoupení se chci s Vámi podělit o naše praktické zkušenosti s tvorbou remízů, nových alejí a zalesňování orné půdy v naší honitbě. Myslivecké sdružení „ Hubert“ Jeseník n.O. hospodaří v pronajaté honitbě, kde vlastníkem honitby je HS Jeseník n.O. Máme pronajato 846 ha zemědělské půdy, 21 ha lesní půdy, 15 ha vodní plochy a 10 ha plochy ostatní . Hlavní a dominantní zvěří je srnčí zvěř, u které jsme nastolením interních kriterií průběrnosti a přikrmováním dosáhli vynikajících výsledků jak u srnců tak u holé. Zaječí zvěř vykazuje postupné zvyšování stavů. Bažantí zvěř je na svém kritickém minimu, koroptví zvěř se zde nachází v počtu 32 ks. Činnost sdružení zajišťuje 10 členů. Naše honitba byla silně poznamenaná v 70. a 80. letech velkoplošným hospodářstvím. Chemizace a mechanizace si zde přišli na své. Obrovský zemědělský gigant, patřící ve své době jako jeden z největších v kraji a neutuchající, trapná, až ostudná loajálnost představitelů ZD vůči vrchnosti , měla za následek totální devastaci krajiny a samozřejmě zvěře. V mnohých honitbách to nebylo jiné. Naštěstí přišly 90. léta a s nimi konečně vznikly v našich katastrech i soukromé farmy a zemědělci. Naštěstí ZD nezničilo úplně vše. Zbylo zde několik mezí, cest a zajímavých krajinných prvků, které bylo ovšem nutné ozdravit a dolesnit. Do roku 2001 jsme provedly několik výsadeb v honitbě, ale byly to pouze menší akce, které jsme prováděli v naší režii, a které svým rozsahem byly zanedbatelné. V té době jsme již vypouštěli koroptve, kterým se u nás celkem dařilo. Honitba svojí členitostí, pestrostí i velikostí byla velmi vhodná pro chov veškeré zvěře, včetně koroptví. Právě koroptev polní byla hlavní příčinou , abychom veřejnosti a okolním sdružením dokázali, že druh, který se lovit již asi nebude, stojí za patřičnou pozornost. Bylo jasné, že koroptev bez patřičných úprav v krajině neměla šanci na přežití. Samozřejmě pozornost naší péče si vyžadovala veškerá zvěř, ale koroptev jakožto indikátor zdravé kulturní krajiny má v naší péči a v našem snažení nesmazatelné místo. Po roce 2001 již existovali nové granty, programy a hlavně soukromí zemědělci měli rovněž snahu změnit ráz jejich pozemku. Realizace projektu Hrabětický remízek - podzim r. 2004 Jedna s prvních větších akcí, bylo založení tohoto remízku. Naším hlavní úkolem bylo přesvědčit vlastníky dotčených pozemků o významu a účelnosti této akce a rovněž byl nutný souhlas nájemce půdy, kde dominantní postavení měla ještě 7

společnost Agro Jesenicko, a.s.. Vlastníků půdy dotčených pozemků bylo celkem 21. Byla to někdy docela vypjatá jednání a přesvědčování některých vlastníků pozemků, neboť akce v takovém rozsahu zde ještě nebyla a tudíž jsme se neměli o co opřít. Je taky nutné říci, že již při výběru vhodných pozemků, jsme se snažili vybírat lokality, které by se v budoucnu nestávali „biopastí“. Postup při realizaci projektu: Po zajištění písemných souhlasů a plných mocí od všech vlastníků dotčených pozemků a nájemce, jsme se záměrem seznámili obec Jeseník n.O. a pracovníky odboru životního prostředí při MěÚ Odry a získali jejich podpůrná stanoviska. Poté jsme sepsali projekt výsadeb a podali žádost o finanční podporu z Programu péče o krajinu při AOPK ČR. Po příslibu poskytnutí finanční podpory z uvedeného programu bylo provedeno geodetické vytýčení jednotlivých ploch budoucího remízku a vytýčení jednotlivých inženýrských sítí, které se předmětné plochy dotýkali. Hlavní realizace projektu: Po následujících schválených krocích jsme konečně mohli náš projekt uskutečnit v praxi. Úsek 1200 m dlouhý jsme si rozdělili takto: od Hrabětické točny až ke hnojišti výsadbu a následnou individuální ochranu prováděli myslivci.Od hnojiště až po státní cestu občanské sdružení DIVOUS. Výsadbu jsme začali v půli října a dokončili jí koncem října. Při vlastní výsadbě bylo nutné počítat s ochrannými pásmy jak plynu, vody, tak i vysokého napětí. V ochranném pásmu vysokého napětí byly vysazeny pouze keře, kde by výška neměla v budoucnu přesáhnout 3 m. Výsadbu jsme provedly výhradně na odměřené pásy, přičemž byly zachovány průjezdy pro zemědělskou techniku na pozemky jednotlivých vlastníků o šířce 7 m. Po vlastní výsadbě keřů a stromů jsme nainstalovali k sazenicím stromů ochranný kůl a pletivo proti poškození zvěří, sazenice keřů jsme natřeli repelentem a provedli zálivku vodou. Plochy ochranných pásem inženýrských sítí byly zatravněny. Výměry zalesněné a zatravněné plochy po odečtení výměry průjezdů je cca 0,53 ha. Jednotlivé dřeviny byly rozmístěny bud rovnoměrně po ploše, nebo, zvláště u keřů po skupinkách. Stromy byly vysazeny do střední části pásu, čímž se zabrání většímu rozšiřování remízů do sousední orné půdy a sníží budoucí zástin okolních pozemků. Na 1200 m pásu o šířce 4 m z každé strany s ponechanou polní cestou o šířce 6 m bylo vysazeno 480 stromů – třešeň, dub letní a zimní, jeřáb ptačí, jasan ztepilý, hrušeň polnička, javor mléč a klen, babyka a lípa. Z keřů to byly druhy jako trnka obecná, líska, brslen, hloh, svída, kalina, krušina, šípková růže. Celkem 4200 ks. Počet druhů keřů a stromů je poměrně vysoký pro dosažení rozmanitosti a druhové bohatosti, se zaměřením na dřeviny, které budou poskytovat potravu pro drobnou zvěř a ptactvo. Byly zvoleny zásadně pouze původní stanovištně odpovídající druhy. Údržba remízů je plánovaná do roku 2009. Záměr a účel: Hlavním záměrem výsadby bylo hlavně rozdělení rozsáhlých lánů orné půdy v prostoru mezi obcemi Jeseník n.O. a Vražné po obou stranách stávající polní cesty, která spojuje obec Hrabětice se státní silnicí. Remízek bude v budoucnu VKP, přispěje k ozdravění intenzivně zemědělsky využívané krajiny, zmírní účinky větrné a vodní eroze, zvýší možnosti obživy a úkrytu pro drobnou zvěř a možnosti hnízdění a orientace pro ptactvo. Stávající polní cesta do Hrabětic bude moci být využívána jako příjemná stezka pro pěší do nedalekého Hrabětického lesa. Financování a současný stav: Dotace z MŽP, r. 2004 - Program péče o krajinu : Dotace Obec Jeseník n.O., r. 2006 - oplocenka : MS „ Hubert“ Jeseník n.O., r.2006 - oplocenka : MS „ Hubert“ Jeseník n.O., r.2007 - vylepšení uschlých stromů a keřů : Dotace na údržbu, r.2005-06 z PPK Dodavatel prací : MS „ Hubert“ Jeseník n.O., Občanské sdružení „ DIVOUS“ 8

Současný stav remízů je v roce 2007 již stabilizovaný, ale ne zajištěný. Bylo nutné provést oplocenku, na 20 % plochy, z důvodů neustálého přiorávání ze strany nájemců půdy a rovněž tlaku zvěře. Výsadba „Aleje ke křížku“ - jaro r. 2005 Za finanční podpory Nadace Partnerství a za spolupráce Obce Jeseník n.O., ČSOP Jeseník n.O. a MS „ Hubert“ Jeseník n.O. v dubnu r. 2005, vznikla nová alej. Stávající obecní polní cesta, byla velmi vhodná k realizaci této akce. Výsadbu jsme prováděli po obou stranách polní cesty v délce 250m s přihlédnutím na průjezdy zemědělské techniky. Délka celé obecní cesty je 1500m a celkovou obnovu aleje jsme rozdělili do roku 2011. V první fázi bylo vysazeno 100 ks stromů. Byly vysazeny jabloně, jeřáby, ořešáky, myrobelány, třešně, hrušně.Vysazená alej a její prodloužení bude významným estetickým i protierozním prvkem. Samotná cesta je známá jako zkratka do nedalekého obecního lesa „ Piskovna“ a je důležitou spojnicí pro všechny vlastníky i nájemce půdy. V krátké době chceme oslovit vlastníky a nájemce půdy, aby obnovily své zaniklé cesty, které navazují přímo tuto na obecní cestu. Financování : Dotace - Nadace Partnerství : Údržba - Obec Jeseník n.O. - sečení trávy, výměna suchých jedinců Jesenický remízek – podzim r. 2005 Svým rozsahem a charakterem obdobná akce jako Hrabětický remízek. Pozemky, kde jsme chtěli vybudovat z celá nový krajinný prvek, leží v Chráněné krajinné oblasti Poodří. Správa CHKO byla také investorem této akce. Šířku remízů po dohodě s vlastníky pozemku jsme stanovili na 10m. Délka celého pásu, který byl rovněž geometricky vyměřen je 750m. Pro účelovost bylo dostačující vysadit pouze pravou stranu, s ponecháním vjezdů pro zemědělskou techniku na vedlejší pozemky. Pro samotnou přípravu plochy výsadeb bylo nutné celou plochu budoucího remízů připravit kombinátorem pro lepší ujímavost sazenic stromů a keřů. Výsadbu jsme prováděli v měsíci listopadu. Postup při realizaci prací byl stejný jako při výsadbě Hrabětického remízu. Rovněž zde na dotčených pozemcích hospodařilo zemědělské družstvo, resp. Jeho právní nástupce, společnost Agro Jesenicko, a.s.. Jelikož někteří vlastníci půdy jsou zaměstnanci společnosti, podmiňovali svůj souhlas s výsadbou předchozím souhlasem uživatele. Je třeba podotknout, že při všech těchto jednáních bylo Agro vždy vstřícným partnerem, a proto vždy došlo k dohodě, jež vlastní výsadbu umožňovala. Většina vlastníků dala souhlas k výsadbě, neboť remízek tohoto charakteru /Hrabětický/, někteří již viděli. Dohodu o provedení výsadby bylo nutné podepsat se 17 vlastníky půdy. Bylo vysazeno, na ploše 0,75 ha, 840 sazenic stromů (buk, klen, babyka, jasan, osiky, jeřáb, hruška polnička) a 2660 ks keřů (brslen, trnka, kalina, svída, líska a hloh). Sazenice stromů byly vysazeny rovnoměrně po ploše min. 2 m od okraje budoucího remízků. Do volných ploch a na okraje remízů v řadách a minimálních vzdálenostech 1,5 m od sebe byly vysazeny keře. Proti vytloukání a zlomu bylo nainstalováno 1000 individuálních ochran POLYTEXU upevněných ke kůlu. Výsadbu prováděla fa Less a.s. a členové MS „ Hubert“ Jeseník n.O. Vše bylo provedeno na podzim r. 2006. Následná údržba je plánovaná do r. 2010. Význam této výsadby: Při realizaci tohoto prvku v krajině jsme obnovili již dávno zaniklou polní cestu, a stabilizovali tím 2 zachovalé meze, které navazují na právě vybudovaný remíz. V budoucnu bude mít tento remíz význam několikanásobný. Především zmírní účinek vodní a větrné eroze, přispěje k ozdravění intenzivně zemědělsky využívané krajiny, zvýší možnost 9

obživy, orientace a krytu polních ptáků a zvěře. Polní cesta a zajištěný remízek může do budoucna sloužit jako zajímavá pěší stezka do nedalekého státního i obecního lesa. Financování a současný stav : Dotace - Správa CHKO Poodří : Následná údržba do zajištění : Extrémní úhyny vlivem počasí: finance dle potřeby Současný stav remízů je stabilizovaný, ale rovněž ne zajištěný. Při zemědělských pracích zde nedochází k přiorávání, ale vlivem silného okusu zvěře i v létě, budeme muset některé plochy oplotit. Letos zde úspěšně vyhnízdil párek koroptví. „Šimíčkův lesík“ - podzim r. 2005 Obnova vegatačního krytu výsadbou dřevin na orné půdě ve vlastnictví V. Šimíčka vzniklo z jeho podnětu. Pan Šimíček Václav je soukromě hospodařící zemědělec, který výměrou půdy patří mezi největší uživatele v Jeseníku n.O. Hlavní důvody, který vedly Správu CHKO Poodří k financování této akce:  návaznost řešeného pozemku na I. zónu CHKO, kdy sousedství orné půdy mělo výrazný negativní vliv na předmět ochrany I. zóny – rýhová eroze a splachy zemědělské půdy v místě výškově nevýraznější terasy řeky Odry (řeky Odra zde výrazně mění směr toku z jihu na severovýchod),  výsadba zlepší prostupnost dvou lesních celků,  revitalizace vodního režimu geologicky význačné plochy (v budoucnu předpokládáme přerušení stávajících meliorací biologickou cestou – výsadba pásů osik na prostoru umístěných melioračních trubek a celkovou stabilizaci půdního horizontu kořenovým systémem budoucích vzrostlých stromů. Obnova vegetačního krytu výsadbou dřevin ve IV.zóně CHKO, na hranici s I. zónou byla provedena na podzim. Před vlastní výsadbou byla plocha geodeticky vytyčena a povrch pro výsadbu připraven kombinátorem. Na ploše 0,45 ha byla vysazeno 3780 ks dřevin o min výšce 0,5m. Dub letní 2000 ks, dub zimní 250 ks, habr obecný 810 ks, buk lesní 450 ks, javor klen 50 ks, babyka 120 ks, třešeň ptačí 100 ks. K zamezení škod zvěří bylo nutné výsadbu oplotit drátěným pletivem – 270m. Financování : Dotace CHKO Poodří : Údržba do doby zajištění – každý rok - CHKO Poodří Dodavatel prací : vlastník pozemku , fa LESS „Šimíčkův lesík“ je akce velmi zdařilá a je zde dobrý předpoklad, že v brzké době bude upuštěno od následné péče. Po dobu 2 let nebylo třeba provádět dosadby uhynulých sazenic a tyto mají velmi dobrý přírůst. Vlastní výsadba svojí polohou v návaznosti na státní a obecní les a na již vzniklý Jesenický remízek bude atraktivní místem pro pěší. Největším přínosem akce je rozhodně zmírnění vodní eroze. „Ostrovní les“ - podzim r. 2006 Část naší honitby leží v nivě řeky Odry a říčky Luhy, s místy každoročním rozlivem. Část východní hranice honitby tvoří řeka Odra, hranice severní leží na Hrabětickém potoku (Pstruze), který se vlévá do mlýnského náhonu. Na soutoku těchto toků leží pole o rozloze 35 ha, které je ze všech stran obklopeno přírodními či umělými toky, a proto se nazývá „Ostrov“. 10

Tato část honitby přímo navazuje na soustavu 5 rybníků a tvoří velmi zajímavý biotop pro zvěř, vodní ptactvo, obojživelníky atd. Část těchto pozemků vlastní Jurčák M. st., který jako aktivní člen MS „Hubert“ svolil k výsadbě dřevin na ploše 0,69 ha. Plocha opatření byla v terénu geodeticky vytyčena. Na již zmiňované ploše bylo vysazeno 4900 ks dřevin o min. výšce 0,5m. Druhová skladba: 2000 ks dubu letního, 1000 ks jasanu ztepilého, 500 ks olše lepkavé, 500 ks lípy srdčité, 400 ks habru obecného, 200 ks javoru mléče, 200 ks javoru klenu, 50 ks jilmu habrolistého, 50 ks jilmu vazu. Plocha byla oplocena 390 m drátěnou oplocenkou. Výška oplocenky 160 cm, dřevěné kůly byly ošetřeny proti hnilobě. Financování : Dotace CHKO Poodří : Údržba do doby zajištění Dodavatel prací : vlastník, MS „ Hubert“ Jeseník n.O., fa LESS Velmi zdařilá výsadba, kde bude v krátké době upuštěno od následné péče. Lužní biotop bude v záplavové oblasti plnit významnou funkci. Do budoucna plánujeme provést výsadbu na dalších 12 ha této lokality. Výsadba ořechové, třešňové aleje - podzim a jaro r. 2006 - 2007 Za finanční podpory Obce Jeseník n.O., Nadace Partnerství, vznikla 2,5 km dlouhá alej. Alej lemuje obě strany státní cesty, začíná za zastavěnou částí obce Jeseník n.O. a končí v nedalekém Polouvsí. Za dobu 2 let bylo vysazeno 450 stromů. Stromy o velikosti 2 m byly ochráněny drátěným pletivem a 1. nosným kůlem. Financování : Nadace Partnerství : Údržba - Obec Jeseník n.O. – dle potřeby Svojí délkou atraktivní pro pěší i cyklisty. Ovšem nejdůležitější považuji tu skutečnost, že výsadbu byla prováděna za aktivní účasti zástupců obce, myslivců, rybářů, členů místního ČSOP a osadních výborů. Takto široká spolupráce při obnově krajiny a tvorbě svého životního prostředí přispěje ke zlepšení vzájemných vztahů obyvatel a je nejlepším předpokladem pro pokračování těchto činností také v budoucnu. Hrabětický chodník – podzim r. 2006 Osada Hrabětice je od r. 1957 součástí střediskové obce Jeseník n.O. Hrabětice vznikly v roce 1776 a byly vždy samostatnou obcí se svým zastupitelstvem a místním úřadem. V těchto zmiňovaných létech zde jako jediná spojnice s okolím vedla polní cesta (viz vojenské a německé mapy). Do roku 1982 tato cesta sloužila jako významná zkratka do Jeseníku n.O. V roce 1983 byl tento chodník definitivně rozorán, stejně jako spousta dalších podobných prvků v krajině. Nápad obnovit tento chodník se zrodil v hlavách obyvatelů Hrabětic. Pozemek byl naštěstí ve vlastnictví obce a tak jsme mohli začít s přípravou projektu. V září byl pozemek bývalé cesty po celé své trase (délka 860 m, šířka 4-14m) geometricky vyměřen. Realizace prací a celého projektu : Svojí historií a svým budoucím významem si zasloužil chodník kvalitní projektovou dokumentaci, kvalitu provedených prací a sadebního materiálu. Samotná výsadba byla rozdělena do 3 pracovních víkendů. Obnovený chodník má délku 860 m je ohraničen 36 hraničními body. Začíná od středu Hrabětic, lemuje horizont dvou katastrů a končí u polní cesty před železničním koridorem. Je po obou stranách vysazen 3-4 m vysokými stromy s balem / průměrná váha stromu 50 kg/. Druhové složení: dub letní 20 ks, jeřáb ptačí 20 ks, hrušeň polnička 10 ks, javor mléč 10 ks, javor babyka 10 ks, lípa srdčitá 10 ks, jabloň lesní 10 ks, třešeň ptačí 10 ks, jilm habrolistý 10 ks, 11

habr obecný 10 ks, jírovec maďal 3 ks, dub zimní 10 ks, buk lesní 10 ks, javor klen 7 ks, platan 1 ks, katalpa 1 ks. Platan západní je vysazen přímo na hranici 2 katastrů - Hrabětic a Jeseníku n. O. Jednotlivé stromy měly již zapěstovanou korunku a obvod kmene měřený v krčku pod korunkou měřil 12-14cm. Stromy byly zpevněny proti bořivým větrům třemi 2,5 m dlouhými loupanými kůly, pod korunkou ukončeny dřevěnou ohrádkou. Proti zvěři byla provedena ochrana pletivem. Před zimou byla provedena zálivka – 100 l vody/ 1ks. V nejširším pásu chodníků, byla zhotovena drátěná oplocenka o obvodu 270m. Bylo v ní vysazeno 1000 ks keřů v tomto druhovém složení a počtu: trnka obecná 200 ks, brslen evropský 50 ks, hloh obecný 250 ks, svída krvavá 50 ks, kalina obecná 50 ks, růže šípková 100 ks, řešetlák počistivý 100 ks, líska obecná 100 ks, meruzalka srstka 50 ks. Vytvořením oplocenky dojde ke včasnému zajištění keřového porostu a snížíme i náklady spojené s údržbou. Význam obnovy Hrabětického chodníku:  Mezilidské vztahy: V době morálního úpadku ve společnosti, v době, kdy jsou některým lidem naprosto cizí jakékoliv hodnoty a kdy české zvyky a tradice jsou u některých již dávno zapomenuty, byla tato výsadba ukázkou, jak se lidé mohou semknout pro dobrou věc. Už od prvopočátku jsme chtěli do této výsadby angažovat nejenom myslivce, ochranáře, ale širokou veřejnost. Sešlo se zde několik generací lidí, lidí různých názorů, záměrů a koníčků. Příjemným překvapením byla účast mladých lidí. Na této obnově a realizaci se účastnili jak obyvatelé Hrabětic a Jeseníku n.O., tak i myslivci, rybáři, rada obce, zastupitelé, vlastníci a nájemci půdy. Došlo k utužení mezilidských vztahů občanů dvou vesnic.  Ekologie: Došlo k předělu rozsáhlých lánů, sníží se jak půdní, vodní, tak i větrná eroze. Při zajištění keřů v oplocení dojde k lepší potravní nabídce jak pro ptáky tak i jinou zvěř. Zlepší se i jejich orientace v terénu.  Obnova historických cest: Touto výsadbou byl zahájen projekt obnovy obecních cest, které od nepaměti spojovaly vesnice, majetky a které byly vždy běžným krajinným prvkem v krajině. Financování : Dotace - Agentura ochrany přírody – program PPK : Vyměření pozemků - Obec Jeseník n.O. : Plánované posezení pro pěší – Obec Jeseník n.O. : Údržba : Obec Jeseník n.O., obyvatelé Hrabětic, myslivci Jelikož obec Jeseník n.O. vlastní pozemek o výměře 0,48 ha při Hrabětickém chodníku, chceme do 2 let vybudovat na těchto místech travnatý areál s dětskými prvky, hřištěm a srubem. Rovněž máme v plánu zde založit ovocný sad ze starých odrůd a větrolam. Plánovaný víceúčelový areál bude velmi atraktivním místem pro nejen pro místní obyvatele. Obnova zaniklé obecní cesty – třešňová, hrušková a jeřábová alej V tomto čase se dokončuje výsadba aleje pod již zmiňovaným názvem. Tato polní cesty byla v 70. létech rozorána a zničena. Spojovala 2 katastrální území obcí Hrabětice a Vražné a vedla od Hrabětické hájovny až po Vraženský potok. Realizace projektu: Celý pozemek byl geometricky vyměřen s 42 hraničními body. Délka aleje je 535m a průměrná šířka 7 m. Na odměřené části pozemku bude provedena příprava půdy podmítkou a půdní frézou. Půdní fréza minimalizuje zvýšení zabuřenění i sousedních ploch a zvýší ujímavost stromů. Výsadba stromové aleje byla situovaná výhradně na odměřený pás, kde spon 10m bude dostačující jako vjezd pro zemědělskou techniku. Na vybudování této aleje se podílela obec Jeseník n.O., PERDIX „o.s.“, MS „ Hubert“ Jeseník n.O. 12

Dřevinná skladba: třešeň ptačí 30 ks, jeřáb ptačí 20 ks, hrušeň polnička 20 ks, javor babyka 3 ks, slivoň 30 ks. Jednotlivé stromy mají rovněž zapěstovanou korunku a obvod kmene měřený v krčku pod korunkou je mezi 10-14 cm. Stromky jsou opatřeny 3 stabilizačními loupanými kůly a ošetřeny proti hnilobě. Jsou chráněny 130cm vysokým pletivem proti vytloukání a okusu zvěří. Pro lepší ujímavost byla provedena zálivka 60 l/1ks. Celá část pozemku cca 0,35 ha bude zatravněna speciální travní směskou. Financování : Dotace - Agentura ochrany přírody : Zaměření pozemku - Obec Jeseník : Údržba - PERDIX „o.s.“, MS „ Hubert“ Jeseník n.O. Provedené opatření posílí ekologickou stabilitu krajiny a zvýší druhovou rozmanitost přírodního prostředí, sníží větrnou a vodní erozi, zlepší mikroklimatické podmínky území a přispěje k zachování a obnově krajinného rázu a estetických hodnot v území. Do budoucna jsme rozhodnuti prodloužit tuto alej až do Vražného /cca 2,5 km/. Bylo by to zajímavé přírodní pojítko mezi těmito katastry a vesnicemi. Remízek „ Na krátkých honech“ - r. 2007 Tato výsadba může být názorným příkladem, jak z iniciativy soukromě hospodařícího zemědělce, může být realizován podobný projekt. Inspirací jeho rozhodnutí byla právě aktivita našeho MS, a ta skutečnost, že již v roce 2004 zde byl založen Hrabětický remízek. Ten přímo navazuje na dotčené pozemky. Charakteristika projektu: V měsíci září po sklizni byla vyměřena ploch budoucího remízů a přilehlého lesíku. Jedná se o pás o šíři 6m v délce 1100m. Přilehlý lesík bude situován na části pozemku o výměře 0,10 ha. Lesík bude mír trojúhelníkový tvar, aby umožňoval zemědělské obdělávání zbývající části pozemku. Celá plocha byla přeorána, připravená pro výsadbu diskováním a kompaktorem. Posléze bylo provedeno setí luční travní směsi s následnou úpravou povrchu. Na připravené ploše byla provedena výsadba 3000 ks keřů do 4 řad ve vzdálenosti cca 120-130 cm. Druhová skladba keřů: trnka obecná 500 ks, líska obecná 500 ks, brslen evropský 400 ks, hloh obecný 400 ks, svída krvavá 400ks, kalina obecná 250 ks, krušina olšová 300 ks, růže šípková 100 ks, řešetlák počistivý 100 ks a meruzalka srstka 50ks. Výsadba do řad byla zvolena pro usnadnění následné péče při vyžínání sazenic. Pro vyžínání se počítá s metodou v mezipruzích, která zajistí dostatečné osvětlení sazenic a zároveň ochrání výsadby v případě extrémního sucha. Výsadba keřů byla doplněna o sazenice stromů v počtu 700 ks, zbývajících 600 ks sazenic bylo použito pro založení lesíku. Druhová skladba stromů: dub letní 150 ks, dub zimní 300 ks, habr obecný 150 ks, třešeň ptačí 100 ks, jasan ztepilý 30 ks, jeřáb ptačí 80 ks, hrušeň polnička 50 ks, jabloň lesní 50 ks, javor mléč 50 ks, javor babyka 90 ks, topol osika 50 ks. Pro výsadbu lesíku se počítalo zejména s duby, habry, jako dřevinami hlavními, pro příměs bude použit topol osika, babyka a lípa. Zbytek stromů byl rozmístěn rovnoměrně jednotlivě nebo ve skupinkách po ploše. Po provedení této výsadby byla celá plocha oplocená o celkové délce 1950 m. Pletivo 160/15/15 – běžné lesnické pletivo. Při všech výsadbách na polích doporučuji všechny keřové výsadby oplotit, neboť zvěř provádí okus i v létě a dostupné repelenty nejsou dostatečnou zárukou ochrany sazenic. Pro výsadbu stromů byly použity sazenice s výškou nadzemní části nad 50 cm. Byly upřednostněny plodonosné druhy, které zvýší potravní nabídku pro zvěř a ptáky. Poměrně hustý spon keřů zajistí rychlejší stabilizaci remízků, úspěšnější odrůstání buřeni a sníží náklady na údržbu. 13

Financování : Dotace - Agentura ochrany přírody – program PPK : Vyměření - Občanské sdružení DIVOUS : Údržba - Občanské sdružení DIVOUS Hlavním koordinátorem celé akce včetně výsadby bylo občanské sdružení DIVOUS. Oplocení provedl vlastník, spolu s občanským sdružením PERDIX. Po zajištění remízů a lesíků „Na krátkých honech„ a na již zmiňovaných výsadbách dojde ke stabilizaci 350 ha lánů polí. K tomu je nutné dodat, že na těchto pozemcích hospodaří 5 zemědělských subjektů, a tato část honitby je rozdělena na 32 bloků, kde se pěstuje 9 plodin /kukuřice, pšenice, oves, ječmen, řepka, vojtěška, hořčice, jílek, sója/. Toto byl výčet nejvýznamnějších akcí k úpravě krajiny v naší honitbě za poslední 3 roky. Návod jak dosáhnou shody s vlastníkem a nájemcem na úpravě krajiny není, neboť každá honitba má svá specifika a nároky a také myšlení a představa je u některých lidí poněkud jiná. My jsme dosáhli těchto výsledku vždy houževnatým vyjednáváním, přičemž jsme se mohli opřít o výsledky naší práce v honitbě. I když naše členská základna není velká, pořádáme pro veřejnost několik velkých mysliveckých akcí do roka a naší činnost vidí nemyslivecká veřejnost jako velmi prospěšnou. Při aktivní práci sdružení jsme se taky mohli spolehnout na podporu obce, což bylo při jednání s vlastníky a nájemci půdy vždy přínosem. Také jsme měli a máme doposud podporu správy CHKO Poodří, honebního společenstva i veřejnosti. Tento rok je zpracovávána krajinářská studie ing. Škrovové, která v budoucnu poslouží jako podklad pro další projekty při obnově krajiny. Při razantním tlumení zákonem povolené škodné, při legislativních úpravách v odlovu některých predátorů, vhodným přikrmováním zvěře, komorováním koroptví, je vize a optimismus zvýšení stavů zvěře veliký. V současné době čelíme jiné hrozbě, která může naše snažení úplně zvrátit, a tím je zemědělská politika. Přestože celá Evropa čelí nadbytku zemědělské produkce, jsou dotace pro zemědělce nastaveny tak, že v ČR podporují co největší rozlohu orné půdy a co největší produkci dotovaných plodin bez ohledu na cokoliv. Nepěstují se plodiny, ale dotace. V krajině ničené dotacemi zmizela celá společenstva rostlin a některých živočichů. Zmizel křeček, sysel, poskrovnu je vidět kdysi běžný vlčí mák, koukol, chrpu. Některá zemědělská družstva vyloženě drancují krajinu a půdu za účelem zisku dotace. Co je paradox, že za to ještě inkasují dotace. Smutné na tom je to, že ve vedení některých zemědělských gigantů jsou myslivečtí hospodáři, myslivci, kteří, ač by mohli, situaci neřeší, ani se o to nesnaží. To co je v mnohých sdruženích běžné je alibistické krčení rameny, že to nejde a radši se řeší lži a polopravdy. Škodná se v mnohých sdružení již přestala lovit, protože na ní není čas. Zvěř černá a srnčí nahradila drobnou. Tváříme se ukřivděně, když nás v médiích vidí občané jako bandu otrapů. Vždyť mají v mnoha případech pravdu. Máme všichni jedinečnou příležitost vrátit krajině to, co ji dlužíme, vrátit stavy drobné zvěře na takovou úroveň, kterou si zaslouží a očistit jméno české myslivosti. Je nutné maximálně využívat nabízené dotační tituly, jednat s obecními úřady o obnově okolní krajiny, spolupracovat s ostatními nemysliveckými o.s., informovat nemysliveckou veřejnost o dění v honitbě o naší práci. Pokud veřejnost přestane vnímat myslivce jen jako bandu otrapů, kvůli nimž se bojí chodit do lesa, ale jako správce krajiny a její tvůrce, bude naše snaha v honitbě oceněna. Je třeba začít okamžitě a nejen o tom pořád jen mluvit. Předejme zdravou českou krajinu a zvěř v ní budoucí generaci v lepším stavu než jsme ji převzali my. Jde to a stojí to zato.

14

Zvyšování stavů zaječí zvěře v podmínkách severní Moravy Lubomír Hajný, Staříč Honitba Honebního společenstva Staříč leží přibližně 7 km od okresního města FrýdkuMístku, má rozlohu 1594 ha a nachází se v nadmořské výšce 350-394 m.n.m. Tak jako prakticky ve všech honitbách bylo i ve Staříči v 70. letech minulého století dostatek drobné zvěře, zejména zvěře zaječí. Nejvyšších výřadů bylo dosaženo v roce 1973, kdy bylo uloveno 620 ks zaječí zvěře. Prováděl se rovněž odchyt zajíců určených pro export. Honitba se tak na přírodní podmínky, které panovaly na severní Moravě, řadila mezi nejlepší v okrese. Bohužel již začátkem 80. let začaly stavy zaječí zvěře prudce klesat. Příčiny úbytku jsou dnes již prakticky známy. Patří mezi ně hlavně zhoršující se kvalita životního prostředí pro zvěř, chemizace, scelování polí, nedostatečná myslivecká péče, vzestup počtu predátorů atd. Spolu s poklesem stavů a odlovem zaječí zvěře v celém tehdejším Československu byl i v naší honitbě patrný prudký pokles stavu zajíců. Tato tendence pokračovala i v průběhu 90. let, počty zaječí zvěře se stále snižovaly. V roce 2000 se stavy zaječí zvěře v honitbě Staříč dostaly na kritickou minimální úroveň. V této době se zajíc v honitbě lovil pouze v počtu několika kusů. Pro zlepšení této situace se bohužel nic neprovádělo. Razantní obrat v přístupu k zaječí zvěři nastal až v roce 2003, kdy do společenstva přibylo několik nových členů, kteří se nechtěli s touto situací smířit. Byla povedena analýza současného stavu a určeny příčiny poklesu stavů zaječí zvěře v naší honitbě. Jako dobrý příklad hodný následování bych uvedl postupy a opatření, které byly aplikovány v části honitby Kamenná. Jde o část honitby o velikosti přibližně 500 ha. Na tomto úseku bylo dosahováno nejlepších výsledků odlovu zaječí zvěře z celé honitby. Proto se naše snaha o zvyšování stavů zaječí zvěře zaměřila nejdříve právě tady. Tato část honitby je typická velkým počtem remízů a mezí. Pěstuje se zde převážně pšenice, řepka a v poslední době také sója a víceleté užitkové trávy. Od roku 2001 se přes tuto část honitby táhne pás buření široký přibližně 100 m a dlouhý více než kilometr. Jde o pozemky, na kterých se zemědělsky nehospodaří a které pomalu zarůstají keři a nálety. Zaječí zvěř v tomto pásu nalézá vynikající podmínky pro úkryt i rozmnožovaní. Odlov predátorů Od roku 2003 byl kladen velký důraz na odlov predátorů. Na zajíce velmi nepříznivě působí vysoké stavy lišek, kun, psíků mývalovitých, ale i toulavých koček. Počty predátorů a zvěře škodící myslivosti ulovených od roku 2003 uvádí graf. Stavy jsou však uváděny za celou honitbu, nikoliv jen za zmiňovaný úsek. Obrovským přínosem se v roce 2004 ukázal nákup betonových sklapovacích nor na odchyt predátorů. Betonová nora je složena ze tří dílů o délce 230 cm. V honitbě je jich umístěno 16, z toho 7 v části honitby Kamenná. Tyto sklapovací nory jsou velmi účinné při eliminaci predačního tlaku na zaječí zvěř. Podařilo se do nich ulovit lišky, kuny, pytlačící kočky, ale také jezevce a psíky mývalovité. Nory jsou umístěny do remízů, které predátoři pravidelně navštěvují, a k remízům sousedícím s vesnicí. V praxi se velmi osvědčilo umístění umělé nory v remízu uprostřed polí. Tento prostor je predátory velmi vyhledáván. Důležitá je pravidelná kontrola nor, aby nedocházelo k zbytečnému trýznění chycených predátorů. Zejména v letních měsících se do nor chytají také zajíci. V betonových norách nesmí být umístěn žádný železný prvek, protože predátoři na železo velice špatně reagují a do nor se poté nechytí. K tlumení predátorů byly na úseku Kamenná vybudovány také nové, zateplené kazatelny, posedy a sedačky. Odlovu predátorů je stále věnována velká pozornost.

15

Zvyšování úživnosti Pro zvyšování úživnosti a pestrosti pěstovaných plodin byla na úseku vytvořena 4 myslivecká políčka složená z jednotlivých pásů plodin. Pěstují se na nich plodiny atraktivní pro zajíce. Jde o jeteloviny, pohanku, směsky pro drobnou zvěř, krmnou kapustu. Zajíci jsou tato políčka hojně navštěvována. Pomáhají překonávat pro zajíce kritické období konce léta. Pro zajíce je také velmi důležitá voda, proto byl na úseku upraven a prohlouben malý rybník, který dnes slouží jako napajedlo pro zvěř. Ze starých betonových koryt určených v minulosti k napájení dobytka byly rovněž vytvořeny napáječky pro zaječí zvěř. Dále byla upravena koryta potoků a vytvořeny tůně, kde se drží voda. Od roku 2004 je zaječí zvěř přikrmována v kritickém období konce léta. Přikrmování se provádí pomocí odpadu ze zelí a mrkve, kterou nám poskytuje závod na zpracování zeleniny ve vedlejší vesnici. Zajíci velmi rádi přijímají listy zelí a mrkev. Přikrmování se provádí pouze v omezeném množství, aby nedocházelo k zahnívání nezkonzumovaných zbytků. Dále je pro zajíce připraveno na úseku 20 solníků, neboť sůl je pro zajíce rovněž velmi důležitá. V zimních měsících je zaječí zvěř přikrmována ovsem, senem, zeleninovým odpadem, do honitby také vyvážíme větve z ovocných stromů. V zimě v roce 2005/2006 jsme spolu s místními zemědělci do části honitby Kamenná vyvezli 2 plně naložené objemové vozy sena pro zajíce a srnčí zvěř. Veškeré vyvezené seno bylo zvěří zkonzumováno. Senoseč Velké ztráty na zaječí, ale i ostatní zvěři, má na svědomí sečení travních porostů. Žací stroje a rotační sekačky jsou schopny usmrtit ohromné množství mláďat i dospělé zvěře zaječí, bažantí a srnčí. V honitbě Honebního společenstva Staříč je k sečení přibližně 400 ha trvalých travních porostů. Většinu z této výměry má v nájmu zemědělské družstvo Agrospol Staříč. Proto již před samotným začátkem senoseče je kontaktováno vedení družstva a je domluven postup při sečení. Je dohodnuto, kdy a které lokality se budou kosit. Samozřejmě není možné plánovat daleko dopředu s ohledem na počasí a možné závady na zemědělských strojích. Žijeme ale v době mobilních telefonů, takže se tento problém dá lehce vyřešit. Mezi myslivci jsme se dohodli, že senoseč bude mít na starosti jeden člen, který bude v kontaktu se zemědělci a bude moci pomocí SMS zpráv informovat ostatní členy, která lokalita se bude kosit, že nastala změna atd. Odpadá nám tím tolik zmiňovaný problém, že myslivci nevěděli, kdy se bude provádět sečení porostů. Zákon sice ukládá povinnost zemědělcům informovat o senoseči, mnohdy ale není dodržován. Když nám je známa lokalita, kde se bude další den kosit, zvolíme následující postup. V odpoledních hodinách se do této lokality umísti plašiče zvěře. Jedná se o kusy polystyrénu uvázané provazem na 2-3 metrovou dřevěnou tyč, jež musí být zapíchnuta šikmo do země. Při sebemenším závanu větru se polystyrény pohybují a tím zvěř plaší. Tyto plašiče se dají použít jen asi 1-2 dny, poté si na ně zvěř začíná zvykat. Co se týká účinnosti, jak ukázala loňská a předloňská senoseč, pokud jsou v inkriminované lokalitě mláďata srnčí zvěře a jsou již schopna pohybu, v 90 % je srna z této lokality odvede. Dospělá zaječí zvěř také velmi dobře reaguje na tyto plašiče a při kosení se v lokalitě prakticky nevyskytuje. Na mláďata zaječí zvěře je však toto zařízení bohužel méně účinné. Plašiče jsou v travním porostu umístěny tak, aby z každého bylo vidět na jiný. Pokud je to možné, jsou umísťovány na vyvýšeném místě. Při rozmísťování platičů máme s sebou lovecké psy, kteří lokalitu určenou příští den ke kosení prohledávají. Druhý den ráno, než přijede žací stroj, jsou plašiče posbírány, aby nebránily v kosení. Opět s sebou máme lovecké psy. Sečení je prováděno hlavně pomocí žacího stroje tzv. „mačkače“, na kterém je umístěn optický plašič (maják se zrcadly). Samotné kosení probíhá asi takto: Žací stroj obkosí lokalitu 2 až 3 krát dokola a poté plochu rozdělí na 2-5 dílů podle velikosti, aby zvěř měla šanci na únik. Když je myslivců na poli více, vytvoříme rojnici a se psy jednotlivé části procházíme a až poté se začne kosit. Kosí se způsobem, že žací stroj po dojetí na konec pole se vždy otočí a jede zpátky. Nedochází tak 16

k nebezpečnému stlačování zvěře doprostřed pole. Mnohokrát se stavá, že samotný řidič vystoupí ze stroje a sám vyžene zvěř, která zalehla přímo před žací lištu. Mnohým se může zdát takový přístup zemědělců nemožný. Opak je pravdou. Všichni pracovníci firmy Agrospol Staříč, kteří se podíleli na senoseči prokazují, že mají pěkný vztah k přírodě, že jim není lhostejné, kolik zvěře pokosí. Jejich přístup je na dnešní poměry opravdu nevídaný. Při senoseči je nejdůležitější spolupráce mezi myslivci a zemědělci. Bez ní a bez snahy něco změnit se budeme jen dívat na množství zvěře, která zahyne pod koly zemědělských strojů. I nám se přes veškerou snahu nepodaří úplně zabránit všem ztrátám na zvěři, ale počet usmrcené zvěře je mnohonásobně nižší než v dobách, kdy se tato opatření neprováděla. Výše popsaný způsob záchrany zvěře při senoseči je poměrně složitý, množství zachráněné zvěře však za tuto námahu určitě stojí. Ztráty na zvěři vlivem kosení zemědělských ploch jsou bohužel ze strany myslivců stále podceňovány. Odlov zaječí zvěře V roce 2003 nebyla zaječí zvěř na úseku Kamenná lovena vůbec, v následujícím roce jen v počtu několika kusů. V roce 2005 se konal v části honitby Kamenná hon na zajíce. Ve 4 malých ukázkových lečích bylo uloveno 35 zajíců, poté se již zajíc v dalších lečích nelovil. Po celý průběh honu bylo vidět velké množství zaječí zvěře. V roce 2006 se opět konal hon na úseku Kamenná, 6 lečích se ulovilo 46 zajíců. Stavy zaječí zvěře se i přes velmi krutou zimu 2005/2006 nezmenšily, ba naopak dokonce došlo ke zvýšení počtu zaječí zvěře. Výsledkem všech výše popsaných opatření a hlavně velké snahy myslivců je situace, kdy od roku 2003 dochází k postupnému nárůstu stavů zaječí zvěře. Honitba se v současnosti v chovu zaječí zvěře řadí mezi nejlepší v okrese Frýdek-Místek. Dnes běžně nastává situace, kdy při pochůzce s ohařem po části honitby Kamenná narazíme na 20, 30, ale i 40 zajíců. Doufáme, že i nadále budou mít stavy zaječí zvěře ve Staříči stoupající tendenci a že se alespoň velmi vzdáleně přiblížíme dnes již bájným výřadům ze 70. let minulého století. Pro mnohé myslivce se mohou zdát výše popsaná opatření jako složitá, nebo dokonce zbytečná. Podle mého názoru by nám zajíc prakticky vymizel z honitby, pokud bychom nic takového nezavedli.. Nesouhlasím s názorem, že stavy zaječí zvěře nelze v dnešních podmínkách zvýšit. Myslím si, že cílenou mysliveckou péčí, úpravou krajiny a eliminací predačního tlaku lze dosáhnout zvýšení stavů zaječí zvěře.

Ochrana zajíce, věc veřejná Oldřich Kučera, Litovel, Žerotínova 579 Monitoring krajinného prostředí prostřednictvím zaječí zvěře Na celém našem území klesly stavy zaječí zvěře na nepřiměřeně nízkou úroveň. Jak potvrzují myslivecké statistiky, jsou stavy této zvěře již dlouhou dobu i v mnoha dalších zemích Evropy na ústupu. Zvláště citelně je pociťován úbytek odvěkých ekologických nik, v nichž zaječí zvěř od pradávna žila a úspěšně se rozmnožovala. Lidskými aktivitami porušená rovnováha mezi potřebami drobné polní zvěře a existenční nabídkou zbývajících ekologických nik je jednou z určujících podmínek života tohoto druhu. Na vzniklé změny v rozloze a struktuře jimi obývaného prostoru zareagovali zajíci ústupem z míst ohrožených lidskými aktivitami. Na početnost a strukturu zaječích populací v současnosti působí celá řada dalších činitelů znesnadňujících jejich prosperitu. Rozdělují se na vlivy jednotlivě pojmenovatelné jako 17

například klimatické a povětrnostní podmínky, změny v obhospodařování zemědělsky využívané krajiny, zábory velkých ploch za účelem výstavby jak bytové tak i průmyslové. Výstavba různých obchodních domů a k nim přiléhajících skladů. Výstavba různých typů silničních komunikací atd., zabírajících obvykle nejúrodnější půdu v krajině, která umožňovala drobné zvěři odpovídající životní podmínky. Pro zajímavost uvádíme, že úbytek honebních ploch za posledních 50 let činil 723.000 ha v celé ČR. A dále pak na vlivy druhově a specificky působící na jedince negativním způsobem v průběhu jejich života, narušováním plynulosti životního rytmu, koloběhu potřeb změny v potravě, vnitrodruhových i mezidruhových vztazích, rozmnožování a odchov mláďat, aj. O těchto ještě stále přes mimořádně rozvinutý výzkum dané problematiky mnoho nevíme. Příroda si svá tajemství dokáže chránit. Ale právě tyto, alespoň se tak domníváme, stojí na vrcholu pomyslné pyramidy určujících zásadní změny populační dynamiky zaječí zvěře. I když by bylo možné jmenovat další významné činitele uplatňující svůj vliv na populační dynamiku zajíce, nelze pro časovou omezenost přednášky tímto směrem dále pokračovat. Snad někdy příště. Samotné řešení problematiky úbytku drobné zvěře, v našem případě zajíce je v současnosti úzce spjato s komplexním řešením ekologických problémů dnešní antropomorfizované krajiny, které by se v blízké době měly stát, v zájmu celé společnosti, nosným pilířem politického programu laické i odborné veřejnosti, obsahujícím určitá konkrétní opatření, jak dosavadní nepříznivý vývoj zastavit a uvést v soulad potřeby lidské společnosti s přírodními zákony, neboť ekotoxikologická zátěž krajiny, tak jak ji v současnosti zaznamenáváme téměř na celém území naší republiky si vyžaduje i v zájmu nás lidí, pečlivé sledování a zkoumání probíhajících jevů působících negativním způsobem na kvalitu našeho životního prostředí. Jako nestranný a objektivní informátor při vědeckém zkoumání se podle výsledků dlouhodobého šetření pro tento účel nejlépe hodí zajíc evropský (polní) Lepus europaeus Pall., v naších podmínkách se vyskytující zajíc středoevropský (Lepus europaeus europaeus Pall.), jako nejbližší příbuzný králíka, klasického to laboratorního zvířete, takže nálezy získané sledováním zajíce lze snadno bez velkých obtíží dál analogicky interpretovat a zobecňovat pro potřeby humánní a veterinární medicíny a tedy pro tzv. monitoring zdraví. (Nováková, 1977, Kučera, 1984 ). Protože splňuje většinu požadavků kladených na testovací zvíře, a patří do okruhu druhů, u nichž již byly stanoveny hlavní základní fyziologické, biometrické a populační hodnoty. Vyznačuje se značnou stálostí, fyziologických hodnot, popř. morfologických znaků a malou plastičností ve vztahu k stanovištním podmínkám. V poměrně hojném počtu se vyskytuje ve všech stanovištních podmínkách přirozených, i kulturních až umělých. Citlivě reaguje na každou nepříznivou změnu v areálu svého výskytu. Rychlou reakcí a velkou citlivostí může lidské společnosti sloužit jako indikátor změn v krajinném prostředí. Poměrně rychle reaguje na antropogenního nebo antropického činitele nebo procesy v ekosystémech. Vyznačuje se určitou tolerancí vůči tomuto činiteli, tj. přežívá i dlouhodobé a intenzivní působení dané škodliviny. Vyznačuje se rychlým metabolismem tak, že se může projevit i vliv škodlivin přítomných i ve stopových koncentracích. Vyznačuje se poměrně dlouhou dobou života, takže se mohou projevit i důsledky chronických zátěží. Rychlý sled pokolení umožňuje včasné zjištění genetických změn, popř. vrozené poruchy, které se objevují když škodlivina působí na několik generací téže populace. V průběhu jednoho reprodukčního období může pohlavně dospělá zaječka mít 3 až 4 vrhy, ojediněle i více (7). Takže lze snadno sledovat vedle sebe jedince různě dlouho vystavené zátěži. Prokázaná typická věrnost zajíců svému domovskému okrsku, je dána určitá jistota, že zjištěné odchylky vznikly v přesně vymezitelném prostředí. I když je obývaný prostor poměrně malý. Pro výzkumné účely je obzvláště důležité, že je neustále vystaven působení sledovaného činitele nebo činitelů vyskytujících se na sledovaném územním celku, a to jak přímo, tak 18

i prostřednictvím konzumované potravy. Mimo to, protože žije neustále na povrchu a pohybuje se většinou v porostech, které jej shora kryjí, při pohybu zviřuje spady zachycené na bylinách a dřevinách. Je snadno dosažitelný pro sériová vyšetření za shodných časových a prostorových podmínek. Říká se, že zajíce je možné přirovnat k neustále se pohybující testovací laboratoři s rychlými a spolehlivými informacemi. Z jeho reakcí lze usuzovat, i když pouze nepřímo na reakce, které se mohou projevit i u člověka a dalších živočišných druhů. Zdá-li se někomu nadpis této přednášky nadneseným chtěl bych ho upozornit na skutečnost, že například ve Švýcarsku je zajíc v současnosti již zapsán na červenou listinu ohrožených druhů a zajíc zde byl vyhlášen za určitý druh "VLAJKOVÉ LODI", která pro svou všeobecnou oblíbenost na oplátku upozorňuje lidskou společnost na nebezpečí jenž i ji hrozí. Je například všeobecně známou skutečností, že Imise (zplodiny), šířené do krajiny ať již ze zdrojů průmyslové výroby, nebo prostřednictvím výfukových plynů z aut obsahujících významné množství reziduí toxických prvků, jako například kadmium, olovo, rtuť a další, kontaminující mimo jiné i potravní zdroje volně žijících savců, svou výživou odkázaných výlučně na rostlinnou potravu, tak jak je to v případě zaječí zvěře, jejíž ekologická hodnota v důsledku spásání takto znehodnocené potravy, rok od roku klesá. Poté, co v Litovelském výzkumném středisku, v jeho umělém chovu zajíců, docházelo k soustavnému značnému úhynu mláďat zajíců v postnatálním období ( prvních dnech života), tudíž v období, v němž byla svou výživou zcela odkázána pouze na mateřské mléko, jejichž důvod jsme si nedokázali vysvětlit ani prostřednictvím pitevních nálezů, upoutaly nás publikované výsledky Cvach a kol.(1987) a Matvijčuk a kol.(1987), uvádějící, že dechem, pokožkou, kontaminovanou potravou přijaté rezidua těžkých kovů do organismu zvířat, představují zvláštní nebezpečí, přičemž jejich vliv na jejich organismus se případ od případu může různit. Některé poměrně rychle narušují funkci jednotlivých tělních orgánů, jiné se v organismu kumulují, snižují jeho odolnost vůči infekcím, narušují reprodukční schopnost postižených a škodlivě zasahují do vývoje juvenilních jedinců. Dalšími výzkumy bylo shledáno, že toxické prvky (rezidua těžkých kovů ), kumulující se v organismu zvířat, ale případně i vyšších živočichů případně i člověka, představují zvláštní nebezpečí tím, že se mimo jiné vylučují i mlékem laktujících zvířat. Přičemž zvláštní význam má zejména mateřské mléko. Lze předpokládat, že citlivost mladého organismu může být ve srovnání s dospělým v průměru 1,1 až 2 krát vyšší (Šimoník, 1988). Jejich práce byly impulsem k rozhodnutí prozkoumat příčinu hynutí mláďat zajíců pod tímto zorným úhlem. Následně byl vypracován číselný seznam kojících zaječek, od kterých bylo odebráno 56 vzorků mléka podrobené chemické analýze se zaměřením na případnou hladinu obsahu kadmia (15 vzorků), olova (15 vzorků), rtuti (26 vzorků) v nich. Zároveň byly chemické analýze podrobeny i vzorky potravy dospělých zajíců. Uskutečněné rozbory přinesly závažná zjištění. Hladina obsahu kadmia byla zjištěna v rozmezí od 0,004 do 0,195. Olova od 0,013 do 1,057. Rtuti od 0,007 do 0,241 mg/kg. Porovnáním těchto nálezů s číselným seznamem zaječek od nichž pocházely vzorky mléka, a u nichž opakovaně docházelo k úhynům mláďat bylo možné vyslovit názor, že v případě tohoto výzkumu lze vysledovat přímou souvislost mezi hladinou obsahu vylučovaných reziduí sledovaných kontaminujících látek mlékem mateřského organismu a hynutím jejich mláďat. Je snad namístě poznamenat, že výzkumu v této oblasti se účastnila řada vysoce fundovaných odborníků a že tato výzkumná práce byla ve své době první prací tohoto druhu v Evropě. (Kučera a kol., 1991, Folia Venatoria). S politováním musím konstatovat, že pro časovou tíseň se mi více o této problematice do přednášky nevešlo a proto se v dalším soustředím ještě na vývoj početního stavu zajíců v Severomoravském kraji, tak například: 19

Přiložené mapky a tabulky znázorňují situaci, tak jak ji zachycují statistické výkazy LOV 1984 a 2006, kdy k poklesu lovu zajíců došlo na celém území Moravskoslezského kraje, ale k největšímu poklesu dochází pak v jeho západní a jižní části.

20

Pro možnost částečného porovnání uvádím například bývalý okres Bruntál, v němž se v roce 1973 lovilo — 3,6 ks na 100 ha, v roce 1984 — 0,7 ks na 100 ha, v roce 2006 — 0,17 ks na 100 ha. Jedná se o obce s rozšířenou pravomocí Bruntál, Krnov, Rýmařov. Bývalý okres Opava lovil v roce 1973 — 10,4 ks na 100 ha , v roce 1984 — 3,9 ks na 100 ha., v roce 2006 — 0.9 ks na 100 ha . Jedná se o dnešní obce s rozšířenou pravomocí Opava, Vítkov, Odry. V současné době je nejlepší situace v obci s rozšířenou pravomocí Ostrava, Kravaře a Kopřivnice Moravskoslezský kraj 2006 ( na 100 ha v ks. ) MSK Vítkov Třinec Rýmařov Ostrava Orlová Opava Odry Nový Jičín Krnov Kravaře Kopřivnice Karviná Jablunkov Hlučín Havířov Frýdlant n. O. Frýdek - Místek Frenštát p. R. Č. Těšín Bruntál Bohumín Bílovec

1,1 0,4 1,5

6,4

10,9

5

4,6 5,4

10,1

5,8

5,7 7,5 10

3 0,9 1,1 0,7 0,8

14,8 11,3

4,9 6,7 7,1

13 11 7,2 12 8,2

2,7 2,1

8,2 9,2

5,5

0,2 0,2 1,5 0,9 0,5 1,9 0,7 1

3,7 4,8

JSS

13,7 8,2

6 5,5 5,9

NS 11,5 11,1

7 7,7

11,8

5,9 5,9

9,7 8,7

0,5

11,2

9,8

7,1 6,6

0,6 0

LOV

9,9

10 13,9 5

10

15

20

25

30

Na jedné třetině (1/3) plochy bonitované pro zajíce v rámci Moravskoslezského kraje (dle ORP) se nedosahuje u jarních sčítaných stavů (JSS) ani minimálních normovaných stavů, a přesto, i když v omezené míře, se zde zajíci lovili. Je třeba si uvědomit, že při těchto stavech se v mnoha případech nedosahuje ani prosté reprodukce, což dokazuje velmi nízký koeficient přírůstku, který dosahuje pouze k číslu 0,16, přičemž zákon č. 491/2002 Sb., v § 8 ad 2 stanoví jako nejnižší koeficient pro IV. bonitní třídu (nejnižší) 0,2 – 0,4. V uvedených případech by lov na zajíce neměl být vůbec prováděn, nechceme-li zajíce úplně zlikvidovat. Za posledních pět roků tj. 2002 - 2006 byl průměrný roční lov 2645 kusů zajíců tj. 1,18 ks na 100 ha.

21

Statistické údaje 2002 – 2006 pro Moravskoslezský kraj Honební plocha celkem v ha 2002 2003 2004 2005 2006 2007

409 857 210 381 450 897

Honební plocha ( zajíc ) v ha 254 592 210 381 219 656 217 630

NS

Odstřel

21 454 22 558 23 598 23 940 23 791

2 964 2 562 2 348 2 931 2 420

JKS

Koef. Zazvěřování přírůstku

13 850 13 870 14 523 14 793 13865

56 72 55

0,18 0,17 0,20 0,16

V roce 2006 to pak bylo - lov 2420 kusů zajíců což se rovná 1,11 ks na 100 ha. Při tom, a to je nutné zdůraznit, že jarní kmenové stavy zajíců poklesly v letech 2006 – 2007 o dalších 928 kusů což, a to lze téměř s jistotou předpokládat, negativně ovlivní následnou výši reprodukovaného použitelného přírůstku, neboť, řečeno s básníkem:

" Kde není matka není syn " nebo řečeno českým lidovým mysliveckým příslovím:

"Zajíc se z hroudy nenarodí " .

Desetileté zkušenosti s péčí o koroptve polní na Novojičínsku Ivo Otáhal* * Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace, ul. 28. října 12, 741 11 Nový Jičín Koroptev polní (Perdix perdix) je pták vázaný na tzv. kulturní step, tj. na prostředí uměle vytvořené člověkem, na krajinu charakteristickou pro drobné zemědělské hospodaření. Vyhovuje jí pestré střídání menších polí s různými plodinami a s loukami, které doplňuje rozptýlená zeleň, polní cesty a drobné vodoteče. Toto ideální prostředí doznalo na většině území ČR v průběhu minulého století a zejména v jeho 2. polovině, v 50. až 70. letech, značných změn. Koroptev polní (Perdix perdix) do té doby patřila mezi nejběžnější ptačí druhy obývající zemědělskou krajinu. Také na Novojičínsku byla koroptev nejrozšířenější zvěří a ještě v polovině 60. let byly její stavy relativně uspokojivé. Intenzifikací zemědělské výroby a necitlivými zásahy do krajiny došlo k narušení přirozeného prostředí koroptví. Došlo ke zjednodušení krajiny rozoráváním mezí a polních cest, byly zatrubňovány drobné vodoteče a likvidována rozptýlená zeleň. Dalším velmi nepříznivým faktorem ovlivňujícím stavy drobné zvěře včetně koroptví bylo zavádění stále výkonnější mechanizace a zejména enormní nepřiměřená chemizace v zemědělství. Také nepříznivě působí na stavy koroptví vysoké stavy predátorů, zejména lišek a kun, lokálně pak také koncentrovaná turistika, volné pobíhání psů a divoký terénní motorismus. Všechna tato negativa měla za následek zhroucení populace koroptví na většině území našeho státu. Na mnoha místech došlo prakticky k vymizení koroptví, jinde se jejich populace stala disperzní a ostrůvkovitou s přežíváním více či méně izolovaných lokálních populací různé velikosti. Výše popsaná situace odpovídá vývoji stavů koroptví i na území okresu Nový Jičín, resp. v celém Moravskoslezském kraji. Vzhledem k dramatickému vývoji stavů koroptví v ČR ve 2. pol. 20. století byla koroptev polní (Perdix perdix) podle zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny a podle vyhlášky 22

č. 395/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 114/1992 Sb., zařazena mezi živočichy ohrožené. Také podle mysliveckých předpisů patří koroptev dlouhodobě mezi zvěř celoročně hájenou a podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti patří mezi zvěř neobhospodařovanou lovem. Již řadu let jsou na stabilizaci populace koroptví realizovány výzkumy, a to jak mysliveckými organizacemi, tak pracovišti státní ochrany přírody nebo jejich aktivisty (Otáhal I., Plesník J., 1998). Stát přistoupil prostřednictvím Ministerstva zemědělství ČR k podpoře chovu koroptví v honitbách přidělováním dotací. Zmírnění intenzifikace zemědělské výroby po roce 1989 a dotační politika státu vytváří příznivé klima pro realizaci opatření pro posilování zbytkových populací koroptví. Díky tomu se koroptev opět dostává na řadě míst v ČR do popředí zájmu myslivců i ochránců přírody. Příkladných výsledků dosáhli v tomto směru zřejmě myslivci na Žďársku a Pardubicku a ochránci přírody ve středních, resp. severozápadních Čechách. Zájem ochránců přírody je motivován mmj. skutečností, že koroptev polní je tzv. vlajkovým druhem živočicha, což znamená, že prostředí vhodné pro koroptve odpovídá současně i místům možného nebo předpokládaného výskytu dalších nezřídka chráněných a ohrožených druhů živočichů (chřástal polní, křepelka polní a další), ale také dalších druhů drobné zvěře (zajíc, bažant atd.). Z těchto důvodů byla koroptev polní zařazena mezi sledované, tzv. „naturové“ druhy v rámci programu NATURA 2000. Opatření, která byla v podobě poklesu stavů koroptví realizována, byla zpravidla lokálního a krátkodobého charakteru. Tak např. v okrese Nový Jičín se v polovině 80. let zabývala repatriací koroptví Vysoká škola veterinární v Brně (nyní Veterinární a farmaceutická univerzita) ve své honitbě Poodří, odkud se koroptve rozšiřovaly i do okolních honiteb (např. Kunín a Bartošovice). Ve 2. pol. 80. let však tato aktivita ustala a až do pol. 90. let byla koroptvím na území okresu věnována minimální pozornost. V pol. 90. let se chovem a vypouštěním koroptví začalo zabývat MS Beskyd Mořkov, kde však byl chov z důvodu stafylokokové infekce (Staphylococus aureus) po několika letech zrušen. Následně se začaly, zprvu ve spolupráci se Stanicí pro záchranu živočichů v Bartošovicích, vypouštět koroptve při realizaci dalších opatření ve více honitbách. Byl zpracován dlouhodobý projekt s názvem „Záchranný program koroptve polní na Novojičínsku“. Do tohoto programu se zapojily honitby MS Fulnecko, MS Hubert Jeseník n. O., MS Bartošovice, MS Poodří Studénka, MS Královec Spálov, MS Bernartice n. O., MS Starojická Lhota a snad i další. Některá ze jmenovaných MS se programem zabývala více let, u jiných se jednalo o více či méně jednorázovou akci, nepřetržitě se od r. 1997 programem zabývají pouze MS Fulnecko a MS Hubert Jeseník. Uvedený program byl ukončen v roce 2005 a vyhodnocen jako první úspěšná etapa dlouhodobé péče o koroptve na Novojičínsku. Dlouhodobě realizovaná opatření se projevila v mírném nárůstu počtu koroptví na poměrně velké části okresu. Dříve disperzní a rozvrácená populace koroptví se ostrůvkovitě stabilizovala. V roce 2006 byl zpracován další dlouhodobý projekt na léta 2006-2016 s názvem „Stabilizace populace koroptve polní (Perdix perdix) v honitbě MS Fulnecko a okolí“. Tento program již vychází z dobrých zkušeností z předcházející etapy a byl použit i pro další myslivecká sdružení v okrese. Jedním z hlavních úkolů tohoto programu je péče o koroptve na kvalitativně vyšší úrovni při koordinaci snah ve více honitbách v rámci oblastí chovu koroptví. K tomuto programu se již přihlásilo 8 mysliveckých sdružení a již také bylo vydáno patřičné rozhodnutí o vyhlášení oblastí chovu koroptví. Byl zpracován a zájemcům poskytnut další písemný materiál, „Návrh na vyhlášení oblastí chovu koroptví polních v okrese Nový Jičín“. První etapa byla zhodnocena v roce 2005 na semináři s účastí řady MS a informace o probíhajícím programu byly též pro informovanost veřejnosti poskytnuty mediím (tisk, kabelová televize, rozhlas), v souvislosti se zahájením 2. etapy byl 18. 10. 2007 uspořádán další seminář věnovaný koroptvím na Novojičínsku a přípravě koordinované práce v rámci oblastí chovu koroptví. Rovněž tato začínající etapa byla z důvodu všeobecné informovanosti o projektu poskytnuta mediím. V současné době probíhá příprava ustavení poradního sboru pro oblasti chovu koroptví, a to v návaznosti na již zmiňovaný seminář. 23

Dosud realizovaná opatření můžeme přiblížit na příkladu MS Fulnecko, kde program záchrany koroptví probíhá cíleně od r. 1997. Od tohoto roku se zde začalo s výstavbou zařízení pro přikrmování koroptví, tj. koroptvích bud a rohatin, do nichž je předkládáno zbytkové, zlomkové obilí a odpad z čištění travního semene ve Šlechtitelské stanici Hladké Životice s vysokým obsahem travních semen a plevelů. Souběžně probíhala (a dosud probíhá) pomístná výsadba stromů a keřů v okrajích pozemků, navazující na dříve realizované výsadby plodonosných dřevin. Od roku 1998 byla postupně zbytková, velmi skromná populace koroptví dotována pravidelným výsadkem, a to následovně: rok 1998 1999 2000 2001

– -

47 ks 100 ks 50 ks 50 ks

2002 2003 2004 2005

– –

50 ks 8 ks 30 ks 60 ks

2006 – 2007 –

50 ks 32 ks

Tj. celkem 477 koroptví, většinou kuřátek ve stáří 6-9, výjimečně do 12 týdnů, příp. dospělí jedinci. Podobně jako v MS Fulnecko byla realizována opatření i v jiných honitbách, příp. byla tato opatření omezena v délce i rozsahu. Zatím se nepodařilo uskutečnit takové porostní úpravy, jako jsou praktikovány na Žďársku a jak o nich hovořili Havlát a Feuereisel na obou již zmiňovaných seminářích. Návrh opatření, stanovení programu a vytýčení priorit v oblastech chovu koroptví by mělo být záležitostí poradního sboru. Samotný program vychází z potřeb chovu koroptví a je více či méně dán dosavadními zkušenostmi jak z honiteb v okrese Nový Jičín, tak z jiných území, např. ze Žďárska. Úkoly lze shrnout do následujících bodů seřazených ne podle důležitosti, ale podle rychlé dostupnosti realizace: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Administrativní úkony, Budování zařízení pro přikrmování a ochranu koroptví, Lov predátorů – lišek, kun, černé zvěře a jezevců, Vypouštění koroptví k posilování populace, Úpravy krajiny, Ochrana před rušivými vlivy, Osvěta a popularizace, Případný vlastní chov a komorování koroptví.

Vyhlášení oblastí chovu koroptví na území okresu Nový Jičín je součástí 2. etapy péče o koroptve a mělo by být kvalitativně i kvantitativně přínosnějším krokem než v 1. etapě. Zapojení více honiteb, spoluúčast MS a koordinace činnosti poradním sborem k tomuto optimistickému přístupu dává ty nejlepší předpoklady.

Veterinární dozor u drobné zvěře MVDr. Jaromír Polášek, ředitel Krajské veterinární správy pro Moravskoslezský kraj Obecně známou skutečností je úbytek drobné zvěře. Někteří uživatelé honiteb se s touto skutečností vyrovnávají vysazováním této zvěře do honiteb. Může se to provádět vysazováním divoké zvěře odchycené v jiných honitbách nebo vysazováním zvěře různými způsoby odchované. Z pohledu veterinární legislativy, zejména zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) a zákona 24

č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, se jedná o chov a veterinární legislativa se na tyto chovy přiměřeně vztahuje. Obecně platí, že nelze vysazovat do honiteb zvěř, u které není znám nákazový status a zejména zvěř z ohnisek a ochranných pásem nebezpečných nákaz přenosných na zvířata (brucelóza, tularémie, vzteklina, mor prasat, aviární influenza aj.). V případě, že zvěř určená pro vysazování pochází z jiné členské země EU nebo tzv. třetích zemí, je nutno tuto skutečnost předem ohlásit na příslušný veterinární inspektorát, který vykonává veterinární dozor v místě určení a provede kontrolu zvěře a veterinární dokumentace. V Moravskoslezském kraji se provádí odchov bažantů a kachen (březňaček). V odchovnách bažantů je povinná vakcinace proti Newcastleské chorobě (Pseudomor drůbeže) a bakteriologické vyšetření trusu na salmonelózu z chovného hejna před snáškou. V odchovnách kachen je povinná vakcinace proti infekční hepatitidě kachen. V roce 2007 byla dvakrát vyhlášena celostátně platná mimořádná veterinární opatření z důvodu nebezpečí zavlečení a rozšíření vysocepatogenní aviární influenzy. Tato mimořádná veterinární opatření se vztahovala i na odchovny bažantů a kachen a zejména se jednalo o zamezení přístupu divokého ptactva ke krmivu a napájecí vodě. Pokud by se tyto chovy staly součástí ochranného pásma nebo pásma dozoru, které se vyhlašují kolem ohnisek aviární influenzy, platila by zde stejná opatření jako v chovech drůbeže tj. sčítání, uzavření chovu, případně nařízené utrácení. Vždy se vyžaduje účast uživatelů honiteb v ochranných pásmech a pásmech dozoru při opatřeních u volně žijící zvěře. Při odchovu a vysazování zajíců se sledují zejména brucelóza a tularémie. Vysazování zajíců pocházejících z odchoven řeší společně Krajská veterinární správa pro Moravskoslezský kraj a Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. V Moravskoslezském kraji jsou v pozorovací době ohniska brucelózy zajíců v katastru Štáblovice a tularémie zajíců v katastru Karviná-Doly. Rozsah vyšetřování zajíců ulovených v těchto katastrech byl stanoven v mimořádných veterinárních opatřeních, která byla vydána v souvislosti s potvrzením nákazy. V ostatních honitbách mimo ohnisek a ochranných pásem platí povinnost vyšetření uhynulých zajíců, případně ulovených zajíců při vyslovení podezření z nákazy. Obě nákazy - brucelóza a tularémie jsou přenosné na člověka a proto je třeba při manipulaci se zvěří podezřelou z nákazy se chránit a podezření z nákazy hlásit na příslušný veterinární inspektorát. Vzhledem k tomu, že v ČR jsou provozovány odchovny divokých králíků, je třeba upozornit na značné nákazové riziko při vysazování této zvěře. Jedná se zejména o myxomatózu a mor králíků, které se vyskytují v chovech domácích králíků. Do honiteb jsou sice vysazováni vakcinovaní králíci, ale imunita není celoživotní a nepřenáší se na potomstvo a vzájemnému přenosu nákaz mezi populací divokých a domácích králíků nelze účinně zabránit. U všech druhů zvěře platí, že zvěř podezřelá ze vztekliny se předá k vyšetření. Preventivní podávání léčivých přípravků, která je možná u spárkaté zvěře podáváním medikovaného krmiva, se u drobné zvěře neřeší. Je možno podle pokynů a pod dohledem privátního veterinárního lékaře provádět léčbu a prevenci v odchovnách zvěře, ale vždy je nutno dodržovat ochranné lhůty podávaných léčiv.

25

Myslivost přispívá k ochraně přírody Doc. Ing. Petr Wolf, CSc., Poslanec PS PČR Náš milovaný obor myslivosti se nachází v přelomovém bodě svého vývoje. I na této konferenci se bude diskutovat, jak mu dát nové impulsy. Část společnosti totiž nechápe důležitost v rozvíjení tohoto oboru v České republice, nevnímá historii a tradice myslivosti v Českých zemích a spíše se orientuje moderním tzv. „zeleným směrem“. Myslivost je přece normální obor lidského hospodařením se zvěří a aktivní péčí o živočichy v krajině. Myslivost je součástí souboru hospodářských činností člověka v přírodě. Člověk díky myslivosti vstupuje do kontaktu s přírodou a může ji tak pozitivně ovlivňovat. Jedním z hlavních přínosů myslivosti je příspěvek k zachování živočišných druhů v jejich pestrosti. Pomáhá k vytváření rovnováhy mezi jejich ochranou a potřebami ostatních složek přírodního prostředí. V souvislosti s myslivostí často slýchávám slovo lovec. Avšak mezi lovcem a myslivcem je velký a podstatný rozdíl. Jsem přesvědčen, že důležité je chápat myslivost jako určité poslání, hospodaření s přírůstky, o které se člověk musí nějak postarat, aby ta zvěř byla ve stavu v jakém chceme, aby byla zdravá a přitom jsme udrželi ty obrovské tradice, které tady ve střední Evropě máme a které má myslivost z dob ještě před Rakouskem-Uherskem. Myslím, že nemáme žádné jiné sdružení lidí se stejným zájmem, které by mělo tak hluboké historické tradice spjaté s přírodou. Takže myslivost ano, lov je něco jiného a jsou to určitě tradice, myslivost určitě není hobby, je to určité poslání. Bez myslivosti nejsme schopni zachovat genofond zvěře. Myslivci nejsou žádní bezohlední milovníci honů, ale právě největší ochránci zvířat. Myslivecká společnost by měla tento tradiční obraz hrdě bránit. Nejsem si zcela jist, že se v tom neudělalo všechno potřebné. Myslím, že je to dáno jistou nepříliš vhodnou propagací mezi veřejností po roce 1989. Myslivci byli bohužel často očím veřejnosti líčeni jako vrazi, ale nikdo se proti tomu neohradil, neřekl skutečnosti, jak to doopravdy s myslivostí je. Výsledkem je, že momentálně celou Evropou prochází názor, že lovit je něco špatného. Ale chyba je i v nás myslivcích, že se k tomu málo vyjadřujeme v tom pozitivním slova smyslu. Vždyť kdysi se mluvilo i ve školách o myslivosti pozitivně, tam to začíná, a nyní se většinou pozitivně myslivost mladým lidem nepřekládá. Celý problém náhledu na myslivost velice úzce souvisí se změnou životního stylu. Ve střední Evropě se dostáváme do situace, kdy nám venkovské obyvatelstvo přechází do měst, to je právě ta síla a to je právě ta hlasitost, která se nám dostává do médií. Pokud nebudeme schopni slušným a nekonfliktním způsobem vyargumentovat svoji úlohu, tak naše postavení se bude neustále zhoršovat. O tom jsem přesvědčen. Dál jsem přesvědčen o tom, že pro komunikaci s veřejností prostřednictvím masmédií musí dělat ten, kdo je v tomto prostředí profesionál. My se orientujeme v myslivosti, do jisté míry známe zákonitosti přírody a zvěře, ale v prostředí médií se dovede málokdo z nás orientovat a pohybovat. A to je naše chyba, na které zase jen proděláváme. Je tomu tak půl roku, co jsem se dostal k informacím z průzkumu u dětí ve vyšších třídách základní školy a z toho bylo nejzajímavější zjištění, že děti uvažují, že kráva je modrá. A naší přírodu a zvěř vůbec neznají. Jenom chci tím zdokumentovat, že myslivci budou mít těžko tolik peněz, aby se propagace naráz zlepšila a změnil se naráz náhled společnosti na ně. Důležité je dostat povědomí o kladných stránkách myslivosti do škol. To co zasejeme v tom útlém věku, to tam mladí pořád mají a s tím mohou potom v budoucnu pracovat. Jistě, že potom se mohou 26

přiklonit i na druhou stranu, ale nejefektivnější a nejlevnější je dostat se s myslivostí do škol, zařadit problematiku myslivosti do školních osnov a dětem tuto problematiku osvětlit. Nemůžeme se proto divit, že mladých myslivců v ČR stále ubývá. Jak je to možné. Něco se nedělá dobře. Domnívám, se že hlavní činností myslivecké asociace je vrátit respekt jménu poctivého myslivce. Při pohledu na současnou věkovou strukturu českých myslivců je patrná výrazná převaha starších ročníků. Myslivost mladé lidi příliš nepřitahuje. Hrozí nám úbytek myslivců se všemi důsledky pro výkon práva myslivosti v ČR. Pokud se dnes mladý člověk rozhodne věnovat myslivosti, naráží různé problémy. Jedná se například o nedostatek finančních prostředků. Dále není jednoduché uchytit se v honitbě a zapojit se do myslivecké praxe. Když chybějí známí, zájemce se těžce prosazuje do mysliveckého života. Potřebujeme vypracování jasné koncepce řešení tohoto problému od našeho svazu. Jinak vymřeme na úkor zahraničních myslivců – lovců. Dalším problémem myslivosti v České republice je tvrzení, že v určitých oblastech jsou vysoké stavy spárkaté zvěře. Toto způsobuje značné škody na zdejší přírodě. Dalším problémem je jednoznačný úbytek jednotlivých druhů drobné zvěře, pro jejíž rozvoj je třeba vytvářet předpoklady. Tato skutečnost je přesně ukázána v analýze Ing. Luďka Králíčka o chovu drobné zvěře. V roce 1935 na území Moravskoslezského kraje s výměrou honební plochy 2 578 094 ha bylo uloveno 523 644 koroptví, 131 607 bažantů, 8533 divokých kachen, 388 413 zajíců a 81 578 divokých králíků. Na jeden hektar honební plochy včetně lesní půdy toto představovalo 0,44 ks odlovené drobné zvěře. Dnešní stav je následující: Statistika z roku 2006 Honební plocha 449 765 ha Odlov: Koroptev 0 neloví se Bažant 65 172 Kachna 5 409 Zajíc 2 420 Divoký králík 0 Koeficient 0,16 ks/ha honební plochy Podle výše uvedené analýzy hlavním důvodem je zejména: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

POKLESU VÝMĚRY HONEBNÍCH PLOCH VLIVEM ROZVOJE LIDSKÝCH SÍDEL, RŮSTU PRŮMYSLOVÝCH ZÓN. ROZVOJE SILNIČNÍ DOPRAVY. ZVÝŠENÁ PRODUKCE ZEMĚDĚLSKÝCH TECHNICKÝCH PLODIN. CHEMIZACE A ČÍM DÁLE VÝKONNĚJŠÍ MECHANIZACE. ZVÝŠENÁ PREFACE V DŮSLEDKU LEGISLATIVNÍ OCHRANY PREDÁTORŮ. NÁRŮST STAVŮ KRKAVCOVITÝCH, ZVLÁŠTĚ KRKAVCE. NÁRŮST STAVŮ ČERNÉ ZVĚŘE. ZMENŠENÍ, ROZDROBENÍ HONEBNÍCH PLOCH. POKULHÁVAJÍCÍ LEGISLATIVA.

Jediným nástrojem na zlepšení stávajícího stavu je koordinace naší činnosti s Ministerstvem zemědělstvím i celou společností. Je nutno se podívat i na využívání tzv. evropských fondů. V tomto má naše vedení svazu myslivců velké mezery. Troufám si konstatovat, že řada členů Parlamentu je však připravena pomoci napříč poslaneckým a politickým spektrem. 27

Zažíváme dvě zásadní změny, které ovlivňují výskyt drobné zvěře v České republice. Za první považuji změnu ekosystému – neboli změnu struktury krajiny. Druhou je přechod na průmyslové zemědělství. Toto pomáhá zvýšit sice úrodu, ale vážně ohrožuje volný výskyt drobné zvěře. Potřebovali bychom vytvořit za přispění Ministerstva zemědělství ucelený program, který by řešil tyto důsledky lidské činnosti v krajině. Jedná se především o přeměnu hospodaření na pozemcích z intenzivní na extenzivní formu. V České republice máme ještě jeden aspekt, který české myslivosti ohromně uškodil a to byla necitlivá transformace podniku Státní lesy. Tento krok prakticky poznamenal obrovské množství lesníků, rozdělil lesnictvo na podnikatelskou sféru a na státní sféru, dostal myslivost do takové pozice, kdy se řada lesáků myslivosti jako takové buď úplně vzdala nebo jí zapírají. A to je případ jak řadových lesáků, tak i samotného nejvyššího vedení lesů. To je pro nás myslivce, ať si říkáme, že děláme hospodářskou činnost nebo zájmovou činnost, svým způsobem ponižující. Tím jsme se dostali do kategorie o stupeň níž. Podnik s takovou tradicí jakou byly Státní lesy vždy svým způsobem určoval hospodaření v lesích, určoval úroveň myslivosti, určoval vztah ke zvěři, posiloval vztah mezi myslivci, lesáky a všemi ostatními. Bohužel tato synergie se pomalu vytrácí. Použitá literatura Archiv ČMMJ analýza Ing. Luděk Králíček Korhon, P., Zabloudil, F.: Některé faktory působící na zvěř v současné krajině. Myslivost 9/2007, str. 17 red: Ve Sněmovně se besedovalo o myslivosti. Myslivost 9/2007, str. 10

Činnost Záchranné stanice a Centra ekologické výchovy v Bartošovicích, ve vztahu k myslivosti Petr Orel, Jan Kašinský Naše Základní organizace Českého svazu ochránců přírody vznikla v roce 1980, je občanským sdružením s vlastní právní subjektivitou. Počátkem roku 1992 jsme převzali do majetku a provozování Stanici pro záchranu živočichů v Bartošovicích na Moravě. Zabýváme se především druhovou ochranou živočichů a ekologickou výchovou a osvětou. Od podzimu roku 2000 pak provozujeme samostatné centrum ekologické výchovy, které je součástí téměř tříhektarového areálu stanice.

Programy realizované ve stanici Záchrana handicapovaných živočichů Zabýváme se záchranou zraněných, či jinak handicapovaných živočichů, jejich léčením, rehabilitací, přípravou na vypuštění a vlastním návratem vyléčených jedinců do přírody. Oblast působnosti našeho zařízení je především Moravskoslezský kraj, dále pak část Zlínského kraje a okraj kraje Olomouckého. Celkem bylo v období 1983-2006 přijato 9000 živočichů 192 druhů – z toho: obojživelníci 1 druh, plazi 8 druhů, ptáci 153 druhů, savci 30 druhů. V posledních letech přijímáme ročně v průměru kole 800 až 900 zvířat. Do přírody se vrací kolem 55%.

28

Záchranné programy Samostatně řešíme nebo se podílíme na naplňování řady odborných projektů, jejichž cílem je záchrana vybraných kriticky a silně ohrožených druhů naší fauny. Jedná se o tzv. záchranné programy, ke kterým se snažíme přistupovat co nejkomplexněji. Realizace těchto programů obnáší monitoring v terénu, vytváření nových hnízdních možností, snahu o eliminaci negativních prvků v krajině, které přímo ohrožují zájmové druhy a jejich populace. Dále jde o jejich odchov v zajetí a následnou přípravu odchovaných mláďat na život v přirozených podmínkách. V neposlední řadě je to osvěta a popularizace těchto programů mezi veřejností. V současné době jsou v našem zájmu především tyto ohrožené druhy: Sova pálená, sýček obecný a orel skalní. Několik let jsme byli úzce zapojeni do záchranného programu koroptve polní na Novojičínsku. Záchranné centrum CITES Od října 1997 plníme funkci Záchranného centra CITES, které bylo jmenováno Ministerstvem životního prostředí ve smyslu zákona č. 16/97 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Naše zařízení je určeno pro euroasijskou faunu a exotické ptáky. V minulosti se jednalo v naprosté většině o exotické ptáky zachycené při pašování přes hranice, zatímco v současné době jsou přijímáni téměř výhradně naši ptáci. Souvisí to jednak se vstupem ČR do EU, jednak se změnou legislativy - podle současného znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je uplatňována tzv. obecná ochrana ptáků znamenající zákaz odchytu a držení všech druhů ptáků. Další projekty Zabýváme se také pravidelnou údržbou mokřadních ekosystémů, významných pro reprodukci obojživelníků, dále monitoringem výskytu vydry říční v povodí řeky Odry. Stálým projektem je také péče o sad mizejících odrůd ovocných stromů. Jde především o jabloně. V sadu, který se rozkládá v areálu stanice na ploše jednoho hektaru, se nachází na 60 odrůd. Jsme zapojeni také do záchranného chovu ovcí plemene valaška.

Centrum ekologické výchovy Centrum ekologické výchovy (CEV) se zabývá přípravou a vedením ekovýchovných programů, určených žákům a studentům škol všech stupňů, od mateřských po vysoké a také organizovaným skupinám veřejnosti. Současně poskytuje informace týkající se ochrany přírody, druhové ochrany živočichů, aj. Ekovýchovné programy probíhají buď přímo v CEV nebo na školách v rámci školního vyučování. Programy pro organizované skupiny veřejnosti lze realizovat rovněž v CEV nebo na jiném vybraném místě mimo. Pro malé (rodinné) skupiny nebo jednotlivce je CEV otevřeno v období od 1. května do konce října ve volných dnech vždy v 11 hodin, kdy začíná komentovaná prohlídka expozic. Základem ekocentra je venkovní expozice živých zvířat tvořená v současnosti 16 voliérami, velkým „safari“ výběhem a malým výběhem pro nelétajícího orla mořského Ve voliérách je umístěno cca 35 druhů zvířat, ve všech případech jde zástupce naší fauny, především ptáků. Všechna zvířata, která jsou zde trvale umístěna, mají závažné trvalé následky po zraněních, úrazech, která jim neumožňují život v přírodě, nebo se jedná o zvířata držená dlouhodobě v zajetí a změny v jejich chování jim neumožňují pobyt ve volné přírodě. Jedná se zejména o dravce a sovy, dále o krkavcovité ptáky a malé pěvce. Ve výběhu se volně pohybují čápi, volavka a husy. Někteří ptáci se zde i úspěšně rozmnožují. 29

Od května 2006 je otevřena stálá expozice Chráněné krajinné oblasti Poodří, nazvaná „Lidé a krajina“. Jde o expozici umístěnou v přízemí centrálního objektu, bývalé fary, která rozšiřuje nabídku informací o přírodě CHKO. Ve venkovních prostorách navazujících na „Expozici živých zvířat“, byl vybudován základ „Živé zahrady“, seznamující návštěvníky s možnostmi, jak oživit nejen soukromé zahrady, ale i veřejné parky a prostranství a okolí domů. Jde o soubor prvků usnadňující život různých živočichů – budky pro ptáky, úkryty pro plazy a obojživelníky, jezírka, úkryty pro samotářské včely a úl pro čmeláky. V „Živé zahradě“ je umístěn i výukový panel „Poznáváme naše dřeviny“ s výřezy kmenů 24 druhů našich dřevin. CEV nabízí celkem 9 ekovýchovných programů určených pro žáky a studenty všech stupňů škol. Na základě smlouvy probíhá v Ekocentru individuální praxe studentů Střední zemědělské školy v Novém Jičíně, Střední zemědělské školy v Rožnově pod Radhoštěm, Tauferovy střední odborné školy veterinární v Kroměříži. Významná je i dlouholetá spolupráce s OMS ČMMJ Nový Jičín při přípravě mysliveckých adeptů. Každoročně v ekocentru probíhá školení adeptů formou přednášky a komentované prohlídky stanice. Návštěvnost centra každoročně stoupá v roce 2006 dosáhla 5600 osob a v letošním roce do konce října už překročila 6300 osob. Návrat orla skalního ( Aquila chrysaetos, Linnaetus, 1758) do Moravskoslezských Beskyd Jak již bylo zmíněno jde o jeden z našich projektů zařazených do tzv. záchranných programů. Orel skalní je druh, který samozřejmě budí pozornost široké veřejnosti, nejen té ochranářské a myslivecké. Proto byla příprava tohoto projektu také velmi dlouhá a pečlivá, zabrala řadu let. Přípravy začaly již od poloviny 90. let min. století. Od roku 2001 až do 2004 byl projekt projednáván se zainteresovanými státními orgány a na podzim roku 2004 bylo vydáno Správou CHKO Beskydy kladné rozhodnutí. Celý rok 2005 byl věnován doladění projektu, projednání detailů se státní ochranou přírody na Slovensku, která je zcela rozhodujícím partnerem projektu. Současně jsme jednali s nevládními organizacemi, včetně ČMMJ. Na seminář k projektu, organizovaný na podzim roku 2005 byly přizvány všechny OMS ČMMJ, jejichž oblast působnosti zasahuje do Beskyd nebo okolí. Zúčastnili se ho tehdy pouze zástupci OMS ČMMJ z Nového Jičína, kteří také projekt plně podpořili. Proč realizace tohoto projektu? Hlavní jsou v zásadě tři důvody. Za prvé orel skalní, dravec, který je na vrcholu potravní pyramidy, zmizel z naší přírody jako hnízdní druh před více jak 100 lety. Samozřejmě přesné údaje o početnosti hnízdních párů v českých zemích před rokem 1900 chybějí. Z mnoha historických pramenů včetně statistiky zástřelů však vyplývá, že orli skalní pravidelně hnízdili ve všech horských i hustě zalesněných nížinných oblastech českých zemí. Z Beskyd jsou konkrétní údaje z let 1850, 1882, 1889 a 1893. Je typické pro tuto dobu, že u okolností spojených s ukončením hnízdění daných párů je vždy uvedeno: „Staří ptáci odstřeleni, vejce nebo mláďata vybrána“. A to je také jeden z hlavních důvodů realizace tohoto projektu. Je to rozměr etický a humánní, kdy se člověk aktivním přístupem v druhové ochraně přírody snaží napravit chyby z minulosti a navrátit hnízdní druh do oblasti, kde byl člověkem vyhubený. Druhým důvodem je rozměr biologický. Trvalé zastoupení tohoto predátora v našich horských a podhorských ekosystémech citelně chybí a vytvoření hnízdní populace orla skalního přispěje ke stabilizaci ekosystémů. Třetím důvodem je environmentální hledisko. Orel skalní je vlajkový druh, který je v realitně velké pozornosti veřejnosti a médií. Prostřednictvím tohoto projektu chceme dosáhnout většího zájmu o problematiku ochrany přírody ze strany politiků, orgánů státní správy, samosprávy a veřejnosti obecně. 30

S vypouštěním mláďat bylo započato v roce 2006, 2. srpna t.r. byla do volného letu vypuštěna první čtyři mláďata ( tři samice a jeden samec). V roce 2007 byly vypuštěny tři samice a dodatečně ještě jeden samec. Mláďata jsou pro tento projekt darována SOP SR. Jde o mladší mláďata, vybrána z hnízd ještě před zabitím starším sourozencem. U Karpatské populace orla skalního je téměř 100% kainismus ( starší mládě zabije mladší). Mláďata jsou vybírána ve stáří 3 – 6 dnů, dočasně jsou umístěna v Záchranné a rehabilitační stanici v Zázrivé, poté jsou převezena do ZS v Bartošovicích. Zde jsou střídavě umístěna pod adoptivní samicí orla skalního, která společně s ošetřovateli o ně pečuje do věku, kdy již jsou mláďata schopna zcela samostatně přijímat potravu a mají dostatek opeření pro vlastní termoregulaci. Ve stáří 55-62 dnů jsou přemístěna do vypouštěcí voliéry v Beskydách, zde jsou držena do stáří 90 -95 dnů. Dva dny před vypuštěním jsou jim nainstalovány vysílačky (54 g), vypouštění orli jsou tedy intenzivně radiotelemetricky monitorováni. Vysílačky by měly fungovat 4 až 6 let, tedy do doby kdy orli dospějí a obsadí hnízdní teritorium. V roce 2008 bude jeden orel opatřen satelitní vysílačkou. To je samozřejmě ještě dlouhá cesta. Jaké jsou dosavadní výsledky? Orli vypuštění v roce 2006 jsou všichni v pořádku, v rámci tzv. pohnízdní potulky samozřejmě zalétali pravděpodobně i stovky kilometrů od místa vypuštění ( nejdále byl jeden z orlů sledován ve Vysokých Tatrách v Tiché dolině ), ale v letním období byli všichni v Beskydách nebo v okrajových částech. Bohužel jedna z orlic „Anča“ (všichni mají svá jména) byla koncem listopadu 2006 postřelená na k.ú. Horní újezd, kraj Olomoucký. Díky radiotelemetrii se ji podařilo 30.11.2006 dohledat. Bylo zjištěno postřelení pravého křídla (ustřelení prstových letek) a drobné oděrky od broků na kůži. Měla tedy štěstí v neštěstí. A po dorostení pér a rehabilitaci byla 10.5.2007 opět vypuštěna a je pravidelně monitorována. Samozřejmě bylo v této souvislosti podáno trestní oznámení na neznámého pachatele, i když jsme si byli vědomi, že v případě postřelení brokovou zbraní je bez svědků jen nepatrná šance na usvědčení pachatele. Šlo spíše o preventivní opatření. V této souvislosti nás spíše zarazila reakce ústředí ČMMJ, která se soustředila na zpochybňování projektu než, aby zamířila s kritikou do vlastních řad. V letošním roce jsme přišli po necelých dvou měsících o samici Hanku, která doplatila na loveckou nezkušenost. S největší pravděpodobností doplatila na útok na dospělou lišku (ze všech mláďat vypuštěných v letošním roce byla nejsamostatnější a velmi odvážná a sebevědomá). Po týdenním intenzivním hledání byla její vysílačka nalezena na okraji liščí nory na k.ú. Starých Hamrů. O projektu je možno získat podrobné informace na www.csopnj.cz, mediálním partnerem je Aktuálně.cz, tento on-line deník o projektu velmi podrobně informuje, včetně prezentace videosnímků. Projekt by nebylo možno realizovat bez sponzorů a úzce participujících organizací jako je Zoologická zahrada Ostrava, Správa CHKO Beskydy, Lesy ČR, s.p. a především ŠOP SR. Kde vidíme hlavní problémy s drobnou zvěří my ochranáři, ale současně i aktivní myslivci. Určitě ne v predátorech, ti samozřejmě mají bezesporu svůj vliv, ale ne stěžejní a zásadní. Především ho spatřujeme v obrovském stavebním tlaku, v urbanizaci krajiny, která přerůstá v některých oblastech únosnou mez a v této souvislosti narůstá výměra nehonebních pozemků. Pak je tu obrovský problém dopravy, v zásadě neřešitelný a ochranná opatření ve vztahu ke zvěři jsou z ekonomických důvodů odsouvána do pozadí. Třetím problémem je současná zemědělská výroby a zemědělská politika vůbec. Obecně je známo, že zemědělská půda je do značné míry zdevastovaná, téměř bez humusu, od kterého se odvíjí veškerý další život. Bohužel neustále se zvyšuje výkon mechanizace, zemědělské stroje jsou rychlejší, jezdí tišeji a mají ještě větší záběr a tím i také plochu, která má mnohdy smrtící účinek na drobnou a srnčí zvěř. Máme desítky a stovky takovýchto případů. Bohužel ještě k horšímu došlo tím, že se změnila struktura pěstování plodin. Rozloha průmyslových plodin narostla do obrovských rozloh. Je to samozřejmě ruka trhu, ekonomika zemědělství, pěstujeme to co nejvýhodněji prodáme. V posledních letech dochází opět k nárůstu aplikace umělých hnojiv a pesticidů. Dnešní moderní pesticidy se sice v půdě 31

zpravidla rychle rozloží a nezanechávají jedovatá rezidua, bezprostředně po aplikaci však mají drastický vliv na vše živé. Vyhubení žížal a hmyzu žijícího v půdě a bezprostředně nad povrchem a likvidací plevelů, se výrazně zhorší potravní nabídka pro drobnou zvěř. Týká se to hlavně mláďat pernaté zvěře, která je závislá na živočišné potravě. Nepříznivý vliv může mít i ztráta přirozených napajedel. Srážková voda těžko zasakuje do slehlé půdy bez pórů, rychle odteče a krátce po dešti už zase v krajině chybí. Cílem zemědělců a státu by mělo být získávání zdravých potravin, nezatížených chemizací. Je potřeba nastavit takové environmentální dotační tituly, které podpoří uchovaní biodiverzity i v intenzivně využívané zemědělské krajině. Také rekreační aktivity by měly být posuzovány ve vztahu ke zvěří, zda a jak naruší životní prostředí (např. vedení cyklostezek). Jako zcela prioritní pak vidíme vztah k půdě a ke krajině jako takové. Farmář – zemědělec, který dokáže vnímat krajinu komplexně, má v ní zapuštěné kořeny, tak se logicky sám snaží přírodě neubližovat a hledá cesty pozitivního řešení. Takových je však velmi málo a zcela rozhodující roli zde hraje logicky již zmíněná ekonomika. Rozumný myslivec a rozumný ochranář se vždy domluví, v mnoha případech jde tyto profese propojit a skloubit a je velmi důležité stále komunikovat.

Dotace v myslivosti Ing. Aujeský Miroslav, krajský úřad Moravskoslezského kraje Ministerstvo zemědělství podle § 58 odst. 2 písm. m) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, podporuje vybrané činnosti myslivosti poskytováním služeb a finančních příspěvků. Pravidla poskytování finančních příspěvků a způsobu jejich kontroly jsou každoročně přílohou zákona o státním rozpočtu České republiky. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský úřad je podacím místem k podání žádosti o finanční příspěvek, chtěl bych vás seznámit s dotačními tituly pro rok 2008.

G. Příspěvek na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření Předmět příspěvku: Příspěvky poskytované sazbou: Zlepšování životního prostředí zvěře  založení nebo údržba zvěřních políček pro spárkatou nebo drobnou zvěř maximálně 0,5 ha na 100 ha honitby, přičemž minimální výměra zakládaného zvěřního políčka je 0,1 ha a maximální výměra 1ha,  zřizování napajedel pro zvěř v maximálním počtu 1 ks na 250 ha honitby,  pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových betonových nor na odchyt lišek v počtu maximálně 1 ks na 250 ha honitby,  pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových lapacích zařízení splňujících podmínky zvláštních právních předpisů1) na zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí, v blízkosti vodního zdroje v počtu maximálně 1 ks na 250 ha honitby,  pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových hnízdních budek pro vodní ptáky, kteří jsou zvěří, v maximálním počtu 5 kusů na 1 ha vodní plochy.

1)

§ 45 zákona č. 449/2001 Sb. § 14 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

32

Podpora ohrožených druhů zvěře  vypuštění nakoupených nebo odchovaných jedinců ohrožených druhů zvěře (tetřeva hlušce, tetřívka obecného, koroptve polní) v lokalitách jejich přirozeného výskytu (v případě koroptve polní se příspěvek nevztahuje na vypouštění po zakomorování),  pořízení a umístění nebo výroba a umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve v počtu maximálně 1 ks na 100 ha honitby,  komorování koroptví přes zimu. Oborní chovy zvěře se vzácnými druhy nebo poddruhy (koza bezoárová a bílý jelen) Použití dravců v ochraně rostlin - ochrana zemědělských kultur proti hlodavcům  výroba a instalace hnízdních podložek nebo budek pro ptáky, kteří jsou zvěří, v počtu 1 ks/ 100ha,  výroba a rozmístění loveckých stanovišť pro dravce (berličky) v trvalých pícninách a trvalých travních porostech, v maximálním počtu 5 berliček na 1 ha zemědělské půdy v honitbě. Veterinárně - léčebné akce v chovech zvěře  medikované premixy pro přidávání do krmiv pro léčbu parazitóz u spárkaté zvěře; příspěvek se poskytuje na základě nálezu parazitóz, provedeného laboratorním vyšetřením. Nákladové příspěvky  veterinární vyšetření směřující ke zjišťování nákaz v chovech zvěře mimo vyšetření nákaz hrazených státní veterinární správou (serologické, virologické vyšetření nákazy a parazitologické vyšetření), vyšetření bude provedeno laboratorně. Výše příspěvku a způsob výpočtu: Příspěvky poskytnuté sazbou: Čís. Předmět příspěvku řád. 1. Založení nebo údržba zvěřních políček pro spárkatou nebo drobnou zvěř Zřizování napajedel pro zvěř Pořízení a instalace nebo výroba a instalace nové betonové nory Pořízení a instalace nebo výroba a instalace nových lapacích zařízení Pořízení nebo výroba a instalace nových hnízdních budek pro vodní ptáky 2. Vypuštění nakoupených nebo odchovaných jedinců ohrožených druhů zvěře v lokalitách jejich přirozeného výskytu tetřev hlušec tetřívek obecný koroptev polní Pořízení nebo výroba a umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve Komorování koroptví přes zimu

Technické jednotky

Indikace

Sazba

Kč/ha

G a

1

5 000

Kč/ks Kč/ks

G a G a

2 3

1 000 2 000

Kč/ks

G a

4

1 000

Kč/ks

G a

5

700

Kč/ks Kč/ks Kč/ks Kč/ks

G G G G

b b b b

1 2 3 4

7 000 5 000 100 200

Kč/ks

G b

5

200

33

Čís. Předmět příspěvku řád. 3. Oborní chovy zvěře se vzácnými druhy nebo poddruhy kozy bezoárové bílého jelena 4. Použití dravců v ochraně rostlin – ochrana zemědělských kultur proti hlodavcům - výroba a instalace hnízdních podložek a budek - výroba a rozmístění loveckých stanovišť pro dravce (berličky) na zemědělské půdě 5. Medikované premixy pro přidávání do krmiv pro léčbu a prevenci parazitóz u spárkaté zvěře

Technické jednotky

Indikace

Sazba

Kč/ks Kč/ks

G c G c

1 2

1 500 1 000

Kč/ks Kč/ks

G d G d

1 2

250 40

Kč/kg

G e

1

200

Výše příspěvku se stanoví součinem sazby a počtu technických jednotek (ha, ks, kg); u příspěvku podle písm. c) a e) je rozhodující počet kusů k 31. březnu běžného roku, maximálně však do výše normovaného stavu stanoveného orgánem státní správy myslivosti. Nákladové příspěvky:  výše příspěvku se stanoví do 80% skutečně vynaložených přímých nákladů na laboratorní vyšetření,  výši příspěvku v procentech na předmět příspěvku stanoví podací místo na začátku běžného roku,  žadatel, který je plátcem daně z přidané hodnoty, uvádí výši příspěvku bez daně z přidané hodnoty,  příspěvek může být poskytnut pouze na laboratorní vyšetření provedené a vyúčtované v běžném roce. Žadatel:  uživatel honitby. Podmínky přiznání příspěvku:  hospodárné využití prostředků. Příspěvky poskytnuté sazbou: písm. a)  kultura, na kterou je poskytnut příspěvek, nesmí být předmětem zemědělské komerční činnosti a musí sloužit svému účelu,  pro přiznání příspěvku je rozhodující období, ve kterém začne zvěřní políčko sloužit svému účelu,  rozmístění napajedel, včetně zakreslení do mapy v měřítku 1:25 000,  příspěvek na umělou noru, lapací zařízení, nebo hnízdní budku pro vodní ptáky lze poskytnout jednou za 10 let a o instalaci bude zástupcem podacího místa vypracován zápis. písm. b)  zvěř, na kterou je poskytnut příspěvek, nesmí být předmětem komerční činnosti (např. prodej, poplatkový odstřel),

34

 chov a vypuštění zvěře musí splňovat podmínky zvláštního právního předpisu2), všichni jedinci budou trvale označeni značkami a bude o nich vedena evidence stavu,  vypuštění jedinců do honitby bude provedeno za účasti zástupce podacího místa a o provedeném vypuštění bude vypracován zápis,  minimální počet jedinců vypouštěných do honitby je 30 ks koroptve polní,  při vypouštění tetřeva hlušce dodržet minimální poměr pohlaví 1:1 a při vypouštění tetřívka obecného dodržet minimální poměr 1:4 ve prospěch slepic,  příspěvek na přenosný přístřešek pro koroptve lze poskytnout jednou za 10 let,  v případě komorování koroptví se příspěvek poskytne na každý živý kus koroptve polní znovu vypuštěný do volné přírody,  žadatel musí doložit povolení k odchytu koroptve polní za účelem komorování vydané podle zvláštního právního předpisu3),  vypuštění komorovaných jedinců koroptve polní do honitby bude provedeno za účasti zástupce podacího místa a o provedeném vypuštění bude vypracován zápis. písm. c)  žadatel hospodaří podle plánu mysliveckého hospodaření na rok 20084),  žadatel vede evidenci chovaných jedinců. písm. e)  žadatel hospodaří podle plánu mysliveckého hospodaření na rok 2008. Nákladové příspěvky:  Žadatel hospodaří podle plánu mysliveckého hospodaření na rok 2008. Základní náležitosti žádosti:  formulář žádosti podle vzoru v části 3.,  formulář přílohy k žádosti podle vzoru v části 3. Příspěvky poskytnuté sazbou: písm. a)  písemný souhlas vlastníka nebo nájemce pozemku, pokud uživatel honitby není vlastníkem pozemku, vč. uvedení parcelního čísla pozemku a názvu katastrálního území, v němž se pozemek nachází,  zákres do mapy v měřítku 1:25 000,  v případě zřizování napajedel technická dokumentace a zakreslení do mapy 1:25 000,  v případě instalace nových betonových nor, technická dokumentace k výrobě a zabudování nor včetně zakreslení do mapy 1:25 000,  v případě instalace nových lapacích zařízení, technická dokumentace k výrobě a zabudování lapacích zařízení včetně zakreslení do mapy 1:25 000,  v případě instalace nových hnízdních budek, technická dokumentace k výrobě a zabudování budek včetně zakreslení do mapy 1:25 000, kopie statistického výkazu MYSL 1-01 pro danou honitbu (nebo kopie o uznání honitby). písm. b)  koncepce podpory ohroženého druhu, 2)

§ 56 zákona č. 114/1992 Sb. , § 5 zákona č. 449/2001 Sb. § 40 zákona č. 449/2001 Sb. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. 4) § 36 zákona č. 449/2001 Sb. 3)

35

 zpracovaný plán opatření a způsobu vypouštění na běžný rok,  v případě vypouštění nakoupených nebo odchovaných jedinců ohrožených druhů zvěře a komorování koroptví pravomocný souhlas či výjimku5),  v případě instalace nových přenosných přístřešků pro koroptve, technická dokumentace k výrobě, kopie statistického výkazu MYSL 1-01 pro danou honitbu (nebo kopie rozhodnutí o uznání honitby). písm. c)  koncepce podpory ohroženého druhu a v souladu s ní schválený plán mysliveckého hospodaření na rok 2008. písm. d)  projekt ochrany konkrétních ploch dravci, včetně zakreslení rozmístnění budek nebo berliček do mapy 1:25 000 se zřetelným označením budek nebo berliček rozmístěných v minulých letech, na které byl poskytnut příspěvek a nově instalovaných, na které je žádán příspěvek. písm. e)  protokol o laboratorním vyšetření,  schválený plán mysliveckého hospodaření na rok 2008 Termín podání žádosti o příspěvek:  Žadatel podává jednu žádost do 30. května 2008.  Termín předložení vyúčtování skutečně vynaložených přímých nákladů s výpočtem výše příspěvku u předmětu příspěvku podle odstavce 2 do 14. listopadu 2008.

K. Chov a výcvik národních plemen loveckých psů a loveckých dravců Předmět příspěvku:  úspěšně vykonaná zkouška psa z výkonu v roce podání žádosti o příspěvek u plemen psů český teriér a český fousek,  úspěšný odchov loveckého dravce6) vyvedeného z umělého chovu (jestřáb lesní, sokol stěhovavý, raroh velký, orel skalní). Sazba příspěvku: Čís. Předmět příspěvku řád. 1. Úspěšně vykonaná zkouška psa z výkonu u plemen psů - český teriér - český fousek 2. Úspěšný odchov loveckého dravce vyvedeného z umělého chovu jestřáb lesní sokol stěhovavý raroh velký orel skalní 5)

§ 54 odst. 3 či § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

6)

§44 zákona č. 114/1992 Sb.

Technické jednotky

Indikace

Kč/zkouška Kč/zkouška

K K

a a

1 2

2 000 2 000

Kč/ks Kč/ks Kč/ks Kč/ks

K K K K

b b b b

1 2 3 4

7 000 5 000 5 000 5 000

Sazba

36

Způsob výpočtu příspěvku:  výše příspěvku se stanoví součinem sazby a počtu technických jednotek (počet zkoušek, počet kusů). Podmínky přiznání příspěvku:  lovečtí dravci budou trvale nezaměnitelně označeni,  příspěvek se poskytuje na plně opeřeného loveckého dravce v dobrém zdravotním stavu a dobré fyzické kondici ve věku od 3 do 7 měsíců. Žadatel:  majitel loveckého psa nebo majitel umělého chovu loveckého dravce. Základní náležitosti žádosti:  formulář žádosti podle vzoru v části 3. U příspěvků podle písm. a)  potvrzení o úspěšně vykonaných zkouškách psa z výkonu. U příspěvků podle písm. b)  osvědčení nebo výjimka ze základních podmínek zvláště chráněných živočichů7),  potvrzení o složení sokolnické zkoušky,  potvrzení o členství v sokolnické organizaci. Termín podání žádosti o příspěvek: do 31. října 2008.

.

7)

§ 54 nebo § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

37