„Zábava a poučení v jednom“ Číslo 8 Červen 2004 Ročník 3
Obsah dnešního čísla (6/2004): Na obzoru nová hvězda? Letectví: AH-64 Apache Setkání (3) Portugalsko Hry: Operace Flashpoint (+ něco navíc) Vtipy Strana pro dívky
Nebudu sem psát, jaký bude obsah příštího čísla, protože byste to stejně přes prázdniny zapomněli. Já ale na Chameleona nezapomenu ani o prázdninách, a tak už v září bude na 90% v provozu internetová verze. Ať se vám to líbí nebo ne, nebo ať je vám to jedno, změny přicházejí. Změny se v novém škol…. vy víte čem dotknou i doposud stále stejného Chameleona, a to jak po grafické stránce (třeba „to“ konečně začne připomínat časopis), tak i po stránce obsahové. Přibudou třeba Vítkovy fejetony (nebojte se, budu ho mírnit) pravidelná smysluplná fotoreportáž a snad i mnoho dalšího. Taky se v redakci pokusíme zvednout úroveň stávajících rubrik. Doufám, že to všechno stihnu. Je mi jasné, že hloupější reklamu jsem nové podobě časopisu nemohl udělat. Snad vás ale potěší, že Chameleon bude v budoucnu stále zadarmo i přes tlak části redakce. Nakonec bych vám všem rád popřál hodně dobré (3+) známky na vysvědčení, a hlavně pak klidné prosluněné prázdniny. Neudělejte práci záchrance, vždyť jsou to tak lidi.
šéfredaktor David „užjetozamnou“ Mynář
Kontakt na redakci: Šéfredaktor-
[email protected] Zábava-
[email protected] Dívčí strana-
[email protected] (směřujte sem dotazy, připomínky, vyžádané příspěvky a třeba i chválu)
2
,,Podej mi náboje Johne. Tak sakra podej mi ty náboje! Proč se nehejbeš!?“ Tato recenze bude tak trochu netradiční. Jednak se článek o Flashpointu na stránkách časopisu už jednou objevil ( v 1. čísle.), ale vzhledem k tomu, že šlo jen o naším redaktorem osekaný článek ABC, tak je to celkem jedno. A zadruhé se od čtenářů ozývaly hlasy jako: ,,Recenzi na OF tam nedávej, to znam.“ Proto jsem se rozhodl rozdělit následující stranu na dvě části. První část je pro ty, co nikdy o Flashpointu neslyšeli ( v našich krajích menšina), a druhá část se bude skládat z postřehů navíc pro čtenáře, kterým by zběžný popis neřekl nic nového. Co je to ten Flešpoint? Začnu tedy částí pro nezasvěcence. Bylo nebylo, v jedné pohádkové zemi jménem Česko. Skupina vývojářů, nazývající se Bohemia Interactive začala v roce 1998 vyvíjet průměrnou střílečku jménem Operation Flashpoint. Měla vypadat úplně obyčejně. Chlápek běhá po mapě a kosí Rusáky. Ale jak tak tvořili napadlo je, že to už tady mockrát bylo a ještě víckrát bude. A tak se z projektu nakonec vyklubala jedna z nejgeniálnějších her všech dob. Takže až vám někdo bude tvrdit, že OF je střílečka hnejte ho svinským tempem. Operace Flashpoint je totiž dosud jediná, veřejně dostupná válečná simulace pěšáka! Ovšem to bych neměl také tak úplně pravdu, protože si vyzkoušíte i letce a tankistu. Základních rozdílů Flashpointu a střílečky je několik. Nejlépe si je představíte, když si nejprve pustíte nějaký film o Rambovi (střílečka) a potom zprávy s reportážemi z Iráku (OF). Například neexistují body zdraví. Nepříteli stačí dva tři zásahy, aby jste byl navždy cool. Taky je těžké trefit se i na poměrně krátkou vzdálenost. Všechny tyto rozdíly se dají shrnout do jediného slova. Realismus. Když k tomu přičteme i možnost postoupit dál ve hře i přes nesplnění dané mise (např. sice dobyjete město, ale pak se musíte stáhnout před ruskými tanky), vyjde nám naprosto úžasná atmosféra. Až vlastně zde jsem si uvědomil, že lidé co by chtěli do války jsou úplní magoři. Po smrti vaší postavy se objeví nejen obrazovka „Byl jste zabit“, ale také citát některé slavné osobnosti o válce, smrti a tak. To ještě podtrhuje zážitek ze hry. Umělá inteligence nepřátel je dost dobrá, Rusáci se kryjí a střílí velice dobře. I vašim přátelům to myslí, ale někdy jdou na smrt možná až moc bezhlavě (nebo že bych já byl moc velkej zbabělec?). Grafika se na dnešní poměry už moc nevytahuje. Naštěstí i v dnešní době jsou horší ( Jen počkej zajíci 2?). Na této straně nezazněla kritika ze zcela pochopitelného důvodu. Tahle hra prostě nemá chybu! Hodnocení dávám absolutní, tedy 100%. Něco navíc pro drsné hochy Protože už zrovna moc místa nezbývá, budu stručný. Nejvtipnější moment z vývoje hry byl, jak uvádí Marek Špaňel z B. I. v rozhovoru pro SCORE, když na herní veletrh vezli na korbě náklaďáku vyřazený tank. Vrátný je u brány nechtěl pustit dovnitř s tím, že zbrojní veletrh už skončil před týdnem. Věděli jste také, že podle Flashpointu vznikla výcviková hra VBS1, určená výhradně pro armády nebo státy? Jestli jste už tuto hru odložili na poličku zkuste tyto www stránky nabyté různými vylepšeními a mody: www.acr-mod.com (aneb Češi na Everonu) nebo třeba www.legawarz.com (legopanáčci útočí). Bohužel ani jeden jsem nezkoušel, protože jsou potřeba opatchované verze (1.46). Snad budete mít více štěstí. Tyto a další mody mám na DVD a nehodlám si je nechat pro sebe.
3
No, to se vám řekne, vyprávěj paměti. Jenže kde jsem, vlastně jsme, s Vlastou skončili? Už si vzpomínám. Utekli jsme ze starobince a po celé Praze jsme hledali telefonní budku. Potom jme jí našli, ale byly jsme tak unavení, že se nám chtělo jen spát. Takže můžu pokračovat dál. Bylo brzo ráno, když mě probudil pořádný kopanec do žeber. Říkal jsem si, proč mě Vlasta budí tak drasticky. Nebyl to Vlasta, ale policista. Ne zrovna přátelským tónem nám řekl: „Budíček! No tak padejte, tady nemaj bezďáci co dělat. Nádraží, to bych ještě pochopil, ale spát v telefonní budce? “ Chvíli jsem brblal něco o tom, že takové jednání si nedám líbit, ale vysloužil jsem si akorát další kopanec. Navíc jsem nestál o převezení do útulku pro bezdomovce. Sbalili jsme si proto s Vlastou věci a opustili telefonní budku i rozzlobeného policajta. Jak jsme se jen tak bezcílně toulali městem Vlastu najednou napadlo, že už nás ve starobinci určitě hledají. V tom nás utvrdil i nadpis deníku Hrom DVA DŮCHODCI ZMIZELI Z PENZIONU. JE ZA TÍM MAFIE? Mimochodem mi ten nadpis přišel dost ubohý. Nicméně se musím pochlubit, že řešení napadlo jako prvního mě. Jednoduše jsme došli k Vltavě a tam pohodili župany tak, aby to bylo vidět. Zbytek dne jsme strávili běžným způsobem starých dědků. Seděli jsme v hospodě. Večer jsme dali na doporučení policisty a přespali na nádraží. Když jsem usínal, v duchu jsem si představoval zítřejší nadpis Hromu. Hned ráno jsme pelášili do trafiky. Trafikantka se na nás dívala trochu divně, asi proto, že jsme se už pěkných pár dní nemyli a vousy taky rostou dost rychle. Na vylíčení článku by sotva stačil nadpis STAŘÍCI SE UTOPILI! A tak vám ho nabízím celý: Dva důchodci se utopili ve vodách Vltavy! Oblečení pánů D.M a V.N. bylo nalezeno poblíž břehu. Ihned jsme se rozjeli do domova, kde bydleli, abychom zjistili bližší okolnosti případu. Co nám k tomu řekla tamní sestra: ,,Byli to veselí a milí pánové. Musím ale přiznat, že poslední dobou měli dost divné nápady. Pokud si vzpomínám, jeden z nich dokonce chtěl založit krokodýlí farmu.“ Je tedy možné, že se tito důchodci chtěli jen vykoupat, ale došly jim síly. Zítra se dozvíte další podrobnosti. Tázavě jsem pohlédl na Vlastu, protože já tedy krokodýlí farmu nikdy nechtěl! Navíc se považuju pořád za dobrého plavce. Nejdůležitější však je, že už po nás nebudou pátrat, řekl jsem si. Jen by bylo zajímavé, vidět vlastní pohřeb. Bohužel jsme furt neměli kam jít, a tak jsme se stali „čistokrevnými“ bezdomovci. A ti v moderní a obrovské Praze nejsou vítáni. Proto jsou pro ně budovány útulky, takzvané „Ubytovny pro lidi bez domova.“ Podmínky jsou tam hrozné, na Hlavním nádraží nebo pod mostem se žije líp. Špína smrad, a každý druhý bezdomovec má blechy, vši, nebo tuberu. Dost krutá daň za čisté ulice hlavního města. Proto jsme se pár dní vyhýbali policajtům, jenže když se dva špinaví a fousatí chlapíci potulují Prahou není to zrovna nenápadné. Lidé potom neváhají na tyto muže přivolat policii sami. Ani my jsme se setkání s policistou nemohli vyhýbat věčně. Nás zadržel na nádraží. Sice jsme se chvíli tvářili jako skupinka hipísáků čekající na vlak, ale když se nás zeptal „Do you speak english?“ A Vlasta mu odpověděl „Cože? Proč mluvíte německy?“, nebylo to moc účinné. „Hned jsem si to myslel“, pokračoval česky, „že jste bezdomovci. Půjdete se mnou.“ Pokusil jsem se utéct, ale zakřupalo mi v noze, a svalil jsem se na zem. Přišly na mě mdloby a probudil jsem se až v antonu. Ze začátku mi přišla tahle situace dost špatná, ale aspoň dostaneme najíst. (pokračování příště)
4
Apache má tu čest být prvním vrtulníkem v této rubrice. Řekl jsem si totiž, že by vás možná zajímalo, co za nás bojuje proti teroristům v Iráku. Současné boje v Iráku však nejsou jeho první nasazení. Už v době, kdy se většina z nás narodila, v roce 1991 ničili piloti v těchto strojích Husajnovy tanky v Perském zálivu. První vrtulník vzlétl už ve třicátých letech, ale první bojové vrtulníky létaly až při válce ve Vietnamu v šedesátých a sedmdesátých letech. Ty už se svým vzhledem Apači blížily, zvláště pak vrtulníky Cobra.. AH-64 jsou však už o celou generaci dál a i takových deset let je pro moderní techniku celé století. Apache je vybaven mnoha počítači, které mu dovolují najít nepřítele i v dýmu, mlze či špatném počasí. I konstrukce je odolnější než u starších modelů. Je dokonce tak pevná, že by měla vydržet i zásahy z 23 mm kanonu. První vrtulníky by asi sotva vydržely zásah šípem. Proč se nasazují ve válce často vrtulníky místo letadel? Důvod je prostý: jsou velice snadno ovladatelné, a tak můžou letět pomalu velice nízko nad terénem a vyhledávat nepřítele. Letadlo by taky stěží dokázalo podporovat pěchotu, útočící na malý cíl. Například neexistuje tank, který by Apache nedokázal svými kanony a raketami zničit Řešení vrtulníku má však i své ale. Tak nízko letící a pomalý objekt se dá velice snadno zasáhnout protiletadlovou střelou, a pak posádce nepomůže ani pancíř ani počítače. Jen si zkuste spočítat, kolikrát Iráčané sestřelili stíhačku a kolikrát vrtulník. I když je mezi současnými vrtulníky Apache celkem stařec, stále má nad některými, třeba nad německým Eurocopterem navrch. Má větší rychlost, dolet a může vystoupat skoro dvakrát výš. Další raritou oproti jiným je propojení jeho řetězového 30mm kanonu s přilbou pilota nebo střelce, takže vždy míří přesně ve směru jeho pohledu. Jako ochrana proti střelám využívajícím proud horkého vzduchu AH-64 používá systém Černá díra, který horký vzduch ochlazuje. Když sečtete všechny tyto věci vyjde vám všestranný a velice užitečný stroj. A tím AH-64 Apache rozhodně je.
5
Je zajímavé, že když se v současnosti mluví o nové hvězdě, hned se každému vybaví tři pojmy: pořad Česko hledá Superstar, Aneta Langerová a megakampaň na TV Nova. Ale já se tu nehodlám donekonečna rozepisovat o užitečnosti a škodlivosti této soutěže, protože už o tom prostě bylo napsáno dost. Tenhle článek je totiž o něčem úplně jiném. A jestli ne úplně, tak aspoň částečně. Nejsou jen uměle vytvořené hvězdy. Existují také zpěváci, kterých si lidé všimli přirozeně, nikdo je na ně nemusel upozorňovat. Příkladem mohou být pánové Leoš Mareš a Bohuš Matuš. Jednoho si lidé všimli díky jeho moderování na rádiu Evropa 2, druhý je zase nápadný svým „sexy“ kulichem. Ovšem teprve teď svět pozná opravdovou smršť. Zpěváka, který je inteligentní, nadaný, hezký dokáže strhnout davy, prostě takový náš český John Lennon. Představuji vám zpěváka, který svou slávou zastíní všechny Šárky, Anety i Sámery. Přivítejte na scéně české populární hudby pana Řehoře Tchoře! Jako by to řekli v reklamě na sýr s vysmátou krávou: „Je jedinečný!“ Samozřejmě nám jako prvním se s ním podařilo natočit velmi exkluzivní rozhovor, ve kterém se dozvíte mnoho dalších podrobností o brzo budoucím idolu českých dívek a žen. Možná i některých mužů. Sorry Kájo, tvoje éra už je definitivně pryč. Snažíš se, ale na Řehoře nemáš. Ted už však přichází slibovaný rozhovor. Jakou vlastně hrajete hudbu? Já bych to charakterizoval jako (t)rap s prvky rocku a popu, líznutý černošskými rytmy. To mi teda přijde slušně líznuté. Čím chcete vaše fanoušky zaujmout? Jako má kolega Bohuš čepici, já jsem si vybral za základ svého image rukavice, ale takové ty drsné, myslím že se jim říká palčáky. Jak chcete rozdávat autogramy? Naučím se psát nohama. To mi připomíná, že zásadně nosím plážové pantofle, abych byl vždy připravený. Jaká je vaše cílová skupina lidí? Asi tak lidi nad padesát, kteří doteď poslouchali Gotta a Vondráčkovou . To mi moc nejde dohromady s tím rapem a černošskými rytmy….. Ano mnoho lidí se diví, ale budu psát takové texty, aby byly přijatelné i pro tuto věkovou skupinu. To se tedy máme na co těšit. Zpěvák rapující dechovku Ach šuhájku, šuhájku s černošskými rytmy, to tu ještě nebylo. Takže Řehoři Tchořovi děkuji za rozhovor.
6
Když už se v této zemi hraje Euro 2004, největší svátek všech fotbalových fanoušků, nebude od věci přiblížit si Portugalsko i z trochu jiného úhlu. Kde vlastně Portugalsko je? Leží spolu se Španělskem na Pyrenejském poloostrově, a to na jeho jihozápadě. Portugalská část tvoří 550 kilometrů dlouhý a 150 km široký pruh země. Převažuje pahorkatina. K moři mohou Portugalci doma jezdit k Atlantiku. Kromě hlavní části patří k Portugalsku i Azorské ostrovy a Madeira. Něco z historie V ranném středověku tu vládli maurové. Ti byli vyhnáni během vrcholného středověku z celého poloostrova. Slavnou éru námořních objevů zahájil ve14.století Jindřich Mořeplavec, když se stal prvním mořeplavcem. Pak přišli další a získali pro Portugalsko mnoho kolonií. Tedˇ přijde střih. Píše se rok 1926 a na západě Pyrenejí se právě s pomocí vojenského převratu dostávají k vládě fašisté, tedy mimoněmecká odnož nacistů. Drželi se u vlády až do roku 1974, možná také proto, že byli ve druhé světové válce neutrální. Jako u nás byli svrženi komunisté takzvanou Sametovou revolucí, tehdy byli fašisté svrženi Karafiátovou revolucí. Od té doby je Portugalsko demokracií. Hospodářství V rámci Evropské Unie, a to i té rozšířené, patří Portugalsko spíš mezi ty chudší země. Od vstupu v roce 1986 však jeho ekonomika stále roste. Stále je však důležitou složkou hospodářství zemědělství, ale poslední dobou i turistika. Pěstuje se korkový dub, olivy, kukuřice a víno. O tom ale až v dalším odstavci. Jídlo a pití Jí se hlavně pokrmy z oliv a ryb, ale to asi v každé jihoevropské zemi. Větší specialitou je podle odborníků vynikající nasládlé portské víno, které se svou kvalitou může směle měřit s víny francouzskými, mnohá rozhodně překonává. Možná díky němu získali fotbalisté FC Porto pohár v Lize mistrů. A jestli ne, tak jím aspoň úspěch pořádně zapili.
7