„Zábava a poučení v jednom“ Číslo 1 Září 2003 Ročník 3
Obsah dnešního čísla (9/2003): Exkurze v ZOO Plzeň Technika: Boeing 737 Povídka na pokračování Zeměmi světa: Egypt Hry: Pharaoh Vtipy
Obsah příštího čísla (10/2003) Anketa Povídka na pokračování Letadla: Sovětský létající tank Zeměmi světa: Rusko Hry: Codename: Outbreak Vtipy Stále doufám, že strana pro dívky Už je tu zase škola, spousta učení, kamarádi a také časopis Chameleon. Zase. A zase bez stran pro dívky (údiv). Proto vyzývám jakoukoli dívku, která tuší, co to znamená napsat stránku za měsíc se vším, co to obnáší, aby se přihlásila. Kdo by chtěl napsat nějakou pravdivou, vtipnou či dramatickou příhodu z letošních prázdnin, ať klidně přispěje svými zkušenostmi do našeho časopisu. Honorář nedostane, protože Chameleon byl, je a bude zdarma, ale třeba svým článkem pobaví, a to není málo. Šéfredaktor (ten samý co loni)
,,Ó vezíre, můj pane. Stal jste se novým pánem Egypťanů a vaše hrobka byla právě dokončena” ,,Že to ale trvalo!!” ,,Pane, dodávky cihel se zpozdily a platy dělníků jsou malé” ,,Za zpomalené dodávky mohou obchodníci z karavan. Pro výstrahu jich desetinu popravte!!Platy zůstanou stejné, stavba hrobky stála spoustu debenů” Způsobů poznávání civilizace starého Egypta je několik. Od čtení knih, přes sledování televizních dokumentů až po hraní her. Možná je to zvláštní, ale je to tak. Rozhodně nemám na mysli tu skupinu her, kde by návod mohl vypadat asi takto: jdi až na konec chodby, tam rozstřel mozek chlápkovi co tam stojí, otevři dveře seber lékárničku a pak se utop v hromadě své krve, zastřelen speciální jednotkou. Převládá totiž názor, že počítačové hry jsou tu od toho, aby bavily, nebo poskytovaly odpočinek znavenému mozku. Pharaoh však baví a nenásilným způsobem i vzdělává. Samozřejmě mluvíme-li o budovatelské strategii, která se odehrává na rozžhavené půdě starověkého Egypta, doby, monumentů, bohů a faraonů. Není sice hrou nejnovější, s nejnablýskanější grafikou, ale o to zábavnější. Zatím byl mým favoritem na poli strategií výhradně Age of Empires. Až při hraní Pharaoha jsem si uvědomil, kolik věcí je na Age divných. Např. cokoli dělníci vytěží odevzdají a suroviny jsou vždy použity pro válečné účely. Celá hra je o ničení cizích civilizací. Dělníci a vojáci nepožadují plat ani nejí atd. Sorry a sbohem Empire (možná bys to usmlouval na nashledanou!). Při řízení měst procházíte všemi epochami úžasné egyptské civilizace. A nemyslete, že se na začátku hry objeví text: Stal jses králem Egypta, teď se čiň. Začínáte jako nevýznamný vesnický šlechtic, vedoucí nudnou vesnici v poušti, s osobním platem rovnajícím se 1/50 faraonova. Chcete-li se jednou stát faraonem Egypta, musíte se prosadit v politice, náboženství, výstavbě, válečnictví, zemědělství a mnoha dalších ohledech. Vaše možnosti se stále zvětšují, jakožto i nároky na vás. Systém hry je neuvěřitelně propracovaný a nabízí neskutečné možnosti. Možnosti jdou od stavby chrámů a monumentů přes posílání darů faraonovi( ten nenažranec neřekne za bednu rubínů ani ,,děkuju”), až po zjišťování, proč se ten který domek nevyvíjí. Výborný je i systém dozorců. Dozorci jsou něco jako ministři pro každé odvětví (náboženství, vláda), kteří vám řeknou svůj názor o situaci ve svém odvětví a rozhodně se vyplatí řídit se jejich radami, chcete-li být dobrým vládcem. Pokud se vše ve vaší říši daří, pomalu postupujete na politickém žebříčku přes soudce, guvernéra aj. až k faraonovi. Osobně se už moc těším, až ze mě bude faraon Nefermenu ( i když Nefertymě by znělo nepopiratelně lépe). Ke konci recenze by mě zajímalo, co si vlastně vyberete: ten mozek tekoucí po stěně, nebo poučnou, detailní strategii? Celkové hodnocení: 93% Grafika: 75% Obtížnost: 80%
Herní čas: přes 100 hodin +Historická přesnost, zábava na mnoho týdnů -Zrovna si nemůžu vzpomenout
Možná vám v minulém školním roce utekl děj povídky a tak ho ve stručnosti zopakuji: Chudý knihovník v 16. století nalézá deník. V něm se dočítá o kapitánovi, který objevil kontinent na jihu. Jde se na kapitána zeptat do přístavní krčmy, ale po odchodu ho přepadá tajemný muž, který ho teď vede k sobě domů Pak mě vedl spletí uliček, kde jsem kupodivu ještě nikdy nebyl. Byla to čtvrť Ferioso, čtvrť vyvrhelů, zlodějů a vrahů. Můj společník došel k nenápadnému chrliči, představující draka, roztáhl od sebe ukazováček a prostředník v šířce drakových očí a pak do nich prsty vtlačil. K mému údivu nenarazil na pevný kámen, ale drakovy oči byly zatlačeny dovnitř a celý chrlič se odsunul a odkryl za sebou otvor velký akorát jako člověk, když se skrčí. Otvor pokračoval do chodby, ve které nic nebylo vidět. Celý výjev vypadal dost tajemně, možná také právě proto, že hodiny na věži kostela odbíjely půlnoc. Nebyl jsem moc bojácný, ale musím se přiznat, že v tu chvíli jsem se třásl po celém těle. Navíc vůbec nebylo jisté, že ten indián není nějaký duch mstitel, který chodí ve dvanáct hodin. Jenže neměl nic, proč by se mi měl mstít. Indián po minutě, která mi však připadala jako celý život, promluvil. Řekl jen: ,,Vlez dovnitř”. Bez odmlouvání jsem poslechl, nechtěl jsem znova vidět jeho zlobu. Chodba byla naprosto temná a strašidelná. Lezli jsme asi dvě minuty, když mě oslnilo během vteřiny silné světlo. Vypadalo to, že někdo najednou otevřel dveře na konci chodby. Po vylezení z průlezu se mi naskytl pohled na malý, ale útulný pokoj. V něm plálo několik svíček, ve středu pokoje stál stůl a kolem něj čtyři židle. V rohu byla skřínka, na stěně viselo několik obrazů. Indián ke mě přistoupil a řekl mi, abych si sedl. Poté si nechal vyprávět celý můj příběh od nalezení deníku až po události v krčmě. Poté se zamyslel a dlouho, dlouho mlčel. Zdálo se, že si vše potřebuje přebrat v hlavě. Náhle jsem ho z přemýšlení vytrhl otázkou: ,,Pane smím-li být tak smělý, jak se jmenujete a kdo jste?” Indián vypadal mou otázkou zaskočen, ale rychle odpověděl. ,,Určitě jsi v deníku četl o starém muži, náčelníkovi osady jménem Drai-freop. To byl můj dědeček Jmenuji se Helai-dirte, ale zde ve Španělsku bych byl s tímto indiánským jménem příliš nápadný, a tak si říkám Pedro.” Naprosto mi to vyrazilo dech. Sedím zde metr od vnuka Draifreopa z deníku. Potom se pro změnu ,,Pedro” zeptal:,,Asi máš hlad. Vždyť jsem tě u Jednookého námořníka svou pozorností nenechal dopít ani to pivo. Přinesu něco k jídlu, když počkáš, a potom ti povím zase svůj příběh.” Poté vlezl do chodby, kterou jsme se předtím dostali dovnitř a nechal mne v pokoji samotného. Přemýšlel jsem, kolik vlastně může být hodin. V téhle podzemní skrýši byla tma pořád a ani zvenku sem nedoléhaly zvuky zvonu na kostele.
Doba obrovských dopravních lodí brázdící Středozemní moře je nenávratně pryč, a proto pokud jste o prázdniny trávili třeba na Malorce nebo Maltě, je pravděpodobné, že jste letěli právě tímto letounem. Boeing 737 není největší, nejrychlejší, ani nejnovější, ale nejoblíbenější a nejpoužívanější letadlo. Největší podíl na vývoji prvních 737-100 měla letecká společnost Lufthansa, a ta je také jako první 10. února 1968 uvedla do provozu. Brzy typ dosáhl vysoké oblíbenosti i mezi ostatními aeroliniemi a překonal prodávaností jak svého předchůdce, 727, tak i konkurenta DC-9. Vítězil hlavně v porovnání ceny a užitečnosti. Když začaly první B-737 100 dosluhovat, stála před společností Boeing Company obtížná otázka: Vytvořit zcela nový typ, nebo vylepšit stávající ,,sedmtřisedmičky”. Jelikož byl ,,Skromný tahoun” (jak se mu přezdívalo) veleúspěšným typem, bylo brzy rozhodnuto o vylepšení stávajícího modelu. Pokračovatel série dostal jméno 737-300 a byl zalétán v únoru 1984 a na linkách se objevil v prosinci téhož roku. Změn doznala pilotní kabina i místnost pasažérů Samozřejmě pokračoval v úspěchu svého předchůdce, a tak následovaly typy 737-400,500,600 a 700. Současně nejnovější je řada 800. Bylo postaveno 2675 Boeingů 737 (700 létá), několik jich provozuje i ČSA. I když jde civilní ,,dopravák”, používají ho rovněž armády USA a Indonésie. Zajímavé je, že během 55 milionů letů přepravil 4,24 miliardy cestujících Typ: dopravní letoun pro krátké lety Max rychlost:935 km/h Dolet: 5000km Rozpětí: 26,88m Výška:11,13m
Pohon: 2 motory po 97,8 kN Cestovní rychlost: 900 km/h Kapacita: 146 cestujících Délka:36,45m Plocha křídel: 105,40 m
Tak nazval kolem roku 30 př.n.l řecký historik Herodotos. Jistě měl pravdu, protože nebýt Nilu, Egypt by byl vyprahlou pouští bez života. Herodotovi ale příliš nepatří přízvísko ,,otec” dějepisu, jelikož místo zkoumání dějin Egypta spíše rozšiřoval klepy o dávno zemřelých faraonech. Ohromnou většinu země pokrývá žhavá písečná poušť, v níž se vine pruh úrodné země kolem Nilu, dále se rozšiřujícího do bahnité delty. 97% Arabů, hlavních obyvatel Egypta žije právě tam. Zbytek obyvatelstva tvoří kočovníci pouští beduíni, na které se však nevztahují egyptské zákony (děti nemusí chodit do školy , mohou přecházet hranice arabských států bez pasu). Někteří Arabové nebydlí v údolí Nilu, ale na pobřeží Rudého moře, kde poskytují nejrůznější služby turistům. Jako ve většině severoafrických zemí i zde vládne prezident, který je sice napůl diktátor, ale bez něj by to asi nešlo. Kulturním i politickým centrem Egypta je město Káhira s bezmála 20 miliony obyvateli, kde je stále lehká smogová mlha, způsobená statisíci aut valícími se ulicemi města. V bezprostřední blízkosti se tyčí z města viditelné pyramidy, dávné hrobky králů Chufua, Rachefa a Menkaura. Jen kvůli pyramidám Egypt každoročně navštěvují miliony turistů (nedávno ho pracovně navštívil i premiér Špidla). Pyramidy však nejsou jediným lákadlem, za kterým se vyplatí přijet. Stejnou kulturní hodnotu má i 350 kilometrů vzdálené údolí králů u Luxoru (někdejších Théb), kde anglický archeolog Howard Carter objevil jedinou neporušenou hrobku faraona, bezvýznamného Tutanchamona. A aby byl výčet velkých památek úplný, zmíním skalní chrámy v Abů Simbelu. Koho moc nevzrušuje očumování polorozpadlých hřbitovů a mnohem raději by (alespoň opticky) něco smlsnul, v Egyptě by mu nejspíše nabídli (kromě hamburgerů) Ful Medanes, Egyptské národní jídlo z hnědých semen hrachu, vařených s cibulí, česnekem, zeleninou a kořením. Využívá se k naplnění chlebové placky ajše. Určitě by byla škoda, kdyby Nil neexistoval a Egypt by byl jen pískem, pískem a pískem. Rozloha: 997 739 km2 Úřední jazyk: arabština Vládní forma: republika Měna: Egyptská libra=4,5 Kč
Obyvatelstvo: 70 000 000 Náboženství: Muslimové 90% křesťané:7% Gramotnost: 51% Délka života: 63 let
Na berounském vlakovém nádraží je sedm hodin ráno. Z nádražní restaurace se kromě pachu piva a cigaret rozléhá ještě něco jiného. Je to ryk. Vítek za poslední z deseti pětikorun hraje automatovou hru. Brzy však musí přestat. Nejen kvůli tomu, že mu docházejí pětikoruny, ale hlavně proto, že doráží pí.uč Štěpničková a svolává celou třídu k nástupu do osobního vlaku, mířícího k Plzni. Jízda byla nudná, pomalá, ale aspoň byl čas probrat všechna možná i nemožná témata. Pak sebou vlak trhnul a my vystupovali ve stanici Plzeň, hlavní nádraží. Na tramvaj se skoro každý těšil, ale když přijela zcela zaplněná, nadšení bleskově opadlo. Tedˇ byl teprve čas hádat se, kdo komu stoupl na oko nebo nos. Za chvíli se náš ,,konvoj“ už pomalu šinul od zastávky ke vchodu do zahrady. Do té doby jsem si nedovedl představit, kolik leghrace se užije s obyčejným cvakačem na lístky. Po vstupu do zahrady byli všichni vypuštěni k samostatné prohlídce. ZOO byla trochu menší, než si ji všichni představovali. I po důkladném prohlédnutí zahrady zbylo dost času na zmrzlinu, nebo nákup suvenýrů. Zpět na vlak jsme se doškrábali v půl jedné, takže ani nezbyl čas k vyzkoušení plzeňských záchodů. Vlak se šinul snad ještě pomaleji než při jízdě tam, ale to už tolik nevadilo. 3 zastávky od cíle cesty jsme se rozloučili s paní učitelkou a o zastávku později s Vlastou. Obdivovat zvířata v Plzni (a automaty v Berouně) je určitě lepší, než sedět ve škole. A na závěr malá anketa:
Vlasta Nový: ,,V Plzni se mi docela líbilo, akorát tam měli málo zvířat. Taky tam bylo hnusný horko.“ Honza Štemberg: ,,Bylo tam dobře, dobrý zvířata, ale dost horko.“ Tomáš Patočka: ,,Bylo to dobrý, byli tam velký křováci a Homo Sapiens Mynář.“ Simona Tazsbirková: ,,Jo, dobrý, ale neotravuj.“ Šárka Trunečková: ,,Bylo to drsný, ale zvířat moc nebylo, v Praze je to lepší.“ Martin Drozd: ,,Nelíbilo. Myni smaž to! Bylo to dobrý, viděli jsme nějaký zvířata, jeli jsme vlakem.“
Vítek Tancl: ,,Líbilo semi, jak opice skočily Cajdovi na záda. Mohly ho uškrtit.“ Jirka Duchoň: ,,Dobrý, ale nemusel za náma dolézat Peták“
