Koncepce kandidáta na děkana FAMU pro léta

Koncepce kandidáta na děkana FAMU 2016 - 2020

Koncepce kandidáta na děkana FAMU pro léta 2016 – 2020

Motto: “. . . Demokracie by snad měla nějak reflektovat metafyzickou rovnost lidí, cenu lidského života, zahrnujícího více, než biologické vegetováni, jakési směřováni k nějakému "úběžníku", "bodu omega", či jak to říci. Odtud něco jako je záměnnost funkcí, polyfunkčnost, ne aby si to každý užil, a využil, popřípadě zneužil či "vyžral", ale aby se každý v různých funkcích postupně uplatnil. Říkám tomu zpětná vazba. Systém, ve kterém není zpětná vazba systémových elementů, je volný konglomerát, tedy ne-systém. . .”. PhDr. Jaromír A. Máša, Lhotka Research (z textu “Národní fronty” leden 2002)

Paříž 25. ledna 2016 Martin Vadas [email protected]

1


1) Úvod Vážený pane předsedo akademického senátu, vážené senátorky, vážení senátoři, kolegyně a kolegové, děkuji za důvěru studentům a pedagogům FAMU, kteří se na mě před třemi týdny obrátili s nadějí, že bych snad mohl pomoci přenést tuto nejvýznamnější filmovou školu ve Střední Evropě přes příští čtyři roky. Zastihlo mě to ve chvíli, kdy jsem byl těsně po dokončení posledního mého dokumentárního filmu Cesty dětí v České televizi, zavalen prací v čele Českého filmového a televizního svazu FITES a v neodkladné práci na scénáři televizního přenosu ze slavnostního udílení audiovizuálních cen TRILOBIT BEROUN 2016, který se uskutečnil 16. ledna 2016 večer na ČT art. Nad ničím, co by se týkalo FAMU, jsem už dlouhé roky nepřemýšlel. Uvádím to proto, abych vám zcela otevřeně sdělil, že filmovou fakultou a peripetiemi jejího pedagogického procesu jsem se zabýval velmi intenzivně mezi lety 1978 až 2002, kdy mě po více než dvaceti letech pedagogického působení na této škole skončila termínovaná pedagogická smlouva a ani já ani škola jsme nepomýšleli na její prodloužení. Byl jsem tehdy odborným asistentem, po roce 1990 zástupcem vedoucích katedry deset let a opakovaně i členem akademických senátů FAMU i AMU. Dá se říci, že školu jsem tehdy znal docela dobře, včetně její historie a vývoje pedagogických konceptů napříč tehdejšími studijními obory kontinuálně od doby mých studií. Filmové školství u nás a ve Francii bylo i tématem mé diplomové práce v závěru studia. Před třinácti lety jsem se cítil stereotypem učení poněkud unaven a začal jsem se věnovat jiným věcem, zejména přípravě a realizaci náročných dokumentárních projektů a neměl jsem příležitost zajímat se více o FAMU. Když se náhodou některý ze studentů zajímal o mé zkušenosti, sdělil jsem mu je, ale jinak ani FAMU se nezajímala o mě. Proto moje dnešní senátem požadovaná koncepce nemůže být tak detailní, jak bych si sám přál. Dobře víte, že mnohé aktuální údaje o stavu fakulty nejsou pro člověka přicházejícího zvenku dostupné a člověk se k nim a pochopení všech souvislostí dostane až v průběhu práce uvnitř. Byl jsem zaskočen, že ještě před týdnem nebo deseti dny mi studenti a pedagogové, kteří mě vyhledali, a se kterými jsem se pak i sešel, říkali, že se jim nedaří nalézt někoho zevnitř fakulty, který by měl přímou znalost problémů a chtěl je i řešit. Neznal jsem je, někteří z nich mě zahlédli, když se v minulosti účastnili některého z tradičních Čtvrtletníku FITESu, který jsem moderoval. Kdosi je za mnou poslal s doporučením a sdělili mi, že chtějí mít v čele fakulty slušného člověka. Popsali mi, že je na fakultě mnoho slušných lidí, významných umělců, skvělých pedagogů a profesionálů z oboru, ale žádný prý nechce kandidovat na děkana. Jakoby nikdo zevnitř, z těch, kteří jsou na palubě, mají aktuální zkušenosti a manažerské schopnosti, se nechtěl zabývat formulováním směřování školy a hlídání u kormidla, aby ta bárka skvělých filmařů, pedagogů a studentů neuvízla na mělčině, aby se nerozbila o skálu, kdyby se posádka nedohodla kam, chce, aby jejich loď směřovala. Řekl jsem jim a sděluji to dnes akademickému senátu i celé akademické obci fakulty, že po letech mimo školu se cítím a objektivně i jsem někým, kdo přichází z vnějšku školy, z lůna profese režiséra, navíc ještě režiséra a autora velmi specifických projektů. Problémy FAMU, o kterých jsem se dověděl, které se mi zatím podařilo identifikovat a děkan by je měl v následujícím období řešit, jsou mnou nahlíženy zvnějšku, tudíž konkrétní řešení, pokud bych měl být děkanem, bych musel teprve hledat, jakmile se blíže seznámím se všemi souvislostmi dnešního stavu.

2


Nepřicházím tedy jako bořitel toho, co se na FAMU podařilo a funguje, věřím si, že to i záhy rozpoznám. Nejsem příznivcem revolucí a palácových převratů, nemyslím ani, že takové násilné převraty v minulosti FAMU prospěly. Revolucionářům bych doporučil ke čtení či zhlédnutí hru Jean Paul Sartra Špinavé ruce (1948). Domnívám se, že FAMU by měla zůstat uměleckou školou - filmovou a televizní, s přihlédnutím i k multimédiím. Měla by zůstat akademií. Studenti by měli být vedeni k postupnému osvojení si audiovizuálního řemesla, ke znalosti výrazových prostředků filmu, znalosti technologií a ke vzdělání především v tvůrčích oborech, ale také v historii filmu, televize a multimédií, což jsou mj. i moderní dějiny Evropy a světa, které se v nich odrážejí. V praktické a tvůrčí rovině, by studenti FAMU měli postupně ovládnout filmový a televizní jazyk, měli by umět audiovizuální dílo analyzovat z různých úhlů pohledu a filmový jazyk tvůrčím způsobem i používat k vyjádření svých uměleckých záměrů a relevantních myšlenek. Měli by umět být empatičtí a citliví a svým způsobem i pokorní vůči všem podnětům (včetně těch pedagogických), které potřebují pro svá umělecká sdělení. To neznamená, že by měli být jakýmisi klony svých učitelů, právě naopak. Každý tvůrce by měl ze svých učitelů čerpat, ale měl by v sobě nalézt svoji osobitost a jedinečnost. Moji „koncepci“, tudíž chápejte jako podnět k přemýšlení o společných věcech fakulty, neberte ji doslova jako plán rozvoje, protože ten v dobře fungující škole nediktuje děkan, ale vyrůstá z podnětů celé dobře komunikující akademické obce.

2/ Výchozí stav Celkově jsem se v rozhovorech a čtením fakultního webu dověděl, že fakulta nějak funguje, víceméně dobře, díla studentů jsou občas i oceněna na zahraničních i domácích festivalech, absolventi vesměs nacházejí uplatnění v oboru (v oborech kamera, střih a zvuk podle zprávy z roku 2014 dokonce ze 100%), i když pevná statistická čísla a živé kontakty s absolventy škole často chybí. Senátoři, se kterými jsem mluvil, nepředpokládají nějakou okamžitou krizi, kostlivce schované ve skříni, pastičky nastražené pro příštího děkana. Fakulta má více méně stabilizovaný rozpočet, pořád ještě má slušné renomé především v zahraničí, i když v jakémsi hodnocení údajně sestoupila o pár příček níž a studentského oscara za Ropáky Jana Svěráka se nějaký čas studentům nepodařilo zopakovat, ale důležité je, že fakulta žije! Podstatné je, že na fakultě vyučují zajímaví profesoři, za kterými stojí i významná díla a výsledky pedagogické práce. Na školu se dostávají talentovaní studenti i doktorandi a zájem o studium významně neupadá. I když to nejsou už stovky zájemců, kteří by se hlásili na každý studijní obor a plnili podmínky náročného talentového výběru, jak tomu vesměs bývalo za mých studií. Zaslechl jsem, že motivace studentů poté, co jsou přijati na školu, poněkud polevuje a bývají rozptýleni dalšími atrakcemi velkoměsta. . . FAMU by měla být zajímavá a přitažlivá nejen pro studenty, ale také pro profesionály z oboru, kteří prokáží pedagogický talent a schopnost uplatnit se v pedagogickém procesu, nebo i časově omezeně sdělí své zkušenosti, což se v minulosti občas, ale ne vždy, dařilo. Tady je potřeba uvažovat s jistou perspektivou, aby mladí pedagogové mohli zrát a koncepčně rozvíjet své předměty, aby fluktuace a posilování pedagogického sboru bylo děláno s rozvahou a delším výhledem ku prospěchu fakulty jako celku. Mzda investovaná do pedagoga, docenta nebo profesora, který odchází ze školy i se svým know-how na jinou školu, je pro FAMU ztrátou.

3


Na webu jsem si se zájmem přečetl nikým nepodepsaný jakýsi koncept Strategického plánu FAMU 2016 – 2020, který tam kdosi zavěsil. Jakoby nějaká koncepce pro nastávající děkanské období již tedy na FAMU existovala, ale nikdo z mnou dotázaných o ni zatím nevěděl(?). Přesto některé problémy zmiňuje celkem kvalifikovaně a bylo by žádoucí je více diskutovat, hledat řešení a zpřesnit další strukturální a organizační kroky, které bude třeba projednat v Akademickém senátu FAMU a závěry, na kterých se domluví vedení FAMU, by bylo žádoucí postupně realizovat. V současné době by mělo být obsazení kateder stabilizované, ale už v září některá pedagogická pracoviště (údajně katedru kamery, režie, scenáristiky a FAMU International) z důvodů končícího mandátu jejich vedoucích čekají konkursy na místa vedoucích kateder. Bylo by žádoucí, aby tyto úkoly se podařilo zvládnout nejpozději do konce srpna, aby nový školní rok připravoval a zahájil již nový (nebo potvrzený) vedoucí katedry.

3/ Samospráva školy Je potěšující, že samosprávné orgány FAMU, včetně toho nejdůležitějšího, kterým je akademická obec, fungují. Že i volby do akademických senátů probíhají řádně (ne vždy se to zejména na uměleckých školách v minulosti dařilo), že je dostatek kandidátů ochotných vykonávat práci, pro kterou jsou zvoleni. Volby na FAMU údajně probíhají za nebývalého zájmu a vysoké účasti členů akademické obce. Zdá se, že samosprávné orgány jsou aktivnější než bývaly dříve a zvolení senátoři se o život školy zajímají natolik, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat a chod školy ovlivňovat a zlepšovat. Pro vedení školy akademičtí senátoři musí být partnery a zároveň i první zpětnou vazbou, která se opírá o poučený vhled do problematiky řízení fakulty a hlasy svých voličů. Byl bych rád, kdyby tato komunikace vedení FAMU se senátem byla co nejotevřenější a věcná. Sám se o to vynasnažím též, pokud bych měl být zvolen.

4/ Studijní agenda a pedagogická dokumentace Správní a studijní agenda FAMU údajně funguje bez větších problémů, podle pravidel a má důvěru studentů. Škola má nedávno (2014) akreditované studijní obory a stabilizovaný pedagogický sbor. FAMU je pevnou součástí Akademie múzických umění v Praze, podílí se na její samosprávě a poměrně dobře se daří i spolupráce v rámci akademie a mezi fakultami. Z dávných zkušeností vím, že je stále co zlepšovat. Na webu AMU a FAMU jsem se seznámil se staršími výročními zprávami, jakož i existencí mnoha studijních i provozních norem. Údajně se daří obnovovat a aktualizovat tzv. Bílou knihu, která je nutným rámcem a nástrojem, aby systém praktických cvičení škola mohla zvládat finančně, kapacitně, organizačně, ale zejména, aby pedagogický systém praktických cvičení sloužil svému cíli t.j. k rozvoji talentu studentů a ke zlepšování jejich tvůrčích dovedností. Není a nebude pedagogickým cílem, aby studenti od prvního ročníku – přeženu-li to - natáčeli každý rok profesně nezvládnutý celovečerní film, který vysoce přesahuje pedagogický záměr, možnosti školy i stupeň rozvoje

4


tvůrčí osobnosti čerstvého studenta, film, na který pak ve výsledku přijdou jen dva platící diváci (rodiče) není úspěchem.

5/ Vnitřní komunikace Přestože všechno na fakultě jakž tak funguje, donesly se ke mně signály, že jsou problémy s málo efektivní vnitřní komunikací uvnitř fakulty, parciální zájmy jednotlivých kateder a oborů bývají brzdou otevřené komunikace a spolupráce ve prospěch celé školy. Řadě pedagogů i studentů údajně není jasné, kam která část školy směřuje, proč vůbec na FAMU ten který obor je, ani kam směřuje FAMU jako celek. Údajně se na FAMU historicky vytvořilo několik „FAMU“ v jedné křehké skořápce. To by mohlo být velmi neblahé, protože podobná nedorozumění mohou oslabovat celek vytvářející tvůrčí akademický prostor pro všechny. Na druhou stranu z dávné zkušenosti vím, že tomu tak do jisté míry bývalo vždy, když FAMU měla v čele kateder a oborů výrazné umělecké osobnosti, které i z pouhé upřímné starosti o svůj obor, mívali tendenci k jisté uzavřenosti, budování silně konkurenčního prostředí a omezování spolupráce s celkem. Domnívám se, že je zde nutnost ze strany vedení fakulty a kateder prosazení větší otevřenosti, více transparentních vztahů, vytvoření více společných platforem po linii studentů i pedagogů, obnovení oboustranné důvěry, atmosféry vzájemného poznání, úcty a respektu. FAMU bude mít takovou úroveň, jakou úroveň bude mít výuka každého jednotlivého předmětu, pedagogická a studijní, tvůrčí intelektuální práce vložená do každého jednotlivého cvičení, či ročníkového filmu, ochota k mezioborové komunikaci a schopnost oborů rozvíjet specifický talent studentů. Formálně bude třeba kontrolovat, jak je definován systém rozhodování v základních dokumentech, zda jsou tyto dokumenty přístupné, sdílené a akceptované. Jak probíhá vlastní komunikace, systém zápisů a usnesení na všech rozhodovacích úrovních, ověčit nebo definovat pravidla jejich vytváření, distribuce a případného zveřejňování, ukládání a možností vyhledávání důležitých manažerských a pedagogických rozhodnutí. Důležitou roli by měly hrát i další – neúřední, neformální a příležitostné formy komunikace. Všiml jsem si, že na DAMU mají svůj časopis, který FAMU zatím nemá. Možná by fakulta mohla spojovat síly a více se podílet například na již existujících spolkových a jiných titulech, mám na mysli Synchron, Film a doba, Illuminace, Cinepur, případně jednat s televizí apod.

6/ Vnější vztahy Filmaři, pedagogové i studenti jsou součástí probíhajících společenských procesů, obrovského boomu technologií a rozvoje médií. Pozorným divákům je zřejmé, že mediální svět už nikdy nebude stejný jako dřív. FAMU se nemůže připravovat na staré bitvy, které se už nebudou nikdy opakovat, budou jiné a rafinovanější výzvy, tak jako jsou promyšlené hybridní války dnešních válečných stratégů. Chce-li FAMU podle svých nejlepších tradic prostřednictvím svých studentů a absolventů významným způsobem oslovovat diváky a ovlivňovat tak podobu mediální scény, nacházet uplatnění svých absolventů v otevřeném a vysoce konkurenčním prostředí, bude muset klást větší nároky na celý pedagogický proces. Ten musí odpovídat potřebám a požadavkům praxe a zároveň FAMU by měla tuto praxi svým způsobem okysličovat estetické kánony, spoluutvářet média přílivem svých absolventů a udržováním živých vazeb nejen s nimi, ale i s pedagogy zaměstnanými v médiích. 5


Na vysoké škole bývá rozhodující vlastní studijní úsilí studentů, jejich motivace a participace na vzdělávacím procesu, rozvoj dospělých osobností s vlastní odpovědností, schopnost soustředění se a mimořádné nasazení, sebereflexe, hledání vlastních osobitých cest. S postupným rozvojem tvůrčích schopností a dovedností studenta, s narůstajícími poznatky, zkušenostmi a jejich zpracováním, s přiměřenou příznivou i kritickou odezvou na výsledky tvůrčí činnosti dochází k upevňování sebedůvěry, přiměřeného sebevědomí, sebeúcty i pokory zároveň. . . Student se stává autonomním tvůrcem, respektovaným kolegou svých profesorů a profesních kolegů. Tomuto procesu kdysi odpovídala psaná povinnost a závazek studentů podepisovat svoji mimoškolní práci a vystoupení na veřejnosti v průběhu studia vedle jména označením „student FAMU“. Posilovalo to vazbu ke škole, propagovalo ji to a zároveň dávalo najevo profesním kolegům přihlášení se k sounáležitosti. Už dlouho jsem takové označení nikde neviděl. Budu se ptát, jak bylo s touto praxí naloženo a zda se ještě uplatňuje. Na pedagogickém sboru a vedení fakulty je povinnost vytvářet podmínky ke studiu, vyvíjet úsilí o zlepšení pozice fakulty v domácím i v mezinárodním akademickém i uměleckém prostředí. Stejně tak i v národním a mezinárodním filmovém a televizním oboru, všude, kde audiovizuální tvůrci nacházejí uplatnění ve svých profesích i při uplatnění autorských nápadů a projektů. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Jak mezi mušketýry, tak i mezi studenty a pedagogy FAMU by měla platit tato zásada. Za nejzávažnější problém, který ovlivňuje a bude ovlivňovat pozici FAMU jako akademického i uměleckého centra vedle existence dalších (konkurenčních) filmových škol, je situace ve vnějším prostředí národní kinematografie i v audiovizi obecně. Národní kinematografie povážlivým způsobem ztrácí diváky v kinech1. Dlouhodobě si stát ani v kinematografii působící fondy a výrobní organizace nebudou moci dovolit vyrábět kinematografická díla pro jednotky a stovky diváků, jen pro pár kamarádů jakkoliv ušlechtilého tvůrce. Proto i FAMU by měla přemýšlet, jak oslovovat a získávat diváka, aby její absolventi měli pro koho natáčet své filmy, aby je chtěl někdo vidět, aby je chtěl někdo i financovat. V tomto směru národní kinematografii poškozuje a vyhání diváky z kin šíření nekvalitních digitalizátů kdysi skvělých filmů. FAMU musí mít možnost, aby její studenti viděli kvalitně předváděné filmy, aby filmy byli vidět a slyšet, aby estetické tříbení budoucích tvůrců neprobíhalo na odřených VHSkách, na kterých není nic vidět. Aby mohli mít úctu k vrcholným dílům historie kinematografie, aby tato byla výzvou pro jejich vlastní tvorbu. Pro film a televizi v minulosti především FAMU vychovávala a vzdělávala tvůrce a manažery. Dnes jsou absolventi FAMU vystaveni konkurenci absolventů jiných škol, včetně těch zahraničních. Natáčet filmy může každý, kdo to umí. Absolutorium FAMU není spojeno jako kdysi se získáním „umístěnky“ do zaměstnání ve Filmovém studiu Barrandov, v televizi ani jinde. Jde o velmi nejisté povolání. FAMU má stále ještě jistou excellenci, historii a exklusivitu, ale měla by se zabývat otázkou správného načasování zapojování studentů do mimoškolní činnosti, aby nedocházelo k předčasné profesionalizaci, aby studenti do profesionálních vztahů vstupovali na výši svých schopností a kvalifikace, aby jako tvůrčí osobnosti byli v profesionální praxi přijímáni jako znalí a respektovaní partneři a nejen jako levná nekvalifikovaná pracovní síla, aby nebyli nuceni rozmělňovat svůj jedinečný talent vyráběním audiovizuálního smetí, od kterého je těžké se vracet ke smysluplné autorské tvorbě pro širší diváckou obec. 1

http://kultura.zpravy.idnes.cz/navstevnost-ceskych-filmu-2015-dj3-/filmvideo.aspx?c=A16012 2_112309_filmvideo_kiz 6


Instituce, jako jsou televize, si často vybírají spolupracovníky podle toho, co umí, jak jim konkrétní profesionál může být užitečný a nikoliv pouze podle „diplomu z FAMU“, proto i fakulta a každý její učitel na všech stupních pedagogického procesu se musí zamýšlet na tím, do jaké situace připravuje své absolventy. Jaký by měl být jejich profil, aby absolventi FAMU mohli své vize a dovednosti dlouhodobě uplatňovat na trhu práce, aby společnost jejich práci potřebovala a podporovala, aby svá díla realizovali i na mezinárodním audiovizuálním trhu.

7/ Teoretická výuka, její rozsah a organizace Teoretická výuka, zejména redefinice společného základu pro více oborů je důležitým místem vzdělávání, profesního růstu i mezioborového setkávání a poznávání se mezi studenty navzájem. Vytváří se tam zásoba poznání, sdílení a prohlubování myšlenek, společný jazyk, sdílená terminologie i pro následnou kulturu kreativní komunikace a spolupráce na společných cvičeních a filmech. Proto je potřeba průběžně zpřesňovat učební plány a sylaby jednotlivých předmětů, aby na sebe obsahově navazovaly a nadbytečně se svým obsahem nepřekrývaly. Nový děkan a jeho tým budou muset průběžně revidovat obsahové zaměření teoretické výuky, aby se na filmové a televizní fakultě vyučoval především film, televize a nová média. Historie tvorby, technika a technologie, produkce, střih zvuk, částečně i filosofie, sociologie, psychologie, právo apod. Aby se především promítaly a analyzovaly filmy a další audiovizuální díla, historická i současná, aby se vřazovala do kontextu další umělecké tvorby, dramatické, výtvarné i hudební, v souvislostech myšlenkových a společenských, událostí a trendů. . . Abychom se přibližovali k naplnění obsahu slova akademie. Je třeba zlepšit orientaci studentů i uchazečů o studium v nabídce předmětů jednotlivých pedagogů.

8/ Praktická cvičení Praktická cvičení jsou jednou z nejdůležitějších a zároveň i relativně nejdražších součástí pedagogického a studijního procesu na FAMU ve smyslu osobnostního a tvůrčího rozvoje studentů všech oborů, mají nezastupitelné místo v programu studia na umělecké škole. Cílem tu není jen prostá výroba s nějakým artefaktem, fotografií, knihou, scénářem, či nějakým audiovizuálním dílem na konci, ale zejména tvůrčí a pedagogický proces, který ji provází. Ten může být naplněn, i když se samotné dílo někdy nevydaří, jak by si přáli autor a všichni zúčastnění. Jsme na škole a takové věci se stávají i v profesionální praxi. FAMU nehrozí „díra ve vysílání“, když cvičení nebude distribuováno. Pedagogický proces pokračuje i poté, kdy dílo je hotovo a předvedeno oborové, katedrální, fakultní a v některých případech i jiné veřejnosti např. mimo fakultu, na festivalech, přehlídkách, v televizi a jinde. Pro naplnění cíle praktických cvičení i ročníkových a závěrečných filmů je důležité, aby pedagogická práce se studentem probíhala ve všech fázích tvůrčího, přípravného, výrobního procesu i v okamžiku předvedení performativního díla. Aby se pedagogická práce uplatnila i po jeho dokončení a předvedení rozborem a hodnoceními, na kterých by se měli podílet i kolegové studenti a pedagogové, kteří se na vzniku díla bezprostředně nepodíleli. Zejména vnitřní prostředí fakulty by mělo být nastavené tak, aby o práci a dílech studentů vědělo, znalo je a mohlo si na základě jejich shlédnutí tříbit bázory, čerpat z nich poučení i inspiraci pro další práci pedagogickou i tvůrčí napříč obory. 7


Součástí pedagogické činnosti na FAMU musí být kontinuální práce na metodikách, na zlepšení či zpřesnění pedagogického zadání praktických cvičení, stanovení jejich účelu, aby lépe naplňovala vytčený cíl, kterým může být rozvoj tvůrčích dovedností, zvládnutí jednotlivých výrazových prostředků, technologií, žánrů, až po jedinečné autorské vyjádření apod. Právě ve vztahu a s ohledem na míru naplnění těchto předem stanovených cílů by mělo probíhat i pedagogické vedení a posléze i hodnocení práce studenta na daném cvičení, ročníkovém filmu apod. Zejména na společných cvičeních je třeba, aby k takové analýze a hodnocení docházelo za účasti studentů a pedagogů spolupracujících profesí a kateder. Je třeba více pěstovat mezioborový dialog. Fakulta by měla reflektovat skutečnost, že někdejší vystudovaní dokumentaristé, animátoři, kameramani, střihači a kromě režisérů hrané režie např. i absolventi produkce se stávají úspěšnými režiséry hraných filmů. Ano, je to příroda, ale nabízí se tady otázka nakolik je fakulta s tradičně a striktně oddělenými obory na takovou dráhu připravila? V rozhovoru se studenty a pedagogy jsem zaznamenal, že tzv. Bílá kniha byla nedávno novelizována, je aktuální, ale problémy působí, že není vždy respektována a není tak naplněn její účel, což následně činí problémy řadě zúčastněných studijních oborů v další výuce. Potěšila mě informace, že Studio FAMU funguje celkem dobře navzdory probíhající rekonstrukci, Studio má dobré vedení i personální zajištění a po dokončení rekonstrukce bude dobrým technologickým i výrobním zázemím pro tvorbu praktických cvičení, včetně postprodukce i další činnosti fakulty, zejména pro činnost pedagogickou a dramaturgickou se studenty, jak si ji pamatuji např. z práce kolegyně Drahomíry Vihanové a dalších pedagogů.

9/ Kontrola studia Nezaznamenal jsem vážnou nespokojenost se zavedeným způsobem klasifikace předmětů a tvůrčích výkonů. Doufám tedy, že systém funguje, nachází se v dobrých rukou a měl by být zachován.

10/ Bakalářské, magisterské, doktorandské studium a výzkum Historické rozdělení jednotlivých stupňů studia, ke kterému škola postupně dospěla, se na FAMU celkem osvědčilo a zájem o ně je víceméně přiměřený s ohledem na předpokládanou úzkou specializaci již předem orientovaných uchazečů. Do bakalářského studia na FAMU akreditovaných oborů se hlásí každoročně přibližně 600 uchazečů (bývá to nejvíce ze všech třech fakult) a bývá přijato zhruba 60–70 z nich, podíl přijatých tak představuje asi 10–15 %. Pozoruhodné je, že FAMU z celkového počtu pedagogů 72 měla v roce 2014 ze všech třech fakult AMU nejmenší počet profesorů a docentů, jakkoliv je co do počtu studentů (470 v akreditovaných oborech) více méně srovnatelná. Velkou část výuky zde zajišťují odborní asistenti. Za velmi důležité pokládám zapojení FAMU do výzkumných úkolů a velmi si vážím průběžně zveřejňovaných výsledků týmu NAKI AMU a ČVUT, který se ujal tak závažného úkolu a hledá vhodné metodiky pro digitalizaci a restaurování filmů. Kolegové z Českého filmového a televizního svazu FITES a další filmaři, se kterými jsem měl příležitost o jejich práci hovořit, 8


oceňují dosavadní výsledky práce a vysoce hodnotí mj. i obrácení pozornosti k definicím pojmů a terminologickému ustálení v případě nových technologií. Díky několika presentacím a projekcím, kterým jsem byl přítomen, si více uvědomuji, jak důležitý je pohled na film jako na performativní umění, pojem, který máme dokonce i v anglickém názvu školy a který jsme po léta přenášení těžkých filmových kopií sem a tam pomalu zapomínali.

11/ Závěr Výše uvedené desatero nemohu nazvat závaznou koncepcí, podle které se bude škola v příštích letech ubírat, je pohledem dávného pedagoga, dnes už „jen“ filmaře z venku, ale pokusil jsem se nastínit některá obecná východiska, problémy a cíle, která ve spolupráci s pedagogy fakulty a členy senátu i s celou akademickou obcí jsem připraven rozpracovat a průběžně i realizovat. Vážím si důvěry profesora Jaromíra Šofra, který mě Akademickému senátu FAMU navrhl a pokusím se jeho důvěru nezklamat. Paříž 25. ledna 2016 Martin Vadas

9


12) Informace k osobě kandidáta: a) ŽIVOTOPIS Jméno:

Datum narození:

Mgr. Martin Vadas

30. listopadu 1953 v Praze

Bydliště:

169 00 Praha 6 Říčanova 34

Telefon:

2 3335 0145

E-mail: [email protected] Rodinný stav: rozvedený, zadaný, tři děti Vzdělání:

vysokoškolské FAMU (1974 - 1981)

Kurzy a stáže: stáž na pařížské Sorbonně a L´École Louis Lumiére v Paříži jako boursier du gouvernement francais (1978/1979), Kurz vysokoškolské pedagogiky MŠMT 1988-89 Jazykové znalosti:

francouzština, pasivně angličtina, ruština

Hobby, spolková činnost:

lyžování – licenční trenér, tenis, člen TO TJ Břevnov,

Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., předseda, setkávání s lidmi Odborná praxe: 37 let Přehled praxe b) pedagogická činnost 1979 / 1982 – pedagog frankofonního kursu FAMU Speciál 10 / 1982 – 2002: Katedra dokumentární tvorby FAMU, odborný asistent – předměty: Základy fotografie a práce s kamerou I.+ II. a vedoucí pedagog řady cvičení studentů oboru DT. 1990 – 2002 - vedoucí pedagog Realizačního semináře 1. roč. oboru DT., Zástupce vedoucích katedry. 2004 - 2005 vedoucí dílny a koordinátor specializace Televizní publicistika VOŠP v Praze. Členem Českého filmového a televizního svazu FTES od roku 1990, v letech 2000 až 2001 členem výkonného výboru FITES, od roku 2012 místopředseda VV FITES, v roce 2014 zvolen předsedou Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., 1 / 1993 člen Akademického senátu FAMU, později zvolen předsedou a tuto funkci jsem vykonával do března 1996, od dubna 2000 do září 2002 členem AS FAMU, 3 / 1992 - člen Akademického senátu AMU od března 1992 do listopadu 1995 a znovu od prosince 1999 do září 2002. 10


c) umělecká, vědecká, publikační a odborná činnost 1981 / 1982 základní vojenská služba - Československý armádní film -12 měsíců - asistent kameramana, kameraman 1 / 1979 – 2016: kameraman, režisér a nezávislý producent řady filmů a pořadů pro ČST, Studio FAMU, Krátký film Praha, Art Centrum, Českou televizi, vlastní autorskou produkci ad. Filmografie Martina Vadase - Absolventský celovečerní hraný film FAMU “Evžen mezi námi” – (společně s Petrem Nýdrlem a Janem Krausem – 1980); distribuován až v roce 1990, obdržel Cenu za produkci Čs. Literárního fondu - 1991, v ČST vysílán v říjnu 1991. - V 80. letech kameraman etnografických projektů dokumentaristky Jany Ševčíkové “Piemule” (1978–1981) a “Jakub” z Rumunska a Čech - natáčení 1985 -1989 (© Jana Ševčíková 1992) - V letech 1985-1990 autor námětu, scénáře, kameraman a režisér několika dokumentárních 35mm filmů o architektuře a výstavbě Prahy, mj. “V Praze roku 1985”, “Královská cesta”, “Žižkov v jedenáctém roce přestavby” (K.F. Praha). - Kameraman filmů pro Art Centrum, K. F. Praha a ČsT Praha; spolupráce s režiséry a scenáristy Jaroslavem Hovorkou, Vladimírem Mertou, Bohuslavem Blažkem, Markem Šebesťákem, Ivanem Kučerou aj. Dramaturgie dokumentů: Kristiny Vlachové “Řekl jsi ďáblovi ne?” (© ČST 1992) Vladimíra Merty “Veselý starobinec Sváti Karáska” vyrobil Martin Vadas (© ČT 1998) Jiřího Krejčíka, st., Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka, dokumentární film 57 min. 10 sec., námět, scénář a režie Jiří Krejčík, ve společnosti Martina Vadase vyrobila © ČT 2012 Od 90. let autor námětu, scénáře, kameraman a režisér (v některých případech také jako producent) řady dokumentárních filmů, které byly odvysílány Československou a později Českou televizí, mj.: - · Diagnóza '90 aneb malé české a slovenské rituály – dokumentární film o iniciačních rituálech a psychotraumatizaci ve skupině (šikaně) 76 min. © ČST Praha 1991 · Pelerins d'un Ardent Desir – © Taize – Francie 1991 · Nevstoupíš dvakrát do téže továrny – návštěva tzv. oprávněných osob v objektu bývalého Elektrotechnického závodu VADAS v Pardubicích před restituci © ČST Praha 1991 · Otec, matka a Michael Kocábovi © TS 11 ČT 1992 11


· Co s televizí? – scénář a moderování TV besedy – © RZ ČST 1992 · Štědrý večer mimo domov © RZ ČST 1992 · Vánoční rozhovor s P. Václavem Malým © RZ ČST 1992 · Kanafas c. 83/1993 Filmové školy včera a dnes © Program KF a.s. 1993 · Americké filmové školy © PROGRAM K.F. a. s. 1993 · Příběh Marty Ch. © Česká televize 1994 · Americký zápisník Vladimíra Merty, režie, kamera a vyrobil Martin Vadas © ČT 1994 · TELEkomunikační martyrium © ČT 1994) · Zpráva o cestě za tlustou čáru, režie, kamera a vyrobil Martin Vadas a ČT © ČT 1994 · Alois mezi námi – dokumentární film o procesu odpouštění na příběhu P.A. Kánského, pro Křesťanský magazín vyrobil Martin Vadas a ČT © ČT 1994 · Opus bonum Anastáze Opáska – pro Křesťanský magazín, vyrobil Martin Vadas © ČT 1995 · Cesty do nebe – Návraty Oty Krause, bývalého vězně vyhlazovacího tábora do Osvětimi – 60 min. © Martin Vadas 1996 – video Google Video (video.google.com) · Země bez hrdinů, země bez zločinců... – dokumentární film o odbojové činnosti skupiny bratří Ctirada a Josefa Mašínů na území bývalé ČSR (57 min. © ČT 1996 – čestné uznání u příležitosti udělování Trilobitů 1996 · Piják absintu – Žurnál KF a. s. – společně se Soňou Pajerovou © ČT 1994 · GENUS – profesor MUDr. Jan J. Opplt – vyrobila Febio s.r.o. © ČT 1996 · Činnost okrskové volební komise – volby do PS PČR 1996 · Činnost okrskové volební komise – volby do Senátu P ČR 1996 – pro ČSÚ a MV ČR vyrobila ČT © ČSÚ 1996 · Ta naše Slavia česká – o happeningu okolo pronájmu kavárny Slavia v Praze – dokumentární cyklus OKO Febio, s.r.o. © ČT 1993 · Mám strach – dokumentární cyklus OKO Febio, s.r.o. © ČT 1995 · Pod tlustou čárou – o návštěvě českých novinářů v archívu Stasi v Berlíně – dokumentární cyklus OKO Febio, s.r.o. © ČT 1995 · Vysoké školy před zákonem, vyrobil Martin Vadas a ČT © ČT 1996

12


· Režie a kamera dvaceti pěti hraných satirických pořadů podle scénářů Jana Krause a Jiřího Ornesta pro Českou televizi Dvaadvacítka © ČT 1997-1999 · Nenechám tu rozvaliny… – scénář, kamera a režie dokumentárního filmu podle námětu Dany Slanařové © ČT 1998 · Cikáni jdou… – scénář, produkce, kamera a režie dokumentárního filmu podle námětu Dany Slanařové, vyrobil Martin Vadas a Česká televize © ČT 1998 · Proti komunismu se zbraní v ruce – dokumentární film z cyklu Jak to bylo doopravdy – scénář, kamera a režie © ČT 1999, · Cesty Zdeňka Mácala – portrét světoznámého amerického dirigenta moravského původu – námět, scénář, kamera, režie; vyrobil Martin Vadas © ČT 1999 · Cesty víry – scénář, kamera a režie pořadu 05/2000 © ČT 2000 · Sčítací komisaři a sčítací revizoři – Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001; Sebe sčítej, aby se s Tebou počítalo – instrukční a informativní videoprogramy, vyrobila ČT pro © Český statistický úřad 2001 · Podnikatel roku 2002 – DVD, vyrobil Martin Vadas a Petr Havlíček © Ernst&Young CZ 2002,

• •

· Příběhy Zálezlic – 28 min. sběrný dokument o v r. 2002 záplavami poničené obci © ČT 2003 Komentovaný letopis – světová premiéra 7 hod. fragmentu filmového záznamu Procesu s Dr. Horákovou a dalšími – čtyřnásobné politické justiční vraždy z roku 1950 – představil Martin Vadas v programu (3 x 3 hodiny) na Letní filmové škole (LFŠ) v Uherském Hradišti 24. a 25. 7. 2005 s kolektivem šesti historiků – Vladimír Opěla, ředitel NFA, PhDr. Zora Dvořáková, PhDr. Petr Blažek, PhD. Petr Koura, Mgr. Petr Cajthaml, Mgr. Josef Halla a PhDr. Antonín Kostlán. Reprízy 13. 3. 2006 na Ústavu dějin filmu a audiovizuální kultury FF MU za účasti ing. Josefa Lesáka, Mgr. Karolíny Pátkové, JUDr. Elišky Wagnerové a historiků Petra Blažka, Josefa Hally, Petra Koury a Martina Vadase, 17. a 18. srpna 2006 v Divadle 7 a půl v Kabinetu múz v Brně za účasti historiků Petra Blažka, Josefa Hally, Petra Koury a Martina Vadase, 27. srpna 2006 pro studentské sdružení Per Artes ve Svatém Jánu pod Skalou za účasti historiků Petra Blažka, Tomáše Bursíka, filmových historiček Karolíny Pátkové a Evy Pavlíkové z NFA a Martina Vadase. Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína – aktuální dokument o pronásledování odpůrce komunismu v současné České republice – 28 min. Vyrobilo TS Brno © ČT 2006. Dokumentární série Proces H (10 x 52 min. Vyrobila a © ČT 2009 ) den po dni zpřístupňuje přípravu, průběh a jednotlivé aktéry Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové, jak probíhal v roce 1950. Až

13


• •

•

•

po čtyři popravy dne 27.6.1950, cena FITESu a Města Beroun TRILOBIT BEROUN 2009 „za ideu, prosazení a realizaci dokumentárního projektu Proces H“. Těla nevydávat – dokumentární film Marka Janáče a Zory Dvořákové – 26 min. ČT 2011 Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka, dokumentární film 57 min. 10 sec., vedoucí projektu, výkonný producent Martin Vadas, kamera Jiří Krejčík, ml., Martin Vadas, námět, scénář a režie Jiří Krejčík, ve společnosti Martina Vadase vyrobila © Česká televize 2012, www.ceskatelevize.cz Nízká Vysoká hra – celovečerní dokumentární film 86 min. © Česká televize a Martin Vadas 2014 - příběh jedné propagandy Československé televize z normalizačních let 1973 - 1977, režisér a kameraman na dokumentu pracoval od roku 1990, postupně sbíral archiválie a výpovědi, ale až v roce 2013 přistoupila ke spolupráci Tvůrčí producentská skupina Petra Kubici České televize a byl uvolněn její archiv, bez kterého nebylo možné projekt dokončit. Světová premiéra 25.10.2014 v 16 hod. Malá scéna Hanáckého divadla v Jihlavě. CENA POROTY u příležitosti TRILOBIT BEROUN 2016, Cesty dětí - dokumentární film 52 min. - Tvůrčí producentská skupina Petra Kubici, © Česká televize 2016, scénář: Jarmila Doležalová a Martin Vadas, kamera, režie: Martin Vadas. Dokument o cestách a změnách identity dětí zavlečených do německých rodin v Říši z vypálené obce Lidice a navrácení přeživších zpět.

Kameramanská činnost: • Bugrband – námět, scénář a režie: Vladimír Merta, výroba: K2 sro. © ČT 1995 • Anna Birjuková – scénář a režie: Monika Elšíková © ČT 1995 • Mezi ploty – scénář a režie: Vladimír Merta. © ČT 1995 • Mišpacha je rodina – námět, scénář a režie: Vladimír Merta © ČT 1996 • Veselý starobinec Sváti Karáska © ČT 1998 režie: Vladimír Merta • Propast – hraný příběh na motivy povídky L.N. Andrejeva, scénář a režie: Monika Elšíková © Monika Elšíková 1998), • Tajná řeč těla – dokument o práci žáků a žákyň Idy Kelarové, režie: Vladimír Merta, © ČT 1998) Bronzový klíč v kategorii dokumentů na festivalu Art Film Trenčianské Teplice (1998) • Ozvěny ženské duše © ČT 1998), dokumentární hudební esej Vladimíra Merty a Idy Kelarové; na festivalu ETNOFILM Čadca 1998 – Velká cena Zlatý turoň • Proměny Bokomary – dokumentární esej Vladimíra Merty © ČT 1998, • Král Šumavy – režie: Kristína Vlachová © ČT 2000, • Fotograf v zahradě, dokumentární film o ateliéru Josefa Sudka, © Sanda s.r.o. 2000), režie: Marie Šandová - na webu: https://vimeo.com/35846067 • Věž smrti © ČT 2002, spolu s dalšími, režie: Kristína Vlachová – cena Trilobit 2002 • Cesty víry – dokumentární film Parlament nebo kostel – o poslanci a faráři Svatoplukovi Karáskovi režie: Vladimír Merta © ČT 2003 • Rodiče a děti – tematický večer na ČT2 1.6.2003 scénář a režie: Monika Elšíková © ČT 2003 14

Koncepce kandidáta na děkana FAMU 2016 - 2020 • • • • • •

• • •

•

•

•

• • • •

Jak je důležité míti Filípka – koprodukce dok.film, režie: Monika Elšíkova © M.V. a ČT 2003 Velká voda – dokumentární film o povodni v Praze 2002 spolu s dalšími, Levý břeh – režie: Marie Šandova a další © ČT 2003 Cesty víry – Jsem žid a zdráv – dokumentární film o hledání židovské identity v dnešních Čechách a na Moravě režie: Vladimír Merta © ČT 2003 Miroslav Tichý fotograf – scénář a režie: Roman Buxbaum © Roman Buxbaum 2005 Nové ústředí Skupiny ČSOB – Hrubá stavba Radlice, režie Marie Šandová © Sanda s.r.o. 2006 Dračí setba – Šestnáct let od r. 1989 – autorka dokumentuje období postkomunistické transformace – kamera Antonín Daňhel, Petr Dus, Libor Hlavatý, Josef Haberland, Karel Slach, Martin Vadas, Jakub Vrhel, scénář a režie Kristina Vlachová © Alma Prague Production 2006 Tarzan v důchodě, Miroslav Tichý – Nedávno objevený světový fotograf z Kyjova, který žije celý život mimo společnost. Režie Roman Buxbaum © Roman Buxbaum a ČT 2008 Proměny údolí (Radlice) – spolu s dalšími kameramany, režie Marie Šandová 58´© Sanda s.r.o. 2008 RESTART 1/ 2009 Buď anebo o knize života písničkáře K. – Příběh písničkáře a rozhlasového redaktora, který v průběhu boje s rakovinu prošel vnitřní proměnou. Režie Vladimír Merta. Vysílání: 8.1.2009 čtvrtek 22.15 Česká televize, program ČT2 RESTART 4/ 2009 Vnitřní zrak – slyšící ruce zvukaře Pavla – Příběh slepého zvukaře, který navzdory svému handicapu žije nesmírně naplněným a svobodným životem. Režie Vladimír Merta. Vysílání: 29.1.2009 čtvrtek 22.15 Česká televize, program ČT2 RESTART 7/ 2009 Zahojené jizvy – Renata má vlastní adresu – Příběh ženy, která si dokázala vytvořit samostatný domov navzdory tomu, že zázemí původní rodiny nikdy nepoznala. Režie Marie Šandová. Vysílání: 19.2. 2009 čtvrtek 22.15 Česká televize, program ČT2, Hlavní cena Křišťálové srdce v kategorii Zdravý životní styl MFF Poděbrady červen 2009 RESTART 8 / 2009 Nevíš dne ani hodiny – knihovnice Jana trenérkou paměti – Příběh ženy, která po padesátce změnila profesi a pomáhá zejména postiženým lidem a seniorům rozvíjet paměť a pečovat o vlastní mozek. Režie Marie Šandová, Vysílání: 12.2. 2009 čtvrtek 22.15 Česká televize, program ČT2 Vzkaz Evy Jiřičné – scénář Zuzana Šimůnková, Marie Šandová, režie Marie Šandová – ČT 2010 "24" dokumentární pásmo Kamily Zlatuškové, kameraman 2 min. příspěvku rež. Jiřího Krejčíka - ČT 2012 PRÉSENCE À DIEU - La vie cistercienne a Sept-Fons, dokumentární film o komunitě řádu trapistů ve Francii režisérky Marie Šandová 35´- © Sanda s.r.o. 2014 OPŘI ŽEBŘÍK O NEBE - dokumentární film z let 2009 - 2014, 1 hod. 40 min. © Jana Ševčíková 2014, Film vypráví o P. Mariánu Kuffovi, slovenském knězi z podtatranských Žakovců, který na své faře poskytuje azyl propuštěným vězňům, alkoholikům, narkomanům a dalším potřebným lidem. scénář, režie, produkce Jana Ševčíková, 15


kamera: Jaromír Kačer, záskok Martin Vadas, CENA TRILOBIT BEROUN 2014, CENA KRITIKY 2015, • ŠEDÁ ZÓNA - dokumentární esej Vladimíra Merty o lidech mezi undergroundem a kolaborací, námět, scénář a režie: Vladimír Merta 3 x 52 min. - ČT 2014 a další. 6 / 1996 referát a diskuse na mezinárodní konferenci politologů a historiků na téma “Rozpad Československa” (CERGE Praha). Oponentem příspěvku “Některé aspekty působení médií a zejména televize v procesu rozdělení ČSFR v roce 1992” byl Doc. JUDr. Petr Pithart. Sborník prací publikován v USA: Irreconcilable Differences?: Explaining Czechoslovakia's Dissolution (Lanham, MD: Rowman and Littlefield, 2000), Michael Kraus and Allison K. Stanger, eds. C.16. Martin Vadas: "Notes on the Role of Television in Czechoslovakia's Dissolution". 1999 – 2016 Publicistická činnost: Příspěvek a diskuse k přípravě zákona o ČT pro kolokvia PF v Hradci Králové (květen a říjen 2000). 10 / 2000 Diskusní příspěvek do sborníku konference Česká televize–věc veřejná: Televize veřejné služby: několik pochybností, zkušeností, diváckých zážitků a pár teček nakonec (25. listopad 2000) o uměleckých a faktografických pořadech v ČT; příspěvek do panelové diskuse o dokumentu na konferenci Česká televize – věc veřejná na téma “Televize a vyrovnání se s minulostí” (25 listopad 2000) www.czech-tv.cz. Sloupky pro “Perspektivy” a “Týden za námi” “Nedělní noviny”, příspěvky reflektující podobu vysílání ČT pro Lidové noviny, Zemské noviny-vyžádaný komentář 22.12.2000 ZN “Veřejná hysterie okolo veřejnoprávní televize”. Příspěvky o médiích pro Zpravodaj FITES 1998/2001, časopis Synchron, FB a internetové stránky – mj. www.tv-culture.cz, www.britskélisty.cz, www.svet.namodro.cz, www.radiotv.cz, www.virtually.cz, web.quick.cz/fites/ III. 2001 “Namísto plurality a konkurence ve vysílání jen konzervace korupčního prostředí” - komentář k návrhu zákona o provozování RaTV vysílání aj. Účast v rozhlasových besedách s tematikou médií - ČRO1 a ČRO3, na seminářích a konferencích., www.fites.cz 2015 – šéfredaktor časopisu Synchron 1-2/ 2015 Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., d) manažerské aktivity 1973/1979 před a při studiu zaměstnán v mnoha dělnických profesích, fasádník, natěrač, torkretář, betonář, protipožární nástřiky, řízení prací přímo na pracovišti 1 / 1992 vítězem veřejného konkursu Československé televize na funkci šéfredaktora RZ ČST, v únoru a březnu 1992 jsem působil jako poradce Jiřího Kantůrka, ústředního ředitele ČST, 4 / 1992 - šéfredaktor Redakce zpravodajství ČST - od 1. dubna do 31. prosince (do rozpadu federace a zániku Československé televize a programu F1 - řízení federální redakce (256 tvůrčích pracovníků ČST) s programovou odpovědností za vysílání 3 hod. zpravodajského a

16


publicistického programu ČST F1 denně. Hlavní zpravodajský pořad Deník ČST sledovalo v dramatickém roce rozpadu federace 4 – 8 mil. diváků v celé ČSFR. 1 / 1993 “Projekt komerční televize - TV PRO” jako součást žádosti o udělení licence pro celoplošné TV vysílání v České republice ve spolupráci s investičním bankéřem PhD Andrew Jonas (finanční část projektu) pro RČR RTV. 1993 – 1996 – neúspěšné snahy senátora FAMU a senátora AMU zabránit podepsání nevýhodné smlouvy o pronájmu kavárny Slavie firmě Gorin na 50 let podstrčené k podpisu rektorovi Zdeňkovi Urbánkovi. Účast ve výběrových komisích na nového nájemce povinovaného rekonstrukcí kavárenského a restauračního komplexu Lažanského paláce. 3 / 1998 rozvojový projekt FAMU “Zavedení S-16 mm technologie do tvorby ročníkových a absolventských prací studentů FAMU” (kamera AATON S16 pro Studio FAMU), který byl podpořen Fondem rozvoje vysokých škol ČR a FAMU. Projekt byl úspěšně realizován a obhájen. 2 / 2000 zvolen členem Výkonného výboru Českého filmového a televizního svazu FITES do III.2002, od roku 2012 působil jako místopředseda VV Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s. a od roku 2014 je předsedou FITES (www.fites.cz) 1999 – 2016 Legislativní iniciativa XII. 1999 – III. 2000 Práce v otevřené pracovní skupině “OPSTV” pro vytvoření nového zákona o České televizi, IV. – XII. / 2000 v pracovní skupině VV FITESu – předloženo paragrafované znění návrhu. V. – XI. / 2000 člen pracovní skupiny ministra kultury ČR pro přípravu novely zákona o ČT. 2015 – 2016 – spolupráce na přípravě návrhu novel zákona o ČT a Čro – Platforma Svoboda médií, FITES, 3 / 2000, 3 / 2001 – Rozvojové projekty určené studentům dokumentární tvorby FAMU pro rozvoj filmové a televizní skladby v před produkční a post produkční fázi realizace – nelineární střihové pracoviště - FRVŠ 2002 – oba projekty zamítnuté tehdejším vedením FAMU III. – V. 2001 Autor projektu “Kolokvium FAMU 2001” (květen 2001) na téma ”Obraz médií a událostí okolo České televize v audiovizuálních dílech”. Realizace kolokvia ve spolupráci s Mgr. Bohuslavem Blažkem, pedagogem DAMU, Mgr. Vladimírem Skallem, přizvanými autory filmů a referenty (Informatorium AMU 2001, Info ČT 2001). 1998, 2000, 9 - 10 / 2001 Účast ve výběrovém řízení na funkci generálního ředitele ČT. 9 - 10 / 2001 Projekt tří posledních kandidátů uveřejněn na stránkách Rady ČT www.czech-tv.cz a www.louc.cz, 2009, 2011,

17

Koncepce kandidáta na děkana FAMU pro léta

Recommend Documents