Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody Karl Seeley předneseno 28.1.2013 na VŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha (Předně bych chtěl poděkovat doc. Švihlíkové za zprostředkování té přednášky, a taky doc. Josefu Sejákovi z Univerzity J.E. Purkyňe v Ústí nad Labem, s ním jsem za svého pražského pobytu vedl početné rozhovory, které silně ovlivnily mé chápání ekonomie.) Úvod: 2 smysly názvu Ta přednáška se jmenuje “Ekonomie u hranic přírody”, a myslím to ve dvou smyslech. Ten nejnápadnější se tyká limitů toho, co můžou nám ekosystémy poskytovat, ty hranice, ke kterým se aspoň přibližujeme, pokud jsme je už před nějakou dobou nepřekročili. A těmi hranicemi se budu zabývat, ale spíš ke konci přednášky. Nejdřív mi jde o přestavěnné koncepci ekonomické vědy. Jde o chápání ekonomie jako soused přirodních věd, nebo dokonce jako součást přírodních věd. Nejslavnějším výrokem snad nejslavnějšího ekonoma je to pořekadlo o neviditelné ruce trhu. Nemusíme mít starosti o tom, zda pekař má zájem o naše dobro nebo o náš blahobyt. Můžeme ho nechat sledovat svůj úzký tržní zájem a bude veden jakoby neviditelnou rukou, aby působil ve zájmu jiných. [slide 3] Když někdo říká, Bůh je s námi, má na mysli, že věci se musí dobře dopadnout, vždyť my chceme totéž, co chce Bůh. V kontextu Smithovy ruky, samým organizujícím principem celé ekonomiky je lidská touha, dokonce hrabivost. A podle Smitha je vesmír sestaven tak, aby sledování našich úzkých osobních zájmů nás přivedlo ke stavu obecného blahobytu. To jest, Bůh je s námi. Dá se říct, že trh je takový darwinistický mechanismus [slide 4], který funguje sám, aniž bychom museli něco učinit, aby fungoval. Je to stroj na vybírání lepších, více žádoucích ekonomických činností. A pravda, na základní úrovni používá trh stejné tři zásady jako darwinistická evoluce biologických druhů. Aby fungoval buď trh nebo evoluce se musí poskytovat: -
variace (rozmanitost): firmy, jedinci, biologické druhy se musí navzájem líšit rozdíly v ziskovosti: tyto rozdíly mezi druhy a mezi jedinci jednoho druhu musí mít vliv na pravděpodobnost přežití a rozmnožení se schopnost rozšířovat se: ty významné rozdíly se musí mít cestu do dalších jedinců, do dalších pokolení, do dalších firem nebo ekonomických činností.
1
Ale pak nastává otázka, jak vznikly trhy? A pokud chceme o trhu myslet jako o darwinistickém mechanismu, snad bychom mohli myslet o ekonomice jako o ekosystému, což znamená, že bychom měli se trochu rozmýšlet o fungování ekosystémů. A cestou odpovíme na tu otázku o vzniku trhů.
Ekologie pro economy [slide 6] Začněme s trochu ideolizovanou představou ekosystému prérie v severní Americe. Nejnápadnější životní druh tam je bizon, ale skutečně nejdůležitějším prvkem je tráva. Můžeme názorně ukazovat tok energie z trávy (a dalších rostlin) do býložravců, a z nich do masožravců, a pak do organismů rozkladu a do půdy, kde prostě leží, nebo odkud jde zpátky do nových rostlin. A veškerá energie původně pochází ovšem od slunce. [Slides 9 – 10, o 1. a 2. zákonu] Můžeme schéma ekosystému zjednodušit a zobecnit takhle [slide 11:] Není tam naznačeno, ale můžeme taky mluvit o funkcích různých prvků ekosystému, od nabývání sluneční energie po obohacení půdy. A vidíme, že hmota většinou obíhá, kdežto energie prochází systémem a žene ho. Tolik základy fungování ekosystému. Ale co změna? Co leží za vznikem takových struktur? Tady se dovolujeme trochu antropomorfizované podoby 2. zákona, podle knihy Into the cool, Do chladu, od Erica Schneidera a Doriona Sagana. V přírodě vidíme různé struktury, jež zmenšují termodynamické gradienty, např. proudění tepla v hrnci, což zmenšuje rozdíl mezi teplem hořáku a chladem vzduchu. [slide 13] Nebo i hurikán, který zmenšuje gradient mezi teplem oceánu a chladem atmosféry. [slide 14] Je to opravdu komplexní struktura, s různými typickými prvky. [slide 15] A hurikán ten gradient opravdu zmenšuje, jak je vidět ve stopě chladnější vody ve stopě hurikánu. [slide 16] Ty příklady ilustrují dva zásady. Zaprvé, takové struktury se poskytují pouze v přítomnosti dostatečně velkých gradientů. Bez velkým teplotním rozdílem mezi oceánem a atmosférou nemůže být hurikán. Zadruhé, obvykle se poskytují struktury, jež to zmenšení gradientů urychluje. Přeneseně, je to jakoby ten 2. zákon “chce” struktury, které ty gradienty efektivně zmenšují. 2
Méně přeneseně, 2. zákon “vybírá” struktry, jež gradienty zmenšují rychle a efektivně. Ten výběr funguhe tím, že struktura lépe využívající místní gradienty roste a nenechá místo na jiné struktury, a gradienty zmenšuje, tak že taky nenechá gradienty na ty jiné struktury. Ale nejde jen o ty neživé struktury. Taky život žije používáním gradientů, t.j. jejich zmenšením. Jako když stravíš jídlo, abys měl energii na pohyb. Na rozdíl od neživých struktur, život umí gradienty aktivně hledat a nabývat. Dokonce si můžeme každou živou bytost představit z hlediska jejích vztahů ke gradientům: Hledání; nabývání;
používání;
[slide 18: eyes; spider web; muscles] Genetické mutace změní aspoň jednu z těch tří stránek vztahu ke gradientům. Úspěšná mutace je ta, která, v daném prostředí, zlepšuje výkon organism ohledně aspoň jednoho z těch úkolů [slide 19-21] Na příklad, -
citlivost vůči světlu pomáhá rostlinám při růstu, červům při pohybu poznávací schopnosti, abys získal více informací z toho světla, vůči němuž jsi citlivý tendence růst směrem k světlu o nebo zpočátku směrem ke tmě, a pak k světlu svaly, abys mohl hnout se směrem k tomu, co tvoje poznávací schopnost bere jako užitečný gradient teplá krev, strategie, jež ti umožňuje fungovat v mnohem rozsahlejší řadě prostředí—no ovšem za určitou cenu
Další druh inovace je ta, která udělá dostupnými nebo užitečnými gradienty, které dřív nebyly dannému organismu užitečné, například: -
detoxifikace Trávicí ústrojí krávy dříve, fotosyntéze
[slide 22: detoxification] [slide 22: 4-stomach system] [slide 22: chlorophylls]
Geny můžou zakódovat nejen takové fyzické technologie biologických druhů, ale taky jejich chování. Nedávno byly zveřejněny v časopisu Nature nové výzkumné výsledky o genetických základech chování živočichů, třeba tvar nory hlodavců, nebo snášenlivost různých mravenců vůči přítomnosti více než jedné královny v kolonii. Ale i ta geneticky zakódovaná chování přežijí, protože dovolují organismu lépe hledat, nabývat, nebo spotřebovat okolní gradientů. 3
V všech těch příkladech je vidět obdobu selekčních zásad v tržní ekonomice. Tam jsem mluvil o rozmanitosti, rozdíly v ziskovosti, a schopnost se rozšířovat. V případě biologické evoluce máme rozmanitost; rozdíly v pravděpodobnosti přežiti; a dědičnost těch rozdílů. Součinností těch tří zásadů probíhá selekce úspěšných mutací. Ale ten výběr úspěšnějších biologických druhů podléhá vlastně stejným zásadům jako výběr neživých stuktur jako hurikánů. Protože úspěšnější jedinec lépe nachází, nebo nabývá, nebo spotřebuje nějaký gradient z okolí, t.j., urychluje zmenšení okolních gradientů. Můžeme říct, že úspěšné mutace slouží touze 2. zákona na zmenšení gradientů. A nejde to jen o jedince nebo o jednotlivý biologické druhy, protože je už souhlas (aspoň mezi některými vědci) o ponětí “group selection”, nebo skupinové selekci. Působivě o tom píše profesor David Sloane Wilson ve knize Evolution for Everyone, nebo Evoluce pro každého. [slide 23: Wilson book cover] Bývaly námitky, že tato skupinová selekce je v rozporu se základním darwinistickým procesem přežití nejschopnějších, protože není to skupina jako celek, která se rozmnožuje, nýbrž jedinci v té skupině. Ale jedinec v dobře fungující skupině může mít výhodu nad tím nejschopnějším jedincem ve skupině s méně souláděnými součástemi. Tak že selekce nepůsobí na systém jako celek, ale působí na jedinci tak, aby byly vhodnými součástemi celého systému. Tím vznikají například “superorganismy” typu termitů, kteří postaví hnízda s ohromně subtilním inženýřstvím. Není to výsledkem přímé selekce celé kolonie, v souladu s darwinistickými zásady jde o selekci schopných jedinců. Ale geny, jež dělají z jedince lepší součást celku tím zvyšují schopnost kolonie a současně i schopnost jedinců v ní. [slide 24: termiti] Podobně vidíme koevoluci, nebo společný rozvoj. Je to přirozeným výsledkem toho, že prostředí organismu tvoří nejen ty neživých prvků jako obvyklá teplota nebo roční množství déště, ale taky ostatních živých druhů. Když se jeden druh úspěšně rozvíjí, tím taky změní prostředí pro všechny další druhy, a když je řada na nich, aby se změníli pro lepší přizpůsobení svému změněnému prostředí, to samé prostředí zas změní. Tak se jednotlivé druhy evolvují společně. [slide 24: včely] (Všimněte si, že žaludek krávy je produktem ko-evoluce krávy a mikroorganismů, které v ní žijí.) Ta ko-evoluce se může tykat nejen fyzické podoby jedinců, ale taky vzájemně funkčních živočišních zvyků. A ekosystémy jsou jen logické pokračování toho jevu. Od neživých struktur efektivně zmenšující gradienty ve svém okolí postupujeme stále dál do počátečních forem života, do buněk, do mnohabuňkových rostlin a živočichů, do té nádhery všech druhů a ekosystémů, které vidíme všude kolem. [slide 25: hurricane, cell, bear] 4
Ohromující pořádek a struktura seskupení živých bytostí se poskytuje automaticky, opakovaně, skoro nevyhnutelně. A proč evoluce nedává přednost druhům, jež jsou tak schopní v nabývání gradientů, že ekosystémy zničují, místo toho, aby je vybudovali? -
Občas se to stává, ale nenadlouho, protože takový úspěch je sebezničující. Pravda, ekosystém sám je gradient, kterého se dá zmocnit, ale pokud se zmocnuješ příliš mnoho, podkopáváš ekosystémovu schopnost ti dodávat gradienty v budoucnosti; zeslabníš ekosystém do té miry, že už nepřežiješ, a pak ekosystém se dál zeslabňuje, nebo se uzdraví a se poskytne nějaký méně ničivý druh, který má šanci na přežití.
Je pro to neustálý tlak směrem k rozvinutějším ekosystémům, které sluneční energii pořád lépe ziskají a vtělesní do gradientů v podobě rostlin, a tyže gradienty co nejefektivněji používají, předávající ji z jednoho organizmu do druhého a dál, až se ta poslední kapka rozptýlí do chladu vesmíru. [slide 26] Z toho pohledu jsou ekosystémy předurčeny 2. zákonem, odvozeně můžeme říct, že jsou vyjádřeními boží vůle.
Ekonomie jako ekologie [slide 27] Tak tolik ekosystémy. A co lidé a ekonomiky? Začněme u stavu, ve kterém je samozřejmostí, že lidé jsou součástí okolního ekosystému: u společnosti lovců-sběračů. -
Stejně jako každý jiný organizmus, ovlivňují prostředí, v kterém žijou, ale jsou jen malo součástí celku. Loví a sbírají to, co ekosystém sám sebou poskytuje, skoro nebo úplně bez většího zásahu lidmi [slide 29]
Ale společná evoluce se poskytuje taky zde. Použitím ohně, původním zdomácněním zvířat a rostlin člověk posléze rozšířuje svůj vliv na okolní životní prostředí—neúmyslně! Ty první kroky na technologické draze lidstva nejsou ničím odlišné od bezpočet dřívějších evolučních změn, buď jde o změny ve struktuře těla, nebo o chování jedinců a vznik superorganismů a ekosystémů. A tak podléhají stejnému rozhodojícímu mechanismu, jako znamější evoluce “tam”, v přírodě. Tak se můžeme zeptát, co rozlišuje lidskou ekonomii od “pouhých” ekosystémů? Jde o ovlivňování kraje? Ale každý živý druh ovlivňuje okolní kraj, a třeba v případě bobrů dost značně a viditelně. Tak jde o pěstování strávy, čímž se nezabývají bobři? Ani to ne, protože na jedné straně můžeme mluvit o ekonomické činnosti lovců-sběračů, a na druhé straně jsou
5
například mravenci, které sbírají listy a je používají na pěstování mšicím, od nichž sklízejí nektar. Musíme si přiznat, že neexistuje jasná rozdělující čára mezi ekosystémem obýaným člověkem a lidskou ekonomií. Ale můžeme přece poznat nějakou důležitou hranici u primitvního zemědělství, a to je stav kdy zemědělský člověk kraj přetváří do takové míry, nejen že člověk musí svou strávu pěstovat, ale že souhrnně se kraj stane méně produktivní. O pravidelnosti tohoto jevu svědčí třeba kniha Human impact on ancient landscapes, Lidský vliv na starodávné kraje, od Charlese Redmana. V různých částech světa ranně zemědělská obyvatelstva vyčerpávají úrodnost půda, úrodnost nejen pro ty rostliny, jež nás jako zemědělce zajímají, ale vůbec. Nikdy se neodpoutáme úplně od závislosti na fungování a zdraví jiných biologických druhů, ale od vzniku zemědělské společnosti záleží rozvoj lidského ekosystému, lidské ekonomie víc na činnosti lidí samých než na libovolných evolučních změnách u ostatních biologických druhů. [slide: 30] A proč se rozprostírají takové společnosti, když snižují schopnost místních ekosystémů na dodávání gradientů? Protože na dost vysoký počet pokolení zemědělství—i v tom nerozvinutém tvaru—otvírají zemědělcům dostatečně větší podíl toho zmenšenného úroda, že i primitivní zemědělci mají dustup k značně větším gradientům, než mají sousední lovci-sběrači. Proto tlak 2. zákona upřednostňuje zemědělství nad dřívější lidská uspořádání. Vznik zemědělství, zda se stal úmyslně nebo nikoliv, je příkladem technického pokroku— přesněji řečeno příkladem pokroku ve hmotné technologii, ve fyzické technologiif. A stejně jako veškeré následující technické kroky je poznamenán změnou v lidském vztahu s okolními termodynamickými gradienty. Jde v tomto případě o zvýšené nabytí solarního gradientu na lidské účely, ale další hmotně technické inovace můžou mít jiný charakter. Tady máme krátký seznám několika důležitých kroků v rozvoji lidské technologie. [slide 31] Se chvílkou rozmyšlení se dá najít u každého nějaké zlepšení aspoň v jednom z těch tří stránek našeho vztahu ke gradientům: hledání, nabývání, nebo spotřebování. Vezme parní stroj jako jeden příklad za veškeré hmotné lidské technologie, že jejich rozvoj je hluboce evoluční proces, se silným podobenstvím ke genetické evoluci. Začátkem 18. století byl parní stroj strašně těžký a krajně rozhazovačný co do paliva—měl efektivnost pod 1 procentem. Dát ho do továrny by bylo k ničemu, a použit´na lodi ani nemluvě, a o železnici s parním pohonem se nikomu ani nesnílo. Tak že vzniká otázka, jak se to stalo, že taková zbytečná potvora přežila? Je to obdobou otázky o ptačích křídlech. Chápeme od Darwina, že genetické změny jako vyvinutí nové části těla trvají nejmíň několik pokolení, spíš velice mnoho pokolení. Ale Darwin též vysvětluje, že měnící se organismus musí mít v každém pokolení nějakou výhodu nad alternativami, jinak má malou pravděpodobnost na přežití. Z toho pohledu, schopnost letit se zdá být záhadou. Poloviční křídlo té schopnosti neslouží, ale nelze říct, že “předptáci” s polovičními 6
křídly přežili, aby jejich potomci mohli letit. Tahle ještě ne křídla musela být něčím přizpůsobivá i když jejich majitelé ještě neletěli. Tak jakou takovou výhodu měl parní stroj—současnou výhodu, nejen výhodu ohledně budoucnosti? Za prvé, uhelné dole se dostávaly do hladiny podzemní vody a potřebovaly odvodnění v míře, která by prakticky přesahovala schopnosti skupin lidí nebo zvířat. Ale co ta nízká energetická efektivnost? No, ty byly dole na uhlí, rozvoz uhlí někam jinam nebyl levný, a tak to palivo pro parní stroje bylo u ústí dole skoro zdarma. Schopnost vykonávat užitečnou práci, pomocí paliva skoro bezcenného znamenalo, že i primitivní parní stroj v tomto prostředí byl ekonomicky efektivní, byl ekonomicky životaschopný. Přežil v tomto prostředí dost dlouho na to, aby James Watt a další vymysleli různá zlepšení, a stroj do továrny už vešel, a posléze na loď a na železnici. [slide 32] Jinými slovy, hmotně technologický pokrok u člověka není pouze obdobou hmotné genetické evoluce u jiných biologických druhů. Je spíš pokračováním, dalším projevem stejného procesu, který honí biologickou evoluci. Má cenu se zmínit o úmyslnosti v lidském technickém pokroku. Představil jsem vznik zemědělství jako úplně “přirozený” jev, něco, co se stalo samo sebou. V moderní společnosti jsme zvykli myslet spíš o výzkumu a o námaze namířené velice cíleně na určitý výsledek. A rozdíl určitě existuje, ale zbývá možná neodstranitelný prvek šance i v sebevědečtějším výzkumu. Dále, stejně jako u biologické evoluce, každý nový krok změní kulturní a technické prostředí, ve kterém rostou nebo selhají jiné technické počátky. Nikdy nedosáhneme toho, že můžeme si vymyslit cokoliv a ho stvořit. Naše schopnost uskutečnit nějaký úmysl je podmíněna našimi technickýmy dovědnostmi, a stav obecných vědomostí bude vždy stavit hranice tomu, co můžeme vymyslit. Výsledkem všech těch úmyslných a neúmyslných technických objevů je obrovské zvýšení v použití gradientů, což taky má obdobu v biologické minulosti. Víme, že život existoval před vznikem fotosyntéze, vždyť chlorofyl je produktem procesu biologické evoluce. A až se naskytnul chlorofyl, prožili ekosystémy obrovský příliv energie, jehož následkem nastal nebývalý rozkvět všech životních tvarů. [slides 33-35, o přílivu energie do ekosystému výsledkem fotosyntéze] Souhrnný účinek našeho technologického pokroku, zvlášť inovace v oboru použití (a nabývání) fosilních paliv, obdobně zvýšil ekonomický výkon, ale i množství různých ekonomických činností. [slide 36] Nesmíme se ale zůstat u hmotně technologické evoluce. Termiti nefungují pouze díky svým individuálním fyzickým schopnostem ale do klíčové miry díky svému zájemnému chování. I když v jejich případě je to chování poměrně přísně řízeno jejich genetickým kódem, stejně můžeme mluvit o společenské technologii nebo o společenské evoluci. A totéž platí pro lidská uskupení, jak procházejí etapami norm, hierarchie, a trhu. [slide 37] 7
Normy Ekonomové rádi vyprávují bájky o pohádkové vesnici kde se peníze nevyskytují a pak jsou obyvatelé odkázani na barterový obchod a obtěžováni související nutností si najít oboustrannou schodu v poptávanných a vybízených službách a zbožích. A pak někoho napadlo, že tyto kousečky metálu nebo něčeho jiného můžou sloužit jako univerzální prostředek na platby—t.j., jako peníze—a tím zlehčit denný život a zvýšit efektivnost obchodu a ekonomiky obecně. Později se lidé uvědomili, že můžou použít záznamy vlastnění těch mincí místo mincí samých a pak ty papírové zápisy začali fungovat taky jako peníze. A konečně jsme si vymysleli úvěry a schopnost vyčarovat peníze z čistého prázdna několika dotyky počítačové klávesnice. [slide 38, 1. obrázek] Ale jak ukazuje sociolog David Graber, [slide 38: cover of Debt], tato legenda postrádá základy v realitě, neboť skutečný vývoj byl více méně opačný. Předpeněžné společnosti totíž se barterovým obchodem nezabývaly, nýbrž řídili se užitečnými, přizpůsobivými normami. Kdo měl něco navíc se podílel se sousedem. Nebyl to barterový obchod, za prvé protože ten, kdo se podílel neočekával okamžité oplatnění z druhé strany něčím s hodnotou odpovídající tomu, co dal, za druhé nevedl účty aby zaznamenal konečného oplatnění a do jaké miry byl ten dluh vyplacen. Prostě se podílí, protože tak se přikazují normy jeho společnosti. Umí rozlíšit členy své skupiny od “cizinců a taky si může pamatovat, které členy své skupiny se řídí normou podílení se a které nikoliv a podílet se jen s těmi prvními. [slide 38, poslední text] Vznik takové normy se snad podobuje vzniku samotnému zemědělství: lidé se líší v chování a kde se poskytovalo chování sdílení se lidé měli větší šanci na přežití než ti ubožáci v obcích, kde je každý jedince vystavěn svému štěstí bez pomoci svých dočasně šťástlivějších sousedů. A kde lidé mají lepší šanci na přežití, jejich obec má taky výšší pravděpodobnost přežití, čímž taky přežijí ty normy, jimiž se řídí. Hierarchie Spolu s příchodem zavlažování v Mezopotámii vidíme vznik hierarchálních společností kněžíbyrokrátů. [slide 39] Možná mezi sebou se poddanní stále řídí starými normami, ale nad ními sedí vrstva kněží, kteří značnou část úrody berou, v zásadě výměnou za bezpečnost nebo pořádek, ale v podstatě díky svému společenskému postavení. Tyto hierarchie vyhrávají nad společnostmi disponujícími pouze normy, protože takové normy fungují jen v poměrně malých skupinách, nebo společnostech, kdežto hierarchies jsou schopné koordinovat lidskou činnost v mnohem širším rozměru. Hierarchie můžou například stavět obrovské veřejné statky, které vzápětí podporují rozšířené nabývání gradientů, a pak v případě střetu mezi hierarchální společností a skupinou lovců-sběračů je výsledek více méně předurčen. Rozšířují se od Babylóna přes Persii a až do Říma. Ale jako hurikán, který snižuje teplotu vody pod sebou a tím i podkopává základ své existence, tyhle ríše měly tendence exhaust schopnost půdu pod sebou uživit takové komplexní společenské struktury, a pak zahynuly. 8
Postavení Severně od bývalého římského imperia vznikla evropská feudální společnost [slide 40]. Část své práce a své úrody vzdávám tobě prostě pro to, že ty jsi mým pánem a já jsem tvým nevolníkem. V místní ekonomice se peníze skoro vůbec nepouživají, a se vzdálenějšími obcemi máme jen občasné styky. Peníze existují, ale nejsou zakotvenné do dennodenného ekonomického života. Vztahy mezi pánem a mnoha nevolníky umožnily širší koordinaci než bylo možná za primitivního komunismu, a vyšší feudální struktura poskytovala něco ještě širšího, však ne do rozsahu dřívějších byrokratických říší Oživením místního obchodu se znovu poskytují různé formy úvěrů, třeba dokonce čárky na klaccích naznačující dluhy ve hospodě [slide 41], a hospodský mohl těmito klacky leckomu platit—teda, ze záznamu dluhu vznikla místní měna. A tak to vždycky je s penězmi, protože pravou podstatou peněz je slib, důvěryhodný slib. Pokud věřím že výměnou za tu jinak bezcennou věc můžu dostat něco skutečně užitečného—nějaké zboží, nějakou službu—tak dává smysl, abych sám tu bezcennou věc přijal výměnou za něco užitečného, co mám. V pozdním středověku hospodský ti dal skutečnou věc—pivo—výměnou za tvůj slib zaplatit mu někdy a tím vytvoří peníze. V moderním světě dělají banky v podstatě totéž: poskytují ti z čistajasno nároky na skutečné věci, výměnou za tvůj slib jim někdy zaplatit. Spolu s bankami a rozšířeným použitím peněz se rozpostřádalo tržní hospodářství a vznikly další sociální inovace, jako centrální bankovnictví. A čím víc jsme používali peníze, tím víc se staly nároky na abstrakci, na ekonomickou hodnotu. Ale i hodnota má svůj hmotný základ. Jak vysvětluje Eric Beinhocker, hodnota vzniká transformací nějaké hmoty, tedy, zmenšením nějakého gradientu. A tady můžeme dát dohromady to schéma fyzické ekonomiky se zobrazení oběh peněz. [slide 43, 44] Po směru hodinových ručiček jdou transformace hmoty a tvorba hodnoty; protisměrem běží peníze, které všechny ty transformace koordinují a řídí. A nota bene, dělají to decentralizovaným způsobem—stejně jak si termiti staví hnízdo. Taková sociální evoluce—normy, hierarchie, trh—se rozehraje stejně neúmyslně jak probíhá genetická evoluce a aspoň začátky naší technické evoluce. A ta nová sociální uspořádání přežívají protože, podobně jako v případě fyzických technologií, poskytují společnosti zlepšení v hledání, nabývání, anebo spotřebování gradientů. Můžeme dokonce říct, že ekonomiky, stejně jako ekosystémy, slouží 2. zákonu. To by nás nemělo překvapit, lidské ekonomiky jsou přece jen vyrůstky dřívějších ekosystémů. Lidské ekonomiky jsou jen to nejnovější v tři a půl miliónově letních dějinách života na Zemi. Jejich růst a neustálý pokrok se zdá být součástí Božího plánu. Bůh je s naší globální ekonomikou. 9
Ale je Bůh s námi?
Závěr: Je Bůh s námi? Dřív jsem se zmínil o biologických druzích, které poměrně rychle vymřou, protože svou nenasytností zničily tenže ekosystém, který jim poskytoval nutné gradienty. Na rozdíl od nich, fosilní paliva nám dávají dost nezávislosti na ekosystémech, že jsme schopní mnohem víc škod napáchat, než nám překáží přírodní procesy. Musíme se zřeknout toho nejsilnějšího gradientu jako kdy objevil jakýkoliv biologický druh na této planetě. Ale toto zřeknutí jde proti tomu mocnému 2. zákonu, díky kterému máme kolem sebe všechny nádhery světa, buď přirozené, nebo stvořené lidskými úsilími. A další příklad z přírody do nálady moc nepřidá. Můžeme si představit dvě základní životní strategie. Ta první je zdrženlivá, dává přednost nepoužití, a je vidět u chladnokrevních živočichů. Ta druhá je více rozhazovačná—ne, že by plytvávala energii na nesmysly, ale je ochotna více energie spotřebovat, aby udržela užitečnou vnitřní teplotu. Ta zdrženlivá strategie má převahu jen za podmínek kde je málo gradientů dostupných živočichů, třeba v poušti. Ale kde gradienty jsou abundant, převládá rozhazovačnost. [slide 47] To dělá regulovaci životního prostředí zásadně nestabilní podnik, a zpochybňuje vyhlídky naší civilizace, nebo dokonce našeho druhu. Ale snad máme nějaký trumf, čím má být náš rozum, naše prozíravost, i když je zřejmě nedokonalá. Zkusili jsme to centrální plánování, a moc se to nepřesvědčilo, ukázala se být slepou uličkou. Ale možná zabloudíme do něčeho nadějnějšího. Byla doba kdy neexistovala fotosyntéze, ale časem vznikla. A pak přišly ryby, a živočichy na půdě, a teplokrevné živočichy, a lidé, a zemědělství, a komplexnější společnosti, a trhy, a peníze, a fosilní paliva, a počítačová technika, … Ten 2. zákon vede furt dál. Snad vymyslí něco, co by dokázalo čelit 2. zákonu samému. Snad stojíme na prahu něčeho nepředstavitelného, což nás vytáhne ze současné pasti. Doufejme.
10