„Zábava a poučení v jednom“ Číslo 4 Duben/květen 2003 Ročník 2
Chameleon počítačový (Chameleo kompjůtrus)
Obsah dnešního čísla 4/2003: Rozhovor s panem učitelem Novákem Technika: Boeing B-52 Stratofortress Povídka na pokračování Zeměmi světa: Irák Hry: Real war Kultura: kniha Dopis pro krále Recenze: Pán Prstenů pro GBA Vtipy Stránka pro holky (!)
Obsah příštího čísla (5/2003) Reportáž Povídka na pokračování Letadla: Fairchild A-10 Thunderbold Zeměmi světa: Indie Hry: The Italian Job Vtipy Strany pro holky Tak a konečně jsou tu dlouho slibované strany pro holky. Píše je Barbora Vacková a Hana Hrudková. Podrobnosti se ale dozvíte až do nich nahlédnete. Toto číslo je také trochu zvětšené (11 stran), jelikož je za duben i květen. Šéfredaktor
Můj tajemný příběh Díl 3 Při minulé části četl Juan deník dál, poté se rozhodl ho co nejdříve dočíst a také zjistit nějaké podrobnosti o tajemném kapitánovi, autorovi deníku. Abych mohl nikým nerušen číst, musel jsem jít do svého malého domečku. Co domečku, spíš chatrče. a protože byla neděle, den Božího odpočinku, nikdo mě nehnal do práce. Řekli byste si jak rychle asi může takový knihovník číst, ještě když má navíc číst zakázáno, ale já nikdy na zákazy moc nedbal, takže jsem za svůj život přečetl pěknou řádku knih, počínaje Biblí svatou a konče všelijakými kuchařskými knihami a slovníky. Takže mi čtení šlo vcelku rychle a zbývajících osm set stran, i když některé jsem vynechal bylo mým okem přečteno ještě do středy následujícího týdne. Z toho přečteného , vybral jsem pro vás několik úryvků, ten první pochází z 20 května: Po odplutí z ostrova jsme zamířili přímo na jih. Plavba zatím probíhá podle všech mých předpokladů, jen včera jsme byli přepadeni drobnou bouří. Vítr byl rychlý odhadem pouze 90 km/h. Výpočty mi říkají že na Velký jižní kontinent bychom měli narazit do dvou nebo tří týdnů.“ Další úryvek, který mě zaujal napsal kapitán 11 června: Už skoro nescházím z paluby do podpalubí, ale jen pořád pozoruji horizont a hledám na něm ostrov. Zdá se mi, že jsem hledáním úplně posedlý, což se ovšem nedá říci o mých námořnících. Přestávají mít o kontinent na jihu zájem. Na moji osobu dopadá čím dál tím více kritiky a začínám se obávat vzpoury...“ Mnoho stran bylo popsáno jen nudnými výpočty a zkoumáními, ale klíčový byl záznam napsaný 15 srpna: Konečně!!!! Na obzoru se začal vynořovat obrovský kus země. Zprvu si všichni mysleli, že jde o jeden z nesčetných ostrovů v této oblasti, ale dnes už není pochyb o tom že je to právě cíl našeho hledání, Země neznámá. Morálka začala prudce stoupat, protože námořníci po téměř dvou letech putování vidí svůj sen. Přistaneme zítra, tedy pokud budou obyvatelé ostrova přátelští. Dalším čtením jsem zjistil, že domorodí obyvatelé poprvé viděli Evropany, a tak se chovají velice přátelsky. Dál už ale nechám za sebe „mluvit“ kapitána z tajuplné knihy: Obyvatelé mají stejný charakter jako lidé na jiných ostrovech, ale mluví zcela jiným jazykem. Nejdříve jsme se dorozumívali jen posunky, teď už umím já i námořníci pár slov i věty jejich jazyce. Například: Vastu-heu je přátelský pozdrav, rozloučení se řekne: upoimu (nebo nějak tak, domorodci mluví dost nesrozumitelně). Zatím zůstáváme na místě blízko moře ve vesničce, kde je náčelníkem starý šedivý, ale přesto majestátní muž, kterému všichni říkají Drai-freop. Vrtá mi hlavou, že je tak vysoký, asi 170 cm proti stopadesáti centimetrovými domorodcům. V nejbližší době se chystá celá posádka prozkoumat okolí vesnice a potom celý ostrov. Dokonce i květena a zvířena je tu jiná než v Evropě, nebo třeba i Africe.
Kdo umí alespoň trochu anglicky ví že název hry znamená česky Skutečná válka. Naštěstí není natolik skutečná, že by kolem vás padaly granáty a létaly kulky. Název chce spíše naznačit: nepůjde o války robotů ve vesmíru, ale o válku dnešních skutečných jednotek na zemi ve vodě i ve vzduchu. Žánrově je to strategie v reálném čase a příběh praví asi toto: Američané se ve velice blízké budoucnosti (cca 2005) hodně moc naštvali na jednu teroristicko organizaci, a to ILA. Začali proti ní monumentální tažení, ale zjistili že jejich síly jsou víceméně vyrovnané, až na jednu věc. A to: ILA má ruskou výzbroj a levnější jednotky, USA má zase více kvalitnějších jednotek (např. stíhačky stealth nezachytitelné radarem). Jednotek je ve hře habaděj od poměrně obyčejných jako tank nebo stíhačka až po nukleární hlavice a biologické zbraně. Stylem hry se trochu podobá starému dobrému strategickému skvostu Age of Empires. Hlavním a jediným zdrojem jsou v RW peníze. Celá hra je zpracována v duchu pokusu o ztvárnění jednotek s jejich realistickým chováním a výdrží. Docela se to podařilo a i když tato hra nepřináší vcelku nic nového,. Je to velice kvalitní, zábavná i obtížná strategie. Tak co, postavíte se do čela americké armády a ukážete těm teroristům že si nemůžou dělat co chtějí, nebo se stanete vůdcem armády bojovníků ILA a dokážete amíkům, že nejsou pány světa? Celkové hodnocení: 85% Cena: 299 Kč Grafika: 70% Obtížnost: 89%
Dopis pro krále Knihu s názvem Dopis pro krále napsala v roce Švédská spisovatelka Tonke Dragtová a v roce 1968 za ní získala ocenění Nejlepší kniha roku. Není divu, protože kromě výborného, napínavého děje nabízí Dopis pro krále i velký svět, který se sestává ze dvou zemí. Ty mají velmi jednoduché názvy: Země krále Dagonauta a Země krále Yanvenua. Zdaleka ne tak jednoduchý je děj knihy. Příběh začíná v malé kapli, kde čeká sedmnáctiletý Tjuri spolu se svými přáteli pasování na rytíře. Tiché a klidné čekání však přeruší neznámý muž, který oznámí Tjurimu, že musí donést za město dopis černému rytíři s bílým štítem. Černý rytíř je však přepaden a zavražděn, a tak se musí mladý Tjuri sám vydat na strastiplnou cestu, kde je oloupen, hledám rudými rytíři, vrahy černého rytíře i neznámými šedými rytíři, kterým zjevně nejde o dopis, jako spíše o prsten, který Tjuri dostal od umírajícího černého rytíře, který mu poradil, že musí prsten předat poustevníku před Hraničními horami. Ani mnišský převlek však Tjuriho nezachrání před zajetím šedými rytíři, ale víc už neprozradím (nebude to tím, že dál jsem to nečetl). Musím přiznat, že ačkoli mě tento dobrodružný středověký román nenadchl tolik jako např. Harry Potter, přesto ho můžu nic než jen doporučit, protože je to dozajista hodnotná četba.
o chození oknem, fyzice a padajícím kamení Kde jste se narodil? „Kde? Doma.“ A v jakém městě? „Bylo to náhodou na jižním Slovensku.“ Máte nějakou zajímavou příhodu z dětství? „Je otázka, co je to zajímavá příhoda. Množná je zajímavá příhoda, že jsem si jednou, asi v šesti letech vyšplhal po skále a utrhl se se mnou kámen, až jsem přeletěl a nic se nestalo.“ Čím jste chtěl být v dětství? „Do šesté třídy jsem chtěl být zedníkem nebo stavitelem a od sedmé třídy učitelem.“ Proč učíte zrovna fyziku? „Protože fyzika s matematikou, doufám že mi nikdo nic neudělá, se mi zdají takové logické a pravdivé věci, které se dají odůvodnit.“ Chodil jste do školy rád? „Celkem ano.“ Byl jste spíš premiant nebo průměrný žák? „Z češtiny a ruštiny jsem míval dvojky, ale z matematiky a fyziky si myslím, že jsem premiant opravdu byl. Ty ostatní předměty mi připadaly dost nelogické. Sice jsem se je naučil, ale myslel jsem si o nich své.“ Jak často chodíte z budovy oknem? (dlouhé mlčení) „Oknem jsem šel dvakrát, tato otázka je velmi zajímavá. Už bylo za pět minut sedm...“ Kdybyste chytil zlatou rybku a ta by vám splnila jedno přání, co byste si přál? „Jedno přání?Byl bych nerad, kdyby měli kvůli mě být lidi nešťastní. Představ si že já budu mít přání, abych měl doma hodně čokolády, ale tu čokoládu by sbíraly malé děti, patnáct hodin denně jako otroci. Tak nevím jestli bych měl mít radost nebo ne.“
V tomto čísle věnujeme nedávné válce v Perském zálivu nejen rubriku Zeměmi světa, ale také rubriku o letadlech. Nejčastěji zmiňovaným typem během války v Perském zálivu byl právě superbombardér B-52, přezdívaný Stratofortress. Je až neuvěřitelné, že tento velmi moderní a používaný letoun byl poprvé uveden do služby 15. dubna 1952, tedy více než před půl stoletím. Myslím že letcům v padesátých letech se ani nesnilo o tom, že na stejných strojích, i když trochu vylepšených budou létat jejich synové, dost možná i vnuci. Možná to způsobilo i to, že Americká vláda nepotřebovala utrácet spoustu miliard dolarů na vývoj nového letounu, když se dá vylepšit stávající úspěšný model. Bépadesátdvojka byla vyprojektována pro svrhávání obrovského množství pum, původně za Studené války, dnes za války v Iráku. Vůbec nejdelší let provedl tento stroj z Americké Luisiany, kde je hlavní stan americké 8. armády na sever Saudské Arábie. Odtud při operaci Pouštní bouře (1991) napadaly cíle v Mosulu a Kirkuku. V letošní válce startovaly B-52 ze základen v Anglii, pro úsporu benzinu. Posádku tvoří dva piloti, navigátoři, obsluha elektronického zařízení a bombometčíci. V každém letounu je uloženo 90 km elektrických drátů a může během 18 hodin zasáhnout kdekoliv na Zeměkouli Boeing vyrobil celkem 744 B-52, poslední v roce 1962. Přesto je toto letadlo stále páteří vzdušných sil americké armády. Max rychlost: 958 km/h Hmotnost: vzletová 229 000 kg Rozpětí:56,39m Výška:12,4m Dolet: 16 000km
Výzbroj: 38 250 kg pum=čtyři až šest atomových bomb Plocha křídel: 271,6 m2 Délka: 47,73m Dostup:16 765m Motory: 8, Pratt and Whitney
O této zemi se v poslední době poměrně hodně mluví, zejména v souvislosti s nedávno ukončenou válkou, ale bohužel také kvůli rozrabování tamějšího kulturního bohatství, pocházejícího hlavně z doby Sumeru a Babylónu. Po době největší slávy a rozkvětu za Nebůkadnesara II. ovládla území dnešního Iráku Perská říše a o mnoho let později Alexandr Veliký. Dnes je hlavním zdrojem peněz donedávna nevýznamná surovina, ropa. Hlavně na severu jsou její obrovská naleziště, dost poničená válkou. Obyčejní lidé však nemají z obrovských peněz protékající byznysem ropy vůbec nic. Teď už by se alespoň peníze z prodeje ropy použít na poválečnou obnovu, tedy alespoň částečně pro obyvatele. Klimaticky je to pouštní země, velice horká a suchá. Obyvatelé často žijí jako před tisíci let, třeba v malých domcích z rákosu na březích řek Eufrat a Tygris a po řece se dopravují po loďkách, rovněž z rákosu. Tento způsob života je však ohrožen, protože existují plány k odvedení vody z kanálů a zavlažení polí. Území Iráku bylo obydleno z důvodu přítomnosti řek Eufrat a Tygris. Je ohromně velká škoda, že část kulturního dědictví Mezopotámie byla rozkradena, a už se nikdy nenajde. Hlavní město: Bagdád Rozloha: 438 317 km2 Obyvatelstvo: 20 449 000 Hlavní náboženství: 96% muslimové, 4% křesťané Vládní forma: Přechodná vláda, spíše chaos Měna: Irácký dinár Gramotnost:58% Délka života:67 let
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu Když jsem před nedávnem dohrával Harryho Pottera a zjistil, že Jirka Turčín dostal k narozeninám Pána prstenů byl jsem moc rád. Před svými narozeninami jsem totiž uvažoval právě mezi HP a LOTR a nakonec zvítězil malý čaroděj, a tak se naskytla možnost, abych obě hry porovnal. Děj hry Pán prstenů začíná v Hobitíně, kde družina čítá hobity Froda, Pipina a Sama a poté pokračuje jak částmi z filmu (Roklinka), tak i ve filmu i knize chybějící (město skřetů). Hra je ale spíše podle knihy, protože se v ní vyskytují postavy chybějící ve filmu (Tom Bombadil). Kdybych ji měl přiřadit do žánru, asi by to bylo RPG, ale bohužel bez lehkého akčního nádechu. Boje neprobíhají na mapě, kde se jeden člen družiny pohybuje (ostatní jsou schovaní), ale při setkání s nepřítelem se hra přepne do zvláštní obrazovky, kde boj probíhá tahově, asi jako v Pokemonech. Musím říct, že si zato u mě hra moc nešplhla, právě naopak. Nepřátelé jsou rozmanití, od divokých psů, kteří vám tak maximálně potrhají „triko“, až po troly, kteří vás svou palicí (částečně možná dechem) zavrtají po pás do země. Většina je však lehce porazitelná. To dělá hru poměrně jednoduchou, bohužel však zdlouhavou a únavnou. U Harryho Pottera bych nikdy nemohl říct, že bych se nudil, naopak nuda u Pána prstenů přišla poměrně brzy a skoro navždy.Nejhorší a nejúmornější část se vyklubala z (ve filmu patnáctiminutové) Morie, kde se nedá strávit méně než dvě hodiny a která každého znechutí (velmi jemně řečeno). Taky mě naštvalo, že se mi téměř na konci hra vymazala, a já musel skoro desetihodinový maraton absolvovat znova. Dost však bylo téměř neustálé kritiky , mou povinností je i zdůraznit několik kladů. Samozřejmě mezi ně patří neopakovatelná atmosféra Tolkienova díla, do detailů propracovaný svět a jeho hrdinové, spousta předmětů a na Game Boy poměrně chválihodná herní doba. Po zvážení všech kladů a záporů musím konstatovat, že fandy Středozemě a jejích ság příjemně překvapí, laiky uspokojí a hráče Harryho Pottera mírně zklame. Tečka. Celkové hodnocení: 80% Grafika: 90% Obtížnost: 60% Cena: 2199
