Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva
Diplomová práce
Právní aspekty provozu vozidel na pozemních komunikacích
Jaroslav Hanus 2007
„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Právní aspekty provozu vozidel na pozemních komunikacích“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny“
Podpis....................
Děkuji vedoucí mé diplomové práce, JUDr. Janě Jurníkové, Ph.D.za pomoc a vedení při tvorbě závěrečné práce. Dále děkuji za poskytnuté informace a materiály pracovníkům Ústavu silniční a městské dopravy, a.s., konkrétně panu Oldřichu Očenáškovi, Ing. Petru Říhovi, a Petru Klučinovi. OSNOVA
ÚVOD ........................................................................... ............................................ 5 1. Tuning – úpravy osobních automobilů
.................................................................
7
1.1. Pojem, podstata................................................................... .................................. 7 1.2. Tuning v praxi (konkrétní projevy) .......................................................................... 9 1.3. Společensko ekonomická úloha tuningu................................................................. 17 2. Prameny úpravy ........................................................................... ........................ 19 2.1. Oblast správního práva...................................................................... ................... 19 2.2. Ostatní prameny.................................................................... ............................... 22 3. Správněprávní regulace úprav osobních automobilů ........................................ 24 3.1. Správněprávní regulace – registrační značka motorového vozidla........................... 25 3.2. Správněprávní regulace – lakování motorového vozidla.......................................... 27 3.3. Správněprávní regulace – disky a pneumatiky montované na motorové vozidlo28 3.4. Správněprávní regulace – brzdový systém vozidla.................................................. 28 3.5. Správněprávní regulace – zásahy do fungování řídící jednotky motorového vozidla.................................................................... .......................... 28
3.6. Správněprávní regulace – zásahy do výfukového systému vozidla........................... 30 3.7. Správněprávní regulace – osvětlení motorového vozidla......................................... 31 3.8. Správněprávní regulace – zatemňování skel motorového vozidla............................. 32 4. Ostatní aspekty právní regulace úprav osobních automobilů............................ 35 4.1. Vztah k právu duševního vlastnictví................................................................ ....... 35 4.2. Vztah k právu ţivotního prostředí.................................................................. ........ 37 4.3. Ochrana spotřebitele............................................................... .............................. 37 4.4. Odpovědnost – občanské právo...................................................................... ..... 38 5. Proces legalizace úprav osobních automobilů.................................................... 39 5.1. Změna údajů v registru silničních vozidel................................................................ 39 5.2. Přestavba silničního vozidla ........................................................................... ....... 41 5.3. Přestavby vodidla na jiný druh pohonu – LPG/CNG.............................................. 42 5.4. Homologace dílů montovaných na silniční vozidlo................................................... 43 5.5. Zápis ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla....................................... 44
6. Správněprávní úprava kontroly upraveného osobního automobilu.................. 48
6.1. Periodická kontrola................................................................... ........................... 49 6.2. Namátková kontrola................................................................... .......................... 51 7. Komparativní část automobilů
Správně právní regulace úprav osobních
v Spolkové republice Německo ........................................................................... 55 8. Úvahy de lege ferenda.................................................................... ..................... 57 8.1. Akce „Tune it safe“ ........................................................................... ................... 57 8.2. Nástin moţného vývoje..................................................................... .................... 57 9. ZÁVĚR...................................................................... ............................................ 60 10. RESUMÉ..................................................................... ....................................... 63 POUŢITÉ PRAMENY PŘÍLOHY
Odpovídá právnímu stavu k 1.3.2007
ÚVOD Provoz na pozemních komunikacích by se dal charakterizovat jako organizovaný proces individualizovaného uspokojování potřeb. V praxi se však setkáváme ještě s dalším rozměrem této individualizace. Provoz na pozemních komunikacích se postupem doby zmnohonásobil a od jisté doby přestal být jeden z hlavních symbolů individuálnosti, tedy motorové vozidlo dostatečně výlučným znakem. Pro nezanedbatelnou část řidičské populace vyvstal problém a téţ pociťovaná nutnost dodatečně se efektivně odlišit. Moţným řešením se ukázal tuning, jako forma úprav motorových vozidel prováděných z iniciativy majitele motorového vozidla. Tuning motorových vozidel svou běţnou přítomností v provozu na pozemních komunikacích nutí zákonodárce jednat. Právo mu věnuje určitou míru své pozornosti. Dotčení motoristé se však s právní regulací svých zásahů do motorových vozidel moc nezabývají nebo jí dokonce přehlíţejí. Je otázkou zda tento stav není do velké míry odvislý od kvality této právní úpravy. Tato práce zpracovavá problematiku dodatečných individuálních úprav vozidel pohybujících se po
pozemních komunikacích, schvalovací a jiné procesy při provádění těchto úprav příslušných správních orgánů včetně kontroly. Cílem této práce je popis současného právního stavu, jeho odraz ve skutečném ţivotě a činnosti všech dotčených subjektů, tak aby nejen odborná veřejnost získala kompletní přehled o právních aspektech úprav motorových vozidel, neboť tomuto oboru byla doposud věnována jen kusá resp. minimální pozornost. Zajímavou vazbu by mělo přinést porovnání řešení shodné problematiky v právních systémech Německé spolkové republiky, Spojených států amerických a Japonského království. Na základě jiţ zmíněných podkladů bude téţ provedena analýza moţných změn do budoucna. Při zpracovávání této práce jsem se musel vypořádat s kritickým nedostatkem literárních pramenů a čerpat v drtivé většině případů z právních pramenů obsahujících příslušné právní normy, dále z konzultací s odborníky věnujících se této problematice a také z časopiseckých pramenů. Jako relativně bohatý zdroj informací se ukázal obsah sitě Internet. Provoz na pozemních komunikacích je regulován v Zákoně o provozu na pozemních komunikacích (zákon číslo 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který ukládá řidiči povinnost uţít pro provoz na pozemní komunikaci vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Tyto normy splňují všechny osobní automobily ve stavu v jakém byly dodány koncovému spotřebiteli a mají je splňovat kdykoliv i během jejich existence, resp. provozu. Je moţné se dlouhou dobu zabývat tím jak má řidič jezdit a pokud nebude, jak za to bude kontrolními orgány potrestán, ale ze systémového hlediska je třeba nejdříve analyzovat to co řidič pouţívá ke svému pohybu po pozemní komunikaci. Zdá se, ţe se opět naplňuje poučka o opakující se historii. V posledních 10 letech se symbolicky vracíme do éry počátků výroby automobilů, kdy byl kaţdý automobil do jisté míry unikát. Tehdy však vzhledem k frekvenci dopravy, nárokům na bezpečnost a ohleduplnost k ţivotnímu prostředí nestála přísná právní regulace technických aspektů motorového vozidla v centru zájmu. Následující období klasické sériové výroby uspalo zákonodárce, který není schopen dostatečně reagovat na poţadavky současného vývoje individuálních zásahů vlastníků motorových vozidel do jejich technické podstaty. V souvislosti s nízkým právním povědomím, malou mírou respektu k právu a nepřipraveností práva samotného, je moţno diskutovat o efektivitě takové právní úpravy stejně jako o míře negativnosti a nebezpečnosti činů některých majitelů motorových vozidel. Snaha o tolik ţádanou individualitu, natoţ odpovědnou
individualitu, je kolektivně potlačena, místo aby jí byly stanoveny jasné mantinely a chování v nich prováděné, pak důsledně kontrolováno a případně sankcionováno. Tuning se pro mnohé pozorovatele jeví jako do práva nezasahující matérie, kterou by se právo nemělo zdrţovat, ale po hlubším pohledu se dá zjistit opak. Hlavním problémem je však to, ţe zákonodárce počítal jen aktivitou výrobců originálních vozů, popř. jejich akreditovaných zástupců a velkých specializovaných společností. Jedinci, se kterým však tato oblast lidského konání stojí a padá, se právní úprava relativně důsledně vyhýbá, popř. stanoví podmínky stejné jako má profesionál. Zákon stanoví rovnost těchto subjektů, je však otázkou, zda to vzhledem k faktické rozdílnosti jejich postavení není spíše kontraproduktivní. Fenomén tuningu nabral silné otáčky koncem 20. století, kdy získal mnoho příznivců, ale i odpůrců. Stal se téţ velkým průmyslovým odvětvím, generujícím zajímavý objem HDP a zajišťujícím nezanedbatelné mnoţství pracovních míst. Tuning svou podstatou zasahuje do řady přísně regulovaných oblastí, ovšem praxí je tato regulace mnohdy raději přehlíţena, stejně tak jako je přehlíţen a ingorován právem.
1. Tuning – úpravy osobních automobilů 1.1. Pojem, podstata Neţ se budeme zabývat popisem konkrétní právní regulace jednotlivých úprav motorového vozidla, je potřeba nejdříve provést analýzu základního pojmu tuning a vyjasnit si co pod něj spadá, jak teoreticky tak prakticky. Prakticky zejména neboť právo je v této disciplíně zaměřeno do fáze realizace. Pokusem správné definice významu pojmu tuning se zabývalo jiţ mnoho řešitelů, často s rozporuplnými výsledky. Kaţdý pokus o přesnou definici vyvolává řadu diskusí a kritických názorů. Z toho je patrné, ţe jak mezi dotčenou veřejností tak lidmi tuningem nezasaţenými je tento pojem a jeho obsah nejasný popř. značně nevyhraněný. Dalším důvod tohoto stavu lze téţ hledat v odlišném vztahem kaţdého k tomuto pojmu a téţ i v regionálních rozdílech. Rozdílností ve vztahu je především chápána diference mezi preferencí optického a technického tuningu a téţ
tím co lze pod kterou kategorii řadit. Národní charakter tuningu vychází do značné míry z mentality jeho původců, promítá se i ekonomická úroveň země a přejímání cizích vzorů. Výsledné ztvárnění úkonu stejného druhu pak můţe ve výsledu vypadat zcela jinak v zemích jiţní Evropy nebo v tomto ohledu chladném Německu. Po odhlédnutí od subjektivizujících faktorů se snahou o maximální moţnou objektivnost je moţno pojem tuning chápat jako komplexní proces výkonnostního nebo vzhledového vylepšování motorového vozidla prováděné majitelem motorového vozidla popř. jím pověřeným subjektem za účelem zlepšení specifických vlastností motorového vozidla poţadovaných majitelem takového motorového vozidla. Z etymologického hlediska lze hledat původ slova tuning v anglickém slově „tune, které lze přeloţit v následujících významech ladit, naladit, seřídit. V úvodu této práce byl naznačen smysl tuningu ve formě individualizace. Toto tvrzení je však nutno označit jako velmi zjednodušující, avšak v podmínkách České republiky více neţ symbolické. Tuning našel svůj prapůvod v sedmdesátých letech dvacátého století v činnosti lidí pohybujících se kolem automobilových závodů, aplikujících některé poznatky z přípravy závodních strojů i do vlastních motorových vozidel. V tomto pojetí představoval tuning zejména zásahy do konstrukce automobilu za účelem zlepšení jeho technických schopností. Vzhled vozu byl podruţný, ale nutno podotknout, ţe pokud to bylo vhodné a efektivní, ani ten nezůstal bez povšimnutí. Rozvoj automobilismu podpořil i expanzi výrobců nejrůznějších autodoplňků, kteří si dobře uvědomovali přání svých zákazníků. Zde je nutno si uvědomit fenomén popularity motoristického sportu. Je logické, ţe tento koníček velké části motoristické veřejnosti najde svůj odraz v běţném provozu. Cesta kterou volili původní úpravci, byla pro obyčejné motoristy nejen nereálná, ale i velmi finančně náročná. Zelenou proto dostaly jednoduché, častokrát imitující produkty snaţící se přiblíţit sériové auto podobě jeho závodního předobrazu. V bývalém Československu se tato móda projevila formou éry samolepek, přídavných světlometů a extra dlouhých antén, která se následně s transformací společnosti přerodila do éry plastové. Návyky svých otců si mladí lidé přenesli i do začátku nového tisíciletí. Tato skutečnost značně deformuje pojetí tuningu, běţného v jiných vyspělých státech, a nutí rozlišovat mezi tuningem a stylingem. Tuning ve smyslu zlepšování technického stavu motorového vozidla a jím podávaných
výkonů. Styling ve smyslu vylepšování a individualizaci vzhledu vozidla často bez ohledu na výslednou efektivitu (ke škodě věci). Snaha o vyrovnanost technické a vzhledové stránky, kalokagathia v technickém podání, je cestou značně obtíţnější, ale troufám si ji označit, ţe tou správnou. Rozdělování na styling a tuning se běţně ve světě nevyskytuje a je tak do značné míry českým specifikem, který vznikl jako obrana původního významu pojmu tuning. V české republice bylo na přelomu tisíciletí a v letech těsně následujících velkým fenoménem upravovat motorová vozidla bez ohledu na výsledné efekty, hlavním heslem bylo odlišit se za kaţdou cenu. Tento stav degradace podstaty tuningu donutil jeho skalní příznivce k hledání cest k nápravě, přičemţ takové rozdělování se ukazuje jako relativně nejjednoduší a metodicky nejschůdnější. Česká republika přispěla i do světové slovníku rychle zauţívaným pojmem “tuzing“ zahrnujícícm všechny zásahy do motorového vozidla, které fakticky zhoršují jeho technické i estetické vlastnosti a jsou i do velké míry nebezpečné pro majitele takového motorového vozidla i pro veřejnost. Nakonec je to však vţdy jen otázka pro majitele co provede se svým vozem, jak do této úvahy zapojí svůj vkus, rozum a v neposlední řadě i finance. Tak či onak bude vţdy muset počítat s právem a jeho limity, které by mělo ve spolupráci z účinnou kontrolou eliminovat nebezpečné extrémy.
1.2. Tuning v praxi (konkrétní projevy) Problém definice pojmu tuning z pohledu souboje zastánců tuningu a stylingu je patrný i z výčtu úprav, který je obsahem této kapitoly. Tento výčet představuje extrémní rozsah moţných zásahů do motorového vozidla. Ve skutečnosti je moţno potkat automobily upravené i v takovém rozsahu - kategorie – tzv. showcarů, které se do běţného provozu na pozemních komunikacích za dobu své existence nepodívají a kdyţ ano, tak jen ve výrazně výjimečných případech (viz příloha č.1 a č.2). Drtivá většina upravených vozů má jen zlomek popsaných úprav. Nárazníky – úprava těchto prvků karosérie vozidla patří k nejoblíbenějším a zároveň i
nejviditelnějším. Funkční aerodynamická účinnost je vţdy sporná a bylo by třeba patřičného ověření. Jednotlivec na rozdíl od automobilky nemá přístup k aerodynamickému tunelu a proto i řešení inspirovaná jiţ ověřenými případy nemusí přinést kvalitatvní posun aerodynamické efektivity tohoto dílu. Úpravy se dotýkají montáţe dodatečných spoilerů – předních, zadních, difuzorů urychlujících odvod vzduchu z prostoru pod vozidlem, zaslepování nebo naopak přidělávání otvorů poprvé v zájmu čistoty vzhledu vozidla podruhé v zvýšení mnoţství proudícího vzduchu za účelem chlazení motoru nebo brzd. Problémem je i hmotnost takových dílů a vliv na vyváţení vozů. Dále je to i uţití správného materiálu, který je schopen v případě nárazu absorbovat část kinetické energie. Pro bezpečnost případného sraţeného chodce je podstatné provedení hran výrobku a kriticky se posuzují i přesahy mimo půdorys samotného vozidla. Prahy – zejména estetická úprava vozu propojující linii předního a zadního nárazníku. Z funkčního hlediska můţe slouţit k zlepšení chlazení zadních brzd prostřednictvím příslušného nádechu, popř. i k ovlivnění aerodynamické efektivity obtékání boku vozu, bez patřičného testování je však takové tvrzení více neţ diskutabilní. Sporným tématem jsou hlavně hrany prahů, jejich pruţnost, pevnost, odolnost a kvalita uchycení. Disky kol – bez záměny disků kol se neobejde prakticky ţádný tuningový projekt. S heslem „kola dělají auto“ se klade na výběr těch správných disků velký důraz. Výrobci nabízejí nepřeberné mnoţství vzorů a rozměrů disků. Úpravci se snaţí rozměry maximalizovat, často i na úkor dynamických vlastností jejich vozidla. Související problematikou je i zapisování alternativních rozměrů do technického průkazu vozidla. Nelze opominout ani správnou volbu pneumatik obutých na tyto disky. Lze se setkat s mnohými extrémy nebezpečnými pro běţný provoz, kdy je napříkad uţší pneumatika obuta na nepřiměřeně širší disk a vytváří tak pomyslný „A“ profil. Zvětšování pouţitých disků kol a na nich namontovaných pneumatik klade nárok na zvětšování jejich pracovního prostoru, kterého se dosahuje pomocí vytahování blatníků a jejich lemů směrem ven z vozidla, čímţ dochází k jeho rozšiřování. Problematické je i uţití tzv. distančních podloţek, které se vkládají mezi náboj kola a disk samotný s cílem rozšířit rozchod kol. Nutno také zmínit nebezpečné podloţky pro změnu počtu úchytných bodů - náboje a disku, tj. počtu montáţních šroubů. Kapota motoru – masově je rozšířeno protahování kapoty směrem do prostoru předních světel
s cílem navodit dojem mračícího se výrazu vozu. Mémě frekventované jsou výměny kapoty z originálního materiálu za jiné materiály, typicky karbonové vlákno nebo laminát, za účelem sníţení celkové hmotnosti vozu. Někteří úpravci se spokojí s imitacemi karbonového materiálu v podobě fólie. Inspirací z závodů automovilů je i uţití rychlouzávěrů, které však pro případ sráţky s chodcem můţe být více neţ nešťastné. Funkční hledisko, častěji však estetické hledisko je spojeno s zabudováváním nádechů výdechů, určených k přívodu chladného vzduchu k sání motoru, resp. jako cesta odvodu horkého vzduchu od motoru. Tyto zákroky mohou opět negativně ovlivnit vlastnosti kapoty z pohledu bezpečnosti a zejména bezpečnosti při střetu s chodcem Registrační značky – cílem je změna umístění registrační značky. Úpravci často řeší problém její velikosti, háhradního materiálu provedení a umístění povinného osvětlení. Populární je i různé zmenšování a jiné tvarové modifikování výklenků určených pro umístění registrační značky. Spoilery – tato součást modifikace vozu je typickým projevem tuningu chápaným běţně obecnou veřejností. Touto prací je spoiler pojat sensu stricto, tj. nikoliv jako součást předního nebo zadního nárazníku, ale jako aerodynamická součástka vozu umístěná na zádi vozu. Cílem takové součásti je zvýšení aerodynamického přítlaku nad zadní nápravou a tím zlepšení jízdních vlastností automobilu. Efektivita při volbě uţití spoileru je třeba porovnávat přínosy lepšího ovládání vozu a přenosu síly pohonu na vozovku a zápory v podobě ţvýšení aerodynamického odporu vozu a z toho vyplývající sníţení maximální rychlosti vozu a zvětšení spotřeby vozu. Po analýze předchozích vět si lze poloţit otázku zda je při dodrţování rychlostních předpisů takový doplněk vozu vůbec potřeba. Z hlediska bezpečnosti se u spoilerů hodnotí jejich provedení - hrany, pruţnost, pevnost, způsob a kvalita řešení uchycení spoileru. Pro příklad naprosto nevhodného řešení viz příloha č.3. Osvětlení – změny v této oblastni jsou mohou být jen módní záleţitostí, mohou zlepšovat vlastnosti vozu pro jízdu v noci, stejně tak řidiče udělat slepého a auto neviditelné. Řada společností nabízí své světelné jednotky určené pro určitý typ vozu. Jsou známy i záměny světelných jednotek z určitého typu vozu do jiného typu vozu. Mění se design světlometů (čirá krycí skla, zásahy do provedení paraboly), jejich osazení ţárovkami. Na konci devadesátých let bylo velmi populární zatmavování zadních světel, popř. jejich kolorování do barvy karosérie.
Módní záleţitostí je i upravování velikosti světlometů a to jak předních tak zadních. Dříve s k tomuto účelu hojně uţívalo speciálně tvarovaných plastových pásků, jejichţ cílem bylo vytvořit dojem „zamračeného“ automobilu. Dnes se preferuje cesta karosářské úpravy kapoty, resp. příslušných částí zádi vozu. Stále je však třeba řešit otázku zasahování takové úpravy do účinné plochy světlometu. Zde situaci ulehčují i sami výrobci, kteří v posledních letech konstruují své světlomety především „aby vypadaly“ a pak aţ „aby svítily“, překrytí většíny plochy světlometu tak nemusí vůbec zasahovat do jeho účinné plochy. Výčet úprav dále pokračuje v podobě záměn bočních blikačů a ţárovek v nich. K podvozku jsou montovány světelné jednotky neonového typu, které jsou častým důvodem souboje majitelů takto upravených vozů a orgánů Policie České republiky. Viz příloha č. 4 Dveře – i ty jsou velmi vděčným místem pro modifikace. Lakování popř. deinstalace ochranných lišt je jen začátkem. Poměrně nebezpečný způsob úpravy představuje odstraňování klik a jejich nahrazování systémem otevírání prostřednictvím elektromagnetických odskoků ovládaných na dálkové ovládání nebo přímo z vozu. Někteří úpravci instalují kliky z jiných a designově povedenějších vozů. Úpravy se týkají i dveří a vík zavazadlového prostoru z nichţ se odstraňují klasické zámky a opět se nahrazují systémem otevírání prostřednictvím elektromagnetických odskoků. Lze se setkat i s výměnou dveří z originálního materiálu za jiné materiály, karbonové vlákno nebo laminát apod., cíl je opět sníţení celkové hmotnosti vozu. Poměrně náročnou úpravou je změna systému uchycení a přeměna do vertikálního stylu otevírání (viz příloha č.5), tradičně nazývaného „LSD“[1]. V omezené se lze setkat i s zkracováním dveří v opozici se zvýšením plochy prahu. Naopak v maximální míře dochází k záměnám bočních zpětných zrcátek za ty, které mají sportovnější a areodynamičtější tvar. Jejich účinnost a s tím související bezpečnost pro běţný prostor je třeba posuzovat v kaţdém individuálním případě. Skla – oblíbené i často kontroverzní je ztmavování skel. K tomuto účelu se pouţívá speciálních fólií nebo v omezené míře i pokovování skel. Veřejnosti dělá problém rozlišování a pouţití fólií homologovaných a tím i s přípustnou mírou zatmavení. Kdyţ uţ úpravci respektují pravidla týkající se bočních, zadního i předního okna, problém můţe činit frekventované umisťování stínítek předního okna. Se zřetelem, ţe pravidlo pro takovou úpravu je součástí jiţ testových otázek pro získání řidičského oprávnění, je s podivem kolika úpravcům dělá problém toto pravidlo respektovat. Na přelomu tisíciletí bylo i velmi moderní měnit systém stírání předního
skla a nahrazovat jej stěračem s jednou pracovní rukou, umístěnou ve středu předního skla v horizontální poloze po vzoru závodních vozů. Jako nešvar je nutno připomenout i montáţ osvětlených ostřikovačů předního okna. Zadní okno téţ podstupuje úpravy. Jeho částečným překrytím se tzv. prodluţuje střecha. Klasické je i odstraňování zadního stěrače a ostřikovače. Servisní otvory – velmi populárním objektem zájmu jsou i víčka palivových nádrţí. Historicky se začínalo od samolepek zobrazujících řešení uţívaná na závodních vozech. Postupem času bylo toto řešení hodnoceno jako nepřijatelné. Nyní se tedy vyţaduje opravdu funkční náhrada závodního vzhledu, popř. výzdoba sériového víčka malbou, typicky metodou airbrushe. Extrémní úpravci se zabývají i přemístěním vyústění palivové nádrţe do zavazadlového prostoru nebo pod speciálně upravené zadní světlomety. Lakování – znakem komplexnější úpravy vozu je i jeho nové lakování. Tímto tématem je nutné se zabývat i protoţe se údaj barvy karosérie zapisuje od technického průkazu…motorového vozidla. Proto je zajímavé sledovat jak se správní orgán vypořádá se zápisem vícebarevného lakování, lakování barvou typu “chameleon“ (za různých světelných podmínek a pod různým úhlem pohledu je moţno viděť dvě průběţně mezi sebou přecházející barvy) a malovaných vozů pomocí techniky airbrushe. Viz příloha č.6 Karosérie – tato kategorie je záměrně ponechána aţ na posledním místě jako sběrná kategorie úprav, které nebyly doposud spojeny s předchozími úpravami specifičtějších částí vozu. Cílem většiny úpravců je vyhlazení karosérie. Týká se to jiţ zmíněných ochranných lišt a klik dveří, také ozdobných lišt a jiných “nadbytečných“ elementů. Odstraňují se typové označení vozu, často i samotný znak výrobce vozu. Frekventovanou modifikací je i zbavování se střešních ţlábků včetně původních přípravků pro montáţ zařízení k převozu nákladu na střeše vozu. Podobně jako v případě dveří a kapoty mohou být jednotlivé karosářské díly vyrobeny z laminátu, karbonových vláken apod. Blatníky kol přední nápravy můţou doplnit otvory nádechů, určených k přívodu chladného vzduchu k sání motoru a také otvory výdechů odvádějících horký vzduch z motorového prostoru. Extrémní úpravu představuje tzv. topchop, při kterém se sniţuje výška vozu sníţením výšky střechy (viz příloha č.7). Tato efektní úprava je velmi náročná na samotné řemeslné provedení, spotřebu materiálu a nutnost zakázkové výroby určitých částí (např. zasklení vozu). I při kvalitní provedení této úpravy se stále vznáší otázka její bezpečnosti.
Některé projekty počítají i se změnou typu karosérie, například výroba dvoudvéřových coupé s vícedveřových karosérií nebo odstraňování střechy za účelem stavby otevřeného vozu – cabrioletu. Interiér – podobně bohatý výčet jako byl předveden v předchozích odstavcích se můţe týkat i úprav interiérových částí vozu. majitelé vyměňují rukověti.....?... ruční brzdy, řadící páky, podkladů palubních přístrojů, volantu. Z hlediska bezpečnosti mohou být prospěšné výměnné nášlapy pedálů, ale je nutno sledovat jejich provedení, neboť se mohou lehce proměnit v past. Blízko k pedálům mají i koberečky (hliníkové), ty byly doslova nutností v počátečních letech tuningového období v České republice. Majitelé se zaměřují i na povrchové úpravy jednotlivých dílů interiéru - provádí se lakování, lepení fólií, změny čalounění (látky, kůţe, Alcantara, flock). Extrémnější případy představuje montáţ přístrojové desky vyrobené ve vlastní reţii (materiál laminát apod.). Efektu se dosahuje i montáţí neonového nebo LED osvětlení. Sedačky – sedačka je jedním základním pojícím bodem vozu a řidiče. Sériová sedačka, dodávaná výrobcem, však v určitých případech nemusí vyhovovat jak v aspektech pohodlí, tak bezpečnosti. Řešením je její záměna za sportovní sedačky (nebo s akcentací na jiné poţadavky), kde je moţno postupovat od sedaček dodávaných výrobcem automobilu do vozu stejného typu ale ve sportovnější verzi. Dalším řešením je výměna za speciálně dodávanou sportovní/závodní sedačku. Problematické můţe být bezpečné uhcycení takové sedačky v automobilu, resp. v pojezdovém systému původní sedačky. Bezpečnostní pásy – se záměnou sedaček za sportovní sedačky souvisí montáţ vícebodových bezpečnostních pásů. Podobně jako u sedaček je nutno klást příkladný důraz na vyřešení všech bezpečnostních aspektů takového řešení - jisté uchycení ke konstrukci automobilu (často je nutno pouţít uchycovací body zadních bezpečnostních pásů, coţ vylučuje pouţívání zadních sedaček) a nemoţnost pohybu (na rozdíl od samonavíjecích pásů, které fixují svou délku v důsledku programového zaseknutí navíjecího mechanismu. Řidič je sice lépe fixován k sedačce, ale to mu můţe činit obtíţe v situacích kdy se musí vyklonit, natáhnout atd.) Ochranné klece – tato součást je jednoznačně inspirovaná motoristickým sportem a snahou zvýšit bezpečnost posádky (viz příloha č.8). Zákonodárce s však s takovou bezpečnostní výbavou nepočítá. Nutno však poznamenat, ţe toto zařízení nemusí vţdy znamenat výhru. Ochranné klece
jsou vyráběny jako svařované a montované (ne tak vysoký standard ochrany), rozdíly jsou i materiálu ze kterého jsou zhotoveny (ocel, chrommolybden, ale i hliník u rámů, které jsou spíše pro okrasu), jejich výrobci je mohou vytvářet i dle různých norem (typicky normy FIA[2]) Auto Hi-fi – je specifickým směrem tuningu zaměřující se na vylepšování multimediálního vybavení automobilu. Majitelé montují do svých vozů kvalitnější audiopřehrávače / audio přijímače, zkvalitňují a zvyšují počet reproduktorů a doplňují další zařízení k umoţnění realizace chodu celého audiosystému. Pokrok technologií umoţnil i častější zástavby plazmových obrazovek, TV přijímačů, přehrávačů video materiálu v fůzných formátech či herních konzolí. V extrémních případech, v tuningovém světě však běţně viditelné, zabírá multimediální instalace celý zavazadlový prostor, popř. zavazadlový prostor vč. prostoru zadních sedaček (viz. příloha č.9). Motor – pro mnohé nezajímavá část pro úpravy automobilu pro jiné pravá postata tuningu. Sériový motor a jeho výkon je v podstatě jedním velkým kompromisem. Špičkový výkon, přijatelná spotřeba, spolehlivost, schopnost pracovat v různých částech světa a výrobní náklady jsou často protichůdné vedou výrobce k nutným kompromisům. Této nutnosti je úpravce ušetřen, respektive můţe si sám zvolit své priority. Jiţ zmíněná situace nutí výrobce konstruovat své motory dostatečně dimenzované, díky tomu si i oni mohou dovolit postavit na stejném základu více výkonových verzí motorů. A to i pouhým přeprogramováním řídící jednotky motoru. Tohoto faktu vyuţívá tzv. chiptuning. Je moţno také uţít „powerbox“, který je montován za řídící jednotku a data jí odesílaná dle zadání upravuje a posílá dále. Častou a jednoduchou úpravu představuje výměna zapalovacích svíček a vzduchových filtrů za sportovní filtry s vyšší prostupností nasávaného vzduchu, delší ţivotností, při zachování kvality čistícího procesu, náročnější je přepracování celého sacího traktu. Objem motoru je jedním z předpokladů určitého výkonu. Méně obvyklou, zato však účinnou úpravou je přepracování v podobě zvětšování objemu motoru, spojené s související úpravou vnitřních pracovních částí motorů (písty, kliková hřídel, vačky, hlava motoru, vstřikovací jednotky atd.). Nejefektivnější způsob zvýšení výkonu představuje u přeplňovaných motorů modifikace kompresního mechanismu v podobě turba nebo kompresoru, u nepřeplňovaných motorů případná instalace přeplňování. Pro krátkodobé razantní zvýšení výkonu se instalují systémy vstřikování oxidu dusného. Aby byla zachována ţivotnost motoru se zvýšeným výkonem je rozumné vyuţívat sluţeb upravných vnitřních dílů motoru (kované
písty, klikové hřídele atd,). Provedení těchto úprav nemusí ve výsledku přinést takový výkon, který by mohl být dosaţen pouhou záměnou celého motoru za motor montovaný do jiné verze vozu stejné typové řady. Transmise – spojka a převodové ústrojí bývají jiţ v sériovém stavu dostatečně dimenzovány, zvýšený výkon motoru však můţe tuto rezervu lehce ukrojit a pak je nutno zvaţovat montáţ modifikované spojky (především odolnější materiály) a převodovky (materiál + konstrukce). Výfukový systém – ovlivňování vyprazdňování výfukových plynů z motoru je jedním z činitelů ovlivňujících výkon motoru, jeho pracovní efektivitu a tím i schopnost omezovat zatíţení ţivotního prostředí. Ţivotní prostředí je chráněno i pouţitím katalyzátorů a v případě vznětových motorů filtry pevných částic. Úpravci jsou schopni ještě přiměřeně myslet na dodrţování hygienických limitů, neboť přílišný hluk dříve či později začně při běţném uţívání obtěţovat i je, ale ekologické limity jsou za jejich rozlišovací schopností. Obětí se stávají katalyzátory a v budoucnu stejný osud potká i filtry pevných částit. Investici do sportovního katalyzátoru, který nesniţuje výkon (resp. jej zvyšuje oproti uţití normálního) a vykazuje oproti normálnímu vyšší efektivitu, drtivá většina úpravců raději obětuje ve prospěch investice ji jiných, často i zbytnějších výrobků a sluţeb. Chybou by bylo zapomínat na výfukové svody, které propojují motor a výfukové potrubí. Svým charakterem ovlivňují kvalitu odvodu spalin ze spalovacího prostoru a tím i výkon a chod celého motoru Jako u většiny úprav i zde můţe jít technická stránka stranou ve prospěch stránky estetické. K dispozici jsou tisíce vzorů koncovek a koncových tlumičů, vč. tzv. duplexů nabízejících rozdvojení zakončení výfukového systému. Brzdová soustava – výkonný vůz se neobejde bez adekvátně výkonné brzdové soustavy. Bezpečnost je zde prioritou a to jak v hodnocení výkonu brzdové soustavy tak při provádění jednotlivých zásahů do této soustavy. Nejjednoduší úpravou bývá záměna brzdných třecích segentů za třecí segmenty se specifickým sloţením zabezpečeujícím efektivnější brzdný proces. Efektivnější decelerace je moţno dosáhnout změnou brzdové kapaliny, brzdných kotoučů, brzdových třmenů i brzdového vedení. Zkušenější úpravci provádí i záměny brzdových systémů v rámci jednoho typu auta s vyuţitím lepšího systému z výkonnějsí varianty typu vozu (oblíbená úprava zejména v České republice). Řešením je i montáţ speciálních setů nabízených specializovanými výrobci, tato variana by však měla přicházet v úvahu jen po důkladném zváţení bezpečnostních hledisek a
uţitím výrobků renomovaných výrobců, kteří jsou schopni předloţit příslušná homologační oprávnění. Podvozek – navýšení výkonu motoru by mělo odpovídat i příslušné posílení podvozkových skupin, pakliţe není jiţ v sériové výrobě dostatečně dimenzován. I bez zásahů do motoru můţe vlastních vozidla provádět úpravy podvozku, pokud chce např. dosáhnout jiné charakteristiky tlumení nebo jiné světlé výšky vozu. Nejjednoduším a tím i velmi častým způsobem provedení je montáţ tzv. „sportovního podvozku“ (zpravidla obsahuje tlumiče a pruţiny, volitelně stabilizátory, některé druhy jsou umoţňují nastavení charakteristiky tlumení nebo jiné světlé výšky vozu). Zajímavou moţností je i montáţ „vzduchových podvozků“ (inspirace nejen v sériových vozech francouzského výrobce Citroen), umoţňujících prakticky okamţitou změnu světlé výšky vozu v závoslosti na potřebě řidiče a jízdní situaci, nutno však poznamenat, ţe tento způsob úpravy nepřináší lepší jízdní vlastnosti podvozku. Konstrukce vozu – pokud není odhlečování určitých dílů prováděno pomocí lehčích (popř. i pevnějších dílů), ale prostřednictvím odvrtáváním materiálu z těchto dílů, jedná se o rizikovou a nebezpečnou operaci, pokud není do interiéru dodatečně instalovaná ochranná bezpečnostní klec. I tak by se v běţném provozu takto upravené auto vyskytovat nemělo, ale realiza mluví sama za sebe. Vzhled motorového prostoru – ryze estetická úprava představovaná lakováním krytů umístěných v motorovém prostoru, leštěním, chromováním a zlacením kovových částí. Vzhledem k teplotám v motorovém prostoru je nutné zohlednit volbu materiálu uţitých pro takové úpravy (zejm. laky nebo potahy hadic)
1.3. Společensko ekonomická úloha tuningu Tuning se stal postupem času ze záleţitosti polouzavřené skupiny odborníků velmi širokým společenským fenoménem. Rozvoj technologií v devadesátých letech dvacátého století tento boom podpořil. Slibně rozvíjející se odvětví výrobců příslušných technických doplňků, ve kterém jiţ nebyl problém navrhnout, vyrobit a prodat i pro menší specializované společnosti doplnily
i nové moţnosti audiovizuálního průmyslu a IT technologií. Samozřejmostí byla i vazba do terciální sféry ekonomiky, neboť v tomto oboru nejde jen o to umět vyrobit a prodat, ale často také správně namontovat a zprovoznit a odladit. Ruku v ruce s tímto rozvojem šla i poptávka a zájem běţných spotřebitelů. Automobily jsou jedním z předmětů zájmu lidské společnosti, při které se její příslušníci snadno sdruţují a příslušníci takové komunity vytváří bohaté sociální vazby. Týká se to jak sériových automobilů v značkových klubech, klubech historiků, tak vozů upravených. Kdyţ odstoupíme od klubů upravených vozů jedné značky narazíme na kluby sdruţující majitele vozů bez ohledu na značku, spojujícím motivem je zájem o upravené vozy. Můţeme se setkat s národními kluby, regionálními i místními kluby, jejich cílem je realizovat své společné zájmy (pořádání akcí, setkávání, poradenství, pomoc atd.). Osobou fanouška tuningu – tunera zajímavě zajímavě popsal Marek Knotek[3]. Nejvýraznějším projevem příznivců tuningu jsou však tuningové srazy, které se zejména v posledních pěti letech staly opravdu masovou záleţitostí. Největší akce tohoto druhu pořádané na území České republiky navštěvuje i kolem 30 000 návštěvníků i s jejich automobily[4]. V zahraničí se setkáváme s akcemi i o řád většími. Tuning k sobě váţe i některé negativní aspekty. Mediálně populární téma se ovbykle odehrává v podobě nelegálních závodů pořádaných kdekoliv, nejlépe však v obydlených územích, nebo v podobě havárií opilých účastníků tuningových srazů, jejichţ chování není pořadatelská sluţba schopná či ochotná regulovat. Reálným problémem je nízký respekt k právu, které je v této oblasti nedokonalé a nepřehledné, do značné míry ale také souvisí s celkovým zájmem jednotlivce o právo a jeho dodrţování. Z tohoto faktu také pramení problémy majitelů upravených automobilů při jejich stavbě a hlavně při činnosti kontrolních orgánů. Přisuzovat majitelům těchto vozům agresivní chování a náchylnost k dopravní nehodovosti je zjednodušujícící a nesmyslné. Rozumný řidič zná meze své i meze svého vozu a je schopen se správně a pravidelně starat o jeho technický stav. Nezodpovědný řidič je veřejným nebezpečím v upraveném vozu, stejně jako v sériovém. Stejně jako i v jiných oblastech lidského konání i tento obor ovlivnil pokrok IT technologií. Rozvoj podnikání, sdílení ideí, radostí, problémů, znalostí, sounáleţitost, rozvoj klubové činnosti, to jsou činnosti a hodnoty, jejichţ naplňování ulehčily a umoţnily tyto technologie.
Dnes jiţ není problém nakoupit prostřednictvím sítě Internet u společnosti sídlící v Japonsku nebo Spojených státech amerických, stejně jako se lidé z jednoho města mohou smlouvat na pořádání srazu za místním supermarketem. Rozvoj IT technologií pomohl nastartovat i další zajímavý fenomén spojený s tuningem a to virtual tuning. Virtual tuning je v podstatě proces upravování digitálního obrázku automobilu pomocí grafického programu. Ve výsledku je vám na obrázku prezentován obrázek upraveného vozu s typickým zaměřením na stylingové úpravy. Můţe jít o čistě umělecké dílo bez vazby na realitu, ale i práce dle přání zadavatele, který si takovou cestou ověřuje silná a slabá místa svých záměrů pro práci na svém vozidle. Na celém světě se tomuto druhu tuningu věnují desetisíce příznivců, především mladších věkových kategorií. Se vstupem do věku dospělosti se pak ve velké míře přesouvají k reálnému tuningu. Potenciál tuningu včas zachytila i média[5]. Některé v něm našly svou ţivnost a jiné koneckonců také. O mediální pokrytí se starají zejména specializované časopisy, specializované internetové servery, reklamní katalogy atd.. Téma tuningu proníklo i do filmového průmyslu. Jako zlomový je třeba zmínit dnes jiţ legendární film „Fast and furious I“. (v České republice uvedený pod názvem „Rychle a zběsile I.“), který inicializoval vznik masového zájmu o tuning a to nejen v České republice. Některá média (na úrovni veřejnoprávní i soukromé) se o tuning zajímají pouze okrajově a výhradně v negativní rovině, pokud jde o informaci o neštěstí, popř. problému Na vyspělém německém trhu utratí zákazníci ročně přes 130 miliard Kč[6]. Německé společnosti zabývající se tuningem zaměstnávají přes 30 000 zaměstnanců. Pro Českou republiku nejsou pro tuto oblast relevantní údaje, ale pokud se pokusíme o korekci německého obratu se zapojením poměru počtu obyvatel, ekonomické výkonnosti obou států a vyspělosti německého trhu v této oblasti, dostáváme k zajímavé hodnotě odhadu 8-10 mld. Kč (s vědomím pravděpodobnosti moţné chyby odhadu). Z německého údaje i českého odhadu je jasně cítit potenciál celého odvětví, které je i zajímavým zaměstnavatelem široké škály zaměstanaců ve výrobních, řemeslných a jiných pozicích.
2. Prameny úpravy 2.1. Oblast správního práva Správa dopravy jako subsystém zvláštní části správního práva obsahuje prameny práva se vztahem k regulaci úprav prováděných na motorových vozidlech určených k provozu na pozemních komunikacích. I v této právní oblasti se můţeme setkat s prameny práva v materiálním a formálním smyslu. Materiální prameny, společenské poměry, historické souvislosti, tradice, veřejný zájem, jsou zdrojem obsahu pramenů ve formálním smyslu. Formální prameny, tedy forma v níţ právo poznáváme a v níţ je právo vyjádřeno. V této ovlasti se vyskytují obecně závazné normativní akty (prvotní i odvozené normativní akty), normativní smlouvy. Základním pramenem je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, který je spojen s prováděcí vyhláškou Ministerstva dopravy České republiky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Předmětem úpravy Zákona o provozu na pozemních komunikacích jsou práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích, pravidla provozu na pozemních komunikacích, úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích, řidičská oprávnění a řidičské průkazy a vymezuje působnost a pravomoc orgánů státní správy a Policie
České republiky ve věcech provozu na pozemních komunikacích. Stěţejním pramenem je v této oblasti zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. K provedení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích byla vydána vyhláška Ministerstva dopravy a České republiky č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Předmětem zákona jsou podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích a to konkrétně: a) technické poţadavky na provoz silničních vozidel a zvláštních vozidel a schvalování jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, b) práva a povinnosti osob, které vyrábějí, dováţejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty, c) práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vozidel, d) registrace vozidel a vyřazování vozidel z registru, e) práva a povinnosti stanice technické kontroly a stanice měření emisí, f) kontroly technického stavu vozidel v provozu. g) výkon státní správy a státního dozoru v oblasti podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích. Vyhláška Ministerstva dopravy České republiky registraci vozidel upravuje:
č. 243/2001 Sb. o
a) způsob vedení registru silničních motorových vozidel a přípojných vozidel, zvláštních motorových vozidel, podrobnosti o údajích zapisovaných do registru silničních vozidel, způsob vyznačování změn v registru silničních vozidel a vzory jednotlivých tiskopisů pouţívaných k registraci vozidel, b) vzor technického průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a vzor technického průkazu zvláštního motorového vozidla, c) vzor osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a vzor osvědčení o registraci zvláštního motorového vozidla, d) způsob, rozsah a lhůty pro předávání údajů obecními úřady obcí s rozšířenou působností a orgány Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany a zpravodajské sluţby do centrálního registru silničních vozidel a zvláštních motorových vozidel, zveřejňování statistik o vozidlech registrovaných v registru silničních vozidel,
e) způsob provádění zápisů v technickém průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, technickém průkazu zvláštního motorového vozidla obecním úřadem obce s rozšířenou působností, f) postup v případě ztráty nebo zničení technického průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, technického průkazu zvláštního motorového vozidla, osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla a osvědčení o registraci zvláštního motorového vozidla nebo registrační značky, g) formu, obsah a provedení registrační značky, druhy registračních značek a způsob jejich vydávání a nakládání s nimi; provedení tabulek registrační značky a způsob umístění tabulek registrační značky na silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo a zvláštní motorové vozidlo. Vyhláška Ministerstva dopravy a České republiky č. 302/2001 Sb. o technických prohlídkách a měření emisí vozidel. Stanoví rozsah a způsob a další podmínky měření emisí a provádění technických prohlídek motorových vozidel, vč. zvláštních vozidel. Součástí je i kategorizace stanic technické kontroly a stanic měření emisí a jejich organizační a personální zabezpečení. Vyhláška Ministerstva dopravy České republiky č. 355/2006. o stanovení způsobu a podmínek registrace, provozu, způsobu a podmínek testování historických a sportovních vozidel. Tato vyhláška upravuje způsob a podmínky registrace historických a sportovních vozidel, upravuje způsob a podmínky jejich testování a jejich vlastní provoz. Nařízení vlády České republiky č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstraţným zařízením doplněným zvláštním výstraţným světlem modré barvy doplňuje Zákon o provozu na pozemních komunikacích, který v §41 upravuje jízdu vozidel s právem přednostní jízdy. Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích upravuje příslušnost orgánů státní správy k výkonu státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích Příslušné předpisy EHK/OSN, směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES, které jsou pro Českou republiku závazné (viz příloha č. 14)
2.2. Ostatní prameny
V souvislosti s tématem této práce musíme aplikovat i normy obsaţené v právu občanském, obchodním, finančním, trestním, duševního vlastnictví a práva ţivotního prostředí. Ovšem ani správní právo není ještě vyčerpáno, neboť vynechat tak důleţitý předpis jakým je Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, je nemyslitelné. Postavení Ministerstva dopravy České republiky zakotvuje Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev. Finanční právo nabízí Zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, který budou uplatňovat správní orgány na řízení jimi vedená. Systém kontroly provozu na pozemních komunikacích a kvality motorových vozidel neobsahuje pouze správní právo, ale i trestní právo reprezentované Zákonem č. 140/1961 Sb., Trestní zákon a Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Právo duševního vlastnictví a jeho regulaci zastupují v primárně Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Zbytkově pak i Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, Zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Právo občanské reprezentuje přirozeně Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a právo obchodní Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Pro oblast pojišťovnictví jsou důleţité dva zákony a to Zákon č.7/2004 Sb. o pojistné smlouvě a Zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Spotřebitel můţe v případě problémů hledat oporu v Zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, Zákoně č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a Zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Kaţdému jednotlivci je poskytována ochrana i Zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Provoz na pozemních komunikacích se bezprostředně dotýká i ţivotního prostředí, nelze proto zapomenout na Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech nebo Zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích.
3. Správněprávní regulace úprav osobních automobilů V kapitole 1.2. byly naznačeny moţnosti úprav jednotlivých částí vozidla. Úkolem této kapitoly je provést rozbor vybraných úprav a jejich odraz v pramenech správního práva V příloze č. 17 této práce je z důvodů lepší přehlednosti umístěn seznam příslušných předpisů EHK/OSN, směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES, které jsou pro Českou republiku závazné a příslušné správní orgány je aplikují při své činnosti. Dle zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je na pozemních komunikacích moţno provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Technicky nezpůsobilé silniční vozidlo k provozu na pozemních komunikacích, je pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohroţuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, poškozuje ţivotní prostředí nad míru stanovenou prováděcím právním předpisem, provozovatel vozidla neprokáţe jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem nebo byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla (VIN atd.).
Provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu, které není zaregistrováno v registru silničních vozidel v České republice nebo v registru silničních vozidel jiného státu, které není opatřeno registrační značkou nebo registrační značkou jiného státu, k němuţ není sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které nemá platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly nebo které nemá identifikační údaje v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel. Pokud v následujících podkapitolách nebude pojednáno o určité úpravě, dílu nebo výbavě, v zásadě platí, pro teoretický základ je nutno prozkoumat zejména Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhlášku Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, technický základ je obsaţen zejména v příslušných předpisech EHK/OSN, směrnicích, nařízeních a rozhodnutích EHS/ES. V zásadě téţ platí, ţe daný díl namontovaný na vozidle musí mít homologací a výbava musí projít schválením.technické způsobilosti.
3.1. Správněprávní regulace – registrační značka motorového vozidla Základním pramenem úpravy je vyhláška Ministerstva dopravy České republiky č. 243/2001 Sb. o registraci vozidel, která zejm. upravuje formu, obsah a provedení registrační značky, druhy registračních značek a způsob jejich vydávání a nakládání s nimi; provedení tabulek registrační značky a způsob umístění tabulek registrační značky na silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo a zvláštní motorové vozidlo. Tabulka registrační značky je deska stanovených rozměrů (viz. příloha č.12), vyrobená z lehké slitiny (z tvrdého papíru v případě zvláštní registrační značky určené pro jednorázové pouţití s omezenou platností, popř. můţe být vyrobena pro sportovní vozidla na samolepicí fólii), na níţ je prolisováním nebo natištěním (registrační značky jednorázové s omezenou platností) vyznačena registrační značka, popř. i nálepka o provedené pravidelné technické prohlídce vozidla a o provedeném pravidelném měření emisí škodlivin ve výfukových plynech motoru vozidla. Podklad všech tabulek registrační značky vyrobených ze slitin lehkých kovů nebo
samolepicí fólie je reflexního provedení a je opatřen ochrannými prvky. Z těchto podmínek pro úpravce vyplývá nemoţnost volby rozměrů, stejně tak není moţno pouţít pro běţný automobil samolepící fólie. Je pravděpodobné, ţe by byl úpravce nechat vyrobit tabulku registrační značky o předepsaném rozměru a provedení i s reflexní vrstvou, ale ochranné prvky nemá moţnost/právo vyrobit. Uvolnění pravidel v tomto bodě by se jevilo jako značně problematické a nebezpečné vzhledem k moţnosti případného zneuţití. Odkaz na moţnosti sportovních aut a vznesení námitky diskriminace neobstojí, neboť tyto vozy jsou provozovány na veřejných komunikacích jen při právě probíhajících sportovních akcích, jichţ se účastní a současně se v běţném provozu (tj. mimo vymezené měřené úseky) pohybují jen po pořadatelem vymezených úsecích. Registrační značka je zápis písmenných a číselných znaků vyznačených na tabulce registrační značky (druhy registračních značek, viz příloha č. 13). Registrační značku tvoří zápis nejméně pěti a nejvýše sedmi znaků, přičemţ první písmeno v registrační značce je vţdy kódem kraje, do jehoţ územního obvodu náleţí registrační místo, které registrační značku přiděluje. Toto neplatí u diplomatických, cizineckých a zvláštních registračních značek (např. historická vozidla). Provedením tabulky registrační značky se rozumí rozměrové a barevné provedení tabulky registrační značky, dále způsob a velikost zápisu jednotlivých znaků registrační značky. Provedení registrační značky určuje jednotlivé skupiny vozidel nebo zvláštní skupiny jejich vlastníků a provozovatelů, pro něţ je určena. Jednotlivé znaky registrační značky jsou provedeny nejméně pěti a nejvíce sedmi velkými písmeny latinské abecedy a arabskými číslicemi. Uspořádání znaků registrační značky na tabulce registrační značky se řídí rozměry jednotlivých tabulek registrační značky. Znaky jsou uspořádány v jednom nebo ve dvou řádcích. Mezi jednotlivé znaky se nevkládá ţádné interpunkční znaménko (to neplatí pro zvláštní registrační značky). U registrační značky provedené na tabulce registrační značky v jednom řádku je mezi třetím a čtvrtým místem určeným pro znak mezera pro umístění nálepky o pravidelné technické prohlídce a nálepky pro měření emisí. Vlastník (provozovatel) vozidla musí udrţovat tabulku registrační značky v čitelném stavu, není povoleno ji deformovat jinak neţ podle místa, na kterém je umístěna a i tak nesmí být ohroţena její čitelnost. Tabulka registrační značky musí být v čistém stavu za nesníţené
viditelnosti čitelná na vzdálenost nejméně 40 metrů, coţ limituje její velikost. Vlastník (provozovatel) vozidla musí tabulku registrační značky umístít do místa určeného konstrukčním řešením vozidla takovým způsobem, aby při provozu nedošlo k její ztrátě. Tabulka registrační značky musí být na vozidlo umístěna svojí spodní hranou dole a vodorovně k vozovce. Orgán schvalující technickou způsobilost vozidla.k provozu na pozemních komunikacích (Ministerstvo dopravy) můţe pro jiné umístění tabulky registrační značky povolit výjimku, kterou zapíše do schvalovací dokumentace k vozidlu, a registrační místo tuto skutečnost zapíše do technického průkazu vozidla. Na tabulku registrační značky ani do její těsné blízkosti nesmí být umístěny ţádné nápisy nebo vyobrazení, které by narušily její čitelnost nebo rozlišovací schopnost. Tabulka registrační značky musí být umístěna na silničním motorovém vozidle vpředu a vzadu, kolmo ke směru jízdy, vpředu je umístěna uprostřed (nebo vlevo, pokud je tak zapsáno v technickém průkazu), vzadu je umístěna uprostřed nebo vlevo. Vpředu musí být tabulka registrační značky umístěna na vozidlo tak, aby její spodní hrana nebyla níţe neţ 200 mm a vzadu níţe neţ 300 mm od roviny vozovky. Horní hrana tabulky registrační značky umístěné na silničním vozidle nesmí být výše neţ 1 200 mm nad rovinou vozovky, pokud je v technickém průkazu zapsáno umístění vyšší, můţe být nejvýše 2 000 mm. V textu vyhlášky není přímo stanovena povinnost osvětlení registrační značky, tu lze dovodit ze stanovené povinnosti zajistit její čitelnost a to není za současného technického a technologického stavu bez osvětlení moţné. Dalším omezením úpravců, ale i některých majitelů určitých automobilů je nemoţnost umístit na bok nárazníku (Ferrari 599 GTB) nebo na spodní hranu kapoty (Pagani Zonda nebo Bugati Veyron). Zajímavý je faktický stav v evropském měřítku, neboť u homologovaného vozidla, se při homologaci hodnotí i zvolené konstrukční řešení umístění tabulky registrační značky a přitom je moţno následně potkat tyto vozy v kaţdé zemi s jinak umístěnou tabulkou registrační značky a rozdíly v řešení lze nalézat i na vozech registrovaných v jedné zemi. Na jednu stranu by se nabízelo řešení v podobě “přivření oka”, ale pokud platí zásada rovnosti před zákonem, jak je moţné, ţe existují takové rozdíly. Změna umístění tabulky registrační známky je moţná, ale je vyţadováno její osvětlení nové umístění nepřekračující předepsané limity (spodní a horní hrana) a současně schválením orgánem
schvalujícím technickou způsobilost vozidla. Vyhláška téţ stanoví povinnosti mít tabulku registrační značky vpředu i vzadu na vozidle. Představa některých majitelů o tom, ţe mají právo přední tabulku registrační značky demontovat a vozit za předním sklem nebo jí dokonce nevozit není oprávněná.
3.2. Správněprávní regulace – lakování motorového vozidla V regulaci lakování motorových vozidel v poslední době přebírá prim právo ţivotního prostředí před právem správním. Pro ţivotní prostředí jsou nebezpečné zejména syntetická rozpouštědla, jejichţ uţití je postupnými kroky omezováno aţ k úplnému zákazu jejich pouţití. Z hlediska správního práva je zajímavá povinnost provozovatele vozidla, obsaţená v § 10 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích , zajistit, aby barevné provedení a označení vozidla nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením vozidel Vojenské policie, Policie České republiky, Celní správy, Obecní policie, Vězeňské sluţby České republiky a vozidel jednotek poţární ochrany. Moţnost dodatečně měnit se spojena s povinností podat do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti o zápis změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel. Údajem zapisovaným do registru silničních vozidel je i barva. ) K ţádosti se přikládá technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, ostatní doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů. Po vyřízení takové ţádosti bude změněn příslušný údaj v registru silničních vozidel, technickém půkazu silničního motorového vozidla a bude vydáno nové osvědčení o registraci silničního motorového vozidla. V české republice se dokonce pohybují automobily, které mají v technickém průkazu silničního vozidla zapsanou barvu: Pohádkový motiv – doba ledová nebo Ţlutá + hnědá motiv dřevo a jistě by šlo najít i další zajímavé případy..
3.3. Správněprávní regulace – disky a pneumatiky montované na motorové vozidlo Správní právo reaguje na snahu majitelů motorových vozidel montovat na své vozy disky a pneumatiky o co největším rozměru. Tato reakce je zpracována ve vyhlášce Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích. Na motorovém vozidle, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být pouţívány pouze pneumatiky určené pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Tato kola musí být homologována podle předpisu EHK č. 64 nebo směrnice 92/23/EHS. Toto pravidlo je prolomeno moţností provedení zápisu jiných ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla (blíţe popsáno v podkapitole 5.5. Zápis ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla). Výše zmíněná vyhláška limituje i uţití současné pouţití pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti nebylo stanoveno jinak (výjimku tvoří pneumatiky pro nouzové dojetí). Na stejné nápravě nelze pouţít různé pneumatiky. Dodrţení těchto pravidel je důleţité, neboť jeho porušením vzniká na vozidle závada, ohroţují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a takové vozidlo smí být uţito jen k nouzového dojetí.
3.4. Správněprávní regulace – brzdový systém vozidla Úpravám brzd se věnuje velice úzce vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a to v souvislosti s stanovením závad na vozidle, které ohroţují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Takové vozidlo nesmí být vozidlo uţito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí, pokud vozidlo není schopné účinně zastavit, je vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
3.5. Správněprávní regulace – zásahy do fungování řídící jednotky motorového vozidla Chiptuning představuje relativně nejskrytější zásah do vozidla, přitom však můţe mít velmi váţné následky. Co bylo dříve moţno pouze úpravou karburátoru jde dnes a současně i efektivněji, cestou úpravy softwarového vybavení řídící jednotky motoru. Jako kaţdý zásah do vozidla by i tento měl mít homologaci, navíc zde dochází i k zřetelnému zásahu do původního softwaru, tedy do autorského díla. Tento zásah má nejen přímý vliv na fungování motoru, ale zvýšení výkonu by mělo být sladěno s zvýšením výkonnosti brzdové soustavy vozidla, s dostatečnou dimenzací podvozkových segmentů, převodovky, poloos a ověřením funkčnosti ostatních elektronických zařízení ve vozidle, které by takovou úpravou mohly být ovlivněny. To
se však ve velké většině případů neděje. Nezanedbatelný je i psychologický efekt (placebo efekt), který svádí k méně zodpovědnému chování řidiče. Časopis Auto Tip[7] přišel s v právní úpravě nepodloţeným názorem, ve kterém je konstatováno, ţe pokud navýšení výkonnostních parametrů motoru nepřesáhne hranici 20%, nejedná se podle legislativy o přestavbu nebo zásah do konstrukce motoru. Pětinový nárůst výkonu motoru se dle autora této práce nedá přejít bez povšimnutí. Výrobci automobilů jistě podstatné díly naddimenzovávají, ale nikdo jiţ nezaručí, ţe upravené vozidlo tyto rezervy nepřekročí a ţe stejně jako vozidlo o výkonu x má rezervu y, i upravené vozidlo o výkonu x+1 by mělo mít rezervu y+1. V souvislosti s úpravou řídící jednotky motoru vozidla je nutno i upozornit na ztrátu záruky na tuto konstrukční součást vozidla. Někteří úpravci, především silní, renomovaní a se zahraničním zázemím, jsou schopni převzít záruku na mechanické části vozidla od jeho výrobce. I seriózní úpravci klientům tvrdí, ţe v autorizovaném servisu při běţné prohlídce nemají technici šanci tuto úpravu objevit, tato vyjádření se však nezmiňují co by se dělo v případě značného poškození motoru a při následném důkladném vyšetřování příčin. Je zřejmé, ţe následný soudní spor majitele vozu a úpravce by byl velmi komplikovaný. Součástí kontroly emisí při pravidelné kontrole ve stanici technické kontroly je i kontrola funkce řídícího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem. Technik kontrolující vozidlo při statické zkoušce však není schopen takovou úpravu identifikovat, otázkou je zda příslušní technici tuto kontrolu provádějí, i bez hledání úpravy řídící jednotky vozidla. Z hlediska dat je pro technika důleţitější přímo emistní test, který se odehrává za podmínek, popsaných v podkapitole (6.1.periodická kontrola) Správněprávní regulace – zásahy do výfukového systému vozidla. Pro úpravce je podstatné, ţe tyto podmínky prakticky vylučují, aby i upravené auto nesplnilo emisní limity. Kontrola se v této oblasti zcela míjí účinkem. I kdyby byla účinná, někteří dodavatelé úprav řídících jednotek[8], kteří zálohují původní sériová data, nabízejí zpětné nahrání zálohy do upravené jednotky a po kontrole opětovnou modifikaci. Z těchto faktů je více neţ zřejmé, ţe kontrola Policie České republiky v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích je v této oblasti zcela bezpředmětná.
3.6. Správněprávní regulace – zásahy do výfukového systému vozidla
Úpravy tohoto systému vozidla jsou spojeny s povinností nepřekračovat stanovené limity hluku a vypouštěných emisí. Pro kaţdý typ vozidla je stanovena referenční hodnota hladiny vnějšího hluku, přičemţ tato hodnota nesmí být překročena ani u stojícího vozu ani u vozu v provozu. Aby mohl být nový díl výfukové soustavy homologován musí tento referenční rámec naplňovat a je za tímto účelem patřičně testován. Z hlediska bezpečnosti je důleţité i to, ţe konec výfukového systému – koncový díl, nesmí přesahovat obrys karosérie. Účinná kontrola Policie České republiky v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích se jeví jako problematická v oblasti měření hluku i emisí. Německý koncept, kdy má policista právo nařídit řidiči neprodlenou návštěvu stanice technické kontroly, se v České republice neuplatňuje. Stěţejní úlohu proto hraje periodická kontrola prováděná stanicemi technické kontroly, které disponují měřícím zařízením a i tak je provozovatel vozidla relativně chráněn, neboť kontrola emisí automobilů vybavených záţehovým motorem s řízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí nejprve u motoru zahřátého na provozní teplotu při volnoběţných otáčkách a poté při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 aţ 2800 min-1, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak. Následně se provede porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou vyhlášky[9]. Vozidlo vybavené vznětovým motorem se testuje se zahřátým motorem na provozní teplotu při volnoběţných otáčkách a poté při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 aţ 2800 min-1, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak. Výsledky se opět porovnávají s hodnotami stanovenými výrobcem vozidla a pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou vyhlášky Z rozsahu stanovených otáček při této statické zkoušce vyplývá, ţe motor v této oblasti není tak extrémně zatíţen, aby produkoval vyšší mnoţství emisí, zejm. plynu CO. Zde je patrný únikový prostor pro všechny úpravce. Tento prostor má více omezený výrobce automobilu, který postupuje dynamickou zkoušku, při níţ jsou emisní exhalace měřeny během předem stanoveného testovacího provozu, ale i tak je schopen pracovat s touto skutečností ve svůj prospěch. Pro majitele upravených vozů by měla být důleţitá i informace, ţe součástí měření emisí je i vizuální kontrola dílů, které přímo a nepřímo souvisí s produkcí spalin - .úplnost a těsnost
palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy (kontrola přítromnosti katalyzátoru u vozu, který je jím sériově vybaven by měla mít váţné následky), těsnost motoru, kontrolu stavu katalyzátoru, stavu sondy lambda, přídavných nebo doplňkových systémů ke sniţování emisí a příslušné elektroinstalace,. Stav odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů a jinýcho obdobných zařízení se prověřuje jen v rozsahu předepsaném výrobcem vozidla, Proto je velká pravděpodobnost, ţe technik provádějící zkoušku většinu nesériových dílů objeví (popř. jejich absenci) a bude řešit oprávněnost montáţe těchto dílů na vozidlo. Tento argument je však nutno konfrontovat s běţnou realitou a mírou tolerance k některým prohřeškům vyskytujících se v této realitě. Je-li zjištěna závada (mimo prohlídky jeţ je součástí měření emisí) na výfukovém potrubí vozidla (netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí mající vliv na vnější hluk vozidla), je vyhláškou Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích hodnocena jako závada, která ohroţují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Vozidlo s touto závadou smí být uţito jen pro nouzové dojetí
3.7. Správněprávní regulace – osvětlení motorového vozidla Světlomety jako velmi důleţitý prvek aktivní bezpečnosti vozidla podléhají přísné regulaci a proto je i na kontrolu kladen odpovídající důraz. Byť by úpravce pouţil novější a výkonnější technologii, či nově vyvinuté světlo, pokud nebude mít příslušné schválení, takový stav je z hlediska práva problém. Zaklínadlo moderních technologií je třeba kofrontovat s patřičným ověřením a odzkoušením v pověřené zkušebně, neboť světelný výkon je třeba porovnávat s faktory typu: oslnění protijedoucího řidiče, sebeoslnění, bezpečnost elektrické zástavby atd. Z tohoto vyplývá i to, ţe moţnost legálních zásahů do světelné techniky vozu je velmi omezená. Základ právní regulace je moţno najít v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. Ten se zabývá tím jaká světla a za jakých podmínek je nutno mít za jízdy rozsvícena. Pro úpravce je téţ důleţité ustanovení §32, Zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého činná plocha světel nesmí být zakryta a přestoţe jim výrobci často vycházejí vstříc designem svých světel, ti jsou schopni tento prostor překročit, resp.
zastínit. Nelze téţ montovat další osvětlení do prostoru podvozku[10], v interiéru toto lze činit, ale pouze s uţitím homologovaných světelných zdrojů. Montovat na vozidlo dodatečné světelné zařízení je dle vyhlášky 341/2002 Sb. oprávněn jen poměrně úzký okruh subjektů (vozidla autoškoly, taxisluţby, městské hromadné dopravy, sanitní vozidla, Policie ČR, atd.) a tato zařízení jsou také přesně specifikována. Proto jsou i montáţe různých osvětlení podvozku (neonová svítidla, LED diody) právem zapovězeným chováním. Uţití těchto světel by se dalo tolerovat například při statické prezentaci, ale ne v provozu. Za závadu, která ohroţuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je povaţováno, nesvítí-li potkávací nebo brzdové nebo zadní obrysové světlo alespoň na straně přivrácené do středu vozovky, nelze-li přepnout dálková světla na potkávací, způsobují-li světlomety oslnění, nebo jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy neţ bílé, kromě předních svítilen do mlhy ţluté barvy a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy neţ červené.
3.8. Správněprávní regulace – zatemňování skel motorového vozidla Úpravy světelné propustnosti zasklení vozidla upravuje směrnice 92/22/EHS, reps. předpis EHK č. 43. Tyto předpisy stanoví limit celkové propustnosti světla, které musí být dodrţeny. Pro čelní sklo nesmí být celková propustnosti světla a niţší neţ 75 % a celková propustnost světla předních bočních skel nesmí být niţší neţ 70 %. Pro zadní boční ani zadní okno limit stanoven není, moţnost úpravy je omezena na podmínku vybavení vozu pravým zpětným zrcátkem. Limity stanovené těmito předpisy respektoval zákonodárce při konstrukci institutu “Závady na vozidle, které ohroţují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích”, který je obsaţen ve vyhlášce o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích[11]. Takto nastavené limity mají zajistit bezpečnost řidiče samotného i ostatních účastníků silničního provozu. Především jde o naplnění základního bezpečnostního pravidla “vidět a být viděn”[12]. Řidič potřebuje dostatečný výhled z vozidla a ostatní účastníci, zejm. chodci, jsou schopni přizpůsobovat své chování v okamţiku kdyţ vidí chováni řidiče dotčeného vozidla, totéţ platí i pro příslušníky Policie České republiky a ostatní bezpečnostní sloţky. Proto také nelze přijmout argument – I přes hodně tmavou fólii upravené sklo je dobře vidět ven a nikomu není nic do toho co je uvnitř.
Problémem je i to, ţe ačkoliv je okno ztmaveno, lidské oko je prakticky schopno poznat tuto úpravu aţ od 50 % sníţené propustnosti světla, tedy např. dvojnásobku povoleného ztmavení pro čelní sklo (viz. příloha č 11). To svádí k nadměrnému ztmavování oken a tím i porušování daných právních pravidel. Aby bylo zajištěno dodrţování výše zmíněných limitů, musí být dané prostředky úprav (fólie, technologie pokovování) schválené prostřednictvím akreditované zkušebny pověřené ministerstvem, popř. prostřednictvím mezinárodní homologace. Vzhledem k různému stavu ztmavení jiţ sériových skel je nutno s touto okolností počítat, tak aby výsledné ztmavení nebylo nadměrné a splňovalo všechny podmínky. To klade zvýšené nároky na odborný personál společností provádějících tyto úpravy Pro praxi je nezbytně nutné doplnit všechna takto upravená okna o schvalovací štítky (schvalovací značka “Atest 8SD XXXX, popř E a kód schvalujícího členského státu) a osvědčení nebo typový list o provedené úpravě (to obsahuje: typ a výrobní číslo vozidla, číslo schválení Ministerstvem dopravy, způsob úpravy, minimální celkovou propustnost, vyznačení míst provedených úprav, datum provedení úpravy skel a podpis oprávněné osoby s razítkem montáţního pracoviště). Omezení ve výhledu z vozidla můţou představovat i různá stínítka, které však pokud nejsou schváleny (mj. se testuje i prostupnost světla a zachování barev světla), nemají na skle co dělat, to se týká i ostatních nálepek, které by mohly omezit výhled řidiče. Výjimku představují schválené označení určené k umístění na skla vozidla (např. dálniční známka – kupónu prokazujícího zaplacení zaplacení poplatku za uţívání dálnice a rychlostní silnice). V případě kontroly Policie České republiky v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích bude poţadováno kromě jiných dokladů i předloţení tohoto osvědčení. Správné provedení kontroly je moţné jen s odpovídající měřící technikou. Proto pří běţném dohledu dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích bude zpravidla tato kontrola jen přibliţná a trestány budou pouze zjevné (doslova “do očí bijící”) případy, kdeţto drobné odchylky s největší pravděpodobností projdou. V rámci pravidelné kontroly prováděné stanicemi technické kontroly jiţ toto měření nebude problémem a případné nesprávné ztemění skel vozidla bude hodnoceno jako váţná závada.
4. Ostatní aspekty právní regulace úprav osobních automobilů Správní právo nám poskytuje bohaté zdroje poznání právní úpravy, ale není jediným odvětvím práva, do kterého úpravy motorových vozidel zasahují. Velmi blízké právu správnímu je právo ţivotního prostředí a proti úpravám motorových vozidel ostře míří i právo duševního vlastnictví. Otázky odpovědnosti budou řešeny v oblasti občanského práva a bude poukázáno na ochranu spotřebitele.
4.1. Vztah k právu duševního vlastnictví Automobil jako výsledek lidské tvořivé činnosti si zaslouţí i ochranu právem duševního vlastnictví. Některé významné automobily jiţ dnes tvoří součásti expozic muzeí moderního umění. Kdyţ je padělán obraz, rozbita socha, zkopírováno album hudby, přestavěna historická budova, dojde ihned k inicializaci systému na ochranu těchto děl. Veřejnost je pobouřena a vyţaduje reakci příslušných orgánů státní správy, původcem tohoto činu je opovrhnováno. “Spáchá-li” podobný čin na svém autě sám majitel, vyvolá maximálně reakci, kdy je hodnocena povedenost takového zásahu. Je přitom nepochybné, ţe i automobil je autorským dílem, které
bývá pravidelně chráněno i jako průmyslový vzor. Není ani výjimkou kdy jsou porušena práva majitele ochranné známky v případě oblíbeného vylepování samolepek s logy výrobců dílů uţitých k úpravě. Právo duševního vlastnictví je porušováno navzájem i mezi výrobci tuningových dílů. Ti, kteří se chovají zodpovědně a své díly řádně homologují a svou práci chrání institutem uţitného vzoru, často nacházejí na trhu plagiáty svých výrobků, za velmi nízké ceny. Klient, který zakoupí plagiát pak nevychází z údivu kdyţ je v rámci kontroly sankcionován a má potíţe přijmout svou odpovědnost za své jednání, kdy se svobodně rozhodl rozdíl v ceně vyměnit za ověřený a kvalitní výrobek a jeho bezproblémové uţívání. Autorské dílo je definováno Zákonem 121/2000 Sb. o právu autorském jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Design vozu splňuje tato kritéria a dá se hodnotit jako dílo uţitého umění. Autorský zákon nevylučuje, aby toto dílo bylo chráněno současně jako průmyslový vzor, zákon 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů představuje ve vztahu k Autorskému zákonu zvlášní úpravu. Ve většině případů bude vznikat jako zaměstnanecké dílo, popř. jako kolektivní dílo, pro které je výkonem majetkových práv pověřen zaměstnavatel. Autorovi (autorům) stále náleţí osobnostní práva, mezi které patří i právo na nedotknutelnost svého díla. Je výsostným právem autora udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla (výjimku můţe stanovit zákon). Má toto svolení kaţdý kdo provádí jakoukoliv dodatečnou stylistickou úpravu vozu? Zákon stanoví i povinnost řádného uţívání, nesniţujícího hodnotu díla, pokud je dílo uţíváno jinou osobou. V případě, ţe bylo do práva autora (jeho zaměstnavatele) neoprávněně zasaţeno nebo takový zásah hrozí neoprávněný zásah, můţe se v případě ochrany díla uţitého umění zejména domáhat: a) zákazu ohroţení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva (zákaz neoprávněné výroby, obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoţeniny či napodobeniny díla, vč. inzerce a jiné reklamy) b) sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného uţití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného uţití o osobách,
které se neoprávněného uţití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoţeniny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě. c) odstranění následků zásahu do práva (staţením, zničením neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky z obchodování nebo jiného uţití, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Druhý způsob (cestu) ochrany designu automobilu představuje moţnost jej registrovat jako průmyslový vzor (Zákon 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů). Průmyslový vzor představuje vzhled výrobku nebo jeho části (jeho linie, obrysy, barvy, tvary, struktura, pouţité materiály. Aby bylo průmyslový vzor moţno chránit musí být nový a mít individuální povahu. Chráněným se průmyslový vzor stane zápisem do rejstříku průmyslových vzorů vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Vlastník průmyslového vzoru má výlučné právo jej uţívat (pouţívání, výroba, uvádění do oběhu, dovoz, vývoz), bránit třetím osobám uţívat jej bez jeho souhlasu, poskytnout souhlas s uţíváním průmyslového vzoru jiným osobám nebo na ně právo na průmyslový vzor převést. Porušení práv k autorskému dílu i průmyslovému vzoru je moţno hodnotit i jako trestný čin popř. přestupek. Trestní zákon obsahuje skutkové podstaty: Nekalá soutěţ, Porušování průmyslových práv, Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázím. Přestupkový zákon obsahuje úpravu přestupků na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě.
4.2. Vztah k právu ţivotního prostředí Právní předpis práva ţivotného prostředí, zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší se v otázce podmínek ochrany ovzduší před znečišťováním emisemi mobilních zdrojů (dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, dráţní vozidla a stroje, letadla a plavidla), odkazuje zpět do správního práva na zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vyhlášku Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, předpisy EHK/OSN, směrnice, nařízení a rozhodnutí EHS/ES. Ţivotní prostředí zahrnuje i zdravé ţivotní podmínky. To jest komplex péče a regulace faktorů, které by mohly negativně ovlivnit lidské zdraví. Zdraví fyzické, psychické i sociální.
V souvislosti s automobily je nutno zmínit ochranu před hlukem a vibracemi[13]. Osoba, která pouţívá, popř. provozuje stroje, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, jsou povinni zejm. technickými opatřeními v příslušném rozsahu zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby. Ţivotní přostředí by měl chránit i postupný zákaz pouţívání syntetických ředidel (organických rozpouštědel) při lakování v autolakovnách[14].
4.3. Ochrana spotřebitele Otázka ochrany spotřebitele je aktuální na celém světě. Rozmanitost nabídky výrobků a sluţeb, klade zvláštní nároky jak na profesionály – obchodníky, tak na spotřebitele. Situace spotřebitele je o to sloţitější, ţe často nemá dosatečné technické znalosti. Proto se v řadě případů spotřebitel zabývá jen touto stránkou a po jejím zdolání mu jiţ související právní úprava připadá bezvýznamná či obtěţující. Právní úprava ochrany spotřebitele je zaloţena na zásadě zákazu klamání spotřebitele a informační povinnosti obchodníka[15]. Za klamání se povaţuje i prodej výrobků porušujících práva duševního vlastnictví, odpovdědnost obchodníka je objektivní. Obchodník plní svou informační povinnost pokud spotřebitele informuje o vlastnostech nabízených výrobků (sluţeb), o jejich pouţívání, udrţbě, montáţi a moţných rizicích. Obchodník by měl informovat i o úrovni homologace nabízeného výrobku. Jistě zajímavý by byl spor spotřebitele a obchodníka, ve kterém by policií sankcionovaný spotřebitel ţádal náhradu škody po obchodníkovi, který zkreslil právě informace o homologaci výrobku. Spotřebitel se téţ můţe domáhat náhrady škody způsobené výrobkem[16]. Výrobce je povinen hradit škodu na věci pouze v částce převyšující 500 Euro, spotřebitel si můţe vybrat zda se bude domáhat náhrady dle tohoto zvláštního zákona nebo dle Občanského zákoníku.
4.4. Odpovědnost – občanské právo Výrobce vozu, popř. dovozce poskytuje svým zákazníkům smluvní záruku a po dobu stanovenou zákonem odpovídá za vady svého výrobku. V případě zásahu do originálního stavu automobilu zákazník ztrácí zákazník záruku na konkrétní část vozu, případně záruku celou. V případě pouţití větších disků či pneumatik, které jsou zapsány do technického průkazu silničního
motorového vozidla mimo výrobcem stanovené alternativní rozměry, majitel vozu ztrácí záruku na montáţ disků a pneumatik a s tím dotčených mechanismů, ve zbylém rozsahu záruka nezaniká. Řešením problému ztráty záruky můţe být provedení úprav u renomovaných společností, které jsou schopny ztracenou garanci nahradit v její nevyčerpané lhůtě. Smluvní záruka vţdy respektuje minimální dobu trvání zákonné odpovědnosti za vady a standardně rozlišuje záruku na technické vady (nejkratší), na lak a na prorezivění karosérie (nejdelší). Toto by také mohl být jeden z faktorů v rozhodování či upravovat a nebo nikoliv. Provozovatel upraveného automobilu můţe mít reálné problémy s poskytnutím pojistného plnění pojišťovnou. V případě škodní události bude pojišťovna zkoumat technický stav motorového vozidla. Jestliţe byly na voze provedeny některé nestandardní úpravy, pojišťovna získává startovací impuls k získání podkladů pro odmítnuní poskytnutí pojistného plnění a s tím souvisejícícm zánikem pojistného vztahu. Problém nastane i v případě plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení). To se vztahuje pouze na vozidla způsobilé k provozu . Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliţe prokáţe, ţe pojištěný v okamţiku pojistné události provozoval vozidlo, jehoţ technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena.
5. Proces legalizace úprav osobních automobilů Stejný prostor jako výrobce, který pracuje na zrodu nového automobilu, má i úpravce pracující na některých nových částech jiţ existujícího automobilu. Fakticky vzato je ve stejné pozicí, jako výrobce automobilu, který připravuje tzv. facelift automobilu. Tato činnost výrobce by se dala označit jako tovární tuning. Nový nárazník, nový světlomet, nová maska a v tom okamţiku je moţno jiţ několik let vyráběný vůz označit za novinku. Úpravce v postavení jednotlivce nebo právnické osoby či podnikající fyzické osoby, dle současné právní úpravy můţe k legalizaci svých úprav vyuţít moţnosti homologace pouţitých dílů (výrobce i jednotlivec), v případě hrubšího zásahu do konstrukce motorového vozidla je k dispozici institut přestavby silničního vozidla. Některé další případy mohou být řešeny formou zápisu změn do technického průkazu silničního motorového vozidla.
5.1. Změna údajů v registru silničních vozidel Vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla je povinen poţádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel. Splnit tuto povinnost musí do podat do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje. Tato ţádost se však nemusí vţdy
týkat pravidelně zapisovaných údajů. Do kategorie “další záznamy” lze pojmout montáţ schválené výbavy vozidla, která nebyla součástí sériového vozu i jiné schválené změny vozidla Ţádost se podává příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který vede registr silničních vozidel a u kterého je vozidlo registrováné. K ţádosti se přikládá a) technický průkaz silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, b) osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, c) rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností o schválení technické způsobilosti po provedené změně, v případě změny podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla provedené formou individuální přestavby, d) ostatní doklady osvědčující změnu zapisovaných údajů. Po provedení změny údaje v registru bude táţ změna zanešena i do technického průkazu silničního motorového vozidla a pokud se tento změněný údaj uvádí v osvědčení o registraci silničního motorového vozidla, bude vydáno i nové osvědčení s aktualizovaným dotčeným údajem.
5.2. Přestavba silničního vozidla Přestavbou silničního vozidla je změna nebo úprava podstatných částí mechanismu nebo konstrukce provozovaného silničního vozidla. Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla se povaţují změna druhu pohonu, vestavění jiného typu motoru, změna karoserie, pérování vozidla a kol způsobující změnu povoleného zatíţení, změna druhu karoserie nebo nástavby, pro které se mění účel a způsob pouţití silničního vozidla, změna kategorie vozidla. Tak zní definice obsaţená v zákoně č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V podstatě lze za přestavbu povaţovat kaţdý zásah do vozidla, při kterém se pouze nemění určitý díl za určitý díl, ale tato záměna dílu vyţaduje i další zásahy. Příkladem můţe být výměna vadného motoru za shodný typ, který je v pořádku. Pokud by však byl do vozu umístěn místo stejného motoru, motor jiný (typicky silnější) jednalo by se jiţ o přestavbu, protoţe tato záměna vyvolává potřebu odpovídajících zásahů do dalších komponentů vozidla (brzdová soustava, podvozek atd.) Z pohledu správního práva je potřeba rozlišovat tři stádia. Na počátku stojí ţádost o povolení
přestavby, kterou podává vlastník motorového vozidla, který pojal záměr provést příslušnou úpavu svého vozidla. Obsahem této ţádosti jsou kromě údajů ţadatele i druh a kategorie přestavovaného silničního vozidla a účel, pro který má být silniční vozidlo pouţíváno. K ţádosti se přikládá podrobný popis přestavby silničního vozidla, návrhem na změnu údajů zapisovaných v technickém průkazu silničního vozidla, technický popis a výkresová dokumentace systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla, pokud nebyla schválena jejich technická způsobilost typu a technický protokolem vydaným zkušební stanicí. O této ţádosti rozhoduje příslušný obecní účad obce s rozšířenou působností (individuální přestavby) nebo Ministerstvo dopravy České republiky (hromadné přestavby). Rozhodnutí o povolení přestavby obsahuje výrok (+ technické podmínky přestavby), odůvodnění výroku, poučení o odvolání. Přestavěné vozidlo musí po přestavbě splňovat technické poţadavky, které byly platné v době jeho výroby, nebo technické poţadavky pozdějších předpisů uvedených v předpisové základně pro typ vozidla příslušného druhu a kategorie, jinak nebude přestavba povolena. Díl ztrácí svou homologací nebo schválení, pokud je pozměněn přestavbou takovým způsobem, ţe by v případě shodného zásahu u nového automobilu potřeboval rozšíření homologace či schválení nebo udělení nové homologace či schválení. Po provedené přestavbě musí být schválena technická způsobilost silničního vozidla po provedené přestavbě. Při tomto schvalování se postupuje jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného vozidla. Posuzuje se, zda přestavěné vozidlo i nadále splňuje technické poţadavky technických předpisů, do nichţ zasáhla přestavba a tím také, zda vozidlo i po provedené přestavbě splňuje technické podmínky. Ke schválení přestavby jednotlivě přestaveného vozidla se předkládá technický protokol vypracovaný zkušební stanicí.
5.3. Přestavby vodidla na jiný druh pohonu – LPG/CNG Změna pohonu vozidla je jednou z úprav, která splňuje kritéria pro zařazení do kategorie přestavby silničního vozidla (změna podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla). U této přestavby je nutné rozlišit zda se jedná o hromadnou nebo individuální přestavbu. Hromadné přestavby povoluje Ministerstvo dopravy ČR, na základě písemné ţádosti, pokud jsou
splněny podmínky pro přestavbu stanovené prováděcím předpisem[17], jako podklad je nutno doloţit doklady o kladných výsledcích kontroly z pověřených zkušeben, popř. mohou být uznány podklady dovozce od zahraničního výrobce nebo zahraničních zkušeben. Individuální schválení přestavby povoluje obec s rozšířenou působností nebo magistrát na základě písemné ţádosti, pokud jsou splněny podmínky pro přestavbu stanovené prováděcím předpisem, jako podklad slouţí i doklad o kladných výsledcích kontroly ve zkušební stanici, kterou provádí kontrolní technik typu „K“. Prováděcí předpis stanoví podmínky zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem jako technickou nezpůsobilost plynového zařízení a ponáněná stlačeným plynem (včetně odkazu na předpis EHK č.67 resp. EHK č.110 pro vozidla vybavená pohonem CNG).
pro provoz vozidel poháněných (CNG), situace, které lze hodnotit technické poţadavky na vozidla pro vyzidla vybavená pohonem LPG,
5.4. Homologace dílů montovaných na silniční vozidlo Homologace, resp. schválení je jedním ze základních postupů pro legalizaci uţitého pro úpravu motorového vozidla nebo zamýšleného k tomuto účelu. Na vozidle se v zásadě mohou vyskytnout tři druhy dílů - ty které výrobce vyrobil pro automobilku, ty které výrobce vyrobil dle propozicí automobilky, ale prodává je sám a ty které vyrobil nezávislý výrobce. Kaţdý takový díl musí projít schvalovací procedurou, při které je ověřeno jedno nebo více těchto hledisek: bezpečnost (vnější, vnitřní), hořlavost, emise škodlivin, hluk, pevnost materiálu, upevnění, funkčnost, montáţ a elektromagnetická kompatabilita. Dle dřívější právní úpravy potřebovaly všechny díly, i kdyţ měly jiţ homologaci mezinárodní, ještě české schválení. Dnes se schvalují díly bez homologace mezinárodní. Neschvalují se díly, které nemusí mít homologaci ani schválení. Schvalování výbavy vozidla můţe zablokovat výrobce automobilu svým negattivním stanoviskem. Toto stanovisko se dá zpochybnit jedině v případě, kdy je zjevně motivováno obchodními zájmy výrobce a nikoliv technickými důvody. Pro jednotlivce je tento proces náročný tím, ţe je ve stejném postavení a musí plnit stejné podmínky jako profesionál. Nikdo mu však nebrání, aby touto cestou prošel a choval se dle práva. Jednotlivec bude naráţet zejména na finanční náročnost takového procesu, neboť u určitých dílů se provádí minimálně dvě aţ tři destrukční zkoušky, tudíţ je nutno vyrobit
optimálně tři aţ čtyři identické díly. Z toho je patrné, ţe finanční náročnost takové akce se můţe vyšplhat do vysoké výše a to je do celkových nákladu nutno zahrnout i cenu samotného testování v pověřené zkušebně. Tato cena je cenou smluvní a liší se dle náročnosti konkrétního testování a nutnosti provedení určitého počtu zkoušek (i opakovaných). S finanční stránkou je spojena i stránka časová, neboť ta téţ závisí na náročnosti konkrétního testování a nutnosti provedení určitého počtu zkoušek a ovlivňuje jí i schopnost ţadatele dodat zkušebně potřebné podklady řádně a včas. Pojem homologace představuje úřední, právní a faktický postup, kterým příslušné orgány státní správy po poţadovaném ověření prohlásí, ţe vozidlo, zařízení nebo části dodané výrobcem plní poţadavky daného předpisu (předpisy EHK/OSN, směrnice, nařízení a rozhodnutí EHS/ES, právní prameny českého původu uţivají termínu “schvalování”, těmito prameny jsou zejména Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhlášku Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). V případě typové homologace je postup rozšířen o následné potvrzení výrobce, ţe kaţdé vozidlo, zařízení nebo část, uvedené na trh, byly vyrobeny tak, aby byly shodné s homologovaným výrobkem. Postup homologace (podání ţádosti o homologaci typu, dodání vzorků ke zkouškám, vystavování osvědčení o homologaci, vzory jednotlivých dokumentů a homologačních značek) je stanoven v mezinárodní dohodě, kterou je Česká republika vázána, a detailně je popsán v kaţdém jednotlivém předpisu EHK a směrnici ES. Homologace, udělené ministerstvem podle Dohody[18] z r. 1958 (podle předpisů EHK), mají mezinárodní platnost a jsou uznávány ve všech smluvních státech, které jsou rovněţ vázány zmiňovanou mezinárodní Dohodou z r. 1958. Ministerstvo zmocňuje k vykonání homologačních zkoušek příslušnou homologační zkušebnu, tuto zkušebnu můţe rovněţ zmocnit k přijímání ţádostí o homologaci, kontrole shodnosti výroby a k vystavování osvědčení o homologaci podle jednotlivého předpisu EHK. Schvalování technické způsobilosti typu, je postup, kterým ministerstvo osvědčuje, ţe typ vozidla, systému, konstrukční části, samostatného technického celku a výbavy vozidla, který je vyráběný hromadně nebo v malých sériích, splňuje příslušné technické poţadavky. Příslušné technické poţadavky jsou uvedeny v technických předpisech zahrnutých do předpisové základny. Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla je postup, kterým schvalovací orgán
osvědčuje, ţe vozidlo, jeho systém, konstrukční část, samostatný technický celek splňují poţadavky technických ustanovení, platných v době jeho výroby.
5.5. Zápis ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla Další formou legalizace úprav motorového vozidla je zápis těchto úprav do technického průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla. V případě disků kol (ráfků) a pneumatik jde jiţ o zaběhlý systém, který vyuţívá specifické (do jisté míry homogení) povahy těchto výrobků. Výrobce vozidla, popř. autorizovaný zástupce dle pokynů výrobce, uvádí do technického průkazu silničního motorového vozidla kromě rozměrů disků a pneumatik dodaných výrobcem (autorizovaným zástupcem) i alternativní rozměry disků a pneumatik. Výrobce (autorizovaným zástupcem) můţe svým “rozumným” a zároveň i odpovědným přístupem spočívajícícm ve výběru přiměřeného počtu alternativných rozměrů ulehčit situaci svých zákazníků, kteří jiţ nejsou nuceni činit další opatření k zápisu dalšího, resp. dalších rozměrů do technického průkazu motorového vozidla, popř. riskovat saknce při periodické kontrole ve stanici technické kontroly nebo kontrole policie ČR dohlíţející na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Rozdílnost přístupu výrobců (autorizovaných zástupců) je moţno demonstrovat na vozech Alfa Romeo 147 1.6 TS, Škoda Fabia 1.2 HTP a Renault Mégane 1.6. Fiat Auto, S.p.A. (český autorizovaný zástupce FIAT ČR spol s r.o. Business Unit Alfa Romeo) dodává vůz Alfa Romeo 147 1.6 TS (105 hp) konečným zákazníkům v České republice s disky o rozměru 6J x 15 ET 37,5 a pneumatikami o rozměru 185/65 R15 88H. A dále umoţňuje namontovat na vozidlo dalších 10 alternativních roměrů disků (od 15 do 17 palců v průměru disku) a s nimi svázanými rozměry pneumatik. Škoda Auto, a.s. dodává vůz Škoda Fabia 1.2 HTP (55 hp) konečným zákazníkům v České republice s disky o rozměru 5J x 14 H2 ET 35 a pneumatikami o rozměru 165/70 R14 81T. A dále umoţňuje namontovat na vozidlo dalších 5 alternativních roměrů disků (od 14 do 17 palců v průměru disku) a s nimi svázanými rozměry pneumatik. Renault ČR, a.s. dodával vůz Renault Mégane 1.6 (90 hp, první generace) konečným zákazníkům v České republice s disky o rozměru 5,5 x 13 ET 36 a pneumatikami o rozměru 175/70 R13. A dále umoţňuje namontovat na vozidlo další 1 alternativní roměr disků (14 palců v průměru disku) a s ním svázaným rozměrem pneumatiky.
Toto porovnání se jeví jako zajímavé zejména v přímém srovnání vozu 147 a Fabia. Stav u vozu Mégane je z dnešního pohledu velmi překvapivý, je třeba mít však na paměti, ţe rok výroby tohoto vozu byl rok 1997, tedy v době, kdy o tuningu nebylo ještě takové povědomí, obchod s disky z lehkých slitin byl stále ještě na začátku a tlak majitelů na to mít moţnost měnit u svého vozu disky různých rozměrů byl ještě slabý. Pokud by majitel vozidla chtěl na svůj automobil namontovat disky kol a pneumatiky jejichţ rozměry nejsou v technickém průkazu silničního motorového vozidla uvedeny, má moţnost toto provést a to legálně. Pro zápis dísků kol a pneumatik existují tři druhy postupu dle konkrétní situace a) Zápis typově schválených disků (pneumatik) – na základě typového listu Zápis variabilních ráfků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla (akreditovaným zástupcem výrobce vozidla) provede místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Zápis do technického průkazu vozidla se provádí bez souhlasu výrobce vozidla (akreditovaného zástupce výrobce vozidla). Kontrolní technik typu „K„ (drţitel platného osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích) v rámci potvrzení montáţe zkontroluje shodu vozidla se všemi podmínkami uvedenými ve schválení KBA (ABE) XXXX. Seznam drţitelů schválení včetně vzorů typových listů, schválení KBA (ABE) XXXX a jejich překladů zveřejňuje Ministerstva dopravy prostřednictvím dálkového přístupu (viz příloha č14). Záruční podmínky stanovené výrobcem vozidla platí v původním rozsahu a na montáţ disků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla a s tím dotčených mechanismů se tato záruka nevztahuje. Pro provedení zápisu bude vyţadovat místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností tyto podklady: - řádně vyplněný typový list (viz příloha č.10)(který musí odpovídat vzoru uvedenému v seznamu drţitelů schválení[19], musí být potvrzen dovozcem, drţitelem schválení (razítko, podpis), musí být potvrzen prodejcem (razítko, podpis, datum), musí být potvrzena montáţ na vozidle kontrolním technikem typu „K„, který ověří shodu s uvedeným schválením KBA (ABE) XXXX[20], které je nedílnou součástí daného typového listu (datum, podpis, razítko). U ráfků a pneumatik uvedených v tabulce c) (pro daný typ vozidla) je drţitel schválení oprávněn potvrdit v typovém listu i část „montáţ na vozidlo„, s tím, ţe k potvrzení (datum, podpis, razítko)
uvede: „Schváleno MD pod č.j. xxxxxxx„. - schválení KBA (ABE) XXXX, včetně překladu do českého jazyka b) Zápis na základě prohlášení autorizovaného dovozce a kontrole v pověřené zkušebně Zápis variabilních ráfků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla (akreditovaným zástupcem výrobce vozidla) provede místně příslušný úřad obce s rozšířenou působností. Zápis do technického průkazu vozidla se provádí bez souhlasu výrobce vozidla (akreditovaného zástupce výrobce vozidla). Pověřená zkušebna v rámci potvrzení montáţe zkontroluje shodu vozidla s všemi podmínkami uvedenými v TÜV posudku XXXX. Seznam akreditovaných dovozců včetně vzorů prohlášení akreditovaného dovozce, TÜV posudku XXXX a jejich zveřejňuje Ministerstva dopravy prostřednictvím dálkového přístupu (viz příloha č14). Záruční podmínky stanovené výrobcem vozidla platí v původním rozsahu a.na montáţ disků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla a s tím dotčených mechanismů se tato záruka nevztahuje Pro provedení zápisu bude vyţadovat místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností tyto podklady: - řádně vyplněné prohlášení autorizovaného dovozce, které musí odpovídat vzoru uvedeného v seznamu akreditovaných dovozců, musí být potvrzen dovozcem, drţitelem schválení (razítko, podpis), musí být potvrzen prodejcem (razítko, podpis, datum) a musí být i potvrzena montáţ na vozidle pověřenou zkušebnou, která ověří shodu s uvedeným TÜV posudkem, který je nedílnou součástí daného prohlášení (datum, podpis, razítko) - TÜV posudek XXXX, včetně překladu do českého jazyka c) Zápis individuelně dovezených disků na základě kontroly v pověřené zkušebně Zápis variabilních disků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla (akreditovaným zástupcem výrobce vozidla) provede místně příslušný úřad obce s rozšířenou působností. Zápis do technického průkazu vozidla se provádí bez souhlasu výrobce vozidla (akreditovaného zástupce výrobce vozidla). Pověřená zkušebna zkontroluje shodu vozidla s všemi podmínkami uvedenými v schválení KBA (ABE) XXXX nebo TÜV posudku XXXX. Záruční podmínky stanovené výrobcem vozidla platí v původním rozsahu a na montáţ disků a pneumatik nad rámec udávaných výrobcem vozidla a s tím dotčených mechanizmů se tato záruka nevztahuje Pro provedení zápisu bude vyţadovat místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností tyto podklady:
- protokol o kontrole na vozidle provedené pověřenou zkušebnou, která ověří shodu s uvedeným schválením KBA nebo TÜV posudkem a zkontroluje montáţ na vozidle - schválení KBA (ABE) XXXX nebo TÜV posudek XXXX, včetně překladu do českého jazyka
6. Správněprávní úprava kontroly upraveného osobního automobilu Kontrola provází naše konání během celého ţivota. Můţe vycházet z našeho podnětu, ale dosti často vychází s podnětu suveréna, který je v oblasti regulace provozu na pozemních komunikacích představován státem. Stát pak přenáší samotný výkon na své organizační sloţky, v přenesené pravomoci na samosprávu a téţ na některé soukromé subjekty. Kontrola představuje nejobecnější řídící funkci, prostřednictvím které je moţno sledovat předpokládaný a reální stav a na základě zjištěných rozdílů přijmout adekvátní opatření. Klasické členění druhů kontroly na kontrolu preventivní lze pro účely této práce redukovat na kontrolu preventivní a průběţnou. Preventivní kontrola hraje hlavní roli při veškerém schvalování nových dílů, úprav, přestaveb. Velký objem kontrolní činnosti je svěřen stanicím technické kontroly a stanicím měření emisí. Preventivní kontrola můţe nést prvky následné kontroly. Jako příklad můţe slouţit schvalování technické způsobilosti po provedené změně – v tomto případě by se taková kontrola dala označit jako kontrola ad-hoc. Průběţnou kontrolu představuje výkon dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, který je svěřen Policii České republiky. Funkce kontroly – poznávací (zjištění rozhodné skutečnosti, zjištění odchylek s cílem je odstranit)
– zjišťovací (zjištění odchylek porovnáním normovaného a skutečného stavu a jejich následné odstranění) – hodnotící (je zaměřena na dodrţování systému kontroly, chybět by neměla zpětná analýza provedených kontrol s návazností na případné změny systému kontroly) – nápravná (dojde-li k porušení právních norem je nutné přijmout opatření k nápravě stavu) Praxe v kontrolní činnosti je v České republice poněkud rozporuplná. Na jedné straně stojí tradice Habsburské monarchie doplněná o dění v českých zemích v druhé polovině dvacátého století, která se snaţí o kontrolu komplexní, přísnou a důslednou. Na druhé straně stojí laxní přístup a neodbornost některých osob pověřených kontrolou (majitele automobilů nevyjímaje), nesystematičnost, nepředvívatelnost a stále bohaté korupční prostředí. V takovém prostředí pak bují odpor ke kontrole i právu a nevytváří dostatečnou motivaci pro účastníky provozu na silničních komunikacích, aby se chovali správně z vlastního přesvědčení.
6.1. Periodická kontrola Vlastník (provozovatel) motorového vozidla má povinnost nejen drţovat jej v příslušném stavu[21], ale i přistavovat automobil ve stanovených intervalech k pravidelné kontrole technického stavu vozidla a měření emisí výfukových plynů motoru vozidla. Problém pravidelné (periodické) kontroly motorových vozidel je shledáván v tom, ţe stále ještě není systém nastaven tak aby kontrolované auto bylo skutečně to, které projíţdí kontrolním prostorem. Vlastníci upravených vozů s nepovolenými úpravami téţ maskují své počínání chvilkovou montáţí sériových dílů a u relativně nedemontovatelných (dle mnoţství nutného úsilí).se spoléhá na toleranci k určitým prohřeškům. Periodickou kontrolu provádějí stanice technické kontroly a stanice měření emisí. Stanice technické kontroly je pracoviště specializované na provádění technických prohlídek silničních vozidel, jeţ můţe provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené a osvědčení vydané krajským úřadem. Stanice měření emisí je pracoviště specializované na měření emisí vozidel, které je součásti autorizovaného servisu (výrobce vozidla) nebo součástí stanice technické kontroly. Stanici měření emisí můţe provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené obecním úřadem
obce s rozšířenou působností. Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve svém §48 stanoví následující: “Stanice technické kontroly při technické prohlídce silničního vozidla zjišťuje, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými pro technický stav vozidla tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.” Je tedy na diskusi jak přistupovat k vozidlu jehoţ součást není původní, navíc nemusí být homologovaná, jestliţe s ní dosahuje vozidlo lepších vlastností neţ se sériovou součástí. Provozovatel silničního vozidla je povinnen přistavit osobní automobil k technické prohlídce ve lhůtě čtyř let po prvním zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel a dále pravidelně ve lhůtách do dvou let, tedy do doby vyznačené na kontrolní nálepce o provedené kontrole technické způsobilosti silničního vozidla, resp. doby zapsané do technického průkazu vozidla. Jiţ před zahájením technické prohlídky musí být předloţen protokol o měření emisí s kladným výsledkem (na zadní tabulce registrační značky je vylepena kontrolní nálepka s vyznačením doby platnosti provedeného měření a tato doba je zapsána i do osvědčení o měření emisí).. Technická prohlídka silničního vozidla zahrnuje kontrolu technického stavu (brzdové soustavy, řízení, náprav, kol, pneumatik, pérování, hřídelů, kloubů, podvozku a karoserie, světelných zařízení a světelné signalizace, ostatního ústrojí a zařízení, zejména elektrického zařízení a vedení, rychloměru a tachografu, palivové soustavy, těsnosti motoru a převodovky, spojky, řazení rychlostních stupňů, vytápění a větracího systému, spojovacího zařízení, výfukové soustavy, odrušení, hluku, předepsané a zvláštní výbavy), činnosti ústrojí a zařízení silničního vozidla. Stanice technické kontroly hodnotí, zda technický stav a činnost ústrojí a částí vozidla je bez závad nebo má závady porovnáním skutečného technického stavu vozidla s podmínkami stanovenými zákonem a prováděcí vyhláškou. Narozdíl od měření emisí stanice technické kontroly nesmí s výjimkou seřízení světlometů (výjimky) při pravidelné technické prohlídce seřizovat a opravovat silniční vozidlo. O provedení pravidelné technické prohlídky silničního vozidla je vyhotoven protokol o technické prohlídce, který je předán provozovateli vozidla a výsledek technické prohlídky vozidla oznámí provozovateli registru silničních vozidel (tj. příslušnému
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností dle místa registrace vozidla). Technickou prohlídkou mohou být zjištěny závady, které se člení dle závaţnosti na 3 skupiny: a) lehká závada, b) váţná závada, c) nebezpečná závada, která bezprostředně ohroţuje bezpečnost jízdy silničního vozidla nebo provoz na pozemních komunikacích. Technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích je vozidlo u kterého nebyly zjištěny ţádné závady nebo jen lehké závady. Stanice technické kontroly vyznačí do technického průkazu vozidla termín provedení pravidelné technické prohlídky silničního vozidla a taktéţ datum příští kontroly. Na zadní tabulku registrační značky silničního vozidla je vylepena kontrolní nálepka na které je vyznačen termín příští technické kontroly. Je-li zjištěna váţná závada, je vozidlo technicky způsobilé k provozu pouze na dobu 30 dnů ode dne provedení technické prohlídky a v této lhůtě je provozovatel povinen přistavit silniční vozidlo s odstraněnou váţnou závadou, k provedení prohlídky způsobu odstranění váţné závady. Pokud ani po této prohlídce nebude shledána náprava, vozidlo bude prohlášeno za technicky nezpůsobilé k provozu. Totéţ platí i o vozidlu na němţ byla shledána nebezpečná závada. Měřením emisí zahrnuje kontrolu technického stavu částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech a především změření hodnot parametrů a vlastností popisujících emisní chování silničního motorového vozidla, jejich seřízení a případné odstranění zjištěných závad. Současně se kontroluje i hlučnost vozidla. Podrobnosti této kontroly stanoví zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve spolupráci s vyhláškou Minsiterstva dopravy č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel. Po provedené kontrole a měření je provedeno hodnocení úplnosti, funkčnosti a případných vad částí silničního motorového vozidla, motoru a příslušenství ovlivňující tvorbu škodlivých emisí a naměřených emisních hodnot. Pokud tyto hodnoty neodpovídají předepsaným parametrům, je moţno provést seřízení, popř. odstranění zjištěných závad. Stanice měření emisí v případě kladného výsledku měření emisí vystaví provozovateli silničního motorového vozidla osvědčení o měření emisí, vyznačí v něm kladný výsledek měření emisí, na zadní tabulku registrační značky umístí kontrolní nálepku a vydá provozovateli vozidla protokol o měření emisí silničního motorového vozidla. V případě záporného výsledku měření emisí (i po případném seřízení,
opravě), je silniční motorové vozidlo technicky nezpůsobilé k dalšímu provozu na pozemních komunikacích.
6.2. Namátková kontrola Tento druh kontroly je dle zákona č. 12/1997 Sb. o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích prováděn v rámci výkonu státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Jeho zabezpečením je pověřeno Ministerstvo vnitra a zejména Policie České republiky. V organizační struktuře Policie České republiky jsou výkonem této činnosti pověřeny okresní a krajské dopravní inspektoráty a Ředitelství sluţby dopravní policie Policejního prezidia České republiky. Při silniční kontrole se policisté zaměřují zejména na nejkřiklavější projevy tuningu, jiné méně nápadné prvky, mnohdy ale stejně nebezpečené, procházejí bez povšimnutí. Policisté svůj prostor pro správní uváţení vyuţívají značně nepřesvědčivě, to se odráţí zejména v kritériích přiměřenosti, nestranosti, legitimního očekávání a předvídatelnosti.. Do značné míry to je nejen přístupem samotných policistů, ale i jejich vybavením jak technickým tak odborným. Řidič motorového vozidla je při účasti na provozu na pozemních komunikacích je mj. povinen chovat se aby svým jednáním neohroţoval ţivot, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval ţivotní prostředí ani neohroţoval ţivot zvířat, také je povinen uţít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (který představuje zejména stanoví zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Řidič téţ nesmí obtěţovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduš nebo zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu. Na výzvu policisty je řidič motorového vozidla povinen předloţit řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a další. Policista můţe téţ vyţadovat doklady k provedeným úpravám na voze. Ty které má majitel (reps. provozovatel) zapsány v technickém průkazu silničního motorového vozidla si můţe policista ověřit prostřednictvím centrálního dispečinku Policie České republiky
s přístupem do registru silničních vozidel, ostatní úpravy se budou prokazovat pomocí osvědčení nebo typových listů o provedené úpravě. Kontrolou můţe řidič upraveného motorového vozidla projít bez následků v případě, ţe nebylo shledáno porušení právních předpisů ze strany řidiče (provozovatele). Můţe proběhnout blokové řízení[22] za spáchaný přestupek, jehoţ se dopustil řidič, který porušil zvláštní právní předpis. V tomto případě se bude jednat zejména o porušení zákona č. 56/2001 Sb o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 83 odst.1.) a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. V takové případě řidič zaplatí pokutu do 1000 Kč a v případě porušení zákona č. 56/2001 Sb aţ do výše 5000 Kč. Pokud dané provinění bude splňovat podmínky pro přidělení bodů do bodového hodnocení, bude řidiči přidělen příslušný počet bodů. Pokud nebude přestupek vyřešen výše zmíněným postupem, bude řešen ve správním řízení, popř. v příkazním řízení[23]. Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích stanoví způsob projednání věci. Ve správním řízení budou projednávány věci, které nebyly vyřešeny v blokovém řízení, na základě ustanovení § 46 Zákona o přestupcích a dále se bude projednávat přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závaţným způsobem, ţe bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích[24]. Řidiči můţe být udělena pokuta nebo pokuta a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Pokud dané provinění bude splňovat podmínky pro přidělení bodů do bodového hodnocení, bude řidiči přidělen odpovídající počet bodů. Policista můţe při výkonu dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích zabránit v jízdě motorovému vozidlu pouţitím technického prostředku nebo odtaţením vozidla, jestliţe, vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závaţným způsobem, ţe bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, Úpravce můţe od 1.7.2007 za své jednání získat body do svého bodového hodnocení[25]v následujících případech: a) 5 bodů – za řízení vozidla, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu tak závaţným způsobem, ţe bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích[26] interpretační problém s pojmem "tak závaţným způsobem"
b) 1 bod – za porušení ustanovení § 32 o osvětlení vozidla[27]. zákona č. 56/2001 Sb o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích c) 1 bod - neoprávněné uţití zvláštního výstraţného světla modré barvy[28], popřípadě doplněného zvláštním zvukovým výstraţným znamením
7. Komparativní část - správně právní regulace úprav osobních automobilů v Spolkové republice Německo Právní stav se zaměřením na oblast úprav osobních automobilů v Německé spolkové republice je odlišný zejména v národní právní úpravě. I tato právní úprava však musí respektovat příslušné prameny mezinárodního práva. Odlišnost vnitrostátní právní úpravy je především dána historií
tohoto oboru v této zemi, velikostí a vyspělostí trhu (skoro polovina produkce je exportována) a samozřejmě jiţ zaţitými zkušenostmi. Oproti České republice je hlavní rozdíl patrný v mnoţství postupů umoţňujících legalizovat určitý díl. Rozdíl lze nalézt i ve vztahu jednotlivec – úřad, ve kterém lze najít větší mnoţství informací, konzultací a snahy o efektivní řešení.. V Německé spolkové republice je udělováním homologací a schvalováním (typovým schvalováním) pověřen Spolkový dopravní úřad. Na národní (spokové) úrovni vydává všeobecné povolení k provozu (ABE – die Allgemeine Betriebserlaubnis, typicky jsou jím vybavovány díly typu disků) a všeobecné schválení kontstrukce (ABG – die Allgemeine Bauartgenehmigung, toto povolení je platné výhradně pro schválený typ autmobilu, tyto díly musí být po namontování na vůz např. svítilny), které jsou upraveny v zákoně o přípustnosti vozidel v silničním provozu. (StVZO). Typová schválení dle mezinárodních pramenů se řídí směrnicemi Evropského společenství a příslušnými předpisy EHK. Na podkladě směrnic ES je vydáváno Evropské povolení k provozu (die EG-Betriebserlaubnis, tento druh povolení je nadstavbou ABE) Na začátku procesu samotného řízení o udělení schválení (na ţádost) se koná počáteční hodnocení, jehoţ úkolem je vytřídit produkty, které s nějvětší pravděpodobností nevyhoví příslušným předepsaným zkouškám. Aţ poté je přikročeno k provedení zkoušek samotných. Zvyšuje se tak nejen efektivita práce a současně se eliminují zbytečné náklady na neúspěšně provedené zkoušky. Tomuto efektu napomáhá i moţnost provedení předběţných konzultací s příslušnými zaměstnanci Spolkového dopravního úřadu. Do provozu se můţe dostat i díl opatřený znaleckým posudkem dílu (TGA – das Teilegutachten). Tyto posudky jsou oprávněny vypracovat dle stanovených kritérií pověřené zkušební instituty. Podmínkou je i to, ţe výrobce takového dílu musí splňovat parametry pro cetrifikaci dle normy DIN-ISO 9000. Pro motoristu vzniká povinnost nechat zkontrolovat montáţ stanicí technické kontroly (Dekra, TÜV) nebo jinou příslušnou dohlíţející organizací (FKÜ, KÜS; GTÜ atd.) Jednotlivé povolení (Einzelabnahme) je sběrný termín pro situace nepokryté povolením k provozu. Jednotlivé provedení můţe být provedeno jen stanicí technické kontroly. Toto schválení lze uţít na díly s TGA, ale uţité jiným způsobem nebo více dílů s TGA, které by se mohly vzájemně ovlivňovat. Pověřený zaměstnanec stanice technické kontroly provede příslušné
kontrolní postupy (zahrnuje například vizuální prohlídku, testovací jízdu v běţném silničním provozu atd.) o čemţ vyhotoví posudek, který pak ještě schváli vedoucí stanice technické kontroly. Na základě tohoto posudku je následně provedena změna v dokumentech vozidla a v registru silničních vozidel. V rámci německé právní úpravy lze najít i institut technické zprávy (der Technische Bericht), resp. kontrolní zprávy (der Prüfbericht), ve které úředně ustanovený znalec osvědčuje, ţe povolení k provozu vozidla nezanikne, pokud budou dodrţeny postupy montáţe, ostatní opatření a účel uţívání. Tuto zprávu je pak řidič (provozovatel) povinnen mít stále u sebe. Znalec nepovolí kaţdou úpravu, neboť za své zprávy nese odpovědnost. I tato procesní ustanovení pomáhají dělat z Německa opravdovou tuningovou velmoc. Mylná je představa, ţe úpravcům projde vše (na rozdíl od zlé a zaostalé České republiky). Přes vyspělost tuningové scény i v této zemi jezdí mnoho aut s nepovolenými úpravami a přeţívají jen díky tu větší tu menší toleranci úřadů k určitým projevům tuningu.
8.
Úvahy de lege ferenda
8.1. Akce „Tune it safe“ Iniciativa “Tune it safe” je společným projektem německého spolkového ministerstva dopravy (Bundesverkehrsministerium), Svazu německých úpravců (VDAT ev.) společnosti Messe Essen
(pořadatel Essen Motor Show) a dalších institucí a společností. Iniciativa “Tune it safe” se poprvé představila při Motor Show Essen 2005. Společným cílem je zejména prostřednictvím celoněmecké informační kampaně předcházet nelegálnímu a nebezpečnému tuningu. S růstem popularity tuningu se na německém trhu objevilo hodně neseriózních nabídek, které nabízejí podezřele levné a také často ilegální díly, často ve špatné kvalitě. I díky ceně jsou tyto díly často k nalezení na vozidlech mladých lidí, proto je tato kampaň zaměřena v první řadě na ně. Za důleţité je povaţováno působit na spotřebitele i dodavatele. Propagovat legální a bezpečné postupy úprav. Nelegální, zdánlivě výhodné plagiáty by neměly mít šanci. K prezentaci cílů projektu slouţí i policejní vozy upravené v reţii renomovaných tuningových firem. V roce 2005 bylo symbolem projektu Porsche 911 TECHART, v roce 2006 Brabus Rocket postavený na základě vozu Mercedes-Benz CLS. Mezi aktivity kampaně lze počítat prezentace na tématicky zaměřených výstavách, inzeráty, plakáty, práci s tiskem a veřejností a téţ internetovou prezentaci, kde je k dispozici většina informací prezentovaných jinou formou a téţ prostor pro poloţení dotazu. Obsahem vysvětlovací kampaně jsou odpovědi na otázky, co je povoleno, které výrobky lze pouţít, které certifikáty jsou vyţadovány, jak se chránit před plagiáty a falšovanými povoleními a atesty, následky uţití nepovolených dílů v podobě ztráty povolení k provozu vozidla a ochrany z pojištění, stejně jako ohroţení vlastní osoby a ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích.
8.2. Nástin moţného vývoje 40 let kolektivního vnímání individuality nastavilo naše vědomí do určité sféry. Jak ještě dlouho budeme, ve světě kdy je po nás vyţadováno individualistické chování, potřebovat i v této oblasti pevnou ruku vedení trestající ty co vybočí z řady? Jisté je, ţe takto poloţená otázka značně zjednodušuje, staví respondenty do dvou antagonistických skupin, ale hlavně vybočit z řady se dá různě. Majitel upraveného vozu můţe být skutečným rizikem pro silniční provoz a jeho bezpečnost stejně jako pro ţivotní prostředí. Stejně tak upravený vůz relativně zodpovědného majitele, byť jeho úpravy nesplňují všechny podmínky předepsané právními normami můţe být bezpečnější neţ většina ostatních automobilů v této zemi. Lze si téţ poloţit otázku, je-li tuning špatný, proč samotné automobilky nabízejí jako
volitelnou výbavu různé sportovní pakety simulující to co by udělal fanoušek tuningu, popř. nabízejí sportovní varianty běţných modelů[29]? Popřípadě je-li tuning špatný, proč samotné automobilky navrhují své modely s jasnou a čitelnou inspirací ve světě tuningu? Německý příklad ukazuje, ţe cesta prevence a trpělivého vysvětlování můţe přinést pozitivní výsledky. Prostor pro vysvětlovací kampaně je v České republice zcela nevyuţitý. Je pravdou, ţe BESIP[30] jiţ v minulosti realizoval 2-3 kampaně, ale ty byly pokaţdé laděny proti tuningu a soustředily se pouze na útrţkovitou kritiku nejhorších prohřešků. Snaha vychovávat, radit, pomáhat se v těchto spotech nevyskytla, ačkoliv zbytek práce BESIPu je laděn v tomto tónu.. V zájmu tuningových společností, které se snaţí o zodpovědný přístup k upravování automobilů, by mělo být toto prázdné místo zaplnit. Jejich přístup je v očích veřejnosti nedoceněn a ony místo aby činily a získaly v tomto faktu konkurenční výhodu, soustředí se pouze na boj na úrovni obchodu. V zájmu Ministerstva dopravy České republiky by mělo být aby lidé dodrţovali právo. Zastáváním postoje „drába“ rozdávajícího pouze příkazy a zákazy se rozhodně postoj zainteresované veřejnosti nezmění. Přitom sdělení „nemůţete ..., protoţe ....“ by byl jistě více konstruktivní a pro příjemce i stravitelnější. Byl-li zmíněn tuningovými společnostmi nevyuţitý prostor pro osvětu, stejně prázdný tento prostor zůstane i po zhodnocení činnosti Ministerstva. Národní strategie bezpečnosti silničního provozu[31] zpracovávaná Ministerstvem dopravy například nenabízí v kapitole „Zvýšení respektu účastníků silničního provozu k dodrţování právní úpravy“ jediný preventivní nástroj, naopak všechny jsou zaměřeny na represi a zostření dohledu. Není těţké navrhnout, ţe by jak tuningové společnosti, tak Ministerstvo dopravy v této oblasti měly spolupracovat. Je otázkou zda k tomu ať jedna či druhá strana mají opravdu chuť.a zda jsou schopny se k takové spolupráci domluvit. Je však jisté, ţe by taková aktivita přinesla dříve či později své pozitivní výsledky. Doby divokého tuningu jsou zdá se jiţ za námi, proces kultivace je jiţ nastartován, ale není dostatečně rozšířen. Ekonomický růst české ekonomiky i bohatství jednotlivců vytváří předpoklady pro opuštění “pokoutných“ praktik, náhraţek a plagiátů a nabízí přechod k osvědčeným, bezpečným, certifikovaným a kvalitním produktům. Ale stejně jako v Německu, i
v České republice, je problém se začínajícími úpravci a finančně slabšími úpravci.. Dluh v oblasti osvěty se však ukazuje v celém spektru příznivců tuningu. Státním institucím by neměl být lhostejný nevyuţitý potenciál tuningových firem pro oblast rozpočtových zdrojů a v oblasti boje s nezaměstnaností. Zvýšené příjmy rozpočtů by mohlo přinést i „zlidštění“ systémů schvalování, registrací, povolování výjimek atd., nezanedbatelný příspěvek by byl i v podobě zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Pokud budou podporováni odpovědní výrobci, podpoří se touto cestou i rozsah jejich nabídky a lidé nemudou nuceni hledat alternativní, nelegální cesty. Moţné změny v oblasti tuningu by se mohly kromě prevence orientovat i na dotčené organizační a procesněprávní normy. Vzhledem k mezinárodním závazkům České republiky není moţné ani ţádoucí se od těchto norem odklánět. Zlepšení situace je moţno vidět v zefektivnění fungování národních procesů. Koncepce budoucích změn by se mohla nést v duchu: - prevence, poradenství - úpravce jako partner, nikoliv soupeř. - ucelený systém pramenů pravidel pro jednotlivé fáze úpravy automobilu (samotné upravování, schvalování, kontrola) a dopracování chybějících prováděcích předpisů - transparentní, efektnivní, odborný a zodpovědný systém posuzování přípustnosti úprav - otevření diskuse nad zřízením insitutu znalce povolujícího provoz upraveného vozudle vzoru německé úpravy. - transparentní a důsledný systém kontroly a to jak periodické, tak namátkové. Zlepšení postavení správního orgánu provádějícího namátkovou kontrolu jiţ zmíněným vyjasněním pravidel a tím spojené odstranění nutnosti správního uváţení o tom co posuzovat jako ještě přijatelné a co jiţ ne. V případě periodické kontroly, systémové úpravy k odstranění moţnosti absolvování této kontroly s jiným automobilem neţ na jaký znějí doklady automobilu a zajištění příslušné fotodokumentace a ukládání těchto dokumentů do registru silničních vozidel. Provázání výsledků kontroly periodické s kontrolou namátkovou, moţnost vyţádání fotodokumentace s cílem posoudit aktuální stav vozidla se stavem při provedené periodické kontrole. - speciálně pro oblast úpravy registračních značek – rozšíření druhů o nové rozměry, umoţnění uţití nalepovacích registračních značek za pouţití dostatečných ochranných prvků proti zneuţití takto vyrobené registrační značky
- rozšírit povědomí a moţných směrech tuningu 1/ hodně velké úpravy – bez ohledu na právní úpravu - ano je moţno, ale do běţného provozu na silničních komunikacích se tento automobil nedostanete, majitel nechť si jezdí v prostoru vyhrazeném pro srazy a jiné podobné akce 2/ úpravy ale výhradně dle práva – větší úpravy – standardní postup prokazování technické způsobilosti 3/ úpravy ale výhradně dle práva – drobné úpravy – zjednodušený postup prokazování technické způsobilosti
9. ZÁVĚR Provoz na pozemních komunikacích musí absorbovat celou škálu silničních motorových vozidel. Tuning jako proces upravování automobilů a jejich následný provoz na pozemních komunikacích se stal na přelomu tisíciletí velmi diskutovaným tématem a současně společenským fenoménem. Právo na něj uplatňuje poţadavky shodné s poţadavky na nové automobily, resp. díly, coţ je spravedlivé, ovšem ne vţdy optimální. Česká právní úprava se především ve své hmotné úpravě plně odkazuje na mezinárodní prameny jimiţ jsou předpisy EHK/OSN, směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES. Vnitrostátní úprava stojí na dvou pilířích v podobě Zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhlášky Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Zákonodárce zdůrazňuje zájem ochrany zdraví (vlastního i ostatních účastníků), majetku, ţivotního prostředí. Proto není moţno provozovat na pozemních komunikacích jakékoliv motorové vozidlo s jakýmikoliv díly. V národních právních pramenech lze nalézt regulaci jen omezeného moţných zásahů do motorového vozidla, jsou to zpravidla nejdůleţitější a nejfrekventovanější zásahy
(př. osvětlení vozidla), ostatní zásahy lze kvalifikovat kategorií dílů montovaných na vozidlo. Pokud je potřeba přesných technických údajů, je po třeba je hledat v předpisech EHK/OSN a EHS/ES. Bylo by chybou vztahovat úpravu tuningu jen do správního práva. Důleţité partie úpravy se nacházejí i v právu duševního vlastnictví, právu ţivotního prostředí a v občanském právu, přičemţ instituty práva duševního vlastnictví jsou denně porušovány, pokud se oprávnění brání, stává se tak téměř výhradně jen u průmyslových vzorů. Právní úprava nabízí i ucelený systém kontroly a případného sankcionování jako následku případného porušení právních norem, které je hodnoceno jako přestupek. Řidič denně čelí moţnosti namátkové kontroly prováděné v rámci dohledu ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích Od 1.7.2007 hrozí pachateli vymezených přestupků i udělení bodů do jeho bodového hodnocení. Proto se některé nebezpečné úpravy začínají reálně dotýkat i řidičského oprávnění majitele takového vozu. Systém kontroly je doplněn kontrolou periodickou, popř. ad hoc kontrolou. Do provozu na pozemních komunikacích se tak legálně dostanou jen díly s potřebnou homologací, resp. schválením, tj. bylo u nich ověřeno, ţe splňují všechny předepsané parametry a jsou bezpečné, za podmínek, ţe budou správně montovány a uţity na motorových vozidlech pro které byly určeny. Právní úprava nereflektuje na odlišné podmínky úpravce neprofesionála a ukládá mu dle zásady rovnosti stejná práva a povinnosti. Existují i takové prvky výbavy, které schválení nepotřebují, ty jsou však výjimkou. V tuningu nejde jen o díly proto je potřeba reagovat i na úkony zasahující do jiţ homologovaných dílů. Řešením je rozhodnutí o schválení technické způsobilosti po provedené změně a ve většině případů bude probíhat v rámci přestavby silničního vozidla. S projevy tuningu je potřeba počítat i do budoucna. V zemi výrobců automobilů a autodílů má velký potenciál. Proto by se i v tomto směru měla vydat budoucí zákonodárná inciativa. Rezervy současné úpravy lze nalézt zejména v deficitu legalizačních procesů upravených automobilů a jejich dílů.
10. RESUMÉ Ein Straßenverkehr muss eine breite Kraftwagen-gruppe absorbieren. Der Tuning als ein Prozess von der Modifizierung des Kraftwagens und sein nachfolgender Straßenverkehr ist aus dem Hobby von ein paar Einzelpersonen ein Phänomen geworden, das hat einen wesentlichen Teil der motorisierten Öffentlichkeit getroffen. Wir können uns die große Menge von Modifikazionen vorstellen. Es is nötig diese Vorstellungen mit der Rechtslage konfrontieren. Die tschechische Rechtslage verweist sich in der materiellen Regelung vor allem auf die ECE/EG-Richtlinien und die anwendbaren ECE/UNO-Regelungen. Eine Innerstaatliche Regelung steht außer anderem auf zwei Pfeileren in der Form von Gesetz Nr.56/2001 GBI über Vorbehalten für den Straßenverkehr und die Ordnung Nr. 341/2001 GBI über die Genehmigung der technischen Befähigung und über Vorbehalten für den Straßenverkehr. Wichtig ist auch die Ordnung Nr. 341/2001 GBI über die Zulassung von den Kraftwagen und auch die Ordnung Nr. 302/2001 GBI über die technische Kontrole und die Emissionsmessung.
Nur die Teile mit der notwendigen Produktzulassung, bzw. der Genehmigung, ist möglich legal im Straßenverkehr zu benutzen (mit den Ausnahmen). Es geht um Teile, aber es ist auch nötig auf eine Modifizierung schon genehmigten Teilen reagieren, für diese Modifikationen liegt die Grenze, die Bedingungen und die Überprüfungen. Die legalen Modifikationen sind nötig in die Zulassungskarte einzutragen oder einige andere Bescheinigung haben. Die durchgeführe Zulassung laut des internationales Recht ermöglicht, die zuständige Teile auch im Ausland zu verkaufen und einzusetzen. Die Zulassung stellt einen behördlichen, juristischen und faktischen Prozes vor. Zustandige Organe der staatlichen Verwaltung prüfen in diesem Prozes nach, dass die geprüfte Teile den entsprechenden Rechtsnormen entsprechen und das Hersteller die Gleichförmigkeit genehmigter Teile garantieren kann. Die akkreditierten Prüfstellen arbeiten in diesem Prozes mit und führen die faktischen Tests aus.. In den Rechtsquellen kann man nur die Regelung von einer begrenzten Menge der möchlichen Umbauten finden, das sind regelmäßig die wichtigste und häufigste Maßnahmen. Zudem gehören: die Beleuchtung, die dunklere Verglasung, die größere Reifen und Disken, die Auspuffsysteme, die Bremsensysteme, das Nummerschild, die Fahrzeugausstattung oder die Lackierung. Soweit sind die genaue technische Beschreibungen notwendig, ist es nötig in einer großen Menge von ECE/EG-Richtlinien und anwendbaren ECE/UNO-Regelungen zu suchen. Man kann sich auch mit dem Umbau treffen. Das sind die ernsthaftere Eingriffe in den Automobilbau, die die zustandige Organe der staatlichen Verwaltung zuerst bewilligen müssen und nach dem Umbau auch diesem Umbau in der Zusammenarbeit mit der Prüfstelle zulassen. Die Rechtslage bietet auch ein komplexes Kontrollsystem und die eventuele Sanktionsmaßnahmen als die Verletzung der Rechtsnormen, die sie ist als Ordnungswidrigkeit bewertet. Der Fahrer begegnet täglich die Möglichkeit einer zufälligen Kontrolle welche im Rahmen der Überwachung über die Sicherheit und Verfüssigung des Straßenverkehrs ausgeführt ist. Diese Kontrole besorgt die Polizei der Tschechischen Republik. Der Täter der definierten Ordnungswirdigkeite ist mit Punkten für die Punktwertung seit 1.7.2007 bedrohen. Deshalb beginnen einige gefähliche Bearbeitungen realistisch auch Fahrererlaubnis von Eigentümmer dieses Autos zu bedrohen. Die Prüfstellen besorgen die periodische und ad-hoc Kontrolen. Die Regelung von Tuning befindet sich nicht nur im Verwaltungsrecht. Wir können das
Kraftfahrzeug als ein Urheberwerk oder ein gewerbliches Muster sehen Es bietet das Urheberecht an. Das Umweltschutzrecht kümmert sich um ein Schutz vor dem Lärm und den Abgasemissionen. Das Bürgerrecht hat für uns eine Produkthaftung und Versicherungs Institute. Es ist auch interessant mit anderen Ländern und deren Rechtslagen zu verglcheichen. Ich habe die Bundesrepublik Deutschland gewählt. Der Deutsche Tuningmarkt gehört zum wichtigsten in der Welt. Es gibt folgende Möglichkeiten, die Tuningteile und Umbauten am Fahrzeug in der Bundesrepublik Deutschland genehmigen zu lassen: 1/Die Allgemeine Betriebserlaubnis (ABE), 2/Die Allgemeine Bauartgenehmigung (ABG); 3/Die EG-Betriebserlaubnis; 4/Das Teilegutachten (TGA) und damit verbunden die Anbauabnahme; 5/Einzelabnahmen; 6/Prüfberichte oder Technische Berichte Es bedarf mit denBezeigungen von Tuning auch für die Zukunft zu rechnen. Es hat ein starkes Potential in der Tschechischen republik, in einem Land von denAutomobilproduzenten und Autoteilenproduzenten. Deshalb sollte auch die zukünftige Gesetzgebungsinitiative in dieser Richtung folgen. Diezeitige Rechtslage hat die Reserven vor allem im Defizit von den Legalisierungprozessen der modifizierten Kraftwagen und Teile. Ein Mangel an der Prävention und der Erziehung ist auch wesentlichen und stellt einen großen Spielraum für die zuständige Organe der staatlichen Verwaltung, für Tuning-Gesellschaften und das Fachwelt dar.
POUŢITÉ PRAMENY
+-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------+ | Monografie | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Bronislav Růţička Jak na tuning automobilů. Praha : Nakladatelství Computer Press, 2004. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Jan Kamenář Kaţdý je originál. Praha : Nakladatelství Jan Kamenář DiS., 2006 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Jan Černý, Eva Horzinková, Helena Kučerová Přestupkové řízení : příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, krajských |
|úřadů a dalších správních orgánů. Praha : Linde, 2005. s. 130-133 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Zdeněk Schröter Nová pravidla a bodový systém. Praha : Grada Publishing, 2006, s. 7-19 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Helena Kučerová Dopravní přestupky v praxi, aneb, Projednávání dopravních přestupků ve správním řízení. Praha : Linde, | |2002. s. 27 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Albert Bradáč a kol. Rádce majitele automobilu : (do přihrádky automobilu). Praha : Linde, 1998, s.92-93, 335-336 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| | | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Odborné časopisecké studie a články | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Ing. František Třešňák Auto Moto Quality ověřený průvodce trhem 2003, Praha : Menhart, s.r.o., 2003 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |MS Nebezpečný čiptuning?. Auto Tip, 2006, č. 15, s. 25-27. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Jakub Kolár Sedm, kdo dá víc?!. Auto Tip, 2007, č. 5, s. 39-41 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Arne Olerth Více síly? Tuning Magazine, 2005, č. 6, s. 50-53 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Michal Oberstein Ochranné rámy. Tuning Magazine, 2006, č. 3, s. 58-61 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Jan Kamenář Tónování skel okenními fóliemi. Tuning Magazine, 2006, č. 9, s. 58-61 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Martin Kokeš On-Line. Tuning Magazine, 2007, č. 1, s. 126 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| | | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| | Ostatní |
|-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Marek Knotek Autoweb: Tuneři a tuning [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: | |http://www.autoweb.cz/tuneri-a-tuning/articles.html?id=7702. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Martin Kokeš, Automix: Tuning vs. tuzing I. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: | |http://automix.centrum.cz/novinky/clanek.phtml?id=5767. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Martin Kokeš, Automix: Tuning vs. tuzing II. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: | |http://automix.centrum.cz/novinky/clanek.phtml?id=5814. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Matador Tuning party Hradec Králové: Matador Tuning party 2005 [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: | |http://www.tuningparty.cz/cz_tp2k5.php. | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Besip: Národní strategie BESIP [citováno 2. března 2007]. Dostupný z: http://www.ibesip.cz/cs/Národní+strategie+BESIP/ | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |TUNE IT! SAFE!, Tisková zpráva: TUNE IT! SAFE! – The campaign for safe tuning, [citováno 12. února 2007]. Dostupná z: | |http://www.tune-it-safe.de/downloads/tisbasis251005_eng.doc | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Bit Power, s.r.o.: Chiptuning obecně, [citováno 12. února 2007]. Dostupná z: | |http://www.bitpower.cz/index.php?module=clanky&clanek=Chiptuning-obecně | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Ministerstvo dopravy České republiky: Informační dokument. [citováno 18. února 2007]. Dostupný z: | |http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/STK+a+SME/Informacni_dokument.htm | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Ministerstvo dopravy České republiky: Stanovisko MD k úpravám skel vozidel. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: | |http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozi del/Schvalovani_ | |vozidel/Stanovisko_MD_k_upravam_skel_vozidel.htm | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |Ministerstvo dopravy České republiky: Postup zápisu ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla. [citováno 12. února | |2007]. Dostupný z: |
|http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozi del/Schvalovani_vozidel/Zapis_rafku_a_pneumatik/| |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.zafira-forum.de/showthread.php?t=1609 [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.autoextrem.de/showthread,t-2900.htm [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |D-Fens: Tuning. [dostupné 1. února 2007]. Dostupný z: http://www.dfenscz.com/view.php?cisloclanku=2003042001 | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/39DC5EAD-20AB-40E0-A038416680F603EC/0/alcartl.pdf [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.tuvcz.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.calpg.cz / [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www. www.tune-it-safe.de/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.novitec-rosso.com/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.czechferrari.cz/ [dostupné 10.2.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.ibesip.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.nadacebesip.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.novitec-rosso.com/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.fia.com/ [dostupné 10.1.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://forum.motorkari.cz/viewpoll.php?id=1362 [dostupné 10.2.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------|
|http://www.lsddoor.de/de/index.html [dostupné 11.1.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.marianskelazne.cz/cs/mestska-samosprava/mestsky-urad/odbordopravy/prestavba-silnicniho-vozidla/ [dostupné | |9.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.vdat.de/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.kba.de/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.tuvcz.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.tuev-sued.de/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.dekra.de/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.usmd.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.mdcr.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.portal.gov.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.ep-tuning.cz/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http:// www.autostyl-janko.cz / [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.milotec.net/ [dostupné 15.3.2007] | |-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------| |http://www.novapravidla.cz / [dostupné 10.3.2007] | +-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------+
PŘÍLOHY Příloha č.1 +------------------------------------------------------------------------------------------+ |---------------------------------------------+--------------------------------------------| |---------------------------------------------+--------------------------------------------| +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.2 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.3 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.4 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.5 +-------------------------------------------------------------------------------------------+ | | | +-------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.6 +------------------------------------------------------------------------------------------+ |---------------------------------------------+--------------------------------------------| +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.7 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+ Příloha č.8 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.9 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.10 +------------------------------------------------------------------------------------------+ +------------------------------------------------------------------------------------------+
Příloha č.11 +-------------------------------------------------------------------------------------------+ |Propustnost skla: | | |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |100 % |→ čiré sklo | |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |75 % |→ hranice propustnosti pro čelní sklo | |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |70 % |→ hranice propustnosti pro přední boční skla | |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |50 % |→ hranice okem viditelného ztmavení | |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |0 % |→ limit pro zadní boční skla a zadní sklo není stanoven| |-----------------------------+-------------------------------------------------------------| |0 % |→ sklo nepropouštějící světlo | +-------------------------------------------------------------------------------------------+ Tabulka č.1 – škála propustnosti světla
Příloha č.12 Tabulku registrační značky určených pro osobní automobily tvoří obdélník se zaoblenými rohy o rozměrech: a) 520 x 110 mm, moţno i pro manipulační a zkušební účely b) 280 x 200 mm, typické pro osobní automobily vyrobené v USA, moţno i pro manipulační a zkušební účely c) 320 x 160 mm, pro osobní automobil, který má v technickém průkazu zapsán prostor pro umístění této tabulky registrační značky d) 210 x 145 mm pro tabulku zvláštní registrační značky pro jednorázové pouţití s omezenou platností e) 330 x 85 mm pro tabulku registrační značky pro sportovní vozidlo, jedná-li se o přední tabulku umístěnou na přední části sportovního automobilu.
Příloha č.13 Registrační značky se dělí podle jejich určení do druhů na a) standardní, které jsou určeny 1. pro všechna silniční motorová vozidla a přípojná vozidla, 2. pro všechna zvláštní motorová vozidla, 3. pro vozidla, jejichţ vlastník nebo provozovatel je fyzická nebo právnická osoba poţívající diplomatickou imunitu a výsady dle mezinárodní smlouvy 4. pro vozidla odhlášená k trvalému vývozu do zahraničí b) zvláštní 1. pro jednorázové pouţití s omezenou platností, 2. trvale manipulační, 3. pro zkušební účely, 4. pro historická vozidla, kterým byl vydán průkaz historického vozidla 5. vozidla
pro
sportovní vozidla, kterým byl vydán průkaz sportovního
Příloha č.14 Seznam drţitele schválení – zápisy litých kol do TP +-------------------------------------------------------------------------------------------+ |Název drţitele schválení |Číslo schválení /ATEST 8SD | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------| |ALCAR BOHEMIA, s.r.o. |2073 AEZ, 2247 ENZO, 2362 DOTZ, 2246 BBS, 2879 DEZENT, | | |2881 Mangels | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------| |Ronal ČR, s.r.o. |2070 RONAL | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------| |A.T.U. (Auto Technik Unger), s.r.o.|3014 R.O.D. | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------|
|Benet s.r.o. |3046 CMS, 3028 BROCK, 3029 OXIGIN (AD VIMOTION), 3030 | | |PROLINE | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------| |Alessio CZ, s.r.o. |1561 ALESSIO | |-----------------------------------+-------------------------------------------------------| |DMCompany s.r.o. |3099 BSA, 3100 KESKIN, 3101 MAM | +-------------------------------------------------------------------------------------------+ Tabulka č.2 – Seznam drţitelů schválení k 28.2.2007
Seznam akreditovaných zástupců – zápisy litých kol do TP
+----------------------------------------------------------------+ |Název akreditovaného zástupce | |----------------------------------------------------------------| |ALCAR BOHEMIA, s.r.o. | |----------------------------------------------------------------| |Alessio CZ, s.r.o. | +----------------------------------------------------------------+ Tabulka č.3 – Seznam akreditovaných zástupců k 28.2.2007
Příloha č.17 PŘEDPISY EHK/OSN Přehled předpisů EHK/OSN, které tvoří přílohy Dohody o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo uţívat na kolových vozidlech a o podmínkách pro vzájemné uznávání homologací udělených na základě těchto pravidel, uzavřené v Ţenevě dne 20. března 1958 ve znění Dohody z 16. října 1995.
1
Asymetrické světlomety
2
Ţárovky asymetrických světlometů
3
Odrazky
4
Osvětlení zadní registrační tabulky
5
Světlomety "sealed beam"
6
Směrové svítilny
7 Svítilny doplňkové obrysové, brzdové, boční obrysové
přední obrysové, zadní obrysové,
8
Světlomety a ţárovky H1, H2, H3
9
Vnější hluk tříkolových vozidel - kategorie L
10
Elektromagnetická kompatibilita
11
Zámky a závěsy dveří
12
Ochrana řidiče při nárazu na mechanismus řízení
13
Brzdění vozidel kategorií M, N a O
13H Brzdění vozidel kategorie M1 14
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů
16
Bezpečnostní pásy
17
Pevnost sedadel, úchytů a opěrek hlavy
18
Zařízení proti zneuţití vozidla
19
Mlhové světlomety
20
Světlomety a ţárovky H4
21
Vnitřní výčnělky ve vozidlech
22
Ochranné přilby pro řidiče vozidel kategorie L
23
Zpětné světlomety
24
Kouř vznětových motorů
25
Opěrky hlavy
26
Vnější výčnělky vozidel
27
Výstraţné trojúhelníky
28
Zvuková výstraţná zařízení
29
Pevnost kabin nákladních automobilů
30
Pneumatiky osobních automobilů a jejich přípojných vozidel
31
Světlomety HSB
32
Náraz na vozidlo zezadu
33
Náraz na vozidlo zepředu
34
Sníţení rizika poţáru
35
Rozmístění noţních ovladačů
36
Konstrukce velkých autobusů
37
Ţárovky pro homologované světlomety a svítilny
38
Zadní mlhové svítilny
39
Rychloměry včetně montáţe
40
Plynné škodliviny motocyklů - vozidel kategorie L
41
Vnější hluk motocyklů - vozidel kategorie L
42
Přední a zadní nárazníky
43
Bezpečnostní skla a zasklívací materiály
44
Zadrţovací prostředky pro děti
45
Zařízení pro čištění světlometů
46
Zpětná zrcátka a výhled dozadu
47
Plynné škodliviny mopedů - vozidel kategorie L
48
Montáţ světelné techniky
49
Emise vznětových motorů
50 Zařízení kategorie L
k
osvětlení
a
ke
světelné
51
Hladiny hluku vozidel s min. 4 koly
52
Konstrukce malých autobusů
signalizaci
vozidel
53 Montáţ zařízení k osvětlení a k světelné signalizaci motocyklů kategorie L 54
Pneumatiky uţitkových automobilů a jejich přípojných vozidel
55
Zařízení pro mechanická spojení vozidel
56
Světlomety mopedů - kategorie L
57
Světlomety motocyklů - kategorie L
58
Zadní ochrana proti podjetí
59
Náhradní výfukové systémy
60
Ovladače, identifikace ovladačů, sdělovačů a indikátorů
61
Vnější výčnělky přední části kabin vozidel kategorie N
62
Zařízení proti zneuţití vozidel kategorie L
63
Vnější hluk mopedů - kategorie L
64
Náhradní kola pro dočasné pouţití
65
Zvláštní výstraţná světla
66
Pevnost karosérie autobusů
67
Zařízení pro pohon zkapalněným ropným plynem
68
Měření max. rychlosti vozidel včetně elektrických
69
Desky zadního značení pomalých vozidel (do 30 km/h)
70
Desky zadního značení těţkých a dlouhých vozidel
71
Pole výhledu řidiče traktorů
72
Světlomety motocyklů - kategorie L
73
Boční ochranná zařízení nákladních vozidel, přívěsů a návěsů
74 Montáţ zařízení kosvětlení a ke světelné signalizaci mopedů kategorie L 75
Pneumatiky motocyklů - kategorie L
76
Světlomety mopedů - kategorie L
77
Parkovací svítilny
78
Brzdění motocyklů - kategorie L
79
Systémy řízení
80
Pevnost sedadel autobusů a jejich úchytů
81
Zpětná zrcátka a montáţ zpětných zrcátek - kategorie L
82
Světlomety mopedů vybavené
83
Emise škodlivin z motorů podle poţadavků na palivo
85
Měření výkonu motoru u vozidel kategorií M a N
86
Montáţ osvětlení a světelné signalizace traktorů
87
Denní svítilny
88
Pneumatiky s vratným odrazem - kategorie L
89
Omezovače rychlosti vozidel kategorií M3, N2, N3
halogenovými ţárovkami – kategorie L
90
Náhradní brzdová obloţení
91
Boční obrysové svítilny
92
Náhradní výfukové systémy motocyklů - kategorie L
93
Ochrana proti podjetí zepředu
94
Ochrana proti čelnímu nárazu
95
Ochrana proti bočnímu nárazu
96
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů traktorů
97
Poplašná zařízení, imobilizéry
98
Světlomety s výbojkami
99
Výbojky
100 Bateriové elektromobily 101 Emise CO2/spotřeba paliva u vozidel kategorie M1 a N1 102 Zařízení ke spojení vozidel do krátké soupravy 103 Náhradní katalyzátory 104 Značení těţkých a dlouhých vozidel a jejich přípojných vozidel 105 Konstrukce vozidel pro dopravu nebezpečných věcí 106 Pneumatiky traktorů a jejich přípojných vozidel 107 Konstrukce dvoupodlaţních autobusů 108 Obnovování pneumatik osobních a jejich přípojných vozidel 109 Obnovování pneumatik nákladních vozidel, jejich přípojných vozidel a autobusů 110 Zvláštní konstrukční části pro vozidla s pohonem na zkapalněný ropný plyn (CNG) 111 Cisternová vozidla převrácení
kategorií N a
O a jejich
stabilita proti
112 Asymetrické světlomety 113 Symetrické světlomety
SMĚRNICE (DOKUMENTY) EHS/ES Přehled směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES, které se vztahují ke konstrukci a provozu kolových vozidel a nesilničních mobilních zdrojů. 70/156
Homologace typu vozidla kategorie M1
70/157
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy - kategorie M, N
70/220
Emise škodlivin záţehových motorů - kategorie M, N
70/221
Palivové nádrţe a zadní ochrana proti podjetí - kategorie M, N
70/222
Prostor pro zadní registr. tabulku - kategorie M, N, O
70/311
Systém řízení - kategorie M, N
70/387
Dveře, vstup do vozidla a výstup - kategorie M, N
70/388
Zvukový signál - kategorie M, N
71/127
Zpětná zrcátka a výhled dozadu - kategorie M, N
71/320
Brzdění vozidel - kategorie M, N, O
72/245
Elektromagnetická kompatibilita - kategorie M, N
72/306
Kouř vznětových motorů - kategorie M, N
73/350
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy - kategorie M, N
74/60
Bezpečnost interiéru vozidel kategorie M1
74/61
Zařízení proti zneuţití vozidel - kategorie M, N
74/132
Brzdění vozidel
74/150
Homologace typu vozidla kategorie T
74/151 Hmotnosti, registrační tabulka, palivové nádrţe, přídavná závaţí, zvuková výstraţná zařízení, hladina vnějšího hluku pro vozidla kategorie T 74/152
Největší rychlost a
nákladní
plošina pro vozidla kategorie T
74/290
Emise škodlivin
74/297
Bezpečnost při nárazu na řízení
74/346
Zpětná zrcátka vozidel kategorie T
74/347
Výhled a stírače čelního skla vozidel kategorie T
74/408
Pevnost sedadel
74/483
Vnější výčnělky vozidel kategorie M1
75/321
Řízení vozidel kategorie T
75/322
Elektromagnetická kompatibilita vozidel kategorie T
75/443
Rychloměr a zpětný chod - kategorie M, N
75/524
Brzdění vozidel
76/114
Štítky a nápisy - kategorie M, N
76/115
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů vozidel kategorie M1
76/432
Brzdění vozidel kategorie T
76/756
Montáţ světelných zařízení - kategorie M, N
76/757
Odrazky - kategorie M, N, O
76/758 Svítilny doplňkové, obrysové, brzdové, boční obrysové
obrysové,
přední
obrysové, zadní
76/759
Směrové svítilny - kategorie M, N, O
76/760
Osvětlení zadní registrační tabulky - kategorie M, N, O
76/761
Světlomety, ţárovky, výbojky
76/762
Přední mlhové světlomety
76/763
Sedadla spolujezdců u vozidel kategorie T
77/102
Emise škodlivin
77/212
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
77/311
Hladina zvuku vnímaná řidičem u vozidel kategorie T
77/389
Odtahové úchyty vozidel - kategorie M, N
77/536
Ochranné zařízení při převrácení (ROPS) u vozidel kategorie T
77/537
Kouř vznětových motorů u vozidel kategorie T
77/538
Zadní mlhové svítilny - kategorie M, N
77/539
Zpětné světlomety - kategorie M, N
77/540
Parkovací svítilny - kategorie M, N
77/541
Bezpečnostní pásy - kategorie M, N
77/649
Výhled řidiče dopředu vozidel kategorie M1
78/315
Homologace typu vozidla kategorie M1
78/316
Označení ovladačů, sdělovačů a indikátorů - kategorie M, N
78/317
Odmrazování/odmlţování čelních skel vozidel kategorie M1
78/318
Ostřikování/stírání čelních skel vozidel kategorie M1
78/507
Štítky a nápisy - M, N, O
78/547
Homologace typu vozidla kategorie M1
78/548
Vytápěcí systémy vozidel kategorie M1
78/549
Kryty kol vozidel kategorie M1
78/632
Bezpečnost interiéru vozidel
78/665
Emise škodlivin
78/764
Sedadlo řidiče vozidel kategorie T
78/932
Opěrky hlavy vozidel kategorie M1
78/933
Montáţ světelných zařízení u vozidel kategorie T
79/488
Vnější výčnělky vozidel kategorie M1
79/489
Brzdění vozidel
79/490
Palivové nádrţe a zadní ochrana proti podjetí
79/533 Zařízení vozidel kategorie T
ke spojení
(k
vlečení)
a pro zpětnou jízdu
79/622
ROPS (statická zkouška) u vozidel kategorie T
79/694
Homologace typu vozidla kategorie T
79/795
Zpětná zrcátka a výhled dozadu
79/1073
Výhled a stírače čelního skla vozidel kategorie T
80/233
Montáţ světelných zařízení
80/720
Pracovní prostor vozidel kategorie T
80/1267
Homologace typu vozidla kategorie M1
80/1268
Měření spotřeby paliva - kategorie M, N
80/1269
Měření výkonu motoru - kategorie M, N
81/333 Palivové nádrţe kategorie M, N1, O1, O2
a
zadní
ochrana
proti
podjetí -
81/334
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
81/575
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů - kategorie M, N
81/576
Bezpečnostní pásy - kategorie M, N
81/577
Pevnost sedadel a úchytů
81/643
Výhled řidiče dopředu vozidel kategorie M1
82/244
Montáţ světelných zařízení
82/318
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů
82/319
Bezpečnostní pásy - kategorie M, N
82/890
Homologace typu vozidla kategorie T
82/953
ROPS (statická zkouška) u vozidel kategorie T
83/190
Sedadlo řidiče vozidel kategorie T
83/276
Montáţ světelných zařízení
83/351 84/8
Emise škodlivin Montáţ světelných zařízení
84/372
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
84/424
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
85/3
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
85/205
Zpětné zrcátko a výhled dozadu
85/647
Brzdění vozidel
86/217
Manometry pro měření tlaku v pneumatikách
86/297
Vývody pro odběr výkonu u vozidel kategorie T
86/298
Vzadu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
86/360
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
86/364
Štítky a nápisy
86/415
Umístění a označení ovladačů u vozidel kategorie T
86/562
Zpětná zrcátka a výhled dozadu
87/358
Homologace typu vozidla kategorie M, N, O
87/402
Vpředu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
87/403
Homologace typu vozidla kategorie M1
88/76
Emise škodlivin
88/77
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů
88/194
Brzdění vozidel
88/195
Měření výkonu motoru
88/218
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
88/297
Homologace typu vozidla kategorie T
88/320
Laboratorní zkoušky - kontrola a ověřování
88/321
Zpětné zrcátko a výhled dozadu
88/366
Výhled řidiče dopředu vozidel kategorie M1
88/410 Hmotnosti, registrační tabulka, palivové nádrţe, přídavná závaţí, zvuková výstraţná zařízení, hladina vnějšího hluku pro vozidla kategorie T 88/411
Řízení vozidel kategorie T
88/412
Největší rychlost a nákladní
plošina pro vozidla kategorie T
88/413
ROPS (statická zkouška) u vozidel kategorie T
88/414
Pracovní prostor vozidel kategorie T
88/436
Emise škodlivin
88/465
Sedadlo řidiče vozidel kategorie T
88/599
Tachografy, záznamová zařízení
89/173 Rozměry, přípojná hmotnost, zasklení, regulátor otáček, ochrana hnacích součástí, spojovací zařízení, výrobní štítek a spojení brzd přípojného vozidla vozidel kategorie T 89/277
Směrové svítilny
89/278
Montáţ světelných zařízení
89/297
Boční ochranná zařízení - kategorie N2, N3, O3, O4
89/336
Elektromagnetická kompatibilita
89/338
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
89/458
Emise škodlivin
89/459
Hloubka vzorku pneumatiky
89/460
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
89/461
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
89/491
Kouř vznětových motorů
89/516 Svítilny doplňkové obrysové, přední obrysové, zadní obrysové, brzdové, boční obrysové 89/517
Světlomety, ţárovky, výbojky
89/518
Zadní mlhové svítilny
89/680 kategorie T
Ochranné
zařízení
při
převrácení
(ROPS) u vozidel
89/681
Vpředu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
89/682
Vzadu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
90/628
Bezpečnostní pásy
90/629
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů
90/630
Výhled řidiče dopředu vozidel kategorie M1
91/60
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
91/157
Akumulátory
91/226
Zařízení proti rozstřiku vody
91/422
Brzdění vozidel
91/441
Emise škodlivin
91/542
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů
91/662
Bezpečnost při nárazu na řízení
91/663
Montáţ světelných zařízení
92/6
Omezovače rychlosti, montáţ a pouţití - kategorie M3, N3
92/61
Homologace typu vozidla kategorie L
92/7
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
92/21
Hmotnosti a rozměry vozidel kategorie M1
92/22
Bezpečnostní skla a zasklívání - kategorie M, N, O
92/23 Pneumatiky a kategorie M1
náhradní kola pro
dočasné pouţití vozidel
92/24
Omezovače rychlosti kategorie M2, M3, N3
92/31
Elektromagnetická kompatibilita
92/53
Homologace typu vozidla kategorie M1
92/62
Systém řízení - kategorie M, N
92/97
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
92/114
Vnější výčnělky kabin vozidel kategorie N
93/14
Brzdění vozidel kategorie L
93/29
Ovladače, sdělovače a indikátory vozidel kategorie L
93/30
Zvuková výstraţná znamení vozidel kategorie L
93/31
Stojánky dvoukolových vozidel - kategorie L
93/32
Drţadla spolujezdců vozidel kategorie L
93/33
Zařízení proti zneuţití vozidel kategorie L
93/34
Povinné štítky a značení vozidel kategorie L
93/59
Emise škodlivin
93/81
Homologace typu vozidla kategorie M1
93/86
Akumulátory
93/91
Označení ovladačů, sdělovačů a indikátorů
93/92 Montáţ vozidel kategorie L
zařízení k osvětlení a
ke světelné signalizaci
93/93
Hmotnosti a rozměry vozidel kategorie L
93/94
Montáţ zadní tabulky registrační značky vozidel kategorie L
93/116
Měření spotřeby paliva vozidel kategorie M1
94/12
Emise škodlivin
94/20
Zařízení pro mechanická spojení vozidel
94/53
Označení ovladačů, sdělovačů a indikátorů
94/63 Omezování emisí skladování a distribuci benzínu (čl. 5 příloha IV)
těkavých
organických
- kategorie M, N, O
sloučenin
při
94/68
Ostřikování/stírání čelních skel vozidel kategorie M1
94/78
Kryty kol vozidel kategorie M1
95/1
Maximální konstrukční rychlost a výkon vozidel kategorie L
95/28
Hořlavost materiálů interiéru
95/48
Hmotnosti a rozměry vozidel kategorie M1
95/54
Elektromagnetická kompatibilita
95/56
Zařízení proti zneuţití vozidel - kategorie M, N
96/1
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů
96/20
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
96/27
Boční náraz
96/36
Bezpečnostní pásy
96/37
Pevnost sedadel
96/38
Kotevní úchyty bezpečnostních pásů
96/44
Emise škodlivin
96/53
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
96/63
Brzdění vozidel kategorie T
96/64
Odtahové úchyty vozidel
96/69
Emise škodlivin
96/79
Čelní vyosený náraz
96/96
Periodické technické kontroly vozidel
96/627
Hladina zvuku vnímaná řidičem u vozidel kategorie T
97/19
Palivové nádrţe a zadní ochrana proti podjetí
97/20
Kouř vznětových motorů
97/21
Měření výkonu motoru
97/24(1)
Pneumatiky vozidel kategorie L
97/24(2) Zařízení ostatních vozidel kategorie L
k osvětlení
a ke
světelné signalizaci mopedů a
97/24(3)
Vnější výčnělky vozidel kategorie L
97/24(4)
Zpětná zrcátka vozidel kategorie L
97/24(5)
Plynné škodliviny vozidel kategorie L
97/24(6)
Palivové nádrţe vozidel kategorie L
97/24(7) kategorie L 97/24(8)
Opatření
proti neoprávněnému
seřizování motoru vozidel
Elektromagnetická kompatibilita vozidel kategorie L
97/24(9) Vnější hluk a výfukové systémy vozidel kategorie L (mimo elektromobily) 97/24(10) Zařízení pro mechanická spojení vozidel kategorie L 97/24(11) Kotevní místa bezpečnostních pásů vozidel kategorie L 97/24(12) Zasklení, stírače, odmrazování a odmlţování
vozidel kategorie
L 97/27
Hmotnosti a rozměry (mimo M1)
97/28
Montáţ světelných zařízení
97/29
Odrazky - kategorie M, N, O
97/30 Svítilny doplňkové obrysové, přední boční obrysové
obrysové, zadní obrysové,
97/31
Osvětlení zadní tabulky registrační značky
97/32
Zpětné světlomety
97/39
Rychloměr a zpětný chod
97/54
Homologace typu vozidla kategorie T
97/68
Nesilniční mobilní stroje - kategorie S
98/12
Brzdění vozidel
98/14
Homologace typu vozidla kategorie M1
98/38 Hmotnosti, registrační tabulka, palivové nádrţe, přídavná závaţí, zvuková výstraţná zařízení, hladina vnějšího hluku pro vozidla kategorie T 98/39
Řízení vozidel kategorie T
98/40
Zpětná zrcátka vozidel kategorie T
98/69
Emise škodlivin - kategorie M, N
98/77
Emise škodlivin - kategorie M, N
98/89
Největší
98/90
Dveře, vstup do vozidla a výstup
98/91 N, O
rychlost a nákladní
Konstrukce vozidel
plošina pro vozidla kategorie T
pro dopravu nebezpečných
věcí - kategorie
1999/7
Systém řízení
1999/14
Zadní mlhové svítilny
1999/15
Směrové svítilny
1999/16
Parkovací svítilny
1999/17
Světlomety, ţárovky, výbojky
1999/18
Přední mlhové světlomety
1999/23
Zařízení proti zneuţití vozidel kategorie L
1999/24
Drţadla spolujezdců vozidel kategorie L
1999/25
Povinné štítky a značení vozidel kategorie L
1999/26
Montáţ zadní tabulky registrační značky
1999/37
Dokumenty k registraci vozidel
1999/40
ROPS (statická zkouška) u vozidel kategorie T
1999/52
Periodické technické kontroly vozidel
1999/55
Ochranné zařízení při převrácení (ROPS) u vozidel kategorie T
1999/56
Montáţ světelných zařízení u vozidel kategorie T
1999/57
Sedadlo řidiče vozidel kategorie T
1999/58 kategorie T
Zařízení ke spojení (k vlečení) a pro zpětnou jízdu vozidel
1999/86
Sedadla spolujezdců u vozidel kategorie T
1999/96
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů
1999/98
Čelní vyosený náraz
1999/99
Měření výkonu motoru - kategorie M, N
1999/100
Měření spotřeby paliva
1999/101
Hladiny hluku a náhradní výfukové systémy
1999/102
Emise škodlivin
2000/1 Rozměry, přípojná hmotnost, zasklení, regulátor otáček, ochrana hnacích součástí, spojovací zařízení, výrobní štítek a spojení brzd přípojného vozidla vozidel kategorie T 2000/2
Elektromagnetická kompatibilita vozidel kategorie T
2000/3
Bezpečnostní pásy - M1, N1
2000/4
Bezpečnost interiéru vozidel
2000/7
Rychloměry vozidel kategorie L
2000/8
Palivové nádrţe a zadní ochrana proti podjetí
2000/19
Vzadu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
2000/22
Vpředu montované ROPS pro úzkorozchodná vozidla kategorie T
2000/25
Kouř vznětových motorů u vozidel kategorie T
2000/30 Silniční kategorie N
technické
kontroly
2000/40
Ochrana proti podjetí zepředu
2000/53
Vyřazení vozidel, recyklace a
2000/72
Stojánky vozidel kategorie L
2000/73 Montáţ kategorie L 2000/74
uţitkových
vozidel -
renovace dílů – kategorie M1
zařízení k osvětlení a
ke světelné signalizaci vozidel
Ovladače a indikátory vozidel kategorie L
2001/1
Emise škodlivin
2001/2
Přeprava nebezpečných věcí
2001/3
Homologace typu vozidla kategorie T
2001/9
Technické kontroly vozidel
2001/11
Technické kontroly vozidel - omezovače rychlosti
2001/27
Emise plynných škodlivin ze vznětových motorů
2001/31
Dveře, vstup do vozidla a výstup
2001/43
Pneumatiky a náhradní kola pro dočasné pouţití
2135/98
Záznamová zařízení (tachografy)
2001/56
Vytápěcí systémy
2001/63
Nesilniční mobilní stroje - kategorie S
2001/85
Homologace typu vozidla kategorie M2, M3
2001/92
Zasklívání a zasklívací materiály
2001/100
Emise - studený start
2001/116
Homologace typu vozidla kategorie M1
2001/505
Přistoupení k předpisu EHK č. 105 - kategorie N, O
2001/506
Přistoupení k předpisu EHK č. 104 - kategorie N, O
2001/507
Přistoupení k předpisu EHK č. 109 - kategorie N, O
2002/7
Hmotnosti a rozměry vozidel
2002/24
Homologace typu vozidel kategorie L
2002/41
Maximální rychlost a výkon motoru vozidel kategorie L
------------------------------[1] „LSD“ – Lamborghini Styled Doors. Italská automobilka Lamborghini pouţívala a stále pouţívá tento atraktivní model manipulace s dveřmi u svých sériových vozů. Označení tohoto systému jasně odkazuje na inspiraci touto automobilkou a jejími produkty. Toto označení uţ mezi veřejností velmi zdomácnělo. [2] FIA – Federation Internationale de l„Automobile – Mezinárodní automobilová federace, světová autorita v oblasti bezpečnosti automobilů a motoristického sportu, zaloţená roku 1904, sídlící v Paříţi. [3] Marek Knotek Autoweb: Tuneři a tuning [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: http://www.autoweb.cz/tuneri-a-tuning/articles.html?id=7702.: „Auta mají podobnou smůlu jako vcelku dobrý operační systém Microsoft Windows: Jejich masové rozšíření, relativně jednoduchá základní (s důrazem na slovo základní) obsluha a obrovská nabídka doplňků velmi proměnlivé kvality snadno přimějí disponované jedince k přesvědčení, ţe sloţitému stroji rozumějí lépe neţ jeho výrobce. Tito lidé se nazývají tuneři.„ [4] Matador Tuning party Hradec Králové: Matador Tuning party 2005 [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: http://www.tuningparty.cz/cz_tp2k5.php. [5] Martin Kokeš, Automix: Tuning vs. tuzing I. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z:
http://automix.centrum.cz/novinky/clanek.phtml?id=5767.: „Tuning resp. úpravy motorových vozidel, to je v poslední době pojem, který se přetřásá napříč celou společností. Pozornost mu věnují i média, a to jak média tištěná, tak i rádia a televize, nepočítáme-li hojné internetové servery či diskusní skupiny. Rozdíly mezi přístupem jednotlivých mediálních subjektů rozeznáte snadno. Zatímco noviny a motoristické časopisy se snaţí k celé problematice přistupovat jako k zajímavosti, jenţ stojí za pozornost, případně se tuningem zcela váţně zabývají a rádia mají většinou roli mediálního partnera nějaké motoristické akce, jenţ je více méně spojena s tuningem, televize se ţenou za čistou senzací. Nezajímají ji "nudné" technické aspekty takových úprav, ty by nijak nezvedly sledovanost. Zajímá ji porušování předpisů, havárie a vůbec veškeré negativní vlastnosti, které jsou některým majitelům více či méně upravených vozů vlastní. Není to tak dlouho, co jsme mohli sledovat reportáţe z Brna, kde se co týden sjíţdělo na parkovišti několik desítek upravených aut. Z toho pak část organizovaně či neorganizovaně pořádala jakési závody s puncem ilegality. V očích neinformovaného diváka vypadala jako hotová apokalypsa.” [6] TUNE IT! SAFE!, Tisková zpráva: TUNE IT! SAFE! – The campaign for safe tuning, [citováno 12. února 2007]. Dostupná z: http://www.tune-itsafe.de/downloads/tisbasis251005_eng.doc [7] MS, J. Nebezpečný čiptuning?. Auto Tip, 2006, č. 15, s. 25-27. [8] Bit Power, s.r.o.: Chiptuning obecně, [citováno 12. února 2007]. Dostupná z: http://www.bitpower.cz/index.php?module=clanky&clanek=Chiptuning-obecne [9] Příloha č. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 302/2001 Sb. o technických prohlídkách a měření emisí vozidel [10] Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, § 18 Světelná zařízení vozidel. (1) Na vozidlech kategorie M, N, O, L, T, OT nebo S se mohou uţívat jen takové světelné zdroje a zařízení (i co do počtu), která jsou pro daný druh a kategorii vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení musí být homologována. (2) Jiná světelná zařízení, neţ jsou předepsána nebo povolena v souladu s odstavcem 1 nebo která jsou povolena podle odstavců 3 aţ 5, nesmí být na vozidle pouţita.
[11] Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, § 36 Závady na vozidle, které ohroţují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Závadou podle odstavce 1 v zasklení vozidla je vţdy: a) prasklé nebo poškozené čelní sklo ve stírané ploše o velikosti větší neţ 20 mm, b) zatemnění čelního skla na propustnost zjevně niţší neţ 75 % nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně niţší neţ 70 %. [12] Ministerstvo dopravy České republiky: Stanovisko MD k úpravám skel vozidel. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozid el/Schvalovani_ vozidel/Stanovisko_MD_k_upravam_skel_vozidel.htm. [13] Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví [14] Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu [15] Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele [16] Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výrobkem [17] Vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích [18] sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/1996 Sb. Dne 16. července 1995 byly v New Yorku přijaty změny Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel, Ţeneva 20. března 1958, vyhlášené pod č. 176/1960 Sb. [19] Ministerstvo dopravy České republiky: Postup zápisu ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla. [citováno 28. února 2007]. Dostupný z: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Dovoz_registrace_a_schvalovani_vozid el/Schvalovani_vozidel/Zapis_rafku_a_pneumatik/ [20] KBA - Kraftfahrt-Bundesamt (Spolkový dopravní úřad, plní úkoly jimiţ je v České republice pověřeno Ministerstvo dopravy) vydává národní schvalovací atest ABE Allgemeine Betriebserlaubnis (Všeobecné povolení provozu, obdoba českého ATEST 8SD)
[21] Albert Bradáč a kol. Rádce majitele automobilu : (do přihrádky automobilu). Praha : Linde, 1998, Na pozemních komunikacích lze provozovat jen takové silniční vozidlo, které splňuje následující podmínky: 1) konstrukce a technický stav vozidla odpovídá poţadavkům bezpečnosti silničního provozu, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí; 2) technický stav vozidla neohroţuje ţivotní prostředí nad míru stanovenou zvláštními předpisy, 3) technická způsobilost vozidla k provozu byla schválena príslušnými orgány, 4) vozidlo je opatřeno státní poznávací značkou, pokud je tato dle zvlášních předpisů vyţadována [22] Jan Černý, Eva Horzinková, Helena Kučerová Přestupkové řízení : příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, krajských úřadů a dalších správních orgánů. Praha : Linde, 2005. s. 130-133: “Blokové řízení je tzv. zkrácené řízení o přestupcích. Provádí se v případě kdy je přestupek splehlivě zjištěn, nestačí domluva a pachatel přestupku je ochoten zaplatit pokutu na místě. V případě nesplění některé z uvedených podmínek se přestupek projedná obvyklým způsobem, popř. v příkazním řízení.Při určení výše pokuty se přihlédne k závaţnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichţ byl spáchán, k pohnutkám a k osobě pachatele. Z projevu ochoty zaplatit pokutu je zřejmé, ţe pachatel uznává svou vinu a ţe se zdává práva odvolat. Proto zákon stanoví, ţe se nelze odvolat prodi uloţení pokuty v blokovém řízení. Uloţením pokyty je věc pravomocně ukončena. Nemůţe-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou. Zároveň je poučen o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení. Převzetí tohoto bloku potvrdí pachatel přestupku na zadní straně útrţku bloku. [23] Albert Bradáč a kol. Rádce majitele automobilu : (do přihrádky automobilu). Praha : Linde, 1998, Pověřený policista (pozn. dnes jiţ obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí) můţe bez dalšího vydat příkaz o uloţení napomenutí nebo pokuty, jestliţe a) nejsou pochybnosti o tom, ţe obviněný se dopravního přestupku dopustil, b) dopravní přestupek nebyl vyřízen v blokovém řízení a c) obviněný není zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům nebyla omezena. Příkaz o uloţení napomenutí nebo pokuty za dopravní prostředek pověřený policista vypracuje vţdy písemnou formou. Příkaz má stejné náleţitosti jako rozhodnutí o dopravním přestupku. Jestliţe obviněný podá proti příkazu o uloţení napomenutí nebo pokuty do 15 dnů ode dne doručení odpor, příkaz se ruší a pověřený
policista pokračuje v řízení.o dopravním přestupku. V tomto řízení nesmí pověřený policista uloţit jiný druh sankce, s výjimkou napomenutí, nebo vyšší výměru sankce, neţ byly uvedeny v příkaze. Příkaz o uloţení napomenutí nebo pokuty, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí. [24] Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, §22 [25] Zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, § 123a Bodovým hodnocením se zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla nebo ţe se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. [26] Zdeněk Schröter Nová pravidla a bodový systém. Praha : Grada Publishing, 2006, pokuty dle zákona o přestupcích: 5000 – 10000 Kč a zákaz řízení 6 měsíců – 1 rok [27] Zdeněk Schröter Nová pravidla a bodový systém. Praha : Grada Publishing, 2006, pokuty dle zákona o přestupcích: 1500 – 2500 Kč nebo bloková pokuta do 2000 Kč. [28] Zdeněk Schröter Nová pravidla a bodový systém. Praha : Grada Publishing, 2006, pokuty dle zákona o přestupcích: 1500 – 2500 Kč nebo bloková pokuta do 2000 Kč [29] Martin Kokeš, Automix: Tuning vs. tuzing II. [citováno 12. února 2007]. Dostupný z: http://automix.centrum.cz/novinky/clanek.phtml?id=5814.: Někteří takoví výrobci dodávají dokonce i lehce tuningové díly (většinou se jedná o sníţené pruţiny a tuţší tlumiče) samotným výrobcům automobilů, kteří je pak nabízejí coby sportovní pakety přímo svým zákazníkům. Příkladem takové spolupráce budiţ např. Mazda, která pro svůj model 3 nabízí sadu pruţin pro sníţení světlé výšky. Pokud si takovou sadu necháte namontovat v servisu, zaplatíte nejen relativně vysokou cenu za 4 pruţiny, ale i příslušné hodiny podle sazebníku prací. Nakonec zjistíte, ţe zmíněnou sadu vyrábí (nejen pro Mazdu) veleznámá firma Eibach, která ji samozřejmě nabízí mnohem levněji. Diskutabilní je i ten fakt, ţe zmíněná sada předpokládá zachování stávajících tlumičů se sériovou charakteristikou. Přes nesporné sportovní ambice sériového naladění podvozku trojky jsem lehce na pochybách, zda zmíněná sada nemá spíše pouze psychologicko-estetický význam. Kaţdý závodní mechanik, kaţdý okruhář či vrchař vám řekne, ţe
nasadit tuţší pruţiny na sériové tlumiče je hloupost. Auto se nepřirozeně pohupuje, sériové tlumiče nejsou schopny kompenzovat sice kratší, zato však silnější kmity, způsobené pouţitím kratších, avšak silnějších pruţin ... [30] Besip: Kdo jsme. [citováno 2. března 2007]. Dostupný z: http://www.ibesip.cz/cs/Kdo+jsme/.: Oddělení BESIP je součástí Ministerstva dopravy. Provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích v souladu se zákonem 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ve své práci se soustřeďuje na preventivní aktivity v oblasti působení na lidského činitele, a to formou celostátních kampaní, dopravní výchovy a rozšiřováním informací o osvědčených postupech v této oblasti. Oddělení BESIP úzce spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy působícími v oblasti prevence dopravních nehod a prostřednictvím svých regionálních pracovníků zajišťuje preventivní aktivity v regionech, městech a obcích. [31] Besip: Národní strategie BESIP [citováno 2. března 2007]. Dostupný z: http://www.ibesip.cz/cs/Národní+strategie+BESIP/
