Koncepce rozvoje FAMU na volební období 2016–2020 Zdeněk Holý
FAMU je z hlediska kvality české kinematografie a audiovizuálního průmyslu klíčovou institucí. Prošla jí většina významných českých tvůrců po druhé světové válce. Pokud chceme zajistit dlouhodobou konkurenceschopnost české filmové a televizní tvorby, musíme začít právě na FAMU. Jsem přesvědčen, že předkládaný program dokáže zabezpečit rozvoj talentů, dát české kinematografii opět výraznou tvář i silnou tradici a připravit ji na nové trendy. Především ze zodpovědnosti za českou kinematografii, za jejíž součást se považuji, vznikly tento program a rozhodnutí kandidovat na děkana FAMU.
1 Obsahová vize 1.1 Teorie pro praxi Řemeslo je přirozeným východiskem umělecké školy. Ovládnutí praktických zkušeností a ověřených znalostí by mělo být základem profilu absolventa. Pouze to však z takové školy nevytváří vysokou uměleckou školu. Tak je definována Akademie múzických umění v Praze a její Filmová a televizní fakulta. Škol zaměřených na filmové řemeslo máme nyní v České republice dostatek. FAMU se od nich liší tím, že má svoji akademickou úroveň. Občas jako by však FAMU nevěděla, jak má akademická část studia vypadat. Dokonce bychom mohli říci, že znalosti vysokoškolského typu zažívají na FAMU částečnou krizi identity. Někteří studenti především magisterských a doktorských studijních oborů obtížně hledají specifický „umělecko-akademický“ způsob uvažování a absolvují pracemi, které by spíše patřily na katedry filmové vědy na filozofických fakultách. Ze stran těchto pracovišť pak zaznívá často závažná kritika některých prací, nebo kritika některých udělených vědecko-pedagogických hodností. Dokonce někteří docenti, kteří na FAMU habilitovali, jsou obviňováni z toho, že tam šli získat dostupnější „titul“. Co je příčinou těchto problémů? Nerozvíjíme myšlení, které je FAMU vlastní. Přitom myšlení orientované na praxi je v samých začátcích myšlení o umění. Aristotelova Poetika byla určena tehdejším dramatikům. V antickém kontextu byla vnímána jako příručka. Podobně na tom byl Lessingův Laokoon nebo Diderotův Herecký paradox. Až romantismus, přesvědčený, že umělecké dílo je nerozlučně spjato s jedinečnou osobností umělce, odmítl umění redukovat na sadu pravidel. Nicméně teorie pro praxi kvůli tomu nepřestala existovat. Aby bylo zřejmé, co je tím u filmu myšleno, stačí si uvést příklad ruské montážní školy a jejích představitelů Ejzenštejna, Pudovkina a Vertova. Ti tvořili i psali. Podobně se to má s představiteli francouzské nové vlny a jejich náročnými texty pro Cahiers du Cinéma, nebo s teoretickým dílem Pascala Bonitzera, scenáristy filmů Jacquesa Rivetta. V dokumentárním filmu bychom mohli připomenout Fernanda Solanase, který principy své tvorby, ale i distribučních modelů, popsal teoretickými a manifestačními texty. U televize můžeme zmínit jméno Alexandra Klugeho, pro videoart Haruna Farockého atd.
2
Pro pochopení rozdílů mezi filmovědným myšlením a myšlením orientovaným na praktickou činnost se stačí podívat, jak se pojímá filmový děj. Teoretik David Bordwell u něj klade důraz na kontinuitu jako hladké zřetězení příčin a následků. Knihy pro scenáristy naopak akcentují body obratu, tedy vlastně určitou diskontinuitu v ději. A když byl zmíněn Aristoteles, ten sice mluví o jednotě děje, ale uvědomuje si, jak jsou pro dobré vyprávění důležité peripetie a anagnorize (náhlá rozpoznání postavy). FAMU se rozvíjením teoretického myšlení určeného pro praxi zbaví výše nastíněných problémů – krize identity svého vysokoškolského profilu a kritiky své kompetence ze strany filozofických fakult. Především by to však mělo vést k zvýšení kvality výuky samotné školy. Rozvíjení teorie pro praxi povede k důkladnějšímu rozmýšlení tvůrčích postupů. Podle mého osobního hodnocení, ale i hodnocení autorů tzv. knihy klauzur (tedy hostů, kteří byli na klauzury pozváni zvenku školy), mezi nejlepší cvičení na FAMU patří díla studentů katedry střihové skladby. Její studenti jsou „cepováni“ v teoretických konceptech určených praxi a mají na katedře velmi přísný řád – více viz podkapitolu 2.2 Chaos a (studijní) řád. Tímto směrem jsem přesvědčen, že by se škola měla vydat. Proti konceptu teorie pro praxi se mohou ozvat dvě námitky. Jedna, že je to myšlení příruček ve smyslu kuchařek. Není to pravda: Aristotelovu Poetiku za kuchařku asi nikdo neoznačí. Druhá, že tento způsob uvažování potlačuje autorskou tvorbu. Nemusí: dobré příručky jednak nejsou mechanické návody, jednak se nečtou jen proto, aby se slepě napodobovaly. Mnohem podstatnější je osvojit si způsob jejich myšlení, být schopen ve své práci pojmenovat problémy. Být schopen jejich pomocí tvarovat umělecký materiál. V případě mého zvolení uspořádáme na téma teorie pro praxi odbornou konferenci a založíme takto orientovaný (později recenzovaný) časopis, který škole v dlouhodobém horizontu navíc přinese potřebné finance – viz podkapitolu 2.1 Finance. Tyto aktivity budou koordinovány a nebudou se zdvojovat s příbuznými aktivitami celé AMU (na jaro 2016 se chystá velká mezinárodní konference o Artistic Research a uvažuje se o založení společného časopisu všech tří fakult). Výsledkem by měl být rozvoj tvořivého myšlení, které spolu s inspirací stojí v základu jakékoli kvalitní tvorby a fixace tohoto myšlení v publikačních výstupech, aby mohla vzniknout silná tradice, o níž se budou moci opřít tvůrci dalších generací. Více viz následující podkapitolu.
1.2 Tradice Tradice je značně abstraktní pojem. Pro nás znamená koncentrované praktické a teoretické znalosti, zvyky a způsoby myšlení, které se předávají z generace na generaci. Umělecká tradice představuje značný kapitál. Tvůrci, kteří do tradice přirozeně vrůstají, si snadno osvojují něco, co druzí těžko získají. Česká kinematografie měla množství tradic, které takto fungovaly. Můžeme hovořit o tradici českého animovaného a trikového filmu (Hermína Týrlová, Jiří Trnka, Karel Zeman, Jan Švankmajer). Nová vlna měla svoji tradici a především větev intimně sociální můžeme vysledovat v českém filmu až do devadesátých let (Gedeonovy filmy, Pusinky). I v normalizaci jsme dokázali rozvíjet tvůrčí potenciál. Bláznivé komedie a fantastická televizní tvorba pro děti měly vysokou úroveň. O tradice je třeba dbát, ne proto, že máme strach z nového, ale proto, že v sobě mají umělecký potenciál, který každá další generace může snadno rozvinout.
3
Jeden příklad. Miklós Jancsó v Maďarsku založil tradici pečlivě orchestrovaných filmů s dlouhými záběry. Na ni navázal Béla Tarr. Tato tradice vede až k současné generaci nejmladších maďarských tvůrců, kteří pravidelně soutěží v Cannes. To, že loni cenu za režii v Cannes získal maďarský film Saulův syn, není z pohledu tradice náhoda. My také máme z poslední doby film v jednom záběru. Film Hany si na jednu stranu zaslouží obdiv. Je za ním na české poměry velká ambice. Ale právě proto, že jeho jediný záběr nemá žádný hlubší přesah, není film ukotven ve způsobu myšlení a působí spíš jak sportovní disciplína: „Dokázali jsme, že natočíme film v jednom záběru.“ Není jisté, zda jsme skoro všechny tradice marnotratně v devadesátých letech minulého století nezahodili. Možná na většinu už nelze navázat. Važme si těch, co máme. Třeba časosběrných dokumentů. A zakládejme nové, kde to jen dává smysl. Jednou se nám to vrátí.
1.3 Televize V oficiálním názvu FAMU je uvedeno „filmová a televizní“. Na označení „televizní“ stále někteří hledí skrze prsty. Je snad na televizi něco hanlivého? Není důvod se za „televizní“ v názvu stydět, a to hned ze dvou důvodů. Naprostá většina absolventů FAMU nakonec pracuje pro televizi. Málokdo se dnes uživí jen tvorbou filmů pro kina. Druhý důvod je, že kvalita a možnosti dnešní televize jsou neoddiskutovatelné. Vznikají díla, která snesou měřítka doposud uplatňovaná jen na film. Proto mnoho filmařů směřuje své ambice k televizní tvorbě. Kinematografii pak vnímají jako úpadkové umění pro dospívající, nebo naopak jako elitní umění pro filmové festivaly. Přihlášením se k označení „televizní“ navíc FAMU dobře pokrývá i nastupující formáty spjaté se službami, jako je Netflix, Amazon, Hulu. Ale i se streamovacími portály, jako jsou YouTube a u nás Stream. Webseriály, s nimiž máme díky Kanceláři Blaník alespoň omezenou zkušenost, jsou zkrácenými a zkoncentrovanými běžnými sitcomy. Více o významu webseriálu pro FAMU viz podkapitolu 2.3 FAMU jako společné místo. Televizní tvorba je velmi rozmanitá. Opomíjet ve výuce formáty, jako jsou docusoapy, docudramata, dramedy či populárně naučné dokumenty s odkazem, že se jedná o nižší žánrové formy, by bylo zcela nepatřičné. Nakonec i show typu Top Gear dokazují, že práce pro televizi může být nápaditá a minimálně z hlediska kreativity stejně náročná jako nejvyšší žánrové formy. FAMU musí držet prst na tepu doby, aby byla konkurenceschopná se zahraničím. Často se objevují stížnosti, že výuka dějin filmu končí v devadesátých letech. Centrum audiovizuálních studií (CAS), které garantuje výuku dějin filmu, by v rámci svých kompetencí mělo sledovat aktuální trendy v kinematografii a televizi. Tím by to ale nemělo končit. Nástup „quality TV“ (kvalitních seriálů) je datován 15 let nazpět. My v ČR jsme pokusy o její spuštění zaznamenali tak před rokem, dvěma. To znamená, že máme více než dekádu zpoždění. Proto je potřeba sledovat, i co se objevuje na horizontu. V této souvislosti je neoddiskutovatelně správné, že se v CAS vyučují například počítačové hry.
4
2 Provozní vize 2.1 Finance Z finančního hlediska FAMU trápí více než co jiného výše platů pedagogů. Platy jsou často na hraně důstojnosti, nižší než platy na jiných vysokých školách. Jejich výše – včetně osobního příplatku – se mnohým pedagogům nezměnila přes deset let, a to bez ohledu na výši inflace (za posledních 10 let činí více než 20 %). Různé jednorázové odměny nejsou řešením, protože na ně nelze spoléhat. Po určité době se vyčerpá jejich motivační efekt. Na druhou stranu není jednoduché platy zvýšit. Jejich výše je dána výší příspěvku od ministerstva školství (MŠMT), kdy na platy jde kolem 90 % příspěvku pro AMU po odečtení školních cvičení. Víc nelze. FAMU by se proto měla maximálně snažit využívat všechny ostatní zdroje. Výši Institucionální podpory (IP) a Centrálních rozvojových projektů (CRP) moc ovlivnit nemůže. Ale může ovlivnit zdroje z RIV (Rejstřík informací o výsledcích – vědecká a výzkumná činnost) a RUV (Registr uměleckých výstupů). FAMU dlouhodobě v obou ukazatelích výrazně zaostává za zbývajícími fakultami. U RIV výsledky skoro nemá a u RUV je hlásí laxně (i když reálně výsledky, jež by k financím dopomohly, má). Pokud FAMU chce změnit svoji finanční situaci, bylo by správné začít u sebe. RUV sice generuje menší finanční zdroje, na druhou stranu nabízí jedinečnou možnost udělat si pořádek v tom, co všechno na FAMU vzniká. Situace kolem RIV je složitější a úzce souvisí s úvodní podkapitolou programu 1.1 Teorie pro praxi. Ve vědecké činnosti se často FAMU snaží konkurovat filmové vědě, což jí není vlastní. Měla by proto rozvinout vlastní myšlení, teorii pro praxi. Vedle dříve zmíněných přínosů by mělo v dlouhodobějším horizontu škole přinášet další zdroje financování. Zásadnější změnu ve výši platů, byť krátkodobou, mohou přinést operační programy (OP). Jejich podání je na AMU. Nicméně FAMU by v tom měla AMU nabídnout nejvyšší možnou součinnost. Dle mých informací by v tomto roce měly být za AMU žádosti podány. Druhý významnější finanční zdroj na platy, bohužel, opět není v moci FAMU. Jistě mnoho pedagogů napadlo, proč mají nižší platy než vyučující na jiných vysokých školách. Důvod leží v tom, že z příspěvku MŠMT jsou placena pro uměleckou školu klíčová tvůrčí cvičení studentů a k nim potřebná infrastruktura. Rektor AMU spolu s rektory ostatních pražských vysokých uměleckých škol se snaží přesvědčit MŠMT, aby tuto část školní činnosti speciálně dotovalo. FAMU by v tomto úsilí měla AMU opět maximálně vyjít vstříc. Posledním zdrojem financí je tzv. doplňková činnost, kterou na FAMU představuje především FAMU International a různé kurzy pro zahraniční studenty. Už nyní se příjmy z doplňkové činnosti zapojují do krytí nákladů provozu školy a odměn pedagogů. Nicméně pravidla nakládání s těmito prostředky stojí rozhodně za analýzu, kterou je možné učinit až po nástupu. Více o FAMU International viz podkapitolu 2.4 Zahraničí a FAMU International. Shrnuto: Finanční situaci FAMU je možné zlepšit větším počtem výsledků v RIV a RUV. Zásadní zlepšení přinesou pouze operační programy a dotace na tvůrčí cvičení ze strany MŠMT. Výsledky z doplňkové činnosti je potřeba teprve zanalyzovat.
5
2.2 Chaos a (studijní) řád FAMU má ze všech tří fakult nejvíce studentů, co rozkládají nebo přerušují studium. V ohrožení je pak výše příspěvku z MŠMT, kdy za některé dlouhodobě studující nemusí AMU získat příspěvek. Vedle finančního ohrožení přerušovaná a rozložená studia vrhají školu do atmosféry všeobecného chaosu, narušují jednotu studijních ročníků a zabraňují formování silných tvůrčích týmů. Nastolit v tomto ohledu řád je jedním z úkolů nového děkana. Nejde však vyžadovat řád, aniž by pro něj nebyly vytvořeny podmínky. Je potřeba zrevidovat kreditní systém. Napříč celou školou se ozývají hlasy, že bakalářský stupeň studia je časově podstatně náročnější než magisterský. Zdá se, že rozložená a přerušená studia vznikají právě v tomto stupni studia. Pokud se student věnuje řádně svým samostatným cvičením, není schopen absolvovat počet přednášek a seminářů, které by mu zajistily dostatečný počet kreditů. V rámci revize kreditního systému by všechny předměty měly být znovu evaluovány. Mělo by se zjistit, zda počet kreditů odpovídá časovému rozsahu práce studenta (jeden kredit by měl odpovídat studentské aktivitě v řádu 25–30 hodin). Při revizi kreditního systému je důležité brát ohled na to, aby nemusely být znovu akreditovány jednotlivé studijní obory. Na FAMU se šíří zaručené zvěsti, o kolik se každý rok může studijní obor odchýlit od své akreditované podoby. Místo zaručených zvěstí se bude muset vedení fakulty podívat na přesné znění akreditačních standardů a podmínek Akreditační komise. Po revizi kreditního systému by mělo nastat důrazné vymáhání studijního řádu. Atmosféra chaosu v těchto záležitostech netrápí jen vyučující, ale – a to je alarmující – i samotné studenty. Zároveň pořádek v těchto záležitostech není jen zodpovědností studenta či studijního oddělení, ale i pedagogů, kteří si řádně plní své povinnosti. Důležitou je otázka dokončování klauzurních filmů. Na klauzurních projekcích jsou často promítány nehotové verze (jak je vidět i v reflexích některých hostů z knih klauzur), a není jasně dané, kdy a jak mají být dokončeny. Stanovení jasných pravidel je nevyhnutelné i kvůli tomu, aby škola mohla tvorbu studentů nejen objektivně hodnotit, ale i účinně prezentovat v zahraničí a pracovat na umisťování filmů na festivaly.
2.3 FAMU jako společné místo FAMU zažívá v malém to, co AMU jako celek. Tak jako se od sebe pomyslně vzdalují jednotlivé fakulty AMU, tak se od sebe vzdalují katedry FAMU. Úkolem příštího děkana je tento proces na FAMU zvrátit. Stále diskutovaná společná cvičení kateder scenáristiky a režie by měla být zachována a mělo by se na ně nahlížet se stejnou samozřejmostí jako na společná cvičení katedry režie či dokumentární tvorby s katedrami kamery, zvuku, střihu či produkce. V případě zvolení bych prosadil společné cvičení nazvané webový seriál. Díky úspěchu Kanceláře Blaník získaly webové seriály popularitu i v ČR. Toto cvičení by rozvíjelo nejen spolupráci mezi jednotlivými katedrami, ale podpořilo by profesní kompetence režisérů při vedení herců v komických situacích, kameramanů v natáčení na několik kamer, scenáristů v psaní seriálů. Následně by byl seriál uvolněn do internetové
6
distribuce. Tvůrci by tak měli jedinečnou šanci konfrontovat se s odezvou diváků. V případě úspěchu by FAMU získala i nějaké finance zpět. Nezanedbatelnou úlohu při propojování jednotlivých studentů (ale i pedagogů) napříč katedrami mají společné projekce. Sdílený zážitek s následnou diskusí dokáže vytvořit silná pouta. Proto by nadále měly existovat předměty, jako jsou Projekce a dialogy a projekce filmů z dějin filmu. Nicméně projekce by měly být inovovány. Kromě kritiků a historiků by na nich měli vystupovat pedagogové a aktivní tvůrci, kteří dokážou otevřít daný film studentům i z praktické perspektivy. Nejde jen o to, osvojit si vědomosti o filmu, jde také o to, stimulovat tvůrčí myšlení a především studenty inspirovat. Fakticky by se měly zpřístupnit klauzury. Jednotlivé katedry by měly umožnit přístup ostatním studentům a pedagogům. Konstruktivní dialog mezi katedrami dovolí zahrnout do reflexe práce studentů perspektivy jiných profesí. Dnes je obtížné se dostat k rozvrhu klauzurních projekcí. Mělo by to být přesně naopak. Prezentace studentských prací jakožto vyvrcholení celoročního tvůrčího úsilí by měly být co nejvíc otevřené (i když pak následovány komorním hodnocením a úzce oborovou reflexí za zavřenými dveřmi katedry). Projekce by rovněž měli navštěvovat profesionálové či osobnosti zvenku školy, které mohou studentům nabídnout odlišnou či širší perspektivu.
2.4 Zahraničí a FAMU International AMU by ráda na jednotlivých fakultách prosadila tzv. joint-degree, tedy společný studijní program. Studenti by pak rovnocenně mohli studovat stejný obor na AMU a na jedné škole v zahraničí. Tuto aktivitu vítám. Máme funkční studijní program Erasmus. Je neoddiskutovatelným přínosem. Nicméně je krátkodobý a automaticky nezaručuje kvalitní studijní zkušenost. Studenti jsou často na přijímací škole nahlíženi jako hosté. Joint-degree by studentům umožnil plnohodnotné setkání s jinou filmovou kulturou. Student by si díky tomu osvojil komplexní pohled na svoje otázky, na svou práci a na svou pozici v oblasti, které se věnuje, a to v mezinárodním měřítku. Jedna škola může vzhledem ke své orientaci nerozvinout talent někoho, kdo jde jiným směrem. Joint-degree může tyto slepé skvrny na obou stranách vykrýt. Dalším nesporným kladem je vytvoření mezinárodní sítě kontaktů, které jsou v dnešní evropské kinematografii často zásadní pro další práci. Joint-degree může ve svém důsledku vytvářet zpětný tlak na FAMU, aby se v „konkurenci“ s partnerskou školou zlepšovala. Zahraniční studenti na FAMU nejčastěji působí v rámci FAMU International. Ideálním stavem by však bylo, aby směřovali do regulérního studia. Jako tomu bylo za generace jugoslávských filmařů reprezentované jmény Kusturica, Paskaljević, Zafranović nebo Polkou Agnieszkou Hollandovou. To jsou filmaři, kteří dodnes dělají dobré jméno FAMU ve světě a ukazují, jak je regulérní studium na FAMU důležité. V rámci integrace Evropy by bylo asi anachronické požadovat po zahraničních studentech studium českého jazyka. FAMU by se měla snažit, aby měla co nejvíce dvoujazyčně akreditovaných oborů, pokud v magisterském stupni nezavede rovnou výuku v anglickém jazyce, jak je běžné na mnoha vysokých školách na západ od nás (pokud by to bylo legální).
7
FAMU International je pro školu zásadní v tzv. doplňkové činnosti. Přesto by se měla otevřít diskuse nebo vypracovat detailní analýza nad poměrem využití dobré mezinárodní pověsti značky FAMU, finančním přínosem a kvalitou absolventů krátkodobých kurzů, kteří také reprezentují FAMU navenek.
2.5 Prezentace školy FAMU potřebuje kvalitní propagaci jak směrem k domácímu prostředí, tak do zahraničí. Současná webová prezentace fakulty je tristní. V domácím prostředí se FAMU potřebuje zaměřit především na uchazeče o studium, na kontakt s profesní a odbornou veřejností a systematicky zviditelňovat tvorbu studentů. Pro komunikaci v každé z těchto tří oblastí jsou k dispozici různé nástroje. Principiálně jde především o pravidelné informování profesní komunity o dění ve škole, o pravidelnou a podrobnou komunikaci s médii a jednotlivými novináři a o přítomnost na významných profesních akcích. Nejdůležitější je pečlivě propagovat absolventské studentské filmy a další významné výstupy fakulty, jako jsou například knížky. Toto si vyžaduje individuální uchopení jednotlivých děl, tvorby a vývoje jednotlivých tvůrců. Pro dobré jméno školy a kariérní posun studentů a absolventů je nezbytné prezentovat tvorbu studentů v zahraničí. Dnešní dialog FAMU se zahraničními festivaly je omezený a mechanický. Je potřeba zásadně rozšířit soupis festivalů včetně specializovaných, vytvářet dobře zacílené balíčky filmů pro dané festivaly, budovat vztahy s festivalovými dramaturgy, tvorbu jim citlivě prezentovat a nabízet.
2.6 Atmosféra Rád bych využil své několikaleté nepřítomnosti v českém prostředí, abych změnil atmosféru na FAMU. Rád bych, aby na FAMU zavládla atmosféra důvěry. Důvěra by měla být základním postojem při navazování jakýchkoli styků. Až zklamaná důvěra dává oprávnění ke kontrole či sankcím. Stejně tak by bylo dobré vymýtit českou škodolibost. Vzájemná nepřejícnost je nešvarem celé české společnosti a oslabuje její potenciální úspěch. Zvláště důležité je to na umělecké škole, kde úspěšný student a absolvent je často až ten, který uspěje v náročné mezinárodní konkurenci. Rád bych, aby ze školy vymizely poslední zbytky sexismu. Aby legendy o výběru studentek podle jejich půvabu se propříště nezakládaly na pravdě. Zrovna tak považuji za nepřípustné milostné vztahy mezi pedagogy a studenty. Milostné vztahy jsou každého soukromá věc, nicméně ve škole jsou zřetelným střetem zájmů. V mnoha případech jsou také zneužitím autority, kterou je pedagog vzhledem ke studentům obdařen. Netřeba rozvádět, jaké znejistění vyvolává tento jev u zahraničních návštěvníků školy. Na FAMU se vede mnoho malicherných sporů. Rád bych, aby si s mým případným příchodem znesvářené strany podaly ruce. Jinak spory, kde nevěcná část převažuje nad věcným jádrem, budu s rozhodností potlačovat na obou stranách.
8
Mgr. ZDENĚK HOLÝ (*1974) Působil jako dlouholetý redaktor filmového časopisu Cinepur, v letech 2007–2010 jako šéfredaktor. Mezi jeho vlivné texty patří Mystická louže (2004), věnující se stavu filmové kritiky, a Ve věži ze slonoviny (2009), hodnotící obor filmová věda. V textu Vyprázdněná narace (2005) pojmenoval estetické hodnoty nastupující vlny minimalistických filmů. Dramaturgicky se podílel na festivalech Febiofest, Cinepur Choice a Academia Film Olomouc. V rámci svého doktorského studia na FAMU natočil snímek Bitevní pole Titan (2007). V letech 2008–2012 působil jako ředitel Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. V současnosti působí jako filmový a televizní producent ve společnosti Vernes. Jako autor námětu a producent je podepsán pod snímkem Danielův svět (2014, sekce Panorama Berlinale 2015), jako scenárista a producent pod populárně naučným dokumentem Čí je moje dítě (2014, cena pro nejlepší český populárně naučný film a cena časopisu Dějiny a současnost AFO 2014) a jako scenárista webseriálu Dámi / Nedámi (2013). Podle jeho scénáře se v letošním roce začne natáčet film Lesní vrah v režii Radima Špačka, za kamerou bude Oleg Mutu.
…pro ty, kdo mě neznají Moje profesionální zkušenost se Zdeňkem Holým V době našeho seznámení před dvanácti lety byl Holý interním doktorandem FAMU. Potkávali jsme se tou dobou často, oba jsme byli ve škole dost agilní, ale příliš blízko jsme k sobě neměli. On byl jak z jiné planety, přinesl mi tenkrát k posouzení svůj scénář k dokumentárnímu filmu Bitevní pole Titan, ale to žádný pořádný scénář nebyl, alespoň z mého antropocentrického hlediska. I dalšími svými projekty vnášel do právě zrekonstruovaného Lažanu cizácké myšlení – a na to jsme my všichni, vyučující český hraný film, odjakživa hákliví. Poté, co jsem školu opustil, vnímal jsem aktivity Holého přes časopis Cinepur. Jeho „vlivné texty“ na mě jistý dopad měly, asi nejvíc ten o vyprázdněné naraci; ale byl to jen článek. Obdobně o několik let později v Cinepuru jeho chvála na Kadrnkových Osmdesát dopisů, na kterých jsem se podílel, byla jenom recenze. Když jsem se po letech práce na Moravě vrátil na plný úvazek do české metropole, zastihl jsem Holého co právě končícího ředitele Nakladatelství AMU a začínajícího filmového producenta. Můj starší přítel vynikajících kvalit, knižní grafik a skromný katolík Sokol shrnul spolupráci se zapřisáhlým ateistou Holým těmito slovy: „Spolehlivý šéf a čestný chlapec, otevřený názorům a důsledný v práci, škoda, že odchází.“ Příznivých referencí se mi na Holého dostalo také od řady mých kolegů a někdejších studentů, kteří pro nadějnou produkční společnost Vernes, s. r. o., začali pracovat. A tak jsem se po konkrétní nabídce pustil do práce také a v nejmenším toho dramaturgování nelituju. Najednou filmaři Holému i víc rozumím než tenkrát a je celkem jedno, kdo z nás dvou se víc poučil a kdo víc dospěl. Holého myšlení je podnes konzistentní, samozřejmě řádně rozvinuté. Hlavně je pro mě zajímavé, jak je aplikované na dělání filmu ve všech fázích vzniku, a to na vícero kinematografických podob. A dodávám, že to je jen část „Holého audiovize“. Zdeněk Holý by mohl být i úspěšný děkan. Jiří Soukup, bývalý pedagog KSD FAMU (scenárista snímků Vojtěch, řečený sirotek, Cesta pustým lesem, Sentiment, Osmdesát dopisů, Křižáček)
9
To Whom It May Concern: 21 January 2016 It is a distinct pleasure to write in support of Mgr. Zdeněk Holý’s candidacy for Dean of FAMU. I am Assistant Professor of Moving Image Studies at the University of Minnesota, and have known Mgr. Holý Holý since October 2004, when we served on the editorial staff of dok. revue, the journal of the Jihlava International Documentary Film Festival. Since then, we have remained in close professional and personal contact, both during my frequent visits to the Czech Republic to conduct research for my recently published book on Czechoslovak Army Film, and in North America. It is against the background of my knowledge of FAMU—which dates to 2000, when I studied in the 3F program; in 2003-2004 and 2007-2008, I was associated with the school as a Fulbright scholar—that I state confidently that Mgr. Holý is an exceptionally qualified candidate for the leadership of the school. Indeed, he has already proved his multifaceted talent in multiple areas of film culture: in publishing and criticism (as director of AMU Press and editor of Cinepur); in film production and screenwriting for features and shorts, both fiction and nonfiction (as cofounder of the production company Vernes and producer of the award-winning film Danielův svět). That Mgr. Holý is a gifted writer with deep knowledge of international film culture and history is clear upon reading his work; it is for this reason that, in 2004, I recommended him to write an essay assessing the state of contemporary Czech cinema for Film Comment, the wellrespected New York-based magazine on whose editorial staff I have served. This essay was very well received. In turn, I enjoyed writing essays for Cinepur, particularly appreciating Mgr. Holý’s detailed editorial feedback. Many, however, can write, edit, and produce. Many understand international film culture, and many have established the domestic and international networks that Mgr. Holý has. Few, however, combine these talents with the natural leadership skills that Mgr. Holý possesses, and that he has demonstrated clearly in his previous and current positions. From working and discussing his work with him, I know that Mgr. Holý is an exceptional communicator—he listens with rare sensitivity to others and is concerned with the life of an institution (be it a publishing house, a magazine, or a production company) as, at once, an individual and collective endeavor representing multiple viewpoints and constituencies. He is nonetheless authoritative, able to work effectively with colleagues to make decisions swiftly and with confidence. He is professional, kind, and utterly collegial; he is a true model of integrity. With this background and these skills, in short, Mgr. Holý demonstrates that he has both the creativity to envision a future for FAMU, and the interpersonal, administrative, and organizational skills to see this vision through. Any institution—and especially FAMU—would be deeply fortunate to have him at its head. Sincerely, Alice Lovejoy, Ph.D.
10
