PRVÁCKÁ CVIČEBNICE FAMU KDT

PRVÁCKÁ CVIČEBNICE FAMU KDT 2013 / 2014

Než se pustíme do natáčení filmů, bude hlavním předmětem našeho zájmu filmová řeč. Vyprávět filmem je totéž jako mluvit třeba finsky. Naučit se cizí řeč a napsat v ní knihu (z domova vyhnaný Nabokov). Nejen se v ní domlouvat, ale i tvořit. Film disponuje specifickým způsobem vyprávění: tím se odlišuje od divadla, literatury... Když ty filmu vlastní prostředky nepoužíváte, tak ho okrádáte o to, čím je. (JE filmem.) Potíž je v tom, že filmsky rozumějí všichni. Odmala jsme pod vlivem televize a to nás naučilo audiovizuálnímu jazyku rozumět. Ale rozumět a mluvit není totéž. Proto se budeme učit filmsky mluvit.

4

Fotoúkol DVOJICE S použitím digitálního fotoaparátu nasnímejte následující dvojice (trojice) snímků: 1) Vyfoťte DETAIL figuranta (= hlava s rameny), postava stojí na ulici A) za použití objektivu s nejdelším ohniskem (nazoomováno) B) zachovejte stejnou šířku záběru (stále hlava s rameny) a snímek pořiďte za použití objektivu s nejkratším ohniskem (odzoomováno) → v obou případech pracujte s perspektivou ubíhající ulice za modelem, nezakryjte hlavou pohled do ulice. Nekomponujte na střed, nenechávejte příliš velký prostor nad hlavou, naopak nechte více místa ve směru pohledu... Pozor na nešvar typu lampa roste z hlavy... Raději nafoťte více variant. Všímejte si vztahů prvního plánu (model) a druhého plánu (pozadí). Vřele doporučuji použít stativ. 2) Vyfoťte figuranta v polocelku s výrazným 2. plánem tak, A) aby byl v kontaktu s dějem či výjevem v 2. plánu B) aby NEBYL v kontaktu s dějem či výjevem v 2. plánu 3) Najděte a vyfoťte intenzivní výjev ve 2 šířkách tak, aby na sebe oba záběry střihově vázaly, pokud by byly pořízeny na kameru: A) Celek v daném prostředí B) Detail v tomtéž prostředí → vyvarujte se střihu po ose neboli jump-cutu, kdy jsou oba záběry snímány z téhož úhlu 4) Vyfoťte vlastní ruku před vzdálenějším pozadím tak, A) aby ruka byla ostrá a pozadí též B) aby ruka byla ostrá, avšak pozadí nikoliv → vzdálenost ruky a pozadí neměňte, ohnisko také ne, ostrost ovlivňujte clonou 5) Vyfoťte interiér pokoje s oknem, za nímž se smráká (večerní atmosféra) a uvnitř svítí žárovkové světlo (lampička v záběru). Použijte předvolených hodnot navážení na bílou: A) naváženo na umělé osvětlení – symbol žárovky B) naváženo na přirozené osvětlení – symbol sluníčka C) nastavte si bílou manuálně tak, aby se vám barevné ladění záběru líbilo → dbejte na to, aby okno nebylo přesvětlené („vyžrané“) a interiér pokoje příliš tmavý 6) Postavte si libovolné zátiší večer doma na stole a vyfoťte ho při dvou rozlišných způsobech nasvětlení. Do zátiší umístěte kulatou věc, třeba láhev, nebo jablko atd. A) s použitím stolní lampičky, zátiší nasvětlete přímo od fotoaparátu - světelný zdroj umístěte co nejblíže osy objektivu (blesk na foťáku je světelný zdroj v ose objektivu, proto působí fotky s bleskem tak placatě, vyžehleně) B) druhý záběr nasviťte opět pomocí lampičky, ale tak, abyste docílili prostorového charakteru osvětlení - zátiší nasviťte z boku → všímejte si radikálních proměn dojmu prostorovosti

5

7) Vyfoťte portrét v polodetailu pomocí umělého osvětlení, sviťte z boku: A) sviťte přímo lampou na portrétovaného B) sviťte odrazem o bílou stěnu, nebo ještě lépe o velkou bílou plochu - např. papír velikosti A1, nebo prostěradlo (čím větší, tím lepší + lze významněji ovlivnit úhel zasvětlení) 8) Vyfoťte portrét v polodetailu pomocí umělého osvětlení, postavu umístěte metr od pozadí (např. před knihovnu) : A) sviťte z boku, světlem osvětlete hlavu i pozadí B) světlo posuňte, nebo odstiňte tak, aby svítilo pouze na hlavu, nikoliv na pozadí 9) Vyfoťte portrét (PD-D) v přímém slunečním světle (tak, aby nejméně polovina tváře byla ve stínu): A) použijte odraznou desku na změkčení stínů (tedy jako doplňkový zdroj) B) pořiďte tentýž záběr bez odrazné desky 10) Vyfoťte dvojici (použijte figuranty), která stojí na ulici naproti sobě tak, aby následující tři záběry na sebe střihově vázaly: A) C-PC, oba z profilu B) PD-D, přes rameno postavy, která stojí vlevo, na partnera C) protipohled: PD-D, přes rameno postavy, která stojí vpravo, na partnera → zohledněte druhý plán, pozadí tak, aby bylo patrné, kde se ti dva zastavili Odevzdání fotocvičení: - složku pojmenujte svým jménem - fotografie číslujte a označujte písmeny dle zadání: 1A, 1B, 2A, 2B... - vyberte jen ty, které považujete za povedené - přineste to na CD nebo flash

Na obrázku je osvětleno pravidlo „filmové osy“, které si hlídejte u bodu č. 10:

6

Filmové cvičení ŠTAFETA Jediné vodítko k ději: musí obsahovat scénu setkání 2 lidí, při kterém si něco (drobného, velkého, nebo i nehmotného) předají. Budete-li schopni etudu při využití následujícího výčtu typů záběrů pointovat, budu jen rád. Film nesmí obsahovat dialogy, stříhejte do kamery. Všechny záběry (kromě č. 9 a 12) komponujte ze stativu. Film musí obsahovat následující typy záběrů, pořadí však není určeno. Při záběrování použijte všechny obvyklé šířky záběru – VC, C, PC, PD, D a VD.

1. Makrodetail oka, nebo ucha. 2. Panoramu (kamera vede pohled). 3. Motivovaný švenk (kamera sleduje pohyb). 4. Smysluplně použitou kamerovou jízdu, neboli kamera je v pohybu (snímejte z auta, tramvaje, kola, kolotoče atd.) 5. Přeostření (použijte teleobjektiv a nízké clonové číslo). 6. Výrazný podhled. 7. Kolmý nadhled. 8. Jednu jedinou transfokaci, která divákovi něco podstatného odhalí. 9. Vystavěný dynamický záběr z ruky, ostatní záběry jsou snímány ze stativu. Záběr trvá nejméně 20 vteřin. (Pozn.: „vystavěným záběrem“ mám na mysli, že choreografie před kamerou i pohyb kamery bude předem promyšleně určen, tedy že se nebude jednat o pouhý běh kamery za někým, nebo něčím.) 10. Záběr, v němž se podstatné odehraje ve druhém plánu. 11. Nezvyklý záběr Karlova mostu. 12. Subjektivní pohled jedné z hlavních postav. 13. Záběr s diagonální kompozicí. (Diagonála je úhlopříčka.) 14. Kompozici se zřetelným barevným akcentem. 15. Odraz = reflex (výloha, louže, nebo něco nápaditějšího). 16. Noční záběr se siluetou. 17. Průhled (zpoza okna, skrz křoví...)

7

Cvičení ZPĚTNÝ SCÉNÁŘ Sestavte zevrubný technický zpětný scénář 12 min. dlouhé pasáže ze svého oblíbeného hraného filmu. Hraného proto, že se z něj lépe naučíte, jak filmově vyprávět v navazujících záběrech. Nedoporučuji sekvenci, v níž se moc mluví, nebo v níž se stále vracejí tytéž záběry (třeba dialog 2 postav v kavárně). Naopak vhodné jsou dynamičtější dějové pasáže bez dialogů, v nichž postava někam putuje, nebo před někým uniká, atp. Další extrém – akční scény opět nedoporučuji, protože jsou často rozsekané na půlvteřinové záblesky záběrů z roztodivných úhlů, budete se v tom špatně orientovat. Vhodnější jsou také scény s kontinuálním dějem než kolážovité sekvence, kdy se těžko hledá souvislost mezi navazujícími záběry. Všímejte si: šířek záběrů: VD – D – PD – PC – C - VC návazností: opustí postava záběr? v následujím již je, nebo do něj teprve vstoupí vnitrozáběrové režie: jak se kamera chová ve vztahu k postavám, prostředí jak se herci poh ybují a jak jednají v rámci vytýčeného rámu použití hudby: kdy hudba nastupuje, kdy mizí, zda pozvolna (vylínačka / zalínačka), nebo rovnou jak je použitá ve vztahu k rytmu a náladě obrazu pohybu kamery nebo transfokace: jízda, švenk, panorama, kamerový jeřáb, steadicam... přeostření, záměrné těkání styli začn íc h prvků: z pomalení, zrychlení, výrazné svícení, barevná st y lizace, filmový trik atp. zvuková st ylizace, ozvěna, potlačení reálného prostředí ve prospěch jiného zvuku, zvukové ticho (vysvětlíme si) atp. případně i chyb: překročení filmové osy, zřetelné nenávaznosti atp. Vypracované cvičení odevzejte 2 dny před další dílnou na email: [email protected]

8

Filmové cvičení POSTUP PRÁCE Námět Vymyslete krátký dějový příběh beze slov (bez dialogů), který lze odvyprávět v 15-18 záběrech. Podmínkou je zachování jednoty času a místa, neboli záběry na sebe musí bezprostředně navazovat, což vylučuje např. paralelní montáž. Netrvám na otrockém popisu procesu, může to být víceméně jakýkoliv mikropříběh s kontinuálním dějem. Smyslem a účelem cvičení je především naučit se záběrovat, neboli odvyprávět krátký děj pomocí 18 záběrů, které na sebe z pohledu diváka bezprostředně navazují. Film musí obsahovat: celek i detail, švenk, přeostření a smysluplnou transfokaci. Doporučení Děj inscenujte; jedině tak v klidu dosáhnete zamýšleného rozzáběrování. Z námětů nedoporučuji zabijačku, výlov rybníka apod. – autentické dění totiž těžko přerušíte a žádný záběr nezopakujete. Navíc nemáte šanci si pohlídat návaznost; záběry, z nichž máte poskládat kontinuální děj, totiž musíte natočit s přesahy. Příběh doporučuji situovat do exteriéru, abyste nemuseli svítit. Filmový materiál totiž není přiliš citlivý, navíc hledák kamery Bolex sebere třetinu clony (tohle vám bude názorně vysvětlovat kolega Martin Řezníček). Nedoporučuji náměty opírající se o titěrný děj – např. pečení štrůdlu, výměna baterky v hodinkách, nebo drchání paruky – podobné drobnosti neumožňují dostatečný rejstřík úhlů a šířek záběrů, což znamená, že se na nich nenaučíte nic o záběrování a celou dobu se jen budete neúspěšně mořit s makrodetaily. Nevymýšlejte složitě zprodukovatelnou výpravu, nebudete-li mít prostředky a síly si ji zajistit (viz vysavač psích lejn – budu vyprávět).

Storyboard Záběry si včetně půdorysů rozkreslete do storyboardu. Obrázky musí jasně zobrazovat šířku a alespoň částečně úhel záběru (který dovysvětlíte v půdorysu). Pakliže si zpočátku nedokážete záběry představit, nebo nejste dobří kreslíři, můžete si vypomoci foto-storyboardem. Natáčení Počítejte s tím, že 15 záběrů technologií 16mm se POŘÁDNĚ točí 2 natáčecí dny! Technologie: 60 metrů 16 mm, materiál: čb negativ KODAK

9

Kamera: Bolex (na pružinu), nejdelší záběr = cca 25 vteřin Komponujte ze stativu (vyjma záběrů, které budete chtít natočit z ruky s jasným záměrem – např. v případě honičky – viz Postup práce Terezy Nvotové – pustíme si) Pozn. S kamerou a měřákem expozice – tzv. spotmetrem vás laskavě obeznámí kolega Martin Řezníček, ještě před tím se s ní potkáte v rámci tzv. praktik na katedře kamery. Střih 1. Pro odvážnější: stříhací stůl na katedře. 2. Počítač: AVID, Final Cut, apod. – dle vašich možností. Zvuková postprodukce Spolu se spolužáky z KZT film opatřete ruchovou stopou (třeba stylizovanou), nebo použijte hudbu. Někteří vaši spolužáci ji nechali složit a nahrát. Pozor na autorská práva, aby se film dal pustit třeba na Festivalu FAMU.

Titulky Úvodní FAMU uvádí Cvičení 1. ročníku KDT - Postup práce Název Závěrečné Scénář + kamera + střih + režie = jméno autora/ky Zvuk... Hudba... Film vznikl v dílně Víta Klusáka © FAMU, rok

10

AUTORSKÁ REPORTÁŽ Stopáž: 10 – 12 minut Formát záznamu: čb negativ 16 mm / nesynchronní kamera Bolex Formát výstupu: DVD Autor režisér je souběžně i kameramanem, střihačem a zvukařem filmu – všechny profese obslouží sám. Spolupracuje jen se studentem KZT na mixu zvuku.

REPORTÁŽ je: 1) reflexe jednorázové události s jasným rámcem, neboli takové, která má začátek, prostředek a konec. To mj. znamená, že není řečeno, jak přesně dlouho samotná událost trvá. Může to být: celodenní odborářská demonstrace, dvoudenní narozeninová oslava Fidela Castra, nebo týden trvající bourání Prioru na jihlavském náměstí, atp. Nebo se jedná o: 2) vhled do uzavřeného prostředí, v němž se daný děj pravidelně opakuje: jeden den, nebo celý týden v Domově důchodců, noc na brněnské záchytce, směna v zákulisí restaurace McDonalds atp. Přívlastkem AUTORSKÁ je míněno, že je vítán osobitý, názorový přístup autora, překvapivost jak ve výběru, tak pojetí tématu, a konečně se očekává i jistá orignalita formy. Reportáž není portrét, ani anketa. Takže by se nemělo jednat o příběh jediné postav y, ani by neměla vzniknout skládačka, v níž se mihne hromada postav. V daném rámci doporučuji najít ty postavy, které jsou pro zvolené téma klíčové. - A to je podstatné, kromě prostředí a postav hledáte TÉMA, neboli to, co vás na těchto postavách v tomto prostředí zajímá a co chcete filmem rozklíčovat / řešit / kritizovat / ilustrovat / porovnat atd. Podstatným technickým omezením, které ale vede k dramaturgické a st ylotvorné výhodě(!), je použití nesynchronní kamery Bolex. Kamera Bolex je totiž poháněna pružinou a v průběhu záběru neznatelně zpomaluje, takže by obraz a zvuk “nejel” současně. Všechny výpovědi tedy natočte mimo obraz (m.o.) a pracujte s nimi nezávisle na obrazu. Tím se vyhnete mluvícím hlavám, doslovnosti, popisnosti a film pak celkově působí filmověji. Konečně myslete i na to, že obraz filmu bude stylizován ve škále černobílých tónů a tím rovnou v základu vzdálen realitě. Černobílá estetizuje a snad lze i říci, že zobecňuje, takže spíš charakteru autorského filmu pomáhá.

11

MŮJ POHLED NA SKUTEČNOST, NA KTERÉ MI ZÁLEŽÍ Stopáž: 10 – 12 minut Formát záznamu: barevné video / HDV kamera Z1 nebo foťák Canon Formát výstupu: DVD Autor režisér je souběžně i kameramanem a střihačem filmu. Se studentem KZ T s polupracuje jak na place, tak při mixu zvuku. Vyberte si nejen osobit é, ale i osobní t éma a zpracujte ho naprosto podle svého. Experimentujte, buďte odvážní, hrajte si. Video vám poskytuje synchronní zvuk, ale klidně pracujte s výpověďmi mimo obraz jako u Autorské reportáže. Doporučuji uvažovat tak, že děláte dva filmy, a byla by škoda, kdyby si byly podobné.

12

NĚKOLIK DOPORUČENÍ K PRÁCI NA NÁMĚTU Následující doporučení se vztahují především ke cvičením Autorská reportáž a Můj pohled - sepisuji je s myšlenkou na tvůrčí proces, polemiky, slepé cesty i zdařilé kusy vašich starších spolužáků, když promýšleli a psali náměty právě těchto filmů. Zároveň předem upozorňuji, že následující rady lze číst nejméně trojím způsobem: Buď se s nimi ztotožnit, nebo se jen částečně inspirovat, nebo se naopak vůči nim vymezit a použít je jako „výjimku, která potvrzuje pravidlo“. Námět, jeho východiska, styl filmu z něho vyvěrající - to už je všechno natolik otázka vkusu a osobité autorské invence, že existuje velice málo všeplatných pravidel, podle nichž by se dalo řídit. Stejně tak rady dramaturgů, pedagogů, ostatních členů štábu používejte dvojím způsobem: buď se jimi řiďte, nebo nikoliv, ale v tu chvíli si to vyargumentujte především sami, abyste si byli jistí svým řešením. Užitečná pomůcka, jak strukturovat námět, je otázka: KDO - CO - KDY - KDE - JAK a PROČ? neboli Kdo dělá co, kdy a kde, jak to natočíme a proč to vůbec budeme točit? KDO: Postava, nebo postavy ve filmu jednající. (Když jde o jednu postavu, často to směřuje k žánru portrétu.) Postavy můžeme dělit na hlavní a vedlejší. S hlavní postavou příběhem procházíme, vedlejší se může objevit a zase zmizet. Neexistuje návod, jak poznat, zda právě tato postava bude pro váš film ta pravá: nosná, autentická, upřímná, spolupracující, charismatická atd. - to vše je věc vaší intuice a pomoci si můžete předtáčkou, z níž lze lépe usoudit, zda to bude fungovat. U hraného filmu se takovému pokusu říká „kamerová zkouška“. Pochopitelně existují i skvělé filmy bez lidských postav a postavou filmu pak může být les, nebo dům, nebo pes... CO: Okolnosti, za nichž budeme svoje postavy natáčet. Rozhovor, nebo situace? Na co se jich zeptáme? V jakých situacích je zachytíme a proč? Proč právě za těchto a ne za jiných okolností? Necháme je jednat přirozeně, nebo je k něčemu vyzveme? Které postavy se setkají s kterými? KDY: Časové vymezení a rozvržení filmu. Jedná se o příběh jednoho dne? Nebo vypravíme na ploše jednoho týdne, měsíce, roku? Co se bude odehrávat ve dne a co v noci?

13

V případě bodu KDY je potřeba si uvědomit, že film jako médium čas (i prostor) zcela zásadně koncentruje. Celodenní demonstrace se vejde do 8 minutové reportáže a nic podstatného nemusí chybět. Dokonce i na tak zkrácené ploše můžete proporcemi záběrů a sekvencí vytvořit dojem zklidnění, čekání, nudy... KDE: Prostorové vymezení filmu. Kde všude, v jakých prostředích se bude film odehrávat a proč? Uvnitř, nebo venku? Budeme se do některých prostředí vracet? Pokud to téma nabízí, upřednostněte prostředí, kam se kamera běžně nepodívá. Přinášejte obrazy, které nejsou běžné. Nahlížejte za oponu, rozkrývejte zákulisí. JAK: Styl. Způsob zpracování. Forma vyprávění. Jak hodláme film strukturovat? Čím začne a čím skončí? Budeme vyprávět chronologicky? Autor bude skrytý, nebo se příběhu zúčastní? Bude situace pouze sledovat, nebo do nich bude zasahovat? Příběh budeme rekonstruovat, nebo jej budeme zachycovat, když se právě děje? Co bude připravené a co ponecháme dílu náhody? Vztah zvuku a obrazu. Použijeme komentář, hudbu, mezititulky, fotografie, animace, inscenované výjevy, archivy atd? Stylizační výrazové prostředky jako třeba: zpomalené záběry, rybí oko, expresivní ruční kamera, kamera gopro přidělaná na trhač meruněk, zkreslený zvuk, kombinace barevného a čb materiálu, apod. - Povšimněte si: jedná se vlastně o technické nástroje (speciální objektiv, minikamera, různé typy filmových materiálů), ale přitom těmito technikáliemi zásadně ovlivňujete náladu a způsob vyprávění. Technické od netechnického je u filmu neoddělitelné. PROČ aneb prověrka osobitosti TÉMATU: Vaše důvody, proč se tématem zabývat. Proč právě tímhle právě teď? Co je vlastně obecná rovina mého filmu? Co chci říct, na co upozornit? Nebo jakou otázku chci položit? Např.: proč znovu točit o bezdomovcích? Čím a jak takhle obehrané téma rozšířím, nebo povýším? Čím to bude nové, překvapivé? Téma filmu by mělo jít zformulovat jednou větou. Pokud se to nedaří, tak je buď nemáte pojmenované, nebo sedíte na dvou a více židlích a nevíte, ke kterému tématu se přiklonit. Tématem filmu pojmenováváme, o čem bude film pojednávat na konkrétní i obecné úrovni. Námět mj. slouží k ujasnění a zpřesnění záměru. Rozvinutý námět = scénář.

14

RADY, PORADY Upozorňuji, že následující bod POHYB není výzva ke konfliktu jako pracovní metodě dokumentaristy, jak si to občas někdo špatně vykládá. POHYB Ale! Generálně doporučuji, abyste hledali námět a v něm téma, jímž budete něco: řešit - luštit - vyšetřovat - investigovat - rozkrývat - podrývat - rozpouštět tabu zneklidňovat - posouvat. Aby součástí vašeho autorského gesta byl pohyb a nikoliv jen konstatování, stagnace. Aby váš film něco řešil a nepotvrzoval jen status quo. DO TERÉNU Námět nepište od stolu. Realita je vždy znovu mnohem nápaditější než všechny vaše představy. Stěžejním pracovním nástrojem dokumentaristy je obhlídka. Co nejlépe poznat prostředí a aktéry a teprve na základě téhle zkušenosti začít konstruovat námět. A hlavně - být s postavami v neustálém kontaktu. Nespoléhejte se na to, že vaše postavy vědí, co je pro natáčení dobré, že vás samy od sebe upozorní na situaci, která by se do filmu výtečně hodila. Pečlivě musíte vysvětlit, oč vám jde, že vám nestačí jen krátký rozhovor, a stále znovu se svých postav ptát - a zítra se něco dít nebude? Mohli bychom vás doprovodit do práce? Můžeme u toho stěhování být s kamerou? STUDOVAT KONTEXT Lze se připravit na jakékoliv natáčení, i na to, v němž budete muset především improvizovat a chytat situace tak, jak budou přicházet. Točíte-li například o náckovské demonstraci a jako téma jste si zvolili „jak podobné akce reflektují média“, stanou se vašimi postavami nejspíš novináři. Dopředu si lze vyhledat několik diplomových prací na téma Média a pravicový extremismus a z nich zjistit, jaké jsou převládající trendy. Že kupříkladu existuje názor, že média beznázorově staví extremisty naroveň s aktivisty. Nebo že novináři většinou multikulturní konflikty příliš nehasí, spíš naopak, protože konflikt je vděčný mediální artikl. Vybaveni těmito poznatky můžete svou reportáž mnohem lépe odněkud někam vést a nabízené situace nejen observatorně pokropit a pak tomu teprve dávat nějaký tvar ve střižně. TOČÍTE FILM Při hledání a vývoji námětu mějte na paměti, že točíte FILM. A že film opřený výhradně o slova přestává být filmem a blíží se rozhlasové hře. Nezapomínejte tedy hledat obrazy, myslet v situacích. Prohlížejte si prostředí, předměty na stole, obrazy na zdi, průhled z kuchyně do pokoje, výhled z okna, vylezte na balkon do protějšího domu. Lze odtud zabrat celek domu, ve kterém budete natáčet? Hledejte záběry, stavte FILM.

15

Na závěr rady zkušených Scénárista Jean-Claude Carrière: Přišli za mnou tři mladí lidé. Chystali se přejet poušť v severním Mexiku od Tichého oceánu, a protože věděli, že Mexiko dobře znám, přišli se poradit, jak z té cesty vytěžit film. (…) Nejprve vás napadne vzít mapu a poradit, aby navštívili určitá města a krajiny, jenže to je nudné jako četba z příručky. Můžete jen dodat, že tam potkají indiány a tak podobně, ale to se jen vyhýbáte příležitostem. Řekl jsem jim, ať se nedrží zeměpisných a národopisných banalit a napíší místo toho třebas příběh o mustangovi, protože právě v tomto kraji mustang žije a vzniklo kolem něho množství legend a historek. Když tedy vyjeli, rozhodli se hledat ztracenou španělskou kolonu, která v kraji zmizela a z níž přežili pouze koně. Indiáni prý koně do té doby neznali, až tehdy si je ochočili a vycvičili. Tato struktura dodala filmu jinou dimenzi, oživila ho, aniž ho zbavila dokumentárnosti. Základní linie zároveň nevylučovala zapojení veškerých náhod: setkání se zajímavými lidmi, indiány, zkrátka jakákoliv dobrodružství.

Dokumentarista Alberto Cavalcanti: Nezpracovávejte zevšeobecněné náměty! Můžete napsat článek o poštovní službě, ale film (reportáž) musíte natočit o jediném dopisu.

Dokumentarista Frederic Wiseman: Když jsem natáčel Nemocnici, celé dny se prakticky nic nedělo a potom se najednou sesypalo plno událostí najednou: nehody za volantem, oběti přepadení, narkomani, porody, atd. Film nakonec ukazuje právě tyto okamžiky spíše než dlouhé období předtím. (…) Dokumentární film je fikcí skutečnosti, ale současně si uchovává nevídanou přesvědčovací schopnost.

16

PŘÍBĚH BEZE SLOV zvukové cvičení spolu s KZT

Zadán í: Na ploše necelých 3 minut odvyprávějte souvislý příběh pouze prostřednictvím ruchů a zvukových atmosfér, případně citoslovcí. Nesmíte použít artikulovanou řeč, ani cizí jazyk, ani zpěv. Cvičení se realizuje bez obrazové složky a výstu pem je audio CD. Na tvorbě cvičení spolupracujete se studentem/kou Katedry zvuku: dokumentarista přichází s námětem a scénářem příběhu, na scénáři a dramaturgii se podílí i zvukař: společně zvukovou kompozici realizují a to na place i v postprodukci. Doporučení: ⁃ základní prověrka použitelnosti scénáře: zkuste si ho přehrát v hlavě vyjádřený pomocí zvuků a pakliže nepotřebujete žádná slova pro objasnění složitější peripetie, případně pro pointu samotnou, tak jste na dobré cestě ⁃ pracujte s překvapením, zvratem, odvážným nápadem, aby výsledkem nebylo pouze zvukové převy právění odhadnutelného děje ⁃ mějte na mysli, že vyprávíte souvislý děj a vykašlete se tudíž na atmosférické koláže bez začátku, prostředku a konce ⁃ zvuky, které lze nahrát v reálu, originálně nahrajte, vždy je to lepší, než kompozici jen poskládat z audiobanky ⁃ rozhodně se natáčení i postprodukce zúčastněte, ať poznáte, jaké možnosti mix zvuku nabízí (střih na menší ploše než je 1 frame, všemožné equalizace, zkreslení, ozvěny, široký rejtřík ruchů a atmosfér z audiobanky, budování prostoru – např. auto projíždí zleva doprava atd.) ⁃ nenadužívejte hudby: lépe, když je součástí příběhu (v restauraci hraje rádio), než když je v podkresu ⁃ osobně bych s citoslovci šetřil, často to sklouzne k protivnému komiksovému šklebu ⁃ naopak dobře funguje: kašlání, dech, smrkání, mlaskání, drbání ve vousech – prostě přirozené zvuky těla ⁃ hlídejte rozvržení a proporce příběhu: např. aby expozice nebyla nepoměrně delší, než celý zbytek příběhu ⁃ první verzi kompozice otestujte na někom, kdo příběh nezná Délka: 2 – 2,5 minut y Termíny: na realizaci jsou cca 3 týdny

17

Realizace: 3-4 dny podle náročnosti produkce (např. více figurantů alias audioherců, nahrávání v nezvyklém prostředí, atp.) Student KZT ke cvičení přikládá spoluautorskou explikaci, v níž popisuje technické nástroje, které použil, případně zdůvodňuje nezvyklou dramaturgii, nebo občas dokonce rozpory ve spolupráci s režisérem (dokumentaristou), čímž rozhodně nenaznačuju, že se o svou vizi nemáte hádat. Za KZT cvičení vede mistr zvuku Vladimír Skall – tel. 728 083 815. S panem Skallem zároveň v letním semestru konzultujete zvukovou dramaturgii svých klauzurních filmů, poradí vám i s technickou stránkou věci.

18

O ZÁBĚRU 1. ŠÍŘKA ZÁBĚRU FILM = měřítko je odvozeno od lidské postavy (podobně jako u architektury). Šířkou záběru (spolu s kompozicí) určujeme, co v záběru bude a co už nikoliv. Celek = gesta, detail = mimika. Šířku záběru ovlivňují dvě věci: jak blízko snímanému s kamerou jsme a jaký objektiv (ohnisko) jsme zvolili. Velký celek (VC) = město nebo náměstí Celek (C) = celá postava Americký plán = řežeme pod koleny (snaha o westernový kompromis mezi gesty a mimikou) Polocelek (PC) = řežeme nad koleny Polodetail (PD) = řežeme nad pasem Detail (D) = busta neboli řežeme pod rameny Velký detail (VD) = hlava Makrodetail (MAKRO) = oko Pravidlo: postavu neřežeme v kloubech, kantna by tedy neměla protínat kolena nebo zápěstí. (Zároveň: pravidla umíme porušovat.) 2. ÚHEL ZÁBĚRU Na rozdíl od divadla dokáže film „scénu“ nahlížet ze všech stran a myslitelných úhlů. Přicházíte-li někam točit, nejdřív si celou scénu projděte a prohlédněte. Vylezte na židli, podívejte se zpod stolu. Netočte z jediného úhlu, filmový prostor složíte jen díky proměnám „úhlu pohledu“. (Obecně: buďte nepředpojatí. Snažte se cokoliv ukazovat tak, jak to ještě ukázáno nebylo.) Pravidlo filmové osy = slouží k prostorové orientaci diváka – kdo na koho se dívá, kdo kterým směrem jde, apod. – vysvětlíme a nakreslíme si naživo.

3. RAKURZ = PODHLED a NADHLED „Rakurzem“ je míněn PODHLED a NADHLED neboli úhel záběru na vertikální ose. Normální rakurz = kamera snímá postavu ve výšce jejích očí. Když je kamera níže = podhled, když je výš = nadhled. Občas se používá i radikální vychýlení z normálu – např. kolmý nadhled. Zkušenostní pozn.: Malé kamery svádí točit od boku, kameramani totiž handycam drží v rukou před hrudníkem, nemají ho ve výšce očí jako normální kameru, která sedí na rameni. Většina materiálu je pak zcela nesmyslně pořízena z podhledu.

19

4. KOMPOZICE // PRVNÍ A DRUHÝ PLÁN Kompozice = vědomé rozvržení kompozičních prvků v ploše i prostoru záběru. Kompozičním prvkem se myslí třeba postava nebo auto nebo strom, neboli ty prvky, které nám „hrají“ v prvním (případně druhém plánu), vše ostatní je pozadí. Příklady kompozice: může být středová (postava, nebo třeba dveře uprostřed záběru); diagonální (ulice ubíhá z levého dolního rohu do pravého horního); nakloněná (bortící se horizont); harmonická tj. vyvážená, nebo záměrně hystericky nevyvážená, apod. Klasická kompozice se drží některých pravidel: u postavy například – méně místa nad hlavou než pod bradou, více místa ve směru pohledu, z hlavy by nemělo nic trčet (třeba dopravní značka) apod. Film redukuje prostorovou realitu na plochý obraz (plátno v kině je dvojrozměrné) – přesto existují způsoby, díky nimž může filmový obraz působit plasticky. Patří sem pomyslné rozdělení obrazu na plány – co se děje vepředu a co se děje vzadu. Zvlášť u dokumentu může být „vědomá práce s plány (reality)“ významonosná. Kantny = hrany, okraje filmového obrazu. PRAVIDLO Film je mohutným zhuštěním všeho: času, prostoru, děje, myšlenek… Redukce až na podstatu. A platí to i o dobré kompozici: mělo by v ní být jen to nejnutnější, jen to, co v danou chvíli ukázat chcete, jen to, co hraje. Estetika průmyslové kamery je fascinující, ale nelze takhle točit všechno! 5. OBJEKTIV a OHNISKOVÁ VZDÁLENOST Základní objektiv = simuluje ohnisko lidského oka (je to objektiv co nejpodobnější lidskému zraku), v případě kinofilmu to je f50mm, v případě šestnácky (celuloid 16mm) f25mm. Delší ohnisková vzdálenost (delší než základní) = teleobjektiv („dlouhé sklo“). Menší ohnisková vzdálenost (menší než základní) = širokoúhlý objektiv („širokáč“). Teleobjektiv plány přibližuje, zkracuje perspektivu; širokoúhlý objektiv perspektivu roztahuje, vše je ostré, zřetelněji se projeví pohyb kamery. Velmi obecně lze říct, že filmověji působí použití objektivu s delší ohniskovou vzdáleností, což souvisí s menším polem hloubky ostrosti (ostré je pouze to, na co je zaostřeno), čistější kompozící a zřetelným vztahem mezi prvním a druhým plánem. Objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností („pevné sklo“) je většinou světelnější (lze s ním točit i při horších světelných podmínkách) a obecně bývá technicky kvalitnější. Transfokátor (zoom) je objektiv s proměnlivou ohniskovou vdáleností, umožňuje, aby ohnisko mohlo být změněno během záběru, neboli lze s ním „zoomovat“. Transfokátor bývá méně světelný a vykazuje více optických vad. Zkušenostní pozn.: V dokumentárním snímání se transfokace často nesmyslně nadužívá, kameramani najíždějí a odjíždějí, aby „se něco dělo“, bez smyslu k podstatě záběru (totéž

20

v běžných videoklipech). Promyšlenou transfokací lze záběr pointovat, navádíme tak např. oko diváka k detailu, který by v celkovém záběru nepostřehl.

6. HLOUBKA OSTROSTI Nízké pole hloubky ostrosti (ostrá hlava na rozostřeném pozadí) = jeden ze stěžejních rysů filmovosti, „filmového obrazu“. Technicky souvisí se zvolenou clonou a ohniskovou vzdáleností. Čím VÍCE máme zacloněno (vyšší clonové číslo, např. 8, 11, 22), tím je obraz PROOSTŘENĚJŠÍ. Čím MÉNĚ máme zacloněno (nižší clonové číslo, např. 1.4, 2, 2.8), tím je obraz MÉNĚ PROOSTŘENÝ – je ostrý pouze v rovině zaostření (pouze tam, kam jsme zaostřili). Výše uvedené se o poznání zřetelněji projeví u objektivů s delší ohniskovou vzdáleností (u „dlouhého skla“) a daleko méně u širokoúhlého objektivu. Přeostření = navádění pohledu diváka, na co se má zaměřit. 7. STATICKÝ ZÁBĚR nebo POHYB Statický záběr = kamera se nepohybuje. Pohyb kamery = transfokace (zoom), švenk (nebo taky „panorama“), jízda, jeřáb. ŠVENK = vertikální nebo horizontální pohyb kamery, když třeba sledujeme postavu při chůzi, v běhu, jedoucí auto, apod. Pohyb kamery je buď motivovaný (něco nebo někoho v pohybu sleduje), nebo nemotivovaný (pohybuje se sama od sebe, např. napínavý nájezd na zavřené dveře, ty se náhle rozletí). „Sand“ = živý staťák = vysvětlím naživo.

8. SYNCHRON nebo M.O. Synchronní záběr = zvuk byl pořízen spolu s obrazem a jsou tak i prezentovány (postava mluví a my slyšíme, co říká) „M.O.“ = mimo obraz = obraz není se zvukem v přímém vztahu, nebyly pořízeny najednou (např. komentář) 9. V TECHNICKÉM SCÉNÁŘI UVÁDÍME DEN či NOC EXT či INT (exteriér nebo interiér)

21

Šířku záběru, úhel a rakurz Zda je záběr statický, nebo v jízdě, apod. Co se v něm odehraje – zda postava do záběru vstoupí, nebo už v něm je, co se stane a kdy záběr skončí Více v kapitole Zpětný scénář …dokumentaristé si ale opravdový technický scénář nepíší – většinou nevědí, co se před kamerou (potažmo s kamerou) bude dít…

* * * * * * * * * ** * * ** * * ** ** * * * * ** * * ** * * ** * * ** ** * * * * ** * * ** * * ** * * ** ** * * * * ** * * ** * PRAVIDLO 1 Nejlépe na sebe váží záběry, které se CO NEJVÍCE LIŠÍ v parametrech šířky, úhlu, rakurzu a ohniska. Čím více alespoň jeden z parametrů proměníme, tím lépe se bude záběr vázat na ten předchozí. PRAVIDLO 2 Film je vztah celku a detailu. Ukazujeme všechno a ukazujeme jen něco. S čímž souvisí: Nezapomínejte na CELEK a VELKÝ CELEK! Chorobou dokumentarismu je, že se kameraman postaví 2 metry od postav a celou situaci zaznamená v průměrném polocelku. Často jej k tomu nutí mikrofon na kameře. Točte se zvukařem do odděleného záznamu – to kameru od postav osvobodí. Nepoužívejte kameru jako obrazový diktafon!! Nejste novináři, jste filmaři.

22

JAK NATOČIT POUŽITELNÝ ZVUK Základy snímání zvuku pro dokumentaristu, když s sebou nemá zvukaře

Poznámka: tento soupis rad se týká natáčení výpovědí mimo obraz (m.o.), nikoliv snímání zvuku při natáčení, které je mnohem náročnější

Před natáčením zvuku v místnosti zkontrolujte, zda se tam nenachází zdroj nějakého bzučivého, vrčivého, pravidelného vrnění. Mám tím na mysli zapnutý počítač, ledničku, klimatizaci, větrák, televizi se ztlumeným zvukem, apod. Tohle všechno je potřeba vypnout, protože byť se uchu (resp. mozku) může zdát, že by to příliš nevadilo, mikrofon by to nahrál mnohem rušivěji. Rozhodně zavřete okno, vypněte mobilní telefony. Natáčíte-li v restauraci, nebo v hospodě, rozhodně poproste, aby vypnuli rádio, a to i kdyby hrálo spíš potichu. Ve střihu by totiž každý skok v hudbě byl zřetelně poznat. Kontrolu, zda v místnosti nedochází k ozvěně, rušivému halu, provedete jednoduše tlesknutím. Když se tlesknutí odrazí, zkuste najít lepší místnost, nebo na zeď pověste deku tak, aby zabrala co největší plochu holé zdi. Nebezpečí ozvěny dále snížíte, když dáte mikrofon blíž k ústům respondenta. Mikrofonem vždy miřte na ústa, nejdále na vzdálenost 50 cm. Čím blíže jste, tím spíš zaznamenáte hlas, nikoliv blízké okolí. Zase ale pozor na přefuky (fouknutí do mikrofonu, když je příliš blízko) a to zvlášť tehdy, když není chráněn molitanem apod. Pokud točíte zvuk směrovým mikrofonem, musíte nejen mířit koncem mikrofonu na ústa, ale snažit se, aby celá osa mikrofonu mířila ve směru mluveného (ukážeme si to názorně). Když natáčíte rozhovor, nezapomínejte švenkovat při otázkách na sebe. Jinak budou nezřetelné, nebo dokonce nepoužitelné. Pokud chcete otázky upozadit, aby neměly stejný charakter jako odpovědi, natočte je normálně kvalitně a zvukař při mixu je pak odliší. Po skončení rozhovoru si nahrajte tzv. stat, což je vlastně ticho místnosti, ve které jste natáčeli. Požádejte všechny o naprosté ticho, miřte mikrofonem do prostoru a nahrajte si 2 minuty. Tento základ se vám pak bude hodit ve střižně, protože jím vy plníte mezeru mezi dvěma výpověďmi, bez čehož by tam jinak byla zvuková díra. Pokud máte nahrávací zařízení s integrovaným mikrofonem (typu ZOO M), nepokládejte ho před respondenta na stůl, protože by se pak natočila všechna klepání, opírání loktů apod.

23

Při natáčení v exteriéru dbejte, aby bezprostředně vedle respondenta, nebo za ním, nebyl zdroj nějakého rušivého zvuku – např. rušná silnice. Když se tomu nelze vyhnout, miřte mikrofonem zezdola na ústa (jakoby do nebe), aby silnice nebyla ve směru snímání. Většinou ale lze natáčeného poprosit, že s ním potřebujete popojít do většího klidu, tak se na to kvůli spěchu nevykašlete. Pokud natáčíte zvuk klasickým setem (mikrofon na mikrofonní tyči, kterému se běžně říká tágo), dávejte především pozor na to, abyste mikrofonem skutečně mířili na pusu respondenta a abyste po tyči zbytečně nepřeručkovávali. Každá hrubější manipulace s “ tágem” se přenáší na mikrofon a je pak v záznamu slyšet. .

2 24

FILM PRODUKCE s.r.o. Praha 6 - Dejvice, XXXX 708/5, PSČ 160 00 IČO: 242 85 XXX, DIČ: CZ 242 XX 846 Jan Novák, jednatel

Prohlášení k účasti ve filmu s názvem „SOUHLAS“ datum:

FILM PRODUKCE, s.r.o. je producentem (dále jen „Producent“) dokumentárního pořadu nazvaného „SOUHLAS“ (dále jen „Pořad“), dílu ……………………… S ohledem na záměr Producenta zařadit do Pořadu (Filmu) Materiál (def. viz níže) s mojí osobou, já, níže podepsaný ……………………………, prohlašuji následující: 1.

Uděluji Producentovi ve smyslu § 12 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů právo pořizovat zvukové, obrazové a zvukově obrazové záznamy, fotografie a jiné záznamy mé osoby, mého hlasu a jiných zvukových efektů spojených s mojí osobou (dále jen „Materiál“) v souvislosti s výrobou Pořadu. Tímto Producentovi uděluji trvalé právo platné po celém světě k využití Materiálu obsahujícího projevy osobní povahy mé osoby a dále mého jména a příjmení v souvislosti s využitím Pořadu. Právo k užití Materiálu, bude-li zařazen do Pořadu, k čemuž tímto rovněž svoluji, uděluji bez časového, územního, množstevního a technologického omezení všemi způsoby uvedenými v §§ 12–23 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

2.

Souhlasím dále s tím, že jakékoliv vysílání (v rámci Pořadu nebo mimo něj) či jiné využití Materiálu nezakládá můj nárok na jakoukoliv odměnu či náhradu, tzn., že veškerá oprávnění k užití Materiálu poskytuji Producentovi bezúplatně, stejně jako souhlasím, že mi nebude vyplacena žádná odměna či náhrada v souvislosti s pořízením Materiálu.

3.

Souhlasím s tím, že Producent v souvislosti s pořízením Materiálu shromáždí osobní a event. citlivé údaje o mé osobě a souhlasím se zpracováním těchto údajů pro účel vymezený tímto mým souhlasem. Tento souhlas je udělen v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4.

V souvislosti s Pořadem má Producent právo kdykoliv na základě svého vlastního uvážení mou osobu jako účastníka Pořadu vypustit či nahradit, resp. není povinna využít Materiál nebo kteroukoliv jeho část, a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Producent může Pořad vysílat s Materiálem nebo bez něj nebo s jakoukoliv částí Materiálu, a to podle svého vlastního rozhodnutí.

5.

Jsem osoba starší osmnácti let (18). Pokud jsem osoba starší 18 let, jež odpovídá za nezletilou osobu/nezletilé osoby, které se rovněž objevují v Materiálu, uděluji tímto souhlas v plném rozsahu tohoto prohlášení rovněž za takovou nezletilou osobu/nezletilé osoby.

6.

Beru na vědomí, že Producent neodpovídá za žádnou ztrátu či škodu, kterou utrpím v důsledku pořízení Materiálu či jeho zařazení do Pořadu, s výjimkou a v rozsahu případů, kdy je taková ztráta či škoda přímým a předvídatelným následkem nedbalého konání či pochybení ze strany Producenta.

7.

Souhlasím s tím, že neplatnost kterékoliv části tohoto prohlášení žádným způsobem neovlivní platnost zbytku prohlášení. Prohlášení se řídí zákony České republiky a bude v souladu s nimi vykládáno, přičemž případné spory mezi mojí osobou a Producentem budou řešeny příslušnými soudy v České republice.

Podpis:

_________________

jméno a příjmení: nar. bydliště:

31

UKÁZKA STORYBOARDU

32

33

34