Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
5 / 201 4
●
Když se člověk umí radovat... strana 18
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
EDITORIAL
obsah Dobré zprávy
Fungující stát?
Abilympiáda Festival integrace Slunce Adresář služeb pro neslyšící Pracuji, navzdory Memoriál Karla Raise
4–5
Lenka Machaloušová: Příspěvky by měli dostávat poskytovatelé str. 8
Anketa Kontroluje stát dostatečně využívání příspěvků na péči?
V neziskovém sektoru, a zejména v organizacích, které se starají o lidi s postižením, už několik let řeší stále stejný problém – kde vzít peníze na běžný provoz, kde ještě prosit a volat o pomoc, jak odvrátit nárůst dluhů, případně úplné uzavření. Začalo to známou celosvětovou finanční krizí, která vyvolala vlnu promyšlených i naprosto bizarních úsporných opatření. Neziskovky byly první na řadě. Vždyť kdo z politiků ústředních i místních by riskoval zachmuřené tváře voličů, kterým by někdo vzal dotace na akvaparky, fotbalové stadiony nebo jiná centra zábavy. Také soukromí sponzoři se přidali – mnohdy z objektivních důvodů, mnohdy byla krize jen záminkou, jak se zbavit nepříjemných aktivistů (nejčastěji aktivistek), kteří se neustále dovolávají humanity a solidarity. Bylo ovšem nalezeno i jiné řešení. Dostávají rodiny postižených příspěvky na péči? Dostávají. Tak proč za ně tak málo nakupují služby právě u organizací, které mají tak málo prostředků, a přitom náklady na provoz už snižovat nemohou? Fakta jsou jasná – do systému poskytovatelů se vrací asi 30–40 % příspěvků na péči, které stát vyplatil. V rodinách tedy zůstávají miliardy. Když se před lety příslušný zákon rodil, zazněly i návrhy, aby příspěvky na péči měly formu poukazů nepoužitelných pro jiný účel. A zaznívají opět. Ale je to tak jednoduché? Utrácejí rodiny opravdu za své pohodlí a nejrůznější věci, zatímco jejich postižení nemají řádnou péči? Zkusili jsme se zeptat v osvědčených neziskových organizacích i v jedné rodině. A výsledný obraz není zdaleka černobílý. V každém případě je ale jasné, že příslušný zákon potřebuje novelizaci, která vezme v úvahu celou škálu dosavadních zkušeností. Poskytovatelé péče to asi nikdy nebudou mít jednoduché. Mnoho lidí – např. primátor Teplic – si myslí, že vše má financovat stát. Jiní tvrdí, že příspěvky na péči by neměly dostávat rodiny, a jejich objektivně těžkou situaci by měly řešit jiné nástroje. Ale v jednom panuje shoda – celý systém podpor je těžkopádný, byrokratický a neumí dobře zhodnotit individuální situaci potřebných a jejich rodin. To už pak je problém úřadů práce, finančních úřadů, krajských samospráv a dalších institucí našeho státu. Je nejvyšší čas, aby právě stát a jeho zákonodárci pochopili, že tyto otázky patří v seznamu politických priorit na přední, když už ne na vůbec první místo. Přejeme vám hezké jarní čtení. Zdeněk Jirků
6
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči Lenka Machaloušová: Příspěvky by měli dostávat poskytovatelé 8–11 Placení za péči 12–14 Milena Němcová: Veřejné peníze využíváme dobře 15–16
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Co Konto BARIÉRY umí a o co se snaží
17
Příběh Konta BARIÉRY Vozíčkářka se stetoskopem
Umělci Konta BARIÉRY: Vladimír Kopecký: str. 20 Dobré umění žije
18–19
Umělci Konta BARIÉRY Vladimír Kopecký: Dobré umění žije
20–21
Nové zahraniční technologie Konec otlučenému pozadí
22–23
Vaše fotografie Město před objektivem
25
Poradna Problematika doplatků za pobyt a péči v pobytových sociálních službách Odpovědi na otázky čtenářů
26 27
Na cestách Čínou na vozíku: jedno velké překvapení
28–29
Auto Moto Až pojede auto docela samo
30–32
Tip na výlet Jarní Jizerky lákají také handbikery
34–35
SENSEN Prádelna, kde se tančí
36–37
Křížovka o ceny38
Auto Moto: Až pojede auto docela samo str. 30 Vydává Spolek přátel Konta BARIÉRY ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:
[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail:
[email protected]), Štěpán Beneš (e-mail:
[email protected]), Radek Musílek (e-mail:
[email protected]), Jan Šilpoch (e-mail:
[email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail:
[email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail:
[email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v květnu 2014. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Tip na výlet: Jarní Jizerky lákají také handbikery str. 34
můžeš / číslo 5 - 2014
Partneři redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Abilympiáda Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,
Abilympiáda je nejen o soutěžení, ale také o setkávání. Foto: Yvona Bulušková
Ve dnech 23.–24. května se uskuteční 22. národní abilympiáda, soutěžní přehlídka schopností a dovedností osob se zdravotním postižením v profesních i volnočasových aktivitách. Účastníci se mohou těšit na celodenní doprovodný program, v němž nebude chybět prodejní expozice výrobků chráněných dílen a výstava rehabilitačních a kompenzačních pomůcek ABI-REHA. Dějištěm abilympiády bude ČEZ aréna (zimní stadion) v centru Pardubic. Letošní ročník bude s mezinárodní účastí. Česká abilympijská asociace (CAA) nabídla možnost účasti Maltě, Polsku, Slovensku, Turecku, Ukrajině a Walesu. Tedy zemím, se kterými navázala kontakt v loňském roce při plnění velkého mezinárodního projektu MAPDOT. (Anglická zkratka, která v překladu znamená: Pohybuj se a zboř zeď.) „Setkali jsme se v Turecku a na Slovensku a seznámili se s úrovní péče o lidi s postižením, vyměnili si zkušenosti a hledali inspiraci pro zkvalitnění vlastní činnosti,“ vysvětlila Ivana Dolečková, ředitelka CAA. Letošní abilym piáda bude mít pestřejší nabídku soutěžních disciplín. Ti nejlepší si z Pardubic odvezou perníkové medaile. Oživením doprovodného programu abilympiády bude také série workshopů Přilož ruku k dílu (např. perníková dílna, malování dřevěných postaviček, výroba šperků z korálů atd.). Zváni jsou pochopitelně nejen soutěžící, ale i diváci a návštěvníci. Více informací hledejte na www.abilympiada.cz. Ještě dodejme, že o týden dřív se 17. května v pražském Jedličkově ústavu a školách odehraje Abilympiáda pro děti a mládež spojená s Trhy chráněných dílen na Vyšehradě. Tam se od 10 do 17 hodin se svými výrobky představí přes třicet chráněných dílen z celé České republiky.
4
své postřehy a názory nám pište na
[email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
Adresář služeb pro neslyšící Už jste si pořídili nový Adresář služeb nejen pro neslyšící? Můžete v něm najít informace o časopisech pro neslyšící, o webových stránkách věnujících se problematice sluchového postižení, o organizacích a institucích spojených se sluchovým postižením a o vzdělávacích institucích pro osoby se sluchovým postižením. Také zde najdete informace o firmách prodávajících kompenzační pomůcky, a v neposlední řadě také informace o foniatrech a lékařích ORL. Cena činí 180 Kč. Více informací najdete na www. frpsp.cz nebo pište na e-maily: socpor@ detskysluch.cz a
[email protected]
Festival Pracuji, integrace Slunce navzdory Borůvka Praha, o. p. s., pořádá kampaň Pracuji, navzdory..., která má za cíl upozornit na úspěchy lidí s tělesným postižením v nalézání práce. I práce lidí s handicapem má smysl a svou cenu. Cílem kampaně je komunikovat tuto problematiku a upozornit na místa, kde mohou lidé s tělesným handicapem získat kýženou praxi, jako je pracovně-tréninkový program v TA KAVÁRNĚ a Obchůdku Borůvka. V rámci kampaně vyjde několik článků
Palác Akropolis opět hostí pestrý program pomáhající integraci. Foto: Ladislav Polnický
V pražském Paláci Akropolis se od 19. do 23. května bude konat 20. ročník Festivalu integrace Slunce. Během něho se prezentují různé speciální školy, zařízení a divadelní spolky pomáhající lidem s rozličnými handicapy. Podle pořadatelů ze sdružení SUKUS slouží k setkávání lidí se zdravotním postižením se zdravými všech věkových kategorií. Mediálním partnerem akce je i časopis Můžeš. Vstupenky jsou k dostání v pokladně Paláce Akropolis, Kubelíkova 27, Praha 3. Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma. Podrobný program festivalu naleznete na www.festivalslunce.wz.cz.
Tréninková TA KAVÁRNA učí základním pracovním návykům. Foto: archiv o. p. s. Borůvka
můžeš / číslo 5 - 2014
Z REDAKČNÍ POŠTY o tomto tématu na facebooku a webových stránkách organizace, v některých médiích a internetových portálech. Ke kampani je přidruženo několik veřejných akcí, jako byla prezentace Borůvky Praha, o. p. s., a jejího pracovně-tréninkového programu na veletrhu neziskového sektoru NGO market či sbírka oblečení pro charitativní second hand Koloběh. Kampaň bude 21. května zakončena malým benefičním koncertem v TA KAVÁRNĚ, kde Borůvku podpoří Veronika Suchánková & the band. Jste srdečně zváni! Více informací najdete na www.boruvkapraha.cz a na facebooku.
Memoriál Karla Raise
Ceny mají cenu Dobrý den, ráda bych reagovala na otázku, kterou si poNejvětší paralympijská ložila paní ředitelka naděje na medaili Jirků ve svém příspěvku o udělování různých cen. Ze své životní zkušenosti vím, že věci navenek obvykle vypadají poněkud jinak než zevnitř. Často se při řešení každodenních problémů těžko odpoutáváme od únavné a šedé rutiny. Ani vztahy uvnitř tvůrčího týmu nemusí vždy být úplně ideální. Nemáme čas se zastavit a posoudit trochu s nadhledem dílo, které se jako celek daří, i když v dílčích krocích můžeme mít zcela opačný pohled. Proto si myslím, že udělování různých cen má do značné míry smysl, protože nám umožní zastavit se, ohlédnout se a ocenit úspěchy, zkrátka potěšit se tím, co se povedlo. Těžko si představit, že někdo koná dobré věci jen proto, že očekává potlesk nabitého sálu v záři reflektorů. Snad jen herci a zpěváci. Přesto je hezké občas vyzdvihnout ty, kteří si to zaslouží a mohou se stát inspirací ostatním. Chceme-li budovat pozitivní věci, měli bychom dávat pozitivní vzory. Je pravda, že dekorování laureátů nějaké ceny může někdo vnímat jako obyčejné divadlo se vším, co k tomu patří. Tedy i s tím, že nic není přesně takové, jak se to jeví. Přesto si myslím, že to má smysl, pokud jsou držitelé cen skutečnými vzory hodnými následování. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
3/ 20 14
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 18
M03_2014.indd 1
2/12/2014 11:31:22 AM
Klára Pražáková
Běžecký memoriál vítá i jezdce na handbiku či kolečkových bruslích. Foto: Radek Musílek
Na patnáctikilometrové trati vedoucí z Počerad do Loun bude 3. května už 25. ročník silničního běhu a 22. ročník závodu vozíčkářů – Memoriál Karla Raise 2014. Za čtvrt století své existence se závod stal sportovním podnikem, na němž se každoročně setkává více než 600 sportovců všech věkových i výkonnostních úrovní. Jde o sportovní podnik, který na start zve zdravé i handicapované sportovce. Umožňuje vedle sebe startovat rekreačním, výkonnostním i špičkovým sportovcům, a to bez rozdílu věku, pohlaví a zdravotních handicapů. Na tomto závodě můžete atmosféru vychutnávat jako běžec, člen běžecké štafety, vozíčkář na formuli či na handbiku; nebo nově závodit i na kolečkových bruslích. Součástí Memoriálu Karla Raise 2014 bude i dvoukilometrový nesoutěžní Lidový běh. Zkrátka den plný pohybu pro celou rodinu. Prezentace hlavního závodu i jeho cíl budou v prostoru Masarykových sadů na lounském výstavišti. Odjezdy autobusů na start k Elektrárně Počerady budou od Městského koupaliště v Lounech. Podrobnosti se dočtete na stránkách pořádajícího ASK Elna Počerady – www.askelna.cz.
můžeš / číslo 5 - 2014
Vážená paní Pražáková, souhlasím s vámi, že potřebujeme oceňovat lidi ne za to, jak vypadají či kolik večírků navštívili, ale především za jejich skutečný přínos společnosti. Takových je kolem naší nadace hodně a v neziskovém sektoru jako celku bychom napočítali statisíce obětavců, kteří zadarmo nebo jen za mizerný plat dělají doslova zázraky. A pokud jde o vzory – dobře, že je už skoro zapomenuta nedávná postmoderní teorie, že společnost vzory nepotřebuje. Zdá se, že některé věci se obracejí z hlavy na nohy. Děkuji vám za vaši pozornou čtenářskou reakci a přeji vše dobré. Božena Jirků
O kočárek je zájem Dobrý den, díky za článek o kočárku pro maminky na vozíku. Pro mě už to bohužel není aktuální, ale když jsem měla malé děti, vždycky jsem si říkala, že by se mi něco takového hodilo. Tak si tak říkám, proč něco takového nezačne vyrábět někdo šikovný u nás? Můj manžel bohužel nepatří mezi domácí kutily, takže se do toho nikdy nepustil. Ale věřím, že by se nějaký domácí vynálezce našel. Neváhejte, zájem bude! S pozdravem Jitka Novotná, Brno
Vážená paní Novotná, díky za vaši reakci. I my věříme, že by mohl v České republice najít nejen šikovný kutil, ale klidně i firma, která by zaplnila tuto mezeru na trhu. O výrobek by byl mezi rodiči na vozíku evidentně zájem. Třeba tedy náš časopis někoho inspiruje. Tím ovšem rozhodně nevybízíme k plagiátorství námi představeného konceptu. (red)
Haptické výstavy v cizině Dobrý den, pane Musílku, s velikým zájmem jsem si Největší problém Česka? přečetl váš příspěvek Bydlení! věnovaný Madridu, el Escorialu a Toledu. I proto, že jsem všechna tři místa navštívil v rámci zájezdu uměleckého klubu. Filip II. byl po celý život churavý. I proto měl od papeže výjimku a směl jíst hovězí maso i ve dnech půstu. Dochovaly se plány – nákresy jeho polohovací židle/lůžka na kolečkách. Přímo v el Escorialu je vystaveno jeho přenosné invalidní křeslo – ale fotografování tam nebylo dovoleno, takže jsem nemohl pořídit snímek. V Toledu jsem v jedné ze synagog navštívil i Muzeum sefardských židů. Muzeum je přístupné i pro vozíčkáře, a navíc součástí expozice jsou i exponáty přibližující synagogu, její výzdobu a židovské svátky zrakově znevýhodněným. Když, tak se podívejte na prezentaci – vytvořil jsem ji pro portál muzeum / Muzeum bez bariér. Prezentace je k vidění na http://www.emuzeum.cz/ admin/files/Museo-Sefardi,-Toledo.pdf Minulý týden jsem byl na studijním pobytu v severní Itálii. Dost mě překvapilo, co vše se už pro zrakově znevýhodněné dělá. Třeba i Poslední večeře od Leonarda da Vinci je nyní – díky modelu – dostupná nevidomým. A k dispozici je i audioprůvodce s popisným výkladem. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
4/ 201 4
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
říká Sri Kumar Vishwanathan strana 11
M04_2014.indd 1
3/17/2014 1:17:04 PM
S pozdravem Milan Jančo (dopis byl redakčně upraven a krácen)
Vážený pane Jančo, děkujeme za zajímavé doplnění článku o cestování po Španělsku. Jsme rádi, když naši čtenáři přinášejí další užitečné tipy, a nejen pro cestovatele s postižením. Neváhejte nám proto tedy i dál psát a přinášet třeba i podněty pro další články. (red)
Své postřehy a názory nám pište na
[email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1.
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Marie Bílková
Matěj Lejsal
Jarmila Srbková
Marek Wohlgemuth
generální ředitelka Úřadu práce ČR
ředitel domova Sue Ryder
ředitel centra ARPIDA
Podle zákona může Úřad práce kontrolovat využívání příspěvku na péči. Pokud zjistí nějaké nedostatky, může v případě závažných porušení dávku úplně odejmout. Razantnímu kroku předchází upozornění na nedostatky a stanovení lhůty pro nápravu. V současné době vyplácíme asi 320 tisíc příspěvků na péči a na kontroly máme málo pracovníků.
Ne. Současně potřebuji doplnit: Obávám se, že účinná a smysluplná kontrola – tedy ověřování využití – není v současné době ani možná. Příspěvek je pro řadu lidí kompenzací nepříznivého zdravotního stavu. Je dobré připomínat, že předchůdcem bylo zvýšení důchodu pro bezmocnost.
odbor sociálních služeb, Magistrát města Plzně
Možnost zůstat v domácím prostředí byla hlavním důvodem pro poskytování příspěvku osobám, nikoli institucím. Určitě není možné požadovat od příjemců pravidelná vyúčtování. Fakticky je část prostředků opravdu utracena za něco jiného. Peníze pak chybějí poskytovatelům sociálních služeb a příjemcům chybí péče. Je tedy na místě úvaha, zda v některých případech nezvolit např. poukázky. S kontrolou kvality poskytované péče musí pomoci i všichni další, kteří s opečovávanou osobou přicházejí do styku.
Změnu vnímání je třeba podpořit aktivní sociální prací, která bude podporovat státem zamýšlené způsoby využití a žádoucí způsob takového využití odměnit. Příspěvek je v kontextu zákona o sociálních službách nevhodně postaven – peníze samy situaci neřeší, na nákup potřebných služeb nestačí. A nabídka licencovaných sociálních služeb se neřídí potřebností, ale objemem dotací.
Stát zcela rezignoval na jakoukoli kontrolu využívání poskytnutých příspěvků na péči, a to zejména mimo pobytové sociální služby. Využívání příspěvků na péči v oblasti ambulantních, a speciálně v oblasti terénních sociálních služeb osobami závislými na pomoci jiné fyzické osoby, Úřad práce ČR nekontroluje.
Kontroluje stát dostatečně využívání příspěvků na péči?
Osobně dávám přednost významu anglického výrazu „control“ – řídit, spravovat, upravovat, obhospodařovat. Takovou kontrolu je rozhodně třeba posílit.
Za dobu účinnosti zákona o sociálních službách není znám jeden jediný případ, kdy by bylo provedeno místní šetření u uživatele využívajícího terénní sociální služby. V každodenní praxi ta absence zákona znamená, že poskytované příspěvky na péči osobám, žijícím ve vlastním sociálním prostředí, nejsou ve většině případů využívány na zajištění pomoci, ale slouží ke zvýšení příjmů jejich domácnosti. Nutnost finanční, ale zejména věcné kontroly je nezbytným prvkem fungování celého systému financování sociálních služeb. To víme už sedm let!
Až na několik málo výjimek nemáme problémy s úhradami od uživatelů sociálních služeb. Spíš jsem překvapen, že někdo vůbec využívání tohoto příspěvku je schopen kontrolovat a kontroluje ho. Vzhledem k tomu, že i my ctíme pravidlo (rozložení péče o osobu s postižením v průběhu dne), že část příspěvku by měla zůstat v rodině, vidím prokazování využití příspěvku na péči jako problematické a úředník nemá k tomuto aktu žádné nástroje. Podle mého názoru se těžiště kontroly musí pohybovat na úrovni kontroly kvality a dostatečnosti péče o osobu s postižením, zejména pak u osob se sníženou mentální úrovní.
DOBRÉ ZPRÁVY Mela na Sedlčansku je nové občanské sdružení pro občany ze Sedlčanska i celého Středočeského kraje. Základem zařízení jsou terapeutické dílny, ve kterých klienti najdou nejen možnost denního uplatnění, ale i pracovní diagnostiku na základě svého handicapu, a možná tak i cestu ke kvalitnímu zaměstnání na otevřeném trhu práce. Centrum poskytuje také chráněné bydlení s asistencí, aktuálně je navštěvuje až 28 klientů. Taxi pro postižené. Už řadu měsíců funguje v Moravském Krumlově speciální taxislužba pro důchodce a zdravotně postižené. Služba vzešla z nápadu
6
místní radnice, která ji dotuje příspěvkem deseti tisíc korun měsíčně. Přepravovaní platí za jízdu jednorázový poplatek dvacet korun. Vůz je v provozu od sedmé ranní do tří hodin odpoledne a klienti si ho musí objednat den dopředu. Taxi nahrazuje nepohodlné cestování sanitkou i nepřístupnou veřejnou dopravou a místní si nápad velmi chválí. Inspirovala se i další česká města, kde se o návrhu podobné služby bude jednat. Nové integrační centrum pro postižené vyroste v Hradci Králové. Na jednom místě se zde mají sdružit všechny služby pro osoby se zdravotním postižením – od odborného poradenství
přes půjčování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek až po poskytnutí prostoru pro různé volnočasové aktivity. Areál vyroste s podporou dotací od kraje, města i fondů EU do dvou let. Brno mapuje. Městská část Královo Pole má díky projektu diplomové práce studentky Masarykovy univerzity Barbory Kittlerové zmapováno, ve kterých budovách existují bariéry pro zdravotně postižené nebo maminky s kočárky. Studentka spolupracovala s Ligou vozíčkářů a zaměřila se hlavně na nemocnice, úřady, banky, obchody, knihovny a kulturní domy. Městská část kvituje, že díky projektu má více podnětů
pro individuální zlepšení. O podobném mapování nyní uvažují i další brněnské městské části, hledají se peníze. Policie zasáhla v Mladé Boleslavi proti neoprávněnému obohacování na úkor postižených občanů. Zajistila tři cizinky, které předstíraly hluchoněmost a vybíraly finanční příspěvky na údajnou charitativní sbírku pro neslyšící a tělesně postižené lidi a chudé děti. Než jeden ze všímavých občanů upozornil na podezřelé ženy policii, stačily vybrat asi dva tisíce korun. Nepoctivost se jim ale naštěstí nevyplatila a jejich počínání teď ohodnotí soud. (ph)
můžeš / číslo 5 - 2014
Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje cestovní agentura, která pořádá prohlídky po Praze pro nevidomé? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. května 2014 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu:
[email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Milena Kytková z Pozdně. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.
Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba t l i v Je
●
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
so
e kt
ří
se
v ne
zd
áv
s
pr
o
ty
,
í
●
1/
20
14
ch ký
dn
í?
o
zn
Lá
12/2013
●
●
ww
w.m
na
Ča
Kristýna Ševčíková: Nesedím doma v depresích, že nemám partnera
so
pi
Zru
stra
na
12
s
pr
o
ty
ším
18
stra
1_2
013
:10
.ind
d
1
13
es.c
, k t
z
eř
í s e
eú
strana 10
M1
uz
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
s Jan
z nti de áři! Stu hod Po
pi
aj
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
ne
vz
dá
va
sta
jí
●
11
/2
vy
01
?
3
●
Je
Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý
dn
vý
tis
k
30
kč
/ P ř
ed
pl
at
ite
lé
20
kč
AM
9:22
6/20
12/1
M12_2013.indd 1
Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč
JMÉNO a příjmení:
11/12/2013 9:21:05 AM
ulice: d
název organizace:
číslo popisné:
10/1
7/20
1
13
.ind
10:0
6:06
014
1_2
M0
PSČ:
AM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:
složenkou
převodem (uveďte jméno a celou adresu)
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči ■ Ředitelka uznávané neziskové organizace o příspěvcích na péči. ■ Zákon potřebuje opravdu velké změny. ■ Proč stát nevěří profesionálům.
Lenka Machaloušová:
Příspěvky
by měli dostávat poskytovatelé
8
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Naší každodenní prací je oslovovat sponzory, dárce, přátele, psát projekty. Je to neustálé pátrání, přesvědčování, jednání, jen abychom nemuseli omezit služby. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch
Před lety byl přijat zákon o sociálních službách, který zavedl příspěvek na péči. A také snížil přímé dotace pro poskytovatele. Počítalo se s tím, že za příspěvky si lidé nakoupí služby. Ale… Ale tento předpoklad vyšel jen zčásti. Od státu dostáváme zhruba 76 % nákladů na naše služby, zbytek bychom si měli sehnat jinak. Tedy každá čtvrtá koruna chybí. A přitom město Teplice nemá ve svém rozpočtu na sociální služby ani jednu korunu. Máme sice od něj za velmi dobré nájmy několik budov, ale to je všechno. Primátor tvrdí, že tohle musí zajistit stát, nikoli město. Necelé procento našich potřeb uhradí kraj. Takže my musíme postupovat jako běžná rodina – když chybí finance, šetříme. Jenomže doma si odpustíte třeba dovolenou nebo lepší auto. My jsme ale neziskovka, naše náklady jsou jen nutné a racionální. Máme ušetřit na kancelářském papíru, nebo několika žárovkách? Ve třicetimilionovém rozpočtu? A to ještě máme řadu provozních zaměstnanců, na které dostáváme příspěvky od úřadu práce. Nezbylo tedy než shánět a shánět sponzory a donátory. Obrovskou pomocí bylo, když jsme se dostali do adventních koncertů České televize. Našli jsme i další podporu. Naší každodenní prací je oslovovat sponzory, dárce, přátele, psát projekty. Je to neustálé pátrání, přesvědčování, jednání, jen abychom nemuseli omezit služby. Kde ale jsou příspěvky na péči, které dostávají rodiny vašich klientů? Když se zákon tvořil, byli jejich zástupci dokonce účastníky připomínkového řízení. Kdo mohl tenkrát předpokládat, že tento systém nebude dobře fungovat? Příspěvky na péči nejsou malé. Ve chvíli, kdy za ně rodina má nakoupit péči, přichází dost složitá úvaha – např. v rodinách mentálně postižených většinou jeden z rodičů nechodí do práce. Jednak proto, že k postižení se často váže i další onemocnění a celodenní
�
Doma si odpustíte třeba dovolenou nebo lepší auto. My jsme ale neziskovka, naše náklady jsou jen nutné a racionální. můžeš / číslo 5 - 2014
9
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
Teplická zkušenost se zajištěním dobrých služeb – boj o každou korunu.
Jaké náklady by se tady asi daly uštědřit? Každodenní nejistota ve financování nesmí být v péči vidět.
Umí systém poznat individuální potřeby každého z postižených? Neumí.
je nutná, jednak jsou rodiče často ze so� péče ciálně slabých vrstev, kde je i pro zdravé lidi
těžké najít práci. Zkrátka dostane-li rodina peníze a má se rozhodnout, zda péči zvládne sama nebo ji nakoupí, vůbec nejde o to, že by příjemci byli hamižní. Sama jsem matkou postižené dívky a za péči o ni platíme zdejšímu stacionáři z příspěvku na péči, který dostáváme od státu. Ale pokud bych byla nezaměstnaná a měla se rozhodnout, zda polovinu jejího příjmu, protože má pochopitelně i důchod, mám vydat mimo rodinu, budu si to hodně rozmýšlet. A jsme u jednoho ze zdrojů velkých nedorozumění. Pro mentálně postiže-
né jsou pobyt v kolektivu, zajímavá činnost, navazování kamarádství, vycházky a výlety obrovsky naplňující. Těší se k nám. Jenomže oni nerozhodují, to rodina řekne, zda je k nám pustí – a zaplatí, nebo zůstanou doma – a ušetří se. Na co se ušetří? Po mých zkušenostech je bohužel situace jasná – když už jsem ty peníze dostal, mám je vydat za pohodu a péči pro svého postiženého, nebo koupit svíčkovou? Někdy vyhraje maso. Tím nikomu nic nevyčítám, jen vám říkám každodenní zkušenost.
Jaký plyne závěr z té zkušenosti? Systém není dobrý. Příspěvky na péči by měla dostávat řádně akreditovaná pracoviště. Vím, že by to některé rodiny postihlo, ale jejich situaci, protože i ony pečují, a mnohdy velmi pěkně, ať řeší jiné nástroje sociální politiky. Takže se zlobíte na politiky? Jistě. Vezměte zrušení redukované minimální mzdy. Pro lidi s mentálním postižením je práce také terapie, pobyt v kolektivu, vytržení z jejich světa. Tedy hodnoty, které nemůžete ocenit finančně. A jejich pracovní výkon většinou objektivně nemůže být
Kdybych mohla rozhodnout já, příspěvky na péči bych vrátila těm, kteří opravdu kvalifikovaně poskytují sociální služby. Opatrovatelům, tedy nejčastěji rodičům, bych pomáhala jinak, jinými nástroji sociální politiky. 10
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
darujte Chcete příbuzným či známým udělat radost?
V rodinách lidí s mentálním postižením – a ty znám nejlépe – často jeden z rodičů dlouhodobě nepracuje, péče je opravdu moc náročná.
info Kdo je Lenka Machaloušová Ředitelka obecně prospěšné společnosti Arkádie v Teplicích. Absolventka ČVUT Praha. Matka dívky postižené Rettovým syndromem. Od 1998 dobrovolnice, pak zakladatelka chráněné dílny v Arkádii. Přední osobnost českého neziskového sektoru.
stoprocentní. Přesto jim musíme platit, jako by byli úplně v pořádku. Prý se to zneužívalo. Aby si stát ulehčil kontrolu, redukovanou minimální mzdu prostě zrušil, a zaměstnavatelům, kteří mají práci pro lidi s objektivní potřebou větší podpory, než umožňuje dotační politika vycházející ze zákona o zaměstnanosti, jen zvedl náklady. Politické rozhodnutí bez znalosti praktického života. A hlavně velká sociální nespravedlnost vůči zdravým pracovníkům. Nikdo vás v Praze neslyší? V rodinách lidí s mentálním postižením – a ty znám nejlépe – často jeden z rodičů dlouhodobě nepracuje, péče je opravdu moc náročná. Někdy jde o sociálně velmi slabé rodiny. Nebo, a na to mám konkrétní příklad, situaci, kdy syn trpí také těžkou epilepsií a maminka doslova neví dne a ani hodiny, kdy záchvat přijde a bude muset k nám za dítětem běžet. Přitom je učitelkou, mohla by pracovat, jenomže... Takže rozhodnutí, zda nakoupit sociální službu nebo zůstat doma, je velmi těžké,
můžeš / číslo 5 - 2014
a vůbec nemůžeme říci, že by vždy a všude byla na prvním místě hamižnost. Systém opravdu neumí efektivně posoudit jemné rozdíly a souvislosti života jednotlivých rodin, a také nedává nám ani orgánům samosprávy vlastně žádné pravomoci. Prostě zákon platí, přesně popisuje, kdo má jaké nároky, a poskytovatelé služeb nemají jinou možnost než čekat, zda objednávka přijde nebo ne. Kdybych mohla rozhodnout já, příspěvky na péči bych vrátila těm, kteří opravdu kvalifikovaně poskytují sociální služby. Opatrovatelům, tedy nejčastěji rodičům, bych pomáhala jinak. Kdo je podle vás odpůrcem takového návratu? Vůbec nevím, zda takto někdo uvažuje, a ani nevidím nějakou zásadnější diskusi. Ale vím, že bychom měli začít mluvit o širších souvislostech sociální politiky. O zbytečné byrokracii, kdy nás kontrolují, zda jsme před pěti lety odeslali nějaké hlášení v termínu a máme o tom doklad. O úřadu práce, který kontrolami opravdu nešetří. O finančním úřadu, který zkoumá, zda všechny formální náležitosti byly dodrženy, ale sám účel dotace je moc nezajímá. Pravidla potřeba jsou a my nakonec nemáme problémy s jejich dodržováním. Na zákon o sociálních službách jsou navázány standardy. Tedy poměrně přesné popisy kvality péče. Absolvovali jsme v rámci jednoho projektu takovou cvičnou inspekci, jak standardy dodržujeme. Výsledek? Vůbec nešlo o skutečnou, viditelnou kvalitu naší péče, ale jen o kvalitu napsaných pokladů. Z různého výkladu pojmů v předpisech se vytváří právní názor a v bitvě pojmů se vede papírová válka. Kdybych opravdu mohla, právě tady bych začala se zásadní změnou. Pokud nebude stát věřit kvalifikovaným lidem v osvědčených organizacích, budou celostátní bilance sociální politiky úctyhodné, ale nad individuálními potřebami postižených budeme dál bezmocně krčit rameny.
Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
4/2014
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
●
Největší problém Česka? Bydlení! www.muz
Kou pí toh oto u opis
www.muz
čas íte Kumar říká Sri pod poř Kon to Y Vishwanathan BAR IÉR
es.cz
livý
ČA
EŘÍ Y, KT PRO T SOPIS
VZ SE NE
DÁVA
JÍ
●
5/20 14
ot J e d n11 strana
●
pl / Před 30 Kč výtisk
atitelé
Časo
20 Kč
Kou pí toh oto čas opis pod poř u íte Kon to Bar iér y
Největ naděje ší paralympijsk na med á aili í se n evz
dáva
jí
●
3/20 14
●
Jednot
člověk Když sedovat... umí ra strana
es.cz
pis p ro ty , kte ř
strana
livý vý tisk
30 kč / Před pl
atitelé
20 kč
18
18
M04_2014.indd 1
3/17/2014 1:17:04 PM
M03_201
4.indd
4.indd
M05_201
1
1
4 8:12:13
PM
4/11/201
2/12/201
4 11:31:22
AM
Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.
Podrobnosti v redakci Můžeš
na tel.: 224 242 973 a adrese
[email protected]
11
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči ■ Příspěvky na péči bývají zdrojem příjmů rodiny. ■ Arpida detailně účtuje poskytnuté služby. ■ Zneužívání příspěvků a nezájem o dítě jsou výjimečné.
Placení za péči
V zařízeních podobných Arpidě je boccia velmi populární sport, který může provozovat každý.
Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH
M
ezi lidmi s postižením je veřejným tajemstvím, že příspěvky na péči jsou ne vždy používány ke svému účelu. Pro někoho jsou tyto peníze přilepšením k důchodu, jiný z nich kompenzuje zvýšené náklady plynoucí z handicapu. Další třeba služby nakupuje, ovšem takové, které nemůže poskytovatel sociálních služeb registrovat. Někdo s tím souhlasí, jiný to odsuzuje. Dlužno dodat, že na druhou stranu jiným lidem příspěvek k pokrytí nutné péče nepostačuje. Realita je prostě taková, že státem vyplacené peníze určitě celé nedoputují do rozpočtů poskytovatelů sociálních služeb. Už jen proto ne, že péči
12
často zajišťuje rodina. Příspěvek se tak stává součástí rodinného rozpočtu. Zajímali jsme se o to, jak s příspěvky svých klientů pracuje centrum pečující o děti a mládež s tělesným nebo kombinovaným postižením. Navštívili jsme proto českobudějovickou Arpidu. Arpida je nestátní nezisková organizace pracující od roku 1993 na bázi občanského sdružení a obecně prospěšné společnosti. Nabízí komplexní koordinovanou péči v oblasti sociální, zdravotní i pedagogické. V praxi to znamená, že zde klienti především navštěvují školu nebo denní stacionář, na což jsou navázány další aktivity či služby. Od osobní asistence přes fyzioterapii a další různé terapie a volnočasové aktivity až po sociální poradenství. Současným ředitelem Arpidy je Marek Wohlgemuth, který nás seznámil s principem účtování služeb.
Počítač to řekne „Snažíme se úzce spolupracovat s rodinami klientů a v drtivé většině případů se to daří. Součástí toho je i transparentní systém účtování. Každý musí přesně vědět, za co a kolik platí. Vytvořili jsme si počítačový program, který nám v tom hodně pomáhá,“ vysvětluje ředitel, který při tvorbě programu využil své technické vzdělání. Vytvoření sytému plateb přitom nebylo vůbec snadné a velký podíl na něm mají sociální pracovnice. Kraj nejprve doporučoval zavedení paušální platby, pak chtěl přesně měřit čas úkonu, následně se mělo platit jen za samotný úkon. Dnes má každý klient smlouvu, ve které je vyjmenováno, co zvládá sám a co s podporou nebo nezvládá vůbec. Rodiče na začátku docházky s pracovníky Arpidy vyplní dotazník, který nadefinuje,
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Snažíme se úzce spolupracovat s rodinami klientů a v drtivé většině případů se to daří. Součástí toho je i transparentní systém účtování. Každý musí přesně vědět, za co a kolik platí.
Ať už ve škole nebo ve stacionáři, děti jsou tu spokojené, takže to platí i pro jejich rodiče.
Nabídka aktivit je pestrá a nikdo se nenudí.
Díky podrobnému plánování služeb je přesně znám nezbytný počet pedagogů a asistentů.
Mezi terapiemi nechybí ani oblíbený pobyt ve vodě.
které úkony a v jakém rozsahu bude třeba jejich potomkovi zajistit. Aby smlouva odrážela reálnou potřebu uživatele sociálních služeb, obnovuje se každý rok v září nebo podle potřeby. Praxe tedy ukáže, jestli bylo toto nastavení úkonů reálné. Počítačový program pak podle systému docházky vygeneruje nejen pravidelná vyúčtování, ale také ukazuje množství pracovních úvazků potřebných k zajištění péče. Ředitel tak přesně ví, kolik musí fungovat například asistentů. Rodič dostane sumář e-mailem. Cena je 80 Kč za hodinu úkonu, ale jelikož se rozpočítává každá činnost na minuty, reálně pak může vycházet hodina osobní asistence třeba jen na 13 Kč. „Právě takové věci se při uzavírání smlouvy s rodinou detailně probírají, aby pak neměl nikdo pocit, že je šizen. Když se domluvíme, že někdo potřebuje pomoci na toaletu a celý ten proces zabere
můžeš / číslo 5 - 2014
deset minut, nebudeme mu účtovat hodinu,“ říká Marek Wohlgemuth.
Cenový strop Klienti a jejich rodiny nemusejí Arpidě obvykle nijak dokládat, zda pobírají příspěvek na péči. Potvrzení je nutné jen tehdy, když žádají o slevu. „Máme určeno, že kdo by u nás měsíčně utratil za sociální službu osobní asistence přes 50 % příspěvku na péči, má možnost požádat o zastropování plateb na této výši. V takovém případě ale musí žadatel pochopitelně doložit, kolik peněz na péči pobírá. U klientů denního stacionáře je pak hranice 65 %. Ti mají ale zároveň slevy při překročení čtyř hodin za den. Každá následující hodina se počítá jen za 40 Kč. Je pravda, že stát tyhle slevy moc rád nevidí a byl by pro vybírání maximálních možných
částek, které v současné době činí 130 Kč za hodinu,“ dodává ředitel Wohlgemuth. Platebního stropu prý měsíčně využívá zhruba pět klientů ze sto padesáti. Podle šéfa Arpidy platí 96 % lidí bez problémů. A nelze říci, že tu malou problémovou skupinku tvoří automaticky lidé s nízkými příjmy. Centrum ARPIDA tak s výběrem od klientů, dotacemi a vlastním fund raisingem pokryje provozní náklady. I když je pravda, že některé části provozu poněkud dotují jiné. Například denní stacionář by pro pokrytí vlastních nákladů potřeboval vybírat více než 130 Kč za hodinu služby.
Strach je brzda Ředitel Marek Wohlgemuth si pochopitelně uvědomuje, že příspěvky na péči jsou pro řadu rodin významným příspěvkem do klientova
� 13
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
SLOUPEK Jiřiny Šiklové
Ředitel Arpidy Marek Wohlgemuth vytvořil počítačový program, který pomáhá s účtováním.
rozpočtu. „V některých případech � rodinného jsou lidé s postižením živitelé rodiny. Příspě-
vek a důchod mohou dohromady činit téměř dvacet tisíc korun měsíčně. Taková částka je pro matku-samoživitelku, která se věnuje prakticky jen péči o svého dospělého potomka, nezanedbatelná. To nelze opomíjet.“ Není proto divu, když u některých rodičů panuje obava, aby jejich dítě nevyletělo moc daleko z hnízda. Objevuje se vnitřní boj. Na jedné straně je zájem o dobro syna nebo dcery, na straně druhé strach z nejistoty. Osamostatnění mladého člověka s postižením nemusí být pro rodiče automaticky tak pozitivní hodnota, jak to vnímají odborní pracovníci. Bude to sám zvládat? Kdo mu pomůže, když nebudu nablízku? A v neposlední řadě, i když to nemusí být uvědomělé ani přiznané, mohou nastat u stárnoucích rodičů i obavy o vlastní zajištění. Do značné míry se jim s odchodem dítěte ztrácí také každodenní pracovní náplň. „Když doporučujeme, aby U vstupu vás přivítá pomyslné parkoviště vozíků a kočárků, které tu na rozdíl od dětí nocují.
někdo odešel studovat třeba do Prahy, rodiny si kladou hodně otázek, z nichž nejistoty přímo vyzařují. Úplně vidíte tu protichůdnost vnitřních bojů – vyraz do světa proti zůstaň s námi doma. Peníze naštěstí nebývají tím hlavním závažím na miskách vah, ačkoliv se nelze divit ani tomu,“ říká smířlivě ředitel Arpidy. Opravdu není těžké vžít se do logiky problému, jestli budete raději bez dítěte a bez peněz, nebo s dítětem a s penězi. Rozumní lidé si většinou uvědomí, že co největší možné osamostatnění je pro každého člověka s postižením pozitivní. A příspěvek na péči mu v tom má pomáhat. Vždyť při ztrátě rodinného zázemí může mít přehnaná péče později fatální následky v podobě naprosté nesoběstačnosti a pasivity. Vedle svazující péče je druhým extrémem nezájem a očividné zneužívání peněz určených na péči. Podle Marka Wohlgemutha jde však naštěstí v tomto případě maximálně o jedno procento rodin.
Efektivnost příspěvku na péči Efektivní je podle naučného slovníku postup, jehož algoritmus je jednoznačně určen, vede k cíli a je ověřitelný. V takto přesném pojetí nebude nikdy možné ověřovat mezilidskou pomoc. Péče o druhého ani efektivnost poskytnutého finančního příspěvku, který umožní jednotlivci či skupině starat se o tak či onak handicapované členy své komunity, nebude nikdy měřitelná. Proto je z principu nesprávné, ptá-li se někdo, jaká je efektivnost pomoci – třeba formou příspěvku – na péči o člena rodiny. Těm, kteří chtějí měřit sociální práci takto, doporučuji, aby změnili profesi. Nežijeme ve středověku ani v zemi postižené zemětřesením nebo morem, abychom překračovali nemocné a umírající na ulicích. Nejsme lhostejní. I ti, kteří nejvíce nadávají na tuto společnost, očekávají, že se o lidi handicapované, zdravotně znevýhodněné, nějak postará. Ona se postará, ale stojí to peníze. Ve slovníku cizích slov ale najdeme i jiné vysvětlení pojmu efektivnost, a to je pro naše pojetí vhodnější. Efektivní je to, co je účinné, působivé, co má skutečný vliv. Použijeme-li tuto definici pojmu efektivní třeba na ohodnocení sociálních příspěvků těm, kteří pečují o své blízké, je to efektivní pro postižené – pečuje o ně člověk jim blízký – i pro pečující. Mohou blízkému člověku poskytovat pomoc, nemusejí plni výčitek odcházet od nemocného do práce, a nakonec na tom vydělá i celá společnost. Je to totiž z hlediska státu, či chcete-li společnosti, levnější. Navíc to dává smysluplnou činnost člověku, který o druhého pečuje, takže – a to je v době vysoké nezaměstnanosti také důležité – nehledá místo na trhu práce. Navíc péče v domácnosti šetří společnosti spoustu nákladů na prostor, energie i na obslužný personál. A sociální vztah se nepřerušuje, vzájemné chování je i vzorem pro děti a mladší lidi z bezprostředního okolí. Vyčíslit finanční částkou spokojenost a citový vztah je z hlediska efektivnosti nemožné. Pro postižené i pro pečující je to ale určitě efektivní. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.
14
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Ojedinělá zkušenost s péčí o lidi s autismem. ■ Když nechybí odvaha k novým řešením. ■ Příspěvek na péči jinak.
Milena Němcová:
Veřejné peníze využíváme dobře Foto: Jan Šilpoch, archiv
N
aše dcera Lucie je dvacetiletá dívka s atypickým autismem a mentálním postižením. Autismus jí nedovoluje vnímat svět kolem tak, jak to dokáže většina společnosti. Má celoživotní poruchu vnímání, představivosti a sociální komunikace. Atypický typ autismu znamená, že je velmi komunikativní, ale jinak, než jsme zvyklí. Ulpívá na určitých detailech, pamatuje si celé pasáže textů z pohádek, opakuje věty a slova. Chtěla by okolí přizpůsobit svým představám. Přejímá, kopíruje a ztotožňuje se s extrémními i vulgárními projevy. Je to její způsob komunikace. Odmala jsme řešili nejen aktuální problémy, ale i její budoucnost. Naučí se něco užitečného, zvládne alespoň základní praktické dovednosti, pro jiné děti samozřejmé? Nakonec se ukázala jako jediná schůdná cesta integrace do běžné školy s pedagogickou asistencí. Když ale základní školu dokončila, zjistili jsme, že pro naši dceru neexistuje další vzdělávání, které by dosavadní pozitivní výsledky rozvíjelo.
Stálá otázka – co bude dál? Praktická škola by Lucku vrátila k nežádoucím sociálním projevům, kterých se několik let po opuštění speciální školy těžce a velmi pozvolna zbavovala. Pomalu vyhasínaly, ale stále jsou zasunuty v obdivuhodně dokonalé paměti, kdykoliv připraveny opět vstoupit na scénu a prakticky znemožnit její setrvání mezi vrstevníky. S mentálním postižením je klasická střední škola nepoužitelná, vhodné učební obory nejsou. Nezbylo než vzít situaci do vlastních rukou. A mimochodem řešit i finanční otázku: budou nám příjmy – včetně příspěvku na péči – na celodenní bezpečný a smysluplný život postižené Lucky stačit? Řešila jsem, jak to všechno co nejlépe skloubit, kde jinde mimo domov zařídit základnu, kam by docházela, a hlavou se
můžeš / číslo 5 - 2014
Lucie si díky promyšlené podpoře okolí našla velkou lásku – malování. A úspěšně vystavuje.
mi honily stále častěji myšlenky, co s Lucií bude, až my nebudeme. Tehdy jsem potkala Milenu Johnovou ze Společnosti pro změnu – QUIP, která mi nabídla účast v projektu Podpora řízená jednotlivcem. Rozhodla jsem se to zkusit. Ono je to vlastně všechno úžasně jednoduché, ale přijít na to! Díky postupným krokům, kterými nás kurz provázel, jsme si udělali inventuru ve vztazích kolem Lucie, což pomohlo dát na papír a vyjmenovat všechny, kdo jsou pro ni nejbližší, z jejího pohledu důležití a jaký význam pro ni mají. Pojmenovali a utřídili jsme vztahy, vytvořili Luciin profil, silné a slabé stránky, oblasti, kde se neobejde bez pomoci a kde ji potřebuje jen z dáli. Úžasná je komunikační tabulka. Velmi jednoduchá záležitost, která ohromně usnadňuje pochopení Lucčiných reakcí a umožňuje předcházet těm nežá-
doucím. Neustále se doplňuje, aktualizuje, přibývají nové situace a nová řešení těch původních, protože Lucie se stále vyvíjí a posouvá. Udělali jsme si jasno v kompetencích při řešení nejrůznějších situací, což je výborná pomoc pro osobní asistenty, dobrovolníky a všechny důležité lidi. Na začátku kurzu jsem si vůbec neuměla představit, jak to vše Lucka zvládne, jak se dokáže zapojit. Moje překvapení bylo velké. Lucie se díky těmto krokům ukotvila ve světě, lépe se orientuje ve vztazích, lépe si uvědomuje sama sebe, své přednosti a schopnosti. Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla plánovací schůzka s Veronikou, které se zúčastnila také Lucie. Byla naplánována na tři hodiny a pozvali jsme všechny, kdo v poslední době s Luckou intenzivně pracovali. Přišli osobní asistentky, pan učitel zpěvu, lektor výtvarné terapie, psycholožka z občanského sdružení, byla tam moje sestra, já i manžel. Lucie poprvé v životě zažila, že jí někdo vykal. Dokázala pojmenovat, co je pro ni důležité, co k tomu potřebuje nyní i co bude potřebovat v budoucnu! S plnou vážností vnímala setkání všech kolem. Poslouchala slova o tom, co na ní obdivují, čeho si váží.
Kam jde příspěvek na péči Podpora řízená jednotlivcem je metoda, která umožní objektivně zjistit, CO, KDY, KDO a JAK člověk se zdravotním postižením potřebuje, aby jeho život byl spokojený. Aby žil, aby jen nepřežíval. Umožní zmobilizovat nejbližší okolí, oslovit úřady a navrhnout konkrétní řešení situace. Někdy mohou být ta řešení až překvapivě snadná a minimálně nákladná. Automaticky totiž zavrhujeme spoustu nápadů hned na začátku jen proto, že nemáme peníze, že nejsou služby, nebo jsou, ale drahé, nebo jinde, než je potřebujeme, jinačí, než je potřebujeme – a tak řekneme, že to prostě nejde. Nakonec přehledně vidíte, jak je možné efektivněji vynakládat finance uvnitř
� 15
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
SLOUPEK Lii Vašíčkové
Chtěla by okolí přizpůsobit svým představám. Přejímá, kopíruje a ztotožňuje se s extrémními projevy.
Vlastní zkušenost z neziskovky
Milena Němcová se v péči o dceru musela hodně naučit. Dnes může učit i ostatní...
rodiny, jak si poradit v situacích, se � i kolem kterými systém sociálních služeb vlastně
nepočítá, nebo mu předpisy nedovolují využít přístupů individuálních. A v tom je – podle mě – klíčová otázka kolem příspěvků na péči: neřešme, zda se vracejí do systému nebo zůstávají v rodinách. Úplně dokonalé řešení se stejně nenajde, osudy postižených i jejich rodin jsou originální. K nějakému zneužívání dojde asi vždycky. Tristní ale je přistupovat k lidem s postižením a priori s tímto podezřením. Stavět je do pozice,
16
kdy jsou neustále nuceni dokazovat, že se zázračně neuzdravili, a to i v případech, kdy se jedná o postižení celoživotní a nevyléčitelné. Lidé s autismem jsou celoživotně odkázáni na větší či menší míru podpory, bez té se v životě neobejdou. Ale mé zkušenosti říkají, že rozhodujícím kritériem účelnosti využití příspěvku na péči není skutečnost, že je vynaložen na registrované služby, ale měřitelný pokrok nebo regres v životě lidí, jako je naše Lucka. Mezititulky a záznam ZJ
Téma neziskové organizace mi je velmi blízké, protože jsem před deseti lety spoluzakládala jednu z nich a od té doby tam pracuji na částečný úvazek. V neziskovém sektoru je ukryt veliký potenciál, kreativita, hluboké znalosti v dané oblasti, lidsky pozitivní přístup podpořený praktickou zkušeností. Jsem přesvědčena, že v oblasti lidí s disabilitou je neziskový sektor zcela nenahraditelný, i když často není jeho práce doceněna ani společensky, ani finančně. Mnoho lidí v různých neziskovkách pracuje s vysokým profesionálním nasazením, které by jinde bylo významně finančně ohodnoceno. Ale komerční sféra neposkytuje úžasné lidské zážitky z pomoci druhému. Neziskové organizace není možné nahradit. Pro lidi s různým typem disability a jejich rodinné příslušníky jsou zdrojem zkušeností, informací, inspirací, pomoci, místem, kde se setkávají a sdílejí zkušenosti. Organizují setkání, letní pobytové akce, kde jsou si lidé blíže a mají více času než v kaž dodenním běžném shonu. Mnoho z nich i zaměstnává lidi ze své cílové skupiny; ti jsou velkou motivací pro ostatní, kteří se do složité situace teprve dostali. Sami lidé s disabilitou často dělají instruktory těm, kteří zatím hledají a nemají zkušenosti. Člověk s mobilitou na vozíku radí tomu, kdo se na vozík dostal teprve nedávno. Rodiče dětí s Downovým syndromem, se svalovou dystrofií, s cystickou fibrózou či jinými onemocněními si vzájemně pomáhají vyměňovat zkušenosti, a jsou tak velikou oporou rodičům, u jejichž dítěte byla diagnóza stanovena nově. Neziskové organizace pro seniory s Parkinsonovou chorobou… a tak můžeme pokračovat – napříč zdravotním spektrem, napříč věkovými kategoriemi i napříč republikou. Neziskový sektor bohužel nemá jistotu, že na všechny aktivity dostane dotace, sponzoři také nemohou pokrýt všechny potřeby. Aby bylo možné zajistit kvalitní služby klientům, je třeba hledat nové zdroje financování. Velký potenciál se skrývá v sociálním podnikání. Ale v reálném, nikoliv ve fingovaném zaměstnávání lidí s disabilitou. Tak mohou vznikat prostředky pro financování neziskové organizace. Jen musíme začít hledat cesty, inspiraci, učit se třeba někde u sousedů. Věřím, že to zvládneme, protože schopných, pracovitých a kreativních lidí je v neziskovém sektoru mnoho. Autorka je lékařka, členka rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 5 - 2014
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Český internet pomáhá už počtvrté. ■ Projekty, které jsou před námi. ■ Senzační senioři si připomenou druhé výročí.
Co Konto BARIÉRY umí a o co se snaží
green. Už více než sedm let se snažíme vybudovat dům pro stárnoucí herce, zpěváky, hudebníky a výtvarníky. Mnoho úsilí jsme věnovali Dominikánskému branickému dvoru. Nevyšlo to, a proto nyní spolupracujeme s Městskou částí Praha 6, s její starostkou Marií Kousalíkovou a místostarostou Petrem Ayebou. Společný záměr schválilo zastupitelstvo městské části. Společný seniorský dům připravujeme v Praze 6 na známém kulaťáku. Podporujeme i občanskou iniciativu na Praze 5. Stojí za ní lidé, kterým věříme. Cílem je revitalizace jedinečné usedlosti Buďánky. V záměru se počítá s tím, že i klienti Konta BARIÉRY tady najdou své místo. A do třetice Werichova vila na Kampě. Přihlásili jsme se do výběrového řízení vyhlášeného Prahou 1. Chtěli bychom přenést na Kampu jenom část naší činnosti. Ukázat to, co nejlépe umíme, spojovat lidi bez ohledu na rasy, náboženství, tělesné nebo smyslové handicapy, na věk. O objekt neusilujeme sami. Podepsali jsme memorandum s tím, kdo má – a zřejmě oprávněně – největší naději objekt získat. S Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových. Na společném působení i programech se shodujeme.
Dva roky projektu SENSEN
Werichova vila na pražské Kampě už je dlouho ztichlá. Podaří se ji oživit aktivním lidmi?Obrazová montáž: Arch. Petr Suske
V
dubnu se již počtvrté spojili největší hráči českého internetu, zapomněli na týden na řevnivost i na slova jako exkluzivita nebo konkurence a shodli se, že pomohou. Tak jako loni, předloni i před třemi léty. Tehdy jsme přišli s nápadem v průběhu týdne vedle sebe postavit dvě neziskové organizace. Také žádná konkurence, žádná soutěž. Začátkem dubna jsme tak po celý týden upozorňovali napříč internetem na lidi, kteří mají těžší osud než my, zdraví. Naším partnerem v projektu byla nadace Táni Kuchařové Krása pomoci. Všichni jsme upozorňovali na to, co běžně děláme. V našem případě na devítiletého Honzu s vrozenou těžkou svalovou dystrofií. Sbírali jsme pro něj peníze na drahý vozík, který mu pomůže, zlepší a také zpestří jeho život. Bude si moci dovolit dělat víc, než mohl na těžkém elektrickém vozíku doposud. Šestiletá Nikolka je z dvojčat. Sestřička Adélka je zdravá a čiperná holčička. Nikolku při porodu postihlo krvácení do mozku a je postižená. S rodiči cvičí a rehabilituje. Péče o ni je těžká, náročná, a tak výtěžek sbírky pomůže rodině vybudovat kolejnicový systém, který jí umožní pohybovat se po celém bytě.
můžeš / číslo 5 - 2014
Věřím, že nadace pracuje na profilovém projektu, který nám přinese věhlas, jako třeba Konto BARIÉRY. Podstatné ale je, aby přinesl zázemí a oporu těm, pro něž je určen. Aktivovali jsme po celé replice už zhruba 70 klubů senzačních seniorů. Cílíme na lidi, kteří opustili dobrovolně anebo i neradi
Už více než sedm let se snažíme vybudovat dům pro stárnoucí herce, zpěváky, hudebníky a výtvarníky. Mnoho úsilí jsme věnovali Dominikánskému branickému dvoru. A dvacetiletý Pavel si díky sbírce pořídí handbike. Mladému muži, který odmaturoval a chystal se do práce, se život změnil ve vteřině. Postihl ho zánět míchy a ochrnul na dolní polovinu těla. Nevzdává se, rehabilituje, cvičí sebeobsluhu, chce se vrátit ke sportu, který býval polovinou jeho života. Sbírka se opět povedla, přinesla nám 492 000 korun a splnili jsme všechna přání.
Werichova vila, Dům čtyř múz, Buď ánky Pouštíme se i do projektů, které mají velkou budoucnost a měly by jméno Nadace Charty 77 a Konta BARIÉRY udržet i za dvacet, za třicet let. Dům čtyř múz je nadační ever-
svou práci, svou profesi, hodně ale umějí a mají co říci k životu ve svém městě, ve své obci. Právě o tom jsem v uplynulých dnech jednala s předsedou Svazu měst a obcí ČR Danem Jiránkem a těším se, že nová spolupráce se brzy a konkrétně ukáže na každém místě, kde kluby SENSEN máme. Za měsíc se na vás opět těším. Vaše Božena Jirků
[email protected]
17
Příběh Konta BARIÉRY ■ Osudovou se jí stala projížďka na koni. ■ Díky svému povolání se rychle vrátila do života. ■ Radost jí dělá syn Adam.
Vozíčkářka se stetoskopem
J
eždění na koni pro ni bylo splněním dětského snu. „Jezdila jsem už tři roky. Ten den jsme byly na vyjížďce v jižních Čechách. Kamarádka dostala klidné zvíře, na mě naopak vyšel bývalý dostihový kůň. Nikdo mi bohužel neřekl, že je naučený na trochu jiné povely. Při projížďce se splašil a vyhodil mě ze sedla. Jezdec obvykle padá dopředu, já jsem ale padala naopak na záda a tvrdě jsem přistála na spodní části páteře. Ležela jsem a nadávala. Necítila jsem totiž nohy a už jsem tušila, že to nedopadlo dobře,“ tak vzpomíná Marie Bártová Scott na události, které ji v roce 2007 upoutaly na invalidní vozík. Pád z koně jejím životem sice zatřásl, dnes už ale o něm vypráví bez zášti. Žije totiž možná ještě aktivnějším životem než před osudnou projížďkou. Před úrazem se život dnes dvaatřicetileté rodačky z Prahy ubíral po běžných kolejích, i když možná trochu rychlejším tempem. Po základní škole nastoupila na střední zdravotní školu, a protože ji zdravotnictví bavilo a přitahovalo, rozhodla se ho studovat
18
i na vysoké škole. Bakalářský titul, který z ní oficiálně udělal kvalifikovanou zdravotní sestru, úspěšně získala na Univerzitě Karlově. Na rok potom odjela za životní zkušeností do Anglie, po návratu se ale ještě do školy vrátila dodělat magisterské studium v oboru supervize a management v sociálních a zdravotních organizacích. Do školy docházela o víkendech, v týdnu na plný úvazek pracovala jako zdravotní sestra v operativním týmu Ústřední vojenské nemocnice. „Byla to obrovská zkušenost, sestry z operativního týmu jsou nasazovány podle potřeby na všech odděleních. Dodnes nevím, jak jsem to se studiem zvládala,“ usmívá se mladá vozíčkářka. Na konci léta 2007 dostala životní příležitost, která se později, po úrazu, ukáže jako klíčová. Na doporučení kamarádky se přihlásila na volné místo zdravotní sestry na americké ambasádě a práci – tři měsíce před svým úrazem – skutečně dostala. „Byla to další velká výzva. Na ambasádě se práce sestry prolíná i do kompetencí praktického lékaře.
Velkou roli v životě Marie Bártové hraje osudový muž, dnes už její manžel, Thomas Scott. Když ležela Marie v nemocnici, nezaváhal a hned za ní ze Skotska přiletěl.
Očkování, prohlídky a tak. Na starosti jsem měla nejen zaměstnance ambasády, ale také jejich rodiny i děti. Když byla potřeba konzultace ve složitějších případech, volala jsem do Varšavy lékaři, který měl náš region na starosti,“ vypráví Marie. Než se ale stačila pořádně rozkoukat, přišel úraz páteře. Z jižních Čech ji odvezl na její vlastní žádost vrtulník do pražské Ústřední vojenské nemocnice, kde předtím pracovala. Chtěla, aby ji operovali ve známém prostředí. „Někdy má život krásný smysl pro ironii. V nemocnici mě se slovy – co jsi, proboha, dělala – přijímala kamarádka ze studií, která tu teď pracuje jako sestra,“ směje se Marie.
Vozík? Na to jsme připraveni Šanci vrátit se do běžného života dostala Marie poměrně rychle. Už když ležela na spinální jednotce, dělaly jí radost květiny a dopisy od amerických i českých kolegů z ambasády. S květinou přišla velmi brzy také její tehdejší nadřízená. „Chvilku jsme si tak normálně povídaly, a ona se mě pak zeptala, kdy tedy myslím, že bych se vrátila do práce. Jen tak, mezi řečí, jako by to bylo něco automatického. Doslova mi vyrazila dech, nedovedla jsem si tenkrát ani představit, že bych se do práce
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í Důvodů k úsměvu už má dnes Marie hodně, podařil se jí kompletní návrat do života. Štěstí měla v zaměstnavateli i v podpoře okolí. Pomohlo i Konto BARIÉRY.
V nemocnici mě se slovy – co jsi, proboha, dělala – přijímala kamarádka ze studií, která tu teď pracuje jako sestra.
vrátila. V tu chvíli mi připadalo všechno skoro nemožné,“ vzpomíná energická žena. Pro Američany, kteří mají s přístupem ke zdravotnímu postižení léta zkušeností, její situace žádným překvapením nebyla. Zatímco se zotavovala, na ambasádě nelenili a ihned kontaktovali centrálu ve Washingtonu, která je na podobné situace připravena. Odtud také vzápětí přišly skutečně detailní pokyny, jak pro Marii zpřístupnit její pracoviště a upravit vše tak, aby se na ně mohla vrátit, až to bude možné. Mezitím se zaměstnanci ambasády složili na přenosný počítač, část své práce mohla tedy Marie vykonávat přes internet už ze svého nemocničního lůžka. Ve stejném duchu pokračovala i následujících několik měsíců během rehabilitačního pobytu v Kladrubech. Když pak poprvé přijela na své bývalé pracoviště, našla je kompletně připravené. „Bylo to neskutečné, setkat se s takovým přístupem! Ani jsem si nepřipadala, že by se něco stalo. Jako terapie po úraze to bylo nenahraditelné, hodně mi to pomohlo,“ líčí s nadšením Marie.
i další věci. Do původního bytu se mladá zdravotní sestřička s vozíkem vrátit nemohla a u rodičů žít nechtěla. Městská část Praha 6, kde prožila celý život, měla k dispozici jen tři bezbariérové byty. Měla ale štěstí: jeden z nich byl zrovna volný, a tak se mohla hned nastěhovat. „Ideální to samozřejmě z počátku nebylo. Přes den jsem byla v práci, večer jsem pak byla v zatím poloprázdném bytě úplně sama. Jen těžko jsem s novou situací bojovala, ale musela jsem si tím projít. Bylo stre-
Prázdný byt plný života Práce hrála při jejím návratu do života jednoznačně první housle, ale vyřešit bylo třeba
můžeš / číslo 5 - 2014
Syn Adam je pořád v dobré náladě. A také stále při chuti.
sující se třeba večer dívat z postele na vedle stojící vozík nebo najednou neslyšet vlastní kroky,“ vzpomíná Marie na nové počátky. Vedle práce ji podpořili přátelé i rodina, pomocnou ruku podalo také Konto BARIÉRY programem Nový začátek. Ten finančně podporuje lidi, kterým se podobně jako Marii otočil po úraze život naruby. „Pomoci Konta BARIÉRY si velmi vážím, pomohla mi se stavební úpravou bytu i s částkou zbývající na pořízení speciálně upraveného auta. Bez dopravy bych byla bezmocná, nemohla bych ani dojíždět do práce,“ říká Marie. I přes nesnadné začátky už dnes ale zase působí jako vyrovnaná mladá žena plná energie. Vrátila se i ke sportu, který před úrazem vyplňoval podstatnou část jejího volného času. Už při rehabilitaci v Kladrubech začala plavat a dnes třikrát do týdne s organizací Kontakt bB, která se postiženým plavcům věnuje, rozráží vodu v bazénu na Strahově. Konto BARIÉRY jí pomohlo i s koupí handbiku, speciálně upraveného kola, které se pohání rukama. Protože je ale hlavně vodní živel, velkou vášní je pro ni jízda na kajaku, který má uvnitř sedačku upravenou tak, aby pomáhala udržovat chybějící stabilitu. Bez problémů se tak popere s divokou vodou na Trojském kanále, v rychlostním kajaku na klidné vodě dokonce získala druhé místo na mistrovství světa v Polsku v roce 2012. „V paracanoingu bych chtěla určitě pokračovat, ambice rozhodně mám. Jen si najít víc času,“ směje se aktivní sportovkyně. Svou roli v jejím návratu do života hraje i osudový muž. S Thomasem Scottem, rodilým Skotem, se poznala ještě před úrazem v roce 2003 na studijním pobytu ve Finsku. Když se pak oba vrátili domů, zjistili, že vzájemné setkání pro ně znamenalo něco víc než jen prázdninovou romanci. Psali si, volali, jednou za půl roku se vídali na společné dovolené. Jejich vztah nepoznamenal ani úraz. Thomas nezaváhal ani na chvilku a během několika dní za Marií přiletěl. Do Prahy dokonce na nějaký čas přesídlil. Skoro pohádkový příběh o lásce stvrdila svatba, z houpacího křesílka se na nás při našem povídání také neustále usmívá nedávno narozený syn Adam.
19
Umělci Konta BARIÉRY ■ Jeden z nejvýznamnějších dárců aukčních salonů. ■ Autor označení „ošklivé sklo“. ■ Postiženým drží palce.
Vladimír Kopecký:
Dobré umění žije Foto: Jan Šilpoch Světoznámý umělec sice už neučí, ale jeho cesty do ateliéru jsou stejně časté.
I
když to tak někomu připadá, naše výtvarné umění, a sklářství zvlášť, není v žádné krizi. Vůbec bych se nepřidal ke karatelům, kteří hrozí obrovskou záplavou nevkusu a potlačením osvědčených estetických hodnot. Především – máme stále vynikající sklářské školy – v Kamenickém Šenově, v Železném Brodě i ve Valašském Meziříčí. A jejich studenti, i díky skvělým učitelům, přicházejí s novými a novými nápady, docela srovnatelnými se světem. A za druhé – obrovské možnosti menších firem, nezatížených byrokracií a dřívějšími omezenými kontakty se světem, jsou znovu a znovu využívány ve skvělých realizacích. Nemohu v této souvislosti zapomenout na svou účast na EXPO 92 v Seville. Architekt Hubáček mi dal doslova volný prostor, a tak vznikl jedenáct metrů dlouhý, skoro tři metry vysoký a dva metry široký skleněný objekt, jímž jsem docela překvapil. Už proto, že jsem se nemusel moc omezovat – čtrnáct tun skla a doslova barely barev se mi podařilo přeměnit na syntézu mých letitých představ – objekt byl dramatický i úsporný ve formě, ale zároveň naprosto svobodně oslovoval okolí. Povedlo se a rád vzpomínám
Když už jsem měl to štěstí, že moje sklo oslovilo svět, přeji každému, tím víc mladým s těžkým osudem, aby potkali také nějakou babičku, která jim přes všechna utrpení objeví krásu světa. 20
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Myslím, že si musíme uvědomovat i tíhu a bolest života, temná zákoutí lidských bytostí, nespravedlnost světa. A postavit se jim, třeba uměleckým dílem, které zakřičí. Umí být hodiny sám, ale družnou společnost si neodepře.
i na uznání velkých kolegů. Spolupráce výtvarníka s architektem je základ velkého sklářského díla. Možná právě malá kultivovanost dnešních investorů nás vede k pocitu, že nyní na estetice veřejného prostoru málo záleží. Nepotřebují se v dobrém zapsat do tváře města, potřebují rychle postavit a co nejvíc vydělat. Ale dobrých příkladů přibývá – Pleskot, Lábus a další ukazují, jak může být nový dům krásný – a přitom nemusí stát jmění.
Zažil jsem krutý okamžik Pravidelně se hlásím k Aukčním salonům Konta Bariéry, pokládám celou tu akci za výbornou myšlenku. Přispívám grafikou, k níž jsem se asi před čtyřmi roky tak trochu
obrátil. Podpora lidí, kterým osud nepřál, v tomhle případě postižených studentů, je přece důležitá i z mého výtvarnického hlediska. Co když je mezi nimi úžasný talent, budoucí neopakovatelný tvůrce, a bez této podpory by jeho talent zplaněl? Nemrzelo by to i nás všechny? A pak, sám mám za sebou nešťastnou chvilku, kdy mi přímo před obličejem při práci praskl brusný kotouč. Každý, kdo ví, co má taková roztočená hmota v sobě energie, pochopí, že šlo o život. Však mám také na tváři památku navždy. Takže se dovedu vžít do situace lidí po těžkých úrazech, vážné nemoci, nebo i těch, kteří se nenarodili přímo dokonalí. Ale kdo z nás je dokonalý? Když jsem kdysi přišel s termínem „ošklivé sklo“, mnozí nepochopili. Já jsem tím jenom chtěl a chci říci, že život a tvorba nejsou jen krása, ozdoba, pohoda. Myslím, že si musíme uvědomovat i tíhu a bolest života, temná zákoutí lidských bytostí, nespravedlnost světa. A postavit se jim, třeba uměleckým dílem, které zakřičí.
Leccos vím díky babičce
info Kdo je prof. Vladimír Kopecký Český sklář světového jména. Profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Autor významných realizací u nás i v zahraničí. Pravidelný dárce Aukčního salonu Konta Bariéry. Od 24. dubna vystavuje v pražských Sovových mlýnech.
můžeš / číslo 5 - 2014
Jako kluk jsem jezdíval s babičkou na výlety do Prahy. Ukazovala mi Národní divadlo, slavné stavby, a jednou i chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Byl jsem malý, ale tato překrásná prostora mne naprosto okouzlila. Když jsem viděl mistrovskou práci, například zábradlí, které ze skutečné hmoty přechází do malby, tak že kdo neví, nepozná! Zatoužil jsem po malířství. Už tehdy! Ale rodina se přestěhovala do Děčína a nejbližší umělecká škola byla v Kamenickém Šenově.
Pozoruhodný grafický duet z minulého aukčního salonu.
Tak jsem se postupně stal sklářem, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, dostal se do světa, našel jsem svůj výraz ve skle, mnohé jsem zkusil a mnohé zavrhl, na VŠUP také učil a dnes – dnes mám radost z povedené grafiky, z úspěchů svých studentů, mám radost z každého povedeného spojení architektury a skla, mám radost, když se na charitativní aukci dobře prodá můj dar. Čert ví, kdyby mě tenkrát babička nebrala na výlety... Když už jsem měl to štěstí, že moje sklo oslovilo svět, přeji každému, tím víc mladým s těžkým osudem, aby potkali také nějakou babičku, která jim přes všechna utrpení objeví krásu světa. Ona není jen v chrámech a galeriích, ale taky v člověku, kterého třeba každý den míjíte... Mezititulky a záznam ZJ
Konto BARIÉRY připravuje 12. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Karolinu a výtěžek půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz
21
Nové zahraniční technologie ■ Izraelská firma vymyslela samoodpružené kolo. ■ Nasadit jde na jakýkoli mechanický vozík. ■ Vynález se uplatní i na bicyklech nebo v letadlech.
Konec
otlučenému pozadí Text: Štěpán Beneš Foto: SoftWheel Ltd.
M
echanický invalidní vozík doznal v minulých desítiletích mnoha změn v designu i použitelnosti; pokud se na ně ale podíváme komplexně, zjistíme, že v jednotlivých součástkách se žádná revoluce nekonala a že postup vpřed pouze odpovídá běžnému vývoji v materiálech a vkusu ohledně designu. Mezi takové součástky patří i zadní kola vozíku. Jistě, na takovém kole se toho příliš měnit nedá a za větší rozčeření hladiny bychom snad mohli považovat jen koncept skládacích kol, která jsme na těchto stránkách v minulosti už také představili. K jejich maso-
Síla tlumení jde nastavit, může tedy tlumit i sebemenší nerovnosti nebo naopak nerušit a aktivovat se jen na opravdu velkých překážkách. Vše závisí na uživateli. 22
vému rozšíření ale nedošlo, a tak zůstala vlastně jen kuriozitou. Když zlámaná pánev upoutala izraelského farmáře a vynálezce Gilada Woolfa na pár týdnů na invalidní vozík, nestačil se divit. Neustálý souboj s terénem a nepohodlná jízda i na relativně rovném povrchu, která si vybírala daň na jeho zádech, jej donutily přemýšlet, zda a jak by vozíku pomohlo vhodné odpružení. Jako první ho napadlo vytvořit pomocí hydrauliky odpružené sedátko – podobné, jako měl na svém traktoru. Obdobnou konstrukci využívají i dnešní moderní vozíky: snaží se odpružit sedačku od nápravy tak, aby tlumila nárazy například při přejíždění nebo sjíždění z obrubníku. Takové řešení se však Giladovi zdálo nedostatečné, a tak se rozhodl, že doslova znovu vynalezne kolo. Pomohli mu
další lidé, spolupráce s inženýrskou firmou, která v minulosti připravila návrh levného plastového vozíčku pro děti, i peníze od podnikatelského inkubátoru RAD BioMed. Výsledkem tříleté snahy je SoftWheel Acrobat, kolo pro mechanické invalidní vozíky konstruované jako samoodpružené. Jak to vlastně funguje? Firma sice čeká na schválení skoro desítky patentů a o své technologii se zatím příliš nešíří, popsat ji však dokážeme i tak. Kolo vypadá poměrně standardně: kovový kruh lemuje pneumatika i přišroubovaná poháněcí obruč. Směrem do středové části nevede složitý výplet, ale tři tlumiče (materiály neudávají, na jakém principu přesně pracují) uchycené na úhlové konstrukci ve středu kola. Střed pak obsahuje klasický náboj, skrz který ho k vozíku upevňuje osička. Tlumiče mají za Vynález tlumí nárazy od přejížděného terénu a jízda je díky němu pohodlnější i bezpečnější. Bez náročného „hopsání“ se tak můžete podívat i do přírody.
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Vynalézat znovu kolo se obvykle nevyplácí, izraelské společnosti SoftWheel se to ale povedlo. Její samoodpružené kolo pro vozíky má velkou naději na úspěch.
úkol absorbovat případné nárazy o terénní překážky a rozmělnit jejich síly tak, aby uživatel vlastně ani nepoznal, že přes nějakou překážku přejel. Rozmístění tlumičů není náhodné; dalo mnoho práce zjistit optimální konstrukci, která by dokázala fyzikální síly nárazu rozprostřít tak, aby nedocházelo k poškození. Pokud se kolo upevní do vozíku, střed zůstává vůči vozíku pevný, ale pohybuje se celé kolo. Pohyb je pro uživatele skoro neznatelný, tlumiče však vykonávají svou práci a jízda se stává pohodlnější. Prezentační video ukazuje dospělého muže, kterak na vozíku překonává po zadních kolech několik schodů na chodníku uprostřed města. Samotná jízda po schůdkách vyžaduje sice obecně trochu více šikovnosti, odpružená utlumená kola ale pohltí většinu nárazů
a sjezd je daleko pohodlnější. Výhod má SoftWheel Acrobat vedle tlumení hned několik. Kolo jde díky standardnímu upevnění použít na jakýkoli mechanický vozík, tlumicí konstrukce (střed a tlumiče) jde navíc zpětně upevnit na jakékoli kolo, pokud je to nezbytně nutné. Takových případů je ale minimum; spíše se předpokládá zakoupení kola jako fungujícího celku. Samotná síla tlumení jde nastavit, může tedy tlumit i sebemenší nerovnosti nebo naopak nerušit a aktivovat se jen na opravdu velkých překážkách. Vše závisí na uživateli a jeho náhledu na to, co je komfortní a co už ne.
Vzhůru do nebes Na vývoji kola se vedle Gilada Woolfa podílel mimo jiné i produktový specialista, Odpružené kolo je vhodné nejen pro vozíky, firma vyrábí na stejném principu i skládací kolo, které dokáže zpříjemnit pohyb po městě.
můžeš / číslo 5 - 2014
handicapovaný Dror Cohen. Dror je bývalý vojenský stíhací pilot, který skončil na vozíku po nehodě v autě. Je také velmi zajímavé, že SoftWheel jde opačnou cestou, než jsme zvyklí. Zatímco obvykle začíná společnost výrobkem pro masový trh, z něhož se někdy možná vyvine něco speciálně určeného pro handicapované, SoftWheel začala právě takovým speciálním výrobkem. V Izraeli, kde je po speciálních rehabilitačních vynálezech vysoká poptávka, to však zase až tak divné není, a firmy, které se takovým produktům věnují, se těší štědré podpoře. Hodně technologických novinek pro handicapované pochází právě z Izraele. Kolo je už hotový produkt připravený k prodeji na otevřeném trhu a má reálnou naději na úspěch. SoftWheel s tímto krokem pravděpodobně vyčkává jen na chvíli, kdy budou řádně uznány všechny její patenty. Společnost se také snaží svůj nápad využít i u jiných výrobků. SoftWheel Fluent je například skládací městské jízdní kolo využívající stejného principu. Na stroji se nemění zhola nic, na odpružených kolech spolehlivě pracují brzdy i přehazovačka. Zájem se očekává velký. Firma se navíc nechala slyšet, že princip se dá využít na jakékoli kolo. Má dokonce velmi silnou poptávku od různých sektorů průmyslu, o technologii mají zájem například výrobci letadel, kterým by pomohla lépe konstruovat přistávací podvozky. Jedna společnost vyrábějící letadla dokonce při jednání se SoftWheel nadšeně kvitovala, že podobný vynález je něčím, na co jejich sektor čekal posledních šedesát let. Možná tak budeme princip kola SoftWheel vídat nejen na vozících a městských bicyklech, ale i na velkých dopravních letadlech nebo osobních autech.
23
SLOUPEK Ondřeje NEFFA
vaše fotografie
Město před objektivem
veronika růžičková
martin růžička
martina kubínová
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
katrin linhard
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Letošní jaro přišlo brzy, takže zajímavých příležitostí je hodně. Co kdybyste zkusili třeba „jarní lidi“? Ale uvítáme každý neotřelý pohled na svět. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo. (jš)
můžeš / číslo 5 - 2014
Irena Vagenknechtová se vypravila s Honzíkem na Žižkovskou věž v Praze a fotila z ptačí perspektivy. Počasí nepřálo, ale tak to obecně je s cestovní fotografií. Jsme tam v čase, jaký je, a s počasím nehneme. Zde oceňuji posazení horizontu blízko horní vodorovné třetiny, tak je to správné, to je dobrý poměr. Každopádně je třeba se varovat půlené kompozice (pokud ovšem to není očividný výtvarný záměr). Na téhle fotce jaksi „jedeme do města“! A je to krásný příklad, kdy půlená, symetrická kompozice má onen očividný záměr. Martin Růžička si všiml odrazu v oknech, odraz jde někam do nekonečna. Je to zvláštní, jakoby snová fotografie. Dá se to vyfotit i mobilem, důležité je všimnout si! Veronika Růžičková si troufla i na slunce v záběru. Ono obvykle nadělá světelnou paseku, i velmi kvalitní a drahé objektivy rozhodí obvykle obraz a nasekají v jeho ploše světelné odrazy, ale výsledek může být efektní. I tady je: slunce je umístěno do rohu a v opačném rohu je dívčí silueta s prosvětlenými vlasy. Obrázek celkem všední městské scenérie je najednou tajemný, jako z pohádky. Z města se podívejme na vesnici. Téma snímku Martiny Kubínové také není bůhvíjak senzační. Obyčejný domek, hezký, pěkně upravený. Když ale zachytíme i jeho odraz v louži, obrázek zahraje jakýsi šibalstvím. Domek si sám sebe prohlíží, jak mu to pěkně sluší. Důležité je nedívat se jen na téma, na motiv – zde domek. Je dobře se podívat kolem, jestli by to téma nešlo nějak rozehrát. Třeba odrazem v louži. Závěrem mi dovolte trochu sestavu fotek oživit, abychom nezůstali jen u budov. Katrin Linhard vyfotila psí kukuč. Šlo se zde hodně blízko, to je správné. Mám jen malou technickou výtku. Ostrý je čumák psa, oko nikoli. To je zřejmě tím, že ostření bylo ponecháno v režimu celkového, celoplošného ostření – pak si automatika vybírá to, co je nejblíž, v daném případě je to čumák. Lépe je přepnout na jednobodové, nastavit ten bod na to nejdůležitější, co chceme mít ostré, zde by to mělo byt oko, pak při namáčknuté spoušti dokončíme kompozici (zarámování) a stiskneme spoušť úplně. Říká se tomu přenášení zaostřovacího bodu, pak je ostré to, co potřebujeme, a ne to, co nám automat naservíruje. Zkuste si to, je to jednoduché! Přeji vám pěkné jaro.
Irena Vagenknechtová
Autor je novinář a spisovatel.
25
Poradna ■ Pravidla chrání i klienty. ■ Spoluúčast rodiny je žádoucí. ■ Důležitá role opatrovníka.
Problematika doplatků za pobyt a péči v pobytových sociálních službách
V
naší Poradně pro život s postižením jsme se v nedávné době setkali s několika případy, které se týkaly doplatků za pobyt a péči v pobytových sociálních službách. Nejasnosti vyplynuly především v případech, kdy se jednalo o osoby s omezením svéprávnosti, které měly stanoveného opatrovníka.
Kolik platit za pobyt a péči Pokud osoba se zdravotním postižením bydlí v pobytové sociální službě, příspěvek na péči náleží ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., v účinném znění, celý přímo zařízení, a to na úhradu nezbytné péče. Výjimkou jsou týdenní stacionáře, které si mohou nárokovat maximálně 75 % příspěvku na péči. Samozřejmě v pobytových zařízeních lze vyjednat i výjimku: pokud např. rodina vezme seniora na dva týdny domů na vánoční svátky, potom se lze se zařízením domluvit na tom, aby část příspěvku v aktuálním období náležela rodině. Nad rámec péče dané zákonem si mohou osoby v pobytových službách hradit také tzv. fakultativní služby (dobrovolné, nepovinné); v praxi se jedná např. o služby kadeřníka, masáže apod. Tyto služby už si osoba hradí z dalších vlastních příjmů. V pobytových zařízeních se kromě péče také platí za pobyt a stravu; zařízení si podle svých nákladů sama určují výši těchto úhrad až do výše dané vyhláškou č. 505/2006 Sb., v účinném znění, a osoba tyto náklady hradí ze svých dalších příjmů (invalidního nebo starobního důchodu, případné mzdy nebo platu či z dalších příjmů, které osoba má).
Co když na to nemám? Pokud nemá osoba dostatek příjmů na pokrytí nákladů na pobyt a stravu anebo by jí po jejich zaplacení nezůstaly žádné finance na další náklady (např. hygienické potřeby atd.), lze v zařízení doložit přesnou výši svých příjmů a požádat o snížení úhrady za pobyt a stravu tak, aby osobě zůstalo alespoň 15 % příjmu měsíčně (v případě týdenních stacionářů alespoň 25 % příjmu). Pro účely zjišťování příjmu se v tomto případě nehodnotí majetek osoby (tedy např. to, zda má nemovitost, kterou by mohla prodat, pokud ji nevyužívá apod.).
Kdo zaplatí zbytek V praxi jsou tyto situace bohužel velmi časté; klient na zaplacení pobytu a stravy nemá dostatek financí a zařízení za něj nedostává od státu žádnou finanční kompenzaci. Otevírá se obrovský problém, který trápí většinu
26
zařízení po celé České republice. Výše uvedený zákon sice umožňuje požádat o dofinancování pobytu a stravy rodinu klienta či další osoby, nicméně v praxi to není příliš běžné, protože se nejedná o povinnost rodinných příslušníků (záleží tedy na jejich vstřícnosti a finančních možnostech). Důsledkem tohoto problému je zjišťování příjmů klienta mnohdy již před nástupem do zařízení, což vlastně není v souladu se zákonem.
Povinnosti opatrovníka a doplatek za pobyt a stravné Klient, který je omezen (postaru i zbaven) ve svéprávnosti, má stanoveného opatrovníka, který kromě dalších povinností disponuje s jeho penězi. Pokud je klient v pobytové službě, hradí opatrovník kromě péče (z příspěvku na péči) také náklady na ubytování a stravné (z příjmů svého opatrovance, např. z důchodu). Pokud klient nemá dostatečné příjmy, může opatrovník požádat službu o snížení úhrady tak, aby klientovi zbylo
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na
[email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
Doporučuji ve smlouvě přesněji specifikovat, co zařízení může rozhodnout samo a co už je na schválení opatrovníkem. alespoň výše uvedených 15 % příjmu (u týdenních stacionářů 25 % příjmu). Těchto 15 % (25 %) jsou finance, které má klient (opatrovanec) na běžné věci a potřeby (fakultativní služby, výlety a jiné). Tyto finance v případě, kdy je osoba omezena (či postaru zbavena) svéprávnosti, spravuje opatrovník. V ČR často existuje domluva opatrovníka se zařízením pobytových sociálních služeb, že tyto běžné věci obstarává přímo zařízení, a pak je pouze vyfakturuje opatrovníkovi. Ideální by bylo mít to ošetřeno i písemně, aby v případě sporů bylo zařízení chráněno a mělo jistotu, že mu opatrovník náklady na běžné věci proplatí. Doporučuji ve smlouvě přesněji specifikovat, co zařízení může rozhodnout samo a co už je na schválení opatrovníkem. (Soudu, který zbavil či omezil klienta ve svéprávnosti, je za nakládání s financemi zodpovědný vždy opatrovník!) Pokud se objeví náklad, který opatrovník nechce schválit, mělo by to zařízení respektovat (protože opatrovník má právo rozhodovat o zbylých financích opatrovance), nicméně pokud má zařízení dlouhodobě pocit, že opatrovník nejedná v zájmu klienta (např. mu odmítá financovat volnočasové aktivity, které by klient rád absolvoval, či jinak nejedná v zájmu klienta), je možné podat podnět opatrovnickému soudu. Upozorňuji, že opatrovník by měl zbylé finance klienta podle smyslu nového občanského zákoníku „spravovat s péčí dobrého hospodáře“. Neměl by je tedy použít na dofinancování stravného a pobytu, klientovi by opravdu mělo zbýt 15 % (25 %) financí na další náklady. To však neznamená, že mu opatrovník nemůže přispět ze svých vlastních peněz. Lucie Marková Odborná konzultace článku Ing. Kateřina Poláčková, Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected] Bezplatná linka 800 100 250
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Využívání dálnice a průkaz ZTP/P. ■ Výpočet důchodu pečující osoby. ■ Práva vdov a vdovců.
Odpovědi na otázky čtenářů ?
Dobrý den, mám I. stupeň ID. Uplatní na mě zaměstnavatel nějaké úlevy? Nastupuji do práce na zkrácený pracovní úvazek – šest hodin denně. Děkuji.
Odpověď: Dobrý den, pokud pobíráte invalidní důchod I. stupně, může na vás zaměstnavatel uplatnit slevu na dani ve výši až 18 000 Kč ročně. Přesnou výši slevy s ohledem na další okolnosti určí přímo účetní či daňový poradce vašeho zaměstnavatele. Doplňuji, že slevu na dani z titulu invalidního důchodu I. stupně můžete čerpat i vy, a to ve výši 2520 Kč ročně.
?
Dobrý den, prosím o informaci ohledně osvobození od poplatku za použití dálnice. Vozím syna dvakrát týdně do Brna do školy; při zpáteční cestě mě zastavila celní policie, že musím mít dálniční známku, pokud nemám syna v autě. Chtěla jsem jim ukázat potvrzení ze školy, že tam syna skutečně vozím, ale byli neoblomní a dostala jsem pokutu 500 Kč. Ještě mě upozornili na to, že můžu být ráda, že je to jen za 500, že by mi mohli udělit až 5000 Kč. Snažila jsem se informovat se na úřadě, kde nám vystavili průkazku ZTP/P a evropský parkovací průkaz, ale vůbec mi nebyli schopni tuhle informaci poskytnout, jediné, co mi řekli, je, že snad záleží na benevolenci policisty, který mě zastaví. Pro mě dost zarážející odpověď od úředníka, který by mi měl dát skutečně platnou a přesnou informaci… Věřím, že nejsem jediná, kdo nezná odpověď na tuhle otázku.
Odpověď: Dobrý den, mrzí mě, že pro vás nebudu mít pozitivnější odpověď. Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jsou držitelé průkazů ZTP (s výjimkou sluchového postižení) či ZTP/P osvobozeni od poplatku za použití dálnice a rychlostní silnice podle § 20a, odst. 1, písm. h). Občané, jimž byl vydán tento průkaz, tedy neplatí dálniční známku. Tato výhoda ale platí pouze v případě, je-li v autě přepravována osoba s přiznaným stupněm průkazu osoby se zdravotním postižením a je-li držitelem motorového vozidla postižená osoba sama nebo osoba jí blízká. Nad rámec zákona bylo dohodnuto s Policejním prezidiem České republiky a Celní správou ČR, že policisté a celníci při kontrolách nebudou pokutovat řidiče motorového vozidla, který nebude mít vozidlo opatřeno dálničním kuponem, jestliže předloží potvrzení, že osoba jí blízká, která požívá výhody osvobození od poplatku za užití zpoplatněných komunikací, je umístěna v některém zdravotnickém zařízení (např. lázních) nebo zařízení sociální péče a uživatel vozidla pro ni jede nebo se od ní vrací. V tomto případě musí řidič předložit potvrzení vedení předmětného zařízení, že těžce zdravotně postižený občan je pacientem nebo klientem tohoto zařízení. Tuto dohodu naleznete např. na stránkách
můžeš / číslo 5 - 2014
Ministerstva dopravy ČR. Obávám se však, že cesta do školy (a zpět) není bohužel uvedena jako výjimka ani v zákoně, ani v dohodě s Policejním prezidiem. Jedinou pomocí při argumentaci by mohla být skutečnost, že škola je zároveň spojena s pobytem v zařízení sociální péče. Jinak byste podle zákona měla mít po cestě ze školy (kdy nevezete syna) dálniční známku, případně je nutné využít v těchto případech nezpoplatněnou komunikaci.
?
Velice rád bych obdržel od kompetentní osoby – státního úředníka – zcela konkrétní odpovědi na mé otázky. Popř. kontakt na osoby, které to mohou učinit. Jedná se o péči o matku a řešení mého zaměstnání, tj. částečný úvazek apod., a vztah k mému budoucímu důchodu. Musím konstatovat, že je to velice náročné, protože kontaktní centra státních úřadů volí spíše úřední neodpověď.
Odpověď: Dobrý den, pokud jste pečující osoba, zohledňuje se péče o vaši matku dvojím možným způsobem, a to jak z hlediska doby pojištění, tak z hlediska výpočtu výše vašeho budoucího starobního důchodu: Započtení doby péče do potřebné doby důchodového pojištění pro vznik nároku na důchod: Doba péče o osobu starší 18 let, která má přiznán příspěvek na péči II.–IV. stupně, se počítá jako náhradní doba důchodového pojištění osobě, která pečuje v největším rozsahu (tedy vždy pouze jedné osobě, i když osob pečuje více). Je však třeba říci, že pokud zároveň při péči pracujete, získáváte dobu pojištění již zaměstnáním, a náhradní doba se vám tedy již nezapočítává. Princip je takový, že jedno období se vždy započítává pouze jednou. Zohlednění péče při výpočtu důchodu pečující osoby: Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se novelizuje zákon o důchodovém pojištění, přinesl od 1. 7. 2009 změnu v důchodech pečujících osob. U osob pečujících déle než 15 let se provede tzv. srovnávací výpočet, prakticky tedy dva typy výpočtu výše dávky: a) Období celé péče se považuje za dobu vyloučenou a operuje se pouze s příjmy z výdělečné činnosti, kterých pečovatel dosahoval před a po výkonu péče. Tyto příjmy se zprůměrují pouze na období, ve kterých jich bylo opravdu dosahováno, období péče se vyloučí, a to včetně případných přivýdělků (vašeho částečného úvazku), které v období péče pečovatel získal. b) Do období výkonu péče po roce 2006 se dosadí jako fiktivní příjem celá částka příspěvku na péči, která je poskytována opečovávané osobě na základě zákona o sociálních službách (i kdyby z ní pečující osoba dostávala třeba jen část) a do let před
rokem 2007, kdy se příspěvek na péči ještě nevyplácel, částka 96 000 Kč vynásobená příslušným koeficientem za konkrétní roky. Tento fiktivní příjem se přičte k případným přivýdělkům (z částečného úvazku). Pečující osobě se po provedení těchto dvou výpočtů přizná výměra důchodu v té výši, která pro něj vyjde výhodněji, je tedy vyšší. Pokud péče netrvala alespoň výše zmíněných 15 let, je možnost zažádat si při podání žádosti o starobní či invalidní důchod alespoň o vyloučení doby péče – to je výhodné zejména v případě, že pečující osoba dosahovala v době péče nízkých nebo nulových výdělků; vyloučením doby péče dojde k tomu, že tyto nízké výdělky nebudou při výpočtu důchodu zohledněny a celkový výdělek se nebude rozpočítávat i na vyloučenou dobu. Pokud však požadujete odpověď od státního úředníka, obávám se, že je třeba se obrátit s dotazem spíše na některou ze státních institucí – např. Českou správu sociálního zabezpečení anebo na legislativní odbor Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
?
Dobrý den, v roce 2013 v říjnu mi zemřela manželka a pobírám po ní ke svému důchodu vdovecký důchod. Jak dlouho budu vdovecký důchod pobírat, a je možné pobírat ho po dobu svého života? Děkuji za odpověď, je mi už 75 let.
Odpověď: Dobrý den, vdovecký/vdovský důchod je běžně pobírán jeden rok po smrti manžela/ manželky. Nicméně existují výjimky z tohoto ustanovení, za kterých může pozůstalý pobírat důchod po dobu delší, a to: pečuje-li o nezaopatřené dítě, pečuje-li o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pečuje-li o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela (manželky), který s ní (s ním) žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve II., III. nebo IV. stupni závislosti je-li invalidní pro invaliditu třetího stupně, dosáhl/a-li alespoň věku o čtyři roky nižšího, než činí důchodový věk muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Vzhledem k tomu, že uvádíte, že je vám již 75 let, domnívám se, že splňujete poslední podmínku, tedy vdovecký důchod by vám měl náležet i po uplynutí jednoho roku od smrti manželky. Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna
27
Na cestách ■ Airbus A380 může jako jediný na světě sestavit toaletu pro vozíčkáře. ■ Cestování po Číně vyžaduje občas tvrdé lokty. ■ Veřejný prostor není připraven na lidi s postižením.
Čína je obrovská...
... na vozíčkáře zatím ne moc připravená...
... překvapivá na každém kroku...
Čínou na vozíku: jedno velké překvapení Text: Dalibor Šmíd Foto: Autor
N
a naši první společnou skutečně exotickou cestu jsme dlouho sbírali odvahu i finance. Procestovali jsme už kdejaký kout Evropy, většinou autem, ve dvou i v partě kamarádů. Zvládneme ale nasednout do letadla, nechat se přenést na jiný kontinent, vystačit si dva týdny s tím, co se sbalí do jednoho batohu, a čelit bariérám nejen fyzickým, ale i jazykovým a kulturním? A tak jsme se jednoho červencového dne ocitli před příletovou halou mezinárodního letiště v Pekingu. Dopravil nás sem největší a nejmodernější osobní letoun světa Airbus A380. Dočetli jsme se, že jako jediný má na palubě dokonce i záchod pro vozíčkáře. Když jsme se po něm ale začali pídit, ani precizně připravený a vždy ochotný personál Lufthansy netušil, kde ho hledat. Stevardi nakonec museli zalistovat manuálem k letadlu, aby zjistili, že opravdu nikde není, ale je možné ho na přání sestavit ze dvou protějších standardních WC a mezilehlé chodbičky. V Pekingu jsme měli přes hostelworld. com rezervované ubytování na tři dny, zrovna tak na rozkoukání. Město zřejmě prošlo v rámci příprav paralympiády některými bezbariérovými úpravami, hlavně v metru. A když plošina nezafungovala, vyhrnula se
28
... luxusní i chudá...
... světová i tradiční...
z vestibulu skupinka zaměstnanců dopravního podniku a za zvědavého přihlížení početného hloučku kolemjdoucích snesla vozík po schodišti dolů. Se záchody to bylo horší – symbol vozíčkáře většinou znamenal jen to, že v dané kabince je záchodová mísa,
někdy i s prkýnkem. Že by se tam dalo dojet, nebo dokonce zavřít, byla spíš výjimka. Dvěma nejznámějšími atrakcemi Pekingu a okolí – Velkou čínskou zdí a Zakázaným městem – jsme pohrdli, raději jsme se procházeli mizející zástavbou starých hutongů,
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Dvěma nejznámějšími atrakcemi Pekingu a okolí – Velkou čínskou zdí a Zakázaným městem – jsme pohrdli, raději jsme se procházeli mizející zástavbou starých hutongů.
... někde přístupnější...
... jinde tajemná...
... plná symbolů síly...
z níž nezadržitelně ukrajují nové a nové výškové budovy. Po Číně se dá cestovat vlakem nebo vnitrostátními leteckými linkami. Druhý způsob má vedle časové úspory výhodu v tom, že letenky je možné koupit přes internet předem, např. na ctrip.com. A tak nás třetího dne vezl taxík na nízkonákladové letišťátko na jihu Pekingu, z nějž jsme měli odpoledne přeletět asi 3000 km na západ do Urumči, hlavního města autonomní oblasti Sin-ťiang.
... autoritativní i přátelská...
Desetileté informátorky Zatímco západní aerolinky mají už pro cestování vozíčkářů solidně zaběhnutý systém, tady bylo třeba podstatně více improvizace a asertivity. Vozík jsme museli podat spolu s ostatními zavazadly už při odbavení a čas do odletu trávili kdesi v koutě na erárním, spíše nemocničním modelu. Po nastoupení se navíc přihnala bouřka, která náš stroj přikovala na osm hodin na letištní plochu. V celém letadle jsme byli jediní cizinci, anglicky neuměly ani letušky, a tak jsme informace o tom, co se bude dít, vyzvídali od dvou asi desetiletých holčiček, které seděly před námi. O půlnoci nakonec kapitán zavelel k opuštění letadla, dali nám krabičku s jídlem a odvezli nás do sešlého předměstského hotelu. Ráno probíhalo v miniaturní odbavovací hale hotové peklo: dav cestujících z minulého dne doslova obléhal přepážky a snažil se vyměnit si včerejší palubní vstupenky za dnešní. Nezbývalo než se také zapojit do souboje ramen a loktů. Okolo půlnoci jsme se s více než třicetihodinovým zpožděním ocitli uprostřed dvoumilionové metropole čínského Divokého západu. Nastala druhá úroveň kulturního šoku. Stejně jako v Pekingu tu byly nápisy ve dvojím písmu – ale tady to druhé nebyla latinka, ale písmo arabské. Tu a tam jsme zahlédli azbuku, která nás téměř zahřála coby dotek domova. Asi jsme tam uprostřed noci na zastávce mezi mrakodrapy, s Lonely Planet a vytištěnou Google mapou vypadali dost bezradně. Ráno jsme prolézali zadní dvorky ujgurské čtvrti a tržiště. Městské
můžeš / číslo 5 - 2014
autobusy tu zastavovaly chaoticky uprostřed ulice, takže zorientovat se a nastoupit do nich s vozíkem vyžadovalo bleskurychlé reakce.
... a chutná. Ale ne pro každého.
Napříč dvěma pouštěmi Nacházeli jsme se nyní v nejodlehlejším bodě naší trasy a dál nás čekala dlouhá cesta po zemi podél dávné Hedvábné stezky až k pobřeží. Autobusem jsme se přepravili do rozpálené oázy Turpan, proslulé výrobou rozinek a obklopené ruinami 2000 let starých měst, a odtud nočním vlakem napříč pouštěmi Taklamakan a Gobi, lemovanými na severu i na jihu zasněženými pásy velehor. Jeli jsme pohodlným vagonem a ráno se probudili v tříapůlmilionovém Lan-čou, které drží neslavný primát nejznečištěnějšího města Číny. Čtyři hodiny autobusem je klášter Labrang, jedno z hlavních center tibetského buddhismu mimo samotnou autonomní oblast Tibet. Osmihodinovou cestu z Lan-čou do Ši-anu jsme absolvovali pro změnu vlakem nejnižšího standardu hardseat. Rezervace míst není možná a cestující čekají na příjezd vlaku v dlouhé frontě uvnitř přeplněné nádražní budovy. Ši-an byl několikrát hlavním měs-
tem Číny, už v 7. století měl milion obyvatel, má zachovalé historické opevnění a na okraji města byla nalezena slavná terakotová armáda. Po dvou dnech jsme přeletěli až téměř na východní pobřeží, do Chang-čou. Přivítalo nás přívalovým deštěm – konečně zpátky v té pravé Číně. Rychlovlakem uhánějícím rychlostí 350 km/h jsme se přesunuli do Šanghaje, výkladní skříně Číny 21. století. Jsou tu ale i výstavní budovy koloniální éry a postupně mizející chatrné domky starého města, kde se prodává, jí i umývá přímo na ulici. Za pouhé dva týdny jsme nemohli poznat nejlidnatější zemi světa příliš do hloubky ani navázat kontakty s místními. Pokud jde o celkovou připravenost na pohyb vozíčkářů ve veřejném prostoru, je na tom Čína tak na úrovni našich 80. let.
29
AUTO-MOTO ■ Plně automatické auto už nebude vůbec potřebovat řidiče. ■ V prodeji mohou být autonomní auta už za deset let. ■ Šance pro handicapované, kteří nyní auto řídit nemohou.
Dnešní nová auta už mohou mít ve výbavě (často za příplatek) adaptivní tempomat sledující provoz před vozidlem a také monitorování mrtvého úhlu zpětných zrcátek.
Pustit volant auta při parkování je možné už dnes. V budoucnu to bude běžné i při jízdě ve vysokých rychlostech.
Až pojede auto docela Text: petr buček Foto: Volvo, Rinspeed
D
nešní auto lze přizpůsobit mnoha druhům postižení. Další možnosti pro ty, kteří na auto nyní pomyslet nemohou, slibují zcela automatická vozidla. Automobilky už na nich pracují – kdy se ale opravdu objeví na silnicích? Zatím se pro ně užívá označení autonomní vozidla. Výraz autonomní je známější ve spojení s politickými celky – autonomní státy jsou takové, které se řídí vlastními zákony. Slovo autonomní má český ekvivalent ve slovech nezávislý nebo samovolný. V budoucnu tedy možná budeme jezdit nezávislými, plně automatickými či samovolnými auty. Anebo hezky česky robotickými vozy. Cesta k autu bez řidiče je však ještě dlouhá. Takovou revoluci musí bezpečně zvládnout technika a vzniknou požadavky na nové zákony. BMW, Audi, Ford nebo Volvo už svá autonomní auta ukázaly na elektronických výstavách.
Asistentů v autech přibývá Kdo sleduje vývoj aut v posledních letech, nemohl si nevšimnout, že auto je už dnes
30
Posledním krokem na cestě k autonomnímu autu bude plně automatické ovládání. V takové situaci už si řidič sedne na zadní sedadlo a auto budou využívat i lidé s těžkým postižením, které jim dnes neumožňuje ani pomyslet na řidičský průkaz. mnohem samostatnější, než bývalo. Nebo jinými slovy: přebírá zodpovědnost za jízdu tehdy, když řidič selhává. Elektronika umí auto správně brzdit díky ABS, nedovolí mu dostat se do smyku s pomocí ESP, asistent ho udržuje v jízdním pruhu a adaptivní tempomaty dokáží samy zabrzdit před překážkou. Samo si přitom cestou čte značky, přepíná mezi dálkovými a tlumenými světly, zapíná světla i stěrače. A samozřejmě také s malými zásahy řidiče automaticky zaparkuje. Všechny tyto systémy využívají i autonomní auta. Na parkoviš
tích u veletržních hal, kde výrobci telefonů a počítačů představují své nejnovější hity v podobě elektronických brýlí a chytrých hodinek vhodných k telefonování i surfování po internetu, jezdí auta bez řidičů. Krouží obloučky ve slalomu, upraví svou rychlost, když začne pršet nebo sněžit, a snad i odjede k pumpě, když mu dochází benzin. Něco jiného je však jezdit na uzavřené ploše než vypustit takové autonomní auto do běžného provozu na dálnici D1 se spoustou uzavírek a kritických situací, které mají na svědomí neukáznění řidiči.
www.autabezbarier.cz
Nový partner Auta bez bariér: AMB Praha (Ford) Jaká specifika má prodej aut lidem s postižením? Petr Svoboda, AMB Praha: Z našich zkušeností se jedná o zákazníky, kteří vyžadují individuální přístup, nýbrž i speciální poradenství nejen při výběru vhodného vozidla, ale i komplexních služeb. Jedná se nejen o nabídky vhodného financování, pojištění, ale i následný servis zakoupeného vozidla, pro který nabízíme mimořádný slevový program určený pro tuto kategorii zákazníků. Samozřejmostí je kompletní bezbariérový přístup do našeho autosalonu.
O jaká auta z vaší nabídky je nebo může být mezi handicapovanými zájem?
Proč jste se zapojili do projektu Auta bez bariér?
Ford nabízí kompletní modelovou řadu od malých osobních vozidel (Fiesta, B-MAX) přes vozidla střední (Focus, C-MAX, Kuga), vyšší třídy (Mondeo, S-MAX, GALAXY), ale i kompletně omlazenou řadu užitkových vozů (Tourneo Courier, Tourneo Connect a další), které budou handicapovaným spoluobčanům nabízet mimořádné úpravy nejen pro převoz například invalidních vozíků, včetně možnosti převozu postižené osoby, aniž by musela tento vozík opustit.
Do projektu jsme se zapojili především z důvodu možnosti nabídky kompletní modelové řady vozidel Ford, která může být vhodně využívána handicapovanými spoluobčany. Na všechna vozidla jsou nabízeny mimořádné slevové podmínky, jež jsou připraveny v rámci našeho projektu, který je zároveň podpořen společností Ford Motor Company ČR. Do tohoto speciálního programu patří i možnost podporovaného financování od společnosti Ford Credit, která nabízí nejen úvěr a leasing bez navýšení, ale nově i operativní leasing.
Přehled partnerů Auta Bez Bariér AMB Praha Ford www.fordamb.cz
samo
Severní 321 252 25 Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail:
[email protected]
Z technického pohledu mají auta před sebou ještě miliony hodin testů, než vyjedou na silnici bez zásahů řidiče. Všechny senzory, radary, kamery a lasery mapující okolí auta musí pracovat na sto procent. U autonomního Mercedesu třídy S prý dojde každou hodinu k výměně tří set gigabytů dat.
Postupně až k robotovi Je docela pravděpodobné, že výrobci nevrhnou na silnice rovnou plnoautomatická auta, ale k tomuto stadiu se doberou postupnými kroky. Už nyní lze hovořit o takzvané asistované jízdě neboli o řízení s podporou jmenovaných asistenčních systémů. Druhým krokem může být částečně automatizované ovládání vozu. Například v dopravní zácpě, při pomalém popojíždění či brzdění přepne řidič auto na automatického pilota. Auto samo přidává plyn, brzdí a řídí. Řidič však dohlíží na chování vozu a také právně zůstane za možné následky zodpovědný. Další etapa bude ve znamení vysoce automatizované jízdy. Auto pojede samo v mnoha situacích, nejen při pomalém řízení v zácpě. Řidič už nebude na auto dohlížet a v klidu si otevře knížku, přečte si e-maily nebo se podívá na film. Pokud to však bude nutné nebo
�
můžeš / číslo 5 - 2014
Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz Kolbenova 809/31 Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail:
[email protected] U Seřadiště 7 Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail:
[email protected] Vršovická 70 Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail:
[email protected] Přípotoční 10c Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail:
[email protected]
Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Osiková 2 Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail:
[email protected]
UNICAR Škoda www.unicar.cz Vítkovická 36 Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail:
[email protected]
Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Chevrolet www.autobond.cz Studentská 325 Karlovy Vary (Kia, Nissan, Chevrolet) Tel.: 355 328 012 E-mail:
[email protected] Koterovská 170 Plzeň – Slovany (Kia, Suzuki) Tel.: 371 651 030-1 E-mail:
[email protected] Leopoldova 2138 Praha 4 (Suzuki) Tel.: 277 779 377 E-mail:
[email protected]
Severní XI č. p. 1 Praha 4 (Kia) Tel.: 226 216 621 E-mail:
[email protected] Ostravská 356 Opava (Toyota) Tel.: 553 652 093 E-mail:
[email protected] Krmelínská 10 Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Subaru, Suzuki) Tel.: 599 505 401 E-mail:
[email protected] Opavská 798 Ostrava (Suzuki) Tel.: 596 960 307 E-mail:
[email protected] Před Tratí 1/891 Havířov (Toyota) Tel.: 596 440 886 E-mail:
[email protected]
Auto Pokorný Renault, Dacia, Hyundai www.autopokorny.cz Okružní 25a Brno (Renault, Dacia) Tel. 736 488 861 E-mail:
[email protected] Maříkova 46 Brno-Řečkovice (Hyundai) Tel. 736 488 861 E-mail:
[email protected]
Výzva pro dealery aut Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu
[email protected]. Děkujeme!
31
AUTO-MOTO
SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE
Dalším krokem na cestě k automatickému ovládání bude auto, za jehož volantem si řidička nebo řidič přečte časopis či knihu.
Plně robotické auto už nebude vůbec vyžadovat zásahy řidiče. Ten si za jízdy vypije kávu nebo si zdřímne.
bude řidič chtít, ovládání auta vezme � když opět do svých rukou.
Takové možnosti auto nabídne překvapivě brzy, jejich zavedení nemusí trvat ani deset let. Německý magazín Auto Motor und Sport odhaduje dokonce jejich nástup už okolo roku 2020. Pro takové využívání auta už však budou nutné změny v zákonech. Dnes se podle legislativy řidič musí plně věnovat řízení. Posledním krokem na cestě k autonomnímu autu bude patrně plně automatické ovládání. V takové situaci už si řidič sedne na zadní sedadlo a auto budou využívat i lidé s těžkým postižením, které jim dnes neumožňuje ani pomyslet na řidičský průkaz. Řidič už totiž nebude řidičem, ale
32
pasažérem. Bude to stejné, jako by nastoupil do vlaku nebo autobusu. O jízdu se nebude vůbec starat, zadá jen cíl a vybere rychlou nebo ekologickou trasu. Taková auta se podle německého magazínu nestanou realitou dříve než v roce 2030. Možná pro ně bude nutné postavit úplně nové silnice, s kterými si auto předá informace a jež je povedou. Změní se i dnešní navigace, které jsou pro autonomní řízení nedostatečné. Pracují s odchylkou několika metrů, což je na auto budoucnosti příliš velká vzdálenost. Také po právní stránce čeká auta revoluce. Musí se jasně stanovit, kdo bude při robotickém ježdění zodpovědný za kolize či přestupky. Více na AutemBezpečně.cz
Nové, nebo staré? Hlavně dobré! Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci. To praví většina snobů, kteří by například z principu nesedli do auta po někom jiném, tedy nekoupili ojeté auto. Mají svou pravdu, protože a priori odmítají kupovat levné věci, šmejdy, které za chvíli vyhodí a jdou koupit další. Nevím však určitě, jestli do této kategorie patří i auta. Já osobně jsem nové auto ještě nikdy neměl (kromě služebního). Nějak mi vadí platit za auto těch minimálně 30 %, ale také až 50 % navrch, která v dnes platíte prodejci jako marži a daň za autopanenství. Ojeté je v podstatě stejné ve výkonu, ale může být i lepší. Novodobá auta s 50 tisíci, ale i 100 tisíci poctivě najetými kilometry, dobře zajetá, s vychytanými mouchami, prokážou stejnou službu jako ta ze show roomu. A máte přitom dobrý pocit, že vám zbylo ještě na motorku, nebo aspoň na kolo nebo tříkolku, a chováte se environmentálně. Rozhodně pak ušetříte nervy se záruční péčí a povinnými prohlídkami v autorizovaných servisech, jež vám, a zejména nám, kteří vypadáme velmi nemohoucně, v dobré vůli rády „pomohou“, ale hlavně nafakturují cokoliv. Filantropové. Jednou jsem totiž marně poptával záruční opravu rok starého auta z dovozu. Významný prodejce mnichovských vozů na vesnici u Prahy mi vysvětlil, že je to marné, protože nemám „jejich“ auto. Ještě na odchodu jsem se ujistil, že na periferii Prahy nevyrábějí šestiválce s vrtulí na kapotě, ale myslí přeprodaná „svá“ auta. Jejich přidaná hodnota je pak drahý servis a „customer care“ kluků, kteří svlékli montérky, vydrhli si ruce solvinou a vzali si kravaty. Postiženému pak nabídnou slevu, paket a vyřízení příspěvku – vlastně pro sebe. Jsou naštěstí i ti další, specializovaní borci, bývalí závodníci nebo poctiví fandové automobilismu, kteří handicapovanému řidiči rádi poradí a vcítí se do jeho kůže. Ale pozor! Okolo ojetin se v Česku točí špinavý byznys. Proto je nejlepší koupit auto po známém, kamarádovi nebo bývalé firemní s jasným původem. Anebo si nechat dovézt auto ze zahraniční někým, na koho se opravdu můžete spolehnout. S bazary je to v Česku všelijaké. Jinak hrozí, že si pořídíte na první pohled krasavce, který má však najeto o 100 tisíc víc, než se u něj udává, je po těžké bouračce, které nemáte šanci si všimnout, ale bezpečnost auta je už narušená. Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 5 - 2014
inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Nabízím lukrativní zaměstnání. Podmínky: SŠ/VŠ vzdělání, znalost PC, řidičský průkaz a osobní automobil, věk 22–45 let, výborné komunikační dovednosti! Zkušenost z oboru finančnictví vítána. Náplň práce: správa klientů největší stavební spořitelny, zpracování klientských požadavků, komplexní prodej produktů, především hypoték a úvěrů. Nabízíme příležitost přihlásit se do výběrového řízení na pozici finanční poradce na hlavní pracovní činnost. Práce na ŽL. Zaškolení zdarma. Lukrativní finanční ohodnocení. Životopis s tel. číslem zašlete na mailovou adresu sarka.kunovska@ cmss-oz.cz a následně budete vyzváni k osobnímu pohovoru. Zn.: 17032014 Nabídka zaměstnání včetně ubytování. Nabízíme ubytování (http://www.zbb. cz/bezbarierove-ubytovani) pro zdravotně postižené (od 18 let), jednotlivce i partnery (i vozíčkáře), včetně zaměstnání (http://www.zbb.cz/zamestnavani-zdravotne-postizenych) na pozice: obchodní ředitel, vedení výroby, vedení odbytu, marketingu, ekonomiky a provozu budov a další pozice v našem týmu (http://www.zbb.cz/kontakty). Vhodné vysokoškolské vzdělání. Pro ubytovnu je zajištěna osobní asistence a další sociální služby. Zájemci pište na mail: jitka.
[email protected] (www.zbb.cz). Těšíme se na Vás! Zn.: 16032014 Tréninkové zaměstnávání na Toulcově dvoře přidal/a inzerát na web Můžeš. cz: PRACOVNÍK V RUKODĚLNÉ DÍLNĚ: PRACOVNÍ NÁPLŇ: – modelace z hlíny – točení na hrnčířském kruhu – malba na sklo – výroba dekorací z přírodních materiálů POŽADUJEME: – věk 18–62 – ID – bydliště v Praze; MZDA: 55 Kč brutto/ hod.; PRACOVNÍ ÚVAZEK: pracovní smlouva na 4–6 měsíců na 4–18 hodin týdně. DALŠÍ INFORMACE: na pracovní pozici Vám budou k dispozici sociální pracovník a pracovní terapeut. Místo nemá bezbariérový přístup. KONTAKT: Lenka Čumlová, tel. 773 838 487 www.toulcuvdvur.cz Zn.: 01042014
Seznámení Kluk, 50/173, hledá sympatickou holku, která s ním bude jezdit na výlety, sdílet radosti života. Najde se tu taková? Může být i na vozíku i jinak postižená, ale musí přeskočit jiskra. Sám trochu kulhám po autonehodě. carodejcaruje@ seznam.cz Zn.: 14032014 Hledám ženu k seznámení. Dítě není překážkou. Jsem muž z okr. Břeclav, 44 let, 192 cm, 95 kg. Mám lehké tělesné postižení, jsem ČID, pracující, soběstačný, zajištěný.
[email protected] Zn.: 17032014 Ahoj, hledám holku, mám malou holčičku, je jí 1 rok, mně je 22 let, bydlím ve Varnsdorfu, mám ráda procházky, akce, motorky a jiné aktivity.
[email protected] Zn.: 18032014
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í Hledám lásku na celý život. Jsem od narození invalidní, mám rozštěp páteře, chodím jen krátké vzdálenosti po rovném terénu, na větší vzdálenost musím použít vozík. Je mi 33 let, jsem ID, bydlím v Kutné Hoře. Chceš vědět víc, tak napiš. Jarka. jarka.dusk@ seznam.cz Zn.: 21032014 Hledám holku – Slaný, Býšeň a Tuřany. Jmenuji se Jirka, je mi 27 let a byd lím na Lotouši. Mám rád procházky lesem a rád jezdím na kole. Můj mobil je 720 437 429, prosím, napište mi, holky, samota tíží, nechci být sám. jirikkerner@ seznam.cz Zn.: 22032014 Ahoj, je mi 21 let, jsem plný invalidní důchodce, schizofrenik a hledám dívku z okolí Mostu a Litvínova, do 23 let. Děkuji a brzo napiš. marek.figura@seznam. cz Zn.: 25032014 Ahoj. Je mi 48 let, jsem rozvedená, mám tělesnou vadu – ruka. Hledám hodného kamaráda na společné výlety, nejlépe do přírody. Jsem z Karlovarska.
[email protected] Zn.: 26032014 Mám zájem najít hodnou a tolerantní ženu ve věku 25 až 35 let, která by mě měla ráda. Jsem ve věku 35 let, 182 cm, 80 kg, pracuji ve strojírenské firmě, strojní zámečník, jsem vyučený v oboru a mám maturitu, mám hnědé vlasy, oči také, nosím brýle. Jsem sportovně založený cyklistika, stolní tenis, turistika, nevadilo by mně, když by dívka měla i malou tělesnou vadu. Zdraví tě Petr.
[email protected] Zn.: 27032014
Koupím, prodám Handbike Quickie Shark je vozík/kolo na ruční pohon určený pro rekreační cyklistiku vozíčkářů a začínající sportovce. Poskytuje svobodu pohybu za využití vlastní síly. Kolo je v zásadě nepoužívané, tedy nové. Zájemci, volejte na tel. 777 578 243 nebo pište na mail
[email protected]. Při rychlém jednání sleva! Cena: 53 000 Kč. Zn.: 04032014 Dobrý den, nabízíme byt 3 + 1 v osobním vlastnictví k prodeji. Podlahová plocha je 63,59 m2, plastová okna, cihla, dům je zateplený. U domu oplocené parkoviště. Do města 10 min., naproti je hřiště, park a koupaliště. Byt se nachází na ulici Komenského ve Vítkově (foto zašleme na požádání na e-mail).
[email protected] Zn.: 06032014 Poptáváme malometrážní byt v OV nebo se splacenou anuitou v Praze 3, v Malešicích, Strašnicích, Záběhlicích, Hostivaři, blízkém okolí. Nejlépe 2 + k. k., s bezbariérovým přístupem. Platba z větší části hotově. Nabídky prosíme na mail.
[email protected] Zn.: 10032014 Prodám rehabilitační elektrický Vojtův stůl (výrobce KOVOS Czech, s. r. o.), 185 x 90 cm, konstrukce bílá, koženka modrá. PC 30 tis. Více informací a fotek na mail. Chrudimsko, možno dovézt do 30 km zdarma. Tel. 775 199 833 Zn.: 11032014-1
Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu
[email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Téměř nová šikmá schodišťová plošina V64 od firmy Vecom zdvihací zařízení. CENA 60 000 Kč, při rychlém jednání možná sleva. Rok výroby 2010, nosnost 250 kg, s dálkovým ovládáním, použitá pouze 3x, poté rozebrána, uložena ve sklepě a připravena na odvoz. Pravidelné kontroly od firmy Vecom. Veškeré doklady samozřejmostí. Plošina se dá přizpůsobit jakýmkoli rovně jdoucím schodům. V případě zájmu vám firma Vecom plošinu připevní i připraví k použití, popřípadě upraví délku, podle počtu schodů. PC 225 000 Kč. Klidně mě kontaktujte v případě jakýchkoli dotazů. Kontakt: 736 775 656, p. Onderková, e-mail:
[email protected] Zn.: 07032014-1 Křeslo klozetové zesílené 318 kg TOP STAV CENA 2400 Kč. Dovezu do Ostravy, Bílovce, Nového Jičína nebo zdarma zašlu na adresu. Zakoupené 14. 11. 2013, používané necelý měsíc. Doklady o koupi samozřejmostí. Klozetové křeslo je bez jediné vady. Je širší, na těžší a větší osoby, velmi stabilní i při usednutí na kraj sedátka se nepřeklopí. Možnost odejmutí zadní opěrky. Sklápění bočních opěrek pro lepší a příjemnější manipulaci s pacientem při přemístění z lůžka na křeslo a naopak. Zdarma podložní mísa pro ženy s víkem v hodnotě 270 Kč. Výška křesla: 85 cm, šířka křesla: 73 cm, hloubka křesla: 57 cm, výška opěrky zad: 37 cm, výška sedáku: 48 cm, šířka sedu: 62 cm, hloubka sedu: 53 cm, hmotnost křesla: 20 kg, nosnost křesla: 318 kg.
[email protected] Zn.: 07032014-2 Prodám: Canon PIXMA MG3150 (MFP) – multifunkční barevná inkoustová tiskárna + kopírka + scanner, rozlišení až 4800 x 1200 dpi, rychlost tisku až 9,2/5 stran A4 za minutu (černobíle/barevně), automatický oboustranný tisk, rozhraní USB 2.0, wi-fi 802.11 b/g/n, vstupní zásobník na 100 stránek. h.christtine@ gmail.com Zn.: 11032014-2 Prodám mechanický vozík zahraniční firmy Lifante fialové barvy, šíře sedačky 40 cm. Vozík je téměř nepoužívaný. Cena 3500 Kč. Kontakt Lucie Marquezová 222 516 488, mail:
[email protected] Zn.: 14032014 Koupím žebřiny, nabídněte. Okr. Břeclav. Děkuji.
[email protected] Zn.: 17032014
Prodám elektrický čtyřkolový skútr zn. Strerling-EMERALD. Odpružený podvozek zaručuje vynikající stabilitu a snadnější řízení jízdy v terénu. Ergonomické nastavitelné otočné sedadlo. Dojezd až 36 km. Rychlost 9,5 km. Velmi dobrý stav, málo požívaný. Najeto asi 20 km. V záruce do 31. 1. 2015. Cena: 48.000 Kč. Dotazy tel. č.: 605 433 137. E-mail: hrukar30@ centrum.cz Zn.: 19032014 Prodám elektrický invalidní vozík BREEZE 4, uvedení do provozu 2011. Jedná se o nejlepší možný vozík, je vhodný i do terénu, díky silnému motoru, dlouhému dojezdu, a to vše ve velkém pohodlí díky odpružení a pohodlné sedačce. Rychlost až 12 km/h, dojezd až 50 km na jedno nabití. Dohoda možná.
[email protected] Zn.: 23032014-1 Prodám Renault Clio s úpravou na ruční řízení. Rok výroby 2002, v ČR od 12/03 – druhý majitel, objem 1,2 l 16 V, najeto 137 000 km, automatická převodovka (s možností sekvenčního řazení), barva šedá – metal, 5 dveří. Výbava: 4x airbag, klimatizace, rádio s CD (ovládání pod volantem), centrální zamykání s dálkovým ovládáním, el. ovl. předních oken. V květnu 2004 schválena přestavba na ruční řízení, která se skládá z páky na ovládání brzdy a plynu pravou rukou (vůz může řídit i zdravý člověk bez použití páky), otočné sedačky řidiče s el. posuvem a mech. posuvnými LZ dveřmi. Vůz je pravidelně servisován, STK do 11/15, výměna oleje se všemi filtry v 11/13, stav odpovídá stáří a použití. Cena dohodou, prodej možný ihned. Tel. 603 539 100, e-mail – d.mojhova@ centrum.cz. Zn.: 23032014 Prodám Škodu Octavia 1,6 55 kW, benzín, r. v. 96, úprava brzda plyn. Cena 38 tis., sleva možná. Prodej koncem května 2014. Tel. 739 251 179. zdenekbraun@ seznam.cz Zn.: 25032014-1 Prodám Fiat Seicento 1.1, r. v. 2002, najeto 48 000 km, ruční ovládání Guidosimplex – kruhový volantový plyn, brzdová páka vpravo od volantu + automatické ovládání spojky. El. okna. STK + ME 3/2016. Dobrý stav. Praha. Cena 45 000 Kč. Bližší info + foto mailem.
[email protected] Zn.: 25032014
nabízím, hledám Otevíráme nový tým cestovatelů, dobrodruhů a dobrovolníků, kteří vytvoří silný tým pro práci na jednom z projektů v Africe (nebo Indii)! Přihlásit se může každý, nehledě na věk a zkušenosti, se zájmem o dění ve světě, cestování, studium a pomoc bližním. Pokročilá angličtina je ale nutností. Dlouhodobější spolupráce – cestování a práce na projektu jsou součástí studijního programu v zahraničí. Kontaktujte nás co nejdříve pro zápis do letošního ročníku začínajícího již za 5 měsíců! dobrovolnici@ drh-norway.org Zn.: 24032014
Více inzerce na www.muzes.cz
33
Tip na výlet ■ Cesty pro vozíčkáře vznikají nejen v Krkonoších, ale i v Jizerských horách. ■ Investice vyjdou na stovky tisíc korun. ■ Trasy lze využívat i v noci.
Jarní Jizerky
lákají také handbikery
LESNÍ CESTY jsou v Jizerkách stejně jako v Krkonoších často bez asfaltu, nicméně ve stavu, že vozíčkář i cyklista po nich mohou jezdit bez velkých problémů.
Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
P
řístupné a vlídné jsou k handicapovaným Jizerské hory. Na rozdíl od Krkonoš, kde odstraňování bariér řeší Krkonošský národní park většinou s podporou evropských operačních programů, v Jizerských horách patří cesty převážně Lesům ČR. Ty je postupně samy opravují tak, aby po nich mohli jezdit cyklisté, vozíčkáři a maminky s kočárky. „Jen jablonecká Lesní správa se stará o 105 kilometrů zpevněných lesních cest,“ tvrdí její vedoucí Michal Hovorka. Podle něho za minulých deset let lesníci investovali do lepších cest a objezdů stovky tisíc korun. To je ale stále mnohem méně, než proinvestovali v sousedních Krkonoších… Na stromech jsou přibité tři značky: jedna zimní pro běžkaře, druhá turistická a třetí se symbolem invalidního vozíčku. S takovými rozcestníky se čeští turisté budou potkávat stále častěji. Zvláštní trasy pro vozíčkáře
34
V partě se jezdí vždycky lépe – a bezpečněji.
jsou už dnes v Jizerských horách samozřejmostí. Vytyčili tam celkem 10 tras takovým způsobem, aby je mohli absolvovat vozíčkáři (na mechanickém i elektrickém vozíku, s doprovodem i bez), včetně speciálně bezbariérově upravených objezdů závor na lesních cestách. Trasy jsou vedeny tak, aby z nich
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Na stromech jsou přibité tři značky: jedna zimní pro běžkaře, druhá turistická a třetí se symbolem invalidního vozíčku. S takovými rozcestníky se čeští turisté budou potkávat častěji. Sport je radost, ale také dobrý trénink pro všední den. Zejména pro „normální“ české silnice.
riérových trasách můžete získat například také v informačním centru v Bedřichově. Zde vám mohou kupříkladu nabídnout i ubytování a stravování, výlety pro vozíčkáře, jízdní řády a spoje, jakož i zdarma mapy, letáčky a turistické noviny. A to nejen Bedřichova, ale celých Jizerských hor a okolí. Jizerské hory jsou pro vozíčkáře skutečně velmi vstřícné a s výjimkou terénně komplikovaných severních svahů i dobře dostupné. Zasvěcení tvrdí, že nabídka tras pro tyto turisty již řadu let o několik řádů převyšuje poptávku.
bylo možné zhlédnout co nejvíce zajímavostí blízkého i vzdálenějšího okolí – panoramata Ještědského hřebenu, Jizerských hor, ale i Krkonoš, žitavské nížiny či Frýdlantského výběžku. Právě zde bylo Lesní správou Frýd lant vybudováno ještě více zpevněných cest vhodných i pro vozíčkáře. V oblíbených Jizerských horách je ovšem také řada speciálních cest – např. poválkových dřevěných chodníků upravovaných cíleně bezbariérově. Při vytyčení tras byla prvotním vodítkem mapa Jizerských hor vydaná společností Geodézie, a. s., ve spolupráci se známým libereckým vozíčkářem a sportovcem Jiřím Jiroudkem. Popisky tras mají usnadnit volbu cesty za přírodou, nastínit, co turisty na trase čeká jak z hlediska náročnosti, tak i toho, co uvidí. Autoři tvrdí, že nejde o vyčerpávající informace, a nečiní si nárok na bezchybnost a úplnost. Teprve pohyb na trase prý ukáže, co je v návštěvnících hor. Výběr přirozeně ovlivňuje celkový charakter krajiny – malé množství výrazných převýšení, velké množství zpevněných cest a malých silnic, přítomnost atraktivních lokalit. Více informací o bezba
můžeš / číslo 5 - 2014
info Trasy pro vozíčkáře v Jizerských horách T radice pro všechny – Nová Louka I. (9 km) N a hráz Bedřichovské přehrady na Černé Nise (11,7 km) T radice pro všechny – osada Jizerka II. (14,5 km)
K Čihadlům i v noci
N a hráz Josefodolské přehrady a na Královku (15 km)
„Společnost Lesy ČR dokáže udělat za málo peněz hodně muziky,“ potvrzuje fakt někdejší horolezec Jiří Jiroudek, kterého úraz před mnoha lety upoutal na invalidní vozík. Sám se na vytipování cest pro handicapované podílel a pravidelně si jich užívá. Svěřuje se, že nejhezčí jsou noční přejezdy. Jiroudkova oblíbená túra vede kolem Smědavy k Čihadlům, která se nacházejí poblíž křižovatky turistických cest Na Kneipě. Sedm tras pro handicapované doporučuje na svém webu i Jizerská obecně prospěšná společnost. „Jsou to desítky kilometrů, které mohou postižení projet,“ tvrdí Michal Hovorka. Výletníky zavedou například na Novou Louku, Jizerku nebo Královku. V bedřichovickém infocentru mají nejen mapy pro vozíčkáře, ale vedle popisu tras jsou tam i poznámky o přístupnosti penzionů, kiosků nebo toalet. „Občerstvení má vzniknout i u Protržené přehrady na Bílé Desné. Doufám, že se k němu dostanu,“ věří Jiří Jiroudek. Dostupnost Jizerských hor je podle Jiřího Huška z Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory daná hlavně terénem. V Krkonoších je zatím deset bezbariérových tras. Pokud Krkonošskému národnímu parku vyjde dotace z Operačního programu životního prostředí na 37 milionů korun, přibude k nim dalších 50 kilometrů cest, které byly dosud pro handicapované nebo rodiny s malými dětmi tabu. Mezi nimi bude i trasa z Vosecké boudy na Tvarožník.
L etadla na horách a jejich pomníčky (16 km) Z a přírodou, za horami (16,4 km) J izerky znovu a jinak (20 km)
Trasy pro handicapované v Krkonoších (Top 10 – doporučené a vyznačené cesty) 1. Z Harrachova podél Mumlavy na Krakonošovu snídani 2. Z Horních Míseček na Vrbatovu a Labskou boudu 3. Z Benecka přes Rovinka na Třídomí 4. Ze Špindlerova Mlýna do Labského dolu 5. Z e Špindlerova Mlýna do Dolu Bílého Labe 6. Z Mladých Buků přes Dolní Sejfy do Antonínova údolí 7. Ze Špindlerovy boudy na Petrovu boudu 8. Z Janských Lázní přes Rudolfovo údolí na Hoffmannovy boudy 9. Z Pece pod Sněžkou do Obřího dolu 10. Z Pomezních bud přes Malou Úpu do Spáleného Mlýna
35
SENSEN ■ Senioři na Praze 5 mají Komunitní centrum Prádelna plné aktivit. ■ V Prádelně se potkávají s mládeží z romské komunity. ■ Projekt SenSen stál u počátků centra.
Prádelna, kde se tančí
Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH
M
ohlo by to začínat jako pohádka. Za devatero křižovatkami a devatero semafory leží na jednom pražském kopci zahrada. A uprostřed té zahrady stojí hezký domek, který byl kdysi prádelnou. Dnes už tam ale nikdo nechodí se špinavým prádlem. Lidé tam dnes chodí trávit volný čas – za zábavou i poznáním. Jen můj příjezd byl trochu méně pohádkový. Holečkova ulice na Praze 5 je v opravdu pořádném kopci, takže jen vystoupit z auta před vchodem byl pro vozíčkáře výkon. V duchu obdivuji seniory, kteří do Komunitního centra Prádelna docházejí. Už samotným výstupem k pěkně opravenému historickému dvoupodlažnímu domu dělají něco pro své zdraví.
Na začátku byly počítače U dveří mě přivítal Michael Čihák, vedoucí komunitního centra, ve kterém se od roku
2008 scházejí děti i senioři, od roku 2012 zapojení do činnosti klubu SENzačních SENiorů. Původně sloužil objekt jako prádelna a zázemí přilehlé nemocnice. Bývalý účel ostatně stále připomíná odtokový kanálek uprostřed místnosti, kde jsme si s panem Čihákem povídali. Z nemocnice se časem stala škola. Tam se také zrodila idea vytvořit komunitní centrum. Zpočátku mělo sloužit hlavně dětem, projekt ale moc nežil. A tak přišel nápad zapojit i seniory. Začalo se nabídkou počítačových kurzů, přednášek o historii Prahy a cvičením. Nejvíce se uchytily počítače. Ačkoliv informační letáky ve schránkách přilákaly nejprve jen pár lidí, postupně přibývali další. A se zájmem seniorů přibývaly i činnosti. „V roce 2012 jsme se zapojili do Projektu SenSen, díky kterému jsme získali deset osobních počítačů a mohli naše kurzy pořádně rozjet,“ vypráví s nadšením Michael Čihák. Lidé si o výuce mezi sebou řekli a začalo jich chodit čím dál víc. Řada z nich si pořídila vlastní notebooky, takže ocenili zavedení bezdrátového wi-fi připojení k internetu. „Počítačová výuka se stala tak
populární, že se tu lidé začali spontánně scházet nejen kvůli samotným PC. Napečou si, uvaří čaj a povídají si. Třeba o tom, co zajímavého na internetu četli. Někdy mám podezření, že ty notebooky už jsou jen taková záminka,“ směje se pan Čihák a vyzařuje z něj radost. Důležité totiž je, že jsou návštěvníci Prádelny spokojení. Tohle není škola. Nejde o známky a znalosti, ale o mezilidské vztahy a setkávání.
Od pohybu po zábavu
Michael Čihák byl učitelem ve škole, při které Prádelna vznikla, a stál u zrodu tohoto komunitního centra.
36
Kromě počítačů už dnes v Prádelně funguje řada dalších pravidelných i občasných aktivit, do kterých se každý týden zapojí na dvě stě lidí. Vznikly zde hned dvě taneční skupiny – Variace a Marietta. Především druhá jmenovaná slaví úspěchy a reprezentuje komunitní centrum i mimo jeho zdi. Tvoří ji až třicet žen, které tančí českou besedu a country. Energie prý mají i ve svém věku na rozdávání. K tomu se jednou měsíčně konají hudební odpoledne, během kterých se zpívá podle textů promítaných na plátno. Vedle tance jsou v nabídce Prádelny i další pohybové aktivity. Funguje zde kroužek stolního tenisu, v plánu je pétanque. Pravidelně zde organizují manželé Hufovi cvičení v rámci projektu Budfitseniore.cz a sama Prádelna nabízí zdravotní gymnastiku pro seniory pod vedením zkušené lektorky. Cvičí se v tělocvičně, trénuje se tai-či nebo nordic walking, tedy pochody
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
K oblíbeným aktivitám patří společný zpěv podle textů promítaných na plátno.
Senzační senioři v Prádelně provozují hned dvě taneční skupiny.
V roce 2012 jsme se zapojili do Projektu SenSen, díky kterému jsme získali deset osobních počítačů a mohli naše kurzy pořádně rozjet. s hůlkami podobnými běžkařským. Pro zájemce o fyzicky méně namáhavou náplň je zde Klub seniorů Pegas se svým odpolednem stolních her. Většinou hrají bridž, někdy luští křížovky apod. To vše jsou pravidelné aktivity. Nárazově přitom ještě komunitní centrum pořádá filmové večery, výstavy a různé vzdělávací semináře. Navázána byla spolupráce s Bulharským kulturním institutem, takže aktuálně jsou v Prádelně k vidění fotografie z bulharské přírody. „Snažíme se, aby
můžeš / číslo 5 - 2014
všechny činnosti vycházely od samotných návštěvníků centra. Nikomu nic nevnucujeme ani nepředkládáme na zlatém podnosu. Všichni se do plánování a realizace aktivně zapojují, jinak by to nemělo smysl,“ říká pan Čihák. Velmi oblíbené jsou výlety za Prahu coby součást prázdninového programu Léto s KC Prádelna, kterých se účastní i děti. „Většinou jde o děti z početné romské komunity. Tvoří většinu žáků zdejší školy. Zpočátku panovala mezi nimi a seniory oboustranná ostražitost, ale ledy díky společným aktivitám postupně roztály,“ vysvětluje vedoucí Michael Čihák. Malí Romové prý výlety nadšeně prožívají, protože jde často o jejich jediné cesty mimo bydliště.
Integrace s Romy A nejde přitom o jedinou příležitost, kdy se senioři potkávají nejen s romskými dětmi. Společně navštěvují výtvarné dílny nebo vernisáže výstav. Tanečnice se nechaly od hudebně nadaných školáků učit čardáš. „Je až překvapivé, jak tahle symbióza funguje. Sice se z obou skupin nestali zrovna skvělí kámoši, ale vzájemné soužití je bezproblémové a nekonfliktní. Což je už samo o sobě hodnota, která nově příchozí mile překvapuje. Děti prý naše seniory dokonce poznávají a zdraví na ulici,“ pochvaluje si Michael Čihák.
Pro děti funguje i pobočka Prádelny – Klub Královská louka. Jde o tzv. nízkoprahové centrum mládeže nedaleko Smíchovského nádraží. Některé kurzy pro seniory, například digitální fotografie, probíhají i tam. Vzhledem k tomu, že jde o rovinatější terén než v Holečkově ulici, může pro méně mobilní lidi Královská louka představovat lepší variantu. Ostatně samo sídlo Prádelny není bezbariérové a vozíčkář se dostane jen do přízemí, a to ještě s dopomocí.
Vše zdarma Jelikož jsou návštěvníci Prádelny aktivními spolutvůrci všech činností, zvládnou celé centrum obstarávat jen tři stálí zaměstnanci, i když to vyžaduje jejich nemalé nasazení a zápal pro věc. Oficiálně spadají pod Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Prahy 5. A zdá se, že panuje oboustranná spokojenost. Zájemců stále přibývá, a to i těch mimo obvod Prahy 5. Není divu, když nabídka je pestrá a vše se koná zadarmo – včetně nejnovějších kurzů angličtiny pro pokročilé. Měl jsem možnost navštívit hodinu počítačové výuky a ze všech přítomných byla cítit spokojenost. Právě se učili používat Youtube.cz „Jsem moc rád, že se nám to tady povedlo takhle hezky rozjet,“ usmívá se pan Čihák, bez kterého by asi Prádelna nefungovala. Jedním dechem přitom dodává pochvalu pro projekt SenSen. „Jde o skvělý nápad a pojetí. Popíchnout seniory, aby sami mohli být aktivní. Úzce se SenSenem spolupracujeme a jsme za to rádi!“ Vy, kdo můžete, neváhejte Prádelnu navštívit. Pro ostatní jsou tu alespoň webové stránky www.kcpradelna.cz, které by se mohly stát inspirací pro podobná centra i na jiných místech.
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v červnovém čísle?
❛ Rozhovor s přednostkou rehabilitační kliniky
❛ Reportáž z legendárního ústavu v Kladrubech. Mají úplně nový přístroj!
❛ Tipy na letní bezbariérové festivaly
Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Sebeláska je jedem přátelství Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Katka Mohrová Kryštofova 1017 149 00 Praha 4
Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva DVD s českými filmy 38
DVD Počestné paní pardubické Ing. Rudolf Moravec Václav Štix Křižíkova 552 Centrum 7/924 541 01 Trutnov 735 35 Horní Suchá
Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. května na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail:
[email protected].
můžeš / číslo 5 - 2014
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz.
❛ ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením. ❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem.
❛ ❛ Archiv článků. ❛ ❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie. ❛ ❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí. ❛ ❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!