Karl Raimund Popper. OIKOYMENH, Praha, 1997

Karl Raimund Popper: Logika vˇedeckého zkoumán´ı/bádán´ı

1

Karl Raimund Popper

Logika vˇedeckého zkoumán´ı/bádán´ı OIKOYMENH, Praha, 1997 preklad: Jiˇr´ı Fiala

• XVI Jazyková analyza ´ se domn´ıvá, zˇ e nejsou zˇ a´ dné opravdové filosofické problémy, nebo zˇ e problémy filosofie (jsou-li ˚ vubec nˇejaké) jsou problémy pouˇz´ıván´ı jazyka, cˇ ili vyznamu slov. Já vˇsak jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e existuje asponˇ jeden ´ filosoficky´ pro-blém, o nˇejˇz se zaj´ımaj´ı vˇsichni mysl´ıc´ı lidé. Je to problém kosmologie: problém pochopen´ı svˇeta – vˇcetnˇe nás samých a naˇseho poznáván´ı jakoˇzto souˇca´ sti svˇeta. Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e veˇskerá vˇeda je kosmologi´ı, a zaj´ımavost filosofie, stejnˇe jako vˇedy, spoˇc´ıvá pro mne vyhradnˇ e v jej´ım pˇr´ınosu ke kosmologii. Jak vˇeda, tak filosofie by pro ´ mne v kaˇzdém pˇr´ıpadˇe ztratily veˇskerou pˇritaˇzlivost, pokud by se mˇely vzdát tohoto usilován´ı. Pˇripouˇst´ım, zˇ e pochopen´ı funkc´ı naˇseho jazyka k tomu vyznamnˇ e patˇr´ı, ale vysvˇetlován´ı naˇsich problému˚ jako pouhych ´ ´ lingvis˚ nikoli. tickych hlavolamu“ ´ ” • XVI ´ redn´ı problém epistemologie vˇzdy byl a stále je problémem rustu ˚ Ustˇ vˇedˇen´ı. A rust ˚ vˇedˇen´ı lze studovat nejlépe tak, zˇ e studujeme rust ˚ vˇedeckého vˇedˇen´ı. • XVII ˇ s pˇr´ıstupem kritickym. (. . .) Racionáln´ı pˇr´ıstup ztotoˇznuji ´ Vtip je v tom, zˇ e kdykoli pˇredloˇz´ıme rˇ eˇsen´ı nˇejakého problému, mˇeli bychom se co nejusilovnˇeji pokouˇset toto naˇse rˇ eˇsen´ı vyvrátit. Naneˇstˇest´ı jen málo z nás toto doporuˇcen´ı praktikuje; naˇstˇest´ı vˇsak zde jsou jin´ı lidé, kteˇr´ı tuto kritiku dˇelaj´ı za nás, nedokázˇ eme-li to my sami. Kritika vˇsak ˚ ze byt muˇ ´ plodná, jen kdyˇz násˇ problém formulujeme tak jasnˇe, jak jen dokázˇ eme, a jestliˇze dáme naˇsemu rˇ eˇsen´ı ˚ ze byt dostateˇcnˇe urˇcitou podobu – podobu, v n´ızˇ muˇ ´ podrobeno kritické diskusi. • XVIII [Historická metoda] spoˇc´ıvá jednoduˇse v pokusech zjistit, co si o zkoumaném problému mysleli a rˇ´ıkali jin´ı lidé; ˚ zité, protoˇze je to proˇc se j´ım museli zabyvat; jak jej formulovali; jak se jej pokouˇseli rˇ eˇsit. Zdá se mi to byt ´ ´ duleˇ souˇca´ st obecné metody racionáln´ı diskuse. Ignorujeme-li, co si mysl´ı jin´ı lidé, nebo co si v minulosti mysleli, pak mus´ı ˚ ze spokojenˇe pov´ıdat sám se sebou. Nˇekteˇr´ı filosofové z tohoto pov´ıdán´ı racionáln´ı diskuse skonˇcit a kaˇzdy´ z nás si muˇ samych ´ se sebou uˇcinili ctnost; moˇzná proto, zˇ e pocit’ovali, zˇ e nen´ı nikdo, kdo by byl hoden, aby k nˇemu promlouvali. ˚ ze byt ´ Obávám se, zˇ e takové praktikován´ı filosofie na ponˇekud exaltované rovinˇe muˇ racionáln´ı ´ symptomem upadku ˚ nepochybnˇe mluv´ı pˇrevázˇ nˇe sám se sebou, protoˇze nemá nikoho, kdo by byl hoden, aby k nˇemu mluvil. diskuse. Buh Ale filosof by mˇel vˇedˇet, zˇ e se nepodobá Bohu o nic v´ıce neˇz jakykoli jiny´ cˇ lovˇek. ´ • XVIII ˚ Existuje rˇ ada zaj´ımavych u˚ pro rozˇs´ırˇ ené pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e to, co se nazyv´ ´ historickych ´ duvod ´ a lingvistickou analyzou“, ´ ” je tou pravou metodou filosofie. ˚ Jedn´ım z takovych u˚ je správné pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e logické paradoxy, jako je lhárˇ ( Nyn´ı lˇzu“), nebo ty, s nimiˇz pˇriˇsli ´ duvod ” Russell, Richard a dalˇs´ı, vyˇzaduj´ı ke svému rˇ eˇsen´ı lingvistickou analyzu s jej´ım slavnym ´ ´ rozliˇsen´ım mezi smysluplnymi (nebo dobˇre utvoˇrenymi“) a nesmyslnymi lingvistickymi vyrazy. Toto správné pˇresvˇedˇcen´ı se pak kombi´ ´ ´ ´ ´ ” nuje s mylnym ´ pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e tradiˇcn´ı problémy filosofie vznikaj´ı z pokusu˚ rˇ eˇsit filosofické paradoxy, jejichˇz struktura je analogická struktuˇre paradoxu˚ logických, takˇze rozliˇsován´ı mezi smysluplnymi a nesmyslnymi rˇ eˇcmi mus´ı m´ıt ´ ´


2

ˇ je toto pˇresvˇedˇcen´ı mylné, lze ukázat velmi snadno. Fakticky to lze ukázat logickou centráln´ı vyznam i pro filosofii. Ze ´ analyzou. Ta totiˇz odhaluje, zˇ e jisty´ charakteristicky´ druh reflexivity nebo odkazován´ı k sobˇe samému, ktery´ se vysky´ tuje ve vˇsech logickych ´ paradoxech, chyb´ı v takzvanych ´ paradoxech filosofickych ´ – vˇcetnˇe Kantovych ´ antinomi´ı. ˚ ˚ ˇ an´ı metody lingvistické analyzy Hlavn´ı duvod pro zduraz nov´ ´ se vˇsak zdá byt ´ následuj´ıc´ı. Pocit’ovalo se, zˇ e takzvaná metoda idej´ı“, kterou Locke nazyval the new way of ideas“ a kterou od nˇej pˇrevzali Berkeley a Hume, to jest psycho´ ” ” ˚ logická nebo sp´ısˇ e pseudo-psychologická metoda analyzy v naˇsich smyslech, by se mˇela ´ naˇsich idej´ı a jejich puvod nahradit objektivnˇejˇs´ı“ a ménˇe genetickou metodou. Pocit’ovalo se, zˇ e bychom mˇeli analyzovat slova a jejich vyznamy ´ ” nebo pouˇzit´ı, a nikoli ideje“ nebo koncepce“ nebo pojmy“; zˇ e bychom mˇeli analyzovat vyroky nebo tvrzen´ı nebo ´ ” ” ” vˇety, a nikoli myˇslenky“ nebo pˇresvˇedˇcen´ı“ nebo soudy“. Ochotnˇe pˇripouˇst´ım, zˇ e toto nahrazen´ı Lockovy nové ” ” ” ” metody idej´ı“ novou metodou slov“ bylo pokrokem, a to pokrokem naléhavˇe potˇrebnym. ´ ” • XX ˚ (. . .) Témˇerˇ vˇsechny problémy tradiˇcn´ı epistemologie jsou spjaty s problémem rustu vˇedˇen´ı. Mám sklon rˇ´ıci jeˇstˇe ´ v´ıce: od Platona k Descartovi, Leibnizovi, Kantovi, Duhemovi a Poincarému; a od Bacona, Hobbese a Locka k Humovi, M´ıliovi a Russellovi byla teorie poznán´ı prodchnuta nadˇej´ı, zˇ e nám umoˇzn´ı nejen toho vˇedˇet v´ıce o vˇedˇen´ı, nybrˇ z tohoto pravidla mezi ´ z i pˇrispˇet k pokroku vˇedˇen´ı – to jest vˇedeckého vˇedˇen´ı. (Jedinou moˇznou vyjimkou ´ ˚ kteˇr´ı vˇerˇ´ı, zˇ e charakteristickou metodou filosofie je analyza velkymi filosofy, pokud v´ım, je Berkeley.) Vˇetˇsina filosofu, ´ ´ obyˇcejného jazyka, ztratila, jak se zdá, tento obdivuhodny´ optimismus, ktery´ kdysi racionalistickou tradici inspiroval. ˚ Zdá se, zˇ e se jejich postoj stal postojem resignace, ne-li zoufalstv´ı. Nejenˇze pˇrenechali pokrok vˇedˇen´ı vˇedcum: oni ˚ dokonce definovali filosofii takovym zˇ e se touto definic´ı stala neschopnou pˇrisp´ıvat k naˇsemu poznán´ı ´ zpusobem, svˇeta. Sebemrzaˇcen´ı, které tato tak pˇrekvapivˇe pˇresvˇedˇcivá definice vyˇzaduje, mne neláká. Nen´ı nic takového jako ˚ ze m´ıt esence filosofie, kterou by bylo moˇzno vydestilovat a zkondenzovat do definice. Definice slova filosofie“ muˇ ” jen povahu konvence, souhlasu; a já v zˇ a´ dném pˇr´ıpadˇe nevid´ım nijaky´ uˇzitek z zˇ a´ dného návrhu definovat slovo ˚ ˚ ze zabránit tomu, kdo se filosofi´ı zabyv´ filosofie“ takovym ktery´ muˇ ´ zpusobem, ´ a, aby se pokouˇsel pˇrispˇet qua filosof ” k pokroku naˇseho poznán´ı svˇeta. • XXI ˇ e metafysické ideje – a tud´ızˇ ideje filosofické – mˇely pro kosmologii vyznam (. . .) Cistˇ nejvˇetˇs´ı. Od Thaleta k Einsteinovi, ´ od antického atomismu k Descartovym ´ spekulac´ım o hmotˇe, od spekulac´ı Gilberta a Newtona a Leibnize o silách ke spekulac´ım Faradaye a Einsteina o pol´ıch sil cestu ukazovaly metafysické ideje. • XXV (. . .) Zaj´ımám se o vˇedu a o filosofii pouze proto, zˇ e se chci dozvˇedˇet nˇeco o záhadˇe svˇeta, v nˇemˇz zˇ ijeme, a o záhadˇe ˚ ze zachránit vˇedu a filosofii pˇred lidského poznán´ı tohoto svˇeta. A vˇerˇ´ım, zˇ e pouze oˇziven´ı zájmu o tyto záhady muˇ ´ uzkou specializac´ı a pˇred tmárˇ skou v´ırou ve speciáln´ı dovednosti expertu˚ a v jejich osobn´ı vˇedˇen´ı a autoritu; v´ırou, která tak zapadá do naˇseho post-racionalistického“ vˇeku, pyˇsnˇe zasvˇeceného destrukci tradice racionáln´ı filosofie ” a racionáln´ıho myˇslen´ı samého. • XXIX (. . .) Vˇsichni lidé maj´ı nˇejakou filosofii, at’ uˇz to vˇed´ı, nebo ne. Tyto filosofie dohromady za moc nestoj´ı. Ale jejich vliv na naˇse myˇslen´ı a jednán´ı je cˇ asto pˇr´ımo pustoˇsivy. ´ filosofie. ´ Je tud´ızˇ nutné naˇse filosofie zkoumat kriticky. To je uloha (. . .) ´ ´ Tato uloha je svym Je vˇsak rˇ eˇsitelná jen tehdy, nauˇc´ıme-li se ´ c´ılem ménˇe neskromná neˇz mnohé jiné filosofické ulohy. ´ ıho kultu nejasnosti a filosoficky´ expresionismluvit a psát tak jednoduˇse, jak je to jen moˇzné. Je tˇreba se zbavit modn´ mus mus´ı byt ´ nahrazen kritickym ´ a racionáln´ım postojem. Nejde o slova, ale o kritické argumenty. • XXX Pˇribliˇzován´ı k pravdˇe je moˇzné. Taková byla moje odpovˇed’ na epistemologicky´ pesimismus. Dal jsem ale také odpovˇed’ na epistemologicky´ optimismus: bezpeˇcné a jisté vˇedˇen´ı nám je odepˇreno. Naˇse vˇedˇen´ı je kritickým hádán´ım; s´ıt´ı hypotéz; tkanivem domnˇenek. • XXXI ´ ˚ a která nespoˇc´ıvá Dobrou kritikou rozum´ım kritiku, která je vˇecná, tedy svobodná od irelevantn´ıch osobn´ıch utok u; ˚ ze vést k zaj´ımavym ˚ na zmrzaˇcen´ı d´ıla. Nedorozumˇen´ı jsou nˇekdy plodná: jejich osvˇetlen´ı muˇ um. Z druhé ´ vysledk ´ ˚ ze zˇ a´ dny´ i sebepeˇclivˇejˇs´ı vyklad ˚ zity´ bod: vˇse, co se rˇ´ıká, strany nemuˇ nedorozumˇen´ım zabránit. (To je opravdu duleˇ ´ ˚ ze byt ˚ na pˇra´ n´ı rozumˇet; muˇ ´ vˇzdy pochopeno sˇ patnˇe. To, zˇ e si tak cˇ asto rozum´ıme, spoˇc´ıvá z vˇetˇs´ı m´ıry na dobré vuli: na sebekritickém postoji ke vˇsudypˇr´ıtomnému problému, zda jsme dobˇre rozumˇeli; a na vysledku tohoto postoje, ´ jemuˇz se pak rˇ´ıká vc´ıtˇen´ı“.) Ale nejlepˇs´ı kritika je ta, která se nedorozumˇen´ım vyhyb´ ´ a a odhaluje opravdové pot´ızˇ e ” nebo nacház´ı chyby, které pisateli unikly.


3

• 3 Je zvykem nazyvat inferenci induktivn´ı“, pˇrecház´ı-li od singulárn´ıch tvrzen´ı (nˇekdy také zvanych partikulárn´ı“ tvrze´ ´ ” ” ˚ k tvrzen´ım universáln´ım, jako jsou hypotézy nebo teorie. n´ı), takovych experimentu, ´ jako jsou vysledky ´ Z logického hlediska nen´ı zdaleka jasné, zda máme právo odvozovat universáln´ı tvrzen´ı z tvrzen´ı singulárn´ıch, jakkoli ˚ ze ukázat byt poˇcetnych; nebot’ jakykoli takto z´ıskany´ závˇer se vˇzdy muˇ ´ ´ ´ nepravdivy: ´ bez ohledu na to, kolik pˇr´ıpadu˚ ˇ b´ılych to závˇer, zˇ e vˇsechny labutˇe jsou b´ılé. ´ labut´ı jsme pozorovali, neospravedlnuje • 4 ˚ Otázka, zda jsou induktivn´ı inference zduvodnˇ ené, pˇr´ıpadnˇe za jakych ´ podm´ınek, je známa jako problém indukce. Problém indukce lze také formulovat jako otázku platnosti nebo pravdivosti universáln´ıch tvrzen´ı, zaloˇzenych ´ na zkuˇsenosti, jako jsou tˇreba hypotézy nebo teoretické systémy empirickych ´ vˇed. Mnoho lid´ı je totiˇz pˇresvˇedˇceno, zˇ e pravdivost tˇechto universáln´ıch tvrzen´ı je známa ze zkuˇsenosti“, pˇriˇcemˇz je jasné, zˇ e záznam zkuˇsenosti – pozorován´ı ” ˚ ze byt nebo vysledku experimentu – muˇ ´ ´ pouze singulárn´ım tvrzen´ım a nikoli tvrzen´ım universáln´ım. V souladu s t´ım ti lidé, kteˇr´ı o nˇejakém universáln´ım tvrzen´ı rˇ´ıkaj´ı, zˇ e je jeho pravdivost známa ze zkuˇsenosti, t´ım zpravidla m´ın´ı, ˚ ze byt zˇ e pravdivost tohoto universáln´ıho tvrzen´ı muˇ ´ nˇejak redukována na pravdivost tvrzen´ı singulárn´ıch, a zˇ e tato singulárn´ı tvrzen´ı jsou ze zkuˇsenosti známa jako pravdivá, coˇz nakonec vyjde na totézˇ , jako kdyˇz se rˇ ekne, zˇ e je universáln´ı tvrzen´ı zaloˇzeno na induktivn´ı inferenci. Tud´ızˇ ptát se, zda existuj´ı pˇr´ırodn´ı zákony, které bychom znali ˚ ˚ jakoˇzto pravdivé, se zdá byt jak se ptát, zda jsou induktivn´ı inference logicky zduvodnˇ ené. ´ jen jinym ´ zpusobem, • 5 (. . .) Princip indukce mus´ı sám byt ´ universáln´ım tvrzen´ım. Pokus´ıme-li se tedy pokládat jeho pravdivost za známou ˚ ze zkuˇsenosti, pak se objev´ı pˇresnˇe tyˇ museli bychom ´ z problém, ktery´ vedl k jeho zaveden´ı. Abychom jej zduvodnili, ˚ znovu pouˇz´ıt induktivn´ı inference; a abychom zase zduvodnili je, museli bychom pˇredpokládat induktivn´ı princip vyˇssˇ´ıho rˇ a´ du a tak dále. Tud´ızˇ pokus zaloˇzit princip indukce na zkuˇsenosti selhává, nebot’ mus´ı vést k nekoneˇcnému regresu. • 6 H. Reichenbach • (. . .) Vˇedecká tvrzen´ı mohou dosahovat jen spojitych ´ stupnˇ u˚ pravdˇepodobnosti, jejichˇz nedosaˇzitelnymi ´ doln´ımi a horn´ımi mezemi jsou pravdivost a nepravdivost. • 9 (. . .) Nen´ı nic takového jako logická metoda pro z´ıskáván´ı novych ´ myˇslenek anebo logická rekonstrukce tohoto pro˚ názor lze vyjádˇrit takto: kaˇzdy´ objev obsahuje iracionáln´ı prvek“ nebo tvoˇrivou intuici“ v Bergsonovˇe cesu. Muj ” ” ˚ [. . .] z nichˇz lze z´ıskat obraz svˇeta cˇ istou smyslu. Podobnˇe hovoˇr´ı Einstein o hledán´ı onˇech nejobecnˇejˇs´ıch zákonu“, ” ˚ dedukc´ı. Nen´ı zˇ a´ dná logická cesta“, rˇ´ıká, vedouc´ı k tˇemto [. . .] zákonum. Lze se jich dobrat jen intuic´ı zaloˇzenou na ” ” ˚ zkuˇsenosti.“. cˇ emsi jako je intelektuáln´ı láska ( Einfuhlung“) ˚ k pˇredmˇetum ” • 9 ˚ (. . .) Metoda kritického testován´ı teori´ı a jejich vybˇ testu˚ vˇzdy následuj´ıc´ım zpusobem. Z nové ´ eru v souladu s vysledky ´ ˚ ideje, zkusmo pˇredloˇzené a nijak dosud nezduvodnˇ ena – anticipace, hypotézy, teoretického systému anebo co chcete ˚ ˚ – se logickou dedukc´ı vyvozuj´ı dusledky. Tyto dusledky se pak porovnávaj´ı jak vzájemnˇe, tak s jinymi relevantn´ımi ´ tvrzen´ımi, aby se zjistilo, jaké mezi nimi existuj´ı logické vztahy (jako ekvivalence, odvoditelnost, sluˇcitelnost nebo nesluˇcitelnost). ˚ zeme rozliˇsit cˇ tyˇri ruzn´ ˚ e cesty, jimiˇz lze uskuteˇcnovat ˇ Chceme-li, muˇ testován´ı nˇejaké teorie. Prvn´ı je logické porovnán´ı ˚ dusledk u˚ mezi sebou, cˇ ´ımˇz se testuje vnitˇrn´ı konsistence, bezespornost systému. Za druhé je to zkoumán´ı logické formy teorie s c´ılem zjistit, zda má povahu teorie empirické cˇ i vˇedecké, anebo zda je napˇr´ıklad tautologická. Za tˇret´ı je to srovnán´ı s jinymi teoriemi, pˇrevázˇ nˇe s c´ılem stanovit, zda tato teorie pˇredstavuje vˇedecky´ pokrok, zda by pˇreˇzila ´ ˚ které z n´ı lze vyvodit. naˇse rozliˇcné testy. A koneˇcnˇe je zde testován´ı teorie empirickymi aplikacemi závˇeru, ´ ´ celem tohoto posledn´ıho druhu testu je zjistit, nakolik nové dusledky ˚ Uˇ této teorie – at’ uˇz je to nové, co tvrd´ı, cokoli ˚ praxe, a to at’ kladenym – vyhov´ı poˇzadavkum experimenty anebo praktickymi technologickymi ´ cˇ istˇe vˇedeckymi ´ ´ ´ aplikacemi. Zde je procedura testován´ı opˇet deduktivn´ı. Pomoc´ı jinych ´ dˇr´ıve pˇrijatych ´ tvrzen´ı se mohou vyvozovat ˚ zeme nazyvat z teorie jistá singulárn´ı tvrzen´ı – která muˇ predikcemi“; zvlásˇ tˇe pak predikce, které jsou snadno testo´ ” vatelné nebo aplikovatelné. Z tˇechto tvrzen´ı se vyb´ıraj´ı ta, která nejsou ze stávaj´ıc´ı teorie odvoditelná, a zvlásˇ tˇe pak ta, která stávaj´ıc´ı teorii odporuj´ı. Potom usilujeme o rozhodnut´ı ohlednˇe tˇechto (a jinych) odvozenych ´ ´ tvrzen´ı t´ım, ˚ Je-li rozhodnut´ı pozitivn´ı, to jest ukázˇ ´ı-li se byt zˇ e je porovnáme s vysledky praktickych ´ ´ aplikac´ı a experimentu. ´ singulárn´ı závˇery pˇrijatelné, nebo verifikované, pak tato teorie, asponˇ pro tuto chv´ıli, proˇsla testy: neshledali jsme zˇ a´ dny´


4

˚ duvod ji odm´ıtnout. Jestliˇze je vˇsak rozhodnut´ı negativn´ı, nebo jinymi ´ slovy jestliˇze byly závˇery falsifikovány, pak jejich falsifikace také falsiflkuje tu teorii, z n´ızˇ byly logicky odvozeny. • 11 ˚ duvod ˚ (. . .) Muj pro odm´ıtnut´ı induktivn´ı logiky je pˇresnˇe ten, zˇ e neposkytuje vhodný rozliˇsovac´ı znak empirické, nemetafysické povahy teoretického systému; jinymi slovy, zˇ e neposkytuje vhodné demarkaˇcn´ı kritérium“. ´ ” Problém nalezen´ı kritéria, které by nám dovolovalo rozliˇsovat mezi empirickou vˇedou na jedné stranˇe a matematikou a logikou jakoˇz i metafysickymi“ systémy na stranˇe druhé, nazyv´ ´ ´ am problémem demarkace. ” • 13 Kdybychom nechtˇeli vyjádˇrit slovy nesmyslny“ ´ nebo smysluprázdny“ ´ nic, neˇz zˇ e to podle definice znamená nená” ” ” leˇzej´ıc´ı empirické vˇedˇe“, pak by charakterizace metafysiky jako smysluprázdného nesmyslu byla triviáln´ı; nebot’ metafysika byla zpravidla definována jako ne-empirická. Jenˇze positivisté vˇerˇ ili, zˇ e mohou o metafysice rˇ´ıci v´ıce neˇz jen to, zˇ e nˇekterá z jej´ıch tvrzen´ı jsou neempirická. Slova smysluprázdny“ ´ nebo nesmyslny“ ´ vyjadˇruj´ı, a to zámˇernˇe, ” ” ´ esˇ ná deopovrˇzlivé hodnocen´ı; a nen´ı pochyb, zˇ e to, cˇ eho opravdu chtˇeli positivisté dosáhnout, nebyla ani tak uspˇ markace, jako koneˇcné vyvrácen´ı a odstranˇen´ı metafysiky. • 14 (. . .) Positivisté ve snaze zniˇcit metafysiku zniˇcili spolu s n´ı i pˇr´ırodovˇedu. Nebot’vˇedecké zákony také nelze redukovat na elementárn´ı zkuˇsenostn´ı tvrzen´ı. Konsistentnˇe pouˇzito odm´ıtá Wittgensteinovo kritérium jako smysluprázdné ty ´ ˚ nemohou byt pˇr´ırodn´ı zákony, jejichˇz vyhledáván´ı je podle Einsteina nejvyˇssˇ´ım ukolem fyziku“: ´ nikdy pˇrijaty jako ” ˚ pokus demaskovat problém indukce jako prázdny´ pseudoproblém opravdová cˇ i legitimn´ı tvrzen´ı. Wittgensteinuv ˚ formuloval Schlick následuj´ıc´ımi slovy: Problém indukce spoˇc´ıvá v poˇzadavku logického oduvodnˇ en´ı universáln´ıch ” ˚ ˚ ze, tvrzen´ı o skuteˇcnosti [. . .] S Humem uznáváme, zˇ e zˇ a´ dná takové logické oduvodnˇ en´ı neexistuje: ani byt ´ nemuˇ protoˇze to nejsou opravdová tvrzen´ı.“. • 15 Schlick • (. . .) Pˇr´ırodn´ı zákon nemá v principu povahu tvrzen´ı, nybrˇ ´ z je sp´ısˇ e pˇredpisem pro tvoˇren´ı tvrzen´ı. • 15 (. . .) Nen´ı c´ılem, o nˇejˇz usiluji, dosáhnout vyvrácen´ı metafysiky. Jde mi sp´ısˇ e o to, formulovat vhodnou charakterizaci ˚ empirické vˇedy nebo definovat pojmy empirická vˇeda“ a metafysika“ takovym abychom byli o daném ´ zpusobem, ” ” systému tvrzen´ı s to rˇ´ıci, zda je cˇ i nen´ı bliˇzsˇ´ı studium tohoto systému záleˇzitost´ı empirické vˇedy. • 16 Vˇerˇ´ım, zˇ e racionáln´ı diskuse je vˇzdy moˇzná mezi stranami zaj´ımaj´ıc´ımi se o pravdu a ochotnymi vˇenovat pozornost ´ stranˇe druhé. • 16 ˚ (. . .) Nepokouˇs´ım se (. . .) oduvodnit (. . .) [c´ıle vˇedy] t´ım, zˇ e bych je pˇredstavoval jako c´ıle pravdivé cˇ i esenciáln´ı. To by jen záleˇzitost pˇrekrucovalo a znamenalo by to zpˇetny´ pád do positivistického dogmatismu. Nakolik mohu vidˇet, ˚ Totiˇz analyzovat jejich logické dusledky: ˚ je jen jedna cesta, jak racionálnˇe argumentovat na podporu mych ´ návrhu. ukázat jejich plodnost – jejich s´ılu osvˇetlovat problémy teorie poznán´ı. ˚ v závˇereˇcné analyze Takˇze pˇripouˇst´ım ochotnˇe, zˇ e jsem byl na cestˇe ke svym soudy ´ návrhum ´ veden hodnotovymi ´ a zálibami. Doufám vˇsak, zˇ e mé návrhy mohou byt ´ pˇrijatelné pro ty, kteˇr´ı si cen´ı nejen logické pˇr´ısnosti, nybrˇ ´ z i svobody od dogmatismu; kteˇr´ı hledaj´ı praktickou aplikovatelnost, které vˇsak neménˇe pˇritahuje dobrodruˇzstv´ı vˇedy a ob˚ které nás znovu a znovu konfrontuj´ı s novymi jevu, a neoˇcekávanymi otázkami, vyzyvaj´ ´ ´ ´ ıc´ımi nás, abychom zkouˇseli nové odpovˇedi, o nichˇz se nám ani nesnilo. • 17 Nezacház´ım (. . .) tak daleko, abych tvrdil, zˇ e je metafysika pro empirickou vˇedu bezcenná. Nebot’ nelze popˇr´ıt, zˇ e spolu s metafysickymi ´ idejemi, které bránily pokroku vˇedy, se vyskytovaly i ideje jiné, (. . .) které mu naopak pomáhaly. ´ A pod´ıváme-li se na tuto záleˇzitost z psychologického uhlu, pak mám sklon si myslet, zˇ e vˇedecky´ objev nen´ı moˇzny´ bez v´ıry v ideje, které jsou cˇ istˇe spekulativn´ı povahy a obˇcas i mlhavé; v´ıry, která je z hlediska vˇedy zcela nezajiˇstˇená a která je v tomto smyslu metafysická“. ” • 19 Waismann


5

˚ ˚ • Nen´ı-li zˇ a´ dny´ moˇzny´ zpusob, jak stanovit, zda je nˇejaké tvrzen´ı pravdivé, pak toto tvrzen´ı nemá vubec zˇ a´ dny´ smysl. Nebot’ smysl nˇejakého tvrzen´ı je metoda jeho verifikace. • 19 (. . .) Odvozen´ı teori´ı ze singulárn´ıch tvrzen´ı, která jsou verifikována zkuˇsenost´ı“ (at’uˇz to znamená cokoli), je logicky ” nepˇr´ıpustné. Teorie nejsou tud´ızˇ nikdy empiricky verifikovatelné. • 10 (. . .) Za kritérium demarkace se nemá vz´ıt verifikovatelnost, nybrˇ slovy: od vˇedeckého systému ´ z falsifikovatelnost. Jinymi ´ nebudu poˇzadovat, aby byl vyˇclenitelny´ jednou provˇzdy v pozitivn´ım smyslu; budu vˇsak vyˇzadovat, aby jeho logická ˚ ze byt forma byla taková, zˇ e muˇ ´ vyˇclenˇen pomoc´ı empirickych ´ testu˚ v negativn´ım smyslu: empirický vˇedecký systém mus´ı dovolovat své vyvrácen´ı zkuˇsenost´ı. • 20 Ne pro nic za nic nazyv´ ´ ame pˇr´ırodn´ı zákony zákony“: cˇ ´ım v´ıce zakazuj´ı, t´ım v´ıce rˇ´ıkaj´ı. ” • 20 ˚ návrh [demarkace] je zaloˇzen na asymetrii mezi verifikovatelnosti a falsifikovatelnosti; asymetrii, která je dusled˚ Muj kem logické formy universáln´ıch tvrzen´ı. Nebot’ ta nejsou nikdy odvoditelné ze singulárn´ıch tvrzen´ı, ale singulárn´ı ˚ tvrzen´ı jim mohou protiˇreˇcit. V dusledku toho je moˇzné prostˇredky cˇ istˇe deduktivn´ıch inferenc´ı (pomoc´ı modus tollens klasické logiky) usuzovat z pravdivosti singulárn´ıch tvrzen´ı na nepravdivost tvrzen´ı universáln´ıch. Takové usuzován´ı na nepravdivost universáln´ıch tvrzen´ı je jedinym ´ striktnˇe deduktivn´ım druhem inference, postupuj´ıc´ım jakoby v in” duktivn´ım smˇeru“; to jest od singulárn´ıch tvrzen´ı k tvrzen´ım universáln´ım. • 25 ˚ mohou byt Jen kdyˇz se urˇcitá událost pravidelnˇe navrac´ı, jako je tomu v pˇr´ıpadˇe opakovatelnych ´ pokusu, ´ naˇse pozorován´ı testována – v principu – kymkoli. Ani my nebereme naˇse pozorován´ı zcela vázˇ nˇe a nepˇrij´ımáme je jako po´ ˚ zeme pˇresvˇedˇcit sami sebe, zorován´ı vˇedecká, dokud jsme je neopakovali a netestovali. Jen takovymi ´ opakován´ımi muˇ zˇ e nezacház´ıme s pouhymi izolovanymi koincidencemi“, nybrˇ ´ ´ ´ z s událostmi, které jsou vzhledem k jejich pravidel” nosti a reprodukovatelnosti v principu intersubjektivnˇe testovatelné. • 26 ˚ (. . .) Subjektivn´ı zkuˇsenost nebo pocit pˇresvˇedˇcenosti nikdy nemohou zduvodnit vˇedecké tvrzen´ı a (. . .) uvnitˇr vˇedy nemohou hrát zˇ a´ dnou roli kromˇe toho, zˇ e by se staly pˇredmˇetem empirického (psychologického) zkoumán´ı. Bez ˚ ze byt ˚ ze tvrzen´ı oduvodnit. ˚ ohledu na to, jak velká muˇ Tak mohu byt ´ intensita pocitu pˇresvˇedˇcenosti, nikdy nemuˇ ´ ˚ uchvácen intensitou své zkuˇsenosti: pevnˇe pˇresvˇedˇcen o pravdivosti nˇejakého tvrzen´ı; jist si evidenc´ı svych ´ vjemu; ˚ ze zdát byt ˚ kaˇzdá pochybnost se mi muˇ k tomu, aby mé ´ absurdn´ı. Ale poskytuje to vˇedˇe byt’ i slabounky´ duvod ˚ ze byt ˚ tvrzen´ı pˇrijala? Muˇ eno faktem, zˇ e K. R. P. je bezvyhradnˇ e pˇresvˇedˇcen o jeho pravdi´ nˇejaké tvrzen´ı oduvodnˇ ´ vosti? Odpovˇed’ je Ne“; a kaˇzdá jiná odpovˇed’ by byla nesluˇcitelná s ideou vˇedecké objektivity. Dokonce ani fakt, pro ” ˚ ze objevit v poli objektivn´ı vˇedy. (. . .) Z epismne tak nepochybny, ´ zˇ e zakouˇs´ım tento pocit pˇresvˇedˇcenosti, se nemuˇ ˚ pocit pˇresvˇedˇcenosti silny´ nebo slaby; temologického hlediska je zcela lhostejné, zda je muj ´ zda pocház´ı ze silného cˇ i dokonce neodolatelného dojmu nezpochybnitelné jistoty (nebo samozˇrejmosti“), nebo pouze z pochybné domnˇenky. ” ˚ Nic z toho nemá vliv na otázku, jak mohou byt ena. ´ vˇedecká tvrzen´ı oduvodnˇ • 27 ´ (. . .) Systémy teori´ı se testuj´ı t´ım, zˇ e se z nich vyvozuj´ı tvrzen´ı niˇzsˇ´ı urovnˇ e universálnosti. Tato tvrzen´ı pak, protoˇze ˚ maj´ı byt – a tak ad infinitum. ´ intersubjektivnˇe testovatelná, mus´ı byt ´ testovatelná obdobnym ´ zpusobem • 28 (. . .) Je jasné, zˇ e testy nelze provádˇet ad infinitum: dˇr´ıve cˇ i pozdˇeji se mus´ıme zastavit. Aniˇz bychom zde tento problém prob´ırali podrobnˇeji, chci poukázat jen na to, zˇ e fakt, zˇ e testy nelze provádˇet vˇecˇ nˇe, nen´ı ve sporu s mym ´ poˇzadavkem, zˇ e kaˇzdé vˇedecké tvrzen´ı mus´ı byt ´ testovatelné. Nebot’nevyˇzaduji, aby se kaˇzdé vˇedecké tvrzen´ı muselo fakticky testovat dˇr´ıve, neˇz je pˇrijato. Poˇzaduji pouze, zˇ e kaˇzdé takové tvrzen´ı mus´ı byt ´ takové povahy, aby mohlo byt ´ testováno; jinymi ´ slovy, odm´ıtám pˇrijmout názor, zˇ e ve vˇedˇe existuj´ı tvrzen´ı, která mus´ıme rezignovanˇe pˇrijmout za pravdivá prostˇe ˚ proto, zˇ e se z logickych u˚ nezdá byt ´ duvod ´ moˇzné je testovat. • 30 ˚ ze byt Takovy´ systém, jakym ´ je klasická mechanika, muˇ ´ vˇedecky“ ´ v libovolném stupni, ktery´ si vyberete. Ti vˇsak, ” ´ esˇ ny´ systém proti kritice tak kteˇr´ı jej podporuj´ı dogmaticky – tˇreba domn´ıvaj´ıce se, zˇ e jim náleˇz´ı obhajovat takovy´ uspˇ dlouho, dokud nen´ı s koneˇcnou platnost´ı vyvrácen – zauj´ımaj´ı pˇresny´ opak toho kritického postoje, ktery´ je dle mého m´ınˇen´ı pro vˇedce t´ım jedinˇe správnym. ´


6

• 33 ˚ zeme (. . .) zkoumat a porovnávat dva ruzn´ ˚ e systémy metodologickych Muˇ pravidel; jeden systém s principem in´ ˚ zeme pak zkoumat, zda takovy´ princip, jednou zavedeny, ˚ ze byt dukce a druhy´ bez nˇej. A muˇ ´ muˇ ´ pouˇzit, aniˇz by vedl k nekonsistenc´ım; zda nám pomáhá; a zda jej skuteˇcnˇe potˇrebujeme. Právˇe tento druh tázán´ı mne dovedl k odm´ıtnut´ı principu indukce; nikoli proto, zˇ e se takovy´ princip fakticky nikdy ve vˇedˇe nepouˇz´ıvá, nybrˇ ´ z proto, zˇ e je jeho zaveden´ı zbyteˇcné, zˇ e nám nepomáhá a zˇ e dokonce vede k nekonsistenc´ım. • 41 (. . .) Teorie jsou s´ıtˇe, házené, aby chytly to, co nazyv´ ´ ame svˇet“: aby jej racionalizovaly, vysvˇetlovaly a ovládaly. Usilu” jeme o to, aby jejich oka byla stále jemnˇejˇs´ı. • 42 Podat kauzáln´ı vysvˇetlen´ı nˇejaké události znamená dedukovat tvrzen´ı, které ji popisuje, z jednoho cˇ i v´ıce universáln´ıch ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e jsme podali zákonu˚ spolu s jistymi singulárn´ımi tvrzen´ımi, poˇca´ teˇcn´ımi podm´ınkami. Napˇr´ıklad muˇ ´ kauzáln´ı vysvˇetlen´ı toho, zˇ e se pˇretrhlo vlákno, zjistili-li jsme, zˇ e toto vlákno má nosnost 1 kg bylo na nˇej zavˇesˇ eno závaˇz´ı 2 kg. Analyzujeme-li toto kauzáln´ı vysvˇetlen´ı, nalezneme v´ıce cˇ a´ st´ı, z nichˇz sestává. Na jedné stranˇe je tady hypotéza: Kdykoli se na vlákno zavˇes´ı závaˇz´ı pˇresahuj´ıc´ı to, co charakterizuje nosnost vlákna, pak se pˇretrhne.“; ” tvrzen´ı, maj´ıc´ı povahu universáln´ıho pˇr´ırodn´ıho zákona. Na druhé stranˇe máme singulárn´ı tvrzen´ı (v tomto pˇr´ıpadˇe dvˇe), která se tykaj´ ´ ı pouze specifické zkoumané události: Váha, charakteristická pro toto vlákno, je 1 kg.“ a Váha ” ” zavˇesˇ ená na toto vlákno byla 2 kg.“. • 47 Individuáln´ı jména, která se objevuj´ı v singulárn´ıch tvrzen´ıch vˇedy, vystupuj´ı cˇ asto v podobˇe cˇ asoprostorovych ´ sourˇ adnic. To je snadno pochopitelné, uvázˇ ´ıme-li, zˇ e aplikace cˇ asového systému souˇradnic vˇzdy zahrnuje odkaz na in˚ zeme udˇelat jen pouˇzit´ım vlastn´ıch jmen dividuáln´ı jména, nebot’ mus´ıme fixovat jejich poˇca´ teˇcn´ı body, a to muˇ ˚ (. . .) Touto metodou lze redukovat libovolnˇe velky´ poˇcet individuáln´ıch jmen na velmi malé (nebo jejich ekvivalentu). mnoˇzstv´ı. • 50 (. . .) Moje rozliˇsen´ı mezi universáln´ımi jmény nebo pojmy a individuáln´ımi jmény nebo pojmy nemá nic spoleˇcného s rozliˇsen´ım mezi tˇr´ıdami a prvky. Jak universáln´ı, tak individuáln´ı jména se mohou vyskytovat jako jména urˇcitych ´ tˇr´ıd a také jako jména prvku˚ urˇcitych ´ tˇr´ıd. • 51 Je jistˇe moˇzné pouˇz´ıvat term´ın universáln´ı jméno“ jako synonymum pro jméno tˇr´ıdy“ a individuáln´ı jméno“ jako ” ” ” ˚ synonymum pro jméno prvku“; ale ve prospˇech tohoto pouˇzit´ı toho lze rˇ´ıci málo. T´ımto zpusobem problémy rˇ eˇsit ” ˚ ze bránit je vidˇet. nelze; na druhé stranˇe nám toto pouˇz´ıván´ı muˇ • 53 ˚ (. . .) Pˇr´ırodn´ı zákony by mohly byt cˇ ili prohibic´ım“. Netvrd´ı, zˇ e nˇeco existuje, nebo zˇ e nˇeco ´ pˇripodobnˇeny zákazum“ ” ” je tak a tak; pop´ıraj´ı to. Trvaj´ı na neexistenci urˇcitych ´ vˇec´ı nebo stavu˚ vˇec´ı, jakoby zakazuj´ı nebo prohibuj´ı tyto vˇeci nebo stavy vˇec´ı: vyˇrazuj´ı je. A cˇ in´ı tak pˇresnˇe proto, zˇ e jsou falsifikovatelné. Pˇrijmeme-li za pravdivé jedno singulárn´ı tvrzen´ı, které naruˇsuje zákaz tvrzen´ı existence nˇejaké vˇeci (nebo vyskytu nˇejaké události) zákonem vylouˇcené, pak je ´ tento zákon vyvrácen. (. . .) ˇ adné singulárn´ı tvrzen´ı (to jest zˇ a´ dné základn´ı Striktnˇe existenciáln´ı tvrzen´ı naopak falsifikována byt ´ nemohou. Z´ ” ´ ˚ tvrzen´ı“, zˇ adné tvrzen´ı o pozorované události) nemuˇze odporovat existenciáln´ımu tvrzen´ı Existuj´ı b´ıl´ı havrani.“. ” To by mohlo uˇcinit pouze tvrzen´ı universáln´ı. Na základˇe zde pˇrijatého kri-téria demarkace budu tud´ızˇ zacházet se striktnˇe existenciáln´ımi tvrzen´ımi jako s tvrzen´ımi neempirickymi nebo metafysickymi“. ´ ´ ” • 54 Striktn´ı nebo cˇ istá tvrzen´ı, at’ uˇz universáln´ı nebo existenciáln´ı, nejsou omezena na cˇ as a prostor. Neodkazuj´ı k nˇejaké ˚ individuáln´ı, omezené, cˇ asoprostorové oblasti. To je duvod, proˇc nejsou striktnˇe existenciáln´ı tvrzen´ı falsifikovatelná. ˚ zeme prohledat cely´ svˇet, abychom zjistili, zˇ e nˇeco neexistuje, nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude. Nemuˇ ˚ ˚ zeme prohledat cely´ svˇet, A pˇresnˇe ze stejného duvodu nejsou striktnˇe universáln´ı tvrzen´ı veriflkovatelná. Opˇet nemuˇ abychom se ujistili, zˇ e neexistuje nic, co by poruˇsovalo tento zákon. Nicménˇe oba druhy striktn´ıch tvrzen´ı, striktnˇe existenciáln´ı a striktnˇe universáln´ı, jsou v principu empiricky rozhodnutelné; kaˇzdy´ vˇsak jen jedn´ım smˇerem: jsou ˚ ze t´ım byt jednostrannˇe rozhodnutelné. Kdykoli se zjist´ı, zˇ e nˇeco tu cˇ i onde existuje, muˇ ´ verifikováno striktnˇe existenciáln´ı tvrzen´ı, nebo falsifikováno tvrzen´ı universáln´ı.


7

• 56 ˚ splnuj´ ˇ ıc´ıch následuj´ıc´ı Teoreticky´ systém lze prohlásit za axiomatizovany, ´ byla-li formulována sada tvrzen´ı, axiomu, cˇ tyˇri základn´ı poˇzadavky: (a) Systém axiomu˚ mus´ı byt ´ bezrozporný (nesm´ı obsahovat spor sám se sebou nebo vzájemné kontradikce). To je ekvivalentn´ı poˇzadavku, aby se z nˇej nedalo vyvodit jakékoli libovolnˇe vybrané tvrzen´ı. (b) Tento systém mus´ı byt slovy, nˇejaké ´ nezávislý, tj. nesm´ı obsahovat zˇ a´ dny´ axiom vyvoditelny´ z axiomu˚ ostatn´ıch. (Jinymi ´ tvrzen´ı se má nazyvat axiomem, jen pokud nen´ı vyvoditelné ze zbytku systému.) Tyto dvˇe podm´ınky se tykaj´ ´ ´ ı systému˚ axiomu˚ jako takovych; co se tyˇ ´ ´ ce vztahu systému axiomu˚ k celku teorie, axiomy mus´ı byt ´ (c) dostaˇcuj´ıc´ı k dedukci ´ celu; coˇz znamená, zˇ e by nemˇely vˇsech tvrzen´ı náleˇzej´ıc´ıch do teorie, která se má axiomatizovat, a (d) nutné k témuˇz uˇ obsahovat zˇ a´ dné nadbyteˇcné pˇredpoklady. ˚ ych ˚ zeme V takto axiomatizované teorii je moˇzné zkoumat vzájemnou závislost ruzn cˇ a´ st´ı systému. Napˇr´ıklad muˇ ´ ˚ Zkoumán´ı tohoto druhu (. . .) maj´ı duleˇ ˚ zity´ zkoumat, zda je nˇejaká cˇ a´ st teorie odvoditelná z nˇejaké cˇ a´ sti axiomu. ˇ ı, proˇc falsifikace logicky vyvozeného tvrzen´ı se nˇekdy nemus´ı dodopad na problém falsifikovatelnosti. Vyjasnuj´ tknout celého systému, nybrˇ ´ z jen nˇejaké jeho cˇ a´ sti, kterou pak lze pokládat za falsifikovanou. To je moˇzné proto, zˇ e ˚ ymi i kdyˇz fyzikáln´ı teorie nejsou obecnˇe plnˇe axiomatizované, mohou byt cˇ a´ stmi dostateˇcnˇe ´ vztahy mezi jejich ruzn ´ jasné, aby nám dovolily rozhodnout o tom, ktery´ z podsystému˚ je dotˇcen urˇcitym ´ falsifikuj´ıc´ım pozorován´ım. • 62 Pomoc´ı (. . .) inference falsifikujeme celý systém (jak teorii, tak poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky), ktery´ byl zapotˇreb´ı k dedukci ˚ ze tvrdit, zˇ e právˇe ono je specificky tvrzen´ı p, tj. falsifikovaného tvrzen´ı. O zˇ a´ dném tvrzen´ı systému se tud´ızˇ nemuˇ ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e tato cˇ a´ st nen´ı falsivyvráceno falsifikac´ı. Pouze je-li p nezávislé na nˇejaké cˇ a´ sti tohoto systému, muˇ ´ ach o urovn´ ´ ıch universálnosti, fikac´ı dotˇcena. S t´ım je spjata následuj´ıc´ı moˇznost: v nˇekterych ´ pˇr´ıpadech, moˇzná v uvah´ ˚ zeme pˇrisoudit falsifikaci nˇekterym ˚ ze muˇ To se muˇ ´ urˇcitym ´ hypotézám – napˇr´ıklad hypotézám novˇe zavedenym. ´ stát, kdyˇz teorie, která se dobˇre osvˇedˇcila a která se i nadále osvˇedˇcuje, je deduktivnˇe vysvˇetlena novou hypotézou ´ ˚ ˚ které dosud testovány vyˇssˇ´ı urovnˇ e. Mus´ı se uˇcinit pokus testovat tuto novou hypotézu nˇekterymi z jej´ıch dusledk u, ´ ˚ zeme dosti dobˇre pˇrisoudit falsifikaci pouze této nové hypotéze. M´ısto nebyly. Je-li nˇektery´ z nich falsifikován, muˇ ´ n´ı pak budeme hledat jiné generalizace vyˇssˇ´ı urovnˇ e, ale nebudeme se c´ıtit povinováni pokládat stary´ systém menˇs´ı obecnosti za falsifikovany. ´ • 66 ˚ ze novˇe vybuMy i ti, kdo násˇ postoj sd´ılej´ı, budeme doufat v nové objevy; a budeme doufat, zˇ e nám v tom pomuˇ dovany´ vˇedecky´ systém. Budeme m´ıt tud´ızˇ nejvˇetˇs´ı zájem na falsifikuj´ıc´ım experimentu. Budeme jej oslavovat jako ´ ech, nebot’ nám otevˇrel nové pohledy do svˇeta novych uspˇ ´ zkuˇsenost´ı. A budeme jej oslavovat, i kdyby nám tyto nové zkuˇsenosti mˇely poskytnout nové argumenty proti naˇsim vlastn´ım nejnovˇejˇs´ım teori´ım. • 68 J. Black (1803) ˚ • Obratnym ım podm´ınek lze dosáhnout shody témˇerˇ kaˇzdé hypotézy s jevy. Pˇredstavivost to potˇesˇ´ı, ´ uzpusoben´ k pokroku naˇseho vˇedˇen´ı to vˇsak nijak nepˇrispˇeje. • 68 Co se pomocnych hypotéz tyˇ ´ ´ ce, navrhujeme stanovit pravidlo, zˇ e jsou z nich pˇrijatelné pouze ty, jejichˇz zaveden´ı nesn´ızˇ ´ı stupenˇ falsifikovatelnosti nebo testovatelnosti zkoumaného systému, nybrˇ ´ z naopak jej zvyˇ ´ s´ı. (. . .) Zvyˇ ´ s´ı-li se stupenˇ falsifiJkovatelnosti, pak zaveden´ı této hypotézy opravdu pos´ılilo teorii: systém nyn´ı vyluˇcuje v´ıce neˇz dˇr´ıve: ˚ zeme to rˇ´ıci i takto: zaveden´ı pomocné hypotézy je tˇreba vˇzdy pokládat za pokus zkonstruovat v´ıce toho zakazuje. Muˇ novy´ systém; a tento novy´ systém by se pak mˇel vˇzdy posuzovat podle toho, zda by jeho pˇrijet´ı znamenalo skuteˇcny´ pokrok v naˇsem poznán´ı svˇeta. • 72 (. . .) Poté, co se nám podaˇrilo kritizovat soupeˇr´ıc´ı teorii, bychom mˇeli vˇzdy podniknout vázˇ ny´ pokus pouˇz´ıt stejnou nebo podobnou kritiku na naˇsi vlastn´ı teorii. • 72 (. . .) Teorie tvrd´ı nˇeco jen o svych základn´ıch ´ potenciáln´ıch falsi´ıikátorech. (Tvrd´ı jejich nepravdivost.) O dovolenych“ ´ ” tvrzen´ıch neˇr´ıká nic. Zvlásˇ tˇe pak neˇr´ıká, zˇ e jsou pravdivé. • 73 (. . .) Nereprodukovatelné jedineˇcné vyskyty nejsou pro vˇedu vyznamn´ e. ´ ´


8

• 80 ˇ ˘ (. . .) Kontradiktoricky´ systém mus´ı byt y. pracujeme s tvrzen´ımi, která, aˇckoli ´ odm´ıtnut, protoˇze je nepravdiv ´ Casto ˚ ´ cely adekvátn´ı. (. . .) Duleˇ ˚ zitost tohoto poˇzadavku jsou nepravdivá, nicménˇe vedou k vysledk um, které jsou pro jisté uˇ ´ bude vˇsak ocenˇena, pochop´ıme-li, zˇ e kontradiktoricky´ je neinformativn´ı. Je tomu tak proto, zˇ e z nˇej lze vyvodit kaˇzdy´ závˇer, kterého se nám zachce. Tud´ızˇ zˇ a´ dné tvrzen´ı nen´ı vyˇclenˇeno ani jako nesluˇcitelné, ani jako odvoditelné, protoˇze vˇsechna jsou odvoditelná. Konsistentn´ı systém na druhé stranˇe dˇel´ı mnoˇzinu vˇsech moˇznych ´ tvrzen´ı do dvou tˇr´ıd: na ta, která mu protiˇreˇc´ı, a na ta, která jsou s n´ım sluˇcitelná. (Mezi posledn´ımi jsou závˇery, které z nˇej lze vyvodit.) Právˇe ˚ proto je konsistence nejobecnˇejˇs´ım poˇzadavkem na systém, at’ uˇz empiricky, má byt ´ nebo neempiricky, ´ pokud vubec ´ uˇziteˇcny. ´ • 84 (. . .) [Carnapova] teze je, zˇ e vˇsechna filosofická zkoumán´ı hovoˇr´ı o formách rˇ eˇci“. Logika vˇedy má zkoumat formy ” ” ˘ vˇedeckého jazyka“. Nemluv´ı o (fyzikáln´ıch) objektech, ale o slovech; ne o faktech, ale o vˇetách. S t´ımto správnym ´ ˚ ˚ formáln´ım zpusobem ˚ rˇeˇci“ srovnává Carnap protikladny´ zpusob obyˇcejné rˇ eˇci, ktery´ nazyv´ ´ a materiáln´ım zpusobem ” ” ˚ ˚ rˇ eˇci“. Abychom se vyhnuli zmatkum, lze materiáln´ı zpusob rˇ eˇci pouˇz´ıvat pouze tehdy, je-li moˇzné jej pˇreloˇzit do ˚ správného formáln´ıho zpusobu rˇ eˇci. • 88 Existuje jen jedna cesta, jak se ujistit o platnosti rˇ etˇezce logického uvaˇzován´ı. Totiˇz dostat jej do nejsnáze testovatelného ˚ ze snadno ovˇerˇ it kaˇzdy, tvaru: rozloˇzit jej na malé kroky, které muˇ ´ kdo se nauˇcil logickou nebo matematickou techniku ˚ zeme ho jen poˇza´ dat, aby ukázal chybu v kroc´ıch dukazu ˚ pro transformaci vˇet. Jestliˇze pak nˇekdo stále pochybuje, muˇ anebo si celou vˇec promyslel jeˇstˇe jednou. V pˇr´ıpadˇe empirickych vˇed je situace dost podobná. Kaˇzdé empirické ´ ˚ ˚ ze kdokoli, kdo se tvrzen´ı lze pˇredloˇzit (popsán´ım experimentáln´ıho uspoˇra´ dán´ı etc.) takovym zˇ e je muˇ ´ zpusobem, nauˇcil odpov´ıdaj´ıc´ı techniku, testovat. Jestliˇze je vysledkem to, zˇ e toto tvrzen´ı odm´ıtá, pak nás neuspokoj´ı, bude-li ´ nám vykládat o svych ´ pocitech pochybnost´ı nebo pˇresvˇedˇcen´ı o svych ´ percepc´ıch. To, co mus´ı udˇelat, je, zˇ e mus´ı formulovat tvrzen´ı, které je v rozporu s naˇs´ım vlastn´ım, a dát nám pokyny, jak je testovat. Kdyˇz se mu to nepodaˇr´ı, ˚ zeme pouze poˇza´ dat, aby se na násˇ experiment pod´ıval znovu a peˇclivˇeji, a znovu si to promyslil. pak ho muˇ • 89 ˚ ze S tvrzen´ım, které d´ıky své logické formˇe nen´ı testovatelné, je ve vˇedˇe nejlépe zacházet jako se stimulem: muˇ naznaˇcovat nˇejaky´ problém. V oblasti logiky a matematiky to lze ukázat na Fermatovˇe problému a v oblasti pˇr´ırodovˇedy, rˇ eknˇeme, na zprávách o moˇrskych ´ hadech. V takovych ´ pˇr´ıpadech vˇeda neˇr´ıká, zˇ e jsou to zprávy nepodloˇzené; zˇ e Fermat byl na omylu, nebo zˇ e vˇsechny záznamy o pozorovanych ´ moˇrskych ´ hadech jsou lˇzi. M´ısto toho se zdrˇzuje soudu. • 93 (. . .) [Term´ın pozorovatelny“ ´ nebo pozorovatelná událost“] mus´ı byt ´ zaveden jako nedefinovany´ term´ın, ktery´ se ” ” dostateˇcnˇe zpˇresn´ı pouˇz´ıván´ım: jako prvotn´ı pojem, jehoˇz pouˇz´ıván´ı se mus´ı epistemolog nauˇcit stejnˇe, jako se mus´ı nauˇcit pouˇz´ıvat term´ın symbol“, nebo jako se mus´ı fyzik nauˇcit pouˇz´ıvat term´ın hmotny´ bod“. ” ” • 99 Teorie je nástroj, ktery´ testujeme t´ım, zˇ e jej aplikujeme, a ktery´ co do jeho odolnosti posuzujeme vysledky jeho aplikac´ı. ´ • 102 Empirická báze objektivn´ı vˇedy v sobˇe (. . .) nemá nic absolutn´ıho“. Vˇeda nespoˇc´ıvá na pevném podloˇz´ı. Smˇelá stavba ” ˚ ˚ jsou zasunuty shora do baˇziny, nikoli vˇsak do jej´ıch teori´ı se vznásˇ´ı nad baˇzinou. Je to jako stavba na kulech. Kuly ˚ hloubˇeji, nen´ı tomu tak proto, zˇ e bynˇejakého pˇrirozeného nebo daného“ základu; a pˇrestaneme-li zasouvat kuly ” ˚ Prostˇe toho necháme, jsme-li spokojeni, zˇ e jsou tyto kuly ˚ uˇz dost pevné, aby mohly chom dosáhli pevnych ´ základu. tuto stavbu asponˇ po nˇejakou dobu udrˇzet. • 103 (. . .) Hlásám robustn´ı realismus a ukazuji, zˇ e je tento realismus sluˇcitelny´ s novym, nedogmatickym ´ ´ a nesubjektivn´ım empirismem. Je nam´ırˇ en proti kaˇzdé epistemologii, která vycház´ı z naˇsich subjektivn´ıch zkuˇsenost´ı nebo vjemu˚ jakoˇzto základu: proti klasickému (subjektivn´ımu) empirismu, idealismu, pozitivismu, fenomenalismu, sensualismu a psychologismu (vˇcetnˇe jeho behavioristické podoby a takzvaného neutráln´ıho monismu“). Pokouˇs´ım se nahradit kla” sickou ideu zkuˇsenosti (pozorován´ı) ideou objektivn´ıho kritického testován´ı a ideu zakusitelnosti (pozorovatelnosti) ideou objektivn´ı testovatelnosti. • 103 Reininger: Das Psycho-Physische Problem (1916))


9

˚ ˚ ze • Metafysika je jako vˇeda nemoˇzná [. . .], protoˇze aˇckoli je absolutno skuteˇcnˇe zakouˇseno, a z tohoto duvodu muˇ byt ´ intuitivnˇe pocit’ováno, pˇresto vzdoruje tomu, aby bylo vysloveno ve slovech. Nebot’ (. . .) Mluv´ı-li duˇse, pak, ’ ach!, uˇz to nen´ı duˇse, co mluv´ı.‘. • 116 ˚ zeme zkoumat následuj´ıc´ı myslitelné pˇr´ırodn´ı zákony: (. . .) Muˇ p: (. . .) Vˇsechny orbity nebeských tˇeles jsou kruˇznice. q: Vˇsechny orbity planet jsou kruˇznice. r: Vˇsechny orbity nebeských tˇeles jsou elipsy. s: Vˇsechny orbity planet jsou eplisy. (. . .) Pohybujeme-li se od p ke q, stupenˇ universálnosti klesá; a q rˇ´ıká ménˇe neˇz p, protoˇze orbity planet tvoˇr´ı vlastn´ı podtˇr´ıdu ˚ orbit nebeskych toho je p snadnˇeji falsifikovatelné neˇz q: je-li q falsifikováno, je falsifikováno i p, ´ tˇeles. V dusledku ale ne vice versa. Pohybujeme-li se od p k r, stupenˇ pˇresnosti (predikátu) klesá; kruˇznice jsou vlastn´ı podtˇr´ıdou elips; ˚ a je-li r falsifikováno, pak je falsifikováno i p, nikoli vˇsak vice versa. Odpov´ıdaj´ıc´ı poznámky se tykaj´ ´ ı i jinych ´ pohybu: pohybujeme-li se od p k s, klesaj´ı stupnˇe jak universálnosti, tak pˇresnosti; od q k s pˇresnost klesá; a od r k s klesá universálnost. Vyˇssˇ´ımu stupni universálnosti nebo pˇresnosti odpov´ıdá vyˇssˇ´ı (logicky´ nebo) empiricky´ obsah, a tud´ızˇ vyˇssˇ´ı stupenˇ testovatelnosti. • 119 ˚ Pˇredpokládejme, zˇ e se dusledky dvou teori´ı liˇs´ı ve vˇsech oblastech aplikace tak málo, zˇ e velmi malé rozd´ıly mezi ˚ vypoˇctenymi pozorovatelnymi událostmi nelze detekovat, a to v dusledku toho, zˇ e stupenˇ pˇresnosti dosaˇzitelny´ ´ ´ v naˇsich mˇerˇ en´ıch nen´ı dostateˇcnˇe vysoky. ´ Pak mezi tˇemito teoriemi nebude moˇzné rozhodnout pomoc´ı experimentu, aniˇz bychom nejprve naˇsi mˇerˇ ic´ı techniku vylepˇsili. To ukazuje, zˇ e pˇrevaˇzuj´ıc´ı mˇerˇ ic´ı technika urˇcuje jistou oblast – oblast, v n´ızˇ jsou teori´ı dovoleny diskrepance mezi pozorován´ımi. • 120 ˇ ˚ Ale takové stanoven´ı muˇ ˚ ze byt Casto se rˇ´ıká, zˇ e vˇsechna mˇerˇ en´ı spoˇc´ıvaj´ı v urˇcován´ı koincidenc´ı bodu. ´ správné jen v nˇejakych ´ mez´ıch. V pˇr´ısném smyslu koincidence bodu˚ neexistuj´ı. Dva fyzické body“ – rˇ eknˇeme znaˇcka na mˇerˇ idle ” a znaˇcka na tˇelese, které se mˇerˇ´ı – lze pˇrinejlepˇs´ım uvést do tˇesné bl´ızkosti; nemohou koincidovat, tj. splynout do ˚ zitá pro otázku pˇresnosti mˇerˇ en´ı. jednoho bodu. Jakkoli by tato poznámka mohla byt ´ v jiném kontextu triviáln´ı, je duleˇ • 127 ˚ uspˇ ´ ech zˇca´ sti faktu, zˇ e hypotéza o kruˇznic´ıch, s n´ızˇ zaˇcal, byla pomˇernˇe snadno falsi(. . .) Kepler vdˇecˇ il za svuj fikovatelná. Kdyby byl Kepler zaˇcal s hypotézou, která by vzhledem ke své logické podobˇe tak snadno testovatelná ˚ ˚ jejichˇz jako hypotéza o kruˇznic´ıch nebyla, nemusel také dostat vubec zˇ a´ dné vysledky, uvázˇ ´ıme-li obt´ızˇ nost vypoˇ ´ ´ ctu, ˚ opravdovy´ základ byl ve vzduchu“ – jakoby volnˇe plynouc´ı po nebi neznámym Jednoznaˇcnˇe negativn´ı ´ zpusobem. ” ´ echem. Jeho vysledek, jehoˇz Kepler falsifikac´ı své hypotézy o kruˇznic´ıch dosáhl, byl fakticky jeho prvn´ım reálnym ´ ´ uspˇ metoda byla podpoˇrena dostateˇcnˇe na to, aby v n´ı pokraˇcoval; zvlásˇ tˇe kdyˇz i tyto prvn´ı pokusy uˇz dávaly urˇcité aproximace. Keplerovy zákony mohly byt ´ bezpochyby objeveny i jinou cestou. Mysl´ım si vˇsak, zˇ e to nebyla pouhá náhoda, zˇ e ´ echu. Odpov´ıdá metodˇe eliminace, která je aplikovatelná pouze tehdy, lze-li teorii právˇe toto byla cesta, která vedla k uspˇ dostateˇcnˇe snadno falsifikovat – je-li dostateˇcnˇe pˇresná, aby se mohla dostat do rozporu s pozorovac´ı zkuˇsenost´ı. • 134 ˚ O dvou vykladech jednoho a téhoˇz matematického dukazu se nˇekdy rˇ´ıká, zˇ e jeden je jednoduˇssˇ´ı a elegantnˇejˇs´ı neˇz ´ druhy. ´ To je rozliˇsen´ı, které je z hlediska teorie vˇedˇen´ı stˇezˇ ´ı zaj´ımavé; nespadá do oblasti logiky, nybrˇ ´ z ukazuje ´ pouze preferenci estetické nebo pragmatické povahy. Situace je podobná, rˇ´ıkaj´ı-li lidé, zˇ e lze jeden ukol provést ” jednoduˇssˇ´ımi prostˇredky“ neˇz jiny, ´ cˇ ´ımˇz m´ın´ı, zˇ e jej lze provést snadnˇeji nebo zˇ e je k jeho proveden´ı zapotˇreb´ı menˇs´ıho vycviku nebo znalost´ı. ´ • 134 Schlick • Jednoduchost je [. . .] pojem, ukazuj´ıc´ı preference, které jsou svou povahou zˇca´ sti praktické, zˇca´ sti estetické. • 135 Schlick


10

• I kdybychom nebyli s to vysvˇetlit, co se zde skuteˇcnˇe m´ın´ı jednoduchost´ı‘, mus´ıme pˇresto uznat fakt, zˇ e kaˇzdy´ ’ vˇedec, kterému se podaˇrilo vyjádˇrit rˇ adu pozorován´ı jednoduchou formul´ı (napˇr. lineárn´ı, kvadratickou nebo exponenciáln´ı funkc´ı) je okamˇzitˇe pˇresvˇedˇcen, zˇ e objevil zákon. • 135 Epistemologická idea jednoduchosti hraje zvlásˇ tn´ı roli v teori´ıch induktivn´ı logiky, napˇr´ıklad ve spojen´ı s problémem ˚ docház´ıme zobecnejjednoduˇssˇ´ı kˇrivky“. Ti, kdo vˇerˇ´ı na induktivn´ı logiku, pˇredpokládaj´ı, zˇ e k pˇr´ırodn´ım zákonum ” ˇ an´ım jednotlivych ˚ e vysledky nov´ v rˇ adˇe pozorován´ı jako body vyznaˇcené v nˇeja´ pozorován´ı. Pˇredstav´ıme-li si ruzn´ ´ kém souˇradnicovém systému, pak grafickym ´ vyjádˇren´ım tohoto zákona bude kˇrivka procházej´ıc´ı vˇsemi tˇemito body. ˚ zeme vˇzdy vést neomezeny´ poˇcet kˇrivek nejrozliˇcnˇejˇs´ıch tvaru. ˚ Protoˇze zákon Avˇsak koneˇcnym ´ poˇctem bodu˚ muˇ tedy nen´ı urˇcen jednoznaˇcnˇe pozorován´ımi, stoj´ı induktivn´ı logika pˇred problémem, kterou z tˇechto moˇznych ´ kˇrivek vybrat. Obvyklá odpovˇed’zn´ı: Vyberte nejjednoduˇssˇ´ı kˇrivku.“. Wittgenstein kupˇr´ıkladu rˇ´ıká: Postup indukce spoˇc´ıvá v tom, ” ” zˇ e pˇrij´ımáme nejjednoduˇssˇ´ı zákon, ktery´ lze dát do souladu s naˇsimi zkuˇsenostmi.“. T´ım, zˇ e se vyb´ırá nejjednoduˇssˇ´ı zákon, se zpravidla mlˇcky pˇredpokládá, zˇ e napˇr´ıklad lineárn´ı funkce je jednoduˇssˇ´ı neˇz kvadratická, kruˇznice jedno˚ duˇssˇ´ı neˇz elipsa atd. Neuvád´ı se vˇsak zˇ a´ dné duvody, proˇc se dává pˇrednost vybˇ ´ eru této d´ılˇc´ı hierarchie jednoduchost´ı pˇred hierarchiemi jinymi, ani proˇc by se mˇelo vˇerˇ it, zˇ e jednoduché“ zákony jsou vyhodnˇ ejˇs´ı neˇz ménˇe jednoduché – ´ ´ ” ˚ odhl´ızˇ ´ıme-li od duvod u˚ estetickych ´ a praktickych. ´ • 139 (. . .) Jednoduchá teorie je ta, která je lépe testovatelná. • 141 Jednoduchá tvrzen´ı, jde-li nám o vˇedˇen´ı, se mus´ı cenit vyˇ ´ se, neˇz tvrzen´ı ménˇe jednoduchá, protoˇze nám rˇ´ıkaj´ı v´ıce; protoˇze je jejich empirický obsah vˇetˇs´ı; a protoˇze jsou lépe testovatelná. • 148 Subjektivn´ı interpretace teorie pravdˇepodobnosti je cˇ asto naznaˇcována cˇ astym u˚ s psychologickou ´ pouˇz´ıván´ım vyraz ´ ˚ pˇr´ıchut´ı, jako matematické oˇcekáván´ı“ nebo rˇ eknˇeme normáln´ı zákon chyby“, etc; ve své puvodn´ ı podobˇe je psycholo” ” gistická. Se stupnˇem pravdˇepodobnosti zacház´ı jako s m´ırou pocitu˚ jistoty nebo nejistoty, pˇresvˇedˇcen´ı cˇ i pochyb, které v nás mohou byt tvrzen´ımi nebo domnˇenkami. Ve spojen´ı s nˇekterymi neˇc´ıselnymi tvrzen´ımi lze ´ vyvolány urˇcitymi ´ ´ ´ slovo pravdˇepodobny“ ´ takto pˇreloˇzit docela uspokojivˇe; ale pro cˇ ´ıselné pravdˇepodobnosti se mi nezdá byt ´ interpre” tace tohoto druhu pˇr´ıliˇs uspokojivá. • 152 ˚ zeme vysvˇetlit fakt, zˇ e z nevypoˇcitatelnosti – to jest z nevˇedomosti – [Fundamentáln´ı problém teorie náhody:] Jak muˇ ˚ zeme vyvodit závˇer, ktery´ lze interpretovat jako tvrzen´ı o empirickych muˇ ´ cˇ etnostech, a ktery´ se pak v praxi skvˇele osvˇedˇc´ı? • 155 ´ Ukol poˇctu pravdˇepodobnosti spoˇc´ıvá podle von Misese prostˇe a vyluˇ ´ cnˇe v tomto: vyvozovat urˇcité odvozené kolektivy“ ” ˚ s jistymi s odvozenymi distribucemi“ z jistych poˇca´ teˇcn´ıch kolektivu“ danymi poˇca´ teˇcn´ımi distribucemi“; ´ ´ danych ´ ´ ´ ” ” ” krátce, vypoˇc´ıtávat pravdˇepodobnosti, které nejsou dány, z pravdˇepodobnost´ı, které dány jsou. • 172 (. . .) Na základˇe hypotézy, zˇ e minulé trendy budou i nadále velmi stabiln´ı nebo zˇ e se nebudou pˇr´ıliˇs mˇenit – asponˇ bˇehem ˚ které bezprostˇrednˇe nadcházej´ıc´ıho obdob´ı –, se extrapoluje na neznámé pˇr´ıpady z pˇr´ıpadu˚ známych, tj. z vyskyt u, ´ ´ byly empiricky klasifikovány a spoˇc´ıtány. • 186 ´ ´ Bernoulliova vˇeta (. . .) rˇ´ıká, zˇ e menˇs´ı useky náhodnych ´ posloupnost´ı vykazuj´ı cˇ asto velké fluktuace, zat´ımco useky ˚ velké se vˇzdy chovaj´ı zpusobem naznaˇcuj´ıc´ım konstantnost nebo konvergenci; krátce, zˇ e v malém nacház´ıme ne-ˇra´ d a náhodnost, ve velkém rˇ a´ d a konstantnost. A toto chován´ı pojmenovává vyraz zákon velkých cˇ´ısel“. ´ ” • 206 Protoˇze pravdˇepodobnostn´ı tvrzen´ı nejsou falsifikovatelná, mus´ı byt pravdˇepodobnostn´ımi ´ vˇzdy moˇzno takovymi ´ odhady vysvˇetlit“ jakoukoli pravidelnost. Vezmˇeme jako pˇr´ıklad gravitaˇcn´ı zákon. Hypotetické pravdˇepodobnostn´ı ” ˚ zeme udˇelat následuj´ıc´ım zpusobem. ˚ odhady pro vysvˇetlen´ı“ tohoto zákona muˇ Vybereme události nˇejakého druhu, ” aby nám slouˇzily jako elementárn´ı nebo atomické události; napˇr´ıklad pohyb malé cˇ a´ stice. Vybereme také to, co má byt ´ primárn´ı vlastnost´ı tˇechto událost´ı; napˇr´ıklad smˇer a rychlost pohybu cˇ a´ stice. Pak pˇredpokládáme, zˇ e tyto události


11

vykazuj´ı náhodné rozdˇelen´ı. Nakonec vypoˇcteme pravdˇepodobnost toho, zˇ e se vˇsechny cˇ a´ stice v urˇcité koneˇcné pro´ storové oblasti a po urˇcity´ koneˇcny´ cˇ asovy´ usek – urˇcitou kosmickou periodu“ – budou s urˇcenou pˇresnost´ı pohybo” vat náhodnˇe smˇerem, ktery´ vyˇzaduje gravitaˇcn´ı zákon. Takto vypoˇctená pravdˇepodobnost bude ovˇsem velmi malá; ˚ zeme tedy poloˇzit otázku, jak dlouhy´ by musel byt ´ fakticky zanedbatelnˇe malá, ale nula to nebude. Muˇ ´ nˇejaky´ n-usek tˇechto posloupnost´ı, nebo jinymi slovy jak dlouhé trván´ı bychom museli pˇredpokládat pro cely´ tento proces, aby´ chom mohli oˇcekávat s pravdˇepodobnost´ı bl´ızkou 1 (nebo se od 1 odchyluj´ıc´ı ne v´ıce neˇz o nˇejakou libovolnˇe malou hodnotu ε) vyskyt jedné takové kosmické periody, v n´ızˇ budou jakoˇzto vysledek nahromadˇen´ı náhod vˇsechna naˇse ´ ´ pozorován´ı souhlasit s gravitaˇcn´ım zákonem. Pro kaˇzdou hodnotu, jakkoli bl´ızkou 1, dostaneme urˇcité, byt’ extrémnˇe ˚ zeme pak rˇ´ıci: pˇredpokládáme-li, zˇ e tento usek ´ velké, koneˇcné cˇ ´ıslo. Muˇ posloupnosti má tuto velmi velkou délku – ˇ nebo jinymi slovy, zˇ e svˇet“ trvá dostateˇcnˇe dlouho – pak nás násˇ pˇredpoklad náhodnosti opravnuje oˇcekávat vyskyt ´ ´ ” kosmické periody, v n´ızˇ se zdá byt ´ gravitaˇcn´ı zákon dobˇre splnˇen, aˇckoli ve skuteˇcnosti“ se nikdy nedˇeje nic jiného, ” neˇz náhodny´ rozptyl. Tento typ vykladu“ pomoc´ı pˇredpokladu náhodnosti je pouˇzitelny´ na jakoukoli pravidelnost. ´ ” ˚ ˚ zeme vysvˇetlit“ cely´ násˇ svˇet se vˇsemi jeho pozorovanymi muˇ pravidelnostmi jako fázi Fakticky t´ımto zpusobem ´ ” v náhodném chaosu – jako nahromadˇen´ı cˇ istˇe náhodných koincidenc´ı. • 208 Problém rozhodnutelnosti tráp´ı metodology, nikoli fyziky. Je-li fyzik poˇza´ dán, aby uvedl prakticky pouˇzitelné pojet´ı pravdˇepodobnosti, patrnˇe nab´ıdne nˇeco takového jako fyzikáln´ı definici pravdˇepodobnosti, asi v tomto smˇeru: Exis˚ ym ˚ tuj´ı urˇcité experimenty, které, i kdyˇz jsou provádˇeny za kontrolovanych podm´ınek, vedou k ruzn um. ´ ´ vysledk ´ V pˇr´ıpadˇe nˇekterych z tˇechto experimentu˚ – tˇech, které jsou náhodné“, jako je tomu u hodu˚ minc´ı – vede cˇ asté ´ ” ˚ s relativn´ımi cˇ etnostmi, které se pˇri dalˇs´ıch opakován´ıch stále v´ıce bl´ızˇ ´ı k nˇejaké pevné opakován´ı k vysledk um ´ ˚ zeme nazvat pravdˇepodobnost´ı zkoumané události. Tato hodnota je [. . .] empiricky zjistitelná hodnotˇe, kterou muˇ ” ˚ coˇz mimochodem vysvˇetluje, proˇc je moˇzné falsifikovat v libovolném stupni pˇribl´ızˇ en´ı dlouhou rˇ adou experimentu“; hypoteticky´ odhad pravdˇepodobnosti. Proti definic´ım tohoto druhu maj´ı jak matematici, tak logici námitky; zvlásˇ tˇe pak tyto: (1) Taková definice nen´ı ve shodˇe s poˇctem pravdˇepodobnosti, protoˇze podle Bernoulliovy vˇety jsou pouze témˇerˇ ´ ˚ ˚ ze byt vˇsechny velmi dlouhé useky statisticky stabiln´ı, tj. chovaj´ı se jako konvergentn´ı. Z tohoto duvodu nemuˇ ´ pravdˇepodobnost definována touto stabilitou, tj. kvazi-konvergentn´ım chován´ım. Vyraz témˇerˇ vˇsechny“ – ktery´ ´ ” by se mˇel objevit v definiens – je sám pouze synonymem vyrazu velmi pravdˇepodobny“. ´ ´ Tato definice je tud´ızˇ ” kruhová; a to je fakt, ktery´ lze snadno zatajit (nikoli vˇsak odstranit) vypuˇstˇen´ım slovo témˇerˇ“. A právˇe to ” definice fyziku˚ cˇ in´ı; a proto je nepˇrijatelná. (2) Kdy se nˇejaká série experimentu˚ nazyv´ ´ a dlouhá“? Bez toho, zˇ e by bylo dáno kritérium toho, co se má nazyvat ´ ” ˚ zeme vˇedˇet kdy, nebo zda, jsme dosáhli nˇejakého pˇribl´ızˇ en´ı k pravdˇepodobnosti. dlouhé“, nemuˇ ” ˚ zeme vˇedˇet, zˇ e uˇz skuteˇcnˇe bylo poˇzadované aproximace dosaˇzeno? (3) Jak muˇ • 209 (. . .) Navrhuji, abychom pˇrijali metodologické rozhodnut´ı nikdy nevysvˇetlovat fyzikáln´ı jevy, tj. reprodukovatelné pravidelnosti, jako nahromadˇen´ı náhod. • 213 Pravidlo, zˇ e se krajn´ı nepravdˇepodobnosti maj´ı zanedbat (pravidlo, které se stává dostateˇcnˇe explicitn´ım pouze ve svˇetle vyˇ ´ se rˇ eˇceného) se shoduje s poˇzadavkem vˇedecké objektivity. Zjevnou námitkou proti naˇsemu pravidlu totiˇz ˚ avá vˇzdy pravdˇepodobnost´ı, jakkoli malou, a zˇ e v dusledku ˚ je to, zˇ e i nejvyˇssˇ´ı nepravdˇepodobnost zust´ toho i ty nejnepravdˇepodobnˇejˇs´ı procesy – tj. ty, které navrhujeme zanedbat – se jednoho dne uskuteˇcn´ı. Ale této námitky se lze zbavit pˇripomenut´ım ideje reprodukovatelných fyzikáln´ıch jevu˚ – ideje, která je tˇesnˇe spjata s ideou objektivity. Nepop´ırám moˇznost, zˇ e nepravdˇepodobné události mohou nastat. Netvrd´ım napˇr´ıklad, zˇ e se molekuly v malém objemu plynu nemohou, tˇreba na kratiˇckou dobu, spontánnˇe stáhnout do cˇ a´ sti tohoto objemu nebo zˇ e se ve velkém objemu plynu nikdy neobjev´ı spontánn´ı fluktuace tlaku. To, co tvrd´ım, je, zˇ e takové vyskyty by nebyly fyzikáln´ımi jevy, ´ ˚ nebot’ v dusledku jejich obrovské nepravdˇepodobnosti nejsou zámˇernˇe reprodukovatelné. I kdyby se nˇejakému fyzikovi podaˇrilo takovy´ proces pozorovat, byl by zcela neschopen jej reprodukovat, a tud´ızˇ by nebyl nikdy schopen rozhodnout, co se vlastnˇe v tomto pˇr´ıpadˇe stalo, a zda se nemohl dopustit pozorovac´ı chyby. Nalezneme-li vˇsak reproduko˚ vatelné odchylky od makro-efektu, ktery´ byl vyvozen z pravdˇepodobnostn´ıho odhadu ukázanym pak ´ zpusobem, mus´ıme pˇredpokládat, zˇ e je tento pravdˇepodobnostn´ı odhad falsifikován. • 214 Eddington: The Nature of Physical World (1928)


12

• Nˇekteré vˇeci nikdy ve fyzickém svˇetˇe nenastanou, protoˇze jsou nemoˇzné; jiné proto, zˇ e jsou pˇr´ıliˇs nepravdˇepodobné. Zákony, které zakazuj´ı prvn´ı, jsou zákony primárn´ımi; zákony, zakazuj´ıc´ı druhé, jsou zákony sekundárn´ı. • 216 ˇ ı pˇr´ısné zákony, zat´ımco hod kostkou je záleˇzitost náhody. Podle mého Nˇekdy slych´ ´ ame, zˇ e pohyby planet splnuj´ ´ esˇ nˇe pˇredv´ıdat pohyb planet, nikoli vˇsak indinázoru tento rozd´ıl spoˇc´ıvá ve faktu, zˇ e jsme dosud byli schopni uspˇ viduáln´ı vysledky hodu kostkou. ´ • 216 Abychom odvodili predikce, potˇrebujeme zákony a poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky; nemáme-li zˇ a´ dné vhodné zákony, nebo ˚ nemohou-li byt predikován´ı selhává. ´ zjiˇstˇeny poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky, vˇedecky´ zpusob • 218 von Mises • Ani ta nejmenˇs´ı vˇetiˇcka v kinetické teorii plynu˚ neplyne pouze ze zákonu˚ klasické fyziky bez dalˇs´ıch pˇredpokladu˚ statistické povahy. • 219 Statistické odhady nebo tvrzen´ı o cˇ etnostech nikdy nelze vyvodit prostˇe ze zákonu˚ deterministického“ druhu, nebot’ ” se k vyvozen´ı jakékoli predikce z takovych ´ zákonu˚ potˇrebuj´ı poˇca´ teˇcn´ı podm´ınky. V kaˇzdé dedukci, v n´ızˇ se z´ıskávaj´ı statistické zákony z mikro-pˇredpokladu˚ deterministického nebo pˇresného“ charakteru, vystupuj´ı m´ısto determini” stickych ´ zákonu˚ pˇredpoklady o statistické distribuci“ poˇca´ teˇcn´ıch podm´ınek – to je specifické statistické pˇredpokla” dy. • 223 Nemálo takzvanych nebo události ´ paradoxu˚ pravdˇepodobnosti zmiz´ı, jakmile poznáme, zˇ e jednomu a témuˇz vyskytu ´ ˚ ych ˚ e pravdˇepodobnosti. Napˇr´ıklad se nˇekdy rˇ´ıká, zˇ e pravdˇepolze jakoˇzto prvku ruzn ´ referenˇcn´ıch tˇr´ıd pˇripsat ruzn´ dobnost α Pk (β) nˇejaké události pˇred jej´ım vyskytem se liˇs´ı od pravdˇepodobnosti tézˇ e události poté, co se vyskytla: ´ ˚ ze byt pˇredt´ım mohla byt ´ rovna 1/6, zat´ımco poté muˇ ´ pouze rovna 0 nebo 1. To je ovˇsem zcela chybné. α Pk (β) je vˇzdy stejná, jak pˇred, tak po vyskytu. Nic se nezmˇenilo kromˇe toho, zˇ e na základˇe informace k ∈ β (nebo k ∈ β – informace, ´ ˚ ze byt ˚ zeme zvolit novou referenˇcn´ı tˇr´ıdu, totiˇz β (nebo β), a pak která nám muˇ – muˇ ´ poskytnuta po pozorován´ı vyskytu ´ se ptát, jaká je hodnota β Pk (β). Hodnota této pravdˇepodobnosti je ovˇsem 1; právˇe tak, jako je β Pk (/β) = 0. Tvrzen´ı, informuj´ıc´ı nás o skuteˇcném vysledku jednotlivé události – tvrzen´ı, která nejsou o nˇejaké cˇ etnosti, nybrˇ ´ ´ z sp´ısˇ e tvaru k ∈ ϕ – nemohou pravdˇepodobnost tˇechto vyskyt u˚ zmˇenit; mohou vˇsak nám naznaˇcit volbu jiné referenˇcn´ı tˇr´ıdy. ´ • 228 (. . .) V kaˇzdém odvˇetv´ı vˇedy se mohou objevit otázky, které jsou pˇrevázˇ nˇe logické. Je skuteˇcnost´ı, zˇ e se kvantov´ı ˚ ze naznaˇcovat, zˇ e sami c´ıt´ı, zˇ e rˇ eˇsen´ı nˇekterych fyzici horlivˇe pod´ıleli na epistemologickych ´ diskus´ıch. To muˇ ´ dosud neˇreˇsenych ´ problému˚ v kvantové teorii se má hledat v zemi nikoho, rozkládaj´ıc´ı se mezi logikou a fyzikou. • 231 (. . .) [Takzvany´ princip neurˇcitosti, vyhlásˇ eny´ Heisenbergem,] lze (. . .) vysvˇetlit tˇreba takto. Kaˇzdé fyzikáln´ı mˇerˇ en´ı ˚ ze byt zahrnuje vymˇ ´ enu energie mezi mˇerˇ enym ´ objektem a mˇerˇ ic´ım aparátem (j´ımˇz muˇ ´ sám pozorovatel). Napˇr´ıklad lze nasmˇerovat paprsek svˇetla na objekt a cˇ a´ st rozptylen´ ´ eho svˇetla, které objekt odrazil, absorbovat mˇerˇ ic´ım aparátem. Kaˇzdá taková vymˇ ´ ena energie zmˇen´ı stav objektu, ktery´ bude po mˇerˇ en´ı ve stavu odliˇsném od stavu pˇredcházej´ıc´ıho. Mˇerˇ en´ı tak dává poznán´ı toho stavu, ktery´ byl právˇe samotnym ´ procesem mˇerˇ en´ı zniˇcen. Tuto interferenci mˇerˇ ic´ıho ˚ nikoli vˇsak v pˇr´ıpadˇe objektu˚ atoprocesu s mˇerˇ enym ´ objektem lze zanedbat v pˇr´ıpadˇe makroskopickych ´ objektu, mickych, nebot’ ty mohou byt mˇerˇ en´ı ´ ´ silnˇe ovlivnˇeny napˇr´ıklad svˇetelnym ´ zárˇ en´ım. Nen´ı tud´ızˇ moˇzné z vysledku ´ odvodit pˇresny´ stav atomového objektu tˇesnˇe po mˇerˇ en´ı. Mˇerˇen´ı tedy nemuˇ ˚ ze slouˇzit jako základ pro predikce. • 260 ˚ – pˇrece neˇr´ıkáme (. . .) slova negatron“ a positron“, která se nyn´ı bˇezˇ nˇe pouˇz´ıvaj´ı, mi pˇripadaj´ı jako jazykové stvury ” ” ani positrive“, ani protron“. ” ” • 264 ´ ´ ˚ ze byt Ukolem pˇr´ırodovˇedce je pátrat po zákonech, které mu umoˇzn´ı predikce. Tento ukol muˇ ´ rozdˇelen do dvou cˇ a´ st´ı. Na jedné stranˇe se mus´ı pokouˇset odhalit takové zákony, které mu dovol´ı vyvozovat jednotlivé predikce ( kauzáln´ı“ ” nebo deterministické“ zákony nebo pˇresná tvrzen´ı“). Na druhé stranˇe se mus´ı pokouˇset pˇredkládat hypotézy ” ” o cˇ etnostech, to jest zákony tvrd´ıc´ı pravdˇepodobnosti, aby mohl vyvozovat predikce o cˇ etnostech. V tˇechto dvou ´ ˚ ukolech nen´ı nic, co by je cˇ inilo jakymkoli zpusobem nesluˇcitelné. Je jasné, zˇ e tomu nen´ı tak, zˇ e kdykoli vyslovujeme ´


13

pˇresná tvrzen´ı, pak nevyslovujeme hypotézy o cˇ etnostech; nˇekterá pˇresná tvrzen´ı totiˇz jsou, jak jsme vidˇeli, makro˚ A ani tomu nen´ı tak, zˇ e kdykoli jsou v urˇcité oblasti tvrzen´ı zákony, které jsou odvoditelné z cˇ etnostn´ıch pˇredpokladu. o cˇ etnostech dobˇre potvrzená, máme právo usoudit, zˇ e v této oblasti nelze cˇ init zˇ a´ dná pˇresná tvrzen´ı. Tato situace se zdá ˚ které jsme právˇe odm´ıtli, stále znovu opakuje. Znovu a znovu se byt ´ dost jasná. Pˇresto se druhy´ z tˇechto závˇeru, setkáváme s pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e kde panuje sˇ tˇestˇena, tam je pravidelnost vylouˇcena. • 265 Je svˇet ovládán pˇr´ısnymi zákony, nebo ne? Tuto otázku pokládám za metafysickou. Zákony, které nacház´ıme, jsou ´ vˇzdy hypotézami; coˇz znamená, zˇ e mohou vˇzdy byt ´ pˇrekonány (. . .). • 266 ˚ V´ıra v kauzalitu je metafysická. Nen´ı to nic neˇz typická metafysická hypostáze dobˇre zduvodnˇ eného metodologického ˚ pravidla – vˇedcova rozhodnut´ı nikdy se nevzdat hledán´ı zákonu. • 269 Term´ın corroboration“ ( Bewahrung“) a zvlásˇ tˇe degree of corroboration“ [stupenˇ koroborace] ( Gräd der Bewahrung“, ” ” ” ” Bewahrungsgräd“) jsem ve své knize zavedl proto, zˇ e jsem potˇreboval neutráln´ı term´ın k popisu toho, do jakého ” stupnˇe nˇejaká hypotéza obstála v pˇr´ısnych testech, a tud´ızˇ se osvˇedˇcila“ [ proved its mettle“]. Pod neutráln´ım“ ´ ” ” ” rozum´ım takovy term´ın, ktery´ by nepodsouval pˇredstavu, zˇ e t´ım, zˇ e nˇejaká hypotéza obstála v testech, se stala pravdˇepodobnˇejˇs´ı“ ve smyslu poˇctu pravdˇepodobnosti. Jinymi ´ slovy term´ın stupenˇ koroborace“ jsem zavedl pˇrede” ” vˇs´ım proto, abych mohl diskutovat problém, zda by se dal cˇ i nedal stupenˇ koroborace“ ztotoˇznit s pravdˇepodobnos” ” t´ı“ (at’ uˇz ve smyslu cˇ etnost´ı, nebo napˇr´ıklad ve smyslu Keynesovˇe). ˚ term´ın stupenˇ koroborace“ ( Gräd der Bewahrung“), které jsem nejprve zavedl v diskus´ıch Carnap pˇreloˇzil muj ” ” ˇ eho krouˇzku, jako degree of confirmation“ [stupenˇ potvrzen´ı]. (. . .) Tak se stalo, zˇ e byl term´ın stupenˇ V´ıdensk´ ” ” ˚ nˇekterym potvrzen´ı“ vˇseobecnˇe pˇrijat. Nemám tento term´ın rád kvuli ´ z jeho asociac´ı ( stvrdit“; utvrdit“; byt ´ mimo ” ” ” pochybnost“; dokázat“; verifikovat“: to confirm“ [potvrdit] odpov´ıdá sp´ısˇ e erhärten“ nebo bestätigen“, neˇz be” ” ” ” ” ” währen“ [osvˇedˇcit se]). V dopise (psaném mysl´ım kolem r. 1939) jsem Carnapovi navrhl pouˇz´ıvat term´ın corrobora” ˚ návrh odm´ıtl, souhlasil jsem s jeho term´ınem, tion“. (Tento term´ın mi navrhl profesor H. N. Parton.) Kdyˇz Carnap muj ˇ nebot’ jsem si myslel, zˇ e na slovech nezáleˇz´ı. To objasnuje, proˇc jsem sám ve svych publikac´ıch po nˇejakou dobu ´ pouˇz´ıval term´ın confirmation“. ” Ukázalo se vˇsak, zˇ e jsem se mylil: asociace slova confirmation“ naneˇstˇest´ı hrály roli a daly se poc´ıtit: degree of ´ ” ” confirmation“ byl brzy pouˇzit – Carnapem samym ´ – jako synonymum (nebo explicans“) pravdˇepodobnosti“. Proto ” ” jsem tento term´ın opustil ve prospˇech degree of corrroboration“ [stupenˇ koroborace, osvˇedˇcen´ı se]. (. . .) ” • 270 Skuteˇcnost, zˇ e teorie nejsou verifikovatelné, se cˇ asto pˇrehl´ızˇ ela. Lidé o nˇejaké teorii cˇ asto rˇ´ıkaj´ı, zˇ e je verifikována, jestliˇze byly verifikovány nˇekteré predikce z této teorie odvozené. Mohli by snad pˇripustit, zˇ e verifikace nen´ı z hlediska logiky zcela nevinná, nebo zˇ e nˇejaké tvrzen´ı nelze s koneˇcnou platnost´ı potvrdit potvrzen´ım nˇekterych ´ jeho ˇ ıkaj´ı, zˇ e je zcela pravdivé, ˚ ˚ Maj´ı vˇsak sklon pohl´ızˇ et na takové námitky jako na cosi zbyteˇcnˇe uzkostliv´ ´ dusledk u. eho. R´ ˚ zeme s jistotou vˇedˇet, zda Slunce ráno vyjde; ale tuto nejistotu lze zanedbat: skuteˇcnost, ba dokonce triviáln´ı, zˇ e nemuˇ zˇ e se teorie mohou nejen zlepˇsovat, ale zˇ e se mohou novými experimenty falsifikovat, pˇredstavuje pro vˇedce vázˇ nou ˚ ze v kteroukoli chv´ıli stát skuteˇcnost´ı; ale pˇresto se nemusela nikdy zˇ a´ dná teorie pokládat za moˇznost, která se muˇ ˚ náhlému selhán´ı dobˇre potvrzeného zákona. Nikdy se nestává, zˇ e by daly staré experimenty falsifikovanou kvuli jednoho dne nové vysledky. Stává se pouze to, zˇ e nové experimenty rozhodnou proti staré teorii. Stará teorie, i kdyˇz ´ je pˇrekonána, si cˇ asto zachovává svou platnost jako mezn´ı pˇr´ıpad teorie nové; stále se dá pouˇz´ıt, asponˇ s vysokym ´ ´ esˇ ná dˇr´ıve. Zkrátka, pravidelnosti pˇr´ımo testovatelné expestupnˇem pˇribl´ızˇ en´ı, v tˇech pˇr´ıpadech, v nichˇz byla uspˇ rimenty se nemˇen´ı. Lze pˇripustit, asponˇ logicky, zˇ e by se zmˇenit mohly; ale na tuto moˇznost empirická vˇeda nebere ohled a nedotyk´ ´ a se jej´ıch metod. Naopak vˇedecká metoda pˇredpokládá nemˇennost pˇr´ırodn´ıch procesu˚ cˇ ili princip ” uniformity pˇr´ırody“. • 271 (. . .) Kaˇzdy´ novy´ systém hypotéz by mˇel dát, nebo vysvˇetlit, staré koroborované pravidelnosti. • 280 (. . .) Chceme-li, aby naˇse kritika za nˇeco stála, máme se vˇzdy snaˇzit co moˇzná vyjasnit a zes´ılit protivn´ıkovu pozici, a to dˇr´ıve, neˇz jej zaˇcneme kritizovat. • 285 Co se tyˇ ´ ce ocenˇen´ı samého, lze o nˇem tvrdit, zˇ e je pravdivé“, nebo o nˇem lze rˇ´ıci, zeje pravdˇepodobné“. Pokládá-li ” ” se za pravdivé“, pak mus´ı byt ´ pravdivým syntetickým tvrzen´ım, které nebylo empiricky verifikováno – syntetickym ´ ”


14

soudem, ktery´ je platny´ a priori. Pokládá-li se za pravdˇepodobné“, pak potˇrebujeme nové ocenˇen´ı: ocenˇen´ı tohoto ” ´ ocenˇen´ı a tud´ızˇ ocenˇen´ı na vyˇssˇ´ı urovni. Ale to znamená, zˇ e jsme uv´ızli v nekoneˇcném regresu. Odvolán´ı se na pravdˇepodobnost hypotézy nen´ı s to zlepˇsit prekérn´ı logickou situaci induktivn´ı logiky. • 290 (. . .) Aˇckoli vˇerˇ´ım, zˇ e v dˇejinách vˇedy je to vˇzdy teorie, a nikoli experiment, vˇzdy idea, a ne pozorován´ı, co otev´ırá cesty k novému poznán´ı, vˇerˇ´ım také, zˇ e je to vˇzdy experiment, co nás chrán´ı pˇred sledován´ım cesty, která nikam nevede: pomáhá nám dostat se ze zajetych ´ kolej´ı a vyzyv´ ´ a nás k nalezen´ı nové cesty. • 297 (. . .) Mˇel jsem sˇ tˇest´ı potkat Alfreda Tarského, ktery´ mi vysvˇetlil základn´ı myˇslenky své teorie pravdy. Je velká sˇ koda, zˇ e tato teorie – jeden ze dvou nejvˇetˇs´ıch objevu˚ v oblasti logiky uˇcinˇenych ´ od Principia Mathematica – je stále chybnˇe ˚ chápána a chybnˇe vykládána. Nelze dost silnˇe zduraznit, zˇ e Tarského myˇslenka pravdy (pro jej´ızˇ definici vzhledem ˚ podal Tarski metodu) je tázˇ myˇslenka, kterou mˇel na mysli Aristoteles a dokonce vˇetˇsina k formalizovanym ´ jazykum ˚ myˇslenka, zˇ e pravda je shoda s fakty (nebo se skuteˇcnost´ı). Co vˇsak muˇ ˚ zeme asi m´ınit, rˇ´ıkámelid´ı (kromˇe pragmatistu): ˚ ze byt -li o nˇejakém tvrzen´ı, zˇ e je ve shodˇe s fakty (nebo se skuteˇcnost´ı)? Jakmile jednou poznáme, zˇ e tato shoda nemuˇ ´ ´ ˚ ˚ zeme stát shodou strukturáln´ı podobnosti, zdá se byt objasnit tento souhlas beznadˇejny; toho se muˇ ´ ukol ´ a v dusledku ˚ ci pojmu pravdy podezˇr´ıvavymi vuˇ a dát pˇrednost tomu, abychom jej nepouˇz´ıvali. Tarski vyˇreˇsil (vzhledem k for´ ˚ malizovanym tento zdánlivˇe neˇreˇsitelny´ problém t´ım, zˇ e pouˇzil sémanticky´ metajazyk, j´ımˇz redukoval ´ jazykum) myˇslenku souhlasu na ideu splnˇen´ı“. ” • 300 ´ ´ Lze rozpoznat nˇeco jako obecny´ smˇer vyvoje fyziky – smˇer od teori´ı niˇzsˇ´ı urovnˇ e obecnosti k teori´ım vyˇssˇ´ı urovnˇ e. ´ • 300 ˚ ze byt ´ Teorie, která byla dobˇre koroborována, muˇ e obecnosti; to jest teori´ı, která je ´ (. . .) pˇrekonána teori´ı vyˇssˇ´ı urovnˇ lépe testovatelná a která nav´ıc starou, dobˇre koroborovanou teorii obsahuje – nebo asponˇ nˇejakou jej´ı dobrou aproximaci. • 301 ´ Lze poloˇzit otázku: Proˇc nevymyˇ e universálnosti? Proˇc cˇ ekat na tento kvazi-induk´ slet rovnou teorie nejvyˇssˇ´ı urovnˇ ” tivn´ı vyvoj? Nen´ı tomu tak proto, zˇ e pˇres vˇsechno je v tom obsaˇzen induktivn´ı prvek?“. Nemysl´ım si, zˇ e by tomu tak ´ bylo. Stále znovu se pˇredkládaj´ı návrhy – domnˇenky nebo teorie – vˇsech moˇznych ´ stupnˇ u˚ universálnosti. Ty teorie, ´ ´ které jsou na pˇr´ıliˇs vysoké urovni universálnosti (to jest, daleko vzdálené od urovnˇ e dosaˇzené dneˇsn´ı testovatelnou vˇedou), dávaj´ı moˇzná vzniknout nˇejakému metafysickému systému“. V tomto pˇr´ıpadˇe, i kdyby byla z takového ” systému vyvoditelná (nebo polo-vyvoditelná, jako napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe Spinozova systému) tvrzen´ı, která náleˇzej´ı do pˇrevládaj´ıc´ıho vˇedeckého systému, nebude mezi nimi zˇ a´ dné nové testovatelné tvrzen´ı; coˇz znamená, zˇ e nelze navrhnout zˇ a´ dny´ kl´ıcˇ ovy´ experiment, ktery´ by testoval tento zkoumany´ systém. [Mˇelo by se poznamenat, zˇ e kl´ıcˇ ovym ´ experimentem m´ın´ım ten, ktery´ je urˇcen k vyvrácen´ı teorie (je-li to moˇzné), a zvlásˇ tˇe pak ten, ktery´ je navrˇzen ˇ jednu z nich vyvrát´ı – aniˇz by ovˇsem druhou dokázal.] k rozhodnut´ı mezi dvˇema soupeˇr´ıc´ımi teoriemi t´ım, zˇ e (aspon) ˚ ze-li na druhé stranˇe pro nˇej byt Muˇ ´ navrˇzen kl´ıcˇ ovy´ experiment, pak bude systém obsahovat jako prvn´ı aproximaci nˇejakou dobˇre koroborovanou teorii a souˇcasnˇe nˇeco nového – a to nˇeco, co lze testovat. Tento systém nebude tud´ızˇ ovˇsem metafysicky“. ´ V tomto pˇr´ıpadˇe se lze na zkoumany´ systém d´ıvat jako na novy´ pokrok v kvazi-induktivn´ı ” evoluci vˇedy. To vysvˇetluje, proˇc jsou s dneˇsn´ı vˇedou spjaty zpravidla jen ty teorie, které se navrhuj´ı pˇri pokusech rˇ eˇsit souˇcasné problémové situace; to jest, souˇcasné pot´ızˇ e, kontradikce a falsifikace. Pˇri pˇredkládán´ı rˇ eˇsen´ı tˇechto pot´ızˇ ´ı mohou tyto teorie ukazovat cestu ke kl´ıcˇ ovému experimentu. ˚ e ideje a hypotézy vizuaAbychom z´ıskali obraz nebo model této kvazi-induktivn´ı evoluce vˇedy, by bylo moˇzno ruzn´ lizovat jako cˇ a´ steˇcky vznásˇ ej´ıc´ı se v nˇejaké tekutinˇe. Testovatelná vˇeda je smˇerˇ ován´ı tˇechto cˇ a´ steˇcek ke dnu nádoby: usazuj´ı se ve vrstvách (universálnosti). Tlouˇst’ka usazeniny roste s poˇctem tˇechto vrstev a kaˇzdá nová vrstva odpov´ıdá teorii universálnˇejˇs´ı, neˇz jsou teorie pod n´ı. Vysledkem tohoto procesu je, zˇ e nˇekteré ideje, vznásˇ ej´ıc´ı se ve vyˇssˇ´ıch ´ ˚ metafysickych oblastech, se nˇekdy mohou dosáhnout rustem vˇedy, stykaj´ ´ ´ ı se s n´ı a usazuj´ı se. Pˇr´ıklady takovych ´ idej´ı jsou: atomismus; idea jediného fyzikáln´ıho principu“ nebo nejzákladnˇejˇs´ıho prvku (z nˇehoˇz se vˇsechny ostatn´ı ” odvozuj´ı); teorie zemského pohybu (proti n´ızˇ Bacon nam´ıtal, zˇ e je fiktivn´ı); prastará korpuskulárn´ı teorie svˇetla; ka˚ Vˇsechny tyto metafypalinová teorie elektˇriny (oˇzivlá v hypotéze elektronového plynu, vysvˇetluj´ıc´ı vodivost kovu). sické pojmy a ideje mohly pomáhat, dokonce i ve svych ranych podobách, vnést rˇ a´ d do lidského obrazu svˇeta, ´ ´ a v nˇekterych ´ pˇr´ıpadech dokonce vést i ke správnym ´ predikc´ım. Pˇresto vˇsak idea tohoto druhu nabyv´ ´ a vˇedeckého statutu, pouze kdyˇz je pˇredloˇzena ve falsifikovatelné podobˇe; to znamená pouze po-kud se stane moˇzné empiricky rozhodnout mezi n´ı a nˇejakou soupeˇr´ıc´ı teori´ı.


15

• 302 Vˇeda nen´ı systémem jistych ´ dobˇre ustavenych ´ tvrzen´ı; nen´ı to ani systém, ktery´ nepˇretrˇzitˇe postupuje ke koncovému ˚ ze prohlaˇsovat, zˇ e dosáhla pravdy, ba ani jej´ı náhraˇzky, tˇreba stavu. Naˇse vˇeda nen´ı vˇedˇen´ı (epistémé): nikdy nemuˇ pravdˇepodobnosti. ˚ ze dosáhVˇeda má pˇrece v´ıce neˇz pouhou biologickou hodnotu pro pˇreˇzit´ı. Nen´ı to jen uˇziteˇcny´ nástroj. Aˇckoli nemuˇ nout ani pravdy ani pravdˇepodobnosti, jsou touha po vˇedˇen´ı a hledán´ı pravdy nejsilnˇejˇs´ımi motivy vˇedeckého bádán´ı. • 303 Nev´ıme: muˇ ˚ zeme jen hádat. A naˇse hádán´ı je vedeno nevˇedeckou, metafysickou (byt’ biologicky vysvˇetlitelnou) v´ırou ˚ zeme odhalit – objevit. Podobnˇe jako Bacon bychom mohli naˇsi vlastn´ı soudobou v zákony, pravidelnosti, které muˇ vˇedu – metodu uvaˇzován´ı, kterou lidé nyn´ı obyˇcejnˇe pouˇz´ıvaj´ı na pˇr´ırodu“ – popsat jako sestávaj´ıc´ı z uspˇechanych ´ ” ” ˚ a pˇredˇcasnych ´ anticipac´ı“ a z pˇredsudku“. ” Avˇsak tyto naˇse nádhernˇe obrazné a odvázˇ né domnˇenky cˇ i anticipace“ jsou peˇclivˇe a stˇr´ızlivˇe kontrolovány sys” ˇ adná z naˇsich anticipac´ı“, jednou pˇredloˇ tematickymi testy. Z´ zená, nen´ı zastávána dogmaticky. Naˇse vyzkumn´ a ´ ´ ” metoda neslouˇz´ı k jejich obranˇe, k tomu, abychom dokázali, jak jsme mˇeli pravdu. Naopak se je pokouˇs´ıme pˇrekonat. S pouˇzit´ım vˇsech zbran´ı naˇs´ı logické, matematické a technické vyzbroje se pokouˇs´ıme dokázat, zˇ e naˇse anticipace ´ ˚ ˚ byly nepravdivé – abychom m´ısto nich mohli pˇredloˇzit nové nezduvodnˇ ena a nezduvodniteln´ e anticipace, nové uspˇechané a pˇredˇcasné pˇredsudky“, jak je posmˇesˇ nˇe nazval Bacon. ” (. . .)Bacon zastával názor, zˇ e k pˇr´ıpravˇe duˇse na intuici pravé esence nebo povahy vˇed je tˇreba ji metodicky oˇcistit ˚ Nebot’ zdrojem kaˇzdého omylu je neˇcistota naˇsich duˇs´ı: pˇr´ıroda sama nelˇze. ode vˇsech anticipac´ı, pˇredsudku˚ a idolu. Hlavn´ı funkc´ı eliminativn´ı indukce (jako u Aristotela) je napomáhat oˇciˇstˇen´ı duˇse. (. . .) Oˇcista duˇse od pˇredsudku˚ se ˚ poj´ımá po zpusobu rituálu, pˇredepsaného vˇedci, ktery´ si pˇreje pˇripravit svou duˇsi pro interpretaci (bezpˇredsudeˇcné cˇ ten´ı) Knihy Pˇr´ırody; právˇe tak, jako mystik oˇciˇst’uje svou duˇsi, aby ji pˇripravil pro patˇren´ı na Boha. • 305 Stary´ vˇedecky´ ideál epistémé – absolutnˇe jistého, dokazatelného vˇedˇen´ı – se ukázal byt ´ idolem. Poˇzadavek vˇedecké ˚ avat navˇzdy zkusmým. Muˇ ˚ ze se osvˇedˇcit, objektivity vede nevyhnutelnˇe k tomu, zˇ e kaˇzdé vˇedecké tvrzen´ı mus´ı zust´ ˚ ci jinym ale kaˇzdé osvˇedˇcen´ı je relativn´ı vuˇ ´ tvrzen´ım, která jsou opˇet jen zkusmá. Pouze v naˇs´ı subjektivn´ı zkuˇsenosti ˚ zeme byt pˇresvˇedˇcen´ı, v naˇs´ı subjektivn´ı v´ırˇ e, si muˇ ´ absolutnˇe jisti“. ” • 305 Chybné pojet´ı vˇedy se prozrazuje touhou m´ıt pravdu; nebot’ to nen´ı vlastnictv´ı vˇedˇen´ı, nevyvratitelné pravdy, co cˇ in´ı ˚ vˇedce vˇedcem, nybrˇ nehled´ıc´ı kritické hledán´ı pravdy. ´ z jeho trvalé a na dusledky • 307 ˚ era je vˇzdy iracionáln´ı, muˇ ˚ ze vˇsak byt ˚ zitá pro naˇse jednán´ı. (. . .) Kaˇzdá v´ıra nebo duvˇ ´ duleˇ • 327 Heisenberg, ktery´ hovoˇr´ı o mˇerˇen´ı nebo pozorován´ı (. . .) – pˇredstavuje tuto situaci v podobˇe popisu myˇslenkového experimentu následovnˇe: chceme-li pozorovat polohu elektronu, mus´ıme pouˇz´ıt vysokofrekvenˇcn´ı svˇetlo, které s n´ım bude silnˇe interagovat, a tud´ızˇ naruˇs´ı jeho moment. Chceme-li pozorovat jeho moment, pak mus´ıme pouˇz´ıt n´ızkofrek˚ ze nám vˇsak pomoci urˇcit jeho polohu. Duleˇ ˚ zité venˇcn´ı svˇetlo, které ponechá moment (prakticky) nezmˇenˇeny, ´ nemuˇ je, zˇ e v této diskusi je neurˇcitost momentu dusledkem ˚ naruˇsen´ı, zat´ımco neurˇcitost polohy dusledkem ˚ nˇecˇ eho takového nen´ı. Je to sp´ısˇ e vysledek vyhnut´ı se jakémukoli silnému naruˇsen´ı systému. ´ • 344 Einstein, Geometrie und Erfahrung • Pokud vypov´ıdaj´ı tvrzen´ı geometrie o skuteˇcnosti, nejsou jistá, a pokud jsou jistá, pak nevypov´ıdaj´ı o skuteˇcnosti. • 345 ˚ ˚ ze hypotéza A za Vˇedecké teorie nemohou byt eny“ nebo verifikovány. Vzdor tomu vˇsak toho muˇ ´ nikdy zduvodnˇ ” jistych okolnost´ı dosáhnout v´ıce neˇz hypotéza B – tˇreba proto, zˇ e B je v rozporu s jistymi vysledky pozorován´ı, ´ ´ ´ a tud´ızˇ je jimi falsifikována“; nebo tˇreba proto, zˇ e pomoc´ı A lze vyvodit vˇetˇs´ı poˇcet predikc´ı neˇz pomoc´ı B. Nejlepˇs´ı, ” ˚ zeme o nˇejaké hypotéze rˇ´ıci, je, zˇ e aˇz dodnes byla s to prokazovat svou cennost a zˇ e byla uspˇ ´ esˇ nˇejˇs´ı neˇz jiné co muˇ ˚ ze byt ˚ hypotézy, aˇckoli v principu nemuˇ ena, verifikována, ba ani prokázána jako pravdˇepodobnˇejˇs´ı. ´ nikdy zduvodnˇ • 346 ˚ zeme d´ıvat jako na soubor vˇedˇen´ı“, nybrˇ (. . .) Budeme si muset zvyknout na myˇslenku, zˇ e se na vˇedu nemuˇ ´ z sp´ısˇ e ” ˚ jako na systém hypotéz; to znamená na systém odhadu˚ nebo anticipac´ı, které v principu nemohou byt eny, ´ zduvodnˇ


16

s nimiˇz vˇsak vˇeda pracuje, dokud tyto hypotézy obstoj´ı v testech, a o nichˇz nemáme nikdy právo rˇ´ıkat, zˇ e v´ıme, zˇ e jsou pravdivé“ nebo v´ıce cˇ i ménˇe jisté“, ba ani pravdˇepodobné“. ” ” ” • 359 ˚ ze a mˇela by byt (. . .) Kolmogorov p´ısˇ e: Teorie pravdˇepodobnosti jakoˇzto matematická discipl´ına muˇ ´ rozv´ıjena z ax” ˚ iomu˚ pˇresnˇe tymˇ jako geometrie a algebra.“; a odvolává se na zaveden´ı základn´ıch geometrickych ´ z zpusobem, ´ pojmu˚ ” v Hilbertovych ´ Základech geometrie“ a na podobné abstraktn´ı systémy. A pˇresto pˇredpokládá, zˇ e v p(a, b)“ – pouˇz´ıvám zde své vlastn´ı symboly, ne jeho – jsou a a b mnoˇziny; cˇ ´ımˇz mezi ” ˇ ıká správnˇe: Co jinym ´ vyluˇcuje logickou interpretaci, podle n´ızˇ jsou a a b tvrzen´ı (nebo proposice“, chcete-li). R´ ” ” ˚ zité.“. Ale tato poznámka nestaˇc´ı k ustaven´ı formáln´ı povahy teorie, o niˇz znamenaj´ı cˇ leny této mnoˇziny, nen´ı duleˇ ˚ mohlo odpov´ıdat. usiluje; nebot’ v nˇekterych ´ interpretac´ıch a a b nemaj´ı zˇ a´ dné cˇ leny, ani nic, co by cˇ lenum • 422 ˚ (. . .) Nesm´ıme nekriticky pˇredpokládat, zˇ e vˇedci vubec kdy usiluj´ı o vysoky´ stupenˇ pravdˇepodobnosti svych ´ teori´ı. Mus´ı volit mezi vysokou pravdˇepodobnost´ı a vysokym ˚ u˚ nemohou m´ıt ´ informaˇcn´ım obsahem, nebot’ z logických duvod oboj´ı. • 431 ˚ Nˇekteˇr´ı lidé vˇerˇ´ı, zˇ e z cˇ istˇe logickych u˚ pravdˇepodobnost toho, zˇ e dalˇs´ı vˇec, s n´ızˇ se setkáme, bude cˇ ervená, ´ duvod roste obecnˇe s poˇctem cˇ ervenych ´ vˇec´ı vidˇenych ´ v minulosti. Avˇsak to je v´ıra v magii – v magii lidského jazyka. Nebot’ cˇ erveny“ ´ je pouze predikát. ” • 433 (. . .) Matematicky´ jazyk (. . .) dovoluje nekoneˇcnˇe mnoho vzájemnˇe se vyluˇcuj´ıc´ıch hypotéz. • 434 ˚ ze byt Nemuˇ ´ pochyb, zˇ e se obsah nebo logická s´ıla dvou universáln´ıch teori´ı mohou znaˇcnˇe liˇsit. Vezmˇete dva zákony a1 = Vˇsechny planety se pohybuj´ı po kruˇznic´ıch.“ a a2 = Vˇsechny planety se pohybuj´ı po elipsách.“. D´ıky faktu, ” ” zˇ e vˇsechny kruˇznice jsou elipsy (s vystˇ ´ rednost´ı nula), plyne a2 z a2 , nikoli vˇsak vice versa. Obsah a1 je daleko vˇetˇs´ı neˇz obsah a2 . (Existuj´ı ovˇsem jiné teorie, a to teorie logicky silnˇejˇs´ı neˇz a1 ; napˇr´ıklad Vˇsechny planety se pohybuj´ı po ” soustˇrednych ´ kruˇznic´ıch kolem Slunce.“.) Fakt, zˇ e obsah a1 pˇresahuje obsah a2 , má velky´ vyznam pro vˇsechny naˇse problémy. Napˇr´ıklad existuj´ı testy teorie a1 , ´ ˚ ze vˇsak byt to jest pokusy vyvrátit a1 objevem nˇejaké odchylky od kruhové dráhy –, které nejsou testy a2 : nemuˇ ´ zˇ a´ dny´ ˚ ze byt opravdovy´ test a2, ktery´ by nebyl souˇcasnˇe pokusem vyvrátit a1 . Takˇze a1 muˇ ´ mnohem pˇr´ısnˇeji testována neˇz a2 , má tedy vyˇssˇ´ı stupenˇ testovatelnosti; a jestliˇze obstoj´ı v tˇechto svych ´ pˇr´ısnˇejˇs´ıch testech, dosáhne vyˇssˇ´ıho stupnˇe ˚ ze dosáhnout a2 . koroborace neˇz muˇ • 435 ´ esˇ ny´ pokus nalézt cˇ ervenou nebo zˇ lutou labut’ koroboruje obˇe následuj´ıc´ı teorie, které si vzájemnˇe (. . .) Jakykoli neuspˇ ´ protiˇreˇc´ı vzhledem k tvrzen´ı existuje asponˇ jedna labut’“ : (I) vˇsechny labutˇe jsou b´ılé“ a (II) vˇsechny labutˇe jsou ” ” ” cˇ erné“. • 453 Problémem stupnˇe koroborace“ rozum´ım problém (I) dokázat, zˇ e existuje m´ıra (kterou nazveme stupnˇem korobo” ˚ race) pˇr´ısnosti testu, ˚ jimˇz byla teorie podrobena, a zpusobu, j´ımˇz tˇemito testy proˇsla nebo neproˇsla; a (II) dokázat, zˇ e ˇ tato m´ıra nemuˇ ˚ ze být pravdˇepodobnost´ı, nebo pˇresnˇeji, zˇ e nesplnuje formáln´ı zákony poˇctu pravdˇepodobnosti. • 461 V tomto naˇsem postracionalistickém vˇeku je stále v´ıce knih psáno v symbolickych ´ jazyc´ıch a stává se stále obt´ızˇ nˇejˇs´ım vidˇet proˇc: co to vˇsechno je a proˇc by mˇelo byt e se nechat nudit tlustymi svazky symbo´ nutné nebo nˇejak vyhodn´ ´ ´ lickych ´ trivialit. Málem to vypadá, jakoby se symbolismus stával hodnotou o sobˇe, kterou je tˇreba ct´ıt pro jej´ı vzneˇsenou pˇresnost“: novym staré touhy po jistotˇe, novym ´ vyrazem ´ ´ symbolickym ´ rituálem, novou náhraˇzkou náboˇzenstv´ı. ” A pˇresto se zdá, zˇ e jediná moˇzná hodnota takovych ´ vˇec´ı – jediná moˇzná omluva pro jej´ı pochybny´ nárok na pˇresnost ˚ ze byt ´ ˚ ze byt je tato. Jakmile se lokalizuje chyba nebo kontradikce, pak nemuˇ muˇ ´ zˇ a´ dny´ verbáln´ı unik: ´ dokázána a to je vˇse. • 462 (. . .) Nauku, podle n´ızˇ stupenˇ koroborace nebo pˇrijatelnosti nemuˇ ˚ ze být pravdˇepodobnost´ı, pokládám za jeden z nejzaj´ımavˇejsˇ´ıch nálezu˚ filosofie vˇedˇen´ı. Lze ji vyjádˇrit velmi jednoduˇse takto. Zprávu o vysledku testován´ı nˇejaké teorie lze ´ ˚ ze m´ıt podobu pˇridˇelen´ı nˇejakého stupnˇe koroborace této teorii. Nikdy vˇsak nemuˇ ˚ ze shrnout do ohodnocen´ı. To muˇ


17

m´ıt tvar pˇridˇelen´ı stupnˇe pravdˇepodobnosti, nebot’ pravdˇepodobnost nˇejakého tvrzen´ı (jsou-li dána nˇejaká testová tvrzen´ı) prostˇe nevyjadˇruje ocenˇen´ı pˇr´ısnosti tˇech testu, ˚ jimiˇz teorie uspˇ ´ esˇnˇe proˇsla, nebo zpusobu, ˚ j´ımˇz tˇemito testy proˇsla. Hlavn´ım ˚ duvodem je, zˇ e obsah teorie – coˇz je totézˇ jako nepravdˇepodobnost – urˇcuje jej´ı testovatelnost a jej´ı koroborovatelnost. ˚ zitˇejˇs´ı logické nástroje, vyvinuté v této Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e tyto dvˇe ideje – obsah a stupenˇ koroborace – jsou nejduleˇ knize. • 466 Proˇc se tak tvrdoˇs´ıjnˇe smˇesˇ ovaly [koroborace] C(x, y) a [pravdˇepodobnost] P (x, y)? Proˇc se nevidˇelo, zˇ e je absurdn´ı ˚ ze pˇresto silnˇe potvrzovat“ x? A zˇ e y muˇ ˚ ze silnˇe potvrzovat“ rˇ´ıci, zˇ e nˇejaká evidence y, na n´ızˇ je x zcela nezávislé, muˇ ” ” ˇ x, i kdyˇz y zpochybnuje x? A to dokonce kdyˇz je y veˇskerá dostupná evidence? Na tyto otázky odpovˇed’ neznám, ˚ Za prvé existuje silná tendence myslet si, zˇ e cokoli, co lze nazvat vˇerohodnost´ı“ mohu ale nab´ıdnout nˇekolik nápadu. ” (likelihood) nebo pravdˇepodobnost´ı“ hypotézy, mus´ı byt ´ pravdˇepodobnost´ı ve smyslu poˇctu pravdˇepodobnosti. ” Abych od sebe oddˇelil rozliˇcné vˇeci zde smˇesˇ ované, rozliˇsil jsem pˇred dvaceti lety to, co jsem tehdy nazval stupnˇem ” konfirmace“ od jak logické, tak statistické pravdˇepodobnosti. Naneˇstˇest´ı byl term´ın stupenˇ konfirmace“ [degree of ” confirmation] brzy pouˇzit jinymi ´ jako novy´ název pro (logickou) pravdˇepodobnost; snad pod vlivem mylného názoru, zˇ e vˇeda, protoˇze nen´ı s to dosáhnout jistoty, mus´ı sáhnout po nˇejaké náhraˇzce“ (Ersatz) – po nejvyˇssˇ´ı dosaˇzitelné ” pravdˇepodobnosti. • 486 Zat´ımco je chybou myslet si, zˇ e pravdˇepodobnost lze interpretovat jako m´ıru racionality naˇsich pˇresvˇedˇcen´ı (. . .), navrhuji (. . .) interpretovat takto stupenˇ koroborace. • 487 ˇ (. . .) Racionáln´ı hrácˇ“ se vˇzdy pokouˇs´ı odhadnout objektivn´ı sˇance na výhru. Sance, které je ochoten pˇrijmout, nepˇred” stavuj´ı m´ıru jeho stupnˇe pˇresvˇedˇcen´ı“ (jak se zpravidla pˇredpokládá), nybrˇ ´ z jsou sp´ısˇ e pˇredmˇetem jeho pˇresvˇedˇcen´ı. ” Je pˇresvˇedˇcen, zˇ e takové sˇ ance existuj´ı objektivnˇe: vˇerˇ´ı v pravdˇepodobnostn´ı hypotézu (. . .). Kdybychom chtˇeli stupenˇ jeho pˇresvˇedˇcen´ı (o sˇ anc´ıch cˇ i cˇ emkoli jiném) behaviorálnˇe mˇerˇ it, mohli bychom tˇreba zjiˇst’ovat, jakou cˇ a´ st svého majetku je ochoten riskovat v sázce jedna ku jedné, zˇ e jeho pˇresvˇedˇcen´ı – jeho odhad sˇ anc´ı – bylo správné, pokud to zjistit lze. • 490 (. . .) Nen´ı nic snadnˇejˇs´ıho neˇz vybrat statistickou evidenci tak, aby byla pˇr´ıznivá statistické hypotéze – máme-li zájem to tak udˇelat. • 491 ˚ avá (. . .) Nemysl´ım si, zˇ e bychom mohli kdy eliminac´ı poˇcet soupeˇr´ıc´ıch teori´ı vázˇ nˇe redukovat, nebot’tento poˇcet zust´ vˇzdy nekoneˇcny. ´ Co dˇeláme – cˇ i bychom dˇelat mˇeli –, je drˇzet se nyn´ı nejnepravdˇepodobnˇejˇs´ı z pˇreˇz´ıvaj´ıc´ıch teori´ı, nebo ˚ ze byt pˇresnˇeji té, která muˇ ´ nejpˇr´ısnˇeji testována. Zkusmo tuto teorii pˇrij´ımáme“ – avˇsak jen v tom smyslu, zˇ e ji ” vyb´ıráme jako tu, která si zaslouˇz´ı dalˇs´ı kritiku a nejpˇr´ısnˇejˇs´ı testy, které dokázˇ eme navrhnout. Z kladné strany bychom mohli byt ´ oprávnˇeni dodat, zˇ e pˇreˇz´ıvaj´ıc´ı teorie je nejlepˇs´ı – a nejlépe testovaná – ze vˇsech teori´ı, o nichˇz v´ıme. • 494 (. . .) Vˇeci si mohou byt ˚ ych ohledech a jakékoli dvˇe vˇeci, které si jsou podobné z jednoho hlediska, ´ podobné v ruzn´ si mohou byt ´ nepodobné z jiného. Obecnˇe pˇredpokládá podobnost, a spolu s n´ı i opakován´ı, vˇzdy pˇrijet´ı urˇcitého hlediska: nˇekteré podobnosti nebo opakován´ı jsou pro nás nápadnˇejˇs´ı, pokud se zaj´ımáme ojeden problém, a jiné, zaj´ımáme-li se o problém jiny. ´ Jestliˇze vˇsak podobnost a opakován´ı pˇredpokládaj´ı zaujet´ı urˇcitého hlediska, nebo zájmu, nebo oˇcekáván´ı, pak je logicky nutné, zˇ e tato hlediska, nebo zájmy, nebo oˇcekáván´ı pˇredcházej´ı opakován´ı jak logicky, tak cˇ asovˇe (nebo kauzálnˇe nebo psychologicky). • 495 ´ (. . .) O cˇ emkoli lze rˇ´ıci, zˇ e je opakován´ım“ cˇ ehokoli, pokud jen zaujmeme vhodny´ uhel pohledu. To ukazuje, jak ” naivn´ı je d´ıvat se na opakován´ı jako na nˇeco definitivn´ıho, daného. Tato myˇslenka je tˇesnˇe spjatá s faktem (. . .), zˇ e ˚ zeme nalézt matematické pravidlo nebo zákon“ pro konstrukci pro kaˇzdou koneˇcnou posloupnost nul a jedniˇcek muˇ ” nekoneˇcné posloupnosti tak, aby tato posloupnost zaˇc´ınala danou koneˇcnou posloupnost´ı. • 504 Ve srovnán´ı s logickymi tautologiemi maj´ı pˇr´ırodn´ı zákony kontingentn´ı nebo nahodily´ charakter. To jasnˇe uznává ´ Leibniz, ktery´ uˇc´ı (. . .), zˇ e svˇet je d´ılem Boˇz´ım, ve smyslu ponˇekud podobném tomu smyslu, v nˇemˇz je nˇejaky´ sonet, ˚ ze svobodnˇe vybrat urˇcitou formu a t´ımto vybˇ rondel, sonáta nebo fuga d´ılem umˇelce. Umˇelec muˇ ´ erem dobrovolnˇe


18

˚ vytvor omezit svou svobodu: klade na svuj urˇcité principy nemoˇznosti, napˇr´ıklad na jeho rytmus a v menˇs´ı m´ırˇ e na ´ slova, která se mohou zdát byt ´ ve srovnán´ı s rytmem kontingentn´ı, nahodilá. To vˇsak neznamená, zˇ e by jeho vybˇ ´ er formy nebo rytmu nebyl také kontingentn´ı. Mohla by se totiˇz zvolit jiná forma nebo jiny´ rytmus. ˚ Jsou to principy nemoˇznosti Podobnˇe je tomu s pˇr´ırodn´ımi zákony. Omezuj´ı (logicky) moˇzny´ vybˇ ´ er singulárn´ıch faktu. ˚ vzhledem k tˇemto singulárn´ım faktum; a singulárn´ı fakta se jev´ı ve srovnán´ı s pˇr´ırodn´ımi zákony jako vysoce kontingentn´ı. Ale pˇr´ırodn´ı zákony, aˇckoli jsou nutné ve srovnán´ı se singulárn´ımi fakty, jsou kontingentn´ı ve srovnán´ı s logickymi tautologiemi. Mohou totiˇz existovat strukturálnˇe odliˇsné svˇety – svˇety s odliˇsnymi pˇr´ırodn´ımi zákony. ´ ´ Pˇrirozená nutnost nebo nemoˇznost se podobá hudebn´ı nutnosti nebo nemoˇznosti. Podobá se nemoˇznosti cˇ tyˇrdobého rytmu v klasickém menuetu, nebo nemoˇznosti jeho zakonˇcen´ı zmenˇsenou septimou nebo jinou disonanc´ı. Klade na ˚ – poˇca´ teˇcn´ım podm´ınsvˇet strukturáln´ı principy. Avˇsak stále nechává znaˇcny´ d´ıl svobody kontingentnˇejˇs´ım faktum kám. • 506 ˇ ım v´ıce se toho dozv´ıdáme o teori´ıch nebo pˇr´ırodn´ıch zákonech, t´ım ménˇe pˇripom´ınaj´ı karteziánské sebevysvˇetluj´ıc´ı C´ truismy nebo esencialistické definice. To, co odhaluje vˇeda, nejsou zˇ a´ dné truismy. Sp´ısˇ e je souˇca´ st´ı velikosti a krásy ˚ zeme naˇsimi vlastn´ımi kritickymi vˇedy to, zˇ e muˇ zkoumán´ımi zjistit, zˇ e se svˇet naprosto liˇs´ı od toho, co jsme si kdy ´ pˇredstavovali – aˇz do té doby, neˇz byla vyvrácen´ım naˇsich dˇr´ıvˇejˇs´ıch teori´ı zaˇzehnuta naˇse pˇredstavivost. Nezdá se, ˚ zˇ e by byl nˇejaky´ duvod myslet si, zˇ e tento proces jednou skonˇc´ı. • 508 Jak ukázal Tarski, lze logickou nutnost vysvˇetlit v term´ınech universálnosti: o nˇejakém tvrzen´ı lze rˇ´ıci, zˇ e je logicky nutné, kdyˇz a jen kdyˇz je vyvoditelné (napˇr´ıklad partikularizac´ı) z universálnˇe platné“ vyrokov´ e funkce; to jest z vyro´ ´ ” kové funkce, která je splnˇena kaˇzdým modelem. (To znamená pravdivé ve vˇsech moˇznych ´ svˇetech.) • 508 (. . .) Definice [pˇrirozené nutnosti:] O tvrzen´ı lze rˇ´ıci, zˇ e je pˇrirozenˇe nebo fyzikálnˇe nutné, kdyˇz a jen kdyˇz je vyvoditelné z výrokové funkce, která je splnˇena ve vˇsech svˇetech, které se od naˇseho svˇeta liˇs´ı nejvýsˇe poˇca´ teˇcn´ımi podm´ınkami. • 514 Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e idea, zˇ e existuj´ı nutné pˇr´ırodn´ı zákony ve smyslu pˇrirozené nebo fyzické nutnosti (. . .), je metafy˚ zitá a má velky´ intuitivn´ı vyznam sicky nebo ontologicky duleˇ v souvislosti s naˇsimi pokusy o pochopen´ı svˇeta. ´ A aˇckoli tuto metafysickou ideu nen´ı moˇzné zaloˇzit ani na empirickych základech (protoˇze nen´ı falsifikovatelná), ´ ani na základech jinych, jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e je pravdivá. ´ • 520 ˚ zitˇejˇs´ıch myˇslenkovych Jeden z nejduleˇ ´ experimentu˚ v dˇejinách pˇr´ırodn´ı filosofie a jeden z nejjednoduˇssˇ´ıch a nejvynalézavˇejˇs´ıch argumentu˚ v dˇejinách racionáln´ıho myˇslen´ı o naˇsem vesm´ıru je obsaˇzen v Galileovˇe kritice Aristotelovy teorie pohybu. Vyvrac´ı aristotelovsky´ pˇredpoklad, zˇ e pˇrirozená rychlost tˇezˇ sˇ´ıho tˇelesa je vˇetˇs´ı neˇz tˇelesa lehˇc´ıho. Vezmeme-li dvˇe pohybuj´ıc´ı se tˇelesa“, argumentuje Galileiho mluvˇc´ı, taková, zˇ e jejich pˇrirozené rychlosti nejsou ” ” stejné, je zjevné, zˇ e spoj´ıme-li je, pomalejˇs´ı s rychlejˇs´ım, pak rychlejˇs´ı bude zˇca´ sti zpomalováno pomalejˇs´ım a pomalejˇs´ı zˇca´ sti zrychlováno rychlejˇs´ım.“. Takˇze pohybuje-li se napˇr´ıklad velky´ kámen rychlost´ı osmi stop a menˇs´ı kámen ” rychlost´ı cˇ tyˇr, pak po jejich spojen´ı se bude sloˇzeny´ systém pohybovat rychlost´ı menˇs´ı neˇz osm stop. Ale tyto dva kameny spojené dohromady vytvárˇ ej´ı kámen vˇetˇs´ı neˇz kámen prvn´ı, ktery´ se pohyboval rychlost´ı osmi stop. Takˇze sloˇzené tˇeleso (aˇckoli je vˇetˇs´ı neˇz samostatné tˇeleso prvn´ı) se bude nicménˇe pohybovat pomaleji, neˇz samostatné tˇeleso prvn´ı; coˇz je v rozporu s naˇs´ım pˇredpokladem.“ A protoˇze tento aristotelovsky´ pˇredpoklad byl t´ım, j´ımˇz argument zaˇc´ınal, je nyn´ı vyvrácen: ukázalo se, zˇ e je absurdn´ı. • 522 (. . .) Argumentativn´ı pouˇzit´ı myˇslenkovych ´ experimentu˚ je legitimn´ı, pouze kdyˇz jsou názory oponenta v argumentu formulovány jasnˇe a jestliˇze je dodrˇzováno pravidlo, zˇ e provedené idealizace mus´ı být ustupkem ´ oponentovi nebo být asponˇ ´ cinnost stroje, takˇze oponent pro oponenta pˇrijatelné. Napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe Carnotova cyklu zvyˇsuj´ı vˇsechny idealizace uˇ ˚ ze produkovat mechanickou práci bez pˇrenosu tepla z vyˇssˇ´ı teploty na této teorie – ktery´ tvrd´ı, zˇ e tepelny´ stroj muˇ ´ ´ cel kritické niˇzsˇ´ı – mus´ı souhlasit, zˇ e to jsou ustupky. Je-li toto pravidlo poruˇseno, stávaj´ı se idealizace zjevnˇe pro uˇ argumentace nepˇr´ıpustné. • 563 ˚ Fakticky je tˇreba se také na heliocentrickou hypotézu v jej´ım puvodn´ ım smyslu d´ıvat jako na vyvrácenou novymi ´ pozorován´ımi, která byla interpretována novymi teoriemi; a dokonce jako na velmi vzdálenou pravdˇe, a to i pˇres jej´ı ´ ´ echy pˇri vysvˇetlován´ı jevu˚ a jej´ı doˇcasny´ velmi vysoky´ stupenˇ koroborace. obrovské uspˇ


19

• 582 ´ (. . .) Chceme-li nazvat s Aristotelem Sokratovu metodu uˇcen´ı se z pˇr´ıkladu˚ indukc´ı“ (epagogé), mus´ıme dodat: Ano; ” ´ ale rozhoduj´ıc´ı pˇr´ıklady sokratovsk´ e argumentace jsou protipˇr´ıklady a jeho umˇen´ı usuzován´ı se zˇretelnˇe liˇs´ı od Aris´ totelovy indukce cˇ ili epagogé: sokratovsk´ a argumentace je elenchus: vyvracen´ı, countersupport, oslabován´ı (dogmatu), zvlásˇ tˇe právˇe protipˇr´ıklady.

Stano Krajˇci, 1. 9.–31. 10. 2010

typeset by LATEX

Karl Raimund Popper. OIKOYMENH, Praha, 1997

Recommend Documents