,,Zábava a poučení v jednom“ Číslo 5 7/2003 ročník 2
Obsah dnešního čísla (6/2003) Anketa: Jste pro vstup do Eu (a proč) ? Technika: Heinkel He-111 Počítačové hry: The Italian Job Povídka na pokračování Zeměmi světa: Indie Vtipy Strana pro holky Tímto započínám poslední číslo tohoto školního roku. Chci poděkovat, všem kteří v tomto školním roce časopis Chameleon vytvářeli, nebo jen podporovali a četli. V tomto čísle bych doporučil povídku, má až kriminální zápletku. Naše redakce přeje všem studentům i žákům krásné prosluněné prázdniny.
V minulém díle se Juan dozvěděl o existenci kontinentu na jihu. Deník náhle končí…. Když jsem ty řádky četl, byl jsem jako u vytržení. Nový kontinent na jihu byl nalezen! Bylo to pro mě naprosto úžasné, i když každý člověk ve Španělsku i jinde ve světě věděl, že kdyby tento kontinent neexistoval, nebyla by ani rovnováha Země a ta by se převážila. Pár věcí mi ale stále vrtalo hlavou: Jak to, že jméno kapitán Francesco del Montra jsem nikdy před nalezením deníku neslyšel? A proč o kontinentu nikdo neví? Zároveň jsem však věděl, že získat odpovědi na tyto otázky nebude ani trochu lehké. Mé rozhodnutí bylo rychlé. Hned zítra po práci půjdu do krčmy poblíž přístavu U Jednookého námořníka. Věčně tam posedávají houfy námořníků, kteří zcestovali snad celý svět, a kteří si rádi zajdou právě tam. Ti by mi mohli poradit, třeba také znali toho podivného kapitána z deníku. Nastal nudný pracovní den. Nemohl jsem se na nic soustředit, stále jsem byl v myšlenkách o tisíce kilometrů dál, na Kontinentu a za kapitánem. Teprve s příchodem večera a odchodem z práce se má pozornost zvětšila a hned jsem šel do krčmy. Abych zůstal nepoznán, přehodil jsem přes sebe šedý pláštík. V krčmě, která byla jen několik set kroků od kláštera, blízko moře, byl čilý ruch. Byla velká jen jako větší stavení, téměř na spadnutí, přesto však pořád plná. Námořníci ze Španělska, Itálie, ale i Afriky a Asie sem chodili pohovořit, vyměnit si zkušenosti z cest, nebo se jednoduše opít. Už z dálky byl od ní slyšel křik a příšerný námořnický zpěv. Objednal jsem si pivo (to nejlevnější) a začal se poptávat na kapitána Fransesca. Francesců se našlo spousta, ale žádný nebyl podle notně zpitých námořníků del Montra, tedy z Montry. Stačilo mi jen trochu lepší rozhlédnutí se po šenkovně, abych si všimnul, že mé vyptávání přilákalo pozornost jednoho muže. Byl shrbený a také byl zahalen do pláště. Dal bych krk za to, že to nebyl námořník, spíš připomínal žebráka, nebo…lupiče! Najednou mě ovládl strach, že je ten člověk lupič, a tak jsem se rozhodl, že co nejrychleji opustím šenkovnu. Zdálo se, že si Neznámý všiml mého strachu a dělal, jako že nic. Vyběhl jsem nenápadně z místnosti a zamířil domů. V půli cesty se ke mně začal přibližovat jakýsi zvuk. Nebylo možno abych se zmýlil. Byly to kroky. Otočil jsem se, ale nikoho mé oko nespatřilo. Najednou na mě někdo zezadu skočil. Byl to Neznámý. Protože síla byla mou silnou stránkou a opak by se dal mínit o Neznámém, možná kvůli jeho věku, setřásl jsem ho ze sebe. V jeho ruce se ve tmě zaleskla dýka. Už jsem neměl šanci. Neznámý jedním jistým pohybem máchl dýkou a….Usekl mi knoflík u pláště. Strnul jsem úžasem, Neznámý mě tedy nechtěl zabít, jen chtěl vidět mou tvář. I já mu teď viděl do tváře. Mohl mít tak padesát let, byl vysoký, řekl, bych že to byl Indián štíhlé postavy. Jeho tvář byla zvrásněná, nepřístupná, ale přesto možná v základu vlídná. Mluvil velice dobrou španělštinou, i když s africkým přízvukem. Poprvé promluvil takto: ,,Kdo jsi a kdo tě poslal, aby ses ptal na kapitána?” Odpověděl jsem vystrašeným hlasem: ,,Nevím pane, proč jste mě kvůli nějakému kapitánovi musel skočit na záda. Neměl jsem v úmyslu nic špatného.” Indián pokračoval, teď už o něco příznivějším tónem: ,,Musíš mi říci, jak ses vůbec o kapitánovi dozvěděl. Povíš mi to u mě doma.” (pokračování příště…)
O Vánocích roku 2001 dostal můj bratr počítačovou hru s názvem Midtown Madness 2 (dále jen MM2). Ani ve snu by mě nenapadlo, že se stane na rok a půl mou nejoblíbenější hrou. Hádejte, která hra ji předčila? Člověku, byť s jen průměrnou inteligencí dojde, že ji předčila hra Italian Job (dále jen TIJ). Zařazení do žánru je nesporné, jde o závody aut ve městě. Hra je vytvořena podle stejnojmenného filmu ze sedmdesátých let. A tady shledávám první odlišnost od MM2. TIJ má totiž poměrně poutavý příběh, točící se kolem příprav a provedení loupeže 4 milionů dolarů vTuríně. Kromě hraní hlavního příběhu lze srážet na čas kužely, projíždět kontrolními stanovištěmi, nebo se jen tak prohánět po městě jedním z dvanácti skvělých aut z počátku sedmdesátých let. Mezi auty bych chtěl zmínit např. Austin Mini Cooper S (na obrázku), mafiánský automobil Lancia nebo Sportovní Ferrari. Bohužel vzhledem k době se ve Ferrari nebudete prohánět 300, ale nanejvýš 200 km/h. Dočasně nedostupná auta jsou zakryta nikoliv velkým nápisem LOCKED, ale stylově anglickou vlajkou. Grafika je pěkná, barevná, místy trochu hranatá. Mezi klady se blýskají zejména dvě propracovaná města (Londýn a Turín), originalita jednotlivých misí (v každé jde o něco úplně jiného) a v neposlední řadě také ozvučení celé hry. Pohodová italská muzika prostě nemá chybu. Sice vás nevyprovokuje k takovým výkonům jako heavy-,,menthal” v Test Drive, ale dodá klid a pohodu při řízení. Bohužel se v TIJ vyskytuje také několik chybek, které tvoří drobnou vadu na kráse. Například existuje jen kamerový pohled zezadu, nejsou závody s počítačovými protivníky (nebo podvodníky?) a ve hře nenajdete multiplayer (to mi vzhledem k rychlosti mého připojení ani moc nevadilo). Za multiplayer navíc zaskakuje režim ,,párty”, kde proti sobě závodí postupně na jednom počítači až deset hráčů na čas. The Italian Job mě velice příjemně překvapil, je to hodně zábavy a akce za málo peněz. HD požadavky: Win 98, P II 300 mhz (něco pro majitele nic moc počítačů) Grafika: 85% (co chcete za ty požadavky?) Cena: 799 Kč (dá se sehnat za 499) Celkové hodnocení:90% auta, cena, originalita, zábava krátký příběh, kamera
Indie by klidně mohla být samostatným světadílem, i když dosti malým. Také byla, než prožila drobnou kolizi se zemskou deskou Asie. Až do Indie k řece Indu se dostal jeden z největších dobyvatelů, Alexandr Veliký, ale jak známo, jeho vyčerpaná armáda odmítla jít dál, možná také proto, že nikdo z Evropanů do té doby dále nebyl. Veliký Alexandr brzy nato zemřel na malárii, a tak si mohla Indie zase na pár staletí vydechnout. Za ta staletí se zde v nespočtu rádžství vystřídalo bezpočet Maharádžů. Jak to tak bývá, nic netrvá věčně, a i indická svoboda se začala počátkem 19. století chýlit ke konci. Indii si přivlastnila Anglie, tehdy rozlezlá naprosto všude a nepříjemná všem. Maharádžové sice zůstali, stejně jako hynduistické náboženství, ale už byli pod ,,ochranou” Jejího veličenstva a ,,chytrých bílých pánů” z Anglie. To se spoustě lidí nelíbilo, a tak vzniklo několik méně či více úspěšných povstání. To poslední vyvrcholilo krátce po druhé světové válce , a Mahátmha Gándhí si při něm mírovým způsobem ,,vydupal” nezávislost pro Indický poloostrov. Dnes se Indie řadí mezi tzv. rozvojové státy, tj. že ekonomika je chudá, ale stále se rozvíjí. V ulicích celé země jezdí nekonečná řeka aut, lynou se pachy a masa lidí i zvířat se plete autům do cesty. Nádherný byl výjev, kdy pod nápisem: Heyderabad, nejčistší město Indie, ležela mrtvá krysa a kolem cest tekly stoky. Osobně si myslím, že nejčistší město v zemi je Bangalore (možná proto, že bylo pár měsíců před návštěvou tehdejšího prezidena USA Billa Clintona). Na předměstí Bombaje a jiných měst stojí nekonečné řady slumů, malých chatrčí, vystavěných z odpadků, kde se tísní v jedné i deset lidí. Obyvatelé slumů jsou většinou zemědělci, kteří se snaží najít štěstí ve velkém městě. Indové vůbec neuznávají jízdní řády, když chtějí jet z Bombaje do Delhi, sednou si na lavičku v nádražní budově a čekají, třeba celý den než přijede vlak. Když se během čekání chtějí najíst, jí neuvěřitelně kořeněná jídla, od kokosové omáčky, přes placky se zeleninou, až po kuřata s kořením masala. Tuto stravu jí s radostí i kojenci. O hodně lepší (alespoň pro Evropany) je ovoce, které se u stánků prodává velice levně, chutná velmi dobře. Nejradši bych se živil jen jím. Snad úplně nejlepší jsou nápoje, hlavně skvělý mangový džus, zvaný máza. Rozhodně nedoporučuji jezdit autobusem. Trasu dlouhou 200 km, jsme jeli v hrozném vedru 6 hodin. Naopak příjemné byly spací vlaky. Podívat se do Indie bylo určitě skvělé, i když trochu náročné.
Na téma: Hlasoval bys pro vstup do EU a proč? P. uč. Revinová: ,,Hlasovala jsem pro, třeba to tu potom bude lepší.” P.uč. Tomíčková: ,,Samozřejmě jsem hlasovala pro. Myslím si, že to bude pro nás po všech stránkách lepší. A pro mladší bude více výhod.” Jiří Turčín: ,,Jo. Teď už na tom nesejde. Máme neschopné politiky, aspoň jim někdo bude pomáhat.” Andrej Kapatsevitch: ,,Máme rádi zvířata, zvířata.” (Někdo dodal: ,,To je k*etén.”) Tomáš Patočka: ,,Zásadně ne! Za prvé nás ohrožují sudetští Němci. Ekonomika v EU se hroutí a vyvstal návrh, aby byl jednotný evropský ministr zahraničí a prezident.” Jitka Sedlačiková: ,,Já bych pro to nebyla, všichni jsou to parchanti a já se k tomu prostě nevyjadřuju, chápeš to. Mně je to úplně u p*dele.” Vlasta Nový: ,,Nou koment. No byl bych, ale nevím proč” Šárka Trunečková: ,,To bude v Chameleonu? To se radši nebudu vyjadřovat. Možná jo.” Klára Šturcová: ,,No spíš ne. Protože jsou velké nevýhody” Barbora Vacková: ,,Pořád lepší něco než nic. Nelíbí se mi, že budeme platit Eurem. Koruny jsou symbolem ČR.” Hana Hrudková: ,,Jsem pro vstup do EU, ale Euro mi taky vadí” Šimon Peták: ,,Jsem proti. Ekonomika se sice zlepší, ale nakonec se stejně staneme částí Německa a hospodářství upadne.” Jan ,,Walker” Zlámal: ,,Jsem pro, protože stoupne naše ekonomika, i když nakrátko klesne, ale potom se to urovná.” Petr Těhan: ,,Ani pořádně nevím. Vstup do EU prospěje našemu hospodářství.” Jana Malešová: ,,Jsem určitě pro. Aby to tu konečně nějak vypadalo.” Vítek Tancl nejdříve řekl, že spíš ne, ale potom změnil názor, protože slepice budou mít větší kurníky. Jiří Duchoň: ,,Jsem pro. Říct proč bude problém. S*r na to.” Šedá=ANO; Černá=NE; Světlá=dotázaný nemá dostatečné IQ pro zodpovězení otázky
Kromě v Junkersu JU-88, představeného v Chameleonu přesně před rokem, se obrovského bombardování Velké Británie účastnil i neméně kvalitní a známý typ, Heinkel He-111. Německé nacistické letectvo v roce1936 nechtělo, aby někdo ze Spojeneckých mocností věděl o připravovaném projektu těžkého bombardéru, proto představila Heinkel veřejnosti jako dopravní letoun. Tento typ byl dokonce zaveden na letecké linky společnosti Lufthansa, ale byl to jen klamný manévr k zmatení Francie a; Anglie. S použitím na dopravních trasách se nikdy vážně neuvažovalo. Už před válkou byl He-111 tajně používán jako bombardovací vojenský stroj. Pravda však vyšla brzy najevo, jelikož už v roce 1937 podpořily Heinkely nacionalistickou revoluci ve Španělsku v rámci tzv. 88 Legion Condor. Nacionalisté brzy zvítězili a konflikt ukázal velkou hodnotu nasazených německých letadel, ať už He-111 nebo Messerschmitt Bf-109. Když začala útokem na Polsko druhá světová válka, Heinkely se nechvalně vyznamenaly svým lvím podílem na drtivém rozbombardování Varšavy a později i Londýna. Jen obrys bombardéru letícího po obloze vzbuzoval v tehdejších obyvatelích těchto měst strach. Když bitva o Británii skončila německým neúspěchem, ukázalo se, že He stojedenáctky jsou příliš zastaralé a zranitelné, než aby mohly efektivně bombardovat velká města. Přesto se zúčastnily operace Barbarrosa, vtrhnutí do SSSR. Jimi nesené bomby zničily mnoho měst na východě např. Moskvu, Stalingrad, Leningrad mnoho jiných. Od začátku roku 1942 se Heinkely soustředily na ojedinělé akce, pronásledování ponorek, vlekání kluzáků a prevážení důležitých štábních důstojníků. Když He-111 operoval z polních letišť s plným nákladem, byly mu často pod křídla podvěšovány jednorázové rakety pro snadnější vzlet. Opravdu husarský kousek se letounům tohoto typu podařil 21. června 1944 (tedy už na konci Třetí říše), kdy na letišti Poltawa zničily pumami 43 letadel B-17 (těžký bombardér) a 15 P-51 (dálková stíhačka). Před válkou a během válečných let bylo vyrobeno více než 7 300 Heinkelů He-111, což je docela úctyhodný počet. To byla fakta, teď nějaká čísla: Pohon: dva pístové motory Junkers po 1 006 Kw Dolet: 1950 km Výzbroj: 9x kulomet + 3307 kg pum Výška: 4,00 m
Max. rychlost: 435 km/h Dostup: 8500 m Délka: 16,4 m Rozpětí: 22,6 m
