Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
1
Karl Raimund Popper
Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı OIKOYMENH, Praha, 1997 preklad: Jiˇr´ı Fiala
• XVI Jazykov´a analyza ´ se domn´ıv´a, zˇ e nejsou zˇ a´ dn´e opravdov´e filosofick´e probl´emy, nebo zˇ e probl´emy filosofie (jsou-li ˚ vubec nˇejak´e) jsou probl´emy pouˇz´ıv´an´ı jazyka, cˇ ili vyznamu slov. J´a vˇsak jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e existuje asponˇ jeden ´ filosoficky´ pro-bl´em, o nˇejˇz se zaj´ımaj´ı vˇsichni mysl´ıc´ı lid´e. Je to probl´em kosmologie: probl´em pochopen´ı svˇeta – vˇcetnˇe n´as sam´ych a naˇseho pozn´av´an´ı jakoˇzto souˇca´ sti svˇeta. Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e veˇsker´a vˇeda je kosmologi´ı, a zaj´ımavost filosofie, stejnˇe jako vˇedy, spoˇc´ıv´a pro mne vyhradnˇ e v jej´ım pˇr´ınosu ke kosmologii. Jak vˇeda, tak filosofie by pro ´ mne v kaˇzd´em pˇr´ıpadˇe ztratily veˇskerou pˇritaˇzlivost, pokud by se mˇely vzd´at tohoto usilov´an´ı. Pˇripouˇst´ım, zˇ e pochopen´ı funkc´ı naˇseho jazyka k tomu vyznamnˇ e patˇr´ı, ale vysvˇetlov´an´ı naˇsich probl´emu˚ jako pouhych ´ ´ lingvis˚ nikoli. tickych hlavolamu“ ´ ” • XVI ´ redn´ı probl´em epistemologie vˇzdy byl a st´ale je probl´emem rustu ˚ Ustˇ vˇedˇen´ı. A rust ˚ vˇedˇen´ı lze studovat nejl´epe tak, zˇ e studujeme rust ˚ vˇedeck´eho vˇedˇen´ı. • XVII ˇ s pˇr´ıstupem kritickym. (. . .) Racion´aln´ı pˇr´ıstup ztotoˇznuji ´ Vtip je v tom, zˇ e kdykoli pˇredloˇz´ıme rˇ eˇsen´ı nˇejak´eho probl´emu, mˇeli bychom se co nejusilovnˇeji pokouˇset toto naˇse rˇ eˇsen´ı vyvr´atit. Naneˇstˇest´ı jen m´alo z n´as toto doporuˇcen´ı praktikuje; naˇstˇest´ı vˇsak zde jsou jin´ı lid´e, kteˇr´ı tuto kritiku dˇelaj´ı za n´as, nedok´azˇ eme-li to my sami. Kritika vˇsak ˚ ze byt muˇ ´ plodn´a, jen kdyˇz n´asˇ probl´em formulujeme tak jasnˇe, jak jen dok´azˇ eme, a jestliˇze d´ame naˇsemu rˇ eˇsen´ı ˚ ze byt dostateˇcnˇe urˇcitou podobu – podobu, v n´ızˇ muˇ ´ podrobeno kritick´e diskusi. • XVIII [Historick´a metoda] spoˇc´ıv´a jednoduˇse v pokusech zjistit, co si o zkouman´em probl´emu mysleli a rˇ´ıkali jin´ı lid´e; ˚ zit´e, protoˇze je to proˇc se j´ım museli zabyvat; jak jej formulovali; jak se jej pokouˇseli rˇ eˇsit. Zd´a se mi to byt ´ ´ duleˇ souˇca´ st obecn´e metody racion´aln´ı diskuse. Ignorujeme-li, co si mysl´ı jin´ı lid´e, nebo co si v minulosti mysleli, pak mus´ı ˚ ze spokojenˇe pov´ıdat s´am se sebou. Nˇekteˇr´ı filosofov´e z tohoto pov´ıd´an´ı racion´aln´ı diskuse skonˇcit a kaˇzdy´ z n´as si muˇ samych ´ se sebou uˇcinili ctnost; moˇzn´a proto, zˇ e pocit’ovali, zˇ e nen´ı nikdo, kdo by byl hoden, aby k nˇemu promlouvali. ˚ ze byt ´ Ob´av´am se, zˇ e takov´e praktikov´an´ı filosofie na ponˇekud exaltovan´e rovinˇe muˇ racion´aln´ı ´ symptomem upadku ˚ nepochybnˇe mluv´ı pˇrev´azˇ nˇe s´am se sebou, protoˇze nem´a nikoho, kdo by byl hoden, aby k nˇemu mluvil. diskuse. Buh Ale filosof by mˇel vˇedˇet, zˇ e se nepodob´a Bohu o nic v´ıce neˇz jakykoli jiny´ cˇ lovˇek. ´ • XVIII ˚ Existuje rˇ ada zaj´ımavych u˚ pro rozˇs´ırˇ en´e pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e to, co se nazyv´ ´ historickych ´ duvod ´ a lingvistickou analyzou“, ´ ” je tou pravou metodou filosofie. ˚ Jedn´ım z takovych u˚ je spr´avn´e pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e logick´e paradoxy, jako je lh´arˇ ( Nyn´ı lˇzu“), nebo ty, s nimiˇz pˇriˇsli ´ duvod ” Russell, Richard a dalˇs´ı, vyˇzaduj´ı ke sv´emu rˇ eˇsen´ı lingvistickou analyzu s jej´ım slavnym ´ ´ rozliˇsen´ım mezi smysluplnymi (nebo dobˇre utvoˇrenymi“) a nesmyslnymi lingvistickymi vyrazy. Toto spr´avn´e pˇresvˇedˇcen´ı se pak kombi´ ´ ´ ´ ´ ” nuje s mylnym ´ pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e tradiˇcn´ı probl´emy filosofie vznikaj´ı z pokusu˚ rˇ eˇsit filosofick´e paradoxy, jejichˇz struktura je analogick´a struktuˇre paradoxu˚ logick´ych, takˇze rozliˇsov´an´ı mezi smysluplnymi a nesmyslnymi rˇ eˇcmi mus´ı m´ıt ´ ´
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
2
ˇ je toto pˇresvˇedˇcen´ı myln´e, lze uk´azat velmi snadno. Fakticky to lze uk´azat logickou centr´aln´ı vyznam i pro filosofii. Ze ´ analyzou. Ta totiˇz odhaluje, zˇ e jisty´ charakteristicky´ druh reflexivity nebo odkazov´an´ı k sobˇe sam´emu, ktery´ se vysky´ tuje ve vˇsech logickych ´ paradoxech, chyb´ı v takzvanych ´ paradoxech filosofickych ´ – vˇcetnˇe Kantovych ´ antinomi´ı. ˚ ˚ ˇ an´ı metody lingvistick´e analyzy Hlavn´ı duvod pro zduraz nov´ ´ se vˇsak zd´a byt ´ n´asleduj´ıc´ı. Pocit’ovalo se, zˇ e takzvan´a metoda idej´ı“, kterou Locke nazyval the new way of ideas“ a kterou od nˇej pˇrevzali Berkeley a Hume, to jest psycho´ ” ” ˚ logick´a nebo sp´ısˇ e pseudo-psychologick´a metoda analyzy v naˇsich smyslech, by se mˇela ´ naˇsich idej´ı a jejich puvod nahradit objektivnˇejˇs´ı“ a m´enˇe genetickou metodou. Pocit’ovalo se, zˇ e bychom mˇeli analyzovat slova a jejich vyznamy ´ ” nebo pouˇzit´ı, a nikoli ideje“ nebo koncepce“ nebo pojmy“; zˇ e bychom mˇeli analyzovat vyroky nebo tvrzen´ı nebo ´ ” ” ” vˇety, a nikoli myˇslenky“ nebo pˇresvˇedˇcen´ı“ nebo soudy“. Ochotnˇe pˇripouˇst´ım, zˇ e toto nahrazen´ı Lockovy nov´e ” ” ” ” metody idej´ı“ novou metodou slov“ bylo pokrokem, a to pokrokem nal´ehavˇe potˇrebnym. ´ ” • XX ˚ (. . .) T´emˇerˇ vˇsechny probl´emy tradiˇcn´ı epistemologie jsou spjaty s probl´emem rustu vˇedˇen´ı. M´am sklon rˇ´ıci jeˇstˇe ´ v´ıce: od Platona k Descartovi, Leibnizovi, Kantovi, Duhemovi a Poincar´emu; a od Bacona, Hobbese a Locka k Humovi, M´ıliovi a Russellovi byla teorie pozn´an´ı prodchnuta nadˇej´ı, zˇ e n´am umoˇzn´ı nejen toho vˇedˇet v´ıce o vˇedˇen´ı, nybrˇ z tohoto pravidla mezi ´ z i pˇrispˇet k pokroku vˇedˇen´ı – to jest vˇedeck´eho vˇedˇen´ı. (Jedinou moˇznou vyjimkou ´ ˚ kteˇr´ı vˇerˇ´ı, zˇ e charakteristickou metodou filosofie je analyza velkymi filosofy, pokud v´ım, je Berkeley.) Vˇetˇsina filosofu, ´ ´ obyˇcejn´eho jazyka, ztratila, jak se zd´a, tento obdivuhodny´ optimismus, ktery´ kdysi racionalistickou tradici inspiroval. ˚ Zd´a se, zˇ e se jejich postoj stal postojem resignace, ne-li zoufalstv´ı. Nejenˇze pˇrenechali pokrok vˇedˇen´ı vˇedcum: oni ˚ dokonce definovali filosofii takovym zˇ e se touto definic´ı stala neschopnou pˇrisp´ıvat k naˇsemu pozn´an´ı ´ zpusobem, svˇeta. Sebemrzaˇcen´ı, kter´e tato tak pˇrekvapivˇe pˇresvˇedˇciv´a definice vyˇzaduje, mne nel´ak´a. Nen´ı nic takov´eho jako ˚ ze m´ıt esence filosofie, kterou by bylo moˇzno vydestilovat a zkondenzovat do definice. Definice slova filosofie“ muˇ ” jen povahu konvence, souhlasu; a j´a v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe nevid´ım nijaky´ uˇzitek z zˇ a´ dn´eho n´avrhu definovat slovo ˚ ˚ ze zabr´anit tomu, kdo se filosofi´ı zabyv´ filosofie“ takovym ktery´ muˇ ´ zpusobem, ´ a, aby se pokouˇsel pˇrispˇet qua filosof ” k pokroku naˇseho pozn´an´ı svˇeta. • XXI ˇ e metafysick´e ideje – a tud´ızˇ ideje filosofick´e – mˇely pro kosmologii vyznam (. . .) Cistˇ nejvˇetˇs´ı. Od Thaleta k Einsteinovi, ´ od antick´eho atomismu k Descartovym ´ spekulac´ım o hmotˇe, od spekulac´ı Gilberta a Newtona a Leibnize o sil´ach ke spekulac´ım Faradaye a Einsteina o pol´ıch sil cestu ukazovaly metafysick´e ideje. • XXV (. . .) Zaj´ım´am se o vˇedu a o filosofii pouze proto, zˇ e se chci dozvˇedˇet nˇeco o z´ahadˇe svˇeta, v nˇemˇz zˇ ijeme, a o z´ahadˇe ˚ ze zachr´anit vˇedu a filosofii pˇred lidsk´eho pozn´an´ı tohoto svˇeta. A vˇerˇ´ım, zˇ e pouze oˇziven´ı z´ajmu o tyto z´ahady muˇ ´ uzkou specializac´ı a pˇred tm´arˇ skou v´ırou ve speci´aln´ı dovednosti expertu˚ a v jejich osobn´ı vˇedˇen´ı a autoritu; v´ırou, kter´a tak zapad´a do naˇseho post-racionalistick´eho“ vˇeku, pyˇsnˇe zasvˇecen´eho destrukci tradice racion´aln´ı filosofie ” a racion´aln´ıho myˇslen´ı sam´eho. • XXIX (. . .) Vˇsichni lid´e maj´ı nˇejakou filosofii, at’ uˇz to vˇed´ı, nebo ne. Tyto filosofie dohromady za moc nestoj´ı. Ale jejich vliv na naˇse myˇslen´ı a jedn´an´ı je cˇ asto pˇr´ımo pustoˇsivy. ´ filosofie. ´ Je tud´ızˇ nutn´e naˇse filosofie zkoumat kriticky. To je uloha (. . .) ´ ´ Tato uloha je svym Je vˇsak rˇ eˇsiteln´a jen tehdy, nauˇc´ıme-li se ´ c´ılem m´enˇe neskromn´a neˇz mnoh´e jin´e filosofick´e ulohy. ´ ıho kultu nejasnosti a filosoficky´ expresionismluvit a ps´at tak jednoduˇse, jak je to jen moˇzn´e. Je tˇreba se zbavit modn´ mus mus´ı byt ´ nahrazen kritickym ´ a racion´aln´ım postojem. Nejde o slova, ale o kritick´e argumenty. • XXX Pˇribliˇzov´an´ı k pravdˇe je moˇzn´e. Takov´a byla moje odpovˇed’ na epistemologicky´ pesimismus. Dal jsem ale tak´e odpovˇed’ na epistemologicky´ optimismus: bezpeˇcn´e a jist´e vˇedˇen´ı n´am je odepˇreno. Naˇse vˇedˇen´ı je kritick´ym h´ad´an´ım; s´ıt´ı hypot´ez; tkanivem domnˇenek. • XXXI ´ ˚ a kter´a nespoˇc´ıv´a Dobrou kritikou rozum´ım kritiku, kter´a je vˇecn´a, tedy svobodn´a od irelevantn´ıch osobn´ıch utok u; ˚ ze v´est k zaj´ımavym ˚ na zmrzaˇcen´ı d´ıla. Nedorozumˇen´ı jsou nˇekdy plodn´a: jejich osvˇetlen´ı muˇ um. Z druh´e ´ vysledk ´ ˚ ze zˇ a´ dny´ i sebepeˇclivˇejˇs´ı vyklad ˚ zity´ bod: vˇse, co se rˇ´ık´a, strany nemuˇ nedorozumˇen´ım zabr´anit. (To je opravdu duleˇ ´ ˚ ze byt ˚ na pˇra´ n´ı rozumˇet; muˇ ´ vˇzdy pochopeno sˇ patnˇe. To, zˇ e si tak cˇ asto rozum´ıme, spoˇc´ıv´a z vˇetˇs´ı m´ıry na dobr´e vuli: na sebekritick´em postoji ke vˇsudypˇr´ıtomn´emu probl´emu, zda jsme dobˇre rozumˇeli; a na vysledku tohoto postoje, ´ jemuˇz se pak rˇ´ık´a vc´ıtˇen´ı“.) Ale nejlepˇs´ı kritika je ta, kter´a se nedorozumˇen´ım vyhyb´ ´ a a odhaluje opravdov´e pot´ızˇ e ” nebo nach´az´ı chyby, kter´e pisateli unikly.
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
3
• 3 Je zvykem nazyvat inferenci induktivn´ı“, pˇrech´az´ı-li od singul´arn´ıch tvrzen´ı (nˇekdy tak´e zvanych partikul´arn´ı“ tvrze´ ´ ” ” ˚ k tvrzen´ım univers´aln´ım, jako jsou hypot´ezy nebo teorie. n´ı), takovych experimentu, ´ jako jsou vysledky ´ Z logick´eho hlediska nen´ı zdaleka jasn´e, zda m´ame pr´avo odvozovat univers´aln´ı tvrzen´ı z tvrzen´ı singul´arn´ıch, jakkoli ˚ ze uk´azat byt poˇcetnych; nebot’ jakykoli takto z´ıskany´ z´avˇer se vˇzdy muˇ ´ ´ ´ nepravdivy: ´ bez ohledu na to, kolik pˇr´ıpadu˚ ˇ b´ılych to z´avˇer, zˇ e vˇsechny labutˇe jsou b´ıl´e. ´ labut´ı jsme pozorovali, neospravedlnuje • 4 ˚ Ot´azka, zda jsou induktivn´ı inference zduvodnˇ en´e, pˇr´ıpadnˇe za jakych ´ podm´ınek, je zn´ama jako probl´em indukce. Probl´em indukce lze tak´e formulovat jako ot´azku platnosti nebo pravdivosti univers´aln´ıch tvrzen´ı, zaloˇzenych ´ na zkuˇsenosti, jako jsou tˇreba hypot´ezy nebo teoretick´e syst´emy empirickych ´ vˇed. Mnoho lid´ı je totiˇz pˇresvˇedˇceno, zˇ e pravdivost tˇechto univers´aln´ıch tvrzen´ı je zn´ama ze zkuˇsenosti“, pˇriˇcemˇz je jasn´e, zˇ e z´aznam zkuˇsenosti – pozorov´an´ı ” ˚ ze byt nebo vysledku experimentu – muˇ ´ ´ pouze singul´arn´ım tvrzen´ım a nikoli tvrzen´ım univers´aln´ım. V souladu s t´ım ti lid´e, kteˇr´ı o nˇejak´em univers´aln´ım tvrzen´ı rˇ´ıkaj´ı, zˇ e je jeho pravdivost zn´ama ze zkuˇsenosti, t´ım zpravidla m´ın´ı, ˚ ze byt zˇ e pravdivost tohoto univers´aln´ıho tvrzen´ı muˇ ´ nˇejak redukov´ana na pravdivost tvrzen´ı singul´arn´ıch, a zˇ e tato singul´arn´ı tvrzen´ı jsou ze zkuˇsenosti zn´ama jako pravdiv´a, coˇz nakonec vyjde na tot´ezˇ , jako kdyˇz se rˇ ekne, zˇ e je univers´aln´ı tvrzen´ı zaloˇzeno na induktivn´ı inferenci. Tud´ızˇ pt´at se, zda existuj´ı pˇr´ırodn´ı z´akony, kter´e bychom znali ˚ ˚ jakoˇzto pravdiv´e, se zd´a byt jak se pt´at, zda jsou induktivn´ı inference logicky zduvodnˇ en´e. ´ jen jinym ´ zpusobem, • 5 (. . .) Princip indukce mus´ı s´am byt ´ univers´aln´ım tvrzen´ım. Pokus´ıme-li se tedy pokl´adat jeho pravdivost za zn´amou ˚ ze zkuˇsenosti, pak se objev´ı pˇresnˇe tyˇ museli bychom ´ z probl´em, ktery´ vedl k jeho zaveden´ı. Abychom jej zduvodnili, ˚ znovu pouˇz´ıt induktivn´ı inference; a abychom zase zduvodnili je, museli bychom pˇredpokl´adat induktivn´ı princip vyˇssˇ´ıho rˇ a´ du a tak d´ale. Tud´ızˇ pokus zaloˇzit princip indukce na zkuˇsenosti selh´av´a, nebot’ mus´ı v´est k nekoneˇcn´emu regresu. • 6 H. Reichenbach • (. . .) Vˇedeck´a tvrzen´ı mohou dosahovat jen spojitych ´ stupnˇ u˚ pravdˇepodobnosti, jejichˇz nedosaˇzitelnymi ´ doln´ımi a horn´ımi mezemi jsou pravdivost a nepravdivost. • 9 (. . .) Nen´ı nic takov´eho jako logick´a metoda pro z´ısk´av´an´ı novych ´ myˇslenek anebo logick´a rekonstrukce tohoto pro˚ n´azor lze vyj´adˇrit takto: kaˇzdy´ objev obsahuje iracion´aln´ı prvek“ nebo tvoˇrivou intuici“ v Bergsonovˇe cesu. Muj ” ” ˚ [. . .] z nichˇz lze z´ıskat obraz svˇeta cˇ istou smyslu. Podobnˇe hovoˇr´ı Einstein o hled´an´ı onˇech nejobecnˇejˇs´ıch z´akonu“, ” ˚ dedukc´ı. Nen´ı zˇ a´ dn´a logick´a cesta“, rˇ´ık´a, vedouc´ı k tˇemto [. . .] z´akonum. Lze se jich dobrat jen intuic´ı zaloˇzenou na ” ” ˚ zkuˇsenosti.“. cˇ emsi jako je intelektu´aln´ı l´aska ( Einfuhlung“) ˚ k pˇredmˇetum ” • 9 ˚ (. . .) Metoda kritick´eho testov´an´ı teori´ı a jejich vybˇ testu˚ vˇzdy n´asleduj´ıc´ım zpusobem. Z nov´e ´ eru v souladu s vysledky ´ ˚ ideje, zkusmo pˇredloˇzen´e a nijak dosud nezduvodnˇ ena – anticipace, hypot´ezy, teoretick´eho syst´emu anebo co chcete ˚ ˚ – se logickou dedukc´ı vyvozuj´ı dusledky. Tyto dusledky se pak porovn´avaj´ı jak vz´ajemnˇe, tak s jinymi relevantn´ımi ´ tvrzen´ımi, aby se zjistilo, jak´e mezi nimi existuj´ı logick´e vztahy (jako ekvivalence, odvoditelnost, sluˇcitelnost nebo nesluˇcitelnost). ˚ zeme rozliˇsit cˇ tyˇri ruzn´ ˚ e cesty, jimiˇz lze uskuteˇcnovat ˇ Chceme-li, muˇ testov´an´ı nˇejak´e teorie. Prvn´ı je logick´e porovn´an´ı ˚ dusledk u˚ mezi sebou, cˇ ´ımˇz se testuje vnitˇrn´ı konsistence, bezespornost syst´emu. Za druh´e je to zkoum´an´ı logick´e formy teorie s c´ılem zjistit, zda m´a povahu teorie empirick´e cˇ i vˇedeck´e, anebo zda je napˇr´ıklad tautologick´a. Za tˇret´ı je to srovn´an´ı s jinymi teoriemi, pˇrev´azˇ nˇe s c´ılem stanovit, zda tato teorie pˇredstavuje vˇedecky´ pokrok, zda by pˇreˇzila ´ ˚ kter´e z n´ı lze vyvodit. naˇse rozliˇcn´e testy. A koneˇcnˇe je zde testov´an´ı teorie empirickymi aplikacemi z´avˇeru, ´ ´ celem tohoto posledn´ıho druhu testu je zjistit, nakolik nov´e dusledky ˚ Uˇ t´eto teorie – at’ uˇz je to nov´e, co tvrd´ı, cokoli ˚ praxe, a to at’ kladenym – vyhov´ı poˇzadavkum experimenty anebo praktickymi technologickymi ´ cˇ istˇe vˇedeckymi ´ ´ ´ aplikacemi. Zde je procedura testov´an´ı opˇet deduktivn´ı. Pomoc´ı jinych ´ dˇr´ıve pˇrijatych ´ tvrzen´ı se mohou vyvozovat ˚ zeme nazyvat z teorie jist´a singul´arn´ı tvrzen´ı – kter´a muˇ predikcemi“; zvl´asˇ tˇe pak predikce, kter´e jsou snadno testo´ ” vateln´e nebo aplikovateln´e. Z tˇechto tvrzen´ı se vyb´ıraj´ı ta, kter´a nejsou ze st´avaj´ıc´ı teorie odvoditeln´a, a zvl´asˇ tˇe pak ta, kter´a st´avaj´ıc´ı teorii odporuj´ı. Potom usilujeme o rozhodnut´ı ohlednˇe tˇechto (a jinych) odvozenych ´ ´ tvrzen´ı t´ım, ˚ Je-li rozhodnut´ı pozitivn´ı, to jest uk´azˇ ´ı-li se byt zˇ e je porovn´ame s vysledky praktickych ´ ´ aplikac´ı a experimentu. ´ singul´arn´ı z´avˇery pˇrijateln´e, nebo verifikovan´e, pak tato teorie, asponˇ pro tuto chv´ıli, proˇsla testy: neshledali jsme zˇ a´ dny´
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
4
˚ duvod ji odm´ıtnout. Jestliˇze je vˇsak rozhodnut´ı negativn´ı, nebo jinymi ´ slovy jestliˇze byly z´avˇery falsifikov´any, pak jejich falsifikace tak´e falsiflkuje tu teorii, z n´ızˇ byly logicky odvozeny. • 11 ˚ duvod ˚ (. . .) Muj pro odm´ıtnut´ı induktivn´ı logiky je pˇresnˇe ten, zˇ e neposkytuje vhodn´y rozliˇsovac´ı znak empirick´e, nemetafysick´e povahy teoretick´eho syst´emu; jinymi slovy, zˇ e neposkytuje vhodn´e demarkaˇcn´ı krit´erium“. ´ ” Probl´em nalezen´ı krit´eria, kter´e by n´am dovolovalo rozliˇsovat mezi empirickou vˇedou na jedn´e stranˇe a matematikou a logikou jakoˇz i metafysickymi“ syst´emy na stranˇe druh´e, nazyv´ ´ ´ am probl´emem demarkace. ” • 13 Kdybychom nechtˇeli vyj´adˇrit slovy nesmyslny“ ´ nebo smyslupr´azdny“ ´ nic, neˇz zˇ e to podle definice znamen´a nen´a” ” ” leˇzej´ıc´ı empirick´e vˇedˇe“, pak by charakterizace metafysiky jako smyslupr´azdn´eho nesmyslu byla trivi´aln´ı; nebot’ metafysika byla zpravidla definov´ana jako ne-empirick´a. Jenˇze positivist´e vˇerˇ ili, zˇ e mohou o metafysice rˇ´ıci v´ıce neˇz jen to, zˇ e nˇekter´a z jej´ıch tvrzen´ı jsou neempirick´a. Slova smyslupr´azdny“ ´ nebo nesmyslny“ ´ vyjadˇruj´ı, a to z´amˇernˇe, ” ” ´ esˇ n´a deopovrˇzliv´e hodnocen´ı; a nen´ı pochyb, zˇ e to, cˇ eho opravdu chtˇeli positivist´e dos´ahnout, nebyla ani tak uspˇ markace, jako koneˇcn´e vyvr´acen´ı a odstranˇen´ı metafysiky. • 14 (. . .) Positivist´e ve snaze zniˇcit metafysiku zniˇcili spolu s n´ı i pˇr´ırodovˇedu. Nebot’vˇedeck´e z´akony tak´e nelze redukovat na element´arn´ı zkuˇsenostn´ı tvrzen´ı. Konsistentnˇe pouˇzito odm´ıt´a Wittgensteinovo krit´erium jako smyslupr´azdn´e ty ´ ˚ nemohou byt pˇr´ırodn´ı z´akony, jejichˇz vyhled´av´an´ı je podle Einsteina nejvyˇssˇ´ım ukolem fyziku“: ´ nikdy pˇrijaty jako ” ˚ pokus demaskovat probl´em indukce jako pr´azdny´ pseudoprobl´em opravdov´a cˇ i legitimn´ı tvrzen´ı. Wittgensteinuv ˚ formuloval Schlick n´asleduj´ıc´ımi slovy: Probl´em indukce spoˇc´ıv´a v poˇzadavku logick´eho oduvodnˇ en´ı univers´aln´ıch ” ˚ ˚ ze, tvrzen´ı o skuteˇcnosti [. . .] S Humem uzn´av´ame, zˇ e zˇ a´ dn´a takov´e logick´e oduvodnˇ en´ı neexistuje: ani byt ´ nemuˇ protoˇze to nejsou opravdov´a tvrzen´ı.“. • 15 Schlick • (. . .) Pˇr´ırodn´ı z´akon nem´a v principu povahu tvrzen´ı, nybrˇ ´ z je sp´ısˇ e pˇredpisem pro tvoˇren´ı tvrzen´ı. • 15 (. . .) Nen´ı c´ılem, o nˇejˇz usiluji, dos´ahnout vyvr´acen´ı metafysiky. Jde mi sp´ısˇ e o to, formulovat vhodnou charakterizaci ˚ empirick´e vˇedy nebo definovat pojmy empirick´a vˇeda“ a metafysika“ takovym abychom byli o dan´em ´ zpusobem, ” ” syst´emu tvrzen´ı s to rˇ´ıci, zda je cˇ i nen´ı bliˇzsˇ´ı studium tohoto syst´emu z´aleˇzitost´ı empirick´e vˇedy. • 16 Vˇerˇ´ım, zˇ e racion´aln´ı diskuse je vˇzdy moˇzn´a mezi stranami zaj´ımaj´ıc´ımi se o pravdu a ochotnymi vˇenovat pozornost ´ stranˇe druh´e. • 16 ˚ (. . .) Nepokouˇs´ım se (. . .) oduvodnit (. . .) [c´ıle vˇedy] t´ım, zˇ e bych je pˇredstavoval jako c´ıle pravdiv´e cˇ i esenci´aln´ı. To by jen z´aleˇzitost pˇrekrucovalo a znamenalo by to zpˇetny´ p´ad do positivistick´eho dogmatismu. Nakolik mohu vidˇet, ˚ Totiˇz analyzovat jejich logick´e dusledky: ˚ je jen jedna cesta, jak racion´alnˇe argumentovat na podporu mych ´ n´avrhu. uk´azat jejich plodnost – jejich s´ılu osvˇetlovat probl´emy teorie pozn´an´ı. ˚ v z´avˇereˇcn´e analyze Takˇze pˇripouˇst´ım ochotnˇe, zˇ e jsem byl na cestˇe ke svym soudy ´ n´avrhum ´ veden hodnotovymi ´ a z´alibami. Douf´am vˇsak, zˇ e m´e n´avrhy mohou byt ´ pˇrijateln´e pro ty, kteˇr´ı si cen´ı nejen logick´e pˇr´ısnosti, nybrˇ ´ z i svobody od dogmatismu; kteˇr´ı hledaj´ı praktickou aplikovatelnost, kter´e vˇsak nem´enˇe pˇritahuje dobrodruˇzstv´ı vˇedy a ob˚ kter´e n´as znovu a znovu konfrontuj´ı s novymi jevu, a neoˇcek´avanymi ot´azkami, vyzyvaj´ ´ ´ ´ ıc´ımi n´as, abychom zkouˇseli nov´e odpovˇedi, o nichˇz se n´am ani nesnilo. • 17 Nezach´az´ım (. . .) tak daleko, abych tvrdil, zˇ e je metafysika pro empirickou vˇedu bezcenn´a. Nebot’ nelze popˇr´ıt, zˇ e spolu s metafysickymi ´ idejemi, kter´e br´anily pokroku vˇedy, se vyskytovaly i ideje jin´e, (. . .) kter´e mu naopak pom´ahaly. ´ A pod´ıv´ame-li se na tuto z´aleˇzitost z psychologick´eho uhlu, pak m´am sklon si myslet, zˇ e vˇedecky´ objev nen´ı moˇzny´ bez v´ıry v ideje, kter´e jsou cˇ istˇe spekulativn´ı povahy a obˇcas i mlhav´e; v´ıry, kter´a je z hlediska vˇedy zcela nezajiˇstˇen´a a kter´a je v tomto smyslu metafysick´a“. ” • 19 Waismann
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
5
˚ ˚ • Nen´ı-li zˇ a´ dny´ moˇzny´ zpusob, jak stanovit, zda je nˇejak´e tvrzen´ı pravdiv´e, pak toto tvrzen´ı nem´a vubec zˇ a´ dny´ smysl. Nebot’ smysl nˇejak´eho tvrzen´ı je metoda jeho verifikace. • 19 (. . .) Odvozen´ı teori´ı ze singul´arn´ıch tvrzen´ı, kter´a jsou verifikov´ana zkuˇsenost´ı“ (at’uˇz to znamen´a cokoli), je logicky ” nepˇr´ıpustn´e. Teorie nejsou tud´ızˇ nikdy empiricky verifikovateln´e. • 10 (. . .) Za krit´erium demarkace se nem´a vz´ıt verifikovatelnost, nybrˇ slovy: od vˇedeck´eho syst´emu ´ z falsifikovatelnost. Jinymi ´ nebudu poˇzadovat, aby byl vyˇclenitelny´ jednou provˇzdy v pozitivn´ım smyslu; budu vˇsak vyˇzadovat, aby jeho logick´a ˚ ze byt forma byla takov´a, zˇ e muˇ ´ vyˇclenˇen pomoc´ı empirickych ´ testu˚ v negativn´ım smyslu: empirick´y vˇedeck´y syst´em mus´ı dovolovat sv´e vyvr´acen´ı zkuˇsenost´ı. • 20 Ne pro nic za nic nazyv´ ´ ame pˇr´ırodn´ı z´akony z´akony“: cˇ ´ım v´ıce zakazuj´ı, t´ım v´ıce rˇ´ıkaj´ı. ” • 20 ˚ n´avrh [demarkace] je zaloˇzen na asymetrii mezi verifikovatelnosti a falsifikovatelnosti; asymetrii, kter´a je dusled˚ Muj kem logick´e formy univers´aln´ıch tvrzen´ı. Nebot’ ta nejsou nikdy odvoditeln´e ze singul´arn´ıch tvrzen´ı, ale singul´arn´ı ˚ tvrzen´ı jim mohou protiˇreˇcit. V dusledku toho je moˇzn´e prostˇredky cˇ istˇe deduktivn´ıch inferenc´ı (pomoc´ı modus tollens klasick´e logiky) usuzovat z pravdivosti singul´arn´ıch tvrzen´ı na nepravdivost tvrzen´ı univers´aln´ıch. Takov´e usuzov´an´ı na nepravdivost univers´aln´ıch tvrzen´ı je jedinym ´ striktnˇe deduktivn´ım druhem inference, postupuj´ıc´ım jakoby v in” duktivn´ım smˇeru“; to jest od singul´arn´ıch tvrzen´ı k tvrzen´ım univers´aln´ım. • 25 ˚ mohou byt Jen kdyˇz se urˇcit´a ud´alost pravidelnˇe navrac´ı, jako je tomu v pˇr´ıpadˇe opakovatelnych ´ pokusu, ´ naˇse pozorov´an´ı testov´ana – v principu – kymkoli. Ani my nebereme naˇse pozorov´an´ı zcela v´azˇ nˇe a nepˇrij´ım´ame je jako po´ ˚ zeme pˇresvˇedˇcit sami sebe, zorov´an´ı vˇedeck´a, dokud jsme je neopakovali a netestovali. Jen takovymi ´ opakov´an´ımi muˇ zˇ e nezach´az´ıme s pouhymi izolovanymi koincidencemi“, nybrˇ ´ ´ ´ z s ud´alostmi, kter´e jsou vzhledem k jejich pravidel” nosti a reprodukovatelnosti v principu intersubjektivnˇe testovateln´e. • 26 ˚ (. . .) Subjektivn´ı zkuˇsenost nebo pocit pˇresvˇedˇcenosti nikdy nemohou zduvodnit vˇedeck´e tvrzen´ı a (. . .) uvnitˇr vˇedy nemohou hr´at zˇ a´ dnou roli kromˇe toho, zˇ e by se staly pˇredmˇetem empirick´eho (psychologick´eho) zkoum´an´ı. Bez ˚ ze byt ˚ ze tvrzen´ı oduvodnit. ˚ ohledu na to, jak velk´a muˇ Tak mohu byt ´ intensita pocitu pˇresvˇedˇcenosti, nikdy nemuˇ ´ ˚ uchv´acen intensitou sv´e zkuˇsenosti: pevnˇe pˇresvˇedˇcen o pravdivosti nˇejak´eho tvrzen´ı; jist si evidenc´ı svych ´ vjemu; ˚ ze zd´at byt ˚ kaˇzd´a pochybnost se mi muˇ k tomu, aby m´e ´ absurdn´ı. Ale poskytuje to vˇedˇe byt’ i slabounky´ duvod ˚ ze byt ˚ tvrzen´ı pˇrijala? Muˇ eno faktem, zˇ e K. R. P. je bezvyhradnˇ e pˇresvˇedˇcen o jeho pravdi´ nˇejak´e tvrzen´ı oduvodnˇ ´ vosti? Odpovˇed’ je Ne“; a kaˇzd´a jin´a odpovˇed’ by byla nesluˇciteln´a s ideou vˇedeck´e objektivity. Dokonce ani fakt, pro ” ˚ ze objevit v poli objektivn´ı vˇedy. (. . .) Z epismne tak nepochybny, ´ zˇ e zakouˇs´ım tento pocit pˇresvˇedˇcenosti, se nemuˇ ˚ pocit pˇresvˇedˇcenosti silny´ nebo slaby; temologick´eho hlediska je zcela lhostejn´e, zda je muj ´ zda poch´az´ı ze siln´eho cˇ i dokonce neodolateln´eho dojmu nezpochybniteln´e jistoty (nebo samozˇrejmosti“), nebo pouze z pochybn´e domnˇenky. ” ˚ Nic z toho nem´a vliv na ot´azku, jak mohou byt ena. ´ vˇedeck´a tvrzen´ı oduvodnˇ • 27 ´ (. . .) Syst´emy teori´ı se testuj´ı t´ım, zˇ e se z nich vyvozuj´ı tvrzen´ı niˇzsˇ´ı urovnˇ e univers´alnosti. Tato tvrzen´ı pak, protoˇze ˚ maj´ı byt – a tak ad infinitum. ´ intersubjektivnˇe testovateln´a, mus´ı byt ´ testovateln´a obdobnym ´ zpusobem • 28 (. . .) Je jasn´e, zˇ e testy nelze prov´adˇet ad infinitum: dˇr´ıve cˇ i pozdˇeji se mus´ıme zastavit. Aniˇz bychom zde tento probl´em prob´ırali podrobnˇeji, chci pouk´azat jen na to, zˇ e fakt, zˇ e testy nelze prov´adˇet vˇecˇ nˇe, nen´ı ve sporu s mym ´ poˇzadavkem, zˇ e kaˇzd´e vˇedeck´e tvrzen´ı mus´ı byt ´ testovateln´e. Nebot’nevyˇzaduji, aby se kaˇzd´e vˇedeck´e tvrzen´ı muselo fakticky testovat dˇr´ıve, neˇz je pˇrijato. Poˇzaduji pouze, zˇ e kaˇzd´e takov´e tvrzen´ı mus´ı byt ´ takov´e povahy, aby mohlo byt ´ testov´ano; jinymi ´ slovy, odm´ıt´am pˇrijmout n´azor, zˇ e ve vˇedˇe existuj´ı tvrzen´ı, kter´a mus´ıme rezignovanˇe pˇrijmout za pravdiv´a prostˇe ˚ proto, zˇ e se z logickych u˚ nezd´a byt ´ duvod ´ moˇzn´e je testovat. • 30 ˚ ze byt Takovy´ syst´em, jakym ´ je klasick´a mechanika, muˇ ´ vˇedecky“ ´ v libovoln´em stupni, ktery´ si vyberete. Ti vˇsak, ” ´ esˇ ny´ syst´em proti kritice tak kteˇr´ı jej podporuj´ı dogmaticky – tˇreba domn´ıvaj´ıce se, zˇ e jim n´aleˇz´ı obhajovat takovy´ uspˇ dlouho, dokud nen´ı s koneˇcnou platnost´ı vyvr´acen – zauj´ımaj´ı pˇresny´ opak toho kritick´eho postoje, ktery´ je dle m´eho m´ınˇen´ı pro vˇedce t´ım jedinˇe spr´avnym. ´
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
6
• 33 ˚ zeme (. . .) zkoumat a porovn´avat dva ruzn´ ˚ e syst´emy metodologickych Muˇ pravidel; jeden syst´em s principem in´ ˚ zeme pak zkoumat, zda takovy´ princip, jednou zavedeny, ˚ ze byt dukce a druhy´ bez nˇej. A muˇ ´ muˇ ´ pouˇzit, aniˇz by vedl k nekonsistenc´ım; zda n´am pom´ah´a; a zda jej skuteˇcnˇe potˇrebujeme. Pr´avˇe tento druh t´az´an´ı mne dovedl k odm´ıtnut´ı principu indukce; nikoli proto, zˇ e se takovy´ princip fakticky nikdy ve vˇedˇe nepouˇz´ıv´a, nybrˇ ´ z proto, zˇ e je jeho zaveden´ı zbyteˇcn´e, zˇ e n´am nepom´ah´a a zˇ e dokonce vede k nekonsistenc´ım. • 41 (. . .) Teorie jsou s´ıtˇe, h´azen´e, aby chytly to, co nazyv´ ´ ame svˇet“: aby jej racionalizovaly, vysvˇetlovaly a ovl´adaly. Usilu” jeme o to, aby jejich oka byla st´ale jemnˇejˇs´ı. • 42 Podat kauz´aln´ı vysvˇetlen´ı nˇejak´e ud´alosti znamen´a dedukovat tvrzen´ı, kter´e ji popisuje, z jednoho cˇ i v´ıce univers´aln´ıch ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e jsme podali z´akonu˚ spolu s jistymi singul´arn´ımi tvrzen´ımi, poˇca´ teˇcn´ımi podm´ınkami. Napˇr´ıklad muˇ ´ kauz´aln´ı vysvˇetlen´ı toho, zˇ e se pˇretrhlo vl´akno, zjistili-li jsme, zˇ e toto vl´akno m´a nosnost 1 kg bylo na nˇej zavˇesˇ eno z´avaˇz´ı 2 kg. Analyzujeme-li toto kauz´aln´ı vysvˇetlen´ı, nalezneme v´ıce cˇ a´ st´ı, z nichˇz sest´av´a. Na jedn´e stranˇe je tady hypot´eza: Kdykoli se na vl´akno zavˇes´ı z´avaˇz´ı pˇresahuj´ıc´ı to, co charakterizuje nosnost vl´akna, pak se pˇretrhne.“; ” tvrzen´ı, maj´ıc´ı povahu univers´aln´ıho pˇr´ırodn´ıho z´akona. Na druh´e stranˇe m´ame singul´arn´ı tvrzen´ı (v tomto pˇr´ıpadˇe dvˇe), kter´a se tykaj´ ´ ı pouze specifick´e zkouman´e ud´alosti: V´aha, charakteristick´a pro toto vl´akno, je 1 kg.“ a V´aha ” ” zavˇesˇ en´a na toto vl´akno byla 2 kg.“. • 47 Individu´aln´ı jm´ena, kter´a se objevuj´ı v singul´arn´ıch tvrzen´ıch vˇedy, vystupuj´ı cˇ asto v podobˇe cˇ asoprostorovych ´ sourˇ adnic. To je snadno pochopiteln´e, uv´azˇ ´ıme-li, zˇ e aplikace cˇ asov´eho syst´emu souˇradnic vˇzdy zahrnuje odkaz na in˚ zeme udˇelat jen pouˇzit´ım vlastn´ıch jmen dividu´aln´ı jm´ena, nebot’ mus´ıme fixovat jejich poˇca´ teˇcn´ı body, a to muˇ ˚ (. . .) Touto metodou lze redukovat libovolnˇe velky´ poˇcet individu´aln´ıch jmen na velmi mal´e (nebo jejich ekvivalentu). mnoˇzstv´ı. • 50 (. . .) Moje rozliˇsen´ı mezi univers´aln´ımi jm´eny nebo pojmy a individu´aln´ımi jm´eny nebo pojmy nem´a nic spoleˇcn´eho s rozliˇsen´ım mezi tˇr´ıdami a prvky. Jak univers´aln´ı, tak individu´aln´ı jm´ena se mohou vyskytovat jako jm´ena urˇcitych ´ tˇr´ıd a tak´e jako jm´ena prvku˚ urˇcitych ´ tˇr´ıd. • 51 Je jistˇe moˇzn´e pouˇz´ıvat term´ın univers´aln´ı jm´eno“ jako synonymum pro jm´eno tˇr´ıdy“ a individu´aln´ı jm´eno“ jako ” ” ” ˚ synonymum pro jm´eno prvku“; ale ve prospˇech tohoto pouˇzit´ı toho lze rˇ´ıci m´alo. T´ımto zpusobem probl´emy rˇ eˇsit ” ˚ ze br´anit je vidˇet. nelze; na druh´e stranˇe n´am toto pouˇz´ıv´an´ı muˇ • 53 ˚ (. . .) Pˇr´ırodn´ı z´akony by mohly byt cˇ ili prohibic´ım“. Netvrd´ı, zˇ e nˇeco existuje, nebo zˇ e nˇeco ´ pˇripodobnˇeny z´akazum“ ” ” je tak a tak; pop´ıraj´ı to. Trvaj´ı na neexistenci urˇcitych ´ vˇec´ı nebo stavu˚ vˇec´ı, jakoby zakazuj´ı nebo prohibuj´ı tyto vˇeci nebo stavy vˇec´ı: vyˇrazuj´ı je. A cˇ in´ı tak pˇresnˇe proto, zˇ e jsou falsifikovateln´e. Pˇrijmeme-li za pravdiv´e jedno singul´arn´ı tvrzen´ı, kter´e naruˇsuje z´akaz tvrzen´ı existence nˇejak´e vˇeci (nebo vyskytu nˇejak´e ud´alosti) z´akonem vylouˇcen´e, pak je ´ tento z´akon vyvr´acen. (. . .) ˇ adn´e singul´arn´ı tvrzen´ı (to jest zˇ a´ dn´e z´akladn´ı Striktnˇe existenci´aln´ı tvrzen´ı naopak falsifikov´ana byt ´ nemohou. Z´ ” ´ ˚ tvrzen´ı“, zˇ adn´e tvrzen´ı o pozorovan´e ud´alosti) nemuˇze odporovat existenci´aln´ımu tvrzen´ı Existuj´ı b´ıl´ı havrani.“. ” To by mohlo uˇcinit pouze tvrzen´ı univers´aln´ı. Na z´akladˇe zde pˇrijat´eho kri-t´eria demarkace budu tud´ızˇ zach´azet se striktnˇe existenci´aln´ımi tvrzen´ımi jako s tvrzen´ımi neempirickymi nebo metafysickymi“. ´ ´ ” • 54 Striktn´ı nebo cˇ ist´a tvrzen´ı, at’ uˇz univers´aln´ı nebo existenci´aln´ı, nejsou omezena na cˇ as a prostor. Neodkazuj´ı k nˇejak´e ˚ individu´aln´ı, omezen´e, cˇ asoprostorov´e oblasti. To je duvod, proˇc nejsou striktnˇe existenci´aln´ı tvrzen´ı falsifikovateln´a. ˚ zeme prohledat cely´ svˇet, abychom zjistili, zˇ e nˇeco neexistuje, nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude. Nemuˇ ˚ ˚ zeme prohledat cely´ svˇet, A pˇresnˇe ze stejn´eho duvodu nejsou striktnˇe univers´aln´ı tvrzen´ı veriflkovateln´a. Opˇet nemuˇ abychom se ujistili, zˇ e neexistuje nic, co by poruˇsovalo tento z´akon. Nicm´enˇe oba druhy striktn´ıch tvrzen´ı, striktnˇe existenci´aln´ı a striktnˇe univers´aln´ı, jsou v principu empiricky rozhodnuteln´e; kaˇzdy´ vˇsak jen jedn´ım smˇerem: jsou ˚ ze t´ım byt jednostrannˇe rozhodnuteln´e. Kdykoli se zjist´ı, zˇ e nˇeco tu cˇ i onde existuje, muˇ ´ verifikov´ano striktnˇe existenci´aln´ı tvrzen´ı, nebo falsifikov´ano tvrzen´ı univers´aln´ı.
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
7
• 56 ˚ splnuj´ ˇ ıc´ıch n´asleduj´ıc´ı Teoreticky´ syst´em lze prohl´asit za axiomatizovany, ´ byla-li formulov´ana sada tvrzen´ı, axiomu, cˇ tyˇri z´akladn´ı poˇzadavky: (a) Syst´em axiomu˚ mus´ı byt ´ bezrozporn´y (nesm´ı obsahovat spor s´am se sebou nebo vz´ajemn´e kontradikce). To je ekvivalentn´ı poˇzadavku, aby se z nˇej nedalo vyvodit jak´ekoli libovolnˇe vybran´e tvrzen´ı. (b) Tento syst´em mus´ı byt slovy, nˇejak´e ´ nez´avisl´y, tj. nesm´ı obsahovat zˇ a´ dny´ axiom vyvoditelny´ z axiomu˚ ostatn´ıch. (Jinymi ´ tvrzen´ı se m´a nazyvat axiomem, jen pokud nen´ı vyvoditeln´e ze zbytku syst´emu.) Tyto dvˇe podm´ınky se tykaj´ ´ ´ ı syst´emu˚ axiomu˚ jako takovych; co se tyˇ ´ ´ ce vztahu syst´emu axiomu˚ k celku teorie, axiomy mus´ı byt ´ (c) dostaˇcuj´ıc´ı k dedukci ´ celu; coˇz znamen´a, zˇ e by nemˇely vˇsech tvrzen´ı n´aleˇzej´ıc´ıch do teorie, kter´a se m´a axiomatizovat, a (d) nutn´e k t´emuˇz uˇ obsahovat zˇ a´ dn´e nadbyteˇcn´e pˇredpoklady. ˚ ych ˚ zeme V takto axiomatizovan´e teorii je moˇzn´e zkoumat vz´ajemnou z´avislost ruzn cˇ a´ st´ı syst´emu. Napˇr´ıklad muˇ ´ ˚ Zkoum´an´ı tohoto druhu (. . .) maj´ı duleˇ ˚ zity´ zkoumat, zda je nˇejak´a cˇ a´ st teorie odvoditeln´a z nˇejak´e cˇ a´ sti axiomu. ˇ ı, proˇc falsifikace logicky vyvozen´eho tvrzen´ı se nˇekdy nemus´ı dodopad na probl´em falsifikovatelnosti. Vyjasnuj´ tknout cel´eho syst´emu, nybrˇ ´ z jen nˇejak´e jeho cˇ a´ sti, kterou pak lze pokl´adat za falsifikovanou. To je moˇzn´e proto, zˇ e ˚ ymi i kdyˇz fyzik´aln´ı teorie nejsou obecnˇe plnˇe axiomatizovan´e, mohou byt cˇ a´ stmi dostateˇcnˇe ´ vztahy mezi jejich ruzn ´ jasn´e, aby n´am dovolily rozhodnout o tom, ktery´ z podsyst´emu˚ je dotˇcen urˇcitym ´ falsifikuj´ıc´ım pozorov´an´ım. • 62 Pomoc´ı (. . .) inference falsifikujeme cel´y syst´em (jak teorii, tak poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky), ktery´ byl zapotˇreb´ı k dedukci ˚ ze tvrdit, zˇ e pr´avˇe ono je specificky tvrzen´ı p, tj. falsifikovan´eho tvrzen´ı. O zˇ a´ dn´em tvrzen´ı syst´emu se tud´ızˇ nemuˇ ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e tato cˇ a´ st nen´ı falsivyvr´aceno falsifikac´ı. Pouze je-li p nez´avisl´e na nˇejak´e cˇ a´ sti tohoto syst´emu, muˇ ´ ach o urovn´ ´ ıch univers´alnosti, fikac´ı dotˇcena. S t´ım je spjata n´asleduj´ıc´ı moˇznost: v nˇekterych ´ pˇr´ıpadech, moˇzn´a v uvah´ ˚ zeme pˇrisoudit falsifikaci nˇekterym ˚ ze muˇ To se muˇ ´ urˇcitym ´ hypot´ez´am – napˇr´ıklad hypot´ez´am novˇe zavedenym. ´ st´at, kdyˇz teorie, kter´a se dobˇre osvˇedˇcila a kter´a se i nad´ale osvˇedˇcuje, je deduktivnˇe vysvˇetlena novou hypot´ezou ´ ˚ ˚ kter´e dosud testov´any vyˇssˇ´ı urovnˇ e. Mus´ı se uˇcinit pokus testovat tuto novou hypot´ezu nˇekterymi z jej´ıch dusledk u, ´ ˚ zeme dosti dobˇre pˇrisoudit falsifikaci pouze t´eto nov´e hypot´eze. M´ısto nebyly. Je-li nˇektery´ z nich falsifikov´an, muˇ ´ n´ı pak budeme hledat jin´e generalizace vyˇssˇ´ı urovnˇ e, ale nebudeme se c´ıtit povinov´ani pokl´adat stary´ syst´em menˇs´ı obecnosti za falsifikovany. ´ • 66 ˚ ze novˇe vybuMy i ti, kdo n´asˇ postoj sd´ılej´ı, budeme doufat v nov´e objevy; a budeme doufat, zˇ e n´am v tom pomuˇ dovany´ vˇedecky´ syst´em. Budeme m´ıt tud´ızˇ nejvˇetˇs´ı z´ajem na falsifikuj´ıc´ım experimentu. Budeme jej oslavovat jako ´ ech, nebot’ n´am otevˇrel nov´e pohledy do svˇeta novych uspˇ ´ zkuˇsenost´ı. A budeme jej oslavovat, i kdyby n´am tyto nov´e zkuˇsenosti mˇely poskytnout nov´e argumenty proti naˇsim vlastn´ım nejnovˇejˇs´ım teori´ım. • 68 J. Black (1803) ˚ • Obratnym ım podm´ınek lze dos´ahnout shody t´emˇerˇ kaˇzd´e hypot´ezy s jevy. Pˇredstavivost to potˇesˇ´ı, ´ uzpusoben´ k pokroku naˇseho vˇedˇen´ı to vˇsak nijak nepˇrispˇeje. • 68 Co se pomocnych hypot´ez tyˇ ´ ´ ce, navrhujeme stanovit pravidlo, zˇ e jsou z nich pˇrijateln´e pouze ty, jejichˇz zaveden´ı nesn´ızˇ ´ı stupenˇ falsifikovatelnosti nebo testovatelnosti zkouman´eho syst´emu, nybrˇ ´ z naopak jej zvyˇ ´ s´ı. (. . .) Zvyˇ ´ s´ı-li se stupenˇ falsifiJkovatelnosti, pak zaveden´ı t´eto hypot´ezy opravdu pos´ılilo teorii: syst´em nyn´ı vyluˇcuje v´ıce neˇz dˇr´ıve: ˚ zeme to rˇ´ıci i takto: zaveden´ı pomocn´e hypot´ezy je tˇreba vˇzdy pokl´adat za pokus zkonstruovat v´ıce toho zakazuje. Muˇ novy´ syst´em; a tento novy´ syst´em by se pak mˇel vˇzdy posuzovat podle toho, zda by jeho pˇrijet´ı znamenalo skuteˇcny´ pokrok v naˇsem pozn´an´ı svˇeta. • 72 (. . .) Pot´e, co se n´am podaˇrilo kritizovat soupeˇr´ıc´ı teorii, bychom mˇeli vˇzdy podniknout v´azˇ ny´ pokus pouˇz´ıt stejnou nebo podobnou kritiku na naˇsi vlastn´ı teorii. • 72 (. . .) Teorie tvrd´ı nˇeco jen o svych z´akladn´ıch ´ potenci´aln´ıch falsi´ıik´atorech. (Tvrd´ı jejich nepravdivost.) O dovolenych“ ´ ” tvrzen´ıch neˇr´ık´a nic. Zvl´asˇ tˇe pak neˇr´ık´a, zˇ e jsou pravdiv´e. • 73 (. . .) Nereprodukovateln´e jedineˇcn´e vyskyty nejsou pro vˇedu vyznamn´ e. ´ ´
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
8
• 80 ˇ ˘ (. . .) Kontradiktoricky´ syst´em mus´ı byt y. pracujeme s tvrzen´ımi, kter´a, aˇckoli ´ odm´ıtnut, protoˇze je nepravdiv ´ Casto ˚ ´ cely adekv´atn´ı. (. . .) Duleˇ ˚ zitost tohoto poˇzadavku jsou nepravdiv´a, nicm´enˇe vedou k vysledk um, kter´e jsou pro jist´e uˇ ´ bude vˇsak ocenˇena, pochop´ıme-li, zˇ e kontradiktoricky´ je neinformativn´ı. Je tomu tak proto, zˇ e z nˇej lze vyvodit kaˇzdy´ z´avˇer, kter´eho se n´am zachce. Tud´ızˇ zˇ a´ dn´e tvrzen´ı nen´ı vyˇclenˇeno ani jako nesluˇciteln´e, ani jako odvoditeln´e, protoˇze vˇsechna jsou odvoditeln´a. Konsistentn´ı syst´em na druh´e stranˇe dˇel´ı mnoˇzinu vˇsech moˇznych ´ tvrzen´ı do dvou tˇr´ıd: na ta, kter´a mu protiˇreˇc´ı, a na ta, kter´a jsou s n´ım sluˇciteln´a. (Mezi posledn´ımi jsou z´avˇery, kter´e z nˇej lze vyvodit.) Pr´avˇe ˚ proto je konsistence nejobecnˇejˇs´ım poˇzadavkem na syst´em, at’ uˇz empiricky, m´a byt ´ nebo neempiricky, ´ pokud vubec ´ uˇziteˇcny. ´ • 84 (. . .) [Carnapova] teze je, zˇ e vˇsechna filosofick´a zkoum´an´ı hovoˇr´ı o form´ach rˇ eˇci“. Logika vˇedy m´a zkoumat formy ” ” ˘ vˇedeck´eho jazyka“. Nemluv´ı o (fyzik´aln´ıch) objektech, ale o slovech; ne o faktech, ale o vˇet´ach. S t´ımto spr´avnym ´ ˚ ˚ form´aln´ım zpusobem ˚ rˇeˇci“ srovn´av´a Carnap protikladny´ zpusob obyˇcejn´e rˇ eˇci, ktery´ nazyv´ ´ a materi´aln´ım zpusobem ” ” ˚ ˚ rˇ eˇci“. Abychom se vyhnuli zmatkum, lze materi´aln´ı zpusob rˇ eˇci pouˇz´ıvat pouze tehdy, je-li moˇzn´e jej pˇreloˇzit do ˚ spr´avn´eho form´aln´ıho zpusobu rˇ eˇci. • 88 Existuje jen jedna cesta, jak se ujistit o platnosti rˇ etˇezce logick´eho uvaˇzov´an´ı. Totiˇz dostat jej do nejsn´aze testovateln´eho ˚ ze snadno ovˇerˇ it kaˇzdy, tvaru: rozloˇzit jej na mal´e kroky, kter´e muˇ ´ kdo se nauˇcil logickou nebo matematickou techniku ˚ zeme ho jen poˇza´ dat, aby uk´azal chybu v kroc´ıch dukazu ˚ pro transformaci vˇet. Jestliˇze pak nˇekdo st´ale pochybuje, muˇ anebo si celou vˇec promyslel jeˇstˇe jednou. V pˇr´ıpadˇe empirickych vˇed je situace dost podobn´a. Kaˇzd´e empirick´e ´ ˚ ˚ ze kdokoli, kdo se tvrzen´ı lze pˇredloˇzit (pops´an´ım experiment´aln´ıho uspoˇra´ d´an´ı etc.) takovym zˇ e je muˇ ´ zpusobem, nauˇcil odpov´ıdaj´ıc´ı techniku, testovat. Jestliˇze je vysledkem to, zˇ e toto tvrzen´ı odm´ıt´a, pak n´as neuspokoj´ı, bude-li ´ n´am vykl´adat o svych ´ pocitech pochybnost´ı nebo pˇresvˇedˇcen´ı o svych ´ percepc´ıch. To, co mus´ı udˇelat, je, zˇ e mus´ı formulovat tvrzen´ı, kter´e je v rozporu s naˇs´ım vlastn´ım, a d´at n´am pokyny, jak je testovat. Kdyˇz se mu to nepodaˇr´ı, ˚ zeme pouze poˇza´ dat, aby se na n´asˇ experiment pod´ıval znovu a peˇclivˇeji, a znovu si to promyslil. pak ho muˇ • 89 ˚ ze S tvrzen´ım, kter´e d´ıky sv´e logick´e formˇe nen´ı testovateln´e, je ve vˇedˇe nejl´epe zach´azet jako se stimulem: muˇ naznaˇcovat nˇejaky´ probl´em. V oblasti logiky a matematiky to lze uk´azat na Fermatovˇe probl´emu a v oblasti pˇr´ırodovˇedy, rˇ eknˇeme, na zpr´av´ach o moˇrskych ´ hadech. V takovych ´ pˇr´ıpadech vˇeda neˇr´ık´a, zˇ e jsou to zpr´avy nepodloˇzen´e; zˇ e Fermat byl na omylu, nebo zˇ e vˇsechny z´aznamy o pozorovanych ´ moˇrskych ´ hadech jsou lˇzi. M´ısto toho se zdrˇzuje soudu. • 93 (. . .) [Term´ın pozorovatelny“ ´ nebo pozorovateln´a ud´alost“] mus´ı byt ´ zaveden jako nedefinovany´ term´ın, ktery´ se ” ” dostateˇcnˇe zpˇresn´ı pouˇz´ıv´an´ım: jako prvotn´ı pojem, jehoˇz pouˇz´ıv´an´ı se mus´ı epistemolog nauˇcit stejnˇe, jako se mus´ı nauˇcit pouˇz´ıvat term´ın symbol“, nebo jako se mus´ı fyzik nauˇcit pouˇz´ıvat term´ın hmotny´ bod“. ” ” • 99 Teorie je n´astroj, ktery´ testujeme t´ım, zˇ e jej aplikujeme, a ktery´ co do jeho odolnosti posuzujeme vysledky jeho aplikac´ı. ´ • 102 Empirick´a b´aze objektivn´ı vˇedy v sobˇe (. . .) nem´a nic absolutn´ıho“. Vˇeda nespoˇc´ıv´a na pevn´em podloˇz´ı. Smˇel´a stavba ” ˚ ˚ jsou zasunuty shora do baˇziny, nikoli vˇsak do jej´ıch teori´ı se vzn´asˇ´ı nad baˇzinou. Je to jako stavba na kulech. Kuly ˚ hloubˇeji, nen´ı tomu tak proto, zˇ e bynˇejak´eho pˇrirozen´eho nebo dan´eho“ z´akladu; a pˇrestaneme-li zasouvat kuly ” ˚ Prostˇe toho nech´ame, jsme-li spokojeni, zˇ e jsou tyto kuly ˚ uˇz dost pevn´e, aby mohly chom dos´ahli pevnych ´ z´akladu. tuto stavbu asponˇ po nˇejakou dobu udrˇzet. • 103 (. . .) Hl´as´am robustn´ı realismus a ukazuji, zˇ e je tento realismus sluˇcitelny´ s novym, nedogmatickym ´ ´ a nesubjektivn´ım empirismem. Je nam´ırˇ en proti kaˇzd´e epistemologii, kter´a vych´az´ı z naˇsich subjektivn´ıch zkuˇsenost´ı nebo vjemu˚ jakoˇzto z´akladu: proti klasick´emu (subjektivn´ımu) empirismu, idealismu, pozitivismu, fenomenalismu, sensualismu a psychologismu (vˇcetnˇe jeho behavioristick´e podoby a takzvan´eho neutr´aln´ıho monismu“). Pokouˇs´ım se nahradit kla” sickou ideu zkuˇsenosti (pozorov´an´ı) ideou objektivn´ıho kritick´eho testov´an´ı a ideu zakusitelnosti (pozorovatelnosti) ideou objektivn´ı testovatelnosti. • 103 Reininger: Das Psycho-Physische Problem (1916))
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
9
˚ ˚ ze • Metafysika je jako vˇeda nemoˇzn´a [. . .], protoˇze aˇckoli je absolutno skuteˇcnˇe zakouˇseno, a z tohoto duvodu muˇ byt ´ intuitivnˇe pocit’ov´ano, pˇresto vzdoruje tomu, aby bylo vysloveno ve slovech. Nebot’ (. . .) Mluv´ı-li duˇse, pak, ’ ach!, uˇz to nen´ı duˇse, co mluv´ı.‘. • 116 ˚ zeme zkoumat n´asleduj´ıc´ı mysliteln´e pˇr´ırodn´ı z´akony: (. . .) Muˇ p: (. . .) Vˇsechny orbity nebesk´ych tˇeles jsou kruˇznice. q: Vˇsechny orbity planet jsou kruˇznice. r: Vˇsechny orbity nebesk´ych tˇeles jsou elipsy. s: Vˇsechny orbity planet jsou eplisy. (. . .) Pohybujeme-li se od p ke q, stupenˇ univers´alnosti kles´a; a q rˇ´ık´a m´enˇe neˇz p, protoˇze orbity planet tvoˇr´ı vlastn´ı podtˇr´ıdu ˚ orbit nebeskych toho je p snadnˇeji falsifikovateln´e neˇz q: je-li q falsifikov´ano, je falsifikov´ano i p, ´ tˇeles. V dusledku ale ne vice versa. Pohybujeme-li se od p k r, stupenˇ pˇresnosti (predik´atu) kles´a; kruˇznice jsou vlastn´ı podtˇr´ıdou elips; ˚ a je-li r falsifikov´ano, pak je falsifikov´ano i p, nikoli vˇsak vice versa. Odpov´ıdaj´ıc´ı pozn´amky se tykaj´ ´ ı i jinych ´ pohybu: pohybujeme-li se od p k s, klesaj´ı stupnˇe jak univers´alnosti, tak pˇresnosti; od q k s pˇresnost kles´a; a od r k s kles´a univers´alnost. Vyˇssˇ´ımu stupni univers´alnosti nebo pˇresnosti odpov´ıd´a vyˇssˇ´ı (logicky´ nebo) empiricky´ obsah, a tud´ızˇ vyˇssˇ´ı stupenˇ testovatelnosti. • 119 ˚ Pˇredpokl´adejme, zˇ e se dusledky dvou teori´ı liˇs´ı ve vˇsech oblastech aplikace tak m´alo, zˇ e velmi mal´e rozd´ıly mezi ˚ vypoˇctenymi pozorovatelnymi ud´alostmi nelze detekovat, a to v dusledku toho, zˇ e stupenˇ pˇresnosti dosaˇzitelny´ ´ ´ v naˇsich mˇerˇ en´ıch nen´ı dostateˇcnˇe vysoky. ´ Pak mezi tˇemito teoriemi nebude moˇzn´e rozhodnout pomoc´ı experimentu, aniˇz bychom nejprve naˇsi mˇerˇ ic´ı techniku vylepˇsili. To ukazuje, zˇ e pˇrevaˇzuj´ıc´ı mˇerˇ ic´ı technika urˇcuje jistou oblast – oblast, v n´ızˇ jsou teori´ı dovoleny diskrepance mezi pozorov´an´ımi. • 120 ˇ ˚ Ale takov´e stanoven´ı muˇ ˚ ze byt Casto se rˇ´ık´a, zˇ e vˇsechna mˇerˇ en´ı spoˇc´ıvaj´ı v urˇcov´an´ı koincidenc´ı bodu. ´ spr´avn´e jen v nˇejakych ´ mez´ıch. V pˇr´ısn´em smyslu koincidence bodu˚ neexistuj´ı. Dva fyzick´e body“ – rˇ eknˇeme znaˇcka na mˇerˇ idle ” a znaˇcka na tˇelese, kter´e se mˇerˇ´ı – lze pˇrinejlepˇs´ım uv´est do tˇesn´e bl´ızkosti; nemohou koincidovat, tj. splynout do ˚ zit´a pro ot´azku pˇresnosti mˇerˇ en´ı. jednoho bodu. Jakkoli by tato pozn´amka mohla byt ´ v jin´em kontextu trivi´aln´ı, je duleˇ • 127 ˚ uspˇ ´ ech zˇca´ sti faktu, zˇ e hypot´eza o kruˇznic´ıch, s n´ızˇ zaˇcal, byla pomˇernˇe snadno falsi(. . .) Kepler vdˇecˇ il za svuj fikovateln´a. Kdyby byl Kepler zaˇcal s hypot´ezou, kter´a by vzhledem ke sv´e logick´e podobˇe tak snadno testovateln´a ˚ ˚ jejichˇz jako hypot´eza o kruˇznic´ıch nebyla, nemusel tak´e dostat vubec zˇ a´ dn´e vysledky, uv´azˇ ´ıme-li obt´ızˇ nost vypoˇ ´ ´ ctu, ˚ opravdovy´ z´aklad byl ve vzduchu“ – jakoby volnˇe plynouc´ı po nebi nezn´amym Jednoznaˇcnˇe negativn´ı ´ zpusobem. ” ´ echem. Jeho vysledek, jehoˇz Kepler falsifikac´ı sv´e hypot´ezy o kruˇznic´ıch dos´ahl, byl fakticky jeho prvn´ım re´alnym ´ ´ uspˇ metoda byla podpoˇrena dostateˇcnˇe na to, aby v n´ı pokraˇcoval; zvl´asˇ tˇe kdyˇz i tyto prvn´ı pokusy uˇz d´avaly urˇcit´e aproximace. Keplerovy z´akony mohly byt ´ bezpochyby objeveny i jinou cestou. Mysl´ım si vˇsak, zˇ e to nebyla pouh´a n´ahoda, zˇ e ´ echu. Odpov´ıd´a metodˇe eliminace, kter´a je aplikovateln´a pouze tehdy, lze-li teorii pr´avˇe toto byla cesta, kter´a vedla k uspˇ dostateˇcnˇe snadno falsifikovat – je-li dostateˇcnˇe pˇresn´a, aby se mohla dostat do rozporu s pozorovac´ı zkuˇsenost´ı. • 134 ˚ O dvou vykladech jednoho a t´ehoˇz matematick´eho dukazu se nˇekdy rˇ´ık´a, zˇ e jeden je jednoduˇssˇ´ı a elegantnˇejˇs´ı neˇz ´ druhy. ´ To je rozliˇsen´ı, kter´e je z hlediska teorie vˇedˇen´ı stˇezˇ ´ı zaj´ımav´e; nespad´a do oblasti logiky, nybrˇ ´ z ukazuje ´ pouze preferenci estetick´e nebo pragmatick´e povahy. Situace je podobn´a, rˇ´ıkaj´ı-li lid´e, zˇ e lze jeden ukol prov´est ” jednoduˇssˇ´ımi prostˇredky“ neˇz jiny, ´ cˇ ´ımˇz m´ın´ı, zˇ e jej lze prov´est snadnˇeji nebo zˇ e je k jeho proveden´ı zapotˇreb´ı menˇs´ıho vycviku nebo znalost´ı. ´ • 134 Schlick • Jednoduchost je [. . .] pojem, ukazuj´ıc´ı preference, kter´e jsou svou povahou zˇca´ sti praktick´e, zˇca´ sti estetick´e. • 135 Schlick
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
10
• I kdybychom nebyli s to vysvˇetlit, co se zde skuteˇcnˇe m´ın´ı jednoduchost´ı‘, mus´ıme pˇresto uznat fakt, zˇ e kaˇzdy´ ’ vˇedec, kter´emu se podaˇrilo vyj´adˇrit rˇ adu pozorov´an´ı jednoduchou formul´ı (napˇr. line´arn´ı, kvadratickou nebo exponenci´aln´ı funkc´ı) je okamˇzitˇe pˇresvˇedˇcen, zˇ e objevil z´akon. • 135 Epistemologick´a idea jednoduchosti hraje zvl´asˇ tn´ı roli v teori´ıch induktivn´ı logiky, napˇr´ıklad ve spojen´ı s probl´emem ˚ doch´az´ıme zobecnejjednoduˇssˇ´ı kˇrivky“. Ti, kdo vˇerˇ´ı na induktivn´ı logiku, pˇredpokl´adaj´ı, zˇ e k pˇr´ırodn´ım z´akonum ” ˇ an´ım jednotlivych ˚ e vysledky nov´ v rˇ adˇe pozorov´an´ı jako body vyznaˇcen´e v nˇeja´ pozorov´an´ı. Pˇredstav´ıme-li si ruzn´ ´ k´em souˇradnicov´em syst´emu, pak grafickym ´ vyj´adˇren´ım tohoto z´akona bude kˇrivka proch´azej´ıc´ı vˇsemi tˇemito body. ˚ zeme vˇzdy v´est neomezeny´ poˇcet kˇrivek nejrozliˇcnˇejˇs´ıch tvaru. ˚ Protoˇze z´akon Avˇsak koneˇcnym ´ poˇctem bodu˚ muˇ tedy nen´ı urˇcen jednoznaˇcnˇe pozorov´an´ımi, stoj´ı induktivn´ı logika pˇred probl´emem, kterou z tˇechto moˇznych ´ kˇrivek vybrat. Obvykl´a odpovˇed’zn´ı: Vyberte nejjednoduˇssˇ´ı kˇrivku.“. Wittgenstein kupˇr´ıkladu rˇ´ık´a: Postup indukce spoˇc´ıv´a v tom, ” ” zˇ e pˇrij´ım´ame nejjednoduˇssˇ´ı z´akon, ktery´ lze d´at do souladu s naˇsimi zkuˇsenostmi.“. T´ım, zˇ e se vyb´ır´a nejjednoduˇssˇ´ı z´akon, se zpravidla mlˇcky pˇredpokl´ad´a, zˇ e napˇr´ıklad line´arn´ı funkce je jednoduˇssˇ´ı neˇz kvadratick´a, kruˇznice jedno˚ duˇssˇ´ı neˇz elipsa atd. Neuv´ad´ı se vˇsak zˇ a´ dn´e duvody, proˇc se d´av´a pˇrednost vybˇ ´ eru t´eto d´ılˇc´ı hierarchie jednoduchost´ı pˇred hierarchiemi jinymi, ani proˇc by se mˇelo vˇerˇ it, zˇ e jednoduch´e“ z´akony jsou vyhodnˇ ejˇs´ı neˇz m´enˇe jednoduch´e – ´ ´ ” ˚ odhl´ızˇ ´ıme-li od duvod u˚ estetickych ´ a praktickych. ´ • 139 (. . .) Jednoduch´a teorie je ta, kter´a je l´epe testovateln´a. • 141 Jednoduch´a tvrzen´ı, jde-li n´am o vˇedˇen´ı, se mus´ı cenit vyˇ ´ se, neˇz tvrzen´ı m´enˇe jednoduch´a, protoˇze n´am rˇ´ıkaj´ı v´ıce; protoˇze je jejich empirick´y obsah vˇetˇs´ı; a protoˇze jsou l´epe testovateln´a. • 148 Subjektivn´ı interpretace teorie pravdˇepodobnosti je cˇ asto naznaˇcov´ana cˇ astym u˚ s psychologickou ´ pouˇz´ıv´an´ım vyraz ´ ˚ pˇr´ıchut´ı, jako matematick´e oˇcek´av´an´ı“ nebo rˇ eknˇeme norm´aln´ı z´akon chyby“, etc; ve sv´e puvodn´ ı podobˇe je psycholo” ” gistick´a. Se stupnˇem pravdˇepodobnosti zach´az´ı jako s m´ırou pocitu˚ jistoty nebo nejistoty, pˇresvˇedˇcen´ı cˇ i pochyb, kter´e v n´as mohou byt tvrzen´ımi nebo domnˇenkami. Ve spojen´ı s nˇekterymi neˇc´ıselnymi tvrzen´ımi lze ´ vyvol´any urˇcitymi ´ ´ ´ slovo pravdˇepodobny“ ´ takto pˇreloˇzit docela uspokojivˇe; ale pro cˇ ´ıseln´e pravdˇepodobnosti se mi nezd´a byt ´ interpre” tace tohoto druhu pˇr´ıliˇs uspokojiv´a. • 152 ˚ zeme vysvˇetlit fakt, zˇ e z nevypoˇcitatelnosti – to jest z nevˇedomosti – [Fundament´aln´ı probl´em teorie n´ahody:] Jak muˇ ˚ zeme vyvodit z´avˇer, ktery´ lze interpretovat jako tvrzen´ı o empirickych muˇ ´ cˇ etnostech, a ktery´ se pak v praxi skvˇele osvˇedˇc´ı? • 155 ´ Ukol poˇctu pravdˇepodobnosti spoˇc´ıv´a podle von Misese prostˇe a vyluˇ ´ cnˇe v tomto: vyvozovat urˇcit´e odvozen´e kolektivy“ ” ˚ s jistymi s odvozenymi distribucemi“ z jistych poˇca´ teˇcn´ıch kolektivu“ danymi poˇca´ teˇcn´ımi distribucemi“; ´ ´ danych ´ ´ ´ ” ” ” kr´atce, vypoˇc´ıt´avat pravdˇepodobnosti, kter´e nejsou d´any, z pravdˇepodobnost´ı, kter´e d´any jsou. • 172 (. . .) Na z´akladˇe hypot´ezy, zˇ e minul´e trendy budou i nad´ale velmi stabiln´ı nebo zˇ e se nebudou pˇr´ıliˇs mˇenit – asponˇ bˇehem ˚ kter´e bezprostˇrednˇe nadch´azej´ıc´ıho obdob´ı –, se extrapoluje na nezn´am´e pˇr´ıpady z pˇr´ıpadu˚ zn´amych, tj. z vyskyt u, ´ ´ byly empiricky klasifikov´any a spoˇc´ıt´any. • 186 ´ ´ Bernoulliova vˇeta (. . .) rˇ´ık´a, zˇ e menˇs´ı useky n´ahodnych ´ posloupnost´ı vykazuj´ı cˇ asto velk´e fluktuace, zat´ımco useky ˚ velk´e se vˇzdy chovaj´ı zpusobem naznaˇcuj´ıc´ım konstantnost nebo konvergenci; kr´atce, zˇ e v mal´em nach´az´ıme ne-ˇra´ d a n´ahodnost, ve velk´em rˇ a´ d a konstantnost. A toto chov´an´ı pojmenov´av´a vyraz z´akon velk´ych cˇ´ısel“. ´ ” • 206 Protoˇze pravdˇepodobnostn´ı tvrzen´ı nejsou falsifikovateln´a, mus´ı byt pravdˇepodobnostn´ımi ´ vˇzdy moˇzno takovymi ´ odhady vysvˇetlit“ jakoukoli pravidelnost. Vezmˇeme jako pˇr´ıklad gravitaˇcn´ı z´akon. Hypotetick´e pravdˇepodobnostn´ı ” ˚ zeme udˇelat n´asleduj´ıc´ım zpusobem. ˚ odhady pro vysvˇetlen´ı“ tohoto z´akona muˇ Vybereme ud´alosti nˇejak´eho druhu, ” aby n´am slouˇzily jako element´arn´ı nebo atomick´e ud´alosti; napˇr´ıklad pohyb mal´e cˇ a´ stice. Vybereme tak´e to, co m´a byt ´ prim´arn´ı vlastnost´ı tˇechto ud´alost´ı; napˇr´ıklad smˇer a rychlost pohybu cˇ a´ stice. Pak pˇredpokl´ad´ame, zˇ e tyto ud´alosti
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
11
vykazuj´ı n´ahodn´e rozdˇelen´ı. Nakonec vypoˇcteme pravdˇepodobnost toho, zˇ e se vˇsechny cˇ a´ stice v urˇcit´e koneˇcn´e pro´ storov´e oblasti a po urˇcity´ koneˇcny´ cˇ asovy´ usek – urˇcitou kosmickou periodu“ – budou s urˇcenou pˇresnost´ı pohybo” vat n´ahodnˇe smˇerem, ktery´ vyˇzaduje gravitaˇcn´ı z´akon. Takto vypoˇcten´a pravdˇepodobnost bude ovˇsem velmi mal´a; ˚ zeme tedy poloˇzit ot´azku, jak dlouhy´ by musel byt ´ fakticky zanedbatelnˇe mal´a, ale nula to nebude. Muˇ ´ nˇejaky´ n-usek tˇechto posloupnost´ı, nebo jinymi slovy jak dlouh´e trv´an´ı bychom museli pˇredpokl´adat pro cely´ tento proces, aby´ chom mohli oˇcek´avat s pravdˇepodobnost´ı bl´ızkou 1 (nebo se od 1 odchyluj´ıc´ı ne v´ıce neˇz o nˇejakou libovolnˇe malou hodnotu ε) vyskyt jedn´e takov´e kosmick´e periody, v n´ızˇ budou jakoˇzto vysledek nahromadˇen´ı n´ahod vˇsechna naˇse ´ ´ pozorov´an´ı souhlasit s gravitaˇcn´ım z´akonem. Pro kaˇzdou hodnotu, jakkoli bl´ızkou 1, dostaneme urˇcit´e, byt’ extr´emnˇe ˚ zeme pak rˇ´ıci: pˇredpokl´ad´ame-li, zˇ e tento usek ´ velk´e, koneˇcn´e cˇ ´ıslo. Muˇ posloupnosti m´a tuto velmi velkou d´elku – ˇ nebo jinymi slovy, zˇ e svˇet“ trv´a dostateˇcnˇe dlouho – pak n´as n´asˇ pˇredpoklad n´ahodnosti opravnuje oˇcek´avat vyskyt ´ ´ ” kosmick´e periody, v n´ızˇ se zd´a byt ´ gravitaˇcn´ı z´akon dobˇre splnˇen, aˇckoli ve skuteˇcnosti“ se nikdy nedˇeje nic jin´eho, ” neˇz n´ahodny´ rozptyl. Tento typ vykladu“ pomoc´ı pˇredpokladu n´ahodnosti je pouˇzitelny´ na jakoukoli pravidelnost. ´ ” ˚ ˚ zeme vysvˇetlit“ cely´ n´asˇ svˇet se vˇsemi jeho pozorovanymi muˇ pravidelnostmi jako f´azi Fakticky t´ımto zpusobem ´ ” v n´ahodn´em chaosu – jako nahromadˇen´ı cˇ istˇe n´ahodn´ych koincidenc´ı. • 208 Probl´em rozhodnutelnosti tr´ap´ı metodology, nikoli fyziky. Je-li fyzik poˇza´ d´an, aby uvedl prakticky pouˇziteln´e pojet´ı pravdˇepodobnosti, patrnˇe nab´ıdne nˇeco takov´eho jako fyzik´aln´ı definici pravdˇepodobnosti, asi v tomto smˇeru: Exis˚ ym ˚ tuj´ı urˇcit´e experimenty, kter´e, i kdyˇz jsou prov´adˇeny za kontrolovanych podm´ınek, vedou k ruzn um. ´ ´ vysledk ´ V pˇr´ıpadˇe nˇekterych z tˇechto experimentu˚ – tˇech, kter´e jsou n´ahodn´e“, jako je tomu u hodu˚ minc´ı – vede cˇ ast´e ´ ” ˚ s relativn´ımi cˇ etnostmi, kter´e se pˇri dalˇs´ıch opakov´an´ıch st´ale v´ıce bl´ızˇ ´ı k nˇejak´e pevn´e opakov´an´ı k vysledk um ´ ˚ zeme nazvat pravdˇepodobnost´ı zkouman´e ud´alosti. Tato hodnota je [. . .] empiricky zjistiteln´a hodnotˇe, kterou muˇ ” ˚ coˇz mimochodem vysvˇetluje, proˇc je moˇzn´e falsifikovat v libovoln´em stupni pˇribl´ızˇ en´ı dlouhou rˇ adou experimentu“; hypoteticky´ odhad pravdˇepodobnosti. Proti definic´ım tohoto druhu maj´ı jak matematici, tak logici n´amitky; zvl´asˇ tˇe pak tyto: (1) Takov´a definice nen´ı ve shodˇe s poˇctem pravdˇepodobnosti, protoˇze podle Bernoulliovy vˇety jsou pouze t´emˇerˇ ´ ˚ ˚ ze byt vˇsechny velmi dlouh´e useky statisticky stabiln´ı, tj. chovaj´ı se jako konvergentn´ı. Z tohoto duvodu nemuˇ ´ pravdˇepodobnost definov´ana touto stabilitou, tj. kvazi-konvergentn´ım chov´an´ım. Vyraz t´emˇerˇ vˇsechny“ – ktery´ ´ ” by se mˇel objevit v definiens – je s´am pouze synonymem vyrazu velmi pravdˇepodobny“. ´ ´ Tato definice je tud´ızˇ ” kruhov´a; a to je fakt, ktery´ lze snadno zatajit (nikoli vˇsak odstranit) vypuˇstˇen´ım slovo t´emˇerˇ“. A pr´avˇe to ” definice fyziku˚ cˇ in´ı; a proto je nepˇrijateln´a. (2) Kdy se nˇejak´a s´erie experimentu˚ nazyv´ ´ a dlouh´a“? Bez toho, zˇ e by bylo d´ano krit´erium toho, co se m´a nazyvat ´ ” ˚ zeme vˇedˇet kdy, nebo zda, jsme dos´ahli nˇejak´eho pˇribl´ızˇ en´ı k pravdˇepodobnosti. dlouh´e“, nemuˇ ” ˚ zeme vˇedˇet, zˇ e uˇz skuteˇcnˇe bylo poˇzadovan´e aproximace dosaˇzeno? (3) Jak muˇ • 209 (. . .) Navrhuji, abychom pˇrijali metodologick´e rozhodnut´ı nikdy nevysvˇetlovat fyzik´aln´ı jevy, tj. reprodukovateln´e pravidelnosti, jako nahromadˇen´ı n´ahod. • 213 Pravidlo, zˇ e se krajn´ı nepravdˇepodobnosti maj´ı zanedbat (pravidlo, kter´e se st´av´a dostateˇcnˇe explicitn´ım pouze ve svˇetle vyˇ ´ se rˇ eˇcen´eho) se shoduje s poˇzadavkem vˇedeck´e objektivity. Zjevnou n´amitkou proti naˇsemu pravidlu totiˇz ˚ av´a vˇzdy pravdˇepodobnost´ı, jakkoli malou, a zˇ e v dusledku ˚ je to, zˇ e i nejvyˇssˇ´ı nepravdˇepodobnost zust´ toho i ty nejnepravdˇepodobnˇejˇs´ı procesy – tj. ty, kter´e navrhujeme zanedbat – se jednoho dne uskuteˇcn´ı. Ale t´eto n´amitky se lze zbavit pˇripomenut´ım ideje reprodukovateln´ych fyzik´aln´ıch jevu˚ – ideje, kter´a je tˇesnˇe spjata s ideou objektivity. Nepop´ır´am moˇznost, zˇ e nepravdˇepodobn´e ud´alosti mohou nastat. Netvrd´ım napˇr´ıklad, zˇ e se molekuly v mal´em objemu plynu nemohou, tˇreba na kratiˇckou dobu, spont´annˇe st´ahnout do cˇ a´ sti tohoto objemu nebo zˇ e se ve velk´em objemu plynu nikdy neobjev´ı spont´ann´ı fluktuace tlaku. To, co tvrd´ım, je, zˇ e takov´e vyskyty by nebyly fyzik´aln´ımi jevy, ´ ˚ nebot’ v dusledku jejich obrovsk´e nepravdˇepodobnosti nejsou z´amˇernˇe reprodukovateln´e. I kdyby se nˇejak´emu fyzikovi podaˇrilo takovy´ proces pozorovat, byl by zcela neschopen jej reprodukovat, a tud´ızˇ by nebyl nikdy schopen rozhodnout, co se vlastnˇe v tomto pˇr´ıpadˇe stalo, a zda se nemohl dopustit pozorovac´ı chyby. Nalezneme-li vˇsak reproduko˚ vateln´e odchylky od makro-efektu, ktery´ byl vyvozen z pravdˇepodobnostn´ıho odhadu uk´azanym pak ´ zpusobem, mus´ıme pˇredpokl´adat, zˇ e je tento pravdˇepodobnostn´ı odhad falsifikov´an. • 214 Eddington: The Nature of Physical World (1928)
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
12
• Nˇekter´e vˇeci nikdy ve fyzick´em svˇetˇe nenastanou, protoˇze jsou nemoˇzn´e; jin´e proto, zˇ e jsou pˇr´ıliˇs nepravdˇepodobn´e. Z´akony, kter´e zakazuj´ı prvn´ı, jsou z´akony prim´arn´ımi; z´akony, zakazuj´ıc´ı druh´e, jsou z´akony sekund´arn´ı. • 216 ˇ ı pˇr´ısn´e z´akony, zat´ımco hod kostkou je z´aleˇzitost n´ahody. Podle m´eho Nˇekdy slych´ ´ ame, zˇ e pohyby planet splnuj´ ´ esˇ nˇe pˇredv´ıdat pohyb planet, nikoli vˇsak indin´azoru tento rozd´ıl spoˇc´ıv´a ve faktu, zˇ e jsme dosud byli schopni uspˇ vidu´aln´ı vysledky hodu kostkou. ´ • 216 Abychom odvodili predikce, potˇrebujeme z´akony a poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky; nem´ame-li zˇ a´ dn´e vhodn´e z´akony, nebo ˚ nemohou-li byt predikov´an´ı selh´av´a. ´ zjiˇstˇeny poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky, vˇedecky´ zpusob • 218 von Mises • Ani ta nejmenˇs´ı vˇetiˇcka v kinetick´e teorii plynu˚ neplyne pouze ze z´akonu˚ klasick´e fyziky bez dalˇs´ıch pˇredpokladu˚ statistick´e povahy. • 219 Statistick´e odhady nebo tvrzen´ı o cˇ etnostech nikdy nelze vyvodit prostˇe ze z´akonu˚ deterministick´eho“ druhu, nebot’ ” se k vyvozen´ı jak´ekoli predikce z takovych ´ z´akonu˚ potˇrebuj´ı poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky. V kaˇzd´e dedukci, v n´ızˇ se z´ısk´avaj´ı statistick´e z´akony z mikro-pˇredpokladu˚ deterministick´eho nebo pˇresn´eho“ charakteru, vystupuj´ı m´ısto determini” stickych ´ z´akonu˚ pˇredpoklady o statistick´e distribuci“ poˇca´ teˇcn´ıch podm´ınek – to je specifick´e statistick´e pˇredpokla” dy. • 223 Nem´alo takzvanych nebo ud´alosti ´ paradoxu˚ pravdˇepodobnosti zmiz´ı, jakmile pozn´ame, zˇ e jednomu a t´emuˇz vyskytu ´ ˚ ych ˚ e pravdˇepodobnosti. Napˇr´ıklad se nˇekdy rˇ´ık´a, zˇ e pravdˇepolze jakoˇzto prvku ruzn ´ referenˇcn´ıch tˇr´ıd pˇripsat ruzn´ dobnost α Pk (β) nˇejak´e ud´alosti pˇred jej´ım vyskytem se liˇs´ı od pravdˇepodobnosti t´ezˇ e ud´alosti pot´e, co se vyskytla: ´ ˚ ze byt pˇredt´ım mohla byt ´ rovna 1/6, zat´ımco pot´e muˇ ´ pouze rovna 0 nebo 1. To je ovˇsem zcela chybn´e. α Pk (β) je vˇzdy stejn´a, jak pˇred, tak po vyskytu. Nic se nezmˇenilo kromˇe toho, zˇ e na z´akladˇe informace k ∈ β (nebo k ∈ β – informace, ´ ˚ ze byt ˚ zeme zvolit novou referenˇcn´ı tˇr´ıdu, totiˇz β (nebo β), a pak kter´a n´am muˇ – muˇ ´ poskytnuta po pozorov´an´ı vyskytu ´ se pt´at, jak´a je hodnota β Pk (β). Hodnota t´eto pravdˇepodobnosti je ovˇsem 1; pr´avˇe tak, jako je β Pk (/β) = 0. Tvrzen´ı, informuj´ıc´ı n´as o skuteˇcn´em vysledku jednotliv´e ud´alosti – tvrzen´ı, kter´a nejsou o nˇejak´e cˇ etnosti, nybrˇ ´ ´ z sp´ısˇ e tvaru k ∈ ϕ – nemohou pravdˇepodobnost tˇechto vyskyt u˚ zmˇenit; mohou vˇsak n´am naznaˇcit volbu jin´e referenˇcn´ı tˇr´ıdy. ´ • 228 (. . .) V kaˇzd´em odvˇetv´ı vˇedy se mohou objevit ot´azky, kter´e jsou pˇrev´azˇ nˇe logick´e. Je skuteˇcnost´ı, zˇ e se kvantov´ı ˚ ze naznaˇcovat, zˇ e sami c´ıt´ı, zˇ e rˇ eˇsen´ı nˇekterych fyzici horlivˇe pod´ıleli na epistemologickych ´ diskus´ıch. To muˇ ´ dosud neˇreˇsenych ´ probl´emu˚ v kvantov´e teorii se m´a hledat v zemi nikoho, rozkl´adaj´ıc´ı se mezi logikou a fyzikou. • 231 (. . .) [Takzvany´ princip neurˇcitosti, vyhl´asˇ eny´ Heisenbergem,] lze (. . .) vysvˇetlit tˇreba takto. Kaˇzd´e fyzik´aln´ı mˇerˇ en´ı ˚ ze byt zahrnuje vymˇ ´ enu energie mezi mˇerˇ enym ´ objektem a mˇerˇ ic´ım apar´atem (j´ımˇz muˇ ´ s´am pozorovatel). Napˇr´ıklad lze nasmˇerovat paprsek svˇetla na objekt a cˇ a´ st rozptylen´ ´ eho svˇetla, kter´e objekt odrazil, absorbovat mˇerˇ ic´ım apar´atem. Kaˇzd´a takov´a vymˇ ´ ena energie zmˇen´ı stav objektu, ktery´ bude po mˇerˇ en´ı ve stavu odliˇsn´em od stavu pˇredch´azej´ıc´ıho. Mˇerˇ en´ı tak d´av´a pozn´an´ı toho stavu, ktery´ byl pr´avˇe samotnym ´ procesem mˇerˇ en´ı zniˇcen. Tuto interferenci mˇerˇ ic´ıho ˚ nikoli vˇsak v pˇr´ıpadˇe objektu˚ atoprocesu s mˇerˇ enym ´ objektem lze zanedbat v pˇr´ıpadˇe makroskopickych ´ objektu, mickych, nebot’ ty mohou byt mˇerˇ en´ı ´ ´ silnˇe ovlivnˇeny napˇr´ıklad svˇetelnym ´ z´arˇ en´ım. Nen´ı tud´ızˇ moˇzn´e z vysledku ´ odvodit pˇresny´ stav atomov´eho objektu tˇesnˇe po mˇerˇ en´ı. Mˇerˇen´ı tedy nemuˇ ˚ ze slouˇzit jako z´aklad pro predikce. • 260 ˚ – pˇrece neˇr´ık´ame (. . .) slova negatron“ a positron“, kter´a se nyn´ı bˇezˇ nˇe pouˇz´ıvaj´ı, mi pˇripadaj´ı jako jazykov´e stvury ” ” ani positrive“, ani protron“. ” ” • 264 ´ ´ ˚ ze byt Ukolem pˇr´ırodovˇedce je p´atrat po z´akonech, kter´e mu umoˇzn´ı predikce. Tento ukol muˇ ´ rozdˇelen do dvou cˇ a´ st´ı. Na jedn´e stranˇe se mus´ı pokouˇset odhalit takov´e z´akony, kter´e mu dovol´ı vyvozovat jednotliv´e predikce ( kauz´aln´ı“ ” nebo deterministick´e“ z´akony nebo pˇresn´a tvrzen´ı“). Na druh´e stranˇe se mus´ı pokouˇset pˇredkl´adat hypot´ezy ” ” o cˇ etnostech, to jest z´akony tvrd´ıc´ı pravdˇepodobnosti, aby mohl vyvozovat predikce o cˇ etnostech. V tˇechto dvou ´ ˚ ukolech nen´ı nic, co by je cˇ inilo jakymkoli zpusobem nesluˇciteln´e. Je jasn´e, zˇ e tomu nen´ı tak, zˇ e kdykoli vyslovujeme ´
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
13
pˇresn´a tvrzen´ı, pak nevyslovujeme hypot´ezy o cˇ etnostech; nˇekter´a pˇresn´a tvrzen´ı totiˇz jsou, jak jsme vidˇeli, makro˚ A ani tomu nen´ı tak, zˇ e kdykoli jsou v urˇcit´e oblasti tvrzen´ı z´akony, kter´e jsou odvoditeln´e z cˇ etnostn´ıch pˇredpokladu. o cˇ etnostech dobˇre potvrzen´a, m´ame pr´avo usoudit, zˇ e v t´eto oblasti nelze cˇ init zˇ a´ dn´a pˇresn´a tvrzen´ı. Tato situace se zd´a ˚ kter´e jsme pr´avˇe odm´ıtli, st´ale znovu opakuje. Znovu a znovu se byt ´ dost jasn´a. Pˇresto se druhy´ z tˇechto z´avˇeru, setk´av´ame s pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e kde panuje sˇ tˇestˇena, tam je pravidelnost vylouˇcena. • 265 Je svˇet ovl´ad´an pˇr´ısnymi z´akony, nebo ne? Tuto ot´azku pokl´ad´am za metafysickou. Z´akony, kter´e nach´az´ıme, jsou ´ vˇzdy hypot´ezami; coˇz znamen´a, zˇ e mohou vˇzdy byt ´ pˇrekon´any (. . .). • 266 ˚ V´ıra v kauzalitu je metafysick´a. Nen´ı to nic neˇz typick´a metafysick´a hypost´aze dobˇre zduvodnˇ en´eho metodologick´eho ˚ pravidla – vˇedcova rozhodnut´ı nikdy se nevzdat hled´an´ı z´akonu. • 269 Term´ın corroboration“ ( Bewahrung“) a zvl´asˇ tˇe degree of corroboration“ [stupenˇ koroborace] ( Gr¨ad der Bewahrung“, ” ” ” ” Bewahrungsgr¨ad“) jsem ve sv´e knize zavedl proto, zˇ e jsem potˇreboval neutr´aln´ı term´ın k popisu toho, do jak´eho ” stupnˇe nˇejak´a hypot´eza obst´ala v pˇr´ısnych testech, a tud´ızˇ se osvˇedˇcila“ [ proved its mettle“]. Pod neutr´aln´ım“ ´ ” ” ” rozum´ım takovy term´ın, ktery´ by nepodsouval pˇredstavu, zˇ e t´ım, zˇ e nˇejak´a hypot´eza obst´ala v testech, se stala pravdˇepodobnˇejˇs´ı“ ve smyslu poˇctu pravdˇepodobnosti. Jinymi ´ slovy term´ın stupenˇ koroborace“ jsem zavedl pˇrede” ” vˇs´ım proto, abych mohl diskutovat probl´em, zda by se dal cˇ i nedal stupenˇ koroborace“ ztotoˇznit s pravdˇepodobnos” ” t´ı“ (at’ uˇz ve smyslu cˇ etnost´ı, nebo napˇr´ıklad ve smyslu Keynesovˇe). ˚ term´ın stupenˇ koroborace“ ( Gr¨ad der Bewahrung“), kter´e jsem nejprve zavedl v diskus´ıch Carnap pˇreloˇzil muj ” ” ˇ eho krouˇzku, jako degree of confirmation“ [stupenˇ potvrzen´ı]. (. . .) Tak se stalo, zˇ e byl term´ın stupenˇ V´ıdensk´ ” ” ˚ nˇekterym potvrzen´ı“ vˇseobecnˇe pˇrijat. Nem´am tento term´ın r´ad kvuli ´ z jeho asociac´ı ( stvrdit“; utvrdit“; byt ´ mimo ” ” ” pochybnost“; dok´azat“; verifikovat“: to confirm“ [potvrdit] odpov´ıd´a sp´ısˇ e erh¨arten“ nebo best¨atigen“, neˇz be” ” ” ” ” ” w¨ahren“ [osvˇedˇcit se]). V dopise (psan´em mysl´ım kolem r. 1939) jsem Carnapovi navrhl pouˇz´ıvat term´ın corrobora” ˚ n´avrh odm´ıtl, souhlasil jsem s jeho term´ınem, tion“. (Tento term´ın mi navrhl profesor H. N. Parton.) Kdyˇz Carnap muj ˇ nebot’ jsem si myslel, zˇ e na slovech nez´aleˇz´ı. To objasnuje, proˇc jsem s´am ve svych publikac´ıch po nˇejakou dobu ´ pouˇz´ıval term´ın confirmation“. ” Uk´azalo se vˇsak, zˇ e jsem se mylil: asociace slova confirmation“ naneˇstˇest´ı hr´aly roli a daly se poc´ıtit: degree of ´ ” ” confirmation“ byl brzy pouˇzit – Carnapem samym ´ – jako synonymum (nebo explicans“) pravdˇepodobnosti“. Proto ” ” jsem tento term´ın opustil ve prospˇech degree of corrroboration“ [stupenˇ koroborace, osvˇedˇcen´ı se]. (. . .) ” • 270 Skuteˇcnost, zˇ e teorie nejsou verifikovateln´e, se cˇ asto pˇrehl´ızˇ ela. Lid´e o nˇejak´e teorii cˇ asto rˇ´ıkaj´ı, zˇ e je verifikov´ana, jestliˇze byly verifikov´any nˇekter´e predikce z t´eto teorie odvozen´e. Mohli by snad pˇripustit, zˇ e verifikace nen´ı z hlediska logiky zcela nevinn´a, nebo zˇ e nˇejak´e tvrzen´ı nelze s koneˇcnou platnost´ı potvrdit potvrzen´ım nˇekterych ´ jeho ˇ ıkaj´ı, zˇ e je zcela pravdiv´e, ˚ ˚ Maj´ı vˇsak sklon pohl´ızˇ et na takov´e n´amitky jako na cosi zbyteˇcnˇe uzkostliv´ ´ dusledk u. eho. R´ ˚ zeme s jistotou vˇedˇet, zda Slunce r´ano vyjde; ale tuto nejistotu lze zanedbat: skuteˇcnost, ba dokonce trivi´aln´ı, zˇ e nemuˇ zˇ e se teorie mohou nejen zlepˇsovat, ale zˇ e se mohou nov´ymi experimenty falsifikovat, pˇredstavuje pro vˇedce v´azˇ nou ˚ ze v kteroukoli chv´ıli st´at skuteˇcnost´ı; ale pˇresto se nemusela nikdy zˇ a´ dn´a teorie pokl´adat za moˇznost, kter´a se muˇ ˚ n´ahl´emu selh´an´ı dobˇre potvrzen´eho z´akona. Nikdy se nest´av´a, zˇ e by daly star´e experimenty falsifikovanou kvuli jednoho dne nov´e vysledky. St´av´a se pouze to, zˇ e nov´e experimenty rozhodnou proti star´e teorii. Star´a teorie, i kdyˇz ´ je pˇrekon´ana, si cˇ asto zachov´av´a svou platnost jako mezn´ı pˇr´ıpad teorie nov´e; st´ale se d´a pouˇz´ıt, asponˇ s vysokym ´ ´ esˇ n´a dˇr´ıve. Zkr´atka, pravidelnosti pˇr´ımo testovateln´e expestupnˇem pˇribl´ızˇ en´ı, v tˇech pˇr´ıpadech, v nichˇz byla uspˇ rimenty se nemˇen´ı. Lze pˇripustit, asponˇ logicky, zˇ e by se zmˇenit mohly; ale na tuto moˇznost empirick´a vˇeda nebere ohled a nedotyk´ ´ a se jej´ıch metod. Naopak vˇedeck´a metoda pˇredpokl´ad´a nemˇennost pˇr´ırodn´ıch procesu˚ cˇ ili princip ” uniformity pˇr´ırody“. • 271 (. . .) Kaˇzdy´ novy´ syst´em hypot´ez by mˇel d´at, nebo vysvˇetlit, star´e koroborovan´e pravidelnosti. • 280 (. . .) Chceme-li, aby naˇse kritika za nˇeco st´ala, m´ame se vˇzdy snaˇzit co moˇzn´a vyjasnit a zes´ılit protivn´ıkovu pozici, a to dˇr´ıve, neˇz jej zaˇcneme kritizovat. • 285 Co se tyˇ ´ ce ocenˇen´ı sam´eho, lze o nˇem tvrdit, zˇ e je pravdiv´e“, nebo o nˇem lze rˇ´ıci, zeje pravdˇepodobn´e“. Pokl´ad´a-li ” ” se za pravdiv´e“, pak mus´ı byt ´ pravdiv´ym syntetick´ym tvrzen´ım, kter´e nebylo empiricky verifikov´ano – syntetickym ´ ”
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
14
soudem, ktery´ je platny´ a priori. Pokl´ad´a-li se za pravdˇepodobn´e“, pak potˇrebujeme nov´e ocenˇen´ı: ocenˇen´ı tohoto ” ´ ocenˇen´ı a tud´ızˇ ocenˇen´ı na vyˇssˇ´ı urovni. Ale to znamen´a, zˇ e jsme uv´ızli v nekoneˇcn´em regresu. Odvol´an´ı se na pravdˇepodobnost hypot´ezy nen´ı s to zlepˇsit prek´ern´ı logickou situaci induktivn´ı logiky. • 290 (. . .) Aˇckoli vˇerˇ´ım, zˇ e v dˇejin´ach vˇedy je to vˇzdy teorie, a nikoli experiment, vˇzdy idea, a ne pozorov´an´ı, co otev´ır´a cesty k nov´emu pozn´an´ı, vˇerˇ´ım tak´e, zˇ e je to vˇzdy experiment, co n´as chr´an´ı pˇred sledov´an´ım cesty, kter´a nikam nevede: pom´ah´a n´am dostat se ze zajetych ´ kolej´ı a vyzyv´ ´ a n´as k nalezen´ı nov´e cesty. • 297 (. . .) Mˇel jsem sˇ tˇest´ı potkat Alfreda Tarsk´eho, ktery´ mi vysvˇetlil z´akladn´ı myˇslenky sv´e teorie pravdy. Je velk´a sˇ koda, zˇ e tato teorie – jeden ze dvou nejvˇetˇs´ıch objevu˚ v oblasti logiky uˇcinˇenych ´ od Principia Mathematica – je st´ale chybnˇe ˚ ch´ap´ana a chybnˇe vykl´ad´ana. Nelze dost silnˇe zduraznit, zˇ e Tarsk´eho myˇslenka pravdy (pro jej´ızˇ definici vzhledem ˚ podal Tarski metodu) je t´azˇ myˇslenka, kterou mˇel na mysli Aristoteles a dokonce vˇetˇsina k formalizovanym ´ jazykum ˚ myˇslenka, zˇ e pravda je shoda s fakty (nebo se skuteˇcnost´ı). Co vˇsak muˇ ˚ zeme asi m´ınit, rˇ´ık´amelid´ı (kromˇe pragmatistu): ˚ ze byt -li o nˇejak´em tvrzen´ı, zˇ e je ve shodˇe s fakty (nebo se skuteˇcnost´ı)? Jakmile jednou pozn´ame, zˇ e tato shoda nemuˇ ´ ´ ˚ ˚ zeme st´at shodou struktur´aln´ı podobnosti, zd´a se byt objasnit tento souhlas beznadˇejny; toho se muˇ ´ ukol ´ a v dusledku ˚ ci pojmu pravdy podezˇr´ıvavymi vuˇ a d´at pˇrednost tomu, abychom jej nepouˇz´ıvali. Tarski vyˇreˇsil (vzhledem k for´ ˚ malizovanym tento zd´anlivˇe neˇreˇsitelny´ probl´em t´ım, zˇ e pouˇzil s´emanticky´ metajazyk, j´ımˇz redukoval ´ jazykum) myˇslenku souhlasu na ideu splnˇen´ı“. ” • 300 ´ ´ Lze rozpoznat nˇeco jako obecny´ smˇer vyvoje fyziky – smˇer od teori´ı niˇzsˇ´ı urovnˇ e obecnosti k teori´ım vyˇssˇ´ı urovnˇ e. ´ • 300 ˚ ze byt ´ Teorie, kter´a byla dobˇre koroborov´ana, muˇ e obecnosti; to jest teori´ı, kter´a je ´ (. . .) pˇrekon´ana teori´ı vyˇssˇ´ı urovnˇ l´epe testovateln´a a kter´a nav´ıc starou, dobˇre koroborovanou teorii obsahuje – nebo asponˇ nˇejakou jej´ı dobrou aproximaci. • 301 ´ Lze poloˇzit ot´azku: Proˇc nevymyˇ e univers´alnosti? Proˇc cˇ ekat na tento kvazi-induk´ slet rovnou teorie nejvyˇssˇ´ı urovnˇ ” tivn´ı vyvoj? Nen´ı tomu tak proto, zˇ e pˇres vˇsechno je v tom obsaˇzen induktivn´ı prvek?“. Nemysl´ım si, zˇ e by tomu tak ´ bylo. St´ale znovu se pˇredkl´adaj´ı n´avrhy – domnˇenky nebo teorie – vˇsech moˇznych ´ stupnˇ u˚ univers´alnosti. Ty teorie, ´ ´ kter´e jsou na pˇr´ıliˇs vysok´e urovni univers´alnosti (to jest, daleko vzd´alen´e od urovnˇ e dosaˇzen´e dneˇsn´ı testovatelnou vˇedou), d´avaj´ı moˇzn´a vzniknout nˇejak´emu metafysick´emu syst´emu“. V tomto pˇr´ıpadˇe, i kdyby byla z takov´eho ” syst´emu vyvoditeln´a (nebo polo-vyvoditeln´a, jako napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe Spinozova syst´emu) tvrzen´ı, kter´a n´aleˇzej´ı do pˇrevl´adaj´ıc´ıho vˇedeck´eho syst´emu, nebude mezi nimi zˇ a´ dn´e nov´e testovateln´e tvrzen´ı; coˇz znamen´a, zˇ e nelze navrhnout zˇ a´ dny´ kl´ıcˇ ovy´ experiment, ktery´ by testoval tento zkoumany´ syst´em. [Mˇelo by se poznamenat, zˇ e kl´ıcˇ ovym ´ experimentem m´ın´ım ten, ktery´ je urˇcen k vyvr´acen´ı teorie (je-li to moˇzn´e), a zvl´asˇ tˇe pak ten, ktery´ je navrˇzen ˇ jednu z nich vyvr´at´ı – aniˇz by ovˇsem druhou dok´azal.] k rozhodnut´ı mezi dvˇema soupeˇr´ıc´ımi teoriemi t´ım, zˇ e (aspon) ˚ ze-li na druh´e stranˇe pro nˇej byt Muˇ ´ navrˇzen kl´ıcˇ ovy´ experiment, pak bude syst´em obsahovat jako prvn´ı aproximaci nˇejakou dobˇre koroborovanou teorii a souˇcasnˇe nˇeco nov´eho – a to nˇeco, co lze testovat. Tento syst´em nebude tud´ızˇ ovˇsem metafysicky“. ´ V tomto pˇr´ıpadˇe se lze na zkoumany´ syst´em d´ıvat jako na novy´ pokrok v kvazi-induktivn´ı ” evoluci vˇedy. To vysvˇetluje, proˇc jsou s dneˇsn´ı vˇedou spjaty zpravidla jen ty teorie, kter´e se navrhuj´ı pˇri pokusech rˇ eˇsit souˇcasn´e probl´emov´e situace; to jest, souˇcasn´e pot´ızˇ e, kontradikce a falsifikace. Pˇri pˇredkl´ad´an´ı rˇ eˇsen´ı tˇechto pot´ızˇ ´ı mohou tyto teorie ukazovat cestu ke kl´ıcˇ ov´emu experimentu. ˚ e ideje a hypot´ezy vizuaAbychom z´ıskali obraz nebo model t´eto kvazi-induktivn´ı evoluce vˇedy, by bylo moˇzno ruzn´ lizovat jako cˇ a´ steˇcky vzn´asˇ ej´ıc´ı se v nˇejak´e tekutinˇe. Testovateln´a vˇeda je smˇerˇ ov´an´ı tˇechto cˇ a´ steˇcek ke dnu n´adoby: usazuj´ı se ve vrstv´ach (univers´alnosti). Tlouˇst’ka usazeniny roste s poˇctem tˇechto vrstev a kaˇzd´a nov´a vrstva odpov´ıd´a teorii univers´alnˇejˇs´ı, neˇz jsou teorie pod n´ı. Vysledkem tohoto procesu je, zˇ e nˇekter´e ideje, vzn´asˇ ej´ıc´ı se ve vyˇssˇ´ıch ´ ˚ metafysickych oblastech, se nˇekdy mohou dos´ahnout rustem vˇedy, stykaj´ ´ ´ ı se s n´ı a usazuj´ı se. Pˇr´ıklady takovych ´ idej´ı jsou: atomismus; idea jedin´eho fyzik´aln´ıho principu“ nebo nejz´akladnˇejˇs´ıho prvku (z nˇehoˇz se vˇsechny ostatn´ı ” odvozuj´ı); teorie zemsk´eho pohybu (proti n´ızˇ Bacon nam´ıtal, zˇ e je fiktivn´ı); prastar´a korpuskul´arn´ı teorie svˇetla; ka˚ Vˇsechny tyto metafypalinov´a teorie elektˇriny (oˇzivl´a v hypot´eze elektronov´eho plynu, vysvˇetluj´ıc´ı vodivost kovu). sick´e pojmy a ideje mohly pom´ahat, dokonce i ve svych ranych podob´ach, vn´est rˇ a´ d do lidsk´eho obrazu svˇeta, ´ ´ a v nˇekterych ´ pˇr´ıpadech dokonce v´est i ke spr´avnym ´ predikc´ım. Pˇresto vˇsak idea tohoto druhu nabyv´ ´ a vˇedeck´eho statutu, pouze kdyˇz je pˇredloˇzena ve falsifikovateln´e podobˇe; to znamen´a pouze po-kud se stane moˇzn´e empiricky rozhodnout mezi n´ı a nˇejakou soupeˇr´ıc´ı teori´ı.
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
15
• 302 Vˇeda nen´ı syst´emem jistych ´ dobˇre ustavenych ´ tvrzen´ı; nen´ı to ani syst´em, ktery´ nepˇretrˇzitˇe postupuje ke koncov´emu ˚ ze prohlaˇsovat, zˇ e dos´ahla pravdy, ba ani jej´ı n´ahraˇzky, tˇreba stavu. Naˇse vˇeda nen´ı vˇedˇen´ı (epist´em´e): nikdy nemuˇ pravdˇepodobnosti. ˚ ze dos´ahVˇeda m´a pˇrece v´ıce neˇz pouhou biologickou hodnotu pro pˇreˇzit´ı. Nen´ı to jen uˇziteˇcny´ n´astroj. Aˇckoli nemuˇ nout ani pravdy ani pravdˇepodobnosti, jsou touha po vˇedˇen´ı a hled´an´ı pravdy nejsilnˇejˇs´ımi motivy vˇedeck´eho b´ad´an´ı. • 303 Nev´ıme: muˇ ˚ zeme jen h´adat. A naˇse h´ad´an´ı je vedeno nevˇedeckou, metafysickou (byt’ biologicky vysvˇetlitelnou) v´ırou ˚ zeme odhalit – objevit. Podobnˇe jako Bacon bychom mohli naˇsi vlastn´ı soudobou v z´akony, pravidelnosti, kter´e muˇ vˇedu – metodu uvaˇzov´an´ı, kterou lid´e nyn´ı obyˇcejnˇe pouˇz´ıvaj´ı na pˇr´ırodu“ – popsat jako sest´avaj´ıc´ı z uspˇechanych ´ ” ” ˚ a pˇredˇcasnych ´ anticipac´ı“ a z pˇredsudku“. ” Avˇsak tyto naˇse n´adhernˇe obrazn´e a odv´azˇ n´e domnˇenky cˇ i anticipace“ jsou peˇclivˇe a stˇr´ızlivˇe kontrolov´any sys” ˇ adn´a z naˇsich anticipac´ı“, jednou pˇredloˇ tematickymi testy. Z´ zen´a, nen´ı zast´av´ana dogmaticky. Naˇse vyzkumn´ a ´ ´ ” metoda neslouˇz´ı k jejich obranˇe, k tomu, abychom dok´azali, jak jsme mˇeli pravdu. Naopak se je pokouˇs´ıme pˇrekonat. S pouˇzit´ım vˇsech zbran´ı naˇs´ı logick´e, matematick´e a technick´e vyzbroje se pokouˇs´ıme dok´azat, zˇ e naˇse anticipace ´ ˚ ˚ byly nepravdiv´e – abychom m´ısto nich mohli pˇredloˇzit nov´e nezduvodnˇ ena a nezduvodniteln´ e anticipace, nov´e uspˇechan´e a pˇredˇcasn´e pˇredsudky“, jak je posmˇesˇ nˇe nazval Bacon. ” (. . .)Bacon zast´aval n´azor, zˇ e k pˇr´ıpravˇe duˇse na intuici prav´e esence nebo povahy vˇed je tˇreba ji metodicky oˇcistit ˚ Nebot’ zdrojem kaˇzd´eho omylu je neˇcistota naˇsich duˇs´ı: pˇr´ıroda sama nelˇze. ode vˇsech anticipac´ı, pˇredsudku˚ a idolu. Hlavn´ı funkc´ı eliminativn´ı indukce (jako u Aristotela) je napom´ahat oˇciˇstˇen´ı duˇse. (. . .) Oˇcista duˇse od pˇredsudku˚ se ˚ poj´ım´a po zpusobu ritu´alu, pˇredepsan´eho vˇedci, ktery´ si pˇreje pˇripravit svou duˇsi pro interpretaci (bezpˇredsudeˇcn´e cˇ ten´ı) Knihy Pˇr´ırody; pr´avˇe tak, jako mystik oˇciˇst’uje svou duˇsi, aby ji pˇripravil pro patˇren´ı na Boha. • 305 Stary´ vˇedecky´ ide´al epist´em´e – absolutnˇe jist´eho, dokazateln´eho vˇedˇen´ı – se uk´azal byt ´ idolem. Poˇzadavek vˇedeck´e ˚ avat navˇzdy zkusm´ym. Muˇ ˚ ze se osvˇedˇcit, objektivity vede nevyhnutelnˇe k tomu, zˇ e kaˇzd´e vˇedeck´e tvrzen´ı mus´ı zust´ ˚ ci jinym ale kaˇzd´e osvˇedˇcen´ı je relativn´ı vuˇ ´ tvrzen´ım, kter´a jsou opˇet jen zkusm´a. Pouze v naˇs´ı subjektivn´ı zkuˇsenosti ˚ zeme byt pˇresvˇedˇcen´ı, v naˇs´ı subjektivn´ı v´ırˇ e, si muˇ ´ absolutnˇe jisti“. ” • 305 Chybn´e pojet´ı vˇedy se prozrazuje touhou m´ıt pravdu; nebot’ to nen´ı vlastnictv´ı vˇedˇen´ı, nevyvratiteln´e pravdy, co cˇ in´ı ˚ vˇedce vˇedcem, nybrˇ nehled´ıc´ı kritick´e hled´an´ı pravdy. ´ z jeho trval´e a na dusledky • 307 ˚ era je vˇzdy iracion´aln´ı, muˇ ˚ ze vˇsak byt ˚ zit´a pro naˇse jedn´an´ı. (. . .) Kaˇzd´a v´ıra nebo duvˇ ´ duleˇ • 327 Heisenberg, ktery´ hovoˇr´ı o mˇerˇen´ı nebo pozorov´an´ı (. . .) – pˇredstavuje tuto situaci v podobˇe popisu myˇslenkov´eho experimentu n´asledovnˇe: chceme-li pozorovat polohu elektronu, mus´ıme pouˇz´ıt vysokofrekvenˇcn´ı svˇetlo, kter´e s n´ım bude silnˇe interagovat, a tud´ızˇ naruˇs´ı jeho moment. Chceme-li pozorovat jeho moment, pak mus´ıme pouˇz´ıt n´ızkofrek˚ ze n´am vˇsak pomoci urˇcit jeho polohu. Duleˇ ˚ zit´e venˇcn´ı svˇetlo, kter´e ponech´a moment (prakticky) nezmˇenˇeny, ´ nemuˇ je, zˇ e v t´eto diskusi je neurˇcitost momentu dusledkem ˚ naruˇsen´ı, zat´ımco neurˇcitost polohy dusledkem ˚ nˇecˇ eho takov´eho nen´ı. Je to sp´ısˇ e vysledek vyhnut´ı se jak´emukoli siln´emu naruˇsen´ı syst´emu. ´ • 344 Einstein, Geometrie und Erfahrung • Pokud vypov´ıdaj´ı tvrzen´ı geometrie o skuteˇcnosti, nejsou jist´a, a pokud jsou jist´a, pak nevypov´ıdaj´ı o skuteˇcnosti. • 345 ˚ ˚ ze hypot´eza A za Vˇedeck´e teorie nemohou byt eny“ nebo verifikov´any. Vzdor tomu vˇsak toho muˇ ´ nikdy zduvodnˇ ” jistych okolnost´ı dos´ahnout v´ıce neˇz hypot´eza B – tˇreba proto, zˇ e B je v rozporu s jistymi vysledky pozorov´an´ı, ´ ´ ´ a tud´ızˇ je jimi falsifikov´ana“; nebo tˇreba proto, zˇ e pomoc´ı A lze vyvodit vˇetˇs´ı poˇcet predikc´ı neˇz pomoc´ı B. Nejlepˇs´ı, ” ˚ zeme o nˇejak´e hypot´eze rˇ´ıci, je, zˇ e aˇz dodnes byla s to prokazovat svou cennost a zˇ e byla uspˇ ´ esˇ nˇejˇs´ı neˇz jin´e co muˇ ˚ ze byt ˚ hypot´ezy, aˇckoli v principu nemuˇ ena, verifikov´ana, ba ani prok´az´ana jako pravdˇepodobnˇejˇs´ı. ´ nikdy zduvodnˇ • 346 ˚ zeme d´ıvat jako na soubor vˇedˇen´ı“, nybrˇ (. . .) Budeme si muset zvyknout na myˇslenku, zˇ e se na vˇedu nemuˇ ´ z sp´ısˇ e ” ˚ jako na syst´em hypot´ez; to znamen´a na syst´em odhadu˚ nebo anticipac´ı, kter´e v principu nemohou byt eny, ´ zduvodnˇ
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
16
s nimiˇz vˇsak vˇeda pracuje, dokud tyto hypot´ezy obstoj´ı v testech, a o nichˇz nem´ame nikdy pr´avo rˇ´ıkat, zˇ e v´ıme, zˇ e jsou pravdiv´e“ nebo v´ıce cˇ i m´enˇe jist´e“, ba ani pravdˇepodobn´e“. ” ” ” • 359 ˚ ze a mˇela by byt (. . .) Kolmogorov p´ısˇ e: Teorie pravdˇepodobnosti jakoˇzto matematick´a discipl´ına muˇ ´ rozv´ıjena z ax” ˚ iomu˚ pˇresnˇe tymˇ jako geometrie a algebra.“; a odvol´av´a se na zaveden´ı z´akladn´ıch geometrickych ´ z zpusobem, ´ pojmu˚ ” v Hilbertovych ´ Z´akladech geometrie“ a na podobn´e abstraktn´ı syst´emy. A pˇresto pˇredpokl´ad´a, zˇ e v p(a, b)“ – pouˇz´ıv´am zde sv´e vlastn´ı symboly, ne jeho – jsou a a b mnoˇziny; cˇ ´ımˇz mezi ” ˇ ık´a spr´avnˇe: Co jinym ´ vyluˇcuje logickou interpretaci, podle n´ızˇ jsou a a b tvrzen´ı (nebo proposice“, chcete-li). R´ ” ” ˚ zit´e.“. Ale tato pozn´amka nestaˇc´ı k ustaven´ı form´aln´ı povahy teorie, o niˇz znamenaj´ı cˇ leny t´eto mnoˇziny, nen´ı duleˇ ˚ mohlo odpov´ıdat. usiluje; nebot’ v nˇekterych ´ interpretac´ıch a a b nemaj´ı zˇ a´ dn´e cˇ leny, ani nic, co by cˇ lenum • 422 ˚ (. . .) Nesm´ıme nekriticky pˇredpokl´adat, zˇ e vˇedci vubec kdy usiluj´ı o vysoky´ stupenˇ pravdˇepodobnosti svych ´ teori´ı. Mus´ı volit mezi vysokou pravdˇepodobnost´ı a vysokym ˚ u˚ nemohou m´ıt ´ informaˇcn´ım obsahem, nebot’ z logick´ych duvod oboj´ı. • 431 ˚ Nˇekteˇr´ı lid´e vˇerˇ´ı, zˇ e z cˇ istˇe logickych u˚ pravdˇepodobnost toho, zˇ e dalˇs´ı vˇec, s n´ızˇ se setk´ame, bude cˇ erven´a, ´ duvod roste obecnˇe s poˇctem cˇ ervenych ´ vˇec´ı vidˇenych ´ v minulosti. Avˇsak to je v´ıra v magii – v magii lidsk´eho jazyka. Nebot’ cˇ erveny“ ´ je pouze predik´at. ” • 433 (. . .) Matematicky´ jazyk (. . .) dovoluje nekoneˇcnˇe mnoho vz´ajemnˇe se vyluˇcuj´ıc´ıch hypot´ez. • 434 ˚ ze byt Nemuˇ ´ pochyb, zˇ e se obsah nebo logick´a s´ıla dvou univers´aln´ıch teori´ı mohou znaˇcnˇe liˇsit. Vezmˇete dva z´akony a1 = Vˇsechny planety se pohybuj´ı po kruˇznic´ıch.“ a a2 = Vˇsechny planety se pohybuj´ı po elips´ach.“. D´ıky faktu, ” ” zˇ e vˇsechny kruˇznice jsou elipsy (s vystˇ ´ rednost´ı nula), plyne a2 z a2 , nikoli vˇsak vice versa. Obsah a1 je daleko vˇetˇs´ı neˇz obsah a2 . (Existuj´ı ovˇsem jin´e teorie, a to teorie logicky silnˇejˇs´ı neˇz a1 ; napˇr´ıklad Vˇsechny planety se pohybuj´ı po ” soustˇrednych ´ kruˇznic´ıch kolem Slunce.“.) Fakt, zˇ e obsah a1 pˇresahuje obsah a2 , m´a velky´ vyznam pro vˇsechny naˇse probl´emy. Napˇr´ıklad existuj´ı testy teorie a1 , ´ ˚ ze vˇsak byt to jest pokusy vyvr´atit a1 objevem nˇejak´e odchylky od kruhov´e dr´ahy –, kter´e nejsou testy a2 : nemuˇ ´ zˇ a´ dny´ ˚ ze byt opravdovy´ test a2, ktery´ by nebyl souˇcasnˇe pokusem vyvr´atit a1 . Takˇze a1 muˇ ´ mnohem pˇr´ısnˇeji testov´ana neˇz a2 , m´a tedy vyˇssˇ´ı stupenˇ testovatelnosti; a jestliˇze obstoj´ı v tˇechto svych ´ pˇr´ısnˇejˇs´ıch testech, dos´ahne vyˇssˇ´ıho stupnˇe ˚ ze dos´ahnout a2 . koroborace neˇz muˇ • 435 ´ esˇ ny´ pokus nal´ezt cˇ ervenou nebo zˇ lutou labut’ koroboruje obˇe n´asleduj´ıc´ı teorie, kter´e si vz´ajemnˇe (. . .) Jakykoli neuspˇ ´ protiˇreˇc´ı vzhledem k tvrzen´ı existuje asponˇ jedna labut’“ : (I) vˇsechny labutˇe jsou b´ıl´e“ a (II) vˇsechny labutˇe jsou ” ” ” cˇ ern´e“. • 453 Probl´emem stupnˇe koroborace“ rozum´ım probl´em (I) dok´azat, zˇ e existuje m´ıra (kterou nazveme stupnˇem korobo” ˚ race) pˇr´ısnosti testu, ˚ jimˇz byla teorie podrobena, a zpusobu, j´ımˇz tˇemito testy proˇsla nebo neproˇsla; a (II) dok´azat, zˇ e ˇ tato m´ıra nemuˇ ˚ ze b´yt pravdˇepodobnost´ı, nebo pˇresnˇeji, zˇ e nesplnuje form´aln´ı z´akony poˇctu pravdˇepodobnosti. • 461 V tomto naˇsem postracionalistick´em vˇeku je st´ale v´ıce knih ps´ano v symbolickych ´ jazyc´ıch a st´av´a se st´ale obt´ızˇ nˇejˇs´ım vidˇet proˇc: co to vˇsechno je a proˇc by mˇelo byt e se nechat nudit tlustymi svazky symbo´ nutn´e nebo nˇejak vyhodn´ ´ ´ lickych ´ trivialit. M´alem to vypad´a, jakoby se symbolismus st´aval hodnotou o sobˇe, kterou je tˇreba ct´ıt pro jej´ı vzneˇsenou pˇresnost“: novym star´e touhy po jistotˇe, novym ´ vyrazem ´ ´ symbolickym ´ ritu´alem, novou n´ahraˇzkou n´aboˇzenstv´ı. ” A pˇresto se zd´a, zˇ e jedin´a moˇzn´a hodnota takovych ´ vˇec´ı – jedin´a moˇzn´a omluva pro jej´ı pochybny´ n´arok na pˇresnost ˚ ze byt ´ ˚ ze byt je tato. Jakmile se lokalizuje chyba nebo kontradikce, pak nemuˇ muˇ ´ zˇ a´ dny´ verb´aln´ı unik: ´ dok´az´ana a to je vˇse. • 462 (. . .) Nauku, podle n´ızˇ stupenˇ koroborace nebo pˇrijatelnosti nemuˇ ˚ ze b´yt pravdˇepodobnost´ı, pokl´ad´am za jeden z nejzaj´ımavˇejsˇ´ıch n´alezu˚ filosofie vˇedˇen´ı. Lze ji vyj´adˇrit velmi jednoduˇse takto. Zpr´avu o vysledku testov´an´ı nˇejak´e teorie lze ´ ˚ ze m´ıt podobu pˇridˇelen´ı nˇejak´eho stupnˇe koroborace t´eto teorii. Nikdy vˇsak nemuˇ ˚ ze shrnout do ohodnocen´ı. To muˇ
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
17
m´ıt tvar pˇridˇelen´ı stupnˇe pravdˇepodobnosti, nebot’ pravdˇepodobnost nˇejak´eho tvrzen´ı (jsou-li d´ana nˇejak´a testov´a tvrzen´ı) prostˇe nevyjadˇruje ocenˇen´ı pˇr´ısnosti tˇech testu, ˚ jimiˇz teorie uspˇ ´ esˇnˇe proˇsla, nebo zpusobu, ˚ j´ımˇz tˇemito testy proˇsla. Hlavn´ım ˚ duvodem je, zˇ e obsah teorie – coˇz je tot´ezˇ jako nepravdˇepodobnost – urˇcuje jej´ı testovatelnost a jej´ı koroborovatelnost. ˚ zitˇejˇs´ı logick´e n´astroje, vyvinut´e v t´eto Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e tyto dvˇe ideje – obsah a stupenˇ koroborace – jsou nejduleˇ knize. • 466 Proˇc se tak tvrdoˇs´ıjnˇe smˇesˇ ovaly [koroborace] C(x, y) a [pravdˇepodobnost] P (x, y)? Proˇc se nevidˇelo, zˇ e je absurdn´ı ˚ ze pˇresto silnˇe potvrzovat“ x? A zˇ e y muˇ ˚ ze silnˇe potvrzovat“ rˇ´ıci, zˇ e nˇejak´a evidence y, na n´ızˇ je x zcela nez´avisl´e, muˇ ” ” ˇ x, i kdyˇz y zpochybnuje x? A to dokonce kdyˇz je y veˇsker´a dostupn´a evidence? Na tyto ot´azky odpovˇed’ nezn´am, ˚ Za prv´e existuje siln´a tendence myslet si, zˇ e cokoli, co lze nazvat vˇerohodnost´ı“ mohu ale nab´ıdnout nˇekolik n´apadu. ” (likelihood) nebo pravdˇepodobnost´ı“ hypot´ezy, mus´ı byt ´ pravdˇepodobnost´ı ve smyslu poˇctu pravdˇepodobnosti. ” Abych od sebe oddˇelil rozliˇcn´e vˇeci zde smˇesˇ ovan´e, rozliˇsil jsem pˇred dvaceti lety to, co jsem tehdy nazval stupnˇem ” konfirmace“ od jak logick´e, tak statistick´e pravdˇepodobnosti. Naneˇstˇest´ı byl term´ın stupenˇ konfirmace“ [degree of ” confirmation] brzy pouˇzit jinymi ´ jako novy´ n´azev pro (logickou) pravdˇepodobnost; snad pod vlivem myln´eho n´azoru, zˇ e vˇeda, protoˇze nen´ı s to dos´ahnout jistoty, mus´ı s´ahnout po nˇejak´e n´ahraˇzce“ (Ersatz) – po nejvyˇssˇ´ı dosaˇziteln´e ” pravdˇepodobnosti. • 486 Zat´ımco je chybou myslet si, zˇ e pravdˇepodobnost lze interpretovat jako m´ıru racionality naˇsich pˇresvˇedˇcen´ı (. . .), navrhuji (. . .) interpretovat takto stupenˇ koroborace. • 487 ˇ (. . .) Racion´aln´ı hr´acˇ“ se vˇzdy pokouˇs´ı odhadnout objektivn´ı sˇance na v´yhru. Sance, kter´e je ochoten pˇrijmout, nepˇred” stavuj´ı m´ıru jeho stupnˇe pˇresvˇedˇcen´ı“ (jak se zpravidla pˇredpokl´ad´a), nybrˇ ´ z jsou sp´ısˇ e pˇredmˇetem jeho pˇresvˇedˇcen´ı. ” Je pˇresvˇedˇcen, zˇ e takov´e sˇ ance existuj´ı objektivnˇe: vˇerˇ´ı v pravdˇepodobnostn´ı hypot´ezu (. . .). Kdybychom chtˇeli stupenˇ jeho pˇresvˇedˇcen´ı (o sˇ anc´ıch cˇ i cˇ emkoli jin´em) behavior´alnˇe mˇerˇ it, mohli bychom tˇreba zjiˇst’ovat, jakou cˇ a´ st sv´eho majetku je ochoten riskovat v s´azce jedna ku jedn´e, zˇ e jeho pˇresvˇedˇcen´ı – jeho odhad sˇ anc´ı – bylo spr´avn´e, pokud to zjistit lze. • 490 (. . .) Nen´ı nic snadnˇejˇs´ıho neˇz vybrat statistickou evidenci tak, aby byla pˇr´ızniv´a statistick´e hypot´eze – m´ame-li z´ajem to tak udˇelat. • 491 ˚ av´a (. . .) Nemysl´ım si, zˇ e bychom mohli kdy eliminac´ı poˇcet soupeˇr´ıc´ıch teori´ı v´azˇ nˇe redukovat, nebot’tento poˇcet zust´ vˇzdy nekoneˇcny. ´ Co dˇel´ame – cˇ i bychom dˇelat mˇeli –, je drˇzet se nyn´ı nejnepravdˇepodobnˇejˇs´ı z pˇreˇz´ıvaj´ıc´ıch teori´ı, nebo ˚ ze byt pˇresnˇeji t´e, kter´a muˇ ´ nejpˇr´ısnˇeji testov´ana. Zkusmo tuto teorii pˇrij´ım´ame“ – avˇsak jen v tom smyslu, zˇ e ji ” vyb´ır´ame jako tu, kter´a si zaslouˇz´ı dalˇs´ı kritiku a nejpˇr´ısnˇejˇs´ı testy, kter´e dok´azˇ eme navrhnout. Z kladn´e strany bychom mohli byt ´ opr´avnˇeni dodat, zˇ e pˇreˇz´ıvaj´ıc´ı teorie je nejlepˇs´ı – a nejl´epe testovan´a – ze vˇsech teori´ı, o nichˇz v´ıme. • 494 (. . .) Vˇeci si mohou byt ˚ ych ohledech a jak´ekoli dvˇe vˇeci, kter´e si jsou podobn´e z jednoho hlediska, ´ podobn´e v ruzn´ si mohou byt ´ nepodobn´e z jin´eho. Obecnˇe pˇredpokl´ad´a podobnost, a spolu s n´ı i opakov´an´ı, vˇzdy pˇrijet´ı urˇcit´eho hlediska: nˇekter´e podobnosti nebo opakov´an´ı jsou pro n´as n´apadnˇejˇs´ı, pokud se zaj´ım´ame ojeden probl´em, a jin´e, zaj´ım´ame-li se o probl´em jiny. ´ Jestliˇze vˇsak podobnost a opakov´an´ı pˇredpokl´adaj´ı zaujet´ı urˇcit´eho hlediska, nebo z´ajmu, nebo oˇcek´av´an´ı, pak je logicky nutn´e, zˇ e tato hlediska, nebo z´ajmy, nebo oˇcek´av´an´ı pˇredch´azej´ı opakov´an´ı jak logicky, tak cˇ asovˇe (nebo kauz´alnˇe nebo psychologicky). • 495 ´ (. . .) O cˇ emkoli lze rˇ´ıci, zˇ e je opakov´an´ım“ cˇ ehokoli, pokud jen zaujmeme vhodny´ uhel pohledu. To ukazuje, jak ” naivn´ı je d´ıvat se na opakov´an´ı jako na nˇeco definitivn´ıho, dan´eho. Tato myˇslenka je tˇesnˇe spjat´a s faktem (. . .), zˇ e ˚ zeme nal´ezt matematick´e pravidlo nebo z´akon“ pro konstrukci pro kaˇzdou koneˇcnou posloupnost nul a jedniˇcek muˇ ” nekoneˇcn´e posloupnosti tak, aby tato posloupnost zaˇc´ınala danou koneˇcnou posloupnost´ı. • 504 Ve srovn´an´ı s logickymi tautologiemi maj´ı pˇr´ırodn´ı z´akony kontingentn´ı nebo nahodily´ charakter. To jasnˇe uzn´av´a ´ Leibniz, ktery´ uˇc´ı (. . .), zˇ e svˇet je d´ılem Boˇz´ım, ve smyslu ponˇekud podobn´em tomu smyslu, v nˇemˇz je nˇejaky´ sonet, ˚ ze svobodnˇe vybrat urˇcitou formu a t´ımto vybˇ rondel, son´ata nebo fuga d´ılem umˇelce. Umˇelec muˇ ´ erem dobrovolnˇe
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
18
˚ vytvor omezit svou svobodu: klade na svuj urˇcit´e principy nemoˇznosti, napˇr´ıklad na jeho rytmus a v menˇs´ı m´ırˇ e na ´ slova, kter´a se mohou zd´at byt ´ ve srovn´an´ı s rytmem kontingentn´ı, nahodil´a. To vˇsak neznamen´a, zˇ e by jeho vybˇ ´ er formy nebo rytmu nebyl tak´e kontingentn´ı. Mohla by se totiˇz zvolit jin´a forma nebo jiny´ rytmus. ˚ Jsou to principy nemoˇznosti Podobnˇe je tomu s pˇr´ırodn´ımi z´akony. Omezuj´ı (logicky) moˇzny´ vybˇ ´ er singul´arn´ıch faktu. ˚ vzhledem k tˇemto singul´arn´ım faktum; a singul´arn´ı fakta se jev´ı ve srovn´an´ı s pˇr´ırodn´ımi z´akony jako vysoce kontingentn´ı. Ale pˇr´ırodn´ı z´akony, aˇckoli jsou nutn´e ve srovn´an´ı se singul´arn´ımi fakty, jsou kontingentn´ı ve srovn´an´ı s logickymi tautologiemi. Mohou totiˇz existovat struktur´alnˇe odliˇsn´e svˇety – svˇety s odliˇsnymi pˇr´ırodn´ımi z´akony. ´ ´ Pˇrirozen´a nutnost nebo nemoˇznost se podob´a hudebn´ı nutnosti nebo nemoˇznosti. Podob´a se nemoˇznosti cˇ tyˇrdob´eho rytmu v klasick´em menuetu, nebo nemoˇznosti jeho zakonˇcen´ı zmenˇsenou septimou nebo jinou disonanc´ı. Klade na ˚ – poˇca´ teˇcn´ım podm´ınsvˇet struktur´aln´ı principy. Avˇsak st´ale nech´av´a znaˇcny´ d´ıl svobody kontingentnˇejˇs´ım faktum k´am. • 506 ˇ ım v´ıce se toho dozv´ıd´ame o teori´ıch nebo pˇr´ırodn´ıch z´akonech, t´ım m´enˇe pˇripom´ınaj´ı kartezi´ansk´e sebevysvˇetluj´ıc´ı C´ truismy nebo esencialistick´e definice. To, co odhaluje vˇeda, nejsou zˇ a´ dn´e truismy. Sp´ısˇ e je souˇca´ st´ı velikosti a kr´asy ˚ zeme naˇsimi vlastn´ımi kritickymi vˇedy to, zˇ e muˇ zkoum´an´ımi zjistit, zˇ e se svˇet naprosto liˇs´ı od toho, co jsme si kdy ´ pˇredstavovali – aˇz do t´e doby, neˇz byla vyvr´acen´ım naˇsich dˇr´ıvˇejˇs´ıch teori´ı zaˇzehnuta naˇse pˇredstavivost. Nezd´a se, ˚ zˇ e by byl nˇejaky´ duvod myslet si, zˇ e tento proces jednou skonˇc´ı. • 508 Jak uk´azal Tarski, lze logickou nutnost vysvˇetlit v term´ınech univers´alnosti: o nˇejak´em tvrzen´ı lze rˇ´ıci, zˇ e je logicky nutn´e, kdyˇz a jen kdyˇz je vyvoditeln´e (napˇr´ıklad partikularizac´ı) z univers´alnˇe platn´e“ vyrokov´ e funkce; to jest z vyro´ ´ ” kov´e funkce, kter´a je splnˇena kaˇzd´ym modelem. (To znamen´a pravdiv´e ve vˇsech moˇznych ´ svˇetech.) • 508 (. . .) Definice [pˇrirozen´e nutnosti:] O tvrzen´ı lze rˇ´ıci, zˇ e je pˇrirozenˇe nebo fyzik´alnˇe nutn´e, kdyˇz a jen kdyˇz je vyvoditeln´e z v´yrokov´e funkce, kter´a je splnˇena ve vˇsech svˇetech, kter´e se od naˇseho svˇeta liˇs´ı nejv´ysˇe poˇca´ teˇcn´ımi podm´ınkami. • 514 Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e idea, zˇ e existuj´ı nutn´e pˇr´ırodn´ı z´akony ve smyslu pˇrirozen´e nebo fyzick´e nutnosti (. . .), je metafy˚ zit´a a m´a velky´ intuitivn´ı vyznam sicky nebo ontologicky duleˇ v souvislosti s naˇsimi pokusy o pochopen´ı svˇeta. ´ A aˇckoli tuto metafysickou ideu nen´ı moˇzn´e zaloˇzit ani na empirickych z´akladech (protoˇze nen´ı falsifikovateln´a), ´ ani na z´akladech jinych, jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e je pravdiv´a. ´ • 520 ˚ zitˇejˇs´ıch myˇslenkovych Jeden z nejduleˇ ´ experimentu˚ v dˇejin´ach pˇr´ırodn´ı filosofie a jeden z nejjednoduˇssˇ´ıch a nejvynal´ezavˇejˇs´ıch argumentu˚ v dˇejin´ach racion´aln´ıho myˇslen´ı o naˇsem vesm´ıru je obsaˇzen v Galileovˇe kritice Aristotelovy teorie pohybu. Vyvrac´ı aristotelovsky´ pˇredpoklad, zˇ e pˇrirozen´a rychlost tˇezˇ sˇ´ıho tˇelesa je vˇetˇs´ı neˇz tˇelesa lehˇc´ıho. Vezmeme-li dvˇe pohybuj´ıc´ı se tˇelesa“, argumentuje Galileiho mluvˇc´ı, takov´a, zˇ e jejich pˇrirozen´e rychlosti nejsou ” ” stejn´e, je zjevn´e, zˇ e spoj´ıme-li je, pomalejˇs´ı s rychlejˇs´ım, pak rychlejˇs´ı bude zˇca´ sti zpomalov´ano pomalejˇs´ım a pomalejˇs´ı zˇca´ sti zrychlov´ano rychlejˇs´ım.“. Takˇze pohybuje-li se napˇr´ıklad velky´ k´amen rychlost´ı osmi stop a menˇs´ı k´amen ” rychlost´ı cˇ tyˇr, pak po jejich spojen´ı se bude sloˇzeny´ syst´em pohybovat rychlost´ı menˇs´ı neˇz osm stop. Ale tyto dva kameny spojen´e dohromady vytv´arˇ ej´ı k´amen vˇetˇs´ı neˇz k´amen prvn´ı, ktery´ se pohyboval rychlost´ı osmi stop. Takˇze sloˇzen´e tˇeleso (aˇckoli je vˇetˇs´ı neˇz samostatn´e tˇeleso prvn´ı) se bude nicm´enˇe pohybovat pomaleji, neˇz samostatn´e tˇeleso prvn´ı; coˇz je v rozporu s naˇs´ım pˇredpokladem.“ A protoˇze tento aristotelovsky´ pˇredpoklad byl t´ım, j´ımˇz argument zaˇc´ınal, je nyn´ı vyvr´acen: uk´azalo se, zˇ e je absurdn´ı. • 522 (. . .) Argumentativn´ı pouˇzit´ı myˇslenkovych ´ experimentu˚ je legitimn´ı, pouze kdyˇz jsou n´azory oponenta v argumentu formulov´any jasnˇe a jestliˇze je dodrˇzov´ano pravidlo, zˇ e proveden´e idealizace mus´ı b´yt ustupkem ´ oponentovi nebo b´yt asponˇ ´ cinnost stroje, takˇze oponent pro oponenta pˇrijateln´e. Napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe Carnotova cyklu zvyˇsuj´ı vˇsechny idealizace uˇ ˚ ze produkovat mechanickou pr´aci bez pˇrenosu tepla z vyˇssˇ´ı teploty na t´eto teorie – ktery´ tvrd´ı, zˇ e tepelny´ stroj muˇ ´ ´ cel kritick´e niˇzsˇ´ı – mus´ı souhlasit, zˇ e to jsou ustupky. Je-li toto pravidlo poruˇseno, st´avaj´ı se idealizace zjevnˇe pro uˇ argumentace nepˇr´ıpustn´e. • 563 ˚ Fakticky je tˇreba se tak´e na heliocentrickou hypot´ezu v jej´ım puvodn´ ım smyslu d´ıvat jako na vyvr´acenou novymi ´ pozorov´an´ımi, kter´a byla interpretov´ana novymi teoriemi; a dokonce jako na velmi vzd´alenou pravdˇe, a to i pˇres jej´ı ´ ´ echy pˇri vysvˇetlov´an´ı jevu˚ a jej´ı doˇcasny´ velmi vysoky´ stupenˇ koroborace. obrovsk´e uspˇ
Karl Raimund Popper: Logika vˇedeck´eho zkoum´an´ı/b´ad´an´ı
19
• 582 ´ (. . .) Chceme-li nazvat s Aristotelem Sokratovu metodu uˇcen´ı se z pˇr´ıkladu˚ indukc´ı“ (epagog´e), mus´ıme dodat: Ano; ” ´ ale rozhoduj´ıc´ı pˇr´ıklady sokratovsk´ e argumentace jsou protipˇr´ıklady a jeho umˇen´ı usuzov´an´ı se zˇretelnˇe liˇs´ı od Aris´ totelovy indukce cˇ ili epagog´e: sokratovsk´ a argumentace je elenchus: vyvracen´ı, countersupport, oslabov´an´ı (dogmatu), zvl´asˇ tˇe pr´avˇe protipˇr´ıklady.
Stano Krajˇci, 1. 9.–31. 10. 2010
typeset by LATEX