O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • â E RVE N 2000
Kapliãka v Nov˘ch Dvorech s pamûtními deskami a fotografiemi obãanÛ padl˘ch v I. svût. válce
2
slovo na úvod
TAJUPLN¯ OSTROV Kolik generací chlapcÛ, moÏná i dívek, zaujal tento dobrodruÏn˘ román Julese Verna! Z jeho fiádkÛ na nás d˘chne atmosféra 2. poloviny 19. století, kdy se je‰tû vûfiilo ve v‰emocnost a neomezenost na v‰ech stranách se rozmáhajícího pokroku vûdy a techniky, kter˘ zajistí lidstvu pohodln˘ a ‰Èastn˘ Ïivot na planetû Zemi. OÏivme svou pamûÈ a rozpomeÀme se na dávno pfieãten˘ pfiíbûh o skupince pûti muÏÛ, jeÏ osud doslova zavál pomocí balonu na zdánlivû neobydlen˘ ostrov uprostfied oceánu. Troseãníci se snaÏí spoleãnû ãelit nebezpeãí a kdyÏ síly nestaãí, pomÛÏe vÏdy tajemná, takfika v‰emocná bytost, po níÏ hrdinové marnû pátrají. Tajupln˘ ostrov je vybájená robinzonáda, jako mnoho jin˘ch, ale pfiece jen odli‰ná od pfiíbûhÛ o troseãnících na pust˘ch ostrovech. Hrdinové zde nebojují jen o svÛj vlastní hol˘ Ïivot. SnaÏí se, jak jen síly staãí, pracovat na spoleãném díle. Vynalézavost a vûdomosti jednoho jsou ku prospûchu v‰em. V závûru románu se také dovídáme jméno tajemné bytosti skrytû bdící nad osudy ztroskotancÛ. Její jméno je NEMO – nikdo. Mocn˘ ãlovûk beze jména Ïijící mimo lidskou spoleãnost. Zeptáte se: „A co to má spoleãného s námi?“ NበOstrov pfiece neleÏí uprostfied oceánu, ale poblíÏ soutoku dvou fiek, tak charakteristick˘ch pro ãeskou krajinu: Sázavy a Vltavy. Pfiesto na-
cházíme-li se na tomto kousku zemû, ze v‰ech stran obklopeni vodou, pociÈujeme znaãn˘ úbytek jistoty, s níÏ jsme zvyklí se pohybovat. Cesta po vodû je sice krátká, mÛÏe v‰ak b˘t i docela dobrodruÏná. A pfiíroda, aã nejsme v tropech, dokáÏe za rok udûlat divy. Koncem kvûtna nezb˘vá, neÏ pfiiloÏit ruku k dílu a spoleãn˘mi silami dÏungli zlikvidovat. KaÏd˘ pomáhá jak umí. Nûkdo kosou, sekaãkou nebo kfiovinofiezem, jin˘ jezdí s koleãkem nebo se ohání hrábûmi. V kaÏdém pfiípadû je cenná rada zku‰en˘ch ostrovanÛ, jak co zafiídit a udûlat, aby v‰echno klaplo. I proÏít noc opu‰tûni civilizací mohou ti, kdo jsou ochotni drÏet stráÏ v zu‰lechtûn˘ch rozvalinách zaniklého klá‰tera v t˘dnu pfied poutí. Pravda, nበOstrov není nijak velk˘, pfiesto v sobû skr˘vá v‰elijaká zákoutí. Mohou nám je sice druzí ukázat. Objevení jejich tajemství je dáno jen ãlovûku samotnému. A pfii tom hledání moÏná najdeme nûco víc, neÏ jen zasypanou zarostlou studnu. Porozumíme více sobû, v‰imneme si, kdo vedle nás stojí i kdo nad námi bdí. Snad kapitán Nemo-NIKDO? Ne, ne! Právû naopak. Je to NùKDO, i kdyÏ je zaruãenû více tajemn˘, neÏ románov˘ ochránce ztroskotancÛ. Teì aÈ nûkdo fiekne, Ïe nበOstrov není tajupln˘! Milí poutníci! Ostrov je Vám k dispozici. Hledejte. Objevujte. Naleznete-li, nepfii‰li jste nadarmo.
historie obce
DokladÛ o vzniku NOV¯CH DVORÒ (dfiívûj‰í název Bfiezinky?) se stûÏí dopátráme, první zmínky o jejich existenci se objevují aÏ v dobách války tfiicetileté. Osud nevelké osady b˘val bezesporu spojen se slapsk˘m dvorem a pozdûji panstvím. Toto sídli‰tû v‰ak není uvedeno mezí místy, která král Václav II. vûnoval zbraslavskému klá‰teru pfii zaloÏení v roce 1292. Místo se v‰ak nacházelo v úzkém pruhu území mezi panstvím ostrovského a tehdy zakládaného zbraslavského klá‰tera. Bylo proto s velkou pravdûpodobností fiádu cisterciákÛ na Zbraslavi darováno a nûjací osadníci zde jiÏ mohli b˘t usídleni. V dnes jiÏ vymfielém rodû SkÛãkÛ se po nûjak˘ch 14 generací vyprávûlo, Ïe se u Martina SkÛãka skr˘val nebo nocoval Jan Hus, (mohlo by to b˘t nûkdy v dobû po vyhlá‰ení interdiktu roku 1412, kdy Hus musel opustit Prahu). Zajímavé je, Ïe pfiívrÏenci jeho uãení zde pozdûji sídlili. Pro ãeskobratrskou víru totiÏ v dobû pronásledování ãesk˘ch bratfií opustilo své statky ‰est sedlákÛ (BartoÀ Krb, Václav Junek, Vít Bobe‰, Matys MuÏík, MikulበAbes a Pe‰ák Martin), jejich majetek byl zkonfiskován a vytvofien Nov˘ DvÛr (Nové Dvory?). Dne‰ní název obce se pravdûpodobnû od tûchto událostí odvozuje. Podle knihy gruntovní zbraslavského klá‰tera z roku 1658 tehdy náleÏely ke klá‰ternímu majetku mj. osady Pfiestavlky, Slapy, Bu‰, Krámy, Malá Leãice, Nové Dvory a ·tûchovice (ãást). Nové Dvory mûly tehdy 270 obyvatel. Klá‰ter musel tato místa po pohusitsk˘ch konfiskacích znovu vykoupit a v jeho vlastnictví setrvala aÏ do r. 1785. Poté pfie‰la z náboÏenského fondu do soukrom˘ch rukou, coÏ pro poddané znamenalo ãasto aÏ neúnosné zatíÏení robotou. Z Nov˘ch DvorÛ ostatnû pocházel vÛdce selského povstání Franti‰ek Starec (viz PROUDY 44). Hlavním zdrojem obÏivy místních osadníkÛ b˘valo zemûdûlství a z ãásti lesní práce. Odlehlost vesnice prakticky aÏ do nedávné doby neumoÏÀovala nûjaké systematické dojíÏdûní za prací, v˘nosnost polí b˘vala nevalná a úroda závislá na poãasí. Spojení s okolím usnadnila aÏ teprve cesta, zfiízená r. 1861 (dnes spojení fie‰í spojka k okresní silnici na Nov˘ Knín z r. 1926). Dne‰ní politickou obec tvofií Nové Dvory, Porostliny, osada Královky a Krámy. V Královkách mûl podle povûsti stát královsk˘ pavilonek, kde údajnû ráda pfieb˘vala Eli‰ka Pfiemyslovna, choÈ Jana Lucemburského. Pravdûpodobnûj‰í se zdá jiná verze, Ïe se tam údajnû královna ukryla pfied sv˘m manÏelem na útûku do Bavor (r. 1322?). Osada Porostliny dfiíve náleÏela k Bu‰i a teprve r.
3
Dfievûná zvoniãka v Porostlinách opravená v roce 1998 1856 pfii zfiízení samosprávy obcí a okresÛ byla pfiipojena k Nov˘m DvorÛm, aby se podle tehdy platn˘ch zákonÛ mohly stát samostatnou obcí. Do Nov˘ch DvorÛ pfie‰lo 17 ãísel, dvû tfietiny katastru (a tedy i poplatníkÛ) patfiily dále k Bu‰i. Dfiíve tam b˘vala pÛda porostlá kfiovím a „porostlinami“ – odtud asi název osady. Vzniklá politická obec Nové Dvory se stala souãástí okresu Dobfií‰, kde setrvala aÏ do jeho zru‰ení roku 1960. Nyní patfií k okresu Pfiíbram, farností i ‰kolou do Slap a po‰tou do Nového Knína. V Nov˘ch Dvorech stojí pûkná udrÏovaná kapliãka se zabudovan˘mi pamûtními deskami a fotografiemi obãanÛ, padl˘ch v I. svût. válce. Byla za pfiispûní v‰ech obyvatel postavena v roce 1924 místo staré a se‰lé dfievûné zvoniãky. DÛkladnû opravena byla r. 1994. Zasvûcení kapliãky je pravdûpodobnû sv. Václavu, jednak so‰ka tohoto svûtce byla darována v˘mûnkáfikou Antonií Starcovou a pak, kapliãku vysvûtil slapsk˘ faráfi P. Josef Pavlík právû na den sv. Václava 1924 (o osudu so‰ky není nic známo, dnes v kapliãce není). Poãet obyvatel: 1928 – 157, 1934 – 228, 1991 – 183 (87 domÛ, z toho 55 trvale obydlen˘ch), 2000 – 194 (N. Dvory 73, Porostliny 63, Královky 17, Krámy 41) S pouÏitím pamûtní knihy Nov˘ch DvorÛ a dal‰ích pramenÛ zpracoval J. Schröffel
4
dûtské stránky
Ostrov – v oãích a srdcích na‰ich dûtí Na Ostrovû u Davle stojí zbytky benediktinského klá‰tera, kter˘ zaloÏili mni‰i, ktefií pfii‰li z Bavor roku 999. BohuÏel do dne‰ního dne se zachovaly jen jeho základy, ve kter˘ch se kaÏdoroãnû konají poutû. Tyto poutû zaûal konat pater Bubeníãek roku 1991 a po nûm v tûchto úspû‰n˘ch akcích pokraãoval pater Szabo a nyní i pan faráfi Hanaãík.
Na Ostrovû jsou zbytky klá‰tera staré pfies 1000 let. Letos, jako kaÏd˘ rok, bude pouÈ, kvÛli které jsou kaÏdou sobotu pfied poutí brigády, kde se seká tráva, dûlá pódium atd. Na pouÈ se uÏ v‰ichni tû‰í.
dûtské stránky
5
Ostrov u Davle. Co mi pfiipomíná? Slovo ostrov mi pfiipomíná nadûji. Nadûji v mofii závistiv˘ch a nevûfiících lidí. Lidí, ktefií nechápou, co pro mû víra znamená a snaÏí se mû sv˘m chováním pfiesvûdûit, Ïe BÛh neexistuje. Ostrov není pouze slovem, ale i místem, kde se nachází pozÛstatky klá‰tera. KaÏdoroãnû (od jisté doby) se tu konají poutû. Ostrov je, aspoÀ já si to myslím, kaÏdoroãním pfiíkladem lidské pomoci a dÛkazem toho, Ïe lidé si mohou a dokáÏou, kdyÏ chtûjí, pomáhat.
PouÈ na Ostrovû je kaÏdé léto. Docela se na slavnost tû‰ím i kdyÏ se musí trochu pracovat. Minul˘ rok se slavilo tisíc let od zaloÏení, byl tam i kardinál Miloslav Vlk a jeho ochranka. Letos tam nebude...
A víte vÛbec, drazí kamarádi, Ïe Ostrovskou poutí nám vlastnû zaãíná léto? Prázdniny na krku, ‰kolu nám zavfiou, dokonce ani náboÏko o prázdninách nebude... Co my „ne‰Èastní“ budeme dûlat? Léto, to je ãas putování a v‰ichni budeme PUTOVAT. Na tábory, na dovolenou, na vodu, za dûdou ãi babiãkou... Zkuste si na sv˘ch prázdninov˘ch poutích obãas uloÏit do hlavy nûjakou vzpomínku. Dûtské stránky podzimních ProudÛ ãekají na va‰e prázdninové záÏitky. Farní kur˘r se (trvale a doufám, Ïe ne marnû!) tû‰í na va‰e prázdninové pozdravy. Putujte s radostí, ve zdraví a putujte s Pánem Bohem!.. rr
6
podûkování
O SOCHÁCH, GENECH A VùâN¯CH DùTECH... Blahoslaveni, kdo jsou pozváni k veãefii Beránkovû... Kráãela k oltáfii ti‰e, s dÛstojnû vztyãenou hlavou a za ruku vedla své dítû. Nûco brebentilo, chvílemi se smálo, pevnû se drÏelo máminy ruky a niãím se neli‰ilo od ostatních, jenom snad tím, Ïe mu nedávno bylo patnáct a mámu pfierostlo o pÛl hlavy. V‰ichni je znali, tu dÛstojnou pro‰edivûlou paní i jejího mentálnû postiÏeného syna. Obãas se proslechlo, Ïe kluk v kostele ru‰í a nûktefií nahlas pfiem˘‰leli, Ïe by mu bylo líp doma, nebo snad „mezi sv˘mi“ v ústavu. Jiní, moÏná ne tak nahlas, pfiem˘‰leli, Ïe nejlíp by mu bylo, kdyby se vÛbec nenarodil. Obecnû známou byla také skuteãnost, Ïe pro‰edivûlá paní je sochafika. Její sochy naopak neznal témûfi nikdo. ZÛstávaly nepoznané, stejnû jako odpovûì na otázku, proã se chlapec narodil. Nejmlad‰í ze ‰esti, vzdûlan˘ch a v‰estrannû nadan˘ch sourozencÛ, s diagnózou Downova syndromu definitivnû známou pfied narozením. Dívala jsem se na sochafiãiny ruce, jak vytesávají do kamene dûtskou tváfi. (Její sochafisk˘ rukopis byl podobn˘ jejímu Ïivotu: drsn˘, pln˘ ostr˘ch hran a míst pro bolest). Nikdy toho moc nenamluvila. Ani teì ne. Na moji otázku, proã tak ráda hledá v kameni podobu dûtí a... kfiíÏe, neodpovûdûla. Jenom se ti‰e pousmála. Tu následující jsem se jí neodváÏila poloÏit. Vytu‰ila ji. Dláto pfiestalo cinkat
o kámen. MoÏná mnû, moÏná sobû, moÏná kameni odpovûdûla: „Já nevím, proã se narodil. Nevím, proã se narodilo kterékoli z m˘ch dûtí. Ví‰, proã ses narodila ty? Kdo má právo rozhodnout o Ïivotû? Víme to, nebo si namlouváme, Ïe to víme? Kdo zná v‰echny podoby ‰tûstí a ne‰tûstí? Chlapec je moÏná ‰Èastn˘ tak, jak to nikdo z nás neumí a moÏná je ‰tûstím nás v‰ech. Nûkdy je pokora nevûdomosti vût‰í neÏ v‰echno vûdûní. Îije. Já Ïiju s ním a nemusím v‰echno vûdût. Ty snad ano?“ Na odpovûì neãekala, znovu vzala do rukou dláto... A já jsem se taky dál neptala, vlastnû uÏ nebyl ãas. âas mûní vûci a lidi kolem nás. Na sochy se dívám málokdy. Dívám se na monitor poãítaãe a hledám geny v nepofiádku. MoÏná nûco málo vím o genetice, o diagnostice postiÏení pfied narozením. Vûda se fiítí kupfiedu závratním tempem. Se zájmem ãtu odborné ãlánky i etické polemiky o tom, kdo má mít právo rozhodovat o osudu „po‰kozen˘ch“ zárodkÛ i o tom, jaké je místo „postiÏen˘ch“ ve svûtû nás, „zdrav˘ch“... Nûco vím, ledacos ãtu.... A stejnû nedokáÏu k polemice pfiipojit svÛj názor. A kdybych snad nûkdy chtûla, znovu budu vidût pouze tu dÛstojnou, dnes jiÏ hodnû pro‰edivûlou paní a její vûãné dítû, jak ruku v ruce a blahoslaveni kráãí k veãefii Beránkovû... Daniela Schr.
P O D ù KOVÁ N Í Upfiímné Pán BÛh zaplaÈ a srdeãní dík v‰em z farního spoleãenství ·tûchovice, Slapy i ostatním, ktefií se v tak hojném poãtu zúãastnili posledního rozlouãení s na‰í drahou maminkou, babiãkou a prababiãkou paní RÛÏenou Krejãovou. Ode‰la od nás náhle a ti‰e ve vûku 85 let v pondûlí 21. 2. 2000 a byla pochována, jak si vÏdy pfiála, na ‰tûchovickém hfibitovû v sobotu 26. února za krásného poãasí. Dûkujeme také v‰em, ktefií jí ve stáfií a v dobû nemoci pomáhali a poslouÏili. Aã pfii‰la do ·tûchovic v r. 1952 z rodné Chotûbofie na Vysoãinû, proÏila na ‰tûchovické fafie více neÏ polovi-
nu Ïivota, aby zde byla uÏiteãná jako hospodynû a kostelnice a ve ‰kolce jako kuchafika a ‰kolnice v druÏinû. Zvlá‰tní dík pak patfií duchovním otcÛm: panu probo‰tu P. Antonínu DoleÏalovi z Vy‰ehradu, P. Petru Bubeníãkovi z Roztok, P. Milo‰i Szabovi z Roudnice nad Labem a zdej‰ímu duchovnímu otci P. Robertu Hanaãíkovi. Prosíme vás, abyste paní Krejãové ve sv˘ch srdcích zachovali zboÏnou vzpomínku. Za v‰echny na‰e pfiíbuzné a pfiátele dûkují
Horovi – Milín 215, okr. Pfiíbram
stalo se
7
23. 4. 2000 V rubrice „Stalo se“ se obyãejnû dostává vût‰ího prostoru vzpomínkám na akce v˘jimeãné sv˘m rozsahem ãi úãastí „v˘znamn˘ch“... Ani toto ãíslo nebude v˘jimkou. „Akce“ kterou zaãínáme, sice na první pohled v˘‰e uvedenou v˘jimeãnost postrádá, ale pfiesto... Nûkdo dokázal zasít semínko víry, v nûkom nesmûle zapustilo kofieny, nûkdo o nûj rád peãoval a farní spoleãenství dokázalo sdílet radost z klíãení... (redakãní pozn.)
to v‰e nasvûdãovalo tomu, co bude následovat. A oãekávání mû nezklamalo. Perfektnû, krásnû a dojemnû pfiipraven˘ kfiest na‰ím otcem Robertem, doprovázen˘ vhodn˘m radostn˘m zpûvem, to byla opravdu slavnost, kterou jsme pfiivítali novou oveãku do na‰eho stfiedu. Myslím, Ïe ve vût‰inû zúãastnûn˘ch zanechal tento sv. kfiest nezapomenuteln˘ dojem a pro Jirku to bude jistû zaãátek nového Ïivota – Ïivota s Bohem.
Den mého kfitu byl nejkrásnûj‰ím dnem, jak˘ jsem v Ïivotû zaÏil. Dûkuji v‰em, ktefií mi pomohli na cestû k mému pfiání, stát se kfiesÈanem. Pfied kfitem jsem musel projít tûÏk˘mi zkou‰kami a ani na okamÏik jsem nezapochyboval o své vífie v Boha. Pevnû doufám a vûfiím, Ïe mû farní spoleãenství pfiijme mezi sebe, neboÈ je to jejich zásluha, Ïe jsem ten krásn˘ a neopakovateln˘ den mohl zaÏít. Chtûl bych podûkovat panu faráfii, kter˘ se mi vûnoval a uskuteãnil pro mû a pro moji babiãku den, na kter˘ budeme vzpomínat do smrti. Mûl jsem velikou radost, Ïe i moje babiãka byla ‰Èastná, protoÏe bez její pomoci bych jen tûÏko do‰el k svému cíli. Je mi líto, Ïe musela ãekat tak dlouhou dobu, ale teì je koneãnû ‰Èastná a i já, kdyÏ ji vidím.
1. 5. 2000 Svat˘ rok je rokem poutí. Pfiipomíná nám na‰e putování Ïivotem, putování celé církve dûjinami od Kristova vzkfií‰ení aÏ k Jeho druhému pfiíchodu. Kdo se vydá na pouÈ, opustí svÛj domov, sváÏe do uzlíãku svá pfiání, své prosby a starosti, a ví, Ïe u cíle je mÛÏe sloÏit do rukou BoÏích a Panny Marie. Kdo mohl, putoval letos do ¤íma, nûkdo vyrazí do Svaté zemû, nûkdo nav‰tíví jubilejní chrámy v na‰em okolí. Na‰e farnost má také svou malou, rodinnou pouÈ. Její cesta je vy‰lapaná generacemi na‰ich pfiedkÛ. Chodíme tam kaÏd˘ rok, ale leto‰ní pouÈ na Rovínek byla v˘jimeãná. Nejen tím, Ïe byla ve Svatém roce. Také tím, Ïe jsme na cestu vyrazili v pondûlí po ukonãení Velikonoãního oktávu, kdy v nás je‰tû rezonovala radost ze Vzkfií‰ení. Po cestû jsme si ãetli Janovu zprávu o tom, jak to pfied tûmi témûfi dvûma tisíci lety bylo. Otec Petr to nijak nekomentoval, nechal slova Písma pÛsobit v na‰ich srdcích. Povídali jsme si o modlitbû. O modlitbû vlastními slovy, o modlitbû pevnû formulované, o modlitbû vnímání, o modlitbû JeÏí‰ovû. Nejvy‰‰í modlitbou je obûÈ m‰e svaté, a tu jsme slavili ve tfii hodiny u rovínské kapliãky. Posilnûni BoÏím poÏehnáním a provázeni laskav˘m pohledem na‰í maminky Marie jsme se vraceli domÛ.
Jifií Zábransk˘
Vzpomínám na svátost kfitu mého vnuka Jifiího a chtûla bych podûkovat panu faráfii Robertovi, pateru Milo‰ovi a farnímu spoleãenství za ten okamÏik. Tû‰ila jsem se a vûfiila, Ïe tento den bude krásn˘ pro nás oba a byl. Navíc dÛstojn˘ a vzne‰en˘, aÏ se srdce zastavovala. KdyÏ je nûco hezkého, ãlovûk se raduje a jásá, ale o takovém obfiadu je ãlovûk neschopen mluvit. Jifiík má vzpomínku na cel˘ Ïivot a já mám vzpomínku za cel˘ Ïivot. Marie Zelinková
Pfii pfiíjezdu na m‰i sv. na BoÏí hod Velikonoãní mû ihned napadlo, Ïe to nebude „jen“ BoÏíhodová m‰e, ale Ïe to bude je‰tû nûco slavnostnûj‰ího. Záfiící, slavnostnû obleãen˘ nበJifiík ve spoleãnosti dvou mil˘ch mlad˘ch lidí, záfiící babiãka (která má velkou zásluhu, Ïe Jirka na‰el Boha) –
M.W.
Marta Dobruská
Aãkoliv se pravidelnû zúãastÀuji poutních m‰í pfied kapliãkou na Rovínku, je‰tû nikdy se mi nepo‰tûstilo vykonat celou pouÈ spoleãnû s ostatními farníky. Zanechav tedy doma svou vyãerpanou „sedmou svátost“, zaslouÏenû odpoãívající po boji s nemocí, vyrazil jsem na prahu onoho krásného
8
stalo se
dne vstfiíc nov˘m nev‰edním záÏitkÛm a setkáním, s Bohem, s lidmi a vÛbec... Nበvûãnû neposedn˘ syn rychle nalezl svou novou „obûÈ“ a záhy se k ní pfiipojil. Neãekanû se mi tak naskytla vzácná pfiíleÏitost k rozjímání a ke srovnání sv˘ch my‰lenek. VÏdy kdyÏ se ocitnu uprostfied krásné a divoké pfiírody, ke které údolí b˘val˘ch „Svatojánsk˘ch proudÛ“ bezesporu patfií, cítím, jako bych mûl k Bohu tak nûjak blíÏ, neÏ ve spla‰eném víru v‰edního Ïivota a starostí. Musím se pfiiznat, Ïe ne vÏdy jsem se pfiesnû drÏel pokynÛ P. Petra (modlitby na povel ve dvojicích apod.). Jsem totiÏ na cestách víry odjakÏiva tak trochu vlk samotáfi a jak známo: „Starého psa nov˘m kouskÛm jen tak nenauã퉓. Pfiesto jsme putovali v‰ichni spoleãnû – stejnou cestou, stejn˘m smûrem, k jedinému místu, k jedinému cíli – a mnozí putujeme dodnes. zk
Je veãer, pfiijeli jsme domÛ do Tuchlovic, uloÏili dûti ke spánku a se zájmem si pfieãetli pro nás „horkou“ novinku – bfieznové ãíslo ProudÛ. Jak rádi si v nich vÏdy poãteme. V tyto dny jsme totiÏ my, víkendoví farníci, byli letos prvnû na chatû, poprvé se osobnû setkali s nov˘m paterem Robertem Hanaãíkem a mohli se zúãastnit tradiãního putování ze ·tûchovic na Rovínek. Velmi nás potû‰ilo s kolika znám˘mi jsme se mohli vidût, setkat, podat si ruku a promluvit. Díky. I z va‰ich reakcí bylo znát, Ïe k vám, k va‰im farnostem uÏ doopravdy patfiíme. Cítíme se tu jako doma, je to i na‰e farnost. Bylo to velmi milé sly‰et z rÛzn˘ch úst: „Tak uÏ jste pfiijeli, vítáme vás!“ ZároveÀ vzpomínáme, kdo ze znám˘ch tváfií na této pouti nebyl a tû‰íme se na shledání. Hladíkovi.
13. 5. 2000 Sobota 13. kvûtna se stala dnem krásného vyvrcholení loÀsk˘ch oslav milenia zaloÏení Ostrovského klá‰tera. Byla jím dlouho oãekávaná náv‰tûva benediktinského klá‰tera v Niederaltaichu. Po tro‰e bloudûní vinou nepfiipraveného a unaveného fiidiãe autobusu jsme pfiibliÏnû s hodinov˘m zpoÏdûním dorazili do cíle na‰í cesty – opat-
ství Niederaltaich. To, co následovalo, plnû vynahradilo ãasné vstávání a zdlouhavou cestu k Dunaji v Dolním Bavorsku. Snad nejsilnûj‰ím dojmem na nás pÛsobila osobnost opata Emanuela Jungclaussena, kterého si v‰ichni Ïivû pamatujeme z loÀsk˘ch oslav na Ostrovû. Srdeãnû nás osobnû pfiivítal. Zaujala nás jeho úÏasná duchovní síla a zároveÀ pokora, která z nûho pfiímo vyzafiovala. Bylo pfiíkladné, jak konkrétnû se zab˘vá my‰lenkou sjednocení Evropy – nejen Ïe o tom pouze hovofií, jako mnozí jiní, ale jeho slova jsou naplnûna skutky. VÏdyÈ existence a vzájemná podpora dvou liturgií v jednom klá‰tefie nám pfiipadá jako ten nejlep‰í pfiíklad souÏití mezi kfiesÈany a lidmi vÛbec. Asi to byl i pro nás samotné urãit˘ test, jak jsme schopni naslouchat jin˘m názorÛm, v tomto pfiípadû liturgii v˘chodního kfiesÈanství. Velmi krásn˘m záÏitkem byla i m‰e svatá v bazilice sv. Mofiice, kterou slouÏil nበP. Robert a koncelebroval P. Milo‰. Tradiãnû brilantní promluva P. Milo‰e a spolupráce obou na‰ich past˘fiÛ vyznûla velmi pfiíznivû a posílila nás. MoÏná trochu smí‰ené pocity nás provázely pfii prohlídce dal‰ího kostela v Osterhoffenu, kde jsme si v praxi ovûfiili, Ïe nûkdy ménû znamená více. Vût‰inû z nás je zfiejmû bliωí jednodu‰‰í, ale ãist˘ stavební styl, neÏ pfiebohatá dekorativnost bavorského barokního slohu. Pfiesto byl v˘klad o historii i popis jednotliv˘ch detailÛ v˘zdoby velmi zajímav˘. Chtûlo by se vyprávût dlouze o bájeãném obûdû, kter˘ pro nás v klá‰tefie pfiipravili, o hezké atmosféfie v autobuse bûhem celého zájezdu, obãas doplÀované poznámkami k okolí cesty a k tématu na‰eho putování, o skvûlém v˘konu na‰í dobrovolné tlumoãnice paní doktorky Novotné, o hluboce lidsk˘ch reakcích na‰ich past˘fiÛ v neformálních okamÏicích, ale je tfieba nechat prostor i pro jiné. Pfii hlub‰ím zamy‰lení nad tím, co nám cel˘ zájezd duchovnû pfiinesl, je aÏ neuvûfiitelné, kolik podobenství nám BÛh bûhem jediného dne seslal na jedno základní téma, a tím je vazba mezi konfrontací, poznáním a tolerancí. VÏdyÈ pfiítomnost obou na‰ich past˘fiÛ, kaÏdého s trochu jin˘m pfií-
stalo se
stupem k farníkÛm, existence dvou liturgií v jednom klá‰tefie, ale i dvû rozdílné formy barokního slohu v blízk˘ch kostelích, to v‰e a mnohé jiné by nás mûlo oslovit a pfiimût alespoÀ k zamy‰lení. manÏelé ·tochlovi
„...nepadá z nebes dost many – lid reptá a je na‰tvan˘...“ (z písnû Sváti Karáska). Ono té many pfii farním zájezdu do bavorského Niederaltaichu zpoãátku opravdu mnoho nepadalo. „Vyfasovali“ jsme ‰oféra autobusu , kter˘ se uvedl slovy „fiíkejte mi kudy a já pojedu“. Nemûl snad ani mapu. Zato zfiejmû mûl dost kilometrÛ za sebou jiÏ z minulého dne, a tak brzy zastavil k odpoãinku v jedné vsi na Srakonicku. Stáli jsme dvacet minut uprostfied obce pfied zavfien˘m motorestem, kter˘ hlásal: otevfieno non-stop. Na toalety nebylo kam jít, takÏe brzy musela následovat dal‰í pauza. Na hranicích jsme byli odbaveni dost rychle, ale i tak nás uÏ trochu zaãal tlaãit ãas. Bylo totiÏ domluve-
9
no, Ïe v 10 hodin budeme mít v Niederaltaichu m‰i. „A Nûmci si potrpí na pfiesnost,“ poznamenal pan Schröffel, kter˘ se nakonec ujal navigování, protoÏe jsme evidentnû bloudili. To uÏ bylo jasné, Ïe vãas nedorazíme. Tak se stalo, dorazili jsme s pÛlhodinov˘m zpoÏdûním. Niederaltaich. Tak odtud ‰li ti mni‰i. Pû‰ky, mnoho dní, do jim neznámé krajiny, kde se mluví jim neznámou fieãí, aby neznám˘m lidem zvûstovali Krista, aby na Ostrovû vytvofiili ostrÛvek víry, zaseli semínko, které nepadne ani do trní ani na skálu. Uvítal nás opat, byl velice shovívav˘, napûtí povolilo a dal‰í program byl uÏ fajn. M‰e se o hodinu posunula, následovala prohlídka kostela, obûd, procházka k Dunaji, prohlídka pravoslavného chrámu v areálu téhoÏ klá‰tera, památeãní foto s panem opatem, rozlouãení a prohlídka dal‰ího barokního kostela v Osterhofu. Konec dobr˘ – v‰echno dobré. Byl to hezk˘ v˘let s pfiipomenutím historie a toho, Ïe dobré
Probo‰tsk˘ kostel Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem, cíl na‰í pouti 27. 5. 2000
10
kultura
vztahy mohou vznikat v kaÏdé dobû. Pfied tisíci lety i dnes. Îe sjednocení Evropy je potfiebné nejen ekonomicky, ale také, a moÏná hlavnû ,spoleãensky. Na závûr mne v souvislosti s tím nepoveden˘ch zaãátkem zájezdu napadají slova prezidenta Kennedyho: „Neptej se, co mÛÏe tvá zemû udûlat pro tebe. Ptej se, co mÛÏe‰ udûlat ty pro svou zemi.“ PÛjã si pfií‰tû mapu a nastuduj trasu. Nehudruj a pfiiloÏ ruku k dílu. Nejsi-li s ãímkoli spokojen, nereptej, ale jdi a udûlej to líp... Michal Hladík
Jak to asi vypadá tam, odkud pfii‰li zakladatelé klá‰tera? Jak dlouho k nám ‰li? Tû‰ili se k nám nebo mûli strach? Takové otázky jsme si pokládali pfied v˘letem do Niederaltaichu. A mohli jsme si odpovûdût: je tam krásnû. Aãkoliv jsme bloudili, urãitû jsme cestu zvládli dfiíve neÏ oni k nám. My jsme se tû‰ili na nové záÏitky. Pfiivítali nás s otevfienou náruãí. Ostrov jim jako otevfiená náruã asi nepfiipadal. A nejsilnûj‰ím záÏitkem pro nás bylo, jak znûla slova písnû ke sv. Kiliánu v chrámu klá‰tera. Byli jsme v tu chvíli vlastnû nositelé zprávy o tom, Ïe v‰echno úsilí a obûti mnichÛ pfiineslo svoje plody. Îemliãkovi ze Sloupu
V brzk˘ch ranních hodinách odjíÏdíme na pozvání na‰ich pfiátel do benediktinského klá‰tera v Niederaltaichu. Vítá nás pfiekrásná krajina, pfiíjemní a milí lidé. Tento v˘let navazuje na loÀské oslavy milénia Ostrovského klá‰tera. K na‰í velké radosti jede i otec Milo‰. Po m‰i svaté pro nás benediktini pfiichystali v˘born˘ obûd a prohlídku klá‰tera. Potom máme volno na prohlídku mûsteãka. Mûsteãko je upravené, klidné a ãisté jako srdce tûch, ktefií nás k sobû pozvali. Bloudíme uliãkami a jedna nás dovede aÏ k Dunaji, kde konãí a pak uÏ je jen pfiívoz a druh˘ bfieh... jako v pohádce. Konãí v‰echno tam, kde konãí cesta? Byla to pohádka? Nebyla, ale bylo to pfiekrásné. Díky! J. Jelínková
Opat Emanuel Jungclaussen
20. 5. 2000 Sobota odpoledne. Na poãest sv. Jana Nepomuckého jsme mûli moÏnost sly‰et v kostele ve ·tûchovicích koncert souboru Laudato sii... , kter˘ nás v posledních letech obdarovává sv˘mi vystoupeními. Tento nበmil˘ soubor, veden˘ panem Petrem NoÏinou, nás potû‰il fiadou krásn˘ch duchovních sborov˘ch písní a obohatil sv˘m zpûvem a hudbou veãerní poutní m‰i svatou. OsvûÏující bylo také vystoupení Terezky NoÏinové s kytaristou Michaelem Hájkem, ktefií nám zahráli Telemannovu sonátu. L.P.
27. 5. 2000 Tato sobota byla dnem první oficiální náv‰tûvy na‰í farnosti v novém pÛsobi‰ti patera Milo‰e. Autobus byl obsazen do posledního místeãka (i schÛdky), vezly se dárky, dobroty i kytice, poãa-
11 sí pfiíjemné, program tajn˘ (zaji‰tûn˘ P. Milo‰em). O 9. hodinû jsme dorazili do Roudnice nad Labem a byli pfiivítáni, provedeni farou-klá‰terem, kostelem, potû‰eni m‰í svatou slouÏenou na‰imi obûma knûÏími – souãasn˘m i b˘val˘m, poho‰tûni velkolep˘mi dobrotami roudnick˘ch i na‰ich fenomenálních pekafiek a cukráfiek, dovezeni pod ¤íp, pouãeni pfiedná‰kou o rotundû sv. Jifií (pater Milo‰ by se mimo jiné dobfie uÏivil i jako prÛvodce turistÛ) a po rozlouãení v pofiádku dopraveni domÛ. A teprve doma se vzpomíná na rozlehlé prostory klá‰tera, velik˘, svûtl˘ kostel, kter˘ na‰e v˘prava zaplnila sotva ze tfietiny, na jezírko pod klá‰terem, nádrÏ v ambitech i fontánu na nádvofií a jak pfiebytek vody z klá‰tera vytéká na ulici a kdo chce, mÛÏe se cestou zadarmo osvûÏit. Jak pomalu a tûÏce se napravují devastace zpÛsobené budovám (i lidem) a jak nádhernû pÛsobí uÏ opravené ãásti a jak je nejisté, Ïe se to v‰echno podafií dokonãit. Jak se dobr˘m snahám stále kladou do cesty nesãetné pfiekáÏky, jejichÏ pfiekonávání dá mnohem víc lopoty a stojí víc nervÛ neÏ vlastní práce. A jak dobr˘m vzorem v potíÏích, v práci, v modlitbû a ve vzájemném vztahu jsou nám tito na‰i dva knûÏí. N.M.
31. 5. 2000 V jubilejním roce 2000, kdy kfiesÈanství oslaví své „kulaté narozeniny“, zrodil se projekt „Ruãnû psaná Bible“ Smyslem projektu je vzbudit zájem vefiejnosti o Bibli, o její obsah a zvûst, a upozornit na její nadãasovou platnost: „Slovo BoÏí je Ïivé, mocné a ostfiej‰í neÏ jak˘koli dvouseãn˘ meã; proniká aÏ na rozhraní du‰e a ducha, kostí a morku, rozsuzuje touhy i my‰lenky srdce.“ (ÎidÛm 4,14). Sedm farníkÛ (2 muÏi a 5 Ïen) z na‰ich farností se rozhodlo pfiispût sv˘m dílem ke konkrétní realizaci tohoto zajímavého projektu a ve spoleãenství star‰ích pfiepsali sv˘mi rukopisy ãást poselství Nového zákona. (List sv. apo‰tola Pavla Titovi 11,2-13.) Dal‰ím cílem zmínûného projektu je v˘stavba Domu Bible. Na v˘stavbu budovy, která bude slouÏit v‰em církvím a zájemcÛm o Bibli pfiispûly na‰e farnosti ãástkou 400 Kã. dsch
2. 6. 2000 Kiliánka na vodû! Pro mnohé z Vás bude asi pfiekvapením, Ïe na‰e farnost má novou loì, která byla úãastníky první plavby nazvána Kiliánkou. Bude slouÏit k pfiepravû lidí i materiálu na trase Ostrov-kostel sv.Kiliána. Na‰e stará lodiãka jiÏ pomalu dosluhuje, bylo tedy tfieba poohlédnout se po jiné. Nové plavidlo bylo postaveno a spu‰tûno na vodu v Tfiebenicích a zdárnû proplulo ·tûchovickou lagunou, pfiekonalo i s pasaÏéry propusÈ pfiehrady a pfiistálo u ostrovního mola. Tam byla loì hojnû pokropena svûcenou vodou a poÏehnána místním duchovním tûmito slovy: „Dobr˘ Otãe, vysly‰ na‰e prosby a dej, aÈ tato loì pluje pod Tvou ochranou. PoÏehnej v‰em, kdo se na ní budou plavit, a dej, aÈ v‰ichni poznají, Ïe v Tobû máme bezpeãné útoãi‰tû, tak jako to poznali uãedníci, kdyÏ je TvÛj Syn ochránil uprostfied boufie na mofii.“ Myslím, Ïe by i uãedníci ocenili jako my, stabilitu a fortelnost, s jakou je plavidlo postaveno. Dík v‰em, ktefií se o jeho vznik zaslouÏili. P.Robert
3. 6. 2000 Je horké letní odpoledne. Ve ‰tûchovickém kostele, kde probíhá koncert klasického repertoáru Stamicova tria (housle – Pavel Kudelásek, violoncello – Pavel Verner, cembalo – Jan Kalfus) je velmi pfiíjemnû. Úvodní skladba (Franti‰ek Benda – sonáta A moll) mne jakoby opût pfiená‰í do toho jasného, záfiivého letního dne, jak˘ panuje právû venku. Opravdová nádhera. Následuje sonáta G dur od italského skladatele L. Boccheriniho, kde hudebníci mohli zvlá‰tû v nároãné prestové ãásti uplatnit svou dokonalou techniku. V sonátách od Josefa Mysliveãka (pro violoncello a cembalo) a Karla Stamice (pro housle a violoncello) mû nadchla úÏasná souhra a radost ze hry. Koncert byl zakonãen sonátou G moll Giuseppa Tartiniho, která svou emotivností strhla nejen umûlce, ale i tu hrstku vdûãn˘ch posluchaãÛ. Jen neradi se s hudebníky louãíme, o to milej‰í je pak zji‰tûní, Ïe svou hudbou (varhany, housle, violoncello) doprovázejí i následující m‰i sv. Díky! Jifií Suk
12
kalendáfi / kultura
P R AV I D E L N É B O H O S L U Î B Y O P R Á Z D N I N Á C H sobota 18.00 ·tûchovice nedûle 8.00 Sv.Kilián (Davle) nedûle 10.00 Slapy
Svátek sv.Cyrila a Metodûje. Poutní m‰e sv. 5. ãervence v 10.00 u kapliãky v obci Krámy.
Telefonní spojení na knûze okolních farností: Jílové u Prahy 02/9951209 (hlásí se Agentura 97) Nov˘ Knín 0305/593312 Mní‰ek pod Brdy 0305/592 619 Neveklov 0301/741109
PouÈ u Sv. Kiliána. V rámci nedûlních pravideln˘ch bohosluÏeb 9. ãervence v 8.00 hod.
Svátek sv. Petra a Pavla. Poutní m‰e sv. ve Slapech v rámci nedûlních bohosluÏeb v nedûli 2. ãervence v 10.00 hod.
DIVADLO O leto‰ních Velikonocích mûla v Divadle Komedie premiéru nová pÛvodní ãeská hra
MARTA. Jedná se o nekonvenãní, Ïánrovû tûÏko zafiaditelnou inscenaci, kterou z rÛzn˘ch textÛ sestavili reÏisér Jan Nebesk˘ a dramaturgynû Katefiina ·avlíková. J. Nebesk˘ zde pouÏívá ãetné citace ze sv˘ch pfiedchozích inscenací Konec hry od Samuela Becketta a Terezka od Lenky Lagronové (viz Proudy ã. 37/1997). Titulní postavu – stigmatizovanou francouzskou vizionáfiku Martu Robin (1902-1981) – ztvárÀuje stejnû jako ve hfie Terezka Lucie Trmíková. Autofii dále vycházejí z deníku mladého k smrti odsouzeného Jacquesa Fesche (ve farní knihovnû máme jeho deník z vûzení nazvan˘ Za pût hodin uvidím JeÏí‰e),
obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
Nedûle 13. srpna 2000.V 10.30 hod. m‰e sv. u kapliãky na Rovínku. M‰e v kostele ve Slapech tuto nedûli nebude. Sobota 26. srpna 2000 ve 14.00 m‰e sv. na Ostrovû u Davle. jehoÏ ztûlesÀuje Sa‰a Ra‰ilov. Protiklad, ale i doplnûk, k dal‰ím kfiesÈansk˘m textÛm od Katefiiny Sienské, Sv. Jana od KfiíÏe a Augustina Aurelia tvofií klaunské v˘stupy dvou komisafiÛ (Miloslav Mejzlík a David Prachafi) – starého slepého „Ïraloka“ Lapentiho a nahluchlého „mofiského vlka“ Faunera, ktefií vysl˘chají mladého zloãince. Autorem tûchto humorn˘ch scén je Egon Tobiá‰. Hudbu sloÏil a pfiímo na jevi‰ti na piano hraje Martin Dohnal spolu s kolegou vibrafonistou. Komplikovan˘, mnohovrstevn˘ text zpÛsobuje, Ïe hra mÛÏe b˘t nûkter˘mi kritiky naz˘vána detektivní tragikomedií (Kulturní pfiehled), jin˘mi náboÏensk˘m mysteriem a váÏnou existenciální sondou (recenze v MF Dnes). Sv˘m obsahem i délkou (témûfi dvû a pÛl hodiny bez pfiestávky) ov‰em klade nároky na trpûlivost i pozornost divákÛ a zaujme patrnû jen jejich urãit˘ okruh.. Helena Malinová
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. Tel.: 02/994 11 12. ·éfredaktor: P. Robert Hanaãik Grafická úprava J.+J. Majcherovi (
[email protected]). Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav
