U u
v
/
^.
HEJEPIShA ítanka PRO
ilD
SlÉZSKý.
SESTAVIU
DIL
I.
JOSEF
DR,
professor \j
Op
DIL
\?ACLA\? professor
OPAV
1906.
TISKEM EMMV BEKOVÉ
HAUER, eského
O p a\j
NÁKlíflDEM MATICE
V
gymnasia
a\?
II.
\j
P05PÍ5IL,
eského
V OPAV£.
OPAVSKÉ
-
-
gymnasia
^/.
.^X
^^^á2?/SíTY Oí
bidc ,,
$lc5$ktj!
Poznej sebe sama"
jedno
jest
videl správného,
kesanského
vlastní úsobnost
nepedpojaté prozpytuje,
tlo
jednu duši
i
mžeme
mže
života najíti.
nám pedstavuje
dotené
písloví svrchu
protože,
života,
slušn posouditi a pravou cestu
nejlepších pra-
z
také
kdo pak
národ,
rozšíiti ve slova
i
zrcadlí
všechno
dobro,
jako slunce v hladin isté jimi
ped oi
stíhati.
také
Djiny
mnohé
jež
vody,
zlo,
máme
nýbrž
kterého se
takže pak
»Poznej život
nich
!«
se
následovati,
uvádí
se
máme opt
nám vy-
jsou takto studnicí dobré, léivé vody, ze
erpáme osvdené píklady správného
které
jiné
i
Avšak jedno
svj národ, jeho doby zlé dobré, jeho celý A pro? Djiny jsou uitelem života, v nejenom
svoji
nám otevenou knihou
hluboké,
vzácné
žití,
jsou
moudrosti.
D-
jiny
však nás také mají naplovati úctou k našim ped-
km
a
sebevdomím plynoucím
ku blahu Udstva vykonal; nás
pak musí
pobízeti,
otc hledli národní svj poskvrnný, istý,
záící.
ale
jež
národ náš
práv takové uvdomní
abychom štít
skutk,
ze
i
my
dle vzoru svých
budoucnosti zachovati ne-
Milý lide slezský
váme
tuto
!
Práv
malou km'žku,
tchto píin Ti odevzdá-
z
jejíž
vydání bylo
skavou obtavostí zasloužilého
vlastence
umožnno
la-
pana
fa-
dst.
ráe Jana Vyhlídala, abys se pouil o minulosti své utrpení našeho. Odeotiny a poznal doby zašlé slávy i
vzdáváme Ti
ji
s
láskou,
pouení, jak slezský Cech
e mateskou
svoji
a tak
láskou
s
uml i
ji
pijmi! erpej
kdysi
z
ní
proti cizot hájiti
svoje celé bytí, a posil srdce
Ty k spravedlivé obran pdy zmrvené prachem Tvých otc Cti piln v knize své minulosti — poznej sebe sama í své
i
I
DÍL
a
D
D
Stpuný
popis Slezska.
ífode jménem Slezska rozumíme území státu rakouskouherského a pruského po obou bezích horní a stední Odry, hraniící na stran jihozápadní a západní s markrabstvím moravským, s královstvím eským a saským, v koninách severních se všemi provinciemi státu pruského, totiž se Saskem, Branibory a Poznaní, na východ s ruským Polskem a na jižním cípu s královstvím halisko-vladimským a uherským. Povrchem svým podobno jest Slezsko mlkénm žlabu, po jehož dn odtékají eištm Odry všechny jeho vody na sever. Na pomezí jihozápadním pnou se vzhru malebné Sudety, jichž nejsevernjší ástí jsou Jizerské hory a Krkonoše, které vystupují nejvýše horou Snžkou (pes 1600 m). Smrem jihovýchodním táhnou se na stran slezské dále lenitá pásma hor Sovích, Rychlebských a Kladských až k horskému uzlu Králickému, vynikajícímu Snžníkem (1424 m). Mezi Moravou a Slezskem tvoí hranici Jesenik s etnými rozsochami postranními a z daleka z nížin oderských viditelným Praddem (tém Oderské hory 1500 m). Poslední výbžky tohoto pásma se koní pi památné Moravské brán, jež je oddluje od blízkých nejzápadnjších svah karpatských. Sudety nebyly nikdy hradbou neprostupnou. Již v dobách ped
—
nar. Kr. chodívali obchodnici z jižn. krajin do
prsmykem Novosvtským, Trutnovským
—
poíí Odry echami,
a velepamátnou stezkou
Náchodskou, jinak Kladskou nebo Polskou zvanou. Touto posléze jmenovanou brávaly se pozdji i válené výpravy do zem eské a naopak. S Moravou spojeno jest Slezsko sedlem Ramsovským, obráceným ve smru k Cukmantlu a Osoblaze, pak starobylou stezkou Jivavskou beroucí se k Bruntálu, Krnovu, Hor. Hlohovu a dále cestou Hradeckou, jejíž památkou pi samém jejím ústí do Slezska až dosud jest název vesniky
Ze všech stezek slezských však nejpamátnjší byla povstná brána Moravská, údolí to ek Bevy a horní Odry mezi posledními výbžky Sudet a Karpat, která spojovala od dob dávnovkých pomocí nížin moravských, dunajských, oderských a viselských Evropu jižní s morem Baltským. Jak znamenitou úsluhu píroda touto cestou lidstvu ve píin kulturní prokázala, nedá se nkolika slovy povdti! Podobnou dležitost v djinách lidské vzdlanosti má nanejvýše eka Rýn, po které také vzdlanost národ stedomoských již v ase dávno ped nar. Kristovým na sever se penášela. Vedle brány moravské byl pohodlným pojítkem Dunaje s Vislou a Odrou též velmi zhusta navštvovaný Bez^ prsmyk Jablunkovský, dlící pásmo hor Karpatských kydy na dv ásti. Toto horstvo jest další hranicí Slezska nad jiné vya sice na stran jižní. Z jednotlivých hor v niká Lysá Hora (1340 m.), od níž nedaleko ale již na moravské strmí k oblakm Smrk a posvátný Radhošt (1125 m).
Branky
(jakožto
brány
zemské).
—
—
nm
Jinak pokrývá jako
jest
na p.
pdu
slezskou
Tebnická
(u
mimo menší
pd
pahorkatiny,
Tebnic nedaleko Vratislav)
nebo podhoí krkonošské, úrodná nížina oderská podél celého toku této eky, pokud Slezskem plyne. Hlavní ekou slezskou jest Odra. Vyvrá na Morav v horách po ní nazvaných a vtéká trojím ústím u Slovan polabských kdysi Pnou, Svinem a Diveném eeným do moe Baltského. Užitek eka tato pinášela vždy jen Slezsku nyní
pruskému, naznaujíc pirozenou obchodní cestu k severu a dopávajíc tak pi svém toku vznikati etným mstm, jako jsou Ratibo, Opolí, Vratislav a j., jež v nové dob dležitou tratí železniní a plavbou oderskou (parníky plují od Kozlí) se náramn zvelebila. Z poboek oderských na pravém behu nejznámjší jsou v Téšínsku Ostravice píchozí od Radhošt a Olše, ve Slezsku pruském Varta s Noteí; po levém behu poTato vzniká pod Praddem ze tí siluje Odru nejprve Opava. pramen totiž z erné, Stední a Malé Opavy, z nichž první na pouti své spojuje se ješt s Opavou Bílou. Od msteka Vrbna proudí již Opava jedním tok?em, pijíc v Krnov z leva Opavu Zlatou a pod mstem Opavou Moravici. Tato vine se od Pradda pekrásným, lesnatým údolím a odvádí isté, pstruhy po bohaté své vody do nížiny opavské branou Hradeckou levém behu do ní ústí nad Kylešovicemi Hvozdnice. ;
9
Z nejsevernjšího Opavska spchá do Odry pímo Osoblaha Nisy Khidské I3lá. V pruském Slezsku vedle práv pipomenuté Nisy stékají od Krkonoš do Odry ješt obzvlášt památná Slenza, jejíž jméno se peneslo postupem asu na lid na celou zemi, pak Bobrava a Nisa Zhokolem ní osedlý a Konen na Tšínsku má své vrchovisko mohutný elecká. tok Visly s pohraniní pobokou Blou. a
eištm
i
i
Podnebí Slezska jest v celku drsnjší než území ležících jižn od Sudet a Karpat. Není dále na sever žádného již horstva, jež by pístupu ostrých vtr severních a severozápadních bránilo; proto u nás zima trvá pomrn dosti dlouho a prmrná roní teplota nepestupuje 9" C. (V Cechách a n-a Morav až 11" C). Okolnosti tyto zavinují ve Slezsku nedostatek stromoví ovocného,
výnosnosti
ale jinak
pdy
nejsou na závadu a zdraví lidskému dokonce prospívají.
nikterak
Pomry
u nás (mimo místa s rozvinutým prmyslem a severní ást pr. Slezska) velmi utšené, jak o tom podává nejlepší svdectví pomrn malá úmrtnost a nkolikeré zajisté jsou
zdravotní
Karlovy a Janské lázn, Gráfenberg a pak Darkov ve Slezsku našem, Ziegenhals, Dušníky a j. ve Slezsku pruském. lázn, jako jsou
*
* *
Obyvatelstva a
Tšínsku
(dle sítání
r.
živí
Slezsko
pomrn
na rozloze 5148
žije
km
mnoho.
tver.
V Opavsku
pes 680
tisíc
lidí
1900.), po^et obyvatelstva však zde oproti jiným
zemím rychle vzrstá; tak v dob 1890 — 1900. o 12°/(i, takže nyní již na 1 km tver. pipadá dle toho asi 120 lidí, kteréžto vysoké íslo v žádné jiné zemi našeho mocnáství napoteno nebylo.^) Ve Slezsku pruském mícím 40.313 km. tver. obývá lidí
na 4V2 millionu.
Vyznání
jest toto
obyvatelstvo
katolického; evangelického (Poláci a
Nmci)
Žid
jest
14*^/0,
u nás ohromnou vtšinou
(luteránského) což jest
a
pomrn
na Tšínsku Rakousku nej-
sice
v
rakouském Slezsku jen nco málo. Pomry náboženské na stran pruské liší se jen tím, že tam malá vtšina (asi 58V2''/o) vyznává víru luteránskou, ostatní a a pak všichni Poláci a (5eši jsou katolíky. Co se tkne národnosti, obývají jak v našem tak i v pruském Slezsku echové, Poláci a Nmci a sice bylo pihlášeno r. 1900. k obcovací ei více.
žije
v
Nmc
í)
V
Dol. Rakousích
zpsobuje vtší
prmr Víde
s
/a
mil. obyvatel.
!
10
v rakouském Slezsku na 150.000 lidí (na Opavsku a Tšínsku) a k polské na 230 tisíc (na Tšínsku), ostatní se pihlásili k ei nmecké (na Opavsku a v mstech na Tšínsku). Ovšem nesmíme zapomínati, že sítání lidu dle ei obcovací se všude dje na úkor lidu eského. Zajisté že tímto zpsobem ve Slezsku zmizelo na tisíce eských duší v moi nmeckém' a co horší, nepíznivé pomr}" hrozí nám ztrátami ješt horšími. Co lidí mezi námi jest vlažných a co ubožák závi-
eské
slých,
nemohoucích
namnoze jsou
vlastenci
velebného
slova
nám
vlastní
i
páním svých
za
liknavostí
Srdce se chvje
ohroženy.
vrnému
jíti
neb
nmeckým
i
pi tch vzpomínkách
sama sebou vkrádají
chorálu
osady kapitálem
Celé
srdcí!
se
svatováclavského
na
a
rty
„Nedej
každému prosebná zahynouti
budoucím'"
Na stran pruské napoteno na Cech, kteížto poslední žijí
Polák
a na Slezsku (po levém behu Opavy), v Kladsku a jako kolonisté z dob Bedicha 11. ješt v pti osadách u Stelína, (Husinec Hor., Sted. a Dol., Podbrad a Meltajer) a ve tech u Polského Vartenberka (Cermná, Bedichv a Malý Tábor). V kraji lehnickém mimo to napoteno r. 1890. na 30 tisíc lužických Srb. O vzdlání lidu postaráno jest ve Slezsku našem i pruském dobe ale jen pro Nmce, Slované, jsou vlastními syny této pdy, žijí na ní dnes jako ubozí parobci. Ve Slezsku pruském nedostává se Cechm a etným Polákm v jich mateštin vyuováni ani na školách obecných (a to ani v náboženství !) a u nás musili si Cechové a Poláci stední školy gymnasia v Opav a Tšín) zíditi z penz po národ sebraných^). Jinak obecné vzdlání na Slezsku všude proniklo velmi hluboko. Lidí neznalých tení a psaní zde skoro neuvidíš. Tímto zpsobem se tedy Slezsko adí k zemím nejpokroilejším. Výživy skytá pda slezská svému obyvateli s dostatek, zpjniéiia v pooderských nížinách Slezska pruského, jež se staly Prusku obilní komorou. Toliko kraje pohorské na stran západní nesplácejí práce svých vzdlavatel podle zásluhy a tak se musilo obyvatelstvo tchto míst obrátiti k výživ jiné, hlavn k prmyslu, který jest tu zastoupen v prvé výrobou látek
120
tisíc
—
1
million
v jižním
a
í
ad
2)
zaizuje
Uitelský ústav ve stát
práv
nyní.
Slez.
Ostrav pro echy
a v Ustroni pro Poláky
11
a zpracováním železa.
Mnoho
tisíc
lidí
se živí také
dolováním
rzfiých kov, uhlí a nkterých hornin. *
Správy veejné povšimneme s
si
jen ve Slezsku rakouském.
Celé Slezsko naše spravuje politicky zemská vláda v Opav presidentem v ele, jemuž podízeno jest osm hejtmanství
(Bílovec, Bílsko, Bruntál, Frýštát, Frývaldov, Krnov,
Opava
a
Tšín) a ti msta samosprávná (Opava, Bílsko a Frýdek). V záležitostech soudních úaduje více soud okresních, pak
Tšín
krajský soud v
a
zemský soud v Opav, kteréžto oba zemskému soudu brnnskému.
poslední jsou podízeny vrchnímu
Správu berní vede finanní editelství
v
Opav
a
ada
hlavních
úad po mstech ostatních. tak zvané enklávy Pod správu slezskou patí
berních a berních
'i
neboli
obvody moravské. Jsou to území, jež bývala vlastním majetkem biskup olomouckých a nemohla tedy od Moravy jako ostatní Opavsko býti odlouena, nýbržjzstala až na naše asy pdou moravskou. Nejvtší z nich jest obvod osoblažský, zahrnující celý stejnojmenný výbžek s 15 osadami a Osoblahou samou. V okrese opavském jest veliká enkláva souvisící úpln s Moravou a jdoucí na pi Slezskem západním až pes Jakta; tato s jinými menšími dohromady ítá 20 vesnic vtšinou eských.^) Soudní okres jindichovský má obvod moravských 8, Mimo tyto vyjmenované bílovský jeden jediný slatinský. jsou v nejjižnjším kout Opavska ješt dv skutené enklávy které však zstaly pod s osadami Butovice a Nové Vrbky, správou moravskou. O vnitní pomry zem stará se ovšem též zemský snm. Tento volí pro bžné záležitosti ze sebe zemský výbor, jemuž práv jako snmu pedsedá zemský hejtman a leny jehož jsou zástupce hejtmanv a nkolik písedících. Církevn patí Opavsko jakožto bývalá ást Moravy pod arcibiskupství olomoucké, což platí i o pruské ásti bývalého Opavska a Krnovská, Tšínsko a nejsevernjší díl nynjšího Opavska náležejí k biskupství vratislavskému.
Na konec hlavním 3)
si
mstem
vyteme nkolik dležitjších jest
Opava
(na 30
Jsou to: Deštné, Jakta, Lhotka, Litultovice, Mikolajice, Slavkov, Uhléov, Zivotice, Nová Ves, Víno. Vlaštoviská a sucholazecká
Stablovice,
enkláva
tisíc
Na Opavsku obyvatel se znanou míst.
leží
mimo
tento souvislý obvod.
12
menšinou eskou), nkolika stedních patí
všech
sídlo
ústedních
ústav zemských,
K pedním budovám Opav nkolik památných chrám, pkné museum,
v
mstské
škol
a
více
museí.
divadlo a krásná modhtebna židovská.
O
rozvoji
pr-
myslu svdí nkolik továren. Lidu eskému na Slezsku jest Opava veledležitým stediskem v každé píin. Ne nadarmo se íká, že ve stedu a v sobotu'^) jest Opava eská. Nedaleko od Opavy leží smrem západním památný v djinách Hradec a na sev.-záp. starobylá osada Holasovice. Na Tšínsku stediskem jest Tšín (20 tisíc) Z ostatních mst s dosti vyvinutým prmyslem i obchodem. proslul Bruntál a Frývaldov plátenictvím, Bílsko a Krnov soukenictvím a železástvím (tímto i Ustro), Cukraantl tžbou drahých kov a Slezská Ostrava (20 tis.) bohatstvím uhelným. Tato poslední a Klimkovice (2400 obyv.) jsou jediná msta s eskou správou ve Slezsku. Dležitjší osady eské mimo to jsou na Opavsku poutnika Hraby, pod tlakem nmeckým Úpicí Kateinky, pak Kylešovice, Polanka, dležité stanice Studénka a Svinov ohrožený nmeckými továrnami. Na Tšínsku zasluhují zmínky z eských osad Bartovice, Dobrá, krásn položená a proto mšáky vyhledávaná Moravka, Staré Hamry, Senov, národn ohrožená Doubrava a Orlová, jakož i Michálkovice a Hrušov. Veliké tyto osady leží pi uhelném revíru ostravském a jsou tudíž jako ješt mnoho jiných obydleny ponejvíce dlnictvem.
ilý prmysl
a obchod ve Slezsku
pruském
rozvoji
mst
Jsou to samá starobylá, památná v djinách slezských jména: Vratislav (V2 mil. ob.) msto hlavní, byl velice nápomocen.
vysokých škol a knížete-biskupa, sted prmyslu a obchodu slezského. Na Ode a na dležité trati železniní podél ní bžící leží dále kvetoucí Ratibo, Opolí, Beh a Hlohov, západnji památná bitvou s Tatary (r. 1241.) Lehnice a konen Zhoeliee (80 t.), bývalé pední msto Hor. Lužice, pativší kdysi sídlo
ke
korun 4)
svatováclavské.
Trhové dny.
Slezští
pfaoby vatelé.
Území rozkládající se v poíí Odry bylo již v dob tak zv. pedpotopní mnoho tisíc let ped Kristem obydleno. Jaký život zde y tchto dávn3'ch dobách lovk vedl, není dnes možno stanoviti. Stopy jeho byly dosud nalezeny pranepatrné,
nebo
žil
se od
pedešlé vyšší
zde asi jen po
ídku
mimo
doba ledová, za níž i celé Slezsko (až na nepatrní ásti pi jižních Sudetách) pokryl led, trvala zde pom.rn dlouho a vyhubila každouNový život objevuje se tu koli památku nkdejších obyvatel. teprve po dlouhých dobách, kdj' se pda nynjšího Slezska stala rozvoji živoišstva zase píznivjší. Doba tato rozeznávajíc k
to strašlivá
lovka
znalostí
již
rzným potebným
a
nástrojm,
sluje
kamene novokamennou oproti ve zpracování
starokamenné. Památky této doby, jejíž rozvoj spadá do druhého tisíciletí ped Kr., zachovaly se nám etné. Vedle starší
rzných
naleziš ve Slezsku pruském (obzvlášt u Otic nedaleko
Ratiboe), jsou
snad
již
rzn roh
dva
to
vkopamátné Holasovice, kde lovk žil p. Kr. Vykopalo se tam veliké množsví
naše
tisíce let
pizpsobených kamen, zpracovaných a
p.,
a sice v
jamách
za nástroje kostí,'
metry hlubokých, naplnných popelem, všelikými stepy a nedokoaž
2
i
opálenou hlinou, erným nale zrobenými kostnými jehlami, noži atd. Od tchto dob žil lovk na Slezsku již trvale a nepetržit, postupuje od své pvodn nepatrné vzdlanosti v ped, ím více se stýkal s lidem žijícím
na území nynjší Moravy a ješt jižnji.
Poátkem
500.
Poodí již p. Kr. pracoval, lovil
a bojoval již slezský praobyvatel železem.
Tak zahájena byla
i3rvního tisíciletí
nástroje bronzové^) a brzo po té
p.
Kr. vyskytují se v
kolem
r.
u nás doba železná po oné bronzové.
Tose rozumí,
že
pedmty
z
tchto
kov
srpy a hrubé,
sám
si
tyto
u nás nacházené jsou
vtšin špiky kopí, árkami zdobené náramky. Že by byl domácí lovk nástroje hotovil, nezdá se býti pravdpodobným,
velmi nedokonalé a k tomu ješt ídké. Jsou
to
po
jednak nalezlo se ve Slezsku dosud velmi málo starých pístroj k slévání kov, jednak jest známo, že národové jižnjší, hlavn však v onch starobylých dobách italští Etruskové, jsouce ovšem daleko pokroilejší, kovové v3'robky své na sever pi1)
Bronz
jest smí.šenina
mdi
a cínu.
14
nášeli.
A práv
Slezsko jest
Dunaje po ece Morav, se vedl a tím vzdlanost žících šíil..
Bev jižní
to,
kam
po pirozené cest od
a
Ode
pravký obchod pi moi Baltském le-
do zemí
tento
Spojení toto stávalo se tím ilejším,
národové žádali
si
toho
asu
ím
více jižní
jako zlata cenného jantaru,
kte-
vlny Baltu ohromné množství na behy vynášely. Jakipiln tento výmnný obchod tehdy byl veden, jest vidti z etných a bohatých nález jantaru v Poodí; nkde až i nrého tehdy
na jednom míst bylo vykopáno. V dobách Kristových tento obchod z rzných píin byl zanedbán a starobylá cesta obchodní branou Moravskou upadla v zapomenutí. v dob rozmailých Jantaru však ve velikém a zhýilém císa bylo tolik zapotebí, že poali se ímané o nový jeho dovoz opt starati. Povstný císa Nero (zemel r. 68. po Kr.) vypravil prý rytíe ímského, aby zapomenutou cestu nov otevel a stará nalezišt jantaru prohledal; rytí ten pak prošed zcela jist územím slezským, vrátil se s velikým nákladem jantaru zpt. V Poodí opt od této doby bylo živo, nebo navštvovali je vždy více obchodníci ímští, jak tomu nasvdují hromadné nálezy ímských penz po celém Slezsku, jednotlivé ale hlavn po levém behu Odry horní a po pravém behu Odry stední (od R^itiboe) a dolní, kudy ímané k Baltu chodívali. Citelnou a pozdji vbec smrtelnou ránu tomuto obchodu zasadilo vehké hnutí národ pi Karpatech a Sudetách osedlých, jemuž íkáme sthováni národ. V prvém a druhém kolik
tvrcí ho
ím
i
století po Kr. byly totiž tyto kraje již hust osídleny rznými národy keltickými, germánskými a slovanskými, již z nedostatku výživy a pod velkým tlakem východnjších Slovan se poali hrnouti na západ a hlavn na jih k íši ímské. Slezsko stalo se tehdy prchodištm všem národm, hledajícím nové domoviny. Než kteí byli první obyvatelé Slezska, o nichž máme zaruené zprávy djepisné? Pi stední Ode to byli germánští Vandalové, jichž ratolestí byli Silingové. Jméno tohoto lidu utkvlo na íce Slenze (Lohe od „luh") vlévající se pod Vratislaví z, leva do Odry a na stejnojmenné hoe pi ní se pnoucí (Slenz, pozdji Sobotka), odtud pak peneseno na
vné i
asy
na okolní území a na obyvatele slovanské. Tito uenc slovanských
mínní všech nepedpojatých nmeckých vedle Vandal od pradávna
sídlili
dle
nejen na pravé
\'isle
15
nýbrž
na západ od
i
ano
ni,
i
pi samé Ode.
Tím
se také
dá vysvtliti penesení jména germánských Siling na slovanské Slezany. Slované tito, kteí nejdále na západ se byli
jen
rozšíili a to dle všeho již
i
v dobách nad pomyšlení asných,
Lugové u mnohých starovkých spisovatel v tchto Jméno jejich odvozené od luh i travnatých, rozsáhlých rovin v Poodí a Povislí jest vedle jiných okolností zjevným dkazem jejich slovanské národnosti. Lid slovanský
jsou oni
krajích jmenovaní.
opanoval pozdji úpln celé území pod Sudetami, ale šíil se v ohromném množství také smrem západním od Visly a Odry jakož i podél Baltského moe až za Labe; zde povstaly mohutný
kmen Slovan polabských.
Uhry,
Slezsko Horní, sev.-v^^^*.
Cechy, Moravu a nejbližší okolí zabrali echové, do vtšiny
uher a do Alp jižním
mocným proudem
pes Dunaj, Drávu
a
Sávu
se prodrali Slovinci a
smrem moi
postoupili Charváti až k
Srbové zabrali území od dolní Sávy na jih a od na východ. Když pak koncem sedmého století Bulhai, národ žlutého plemene, dobyli krajin po pravém behu Dunaje a se poslovaniH, zbyl císam eckým z velké kdysi íše jen Caihrad s územím okolním. Východ evropský osadili Poláci a Rusové. Adriatickému.
Cho vatu
Takovýmto zpsobem již v 7. století rozložen byl veliký kmen slovanský na více než pli Evropy. Všechny zem, kdekoli se usadili,
a
mst
poznáváme podle slovanských názv ek, hor
Byl
a po množství polí popelnicových.
všeobecn rozšíen zvyk mrtvoly spalovati jejich v malých nádobkách — popelnicích
—
a
mezi Slovany prach do zem na poukládati
svátných místech. Tak dalo se i ve Slezsku, v nmž polí popelnicových jest takové n)nožství, že bys jich jinde marn tolik hledal. Opav nejbližší takové veliké pohebišt jest svah od sv. Kopeku krnovského k Úvalnu; nejznamenitjší nalezišt však jsou rozsáhlé kraje v Tebnické pahorkatin na severovýchod od Vratislav. Tyto jsou památky nejstaršího osídlení slovanského ve Slezsku. Novjší zprávy podává nám teprve doba kesanská, ale
až deváté
jinak
její
století,
v kterém se
zempisce bavorského
v
našem
vynouje kraji
u
neznámého
kmen
Golensici
pti osadami. Není teba hlubokého pemýšlení, abychom, vedeni jsouce celou souvislostí této zprávy, název ten vztáhli na pozdjší s
16
kmen holasovický, jehož jméno se nám až dosud zachovalo na ddin Holasovicích u Opavy. Ivraj Holasovic ve starých dobách byl velice rozsáhlý, dotýkaje se na severu území vratislavského, na východ opolského a jinak jsa omezen asi nynjšmii hranicemi Moravy, k níž tehdy ovšem celý byl poítán. Stával-li v Holasovicích njaký hrad jako sted a útoišt celého kmene, nelze dnes rozhodnouti, ale pozdji zcela zejm se nám objevuje takovýmto stediskem Holasovska památný, vkovitý Hradec. Vedle z
kmen
Holasovic slovanských
pd
na Slezané
sídlili
též
Bobané pi ece Bobrav, Ddošané Opolané tam, kde leží msto Opolí
pi ece od tchto a
od
slezské
konen
pradávna
hoe
a na-
Slenzi,
jihovýchod,
-Trehované, od
pedešlých všech kdesi severnji.
fípatpí solunští. I.
iPokud první jednotitel Slovan západních Sámo (628—663.) mocí do Slezska zasáhl, nelze íci, ale že byly krajin}' pi horní Ode ástí íše velkomoravské jest všeobecn známo. Více jasná dostává se nám teprve v dob, kdy od západu z íše nmecké poalj' se dáti pokusy o podmanní Cech. Bylo to za vlády velikého krále moravského Rostislava, v jehož dob chtli Nmci pod rouškou šíení víry kesanské národ eský uvésti pod kruté své jamo. svou
Nekalé toto slavov, nezdailo.
však se jim, díky obezetnosti RostiTento postehnuv totiž i úmysl i naprostou nechu lidu svého ke knžím cizího jazyka, kteí picházeli nad to s nepátelskými ozbrojenci, obrátil se do Caihradu k císai Michalovi s prosbou, aby mu poslal vrozvsty, kteí by lid jeho uvedli v lno církve Kristovy. Rostislav sám totiž dílo
Nmc
pedchdce Mojmír kesany již byli. „Nemáme uitele", zbožný král poslm svým mluviti, „který by nám naším jazykem pravou víru kesanskou vyložil. Pošli nám. pane, biskupa i uitele takového!" A pání jeho bylo vyplnno. Sr. i
jeho
kázal'
17
Konstantin
u nás Cyrillem zvaný,
sestaviv litery pro
e
slo-
vanskou, aby písma svatá do ní mohl peložiti, vydal se s bratrem svým sv. Methodjem na dalekou pou apoštolskou k lidu, jenž ho toužebn oekával. Na vždy památným zstane lidu r. 863., kdy tito svatí mužové vstoupili na pdu íše velkomoravské, aby národ náš uvedli do svtla pravdy a tím ho ped hmotnou záhubou hrozící od nenasytných uchránili. S velikou ctí pijal apoštolské bratry král Rostislav vše-
eskému
Nmc
i
i
chen jeho
A
jejich
dílo
nebo
lid,
jazykem jeho, od srdce k srdci. Po nedlouhé dob pijala
mluvili
dailo se znamenit.
kest celá Morava a uení Kristovo zapouštlo i po okolí pevné koeny. Tak neúnavn svatí vrozvstové slovanští v díle sob
sveném
pokraovali!
apoštolské
práce
a
Nedali
se
neodvrátilo
útrapami
odstrašiti
jich
od
ani
ní
Nmc,
kteí ze
velikých
výsledk v eském národ dodlah, píinu bylo se jim hájiti až v ím.
závisti
nad
obtížné
nepátelství
tím, že svatí brati solunští se tak stále je osoovali.
Pro tu Povolal je totiž papež Mikuláš, aby se ped ním zodpovídali, a tu oni sebravše ostatky sv. Klimenta, jež na Moravu s sebou byli pinesh, vydali se r. 867. na dalekou cestu do Itálie. Tehda byl již na stolci Petrov papež jiný jménem Hadrian, který je pijal s velikými poctami a stýkaje se dále s nimi, seznal a za pravé prohlásil jejich uení. Nazpt k lidu eskému vrátil se již toliko sv. Methodj. kdežto sv. Cyrill vstoupil v do kláštera, aby tam brzo po té r. 869. svj blahu jiných zasvcený život
ím
dokonal.
Bylo to koncem r. 869. když sv. Methodj již v dstojbiskupské se nazpt vracel, zamil však tentokráte do území nynjších Uher k slavnému knížeti slovanskému Kocelovi na hrad Blatno. Na Moravu se neodvážil, protože tam trvaly kruté boje s Nmci, za to však se vydal za nedlouho znovu do íma, aby vymohl na papeži zízení biskupství pannonského.*) Úmysl tento se podail, však nco takového bylo hrozn proti mysli a proto strhli kik, že sv. Methodj se optn drží bohoslužby v jazyce slovanském a ubírá území k nové diecési od arcibiskupství solnohradského. Aby pak nosti
Nmcm
svému
záští
hradu *)
a
zjednali
pozvali
tam
prchod, krále
svolali
r.
871.
snm
nmeckého Ludvíka,
Pannonie byla v nynjších Uhrách na pravém
behu
do Solnochtíce
sv.
Dunaje. 2
18
Methodje
Náš svtec
souditi.
se
tam také dostavil a
hájil
d-
Nmcm
však toužícím jen po šíení panství stojn svoje právo; svtského se ubránili nemohl. Jali ho a pl tetího roku vznili, až teprve hrozbami papeže Jana VIII. dali se pohnouti, ab}' I vypravuje povst, že soud jej zase na svobodu propustili. boží krátce po tom stihl tyi biskupy, kteí sv. Methodji nejvíce byli kivdili, nebo prý záhy a rychle po sob zemeli.
Methodj však
Sv.
obrátil
se
z
rokazu papežova na Moravu
dokonat. „Od toho „poalo velmi prospívati uení boží .... a též i pohané poali viti v pravého Boha, blud svých opouštjíce. Tím více moravská vlast prostírati A toto a šíiti se poala na všechny strany a vítziti na vrahy. " vše dalo se jen z veliké píle a obtavosti sv. Methodje. Povst
již
hodností arcibiskupskou díla svého
s
dne pak",
tak
píše jeho životopisec,
i
jeho tehdy
zasáhla až
i
do
Cech,
takže
r.
eský
874. kníže
Boivoj s manželkou sv. Ludmilou na Moravu pišel a dal se na Velehrad od sv. apoštola slovanského poktíti. Sv. Methodj v potomním ase vbec rozšíil psobnost svoji na zemi eskou, ale
asem
zavítal
bu
povislanské
také do nížin
již
uherských;
se sv. Cyrillem,
bu
sám
že
však
i
navštívil,
kraje
tomu
nasvdují mnohé okolnosti. Že na p. k Polákm první záblesk kesanství psobením bratí soluských se dostal, toho zejmý
dkaz máme „Byla
ve slovech životopisce sv. Methodje,
prorocká milost v
i
pi'oroctví jeho, z nichž
nm,
který píše:
jakož jsou se naplovala
jedno nebo
dv
mnohá
povíme. Pohanský kníže,
mocný velmi, sed na Visle, posmíval se kesanm a jim píkoí inil. I poslav Methodj k nmu, ekl: „Dobe by bylo, aby ses poktil, synu, a
nucen
ktn
v
cizí
vli, ve své zemi, abys nebyl zajat zemi a vzpomnl na mne." Co se i stalo. o své
II.
myslili ani, aby sv. brati solunští nebyli bývali Pítomnosti jejich v naši vlasti nasvdují mimo nkteré zkazky též kíže cyrillo-methodjské. Z prvých jest
Nelze
ve
si
Slezsku.
známa hlavn povst
o
studánce Cyrilice
nedaleko
Slatiny,
udloval okolním obyvatelm svátost ktu. Povst odnášející se k potku Hošata u Suchých Lazec vztahuje se opt na sv. Methodje. Tento pišed, kázal prý Lazeckým, oslovuje pi tom shromáždné slovy „host" a „hošata"*), což kde prý
*)
sv. Cyrill
Naše
»host«.
19
by nám nyní znamenalo asi „pátelé" a „pítelíkové", naež mnozí z pítomných pijali kest vodou z onoho potku, jemuž od této chvíle jmého Hošata zstalo. U vesnice Rej vízu prý oba svtci byly pítomni. Tam, kde dnes vidti dv malá jezírka, stávalo prý veliké msto, k nmuž svatí bratí také pišli zvstovat slova božího. Byli však urputn odmítnuti a s potupou vyhnáni. Hnv boží však za to na zatvrzelce ihned pikvail. Msto proklaté sv. Cyrillem a
Metodjem
se v tu chvíli propadlo a v jeho
míst
objevila se
tpitivá hladina dvou jezer.
Kíže cyrillomethodjské
rova
—
jsou v
pruském Slezsku u Bavo-
jeden u kostela, druhý nedaleko vesnikj^
ale u Dobroslavic a Životic nedaleko
Opavy
také
Dhylova lid
kíže
—
ta-
kové ukazuje a ve zvláštní úct zachovává. Toto vše jsou jen legendy neboli zkazky, ale zrno pravdy v nich tušiti a pedpokládati mžeme bezpen. Vždy nedá se ani mysliti, že by mužové ducha tak apoštolského nebyli navštívili i kraje hornoslezské, kde rovnž žila ratolest lidu jim sveného. Zejména však o sv. Methodji nelze se domnívati, že by nebyl prošel všechny kraje celé íše velkomoravské, k níž Opavsko a též Hor. Slezsko slušelo a pro jejíž celý obvod byl arcibiskupem ustanoven. Avšak nech již jest tomu jakkoli, tolik zstává jisto, že svtlo víry Kristovy pineseno nám bylo vroucí láskou svatých bratí soluských. Sv.
Methodj po
smrti svého bratra ješt
tém 20 let
utvr-
všeobecným úspchem. Bohužel jen že práv veliký král moravský Svatopluk dílu jeho bránil, dávaje si našeptávati nechu ano dokonce i nenávist proti muži v pravd svatému. Co píkoí a trpkosti bylo z této píiny sv. Methodji pestáti! Pramenem všeho tozoval národ náš ve víe Kristov a sice
hoto zla byla zase
nmecká nepíze
s
a sice tehdy biskupa Vi-
ošemetn vetíti v lásku královu, jíž pak používal k nekalým svým zámrm. Odstraniti sv. Methodje a uplatniti sebe sama a tím vliv nmecký v lidu eském^ bylo jeho tajným páním. Toho však Svatopluk, a tolik píkoí od byl vytrpl, nechápal. Vichink zpsobil to, že sv. Methodj r. 880. ješt jednou se musil v ospravedlovati. Zvítzil tam, jak se samo sebou rozumí, optn, ale
chinka, který dovedl
se
Nmc
nevraživost
nmecká
až do hrobu.
ím
ho
i
i
na dále vytrvale stíhala a provázela
20 6. dubna r. 885. a pohben byl prý na Plodný a blahodárný život svj skonil tedy i tento veliký svtec uprosted pronásledování, jakoby Prozetelnost sama byla žádala, aby dílo své obtavým sebe-
Methodj zemel
Sv.
posvátném Velehrad.
zapením
zpeetil.
Od dob
národ eský jiaýra kesanským. Tím se do ad jiných národ evropských, kteí rovnž
sv.
apoštol slovanských
životem, životem vznešenjším,
ovšem již
postavil
žil
životem
Krista vyznávali, aby na poli vzdlanosti a pokroku
závodil.
šen
I
vzkvétalo
nezadlouho
a
eského pvodu.
skuten oslaveno
Život
dílo sv. Cyrilla a
bylo
i
s
nimi
Methodje ut-
jinými svtci a svticemi
svj pinesla mu
v
ob
národní svtice
svými je posvtila i blahoDoubravka, Mlada dcera Boleslava I., a Pemyslovna slavená zvelebila Polského, je šíením slova pojavši za manžela Mška Avšak i nejvtší svtec eského národa božího mezi Poláky. dobách vydechl vznešenou duši svoji a sv. Václav v tch vzýván je v ddictví svém již bezmála tisíc let jako ochránce svého lidu. Nejinak i apoštol Prus sv. Vojtch muednickou svojí smrtí jméno eské proslavil, což v neztenené míe platí i o poustevníku a opatu sázavském sv. Prokopovi.
sv.
Ludmila, ctnostnými skutky
Avšak netoliko toto náboženské a osvtové povznesení sv, bratím soluským vdíme, my dík svj skládáme jim i za jinou velikou úsluhu.
eský
národ v prvé polovici 9. stol. byl velmi ohrožen, sousedé Nmci. Tito picházeli se slovem Kristovým na rtech, ale v srdci jejich byla báze ped vzrstem moci eské a z ní se prýštící nenávist. Proto sáhali vždy astji ke zbrani a sami králové jejich s ozbrojenci vpadali do
nebo
ech
byli
mu
na Moravu, aby vliv svj si zde zabezpeili; národu nahrozil ne-li zrovna osud úplné záhuby, tož zcela Pesila proti nmu stála veliká, jist osud jama nmeckého. než aby se byl mohl ubrániti. Pomoci mohlo jen rychlé bezodkladné pijetí Krista se strany jiné, aby píležitost pinášeti
šemu
i
tudíž
nám kest
a tím porobu
Nmcm
byla vzata.
nezapomenutelné dobrodiní prokázali nám sv. Cyrill a Methodj. Nebýti jich, snad nebylo dnes národa eského; byla by i jej stihla pohroma ubohých Slovan polabských. Važ si tedy práv Ty, ohrožený lide slezský, tchto svtc a jejich památku chovej hluboko v srdci svém ! A neopouštj Toto pak
21.
nm
nýbrž pracuj na s pili a láskou Jejich nehynouci památky!
ddictví Jejich,
ne-
k uctni
utuchajicí
^íe Boleslav.
%
kdy psobili v národ eském sv. Cyrill a na Morav králové z rodu Mojmírova. O vlád prvního nám známého lena rodu toho Mojmíra, víme velmi dobách,
Methodj,
vládli
již první nástupce jeho Rostislav proslul rznými blahodárnými skutky. Nejen že o rozšíení kesanství peoval, nýbrž založil mohutnou íši, již zveme velkomoravskou. Když pak veliká moc jeho se stávala nepohodlnou králi i;imeckému, takže meem na poal doléhati, dovedl útoky jeho tak dlouho s úspchem odrážeti, až erná zrada synovce jeho Svatopluka, údlného knížete nitranského, panství jeho
málo,
za to
ale
i
uinila konec.
Nmcích
Veliký král Rostislav zahynul ve vzení kdesi
Tento pi chybách byl lovk vlády schopný a povznesl v brzku své panství k netušené výši. Všechny kraje kolem nynjšího markrabství moravského byly mu poddány, nevyjímaje ani panství Boivojovo v echách. Též veliká ást Hor. Slezska ho poslouchala. Mohutná tato íše pojící vtšinu Slovan západních se však rozpadla již po jeho smrti (r. 894.) a v trosky obrácena byla brzy po tom vpádem divokého národa maarského. Popud k obnovení jejímu pišel teprve pozdji z ech v
a panství jeho zabral zrádce Svatopluk.
všech svých
od
Pemyslovc.
Již sv. Václav, slavné pamti ochránce a patron národa eského, vymaoval pomalu prozíravou svojí politikou a moudrou správou echy z dívjšího hlubokého úpadku, avšak žel Bohu díla dobe zapoatého nemohl k žádoucímu konci pivésti pro náhlou, násilnou svoji smrt (28. zái 935.?).
Úloha (f 967.),
tlaení lvi
tato
který
i
mla pipadnouti jeho nástupci Boleslavu 1. s Nmci své spory pízniv vyídil na poi
Maar, odvkých škdc
podíl.
Sotva že
íkou Lechem
jeho
totiž
byli
pispním
zetel k zabrání kraj
eského
Maai
r.
poraženi,
národa, bral v 955.
pravd
nad bavorskou
obrátil Boleslav
svj
pati vších kdysi k íši velkomoravské.
22 a v práci té se mu dobe dailo. Dobyl brzy na Maarech Moravy ano i ásti Uher a zmocnil se i Horního Slezska a Krakova s okolním územím, naež k vli upevnní vzájemného pátelství provdal svoji dceru Doubravku za knížete polského Mška I. Syn jeho Boleslav II. (f 999.) v tchto bojích vítzn
pokraoval
moc
do nynjší východní pražského r. 973. založeného zejm vytýká mezi píslušenstvím této nové diecése ve Slezsku župy obydlené Slezany, Tebovany, Bobany a D-
Hahe.
a
rozprostel
svoji
až
Potvrzovací listina biskupství
došany a na východ hrad Krakov s územím až k ekám Bugu a Stýru sáhajícím, což asi byl rozsah eského panství tch as. O listinu tuto se postaral, jak se zdá, druhý biskup pražský sv. Vojtch, jenž krajiny naše podle všeho dobe znal a tím tedy
i
hranice své diecése. Ze na svých cestách pastý-
m-
ských se dostal až do Krakova, víme jist, z povstí pak žeme erpati pouení, že i po Slezsku déle putoval a r. 984. založil a vysvtli chrámy v Opolí, Bytomi a v Tšín, jinak tchto událostí pesvdiv prokázati nelze. Za to tím bezpenji jsme poueni o rostoucí moci íše polské, jež do Slezska na úkor eských Pemyslovc brzy potom se poala šíiti.
a
R. 990. dobyl polský kníže
hradu
Nmí
doval
i
pi eských
nástupce jeho
polská nabývá za
nho
Mšek na Boleslavu 11.
památného
hranicích a výbojnou jeho politiku sle-
veliký Slovan Boleslav Chrabrý.
ve Slezsku rozhodné
pevahy
a
Moc
marn tedy
na smrtelné posteli napomínal syna svého Boleaby zachoval neporušeno panství eské, které on prý „až po hory Tatry za Krakovem" rozšíil. R. 1000., když zbožný Otta III., císa nmecký, spchal ke hrobu sv. Vojtcha do Hnzdna, vítal ho polský kníže již ve slezské Jilav (pi stoku Bobravy a Kvizy) nedaleko Šprota vy a sice prý na hranicích své íše v žup Ddošan. Dle toho by tehdy již veliká ást Slezska zase bývala Polskem upoutána. Boleslav Chrabrý však ve své výboj nosti neustával, protože rozhárané pomry v Cechách za vlády nezízeného Boleslava III. jej k tomu neBoleslav
II.
slava IIL,
mén
lákaly
nežli vlastní jeho
zámry
založiti veliké
panství
na západ slovanském, jež by uinilo pítrž dobyvanosti nmecké. Bohužel nepodailo se mu takovou trvalou baštu slovanstvu zbudovati, všechny své síly za tím úelem napjal a chtl i sídlo své do Prahy penésti a i arcibiskupství hn-
a
zdenské.
R. 1002. rozhodoval
již
Boleslav v
samých echách
23 r. 1004., kdy od Pemyslovc Jaromíra a Jindicha II. byl vypuzen. Císa za císae Oldicha za pomoci tchto boj pronikl r. 1005. až k pechodu oderskému u Krosna, aby vojensky stíhal svého odprce. Slezsko tím trplo tehdy rovnž jako pozdji za vleklých boj mezi echy a Poláky,
až
a ovládal je
kteí na
pd
do
naší vlasti dlouhá léta se navzájem potírali.
S^pJ^
eský Éo záhub
Achilles.^)
panství Boleslava Chrabrého v
echách
uvázal
nm
Oldich (f 1034.), šastný se ve správu zem Jaromír a po manžel spanilé selské dívky Boženy a zvlášt horlivý ctitel poustevníka a opata sázavského sv. Prokopa. Pokleslé a ponížené panství eské teprve tento panovník poal zase kísiti, ale úpln z tžkých mrákot minulých je vyvedl teprve jeho syn a nástupce bohatýrský kníže Betislav (f 1055.). Po dlouhých dobách úpadku a rozdlení eského národa dostavuje se obnovitel moci eské, aby dv sesterské zem echy a Moravu na vždy spojil a to tak pevn, že dnes po devíti stech letech svazek ten pevn trvá a bude bohdá pekonávati stále Vždy ani jinak nelze, nebo zlobu všech nepátel i na dále. O toto nezrušitelné upevnní brasrdce obou zemí jedno jest. trské lásky
eskomoravské piioval
svého otce. Tehdy ješt moravských Hradci,
dorážeje
již
se Betislav již za života
prodléval v krajinách našich
—
a
sídlil
patrn
delší
neustále na hranice polské
as
—
tou dobou na pevném
a setrvávaje také
neúnavném boji proti mocnému králi uherskému sv. Štpánovi. Jméno své tmito boji velmi proslavil, kdyžt zejména r. 1030. sv. Štpána porazil a až k samému Ostihomu s vojskem svým pronásledoval, takže potom echové od Uhr mli v
na dlouho pokoj. Hmotný výsledek tohoto zápasu bylo práv opanování celé Moravy, kdežto Slovensko, také bývalá ást íše Svatoplukovy, navždy bylo pipojeno k Uhrám. Takovéto úspchy otevely bujarému knížeti eskému dokoán cestu do Slezska a vbec do íše polské, aby tam slávu svou ješt více *)
Achilles jest bohatýr
opvovaný
v básních a
povstech eckých.
24
podmanním národa polského. Tím se opakovaly ovšem velikého Všeslovana s píslušnými zmnami píbhy z dob Boleslava Chrabrého. K provedení velikolepého zámru tohoto naskytovala se Betislavovi prav tím asem píležitost znamezveliil
zmatky nastalé v Polsku po smrti krále Mecislava II. Rozervanost Polák tehdy dostoupila v následcích nespoádané ovšem rodilou Nmku vlády takové výše, že i královnu s jejím synem Kazimírem vyhnali a mezi sebou vé stálé nepohroma vraživosti a v ptkách žili. Blížila však se již na s mohutným vojskem eským. Betislav prý vpadl jako strašná boue Slezskem na Krakov, dobyl ho, poplenil a veliké poklady nitá pro
—
—
n
zlata
i
stíbra tam nabral.
Následujícího
dobyl a spustošil
r.
1039. obrátil se na sever do Slezska, kde
msto
Vratislav
s
dalekým okolím,
ale ni-
kterak neprodlévaje, vrhl se ihned zase do Velkopolska, jehož
msta Hnzdna se stal pánem. Bylo to staroslavné panovník polských a sted duchovní správy celé íše
hlavního sídlo již
od dob Boleslava Chrabrého a tedy bez odporu místo v íši A toto památné msto opanovali k veliké
polské nejdležitjší.
sláv
svojí Cechové.
V hnzdenském chrámu Panny
Marie odpoíval nejdražší Vojtcha, kdysi biskupa pražského
poklad íše polské, tlo sv. a tu Cechové, rozradostnni svými výboji, usmyslili si dovršiti své úspchy vyzdvižením a odvezením tlesných ostatk svého národního svtce. Úmysl svj také neprodlen skutkem provedli. Než-li však tla sv. Vojtcha se dotkli, zavázal je kníže Betislav dtklivým oslovením pi hrob svtcov k zachovávání nkterých mravních zákon kesanských, ped tím asto opomíjených. Žádal po nich na p., aby svazk manželských zlovoln netrhali, nýbrž ve stavu tom posvátném svorn a kesanským zpsobem žili. Písn je dále vyzýval, aby budoucn vraždy se vystíhali, zejména však nikdy aby krve píbuzné neprolévali; mimo jiné zakázal též lidu svému mrtvoly pohansky spalovati a na polích nebo v hájích pochovávati. Teprve když Cechové tchto a podobných pikázání jeho slíbili plniti a tuhé pokání vykonali, otevel pražský biskup Sebí hrob a tlo sv. Vojtcha z nho vyzvedl. Po té vrátili se bojovníci eští s velikou vítzoslávou do své domoviny, podídivše na delší doby svému panství celé Vratislavsko. Král polský Kazimír vykoupil si je teprve až
25
Tímto a
da
roní
za
1054.
r.
zpsobem pak
Krnovském
doby sahají
proti
asi
5U0 hiven stíbra a 30 hiven zlata. ustáhlo pomezí Moravy s Opavskem Slezsku tak daleko, kam ješt za dnešní se
hranice olomouckého biskupství.
Šastný výsledek nepítele v císai
tažení
nmeckém
polského
a tím
i
Betislavovi
vzbudil
dlouhotrvající vleklé boje
Nmci. Uvnit své íše proslul Betislav upevováním mrav kesanských a ustanovením ádu staršinského, tak aby vždy nejstarší muž rodu Pemyslova vládl a ostatní nejbližší opateni V povstech zachoval se nám pedebyli údly na Morav. s
vším jako
smlý
únosce spanilé Jitky
z
kláštera svinibrodského
Bavoích a vbec jako panovník ducha odhodlaného a rázného, proež plnou mrou si zasloužil název eského Achilla. v
Boje mezi
echy
a Poláky
na
pd
slezské
neustávaly
Tak na p. za vlády knížete eského vpadl Boleslav Smlý, král polský, Slezskem
ani po smrti Betislavov.
Vratislava
1061.
r.
holasovského a oblehl s velikou pesilou Hradec, utrpl však tu od vojska eského velikých ztrát. Boj jeho v srdci Holasovska jest nám proto památný, že zpráva o kraje holasovského jest také první djepisnou zprávou o do
kraje
nm
pd
i
opavského.
pozdji poátkem stol. 12. trplo Slezsko bratrovražedným bojem eskopolským, k nmuž se ješt nad to vše pipojily trvalé rozmíšky v královském rod polských Piastovc. Král Boleslav III. Kivoústý íši svou totiž rozdlil k velké škod svého národa tyem svým synm tak, aby nejstarší Vladisleir držel Slezsko a Krakovsko a v Krakov sídlil, a ostatek mohutné íše aby ovládali další ti jeho synové, ale s tou podmínkou, aby bratru svému nejstaršímu byli poddáni a ve všem ho poslouchali. Tímto nešastným skutkem dán byl podnt k nekoneným rozmíškám, ano i k bojm, jež po staletí zmítaly ce.lým Polskem a jež obzvlášt i ve Slezsku
Avšak
mnoho jako
zla
i
zpsobily. Staršinský
Pemyslovcm
ád
pinesl jen hoe.
tedy
práv
tak
Piastovcm
26
Sv. Hedvika. Hedvika, dcera Bertholda, vévody meránského v T^Tolsku, aby podala ruku k satku bohatýrskému knížeti lehnickému Jindichu I. Byla tehdy ješt mladikou dívenkou, ítala teprve dvanácte jar svého života, ale co jí scházelo na letech, nahrazovala její jasná, ušlechtilá mysl, jakož i nžné, všemi panenskými cnostmi Dle souasných zpráv však byla mladistvá se skvící srdce. princezna meránská i svým zevnjškem zjevu spanilého. Není srdce knížete Jindicha cele zaujala tedy divu, že pak mj^sl a že naopak i ona sama, vedena jeho vroucí náklonností a rytískými cnostmi, lásku chot svého rovnou mrou splácela. Proto také manželství jejich bylo korunováno blahem neska--
^.
1186.
do
zavítala
naší
vlasti
slezské
sv.
i
leným
dle
známého písloví:
„Kde láska pebývá, tam
Bh
požehnání dává". Štstí však jim bylo píznivo i v záležitostech vladaských, nebo slezské jejich državy vihled pod jejich správou prospívaly. Jindich L, zvaný pozdji Bradatý, protože na brad nosil dlouhý vous, pijal již po svém otci Boleslavu Dlouhém údl opolský a vratislavský dobe uspoádaný, ale piinil se také sám, aby ho ješt více povznesl. Nebyla to úloha snadná, ježto se Piastovci slezští mezi sebou bez ustání sváili a majetek
svj stále na menší a menší panství dlili ;^) Jindich proto chtl alespo svj údl neporušený potomstvu zachovati. Duchaplná jeho chot sv. Hedvika ho ve všem tomto poínání radou i skutkem horliv podporovala, takže se spojeným jejich silám skuten podailo pivésti své zem k netušenému rozvoji. Jindich totiž brzy po svém nastoupení rozprostel svoji moc i nad údly ostatních Piastovc, kteí ho pak od Pomoí až ku Karpatm byli poslušní. Na Slezsku zveleboval území své hojnými pisthovalci ve mstech i po venkov a povznášel je pilným zakládáním klášter pro nejrznjší ehole duchovní. i Tyto poslední volala piln pedevším sv. Hedvika. Žel jen, že nezstal Jindich Bradatý vren svým vzácným zásadám i ve 1)
Postupem asu se stala stedem knížectví tato msta: Opolí, RaOsvtim, Zátor, Bytom, Hlohov, Volov, Vratislav, Zahá,
Sv,
tibo, Tšín,
Krosno, Lehnice, Javor, Svidnice, Olešnice, Beh, Minsterberk a Nisa pozdji však sídly knížat bývala i jiná ješt místa jako na p, Opava, Krnov ;
Hlubice
(tato
ovšem na
pd
pvodn
moravské).
27
píin
národní a že na úkor pokrevného lidu polského usilovn
napomáhal ve Slezsku
bujeti niravu
i
reci
nmecké! Této výtky
ho nelze ušetiti, ano tím více chyby té jest dlužno litovati, že od té doby duch odpadlictví jakoby njaká ddiná nákaza pecházel na všechno jeho potomstvo a je vlastnímu jejich národu odcizoval. Za takovýchto okolností pak pirozen v nás
nemže
vzbuditi podivení
úkaz,
ten
ani
že
ani
Hedvika,
sv.
žena ovšem bez tak pvodu nmeckého, ve vcech národních manžela svého neuvedla na správnou cestu, nýbrž ho docela v této
píin
i
podporovala.
Avšak
ani tento posléze
ním
uvedený
tch zvláštním nebo neslýchaným, dobách všechny nmecké princezny, jež se za panovníky slovanské provdávaly, bývaly prkopnicemi proud ponmujících. R. 1138. byl Jindich I. Bradatý potrestán pro nkteré neshody s duchovenstvem klatbou. Celý svj život podporoval církevnictví, zakládal kláštery a bohat je zaopatoval, ale ke zjev nebyl
protože v
konci života pro upílišnné vymáhání daní a jiných povinností
od knží propadl chvíle.
kdyby
Ti ji
léta
opustil,
písným trestm tehdy strávil dle
církevním.
Tžké mu
nastaly
Lehnici prý ze strachu,
v
pedpovdi
choti
že
Na jae
své zeme.
však pece z útulku svého odešel, ale již v Krosn byl zachvácen nemocí, z níž mu již nebylo souzeno se pozdravili. Umíraje, dal prositi vroucn milovanou svoji manželku, aby pišla k jeho lžku, ale pání jeho bylo oslyšeno. Bála se sv. Hedvika pistoupiti k loži lovka prokletého a tak zemel Jindich úpln opuštn pohben byl ped hlavním oltáem kláštera tebnického, který byl z popudu své choti sám založil. r.
1238.
;
Po
smrti svého manžela se
sv.
Hedvika oddala
jícímu životu a starostem o blaho svých nejdražších.
V
cele ka-
srdcích
tchto zstavila stopy nezniitelné a proto ne nadarmo bývá nazývána mateí slezského rodu Plastová. Ze tí syn jejich má pro nás jakýsi zájem vedle nejstaršího Jindicha H. i nejmladší Boleslav, již v dtských letech snoubenec dcerušky Pemysla I. Otakara, Anežky. Tato od tetího roku svého prodlévala v kláštee tebnickém na vychování pod ochranou sv. Hedviky, ale vzata byla zase do vlasti zpt po pedasné smrti Boleslavov, a sice pro budoucnost lepši, zasvcenou blahu jiných; jest
to
cnostmi proslavená, blahoslavená Anežka eská.
Anna se stala manželkou Jindicha II. Pobožného pi tom zárove nejoddanjší nejdvrnjší bytostí sv.
Její sestra
a
i
Hedviky. Kristu již
a
spolu
Žily
— dv
srdce spojená
stejnou láskou ke
—
úéinlivým milosrdím k lidu ve vzorné svornosti manžel a pozdji po jejich smrti vedly v píkladné píchylnosti bohabojný život v kláštee
za života svých
pospolu
tebnickém. Anna Pemyslovna proto požívala úcty všeobecné, ale piblížila se i jinak ješt k srdci sveného sob slovanského lidu ve Slezsku; byla prodchnuta velou oddaností a láskou k bratrskému lidu polskému, nmeckými pisthovalci utlaovanému. Ujímala se ho alespo horliv a volala z té píiny do Vratislav eské minority a klarisky. Výbornost takovýchto skutk na míst a v dob všemu slovanskému tak nepátelské, jako bylo na dvoe Piastovc vratislavských, nelze ani dosti vynachváliti.
Spoleného žití obou spátelených duší v kláštee tebnickém bylo na krátce, ježto je perušila smrt sv. Hedviky Tlu slezské svtice byla smrt vysvobozením 15. íjna 1243. z úžasného potlaování všelikých jeho žádostí silou ducha a neoblomnou vlí, nebo sv. Hedvika zejména v posledních dobách svého života konala pravé divy sebezapení. Slyšme jen co chvály o ní napsal
Mnohá tžká jícnici,
aby
životopisec!
protivenství sesílal prý
ona v pesvdení, že
ale
sílu
její
své
vroucí
Bh
na knížecí ka-
dje toliko proto, oddanosti do Jeho vle mohla ukázati, se to
vše
snášela všechny útrapy s myslí neohroženou.
Oplakala svého
manžela, oželela bolestnou smrt sestinu, hledla odiniti krutou,
vzájemnou nenávist svých syn a utšovala bratry své, když bez viny ztratili est i jmní. Zvlášt nelítostn" se jejího srdce dotkla ztráta mladšího syna, když na lovu spadnuv s kon, se zabil, ale na mysli pi tom neklesla, nýbrž vrna jsouc svojí zásad, že kesanu jest se podrobiti vli Nejvyššího a snášeti trpliv všecko, ím ho Pán navštíví, dovedla s klidnou myslí k tomu všemu ješt pijati žalostnou zvst o nešastné smrti staršího syna Jindicha v den bitvy tatarské. Nejenom však že snášela trpliv tžké rány na ni sesílané, ona síly ducha svého využitkovala ješt ke všelikým projevm lásky
kesanské; nejmilejším zamstnáním prý jí bývalo stírati nešastným slzy a pomáhati nuzným a potebným z jejich bídy. Sebe ve let
samé
píin
sv.
Hedvika
vbec
nedbala a nehtovala, takže
jí
patí obdiv mrou vrchovatou. tyicet na p. nepožila masa a asto dlouhé doby vydržela žíti jetéto
skuten
!
29
a
ovšem jako mocná paní a suchém chleb a vod, knžna mohla pepychem oplývati. Nad takovouto mohutností vle nezdrží se úžasu ani nevrec Též sv, Hedvika jako její manžel byla uložena k vnému odpoinku v Tebnicích. Za svatou byla prohlášena po delším otálení teprve 26. bezna 1267. a sice od papeže Khmenta IV., když slepá dine
o
dcera jeho z dob
mimoknžského
života dle slov legendy vzý-
Hedviky zázraným zpsobem nabyla zraku. Tlo slezské svtice bylo tehdy uloženo v kapli nov k tomu úelu poízené za velikých slavností a za pítomnosti nesetných duchovních, obzvlášt však krále eského knížat svtských váním
sv.
i
Pemysla
II.
Otakara.
Tatai.
^i
severozápadním konci veliké íše ínské žili dlouhá staletí bez všelikého ádu spoleenského a bez zákona zástupy divokých koovník mongolských. Prbhem dlouhých dob tento lid se rozmnožil takovou mrou, že poal napadati území sousední a poátkem 13. století dokonce již mocí svou ohrožoval všechny okolní íše. Nejvtší rozvoj však mu nastal, když se spojili rzní jeho kmenové v jediný mohutný celek vojenský
náelníka ingischána Temudžina si poínskou, pronikli až do Indie a dále na západ do Malé Asie. Trosky íší, rozvaliny mst a spousty nejdsnjší všelikého druhu oznaovaly pochod tchto surovc. Avšak územím Asie jejich ádní nemlo býti omezeno. a vedením nejvyššího drobili íši
Temudžin v nezízené pýše své mnl se býti ])Ovolaným k opanování celého svta, proež roku 1223. pekroil již vysoké horstvo Kavkazské mezi erným moem a jezerem Chvalínským a na evropské v bitv nad Kalkou v jižní Rusi peléval poprvé kesanskou krev. Poraziv tam knížata ruská, nevyužitkoval ku podivu svého vítzství, nýbrž vrátil se do Malé Asie zpt. Teprve po smrti jeho r. 1237. nový ingischán
pd
Ujgetaj
neboli
Oktaj
millionem jezdc
do
vyslal synovce svého Batua prý s pl Evropy, aby si tam založil samostatnou
30
Nepehledné zástupy divokých koovník
íši.
Rus
zaplavily jižní
v cestu postalehla popelem „máti
hubily, pálily a pustošily vše, co
a
se jim
Padlo památné msto Vladim, vilo. ruských mst" staroslavný Kyjev. Úpní a náek rozléhaly se po širé, slovanské Rusi. Tytéž hrzy však se chystaly na ostatní koniny výchbdní Evropy, nebo zatím co na Rusi bylo drancováno, potulovali se již zpytáci mongolští na západ, aby prohlédli zem jež hroznou metlou asijskou mly býti navštíveny. Také do Cech a na Moravu zapadli a zahálen se tam potloukali s místa na místo. Lidé jim íkali Kartasi, ale nikdo nevdl, kdo jsou, kam jdou, nebo co hledají. Mezitím zprávy o Mongolech na západ stále více zaléhaly. V zemích kolem Karpat a Krkonoš se zahostila hrza ped budoucností. Povsti zajisté líily koovníky asijské jako vtlené ábly a zrozence pekla a nazývaly je Tatary (Tartarus = peklo), ale nebylo se emu diviti. Ple špinav žlutá, hlava beztvárná, oko šikmé, krvelan hledící, celá postava zkiverlá, vzhledu lstivého, lupiského. Náboženství byli pohanského. Klanli se ohni a slunci, blesku však a hromu se velice báli, jelikož se domnívali, že jest to ohnivý drak, který když padá s nebe, šlehá zemi ocasem a srší ohe. Zemelým dávali do hrobu hebce, kobyly a híbata, aby se mli na onom svt hned na projíždti a netrpli také nedostatkem kumisu t. j. nápoje z kobylího mléka, jejž velmi rádi požívali. Krátce a dobe Tatai byli národ nevzdlaný, sm*ový, neznající rozdílu mezi dobrým a zlým a skutky jejich boží dopuštní. i
i
em
^
Nad
to
jiné,
se rozumí, musili se jich báti obyvatelé zemí,
Tatarm na rán jako Polsko a Slezsko. Co je oekává, vdli dobe od uprchlík ruských, kteí až do našich konin ped žlutými pekelníky ubíhali. Mezi tmi byla mnohá mocná
jež byly
i
knížata
ruská a
polská.
Jeden
prchl až pod Krkonoše, kde
mst
z
jakási
ruský kníže
nich
princezna
z
Michal
jeho rodu ve
Neumarkt byla o poklady oloupena a zavraždna; událost podnt ke známé povsti o usmrcení tatarské prin-
tato zavdala
cezny^ ve Slezsku, jakožto prý pravé
píin
vpádu mongolského.
*
* *
Koncem
r.
1240.
pevahli
Karpat pronikli na západ. již
Sandom
prsmyky
a
Krakov
V
se
Tatai
již
do Polska a podél
polovici února
a rozdlili S9 ve ti
karpatskými do Uher, Peta
r.
1241. vyvrátiU
proudy. Batu vpadl
zamil
k horní
Ode
a
31
voj
tetí
brzy
vpadl do Velkopolska,
však
se
Petou zase
s
dobývali Opoli pechod pesilou u vybojovavše si marn Ratiboe. Pozdji Vladislava a zampes Odru, porazili tamní knížata Mška a
Ve Slezsku
spojil.
ili celé
pustošili
Tatai
již
v
lednu
a
rovnou na sever k Vratislavi. Mšané vratislavští, spálivše msto, utekli se do hradu na ostrvku oderském.
Tam Tatai proniknouti nemohh a proto se smrem k Lehnici. U tohoto msta
otálení pustili
bez dalšího teprve nara-
na vtší odpor, bohužel nebyl odpor ten tak mohutný, aby byl mohl odvrátiti od Slezska tžkou pohromu. Nebylo zajisté zrovna jako v Polsku tak ani ve Slezsku k boji tak vážnému Tatai vybíjeli jedno knížectví po druhém bez nic pipraveno. pekážky, kdežto spojeným silám celého Polska neb i rilezska jist by nebyli odolali. Takovéto jednoty však nenašli nikde Se strany knížat polských a tak bez obtíží pronikali dále. zili
ovšem liknavost trestuhodná. nám ani samy události v okolí lehnickém. Jindich II. Pobožný shromáždil v opevnné Lehnici kolem sebe jist ne více než-li nkolik tisíc ozbrojeného lidu, ale práv proto tím více nás napluje podivením ta okolnost, a slezských byla to
O
nic lepší obraz neskytají
nýbrž vytrhl do oteveného pole. Že by se byl chtl spojiti s velikým vojem, který mu král eský Václav I, jeho svak, vedl na pomoc, nedá se mysliti, nebo tento spchal na bojišt od Zita vy, kdežto •Jindich e vojskem svým pustil se na jihovýchod, kde na Dobrém Poli u vesniky Valštadtu 9. dubna 1241. od Tatar že se nedržel s hrstkou lidu svého za hradbami,
byl náhle napaden.
ml
ani
vyhnul.
Že ostatn
o blízkosti vojska
pontí,
vysvítá z toho,
Prbh
boje byl krátký.
svým nemohl dlouho
že
eského
ne-
v této chvíli bitv neJindich s neetným vojem se
tonm okolnosti nepíznivé, podlehl úpln.
odolávati veliké pesile
a když k
všemu se pipojily ješt jiné Tatai prý totiž v boji mli jakési
stroje, ze kterých umli dýmu proti kesanm, takže tito, lekajíce se úkazu toho jako njakého ábelství, zdšen ustupovali. Touž píinou vznikl prý také zmatek v kostvu obrnných rytí. chrliti
spousty
i
Potupu odnesl který
si
z
boje tatarského
tšínský kníže
zbablým svým útkem zpsobil
Mšek
II.,
ve velké ásti vojska
nepoádek. Zdálo prý se mu, že cizí jakýsi muž, který po táboe polském pobíhal, volá „Zachra se, kdo mžeš", a tím prý ho popletl.
32 Bitva
byla
dobojována;
vojska
slezského na 10.000 pokrývalo bojišt. Padl i Jindich II. a s ním Boleslav, syn vypuzeného Pemyslovce moravského Dépolda, i ale i mnoho jiných domácích šlechtic tu pineslo život svj v vzdlanosti kesanské. Mrtvole Jindichov uízli Tatai hlavu a nabodnuvše ji na kopí, blížili se s ní k Lehnici, žádajíce za vydání msta. Tlo jeho nalezeno bylo teprve po odchodu
muž
z
prý
ob
Tatar,
ale
znetvoené,
takže matka sv. Hedvika a manželka
Anna Pemyslovna je mohly poznati toliko dle šesti prst na levé noze. Padlým kesanm uezali Tatai uši a poslali prý jich devt pytl ingischánovi do Asie, aby vidl, jak bojovníci jeho dovedou vítziti.
Tatarm vítzná nepinesla.
podnik
bitva u Lehnice, jak se zdá,
mnoho
zisku
Ztráty jejich byly asi veliké a nejistota budoucích
tísnivá, když nedali se dále na západ, nýbrž Krkonoš zpt územím jist z velké ásti zpustošeným. Ostatn jest pravdpodobno, že vojska eského se lekali, poznavše svými zvdy jeho sílu. Od Lehnice alespo velmi rychle se vzdalovali a teprve v okolí Otmuchova se déle pozdrželi, když jich nepítel dosti rychle stíhati nemohl. Odtud pokusili se proraziti Kladskem do ech, ale zanechali záhy takového poínání, ježto všechny stezky pomezní byly peliv zataraseny a vojskem dobe opateny. Obrátili se tedy dále smrem jižním k Ratiboi, pi emž se plných osm dni potloukali po Holasovsku se strašnými ovšem zádavami. Pi tom bylo znieno hlavní msto kraje holasoyského Holasovice a to tak dkladn, že od r. 1241. nenazývá se již kraj okolní podle nepatrného od té doby místa, nýbrž dle Opavy krajem opavským. Mnohé osady na Opavsku tak byly zpustošeny, že
táhli
píliš
podél
i
nikdy nepovstaly, mnohé stží jen se vzpamatovaly. Bruntál byl vyvrácen, stíbrné doly benešovské znieny, ubránila však se Opava. V prvých dnech kvtnových po té hrnuly se již
již
davy kostva tatarského stezkou Hradeckou na Moravu, ale tam je zastihl konen zaslpužený trest krvavou porážkou u Olomouce. Zbytky divokých Asiat se po této pohrom odsthovaly do Uher, ale. ani tam déle nesetrvaly. Batu práv totiž dostal zprávu o smrti Oktajov, a proto radji odtáhl nazpt, aby se zmocnil vlády nad celým panstvím tatarským.
33
Král železný a zlaty. I.
^rálevic Pemysl II. Otakar, obdržev od otce svého Pemysla I. Otakara markrabství moravské, ml co dlati, aby v zemi jeho správ podízené nastaly zase spoádané pomry. V práci této na Holasovsku a na Morav vbec s ním závodil povstný Nmec biskup olomoucký Bruno, hlavn ovšem za úelem kolonisace, které nová pda se otevela vybitím obyvatelstva od Tatar a vyrubáním pohraniního lesa mezi Holasovskem a Opolskem. Tam a i jinde, kde vhodné místo se ukázalo, zrovna vyrstaly nové ddiny a nová msta, a živel i právo nmecké takto nabývaly vždy více pdy. Okolí Opavy bylo poseto vesnicemi klášterními, biskupskými a šlech-
tém
Z krajan
tickými.
nad
jiné rod
Voka
z
Ondej
a
vynikl v
Benešova a
Benešova i
z
Milota
pán
našich
z
bývali
Krava z
z
této
innosti osazovací
tch opt zejména syn pana
Beneš,
jenž jako
i
brati jeho
nejvrnjších služebník .velikého
také dostal Ondej za své zásluhy od Beneš estný úad komoí markrabcího a pozdji i komorníka královského; byl však odmnn za své služby i rozsáhlým územím kolem starobylého hradu Cvilína. Po létech 1250. mohutnl král eský Pemysl II. Otakar šíe panství svého v krajinách alpských, získá v postupn Rakousy, Štýrsko, Korutany, Krasko a Pordenon, takže íše jeho sáhala od Krkonoš až k moi Adriatickému. Majetek tak rozsáhlý lesk i slávu jeho jména náramn zvýšil a šastný král u vdomí své moci vj-stupoval' proto všude s nevídanou nádherou, takže všeobecn býval nazýván králem zlatým. Vybojoval si velikou bitvou však název ješt cennjší krále železného u rakouského Kressennhrunnu r. 1260., v níž strašlivou porážku zpsobil protivníku svému Bélovi IV., králi uherskému. Není pak bez zajímavosti pro nás, že nepátelství toto s Uhry se krále
Pemysla.
krále
Osoblažsko
Proto a
—
obráželo
roku
i
v
1253.,
eským
—
pomrech opavských. Zpomenutý Bela našel totiž tedy hned na poátku spor svých s králem
—
—
spojence v Danieli, králi haliském, který ve spolku Boleslavem Krakovským a knížetem opolským Vladislavem pitáhl až k samé Opav, aby jí dobyl. Nežli však to uinil, vyšel mu v ústreíy s branným lidem Ondej z Benešova a porazil ást nepátelských vojsk. Netrvalo to vsak dlouho a Daniel
s
3
34
Opav
znovu a nenaleznuv odporu, vypálil okolí první chtl pustošiti u brány druhé, vyrazil proti nmu s korouhví v ruce bratr Ondejv Beneš a mnoho Rus a Polák pobil, jiné zahnal. U tetí brány, když sesedali útoníci s koní a po domech plenili, pekvapeni byli opavskou posádkou a s nemalou hanbou na útk obráceni. Opavští se pi tom v horlivosti vzdálili píliš daleko od otevené brány, ale pitrhl k
brány;
když
Daniel,
jsa krátkozraký,
všait
si
toho nevšimnul,
ímž
se stalo, že
vhodné píležitosti ke vpádu do msta nevyužitkoval. Na ústupu svém obrátih se Rusové na hrad Násile a bez boje se ho zmocnili, když však chtl Daniel vypálili Hlubice, kamž i Beneš s lidem
svým míil,
našel celé
okolí jejich
tak spustošené,
že musll
vbec s bojišt ustoupiti. Bral se tudíž s Boleslavem Krakovským zptným pochodem pes Odru na Krakov a dále do své domoviny prý „se ctí a slávou", protože prý ped tím „nebyl nikterý kníže ruský bojoval v zemi a
peistou máte Již
r.
1254.
i
sv.
eské"
a velebil prý
„Boha
Jana Zlatoústého".
vykonal potom
Pemysl
II.
Otakar výpravu
kížovou na pomoc rytískému ádu nmeckému proti pohanským Prusm. Jedna ást jeho vojska táhla od Rakous Moravou a Opavskem a spojila se s vlastním vojem ve Vratislavi. Pemysl založil prý na tomto tažení msto Královec nad ekou Pregolou v Prších, ale jinak bojem se mnoho nezabaviv, vracel R. 1268. se záhy zpt, takže 6. února 1255. byl již v Opav. došlo ješt k výprav druhé, o jejímž prbhu a výsledku jsme
ješt
mén
poueni než
o
výprav
první. Již
ped
tím
r.
1265.
pekvapující událost pro Opavsko. Nevíme z jakých píin, avšak mžeme se domýšleti, že k vli jakémusi veleziádnému provinní jati byli ve Vídni známí nám pánové Beneš a Milota a postaveni ped soud. Milota prokázav svojí nevinu,
stala se
nebezpeenství vyvázl, ale o Benešov tžké vin zajisté to podává písné svdectví, když jako jeden z nejmilejších králi Rod pana dvoan na moravském hrad Veveí byl popraven. Voka z Benešova stihla prvá nesmazatelná potupa; druhé neml býti na dlouho ušeten. Mimo tyto svrchu uvedené upomínky víží se k bohatýrskému králi Pemyslovi na Opavsku i jiné menší dležitosti týkající se hlavn vnitrního poádku. Tak vydáno z jeho vle naízení, aby pi každé ddin zdlány byly kryté, lékami opatené vlí jámy na chytání zve. Postaral se též o upraz
—
35
mr
a váh, jakož na p. název tvrte pochází z jeho Mnoho pée vynaložil též na uspoádání práva a zízení mstského a roku 1270. potvrdil právo mstské zejména Hlubicm. Opav prokázal veliké dobrodiní darováním tyiceti lán lesa u Hradce, jejž msto to až dosud drží (lesy skí-
vení
doby.
jakož
povské),
i
r.
1271.
Z
dob
bylo
ostatních událostí, které ve Slezsku a zvlášt na
osobou zlatého krále jsou
s
obsaženými v majestáte vbec zemí slynoucí
jinými laskavostmi
Opavsko v jeho v každé píin pokrokem.
z
ve
spojení,
zstavila
Opavsku
nám trudné
vzpomínky nešastná bitva na Moravském poli a v mysli slezského lidu navždy se udržela památka vdovy Pemyslovy, Kunhuty i milovaného syna jeho Mikuláše. Slyšme tedy nejprve o Pemyslov žalostné smrti! II.
Po radostných dnech štstí
slávy
a
nastaly
Pemyslu
Otakarovi doby tžkého utrpení. Zvláštní hrou osudu poaly se stahovati erné chmury nad jeho blahem práv se strany, k níž obracíval po celý svj život vezdy jasnou tvá; chmury II.
hnaly se z Nmec. Tam dosedl r. 1273. na trn Rudolf Habsburský, muž chladného rozumu, stízlivý a vypoítavý. Za úkol vlády své si vytkl tento panovník zaopatiti bohat svj rod, a k tomu se mu zdály vhodnými alpské zem Pemyslovy, jež tento neml jakožto léna íšská dosti urit zabezpeeny. Boj vzplanul mezi obma soky již r. 1286. a skonil pokoením Pemysla II. Otakara, který svojí kolonisaní politikou byl od sebe odvrátil valnou ást svého národa a proto v boji ve svém život nejvážnjším nejen že zstal odkázán sám na sebe, nýbrž mezi Cechy ml i opovdné nepátele. Pomr mezi králem eským a nmeckým od tchto trudných ty
píbh
byl tak napjatý, že jeden
mysl byl
svden, a
proto
si
že
také
dobe vdom svého proti
nmu
bude
z
nich musil padnouti.
obtížného postavení, státi
nepítel
poetn
jsa
Pepe-
silnjší
kde jen mohl. Obrátil se až i k polským Piastovcm
se dovolával pomoci,
slezským a podh' všeho aby ho podporovali a upozoroval je, padne-li on, že i na ada dojde. Neprosil úpln nadarmo. V osudný den bitvy na poli Moravském bojoval pi osobní jeho pítel i
s
k
prosbou,
n
nm
36
Jindich IV. Lehnický, dále Boleslav Opolský, Jindich Hlohovský, a prý ješt mnozí jiní. Avšak i vzpomínky na Opavsko vedou nás k místu posledního boje zlatého a železného krále. Doprovázel ho tam totiž syn jeho Mikuláš I., kníže opavsk}'. Milota z Ddic, jinak z Benešova se bitvy na poli Moravském Díve také súastnil, avšak proslavil se tam velmi smutn. byl Pemyslu II. Otakai'ovi služebníkem velmi vrným a pro tu píinu asto vyznamenávaným, obzvlášt když se dokázalo r. 1264, že zrádných zámr bratra svého Beneše úasten nebyl. Král od té doby projevoval mu dvru tím vtší a dal ji na jevo i tím, že ho uinil hejtmanem štýrským, v kterémžto úad Milota bojoval vrn proti arcibiskupu solnohradskému a za prvé války s Rudolfem r. 1276. staten hájil Štýrský Hradec. Všechny okolnosti tedy zejm ukazovaly k tomu, že v muži tak
osvdeném
se ani v budoucnosti
Pohíchu zklamal Milota
prbh
Dne
27.
Ddic
Pemysl
velikého
nejrozhodnjší velmi trpce.
chvíli života jeho
byl celý
z
mýliti
nemže.
pítele svého
ve
Než vizme, jaký
tchto tak smutných událostí!
ervna
1278.
rozlouil se král
Pemysl
svou kdož srdci jeho se
milovanými dtmi se všemi, Nezapomnl ani na staikou tetu svoji blahoslavenou Anežku, které prý svým odchodem zpsobil mnoho trapných chvil. Zbožná abatyše, jakoby prý byla smutný konec Pemyslv oekávala, varovala ho ped nepáteli a celou noc po jeho odchodu ztrávila na vroucích modlitbách u nohou Spasitelových, aby ho uchránil všeho zlého. manželkou,
byli
s
i
nejblíže.
rovnou do Brna a dále na jih optn na pole Moravské k zástupm svého vojska, jehož však jakož spojenc neml nadbytek. Mnozí se mu báli pomoci, protože i se práv tehdy nacházel v klatb papežské pro neshody s Rudolfem, jiní, když v nouzi byl, mén dbali nežli za dob Král
eský
se vydal
o
slávy
a
opt
jiní
pímo
nacházeli; ponoukala je
pomr
potu jeho úhlavních nepátel se k tomu osobní nenávist. Za takovýchto v
nemohl neúprosným osudem stihaný král sehnati více mužstva nežli asi 30.000, ale i s tmi byl by dovedl dlati divy, kdyby alespo nebyl ml ve vlastních adách svých zrádce. Zvdl prý o tom od Závise z Falkenštejna z rodu Vítkovic, jenž, byv ze své vlasti vyhnán, zdržoval se na as v táboe Rudolfov. Dojat zvstí takovou v nejhlubších útrobách svých, svolal Pemysl v pedveer bitvy všechny podízené vdce
37
svého vojska a obnaživ prsa svá, promluvil k nim, ka: „Jsem varován, že i mezi vámi jest zrádce. Nemohu torau uviti; je-li však kdo mezi vámi, jenž neupímn o smýšlí, nech pedstoupí a pomstí se na mne na tomto míst. Lépe bude,
mn
zahynu-li já dnes, než aby obti zrády." Avšak nikdo ze
nazejtí tisícové se
shromáždných
skutku ohavnému nepiznal, vrnost neochvjnou. ke
se
Následujícího
Rufa, poli
—
pustil
vc
strhla
se
jitra,
bylo
ona bitva
to
u
nýbrž
v pátek Suchých
26.
zvítziti
písahali
stali se
všichni
srpna na den
Krt
Pemyslových boj nejkrvavjší.
z
v zápas
mnou
nevystoupil, nikdo
sv.
na Moravském
Zlatý král
sám
se
s myslí odhodlanou, doufaje, že spravedlivá jeho Byl však to bohužel poslední jeho boj musí.
est i život. Marná byla jeho osobní odhodlanost, marná obtavost jeho vrného lidu. Již nkolik hodin bitva o
korunu,
trvala
a
vítzství
se
ješt na žádnou stranu neklonilo.
Král
sám uprosted vybraných rytí zasahoval tu a tam do boje, a p6 boku jeho neustále prodléval a v sei, a mimo ni vrný jeho syn Mikuláš Opavský, takže, píkladem jejich vedeni, ostatní bojovníci
s
nadlidským hrdinstvím životy svoje nasazovali.
kterou chvíli se zdálo, že krvavá iti, nežli že 30.000
ež nemže
eského vojska
se ani jinak
N-
skon-
odolá trojnásobné pesile spo-
Nmc
jených a Maar, ale neuprositelný osud Pemyslovi uril jinak. Nadje Cech nestály sice zle, bylo jen teba proídlé ady bojovník doplniti a znavené na as erstvými silami vystídati, jedním slovem nastala chvíle rozhodná, ve které hbit nastupující zálohy zachraují trny, budují státy a nepíteli asto rvou z ruky vítzící zbra. Bda však tm, kdo z jakýchkoli píin vyerpané síly své nemohou ješt v as posilami vzpružiti! nepomže ani sebe vtší poátení úspch, údlem jejich jest záhuba. Ten byl také žalostný konec nešastného Pemysla. Pamatoval sice jako ádný vojevdce na zálohy a postavil jim v elo muže, k nmuž choval dvru nezlomnou, o nmž se domníval, že svj život i smrt zasvtil vlasti a jemu samému. Zklamání však, jakého se mu dostalo, bylo tak trpké a hrzyplné následky zrády Milotovy se mu ped oima mihly v tak strašných podobách, že se rozhodl v kruté sei radji zahynouti. Milota byv totiž zavolán na pomoc, nejen že se sám dal na útk, nýbrž i jiné do boje chvátající zpt obracel. Tím bylo dobojováno Král Pemysl hrdý.
Tm
——
.
38
kon
zasmušilý obrátil
smrem
svého
nm
potem vrných, kteí ješt pi
Tam
byl nejtužší.
spatili ho
—
k nepíteli a
s
malým
vrhl se kde boj
zstali,
píkladného vojevdce
—
na
posled jeho bojovníci. Padla jeho družina, zajat jeho syn Mikuláš,
on sám, a bezbranný od surové chasy nMrtvola jeho nalezena úpln nahá, posetá sedmnácti
skácel se k zemi
mecké
ubit.
i
ranami! Železný a zlatý král eský Pemyslil. Otakar žalostn skonil svj život, avšak rekovn. takže smrtí svou korunoval veliké dílo svého života a památku i slávu svou v srdci eského
národa na
vky
utvrdil.
djiny eské Milota z Ddic. Jméno jeho stalo se v našem národ potupnou pezdívkou pro všechny odpadlíky a zrádce, takže pouhé vyslovení jeho navznešenji pluje každé srdce vlastenecky cítící hokostí. ped námi vystupuje postava v ryku válenéni umírajícího Zcela jinak
se
zapsal
v
O
Pemysla! Tento vida vše Tak jedná bohatýr!
ztraceno, položil v
ob
i
svj
život.
í^pálovna í^unhuta na HfQáei. I.
^0 slavné bitv u Kressenbrunnu vyrovnal se Pemj^sl II. Otakar s králem uherským Belou IV. tím zpsobem, že mu postoupeno bylo k územím alpským vévodství štýrské a smlouva o tom dovršena byla satkem. Pemyslovým s krásnou a duchaplnou Kunhutou, dcerou Rostislava Haliského a vnukou Bely i
IV.
Z druhého
tohoto manželství
Pemyslova
se narodily
dv
dcery Kunhuta a Anežka a syn Václav, který, když smrtí ot-
covou
r.
1278. osiel, byl teprve sedmilstým
vlá Kunhuta
chlapekem. Ovdo-
tehdy v postavem' velice zlém, nevdouc, má-li sama se chopiti ddictví svých dtí, aby jim je neporušené zachovala, anebo má-li vládu penechati komusi jinému.
Na konec
ocítila se
Jaroslava
vyslala
jeho tábora u Rosic
dtmi
i
nad
zemmi
z
Krava ke
králi
Rudolfovi do
Morav), žádajíc, aby vedl nad jejími eskými porunickou vládu, kterýžto plán i^na
se Rudolfovi velice zamlouval. Dal proto ihned sepsati smlouvu, dle níž dítky jeho se
mly
zasnoubiti
s
Pemyslovými, jak
to
39
Kunhuta mla dostati vnem Opavsko. však nevešel v platnost pro odpor a nedvru eských pán k Rudolfovi, a tak se stal správcem ddictví Pemyslova sestenec jeho Ota Dlouhý, markrab braniborský, bohužel ukázal se ddictví toho nejvtším škdcem. Nicmén poátení píze krále nmeckého Rudolfa ho ve sveném pevn držela. Nestail ho z ní vytlaiti ani mocný Piastovec Jindich IV. Lehnický, jenž na dvoe Pemyslov byl vychován a na Moravském poli po boku svého dobrodince bojoval. Vypravil se sice s vojskem ku Praze, aby svým nárokm dodal drazu, ale nedocílil nieho.
již
r.
1276. bylo .ureno, a
Úmysl
ten
úad
Královna Kunhuta se mezitím usídlila ve vtším mst pražském a mla užívati ke své i dtí svých výživ nkterých statk v Cechách. V klidu však dlouho žíti nemohla, nebo lakotný Ota Braniborský dal ji malého Václava r. 1279, za noní doby zajati a na jednoduchém voze a bez teplého odvu za kruté zimy z Prahy odvézti na hrad Bezdz, kde byli chováni pod písnou dohlídkou. Tento smutný pobyt se královn tak zprotivil, že se rozhodla stj co stj prchnouti. brávala si dovolení na menší vycházky, ale jezdívala po I každé od hradu dále, až si koncem dubna zajela na návštvu až do Prahy. Odtamtud však se již nevrátila, nýbrž pomocí nkterých pán ujela na Moravu do Znojma, aby tam v kláštee minoritském u mrtvoly svého chot vykonala pobožnost. Byl tam Pemysl II. Otakar prozatímn pochován. Když pak po nkteré dob zavítala do Brna, slitovali se nad ní pánové moravští a domohli se toho, že jí k výživ vydána zem opavská, ve které Kunhuta již dávno držela vnným právem Cerekev, Tímto zpsobem snad uinn první krok k odtržení Opavska od Moravy a k pipojení jeho ke Slezsku, kam pirozenou svojí polohou kraj ten sám sebou tíhl. Pišedši i
Kunhuta v památném Hradci a zavedla nejprve v zemi poádek, jenž za bezkráloví asto býval porušován a jevila vbec znamenitou snahu, pivésti Opavsko ve stav co nejlepší. Dkazem toho jsou etné zápisy a výsady, Tak potvrdila mstu jež svým poddaným z Hradce udlovala. jejího manžela, mstu mu od dané Krnovu všechny privileje do
údlu
svého, uhostila se
Bruntálu zaruila jeho svobody, ádu svatojánskému ponechala podací k farnímu kostelu v Hlubicích a p. Jako žena nžných cit vlasteneckých se nám zjevuje v hst zaslaném z Hradce
40
píbuzné své Anežce, dcei Jindicha II. Pobožného a Anny Pemyslovny, toho asa abatyši kláštera tebnického. Srdce v tle se nám rozradostní, slyšínie-li, že v dob, kdy i na dvoe král eských býval jazyk náš popelkou a kdy všeobecný úpadek slovanského živlu v Dol. Slezsku mysl polského lidu vážnými obavami naploval, že v dob takové eská královna varovný svj hlas pozvedla na obranu národa eského trského
nám kmene
i
bra-
polského.
„Neslýchaná zpráva došla sestro naše nejmilejší, velikým podivením, nás a jest nám s akoliv po svých rodiích z krve polské a eské pocházíš, že nepedložené ku knžím minoritin z Polské a z Cech bezohledn a tvrd se chováš, kdežto bys radji z útrpnosti slitovati se mla nad ustrkováním ei vaší, vedena hrdostí na svj národ, ježto prohlašuješ knží z ech a Moravy za vyobcované z církve. Avšak ježto tžko lze tomu o tch knzích, viti a spíše za to míti sluší, že by svj ád na škodu vlastní zahubiti nedali; Psala abatyši tebnické takto:
protož
ponvadž sluhm
božím, pracujícím v církvi svaté, povin-
pomáhati v tžkostech, taková nechu k tm knžím mén cti a více hanby zpsobiti mže, raiž tedy, sestro nejmilejší, pispti a prospti radji knžím našeho a vašeho jazyka, jejichž uením víra katolická se zmáhá mezi národy nám svností jest
enými"'. List podobného obsahu zaslala horlivá vlastenka
Kunhuta
ádu
minorit-
souasn
také kardinálovi, jenerálnímu správci
ského do
íma,
což pak tím více
vdomí národním
pesvduje
o jejím
hlubokém
a o vzácných citech vlasteneckých. II.
Život na Hradci ubíhal protože hostí bývalo na jejím
od
té
doby, co družinu
vzdlaný Závis
z
její
královské
vdov
dvoe vždycky
vesele a rychle,
dosti a to
hlavn
okrašloval dvorný, rytíský a vysoce
Falkenštejna.
Tento velmož pocházel z rodu eských Vítkovic a býval v prvých adách nepátel Pemyslových, za to však dvrného pátelství Kunhutina jist že nezískal teprve na Hradci. Zde se románek jejich tajné lásky již skonil, když se ovdovlá královna rozhodla dávnému ctiteli svému podati ruku bez pochybnosti ke šastnému manželství, ve kterém ješt darovala Ale jak se zdá, rozhodnutí Kunhutino život synu Ješkovi.
41
novému tomuto satku nebj lo po chuti mnohým závistníkni. na jeho kteí pak z uraženého sobectví schváln na Závise k
i
manželku
nevrazili a za zlé
Kunhut
pokládali, že šla za city
svého srdce a k muži stavu panského se sklonila. Vyítáno jí bylo dokonce, že sama v radovánkách žije, ale o syna Václava kdesi v
Braniboích
vznného
a o stihanou vetelci branibor-
skými zemi eskou že nejeví zájmu žádného. žitost mla býti záhy vyízena.
Než
i
tato zále-
Ota Braniborský se byl svojí hrabivostí zprotivil již kde komu, a ovšem ani dobrotivá Kunhuta nemohla déle pihlížeti k bezohlednému jeho ádní. Zprávy které jí o pomrech v království eském byly pinášeny, rozrušovaly její mysl a srdcem jí zachví valy. Tak bývaly neutšené a kormutlivé! Pomoci bylo tedy teba co nejrychlejší. Braniborci
mli
král Václav ve své ddictví
býti ze
opt
zem
vypuzeni
uveden. eští
i
a
malý
moravští páni
pi dvoe Kunhutin na Hradci prodlévající byli v této píin za jedno a proto snad se v msíci kvtnu r, 1280. konaly na Hradci dležité porady, jež dle všeho s tmito záležitostmi velmi úzce souvisely. Výsledek této innosti byl blahodárný. Pod vlivem Kunhuty a panstva zemí eských odkázal nmecký král Rudolf Bramborce do píslušných mezí, a jednáno pi tom i o vrácení Václava II. jeho národu. Nepochybn pišlo za tchto všech úmluv na petes také i to, aby Kunhuta opustila zemi opavskou a penechala ji levobokému synu Pemyslovu Mikuláši tehdy práv ze zajetí uherského propuštnému. Za tím úelem snad práv také r. 1280. navštívil Hradec povstný olomoucký biskup Bruno, takže pozdji r. 1281. mohla býti tato záležitost úpln vja-ízena obecním snmem v Praze v ten smysl, aby byl Kunhut zabezpeen dchod 1600 hiven stíbra v Cechách a 1400 hiven^) nejspíše v zemi opavské.
Kunhuta však Hradce ješt
neopustila, nýbrž teprve,
když
mladiký syn její Václav se vrátil r. 1283. do ech, vyslala k nmu z Moravy posly s prosbou, aby ji ke dvoru svému pijal.
Václav, byv tak dlouho v cizin osielý,
žádal
si
zase
jednou spatiti svoji milovanou matku, a proto nejen že svolil milerád k její žádosti, nýbrž poselstvo jí naproti vyslal, když i
')
Hivna
Hivna stíbra mívala pražská (254 gram)
groš pak na 12
penz.
v
dobách a íších cenu rznou, pozdji na 60 - 64 groš (-=kopa), rovnal asi našemu haléi.
rzn}'ch
se dlila
Peníz by se
42
ku Praze pijíždla. Srdce jeho synovské však neodolalo ani, když Kunhuta se doprošovala téže milosti pro Závise z Falkentento v brzku na dvr Václavv zavítal a ovšem šlejna, takže jako muž v každé píin schopný ve jménu mladikého krále *ve vládu se uvázal. Tehdy teprve se zdálo, že osudem pronásledovaná Kunhuta došla pravé spokojenosti v kruhu svých i
milovaných dtí a po boku muže, jejž nikoli pohtika cizích osob, nýbrž vlastní její srdce bylo si vyvolilo. Avšak nebylo Závist eských jí dopáno ze štstí svého dlouho se radovati. pán, nepejících muži z jejich stedu takového povýšení, jakého se dostalo Závišovi, ztrpovala hoce její štstí a mysl její naplovala obavami pro budoucnost. Nicmén byla ušetena trpkosti rozkolu a pozdjšího nepátelství mezi Václavem a ZáKrálovn, viseni, nebo rozžehnala se se svtem 9. záí 1285. skutky veejnými tak proslulé, prokázala ovšem šlechta i všechen obecný lid svou píchylnost ohromným úastenstvím pi pohbu. Tlo její bylo uloženo k vnému odpoinku v pražském
chrám
sv.
Františka
Pedvídala-li královu
s
pi kláštee
Kunhuta
a
již
klarisek. z
jakýchkoli
chotm svým Závišem. pak
píin
vyplnily
roztržku
se její
ped-
petrhla se jediná páska, jež svou vlastní upadl Závis oba pojila a nejen vinou cizí, nýbrž byl r. 1288. docela vsazen v ba nemilost, u Václava záhy do vzení v Bílé vži hradanské. V trudných tchto chvílích tuchy
až
píliš
brzy.
Smrtí
její
i
i
otim králv útchy
hledával nešastný písní,
jež
v lidu
eském
se
ve skládání
pkných
ujaly a v ústech jeho dlouho se
Utrpení jeho se skonilo teprve r. 1290. Závis se nechtl králi pokoiti a vbec celý rod Vítkovic se stavl proti nmu, udržuje všechny hrady své branným lidem obsazeny
udržely.
—
se alespo zdá, hradby proti vlivu nmeckého krále Rudolfa v zemi eské. Proto dle rady Rudolfovy táhlo královské vojsko od jednoho hradu vítkovského ke druhému, hrozíc bezodkladnou popravou Závise, nebude-li dotyný hrad ihned vydán. Když pišli ped hrad Hlubokou, nechtl bratr Závišv Vítek uviti, že by nkdo sáhl na muže tak proslulého, a proto se nevzdal. Zmýlil se však velice. Vdce vojska královského Mikuláš I, kníže opavský, dal Závise 24. srpna
stavl jak
r.
1290. bez
rozpak
stíti
ostrým prknem.
43
Váelav 'ž
III.
a Viola Tšínská.
královna Kunhuta prodlévala na Hradci u Opavy,
ddic koruny eské Václav II. v dalekém Braniborsku v zajetí svého poruníka Oty. Trpíval prý tam nejen nedostatkem výchovy, nýbrž míval prý asto nouzi i v šat Takového poruníka mu opatil nmecký král a ve výživ. Rudolf! K vlád se dostal Václav II. teprve r. 1283. Zakusiv strádal její
syn
a
od nejútlejšího mládí který na
svt
mnoho
trpkostí, stal se
mužem
prozíravým,
pohlížel vezdy stízliv.
Pro Slezsko za jeho vlády jest velikého významu zápas, který se tehdy rozpoutal o svrchovanost v íši polské. Václav II. do tchto záležitostí zasáhl velmi mocn a s pevným úmyslem pokusiti se o získání koruny polské. Aby tím jistji mohl za tím cílem pracovati, zabezpeil si již pedem píze a poslušnost hornoslezských Piastovc v Bytomi, Opolí a Ratiboi
Mška Tšínského a sice smlouvou v Olomouci r. 1291. Snahy jeho brzy potom byly korunovány skvlým úspchem v ten zpsob, že v hlavním mst polském Hnzdn, pijal polskou korunu a s ní písahu vrnosti ode všech knížat polských Vše to bylo provedeno hladce, bez vea nkterých slezských.
jakož
i
ale jiná byla otázka, zda se tato na rychlo pobudova zase brzy neshroutí. Obavy toho druhu již tehdy panovaly a ukázaly se opodstatnnými nedlouho po Václavov smrti, za kratiké vlády jeho stejnojmenného syna.
likých
potíží,
stavená
Mladiký
král
Václav
šestnáctiletý, nastoupil vládu
milosti
krilem
Uher byl musil
odejíti a
se z boží z
pi
III.
za
otce svého teprve mnohoslibnýeh. Psal
smrti
pomr
eským, polským v Polsku
mu
nepítel v Piastovci Vladislavu Lokietkovi) a
cházely se neúmornou
pílí
uherským (a opt nebezpený zem jeho eské naa
vyvstal
jeho otce v plném rozkvtu. Tento se
Václav III. Pí nejmenším i alespo takové nadje, jsa dle slov kronikáe Petra Zbraslavského mládencem stepilé postavy a spanilé tváe, ducha pak nad míru rozšafného. Sbhlosti jeho v JMzyce eském, latinském, uherském a nmeckém prý se každý divil a nemén i jeho úchvatné výmluvnosti. Skoda jen, že na dobrých cestách, z
poátku
snažil
podporovati
budil
na poátku vlády spolenost uvedla ho na
jen na krátce setrval! Zlá druhu nejhoršího a zpsobihi. že mladý král poal hovti pitkám, noním potulkám a vbec
jimiž
se
dal,
scestí
44 neprav^ostem královské osoby zcela nedstojným. osob nikdo ho nemohl na správnou cestu života tu se
Z moudrých opt pivésti a
domnívali nkteí, že snad alespo rodinným životem by ho upoutati a napraviti. Pomýšlelo se tedy na
bylo možno
záhy došlo. Ale volba králova pevšeobecn, když si vyhlédl k manželství dceru nepatrného knížete tšínského Mška, krásou slynoucí Violu. Ke kroku tomu vedla ho však osobní jeho náklonnost ke spanilé princezn, kteréžto city v rádcové jeho pak úmysln podncovali. Zamlouvalo se jim patrn velice a i úelným býti zdálo, aby državy slezské krevním svazkem s Piastovci bylj' tsnji pipoutány ke korun eské a aby Slezsko bylo Václavu oporou v nastávajícím boji o polskou íši. Nicmén diví III. se souasný kroniká Petr Žitavský (v Sasku) velice, že rozhodl se mocný král eský pro nevstu tak chudou a málo vznešenou, to však by bylo práv nejlepším svdectvím, že spanilá Viola mysl i srdce královo cele zaujala. K svatb došlo v Brn 5. íjna r. 1305. a sice s velikou nádherou a hlunými radovánkami.
jeho ženitbu, k níž také
kvapila
tém
nm
Krásná princezna tšínská dosedla jako první z knžen eský trn, žel však, ne aby pravého štstí manželského požívala, nýbrž aby dny svého mladého života ve dvoe královském trudn trávila. Viola totiž nedovedla odvrátiti chot svého od života nezízeného, v njž stále více upadal a proto spokojen nežila. Lepší asy zasvitly jí choti jejímu teprve r. 1306. Toho léta 21. ervna, v den úmrtí otce svého Václava II.. pišel mladý král s celým dvorem na Zbraslav u Prahy, aby tam v kláštee cisterciáckém stanul pi hrob otcov a úastnil se zádušních služeb slezských na
i
božích.
Po mši, když se vytratil všechen hd z chrámu, a Václav III. nad hrobem otce svého ješt na modlitbách trval, vážný kmet Konrád, opat zbraslavský, pistoupiv k nmu, otcovsky laskav avšak i trpce mu uvedl na mysl híšný jeho život a pipamatoval naopak veliké jeho povinnosti jako krále. Posvátné místo a vážná chvíle psobily na mysl královu velmi mocn, takže prý skuten od toho dne jevil snahu zpsob svého života zmniti a dával v celku nadje v lepší budoucnost. Pohíchu však nebylo mu souzeno, aby dobrými skutky své minulé nepravosti smyl. Docházely tehdy z Polska zprávy vždy povážlivjší, kterak tam piastovský Vladislav Lokietek moc svoji na úkor
45 jeho rozšiuje a že není jiného zbytí než- li
v Polsku
opt
válen moc eskou
K
tomuto kroku se také Václav 111. ihned odhodlal, díve stále odkládal a vydal se s vojskem Moravou k Polsku. Na cest této zavítal také do Olomouce a ubytoval se v kapitulním dkanství, z nhož chuas již nevyšel. Proklál ho tam najatý vrah Konrád z Botenštejna, rodilý Nmec z Durynska, trojím bodnutím dýkou. Kdo ke strašnému skutku pachatele ponuknul a najal, nikdy svt bezpen nezvdl, protože stráže, sbíhajíce se k místu hrozného inu, napadU zlosyna se zbraní zkrvavenou a proto ho na míst rozsekali. Zvst o smrti Václava IIL, posledního Pemyslovce eského, psobila v osielém národ dojmem neobyejn tísni vým, kterého echové nikdy ped tím nepoíti H. Méli pistoupiti k volb nového rodu panovnického. I sliná královna Viola oplakávala smrt svého manžela, zem eské však neopustila, ježto v ní nalezla druhou otinu ano více. Nedlouho po smrti chot svého vstoupila totiž upevniti.
a
i
v
nový
satek
eským velmožem
s
držitelem vedle rozsáhlých
Opavsku. Byl prý
to
vstoupil jen proto,
aby
ského.
Zemela
Viole již
r.
však
statk
satek ani
si
v
echách
politický, ve který
získal
tento
píze
krok
Rožmberským,
Petrem
krále
i
Prudnicka na
zmínný velmož Jana Lucembur-
nepinesl trvalého
štstí.
1317.
Ppvní kníže opavský. manželkou Pemysla 11. Otakara byla Markéta, princezna z rodu rakouských Babenberk. Manželství toto bylo velmi nepirozené, ježto nevsta ítala již 46 let, kdežto ženich prožíval teprve 28. rok svého života. Že pravé štstí nebývá takovýmto satkm údlem, jest vcí snadno pochopitelnou, a ukázalo se to i v tomto pípad. Markéta žila v Praze život neutšený a po nkolika létech musila postoupiti dstojnost J^rvou
královny eské krásné Kunhut. Pemysl ml však již z doby prvého svého manželství levobokého syna Mikuláše, k nmuž po všechen svj život choval city co nejnžnjší. Kdo byla
46
matka levobokova, zstalo budoucnosti pro vždy utajeno, ale celý pomr knilv k neznámé jeho milostnici vbec jest zasten neproniknutelnou rouškou, takže nevíme jist ani rok nai
rození Mikulášova.
Ze Pemysl
Otakar lnul k tomuto synu svému pravou jej chtl prohlásiti za svého nástupce. Stolice papežská však nedala k tomu svolení, jinak uznání svého za legitimování Mikuláše i jeho sestry a pipuštní jeho ke všem dstojnostem mimo trn neodepela. II.
oteckou láskou, dokázal nejlépe tím, že
i
a
Nemoha dojíti u papeže splnní své tužby, vynasnažil se Pemysl alespo zabezpeiti syna svého pimenou výživou. Tak
se
r.
1269.
Mikuláš píše
podpise ovšem titulu
již
knížecího
pánem opavským, hledati
jako jiné velmože obdail
nelze,
Pemysl
v kterémžio
nýbrž
musíme
Otakar svého syna njakými statky na Opavsku. Mikuláš však zdržoval se stále pi dvoe otcov a zúastnil se r. 1273. i jeho výpravy do Uher, kdež ped mstem Rábem s 50 jinými bojovníky byl pasován na rytíe. Pozdji vidíme ho také v nešastné bitv u Suchých Krt na Moravském poli a po ní v uherském zajetí po celá dv léta. Ale již v kvtnu r. 1280. jednalo se na dvoe Kunhutin na Hradci o dležitých záležitostech, mezi nimiž snad o zaopatení Mikulášov na Opavsku. Mikuláš etné píznivce, kteí by mu byli rádi poklidného života dopáli, a proto snad práv na snme pražském r. 1281. Kunhut byla zajištna ona jmenovaná již suma k výživ; to stalo se asi jen z té jediné píiny, aby na Opavsku zabezpeeny byly njaké dchody Mikulášovi. Tento také k upevnní svého panství na Opavsku ihned poal pracovati a to podle všeho brannou mocí a za pomoci snad i nkterých knížat slezských. Velikých úspch hned na poátku se však nedodlal, nebo Hradec si podržela Kunhuta a jinde uznáno bylo panství jeho patrn jen z donucení. Bezpen však víme, že msto Krnov uznalo svého pána beze všeho zdráhání, jak to zejm dokazuje obdarovací listina, již v Hlubicích vystavil „Mikuláš z Boží milosti kníže Opavský a syn krále Otakara eského" svým vrným milým obanm krnovským, že se z dobré vle jeho moci podrobili a když k zemi opavské picházel, jej za pirozeného pána uznali. Ješt koncem r. 1281. v adách pátel nového knížete stáli již také pánové Vok z Krava, Beneš z Bránice a Cvilína, Zbyslav z Kout, páni z Fulštejna, z nichž Konrád byl jeho souditi, že tak
i
II.
Ml
i
47
komorníkem, Jindich písaem, Jan podstolím, pak páni z Linavy a vedle ješt jiných fojti krnovský, opavský a hlubický. i
Mikuláš pokojn v Opav a bráván bývá asto za prostedníka od rozvadných stran, což Nicmén všechny zajisté svdí o nemalé již jeho vážnosti. Následujícího
lita
žije
již
tomu ukazovati, že pánem Opavska nebyl, koná ješt v beznu r. 1283. na Cvilín a ne na Hradci a též zempanská práva vykonává jen na Krnovsku, ale nikoli v Opavsku. Podivný jeho pomr k celému knížectví osvtluje se pak zcela jasn za vlády Václava II., který jménem svým i matiným na Opavsku udluje nkteré svobody a proti Mikulášovi i pikle kuje a to v takové míe, že Opavští si trouMírností však Mifali proti svému pánu i zbra pozvednouti. kulášovou byli záhy upokojeni, zrovna jako sám Václav, jehož satku s Jitkou, dcerou krále nmeckého Rudolfa v Chebe 1285. byl Mikuláš také pítomen a tam bezpochyby se sním r. úpln smíil. Pátelský pomr obou královských bratí byl brzy potom ješt více utužen roku následujícího v Brn potvrzením Mikuláše v držb Opavska na ti léta a spolenou úmluvou, aby spory jejich rozsuzoval král Rudolf. Od této doby teprve vykonává Mikuláš zempanská práva na Hradci, a sice, jakož srdce jeho bylo príchylné a naklonné všemu dobrému, k úplné spokojenosti svých poddaných. S králem Václavem II. vycházel též dobe; na dvoe jeho býval astým hostem a patrn plné dvry jeho požíval, kdyžt od nho i náelníkem proti bouícím se Vítkovicm byl ustanoven. Ve služb této dal v jižních Cechách pod hradem Hlubokou popraviti Závise z Falkenštejna, Vyskytli se zlí jazykové, chtjící svtu namluvili, že prý uinil tak ochotn z pomsty nad svým nepítelem osobním, který ho kdysi ve spolku s Kunhutou chtl pipraviti o nároky na Opavsko, aby prý je získal pro syna svého Ješka, ale mínní toto ztrácí ped oima soudného pozorovatele mnoho na své cen, protože nemáme pro bezpených doklad. Pímých zpráv z doby souasné o podobném nemáme zajisté vbec žádných, ale naopak o isté, šlechetné povaze Mikulášov svdectví pímé nepímé nkolikero. Mikuláš vykonal ped Hlubokou prost to, co mu jako vdci vojenskému od krále bylo naízeno. okolnosti zdají se k
ježto
na p.
snm
i
i
n
nem
i
Na výprav, kterou král Václav II. r. 1292. podnikl do Polska, nacházel se po boku svého bratra i Mikuláš a vidl
48
tam slavné ono vítzství eských zbraní pi dobytí msta Seeskému zabezpeilo Krakovsko a Sandomsko. Tenkráte již Václav návidl knížete opavského tak, že ho povýšil na maršálka království eského a o nco pozdji mu svil také dohled nad Krakovském, ustanoviv ho tam starostou a hejtmaraze, jež králi
Mly mu
nem.
snad tyto hodnosti nahraditi ztrátu knížectví optn Václav sám"? Ve své
opavského, jež toho roku zabral hodnosti v Polsku setrval r.
1306.,
nebo
panství
mohlo. Mikuláš odebral hledí
konen pevn Uvelebil se tu
Mikuláš
eské
se
se
proto
do smrti
až
Václava
III.
tam dále pak již udržeti nezase na Opavsko a tam se
usaditi.
také
spokojen,
a
mu
nebylo
souzeno
klidn kosti. Nepátelé jeho domácí spojeni nejspíše s manželem sestry Václava II. Boleslavem Lehnickým, který vna slíbeného nebyl dostal a na Opavsku se z té píiny chtl hojiti, jej r. 1308. na vždy vypudili. Tžce zkoušený kníže odchází proto odtud na Moravu a žije ke konci života svého v soukromí v Brn, bera za vdk panstvím plumlovským v Opavsku
složiti
u Prostjova,
on,
který tak rád se psával „nejjasnjšího krále
Pemysla Otakara syn" a po smrti Václava III. se tšíval, že si echové na vzpomenou a povolají ho, jediného Pemyslovce, na trn jeho pedk. Takto však vidl ubohý Mikuláš všechny sny a pokusy
o
povznesení posledních
Pemyslovc
v neurito
vnoval sám sob, konaje mnohé skutky vroucí zbožnosti a pravého milosrdenství. Zejména velice se zasloužil o brnnský klášter minoritskj', v nmž také koncem ervence r. 1318. nalezl vného odpoinutí. Opat zbraslavský Petr napsal o nm zajisté krásná slova, že zemel „chudý statky, bohatý ctnostmi". se rozplývati a proto se také již
ku
konci
svého života
jen
Krátce
ped
Mikuláše
smrtí dostalo se
11.
krále Jana
mu
té
útchy,
že
vidl syna svého
na Opavsku jako v samostatném panství
Lucemburského pevn
z milosti
se usazovati.
J4émei ve Slezsku. I.
^onmování Slezska se poíná velmi záhy. Když se rozmohl totiž nmecký živel v krajích Slovan polabských, hnal
49 se dále
na východ k
Piastovci slezskými,
oblasti oderské a
dral
se již
i
podporován
stol.
do Slezska
lákán jsa
koncem
12.
Dolního. Zídka, velmi zídka se stávalo, že nkterý Piastovec odvrátil srdce své od všeobecného proudu a naklonil je rodnému svému lidu slovanskému. Nejhe však se proslavily ve slezském boji germanisaním slezské knžny nmeckého pvodu a vedle nich duchovní ády, hojn v krajích pooderských se usazující. Tyto samy nmectví pinášely, pak za sebou nmecké kolonisty pivádly a konen vždy všemu nmeckému pevnou
oporou zstávaly.
Hlavní postup germanisace Slezska spadá do XIII. století ho tehdy úpln znmilí Piastovci Jindich I. a IV., knížata lehnití. Jest to v dob, kdy již na sever od Slezska zapouští pevn koeny své moci ád rytí nmeckých za pomoci mnohých knížat rodu Piastova. Tím více poala bujeti germanisace ve Slezsku. Tu uchopil se r. 1202. vlády Jindich I. Bradatý, nelze upíti, že rukou pevnou, odhodlanou. Bohužel že v srdce lidu slezského se zapsal písmem tak erným, bohužel, že lidu svého vlastního jakživ nedbal. Ovšem otec jeho byl nmectví naklonn, matka jeho byla Nmka rozená, on sám byl v Nmecku vychován a princezna nmeckého pvodu a cítní sv. Hedvika stala se jeho manželkou. V pokroku živlu nmeckého i za jeho doby síly své v prvé zužitkovaly kláštery, ale již v prvé polovici 13. stol. se tu rychle vyvinoval bohatý, výsadami hojn opatený stav mstský. Nebyla však to vždy nov založená sídla lidská, která se tehdy msty stávala, nýbrž pvodní osady slovanské dostávaly nmecké obyvatelstvo a tím díve ovšem pod tlakem pisthovalc hynuly, ím vtší byl rozdíl mezi jich závislým postavením a mezi kolonisty, úplnou svobodou opatenými. Když pak též po venkov byl se stejnou blahovlí nmecký lid usazován, dostávalo tak domácí ob(^vatelstvo v Nmcích soutžníky, s nimiž pi své bíd stejného kroku nikterak nemohlo udržovati. Nemýlíme se asi mnoho, vidíme-li práv v tomto kiklavém nepomru podmínek životních, jednak onen nad pomyšlení rychlý rozvoj osadníka nmeckého, jednak i hlavní, nikdy nesmazatelnou vinu knížat, když dávala pisthovalcm všechnu zvli a lovka domácího nechávala v porob. Kdyby se mu bylo dostalo téže vhodné píležitosti k pozvoji co byl by zajisté také rychlejší innost veejnou na jevo dával, než-li a zpsobili
ad
Nmcm,
4
50
tuhým poddanstvím. Takto však musilo
dojíti k úplk pevratu na úplnou záhubu slovanského obyvatelstva. Nmec držel v rukách pramen vzdlanosti stedovké kláštery, Nmec obýval v mstech, Nmec osadil zbývající pdu venkovskou a co bylo nejdležitjší, byl osazen všude na
jsa tísnn
nému pevratu a
sice
práv nmeckém, jakési poplatky,
t. j.
neml
jiných povinností než-li že odvádl
kdežto domorodec na
práv polském
náležel
pánu svému prací, majetkem i životem. Všechny tyto rozdíly za Jindicha I. Bradatého se již v celém život veejném obrážely. Avšak práv ona píliš horlivá innost osazovací musila pímo nutkati vzdlanjší vrstvy lidu polského a ím dále, tím více upoutávati jejich pozornost,
aby se
konen také
vzchopily
Odpor však, který za tím úelem proti knížeti ve spolku se synem Jindichovým Konrádem poAni takové hanby se neštítil zvedly, byl krvav potlaen. Jindich, že me svj tasil proti svému lidu, hájícímu jeho
a vlast svou
i
hledly
uhájiti.
svou rodnou zemi proti
vetelcm
I
Veliký podíl na pívalu nmeckém v tch dobách mla sv. Hedvika, kdežto naopak snacha její Anna Pemyslovna proslula vedle všeobecné svojí nžnosti i vlasteneckou láskou k rodnému lidu slovanskému, jemuž pomocné ruky své nikdy neodepela. i
Podobnou,
zájm
objevila
píkladnou ochranitelkou slovanských královna Kunhuta, když prodlévala na
zajisté
se
i
Hradci u Opavy. Bohužel takovéto ojedinlé pípady národního uvdomní nemohly zpsobili obrat k lepšímu, ale do jisté míry
pece
jen padaly na váhu, ježto
bezpíkladný útlak domorodého
obyvatelstva vyvolával stále vtší jeho nespokojenost. sedlák
ovšem boje schopen nebyl,
svj dává odtud na chovenstvo.
ale
za
to
tím
Uhntený vle odpor
jevo polská šlechta a nad ni ješt více du-
Toto poslední se dostalo do velice vážného sporu
eholníky nmeckými pro jejich bezohlednost, trhající všechny církevn právní svazky ve Slezsku. Sama stolice papežská musila oste proti nim zakroiti. Dobrý úinek takovéto sebeobrany domácích knží se ukázal v záptí na všech stranách a jevil se pedevším v chabosti, jež všechen živel nmecký v Dol. Slezsku zachvátila. Škoda jen, že Poláci nedovedli tuto slabost trvalým odporem promniti v úplnou porážku nepítele. Tím, vládou ponmilce mocného véže se tak nestalo a mimo to vody Jindicha IV. se dostalo nové vzpružiny a chuti k dalšímu potlaování Slovan. s
i
Nmcm
51
Jindich IV. Lehnický byl muž kmeni slovanskému nad nebezpený, daleko nebezpenjší než-li všichni jeho pedchdcové, nebo neomezil svých choutek germanisaních pouze
jiné
na Slezsko, nýbrž poal vážn ohrožovati všechno Slovanstvo zmocniv se nadvlády v Krakovsku, hledl i tam všemožným zpsobem nmeckému osadnictvu napomáhati.
tím, že
Avšak napjav strunu
trplivosti
krajnosti, popudil
Poláky
proti
biskupa Tomáše,
který,
a
sob
jinak
slovanské
n
mimo sám nebyl a
i
do
poslední
vratislavského
bez chyb,
pece
utlaovaných. Spor jejich pvodn rázu právního záhy pešel na pole národní a zpsobil, totiž církevn Neobyže ob národnosti se píke proti sob postavily. ejn zajímavé jest, že ád minoritský tehdy stojí v popedí strany polské a tím i po boku neprávem stíhaného biskupa. Pekvapení toto však zmizí, uvážíme-li, že práv minoriti od
dstojn
zastával
se
knžny Anny
vlastenecké
do
byli
Slezska
voláni
z
ech
Polska a tím kláštery jejich duchu slovanskému i na dále byly zachovány. Ale práv zase již dcera Anny Pemyslovny Anežka, abatyše tebnická v híšné zaslepenosti úmysln plnila kláštery jejich, kde jen mohla, eholníky nmeckými, takže i onu svrchu zmínnou trpkost královny Kunhuty proti
a
i
sob
z
vyvolala.
všichni stáli eholi,
od
sím
Zlé
však nese
zlé ovoce.
Nmetí
jejíž
minorit
urputn proti biskupovi ano proti vlastní provincie ádové se dokonce i odtrhli a pidali
nyní
i
Tímto smlým porušením práv církevních popudili však proti sob všechno knžstvo domácího pvodu i to, jež dosud neinn ke sporu pihlíželo. Byli skutkem tím makav poueni, že není zbran, jíž by Nmec v boji proti Slovanu za nhož duchovenstvo nepoužil. I vypuká boj houževnatý, polské až ped papežem spravedlivou vc svoji hájí a sice ne bezvýsledn. Jinak ovšem ani rozsouzeno býti nemohlo. Synoda polských biskup r. 1285. jasn naznaila papeži, co knze polského bolí: Nmci že polský lid utiskují, jím nezasloužen opovrhují a asto i brannou mocí ho napadají. Zákon tch se k saské.
ani
onch
že v nadutosti své nešetí.
Biskup Tomáš pak
zpt odkázal jej
byl
a lid
vyhnal.
slezských
vda
nejlépe, které nejvtší bezpráví ho vyzýval, aby nové pisthovalce domácí uvedl v jeho poctivý majetek, z nhož
kníže Jindich páše,
pímo
Neosvtlují-li
Slovan
a
tyto
bezohlednost
stížnosti
s
dostatek bídu
pisthovalc
nmeckých
52
druhé strany není-li mrzké odpadlictví Piastovcu slezských tím dosti odsouzeno, pak lžko bude v djinách hledati to mravné, co z nich máme erpati. Jindich sám provinní svých tžce pykal, jak tomu nasvduje kajícné jeho poslední poízení, ale jinak ve vcech národních zstal odpadlíkem až do smrti. Koist svoji sice církvi vrátil a na všech stranách se smíil, ale ani tenkráte neuznal za dobré obmkiti srdce svého nad utlaeným národem, jehož krve byl zrozencem. a
s
II.
Jižní
kraje
Slezska obzvlášt Tšínsko nikdy nebyly po-
nmení tak vystaveny jako kraje ostatní. Úpln však uchránny od nmecké kolonisace pece jen nezíístaly. I v tyto krajiny ))icházeli nmetí pisthovalci a pomalu se tam usazovali.
Na Tšínsku
kolonisovali
vedle
Nmc
i
eši
a Slováci
což ku podivu jest. picházeli tam i Srbové lužití, lákáni jsouce etnými výhodami, jakých se jim od píslušných vrcha
První poátky kolonisace na Tšínsku spadají vždy astji se k osazoke konci 12. století, ale od tch vání prázdné pdy tímto zpsobem sahá. inila tak mnohá ností dostávalo.
as
knížata, ale
Tšín
dostal
pedevším Méšek Tšínský nové obyvatelstvo.
nov vystavno
(f
Bilsko
1314.),
v jehož
vedle starého
Skoov
dob
Bílska
doby v listinách vyskytují. Vedle toho opateno nmeckým právem nebo vbec nov založeno velké množství ddin od kolonist rzného pvodu, jak tomu svdí Polská a Nmecká Lutyn neb Visla, nebo zase echovice a Vnceslavovice, nebo konen pívsek „vendický'' (Vendové == Srbové lužití). Vliv takto zmnného obyvatelstva na pomry celé zem byl ovšem ohromný. Mnily se tím pomry poddanské, doznávaly promn ády církevní a nemalý vliv tím zpsoben byl i na úední jazyk, jímž stává se poátkem 14. století nmina a to výlun na celých 100 let. Právo nmecké opanovalo ve všech mstech. Nejinak se vyvíjely vci na Opavsku, až do markrabte Vladislava Jindicha I. (f 1225.) byl celý tento kraj eský; bhem 13. století se však již v poíná ukazovati nmecké obyvatelstvo i právo. Opava sama se záhy zekla zízení slovanského a spravovala se nejprve ády msta Magdeburka, pozdji (r. 1301.) dostala opis mstského zízení z Vratislav. Bruntál byl vbec založen na nmeckém práv a sice k vli bylo
a
i
Frýštát a
a
nm
se
od
té
58
okolnímu hornictví, které tam potomn tím více zkvétalo, zrovna u Benešova a Cukmantlu. Také Krnov byl vysazen od markrabte Vladislava Jindicha I. na práv magdeburském Opavsku tím zpsobem pak ovšem osad rychle pibývalo. Již ped nájezdem tatarským kolem Hlubcic stálo nkolik ddin, v zemi holasovské pak obzvlášt Úvalno, Turkov, Vlaštovice, Stboice, Slavkov, snad i Jakta a Kylešovice, dále Hradec, Hoštice, Kravae, Pustá Polom a j. V dobách vlády Pemysla II. Otakara rozvoj Opavska pokroil ješt více. I olomoucký biskup Bruno úsilí své vynaložil na zalidnní svého zboží a sice jako
ponejvíce lidem cizím
laným.
Ve velikém
až
i
z
rodné své
zem
holštýnské povo-
slavkovském dal vzniknouti na p. Herticm, na Osoblašsku postaven pevný hrad Pulštejn, ale povstalo tam veliké nmožství jiných nových osad, kdežto staré alespo sesíleny nov pisthovalým obyvatelstvem. Ze šlechty domácí se v této píin vyznamenal rod páiiii z Benešova a Krava, jehož len známý nám již Beneš vystavl z kamene hrad Cvilín, zvaný potom Lobenštejnem, vesnici Benešov povýšil na msto a celé okolí daleko široko zkolonisoval. O nco pozdji založil Vok z Krava Bílovec nmecky dle nho pojmenovaný „Vokstadt" a odtud „Wagstadt". Z duchovních na Opavsku nabyli statk nejprve rytíi sv. Jana a to již koncem 12. století. Nejvíce však majetkem po biskupu olomouckém u nás opilývali velehradští cisterciáci, kteí nad to panství své dovedli ješt rozšíiti zakládáním osad nových. Mnoho k povznesení Opavska napomohli též rytíi ádu nmeckého, premonstráti, klarisky a minolese
i
ád
riti
opavští.
„K^ál DobPoduh". ^éta pro národ
Pán
1310.
1.
záí konala
eský velevýznamná
tam svazkem manželským
se ve
slavnost.
spojil Elišku,
Špýru nad Rýnem
Arcibiskup kolínský poslední
Pemyslovnu,
tehdy osmnáctiletou se trnáctiletým synem císae
Janem.
úelem, aby pítrž
nmeckého
piinním stav eských a sice za tím byla uinna rozháraným pomrm v echách
Stalo se tak
54
Z té píiny se také vydal za vlády Jindicha Korutanského. mladiký král ihned po svatebním veselí se vším prvodem svým na cestu ku Praze, aby cizince odtud vyhnal a íši eskou zase uvedl do
nžnou
pro
poádku.
Podailo
se
mu
to
bez veHkých potíží
lásku a oddanost lidu pražského k choti jeho Elišce. dostali nový rod panovnický, rod lucem-
Tak echové
burský, jenž daroval jim nezapomenutelného Otce vlasti a jehož vlivem došli také nevídaného povznesení mravního v zápase proti
ve
nepravostem, bujícím tou dobou v život spoleenském
svt
a
vbec.
První Lucemburk na trn eském Jan, zasloužil si vším právem názvu „krále dobrodruha". Starosti vladaské, vážná zcela práce a snaha o blaho sveného mu lidu, byly mu cizím, neznámým, za to však pletky politické, krvavé boje, dobrodružné toulky po svt a všeliké kratochvíle zaujímaly
ním
mysl jeho po celý život. Byl to rytí stedovký se všemi ctnostmi a vadami tohoto stavu. echy mu k srdci vbec nikdy jen, když poteboval penz; nepirostly, vzponu'nal si na ale pes to vše rozšíením panství eského se nám pece jen zavdil. Nad jiné však skutky jeho srdcí našich mile se dotýká jíní provedené pipojení Slezska ke korun svatováclavské. Pokusy panovník eských o získání Slezska daly se od pradávných. Staí jen pipomenouti nadpráví íše velkomoravské, výboje Boleslav a zabrání Slezska stateným Betislavem. Žádný však z tchto pokus neukazuje trvalého výsledku, jaký pineslo století trnácté, kdy Slezsko bylo k panství eskému úpln pivtleno. Píinu pipojení tohoto dlužno jest hledati pedevším v naprostém uvolnní území slezského od Polska a v náhlém práv toho asu rozvoji íše eské, která na dlouhou dobu dovedla zastíniti i samo Nmecko. Ovšem nesmíme zapomínati, že první vážné poátky pipoutání Slezska k našim zemím se jeví již za vlády krále Václava IL, za nhož pod vlivem stoupající pízn Polák k tomuto králi eskému
n
as
Václavovi zapsala v poslušenství. Skutkem tímto ovládl Václav 11. Tšínsko, Ratibosko, Opolsko a na severovýchod Bytomsko, ím, jak jest pirozeno, uinn byl první dležitý krok za získáním celého Slezska. Na úplné
se knížata hornoslezská králi
dokonení tak dobe zapoatého
díla
bylo teba jen
vj-kati
vhodné chvíle a ta se dostavila za Jana Lucemburského. Nepodailo se však jen tak hladce dílo tak veliké dležitosti do-
55 koniti. Stará rozervanost a osudné tíštní sil Piastoveíi slezských lákaly i jiné panovníkj^ aby štstí svého tu zkusili. Byl to Vladislav Lokietek, král polský a Ludvík IV. Bavor, císa nmecký, z nichž hlavn první byl stran eské nebezpeným nepítelem. Vážky však velmi brzy se naklonily na stranu Janovu. Rozhodl zde, jak z prbhu celé záležitosti jde, dívjší pomr hornoslezských knížat ke korun eské. Bez velikých obtíží byla uznána vrchní moc krále eského tam, kde již za Václava II. platila. R. 1327. 18. února poklekli ped Janem Lucemburským v Opav vévodové Kazimír Tšínský a Bolko z Falkenberka, den po té pak Vladislav z Kozlí s bratry svými Semovitem a Jiím a 24. t. m. v Bytomi Jan Osvtiraský a Leško Ratiboský. Tim byla první polovina práce vykonána. Druhé poloviny vtší ást provedena brzo po té ve Vratislavi, když jak vévoda Jindich VI., tak mšanstvo, doufajíce dojíti pod mocným Janem ochrany a spoádané vlády, které Slezsko již tak dlouho postrádalo, 4. dubna k obadu holdovacímu se odhodlali. Den po té poddal se i Bolko Opolský a zbyla již jen menší knížata, která bhem r. 1329. se též pod moc eskou dala, mimo vévodství svídnické a javorské. Tato pipoutal k íši eské teprve syn Janv Karel IV.
Takto od r. 1163. rozkouskované Slezsko po dlouhých dobách zase spojeno pod jednotnou vládou, ehož nejdležitjší následek byl pokoj a poádek vnitní, díve od rozvadných Piastovc tak asto rušený. Osoba Janova ve Slezsku nabývá tím váhy, že práv on to byl, který ješt ped r. 1327. o nové území Slezsko rozšíil, darovav Mikuláši II., vnuku Pemysla II. Otakara, r. 1318. Opavsko, jako samostatný, králi eskému pímo podízený majetek. Skutek tento jest pro Slezsko významu hlubokého, protože jím uinn byl rozhodný krok k odtržení Opavska od Moravy a protože si Jan Mikuláše II. takto postavil jako prkopníka svých snah na hranici zem, které zamýšlel se zmocniti. Aby postavení chránnce svého ješt více upevnil, dopomohl mu ješt k vévodství ratiboskému. Mikuláš takovýchto jeho dobrodiní byl také vezdy pamtliv a sloužil proto píznivci svému i synu jeho Karlovi s píkladnou oddaností. i
i
Mír trenínský
(v
Uhrách)
r.
1335. jest všech
tchto udá-
lostí
konenou
rok
na Slezsko a Jan upustil od snah po korun polské.
dohrou. Král polský Kazimír se tam vzdal ná-
56
Jan pirozen svta neostatního, jakož val)ec celá jeho osobnost se vyznaoval obyejnou tkavostí a snahou po dobrodružstvích. Pozornosti Mezi tmito událostmi
všímal
si
i
i
jeho neušly ani stálé boje
ádu nmeckých rytí
proti
Litevcm
na severovýchod evropském a nebylo tedy teba zvláštního pobízení, aby ze Slezska vpadl do sousedních nedalekých zemí úastnit se boje proti pohanm. Uinil tak tikráte, ale vždy s výsledkem planým. Na druhé výprav dokonce stihl jej zlý Odjakživa byl zraku slabého, ale tehdy r. 1337. ochuosud. ravl na oi tak vážn, že ustoupil do Vratislav a tam se svil v opatrování francouzskému lékai. Nemoc jeho se však
ubohého lékae kázal v Ode utopiti. Mamy byly odtud všechny pokusy králi zrak zachrániti; ani uený Arab mu ho nedovedl navrátiti, ani proslulí misti francouzští. Jan oslepl úpln na ob oi.
pes
vše tak pohoršila,
to
Na
tetí
výprav
že
rozlícený
do Litvy
král
1345. potkala
r.
opt nehoda Kanesml.
královice Karla. Vraceje se totiž z boje, zajat byl v polské liši
a držen
pod mírnou dohlídkou,
z
msta
však
vyjíti
Hejtman vratislavský byl tajn zpraven o nehod královicové a pouen, že Karel se odPoslal tedy ke Kališi 300 jezdc, aby se tam váží útku. Toliko jeden z nich ml v umluvenou v blízkém lese ukryli chvíli zajeti až do brány mstské, kde ho Karel ml oekávati. Lest se podaila. Jezdec pijel, seskoil s kon, Karel se na I
nezbylo nic než-li se chopiti
lsti.
vyšvihl a než se stráže vzi)amatovaly, byl ten tam.
Ve Slezsku pod vládou Janovou Ale
želaný
klid.
jeví se
pedevším
boj
dávno
v celku zavládl zase
mezi Poláky a
Nmci
tu
trval
dále
a
neutuchající nevraživostí mezi duchovenstvem
oné pi tom zstala nezmobou národností. Úloha strany té pedešlých Poláci brání se nna jako vždycky v dobách pílišné, hrabivé rozpínavosti nmecké, aby alespo to málo si Zoufalý zápas jejich se i tentouchránili, co jim ješt zbylo. i
—
kráte potkával
s
výsledky nepatrnými.
Na Opavsku zpsobil králi Janovi nkteré nm oddaný Pemyslovec Mikuláš IL, ale dovedl
potíže
díve
ho
opt
si
záhy udobiti vydáním hradu Edlštejna a Cukmantlu se zlatými dol3^ Pátelství mezi nimi bylo navázáno zase tak srdené, že Jan k prosbám Mikulášovým r. 1345. nelenil a s celou mocí svou se vypravil proti škdci Opavska králi polskému Kazimírovi. Když nkteí páni v echách tenkráte namítali,
57 že nejsou povinni
za
hranice táiinouti,
odpovídal jim
-Jan,
že
pod ochranou koruny eské a on že tedy pospíchá jí chiánit a podívá prý se, kdo bude tak opovážlivý anebo zbablý, aby zstal za ním pozadu". To pomohlo. Kazimír byl poražen a pinucen k míru.
„Opava tak jako
celé Slezsko stojí
Otee vlasti a dpuhá
knžna
slezská
na tpón eskénn. 3p den sv. Rufa 26. srpna 1346. padl Jan Lucemburský u francouzského msta Kesy. Vlády se po ujal Karel I. (jako císa nmecký IV.). Korunován byl v Praze 2. záí následujícího roku za pítomnosti nesetných velmož
nm
v boji
ze všech
Mikuláš
konin II.
své íše, mezi nimiž ze Slezska pítomni byli Opavský, Kazimír Tšínský, Bolko Opolský a jiní.
Karlem dosedl na trn v Cechách do té doby nebylo
bychom
hledali po
Evrop
Václava panovník, jakého a jemuž v dob souasné marn sv.
rovného.
Pedem
vysoko jeho uenost a znalost jazyk,
cenívá se
pi
nm
slovem písmem patero, totiž eský, nmecký, latinský, francouzský i a italský. Dále chválí vrstevníci jeho neobyejn vyvinutou schopnost k povinnostem vladaským, bystrost ducha a vyškolenost ve všelikém jednání diplomatickém. V soukromém život jeví se
nám
jako
muž
jichž
si
osvojil
vlídný, láskyplný, slynoucí vroucí zbož-
mravní v takové míe, že snad by nebylo lze na skutcích jeho najíti vážnjší chyby, jež by slovm tmto odporovala. Národ eský jest mu zavázán díky neskonalými že v zemích sob poddaných po ledabylé vlád Janov zaved vzorný poádek a povznesl jej osvtov založením vysokých škol v Praze, povýšením biskupství eského na arcibiskupství a úinlivým podporováním vd a umní. Pée jeho o vrstvy lidové zraí se v rozvoji prmyslu a obchodu a ve zvelebení ností
a istotou
stavu rolnického. Karel sám zavedl v království eském vinou révu a švestky zvané proto v nkterých krajinách „karlátka'^
Pro nevšední zásluhj^ jeho zvali Cechové dob významným jménem „Otce vlasti".
Karla od dávných
58
a
tmto Péi svoji však vnoval král Karel nejen Cechm, ovšem byl v nejvtší míe naklonn, nýbrž také ostatním poddaným, takže velou péi jeho pocítili i v Braniboích a v Lucemburku a nemén v Nmecku, kde jinak jeho pedchdcové i
všechnu
širší
práci pokládávali za marnou. Karel z tohoto stano-
viska nevycházel, nýbrž uinil tam, zlaté bully
r.
1356.,
upevnn
aby
se
byl
vydáním povstné
byl pro vždy volební
ád
cí-
sa
nmeckých, a nkteré jiné právní otázky byly uspoádány. Dotkl se tam i pomru zemí svatováclavských k íši nmecké
a to asi v ten rozum, vinností
vi
Nmecku,
panovník eský nemá žádných pokdežto právo voliti císae že mu nepo-
že
pirateln písluší. Zvláštní úcty lidu eského zasloužil si svojí láskou k eskému jazyku, ježto nedopouštl, aby byl na královském dvoe a ve veejném jednání jen popelkou, jak od dávných dob pohíchu se bylo dalo. O povznesení jeho vážnosti se pokusil v nejednom pípad. Doporuoval teba volebním knížatm nmeckým, aby eského jazyka si všímali a syny své v nm dali cviiti a
vina radních
mstm
nmeckým pán umla esky
v Cechách naporuil, aby poloa dle poteby aby také esky
úadovala. Tohoto skutku nelze podceovati; byly to první kroky proti rozlezlému v zemích eských nmectví. Jaké stopy svého znamenitého vladaství zstavil Karel ve Slezsku? Hned na poátku své vlády rozhodl se nový král uiniti pro Slezsko krok veledležitý tím, že r. 1348. jako císa nmecký prohlásil je za podstatnou neoddlitelnou ást íše eské, a toto potvrzení ješt na všeobecném snme koruny eské r. 1355. za pítomnosti i knížat slezských slavn optoval. Pro Opavsko nad to i ona zlatá bulla má svj význam v tom, že je za samostatné knížectví uznává. Slezská zem vbec Karlovi dkuje velmi mnoho. Zdržoval se zde dosti asto a zajímal se o veejné pomry slezské s vrozenou sob ochotou. I ve Slezsku se zrcadlí ve skutcích Karlových celá jeho osobnost duševní hluboce vyvinutý smysl pro právo a lásku k bližnímu. Právní pomry slezské a obzvlášt vratislavské jeho vlivem byly tak spoádány, že nikdy ped tím neho podobného ve Slezsku nebylo. Památku jeho tu zajisté hlásají zemské desky a zemské právo slezské i zvláštní vratislavské. Ve svém zákonníku pro království eské sepsaném Karel také právní vysplost Vratislavských lichotiv oceuje, doporouí-ii za strážce jeho oby-
—
59
zvlášt pokroilých, za nž pokládá Prahu, VraBezprostední následek hlubokého pochopení králova pro právnictví byla ta okolnost, že poddaní jeho se snažili právní svj smysl tíbiti a to znan pisplo k tomu, aby v zemích eských byla vykoenna veškera zvle a zbujnictví. Proto také pod vládou Karlovou se zahostil po vlastech našich nebývalý klid a úplná bezpenost osoby vatelstvo
tislav,
mst
Budišín a Kutnou Horu.
i
i
majetku, nejlepší Byl-li
to
podmínky rozvoje vnitního. musil se také pevn zbytek zem té totiž Svídnici
Karel starostlivým vladaem,
aby i Uinil tak po delším prtahu, maje v úmyslu obou knížectví dojíti satkem malikého synáka svého Václava s Annou Svídnickou, jedinou ddikou doteného panství. Malý Václav však záhy zemel a Karel se ocítil jeho smrtí ve dvojnásobném žalu, nebo se ztrátou syna opouštla ho též nadje na zbytek Slezska, protože neml pro Annu jiného snoubence. Zvláštní shodou událostí však zrovna tehdy ovdovl, takže mohl potom sám mladistvé princezn nabídnouti svou ruku a sice s úspchem. Roku 1353. bylo v uherském Budíne, kde Anna se na dvoe strýce svého krále Ludvíka nacházela, svatební veselí, naež v Praze téhož roku nová chot Karlova byla slavn korunována jako druhá královna zasazovati ve Slezsku o
to,
a Javor k íši své pipojil.
eská pvodu
slezského; dožila však se brzo po té také korunovace v Cáchách za královnu íše nmecké. R. 1355. doprovází Anna chot svého též ke korunovaci císaské do v prvodu etného vojska a znaného potu velmož, mezi nimiž byli ze Slezska Vladislav Tšínský, Mikuláš II. Opavský a Bolek Nemodlínský. V princezna z rodu slezských Piastovc okrášlila hlavu svou korunou císaskou. Na zpátení
íma
ím
byli královští manželé nehodou v italském mst kde proti nim v ase noním vj^ouklo povstání. Toto bylo však od prvodc císaových šastn potlaeno, naež se všichni vrátili již beze všech nemilých píhod do Prahy. Žel jen, že nebylo Karlovi dopáno ani v tomto tetím manželství déle setrvati, ježto cho jeho, darovavši íši eské ddice trnu Václava, pozdjšího krále a císae, bhem roku potom zemela. Této smutné události dlužno tím více litovati, že Anna líena bývá jako jDaní vzácných dar duševních a horlivé zbožnosti. Zvláštního pipomenutí za života Karlova ve Slezsku zasluhuje i strašlivá nemoc, jež od r. 1348. po nkolik desítiletí
cest Pise,
stiženi
•60
Evrop ádila. Byl to jakýsi boulový hem umíral a s hrzou jej zval ernou v
dlouho bylo ušeteno, ale konen byla zavleena, a sice s prvodcem
mor,
kterým
lid
šma-
smrtí. Slezsko ho dosti
sem hrozná tato nákaza svým hladem a všeobecným poblouznním v lidu. Za pvodce erné smrti jako všude tak ve Slezsku pokládali Židy a nelítostnou brali nad nimi pomstu i zejména ve Vratislavi, v Behu a Gurov. Jinde opt lid pestrašen hrzami nemoci a hladu, poal konati písné pokání a i více, srocoval se a pidával k pobíhajícím blouznivcm náboženským, mezi nimiž, jak velmi asto se v podobných píi
padech stává, vybujely také hnusné nepravosti. Jinak vláda Karlova byla u nás šastná. Slezsko vru tak poklidných a sponikdy ped tím ani potom nezažilo ádaných jako tehdy, proež také není divu, že ml Karel ve však mu byl Slezsku tak mnoho vrných pátel. V prvé nkolikráte již jmenovaný kníže služebníkem vezdy oddaným opavský Mikuláš II., jenž na dvoe jeho nad obyej asto prodléval a mnohé služby cenné nejrznjšího druhu mu konal. Proto také se tšil Karlov nelíené pízni a dve, jak o tom mimo jiné i to svdí, že se slovutným arcibiskupem Arnoštem
as
ad
Pardubic nesl papeži do francouzského msta Avignonu (Avion) k potvrzení dekret o volb Karlov za císae nmeckého. Mikuláš z
pítomen pi korunovaci Karlov 2. záí 1347., pi zadubna 1348. a pi vydání oné listiny, jíž se upravoval pomr Opavska ke korun eské tak, aby zem opavská od té doby pokládána byla za bezprostední léno byl též
ložení university pražské 7.
eské, na
Morav
nezávislé.
Nemén vzácným
rádcem a úslužným pomocníkem byl Pemek, o jehož znamenitých inech a vlastnostech se co nejdíve pouíme. Nezapomenutelný otec vlasti Karel zemel 29. listopadu 1378., zstaviv nehynoucí památku v srdci svého národa. Karlovi kníže tšínský
Vpný
^
služebník Otce vlasti.
dobách, kdy v zemích svatováclavských vládl ku pro-
spchu a blahu eského národa Otec vlasti, zaskvla se malá zemika tšínská neobyejným leskem. Povznášela se již kolem i
61
r.
panování
1300. za
Mškova
pilným osazováním
sthovalcia, ale blahobyt její byl podporován
piinlivých
práv
v
té došlo
1
Tšínsko tch asích nerozdílnou ástí eské koruny a brzy po vbec vrcholu rozkvtu a slávy pod výteným vedením
proslulého
knížat.
Zvláštní shodou událostí stalo se
Premka
knížete
(1358
— 1407.)
šeným rozšíením jeho majetku, jednak
i
pro
a to jednak
neobyejnou
jaké tento kníže nejen v íši eské, nýbrž
Co
mžeme
pimoudrou správou cizích
se tkne hranic panství tvrditi,
že
nikdy
ped
Pemkova, tím ani
netu-
vážnost,
v cizin požíval.
i
tu bez nadsazování
tom Tšín nebyl
po
stedem majetku tak rozsáhlého jako v této dob. Že patilo Pemkovi Místecko a Osvtimsko, to by nás nepekvapovalo, ale jestliže vládl v polovici Bytomska, dále v Svsku, Gurov, ve Vel.
Hlohov
panství takové založiti
Stelín, pak nuceni jsme doznati, že mohl jen muž ducha vbec vynikajícího, a
zvlášt však význaných schopností diplomatických; a takovým mužem skuten kníže tšínský byl. Šastn vzrostlé moci své dal Pemko výraz i ve svém titulu, nebo se podepisuje na rozdíl od pedk svých knížat tšínských knížetem „tšínským a Vel.
Hloh o v a". Kraj, ve kterém
zvanému již iny potom penesl
i
ležel
Vel.
Hlohov, slušel však
ve 14. století Slezskem,
proež
k území pínázev ten
psali se z této
pánové Tšínská „v Slezi", ímž se na poíí horní Odry a Visly, kamž se ped tím nei
vztahoval.
Zlá stránka zmohutnní moci od
šínsko, stojíc
nmeckými,
vlivu
tch
as
nminy
Pemkovy
ve spojení
s
Pemkova
ta,
vzrstala stejnomrn
že
T-
pevahou
Vždy Pemek
tím více podléhalo.
sám na p. drazn naporuil mstu Tšínu magdeburským. Vážnost
byla
knížectvími íditi
s
se
právem
jeho majetkem.
Ve Slezsku požíval úcty neomezené a proto býval asto bráván za rozhodího ve sporech a na dvoe král Karla a Václava IV., hrál po celý
vzácnou
svj
píze
vlastnosti jako dovednost
vzbuzující
mohl
|)i
upotebiti, Itálií
atd.
každé píin. Tak znamenité jeho duševní
život úlohu vynikající v
získaly
mu ovšem
politická, ušlechtilé
celý jeho zevnjšek.
Muž
mravy a dvru to se rozumí,
takových,
Otec vlasti Karel velmi dobe maje neustálé styky poUtické s Nmeckem, Francií, Pemko, jak se zdá, nebyl-li zrovna první z tako-
své rozáhlé innosti
62
výchto jeho pomocník, tedy zcela jist s jinými že si nikterak nezadal. Pi osob císae Karla se alespo zdržoval za života otce svého Kazimíra neustále a pozdji velmi asto, mnohdy i
r.
v
msíce. Tak ho
s jeho otcem Kazimírem vidíme na p. skvlém prvodu císaov na snmu bavorském Norimberce pi prohlášení zlaté bully, dále byl pítomen téhož
celé
1355.
i
ve
snme nmeckém
císaem na
mst
odkud zstávaje císai však i po té stálým prvodcem a spoleníkem. Tomu svdí asto se objevující jeho podpisy na dležitých listinách z královské kanceláe eské vydávaných. Stálý svj pobyt panovnickém dvoe zmnil za Tšin teprve pi po smrti otcov, ale pes to vše ve styku dvrném s Karlem zstával nepetržit, a kdykoli dost malá píležitost se udala, pi se objevoval. Ve Slezsku uvítal poprvé svého pána ve Vratislavi r. 1358., aby mu s jinými knížaty složil písahu vrnosti, pi kteréžto píležitosti spolu podepsal nkteré dležité listiny a privileje. Když v lednu roku následujícího zase císa a král Karel ve Vratislavi prodléval, byl i tu Pemko ihned po jeho boku, jako by bez pívtivého pána a dobrodince svého ani žíti nemohl. roku
pes
s
Kolín,
Mohu
a
Norimberk
se
v
vrátil
Metách,
do Prahy,
nm
Není teba ani zvlášt podotýkati, že z tohoto pátelského plynul úslužnému knížeti tšínskému také mnohý osobní prospch jak hmotný, tak estný, ovšem nikoli snad
pomru
Prvním vtším vyznamenáním bylo mu udlení hodnosti dvorského sudí i komorníka a nemenší pocty dostávalo se mu, kdykoli ho císa Karel použil k estným a závažným úlohám diplomatickým. Že uml Pemko úkolu svému svdomit a i dovedn v takových pípadech dostáti, o tom nebez zásluhy.
mže
býti
toho
asu vlada zpeetno
žádné pochybnosti, slyšíme-li na p., že uherský král Ludvík výslovn si vyžádal za plnomocníka se strany eské Pemka, chtje se s Karlem o nkterých sporných vcech dohodnouti. Žádost taková jist že nám podává o diplomatickém umní tšínského knížete vysvdení co nejlepší. Císae Karla Pemko ani tenkráte nesklamal. Poslání jeho dopadlo k uspokojení obou stran a pátelství nejmocnjších bylo
práv piinním Perakovým
smlouvou svatební, vedle kteréž syn krále eského Zikmund ml pojati za manželku dceru Ludvíkovu Marii. K satku sice došlo až teprve r. 1385., okolnost ta však na zásluze našemu knížeti nieho neubírá, ježto v listin své v té záležitosti Kar-
63
Ludvík pímo praví, ^protože kníže tšínský znamenitý prostedník a poselství Vaše velmi pkné unií vyíditi a dobe i tentokráte je vykonal, vyhovli jsme pání Vašemu ..." Dle toho byl by tedy býval Pemek vlastní píinou toho, že Zikmund došel koruny uherské. Za života slavné pamti Otce vlasti setkáváme se s Pemkem
lovi zaslané král
jest
Tšínským v královském prvod mimo jmenované pípady ješt za velikých slavností pi ktu potomního císae a krále Václava v bavorském Norimberce (r. 1361.) a o dv léta pozdji v Krakov na svatebním veselí Karla IV. se tvrtou jeho manželkou Alžbtou Pomoanskou. Nescházel však ani v únoru Brn, když se tam sešli ti nejvýznanjší panovníci doby Karel IV., Ludvík Veliký, král uherský a Rudolf IV., vévoda rakouský, aby se usnesli o smlouvách ddiných, a doprovázel pána svého ješt r. 1373. na válené výprav do Branibor.
r.
1364. v
té
Se stejnou obtavostí a láskou jako k Otci vlasti lnul í^emek ke králi Václavu IV. a naopak i král Václav, jako kdysi jeho otec, choval k osvdenému služebníku svého rodu dvru neomezenou. Hned na poátku své vlády povolal ho do nejvyšší své rady a za nedlouho mu svil dležité jednání o zasnoubení své sestry Anny s králem anglickým Richardem II. satkem tím zavdil se Pemek nepímo i národu anglickému, jemuž pro svou nevšední laskavost Anna slula „dobrou krávšak nad to vše panovníku svému vykonati lovnou". služby ješt vtší ceny. Král Václav na dobrých cestách, jimiž se na poátku své vlády dal, dlouho nesetrval, nýbrž podléhaje prchlivosti a nemírnému pití, zavedl své zem do velkých nepoádk a roz;
Ml
pomr
postavila se proti nmu Za tchto neutšených obzvlášt vyšší šlechta a zpsobila králi mnohé potíže; ve spolku s bratrem jeho Zikmundem jej i zajali a vznili. V tchto nesnázích Václav poznal pravdu písloví, že v neštstí jest dobrý pítel nad zlato. Když tak mnozí ho opustili a pikle vedle nkolika málo jiných proti nmu kuli, setrval pi vždy vrný Pemek Tšínský. Aby pak oddanost svou rodu Lucemburskému ješt více najevo dal, k tomu se mu naskytla brzy po tom také píležitost v Nmecku. Tam jako jinde zpsobil rozháraný život krále eského nelibost, která konen r. 1400. vyvrcholila v sesazení jeho s trnu. Nic nebyla platná námaha knížete tšínského u velmož nmeckých, aby roz-
broj.
píke
nm
-
64 tak píkrého se uvarovali, nic
hodniití pf-íinluva
na
jíího
snme
ve
nepomohla
Nmci
P^rankfurt.
ani
horlivá
si
zvolili
krále nového.
Když potom v pražském
stále
neml pirozen muž u Václava
již
následujících na královském
létech
zavládala
více
tak vážného nazírání na svt, jako
co initi
také dokonal plodný
a zdržoval
svj
S výše, na kterou
se stále
život s jara
je
dvoe
zvle nezízeného panovníka,
Pemek
r.
Pemek,
na Tšínsku.
Tam
1407.
povznesl,
klesá jméno
T-
dlení majetku rodového, z ásti též pro nedbalé hospodáství svých knížat — úkaz to v rod Plastov ne neobyejný. šínská za jeho potomstva z
ásti pro neustálé
Václav ^yn Karlv
IV.
Václav IV., nekráel ve šlépjích svého otce, namnoze opanými, takže hned po prvních létech jeho vlády, která ješt nesla rysy blahodárného psobení Karlova, dostavuje se všude po zemích eských citelný nedostatek poádku a odtud za nedlouho úplný rozvrat domácího hospodáství. Slezsko b3^1o též v potu tch zemí, které nespoádaných tchto pocítily. Tak v ervnu r. 1381. pišli Vratislavští do Prahy ke králi Václavovi si stžovat na svoji kapitulu biskupskou, která byla celé msto dala do klatby, protože mšané unáhlené sice, ale pece jen dle svého práva mstského zabavili soudek piva kapitulnímu dkanovi do msta odjinud pivezeného. Kostely byly zameny, svátostmi se nepisluhovalo, a pohby se daly bez církevních obad, aby jen msto hnv kapituly co nejvíce pocítilo. V tom však zrovna pijel král Václav do Vratislav a proto kanovníky požádal, aby klatbu zastavili alespo po as jeho pítomnosti, ježto beztak prý chce spor jejich s mstem smírn vyíditi. Než kapitula nepovolila, ale potázala se se zlou. Král se velmi rozhnval, že mu kanovníci vzdorují a vyhnal je proto všecky na dv léta z msta, statky jejich pak poruil drancovati. Teprve toto násilí zjednalo nápravu. Stalo se to však již dosti pozd, když vtšina statk biskupsk3'ch byla spustošena; rozkaz kránýl>rž
bral
se
cestami
pomr
65
lv ježto
totiž
od mnohých šlechtic byl
každý
si
mohl ponechati,
co
píkladnou horlivostí plnn, by pi plenu ulovil. Pi tom mezi jmním biskupským a s
asem nebýval dlán rozdíl mstským, takže Vratislavští si ze svého sporu také odnesli poádnou výplatu; bujná šlechta nešetila ani mstských statk ani kupc, zakrývajíc své lupiství rznými právními vývšak
Vlastní právo však
zákon staly se ve Slezsku poúkazem, že z této píiny se tehdy utíkaly stavové hornoslezští se svými rozepemi radji do Krakova, aby tam došli spravedlivého rozsudku. Vliv zmohutnlé íše polské za krále Vladislava II. Jagellonského jeví se tím jasn, ale nikoli nápadn, protože v Hor. Slezsku se dává pociovati také již jiným zpsobem. Ukazuje k nmu na p. úastenství Hornoslezan na povstné bitv u Granvaldu r. 1410., v níž bojovalo Slovanstvo proti deroucím se na východ rytím ádu nmeckého. Bojovali tam Poláci a bratrští jim Litvané, prolévali tam proti spolenému nepíteli krev svou i Cechové, mezi nimiž byl i Jan Žižka z Trocnova, a zúastnili se jí z Hor. Slezska velmi mnozí šlechtici se svojí eledí, ne-li dokonce i nkterá knížata sama. Mžeme se toho dohadovati i z událostí pozdjších. R. 1414. na p. vidíme na stran polské proti nmeckému ádu váliti i Hanuše Ratiboského, Bernarda Nemodlínského a Bolka Tšínského. Obzvlášt poslední zachoval nadále s královským dvorem polským styky velmi dvrné, ímž nepopirateln dodával osob své nemalé vážnosti, která také byla všeobecn uznávána. mysly.
pelkou, a jest to jist
a
pouným
i
Na Opavsku
událostí
novou po smrti Mikuláše
II. (r.
bylo úplné pipojení vévodství ratiboského k panství
slovc slezských
král Karla i Václava. svj majetek, ale bohužel trpli touž Dlení a tíštní rodové moci nemá mezi
se svolením
slovci tím rozšíili
1365.)
PemyPemy-
znan
vadou co Piastovci. nimi konce. Velmi smutn proslul z nich za vlády Václavovy kníže Hanuš Opavský. Král Václav stál s panstvem zem eské v neustálém napjetí, takže i k bouím panským proti nmu došlo a tu ovšem na nkteré šlechtice zanevel a nebyl prý ani dalek myšlénky hlavním vinníkm ukládati o bezživotí; k jiným osobám naopak lnul opt pílišnou, asto až pehnanou náklonností a zahrnoval je laskavostmi. Nebylo divu, že pak mnozí z takovýchto milc slabosti jeho využitkovali bu pímo ve svj hmotný prospch, bu alespo proti svým ne5
66
pátelm. Z
této
píiny
n
padlo na
také podezení, že jejich
piinním byli náelníci odbojné jednoty panské zateni a vznni mly býti za to potrestáni a pomstu krvavou na nich ml vykonati Hanuš Opavský. Ten pijal nevdnou tuto úlohu a ;
šlechtici r. 1397. pipravili na Karlov Týn oddané pátele královy. Hanuš sám probodl první vlastní rukou pevora ádu svatojanského Markolda. Podivno jest, že za tento šeredný skutek nikdo nebyl trestán. Nelze si to jinak vysvtliti, než-li že králi namluvili, jako by zrádce jeho byli zahubili, ale i nad to vše držela asi nad nimi ruku njaká mocná osoba, z jejíž vle asi hnusný in byl vykonán. Podezení toto padlo na markrabte moravského Jošta, který býval též úastníkem odbojné panské jednoty. Nejhe pochodil pi tom všem Hanuš Opavský. Upadl v echách ve všeobecné opovržení a potupn mu bylo pezdíváno „mistr Hanuš" (t. j. kat). Pozdji byl ode dvora Václavova zapuzen a v náhradu za to jmenován hejtmanem kladským. s
nkolika jinými
o život
tyi
Vládou krále Václava IV. piblížili jsme se ve svém vyprávní až k dob husitské, jejíž význam i pro Slezsko byl veliký.
JWistP
Jan Hus.
^rvní polovice 15. stol. se stala husitstvím jednou z nejpohnutjších dob v djinách národa eského. Jméno „Hus" šlo od úst k ústm a získávalo si široko daleko horlivé pívržence a teba i nepátele ve vlastním domov našlo, pece jen celý národ naplnilo mravním nadšením. Hnutí to vyvolal mistr
Jan Hus,
v Husinci v jižních odporu hluboké zbožnosti a istých mrav, jenž vssál do sebe myšlénku veliké opravy církevní, jak ji byl již král Karel slavné pamti poal šíiti. (tolik
co
asi
echách
doktor)
1369.
r.
Byl
Opravy takové bylo se církev
Kristova
to
muž
rodilý
bez
míe zapotebí, mla- li ped vtším ješt úpadkem, ale
tou dobou v nejvyšší uchrániti
odkud popud k oprav ml vyjíti, nedostávalo se k takovému kroku dosti síly. Není divu, že pak vyšlehl plamen nespokojenosti silou tím mocnjší se strany opané mén sice povolané, avšak pro nedostatek oprávc jiných od náboženských
práv
tam,
67
horlivc s velým úastenstvím vítané. Odehrával se tu jen v djinách tak asto se opakující zjev, že neudává-li se smr pokroku shora, oznaí ho pak náhle a s tím vtší prudkostí Obrat tímto druhým zpsobem odhodlal se provésti tlak zdola. Poal mistr Jan Hus, zašel však dále, než aby byl nenarazil. nejprve horliti proti bezuzdnému životu duchovenstva a proti nkterým stránkám ústrojí církevního, pozdji však zabíhal až na pole vrouné a stetl se tu nepátelsky s nkterými lánky i uení katolického. Až v tato místa zavedly ho neutšené pomry v církvi, pád pipravila mu bezohlednost dcby.
Na církevním snme povolán,
v Kostnici, kam ku zodpovídání byl vyznal mistr Jan nepokryt uení své a žádal, aby
Shromáždní církevní však na tuto žádost nýbrž ho vyzvalo k bezpodmínenému odvolání, a když toho uiniti se zpoval, byl odsouzen a vydán na potrestání moci svtské. Dle zvyku v tch dobách platného byl mistr Jan pak Hus upálen 6. ervence r. 1415. Smrt vytrpl se stateností obdivuhodnou, neklesaje na mysli, nýbrž zpívaje žalmy a modle se do posledního dechu. Krátce ješt ped tím, byl lépe pouen. nepistoupilo,
plamenem
kouem
se zalkl,
„Ježíši
Kriste,
pronesl k Spasiteli poslední synu Boha živého, smiluj se nade mnou!" S takovými slovy na rtech vydechl svoji duši. Vedle záležitostí náboženských proslul mistr Jan i v eském písemnictví opravou stedovkého pravopisu a obsáhlou inností spisovatelskou; nemén se proslavil také vzácným horlením vlasteneckým, které se pak stalo vbec podstatnou ástí hnutí husitského a pivedlo celý národ náš v echách, na Morav i ve Slezsku k hlubokému uvdomní.
než
a
modlitbu slovy:
Boue jež
husitské.
q
.^mrt mistra Jana vyvolala v eském národ hnutí ohromáiá,! v záptí boue válené a pohromy po dlouhá staífetí''
mlo
nevídané.
Byl Jan Hus milákem
Zikmunda
ml
lidu eského a odbrátej zabezpeenou nedotknutelnost. s
v
Kostnici
i
5*
68 neodhodlal, za to však pítele Husova, mistra Jeronýma Praž-
nkteré odchylky od uení církve kaOkolnosti takové pirozen v lidu znepokojeném musily zpsobiti jitení nebezpené. beztoho již Vláda mravn kleslého krále byla hnutí takovému neobyejn ského
tolické
r.
1416. také pro
vydal na upálení.
píznivá, ježto byla píliš chabá, aby bažení po opravách byla staila udržeti v pravých mezích.
Došlo k nepokojm a zjevným bouím. V Praze 425 pán rytí podepsalo mohutný protest proti církevnímu snmu a knží strany Husovy vedli lid ve smru opravném, namnoze a
však vstupovali také na
pdu
rozhodného odboje proti církvi katolické vbec. Z novot nejzávažnjších bylo zavedené pijímání pod obojí zpsobou, proti nmuž ani mistr Jan byl nieho nenamítal. Když pak Václav po pání papeže a snmu kostnického poal novotáství potlaovati a nakázal, aby vypuzení knží katolití do svých far zase byli uvádni, poal lid vbec kostely míjeti a scházel se k bohoslužb pod širým nebem zvlášt na horách, jimž dával jména biblická na p. Tábor, Sión, Oreb, hora Olivetská. Avšak stedem všeho odboje ukazuje se od samého poátku hora Tábor v jižních Cechách, protože tam Mikuláš z Husí shromáždil na 40 tisíc sedlák nadšených mravním rozhoením, dobe ozbrojených a hotových každé chvíle pro své
pesvdení
položiti život.
Praze zpsobil veliké hnutí v lidu ohnivý kazatel knz Jan Zelivský. Tento mluvil k davm s vášnivým zápalem, konal s ním veejná procesí a pobožnosti a stal se tak duší všeho pražského hnutí revoluního. Výbuch nastal, když jednou z novomstské radnice bylo po knzi vedoucím procesí hozeno kamenem. Rozkacený lid vrhnul se do radnice a vyházel oknem radní pány, jež. dole lid dobíjel. Král Václav tak se událostí
V
pohnval, že hrozil vyhubením všemu kacíství, ale rann pi tom mrtvicí a brzo po tom skonal r. 1419. Všeobecné
touto
byl
pomry
se tím,
to
se rozumí,
znan
zhoršily,
kdyžt v dob
tak napjaté nastalo ke všem obtížím ješt bezvládí.
Toto
mlo
pak potrvati velmi dlouho, protože o vrolomném Zikmundovi v echách nikdo nechtl ani slyšeti. Ježto však tento poslední panovník z rodu lucemburského byl píliš chtivým svtské moci, než aby se byl jen tak zekl svých práv na koruna eskou, dochází ke krvavým bojm, poátku to válek husitských.
V
Cechách na jeho stran
stála
toliko katolická vyšší šlechta
69
a
Nmci, kteí
eskému
proti
píin ist
z
národnostních se pustili v zápas Tím samým však pipravili
náboženskému.
boji
konec svému dobrému bydlu. proniklo husitství teprve v dobách klidnjších, postupovalo až ve století šestnáctém znenáhla do Slezska pak a to ješt jen do horních jeho knížectví; Dolní Slezsko nmecké se ho piln chránilo, avšak aby za nkohk málo desíti-
Na Moravu
—
Lutherova. mezi prvními pešlo do tábora Husité zahájili proti svým nepátelm boj s velikou odvahou a s dobrými pípravami. Mravní snahu po oprav lidské spolenosti vetklo jim v srdce slovo Husovo, zbra na jeho obranu jim dal proslavený váleník Jan Zižka z Trocnova. letí
ml
pernou. Zástupy sedlák hrnuly se pod jeho nedostatenou zbraní vybranou z nástroj hospodáských a beze všeho výcviku. Jízdy, která v tch dobách byla jádrem a spásou všech armád až na nepatrné hlouky neml vbec žádné. Co ml s takovým vojskem poíti? NadaPráci ovšem
prapor pší,
nému
a
s
zkušenému váleníku
tato
nezpsobila. Nástroj hospodáský
—
otázka cep
—
mnoho pemýšlení okovaný, tlustými
heby pobitý, uinil nejstrašnjší zbraní své doby. Na hodinu cesty bývalo prý mezi bojem slyšeti temný chrupot železných pilb drcených tsnou adou cepník, jimž pomáhaly palice
eené
mlaty a palcáty, pak bodné sudhce s halapartnami, samoluky metající asto i jedem napuštné šípy. Proti útokm nepátel výtenou ochranou byly Žižkovým bojovníkm mohutné vozy, jež spjaty á v mohutný kruh sestaveny stávaly stíly, kuše a
se
hradbou nedobytnou.
Dvtip svj než díve se Krátce a
ukázal
dalo;
vtším používáním prachu kus, houfnie, píšal*) a p. zpsobem, kterým dovedl využitkoŽižka
stílel jím
dobe Žižka
již
i
z
na pohled nepotebný materiál lidu selského, ukázal, A což že jest váleníkem rozeným, jak se íká ženiálním. teprve v boji! Ješt když již byl slepý, uml voj svj tak jist v boji vésti, jako by byl ml ne snad jen dv, nýbrž vati ten
tyi
oi.
Ovšem
veliké,
neuhasitelné nadšeni duševní uinilo
samé reky, kteí se statn bili, když jen zapli zbožnou píse „Kdož jste boží bojovníci". S lidem takovým a pi takových pípravách pak pirozen mohli velící z
jeho
lidu
hrdinskou,
*)
Stelné zbran na zpsob dl.
70
vojevdcové Žižka a Prokop Holý na útk obraceti pesily desateronásobné, takže pak celý svt s údivem pohlížel na husitské hrdiny, jako zase naopak tehdejší nmecká vojska pro svou zbablost upadla v celé
Evrop
v hluboké opovržení.
Husité ve Slezsku. I.
4^aše slezská vlast byla strašnýuii boji husitskými velmi
tžce zkoušena hned od samého poátku a to z té hlavn píiny, že císa nmecký a král uherský Zikmund pijal Slezsko za východisko svého válení proti echm. Již r. 1420. poátkem ledna nacházíme ho i s chotí jeho Barborou ve Vratislavi, kamž byl také i íšský snm položil za úelem porady o budoucí kížové výprav. eši bedliv pozorovali každý jeho krok, ale Zikmund jich nenechal dlouho v nejistot; že umí rázn jednati, o tom je pesvdil velmi záhy svými skutky ve Vratislavi. Dal tam pro nepatrnou svévoli, která však ve mst zpsobila krveprolití, popraviti 46 oban bu skuten, bu dle jména a 27 uprchlých prohlásil za psance a jmní jejich zabral. Rovnž tak ízn ukázal své smýšlení husitm, dav zahubiti ve Vratislavi pražského mšana Jana Krásu. Tento prodléval tou dobou v hlavním mst slezském asi za obchodem a chtl tam své mínní náboženské tak veejn projevovati jako doma. Potázal se však se zlou. Papežský vyslanec v ele duchovního soudu ho vydal na smrt, již Krása také hrdinsky podstoupil. Byl koni vláen po ulicích k popravišti, maso s nho sedeno a teprve potom bezduché skoro tlo jeho spáleno. Dva dni po té tena ve všech chrámech vratislavských papežská bulla, hlásající válku kížovou proti všem kacím. Každý, kdo jen vyhlášení bully vyslechl, ml za to sto dní odpustk a kdo osobou svou nebo penzi k výprav by pispl,
ml
dojíti odpuštní, by byl vinen palistvím, svatokrásáhnutím na osoby knžské atd., z kterýchžto provinní jindy bývalo papeži samému rozhešení zstaveno. Slezané jevili k boji ochotu nemalou. Z knížat slezských úastnili se tažení proti Husitm Pemyslovec Pemek Opavský,
deží,
za to
71
Ludvík Lehnický a Brežský, pak Jan Minsterberský a Výprava se brala Kladskem na Králové dle všeho i jiní. Hradec, Kutnou Horu a dále ku Praze, jež od kižákii posílených lidem i z jiných zemí byla tsn sevena. Ale pohroma pod horou Vítkovem, kde ást voje Zikmundova byla potena, celé vojsko tak postrašila, že se dalo rychle nazpt, páchajíc všude ukratnosti na bezbranném lidu. Císa byl Totéž se opakovalo na podzim téhož r. 1420. poražen tehdy zase u Prahy pod Vyšehradem, takže se musil z Cech spšn vzdáliti. dále
Ve Slezsku však se pracovalo bez petržení opt k noboji. Na Vratislavsku, Svídnicku, v okolí Javora a i po jiných mstech sbíral se bojechtivý lid pod stateným hejtmanem Albrechtem z Koldic a podnt k novým bojimi nedal na se dlouho ekati. Jaromští v echách, jimž pomsta husitská hrozila, vše urychlili. „Zdi mezi Vámi a námi hoí", tak psali do Slezska, „pomozte rychle, dokud ješt pomoci lze, naše pede dvemi". Slezáci sice hned nepomohh, i vaše záhuba je takže Jarom padla, ale nedlouho potom v potu asi 20.000 muž vtrhli kolem Broumova do Poliky a ji vypálili. Na nedaleké hoe Ostáši pi tom pobyh množství lidu husitského s neslýchanou ukrutností. Souasný kroniká vypráví, že husitm napoád jazyky ezali a nejvíce na dtech se mstili, usekávajíce jim levou nohu a pravou ruku anebo naopak.
vému
Takovéto ádní zpsobilo nové hnutí mezi husity, takže celé zástupy se jich rychle zase hnaly do Slezska, ale prosbami pestrašených Slezan se daly ukonejšiti. Stavové slezští však použili této vhodné chvíle k novému zbrojení, o kterém se usnesli v Grod-
kov, aby Zikmunda, když by s erstvým vojskem nov zamil do ech, mohli podporovati. Pipraveno mlo býti v Ratiboi 50 jezdc pro Krnov, kníže tšínský Bolko ml poslati 30 jezdc do Ostravy, a mladší jeho bratr 25, kdežto jiní mli podporovati vydatn Pemka Opavského. I o válený materiál bylo hojn postaráno; pipraveno bylo 20 velikých pušek, 300 tarasnic a 2000 píšal.
Když tedy se tak znamenit pipravili, vpadli na Chrudimsko, zaali opt špatnou vojnu, tužíce síly své jen plenem a zádavami. Jakmile však k jejich sluchu zalehla zpráva o hanebném útku 200.000 ped husity od Žatce, ani oni nelenili a rychle couvli na Moravu k vojsku Zikmundovu. S tímto pak 8. ledna ale
Nmc
72 1422.
u
byli
všeho úastni nové potupné porážky císaovy v Cechách.
dle
Nmeckého Brodu
Mezi tím však se udalo cosi, co proti Slezsku krev husitskou ješt více pobouilo. V záí r. 1421. bylo totiž vypraveno z ech poselstvo ke králi polskému Vladislavovi, aby pijal korunu eskou. Na cest své pibyli poslové též do Ratiboe, tam však od Pemyslovce Jana byli jati. Tato zvle obrátila proti Janovi hnv jak se strany polské, tak s eské, takže se mu bylo obávati vpádu nepátelského z obou zemí. Z trapného postavení tohoto se vybavil jen tím, že zajatce vydal Zikmundovi, který tím jaksi za všechno pejal zodpovdnost. Takovýmto zpsobem, jak je zejmo, k míru pijíti ani nemohlo ostatn Slezáci se on ani nestarali. Každé chvíle vidíme je na plenu v Cechách. Když Zikmundovi pipravena byla ona porážka u Nmekrál polský byli vci ckého Brodu, tu i kníže litevský Vitold eské více naklonni, jenom že náklonnost ta dlouho nepotrvala; papež a císa ji záhy obrátili v pravý opak. Zikmund se vbec všemožn vynasnažoval husitm škoditi a když vojensky jich nemohl zdolati, nabádal, kde koho mohl, aby veškeren styk ;
i
s
nimi
vcházel,
Tak napomínal Vladislava, aby Polákm eské kacíe podporovati, aby v obchody s nimi neolova k Tšínu a od Tšína ke Kladsku a na Moravu
perušil.
nedovolil
nevozil atd., stavil proti s
i
v té záležitosti byl poslušen a zana západ. Ale když strojil výpravu kížovou
a král polský
dovoz
soli
Cechm,
tu
píbuzný Zikmund Korybutovi mu pes Osoblahu do Cech a v Praze s já-
jeho
1500 jezdci uprchl
sotem byl uvítán.
Ve Slezsku
musili
píkazu králova
stran
hospodáského
echm
bedliv dbáti. Pro Vratislavsko, Svídnicko a Javorsko na p. byl vydán v kvtnu r. 1424. ostrý nákaz, aby nikdo neposkytoval kacím rady ani pomoci slovem ani skutkem, aby jim nikdo neprodával obilí, chleba, soli, prachu Ano Zikmund a podobných vcí pod ztrátou statk i hrdla. svolil, aby kdožbykoli njakého rušitele tchto jeho naízení I páchány prý byly usmrtil, mohl se jeho majetku zmocniti. ve Slezsku z toho popudu ukrutnosti pímo hanebné. Na druhé boje proti
stran opt musili nabývali takto
se husité
pesvdení,
tím více že
zbran
nejedná se
chápati, již
toliko
ím
více
o jejich
pemožení, nýbrž o úplné snad vyhubení jména eského. Slova že prý by za to Uhry dal, Zikmundova syna Otce vlasti
—
—
73
kdyby v echách nebylo Cech, jim alespo musila býti ostrou pobídkou k zoufalému boji na život i na smrt. Aby vpadali do zemí okolních, k tomu vedlo je ostatn i zuivé nepátelství proti nim, jakož i jejich samých dobrovolné usnesení
Nmc
zem
eské, nýbrž kraje okolní. Oasto projevovaná nenávist Slezan a Sasík proti nim sama sebou smr vpád husitských naped již urila. Slezsko trplo proto od r. 1424. vojsky eskými neskonale. Útrapy pipravila mu již léta 1424. a 1426., v nichž menší zástupy husitské po hranicích slezských ádily, ale v kvtnu r. 1427. došlo již k výprav, do té doby ve Slezsku nevídané. Slezané nechtli však býti náhle napanehubiti již
deni a
nné
pipravovah
ve Stelí n,
se
dkladn
na nepítele dle smlouvy ui-
což se ukázalo velmi
potebným.
Po strastiplné zim, jež echy vyhladovla, vydalo se na 18.000 husit pod vedením Prokopa Holého na výboj do Lužice a dále Lvov, ale brzy odrazili ke Zlaté Hoe, Koisti pi tom které dobyli a doráželi i na Lehnici a Javor. nabyli množství ohromné, takže se jen pomalu mohU bráti nazpt k domovu. Slezský kroniká jeden si velmi stžuje do zbablosti, jakou tehdy jeho rodáci všude ukazovali, ale nás ten zjev nemže pekvapiti, uvážíme- li, že ani jinde nebylo do Slezska.
Tu
oblehli
Dobrá zbra, pesný výcvik a káze husit, jakož i rzné vybájené povsti, jako by eši byli se samým áblem v úzkém spojení, to vše zaruovalo vojm Zižkovým a Prokopovým naprostou pevahu, která v adách jejich nepátel asto již ped bojem psobila zmalátnlost. Ostatn ve Slezsku se drželi ješt Ano když lépe než jinde a zbran z rukou ani neodkládali.
jinak.
i
r.
1427. jich došla zpráva
o strašné
porážce vojsk
nmeckých
u^Tachova v echách, bojovali stále ješt neohrožen v Náchodsku a Pemek Opavský s Hanušem Ratiboským usilovali R. 1428. však jim nastala práce o vy puzení husit z Oder. krušnjší než kdy jindy. Vojska táborská i sirotí protáhla Moravou do Uher a na zpátením pochode zamila do Slezska. Ješt než se piblížila, prchlo obyvatelstvo z Mor. Ostravy, z Kete, z Osoblahy i odjinud a Pemyslovec kníže Václav se jim poddal za Hlubice a Hradec. Jeho otec Pemek Opavský, se udržel, jsa dobe opaten výzbrojí a pomocí Olomouckých a nkolika Postuknížat slezských, kteí všichni v Opav se nacházeli. pujíce dále, vypálili husité Ket a Novou Cerekev a zni-
.
74 ili
Osoblahu
i
Hor. Hlohov.
Pustošení ostatního území svého
rychlou
smlouvou
s
již proti
Cechm.
Slova svého
zamezil kníže Bolko Opolský táborskými, také dodržel
který jež
s
slíbiv jim
a
nestáli
pipomíná
Že tomu tak
as
asi bylo, jest
tolickým majetek
hlohovského.
kláštera
si
ze slezských knížat, prý pro své husitské pesvdení, svého studia na universit pražské.
vidti
pivlastnil
a
z toho, že zabíral si
zejména
i
knžím
ka-
statky bohatého
prý prelátovi nazpt zakládací vzkazem, aby si podržel listinu, on
Poslal
listinu tohoto kláštera se
že
se jako jediný
husity byl spolen
do sebe vssál po
hejtmany
vezme statky. Po smíru s Bolkem
Cechové do území biskupského a porazili krvavou bitvou v beznu spojence, avšak nemohouce dobýti samé Nisy, vzali strašnou pomstu nad ostatním majetkem biskupským. Vypálili Vidnavu. Otmuchov a Pakov, zniili Grodkov a Falkenberk a za stálého plenu anebo vybírání veli-
kých výplat
za
ušetení
bezna ped Behem
vtrhli
toho kterého území,
stanuli
koncem
musí obléhati. Msto však zastali liduprázdné, ale neušetili je ani tak. Poboily domy i kostely a niili vše, co jim pod ruku pišlo. Bežští na tyto spousty nikdy nezaponmli a od r. 1433. ukazují v chrám sv. Mikuláše obraz znázorující hrzy jejich msta r. 1428. Míra utrpení slezského však ješt nebyla naplnna, protože husitm pišly nové posily od Hradce, Chrudim a áslav, jež na pochodu dobyly nkterých míst v Kladsku i ve Slezsku. Spojivše se pak v potu 24.000 muž, zamili k památné hoe Sobotce, jejíž hrad obsadiU pod velením Jana Koldy ze Žampachu a mladšího Plichty ze Žerotína, aby odtud mohli pozdjší své vpády íditi. Brzo však po té iníce veliké zádavy, obrátili se husité již rovnou dom, zabravše ješt Mor. Ostravu jako vhodné východisko k dalším váleným podnikm. Koist s sebou vezli ohromnou na nesíslných vozích a hnali mimo to i
tisíce
kus
v
domnní,
že jej
dobytka. *
Rok
jsou bez odporu nejstrašnjší dobou Husitské vpády se opakují neustále a celá zem od Opavy po levém behu Odry až k Lužici byla jediná pouš posetá rozvalinami vesnic, tvrzí a asi dvaceti mst. v
1428.
djinách
a
1429.
Slezska.
Lid byl hrzami válenými zmalátnlý a k tomu ožebraený a
proto
vždy ochoten
vlastních nepátel.
k vli
Knížata
hojné
koisti
nevdla
rozmnožovati
ady
pomoci než initi které však mívaly platnost jen na s Cechy soukromé míry, krátko. Tak tomu bylo i po výprav r. 1428. Sotva že husité odešli, již se chystali Konrád Bílý Ratiboský, Pemek Opavský, Bolek Tšínský a Kazimír Osvtimský nazpt dobýti Mor. Ostravy. O výsledku tchto píprav však nejsme poueni. Za to tím více zpráv máme o jiném boji, zpsobeném novým vpádem husit do Slezska koncem r. 1428. a poátkem r. 1429., jenž se opt skonil úplnou porážkou stav slezských o vánocích nedaleko Kladska. Tam padl kníže Jan Minsterberský a bojoval prý v bitv té i Pemek Opavský. Voj husitský vrátil se tel)rve po nkolikamsíním loupení zpt do Cech s hojnou koistí a etnými rukojmmi, již mli býti teprve za veliké výkupné na svobodu puštni. Ale již poátkem roku 1430. vpadly zástupy nov do Horního Slezska a posilovaly se stále píchodem lidu polského, chtivého lupu. Záhy bylo dobyto Bytom, Hlivic a Behu, a protože i Ostravu a hrad pod Krkonoši mli husité v rukách, byli pány ve Slezsku. Loupežné výpravy ovšem zase podnikány po celém i neobsazeném Slezsku a teprve v kvtnu nastoupen pochod zpátení, když ješt hrad byl pro pípad obrany lépe opaten. Bylo toho také nanejvýše zapotebí, nebo hned po odchodu jejich oboili se Vratislavští a Nisští na posádku hradní, a stíleli na ni njaký as z velkých pušek ve dne v noci. Ale když došla jich zpráva, že lid hradecký spchá obleženým na pomoc, napadl je takový strach, že rychle naložili své pušky na vozy a prchali tak hbit, že prý za jediný den ušli to, k emu díve potebovali dní. Již však tu byly davy Tábor a Sirotk a daly se, nemajíce s kým bojovati, zase do koistní. Od dalších útrap vysvobodil tehdy Slezsko Heman Cetrys z Fiirstenštejna. Ten vyjednal s vdci husitskými mír za výplatu a slib, že zanechají Slezáci tanc a nebudou trpti kiklavých nepravostí ve své zemi. eši potom odtáhli. si
jiné
ech
Nmí
Nmí
ty
bojm pohraniním, zdálo se poátkem boulivá doba válek husitských jest zažehnána. Boj protivil se již všem, a pokoje bylo zapotebí v nejvyšší míe. Mimo to poalo mezi nepáteli Cech pevládati mínní, že nadšení husitského nelze pekonati meem, nýbrž že nutno Nehledíc k menším
r.
1431.,
že
;
76
nápravy cestou jinou. Sám papež Martin V. aby národ eský zase došel klidu a v lno církve se vrátil a našel podprce svých zámysl v králi polském Vladislavovi. Z popudu tohoto pomocníka smluven ke dni 18. bezna 1431. veliký sjezd do Krakova, jejž obeslali i husité. Nicmén výsledek rozprav na sjezde byl jalový, a když se vraceli poslové eští dom, byli by ve Slezsku všichni málem upadli do rukou rozkaceného Konráda Olešnického, jenž se byl pustil s husity optn do boj. Jen náhodou se jim podailo uniknouti pod ochranu posádky oderské. Akoli se jednání v Krakov rozbilo, pece jen rok 1431. pináší ve vcech husitských úplný obrat. Rozhodnutí zpsobila hanebná porážka nmeckých vojsk u Domažlic. Tím zabezpeeni byli Cechové proti Nmcm, a též na Morav i ve Slezsku byli jest vyhledávati
snažil se o to,
pány, jakož tomu
nasvduje
ta okolnost, že ze
slezského
Nmí
mohli s vehkou silou táhnouti do Uher. Pi tom však došlo i na Opavu, kdež prodléval do té doby nejbojovnjší nepítel jejich
Pemek. Vdcové
vojska táborského a sirotího, jak se zdá, oblehli Opavu, nikoli však na dlouho. Pemek byl asi stísnn vedle pedcházejících pohrom, také i požárem Opavy (31. srpna) a nutil se k míru; došel také pímí na rok se závazkem, že po uplynutí jednoho roku pistoupí ke tyem artikulm pražským zejména k pijímání pod obojí a bude jich hájiti proti komukolivk pod pokutou 4000 kop groš eských. Co se tota dalo odvážili se Vratislavští s Nisskými sáhnouti ke zbrani proti husitm, ale vzali za to oni i ostatní kraje slezské po levé i pravé Ode tžkou pohromu.
—
—
vratislavské bylo v potu 600 muž a 400 koní konšely a hejtmanem ve Stelín zajato a okolní kraje strašn spustošeny. Aby eši snad i na pravý beh Odry
Vojsko
i
se
tymi
se nedostali a
úelu
tam dosud nedoteného území
Slezáci obsadili siln most u Stínavy.
nehubili, k tomu Jaké však bylo je-
pekvapení, když ze zadu od jízdy husitské byli náhle pepadeni. udala se tak, že Cechové práv v as obapolného smlouvání na den sv. Petra a Pavla níže Stínavy Odru pebrodili, berouce každý jezdec 4 až 6 pších na syého kon nkteí dokonce i ocas koských se chytali a tak na druhou
jich
Vc
Skutek tento pinesl husitm znaný prospch, nebo lup v krajinách dosud nepustošených byl nad oekávání bohatý. Teprve tehdy poali se Slezáci opravdov stranu se dostali.
77
•o
mír ucházeti a
1600 kop
ho
smluvili
groš eských.
také
na
dv
léta
za
poselství ke králi Vladislavovi, nabízejíce
vili Sirotci
výkupné
Jsouce tak blízko íše polské, vypra-
mu
užší
polskými a jednání to mlo pi nejmenším ten dobrý výsledek, že mezi obma národy byl navázán zase dvrnjší pomr. Okolnost ta pak mla tím vtší význam, že tehdy i církev s Cechy poala vyjednávati na snme "ve švýcarském mst Basileji. spojení státní zemí
eských
s
Na Slezsku úplný klid ani tehdy ješt nezavládl, nebo tam k bojm stále ješt docházelo. Z vtších výprav však jest možno pipomenouti jen dv. První byla vedena Slezskem a Polskem do Uher, a druhou podnikl. Jan apek ze Sán okolním územím na pomoc Polákm proti rytím nmeckým do Prus. tu a
Ml
sebou
s
i
mnoho
Gdasko
husité
U moe
lidu slezského.
a odtamtud pronikli až k
Baltského oblehli
samému pobeží. Pi
pohledu na moe, zjevu nevídaném, oslovil apek své bojovníky úchvatnou eí, uvádje jim na mysl slávu jména eského
vbec
a est pítomných bojovník zvlášt, že se vítzn dostali na kraj svta a ien moe že postavilo hráz jejich výbojm. V dtinské radosti vskákali eští bojovníci do moe a jak daleko mohli pšky nebo komo vejíti, provozovali hry veselé, jedni s druhými ve vod se potýkajíce. echové mnozí nabrali si také vody moské do lahví, aby ji na památku pinesli s sebou
:až
"do vlasti.
II.
Následky válek husitských byly ceny
i
druhu velmi rzného.
padlo na bedra obyvatelstva
Pro
eské íše
vlastních zemí. Bída zírala ze všech
a dlouho, velmi dlouho
to trvalo,
poátek nejhe do-
žalostné spustošení všech
kout vypoulenýma oima,
než-li se obyvatelstvo
mohlo
ádn
svého zamstnání, aby se po lidsku živilo. Kdyby však nebyly boue husitské mly horších následk, nemusilo býti v zemích eských ješt nejhe, povážlivjší zajisté zase chopiti
nežli
úpadek národohospodáský byla rozervanost ve vcech
náboženských. Zlý osud dalšího štpení a stálého sváru provákaždé sektáství i husity. Byli mírní podobojí^)
—
zel jako
stranníci 1)
íma,
byli horliví a nesmiitelní, ukázali se
Podoboií, že pod obojí
zpsobou
pijímali.
i
blouz-
78
—
Adamité i Nahái, ale na tom všem nebylo ješt dosti. druhé polovici 15.. století zakládá se nová víra, sice na základech úctyhodné mravní istoty a prostoty kesanské, al& ke všeobecné nesjednocenosti také bohužel závažn pispívající. Byla to jednota eských brati. Když potom v dobách století šestnáctého se šíilo po Evrop ueni Lutherovo a Kalvinovo,
nivci
V
to v eském národ pdu pipravenou, takže pak tenic Národ náš náboženských a nevraživosti nebylo konce století až do úpadku sžírala tžká choroba, aby ho po pldruhém vysílila a tak uinila obtí náboženské nesnášelivosti.
našlo
i
Husitství však
mlo
a
sedláky od poddanství,
Osvobodilo
také své dobré stránky. bitva
lipanská a další bujení nad-
práví šlechtického jim je zase a to zhoršené v porobu
mimo
neslo a
to
—
nehledíc ani ke
sláv válené
zpt pi-
— povzneslo
uvdomní eské na stupe ped tím nikdy nebývalý. Nejvtší však zásluhy si získalo tím, že Cechy postavilo ve mravní píin nade všecky evropské národy té doby, ježto bojovalo za povznesením života mravního,
národní
Slezsko,
jež
tolik
zádavami husitskými vytrplo, neslo
stopy tchto pohrom tak znatelné, že nebylo tech jich smazati.
Vtší
díl
zem
možno
ani po le-
byl obrácen v poloviní pouš,
msta, hrady a osady v uinné ssutiny. Rolnictví, prmysl a obchod tém vyhynuly a jen pozvolna se mohly znovu vyvíjeti. Nejvtší rány ovšem stihly majetek církevní, protože na namíeno. Mén nežli jiné kraje husité mli všude v prvé bylo postiženo Opavsko a tém netknuto jimi zstalo slezské Tšínsko. Píina toho záležela v tom, že jednak tyto kraje
ad
ležely
eským vojskm
sitství
snad se v tomto
stihly
msta
z
ruky, jednak
pípad
a území osazená
národní
stránka hu-
nebo
hlavní rány
Nmci. Tmto po dlouhých
cizopasného života v Cechách zasazena
Morav sotva že se spo další jejich postup
i
objevuje,
rána
tém
letech
smrtelná,
po mstech udrželi a ve Slezsku alena delší dobu zastaven. Hluboké, niivdy nebývalé sebevdomí zachvátilo všechen slo-
na
a vývoj byl
vanský živel v celém Hor. Slezsku, takže ve mnohé pak Slezáci pedcházeli dobrým pikladeni Cechm lovství
i
v markrabství.
píin v
krá-
79
esky.
JSiáPodní kpál
I.
i^ne nici
2.
bezna
1458. prohlášen byl
pražské pan Jií z
na staromstské rad-
Podbrad a na Kunštát králem eským.
Zvolen byl beze zvláštních obad volebních tím zpsobem, že ze Šternberka ve shromáždní mocným Jií, král a pán náš milostivý" hlasem zvolal: „Zdráv
Zdenek Konopištský
bu
a ihned
ped ním
poklekl.
Píkladu jeho následovali
ostatní
Volby takového zpsobu (aklamací) v Cechách ped potom nikdy nebylo, a stalo-li se tak panu Jiímu Podbrad, pak to zjevn svdí o jeho nadobyej veliké ob-
pítomní. tím z
ani
vyplynulé ze skutk zajisté vynikajících. Souasný jiné stránky léto šastné letopisec se však nadšen dotýká volby, když vypravuje, že „byla veliká radost z toho mezi
líbenosti,
i
vrnými echy
a mnozí jsou radostí plakali, že milý
Bh
vy-
nmeckých král, kteí eskému". Byl pan Jií z Podbrad
svobodil je z toho, že jsou pišli z moci jsou myslili zlé uiniti lidu
potomkem staroslavného rodu moravských pán z Kunštátu a tedy králem národním, jenž s lidem svým eským žil i umíral. Povahy byl král Jií vznešené. K nevšední moudrosti jeho se vinula tsn estnost ve všem jednání, pi statenosti osobní a vynikající státnické dovednosti jeho vždy vystupovala v po-
pedí vzácná umírnnost. Vlastnosti panovníkem jeho doby. A pece muž
svým sliboval uvésti zbdované v klid a
mti
zem
tyto uinily ho nejlepším tento, který
celým zjevem
svatováclavské tohkerými útrapami
pokoj
svému blahobyt slavné pa-
a lidu
Karla IV. v lepší snad ješt
podob
navrátiti byl schopen,
pece muž
ten umírá v tžkých starostech o budoucnost svého milovaného národa. Jaké byly toho píiny?
Pomr
národa eského k církvi po válkách husitských lepšiti, když mírnjší strany zase nabyly vrchu se Basileji shromáždným vstoua s církevním snmem v Dobrá vle jevila se na pily v upímné jednání o smíení. obou stranách a proto také celé dílo bylo korunováno slušným úspchem a to takovým, že husité pijati byli zase v lno církve katolické. Smlouvy o tom uinné, zvané „kompaktáta",
znan
poal
mst
potvrdil
tak se
r.
mže
1437. dojíti
ústn
i
sám papež Eugen
trvalého pokoje.
IV.,
vda,
že jen
80
moudrou rozvahou papežové Mikuláš V. a [valixt III. hledíce boue podobné husitským navždy zažehnati, v emž nad obyej vytrvalého podporovatele našli v tehdejším Nejinak
si
vedli s
i
,
eských (za nezletilého krále Ladislava Pohrobka) Jiím z Podbrad. Tento vladail tak rozšafn, že sám opovdný nepítel národa eského, kardinál Eneáš Sylvius
správci zemí
v panu
Pikkolomini mu kdysi mezi jiným psal: „Veliká jest jména Vašeho chvála jak u otce nejsvtjšího, tak i u všech kardinál, kteí do pobožnosti Vaší nejlepší kladou nadje" a s rasvtští vladai pana Jiího velice si váží. dostí doznal, že Jist tedy jest s podivením, že za takových okolností panu i
Jiímu
samé íši eské
v
pánové eští, zrovna
jakož
divoce
si
i
vedli
povstali nepátelé.
Byli to katolití
Nmci, mezi nimiž vyhýkaní shovívavostí neskonale, že muž rodu eského
moravští a slezští Vratislavští,
král eských.
Dráždilo je vede správu celé íše, ale protože dvod tento byl by býval píliš slabý, aby mohli initi králi Ladislavovi vzdory, chytili
pana Jiího a hlásali, že s kacíem nechtjí míti nic spoleného. S cílem se minulo vše napomínání stolice papežské a nepomohly ani domluvy s jiných stran. Vratislavští postavili proti správci a r. 1453. si dokonce povolali do se proti králi msta proslulého minoritu sv. Jana Kapistrána, který se byl na Morav vyznamenal náruživou horlivostí proti eskému husitství, zvlášt však proti osob pana Jiího. Sám král Ladislav ho musil napomínati, aby eí svých mírnil, protože jeho horlivost prý mívala asem úinek opaný a Cechy u víe jejich se husitství
i
spíše utvrzovala.
Vratislavští však již byli zachváceni sžíravou
„kacím"
strachem o blaho církve, takže jich nebylo ani teba mnoho k odboji pobízeti. Byli to tíž Vratinenávistí
slavští,
ád
proti
a
kteí dotud byli tak známi nejsmlejším povrhováním a kteí po padesáti
církevních a náboženskou neteností,
prvními v tábore Lutherov ! Že skuten rozhoení náboženské jim bylo vcí vedlejší, anebo kde se objevilo, že nemajíc pravých základ zbožnosti, záhy se zvrhlo v rzné
létech byli
nepravosti, jejich
to
prbh mén vypstn
ukázal celý
odboj byl více
událostí
pozdjších.
Celý
umle.
Pílišné rozncování lidu však se mže státi lékem, který ve vtší dávce použit, mže uškoditi, a v tuto nebezpenou stránku zvrátilo se hnutí obyvatelstva vratislavského. Lid poal bouiti a ukazovalo se náboženské blouznní
i
zdivoilost.
Na
81 kající lid poal v náruích snášeti vševci pepychové a také karty, kostky a vrchcáby a na hromadách vše to spaloval. To však nestailo, ježto roznícená mysl zástup si žádala hnvu svému dáti drazný výraz. Vyskytly se povsti o židovském rouhaství. Židé proto zjímáni a na muidlech ovšem se piznati nmsili. Život svj skonilo jich 41 na hranici, ostatních do set z msta vyhnáno. Podobným pronásledováním vydáni byh Israelité i ve Svídnici, Javoru, v Lehnici a jinde. Že by snad byli radji slezští Nmci husity do rukou dostali, lze snadno viti, nebo záští jejich elilo hlavn proti tmto, ale mimo to byli podpáleni práv tehdy nov na pana Jiího z Podbrad tím, že nabyl od krále Kladska a Minsterberka s Frankenštejnem, ástí to území slezského. Vratislavští tímto vším tak byli pohnváni, že jediní ve Slezsku odepeli svému králi v Praze „uprosted kacíství" vrnost písahati a povolili teprve, až Ladislav sám s panem Jiím Podbradským se k nim dostavil. Za svj dívjší pych však musili z popudu pana .liího hluboko do kapes sáhnouti, aby krále uspokojili; mimoto byl již ped tím dosazen za hejtmana slezského Jindich Rožmberský, na biskupství pak vratislavské nedlouho potom bratr jeho Jošt. Oba tito Jan Rožmberský, manžel Anny Hlohovské a pozdji nástupce Jindichv, psobili ve Slezsku vydatn pro pana Jiíka.
Solný trh ve Vratislavi
liké
i
II.
Ladislav zemel v listopadu 1457. a v beznu následujícího roku, jak již praveno, zvolen byl králem pan Jií. Vzal tím
na bedra svá úlohu obtížnou, ale jeho um státnický dovedl brzy rzné obtíže, takže pokoj doma a dobré styky s okolím záhy mli Cechové zabezpeeny. Získán byl rozvážný papež Kalixt,
odstraniti
osvdeným pítelem byl panu Jiímu nmecký v Nmecku velká ást íšských knížat mu byla
císa Bedich III., též oddána a nmecká s poátku jemu nepíznivá msta na Morav pekonati si; dala více jeho blahovlí než násilím. Nepáteli zstali však vezdy panu Jiímu Nmci ve Slezsku. Stžovali si, že stavové nebyli pozváni k jeho volb, ale pan Jií byl vedle urozeným knížatm slezským asi též nízkého pvodu a k tomu Odchován v husitství; než nemýlíme se, tvrdíme-li, že hlavn proti mysli jim byla jeho eská národnost. Odporu svému dali Slezáci výraz r. 1458. na schzích v Lehnici a ve slezští
toho
6
82
tom sepsanou peeti své nepitiskli pítel husitství Bolek Opolský a Pemysl Tšínský. Ostatn odpor knížat a stav brzy pominul, takže pak jen sami Vratislavští vzdorovali. Jií byl jim nejhorším lovkem na svt. V dopisech svých papeži vyprávli, že se nemodlí k Bohu, nýbrž k arcikacíi Rokycanovi, biskupu husitskému a myslí na vyhubení kesanství; ukrutnjší jest prý než ímský císa Nero, nejvtší pronásledovatel kesan, jest prý onen drak, který jedem svým pokálel církev, roven prý jest vlku, zlodji, na
Vratislavi;
listinu
o
i
vrahu atd. Tak se tehdy psalo a kázalo ve Vratislavi eském, jemuž ani zarytí nepátelé všeho eského ve
o králi
spisech
svých neodepeli a neodpírali nejvelejšího uznání! Zejmo tu jest, že ve Vratislavi zavládla zvle a zloba pouliní chátry; bohužel veleli masám takových lidí asem i knží, ze kterých nejsmutnji proslul veejný prostopášník Bartolomj. Pípadn vystihuje tento blouznivý stav nábožensko-národní pemrštnosti vratislavský kroniká Eschenloer, když dí, že „kdo po krmách a ve sklep svídnickém nejlépe uml píti a láti, toho že Vratislavané mli za nejhodnjšího, nejrozunmjšího a nejpobožnjšího". Tak vybujelo sím v lid nerozumn vhozené! Sám papež Pius II., onen bývalý kardinál Eneáš Sylvius Pikkolomini. vidl se nucena tomuto ádní stavti meze a dtkliv napomínal biskupa, duchovenstvo i obec vratislavskou k lidskému jednání,
rad
jim,
aby
spíše dávali králi, co jest královo,
osvduje
nebo
vrnosti ke stolici apoštolské. V Cechách pak se omlouval, že ke vzpourám a pehmatm takovým Slezan nikdy neml, nýbrž prý je jako otec dítky své v zármutku utšoval a napomínal. Jií že co den
Aby
konen
se v poslušenství a
msta Vratislav potlail, vydal se král Jií Slezska; pi té píležitosti se ukázalo, jak zvle
odboj
do
Vratislavských byla odsuzována, když jich ihned docházely se všech stran nejen Cech a Moravy, nýbrž i ze Slezska opovdné
Ve Svídnici 1. záí 1459. pívrnost králi Jiímu celé Slezsko, ale Vratislavští nedali se k tomu pohnouti živou mocí, kdežto pan Jií opt nechtl použiti zbran. Teprve pozdji k písným domluvám samého papeže vyslali poselstvo do Prahy odprosit krále a žádat za lhtu tí let, po kterých mli písahu vrnosti také vykonati. Král Jií pak byl muž tak nevšední, snad až nemístné smílivosti, že milerád na požadavek jejich pistoupil. Marné však listy,
vypovídající jim pátelství.
sahalo
83 bylo všechno jeho namáhání a všechna smílivost, když papež
sám nezadlouho
poal žádati daných pomr mu nebylo možno provésti. Zeknouti se kompaktát a uvésti eský národ sebe bezpodmínen v poslušenství Rima, to bylo více než v zemích husitských, sotva upokojených, se mohl odvážiti muž klidné rozvahy. Pan Jií nelenil Piovi objasniti pravý stav vcí a upozoroval, že takový krok by nutn vyvolal nové, snad ješt po
nm
vcí,
opustil cesty dosavadní politiky a
jichž za
i
záhubnjší boue husitské,
umní
diplomatické
vedl
v tomto do pole.
pípad Pius
však
II.
marn
své
nástupce jeho sluchu a zpsobili i
Pavel II. nedopáli jeho správným vývodm nemístnou svojí umínností panu Jiímu, ba jak budoucnost ukázala i celému eskému národu, ano i samé církvi mnoho zla. Král Jií byl dán do klatby papežské a tím všechny zástupy bývalých jeho nepátel znovu se vyzbrojily. Povstala
—
—
na
nmu
proti
jednota katolických
nmecká msta na Morav
pán
a v
v Cechách,
nový zápas
vzbouila
se pustili
i
se
Vrati-
Jediným pítelem panovníku eskému byl král polský se kterým se byl pan Jií prostednictvím Pemka Tšínského sešel ve Velkém Hlovov slezském, aby se pátelstvím jeho zajistil. Kazimír pak nadjí jeho nezklamal, nýbiž slavští.
Kazimír,
setrval
pi Jiíkovi
telsky
chovala se ke svému
mezi nimi nad jiné v
ím
darmo.
pro
v dobách nejvtší jeho tí?n.
i
Zbra
nmu
svoji
krále
v
dob
pozvedli
— která
slitování se
ukázal panu
Rovnž pá-
nkterá knížata slezská
Pemek Tšínský
svého
Nevdk erný
obrátiv se proti
králi
i
pímo
doprošovala,
—
u papeže
a
na-
Jiímu kolísavý císa Bedich,
nejnebezpenjší.
proti
kaceovanému
králi
nejprve
oblehnuvše královskou pevnost Minsterberk, aby po dvou dnech zmocnili. Podobným zpsobem v jejich i-uce pešel jiný majetek podbradský Frankenštejn. Tyto úspchy úhlavního nepítele králova hnaly do boje i jiné, takže kde kdo jen mohl z slezských i moravských králi Jiímu psobil potíže. Aby odboj takový potlail, musil i Jií innost svoji rozvinouti. Vedení boje pejal syn jeho Viktorýn, kníže opavský, a poínal si s takovým drazem, že Vratislavští byli od nho v ervnu 1467. u Frankenštejna poraženi, pi emž Vratislavští,
se
jí
Nmc
mimo
4000 zajatých a na 400 dl. Tato zavezena z nich vrní královi potšili. Ve Slezsku Frankenštejn a Minsterberk opt získány, a co bylo nejdlepadlé
ztratili
byla do Cech, aby se
!
84 i mnohým jiným, kdož na kacíe se ješt na dobrodružný boj. Proto také se vojsko eské obrátilo na Moravu, aby i tam poádek byl zjednán,
žitjší,
poraženým
sápali,
zašla
chu
bylo by se zajisté všem nepátelm Jiíkovým zle dailo, kdyby nebyl neoekávan do boje zasáhl nkdo tetí. Když a
prosbami papežovými, aby do ech poslána byla veliká výprava kížová, nikdo sluchu nedopával, nabídl se mu práv
totiž
jenž nejvtší
ten,
vdností
králi
byl král uherský Matyáš Korvín. nosti
šli
ubíjet
sil
eskému byl On papež i
svých proti neškodnému kacíi,
povinen, ve^
a tím
své zaslepe-
a na dalekém
východ se již divoce zakusovala do tla kesanství moc sveepých Turk. Tam byli by se jist kižáci mnohem prospšnji uplatnili
Válka mezi Cechy a Uhry vedena byla dosti urputn, štstím stídavým, král Jií nemohl zabrániti, aby nedal v kvtnu 1461. v Olomouci za krále eského se Matyáš prohlásiti. Nemoha po té do Cech, obrátil se Matyáš do Slezska, kamž ho Vratislavští a jiní volali, aby od nich pijal slib vrnosti. Pání svého došel všude i u pátel Jiíkových, potíraje bezohledn každýkoli odpor nevázanou svojí chasou vojenskou. Takto opanovali Uhi Moravu, Slezsko a Lužici, takže pan Jií v tísni své musil se odvážiti neho rozhodného, aby neale
se
a
zkrotil. 1 bylo mu práv v této úzkosti Prozeteldopáno vykonati nejkrásnjší in svého života. Aby národu svému navrátil pokoj, položil vznešený tento panovník prospch svj osobní na oltá vlasti, zekl se pro své potomstvo koruny eské a uznal za nástupce svého Vladislava, syna
pátele své ností
krále polského.
Nabídnutí jeho v
Krakov
bylo
s
povdkem
zárove získána' do boje polská pomoc. Jií z této píiny potom zaal s drazem bojovati proti svým nepátelm a sice nikoli snad nešastn. Poláci ohrožovali Slezsko, syn pijato a tím
Jiíkv Jindich
protáhl Lužicí a ve Slezsku si podrobil celý od Lubna až jdo Stelín a Nmí, a z Opavska stíhal nepítele statený hejtman Berka z Násile. Podrobil si Krnovsko a vpadal i do území nisského, psob na statcích biskupa vratislavského ohromné škody. Nezpomohlo nic, že Matyáš poslal Pemkovi Tšínskému a Václavu Rybnickému 1000 zlatých na postavení zbrojného lidu proti Opavsku, nebo ani jeden ani druhý nesvedli nieho. Toliko Bruntál za svoji vrnost k panu Jiímu byl vypálen a pozdji zgermanisován. kraj
i
85
Z
bázn ped hrzami ješt v pátelství
vtšími poali se mnozí pana Jiího, kterého pomalu
Slezsku vyhledával opt i císa Bedich a v echách nkteí z odbojné strany panské; sami Vratislavští, na nž tíha celé války po vraceti
ve
tyi léta nejvíce doléhala, poali se kolísati a trpce žalovali na knží, kteí je k odporu tak houževnatému byli popouzeli. že se neudrží, ale nejlepším dkazem I Matyáš pozoroval již, neúspchu strany nové
legáty
k
protihusitské
nmeckým
bylo,
knížatm,
že
aby
sám s
papež králem
vyslal
eským
smíení jednali. Panu Jiímu se mlo takto dostati zadostiuinní. Ale práv v tak nadjné chvíli, kdy všemi nepáteli byl již vyhledáván a kdy ovoce své neúmorné práce mohl dáti národu svému okusiti, vydechl pan Jií z Podbrad svoji šlechetnou duši (22. bezna 1471.). Plá a úpní rozlehly se po Praze, u
žalostn sevelo se srdce celého národa. V hrobce svatovítské na Hradanech pak zapadl kámen nad králem, jemuž podobného v Cechách nikd}^ nebylo a snad nebude.
Uherský král metlou Slezan. .^práva o smrti krále Jiíka byla pijata od jeho slezských nepátel s velikým jásotem. Vratislavští i ohni po výšinách rozdlanými dali výraz své spokojenosti nad úmrtím krále echa. Avšak v brzku se jim i celému Slezsku mlo dostati pouení o nesprávnosti jejich jednání.
inili urputný s
odpor a lstivého,
otevenou náruí.
bezohlednost
Dobrému, mírnému
Ten však jim
náramn
králi
eskému
vrolomného Maara
trpce pocítiti.
dal
svoji
železnou
pijali
vli
a
Abychom však nepedbí-
událostem, povšimneme si ješt pedem nkolika slovy nové volby v Cechách. Brzy po smrti pana Jiího zvolen byl králem, jak to již pedem bylo stanoveno, Vladislav 11. Jagellonský a byl uznán od národa eského ve své hodnosti všeobecn. Proto vj^trhl
hali
25. ervence z Krakova a ubíral se pes Osvtim Hor. Slezskem k Opav a dále do Prahy, provázen jsa Pemkem a Kazimírem Tšínským, Janem Osvtimským, Janem Krnov-
již
86
mst
ským, Jindichem Minsterberským a jinými. V hlavním íše eské hned potom byla hlava nového krále okrášlena korunou svatováclavskou. Tím však bylo vykonáno ješt velmi málo, ponvadž si titul eského krále pivlastoval též Matyáš Korvín, na ten as držitel Moravy, Slezska a Lužic. S tím tedy
se musilo vstoupiti v jednání a sice nejprve v Nm. Brod v echách a potom ve slezské Nise, akoli bezvýsledn až na to, že další budoucí sjezd byl položen do Opavy na 15. srpna 1478. Díve však, než-li došlo k tomuto smlouvání, vypsán byl v echách do Benešova zemský snm k vli uspoádání záležitostí
Posly své k nmu vypravili též biskup nkterá knížata slezská a msto Vratislav.
domácích.
vratislavský,
Sjezd opavský
sešel
se
pro množství
úastník
pozdji,
Král Vladislav se dostavil dle úmluvy do než bylo ureno. Kladska, král polský Kazimír do Osvtim, Matyáš však zdržen byl domácími záležitostmi v Uhrách.
Do Opavy samé
zavítali
plnomocníci všech tí íší. Mezi polskými jednateli nacházími; obzvlášt proslaveného djepisce polského Dlugoše, z eských dlužno uvésti slavného právníka moravského pana Ctibora To-
vaovského z Cimburka a Viktorýna, knížete opavského; též povstný vratislavský kroniká Petr Eschenloer porad tch se súastnil. Dohoda však o sporných otázkách ani v Opav zjednána nebyla, proež se úastníci sjezdu rozešli s nepoízenou již v den sv. Václava. Nové vážné úmluvy daly pak se teprve po nkolika létech v Olomouci, kde konen mezi Vladislavem a Matyášem došlo k mírnému narovnání v ten smj^sl, že první podržel
království
eské,
mly
druhý
Moravu,
Slezsko
a
Lužice,
k panství eskému vrátiti. Zlé však v tch dobách pohromy již byly pikvaily na Slezsko, nebo od smrti krále Jiího a od poátku svrchovanosti
jež se po jeho smrti
zase
uherské ádilo vojsko Matyášovo všude nelítostn a nejinak vedly si i zástupy vojenské z ech do Slezska na plen vpadající. Hrad kladský, jsa sídlem Jindicha syna Jiíkova, stal se
východiskem takovýchto válených výprav.
K
tomu všemu
vybujelo i loupežné rytístvo po Slezsku, takže nebylo nkdy bezpenosti života ani majetku. Ale i sám vlada Matyáš vyAby si díral, kde jak mohl, protože penz stále byl poteben. tím rychleji na nohy pomohl, vnucoval slezskému obyvatelstvu špatnou minci a zavedl novou da všeobecnou, jaká nikdy ped tím ve Slezsku odvádna nebyla. Slezsko se stalo takto
87 ale bylo-li všude zle, tož bylo nejZvláštním ízením osudu práv tomuto ve Vratislavi. mstu za jeho zpupnost bylo vytrpti tolik, že obyvatelstvo jeho konen samo^ sebou pišlo k poznání svých velikých provinní. Loupežné roty okrádaly jejich kupce, Matyáš na nich nemilosrdn vymáhal všelijaké poplatky a zem sousední Polsko a echy veškeren obchod s nimi perušily, aby je pipravily
sídlem bezpráví a pychu,
he
o hlavní zdroj jejich píjm. Po dlouhé, tyi léta trvavší válce byl stav jejich pímo zoufalý, takže tam, kde díve pyšn hlavy své vztyovali, nauili se pokorn prositi. Tísnni jsouce na p. zbrojným lidem Podbradovce Jindicha Minsterberského. pro-
úpnliv
ho
sili
jich ušetil a i
s
když dobe u
králem uherským,
tyášv
hích hoce
pykati:
a sluší
platiti,
král
obmkiti
dary ho
dobe
již
jste
nmsíte nyní
s
Ma-
nevedlo.
Jií ze Stein jim dal minulých si
ten tanec objednali",
piscm
a
sumám
abyste se napravili a nebrali té
se,
neposlouchati,
aby
chtli,
pochodili, poali se smlouvati
se jim tak
„Vždy vy
proto
„a
i
nho
ale tu
nejvyšší slezský rada
tak jim pravil,
sebe,
a
o slitování
za-
drzosti do
králi váliti, krále kaceovati.
Na
papeži jest souditi o kacíství, nikoli na vás, vratislavští chlapi.
aby jiná msta uila se zachováhledli svých živností, milovali pokoj a nebažili po válce". Takové levity, to se rozumí, pinesly pokoenému mstu málo útchy, ale jist že vratislavským dkladn Musí
se s
vámi tak
zatoiti,
vati poslušenství, byste si
vytely zrak, aby dobe prohlédli a uznati oni sami si „ten tanec" objednali.
Velmi
skuten
musili, že
dailo se pod ostrou vládou uherskou i kníbyla pohíchu vyvolena k tomu, aby na nich zjeveny byly nejhorší skutky Matyášovy. Tento neml totiž jiného potomstva než-li syna Jana, zplozeného s jakousi
žatm
zle
slezským, jež
mšanskou
dcerou
ve
Vratislavi,
ale
toho
si
tak velice
za-
ho mínil obohatiti vezdejšími statky a všelikými hodnostmi v takové míe, aby tím spíše mohl se nadíti jeho uznání za svého nástupce. Nejvtší obti mlo tmto jeho zápinésti tžce již zkoušené Slezsko. Jenom že tentokráte se boue pihnala na hlavy urozených knížat, která miloval,
že
mrm
mla
býti o své statky oloupena,
naež
Slezsko
mlo
býti uce-
leno a dáno levobokovi Janu Korvínovi.
Nejprve trhlo na syna Jiíkova Viktorýna, knížete opavského.
Matyáš
s
ním ujednal
r.
1485.
suilouvu
—
patrn
se
88
—
nedobrovolnou
dle níž Viktorýn Opavsko Ratiboan, aby mu jako plnomocníku krále uherského všechno obyvatelstvo složilo slib vrnosti. Za
knížete
strany
pedal Janu Trnkovi to dostalo
se
mu
z
ve
hrad
Slavonii
Netrvalo to však dlouho
tvrzí.
Medvd
Sokoluš a
byv
a Viktorýn,
a tí
ze Slavonie
vyhnán, zdržoval se u bratra svého Jindicha Minsterberského. Pípady takového násilí králova se odtud množily. Brzy po té na p. r. 1487., když Janu Korvínovi zasnoubena byla v ital-
ském
mst
Milán knžna Blanka
vno mimo
Marie,
dal
jí
Matyáš po-
na knížectví opavském, hlubickém, tošeckém, bytomském, ratiboském a kozelském a nad to i na zemích Konráda BíléHo Oiešnického a Jana Zaháského, které dle smluv Janu Korvínovi teprve pozdji mly býti odevzdány.
jistiti
Matyáš
se v
a Lužici
jinde
Milán
svému
Ve Slezsku
i
docela ani netajil snahou získati celé Slezsko"
synovi. již
díve
bezohlednou vládou uherskou byla ve to již proti Matyášovi Nespokojenci seskupili se kolem Jindicha s
nespokojenost velká, ale od na všech stranách.
této chvíle
Minsterberského a Jindicha Zaháského a pustili se s Matyášem v boj, v nmž sice eský branný lid Jindichv s královskými dosti šastn mil své sily u Thomasvalde nedaleko Boleslave, ale jinak nieho nedocíleno. Ba práv naopak když po-zdji proti rostoucí síle vojsk uherských se Slezané udržeti netnohli, potkal se celý podnik knížat s výsledkem žalostným. Uhi zabrali celé Zahásko. Minsterberk s Frankenštejnem a urvali od Tšínská Velký Hlohov. Slavný Pemko 11. Tšínský byl z žalu nad ústrky. jichž od Matyáše zažil, již r. 1477. i
zemel
a
politikou
v
této
dob
nástupce jeho Kazimír
sotva že se na
Tšínsku
II.
jen
úskonou
udržel.
Po tchto událoslech byl Mat3'áš ve zbiovaném Slezsku skuten pánem tak mocným, že od doby prvních Piastovcu nikdo by se byl podobnou mocí v roztíštné této zemi po-
Poet knížat za jeho vlády se scvrkl zajisté tchto nkolik ped násilím jeho nebylo jisto. Sáhali úedníci královští již i na statky biskupa vratislavského. Tak strašnou pomstu pivolali Slezáci na své hlavy nemoudrým, upílišnným odporem proti králi Jiíkovi. I není možno jinak, nežli na tomto míst doznati, že, teba za svého žití se toho nedokal, pece jen pan Jií z Podbrad tímto zpsobem alespo úpln nad úhlavními nepáteli svými Nmci slezskými
chlubiti
nemohl.
na pt,
ale
ani
—
—
89 zviiézi].
Bohužel,
že bylo zapotebí takovýchto násilností,
politické zásady jeho
Než Matyáš
si
konen
aby
zjednaly uznání.
se ze svého lupu dlouho netšil.
Práv když
se chystal, aby ve Vratislavi v oslujícím lesku své pochybné
slávy a uprosted velmož všech zabraných zemí prohlásil svého levoboka Jana za krále eského, rozlouil se se svtem r. 1490. Konec životu jeho uinila náhlá mrtvice. Slezsku se vždy nepodržel ani ulevilo, panství Jana Korvína se rozsulo;
jediného Opavska déle nežli do
r.
1501.
^^
CJ%(&^
Kpál „Dobe". ^0 jeho kde
smrti krále Matyáše oddechl
kdo,
si
na Slezsku
z
nepátel
pívrženci pak jeho hledli se spasiti útkem,
aby jich nestihla pomsta utlaovaných. Vratislavští shladili starostovi Dompnigovy, o nmž se veejn si žáhu na svém mluvilo, že byl Matyášovi i na úkor vlastního msta svého stranil. Hlava jeho padla ped mstskou radnicí jako nelidské vlády uherské, nemenší vina usvdovala vbec celou obec, protože tato byla celé ono neštstí na svou hlavu pivolala. Smrt Dompnigova v celku mstivost mšanstva uchlácholila, takže ve Vratislavi zavládl zase dívjší poádek. Nejinak bylo ve Slezsku ostatním, kde celá budova prací a ideál Matyášových jako zámek z karet se shroutila. Zmizel tyran, zmizela i báze ped ním a panství, jež byla pipravena pro Jana Korvína, rozebrali si bez prodlení ti, jimž po právu
ob
a
náležela.
V Cechách byl nastoupil již r. 1471. na trn Vladislav li. Janhož zemím eským a uherským, kde poMatyáši byl zvolen, nastala doba nová, žel že nikoli utšená. Byl panovník
gellonský, zsl též
bezmocný slaboch, jemuž stálé potakání slovem „dobe" bylo vrcholem vladaského umní a jenž proto se musil pirozené státi loutkou v rukách zbujnlé šlechty. Tato se snažila chabé povahy jeho vždy využitkovati ke zmenšení moci královské jakož i ku potlaení nižších vrstev lidových. tento
90
Na poátku vlády zemí eských
o zcelení
jednalo
se
Vladislavovi
a o uznání hodnosti
své
ad
v prvé
po všech áve Slezsku
a
stech íše. se potkal s
Tohoto pání svého také záhy došel, nkterými potížemi. Slezané dobe byli pamtlivi
ml
smluv olomouckých jejich zemi, pak Lužici a Moravu vykoupiti za 400.00U zl. uherských a neuinil-li tak pro své povýšení na trn uherský, málo této výmluvy dbali. Poukazovali zajisté zrovna jako Maai k té okolnosti, že výplata mla odpadnouti jen v tom pípad, kdyby král uherský zvolen byl na trn eský, kdežto s Vladislavem že to toho, že
jest
si
naopak,
Vladislav dle
on jako
král
eský
že
povolán
byl
k
vlád
v Uhrách. Nesrovnalost tato psobila Vladislavovi nemalé ne-
ovšem více ze svévole než z poteby stále se stavli nevdoucími, zda spíše patí ke korun eské i uherské. Odpor jejich však v celku vyšel na piano až na to, že holdovací úkon svj mohli stále pošinovati do budoucna. Vždy nedošlo k nmu ani r. 1511., když byl Vladislav úmysln do Vratislavi za tím úelem pijel. Nedá se upíti, že vzájemná nedvra stav eských a uherských tu hrála také velkou roli, a to hlavn pro obavy Cech, aby snad pece Slesnáze, ježto zejména Slezáci
zané se neodvážili
slib
vrnosti
složiti
korun
uherské. Vladisla-
vovi v té píin viti nechtli, vdouce, že pi slabot své povahy zpeetí všechno svým ^dobe". Tyto obavy eských velmož byly dosti opodstatnny, nebo ve Vratislavi došlo o vci této k rokování a mimo to Vladislav znepokojil Cechy svým podivným zacházením s Opavskem. Vydal totiž stavm tohoto knížectví r. 1511. listinu, že nejsou povinni vrností nikomu jinému než králi eskému a v hodnosti té také od opavských stav pijal písahu poddanskou, ale ve Vratislavi se pod vlivem uherské strany rozhodl hráti si výhradn na krále uherského a dal si tam jako takový holdovati. Ano vyzval ihned Opavské, aby -mu tam písahali a sice jako králi uherskému. V Cechách nco takového musiio zbuditi rozhodný odpor.
op
i
Vedle tchto
skutk ješt
více
osvtluje vrtkavost
krále
Opavsko tšínskému knížeti Kazimírovi jako píslušenství koruny uherské. Událost tato nemla, to se rozumí, žádných vážnjších následk jak vbec pro svou nepirozenost, tak zvlášt pro odpor stav eských, Vladislava
kteí
i
to,
že vydal
1515.
odbojem. Z tchto všech dpak, jak se samo sebou rozumí, bráti vážn
hrozili králi pro tuto
vod nemžeme
r.
píinu
k
91
skutk
a listin Vladislavo výci;i z královské jeho uherské vydaných, nebo jsme uvedenými pípady s dostatek poueni, že povaha jeho byla „kam vítr, tam pláš". Nicmén pece nechceme opomenouti zajímavého privilegia zemského z r. 1498., kterým se naizuje, aby vrchní hejtman slezský byl volen vždy z ad domorodých knížat a ani jiných
a
moci
a
eské,
pak smlouvy kolovratské^)
budoucn
slavské smí
stanovící,
býti volen jen
že
na biskupství vratirodilý v Cechách,
muž
nebo ve Slezsku. Smlouva tato mnohým Slezanm protože by byli sami chtli biskupský stolec vratislavský osazovati a sice výhradn jen rodáky své vlastní
na
Morav
nebyla po chuti,
zem. Ze spoleenských pomr slezských za panování Vladislavova mžeme zaznamenati malý úryvek, osvtlující jasn krutost doby, kdyžt ani velmoži slezští sami mezi sebou se nedovedli uchrániti hrubých pehmat, ba ani krveprolití.
V lét r. 1497. skonil velmi trapn svj život Mikuláš Opolský. Kníže tento byl lovk nezízeného života, hovící lakovou mrou rozkošem tohoto svta, že bujný jeho živut nezstal, To.
jak se zdá,
eho
alespo
se
bez škodlivých
nm
o
zejm dvrném
zcela
v pátelství
v
následk na jeho ducha.
souasných zprávách doítáme, svdí rozrušeném stavu duševním. Mikuhis nežil s nikým, ale naopak ve nmohý.li
o
chtl vidti neustále své tajné nepátele, a nad jiné ohroženým od vrchního hejtmana slezského Kazimíia Tšínského. Když pak r. 1497. svolán byl snm knížat slezských do biskupského msta Nisy, kamž se dostavil i Mikuláš, tu, jak se samo sebou rozumí, byl pln chorobné nedvry proti knížatech
cítil
se
domnlým nepátelm
a v trapných nejistotách o svoji osobní bezpenost. Domnnkám jeho zdálo se poskytovati oprávnný podklad nkolik dopis, jež nkteí na snme pítomní práv dostali, aby prý ho jali. Nesmyslné toto podezení, kterýsi zlomyslní v svými posílil, takže se Mikuláš ocítil ve stavu úplného
nm
emi
rozechvní mysli. Když puk Kazimír Tšínský na snme k nmu k vli jakési veejné záležitosti pistoupil, aby se s ním domluvil, tu v domnní, že má býti zajat, al jej Mikuláš meem a vrhl se divoce na biskupa Jana, jemuž také zpsobil bolestné poranní. Kazimíra snad by byl vbec zavraždil, kdyby i
^)
Vyjednal
ji
hrab
Kolovrat.
92
pítomní nebyli zachránili. Mikuláš po té od vlastního lidu byv odvleen, utekl se do chrámu sv. Jakuba, aby tam u oltáe svatyn došel ochrany ped pronásledovateli. Ze se tak stalo, byl již nejvyšší as, nebo surový in jeho zpsobil po mst pravé povstání, takže se zvonilo na polach a lid záhy oblehl kostel kolem do kola. Ale ani tak nebyl by býval opolský kníže zachránn ped násilím rozilených dav, kdyby vlastní jeho šlechtic Jan Stoš ho nebyl svým tlem zakryl. Po nkterém tahání vyvleen byl Mikuláš z chránm a ve stavu nejvýš y.bdovaném byl dopraven na radnici k výslechu. Tam však netoliko že inu svého nelitoval, nýbrž dokonce ješt Jindichu Minsterberskému podráždn pedhodil, že i on mu nástrahy inil, jakož prý beztoho o tom práv dopisy též obdržel. Z podezení toho se nedal vyvésti, ani když mu ony dopisy jako bezvadné byly ukázány. Tím jeho osud byl zpeetn. Druhý den se rozhodla knížata dáti ho popraviti, ale trest sim*ti na mlo vykonati právo mstské. Nmeckému rozsudku konšel nisských nešastný Mikuláš nerozuml, ale že so piblížil konec jeho žití, chápal velmi dobe ze všech okolností. Poslali mu knze, aby se vyzpovídal a dovoleno mu lio
i
nm
uiniti
i
poslední poízení,
V závti
což
obé
s
klidnou
myslí
vykonal.
své obzvlášt projevil snažné pání, aby u hrobu jeho
v Opolí plály voskové svíce na
vné
asy
a nikdy nevyhasly
až do skonání svta.
a
Po tom 27. ervna byl ped radnicí sat, pomoc rozumného lékae by bjia bývala v tom pípad mnohem vhodnjší a pi nejmenším by byla odvrátila od pítomných knížat potupu surovosti. Vida Poslední chvíle nešastného knížete byly dojemné. již u radnice erné sukno ped sebou rozprostené, zvolal prý žalostiv „O Niso, Niso, i proto darovali t pedkové moji církvi, abys dnes o život mne oloupila?"' Pak poklekl, modlil se a na konec optn povstav, napil se z poháru knzem mu podaného, naež poklekl naposled. Když chtl si vlasy urovnati, aby katovi usnadnil práci, tu tesoucí se ruce vypovdl mu službu, takže mu kat musil vlasy shrnouti pod apku. Rozsudek po té bez prtahu vykonán. Skutek tento, kdy „z boží milosti kníže", duševn chorý a k tomu proti všem zvykm své doby od konšel mstských rukám katovým vydaný, byl života zbaven, jest zajisté velmi :
9a krutý; omlouvati ho pomry ve Slezsku.
mohou snad nanejvýše všeobecné
tehdejší
Vždy nebylo snad doby v djinách slezaby více bylo bujelo bezpráví, pych a lupiéství jako mezi za daremné vlády Vladislavovy. I mezi šlechtou, ano za jist byli by mužové, jindy již byli tehdy samými knížaty loupili, však Za tchto šeredné skutky své neušli oprátce! a lupu svého dokonce mohli pálili a vraždili bez pekážky pokojn užívati. Výtky této nebyl úpln prost na p. ani vážený kníže Minsterberský Bartolomj, syn Viktorýnv a tedy vnuk slavné pamti pana Jiího z Podbrad; neštítil se také dosti asto násilí a ve spolku s ním bývali význaní lupii ských,
i
as
i
krve rytíské jako byl povstný „erný Krištof".
A
tak choval
muž, který nad jiná slezsiíá knížata požíval pro své nadání všeobecnou vážnost plné dvry a náklonosti svého krále! Ovšem jiní, nebyli-li zrovna horší, zcela jist nebyli ani se
a svoji
o
mák
lepší.
Mén
dotýkaly se tyto a podobné nepravosti Tšínsk;i, kde znamenitý kníže Kazimír dovedl nejen bývalý poádek udržeti, nýbrž i blahobyt poddaného lidu dokonce zvýšiti. Staral
prý se
peliv
lidské
innosti
hospodáství
o
a
zasloužil
o rybáství a jiná odvtví zejména velice o blaho msta
polní,
se
výsadami rzným cechm vnovanými. S králem Vladislavem žil po všechen svj život ve shod nej-
Tšína
mnohými
lepší a došel proto také od z
nich
bylo udlení práva
nho mnohých ddiné
milostí.
Nejpknjší
posloupnosti po
peslici až do tvrtého kolena. Též minci raziti bylo
leno
a
uchovalo se
toto
mei ])o mu dovoi
právo v knížectví tšínském
až
do
roku 1653. Hranice panství tšínského touto dobou byly již valná zteneny o Hlohov, Osvtim a Zátor, ale naproti tomu získal Kazimír r. 1522. Místecko na Morav na ti pokolení jako lénu biskupské. Že stal se týž kníže pánem Opavska, bylo již výše uvedeno; ovšem dostalo se mu ho jen na krátký as. Opavsko
po Viktorýnovi vystídalo v krátké dob nkolik pán, byli Matyáš Korvín a syn jeho Jan do r. 1501., pak bratr Vladislavv, král polský Zikmund a Vladislav sám až
vbec
kteížto
nm
je držel pod svrchovaností krále Ludvíka Habsburského Kazimír Tšínský jako hejtman a Ferdinanda
do
r.
1515.
Po
Tomuto tam chtl vbec na
kraje opavského. že se
se v stálo
Opav
tehdy tak velice
pesthovati a mínil tam
zalíbilo, s
sebou
94 vzíti
i
své
tžké dlo
po tomto rozhodnutí
z
13.
hradu tšínského;
Z doby jeho pochází v modrém
znak
Vladislavova dala
s
tšínský
jednohlavý
orel
poli.
Též na Krnovsku spojeném
s
Hlubickem
vyskytují zajímavé osobnosti.
Pemyslovna Barbora
poslední
zemel však práv
prosince 1528.
(f
r.
1520.),
panování
se za
Jest to
pedevším
která panství své
rukou své dcery Jiíku Šellenberkovi
z Kosti.
Tento
byl syn Jana Sellenberka, kanclée království eského, jenž by] dostal od krále Vladislava v léno hrad Cvilín, jinak Loben-
Jií Sellenberk hrad tento opevnil z obavy ped vpády tureckými, naež Lobenštejn po svých nových pánech nazýván pak Sellenburkem, kteréžto jméno až dosud podržela štejn
i
zvaný.
jeho zícenina.
Jagellonský zakonil vládu svoji skutkem, V ervenci jenž 1515. totiž došlo ve Vídni k onm dležitým smlouvám císae r. Maxmiliána s králem Vladislavem, dle nichž rodu habsburskému bylo pozdji dopáno dojíti panství eského a uherského. ZáleVladislav
II.
ml
v budoucnosti dosahu nesmírného.
býti
želo-li Habsburkim na takovéto dohod, tož postarali se o ni v as již svrchovaný, nebo král eský se rozžehnal se svtem hned potom v beznu r. 1516.
„Pedehdce" Bedicha
II.
Sediný syn krále Vladislava Ludvík byl pi smrti svého otce teprve v desátém roce svého života, což smutný stav slaboch pece eských zemí musilo jen zhoršiti. Vladislav, alespo tu a tam panovnickou moc pedstavoval, ale po smrti jeho ani toho nebylo. Nad to vše pak byl mladiký panovník
a
obklopen
nuiži,
z
nichž velmi mnozí
postavení vy užitkovati ke
Velmi neutšen
hledli svého vlivného
svým osobním
se vyvíjel za
tchto
zámrm.
pomr
všechen
bh
událostí na Slezsku, ve kterém beztak již po delší dobu nejvíce se nedostávalo k spoádanéuiu hospodáství žádoucího pokoje a dobré správy veejné. Slezská knížectví zstala po celou vládu Lud-
víkovu odkázána sama na sebe a knížata, váznouce namnoze
95
nakládala jimi nezídka s trestuhodnou Mezi muži, kteí v naší vlasti tehdy došli vtší váhy,
až po krk ve dluzích, svévolí.
zasluhuje pipomenutí nad jiné proslulý vnuk krále Jiíka Karel Minsterberský, po nkterý as pední z rádc králových,
správce království eského a vedle nho i markrab jakož Jií Braniborský, syn sestry Vladislavovy Zofie. Druhý tento i
velmož hrál úlohu pro budoucí události slezské nad míru dlevytknuv si za cíl stanouti pevnou nohou na Slezsku žitou, souvisícím s hlavní državou hohenzoUerskou Braniborskem. Úkol ten mohl se mu zdáti snadno dosažitelným, když již dd jeho Albrecht Achilles byl získal rodu svému Krosno a jiná menší panství slezská a když ani krevních svazk mezi rodem jeho a králem Ludvíkem i knížaty slezskými nebyl nedostatek. K tomu všemu uvažme i onu okolnost, že mnohá knížata piastovská daremným životem svým byla se pivedla na mizinu a poslední Pem^-slovci slezští Podbradové konc tchto také nebyli daleci. Muž pevné vle a rozhodných mohl se za takovéhoto stavu vcí bez velkých potíží ve Slezsku zmoci i
in
a
mužem takovým
byl Jií Braniborský beze vší pochybnosti.
si tím více troufati, když nm velá píze Ludvíka byla oporou za každým krokem a zjednávala mu za všech okolností pevahu proti osobním nepátelm. Však beztoho jen tímto zpsobem se úlisný Braniborec mohl hned po svém píchodu ke dvoru královskénm zajistiti nároky svými na Opolsko! in tento byl mistrný a mnohoslibný již proto, že tehdejší kníže opolský Jan byl uinil krátce ped tím ddinou smlouvu s posledním Pemyslovcem Valentinem Ratiboským, pro kteroužto píinu získání knížectví onoho skytalo nadji i v nabytí panství tohoto. Avšak na tom Jií neml dosti, nebo se mu otvíraly vyhlídky ješt na jiný vydatnjší lov na Lehnicku, Bežsku a Krnovsku, kdež byl již rozprostel své sít a uvedl v innost všechny své páky. Co nezmohlo výhodné postavení pi dvoe mladistvého panovníka, to zpsobily hohenzollerské princezny ve Slezsku provdané, a kde ani pomoc tchto se neosvdovala, dovedl si Jií Braniborský dlati z nepátel píznivce svým mšcem, který na schudlá knížata slezská psobíval arovn. Bezúelný byl za takovýchto pomr odpor jiných kandidát jako Kazimíra T-
Avšak mohl
krále
i
šínského,
eského velmože Lva
berských a jiných,
z
nichž
z
nkteí
Rožmitálu, knížat minstervidouce soka,
s
njž
nebyli.
9(5
radji alespo njakého prospchu dojíti, než aby byli vbec na prázdno vyšli a tak se dali rznými úsluhami uchlácholiti. Karla Minsterberského získal si markrab Jií vedle toho i tím, že po šestnáctiletém vdovectví pojal mladikou za manželku, žádaje si chudou nevstu dcerušku jeho volili
—
—
prý, jak sám ve suilouv svatební praví, ne penz a statk vezdejších, nýbrž lásky a pátelství ke šastnému životu man-
želskému.
Neúnavná,
v
pravd mravení
všelikých vhodných, asem peily mu vítzství na celé
píle jeho,
jakož
i
hojnost
mén
vhodných prostedk zabezáe. Zakoupiv r. 1523. od Jiího Šellenberka Krnovsko s msty Krnovem, Hlubicemi, Benešovem, s hradem Lohenštejnem a ostatním píslušenstvím, pobrzy potom rodu svému panství nad Lehnicí, Behem jistil a Opolím, a ješt nkterými menšími državami. To byl první dležitý krok Hohenzoller do Slezska, krok tak dležitý, že sama sebou se vtírá myšlénka, že, jestliže pozdjší uchvatitel Slezska slul Bedich II., tož markrab Jií jako pípadný jeho i
protjšek ml by slouti Bedichem I. Tento zajisté poal, onen pak po urovnané již cest je dokonal.
dílo to za-
Význam skutk markrabte Jiího nabývá ješt dležitosti
z
té
rytí nmeckých
vtší
zrovna tou dobou velmistr ádu Albrecht Hohenzollerský pestoupil z kato-
píiny,
že
na víru Lutherovu, aby mohl zabrati celé panství ádové pro sebe a pro svj rod jako majetek svtský. Luteránství bylo mu tu zástrkou k nabytí moci svtské práv jako Jiímu,
lictví
nmecké. dohromady byl dán základ k netušenému rozvoji
jenž se ve Slezsku stal také apoštolem národní víry V^ším
tím
rodu hohenzollerského.
však tímto asem oekávaly jiné veliké události smrtí krále Ludvíka, který zahynul v bitv u Moháe 29. srpna r. 1526. Nepehledné zástupy vojsk tureckých vpadly tohoto ]i)ku pod sultánem Solimanem do Uher, a jak se dalo oekávati, malé vojsko královské hrav potely. Mladiký král peplouvaje na útku rozvodnný bahnitý potok, nalezl v smrt. Jediným oitým svdkem této hrozné události byl Oldich Cetrys z Lorenzdori, rodilý Slezák; druhý prvodce králv Maar Štpán Acíl, chtje pánu svému pomoci, souasn s ním utonul. Oldich Cetrys zdšen prchal s bojišt, aby královn Marii o tom všem podal zprávu, ale již v íjnu zasa Slezsko
nm
97 v ta místa se vrátil a z
rozkazu královnina Ludvíkovu mrtvolu
vyhledal.
Tažení tohoto proti Solimanovi úastnil se
i
markrab Jií
Braniborský.
Za
pe
mateskou.
^vážíme-li ve Slezsku pomr -oby vatelstva eského a polped stoletím patnáctým, docházíme k závru ského k málo potšlivému, že Nmci pod ochranou a za pomoci knížat slezských jsou všude na postupu proti domácímu obyvatelstvu slovanskému. Rozvoj jejich od severu až ke Karpatm byl tak vydatný a pi tom tak rychlý, že zdál se již ohrožovati Slovanstvo ve vlastním jeho srdci. Pekvapující byl však obrat, jaký ve vcech tchto pinesla doba následující patnáctého století, jež v jižních krajích slezských zpsobila úplnou pevahu národnosti eské a ve Slezsku stedním další rozvoj nmectví alespo do jisté míry zastavila. Píina všeho toho bylo hluboké národní uvdomní eského lidu slezského, které potrvalo po celý vk šestnáctý a sedmnáctý, uvdomní, které ješt v prvé polovici osmnáctého století místy staten odolávalo novému píboji ducha nmeckého. Rozdíl mezi Moravou a echami s jedné a Slezskem s druhé strany jest v této píin pekvapující. Ve Slezsku se echové tehdy drželi ku podivu staten; mli na p. díve eskou úední než-li v království a v markrabství a kdežto v tchto zemích národní duch eský v následcích bitvy blohorské doznával stále žalostnjšího úpadku, tšil se u nás úplné vážnosti a to v míe neztenené ješt pes
Nmcm
e
sto let.
Netušené povznesení národnosti naší ve Slezsku v 15. dlužno piísti v prvé na vrub doby husitské, nelze popíti, že již ped vystoupením mistra Jana Husa pílišná rozpínavost nasthovalých ve všech zemích koruny svatováclavské, když práv nenarážela na zjevný odpor lidu starousedlého, tož alespo v psobila rozhoenou nevoli. Živelní silou propukl hnv lidu eského ovšem teprve, když spolená snaha po zvýšení mravnosti ve spolenosti lidské m.
století jest
a
ad
Nmc,
nm
98 stejné nebezpeenství se strany nmeckých kižák celý národ pevnji v jeden celek semklo. Ve Slezsku nauka husitská sice v 15. století pdy ješt nenalezla, ale spojená s ní myšlénka národní razila si i zde cestu; avšak i útlak nmecký, pak noví
rodové knížecí Pemyslovc a Podbradovc a dále vláda Jiíkova, Matyášova a král jagellonských Vladislava a Ludvíka
pedkm stále více na mysl jejich kmenovou dobách následujících pirozen toto národní vdomí znan se rozšiovalo šíením nauky husitské, ehož význaný píklad poskytuje nám Tšínsko. Ne bez vlivu zstaly na uvdomní Slezan i stále dvrnjší styky hornoslezských Piastovc s královským dvorem bohatýrských Jagellonc polpivádly našim
V
píslušnost,
ských. Po celé
15.
století ani
jeden hornoslezský kníže nepojal
mnozí z nich Nmky za manželku, svazcích jak s královským rodem tak i
v píbuzenských s vynikajícími velmoži polskými. Nejinak i nižší duchovenstvo se stavlo do ad slovanských, v kteréžto píin již od dávna hráli dležitou úlohu niinoriti, picházející vtšinou z klášter eských nebo polských. Ve Slezsku Dolním ml živel nmecký pirozen rozhodnou pevahu, takže území to zstalo pro Slovany navždy ztraceno, Sama ale i tam odlesk národních tenic se asem ukazuje. i biskupská stolice a kapitula vratislavská nebyla rozmíšek podobných prosta, nýbrž nezídka se stávalo, že i k prudkým výbuchm a neomalenostem proti Polákm se dávala svádti. Budiž však tuto pipomenuto, že tak unáhlen si poínali jen Nmci, jichž pílišná bezohlednost v bojích národních bývala a jest vždy stejná. Tak biskup nmeckého pvodu Jan IV. Rot ale
stáli
v záchvatu národní nesnášeli vosti dal r. 1495. naíditi svým poddaným ovekám v osad Voji u Otmuchova, aby již odloa nejdéle do pti let se piuili jazyku nmeckému, žili svoji
e
jinak že je všechny dá ze své
zem
vyhnati.
R. 1498. vedle
toho vylouil pro budoucnost všechny Poláky z hodnosti kanovnické pi své kapitule, a nechyblo mnoho, aby se byl stal
svenému
ovinci z pastýe vlkem. Zatvrzelost taková však pokrok jazyka eského a polského alespo v Hor. Slezsku již nezastavila, nebo tam výbojný postup proti cizot byl zahájen na celé áe. Nejkrásnji lze úpadek nmectví v tchto krajích posouditi z "
a na
V
úedního jazyka.
nejstarších dobách psávaly se na Slezsku jako v
Morav
zápisy do desk zemských
i
listiny
echách
veejné latinsky.
99
pak také
tu a
asem
kuje
s latinou.
tam nmecky, ale již poátkem 15. stol. proskankdy jako by se ješt ostýchala, smíšená
eština,
úpln eský úední
První
zápis ve Slezsku se
nám
ukazuje v nejstarší dosud zachované úední knize soudní v Opav k r. 1420., naež od r. 1430. podobné záznamy se provádjí
Od roku následujícího dje se tak i v zemských deskách opavských, do kterých ihned na poátku zpráva staré desky totiž toho roku byly shoely o založení jich vložena jest esky. Stalo se tak za knížete pemyslovského Premka. Mezitím také již vKrnov v úadování zasedli -a/2íisA''o5ir z Žibotic a Bartoš z Držkovic, z jejichž vle poslední zápis latinský v úedních knihách k r. 1426 byl petržen a eským výhradn esky.
—
—
nahrazen.
První tyto skutky vdnosti jazyku národnímu prokázali tedy Slezané a sice zajisté k nemalé svojí
cti
a chvále. Mora-
vané následovali píkladu jejich až r. 1480. a v Cechách dokonce teprve r. 1490. Puta z Riesenburka latinu vytiskl z desk
zemských.
Z Opavska rodní
ei
a Krnovská se pomalu šíila náklonnost k náúední do knížectví okolních, a tak se shledáváme
Ratiborsku s prvním listem eským r. 1437., v Opolsku v Osvtimsku a Zátoreku stalo r. 1440., v Tšínsku r. 1441 se tak o nco pozdji. Krátce a dobe eština ovládla v jižních v
;
krajích Slezska
v
úadech úpln
a
vítzný
její
postup lze po-
na kestních jménech v listinách a ve všelikých zápisech, kde všude ryze eské názvy osob pevládají. Šlechta slezská držela se vbec tehdy ve vcech národních staten a své pídomky zeštiti, hledla proto také jména svá rodová jako inili na p. Bítovští z Bítova, Bohdanovští ze Slimákova, Bruntálští z Vrbna, Tvorkovští z Tvorkova a z Krava, Stablovští z Kovatic a mnozí jiní. Podobnou snahu za povznesením národní myšlénky nalézáme i v mstech na p. v Opav samé, kde- v 15. a 16. století jazyk eský zcela opanoval a nminu zorovati
i
i
Pamtihodné
do pozadí zatlail.
tou dobou na Slezsku nalezlo
Dkazy se
stala
jest
již
i
etné
to,
že písemnictví
eské
pstitele.
jasn mluví o tom, že eština jazykem panujícím, ale my
až dosud uvedené
tehdy
u
nás
m-
povdti ješt
žeme
o vlastenectví,
více.
Jako krásný sen nám vstupuje dnes na mysl zvst,
slezského
lidu
tehdejšího
že
100 netoliko v
Opavsku a Tšínsku byla milovaná
e
naše jediným
výluným jazykem úedním, vedle nhož nmina nemla vbec místa, nýbrž že i v Ratiboi a v Opoli nmecká a
e
z jednání
kové
úedního byla naisto odstranna.
slezští,
abyste dnes povstali z
Drazí naši
hrob svých
ped-
a popatili na
Re
Vaši prohlašují nyní nebídu ubohého svého potomstva! pátelé jazyka eského v Opav a v Tšín za neobvyklou! Tam pruský orel spáry své zatíná A v Ratiboi a v Opolí? do zmírající již haluze bratrského nám lidu! Avšak kdyby alespo tmito obtmi byl mocný nepítel nasycen Pomry nadlidsky pracovšak nám stále hrozí, že nebudeme-li
—
!
tém
pdy zmrvíme svými tly ke prospchu Takových pohrom se jist nenadal dobrý kníže Václav Tšínský, když r. 1573. vydával svoje „Práva a zízení knížectví tšínského" Co hrdosti národní tají se ve slovech této knihy, když (stejn se zízením opolsko-ratiborským) dí: „Ped soudem esky a ne jinae ode všech cizích i domácích mhiveno a pe vedeny býti mají'', anebo „/ nálezové a výpovdi jazykem eským inni, vypovídáni a psáni pod peetí pán maršálkovou aneb pana sudího vycházeti, do knih zapisováni a stranám od pana kanclée vydáváni býti mají!" Hodná jsou zbytek své rodné
vati,
cizoty.
.
slova: „Pak-li by kdo jaké spravedlnosti, i aneb svdectví prokazovati chtl ped soudem jiným a ne eským jazykem, ten to sob na esko hodnovrným osobám peložiti a ped stáním piln vypsati dáti má a eským jazykem pi tch jiných jazyk spravedlnosti své pedložiti má tak dobe cizozemec jako obyvatel.'^
také obdivu našeho listy
asn
opavské a krnovské v té píin nezstalo také Zem. zízení opavské vydané v Olomouci r. 1562. se nese týmž tonem co tšínské a národní své pesvdení i tu se asi ohromn vzpružilo, když r. 1610. stavové opavští se mohli vyjáditi ráznými slovy: „ Toto knížectví neužívá žádné jiné eíkrom eské." Knížectví
pozadu.
V Krnovsku
docela do tuhého boje se pustili
Jiím Bedichem Hohenzollerským jim byl chtl vnucovati jazyk s
jakým sebevdomím
mu
se
r.
i
o
s
pánem svým
úední eštinu, když by Slyšme jen,
právo nmecké.
1564.
postavili jeho
prostedníku,
pak dotýe žádosti knížecí, aby s knížetem o vci a poteby zemské a jiné nmecky jednati mli, toho se nám uiniti -nevidí, nebo toto knížectví užívá ei moravské
píšíce
„Co
se
!
101
as
nepamtných právem a zvyky morava, spravuje se od skými. Nás je velmi mnoho, kdož nmecky neumíme, mnozí umjí a rozumjí málo, ale není mezi námi nikoho, kdož by se Ale opovážil ve vci tak vážné a obecné mluviti nmecky." ani markrab Jií Bedich nepovolil a dal r. 1565. skrze své knížecí rady komorníka cúdy krnovské Beneše z Drahotuš a na Benešov do vzení uvrhnouti, protože dobrovoln desk zemských jim nechtl pedložiti, naež desky násiln oteveny. Když si do takového jednání stavové krnovští u císae stžovali, hledl se markrab všelikým zpsobem vykroutiti a poukazoval i
k tomu, že prý
vanského, co
na Krnovsku jen
jest
ech
a
Polák
si
tolik obyvatelstva slo-
tam stavové
navodili,
nmecké
osadníky vyhnavše. Z obrany té ovšem jasn vysvítá, do jaké míry tenkráte již bylo Krnovsko zgermanisováno. Císa Maxmilián tuto rozepi rozhodl ve smyslu rovnoprávnosti, ale
úedním jazykem zstala
zase eština,
protože stavové soudili
„když by páni moravští Jejich Milosti, zvdli, kterak jsme si tento lánek (zízení zemského) dali promniti, vzali by nás právem v ošklivos'. Pevná odhodlaná vle zmže všechno Pan Jií Bernat Tvorkovský z Kravaí\ který celý tento boj
estn ke konci pivedl, budiž toho každému bratru Slezanu záícím píkladem. Nehrb se tedy ani Ty, lide slezský, a kde Tvoje právo jest pirozené a spravedlivé a to jest ve Slezsku všude vzty hrd svoji šiji a pilož ruku k poctivé práci ídil a tak
—
—
Tyto utšené
pomry
pro naši národnost
eskou
potrvaly
do 18, stol., ježto malé jen zmny pináší hrozná svými následky bitva blohorská a teprve další asy 18. stol. krut, nelítostn na nás dolehly. Budeme však slyšeti, že i za tchto psobením píznivých okolností ve slezském lidu našem déle se udrželo národní sebevdomí než-li v Cechách a na Morav. ve Slezsku velmi hluboko
pomr
Slezsko
útoištm posledních Pemyslovc, Podbpadove a Piastos/c. Poslední Pemyslovci.
^evoboký syn v
Brn
r.
1318.
krále
Pemysla
a sice nedlouho
II.
Otakara Mikuláš I. zemel
po uvedení syna jeho Miku-
/
102
v léno opavské. Tento, uvázav se v panství své, rozšíil pod vlivem pízn Janovy i Karlovy o Ratibosko. Jest na bíledni, že nové toto území vzniklé na severním svahu Jeseníku pi nížin oderské musilo znenáhla tžisko své pekládati do Slezska, kamž je ostatn i spojení s Ratiboském hned od
láše je
samého poátku zrovna táhlo. Po smrti Mikulášov r. 1365.
vládl v celém ddictví otcov-
Václava a Pemka nejstarší však dlouho. Rozdlení otcovského majetku na linii opavskou (Opava a Hlubice) poínající se Pemkem a v ratiboskou (Krnov a Ratibo) v ele s Janem I. uinilo spolenému hospodaení navždy konec, samo sebou se rozumí, že k veliké škod moci rodové. Pemek Opavský ukázal dobrou stránku svého vladaení hlavn v tom, že se pevn držel krále Václava a pomáhal mu proti zbjníkm ve Slezsku i v Cechách jak mocí vojenskou, tak obzvlášt svým nadáním politickým. Za bouí husitských však velice si ubližoval bojem proti Cechm, kterým ztratil na as Hradec a Hlubice a zapletl se až po krk do dluh, jež pak jeho všechno potomstvo stále dusily. Míru tísn jeho dovršil všeobecný požár Opavy r. 1431., kdy i staré zemské desky shoely, a proto ihned jDoízeny nové již eské až na naše doby zachované.
ském za z
bratry své Mikuláše
nich Jan I,
III.,
nikoli
—
—
Pemek byl jinak ádný a prozíravý vlada, proež také postehl osud dlení rodového majetku a z té píiny ped svou smrtí (fl433.) tkliv napomínal syn svých, aby zla toho se uvarovali.
Dobí synové jeho Václav, Vilém, Arnošt a Pemko byli ho ve všem poslušní, nikoli však chybám naklonný Mikuláš. Jmní svého však nestaili uchrániti ped dalším úpadkem. Nejvíce z nich proslul Vilém, strašný mstitel rytí a rot lupi-
odmnu
ho Vratislavští i za hejtBohatýrská úloha mu vbec jeho mu však nikterak nebránila, aby po smrti biskupa vratislavského Václava se nevrhl na církevní statky a nedrancoval jich. Byl dán za to i se svými pomocníky do klatby a vrátil proto nco ze svého lupu pedevším Ziegenhals s hradem. Tím asem asi zemel bratr Vilémv Václav, zstaví v dva syny, kteí se svými strýci se opt o majetek svj rozdlili a drželi jej pak ve tech kusech. Nco horšího nad to jich potkati nemohlo Hospodaili v údlech svých chud, a nebylo divu, že ských, takže v
mana
a Minsterberští se
toho
zvolili
poddali.
!
I
103
tím zpsobem jejich vážnost pomalu klesala. Pan Jií Podbradský, znaje hmotné pomry Pemyslovc a chtje syny své ve Slezsku zaopatiti, koupil tehdy od nich Minsterberk a pak
Opavsko
a odevzdal
1465. Viktorýnovi.
první synu svému Jindichovi, druhé Pemyslovec Jan se však v Hlubicích
držel až do své smrti
r.
r.
u-
1484.
Z Pemyslovc ratiborsk3'ch byl první Jan, oddaný pítel Lucemburk ale pedevším otce vlasti Karla, jejž krátce ped svou smrtí provázel do Paíže. S manželkou svou Annou Hlohovskou zstavil Jana II., Mikuláše III. a dv dcery. První z nich vládl s delší pestávkou až do r. 1423. Byl lovk bohužel ne bezvadný a snad proto se mu tak líbilo na dvoe vášnivého krále Václava IV. v Praze. Ze náklonnost ta byla obapolná, zdá se vysvítati z povýšení Janova na nejvyššího hofmistra krále eského, práv však proto zapleten snad byl Jan do dvorských pikl a dal se z píchylnosti své ke králi svésti i k vraždéní na Karlov Týn nedaleko Prahy. Úadu hofmiste vského dlouho nepodržel, ale brzy po té se s ním setkáváme jako s hejtmanem hrabství kladského a franknštejnského a r. 1420. vidíme ho ve Vratislavi skládati hold králi Zikmundovi. Chtje se tomuto pánu svému zavditi, zajal r. 1421. poselstvo od Cech vyslané ke králi polskému Vladislavovi a k velikému knížeti litevskému Vitoldovi s návrhem na pijetí eské koruny. Byl to in nevlastenecký, takže se nelze nad tím pozastaviti, že Jan od toho asu upadl u Cech do nenávisti ješt vtší, jež sdílena byla i v Polsku. Zikmund však ho odmnil vrácením ztraceného Krnovská, ímž moc jeho znan i
zase zveliil.
Janovi synové byli Mikuláš IV. a Václav;
tito
se o
d-
Mikuláš založil vtev Václav pak vlastní ratiboskou. První z nich proslul r. 1426. zavedením eštiny, již všichni Pemyslovci slezští ku své veliké chvále znan podporovali, do desk zemských krnovských a stálým bojem proti husitm, jichž menší zástupy dokonce jednou porazil a jejich spojence Bolka Opolského vojensky stíhal. Ze syn pežili ho Jan Starší a Václav, z dcer proslavila se Barbora. Jan a Václav ubožáci pocítili bolestn krutovládu Matyáše Korvína, kterého nic tak pi nich nedráždilo jako jejich majetek; k vli tomuto se nim neštítil použiti ani nejhrubšího bezpráví. Václav zemel v Kladsku dictví své rozdlili
r.
1423. a sice tak, že
krnovskoratiborskou,
vi
104
v žalái, kamž byl vsazen z rozkazu krále Matyáše, a nešastn zakonil svj život i bratr jeho Jan, chd a opuštn, když byl o celý svj majetek od uherského krále oloupen. Z nešastné linie krnovské zbývá již jen Barbora, paní bohat nadaná duševními dary a žena rozhodného inu. V tle jejím kolovala vpravd pemyslovská krev. Matyáš Korvín jí zaslíbil Krnov, jehož se také r. 1490. zmocnila a neohrožen se v uhájila i pes nepíze krále Vladislava, když již rytí Jan Sellenberk z Kosti jej byl dostal v léno. Spor svj s tímto kancléem Vladislavovým se jí pak podailo mistrn vyíditi satkem své dcery se synem jeho Jiím.
nm
Václav, zakladatel
linie
že jen zlepšení finanních
pevném pesvdení,
ratiborsiíé v
pomr
jej
mže
nad
ostatní slezská
shromažoval piln peníze a rozmnožoval horliv i nemovitý svj majetek, aby mohl vystupovati ve veejnosti pimen svému stavu. Nkdy se jeho shánlivost dotkla nešetrn jeho poddaných. R. 1448. na p. provedl kousek, který jest pkným dokladem finanního umní stedovkého. knížata povznésti,
i
Zajal totiž beze vší
píiny všechny mšany ratiboské
a pro-
vehké výkupné. Akoli však byl tak úzkostlivým hospodáem, pece nestail svj rod jmním pro pustil je
teprve až
za
budoucnost bohat zabezpeiti. Zemel r. 1456., naež r. 1493. následoval jeho syn Jan Mladší, zanechav manželku Magdalénu a ti sirotky Mikuláše, Jana a Valentina v pomrech ne práv mnohoslibných. Našel však se ješt mezi tmito temi muž, který proslavenému rodu pemyslovskému zjednal vážnost a úctu. Mikuláš a Jan sice záhy zemeli, ale udržel se v otcovském ddictví ješt njakou dobu Valentin jako jediná již ratolest svého rodu. I na Hlubicích byl totiž již zesnul svrchu zmínný
jej
Jan
r.
novník
1484. a v
Pemek
r.
Medlíku u 1493., oba
svtem
Vídn
se rozžehnal se
z linie
opavské. Barbora Krnovská
ka-
Pemyslovna slezská, zavela navždy své oi r. 1520. Valentin Ratiboský byl muž znamenitý, slabostmi knížecích rod slezských naprosto nedotený, proež nikterak nepeháníme, tvrdíme-li, že se v duchu jeho rod pemyslovský
pak, poslední
ješt na svta.
posledy zaskvl na rozlouenou
Tlem svým
se
s
královstvím tohoto
ovšem oku pozorovatele nezamlouval,
jsa
Posta-
ubožák hrbatý, ale za to duch vení jeho mezi knížaty slezskými bylo velmi estné. Byl dobrý hospodá, pstil pátelské styky s vynikajícími velmoži a byl jeho byl jarý a bystrý.
105
by majetek svj jist zdvojnásobnil, kdyby nebyl tak záhy zemel. Dle smluv ddiných a svazk rodinných ml se totiž státi pánem Opolska, ale pedasná jeho smrt tomu zabránila. Uplynulo 600 let od vlády prvého kesanského Pemyslovce Boivoje a choti jeho zbožné Ludmily a kolik od nastolení samého Pemysla oráe? Snad osm, snad i více století.
—
Po
tolik
vk
s
našeho národa,
životem
— proto
Pemyslovc bylo spjato blaho i utrpení se nám stali nezapomenutelnými! Vyšli
svým, a který sám vždy je svými zval i ve vdné upomínce je zachová. Hrob a zváti bude a na lože poslední všech ustlala jim slezská naše vlast, když 13. listopadu 1521. odešel k otcm dobrý Valentin Ratiboský, posledni ratolest proslaveného rodu Pemysla oráe. z lidu,
který zvali
vky
Podbradovci knížaty slezskými.
Sako Pemyslovci,
nalezli ve Slezsku
i
potomci slavného
Jiíka poslední útulek a hrob. pana Jiího Viktorýn a Jindich I. Starší byli na Slezsku usazeni a sice první na Opavsku, druhý od r. 1472. krále
Již synové
minsterberském a v Kladsku. Nejmladší syn Jiíkv Mladší všeobecn zvaný Hynek podlen vedle panství podbradského i jinými statky v Cechách. Proslul samojediný z rodu pán z Podbrad a na Kunštát jako spisovatel a básník, jsa i jinak mužem vysoce vzdlaným a výmluvným. Oba posléze jmenovaní byli pomrn šastnjší nežli bratr jejich Viktorýn, kterému bylo souzeno pijíti o všechen majetek z popudu nenasytného krále uherského Matyáše Korvína a na konec zavdk vzíti chlebem z milosti na dvoe knížat tšínských. v knížectví
Jindich
II.
Zemel tam zcela ožebraen r. 1500. Bratr jeho Jindich Starší ho na onen svt pedešel o pldruhého roku v ervnu 1498. Los jeho byldaleko píjemnjší nežli Viktorýnv. Maje hlavn na Slezsku svj majetek, zdržoval se ponejvíce v nedalekém Kladsku, kde se brzy po smrti svého otce zárove se svým mladším bratrem odekl kalicha a pestoupil na víru katolickou. V nové vlasti své vystupoval na veeinost vždycky odhodlan a rázn a zejména proti uherským hrabivcm za nadvlády Matyášovy se nad míru staten držel. Velmi citeln trestal i Vratislavské za jejich nkdejší pych proti otci jeho králi Jiímu. Na Vratislavské tou dobou vbec
106
doléhaly zlé nehody se
otevely jim oi, aby Nešastné msto také pišlo záhy k rozumu a nauilo se pokorn prositi tam, kde díve pyšn vztyovalo hlavu. Napadáni jsouce na p. vytrvale zbrojným lidem Jindicha Minsterberského, vyslali k nmu mšané vratislavští poselstvo do Kladska s dary a uctivou prosbou, aby jich ušetil, a malý kníže pijal velikomysln na milost kajícníky, kteí otci jeho, mocnému králi Jiímu, poddati se nechtli, když pak odcházeli uspokojeni od nho, vyžádal si, aby opatu v kláštee Matky Boží vyídili, že dá popáliti všechny jeho statky, jesthže ihned neodiní potupy zpsobené památce jeho otce. Opat onen totiž dal ve své klášterní kapli namalovati pana Jiíka, jak ho erti na nosítkách vlekou do
dobe
všech
prohlédli a poznali
stran
a
své híchy.
pekla, ale nyní zvdv o nebezpeenství, jež mu proto hrozilo, ješt téže noci poruil z obrazu onoho podobu krále Jiíka vy-
mazati.
Pro potomstvo podbradské nejdležitjší in Jindichíav králem Vladislavem r. 1495. vymnil po bratru zd-
byl, že s
dné Podbrady
v
echách
za slezské knížectví olešnické k ve-
likému ovšem prospchu svého rodu, jenž odtud nesl pyšný titul knížat minsterberských a olešnických. Nejvtšího významu ze slezských Podbradovc došel syn Viktorýnv Bartolomj, vychovaný nejspíše na dvoe knížat tšínských. Stal se z nho muž na slovo vzatý, ježto ho všude doporuovala pronikavá bj^strost rozumu a rozhodnost v jednání, které však vezdy pedcházela vzácná rozvaha; znamenité výmluvnosti jeho prý se nepátelé báli více než- li síly hmotné. Na Slezsku ml velmi asto co initi zejména s Vratislavskými, jimž kdysi i boj vypovdl, když se mu zdráhali zaplatiti dle soudního nálezu pokutu 100 hiven stíbra. Za tuto jinou nepíze se mu Slezáci mstili všelikým zpíisobem a oblehli mu dokonce v Cechách i hrad Skálu, jinak žádného úspchu se pi tom nedodlali. Znamenitou úlohu hrál Bartolomj v království eském za vlády krále Vladislava Jagellonského. Tam se vedl tuhý zápas mezi zemskými stavy. Šlechta již beztak píliš zvlilá hledla krále pipraviti o všechnu moc. ale pi tom stavm nižším nemínila dopáti práv žádných. Záštím jejich pronásledována byla v prvé královská msta, aby jen byla pipravena v jejich prospch o všfechny význanjší výsady. I bylo za takových i
a
ad
107
teba muže, jenž by byl dovedl v tomto zápase zachomíru a na pravé východisko ze zmatk tch ukázati. Muž takový se také našel a sice v osob Bartolomje Minsterberského. Tento prohlédaje byste podvratné snahy eské šlechty, pomáhal proti ní kráh a zárove svdomit brával v ochranu pronásledované mšany; dovedl se však ujímati i prostého lidu selského proti sobeckým zámrm stav vyšších. okolností
vati
Se svta sešel Bartolomj zpsobem žalostným, naleznuv za doby noní pedasný hrob v chladných vlnách eky Dunaje u Haimburka v Dol. Rakousích, když se s poselstvím plavil od Maxmiliána zpt do Budína (v Uhrách). Smrt jeho vyvolala v adách upimných vlastenc eských živé úastenství. Potomstva po nezstalo žádného a tak zachování rodu Jiíkova spoinulo na dtech Jindicha 11. Staršího; z tchto zstavil ddice jediný Karel I. Mínsterberskv, politik teba ne i tak chvaln proslulý jako Bartolomj, pece jen nemén úinlivý. Byl rodu svého poslední, jenž zasahoval do záležitostí eských a jenž ješt požíval širší vážnosti. Pro svou horlivost ve vcech veejných došel etných hodností. Byl na p. fojtem Hor. Lužice, hejtmanem knížectví hlohovského, nejvyšším správ-
nm
cem
eského
konen
hejtmanem celého Slezska. že byl pítomen s vnouaty císae Maxmiliána ve Vídni 22. ervna 1515. jako jeden z pedních velmož eské íše. Zemel r. 1536., zstavuje po sob hojné potomstvo, bohužel nedosti majetkem zaopatené. Všeobecná chyba knížat slezských zdomácnla i v jeho rodin žili nad svoje pomry a upadah v následcích toho do dluh. Karel sám byl již odprodal z této píiny Kladsko a devt jeho dtí v celku ml jich 12 jen stží se mohlo zadluženým Minsterberkem království
a
O
nemalé vážnosti jeho svdí zasnoubení dtí Vladislavových
i
i
ta okolnost,
—
—
—
a Olešnicí
pimen
uživiti.
Vytloukali tedy klín klínem. pežili tyi synové, Jáchym,
Akoli Karla Minsterberského
biskup braniborský, Jindich, kníže minsterbersko-olešnický, Hanuš, držitel panství frankenštejnského a Jií, j)ece jen rod jeho byl na vyhasnutí. První a poslední syn jeho totiž dtí vbec nemli, tetí ml jen syna Karla Krištofa a mužská linie Jindichova pežila svého otce ješt o 99 let. Karel Krištof ovládal rodové panství delší adu let, ale aby je byl njak povznesl, o to se málo staral, ba spíše je poškodil odprodáním Frankenštejnska. Byl horlivýni stoupencem
108
uení Lutherova, jemuž jak v Alinsterberku tak i v Olešnici rovnal piln cestu, ano ve spolku s jinými knížaty rozvoj jeho po celém Slezsku hledl i na dále zabezpeiti. Pi smrti jeho byl majetek podbradský v tak neutšeném stavu, že dva synové bratra jeho Jindicha musili odprodati Minsterberk. nemohouce ho pro stísnné pomry své nadále udržeti. V mužském rod se z nich zachoval Karel II., muž ilého ducha a rovnž
neúnavný podporovatel protestanství. V Olešnici vystavl nový zámek a po okolí více luteránských kostel ke konci svého ;
života došel hodnosti slezského hejtmana.
Z deseti jeho dtí ti synové zemeli pedasn, Jindich Václav prodlévaje na cestách, skonal v r. 1591., a toliko Jindich Václav mladší s Bedichem Karlem ostatní pežili. Oba v život veejném vystupovali, aby památka jich slavného rodu zstala neposkvrnna, velmi estn. Jindich Václav zastával na p. více vynikajících úad. Byl jeho milosti císaské vojenským radou a komoím, byl i vrchním hejtmanem vévodství slezského a nejvyšším komisaem ve Slezsku, v kterémžto posledním dstojenství ml za války ticetileté mnoho úmorné Ddic neml, a práce ale i dosti píležitosti se vyznamenati. proto se po ujal vlády jeho bratr Bedich Karel. Ale ani tento dlouho již nežil, nýbrž 8 let po smrti bratrov i on sám se vydal 31. kvtna r, 1647. na cestu do vné íše spravedlnosti. Jediná jeho dcera Eliška Marie se provdala 4 nedle ped tím za vévodu virtemberského Sylvia Nimroda, a ta když 17. bezna r. 1686. v Pánu zesnula, vymel tak i po peslici nám vždy památný rod Jiíka krále, slavné pamti. Slezsko mu bylo posledním útoištm.
ím
nm
echm
Konec rodu Piastova. I.
©etím slavným rodem panovnicím, ve
jehož poslední haluz
hrobu se sklonila, byli Piastovci. Královská linie tohoto rodu byla v Polsku vymela Kazimírem Velikým již r. 1370., knížecí však se udržela po té na Slezsku ješt plných 300 let. Byl to rod, jenž se Slezskem tak íkajíc srostl. Slezsko vytvoil, Slezsko roztíštné ve mnohá knížectví pece pohromad udržoval, Slezsku zstal vren až do hrobu. Slezsku
do
109 Již ve století 16. dostávaly se državy
pvodn
piastovské
pod moc velmož jiných, ale 17. století svojí strašlivou válkou ticetiletou moc Piastovc pivedlo na pokraj záhuby; kdyby však ani toho nebylo bývalo, musili se Piastovci se svým ddictvím louiti. Smrt neúprosná kosila je jednoho po druhém, v prvé polovici
takže
17.
stol.
je hostily již
jen
Tšín
a kní-
žectví lehnickobežské.
Na Tšínsku by
nastoupil
jak se íká,
byl,
s
r.
1528. Václav, kníže dobrák, jenž
každým
Však ho také libovala v hluných
srdce rozdlil.
využitkoval, kde kdo mohl. Šlechta si radovánkách na dvoe tšínském a poddaní každé píležitosti se chápali, aby získali nové výsady. Veselý život knížete stál ovšem veliké peníze a ty když nestaily, velmi asto si je musil Václav vypjovati nkdy i od své vrné obce tšínské. Avšak mladý nezkušený vlada si to mnoho k srdci nebral, nýbrž bavil se dále. Žádná korunovace, žádné svatební veselí ve vedlejších zemích se bez nho neodbylo a peníze sehnaly se i na daleké cesty diplomatické i na domácí zvinec vybraných anglických nebo ruských ps, polských sokol, nizozemských holub a papoušk. I hudbu pro zábavu si dovedl opatiti, jak se toho doítáme v dopise jím samým Jiímu Lehnickému poslaném, jemuž vele doporuuje své „kumštovné muzikanty", haliské židy „Mojžíše, Angela a Abrahama".
—
Lid svj poddaný miloval dobrý kníže Václav
skuten
peoval pímo otcovsky o jeho blaho. Nedoprodávati píliš draho zboží, doporuoval lidu píli a pra-
láskou vroucí volil
covitost, proti
a
zakazoval zahálku a pijáctví a rázn vystoupil zejména koalky, která tedy již v 16. století na Tšínsku
pití
Kdyby kníže Václav byl také sám se držel pokrásn uml svým poddaným udlovati, nebylo by bývalo nad nj lepšího hospodáe na svt, ale bohužel snad na radách jeho bylo jen to mravné, že cít se sám vinným, lidi
trávila.
kyn,
jež tak
jiné ped podobnými vadami uchrániti. Pamtihodné jest, že v dob tohoto knížete církev katolická na Tšínsku doznala velikých ztrát. Václav sám byl p-
hledl alespo
vodn
když poddaní jeho vtšinou pešli do tábora Lutherova, nedal se ani on sám zdržeti, aby tak uinil. Tento jeho krok ovšem byl zárove znamením k zahájení boje proti všemu katolickému. Na druhé stran však dlužno jest si povšimnouti pi té píležitosti té okolnosti, že nové myšlénky katolík, ale
110
pdu husitství, zpsobily tšínském hluboké uvdomní národní. Velmi dobrým toho svdetvím jest i onen povstný zákonník knížete Václava, jenž co do úedního jazyka vyluoval vbec z veejného jednáboženské, jimž bez tak pipravilo v lidu
nminu
e
polštinu, kdežto eskou prohlásil ve všelikém úedním za jedin pípustnou. Václav zemel 4. listopadu 1579. První syn jeho Bedich Kazimír byl skonal již pt let ped tím v Peloui v Cechách, druhému Adamu Václavovi bylo pi smrti jeho otce sotva pt
nání
i
ízení
za
matka jeho Kateina jak ji zval tšínský lid pro tmavý šat, kterým se od smrti svého chot vždy odívala. Napraviti všech starých chyb nemohla a pedevším nestaila zaplatiti dluh na knížecím majetku váznoucích, ale zajisté že vynaložila všechnu píli za tím úelem, aby dobrá památka po ní zstala. Tohoto úelu došla mrou vrchovatou, nebo lidumilným.! skutky svými tak se vžila v srdce lidu let.
Proto
vedla správu
Sedéna, lidumilná a dobrotivá
tšínského,
že
knížectví
„erná knžna",
až dosud se o ní vypráví jako o vzoru dobroty
kesanské. Poheb prý si vyžádala prazvláštní. tyi býci prý vyvezli dle jejího pání na jednoduchém voze rakev s jejím tlem a tam, kde o své vli poprvé stanuli, byl vykopán hrob a knžna do vložena. A ku podivu, v krátké a lásky
dob
na hrob jejím stál úhledný kostelíek, v jehož blízkosti Ovšem jest to jen povst. povstala vesnika zvaná Kostelec. Vesnika Kostelec i se svým chrámem hbitovním dávno ped tím
stála
v Uhrách
a r.
erná knžna zemela
nikoli
v
Tšín,
nýbrž
1594.
Adam Václav pi
smrti
matky své byl
již
tak vyspl, že
mohl ujati vlády. Bylo to v dobách velmi nepokojných, kdy na jihu v Lhrách a v Sedmihradsku každé chvíle ádila vojska sveepých Turk, takže asem i v samém Tšínsku nastávaly obavy ped vpádem jejich nebo jich spojenc uherských. Adam Václav stál proto na stráži a bedliv pozoroval prsmyk Jablunkovský, aby nemu podobnému zabránil. Boje se nikterak nelekal, nebo jednak na dvoe kurfita saského pro emeslo vojenské se byl dkladn pipravoval, jednak se i ve vojnách tureckých otužil. K boji však nedošlo žádnému. Za to nastávaly se
Slezsku tehdy boje Václav byl
protikatolické
uml
i
daleko krutjší, boje
totiž
náboženské.
rozhodný luterán, který své drsnými skutky osvdovati.
pesvdení
jiné,
Adam
Jaký však
:
111
z toho nastal poplach,
tak píznivé a
najednou
vbec zuby nehty
Lutherovu
!
inil
když práv v dob náboženským novotám 1610. pešel v lno církve katolické r.
se
všeho chytal,
co
smovalo proti uení z píin ne zrovna
tak,
jak dále vykládáme,
stal
se
slušných.
Roku
1611.
králem
eským
Matyáš,
i
vidíme ho
téhož roku ve Vratislavi od knížat slezských pijímati písahu vrnosti. Celé msto tonulo v nádhera a pepychu v pravd knížecím a tu ovšem nechtl zstati pozadu ani tšínský pán až po krk vzel v dluzích, pece se Adam Václav, nýbrž,
a
vypravil a vjel do Vratislav
s
prvodem nádherným. Tšínský
kroniká Schickfuss vypravuje, že v ele jeho družiny jel kozák s tygrovicí a hned za ním na tureckých koních ti jiní kozáci. Za tmito byl veden krásn osedlaný tatarský o a za tímio kráel tatarský bubeník, šalmajník a pak sedm tureckých koník peste vyšoených. Hned potom objevili se ti turetí jezdci s ervenobílými prapory, pak bubeník s pti trubai a konen 154 jezdc. Tyto oddlovalo nkolik pážat od zástupu Valenu s erven a bíle lemovaným odvem. V celku bylo v prvodu 285 koní. Takové hospodáství bylo vedeno na tšínském dvoe pi všeobecném zadlužení knížecího majetku! že Adamu Václavovi dluhy zrovna ped oima Následek toho pak ovšem byl, že asto musil strádati i ve vcech nutn potebných a upadal pak v nevážnost. Stav jeho byl již tak smutný, že asto ani menší šlechtic mu nechtl jakoukoli malikostí vypomoci, vda, že by to dal na vnou oplátku. Okatý píklad tchto slov podává nám kárný list saI
není divu,
rostly.
knížete, který zaslal rytíi Janu z Blogotic za to, že mu odepel na dluh prodati soudek tokajského. Píše mu takto „Nedivíme se, že tohoto asu lakota jako koen všeho zla vždycky ješt lidské srdce zaujímá, nebo v mnohých historiích nižší osoby stavovské lakotu milo«e pesvdíme, že vysoké valy a nejvtšího nebezpeí se nelekaly, jen aby peníze a statky Proež iiiohlj" míti a tšiti se nad chudobou svých bližních. máme za slušné, abychom Vám toho k rozumnému pemýšlení vzpomnli a abychom tepnu Vaší židovské žíly ohmatali, nebo podivením napluje Nás, pána Vašeho, pro zapomínáte své lásky, kterou jste Nám povinen, a pro dal jste se zapsati pod
mého
i
prapor TÍna,
pacholk mamony? Nebo pro jeden jedinký soudek sob práh, abychom si popili, kterýžto
kteréhož Jsme
»
112
soudeek byli bychom též pocítit. Však se dovídáme,
zaplatili,
dal jste
Nám
svou lakotu
že Jste jednomu mšanu z našeho svých dvanácti soudk vína tokajského prodali soudky dva. Vru, kdybyste tu hroznou špatnost svou blíže uvážili a kdybyste si ped oi postavili, co lakota páše, že i lidé stalépe byste svj rozum tení a rozumní áblem jsou posedlí ošetovali a našemu nepatrnému pání vyhovli, nikoli byste však Nám píinu nedávali, abychom Vám toto psaní poslali. Akoli jsme odhodláni byli. Vám trochu obšírnji psáti a více péro piostiti, ohlížíme se na Vaše stáí a chceme Vás ušetiti, abyste nemusil mnoho ísti. Pijaite tedy tuto odplatu Vaší šlechtické zdvoilosti a ponvadž není léto a neheje, posýláme Vám tento papírový vdolek, abyste ho sndl. Dáno na Našem zámku skoovském dne 12. listopadu 1611."
msta
ze
—
Ze tak málo dvry Adam Václav požíval, nelze se diviti, ale pochopíme vc tu ješt lépe. uslyšíme- li, že msta tšínská ruila r. I6l0. za svého pána již 100.000 tolar jen za víno z Uher, za klenoty z Norimberka, za léky atd. Píinu takového úpadku musíme hledati jedin ve slabém mravním pod-
klad
knížete samého.
Kníže Adam Václav skonil svoji pozemskou pou r. 1617. zanechav zubožené své pansví nezletilému synovi Bedichu Vilémovi, jejž v Alnichov vychovávali jesuité. Bylo-li díve na Tšínsku zle, mlo býti pozdji ješt he. Porunická vláda biskupa vratislavského arciknížete Karla, i^ak Karla Lichten-
štejnského a zemského hejtmana opolského Jiího z Oppersdorfu
ano spíše zlo zvýšila a to v takové míe, že zvle více platila než právo. Boj náboženský veden byl mezi katolíky a evangelíky na nž a strašlivá doba. povstání eského od r. 1618. visela jako tžký erný mrak nad zemikou tšínskou. Obyvatelstvo osielého knížectví i takto i nadále trávilo doby velmi zlé. Mladiký kníže Bedich Vilém vrátil se do své domoviny až teprve r. 1623. Bylo to již po hrzyplné svými následky bitv na Bílé Hoe, kdy ádila vojna a mor, jež hrozily Tšínsku strastmi neskonalými. Pomry takové knížete v cizin vychovaného málo lákaly a tak nikdy již nevrátil. již po roce odešel opt, aby se chuas Skonal jako poslední mužský potomek tšínských Piastovc r. 1625. v Kolín nad Rýnem. Mrtvola jeho pevezena do Tšínská a uložena k tlícím ostatkm jeho pedk. Zbývala po nic
nezlepšila,
v celém knížectví
—
113 té
již
toliko
sestra
posledního
Piastovce
tšínského
Alžbta
Lukrecie, která z milosti císae Ferdinanda ješt j3održela vládu
nad otcovským panstvím,
ale
trpti nejvtší úpadek a bídu
bylo
jí
souzeno vidti a spolu-
Tšínská v dobách války
ticeti-
as
Útrapy tchto zlých však jí nebránily, aby oste nepronásledovala nekatolík až do své smrti (r. 1653.) leté.
11.
í|od
sedláka
v severních
ském
Piasta
nebyl ješt
koninách Slezska v
vyhasl
úpln,
protože
knížectví lehnickém a
bež-
kmene, avšak již sama jediná a i ta nepízní osudu již po pedcích lidu slovanskému dávno odcizená. Za války ticetileté byl to kníže Jan Kristián Bežský, který ješt ve svém potomstvu se zachoval, a sice zdálo se, že na velmi dlouho. Manželka jeho byla v povstech lidu dolnoslezského známá knžna hohenzoUerská „Dobrá Dorotka". Paní tato jest jedním ze vzácnjších zjev v djinách slezských. Vdomí urozenosti nebránilo jí, aby se neustále stýkala s prostým lidem, jehož spolenost úmysln vyhledávala za úelem pomoci všelikého druhu. Šastnou prý se cítívala dobrá Dorotka, mohla-li se za veera procházeti po Lehnici a baviti se s paními a dívkami stavu mšanského. Malými dtmi bývala prý na ulicích asto obklopena a pak se sypala sladká útcha z rukou knžniných do malých ruek na všechny. strany. Nešastným bývala vždy horlivou utšitelkou, hešícím laskavou uitelkou. O nevšední vzdlanosti její svdila znalost nkolika jazyk, mezi nimiž i polského, a ídká jinak v té dob snášenlivost ve vcech náboženských, jíž dala kdysi prchod slovy: „Každý ctí a slaví Boha i Syna jeho dle svého zpsobu". Dorotka prý také nedovolila, aby zlozvyk spalovati donmlé arodjnice na Lehnicku se zakoenil. Za všechnu dobrotu odmnil vzácnou knžnu nezkaleným štstím rodinným, obzvlášt radostmi mateskými, kterých se svými tinácti dtmi v plné míe zažila. Mezi dtmi jejími bjdi 4 synové veškera nadje a budoucnost rodu Piastova. Šlechetnou svoji duši vypustila dobrá Dorotka Lehnická 16'25., r. oplakávána ode všech poddaných bez rozdílu viry, se
zelenala ješt ratolest jeho
a
Bh
—
stavu a národnosti.
Kníže Jan Kristián dosii
zabezpeen a
proto,
soudil, že rod jeho tymi syny jest když vstupoval do druhého manželství, 8
114
synové z tohoto druhého satku nemají používati Ze éty prvních jeho syn zemel Rudolf ped-
ustanovil, že
titulu knížecího.
asn,
Ti
Jií
jmní losem, pi emž Beh, Ludvík Lehnici a Kristián Volov. neknížecího pi tom byli též doetaten
ti se rozdlili o rodové
ostatní
nejstarší
III.
brati jejich
obdržel titulu
zaopateni. Všichni ti brati knížecí stranili se veejné innosti politické, jinak ve svých údlech jakous takous innost dá-
a
vali na jevo. Jií byl horlivým podporovatelem svých luterán-
Ludvík, jsa obdaen ve velké míe smyslem pro záležitosti národohospodáské, zajímal se o rozkvt obchodu, a zasmužilý Kristián byl znám svým rozhodným pesvdením kalvínským. Zajímavo jest nemálo, že na tohoto pedposled-
ských souvrc,
ního Piastovce obraceli zraky své nkteí Poláci, aby ho pozvedli na trn jeho praotc v Krakov, když se král Jan Ka-
rodu
zimír
z
vyšel
úpln na
pomohl,
svtem
Vásovc trnu polského
zekl. Pokus ten však Byl by býval také nešastné Polsce málo
piano.
protože
rodu
Piastovu bjdo
Tak
již
souzeno v brzku se
nešastným pádem Ludvík Lehnický. léta pozdji Jií Bežský svoji jedinou dceru s tžkým srdcem vypravil na dvr jejího chot prince nassavského a hned po té se odebral k rakvi bratra svého Ludvíka, jejž v Lehnici uložil k vnému odpoinku. Již však ho volala k smrtelné posteli své manželka jeho, aby •se s ním navždy rozlouila. Od tchto chvil tžké chmury duši v tížily jeho a osmi nedlích byl on chladnou mrtvolou. Veškera budoucnost rodu piastovského spoinula po té na jediném synu knížete Kristiána. Všichni, kdož mli zájem na na
se rozžehnati.
turnaji smrt
r.
1662.
zpsobil
si
Dv
i
ddictví lehnicko-bežsko-volovském, rozechvn sledovali proto události na dvoe piastovském, a otázka tato lím více váhy mla do sebe, že tenkráte i vrchní pán celého Slezska císa Leopold byl již jediným potomkem rodu habsburského. Knížectví Kristiánovo ml již jDro korunní majetek vyhlédnuto císa sám, kdežto Bedich Vilém, „Veliký kurfit" braniborský, dokonce zamýšlel hojiti se pi vymení tch i onch na Slezsku, jak to ve svém pamtním spise z r. 1671. nepokryt doznává. Cítil se již tehdy tak píše „ízením božím"
—
—
ureným k
vysvobození souvrc z „moci papežství" a pipravoval se zcela vážn na to, co provedl po sedmdesáti letech Bedich II. Mravení píle, nezlomná vytrvalost a drsná bezohlednost již tehdy razila Braniborcm do Slezska zvolna
—
115 dráhu. Pro tentokráte však
Kníže Kristián se
sice již
prbh r.
vcí ješt zklamal
ob
1672. odebral na vcnost,
strany. ale byl
mladiký jeho syn Jii Vilém a krásná dceruška Šarpak hrab August Lehnický, poslední z onch lota, mimo tí neknížecích bratí. Ježto oividn bylo teba v panství piastovském po delší vlád porunické pevné ruky vlastního majitele, vydal se tehdy patnáctiletý knžic r. 1675. do Vídn, aby si osobn na císai vj-prosil plnoletost. V sídelním mst tu ješt
n
byl
i
pijat otcovsky laskav a dlouho ješt po jeho odjezdu se
dvoe o krásném, duchaplném posledním potomku Piastovu. A bylo prý o
mluvilo na císaském
—
mladíku
em
mluviti.
Dtinná nha zírala prý mu z oí, z úst pak mu plynula svdící o nezvyklé jeho vku rozšafnosti.
V hodnou
otcovském
panství chopil se Jií Vilém práce
horlivostí
a
poddaným vycházel
velým v každé píin. úmysln již vykla svj
—
z
úcty-
srdcem Prozetelnost
vstíc
Jakoby však byla
mocný soud
s
e
se
jara
r.
1675.
svého ddictví a na podzim 21. listopadu téhož roku byl chladnou mrtvolou Poslední muž staroslavného rodu, jehož poátky v šedé pohanské dávnovkosti ped zrakem naším se tajemn skrývají, vydal se na vnou pout. ujal se
.
Strýc jeho
nýbrž zemel
.
.
hrab Lehnický August na
již r.
1679.
a zbývala tak
již
dlouho
jej
nepežil,
jen Šarlota,
sestra
Jiího Viléma; tato vystoupivši z nešastného manželství, žila po té ve Vratislavi skutkm milosrdenství a lásky kesanské. Dle pání svého uložena byla k vnému odpoinku r. 1707. v chrám tebnickém u nohou sv. Hedviky, proslavené matee slezského rodu Plastová.
KÍše,
^0
v níž slunee nezapadalo.
nešastné smrli mladistvého krále Ludvíka dosazen byl sv. Václava Ferdinand I. Habsburský, manžel dcery Vladislavovy Annj Jagellonské. Skutek tento pro rod habsburský znaí nevídané rozšíení jeho íše a moci. Již Maxmilián I. (f 1419.), zvaný pro svou oblibu ve mravech rytíských „posledním rytíem stedovku'% pipojil k ddiným zemím
na trn
116
alpským^) Gorici a Gradišku a vyženil s Marií Burgundskou Nizozemí a hrabství burgundské (pi hor. Rýn); císaem nmeckým byl již od smrti svého otce r. 1493. Syn jeho Filip Sliný, pojav za manželku španlskou princeznu Johanu, zabezpeil dtem svým k tomu všemu Spanly s etnými ostrovy a Neapolsko v Itálii, jakož i nov objevené zem v Americe. Nekonenou tuto državu zddil syn Filipv Karel V. a bratr jeho Ferdinand I. ji r. 1526. ješt rozmnožil o panství eské a uherské takovou mrou, že se pak skuten mohlo íkati, že v íši habsburské slunce nikdy nezapadá. Když se totiž poala sklánti pod obzor v zemích evropských, vycházelo již v Americe a když zapadalo v Americe, poalo brzy potom vycházeti v Evrop. A vše to získali Habsburkové šastnými satky. Také Ferdinand se odvolával pi volb své v Cechách na ddiné právo své choti, ale žádosti jeho nebylo dopáno sluchu, nýbrž volba provedena se všemi obvyklostmi i tentokráte, a nový král musil docela vydati zápis, kterým doznával, že došel eského trnu svobodnou volbou stav eských, nikoli právem ddiným.
Ferdinandem aby
zem
I.
dosedl na
trn eský
trvale rod habsburský,
mei
svatováclavské pod svou vládou po
podržel na všechny budoucí
vky
až do
i
po peslici
pítomné doby. Chatrná
vk
nebezlodika našeho národa proplula prbhem tchto peným úskalím a byla i na dále rozbouenou hladinou života
evropského divoce zmítána. Nkteré chvíle se zdálo, že již tone zázrakem se stalo, že v úplnou záhubu nebyla uvržena. tchto dobách se nyní chceme pouiti. Bohužel mžeme Ti, O milý tenái, povdti o nich jen málo potšlivého, ale za to velmi mnoho kormutlivého, ježto líiti hodláme nešastnou dobu náboženské nesnášeli vosti, která si vyžádala mnoho hmotných obtí a potoky lidské krve. Píinou všech tchto strašných událostí bylo nové uení dr. Martina Luthera a Jana Kalvína, jak se íkává reformace. Nelze upíti, že vlastní píinou vya jen
stoupení Lutherovu zavdala církev katolická
k jakémukoli
zpsobu
oprav, po nichž na 150
sama let již
svojí nechutí
hjlo voláno
kterým jí v 15. stol. husitství nebylo stailo pimli. Zel že bylo teba tak dsné rány, aby se pece jednou zpamatovala! Tžkou tuto pohromu pivodili církvi naší jmenovaní reformátoi a ke
O Rakous}', Štýrsko, Korutany, a íSvábsku.
Krasko, Tyroly
a
území ve Švýcarech
117
tím, že
nejmén poloviku vících
jí
odloudili a
i
ve zbývající
ohrožovaU, že musila podstoupiti zoufalý
druhé polovin tak aby zachránila, co se ješt zachrániti dalo. našeho mocnáství nalezlo sím sektásté úrodnou Též na pdu a dralo se k nám úporn od západu a severu, pronikajíc až do srdce jejího v Uhrách. Ve zvláštním postavení seocítil za takovýchto národ eský ohromnou vtšinou mimo pdu katolickou již se nacházející. Posouditi zde pravý stav vcí není práv ji
boj.
pd
pomr
obtížno,
nebo
pece jen tenkráte se objevily chyby vlád krále Jiíka, když totiž prohlášena
se zdá, že
zpsobené bojem
proti
snmu basilejského kompaktáta uváznuvše takto v mrtvém bodu, hledali pozdji oporu v luteránství, eští J^ratí v kalvínství. Snad by se byly pece vci jinak utváily, kdyby stohce papežská byla politice pana Jiího porozumla, kompaktáta potvrdila a husity hledla k sob postupn tsnji pipoutati? Ma-
byla proti usnesení za
neplatná.
Husité
církevního eští,
ech
proti nmeckému reforteská laskavost církve a odpor mátoru, byly by podle všeho postavily v eských zemích novému uení pevnou hráz. Takto však proud proticírkevní v národ eském byl novými naukami jen posílen. V království a
v markrabství stali se Luther a Kalvín vítanými a ve Slezsku
Horním též; v Dolním rozhodla otázku tu nmecká národnost všude národním apoštolem. sama sebou, nebo Luther byl
Nmcm
Ppvni Habsburkové v našieh vlastech.
^e
habsburského první panovníci €eští byli Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II. a Matyáš. Vlasti s úspchem v nových zemích bylo jim tžko, nebo sžírala naše vlasti od Šumavy až po Odru a Vislu nebezpená choroba neutuchajících boj náboženských, jež všechny síly národa vyerpávala a tak ho v malátnost uvádla. Zlo toto se o mnoho zhoršilo i nešastnými boji stavovskými, kterým dala i vývzniknouti slabá vláda jagellonská. Za takovýchto teným vladam bylo by se nepodailo moc královskou upevniti, tím mén však se mohli pochlubiti njakým úspchem v té píin první Habsburkové, z nichž jedinému Ferdinandovi I. staroslavného
rodu
pomr
118 1564.) písluší chvála
(f
eský
panovníka rázného.
Aby
se tedy
národ
vybavil z kolejí nešastného života,
ve které ho uvedla pro ten as ani pomyšlení^
vnitní rozervanost, na to nebylo ano zlo se spíše zvtšovalo, než pomalu odstraovalo. ani sám Ferdinand neml dosti porozumní pro pravý
Vždy zpsob
ešení eské otázky a také do válek tureckých poteboval bez penz, že byl odkázán úpln na milost i nemilost svých poddaných. Tato jeho slabá stránka pronikla i ve Slezsku. Byl by zde za své návštvy r. 1527. také rád zadržel proud reformace, ale co bylo vše plátno, když týmiž ústy, kterými chtl novotáství zapovídati, ml se doprošovati penžní pomoci! Proto ponechal radji zemi zcela jejímu osudu, takže pak nejen luteránství, nýbrž i rzné blouznivé sektáství po Slezsku bujelo jedno nad druhé; mandát proti nekatolíkm asem do Slezska posílaných si málokdo povšiml. Mnoho potíží zpsobil Ferdinandovi v naší vlasti Jií Braniborský jednak pro svou luteránskou zarytost, jednak i pro nekonenou hladovost po statcích vezdejších. Obojí tuto stránku jeho ml Ferdinand píležitost poznati. R. 1530. na snme augsburském slyšel tváí v tvá odhodlaná jeho slova, že by radji hlavu na špalek jDoložil, než aby od „istého evangelia" upustil, a o hrabivosti jeho byl pouen zimninou snahou po získání Opolí, Ratiboská a Krnovská, jež mu sice konen mlky ponechal, ale nepotvrdil. Za to tím rozhodnji se postavil proti choutkám braniborským po zabrání Lehnicka, Bežska ustání tolik
a Volovska.
O nco málo
moc ve Slezsku
vice upevnil Ferdinand svoji
v dobách pozdjších. Bylo to pedevším za války (zvané šmalkalské)
1547., za níž protestanti
r.
sai Karlovi
V.,
v
Nmecku
i
Ve Slezsku
svým souvrcm k
ale byl osly-
vymlouvali na vše možné, aby jen proti pomáhati nemuseli a v Cechách pozvedli se
odboji, sebrali zbrojný lid, ale do boje nezasáhli.
královská nilce, že
Tresty,
Hlohov
cí-
eský
se
Píležitost,
písnému zakroení poskytli, byla tomuto obzvlášt Zkrotil mnohé ze svých nepátel
kterou tím králi ku velice vítaná.
proti
Král
bratru Ferdinandovu, se odvážili.
žádal pomoci pro svého bratra v našich zemích, šen.
boje
msta — mu v ase
—
a sáhl
i
ve Slezsku
odhodlan na
provi-
tak veliké poteby pomocné ruky odepeli.
avšak jen penžní stihly Vratislav, Svídnici, Javor^ ale ve vcech náboženských ani tehdy jakéhokoli
atd.,
119
poádku uinno
nebylo.
Za
to
nezstal zde bez vlivu náboženský
mír uinný v bavorském Augsburku r. 1555., který zaruil po Nmecku svobodu luteránm, pomohl k rozvoji i sektám jiným a pojistil do jisté míry také úspchy nekatolík v jiných zemích zejména ve Slezsku. Když Ferdinand umíral, stálo již Slezsko velkou vtšinou
mimo pdu
katolickou.
Za vlády Ferdinandovy rzná vyznání náboženská a nemén i nechut stav k jakémukoli zpsobu veejného poádku psobily potíže ve správ eských zemích na všech stranách.
ím
he. Ukazuje panovníka vzorn snášelivého a v záležitostech náboženských píliš vlažného, aby byl chtl tu neb onu stranu utlaovati, nicmén nepoádky veejné se pece jen pro spory náboženské poád množily. Blahovle císaova nepomohla v Cechách ani na Morav a nemla žádného výsledku ani ve Slezsku. Akoli však již tyto okolnosti staily uvésti národ eský v postavení nebezpené, pece všeobecný stav politický se ješt valn pohoršil za panování císae a krále Rudolfa II. (f 1612.) Chabost jeho povahy a híšná nevšímavost i lhostejnost záležitostem státním zbdovaný stav zemí pod jeho žezlem se nacházejících zavedly až do samých krajností. Byl pak to v prvé nešastný jeho zápas s bratrem Matyášem, který však nejen jemu samému, nýbrž i nástupci jeho pdu pod nohama docela podryl. Boj tento vznikl práv pro osudnou Rudolfovu neinnost. Kam se lovk ohlédl, všude zela v ddiných, eských i uherských zemích neurovnanost, všude pych a násilí; v Uhrách mimo to vše i Turci neodolateln postupovali na škodu rodu habsburského v ped. Tímto zpsobem dosply vci kolem r. 1600. tak daleko, že sami lenové panujícího rodu poali vážn o tom pemýšleti, aby otží vládních na míst nepíetného Rudolfa se ujal bratr jeho Matyáš. Ovšem že se císa bez násilí nedal odstriti, ale v zápase, který z tchto píin mezi obma bratry vzplanul, padl poslední kus vážnosti a moci, jejž Habsburkové ješt mli. Chtla-li si totiž která strana udržeti své spojence, musila jim initi za to ústupky všelikého druhu, které na stran pátel Rudolfových v Cechách vyvrcholy v onom neblaze proslulém majestáte zaruujícím svobody náboženské. Slezáci také stáli po boku Rudolfov a proto si též vymohli na majestát pro svou zemi, tak aby každý vjejich vlasti mohl více
však
se to za vlády
se rozvíjelo sektáství, tím bylo
Maxmiliána
II.
(f 1576.),
vi
ad
nm
120
jakou by chtl. Tak se císa ješt nkdyž po tom r. 1610. uinil pokus nástupcem bratrance svého Leopolda, biskupa pa-
svobodn vyznávati >^aký
as
ustanoviti
na
trn
svým
víru,
udržel, ale
píze ech.
Matyášovi se tím samým naskytla vhodná píležitost bez obtíží od vlády jej odstraniti. Želno jest pi tom doznati, že nový král odmny za svou dobrou vli nesklidil žádné, nýbrž naopak adu obtíží, jichž tém ani nebylo možno pekonati. Prostedky zajisté, kterých použil ke svržení Rudolfa a za svým povznesením byly takového druhu, že se na svém strjci musilj^ nutn vymstíti zcela dle známého písloví „kdo seje vítr, klidí boui". Za vlády jeho vypuklo totiž hrozivé povstání eské jako pirozený dsledek eeného sporu obou habsburských bratí. sovského, pipravil se
S Opavskem
o
i
se udala za vlády]
sáhlá tím skutkem,
že
r.
Až
lovi Lichtenštejnskému.
Matyášovy
zmna
daleko-
1613. bylo dáno v léno knížeti
do této doby
Kar-
ješt je stavové opavské šlechty za
stále
moravští mohli pokládati k veliké radosti své, ale odtud tento spor rázem byl vyízen
dle pání msta Opavsko stává se nepopirateln ástí Slezska. Takovýto in však si od Matyáše nedala líbiti domácí šlechta a odepela mimo jiné novému knížeti svého uznání. Ale i na Morav zpsobila zpráva o odtržení Opavska dojem nemilý, tak nemilý, že slovutný pan Karel ze Zerotína s rozhoení složil z té píiny se sebe úad zemskéko hejtmana moravského. Naproti tomu si nový panovník v Karlu Lichtenštejnském postavil do Slezska dobrého pedbojovníka
Opavy
a knížat slezských
a zastance všelikých
ckých.
—
svj-ch
snah,
zejména však snah
katoli-
Muže takového bylo mu v zapletených pomrech Uíbo-
ženskopoiitických na Slezsku velice zapotebí, když nauky Lu-
therovy a Kalvínovy
i
jiné sektáství
se
po vlastech našich
šíilo rychle jako píval.
Nový
kníže
opavský
také pána svého v
oekávání jeho
nikterak nesklamal,
SektáPi ve Slezsku. I.
!Be Slezsku pro Luthera nejvíce vykonala Vratislav. R. 1471.
zemel Slezským
Nmcm
odporný
„kacíský" král Jií a
r.
1516. již
mly dv
tiskárny vratislavské co dlati, aby
poptávkám po spisech Lutherových,
ježto
nmecká
vyhovly reformace
nalezla ve Vratislavských jednoho z prvnísh zastanc. R. 1523.
povolán byl od a
roku
slovo
1524.
boží jen
mstské rady pívrženec Lutherv Jan Hess kazatelé mští dostali píkaz hlásati
všichni
podle
„pravého,
istého
evangelia
Kristova."
Opravné zanícení Vratislavských si odnesli docela podle tehdejšího zvyku mniši a kláštery, první, protože luza mstská mohla na nich názorn ukázati své náboženské pesvdení, druhé, že byly vítaným lupem pro radní pány. Stížnosti strany katolické u dvora krále Ludvíka bylo vyhovno jen potud, že Vratislavští vydržovati v bojích proti Turkm po cel}' rok 1000 jezdc. Vážný spor mezi katolictvím a luteránstvím tím byl v pravd "odbyt a nejdležitjší msto slezské odpadlo od musili z trestu
církve katolické na
vné
asy.
Píkladu jeho bez prodlení následovala msta jiná jako Zlatá Hora, Javor, Stehom, ano i samy nejkatolitjší Tebnice a postupem asu všechna ostatní nmecká msta slezská. Z mst šíilo se pak rychle nové uení i po venkov. Z vynikajících knížat slezských naklonil se luteránství hned nad samém poátku nad jiné horlivý šiitel nmeckého mravu a panství ve Slezsku Jií HohenzoUerský. Byl Nmec Lehnice, Boleslav,
výbojný luterán, ve Slezsku aspo stal se hlavním sloupem reformace. Svaka svého Bedicha Lehniekého piml k odpadnutí a v Praze na dvoe krále Ludvíka se velmi piln staral, aby proti Vratislavským pro jejich potlaokatolických neb3Ío rázn zakroeno. Rozhodný obrat vání v neprospch církve katolické zpsobil ve svých državách hornoslezských pedevším na Krnovsku a Hlubicku, potom i v Ratiborsku a v Opolsku, patrn více z píin os"obních než z pesvdení, maje asi úmysl nmecké i eské obyvatelstvo spolenou vírou tsnji ku své osob pipoutati. Každý krok muže tohoto byl vru zrale uvážený a vypoítaný vezdy na hmotný prospch rodový. Hrál zde v malém úlohu takovou, jakou ve velkém provozoval jiný Braniborec Albrecht, velmistr ádu nmeckého v Prusku, jenž uznal Luthera jen proto, aby se zmocnil celého majetku ádového. V Krnov víra protestantská byla zavádna s velikou urputností, protože se tam reformaní innosti chopil nevzdlaný sice ale horlivý muž truhlá Jan Unvertorben, pravá ruka
tlem
i
duší a proto
ád
i
122
markrabte Jiího. Bezohledn byli vyhnáni rytíi nmetí a mnohými surovostmi i minorit a knží svtští, kteí všichni byli nahrazeni velikým potem evangelických kazatel v mst i po venkov. Statky ádové, to se rozumí, pro sebe zabral markrab. Jediným útoištm katolickým vícím prý zstal v dob braniborského pychu kostel Panny Marie na sv. Kopeku (Burg'berk), ale i tam vztáhli luteráni nešetrn svoji ruku, nebo tamní památný obraz Matky Boží jedné noci odnesli a rozbih. Povaha náboženského odštpování však jest již takového druhu, že jeden názor rodí druhý, až z pvodní myšlenky vybují celé množství mínní soubžných nebo podružných, asem až do nezízeností zabíhajících. Také ve Slezsku nezstalo jen pi s
luteránství a kalvínství, nýbrž
štnými naukami novoktnci,
záhy
se tu šíili se
kteí, pokládajíce
svými pote-
kest nemluvat
za neplatný, dávali se znovu ktíti, ale hlásali také rovnost majetku a podncovali se v boji proti vrchnostem. V Lehnici roznítil opt nové myšlenky náboženské šlechtic Kašpar Schwenkfeld. Tento se v rozmluv s Lutherem kdysi vyjádil, že zpsoby chleba a vína pokládá za pouhé obrazy tla a krve Kristovy, nikoli za tlo s krev Jeho samu, a když mu k tomu Luther rozhorlen radil, aby pak radji nepijímal uposlechl ho a s ním i jeho pívrženci zvaní švenkfeldští. Za njaký as však se pece k pijímání zase rozhodli, ale požívali pak z pravidla místo zpsoby chleba koláe Pi tom všem podivnustkáství sluší upozorniti, že lidé ti slynuli neobyejn vroucnou zbožností i prostotou mrav a kladli hlas svdomí nade všecky zákony svtské i církevní. Ale pes to vše byli nenávidni ze všech novotá nejvíce. Král Ferdinand sám. když
—
!
prodléval ve Slezsku, dal ve Svídnici. kazatele jejich povsiti na nejbližším strom a sice prý „po židovsku" hlavou dol. To byl jediný násilný skutek, kterého se tento panovník na slezské dopustil, jinak ani po zlém ani po dobrém proti pílišnému bujení náboženských myšlenek nieho nepodnikal. Když pozdji r. 1529. byl optn ve Slezsku, neodvážil se více žádati nežli, aby novoktnci a blouznivci prý byli na uzd drženi. Neustálá nouze o peníze a vždy hrozivé nebezpeenství turecké ho nutily žíti s poddanými v pátelském pomru.
pd
II.
Jakým zpsobem na Tšínsko, toho
se
nauky nmeckého reformátora dostaly
se nelze dopátrati, ale
nebude
to
daleko od
123
pravdy, tvrdíme-li, že obyvatelstvo tamní prosáklé názory husitskými dopávalo rádo sluchu novotám náboženským. A že husitství mlo na Tšínsku etné pívržence, to vidíme z toho zvláštního úkazu, že již
r.
1513. byly
nkteré cechy v
Tšín
opa-
teny svými kalichy k pijímání. Možná že se protestanství šíilo na Tšínsku již za Kazimíra II. (f 1545.), ale zcela jist
mu
na nohy pomohla porucnická vláda husitského Jana z Pernštýna a ješt více náklonnost knížete Václava Adama (f 1598.), když zjevn odpadl od církve on i všechen tém jeho poddaný tu došlo k nkterým projevm záští protikatolického, nasvduje nucený odchod dominikán a františkán z Tšína. Mimo to, když se po nkolika desítiletích dominikáni do Tšína opt vrátili, zaslali do Vídn o pychu, jehož se kdysi luza na františkánech dopustila, stížnost tohoto znní: „Otc lid.
Také
jak tomu
františkán vyhnali, konvent a klášter a z
tch rozboených kamení
jejich do
gruntu zkazili
a cihel šibenici tšínsku vystavili.
Naratúze vymalovati jsou dali vlka, jak v hábitu františkánském husám kázání iní a husy k nmu picházející za hrdla lapá. Obraz sv. Františka u noh krucifixu postavený proslíleli, nco blátem také pokáleli a depurtýnovali."
Ped záhubou nebyl uchránn ani památný klášter orlovský. Píinu k tomu zavdal sám jeho opat Jan Burínský r. 1561. Kaceoval na svých kázáních knížete Václava Adama pro jeho odpadhctví, takže se tento
zem. Brzy po knížecí
úpln
nhož
zpili,
si
na ada
došla
maršálek do
tokajského, z níci
nm
i
kláštera a
chut pihýbali. Když
všichni
byli z
rozhnval a vyhnal ho ze své na mnichy. Pišel prý jednou pivezl s sebou nkolik sud
domu
vyvezeni, jen
bratr
se klášter-
Jakub
se
schoval v kostelní vži, ale byl tam zastelen ranou míenou z blízkého hostince orlovského poddaného Gluska. Z ostatních mnich prchajících byli dva zavraždni u Pol. Ostravy v místech,
kde
nyní nalézá kaple Hrobky, zbývající prchli do týneckého svým opatem. Zrušením zmínných klášter si kníže Václav Adam po-
se
kláštera v Polsku za
mohl alespo rozšíeno
ásten
z
penžní tísn a evangelickým kazatelm
pole psobnosti
ale
tak,
ustání dále. Odpadlictví od církve
šínsku kde
koho,
takže
aby
se šíilo
rychle a bez
katolické zachvátilo na
T-
zem
nacházela až na malé výsami stavové zemští, se
nezadlouho
v nepátelském táboe. I jimky pijali reformaci a rovnž
msta
celá
Bílsko, Frýštát,
Skoov,
124
Strume a Jablunkov; Luther odporu. I
nástupce
ani
ale
Václavv
kníže
v
lidu
venkovském nenalezl
Adam Václav
(f 1617.) vystu-
témi^ neslýchanou, jakoby Z uherské Ziliny povolal horlivého kazatele luteránského Lovana k fae tšínské a namluvil mu, že jest pevn rozhodnut netrpti u svých pod-
poval proti katolictví z
Téšínska na
s
rozliodností
vky mlo
býti vynu'ceno.
krom luteránského, ba prohlásil docela, nebo kantorem se bude moci na píšt státi že i kostelníkem Tšínu v Tšínsku jen pívrženec konfesse augsburské. a Jablunkovu se zavázal mimo to i za své potomky, že pi své evangelické víe mají vždy býti ponechána i chránna a prvnímu nad to dal i povolení, aby v kostelích nemusilo trpti jinj^ch daných jiného vyznání
Mstm
knží
leda luteránských.
To vše dalo se podle zásady tehdy bžné „í kraj, toho Než jaké a jak náhlé pekvapení bylo tšínským luteránm pipraveno! Ješt r. 1609. podporoval Václav Adam
víra."
horliv žádost slezských knížat za svobodu náboženskou a došel splnní svého pání vydáním tak zv. majestátu císae Rudolfa, kterým víi'a luteránská byla po celé rozloze Slezska dovolena, ale roku následujícího se stal z Savla Pavlem a pestoupil náhle ke katolictví.
Prý njaký
uený
ho pemluvil, nebo dle jiných Olomouce, ve které kníže našel zalíbení, prý v této píin na psobila, ale pi všem tom není vylouena také možnost, že pijetím katolictví chtl zadlužený kníže spíše pomoci svým zuboženým financím. Nasvdovalo by tomu i to. že byl úasten plán císae Rudolfa proti bratru jeho Matyášovi a sice prý prostednictvím opavského faráe Sarkandra. Víme alespo zcela jist, že ve své zemi sbíral vojsko, aby jím pomohl biskupu pasovskému Leopoldovi opanovati království eské, zaež ho povýšil císa na hejtmana slezského, ale mlo prý se mu za to dostati také Opavska a Krnovská. To byly asi pravé píiny, pio které se Adam Václav chytil víry katolické; avšak a již ho ke kroku tak závažnému pimlo to i ono, tolik víme bezpen, že rozhodnutí svému již zstal vren až do smrti a že nové vyznání své osvdoval zrovna tak úinliv jako díve luteránství. Nejvíce práce pi tom ml s mstskou radou tšínskou, která se katolictví zarputile bránila, poukazujíc dvodn na výsadu vnovanou od samého knížete a zaruující mstu Tšínu i víru i knze luteránské. Teba však byl kdysi jesuita
zpráv žena jakéhosi ševe
z
125
vlastní rukou
tuto listinu
podepsal,
neváhal
Adam Václav
ji
mstské rad, když mu ji k nahlédnutí pedložila, na kousky roztrhanou poslati zpt. Tak se za asu tak zvané reformace nakládalo s lidskými dušemi, tak i s lidskou ctí Tšínští však si také postavili hlavu a povolali si luteránského kazatele Mi!
Provinní takového však mli velice pykati, nad míru rozhorlil, kdyžt prý tím „na nebo se kníže na reputaci jeho knížecí milosti nemálo než velice nevážn ublížili a vrchnosti nešetili. Však jeho knížecí milost na mnohé pímluvy jim hrdla darovati ráil." MusiH však „k nohám jeho knížecí milosti padnouti a pokorn prositi, aby jim milostiv kuláše
Kalusa.
n
zárove slíbiti vážnost pi kláštere tšínském
odpustiti
ráil" a
„že
kapli
pro takovou vystaviti
svoji lehko-
dají
a to
bez
všech vejmluv, bez odpornosti a bez vyhledávání skrze pímluvy." Vedle Adama Václava byla sloupem víry katolické na Tšínsku také knžna Alžbta Lukrecie. Tato vydala r. 1629. onu povstnou listinu na vymícení všelikého sektáství ze svého
teba jinak ve styku s protestanty pirozenými city svého srdce.
knížectví, voditi
se
vždy dávala
III.
Neobyejn zajímavý byl prbh reformace v knížectví opavském. První poátky její jako na Tšínsku ani zde nelze pesn vystopovati, mžeme toliko za jisté pijati, že když na Krnovsku, Hlubicku a Tšínsku bylo nové uení hlásáno, že i do Opavy pak se rychle vtíralo. Bujelo však záhy i po jejím okolí, obzvlášt v Keti, T Hluin, v Bílovci, pak v Klimkovicích, v Bruntále a vbec na statcích pana Jana Bruntálského z Vrbna, jehož rod od dávna nebyl katolické víe pízniv.
Ale to vše byly jen menší pokusy a první poátky, kdežto úplný rozvoj reformace Lutherovy na Opavsku spadá až teprve k polovici 16. století, v kteréžto dob hlavn samo msto Opava Faráem tu byl tehdy se již k ní bylo nadobro piklonilo. Blažej Siebenlot, lovk nehodný dmnohonásobný obroník vry v nj skládané, protože nevázaným životem v obanstvu psobil jen pohoršení. Z té píiny zvolili si Opavští na výpomoc mistra Martina Zenkfreie, avšak s tou podmínkou, aby „isté evangelium dle vyznání augsburského" jim kázal a tlo Pán „pod obojí zpsobou" podával. Pivolaný kazatel byl totiž luterán. Siebenlot a horlivý biskup olomucký Vilém Prusinovský-
126
aby sektáskélio predikanta z Opavy vyAni zakroení u dvora císaského nic nadarmo. strnadili nepomohlo, ježto mstská rada podplácela na všech stranách,
velmi
o to usilovali,
ale
a vyšla z té
nžní
píiny
z celého
sporu
mimo znanjší
útraty pe-
docela bez pohromy.
Že se takto tím vtší chut luteránm dostavila, není teba zvlášt podotýkati. Ostatn sektáství se tím asem bylo v Opav již tak rozmohlo, že katolictví poalo býti vedle nho pravou popelkou. V rukách sektá byla nmecká fara u Panny Marie, tajný luterán, eský knz Simon pisluhoval na fae moravské u sv. Jií a nezadlouho ohrožováni byli katolíci i v dominikánském kostele sv. Václava a v chrám u sv. Ducha. A fará
ml býti hlavní
Siebenlot, který by byl
ovekám,
oporou
nebránil své víry, nýbrž spíše
sám
svým utlaovaným se od
íma
vzda-
Pomry byly se vbec pro opavské katolíky již tak nebezpen utváily, že biskup Vilém Prusinovský v íjnu r. 1569. loval.
sám do Opavy
aby osobním zakroením pivodil obrat
pijel,
k lepšímu. Luteráni však nítili
proti
nmu
v
píchodem jeho byly siln popuzeni kostele Panny Marie hotovou boui,
a roz-
takže
biskup jen stží se bez úrazu zachránil do kláštera dominikánského. Za takový pych byli Opavští pohnáni od císae
k
zodpovídání,
nepropadli.
ale
dokázali toho opt,
že zvláštním
pokutám
pirozen od té doby tím více bujelo koncem 16. století tak již bylo v Opavsku
Luteránství
ve mst a po okolí a zahnízdno, že nedaleko msta prý v jedné vesnici vratislavský tiska Bauman mohl poíditi tiskárnu na výrobu protestantských postili a
biblí,
leták
a
nemohl
prací ani staiti.
Ti
tyi
až
pomocníci prý tam stále mli co dlati, aby se poptávkám po takových a podobných knihách vyhovlo. Z osad venkovských lutei-ánství na p. pdu v Komárov, v Litultovicich, v Jaktai, ve Vávro vících, v Kylešovících, v Otících ano dále v Jakubovících a ve Slcípov. Než nebylo mu dopáno na Opavsku i na dále bez pekážky se rozvíjeti, postavil se mu na odpor císa Rudolf a povstný biskup olomoucký kardinál Erantíšek z Dítríchštejna, pevný katolík a bezohledný nepítel yívy evangelické.
našlo
i
Poátkem duni,
r.
1603.
aby tam vysvtlil
lazetí
a
prodléval kardi*nál Ditrichštejn na Ra-
nov z kamene vystavný kostel.
Vršovští katolíci
byli
totiž
ohroženi
Sucho-
komárovským
127
sektástvím a mli proto docházeti od té doby do kostela na Radu. Když již byl tak blízko, chtl se kardinál podívati i do Opavy a úmysl svj také provedl skutkem 8. kvtna. Pijel z veera toho dne do kláštera dominikánského u sv. Václava, ale když vidl, že píchod jeho zbudil v lidu mstském nepokoj, brzy zase odjíždl nazpt. Pi té píležitosti byl jeho vz napaden povy kujícím lidem a zasypáván kamením až k brán jaktarské, pi emž ani nadávkami nebylo skrbleno. Následky takovéto hrubosti proti bezbrannému hodnostái duchovnímu, nedaly na sebe dlouho ekati. Císa Rudolf sám do vci rázn zasáhl a podepsal listinu, jíž se msto Opava dávalo do íšské Matbj. Znní její bylo Opavanm na pováženou. Nikdo jim
niím neml pomáhati, nikdo s nimi neml vbec ve styku státi, do msta se nemlo nic dovážeti, trhy byly všecky zakázán3^ svobody a výsady cech za neplatné, misti, tovaryši i
uedníci za neestné prohlášeni.
Akoliv pak tato klatba nebyla ješt uveejnna, pece kostely ve mst v Opav zpsobila zdšení, zejména když oste postuevangelíkm jinak proti a pozavírány mocí byly piosteny. S jedné pováno. Pomry byly tímto zpsobem velice i
bezohledná písnost, s druhé úzkostlivé rozechvní. Vrcholu však svého dostoupila vzájemná nevraživost, když -y únoru 1604. nkolik mladík ve svévoli v^ypáilo násiln dvée kostela minoritského a pak u sv. Jií a u sv. Barbory, Na in tak íiby v nich luteráni mohli konati své bohoslužby. strany
odvážný
a troufalý
následovala
ilatba císaská byla po
té
bez
ihned
prtahu
ízná odpov, nebo prohlášena.
Ponvadž
pak ani potom Opavští nejevili chuti vrátiti se ke katolictví, nýbrž spíše tu a tam císaské plnomocníky k hnvu podncovah, bylo ustanoveno mocí je zkrotiti.
níka Geisberka dostal v lednu
r.
1607.
ml
Pší regiment plukovza tím úelem rozkaz
býti na útraty obce vyZpráva o tom zalehla do Opavy jako hromová rána, nebo nco takového znamenalo býti vydán na pospas zdivoilé chásce vojenské, která ve vlastních zemích "byla zvyklá rovnž tak hospodaiti jako v nepátelských. Ješt Tšak v poslední chvíli byl as msto ped pohromou zachrániti, kdyby jen byli Opavští uposlechli rad komisar císaských Bartolomje Bruntálského z Vrbna a Perchto! da z Krava a na Haduni, kteí jim vele doporuovali, aby vc nehnali až na
táhnouti z Uher do Opavy, kdež placen a pak rozpuštn.
128
nž, nýbrž
císaem a biskupem
mnní,
se na rychlo smíili. Avšak Opavští se radji postavili na odpor v dože po celém Slezsku jejich in najde ohlasu. Slib se jim
ovšem
dostalo se všech stran dosti,
s
inili tak nadarmo.
ale jiná
byla
otázka,
jak
jim skutky pozdji bude pomáháno.
Prozatím se Opavští spolehli sami na sebe. Opravovali na hradby i brány a na baštách všude rozestavili kusy^) a pušky; u brány ratiboské a hradecké poídili nová zábradlí a nad to na vžích brány hradecké a jaktarské postavena tžká rychlo
dla.
K
obran msta
žoldné. Bylo toho již Geisberk byl tou dobou již na Mo-
bylo najato 200
co nejvíce zapotebí, ježto
rav, a zvst o jeho žoldácích šla hrozná. Pustošili, pálili a vraždili všude nelítostn dkladný pokyn Opavským, aby se ohlédli po spojencích. Uinili tak ihned, ale tu se teprve ukázalo, jak plané byly sliby všech protestant, když se jim nabízeli ku pomoci. Nikdo pro nehnul aui prstem, ano stavové domácí Geisberkovi slíbili vyplatiti 6000 tolar, nebude-li
—
n
mst
zemi pustošiti a rozloží-li své vojsko jen ve a po místech rovnž klatbou stížených jako ve Skipov, Jakubovicích, Kylešovicích, Otících a v Jaktai.
ustanovených komisa císaských Jan Kravaský Sebor Pražma na Studénce a Karel Pražma z Bílovce vedli Geisberkv pluk pes Klimkovíce k Raduni a dále k Opav. Ješt naposled z Radun bylo msto vyzvána podíditi se vli císaov ale bezvýsledn. Proto se 10. srpna poalo skutené obléhání a sice tak, že vtšina pluku zstavena byla ve jmenovaných s vrchu osadách, kdežto asi 300 muž se postavilo poblíž hradeckého, kylešovského a jaktarského pedmstí. K potykám však došlo až teprve 19. srpna, kdy útoníci byli od hradeb odraženi a Kylešovskou ulicí odehnáni se ztrátou tí mrtvých a nkolika ranných; poté se drobn bojovalo den co den. Byli mrtví i ranní, hlavn na stran Geisberských, na nž Opavští, kde jen mohli, stíleli. Za to však nisto stiženo bylo každou chvíli njakým požárem. Horším nepítelem však než cizí žoláci byli mstu domácí nepokoje, jež vláda ulice asto vyvolávala, dále nemoci, jakož i najatí vojáci, kteí se neštítili ve žádné surovosti. Vražda a lup byly na denním poádku a neestí tchto neodstranila ani šibenice pi-o strach na
Ti
z
z
Pusté Polomí,
mst
i)
Dla.
129
Horním námstí rychle poízená. Pi tom všem pomoci nemohli se obležení dovolati na žádné stran, ba ani u samého Jiího Braniborského, který ostatn posly jejich ani k
sob
nepipustil.
pomr
pak ovšem opavské luterány napadal strach, takže poali povolovati, až strana mírnjší 22. záí msto za dosti pijatelných podmínek Geisberkovi vydala. Kusy a pušky
Za takovýchto
poté ihned
byly
s
hradeb odstranny,
mšané
odzbrojeni,
vodci rebellie vyhledáni a dva z nich Michal Pruské a
p-
Garkoch
stati. Nkteí byli na pranýi veejn vyhnáni ze Slezska neb i vbec ze zemí králových. Konen musili Opavští dlouho živiti ást pluku Geisberkova a vyplatiti znané sumy penz. Také bylo písn zakroeno, aby luteránm byly vzaty všechny kostely a ády katolické všude obnoveny. Avšak pokoj tím ve mst zaruen nebyl, protože strana protestantská dlala novému farái Mikuláši Sarkandrovi
na
námstí
Horním
mrskáni,
jiní
Skoova mnohé potíže, takže se musilo sáhnouti k novým písným trestm. Jenom že se luteráni báli vždy jen tak dlouho, dokud mli ped oima ješt hrzy pokut, jak ty jim s mysli ze
pipravovali katolíkm
optn
ty nejhorší lázn. Útrapy dva kaplani faráe Mikuláše radji z Opavy utekli, než by v takovém ovzduší byli dále žili. Náhradu za našel statený fará vrchovatou mrou v bratru svém Janu Sarkandrovi, který pro svoji horlivost náboženskou a pozdjší muednickou smrt ml dojíti velikého oslavení prohlášením za blahoslaveného. Nicmén i za úinlivého psobení obou Sarkandr katolictví v Opav jen že živoilo, nacházejíc oporu toliko v cechu krejí, ezník a pozdji i mydlá, kteížto poslední šmahem k víe svých otc se navrátili. Avšak nezadlouho dostavil se nový, mocný popud k rozvoji protestanství slezského; byl dán oním majestátem císae Rudolfa z r. 1609. Významu byla tato hstina hlubokého. Bylo jí dáno Slezanm právo vyznávati svobodn víru Lutherovu, stavti si potebné školy i kostely a vbec všude nenucené vystupovati. Zásada tato naprosté rovnosti nebyla poškozena ani ostrým odporem biskupa vratislavského arciknížete Karla, a evangelíci proto sešly,
tchto šly až do
té krajnosti,
že
n
docela nerušené oslavovali vítzství své po celé rozloze slezské
zem
slavnými službami božími, zvonním a hudbou.
130
Válka
ticetiletá.
Bílá Hora.
I.
Ma panování prvních tí Habsburk se v zemích eských pomry náboženskými rozbroji postupn horšily a ne-
veejné
pod vládou Matyášovou. Tento svrhl svého s trnu Rudolfa pro jeho neschopnost k vlád, ale sám také nápravy žádné nepivodil. Ani on nebyl vladaem, který by byl nco podnikl pro zmírnní protiv náboženskj-ch. ProsjDchu mu to ovšem nepineslo žádného, nýbrž množství všelijakých potíží, které se nad to vše zveliovaly pemrštnou snahou eské šlecht}' po zniení moci královské. Takové byly pomry v Cechách a na Morav, takové však byly i ve Slezsku. I zde nemli stavové jiné starosti nežli vytloukati na králi vždy nové výsady bez ohledu na úpadek jeho vážnosti, a tak i když r. 1611. pijel do Vratislav i^ro písahu vrnosti, neobešlo se to bez nových nátisk proti jeho osob. majestát Ani spor náboženských však nechtlo ubývati, zaruoval svobodu všem, a to pro nenasytnost luterán a rychlý rozvoj kalvinismu. Této nauky drželi se ve Slezsku mimo jiné obzvlášt Jan Jií Braniborský v Krnov a Podbradovec Karel zlepšily
se
ani jDozdji
bratra
a
Minsterbersko-olešnický. jen
Katolictví
v biskupu vratislavském,
ském Karlu Lichtenštejnském,
mlo
tím
asem
pak v nejnovjším
oporu
již
knížeti slez-
opavském, Václavu Tšínském. Uvážíme-li nyní celkov veejný život za vlády Matyášovy, shledáváme všude náboženské sváry, úpadek moci královské a nevázanost šlechty. Trojí toto zlo však náramn zhoršovaly také nepokoje v Uhrách, kde Turci moc habsburskou bez ustání ohrožovali, a pak nevraživost všech, kdo Habsburkm veliký rozkvt jejich íší závidli. Zvlášt pádn mimo to vše na váhu šel i napjatý pomr mezi katolíky a luterány v Nmecku, kteí obojí až po zuby ozbrojeni stáli hroziv proti sob ve dvou táborech. Byla to liga katolická a unie protestantská. Tato poslední podncovala nekatolické stavy v zemích eských proti jejich vladai, slibujíc jim vydatné pomoci pro pípad války. O píinu k boji nebyla nouze. Matyáš ve vcech náboženských nebyl upímný. Uznal svobody zemské a potvrdil je, ale nea v
Adamu
od
r.
1613.
jDánu
131
eští vidli jasn,
skutky jeho se slovy se velmi jeho vrní všude na jevo choutky protireformacní. Jinak také by nebylo bývalo možno arcibiskupu katolíci
rozcházejí,
nebo
pražskému
dáti poboiti
dával on
v Cechách) a opatovi
mouv jednání
po
ohn
do
nalitý této.
chrám evangelíkm v Hrobech
broumovskému evangelický
(taktéž v Cechách)
muselo
že
i
(u Teplic
kostel v Brou-
násiln zavíti. Takovéto nerozvážné
nutn na eské a
proto
evangelíky psobiti jako olej také se vlna jejich odboje vzedmula
události ješt více.
eských ješt zvtbezohledným postupem nov uznaného nástupce Matyášova Ferdinanda 11. (f r. 1637.). Nechut jejich Mohlo-li se po té rozilení nekatolík
šiti,
stalo
tak
se
panujícímu rodu dostoupila jeho vlivem takové výše, že v domnní, jakoby trestali hlavní pomocníky a našeptávae
proti
královy, vymstili se pražským jeho místodržícím.
— — Smena
Svrhli je
Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava Martinice ze okna jejich kanceláe na Hradanech (v Praze) do hlubokého
z
píkopu jejich
boje
kvtna
(23.
r.
1618.).
Rovnž
tak naložili
s
i
písaem
Filipem Fabriciem Prellerem.
Cin tak píliš násilný a nerozvážný musil býti vyhlášením Matyášovi, ale i když by se byl Matyáš dal ješt
králi
rád uchlácholiti, nejevili k tonm stavové eští pražádné ochoty. Rozhodli se již k úplnému odstranní panujícího rodu, ke
a
kroku tak smlému nebyli dostaten prozpytovali srdcí a ledví svých spojenc, a ani sami v sob k emusi podobnému necítili dosti
odhodlané
vle
a ráznosti.
Také ve Slezsku státu
a jevili
zárove
nesli luteráni tžce pehmaty mnoho ochoty ke spurnostem.
proti maje-
Usnesli se u krále zakroí prosebn ve prospch své víry stížnost zašlou eským stavm, aby se ujali utisko-
na píklad, a
proto
že
vaných
slezských luterán. Velmi pilného zastance nalezli v osob knížete krnovského Jana Jindicha Braniborského, který je k odboji popouzel, jinak i obavy o svobody náboženské
a
nemén
Cechách je nutkaly, aby se zbran chápali. Krok jejich pak následovali i v Lužici, takže poet nepátel králových se den co den zvtšoval. Avšak zrovna tím asem zemel Matyáš v beznu r. 1619. a Ferdinand II. se postavil v elo panujícího rodu. Sotva se tak stalo, sbírali již ve Slezsku vojsko na ochranu hranic proti spojencm královým Polákm a na pomoc echm. Stavm než
v
9*
]32
eským
list s 232 lánky a s králem eských vcech jednati. Tento
také poslali obsáhlý stížný
Ferdinandem
drazn
poali
o
však jejich prostednictví zamítl a napomenul je, aby se od rebell na isto odtrhli a toliko jemu jako svému pánu ve služby se zapsali. Jak revoluní však již bylo tehdy na Slezsku smývysvítá z odpovdi, jaká k tmto napomenutím králi šlení, byla dána. Stavové slezští mu psali, že „nechtjí, aby eši zváni byli rebelly, ztrestali prý jen škodlivé rádce královy a chtjí prý pro náboženství statky i život nasaditi a je proti vojsko královské! lupiským rotám ( ) chrániti". O smýšlení Slezák tedy Ferdinand nemohl býti v nejistotách. Jan Jií Krnovský po té již neotálel a sebral na 2000 pších a na 1200 jezdc, s nimiž zamil do Cech, aby se tam pidal k vojsku eskému. Cíle svého došel, ale lid jeho nemocemi a bojem proti vojsku královskému zídl až na 500 muž, s kterými se markrab vypravil pod vedením eského vdce Matyáše Thurna k Vídni. Tam byl pítomen, když vojsko eské ohrožovalo Ferdinanda v císaském hrad a když stavové rakouští doráželi na, aby jim podepsal rozsáhlé svobody náboženské. Když však bylo králi nejhe, picválalo mu 500 kyrysník na pomoc, vysvobodili ho z trapného postavení a odvedli do Nmecka k císaské volb.
—
—
Chvíle této použili v Cechách ke svému sesílení, jehož
hlavn pevným spolkem všech ostatních zemí, ale úmluvou s vévodou sedmihradským Gabrielem Bethlénem, Teba na se stavy rakouskými a s protestanty v Nmecku. zahájení zjevného nepátelství bylo ješt dosti asu, odhodlal se vévoda sedmihradský ihned k boji a obsadil severní Uhry, aby si mohl v pípad poteby se spojenci rychleji podati ruku. ást jeho hajduk pi tom obsadila msteko Kosici, což pro tamní katolíky znamenalo krvavou láze. ádní jejich podlehli (7. záí 1619.) po krutých mukách mezi jinými proslavení ti muedníci košití, z nichž jesuita Melchior Grodecký, byl docílili
i
rodák tšínský. Sjednání spolku se Slezany stálo Cechy nejvíce práce. Starodávná nechut slezských velmož k echám, podporovaná nad to od vratislavského biskupa arciknížete Karla, budila v nich nedvru, ale všechna jejich rozpaitost byla odstranna listem stav eských ze dne 22. dubna 1619. Tam slíbili echové, že napíšt nikdy nieho nepodniknou bez vdomí Sle-
133
zan,
že je
budou
však k volb statné
správ
volati
královské,
ke všem dležitým poradám, že dále
zem, ano
jejich
nebudou
povolili
i
již
státi proti
ve vci
zvlášt samo-
do té doby
že svolí, aby Opavsko bylo pokládáno ást území slezského. Tak bylo Slezsko také pipojeno ke smlouv na „obranu víry a svobod zemských", která byla zpeetna v Praze 31. ervence 1619. V srpnu téhož roku zvohli pak zástupcové všech zemí eských za krále Bedicha si Falckého. Stavové opavští, aby se ukázali lepšími jiných, vypsali ihned na zemském snme v Bílovci 13. ledna 1620. shromáždném pro Bedicha da, a vyslaH k nmu do Brna poselstvo s pozváním, aby navštívil jejich knížectví. Pi tom mu „Zimní král" Bedich, zvaný tak, že odevzdali 500 tolar.
jim velmi choulostivé, za
v echách jen jednu zimu, do Slezska brzy zavítal; pišli tehda až do moravského Šternberka naproti Podbradovci Václav a Jindich Olešnietí a v Krnov ho vítal Jan Jií, aby ho uvedl až do Vratislav, kde ml pijati slib vrnosti. Když se potom Bedich vracel do Prahy, zastavil se i v Bruntále, vládl
mu
opavských pijal podáním ruky písahu
aby tam od stav vrnosti.
Všechny tyto píbhy, jakož mlýn luterán. Po celém Slezsku vali
celou
zemi;
za
to
jest
se
jasno,
nov
byly
bylo tím jako
katolictví
vodou na
vzchopili a opano-
ochromeno.
Biskup vratislavský se utekl do Polska a kníže opavský Karel Lichtenštejnský ke dvoru císaovu.
Na biskupa však
si
pece
jen musili Slezáci
naíkati, když dle jejich
domnní
Zikmund
pomoc nkolik
tato
poslal císai na
cháska ádila
pálíc a vraždíc.
zase
ped
brzy po tom
po jeho návrhu král polský tisíc
kozák. Divoká
v únoru r. 1620. ve Slezsku, pustošíc, jich pišla až ke Strumeni, ale ustoupila
již
ást
ozbrojenými obany,
naež
všichni odtáhli šííce po-
všem kraji od Tšína k Opav a dále až ke hranicím moravským. Byli prý to, jak se nám o tom zpráva zachovala, ..praví dravci a ábelští lidé, velice mnoho penz, zvlášt pytle dukát, krásné šaty ženské, zlaté prsteny a stíbrné náiní ve prý pomoz tam, kam tato Slezsku a na Morav naloupili. pijde". Pišla však velmi brzo a sice v dubnu o velikonocích. Tehdy vpadly nové zástupy kozák do Slezska pes Naniyslov a protáhly na pi k Opolí, pebedly Odru a pustostrach po
Bh
sb
134
na Opavsku; tu však nedaleko Benešova byly krvav poteny. Pro takovéto nelidské ádní byla proti kozákm všeobecná nenávist a kdekoli nkterý z nich padl do rukou domácím lidem, byl bez milosti utracen. V Tšín jich bylo sato nkolik. Osudnými se stali kozáci bývalému kaplanu opavskému Janu Sarkandrovi, rodáku skoovskému, tím asem farái v Holešov na Morav. Vyšel prý s nejsvtjší svátostí proti nim a oni tudíž msteka jeho ušetili; za to však na padlo dosti dvodné podezeni, že práv jeho piinním kozáci byli posláni císai na pomoc, ježto rok ped tím v Polsku byl prodléval. Jan Sarkander byl proto obžalován a v Olomouci muen, aby se vyznal, pi emž douí'ali od nho zvdti i nkterá tajemství, jež mu snad jako zpovdníku straníka císaova Lobkovice mohla býti známa. Tlo jeho surovým mukám podlehlo. Jan Sarkander byl pozdji pevezen do Brna a uložen v chrám šily
sv.
Michala,
naež
zpovdní tajemství
1860. byl prohlášen jako
r.
muedník
pro
za blahoslaveného.
dob
Mezitím schylovalo se v Cechách k
velikého utrpení.
II.
Jak nadje Cech spojenc
,
mnohoslibné
v létech 1618. a 1619. byly
pomoc nabízejících, tak po se obloha nad eskou zemí poala hroziv volb zimního krále kaboniti. Mnozí totiž slibovali pomoc jen v domnní, že budou povoláni na trn eský, a když padl los na jednoho z nich, obrátili se ostatní ke stran protivné. I zstaly pak zem eské odkázány samy na sebe vyjma pomoc knížete sedmihradského pro
množství
všelikou
Gabriela Bethléna a vévody savojského, jenž jim poslal dobrého
vdce
Mansfelda.
stantská,
Hanebn
která je k
boji
se zachovala
k
Cechm
naped ponoukala,
ale
unie prote-
pak nechala
na holikách. Císa Ferdinand naopak ml pátele vrné a i poetn silné, z ehož ovšem mezi spojenci nastal zmatek. Ze niemná vláda kalvinského krále Bedicha všeobecnou bezhlavost jen podporovala, jest na bíledni. Když vdcové císaští, vévoda bavorský Maxmilián a hrab Buquoi v lét roku 1620. vtrhli do ech, aby povstání eské Moravané potlaili, byli stavové eští nemén než osamoceni. IDomohli málo, Slezané jen nkolika sty žoldnéi, protože se musili také
doma
chrániti
proti
Polákm
a
Sasm,
a Bethléu
135 jim poslal sotva nkolik tisíc jízdy. Vojsko nepátelské v síle bylo pi nejmenším o polovinu mocnjší než branná 50.000
muž
moc stav eslcých. Ob vojska blížila se k sob mezi Plzní a Rakovníkem, a snad bylo by bývalo prospšno v tch místech svésti bitvu, protože císaští byli dlouhými pochody znaveni, avšak cizák Kristián z Anhaltu odvedl voj stavovský zpt na Bílou Horu ku Praze. Tam teprve po nedostatených pípravách došlo k oné pro náš národ tak nešastné bitv. Bylo to r. 1620. S. listopadu. Toho dne o polednách podnikh císaští útok na eské ležení a sice nejprve proti pravému kídlu eskému, pak teprve proti levému, byli však lehce odraženi. V tom však na pravé kídlo náhle se oboil ze zálohy hrab Buquoi a tak boj obnoven. Již však byl dán poátek neúspchu na stran stavovské nedbalostí uherské jízdy. Tato odrazivši první útok nepítele, hnala ho zpt, ale místo aby úspchu svého použila a ady nepátel rozprášila, dala se v plen nepátelského tábora. Vévoda Maxmilián chvíle té využitkoval, spoádal nov svj lid, obnovil útok a sice rovnou na rozptýlené Uhry, kteí nemajíce ani zájmu na eské vci, ani dosti duchapítomnosti, dali se na útk. Hlavní neprospch obratu toho byl ten, že uvedli v nepoádek i pchotu za sebou gtojící, která za takového zmatku
ovšem nepíteli
se
hub
ujíti
postaviti
Tch, kteí na
ustupovati.
nemohli.
Padli
nemohla
tém
poala proto rychle
a
bojišti zstali,
bylo tak málo, že zá-
všichni;
poslední shromáždili
—
pak u nedalekého letohrádku Hvzdy byl pi nmž dle všeho stál také zbytek Slezan se
to lid
moravský,
—a
tam položili svj život v své povinnosti. Velel jim hrab Jindich Šhk a pak syn pedního rebella eského Jindicha Thurna „mladý
ob
Thurn".
Bylo dobojováno. Bitva sotva pes hodinu trvající rozhodla osudu nešastného národa našeho na 200 let. Pišly doby strašlivé, doby úpní a náku, doby, ve kterých celý národ eský již již se chýlil v chladný hrob, ale Všemohoucí pece
o
jen
nám
nedal
Hrzy 1621.
trestáno
bylo jim
než se
zahynouti.
se poaly mnohonásobnými, bezNa staromstském námstí v Praze padly hlavy dvaceti sedmi pán eských a jiných na sta po-
ohlednými r.
úpln
v zemích eských
tresty.
nejkrutjším zpsobem. sebráno statk, takže
chopiti
žebrácké hole,
Za
celá sta
mnohým
kdežto
million zlatých
nezbylo nic jiného,
jmní
jimi
piln nastá-
136
všelikým dobrodruhm se všech kout svta vysthovati z ech a Moravy Tšichni ti, kdož se nechtli piznati k víe katolické. I opustilo jen v království rodinný krb svj 150 rodin šlechtických a 36.000 rodin mšanských; nesml však odejíti sedlák, je^nž se musil poddati stj co stj. Na Morav postupováno s písností nemenší, jenomže k pímluvám moudrého Karla ze Žtrotína mnoho tamním provinilcm bylo sleveno. Zejména 23 pánm k smrti odsouzeným trest smrti byl v pokuty na majetku.
daného dostalo
se
sbhlým. Mimo
to vše musili se
zmnn
Nejlépe
súastnilo
všeho
ze
jen
vyšlo
Slezsko.
Bitvy
nco málo Slezan, když však
eských stav,
blohorské
se
došla zpráva
mysl Slezan úplné a bezBedicha, že by se mohl snad boj s této strany obnoviti. Byla to myšlénka zoufalá, které ostatn nebral vážn ani sám zbablý zimní král, nýbrž sebrav od stav 60.000 zlatých, opustil Vratislav, aby hledal útulku u svého svaka v Berlín. Mezi lim již bylo navázáno jednání se saským kurfitem, aby se ujal u císae stav slezo
porážce
výsledné
byly
i
úmysly
klesla
krále
ských, by jich nestihly žádné vtší pokuty, a protože velmoži tomuto byl Ferdinand díky povinen, povolil prosbám jeho ve
mnohé píin. v
míe
Ovšem
stavové slezští se úastnili
pece jen
snadnji odpustiti nežli jiným. Roku 1621. v únoru již zvdli na snme v Lehnici o výsledku svých proseb. Musili slíbiti pánu svému nadále poddanskou poslušnost a zaplatiti 500.000 zlatých válené náhrady, katolíkm pak nuceni byli zaruiti svobodu a bezpenost, zaež jim byly potvrzeny všechny privileje, obzvlášt onen Rudolfv majestát, jímž se jim dávala svoboda vyznání augsburského. Všechny tyto vci byly vyjednány již pedem v Drážanech s kurfitem saským a odtud smlouv té se íká „drážanský" nebo „saský akkord''. Ze všech tchto milostí však vyat byl vdce vší slezské rebellie Jan Jií Krnovský, který od císae byl prohlášen za zbavena všech svých statk ve Slezsku, a ásten vyato z nich i Opavsko. Toto bylo nov navždy pieno Karlu z Lichtenštejna i s uprázdnným rebellie
tak malé,
že bylo jim
i
knížectvím krnovským a sice jako skutená ást Slezska,
kam vlastn knížectví to náleží, zda k i k Morav, konen urit byl vyízen ve prospch
dlouhý
spor,
Stavm opavským
jich vina po té byla
ímž
Slezsku prvního.
odpuštna, avšak svo-
137
body jim na ten
as
potvizeny nebyly pi-ažádné, ba ani nábo-
Opav
ženské, takže luteránství zase v
Jan Jií Krnovský
poalo
upadati.
však nedal jen tak dobrovoln odpod nohama, úmysln se držel rnaje v úmyslu krále Bedicha a vojska svého nerozpustil, celou zemi pivésti v nový, vydatný odboj proti císai. Sám pracoval za tím úelem rzným zpsobem. Obsadil Nisu, Minsterberk, Kladsko a Opavu, rozšioval po Slezsku letáky vybízející k úpornému zápasu proti císai, pi emž Slezanm uvádl na mysl hrzy pokoení eského a neustále také navazoval styky s uherskými nepáteli Ferdinandovými prsmykem Jablunkovským. Tšínští z toho všeho mli veliké hoe. Nechtli si pohnvati ani Jiího ani císae, a tak hráli úlohu obojetnou, Nejinak bylo na Opavsku. ale trpli cizími vojsky neskonale. Žoláci markrakte Jana Jiího se na p. zmocnili 22. ervence tvrze hradecké u Opavy a zámku raduského, kdež vydrancovali kostel a vbec si tam vedli velmi surov. Vedrali se také do tamní hrobky pán Tvorkovských z Krava a mrtvoly jejich vyházeli ven. Aby je za takový pych ztrestal, vytrhl se svým španlským plukeui proti nim cíiaský plukovník Koše z Nového Jiína, na Raduni je v noci pepadl a pobil až jen na nkolik málo, kterým se podailo uprchnouti. Avšak ani markrab Jan Jií nechtl dopustiti, aby lidu jeho taková pohroma beztrestn byla pipravena, a tak sebrav znanou sílu vojska, pekvapil císaské v Jiín. Pod vytrvalou palbou jeho dl vzalo se celé msto, císaští museli z nho vyraziti, ale hjli na míst nemilosrdn porubiini. Jiínští jim v tch místech na památku postavili „španlskou" kapli. strili.
Vida, že se
Zatím ádilo
Jan Jií nem,
zle
jevil neustále
což
císaské vojsko na Tšínsku. Markrab choutky spojiti se s Gabrielem Bethlé-
ovšem jim
nebezpeenství saských, zmocnily se
již
bylo
široko
dsné
se
mu pda boí
zádavy,
musili
císaští
nejvtší,
Polské takže
si
opt
zameziti.
Když
pišly silnjší zástupy cíOstravy a psobily daleko stavové tšínští trpce na
poínání „zpáteleného" vojska naíkali. Zemský hejtman Jií Rudolf Lehnický však jim doporuil, aby se domluvili s císaským generálem Spinolou. Ale co to vše pomohlo! Spinola nezadlouho pitáhl sám do Tšína, aby pozoroval nepítele za prsmykem Jablunkovským, a morová rána by nebyla celý kraj navštívila, než jeho zdivoelá chasa vototo
he
138 jenská. Vybíjeli kostely, drancovali píbytky, dopouštli se nej-
horšího násilí na lidech
aby
než
bez rozdílu stáí a pohlaví,
a vrati-
úad zemský neml k
slavský
obžalobám Tšínských jiné útchy, prozatím odevzdali do vle boží, že prý císa již
se
nakázal, aby vojsko pomalu odtáhlo.
Útrapám tohoto zpsobu byl uinn nadobro konec, teprve když Gabriel Bethlén se s císaem smluvil o mír, takže pak již markrab Jan Jií musil složiti zbra a utéci se do uherské Košice.
Tam zemel
Arnošt
r.
I(í24.
Mansfelda a Albrecht
z
z
Valdštýna ve Slezsku.
í^dyž odboj eský byl povalen, vyvstali císai noví nepátelé v osob krále dánského Kristiána IV. a Arnošta z Mans-
vojevdce protestantských vojsk nmeckých. Nepoídili nmu nieho. Mansfeld, byv poražen od císaského generála Albrechta z Valdštýna ve stedním Nmecku (u Desavy),
felda,
však
proti
ke Slezsku a zemí touto dále na jih, aby se vévodou sedmihradským Bethlénem Gaborem. Prošel rychle Slezskem a v srpnu 1626. byl již v Tšín, kde se po celý rok zdržoval. Teprve koncem r. 1627. se vydal na pochod do Uher, ale Bethlén se mezi tím s císaem opt smíil, a tak nezbylo Mansfeldovi nic jiného než rozpustiti vojsko a prchati dále na jih. Tamtudy chtl se totiž vrátiti na bojišt, zastižen však byl smrtí již v Bosn. Umíraje, dal se stojmo držeti od dvou granátník, aby skonal jako poctivý voják. ustu^Doval. rychle
v Uhrách
spojil s
Mezi tím pohromy.
se
pivalily
již
na Slezsko mnohé jiné válené
císaským vojskem Albrecht z Valdbera se s armádou svojí za nepítelem do Uher. Asi se 30.000 muži spchal z Nmecka k Zaháni, k Boleslavi a k Zlaté Hoe. V tomto mst, kde v chlapeckém vku kdysi školy navštvoval, nedal si ujíti píNejprv
štýna a sice
ležitost,
aby
své nadpráví
je
pustošil s
he
si
než
pedvolal uitele, který
drazn
bude díti, klesl na kolena, aby
Mansfeld,
mu
ve škole byl dával
Staeek v hrze, co se s ním ped svtoznámým generálem — svým žákem — pociovati.
prosil o slitování,
ale
Valdštýn ho pozvedl
a
!
'
139 že ho ve škole v písné kázni udržoval. Zajisté píklad žákovské vdnosti Odtud postupovali císaští na Nisu, dále pak Krnovském a OjDavskem na Moravu. Všude, kudy táhli, byl jimi lid nemilosrdn pronásledován, majetek jeho huben, potraviny dobytek
dkoval mu,
pkný
i
zabírány,
vylupovány, a tak poušt. Pítel ádil než nepítel.
kostely katolické
i
evangelické
he
zem obrácena v uinnou K boji žádnému však nedošlo,
akoli znaná ást vojska Mansfeldova v Horním Slezsku ležela, byvši tu ponechána od podvdce jeho vévody saskovýmarského. Hlavním bodem oporným stala se tomuto lidu Opava a sice již v polovici srpna r. 1626. Vévoda výmarský radní pány osobn zavázal slibem k poslušenství krále dánského a zanechal zde znanou zbrojnou moc k radosti luteránm, již se ihned zmocnili kostel sv. Jií a sv. Barbory. Jinak však se tato posádka stala Opav a okolnímu území krutým navštívením. Generální komisar Jáchym Miclav sužoval válenými dávkami a všelikým vydíráním celý kraj a generál Baudusain (Bodysén) opevnil Opavu, sestavil z lidu slezského nkolik pluk pchoty i jízdy a provádl vpády vojenské nejen po Slezsku nýbrž na Moravu. Dobyl Krnova, Hlubie, Ziegenhalsu, Zukmantlu Andlské hory a postoupil až na samé hranice eské; z moravských mst zabral Šternberk, Hranice a Nový Jiín. Obsadil také Tšín. Nejhe se vedlo pirozen Opavským, kteí mli bez ustání na krku tisíce voják a konali obtížnou službu vojenskou na opevnních kolem msta poízených, pedevším na šibeniním kopci ped branou hradeckou. i
i
Poátkem
r.
Slezsku nkolika Stelíc.
Tím
1627. zmocnili se míst,
se jejich
mezi
nimiž
Výmarští také ve stedním pedevším Kozlí, Toše a
nebo
hospodaení ve Slezsku skonilo,
Moravy Valdštýn, pinutil ke vzdání Hlubice, Krnov a Kozlí, obsadil Hradec a 22. téhož msíce oblehl posádku opavskou. O tetí hodin odpolední poali císaští v ervenci pitrhl z
i
do msta granáty a házeti smolné vnce, takže v Opav nebezpený požár, jemuž padlo za a klášter sv. Václava. Velitel nepátelského vojska proto smlouvati o estný odchod z msta, který mu
tím
stíleti
ob
sobili
30.
ervence
trýznitel,
o 7. hod. ranní povolen.
ale
vojskem
Opava
Valdštýnovým
se
jí
zp-
11
dom
se
poal
se zbavila
dostavily
byl také
krutých útrapy
horší. Poátek byl uinn uvznním pedních mšan a stav zemských, naež následovalo olupování obyvatelstva tak
ješt
140
žádný
bezeitné, že
mli
nepítel
v plen a tolikéž
mla
odvésti
he
nemohl
si
100.000 tolar za
zaplatiti
to, i
msto
že
poínati. Opavští nebylo dáno vojsku
Kde však mli takové
šlechta.
ped tím byly stíhaly? Valdštýn se musil sppkojiti 22.000 tol., ale za to mu msto musilo vydati dlužní úpis na 43.000 a šlechta na 50.000 tol. Co však mimo to vše bylo vytrpti opavským obsumy penz
anm
sehnati po bolestných
ústrk
a surovostí od spustlé,
jenské, nedá se ani vypsati.
„pátelské"
lupiské
i
ranách, které je
Nesmíme
prostopášné eládky vo-
však mysliti, že ádilo provozovalo své emeslo po celých sedm msíc svého si
vojsko císaské jen zde,
jinde ve Slezsku, a to
zimního pobytu. Bezpíkladnou surovostí voják a ohromným nákladem penžním na uživení, ošacení a ozbrojení tolika tisíc zbrojnoš uvedeni byli Siezáci skoro v zoufalství. Prosby a plá nikomu nepomáhaly ani u císae, jenž se Valdštýna ani neod-
Valdštýna samého, který útchy dodával jen hrubostmi a výsmchem. Škody, jaké za svého sedmimsíního pobytu císaští Slezsku zpsobili, odhadovaly se tehdj- na 5 million tolar, což na tu dobu a po tolikých dívjších útrapách jest suma beze vší pochybnosti závratná. vážil okiknouti, ani u
Žasnouti musíme s
však, teme-li,
pronásledováním nekatolík. Za vpádu Alansfeldova se
že
dali tu a
pi tom všem poato
tam
protestanti ve Slez-
projevm vi picházejícímu
sku svésti k pátelským meckému. inili tak po celém Slezsku, to
obrátil jen
proti jižním
krajm
Zdá však
se,
že asi
také
té
n-
vojsku
hnv císav
slezským;
vítaná píležitost potlaiti luteránství do
akkordem.
ale
byla to
se za
patrn
doby chránné saským
etným dobrodruhm
ve
ve i na tom, aby Slezsku došlo k zabírání statk, jimiž by pak oni sami byli
službách císaových se nacházejícím záleželo
i
obdaeni.
V Tšínsku bylo proti luteránm postupováno od knžny Alžbty Lukrecie velmi oste a se znaným úspchem. Poutnické nezapomenutelný skladatel pekrásných písní duchovních a osobní pítel uitele náj'od Jana Amosa Komenského. hole musil se za tohoto pronásledování chopiti
i
Jií Tranovský,
Novým ohnm
musili projíti také luteráni knížectví opav-
ského, na
nž hnv císav
potrestáni
ztrátou
optn
dopadl nepomrn citelnji. Mnozí jmní, mnozí vzením, vtšina však jich se piznala k víe katolické. Opavští sami povolili tlaku
141
velmi záhy ar. 1631. již pokorn listinou vyznávají, „že z milosti boží a osvícením Ducha sv. vyvedeni byli z bludu kacíského". Podobn odvráceni byli od luteránstvi i msta Krnov a Hlubice. V ostatním Slezsku alespo v nkterých knížectvích byly
shry
oteveny dvée dokoán, akoli asem neopatrnost u volb prostedk k obrácení sektá psobila v lidu takovou trpkost, že výsledk trvale píznivých církvi katoUcké zde nebylo možno oekávati. Luteráni zajisté ustupovali jen moci a vraceli se k víe své ihned zase, jakmile jim pestal hroziti dragonský palaš.
protireformaci
Švédové. I.
í*o válce dánské
nebylo
dopáno našim vlastem
pokoje,
ježto Ferdinandovi vyvstal nový nepítel v osob bohatýrského krále švédského Gustava Adolfa. Tento se pepravil pes moe
Baltské a zamýšlel vtrhnouti do Slezska, ale všeobecné pomry obrátily jeho kroky do Sas, kde porazil katolická vojska Spojenci jeho Sasíci, dodavše a vtrhl bez prodlení do Bavor. si
zmužilosti, vrhli se do
ech, vedouce
s
sebou množství es-
ve svá bývalá panství. Byla to dlouhá léta v cizin pobíhavší, se vrátili ke svým rodným krbm v domnní, že jim nadešla chvíle božského smilování. Radosti jejich bylo však na krátce. Albrecht z Valdštýna vypudil Sasíky i je samy a pustil se
kých psanc, aby dojemná.
chvíle
v
boj
s
se uvázali
Ubožáci
králem švédským.
Slezsko za tím zabrala vojska saská a braniborská úpln, lákajíce slezské evangelíky k odpadnutí od císae. Chuti k e-
musi podobnému bylo ve Slezsku dosti, ale provedení takových plán nebránilo císaské vojsko, jež se nezadiouho také do naší Slezskému obyvatelstvu tím nastaly útrapy vlasti dostavilo. nevýslovné, protože musilo živiti souasn ti armády a k tomu všemu trpti všeliký pych od pátel i nepátel. Ve Slezsku jižním nebylo ješt nejhe, ale i to, co se tu dalo, postaí k utvoení správného pojmu o mravní pokleslosti souasné doby. R. 1632. pejal vrchní velitelství nad nepátelskou armádou ve Slezsku saský vojevdce Arnim, zatím od Valdštýna
142 z
Cech vyplížený. Maje pak
dosti zbrojného lidu
po ruce, opav Horním Slezsku, jako byly Nisa, Opolí a Katibo; kamkoli pišel, všude pinášel a podporoval náboženskou svobodu. Evangelití kazatelé se optn noval záhy
i
poslední bašty císaské
ve svá dívjší stanovišt, a lid se mstil císaským úedníkiim za utrpná píkoí. Švédm za takovýchto pomr rostla ovšem chut na Slezsko, a král jejich nebyl prý dalek myšlenky pokusiti se co nejdíve o úplné zabrání této zeai. vraceli
Akoli však mácí
sít své za tím
úelem
již
byl nastražil a do-
luteráni tudíž s utajenou radostí pokrok
švédských zbraní
pece nedošlo v této záležitosti k žádnému rozhodnutí. Všechny ty a podobné plány shatila smrt krále Gustava Adolfa v bitv u saského Lutzenu r. 1632. Náhradou za tuto nehodu chtli generálové švédští a sasští vejíti se stavy slezskými alespo v njaký spolek proti císai. pozorovali,
Mnohá
skuten
knížata se také
zapsala se
nepátelm
dala sliby jejich navnaditi a
ve služby proti
svému vlastnímu zem-
pánu. Mohli tak uiniti tím spíše, že se tehdy vrchní vojevdce
císaský oddával záhadné neinnosti a stál v jakémsi tajném s nepáteli císaovými. Zrovna tehdy však se Valdštýn náhle rozhodl k nové innosti, pepadl z nenadání Švédy u Stinavj a pinutil jich 10.000 ke vzdání. Byl mezi nimi i Jindich Matyáš z Thurnu a jiní vysthovalci eští, které však Valdštýn propustil na svobodu. Slezsko poté bylo rychle od nepátel oištno. Bohužel dopouštl Valdštýn svému lidu na obyvatelstvu domácím pájednání
chati nelidské krutosti.
než
mezí
—
ale
podstoupiti obtí
Tak na p. zdržel se
I jiní
generálové bývali necitelní více
ádní žoldák bolestná odmna za to,
dosti,
tam ti
Valdštýnových neznalo
vbec
co obyvatelstvo musilo pro
n
hmotných! r.
1632. táhl
dni.
V
této
Krnovském pluk Traunv
kratiké
dob
a po-
musilo jim nepatrné
knížectví sehnati 11.100 bochník chleba, 14.382 liber masa, 72 skopc, 330 kuat, 180 hus, 35 kop vajec, 438 liber másla, za 36 zlatých koení, 4 mice soli, 378 vder piva, 28V2 vdra vína, 114 ovsa, veliké množství slámy a sena a 96 liber
mic
svíek. Brzo potom bral se touž cestou také generál Baltazar z Maradasu a nkolik ješt menších oddíl vojenských, ale již to stailo na ožebraení všeho okolního obyvatelstva. Nemén asi trplo válenými úhonami i Opavsko. Nemáme o tom sice
143
víme na p., že si r. 1632. msto Opava dala od generála císaského Kristiána Ilova vystaviti listinu potvrzu-
bližších zpráv, ale
jící,
podporovali, opevnní mu stavli, vrnost písahali a o zásoby se mu
všemožn
Ž3 jeho vojsko
poslušenství prokazovali,
takže by dále ode všech útrap vojenských a bemen válených mli býti osvobozeni. Také stavové opavští nesmírným nákladem na válku byli tém vyerpáni; do r. 1636. vydali na císaskou armádu kolem 1,100.000 tolar, avšak asi 50.000 z této sumy zstali dlužni. To byl vše jen hmotný náklad zpsobený živením vojska, ale nedovídáme se pi tom, co ústrk a surovostí musili vytrpti lidé vojskem postižení. V té píin slyšme zprávu zachovanou o pepadení Zlaté Hory. starali,
Roku
vtší oddíly Valdštýnovy si mstskou radu ped hradby, aby jí oznámily, že u nich bude generál Valdštýn obdvati. Když však nkolik radních vyšlo, byly s nich strhány šaty, oni sami provazy za krk pivázáni ke koním a vleeni 1633.
4.
íjna
objevili se
armády u brány zlatohorské a vyvolaly
za stálého
bití
k mstu.
uzaveli brány, ale
to
Mšané
práv
hrze píinu msto ná-
vidouce tuto surovost, v
zavdalo vojsku
První davy jich vydrando libosti spustošiti. covaly kde co bylo, ale následující nemajíce již nic na loupení, poaly mšany týrati nejvybranjšími mukami, aby na nich silím zabrati a
*
Nkterým prý vojáci o hlavy otlouprovazové uzly a krky jim kroutili, až jim oi z lezly, jiným hoící síru strkali pod nehty nebo na obnažené tlo, jiným vráželi zlámané nebo špiaté hole do krku, až jim ústy krev stíkala, nebojím do krku lili rzné neistoty. Mnohé mrskali, po nich šlapali, žebra jim lámali, ústa až po uši rovynutili peníze a potraviny.
dlk
kali
Nkteré i v pecích na smrt upalovali, nebo na pólo opékali, ba ani nemocných a umírajících nešetili a matkám dti z náruí rvali a o zem neb stny je ubíjeli. Kdyby jen pozezávali.
lovika tchto údaj byla pravdivá, dostaily by k usvdení císaských vojsk z nelidskostí pímo zvíecích, jichž žádné jiné vojsko nebylo ani schopno.
Než
mlo
trhnouti také na
pány generály samy. R.
1634.
eském mst Chebe náhle zavraždn všemohoucí generál Valdštýn. Pro? Utkvlo na nm podezení, že proti císai kul byl v
zradu, a akoli
mu
podezení tomu za žitost
do sebe
to
zjevn dokázáno
ob.
býti nemohlo,
Pro nás Slezany
tu zajímavost,
že se její
má
pece padl
celá tato zále-
odlesk dotkl náhodou
;
144
Opavy.
K pátelm
Valdštýnovým ve Slezsku se totiž poítal (Safgo). jenž po dlouhém vyšeto1635. v Režn sat. Zdá se však, že
hrab Schaffgotsch pro tu píinu byl r.
generál vání
ob
nástrah od jiných generál^ hlava jeho padla spíše jako Schaífgotschových. Jeden druh po velikých statcích toužících
jeho viny sproštný se alespo velmi vtipn vyjádil,
ml jmní
Schaffgotschovo, že by také
na trupu,
ale že prý je toliko
na
chudý
již
že,
kdyby
hlava jeho nesedla
kavalír,
nechali prý ho
živu.
Pší pluk hr. Schaffgotsche ležel tou dobou pod velením podplukovníka Alberta z Freiberku v Opav, aby se tu novými odvody doplnil. Když majitele pluku jeho stihl zmínný osud, jej cosi podobného oekává byl Freiberk tajn zpraven, že i
a proto stáhl
svj
lid
do
Opavy
i
s
plukem eských dragoun,
kteí se k nmu pidali. Tito všichni písahali vrnost jemu a jeho spojencm, nebo nikdo z nich ješt nei Valdštýnovi ml vdomosti o krvavé události chebské. Slib vrnosti mu nedlouho potom uinila i mstská rada opavská, a kdo tak uiniti nechtli,
k tomu žalaováním a mukami donuceni.
byli
Podobn zakroeno
bylo v rychle obsazených
mstech Krnov
svrchovaný as, když pt císaských pluk pod vrchním velením podmaršálka svobodného pána Gotze se již blížilo k Opav. K boji nedošlo žádnému, Freiberk jevil k takovému za to však bylo piln smlouváno. narovnání mnoho chuti, protože, jak se zdá, byl již dostal zprávy o smrti Valdštýnov. Výsledek jednání byl ten, že všem mlo býti odpuštno. Když však cíaští msto obsadili, zajali Freiberka a komisae císaského vojenského pána z Lilienfeldu prvnímu se jinak nic nepihodilo, druhý však byl brzo potom v Opav sat, kterýžto osud stihl také dva mšany opavské, pasíe Tomáše Zimmermanna a zvonae Hanuše Knaufa. Hlavy všech tí byly vztyeny na tech hradebních vžích. Msto samo ztrestáno penžitou pokutou. Po tchto všech událostech se ocitlo Slezsko z vtší ásti zase v rukách císaových a mlo tentokráte za své stranní nepíteli býti citeln potrestáno. Akoli však vle na dvoe císaov k ostrým krokm bylo více než dosti, pece k žádným vážnjším trestm nedošlo, až na svobody náboženské, které tu a tam byly pistiženy. Akkord saský tím optn došel znaného omezení. Císa mohl tehdy tím vtšího drazu své a
Hlubicích.
Stalo
se
tak
ve
145
vli
dodati,
když vojska jeho v Bavoích
dobyla nad Švédy skvlého
u
msta
Nordlink
vítzství, v jehož následcích
jeho nepátelé obzvlášt Sašové
ním
s
Takto mírem pražským
mnozí
ujednali smírné narovnání.
1635. zastaveno bylo všechno
r.
nepátelství. II.
Po válce švédské
se zdálo,
krvavý zápas ke habsbm-skému nebylo
že se již chýlí
konci, ale nepátelství Francie proti rodu
ješt nasyceno a vyžádalo si nové boje v rozsahu ješt vtším než byly ony pedcházející. Hrzy této poslední války, eené švédsko-francouzské dle toho, že armády tchto obou íší v boji proti císaským stály, nelze ani vypsati. Zem v okruhu válených podnik byly pouští, lid vybit a vymelý, cháska vo-
nmá
tvá. jenská sesurovlá jako ta Nová dopuštní dotkla se nemilosrdn jež takto
musilo
hoký
kalich
utrpení
i
až
tentokráte Slezska,
na samé
dno vy-
prázdniti.
Po krátké pestávce nacházeli se obyvatelé Slezska již zase r. 1638. v obavách ped novými vpády nepátelských vojsk. Švédský generál Banér totiž postupoval vítzn proti císaským od severu na jih, takže i naše vlast jím byla siln ohrožena. Prozatím však se hrza švédská obrátila do Cech, odkudž jen menší oddíly její vpadaly pes hory do našich kraj na lup. Krutosti nepátelské zažila tehdy jen msta a ddiny pi samém podhoí krkonošskému jako Javorník, Hiršberk a jiná. Menší vpády švédské však se odtud opakují po celá léta 1638. a 1639., naež s vtším již vojskem Dolní Slezsko obtžoval
v následujících dvou letech švédský generál Stalhans. Švédové si takto pipravovali cestu pro následující výpravy. Tyto podnikl jeden z nejznamenitjších vojevdc války ticetileté Linhart Torstenson, pekroiv v dubnu r. 1642. poprvé hranice slezské asi s 18.000 muži. Ješt téhož msíce se zmocnil tvrdé pevnosti Hlohova, klíe k zemi slezské a dorazil k Lehnici. Xež-li však mohl msta tohoto dobýti, piblížilo se znanjší jízdní vojsko císaské k Svídnici, pilákáno byvši úskoným generálem Konigsmarkem. Tam však u památné hory Sobotky císaští v síle asi pluk od silnjší jízdy švédské byli na dobro poteni. Na 2000 zajatých, 40 praporc a 4 dla padla do rukou vítze a sám císaský generál vévoda saskolauenburský František Albert
ty
145
utržil
v boji
smrtelné rány.
Již
ped
sonovi Javor a Stehom, nyní je pod následovala
i
Postup
tím se
vzdaly Torsten-
dojmem nešastné
bitvy
Svídnice.
nadaného vojevdce tím
vším
byl tak
uspíšen,
Slezska jižního, obsadil Nisu, Krnov s rychlostí nevídanou vpadl na Moravu, kde mimo i Opavu a jiná msta dobyl Olomouce. Jak se Opava dostala do rukou že nezadlouho pronikl do
švédských, dovídáme se až pozdji z listiny datované když Opavští pi prosb o jakousi milost k císai
1655.,
r.
si
dali
Otakara Pikkolominiho vystaviti vysvdení o svém hrdinném tehdejším boji. Bránili prý se tehdy zoufale, a i když již nepítel se msta zmocnil, zstali prý vrn na stran císaov a jakmile zvdli zase, že císaská armáda se blíží na pomoc, zuráželi prý zámky u bran a v noci ji do msta vpustili. Po té prý nepítele zatlaili na zámek, kdež na tak dlouho stíleli, až pišly posily a Švédy úpln pemohly. To se stalo již koncem ervence, když se byl Torstenson z Moravy do Slezska vrátil, Opolí i Namyslova dobyl a oblehl dobe opevnný Beh. Avšak doslechnuv, že vojsko císaské v síle asi 33 tisíc muž pod generálem Pikkolominim a arciknížetem Leopoldem Vilémem se zmocnilo Opavy, odrazil ode Behu a hledal posil ped mocným nepítelem v Dol. Slezsku. Nebyl však ani tu bezpeen. Vojsko císaské odvážilo se tam útoku i na pevnj' Hlohov, ale bylo od „zuivého generála" švédského Vrangela s krvavými hlavami odraženo. Akoliv pak nkolik mst slezských Švédové i nadále v rukách svých podrželi, musil pece Torstenson Slezsko vykliditi, aby však v listopadu tím vtší slávy došel ve šastné bitv u saského Breitenfeldu. Vítzství toto mu zabezpeilo na dlouho pevahu na bojišti, takže roku následujícího jej zase již vidíme v Cechách a na Morav ano i v Rakousích, kteréžto zem opustil, teprve až byl povolán proti Dánm. Rychlými pochody hnal se do Slezska na Krnovsko, a postrašiv nkolika výstely msto Krnov, postupoval dále na sever. V Opav toho roku ležel se svým lidem císaský generál Gotz, psob, jak se samo sebou rozumí, obyvatelstvu ohromné škody, pro kteroužto píinu se Opavští snažili ást bemen svrhnouti na venkov. Tento se však zuby nehty proti tomu bránil, jsa prý stálým prchodem všelikých vojsk více stísnn od
generála
než
msto
samo.
1
147
ml
generál Gotz po celý rok 1644. Po odchodu Švéd volnou ruku a výhodné chvíle také plnou mrou využitkoval. Dobyl nazpt Svídnice a pemohl posádky švédské ve Volov, v Opolí a po rznu jinde. Nicmén sláva jeho nemla dlouhého
uinila konec v beznu r. 1645. nešastná bitva v jižních echách u Jankova, kde sám Gotz ztratil život. Slezsko zatím pekvapila jiná nehoda vpádem podízeného Torstensonovi generála Konigsmarka. Tento se zmocnil celé ady slezských mst zejména Bruntálu, Krnova a Hlubcic, v kterémžto posledním si velmi surov vedl. Opava zstala rovnž jako Hradec a Vikštejn, jehož zámek velitel opavské posádky plukovník Varlovský vyhodil do povtí, pro tentokráte nedotena. Tšínsko trvání, ježto
jí
pohromami hubeno bez ustání. vpády sedmihradského knížete Rakocze, proež musila knžna Alžbta Lukrecie nepetržit stíci Jablunkovský prsmyk, anebo císaské vojsko pi naproti
tomu bylo válenými
Z Uher mu
hrozily každé chvíle
nm
živiti,
šatiti
asem
též
i
se v Tšín ale Švédové Neminul ho ani Konigsmark, nýbrž
opatovati,
zbrojí
dávali vidti.
mst
v svj tdomácího tím dostoupilo svého vrcholu, nebo musilo živiti tou dobou vojsko dvojí, bylo dívjšími pohromami tak zuboženo. Mnozí nemohouce již déle bídy té snášeti, prchali radji do Polska. Konigsmark sám se ješt téhož r. 1645. vrátil zpt a spojil se na svém pochode s Torstensonem, který byl po tetí z Cech do Slezska vpadl. Oba pak odtáhli na sever, zanechávajíce však posádky, kde jen mohli. Než bylo to oddechnutí jen na krátký as. Následujícího Švédové zase po celé rozloze Slezska od severr. 1646. ádili ního konce až k Tšínu, a nepopustili ani v letech 1647. a 1648., kdy se již válka ticetiletá chýlila ke konci. V Tšín se uchyteprve v polovici r. 1647, když plukovník Devagi tili císaští Švédy po nkolikatýdenním obléhání z msta vypudil, ale za to byl Devagi sám v Opav 11. kvtna 1648. na pedmstích náhle pepaden a s velkými ztrátami do vnit msta zatlaen. Císaští naopak vzali strašnou pomstu v ervenci téhož roku nad mstem Javorem, jež bylo Švédy píliš podporovalo. Podplukovník Vilani jej dal zapáliti na šestnácti místech a nedovolil ani domhasiti, aby z msta zbyly jen hromady rumu a popelu. vpadl
tam,
lesný
pluk.
císaské
vypudil
Soužení
a
uvelebil
obyvatelstva
a
Zatím r.
se
vyburácela
1648. vedeny boje
litice
krvavé vojny ticetileté. V íjnu kde nešastný zápas
poslední a sice tam,
10*
148
poal — v Praze. Švédský generál KonigSQiark dobyl náhlým pepadením Hradan a Malé strany, kdežto v pechodu na Staré a Nové msto mu zabránila odvaha Pražan a 5. listopadu zpráva o uinném míru ve mstech vestfálských Miinstru a Osnabriieku (v západním Nmecku.) se
Po válce
ticetileté.
.^tasný boj byl dobojován, podmínky míru stanoveny; byly druhu náboženského i politického, a došla ada i na Cechy. Množství psanc z Cech a Moravy sloužilo ve vojšt švédském, pelévali ubožáci krev svou za cizotu v nadjích, že, piloží-li ruky k dílu, dojdou spíše smilování a vrátí se snad jednou k rodným krbm v nezapomenutelné vlasti. Všechny nadje své kladli ve Švédy, u nichž o sUtování a pímluvu se ucházel pro nešastné bratry své i vehký Jan Amos Komenský, ale bezvýsledn. Musil po míru vestfálském pívržencm víry esko-
matky jednoty obranu eského na
bratrské napsati žalostný spisek „Kšaft umírající bratrské." Švédové
národa, ale dali
jim
mly
sice pozvedli
svj
brzy zacpati ústa
si
hlas
šesti sty tisíci tolary,
jež
býti vyplaceny, upustí-li od tohoto svého požadavku.
echové
byli
písteší
tkav
Ti kdož v cizin bez
obtováni. pobíhali,
hledli
tím
budoucnost, za níž vidli jedinou tohko
Podráždná mysl
O
jejich
cíle
a vlastního
zasmušileji
v mlhavou
útchu
— chladný hrob.
nedopávala tlu odpoinku, srdce žalem
však
lepší nebyl ani osud tch, jimž bylo souzeno zstati vlasti ochranou pro vky budoucí. Po nevýslovných útrapách za dlouho trvavší války se jim dostavily nové strasti pod nelítostným tlakem bezohledné vlády svtské i pod
se svíralo.
nic
usilovnou prací církve za zniením všeho nekatolického.
Bylo nadlení hrozné v dobách, kdy zem naše byly tém v poušt obráceny, msta, osady a hrady vypáleny a celé kraje liduprázdny! Vypravuje se zajisté, že v Cechách zbylo jen 800.000 lidí, na Morav 300.000 a Slezsko že prbhem celého boje ztratilo 200.000 život lidských, kterýžto poslední údaj bude
to
podle všeho asi velmi nízko
nemén
nežli
jako poloviní
zem
vzat.
jiné a proto po
poušt.
Po venkov
Trpla
naše
slezská vlast
ukonení války stály jen
vyhlížela
rozvaliny
ddin,
149
nivy ležely polou Ifidem, hrady a zámky byly obráceny v ssutiny z nichž mnohé již nikdy na p. v knížectví bežskéni 100 a tam až dosud nám omšelé jejich zdi tu nepovstaly. Holé,
—
—
hrzy
hlásají
Nemén
ticetiletého boje náboženského.
pohled i na msta. Nejlépe tu mluví íslice, ovšem jmenujeme toliko nkolik málo význanjších pípad. V Hlohov asi ze 3000 obyvatel jich zbývalo 20, bohaté msto Svídnice z pvodních 1300 dom mlo jich jen ješt 118, ve Lvov asi ze 7000 lidí bydlilo 40 vychrtlých ubožák, Javor po zpustošení r. 1648. ležel nkolik let ve vlastním popelu a rumu. Menší msteka zdála se jako na vky
kormutlivý byl
vyhubena.
a
i tu stopy Jen o málo lepší byl osud Slezska jižního, zhoubné války nedaly se jen tak lehce zažehnati. Na Opavsku
bylo tohk osad liduprázdných, že kníže Lichtenštejn a šlechta
osadníky nmecké,
kteí proídlému obyvatelstvu eskému se stávali národn nebezpenými; úpln pak jimi ponmeno tehdy Krnovsko. Povznesení z hlubokého úpadku dalo na sebe všude dlouho ekati, bylo je však tím obtížnji provésti, že selský lovk byl hluboko klesl pod úrove lidského života, a že jednak i ostrý boj proti nekatolíkm všechnu ostatní veejnou innost
poali tam
volati
Ostatn
zarážel.
zlo
tkvlo
i
tam, že nižší vrstvy lidové
úply
v tuhém poddanství, ježto jimi šlechta opovrhovala a pohlížela na jen jako na prostedek svého blahobytu. Potky selských slz tehdy rosily lány panských rolí! V Cechách a na Morav bylo z tchto píin pestáti tžce porobenému lidu muky nevýslovné, ve Slezsku
v druhé
polovici
17.
století
n
alespo tvrdost protireformace byla rznými okolnostmi trochu zmírnna. Již onen akkord saský dopával Slezanm volnji po válce dánské místy na svobody náboženské se tak nedalo alespo soustavn a po vší zemi. Bhem války švédské a švédsko-francouzské dokonce vzájemné utrpení nauilo slezské obyvatelstvo bez rozdílu vyznání se milovati a tšiti tou pravou láskou Spasitelovou. Byla místa jako na p. Lvov, kde v kostelích svorn vedle sebe dýchati, a bylo-
sáháno,
prosili
li
pece jen
Boha za slitování katolíci evangelíci. I smlouvy si by kteí téhož kostela mli k utšení zkormoucených svých používati. Spolená tíse je nauila se sbližovati i
dlali, jak srdcí
a
ctíti
navzájem své
pesvdení;
tužby jejich
zajisté
tíhly
150
—
jedním toliko smrem a láska jejich lidí trpce osudem zkoušených ke Spasiteli byla pvodem i cenou si rovna. Krásnou touto shodou v ase tom ve vcech víry tak urputném i ledová kra srdce žoláckého se dovedla asem proháli. V Bolkenhajn na p. arciknz dobrovoln svolil ke konání evangelické bohoslužby v mstském kostele, a tu když roku 1642, švédský generál Vittenberk v tom katolické pobožnosti naprosto zakázal, odvolal ihned své naízení, jakmile o dívjší mírnosti a shod katolík s evangelíky se dovdl.
—
mst
mst
He, si
mnohem
he
vyhradil na míru tom
nekatolíky náleželo
již
ke
své
celé
víe a
Slezsko
na Lehnicku a Bežsku jakož
i
msto
bylo po míru vestfálském. Císa právo v ddiných zemích obraceti
Vratislav.
a
k
mimo mimo
zemím jeho panství
ddiným
tehdy
posledních Piastovc
knížectví volovské a olešnické,
Ostrost tohoto kroku
ovšem byla na
oko zmírnna ustanovením, že nesmí evangelík nutiti k vysthování a že se jim také nesmí brániti, aby do sousedních území k bohoslužbám chodili, ale kostely jim pozavírati sml. Ohrožení Slezáci se utekli r. 1649. s úpnlivými prosbami o zachování svobod náboženských k císai Ferdinandovi, ale nedokázali nieho. Dostali za odpov, že císa bedliv rozhodnutí své uvážil, jež prý ne snad z njaké nevraživosti nýbrž z isté otcovské lásky k nim vyprýštilo, ježto prý si žádá, aby všichni jeho poddaní došli vné blaženosti. Tak se poala ve Slezsku protireformace po r. 1650. Poátek byl uinn tím, že v jednotlivých krajích byly zízeny náboženské komise s nkolika osobami duchovními a s vyšším úedníkem, jež pak od farnosti k farnosti putovali, klíe od far a kostel vymáhali, evangelické knze vyhánli a chrámy po katoliku dávali znovu svtiti. Každýkoli odpor byl mocí vojenskou potlaován. Dílo protireforraaní pokraovalo s rychlostí úžasnou, nebo již prbhem let 1653. a 1654. vzato evangelíkm slezským 656 kostel, z nichž valnou ást byli si sami vystavli; bylo to kruté dosti, avšak bylo tím toliko opláceno rovné rovným. Trpce zakusilo horlivosti strany katolické také Tšínsko.
V Bílsku zaven evangelíkm kostel sv. Trojice, ve Frýštát kostelíek hbitovní, v Tšín prese všechny pímluvy knžny Alžbty Lukreeie a pes prosby evangelík samých vzat jim malý kostelík na hbitov. S podobnou rozhodností pracováno pro katolictví po venkov, takže již v nkolika ne-
také jediný
151
na Tšínsku
dlích i
zabráno
uitelé protestantští ze
Luteráni opavští,
zem
49
kostel,
a
všichni
kazatelé
byli vypuzeni.
majíce v Lichtenštejnech
pány
písn
vystáli pro své náboženské pesvdení dost a dost, zrovna jako kdysi katolíci s jejich strany musili pociovati dsledky zásady „kdo s koho, ten toho". Kostely tu byly protestantm vzaty r. 1654., pastoi a uitelé pak souasn vyhnáni souhlasem knížete Karla Eusebia. Aby horlivost s úplným
katolické,
posílil, vybízel tento kníže hejtmana opavského hraOppersdorfu a jiné pívržence víry katolické, aby rychle
katolík
bte
z
farách katolické knží, a ti aby úmysln kázali bludech protestantských. Sirotky rodi nekatolických aby prý dávali po katohcku vychovávati a aby vbec psobení svému žádných mezí nekladh. Posíleni takovými
usazovali na
ponejvíce
o
a podobnými rozkazy, útoili pak ovšem katolíci o pekot proti luteránm, jimž ani vláda následujícího krále Leopolda nepo-
pála oddechu, nýbrž
spíše jim pitížila.
Na konec tchto úvah ješt
jeden
následek
války
nemžeme ticetileté
ponechati
—
úžasné
nedotknut poklesnutí
sám v sob po dob tak strašné není niím divným, pekvapil by snad spíše opak toho. Výrazn se jeví tato stránka války ticetileté tém nepochopitelnou povrivostí, která bez rozdílu stavu a víry opanovala mysl všech lidí. Voják za války ticetileté smle hledl vstíc dlu, pušce, halapartn i šavli, krátce a dobe nelekal se smrti, ale bál se — strašidel. Avšak nic nemže mravní úpadek tehdejší lépe osvtliti nežli ona hluboko zakoenná víra v arodjnictví. Mínní, že jsou lidé, kteí nadpirozeným jakýmsi nadáním a pomocí ábla mohou jiným škoditi, ovládalo tehdy chuasa i boháe, ueného i neueného. A co život lidských Nkde by se zdálo, že bylo tomuto nesmyslu dáno v obt! jako njaká duševní vypuklo tém pronásledování arodjnic mravnosti.
Úkaz
ten
nákaza.
Ve Slezsku nejhroznji
proslula
procesy
s
arodjnicemi
kde jen r. 1652. spáleno bylo 42 žen, domnlých arodjnic, a v celém knížectví vbec na 200 osob. V Cukmantlu upáleno 85 osob, ve Frývaldov 102, v Zieg-enhalse 22 atd. Též Opava nepravostí tchto nebyla úpln prosta, doítáme-li se na p. že Opavští r. 1653. na hranici na prach spálili Evu Nisa,
152
Mazovu
z
však
nám
se
Vysoké o
Suchou z Vávrovic. Z Tšínská podobném nezachovala ani jedintí zpráva.
a Kiislínu
nem
Nešastné obti své poznával povrený lid podle rzných V nebezpeenství bývaly obzvlášt staré ošklivé babky, nebo naopak ženy krásou slynoucí. Byl-li kdo z arodjnictví podezelým, lapili ho, uvznili a hledali mu po tle význané stopy áblovy jako na p. bradavky a rodná znamení, naež byla vzata na muení, kde pod prací ábelských ubohá muidel ovšem vyznal každý takový nešastník, co si jeho katani páli. asem poblouznný lid popravoval i nebohá nemluvata jako prý zplozence ertovy. O pohoí Jeseníku jako sídle arodjství byly vytvoeny celé báje. Rejdištm arodj arodjnic byla prý obzvlášt hora Petrštejn u Pradda, na níž se sjíždla ábelská eládka arodjná ke kvasu a radovánkám na holích, košatech, na ervených kohoutech a na vranících. Aby mohli prý vzduchem letti, užívali k tomu mastí z mléka, ertího trusu, koen draích a pod. Vilo-li se tomuto všemu, pak zajisté jest zjevná veškerá duševní bída tchto as. Tyto a podobné jim nepravosti trvaly až hluboko do osmnáctého století, jež konen poalo jim klásti pomalu meze. znamení.
ob
i
Poslední Habsburkové. dob váíky ticetileté vládli v zemích eských králové Ferdinand II. a III. (f 1657.) Ferdinand IV., syn panovníka pedcházejícího zemel ješt za života svého otce a proto místo nho nastoupil jeho hvaXr Leopold I. (f 1705.) Kíše habsburská prodlala i za tohoto panovníka pravou .Ea boulivých
kížovou
cestu v bojích s Uhry,
pocítil tuto
nepíze osudu
Turky
a Francouzi.
prostý lid a to tím
více,
Nejhe
ím
kru-
na
dopadaly nelidské útisky vrchností. Ve Slezsku nebylo lépe než jinde. Toliko jediný svtlý bod v tch dobách tu lze zaznamenati totiž založení university vratislavské, akoli zvláštní shodou událostí i tento skutek se stal proti vli dotji
i
doma
mácího
obj^^vatelstva.
Myšlénka vybudovati vysoké školy ve
Vratislavi nebyla nová.
chtli
tak
uiniti již roku 1505. sami
153
aby prý se dobré uení a niravj- ve Slezsku zaNového b3'lo pi tom jen to. že se tentokráte opatrní otcové mští university báli jako božíhp dopuštní a ío z té jediné píiny, že mla býti v rukách jesuit. Strach jejich šel Vratislavští,
kotvily.
tak
daleko,
že
i
nákladné
poselství
Vídn k císai vynutn pinese záhubu,
do
aby ho pouili, že jim universita obchodníky a studenty by trvaly jako jinde neutuchající rozepe a piitky. A po tomto prvním následovalo poselstvo druhé a tetí. Avšak namáhali se zbyten, universita jim zstala a nepinesla jim záhuby, nýbrž mnoho neskonalého dobra duševního i hmotného. pravili,
ježto mezi nimi
—
Ve vcech náboženských koliv utišení: katolictví jest
ani za Leopolda nenastalo jaké-
na postupu,
dovolávají pomoci a ušetení.
Tíse
evangelíci
jejich
se
marn
byla všude znaná,
ale nadjí si nemohli initi ani do budoucnosti žádných; vždy jim nepomohlo ani nkolikeré zakroení krále švédského, ani pímluva kurfit saského a braniborského. S úpadkem vyznání luteránského povznášeli svoji moc katolíci zabíráním far, novým obsazováním klášter a rozmnožováním duchovního majetku. Zajímavo je ísti, že tehdy za
nového rozvoje klášternictví ješt jednou se rozpedl národní boj nad hrobem sv. Hedvik}* v kláštee tebnickém. Jeptišky tamní od 16. stol. byly vtšinou pvodu polského a snažily se slovanský ráz kláštera udržeti volbami polských abatyší. Okolnost tuto s nelibostí nesli Nmci a zasazovali se o to, aby polské jeptišky byly vypuzeny. Nebylo to však jen tak snadno provésti, ježto jeptišky úmysln volily za pedstavené vždy Polky a dovedly na p. r. 1705. i žalaování o suchém chleb a vod vytrpti, nežli by byly povolily císaským komisam a zvolily Nmkyni. Teprve as a stálý vliv i nátlak okolního nmectva pivedl Tebnice zase pod nadvládu nmeckou. Veliká hoe psobily pod vládou Leopoldovou všem pod-
daným
neustálé války,
dotekly,
pece
jen se
které,
jí
a
se naší vlasti ani
také staly
bemenem
jednou ne-
tém
nesnesi-
telným. Slezáci musili totiž jako jiní jednak piln odvádti zvýšené bern na válk}% jednak sami ve zbrani státi, kdyby snad Turci nebo zbouilí
pes Moravu
Maai bu prsmykem Jablunkovským, bu
Opavska vpadli. Jednoho i druhého bylo se R. 1663. pustošily zajisté zbsile hordy turecké až u Olomouce a Brna, proež v Opavsku bylo obyvatelstvo naplnno do
báti.
i
154
ped nepítelem
na Tšínsku, když dochájest vše na nohách, vše plno povstalc a Turkv. Opavští poali proto se zimniným chvatem opravovati hradby a valy a Tšínští bedHv stehli záseky a náspy jablunkovské s velikým nákladem penžním. Avšak nejen to, tžká úhona pišla na i tím, že musili vojska císaská táhnoucí proti Turkm živiti a etná
obavami
zprávy,
zely
že
v
a nejinak
severních
i
Uhrách
n
píkoí od
nich snášeti.
Za
osvdenou vrnost
tuto
a obta-
Leopold I. Tšín, uiniv jej mstem kráaby vysílal jednoho zástupce na snm vratislavský, šlechtu pak tohoto knížectví poctil výsadou, aby nosila prapor se zvláštním odznakem. Netrvalo to však dlouho a Slezsko obtíženo bylo novým V Uhrách vypuiílo široce rozvtvené povstání za strastmi. úelem svržení Habsburk s trnu. Povstalci jednali z té píiny s Turky, Francouzi i s Poláky, Akoli pak spiknutíi jedno krvav potlaeno, zpsobeno nedlouho po tom jiné daleko nebezpenjší. Bej se rozpoutal odtud pedevším v severních Uhrách, takže optn byli ohroženi v prvé na Tšínsku. Odtud opt zoufalé pípravy. Opava a Tšín se nov opevovaly a zásobovaly prachem, olovem a potravinami. Opavští nad lo do Tšína poslali 20 cent prachu, 30 cent olova a 20 cent doutnák a zarubali pohraniní stezky co nejbedlivji, výzvdae na všechny strany rozesílali. Všechny tyto ano pípravy podnikány s tím vtší horlivostí, když se rozšíila zvst o pepadnutí Bílska od lupi maarských. vost usamostatnil císa
lovským
a svoliv,
ad
i
tam totiž vyslali nejprve 10 muž jakoby sukna však pobili stráže v branách, vpustili své druhy v potu asi 4000 muž do msta a tam nelidsky ádili. Usmrtili pi tom 35 lidí, na 30 jiných zranili a všechno msto surov vyloupili. Když odcházeli, hrozili, že napadnou co nejdíve také Pštinu, Skoov a Tšín. Hrozeb svých však nesplnili. Ostatn mysl všech lidí mezitím se obracela smrem jiným k sídelPovstalci
nakoupit,
ti
—
nímu mstu Vídni, již v polovici ervence 1683., byly oblehly nepehledné davy nevících pod velikým vezírem Károu Mustafou. Již zdálo se, že se Turci zmocní hradeb vídeských, když tu pitáhl obleženým na pomoc vhlasný král polský Jan Sobieski. Táhl Slezskem na Ratibo, Opavu a dále k Olomouci. Opavou prošel v srpnu, nacházeje všude po okolním kraji nejlepšího pohoštní pro své vojsko vtši oddíl Polák ležel ;
!
!
155 Trojice. N27. srpna u Opavy v parku pi kostelíku nejsv. Tšínském. Pišedše které zástupy polské se snad braly k Vídni spolen s vojskem císaským, proslavili Poláci se svým vhlasným králem navždy jméno svého národa tím, že Turky krvavou bitvou poraziH, z Rakous vyhnali a Víde v ruce nevících již klesající od záhuby zachránili. Slavné toto vítzství pineslo obrat- štstí zbraním rakouským a tak i blaho millionm duší kesanských, uvážíme-h, že od té chvíle až na naše doby moc národa tureckého nepestala klesati. Rozumí se samo sebou, že ani tato vojna, ani proud krvai
vých
Turkim, újmy pro obyva-
událostí po ní následovavších v bojích jak proti
Francouzm
neobešly se bez citelné zemí habsburských. Nové a nové dan vymýšleny a s písností nelítostnou vymáhány. Platilo se s hlavy, z komín, z dom, z dobytka a nestailo-li to ješt, pak rovnou naizovány dávky proti Turkm, na vysvobození Vídn od ne-
tak proti
telstvo všelikých
vících a mnohé jiné. Války s Turky utuchly na Leopoldova (f potrval
i
za
1705.), ale
vlády císae Josefa
dobu ješt za života španlské s Francií Evropa dále. (f 1711.)
delší
krvavý spor I.
o
zem
válkou poátkem totiž válkou severskou již dlouhá léta rozdmýstoletí 18., chávala dtinská neústupnost a umínnost krále švédského Karla, XII. a ohrožující innost ruského cara Petra 1. Vevšak
podšena byla ješt
Proslulý
likého.
král
jinou
záhubnou
švédský pronikl
r.
1706.
Slezskem až
do Saska pronásleduje kurfita saského Augusta, jenž byl zá-
rove
králem polským. Pítomnost jeho, mocného panovníka protestantského, zavdala evangelíkm slezským píinu k velikému hnutí, které jim pineslo hojné ovoce. Karel XII. se jich ujal a vymohl jim na. eísavi konvencí i smlouvou altránštetskou optnou náboženskou svobodu. Za tento vzácný ústupek však i
musila protestantská i
jeho
ministrm.
Evangelíci po
msta Žel,
že
té bušili zase
ženské nesnášelivosti
zaplatiti
tím
veliké
sumy penz
císai
vším nebylo nic zpomoženo Byla to doba nábo-
do katolík.
—
Panování Josefa I. se koní mimo vše oekávání brzy r, 1711. Na trn po té ihned nastoupil Karel VI., poslední potomek staroslavného rodu habsburského. Nejdležitjší jeho in byl vydání pragmatické sankce. Byl to zákon naizující, aby zem rakouské tvoily navždy nerozdílný celek a sice pod vládou potomstva Karlova po mei i po peslici. V Cechách
156 byl zákon
tento
ve Slezsku
15.
pijat
téhož
íjna
16.
msíce
i
JVIarie
Morav
na
1720.,
17.
íjna a
roku.
Teresie.
Uchvatitel Slezska.
Slavný váleník rakouský princ Eugen Savojský projevil pípadn své mínní o váze pragmatické sankce
kdysi velmi u cizích
mocností,
jesthže pravil,
Marii Teresii armádu 100.000
pízn Na
že
muž,
by lépe bylo pipraviti po získání
nežli se pachtiti
v cizin a po uznáni nedlitelnosti panství habsburského.
slova starého generála došlo brzy,
zavel
oci
(f 1740.),
hnali
se
již
nebo
všichni
sotvaže Karel VI.
sousedé na ddictví
rakouské, aby je rozchvátili; že byli uznali pragmatickou sankci
na
to se z
nich nikdo neohlížel.
Ve velikém nebezpeenství
se ocítily za
takovýchto
pomr
zem
koruny svatováclavské, na nž si zálusk inil kde kdo. Mladá ale rozšafná panovnice Marie Teresie byla b}' beze vší pochyby odolala všem protivnílím proti ní se kasajícím, kdyby ad jejich nebyl rozmnožil nejhorší z nich král pruský Bedich II. Tento svým zákeným úkladm chtl dodati lepšího vzhledu domnlým právním podkladem, si nároky na Krnovsko, svého asu Jiímu Braniborskému zabrané, pak, na Lehnici,
in
Beh
a Olavih jež
si
byli
pedkové
jeho hledli zabezpeiti ro-
dinnými smlouvami. Úmluvy ty však nebyly od panovník eských nikdy uznány, tím mén ovšem potvrzen}'. Bohužel že nebylo se strany habsburské v záležitosti tak vážné vždy šeteno potebné dslednosti, jak toho kiklavý pípad vidíme ješt r. 1686. Tehdy císa Leopold I. sice odškodnil kurfita braniborského Bedicha Viléma svbodzimským krajem (nyní v Bramboích), když se byl zekl svých nárok na ona jmenovaná panství, avšak již nástupce kuiíitv Bedich musil podle tajných smluv, ve které byl uskokem zavleen, onu náhradu opt vrátiti. Uinil tak nerad a ponechávaje potomkm sv3''m
volnou ruku. ab}' v píhodný as staré nárok}" své optn na váhu. Neupínmost tato snad byla jediným vyzna-
položili
157
njším pokleskem, jehož
se
Habsburkové
proti
HohenzoUerm
dopustili.
Tajné pání svých pedk skutkem provésti bylo souzeno Bedichu II., zda na základech právních a cestami poctivými, to jest jiná otázka. Ovšem pruský granátník asto dokráli
bodákem to, eho se jeho pánovi na právu nedostávalo. Od krále Bedicha však nicmén bylo nepátelství proti Marii
rážíval
Teresii
in nanejvýše
Neskonalými zajisté díky ho proti hrupenzi jej zakládal, když asem
nešlechetný.
byl zavázán kmotru svému Karlovi VI., který
bostem jeho otce chrání val a i pro lakotu otcovu nedostatkem strádal; za péi tuto sliboval pak mladý princ nejednou vroucí vdnost, ale pozdjší skutky jeho byly pravým opakem této ctnosti. My, kteí na život Bedichv se díváme již se stanoviska hotových in, nemžeme býti v nejistotách o nízkém stupni jeho mravních zásad, tuto duševní vadu zajímavjší však jest ta okolnost, že na pozorovali již jeho vrstevníci. Vyslanec Seckendorf píše na p,
nm
1730. z Berlína princi Eugenu Savojskému do Vídn o králeviov „velmi falešné, potmšilé a úskoné mysli", o emž se ostatn staiký generál pozdji sám pesvdil, když se princ Bedich uil v jeho táboe umní válenému. Vbec o povaze králevie pruského panovalo ve vídeských kruzích v celku správné mínní od samého poátku^ r.
škoda jen, že neproniklo souasn až k místm nejvyšším. Marie Teresie až do poslední chvíle nechtla uviti varovným hlasm upozorujícím ji na nekalé úmysly pruského krále, ba nezídka se i nemilostiv k takovým zpravodajm chovala.
V klamném domnní
tom
ji
mohla
udržeti
pirozen
jen
vro-
lomnost Bedichova. Lhal jako ze mzdy, petvaoval se, ubezpeoval o istot svých úmysl a vbec žádného prostedku se neštítil, vdl-li, že vede k cíli. Vycházel vždy ze stanoviska svého asu jím samým prosloveného, „možno-li poctivostí nco získati, chceme poctivými mež podvodníky!"
býti, je-li
však potebí klamati,
bu-
Chceme-li však zstati dslednými, musíme vedle osoby Bedichovy hledati píinu ztráty Slezska také v Rakousku samém. Mnoho zla zpsobila v této píin náboženská nesnášelivost vídeských vlád.
Od míru
vestfálského se vedlo slezským protestantm bez;
ustání zle; ale nejen
to,
ani po míru altránštetském nebylo jim
158
dopáno vyznání svého svobodn se držeti, nebo nebyli-li pímo pi každé píležitosti jim bylo po-
pronásledováni, tož alespo
nadízenost katolických úad. Myslíme proto, že skuten nezvratnou pravdu tvrdí elní djepisci slezští, jesthže vidí v pronásledování evangelík slezských jednu z hlavních píin pilnutí zem této k Prusku. Nmci slezští zcela pirozen po celé století obraceli své zraky do Braní bor a Prus, kde stát pohlížel na náboženské pesvdení jako na vc soukromou, když od vlastní vlády své pro víru bývali krut kaceováni. Ježto pak rnyšlenka náboženská byla tehdy silnjší než všechny jiné, vidli mnozí nekatolíci v Bedichu II. vysvoboditele z dosavadních strastí, a nadje ty v nich dobe placení náhoní pruští dlouhá léta živili. Zámry pruské proto slezským evangelíkm byly vítány; neprotivily však se ani tajným protestantm v zemích jiných jako na p. v echách. Malým dkazem toho jsou slova písn v Cechách tou dobou zpívané „Brandeburku, pocítiti
ruku a my tob více, srdce, játra, plíce". Velmi makavý rozdíl jevil se v prvé polovici 18. století také ve vnitním zaízení na svobodných základech postaveného státu pruského a na druhé stran v ústav Rakouska tápajícího stále ješt ve tmách minulých. Bedich II. byl pak ten len rodu hohenzollerského, kterému bylo popáno starých chyb rakouských plnou mrou pro politiku pruskou dej
as
využitkovati a tím
zpsobem
Ti
úkol
sob svený pesn
provésti.
války slezské.
První válka slezská. (1740
Úmysl uzrál,
tím
byla než
o
zmocniti
emž
se
—
1742.)
Slezska byl v Bedichu
nás pouují
mimo
jiné
hlavn
II.
již
dávno
jeho pípravy za
úelem provedené. Bylo dostatek vojska, byly zásoby penz, vdomost toho, že cizí mocnosti spíše Prusku pomohou, by se Marie Teresie ujaly. Ve Slezsku se naopak nedalo i
na obranu pranic; pevnosti byly žalostn zanedbány, tak na p. hlohovská byla úpln sešlá, bežská po devadesáte let neopravena, v Kladsku rzná opevnní zcela poboena. Jediná Nisa byla jakž takž udržována v poádku. Vojska bylo ve
j
159
Slezsku ne více než
asi 2.000
muž
a teprve až
když
již
vá-
lené nebezpeenství zrovna nad hlavou viselo, zvýšen byl tento poet na necelých 7000. Prus naproti tomu stálo pi hranicích 27.000
s
86
dly
a cestu do Slezska
mli
co nejlépe
urovnanou. Ku vpádu došlo 16. prosince 1740. S vojskem pišli také evangelití knzi za posílením a získáním protestant,
hd slezský vbec od Prus neodvracel, vedlo si obvyklý v tch dobách válený pych jako by mu byl neznám. Takto pro prvý poátek bylo vše zaízeno na uchlácholení Slezák a získání jich pro vc krále pruského. Také ve Vídni inil Bedich souasn požadavky velmi umírnné, žádaje nejprve Slezsko za záplatu 2 mil. tolar a pak dokonce jen severní jeho ást za 4 mil., ale to vše inil jen na oko, kdežto v nenasytném srdci svém byl pojal úmysl Rakousko zniiti a se Saskem, Bavorskem a jinými mocnostmi pi nejmenším o západní zem jeho se aby pak
se
jejich vojsko velmi zdrženliv;
rozdliti.
Dolní Slezsko opanovali Prusové rychle a bez obtíží. Ve obsadili již Lehnici a 1. ledna 1741. se položili táborem u hlavního msta Vratislav. Dne 5. ledna byl Bedich
dvou dnech
ve Vratislavi
již
jako doma;
uspoádal
mšákm
ples
a
sám
nimi tanil polonésu. Po ulicích byl všude vele pozdravován. Tak dvrný pomr panoval mezi Vratislavskými a Bedi-
s
chem
—
úhlavním nepítelem císarovniným Voje pruské nenalézajíce nikde odporu, zabíraly ponenáhlu msta a celé kraje, a proto mohly rychle postupovati i na jih do Slezska Horního. Vratislav-obsadili Prušáci bez jediného výstelu, bez krveprolití. Mstská rada toho dne svolila, by projelo pt škadron pruských najednoumstem, aby po most mohly pestoupiti 1
Odru na druhý beh. Nejprve vjely tedy vojenské vozy jednou branou do msta, ale jeden z nich se zastavil zrovna na padacím most, jakoby se bylo nco polámalo. Zatím však se tak stalo, aby mohlo vojsko rychle proniknouti do msta a nejbližší hradby i bránu obsaditi. Uinili prý tak zcela pívtiv a se smíchem, mstská stráž jim odporu nekladla a vydala jim na nejbhžších valech 156 dl. Práv však tou dobou vjela jinou branou i ona jízda do msta, kterou vedl dále mstský major, ukazuje tak cestu, ale uprosted msta již mu pišli v ústrety Prušáci proniknuvší onou první branou. Podšen ohlédl se za sebe a tu
s
pekvapením
seznal, že
i
za
ním
jde již jen
mstská
15U
—
ostatní již byli obsadili nco dstojnických sluh ulice. Taiš: opanoval Bedich msto opatené hradby
a
stráž
bránu,
326
i
dly
mnoha
a
tisíci
zbrojného lidu
dávno popruštlá, popruštlé vsak bylo
msta
padnutí
i
o 6. hod. ranní
stalo
se
.
.
.!
Vratislav byla již
ostatní Slezsko!
a o
8.
radnici vratislavské pijímal od
mšan písahu vrnosti.
sledujících dnech stalo se tak
v
mimo
i
Pe-
Bedich
již
V
na.
ná-
jiným mstech dolnoslezských
Lehnici a Svídnici, kde katolití úedníci a radní zacho-
vali Marii Teresii
povinnou vrnost.
Dále na jih
do Slezska vrazil nejlepší pruský generál
Opav, odkud zahnal rakouské vojsko pod Brovnem pes Moravici do opevnní pi Hradci a odtud dále až na Moravu. Dne 23. ledna 1141. ubytovali se pruští vojáci se Schverinem v Opav, vymáhajíce za malý plat Schverin. Bral se podél hor až k
i
daleko
široko
v
sen,
válené dávky v potravinách^ mšany k tuhým práem pi Zatím padl také Krnov, Cukmantl, Tšín^ hradeb. hornoslezská msta. Pi obran vyznamenali se po
celém
ovse a pod.
úprav val
i
Opolí a jiná
okolí
a nutíce
kteréžto Prušáci práv proto také nemohli Marie Teresie Nisským podkovala za jich vrnost a statenost pochvalným listem. Naše kraje opustili nepátelé teprve z jara, ale byli ihned vystídáni zase vojskem císaským,, protože vše tou dobou splo již severním smrem k rozhodné bitv u vesnice Molvic (nedaleko Behu), jež byla svedena 10. dubna. Vojsko rakouské se tam drželo statn, ano již vít-
jen obyvatelé Nisy, dobýti.
zilo,
sám
takže
útku
Bedich prchal
král
bylo zvstováno,
tam dopustila
že
—
zoufale z boje,
vyhrál.
až
Jízda rakouská
mu na totiž se
chyby, že se záhy pustila v plen spozoroval bystrým okem generál Schverin, pochopil ihned vhodnou chvíli, obnovil útok a odrazil rakouskou pchotu. Tohoto úspchu docílil hlavn vytrvalou
pruského
palbou,
jáky;
té
osudné
vozotajstva,
jež
pšákm
rakouští vojáci
polámaly,
nemohli
což
jeho
majíce
déle
umožnna železnými nabinabijáky devné, když se jim
byla
stíleti
a
tím
se ocítili
Bitva tedy pro Marii Teresii byla prohrána,
v
nevýhod.
Slezsko na vždy
krut pronásledované panovnice po tak nešastných událostech nebylo hodno závidní, ale zhoršilo se ješt tím, že vedle Pruska vystoupili bojovn [íroti ní i Bavoi, Francouzové, Sašové, Španlé a Sardinie, kteížto všichni mimo ztraceno. Postavení
kurfita
bavorského
Karla Alberta
byli
uznali
pragmatickou
161
dobou k vli prospchu smlouvy a sliby nechali Výsledek úmluv jejich byl ten, že vojska bavorská a francouzská vtrhla do Hor. Rakous, dobyla Lince, vpadla pak dále do ech a zmocnila se v listopadu Prahy. Zpráva o tom pohnula císaovnu až k plái. Karel Albert však jednal neúprosn a dal se již 7. prosince v Praze korunovati za krále eského; ale ostatní spojenci nebyli o nic lepší. Saské vojsko obsadilo severní Cechy, a Bedich obnovil také nepátelství vpádem na Moravu a dobytím Olomouce. Marii Teresii na ten as nepomohlo ani na rychlo sebrané vojsko v Uhrách, v zemích alpských a eských, obzvlášt když bylo v kvtnu 1742. nedaleko áslav od Bedicha zase na hlavu poraženo. r. Za takovýchto okolností nezbylo císaovn nic jiného než ujednati mír alespo s králem pruským. Stalo se tak r. 1742. ve Vratislavi a o nco pozdji také v Berlín. Prusko jím získalo území slezské a Kladsko ve 40.182 tver. km. s 1,400.000 obyvateli ve 161 mstech, 4.923 vesnicích a dvorech a vpoteno bylo mezi evropské velmoci. Trhání království eského, na nž ml v poslední chvíli Bedich také zálusk, opela se Marie Teresie s rozhodností zoufalou. Z krásné zem slezské zstalo eské korun celé Tšínsko, asi polovice Opavska a Krnovská a tetina Niska, takže skuten dle slov císae Josefa II. nám Prušáci sebrali zahradu a ponechali nám toliko její plot. Pro národ náš ztráta velmi bolestná, uvážíme-li, že od hlavního svého kmene bylo takto odtrženo nkoUk set tisíc eských duší, kterým bylo souzeno pomalu umírati. Dnes ubožáci již jen živoí. Útosankci, ale tou
úpln
stranou.
výme
ištm mluvy
jejich jest již jen kostel,
už dávno macechou.
tžký
boj za
kdežto škola se jim stala
Také na million Polák vede ve Slezsku
národní své bytí proti
zavilému nepíteli
všeho
Slovanstva. *
*
*
Druhá válka (1744—1745 Smírem
Bedichem
slezská.
— 1748.)
nebyla skonena válka s ostatními mocnostmi s tmi se teprve mlo zaíti útovat. Boj s nimi byl úspšn zahájen dobytím Prahy 16. prosince 1742. a vypuzením Bavor a Francouz z ech. Dalo se tak všude s úinlivou pomocí eského lidu, což císaovnu v jejím utrpení prý velice s
II.
;
11
162
utšovalo. Za to proti židm, kteí všude udržovali s nepítelem zrádné styky, se musilo nastoupiti namnoze písnými tresty.
Postup zbraní císaských a sjíojené s nimi armády anglické byl mnohoslibný, když celé Bavory byly obsazeny a i vojsko francouzské k Rýnu zatlaeno. Karel Albert, Francouzi a Sašové se poali ve Vídni domlouvati, aby z nehod takových njak estn vyvázli, ale v tom již tu byl zase zlý duch Bedich II., plný obav, aby se snad po pemožení tchto nepátel Marie Teresie neobrátila se všemi silami proti nmu. Rychle sjednal nové smlouvy s Francií i s Bavorskem, aby spolen zniili vojska rakouská a roztrhali po té království eské, a navázal
Turky a s protestanty uherskými za úelem spoleného pepadnutí zemí habsburských. U tchto dvou posledních však nepochodil. V srpnu r. 1744. si vynutil Bedich prchod Saskem do též jednání s
ech,
obsadil je a zmocnil
vbec
po
ale
nad
echách
se Prahy.
Obyvatelstvo pražské a
musilo od vojska jeho snášeti krutá bezpráví,
jiné zlý osud potkal pražské studenty, kteí
Byli všichni vazeni
msto
hájili.
pruského vojska, protože prý ukázali více chuti k válenému emeslu nežli ke knihám. Když potom Prušáci zabírali i jižní echy, byli v práci své náhle perušeni do
velkým vojskem rakouským, ale i rozhodným odporem eského nenávidícího vše, co se jmenovalo Prušák. Vojsko
blížícím se lidu
pruské z ech jen stží a za nejvtších sví žel vyvázlo, majíc rakouského vdce Karla Lotrinského stále v patách a to v samém Kladsku a v Horním Slezsku. V naší vlasti slezské proniklo v záí r. 1744. z nenadání pt škadron pruských husar nákladn vydržovati až do Tšína, kde se daly od nemén nežli padesát dn. Tšínské to stálo 6010 zl. Mimo to pak musila celá zem shánti a zasílati spousty potravin a krmiva pruskému vojsku ležícímu v Opav a po okolí. Takovéto týrání a nad to i stálé odvody mladík vehce knížectví poškozovaly; škoda bylo pedevším odvedeného lidu, protože nouze o vojenský dorost byla taková, že se císaovna patentem z 2. záí 1744. obracela s prosbou ná Moravu a Slezsko, aby se i
mšan
obyvatelstvo samo chápalo
horských
zbran k
hájení vlasti,
pi
emž
ani
optn
je-
Valach tšínských
nebjdo zapomenuto. Opavsko se stalo za této druhé války slezské
vištm krvavých šarvátek. Koncem r. 1744. vnikli Prušáci do Opavy a okolí, ale byli odtud nezadlouho vyhnáni od vojska
163
uherského.
Avšak ješt
téhož roku
v prosinci se nepátelská
vojska zase vrátila, zatlaila rakouské posádky za Moravici a obsadila
9.
prosince
optn Opavu
a sousední
obce
pedevším
Tmto však na Raduni, takže Prušáci uznali za dobré jedné noci je pepadnouti. Vytrhli tiše z Opavy a pobili je všechny až na nkolik málo lidí, kteí se zachránili útkem ku svým na Hradec. Den poté vypuzeni byli Uhi i z Benešova, Hluína a Bohumína, a ustoupili v dubnu do Tšínská, nechávajíce tím volnou ruku protivníkovi na obsazení celého jižního Slezska. Avšak neuplynulo mnoho asu a sesílené vojsko uherské vytrhlo od Tšína zpt, zabralo Ratibo i Opolí a pimlo nepítele k ústupu na sever. Jediný Krnov zstal v jeho rukách nikoli však na dlouho. Král Bedich stahoval zástupy své na sever k nové bitv, proež by mu bylo za tžko pišlo, oželeti etnou posádku krnovskou s velícím jí markrabtem Karlem; i vyzval ho, aby se ihned k nmu jDipojil. Ale rozkaz takový bylo mnohem leheji dáti nežli provésti. Sotva že totiž Prušáci s nepehlednou adou nákladních voz Krnov opustili, byli u Petro vic od rakouského vojska pepadeni a nazpt zatlaeni po ztrát asi 600 voz. Teprve k optovn udlenému rozkazu se odvážili nového výpadu a jen s velikými ztrátami bitvy u Hohense prosekali, aby byli úastni vítzné pro friedberka pod Krkonoši. Zástupy uherských husar a pandur byly mezi tím od jiného generála pruského zahnány zpt pes Osoblahu k Opav a odtud zase za Moravici do hor. Nešastné bitvy u eského Zárova a u saského Kesselsdorfu uinily pak konec druhé válce slezské, když byl smluven nový mír v Drážanech (35. prosince 1745.) za týchž asi podmínek jako ti léta ped tím ve Vratislavi. V boji se pokraovalo odtud již jen mezi spojenci obou hlavních sok totiž mezi Francií a Anglií a to v Nizozemsku, až i tam krveprolití bylo zastaveno mírem v Cáchách (v západním Nmecku) r. 1748., jímž byla Marie Teresie pinucena vydati Španlm vtší panství v Itálii, chtla-li si udržeti na dále Belgii. Tak veliké úhony dopadaly sice na slabou ženu jedna za druhou, ale pece nestaily ji, silnou duchem, uvésti v pochybnosti o budoucích lepších asech. Práce, neúnavná práce za zlepšením stavu jejích poddaných, bývala jí v tch dobách milou útchou. Úelu tomuto vnovala jasná panovnice rakouská adu pokojných let po druhé válce slezské a zapsala se tím jakož i pozdjšími blahodárnými iny hluboko do srdcí Kylešovice a Otice, ve kterých se ubytovali husai.
nedali
spáti uherští
pandui
ležící
n
164
svých národ. Jenom ve vcech náboženských bohužel ve Vídni ani po trpkých zkušenostech slezských nechtlo ješt svítati. Evangelíci v eských zemích byli nepetržit pronásledováni. Ale jak se tomu máme diviti, teme-li, že i sám Bedich II. v nov získaném Slezsku se nedovedl povznésti k úplné snášeHvosti náboženské? on sám byl ve píin náboženské zcela lhostejným a akoli asto íkával, že v jeho íši mže každý dle svého stihu dojíti spasení, pece v nov nabité zemi dával svoji nechut a nelibost trpce katolíkm pociovati. Neukládal tžší bepipouštl jich k úadm, úmysln práv na mena válená, ochuzoval jejich kostely a kláštery a vbec ve styku s nimi stavl vše možné na odiv, jenom ne svoji rozhlášenou snášelivost. Také eští evangelití osadníci, které do liduprázdných
A
n
krajin slezských volal,
stili
asto
poznali, že jinak se jim
mluvilo,
nimi jedná a proto nezídka litovali, že opusvoji vlast a šli za hlasem Braniborcovým.
a jinak že se
s
Válka sedmiletá. (1756—1763.)
Pi všech svých starostech o povznesení íše nezapomínala Marie Teresie na bolestnou ránu zasazenou jí odtržením Slezska od zemí ddiných a vždy se kojila nadjí, že se snad bude moci ztracené zem zase zmocniti. Za tím úelem bylo ve Vídni a z Vídn podnikáno velmi mnoho a to v prvé svdomitou péí Václava hrabte z Kounic, té doby nejlepšího poli-
ad
tika
Umní
v Rakousku.
jeho se podailo získati pro svoji
uinna
smlouva na znovudobytí Slezska a Kladska brzy získáno za tím úelem také Sasko i Rusko a nkteré menší státy nmecké. Marie Teresie plesala v duchu, že jí bude dopáno nabýti toho, co jí bylo uloupeno. Bedichu 11. však nezstalo tajno, se mezi jeho nepáteli vyjednává a protože se nemínil Slezska za žádnou cenu vzdáti, spojil se s Anglií a vyzbrojil svou armádu, aby nebyl pekvapen, nýbrž mohl sám dle svého zpsobu zase válku zapoíti. Rozhodnutí svého dlouho neodkládal. V záí r. 1756. pepadl náhle Sasko, odkudž vytrhl do Cech, aby u Lovosic odrazil armádu rakouskou, a nezadlouho poté zvítzil již u vesnice Štrbohoi nedaleko Prahy, akoli vítzství to musil zaplatiti smrtí nejlepšího svého panovnici Francii,
s
níž
;
o
165
úspch
generála Sverina. První následek tchto obležení Prahy, jež
pruských bylo té doby
sklíenému mstu pineslo hrzy do
hord tureckých páhli Prušáci z dl a budovy jako na chrám svatovítský, nejpamátnjší hmoždí na týnský, na královský hrad atd., takže brzy nebylo v Praze lepší stavby, která by nebyla bývala pumami nepátelskými poškozena. Nebylo také divu, když v nemnohých dnech peletlo pražské hradby 25.000 pum a 60.000 kulí dlových.
Zpsobem
nevídané.
Vysvobození pinesla obleženým šastná bitva u Kolína (r. na Bedicha pikvaila. Bohužel porážka tato daleko nestaila urputného krále pruského zkrotiti, nýbrž rozpoutala spíše další boje a sice na celých sedm let. pedevším do Slezska, Litice válená penesla se za tch Branibor a Saska a vbec do se vrnjších ástí Evropy, kde 1757.), první to citelná rána, jež
as
se
a
pak súastnili krvavého zápasu na stran rakouské Francouzi.
Tito
poslední bojovali
mimo
to
z
i
Rusové
týchž
píin
Angliany.
koninách severní Ameriky proti tak mocné S poátku se Bedichovi dailo dobe pesile. Porazil koncem r. 1757. Rakušany u Lysé (nedaleko Lehnice) a pronikl do Opavy, odkud po nkolikadenním pobytu vpadl na Moravu a tam oblehl Olomouc. Msto Opava bylo mu pi tom skladištm všelikých potebných vcí jako potravy, píce á steliva, co vše mlo býti v krátké dob do Olomouce dopraveno. Též Tšínsko bylo od nepátel obsazeno, všechny veejné poklady tam zabrány a tžké kontribuce ukládány, naež, aby si pomoc Tšínská úpln zabezpeili, odvedh Prušáci do Opavy šlechtice Adama Josefa Goalkovského, zemského maršálka* Karla Bernarda Ruseckého a tšínského úedníka mstského Jana Šeršníka, kterým se však podailo ze i
v dalekj^^ch
s
i
uniknouti. Mezitím
zajetí
Opavy
se
vypravilo
vozataj stvo
pruské
z
válených poteb pod ochranou v prsmyku u moravského Budišova pepadeni od rakouského generála Laudona a obrá-
muž
se
k
4000
vozy
12.000
Olomouci, ale byli
na útk smrem k Opav; zanechali však mu celý dovoz v rukách. Král Bedich musil z této píiny od obležení upustiti a odtáhnouti ke svým územím na nová bojišt, kde sice štstí válené asem k nmu obracelo svoji tvá, druhdy bylo se mu pesvditi též o jeho vratkosti. ceni
a
Úhonami válenými
bylo
petržit sužováno, majíc
i
tenkráte
Opavsko
a
bu pítele bu nepítele
Tšínsko nestále
na krku.
166
V zim r. 1758-9. ubytovalo se vojsko rakouské v Opavsku Krnovsku, ale hned po tom po celý rok 1759. byly kraje naše jevištm krvavých potyek mezi obma armádami. Zejména znamenitý rakouský generál Daun tudy ustupoval ped pruským vojevdctim Fukem, jenž pebedl u Holasovic a Držkovic eku Opavu a postupoval za ním až k Budišovu a Špachovu; tam však Rakušané za dobrými zákopy a valy zaujali pevné postavení, takže pruský generál se boje tak nerovného ani neodvážil, nýbrž pes Opavu nazpt ustoupil. Po tchto událostech pitáhl v kvtnu sám král Bedich do Horního Slezska, ale od Zukmantlu opt se bral zpátením pochodem na sever. Ostatní mli v našich krajích vykonati jiní vdcové. Z tchto pepadl generál Verner Opavu (18. listop.) a zajal její posádku, kdežto generál Fuk opanoval celé Opavsko i Krnovsko, a tam se vším svým vojskem pezimoval; rakouský vojevdce Laudon zatím své zástupy rozestavil od Bílska pes celé Tšínsko až na Moravu, ale v Tšín samém vypukly nakažlivé nemoci v jakémsi italském pluku a šíily se mezi lid, psobíce znanou úmrtnost. a
Delší dobu po tchto píbzích mla zem naše od nepátel pokoj, nebo teprv až ke konci sedmileté války v ervnu 1762. pruský generál Verner optn obsadil Opavu a po okolí r. s rakouským vojskem menší potyky svádl. Koncem ervence však byl již zase na ústupu k Hlubicm. Tou dobou chýlil se sedmiletý zápas o ddictví rakouské po krvavých, zádavných bojích ke svému konci. Všechno namáhání Marie Teresie nic nezpomohlo, když nebylo spojenc, kteí by byli chtli skuten pro tžce zkoyšenou panovnici rakouskou nco vážnjšího podniknouti a vytrvale zájmy její hájiti. Nejvydatnji pomáhali ji ješt Rusové, jichž pomocí nejvíce dobyto bylo onch slavných vítzství nad Bedichem u saského Hochkirchu v. 1758., kde zvítzil nad ním generál Daun a v Bramboích u Kunnersdorfu r. 1759. dobrým vedením generála Laudona. Pro zarputilého krále pruského byly tyto porážky zdrcující, jak jest to nejlépe vidti z toho, že se již i sebevražednými myšlénkami obíral, aby z beznadjného postavení vyvázl. A i když potom ješt nkteré šastné boje svedl, pece nebyl pro všestranné vysílení schopen dále bojovati a byl by musel propadnouti neodvratné záhub, kdyby ho nebyla zachránila zmna na trn ruském. Tam nastoupila vládu Kateina II., jež voje své odvolala dom, naež válka
tém
167
mst
15. února 1763. byla vbec skonena mírem v saském Hubertspurce pro Rakousko za týchž podmínek co míry ped-
cházející.
Od s
této
chvíle
myšlénka znovu dobýti Slezska zmizela
povrchu zemského.
Válka švestková a bramborová.
zem eské
neskonilo zabráním ješt jednou za života Marie Slezska, nýbrž mlo se v Teresie pokraovati. Píina toho byla v Bavorsku. Tam zemel vévoda Maxmilián jako poslední potomek domácího r. 1777. panovnického rodu, po nmž mla nastoupiti jiná linie píbuzná, a tu se Rakousko hlásilo k nkterým územím bavorským jako k bývalému majetku koruny eské. Úmysl tento nalezl u vlastních ddic Bavorska ohlasu, ale „zlý soused", jak Marie Teresie Bedicha II. zvala, hrozil se každého povznesení neb rozšíení rakouské moci v Nmecku a sotva že o zámrech tchto doslechl, poal zbrojiti k válce. Rozhodnutí jeho vyvolalo stejné smýšlení i na dvoe vídeském, ízeném tehdy již ve mnohé píin od Josefa II., proež hrozil nový boj s Pruskem, tentokráte o ddictví bavorské; vypukl také již v polovici roku 1778. Válce té íkali v Rakousku „švestková" , ale od Prušák byla zvána „hramborovou" , a to proto, že vtšina šarvátek boj ve velkém to ani nebyl svádna byla na podzim, kdy se esají švestky a vybírají brambory. Bývá jí však také íkáno „pruská pehánka." Úloha chrániti naše Slezsko svena byla od Josefa 11. generálu Bottovi, jenž za východisko své innosti pijal moravské Bílice (nedaleko slezsk. hranic) a pedvoj svj pod generálem Kneblem posunul až k eky Moravice. Opava a Hradec se staly na této hlavními body opornými. Král pruský pestoupil hranice eské 5. ervence 1778,, ale souasn vpadla jeho vojska i do Opavska a dobyla Zukmantlu a Vidná vy, zaež opt škadrona uherských husar vnikla do Hlubic. Prušáci naproti tomu však obsadili Krnov a nedaleký sv. Kopeek s okolními vesnicemi, ve kterých bezohledn vymáhali všeliké zásoby. Knebl, seznav jejich pesilu, ustoupil hbit na S^ruské usilování
o
se
nm
—
—
behm
áe
168
Hradec,
ímž
rozložiti
i
ponec-hal nepíteli volnou ruku. takže se
mšan
rzné poteby zajisté že
a
pak mohl
u Neplachovic a Holasovic. požaduje kontribucí i od opavských. Ježto musila Opava týmž asem dodávati
rakouskému na Hradec a i jinam, tchto událostí trpce pociovala. K šarvátkám
také vojsku
tíhu
menším podnikm váleným docházelo
dosti asto.
Povážlivjší
z nich byla však jen bitka 11. srpna u Deštného, když tam byl
Knebl asn z rána od pruských husar a dragoun náhle pepaden. Zajali mu 6 dstojník, 24 poddstojník, 2 trubae, 400 koní se zavazadly a mnoha ji359 voják, ale mimo to nými cennými potebami. Vinu této nehody nesly Kneblovj- jízdné i
hlídky, jež krátce
do
nho
ped
se nepodívaly,
svítáním sice hlavnický les objely, ale
a
práv tam
byl nepítel ukrj^t a k vý-
padu pipraven. Císa Josef II. se pro tuto nešastnou píhodu na neopatrného generála tak rozezlil, že ho dal zatknouti, aby se celá záležitost mohla ádn vyšetiti. Bez trestu za tuto smlost však Prušáci dlouho nezstali, nebo již po tyech dnech jejich útok na své zákopj' u Bílic Rakušané prudkou stelbou z dl odrazili a veliké škody jim zpsobili, nemohli pak zabrániti obsazení Opavy nepátelským mužstvem pod vedením generála Vernera. Tento se tehdy ubytoval v hostinci u „zlaté koruny" na Horním námstí, kdežto jeho lid zstal mimo msto. Toto jakož i okolní vesnice tím velmi trply. OBzvlášt sedláci musili kolem Opavy poizovati opevnní, hlavn ovšem na šibeniním kopci, na Kylešovském vrchu, pi ece Opav a pi Moravici. Opatení takových na ten as nebylo ani zapotebí, protože princ brunšvický pivedl 12 prapor pruské pchoty a 2 pluky kyrysník, s nimiž se položil na Hradci a mezi Jakubovicemi a Bohuovicemi. aby tak stehl horské pechody. Rakouské vojsko Bottovo tím bylo tak ohroženo, že od Bílic ihned ustoupilo po silnici olomúcké až k Nm. Lodnici, opomenulo však zachrániti zásoby uložené ve Vítkov, které se staly vítanou koistí pruskému podplukovníku Holteiovi. Ten pepadl eené msteko s 400 husary. 200 dragouny a 200 pšáky, naložil na kon 800 pytl ovsa. chléb rozdal vojákm a klidn se bral zpt.
a
Horší
poátkem v
asy
nastaly
íjna;
musili
Prsakm
blízkosti po všech vesnicích
za Pls, majíce však
po sesílení císaského vojska
ustoupiti zase
pi
do
Opavy
a rozložiti se
hranicích pruských od Hostie
opevnní opavská
stále
svým lidem
obsa-
I
169 síla moci rakouské tím asem již zabrala opt Moravice a posunula pední stráže až do Litultovic, pravý beh Štablovic, do Hradce a Budišovic ano i do Jaktae. K menším potykám mezi prvními strážemi docházelo den co den; tak na
zena. Hlavní
p. práv mezi Jaktaem a Opavou (u staré cesty jaktarské) bylo ubito 80 uherských husar, když se nechtli vzdáti, ale hned po tom útok pruský na opevnní jaktarská byl krvav odražen. Den poté zahnán byl zase setník Hahnagy s 200 Valachy a Charváty od pruských opevnní u Otic. Mezi tím pišel sám král Bedich do Krnova aby chránil pravé kídlo pruské ped podnikavým generálem rakouským
Ebrichshausenem a zaplavil svým lidem celé okolí, jakoby se pipravoval k rozhodné bitv. Nicmén k vtšímu podniku
žádnému nedošlo. Ani Tšínsko nezstalo za okolností tchto ušeteno obtíží válených. Ležel tam celé msíce rakousk}^ generál Mitrovský.
Ml
podnikaje asté vpády do území ratiboského. býti za to ztrestán od prince brunšvického. Tento pronikl k Benešovu, spojil se tam koncem íjna s jinými zástupy vojska pruského a pepadl Pol. Ostravu, ale nieho tím nedocílil proto se bizy zase vrátil k ostatnímu svému vojsku za stálých šarvátek ;
s
nepítelem.
Za nastalé zimy
odjel
Bedich
z
Krnova do
Vratislavi, ale
vojsko jeho zstalo ve svém postavení, kdežto císaští
pezimo-
vali v Bruntále, Zukmantlu a v Tšín. Již však v lednu 1779. poaly se zase menší šarvátky, které trvaly po celé dva msíce, až na poátku bezna se již poalo smlouvání o mír. K boji rozhodnému nebylo na žádné stran chuti ani ve Slezsku ani v Cechách pod Krkonoši, mimo to pak carevna ruská se nechtla plánm pruskj^m nakloniti a Bedich sám byl sklíen chorobou. Také Marie Teresie se bála dalších bemen válených a tím zpsobem se všude šíila nálada k míru. Proto bylo také hladce sjednáno pítní v Tšín 8. bezna 1779. a tamtéž vbec uinn i konený mír mezi zástupci pruským, rakouským, ruským, francouzským a ješt jinými. V celku bylo jich sedm. Mír byl podepsán teprve až po dvoumsíním jednání 13. kvtna. Císaovna se jím zekla nárok na ddictví bavorské a dostala za to kus nynjších Hor. Rakous pi . Innu ili tak zv. Innskou tvrt. Územím tímto, pak velikým kusem bývalého Polska získaného v letech 1772. a 1795. a nejinak i zabráním
Dvoe, v Hradci,
170
Bukoviny
r.
1775. nahradila
si
alespo
ásten
bolestnou ztrátu
Slezska.
Když
zpráva po Tšín, že konce; stíleno
roznesla
se
uinn, nemlo
v
mst jásání
konen z
byl mír
hmoždí,
zvo-
nno, konány slavné služby boží a vyslancové, když vyšli ze zemského domu, kde o mír vyjednávali, byli hlun pozdravováni. Aby njakou památku po sob v Tšín zstavili, vyzvali mstskou radu, by projevila kterési pání, že se u svých mocná pimluví za jeho splnní. Tšínští však si a to bez odporu vyžádali na památku jen obrazy s úctyhodnou skromností všech pítomných cizích zástupc. Podobizny ty se až dosud nacházejí v zasedací síni mstského zastupitelstva.
—
—
Na rozlouenou
útulným
s
mstekem
a
dobrými jeho
k nmuž pozvali Tšínská nýbrž i z Opavy.
obyvateH uspoádali vyslancové veliký
ples,
a mšany nejen z tehdy chodily mšanky ješt ve starobylém národním kroji, ale aby nezstaly za Opavankami, které mly pijíti již v módních šatech, objednaly si i ony slavnostní úbory až z Vídn, šlechtice,
úedníky
V Tšín
V Tšín samém zachovala se nám až dosud vzpomínka na svrchu eený mír v zahrad, ve které se vyslanci pi procházkách radívali a smlouvali a již ješt nyní lid zve zahradou míru.
Naše Slezsko.
^ned
jí
po prvé válce slezské slouila Marie Teresie zbylé ásti Slezska v jediný celek. K tomu úelu zaídila královský
úad
v
Opav
pro správu celé
zem,
tedy pro zbytek vévodství
nisského, krnovského a opavského,
pak pro knížectví tšínské a v samostatné panství bílské. Stavové tchto kraj se scházeli na „veejném konvente" v Opav. Souasná doba však vyžadovala uvnit zmn pronikavjších, jak se to dalo již v jiných zemích pod vládou této panovnice, a tak opravoi váno všude, kde se poteba ukázala a síly staily. Upravena byla na lepších zásadách správa veejná, finanní i soudní, lépe zaízeny školy a obrácen zetel k záležitostem církevním i vo-
nm
jenským. Pro Marie Teresie
blahobyt
—
budiž
ji
zuboženého za to
lidu
selského
vná pam —
vykonala mnoho.
velice
1-71
Sedlák za níž
ve
vlády
její
všem byl
svého pána,
úpl ješt
závislý.
nesml
se dle
stále
pod tlakem vrchnosti, na
Nesml se sthovati bez dovolení své vle oženiti, nesml syna dáti
na emeslo nebo na studie, pracoval vrchnosti nadhánl pi honb, dlal posla atd. Tomu robota. Tento pomr poddaného k pánu se v hrznou nelidskou porobu, co se stávalo
na
poli a
v
lese,
všemu íkalo se asto zvrhoval
práv
ponejvíce
v zemích eských, zaplavených cizí šlechtou. Nezídka se piházelo, že s nebohým sedlákem se pak zacházelo nežli se zvíetem. A kdyby jen to ho bylo tísnilo! Nesmíme zapomínati, že každý panský dráb nebo hajný ml právo, kdy chtl, opovrženého raba karabáovati a trestati dle své libosti a že mimo to k takovým tlesným trestm za rzná provinní docházelo každé soboty hromadn ped úedníky panskými.
he
lovka
Tato pro
venkovského petžká a bolestná robota
trvala skoro až do konce vlády Marie Teresie a psobila velmi
asto
i
v
té
utlaené,
nkdy
týráním až ztuplé duši selské
hokost nevýslovnou, kdyžt slyšíme, že asem vypukaly selské boue. Za vlády Marie Teresie k zoufalým takovýmto projevm šlapané lidskosti došlo v zemích eských nkolikráte, ale velikého rozmru nabylo povstání selského lidu zejména v Tšínsku a tu pedevším na panství frýštáckém a pak v bývalém knížectví bílském.
Tmito bouemi byl uinn vbec poátek vešketch as v našich zemích, poátek, který po té odboj sedlák na Morav, ano i v echách.
rého selského hnutí
zpsobil brzy První nepokoje na Tšínsku bylo pozorovati r. 1766., ale v roce následujícím po mnohém smlouvání se již spiklo v tchto krajích 137 obcí a odepely rázn svým vrchnostem všeliké povinnosti. V kraji opavském se dle jejich píkladu vzchopili sedláci v okolí Klimkovic jako v Lagnov, v Porube, ve Svinov, ve Vesin, pak v Budišovicích a po rznu ješt jinde, ale pímých výsledk se na ten as nedodlah pražádných. Za to v kraji tšínském byly vrchnosti odhodlaným vystoupením svých poddaných pivedeny do velikých rozpak. Tam sedláci, vedeni jsouce obtavými vdci, se srocovali a scházeli za asu noního v lesích a na polích k tajným poradám a konen bez ohledu na vrchnosti a pedepsanou cestu úední vyslali k císaskému dvoru ve Vídni deputaci se stížnostmi uvedenými ve dvanácti odstavcích. Žehrali tam, že musí dvojnásobnou robotu zastávati, že jim vrchnost dává k výživ nejhorší pozemky, že
172 jsou jako
zvr honni
a bytí nelítostné že jim za všechnu po-
piinní bývá jediným údlem. Mnozí prý surovým nakládáním úedník a dozorc až o zdraví pišli. slušnost
A jim
a
divoucí!
div
sluchu
stížnosti
a
vyšetil.
Ve
Vídni
Zkoumání
to šlo
nýbrž popáli komisae, aby jejich pomalu ku pedu, ale
nezavrhli,
jich
Tšínsko
na
vyslali
sice
výsledek jeho byl v celku pro poddané uspokojivý. Roku 1768. zízena byla tak zvaná urbariálni komise, aby vyšetila, ím poddaní jsou vrchnostem povinni a ím nikoli a brzy po tom r. 1771. vydán byl již rohotni patent pro Slezsko a o tyi léta
pozdji také pro Cechy a Moravu. Robota
se
jím snižovala na
polovinu asu.
Nedovedeme
pedk
si
ani
pedstaviti
radost,
již
srdce
našich
císaovnina pocítila Nemén však jest zajímavo, že tyto pocity byly smíšeny s velikou dávkou vrchnostem, zda snad si neponechaly polovinu nedvry roboty, kdežto prý mly prohlásiti úplnou svobodu. Domnnka tato na mnoze tak mysl sedlák popletla, že se i zbran chápali a pánm i úedníkm se palistvím a krveprolitím hledli vyz tohoto rozhodnutí
!
.
vi
K bouím
takovým tehdy došlo jDedevším v Cechách, východních kraj shromáždní musili býti konen rozprášeni vojskem (u Chlumce), ale na tisíce jich ješt pišlo hledat onoho pravého ^.zlatého patentu císaského" až ku Praze. Mýlili se ovšem velice a proto jim na konec pišlo vhod i to málo, jehož se jim takto dostalo. Vžd3' beztak pidala k tomu duchaplná panovnice jiná ješt naízení polehující lidu selskému ve mnohé píin, jako že naídila státním úadm, aby se ho zastávaly, dále že zakázala muení, a pálení arodjnic, odstranila muidla od soud, aby již nikdo nebyl k piznání donucován pálením bok, trháním neht, natahováním na skipec, vykrucováním úd a kterými ješt ábelskými pístroji a zpsoby se to dalo. Akoli si císaovna Marie Teresie v mysli a v srdcích všech národ a i našeho postavila blahodárnými svými opravami pomník nad kov trvalejší, pece jen se dotkla srdcí eských rukou chladnou, ano mrazivou, když v zemích koruny svatováclavské na úkor posvátné nám ei mateské poala zjednávati umlé nadpráví nmin. Ješt r. 1747. potvrdila stavm opavským zízení zemské po esku školy i úady na Tšínsku i v Tšín samém byly tou dobou výhradn eské a. jen v Opav smíšené mstíti.
kde sedláci
z
—
—
173
—
svého panování však poala pímo germanisonemla moci žádné, dáváno jí do tch eštinou, a kde rovnoprávná již byla, dostávala vrch. Tak na p. do desk zemských opavských
ped koncem
vati.
Kde
rovné právo
tlakem
s
as
nmina s
hry
se až do poloviny 18. stol. zapisovalo jen esky, a vložil-li si kdo zápis nmecký, musel ho opatiti poznámkou, že okolnost ta nemá býti nijak zápisu na závadu, avšak již r. 1755. nastala zmna v neprospch našeho jazyka. Komoí František Karel svob. pán Viplar z Ušic veejn oznámil, že se vklady do desk zemských mohou díti jakoukoli eí, kterýmžto prlomem zjedvlastn pevaha a to nejen v deskách zemských nána nýbrž v život veejném vbec.
nmin
Takto eština, jež pltvrta století byla jedinou úední eí na Opavsku, postavena byla macešsky na druhé místo, ale v nkolika desítiletích urváno jí i toto právo. Také v život soukromém stlaován její význam na nejmenší možnou míru a na míst ní zpsobem kiklavým pednost dávána nmin. Dležitost
její
v mysl
vtloukána, takže
lidu
eského byla uskokem
eský lovk
i
násilím
ve znalosti tohoto jazyka musil
nezbytn spatovati zázranou vodiku, jíž lze na svt více zpsobiti a dále se dostati. Jak nás to dnes pekvapí, teme-li na p., že
r.
1780.
nmina
byla
uinna mítkem
i
pro
zp-
Kdo neuml sobilost k asnjší ženitb nebo ku vdavkám! nmecky, nesml se ped 21. rokem ženiti, ped 17. provdati. Než mlo býti žel Bohu ješt he.
Josef
II.
zemela po 40tileté blahodárné vlád 29. k vnému odpoinku v císaské hrobce u kapucín ve Vídni. I v temném tomto sklepení, za /ítarie Teresie
listopadu
1780.
a
uložena
lidí djetvorných, vykázáno nejvtšímu z rodu habsburského estné místo. Spoívá tam tlo veliké panovnice povýšeno nad ostatními na vysokém podstavci. nohou jejích díme sen spravedlivých vrný jejím zásadám syn Josef II. Josef II. Co vše pi vzpomínce na nj rozvíí klidnou hladinu naší duše! Ped tyiceti, padesáti léty každá babka po
jehož branou utuchá práce
U
!
174
venkov umla o nm vyprávti. A jak vyprávti! Dnes známost skutk jeho z mj-sli venkovského lidu již se vytratila, osoby i
kniha slávu j.eho i vznešenou, pro vše dobré zaujatou mysl jeho bude velebiti po všechny vky. Škoda, peškoda, že i jeho památku nám zatemuje snaha jeho po zízeni jednolité íše rakouské v každé píin a tedy i ve píin národní! Josef II. chtl, nikterak snad z nesnášelivosti národnostní, jež mu byla úpln cizí, mnohojazyné panství své promniti v íši s jedním jediným vládnoucím jazykem nmeckým. Kroky, které ale
—
a
úelem
za tím
podnikal,
dlužno jest však zapoísti mezi ony,
nho pokládáme ne-li za nešastné, tož zcela jist za ukvapené. Docílil tím aspo, butež za to díky Prozetelnosti, pravého opaku. Vývoj všech tchto a podobných událostí chceme které u
v následujícím podrobnji vylíiti.
Císa Josef 11. ml jako matka jeho velou neukojitelnou touhu po zvelebení hmotného i duševního blahobj^tu svých poddaných. Jsa povahy vzntlivé a proniknut duchem, který z Francie tehda po celé E\Top se šíil, zavrhoval vše staré a
smle
se dával
na cesty nové. dosud nevyzkoušené.
že trhá pouta, jež nižší vrstvy lidu
piinním
Vdomí,
všelikých vrch-
na mnoze pokroku všeobecnému bývala na nelze zabezpeovati úspch jiz pedem, upíti, že jej pílišná horlivost pi tom asto i na scestí svádla. Jedno však vždy a všude dovedl dsledn a s úspchem nemalým provádti, totiž že osobním stykem s nejnižšími vrstvami lidu získával si jeho náklonnost jako žádný jiný panovník jeho rodu. Kdož by tu nevzpomnl, že u Slavíkovic na Morav ností píliš tísnila a
si
i
zaoral!
On
a
mu
závadu, zdálo se
miloval prostý
lid,
vyhledával jeho spolenost,
vyslýchal jeho stížnosti a nezídka pinášel utlaovaným pomoc slovem i skutkem. Proto také velká ást jeho reforem i oprav se nesla za zlepšením stavu tíd nejnižších, selských. Nejvtší skutek v této píin uinil zrušením nevolnictví r. 1781., chtje
poddaným zabezpeiti volné sthování, jehož díve nebylo, a dopávaje jim také možnosti, aby dti své bez pekážky mohli tak
dávati na uení, do škol nebo
Robotu
zmírniti a dovolil
k obchodu a
p.
úpln odstraniti anebo alespo o nco sedlákm vésti si stížnost na pehmaty vrch-
snažil
se
Od tch dob nerozhodovali o právech lidu lecjací „páni Francové" (písai) ze zámku, nýbrž od státu zkoušení a jmenovaní úedníci. Aby dan byly sijravedliv vymeny dle výno-
ností.
175
snosti polí, dal
a jakost
její
všechnu
pdu
celého
mocnáství
peUv
vymiti
prozkoumati, takže pak dle toho spravedliv byly
dávky jak sedláku, tak pánu bez rozdílu. k ulehení svtské bídy smovalo hojné zakládání chudobinc, sirotinc, nemocnic, ústav pro hluchonmé, choré duchem atd. Úinné podpoe Josefov tšila se také rzná odvtví lidského zamstnání, pinášející státu hojný užitek, a tak
ureny
všeliké
Zajisté že
se dovídáme, že
i
si
všímal rozvoje polního hospodáství, pobízel
k pstní všelikého prmyslu a ze všech obchod. Ve Slezsku zkvétala na Opavsku
svých podporoval na Téšínsku výroba látek ve mstech, jež se až dosud tímto prmyslem vyznaují, a tím se povznášel i obchod. Nov zaízené veliké trhy v Tšín za úelem odlákání polských obchodník od Pruského Slezska se však neosvdily, teba se pi tom vláda starala i o rychlejší spojení poštovní
strany
pes
naší vlasti
s
Brnem
a
sil i
Olomoucem
a s druhé
Bílsko až se Lvovem.
Velmi pamtihodné
jest,
že do vlády Marie Teresie a jejího
syna spadají prvé poátky uhelné tžby v revíru ostravském. Vypravuje se, že asi r. 1750, žil v Polské Ostrav chudobný ková, jejž bída asto tak svírala, že nemíval pod mchem ani cím zatopiti. Sbírával prý proto piln ohoelé a zuhelnatlé kousky deva zbylé na ohništích pastý a snášel je do své kovárny. Jednou když za šera také nasbíral vše, co mu pod ruku pišlo a podpálil tím ohe, zdálo se mu, že jaksi veseleji a jasnji plaménky vyšlehují a vydávají nad obyej mnoho tepla. I pihlédl blíže k ohništi a vidl, že v planou erné kaménky uhlí. Nález takový pirozen povzbudil i jiné, aby uhlí kamenného používali, až konen se '
nm
—
i sám hrab František Josef Vlek zakoupiti pozemky uhelným ložiskem a poal ve vtší míe erné zlato dobývati. První jámy poídil hr. Laryš v Karviné r. 1776. a 1785., hr. Vlek v Polské Ostrav r. 1787. a baron Richard Mattenkloit (ti Matnkloa) v Orlové r. 1817. Za to starobylé železárny v Moravce zašly r. 1780., ale nahrazeny byly novými ,y Ústroni. Na Opavsku byl uinn v dolování spíše krok nazpt, nebo zlaté, stíbrné a olovné bán u Zukmantlu, Bílé vody, Johan-
odhodlal
s
nisberku a u Benešova pod vládou císae Josefa v nový život je uvedl teprve až rok 1848. nosti
II.
úpln
zpustly;
Ve vcech náboženských byl osvícený císa milovný volpesvdení, vda dobe, že práv násilí to jest, jež v této
176
píin se
lze nazvati nejvtší nelidskostí. Jestliže
pirozenou
silou
initi duch, o tolik
tlo
zajisté brání
všemu sob nemilému, ím více tak bude nad hmotu povznesený! Proto byl vydán r.
1781. tak zvaný toleranní patent, jímž se dopouštlo v íši vyznání luteránské a kalvínské, na východ pak i pravoslaví. Kdož mimo katolické a tato ti jmenovaná náboženství se nacházeli,
mli
se
k nkterému
z
práv jmenovaných
pipojiti.
1
bylo jásotu a plesání mezi ubožáky dotud pronásledovanj^mi bez konce; ve Slezsku ovšem, kde protireformace pece jen nikdy nebyla zbraní tak píliš ostrou provádna, a kde asem svoboda našli se evangelík celé zástupy. stediskem a nejen to, na Tšínsku poaly se ihned nov rozvíjeti a zakládati nové náboženské obce jako v Javoí, Bílsku, v Bludovicích, ve Visle, v Bystici, v Ústroni a ješt jinde. Na Opavsku omezilo se protestanství výhradn na obce nmecké jako jsou Godorf, Vrbno, Kutldorf, Hiršberk a j.
náboženská byla
Tšínsko bylo
Pi
i
dovolena,
jejich
této píležitosti
vzpomínáme
v souvislosti
náboženských
Z Opavska a Krnovská byli vyhnáni v 16. století, ale patrn se svým zpsobem nenápadn vraceli zase zpt, nebo pi vydání toleranního patentu pro židy z r. záležitostí
také žid,
teme,
že toho roku ve Slezsku bylo 119 rodin židovských,
z nichž 88 ano spíše v vosti, budí pražádných
nebyl závidní hodný, jsme náboženské nesnášeliNemli práv obanských pocit uražené lidskosti. a žili v opovržení, proto také musili bydliti v od-
1752.
na Tšínsku.
nás nyní,
kdy
Osud
jejich
prosti
dlených tvrtích mst a odívati se zvláštním šatem, aby je bylo možno všude a ihned poznati. Šlechetné srdce Josefovo takového ponížení také -lovka snésti nemohlo, a tak i židy jeho milost ozáila. Všechna vnjší znamení dívjší potupy s nich sata a dovoleno jim žíti jako jiným státním obanm, jinak si pál sám císa, aby ve Slezsku poet jich byl omezen toliko na potomky onch 119 rodin svrchu dotených. Nad to nesmli si poíditi ani synagogy, aniž voliti rabína nebo pedstaveného obce. V Opav mimo to vedle jediné rodiny od Marie Teresie k tomu privilegované nesml žádný žid sídliti, ba ani déle než 8 dní se zdržovati, pi si ješt u mstského úadu musil zakoupiti lístek pro nocleh. Na Tšínsku pociovali Israelité stále ješt nepíze doby tím, že vždy jen jeden ženatý syn z rodiny byl pokládán za státního obana, kdežto
a
em
177
ostatní
v
sluli cizinci;
Tšín samém
byly trpny jen
dv
ži-
dovské rodiny. *
*
*
Citeln a trpce katolické,
Tak
fale.
se dotkly
opravné snahy císaovy církve
do jejíhož ústrojí asem Josef II. zasáhl velmi trouzostil zákaz prohlašování papežských bull v íši
bez dovolení panovníkova,
stavl pod
valy ošetováním
dohled semináe
státní
ehole,
zamstnánemocných nebo vyuováním mládeže, zstavil
a stal se postrachem klášterníkm.
které se
nedoteny, kláštery jiných všaK beze smilování rušil a zavíral. Padlo jich v íši na 700 za obt duchu asu, pi emž velmi zhusta postupováno bývalo s bezpíkladnou bezohledností jak proti eholníkm, tak obzvlášt i proti památkám v klášteích chovaným. Z Opavy odstranni nejprve jesuité, jejichž ád byl již za Marie Teresie pro všeobecnou neoblíbenost od papeže zrušen. R. 1783. zaven byl klášter dominikánský, z jehož památného chrámu sv, Václava udláno vojenské skladišt; rok ped tím byl odstrann klášter klarisek. Jediný starší klášter, který Opava dosud má, totiž minoritský, jest
pokraováním statek
len
kláštera
zrušeného.
františkánského
V Krnov
r.
1787.
zachovali
pro
nedo-
se jen minoriti,
pak ve Frývaldov a v Bílé Vod zachránily jejich V Tšín josefínskou boui všechny kláštery šastn
piaristy
školy.
pestály.
Ze jmní zrušeným klášterm odatého bohatnul náboženský fond, kterého bylo potom používáno s velikým prospchem k zizování nových far, kde jich bylo zapotebí. Takových založeno bylo jen na Tšínsku kolem 20, na Opavsku v horách
pirozen
více.
Nešastn asem
obad
opravoval Josef
církví stanovených a
zvyk
u
II.
tam,
kde
se dotýkal
lidu oblíbených.
Tu pe-
konával mnohdy sám sebe a musil pak ve mnohém sám, neku-li jeho nástupce Leopold II. jíti trochu zpt. Zakazoval-li procesí a pouti, nebo nedovoloval-li stavní božího hrobu o velikonocích a nutil lidi. aby se v pytlích pohbívali, pak zejm bral lidu to, co jim bylo milé anebo zase nco vnucoval, co se jim z duše protivilo, krátce a dobe narážel na pevnou hráz, které ješt nikomu na svt se nepodailo povaliti. Jest to 12
178 lidová vrnost ke zddným zásadám, neochvjná i tehdy, když nejedná se o vci zrovna zásadní. Ve správ státní postehl Josef 11. též etné nedostatky, kterým hledl ihned odpomoci. Na tomto míst vytýkáme jen
novou úpravu našeho Slezska, jež rozdlil na kraj tšínský a opavský a oba postavil pod vrchní správu zemskou v Brn. Soudn podízeny byly oba kraje až do jeho vlády appellanímu i odvolacímu soudu v Praze, když však byl zízen odvolací a hrdelní soud v hlavním mst moravském, chodili tam i Slezáci pro své rozsudky. Tím petržen byl poslední svazek, jímž naše vlast ke království eskému byla ješt poutána.
A
krásných snahách císaových slypece nejvíce vzpomínek budí v nás jeho pomr k eskému národu, vlastn k naší ei. Pipomnli jsme již nahoe, jak za Marie Teresie macešsky odstrkován byl náš milovaný jazyk od svého vlastního krbu a pednost dávána ei, jež nikdy v našich zemích domácí nebyla, ale za vlády Josefovy nezstalo jen pi tchto poátených pokusech, nýbrž páchána byla již bezpráví do nebe volající. Ale Josef II. neutlaoval eštinu z píin nestiánýbrž hlavn k vli své oblíbené myšlénce šelivosti národní, zstaviti svým nástupcm íši jednolitou v každé píin, nejvíce však po stránce jazykové. To se rozumí, že bolest a škodu šeli,
vše, co tuto
jsme
o
vzbuzuje naši pilnou pozornost,
lidu eského tato okolnost ani o poznání nezmírnila, a to z té jednoduché píiny, že rána bolí, i když ji hladíme. Takto pedstavuje nám tedy veliký syn Marie Teresie nezapomenutelného dobrodince, jenž dal svým národm svobodu tla i duše. ale echové mli si, tyto blahodárné úsluhy vykoupiti obtováním své mateštiny. Požatoho nejcennjšího pokladu svtského
—
asem
davek tento byl pro nás tím jazyk
eský
se
tehdy ozýval
kázáních, v píbytcích
již
jen po
pi pohádkách
nebezpený, nebo venkov, v kostele pi
velice
a písních.
Nmina
pano-
úad
v Cechách a drala se jako by živelní silou v ped i ve Slezsku. V Tšínsku odolávala jí eština velmi dlouho, akoli již r. 1786. byl vydán písný rozkaz, aby práv v Tšín a mimo to i v Opav, Bílsku a Johannisberku polský vala všude v
a
eský
jazyk byl
nadobro
z
úadoven vymýcen
a
nminou
nahrazen.
O resie
školách jest
vnucována byla
pímo
Za Marie Temluviti. obecným školám i v krajích
bolestno
nmina
179
lyze eských, a Josef
II,
naídil, že na studie
vbec nemá
býti
jazyka, k emu pozdji pidal ješt nelítostná naízení, aby nadace a podpory udlovány byly jen studujícím, kteí umjí nmecky. Ano ani k emeslu
nmeckého
pijat hoch neznalý
i
neml
býti
ením,
že se
uedníka mladík, nevykázal-li se vysvddv léta uil zázranému jazyku. Na konec vyhánna byla eština z chrám, kláštery bjiy rušeny hlavn v eských krajích, knihovny pustošeny, v Praze z královského vzat za
alespo
i
hradu chtli uiniti kasárna stoletéin utrpení se
ml
státi
eský národ po dlouhém, dvounevdomým parohem, aby znenáhla
!
klesal ve chladný hrob.
Nejvyšší vládce však nedal nepravosti vybujeti, nýbrž shlédl
milostivým okem na bídu naši a pomohl ve chvíli nejrozhodnjší.
jsla
^oku
prahu
179U. ujal se vlády
19. století.
Josefv
bratr Leopold
11. ,
jehož
obyvatelstvo íše podšené ukvapenými skutky jeho pedchdce. Vyhovl beze zdráhání požadavkm na kladeným, ale v hlavních vcech skuten pokrokových a prospšných nepovolil. V Praze dal se dokonce korunovati, aby dal na jevo, že míní šetiti zaruených práv království eského, jež jeho pedchdce nezídka brával v nevážnost, a proto také hlavy své korunou svatováclavskou neozdobil. Vláda nového panovníka však dlouho netrvala, nebo zemel již druhý rok po. svém nastoupení a byl vystídán synem svým Františkem I. (1792— 1835.) rovnž korunovaným králem eským. Panování tohoto císae bylo podobn bouhvé, ba boulivjší než Leopolda I. Válka válku stíhala bezmála celé tvrtstoletí a zemím rakouským bylo pi tom projíti pravým oistcem hlavní úlohou bylo upokojiti
i
utrpení.
Roku
vypukla hrzyplná revoluce frans povrchu Francie vše zastaralé a nepohodlné. Následek její byly dlouhotrvající všeevropské války, ve kterých prolévalo krev svou také statisíce voják rakouských, rekrutovaných ponejvíce ze zemí eských. Slezáci súastnili se boj tchto velmi úinliv, ovšem 1789. byla totiž
couzská, která v pravém slova smyslu smetla
12*
180 bez ustání v cizin, ježto
zápas noha nepátelská
dan
novákové
slezské se za tchto obrovských
Za
císaovy poddané.
je tížily jako jiné
u nás
pdy
ani nedotkla.
odvody a válené Tak odvádni byli
to
mimoádné píspvky
a sbírány
již
za první
války francouzské nkolikráte a nejinak za druhé, prbhem níž trplo pedevším Tšínsko astým prchodem armád ruských.
Hned na poátku jejím r. 1798. prošlo jich Tšínem 60.000 vedle menšího sboru vysthovalc francouzských, kteí šli hájit s Rusy poádku ve své vlasti. Kolem r. 1800. rekrutováno v Opav a po okolí znovu, s jakým drazem vidti z toho, že do vojska bylo vazeno 22 chovanc opavského gymnasia. Avšak bez dlouhého rozmýšlení naízeny byly ješt téhož roku optné odvody od prvního generála z
míe
pak
šlo
té
Opavska bylo
sko jen
doby arciknížete Karla, jehož voj-
posíleno
to takto dále,
V
1000 muži.
takže srdce
hrzou
nezmnné
se svírala,
kdy-
na obzoru ukázali a mladé nmžstvo jako strašnému císai francouzskému Napoleonovi od-
koli se „verbovníci"
na jatky
proti
vádli.
Nejpohnutjší rok záhubných tchto boj byl pro Slezsko 1805., kdy se bojišt posunulo až na Moravu ke Slavkovu. Tam v bitv tí císa rakouského, ruského a francouzského naše i spojenecká vojska ruská byla krvav potena. Rusové Opavou projel se brali na Moravu Opavskem a Tšínském a Slezskem se opt brali zpt. Vlekli sám car Alexandr I. s sebou nakažlivou nemoc moskalku, kterou sami etn umíV Opav rali a již i mezi obyvatelstvem, kudy táhli, šíih. skonalo jich ranných a nemocných do nkolika set. Z hrzy ped útrapami válenými prchla tenkráte z Vídn celá rodina císaská na Tšínsko a pozdji dále až do Krakova. Chorobná císaovna se tehdy usídlila ve Frýdku, arciknžna Marie Luisa ve Skocov, v Tšín pak knížata Rajner a Albert, pi nichž onen
—
—
i
se drželi
i
vyslancové cizích mocností a nejvj^šší íšští úedníci.
Ruch válený na dlouho léta,
bylo pak
národm
klid
tyi
1809. tím
vtší
neuiuchl, a potrval-li
rakouským pestáti
r.
pohromy.
Císa Napoleon byl tím asem zamstnán nebezpeným bojem ve Španlích, v em státníci rakouští vidli vhodnou píležitost obnoviti s ním boj na vybavení z jeho pout. Rakousko Obtavost, jakou pi tom dávali na se proto chopilo zbran. jevo všichni poddaní císaovi, nemá v djinách našeho moc-
181
náství
Teba
lovné,
akoli
sledek války
pímo
Po nezídka
to
bohužel
zajisté
staten
všechno bila,
zdrcující
ke krajnímu
a
nadarmo. vý-
dalo
byl
hlavn z penžitých prostedk a niusilo íši
pro
nastal nedostatek
nouti
se
naše
vojska
se
to
celkový té
píiny,
že
se proto sáh-
násilí.
pobrány byly totiž po klášteích, chrámech, i po soukromých domech všechny zlaté a stíbrné nádoby, aby alespo nejhorší pohroma byla zažehnána. Poniry tyto se dotkly nelítostn Slezska, ale nebylo by bývalo nejhe, kdyby tím zpsobem bylo bývalo odvráceno všechno nebezpeenZel že se tak nestalo! Všechny zmínné obti nestaství. ily k vyrovnání vehkých schodk ve státní pokladn a proto vydáváno vždy více penz papírových, až r. 1811. jich už bylo v obhu tolik, že ztratily svou cenu. Vláda musila proto patentem ze dne 20. února toho roku prohlásiti, že platí „erné bankocetle" již jen ptinu pvodní své hodnoty a doznání to zejm nmsilo pro statisíce poddaných znamenati takoka hotovou mizinu. Náek srdcelomný a plá se rozléhal prý tehdy po Slezsku, emuž každý rád uví, jestliže uváží, že tím zpsobem lovk držící v ruce „zlatý šajnu", v téže chvíli z nho ml jen 12 groš. Pddobné pohromy naše vlasti nikdy ped tím ani potom nezažily. Jakoby však ani z moe žalu nemlo vyjíti, rozrušeno bylo mocnáství rakouské novou válkou nevšímáme-li si menšího zbrojení r. 1812. k Napoleonov výpi-av na Rus zase v létech 1813. a 1814.. která však již ádní Napoleonovu uinila navždy pítrž. Zniila ho bitva národ u Lipska v íjnu 1813. Trapné následky dlouholetých boj však se dávaly ješt po nkolik let všude pociovati, v Rakousku hlavn novým úpadkem papírových penz r. 1818., když 250 zlatých „cedulových" srovnáno 100 zlatými mny stíbrné. Veliký nedostatek obilnin a odtud vzniklá neslýchaná drahota nejnutnjších životních poteb dovršovala všeobecné zlo. Ve Slezsku na p. celé
íši
i
i
—
—
po celou
adu
let se
prodávala frýdecká
mice
rži
za 18
zl.,
Teprve po létech 1820. poal se život našich zbdovaných zemí vraceti zase v obvyklé koleje, a tu i drahota povohla. jak to vidti z toho, že tehdy již kupovali a i)rodávali na Tšínsku mici rži za 1 zl. a ovsa za 30 groš. pšenice za 20
zl.
1
*
*
182
V
tchto asích
mocná,
schzí
stala se
Opava povstnou onou památnou
od 20. íjna do 20. prosince r. 1820. Úastnili se jí pro rzné zápletky evropské a pedevším k vli revoluci v Neapolsku (v ItaHi) císa František I., ruský car Alexandr /., král pruský Bedich Vilém III. a vedle nich i zástupcové Francie a Anglie. Pišli však i plnomocníci jiných trvavší
stát menšího významu ve velikém potu, takže se v Opav pes 300 vysoce postavených osob šlechtických z nejrznjších zemí evropských, pak celé zástupy úedník, komonstva a lidí hledících si nco píležitostn vydlati. Protože prý nad to i tisíce zvdavc z celého Slezska Opavou denn procházelo, mli prý z toho všeho Opavští znamenitý užitek. Vždy jen za byty utržili veliké sumy penz, ježto páni domácí dovedli vhodné píležitosti chyte využitkovati. Anglický vyslanec musil na p. za dvoumsíní shromáždilo
použití
deseti
zlatých.
pokoj
Naproti
slušnou
zaplatiti
zajisté
neušli
mšané
tomu
sumiku
Opavští velikým
1800
vý-
dajm na rzné mimoádné poteby a slavnostní zaízení pro vzácné hosty. Poídili na p. bránu v Mezitrží za 2000 zl. osvtlovanou 1500 lampami po obou stranách. U hlavní stráže pi kasárnách v Panské ulici plálo 3000 svtel malebn v rzné podoby sestavených a ped knížecím lichtenštejnským palácem na slavnostním oblouku ozdobeném mnohobarevným kolem denn llOO lamp. Aby se mohli pítomní panovpod šírým nebem procházeti, upravila mstská rada širokou, pískem vysypanou a též prkny krytou pšinu od lichten-
rozžíhalo se níci
zahrady až k zahrad knížete Lichnovského ili asi po nynjším nádražním okruhu, kde ješt ped nkolika lety se táhlo stromoadí zvané odtud „pátelským". Tenkráte ovšem v místech nynjoddloval tuto pšinku od vnitního msta šího mstského sadu hluboký píkop hradební, jenž byl schváln tehdy peklenut pi konci lichtenštejnské zahrady devným mostem. Císa František se prý po zmínné pšin s carem Alexandrem velmi asto procházel. štejnské
—
Z pítomných
mocná
v mysli prostého lidu se nejdéle
udržel ruský car pro svoji nevídanou
din; kudy prý
chodil,
všude
dával
hojné podpory a to v takové míe, že
mnoha
tisíc
zlatých.
štdrost k opavské chu-
udlovati
suma
prosebníkm
jejich se ,
páila do
183
Nezvyklého lesku svého zbavena byla Opava o vánoních svátcích, kdy se hosté na rzné strany dom rozjíždh.
flaše vzkíšení.
Ped
0á asu prodlaly druhu.
zem
rokem 1860.
krutého potlaení národa eského na Bílé Hoe koruny svatováclavské tžké zkoušky všelikého
Když pak mimo
to vše
koncem
století
18.
vbec
bylo
dáno heslo na úplné vyhubení všeho eského, zdálo se skuten, že žádná moc na svt nebude s to zachovati nás pi život. Národ náš stál tehdy již jednou nohou v hrob, takže ani mezi vynikajícími vlastenci nebyl nedostatek muž, kteí si troufali vysloviti mínní, že lev eský k novému životu již nikdy neprocitne.
Slova proslulého papeže Eneáše Sylvia,
vrstevníka
a nepítele pana Jiího z Podbrad, že jednou Cech tak bude na most pražském vzácný jako jelen se zlatými parohy, zdála
svého splnní. iVvšak stalo se pece jen jinak! Tlak vzbuzuje protitlak. Národ eský, když nejvíce byl tísnn, poal se pod hrozným útlakem probouzeti ze dvoustoletého spánku. Ovšem psobilo na za tím cílem vedle zmínných ústrk shora i nkolik jiných vliv souasn, z nichž nejdlese docházeti
byly zásady veliké revoluce francouzské, hlásající boj Nemén dležitou úlohu hrálo v hdu eském i vdomí vlastní jeho jsoucnosti, které, bylo nepatrné, pece jen stailo povzbuditi tu a tam njakého vlastence k práci obrodné. Našli se již takoví v dobách Marie žitjší
za svobodu v nejširším slova smyslu.
a
Teresie, objevili se sice
ale
pece
i
za Josefa
jen bez
II.
a po roce 1800. jich
ustání pibývalo.
Znanou
pomalu
posilu jim
eská šlechta jak svým jménem a postavením spoleenským, tak i štdrým podporováním všelikých jejich podnik. skytala
A
jak bylo v Cechách, tak bylo i na Morav a odlesk toho všeho se záhy poínal obrážeti i na Slezsku, kde na rozdíl od zemí sesterských národní vdomí nikdy nebylo tak hluboko
pokleslo jako v tchto.
Roku 1792. nastoupil v Rakousku František I. Národu eskému pízniv nebyl. Když na p. jednou pi hostin k jeho
184 pocté poádané pednášeny byly básn ve všech eech jeho mocnáství, nepál si slyšeti jedin eníka eského. Pozdji se však zmnil prbhem pohrom, jež na íši jeho uvalil svtoborný císa francouzský Napoleon. Když po té rzní národové
odmováni
Francouzm, ozáil paprsek milosti jeho Cechy. Dovoleno bylo na p. na stedních školách vyuovati eštin a usazovati eské professory a úedníky v eských mstech. Na Morav psobila již od dob Marie Teresie velmi vydatn vlastenecká spolenost olomoucká, jež nepímý vliv vykonávala na Slezsko, obzvlášt na slezské studentstvo, které tam hojn chodilo za dalšíai vzdbyli
své
za
v
služb}'
bojích
proti
i
i
láním na vysoké školy.
Ani domácích vlastenc však eskému lidu ve Slezsku nescházelo; ukazovali se tu a tam jak ve Slezsku našem, tak v pruském a rozvinovali vezdy innost úctyhodnou. Lid si i jich všímal té
a to tun více,
a vážil
nelidské nevraživosti
že tou
dobou nebylo u nás
národní se strany
Nmc,
bez níž
si
nedovedeme pedstaviti. Tehdy se v Opav, v Tšín a i jinde mluvilo všeobecn esky, a proto i vláda k nám posílala své obžníky, výnos}' a zákonníky esky i nmecky beze všeliké ujmy té neb oné národnosti. Jak daleko jsme ni}' Cechové slezští nyní za touto dobou, kdy nadízené úady i tím nejnevinnjším eským pípisem se dávají až do ervena po-
jich dnes
drážditi
!
života
Cilost
vlasteneckého
posouditi též z toho, že v
„eská blíže
beseda",
jejíž
Opav
tchto
as
založena byla
místnosti se nalézaly na
u r.
nás
mžeme
1845.
i
Ratiboské
malá ulici
možno porovnati malé s velikým, tož daly první pípravy k poátkm politického života
Kateinek;
je-li
snad se tu našeho v Opav. Konm by tu nenapadla pražská hospdka „U zelené žáby", kde také vlastenetí horlivci ped r. 1848. již piln pstovali politiku! Pedsedou opavské besedy byl varhaník u Panny Marie a horlivý vlastenec Zivsa, leny pak léka dr. Rokyta, kostelník Ryba. statká Jan Filípek z Kateinek, dr. Josef Mikula, katechera opavského gymnasia, pak soudní praktikant dr. Josef Kozánek, a z ostatních obzvlášt nadšený a vážený kaplan z Hluína v pruském Slezsku Cyprián Lelek.
Za takovýchto asi pomr nás zastihl pohnutý rok 1848. Roku toho se chvla celá Evropa, tásly se pod tíží revolucí
185
základy naší íše, a v rozechvní se nacházel i eský národ. V Praze se vzedmuly vlny rozilení co nejmohutnji a vynesly mínní touhu po úplné svobod tlesné, iia povrch veejného po ústavnosti, po svobod národní a pedevším po spojení ech, Moravy a Slezska jako jednolitého celku posvátné koruny svatováclavské. Nastává odluování živlu eského od Nmc, jejichž snahy se nesly smrem docela jiným nežli naše. pi emž každá práce za povznesením ducha slovanského jim byla solí do oí. Ale pes to vše nedovedli zastaviti mocný proud našeho probuzení ani v echách, ani na Morav, ba ani ve
V naší nejužší vlasti nové myšlenky pohnuly mocn veejným a jako iinde v zemích našich, tak zde se otázka eská tlaila pirozenou silou v popedí. Lid eský ve Slezsku tak pomalu poal opouštti pdu toliko duševn obroSlezsku.
životem
i
politickém,
to
se rozumí,
že jen v
—
v život malém, revolucí u nás ne-
zovací a snaží se zájmy své uplatniti
i
ve veejnosti
bylo žádných.
Když v beznu 1848. k nám zalehly zprávy o bouích Paíži a pak ve Vídni, tu nastalo hnutí i ve Slezsku. Již 18. bezna byl veejn za velikého návalu lidí pedítán v opavské radnici patent ze dne 15. bezna ohlašující prvé svobody udlené od cis. Ferdinanda V. Dobrotivého, týkající se ústavnosti, zrušení censury i státního dohledu nad tiskem a zízení národní gardy ili ozbrojeného obanstva. Z radosti nad tím poali hned v
Opavané
v
knoflíkových
dírkách u kabátu nositi
vymovali
bílé stužky,
erno-ervenoale Nmci je za nkolik dní již žluté, aby eské vlastence nenechali dlouho na rozpacích, v jakém rouše by si nové svobody nejradji páli vidti. Také statená národní garda již v beznu okrašlovala opavské ulice v síle 800 muž, rozdlených do šesti setnin. Konávala veejné služby voza
jenské a udržela se až do r. 1861. Podobn se dalo i v Tšín. Aby eský náš lid byl pouen o tom, pro se to vše dje. uveejnil zmínný soudní praktikant dr. Jos. Kozánek v Opav
tylistový leták pod názvem „Co jest konstytuce, svoboda tisku, národní garda?-', kde na prvé stránce uvádí onen patent císae Ferdinanda o prvých svobodách a dále v rozmluv faráe se sedlákem uvdomuje náš lid o významu slov, jimiž leták byl nadepsal. Mezi tím se již objevily tužby po svobod a volnosti, po rovnoprávnosti eštiny s nminou ve škole i v úad a p.i ehož výsledek byl, že na opavském gymnasiu poali vyuovati
186
eštin
a v
Tšín
na evangelickém
pedmtm
nkterým
chvíle
Též v úadování
snažila
se
gymnasiu
že bylo
od
té
vbec jazykem eským vyuováno. zemská vláda našemu
lidu
uiniti
ústupky, jako že na p. poala vydávati po esku „Obecný zákonník íšský a vstník vládní." Nmci sami se od prvopo-
rzné átku
protivili
každému hnutí v eském
hrozivé postavení
zaujali proti
jakémukoli
ale
obzvlášt
slouení
svatovác-
lidu,
lavských zemí.
Bohužel nebylo ješt dopáno rakouským národm tšiti ze svého povznesení, nebo ústava byla zrušena koncem r. 1851. a vystídána písnou samovládou, za níž ministerstvo Bachovo svoji moc dávalo trpce pociovati v prvé Zlou tuto dobu našeho pronásledování našim pedkm. zakonilo teprve hmní dl u italských mst Magenty a Solferina r. 1859. a krvavé tamní porážky rakouských vojsk, jež pesvdily vídeskou vládu o nesprávnosti jejího poínání. Tehdy teprve císa František Josef I. se odhodlal vydati novou se nerušené
ad
trvalou ústavu.
Od
r.
1860. až na naše
asy
j|lárodové rakouští osvobozeni od policajtského ducha padlé si oddechli a poínají život nový, utšenjší. I eský lid na Slezsku stával se tchto vymožeností úastným díky usilovné námaze a pevné vli svých vlastenc Lelka, Tomáška, Ochrany, píFilipka a ješt jiných, co vše bylo umožnno mimo to znivou nám vládou slezskou s hiabtem Richardem Belkredim v ele. Nastává tu pro nás veledležitá chvíle pedevším tím, že od roku 1860. a 1861., které Rakousku pinesly novou ústavnost, eši slezští vstupují s odvahou v život politický, aby v rodné zemi proti nevraživosti nmecké uhájili svoji bytnost. Když v beznu r. 1861. došlo k volbám do zemského snmu, prorazil na Opavsku našinec již jmenovaný kateinský dvoák -Jan Filipek za venkovský okres opavský, na Tšínsku pak rolník ze Skalice Jan Peterek za obvod frýdecký a dále Poláci pastor Ondej Zlik, katecheta dr. Jií Prutek, advokát dr. Eisenherk, jakož mén národn uvdomlý Matj Kašperlik. Volba tchto šesti slovanských poslanc makav dokázala pítomnost, vli a sílu domácího obyvatelstva nenmeckého a pinutila vládu i
vlády
i
i
i
187
Nmce,
a
proti
že s echy a Poláky musili v každé píin poítati, nim mli pesilu 25 svých poslanc. Mžeme se domní-
pkný výsledek zápasu volebního povznesl znaducha lidu slovanského. mysl i menit Velmi blahodárn poal tenkráte psobiti ve vlastech našich první eský asopis politický „Opavský Besednik" v rukách obtavého prof. Ant. Vaška. Nadšení pro bylo všeobecné, Bevati,
že tento
zájmem a porozumním za odbsám otec národa Frant. Palacký. První zasedání zemského snmu v Opav se poalo dnem 6. dubna, a pineslo, s našeho nynjšího stanoviska pozorováno, mnoho pekvapujícího. Nad jiné však záležitosti nás dnes zasedník byl všude
ctn
ratele jeho pihlásil se
se
;
i
Nmci ješt tolik smyslu pro cit jednohlasn rovnoprávnost všech tí národností na snme slezském a svolili, aby jednací zápisy byly vedeny ve tech píslušných eech. I když pozdji tyto pijaté návrhy nebyly úpln provedeny, pece jen pouhý jejich zjev na nás mile psobí, jsa píznakem jakés takés umírnnosti nmecké a poctivé blahovle slezské vlády. Horší, mnohem horší asy nastaly nám r. 1863. odchodem hrabte Belkrediho z Opavy a ízným, dsledným provádním Slovanstvu vbec nepátelských zásad bývalého ministra Schmerlinga. Ješt podstatnji se zhoršil osud Slovan slezských r. 1867., když psobením ministra Beista naše iše byla rozdlena na Rakousko a Uhersko a když v polovin rakouské nespravedlivé nadpráví nmecké bylo uzákonno. Zvle a nepíze nmecká poaly hlodati na právech slovanského lidu ve Slezsku, sotva že byl k životu jímá, že
r.
1861.
a spravedlnost,
procitl,
mli
slezští
že uznali
takže byl nucen
zoufale se brániti.
tak uinil obzvlášt prvním
u Chabiova pedsednictví
záí
Hlun
památným táborem na
a
oteven
Ostré
Hrce
kde za pítomnosti 12.000 lidí a za neohroženého faráe velkopolomského Kazimíra Tomáška stžováno si do nedostatku eských uitel a škol a vbec do macešského nakládání s píslušníky eského národa. Mohutný tento protest však vyšel tém na piano, ba spíše nejinak v duši pítele k ješt zuivjším krokm povzbudil, slezských Cech zstavil stopy nikdy nesmazatelné. Za tchto trudných dob bylo mnoho trpkostí prožíti slezským pedákm, ježto kde jaký sled vlastenectví se objevil, ml býti mocí potlaen. Proti eským školám bylo podniknuto 12.
1869.,
a
tažení
závazným vyuováním
nmin,
které
zemská školní rada
1«8
ne beznásilném
slezská po delším, 1871.
Obtí
tehdejšího
osoování
který po usilovném
do Brna
se
15.
bezna
prof.
Vašek,
šetení naídila
smru stal se strany nmecké
protieského
byl peložen
a
to byl muž, kterému z nepátel jeho ani hoden zavázati eménk u nohou. Byl však již takový proud po celém Slezsku. Nicmén sílil živel eský prese všechny násilnosti vihled jednak vystupováním nových pracovník jako byli kaplan Griida, redaktor Opavského Týdenníka Zacpal, prof. Prásek a j., jednak zakládáním vzdlávacích a pomocných spolk, ze kterých opt Matice Opavská r. 1877. nabyla nejvtší vážnosti. R. 1883. zízeno dokonce za pilného piinní vlastenc slezských nákladem Ústední matice školské v Opav cesA'é gymnasium, jediný ústav, jenž ml skytati slezskému dorostu potebného vyššího vzdlání. Nadšení z události této bylo v eském lidu slezském tak veliké, že pi slavnostním otevení tohoto ústavu mnozí prý radostí slzeli. K mohutnjšímu projevu utlaovaných došlo novým táborem 25. zái 1887. u Slavkova, kamž se sešlo 5000 lidí, aby porokovali o záležitostech pítomných i o plánech pro budoucnost. Spolený projev táboru vyznl však zase smrem k místu nejbolavjšímu ke školám jako studnici dobré vody, po níž lid náš stále žíznil. Žádali škol jednojazyných, vybízeli vládu k sestátnní gymnasia, k založení uitelského ústavu a škol pokraovacích. Koho však to pekvapí, pravíme-li, že prosby jejich byly hlasem volajícího na poušti? Nejenom že z žádostí táborových nesplnna ani jedna, nýbrž když národ sám si chtl brzy po té opatiti dstojnou budovu pro gymnasium, inny mu od obce opavské obtíže nepekonatelné, kdežto vláda opt s právem veejnosti pro gymnasium stále otálela. r.
1873.,
jediný nebyl
—
Rozhoení nad tentokráte do
Hrahyn
touto
nevraživostí
na den
30.
ervna
vyvolalo
tábor
1889.;
po devíti
tetí lé-
tvrtý tábor v jubilejním 50. roce panování císae Františka Josefa I. a sice optn na Ostré Hrce u Chabiova. Stížnosti tam pronesené byly v celku tytéž jako je jindy stále slýcháme. Nedostatky školské, nmení úad, ústrky a ponižování živlu eského. Z pozdjších událostí jedna z nejvýznanjších jest konené sestátnní eského gymnasia v Opav koncem r. 1898., ímž vyhovno zajisté nejvelejšímu pání každého vrn eského
tech
(r.
1898.
11.
srdce slezského.
záí) následoval
!
189
Byl to nejkrásnjší dar, jakým nás slezské Cechy milovaný náš panovník mohl v jubilejním roce obšastniti.
Bh
mu
za to žehnej
Kolem piostovaly.
1900. se národní protivy
r.
Neseme
proto tžce své
ve Slezsku bez ustání
bím
práce vlastenecké,
bojujeme za spravedlnost a pirozené právo, které Pro pítomnost to iní lehím. vezdy božské, nám
ale pocit, že jest
bím
budiž nám všem rajskou útchou, jen stále sílíme
kroku nám záí 1905.
duševn
poskytl
i
hmotn.
velikolepý
Konec
pomalu ale pece Krásný píklad tohoto pože
sice
tábor kylešovský
dílu prvního.
25
DlLII.
D
D
D
1.
;^terýsi
mudec
stavy.
otázán byv.
kdo
jest v
zemi nejvyšším
Nebo obané poslouchají
úad,
pánem,
odpovdl:
úady
i
právo
i
panovníci poslouchají zákona." Zákon uruje každému povinnost v národ. A jaká práva i povinnosti k spo-
lenosti jsou,
„Zákon.
rozhoduje
zpsob
života národního.
Obyeje
a
zvyky za právní uznané staly se zákonem a shrnuty zákonníky. Takovým zákonníkem pro Moravu i naše Slezsko byla kniha Tovaovská, zvaná tak po jejím pvodci Ctiboru v psané
Tovaovském
z
Cimburka.
hlavn rolnický, zakládala se Kdo ml pozemek, zemi, popráva. jeho na majetku pdy. važován byl za svobodného a oprávnného mluviti a raditi na schzích snmovních k obecnému dobru. Všichni majitelé Ježto
národ
pdy
byli tudíž
kteí
zem
eský
byl
vlastn zemane; naproti nim stáli bezzemkové, nemli. Všichni zemane ídili se jedním a stejným právem zemským. Ale i mezi zemany už v nejstarších dobách vidíme njaké rozdíly, které zpsobil jen majetek a nic jiného. Pirozeno. že ti, kteí mli vtší majetek pozemkový, požívali jakési úcty a vážnosti u jiných, že považováni byli za výkvt národa, za šlechtice, a že jim svováno bylo zastupování národa na snmích, soudech i v jiných úa-
A
zvykem stalo se právem stav mstský zastoupení na snme, domohl se a slovem stavové oznaovány krátce ty stavy svobodné, které zasedaly na snme. Ježto šlechtu tvoilo vtší jmní, mohli postoupiti i nešlechtici mezi šlechtu, jakmile velikost majetku jim k tomu dávala práva; naopak šlechtictví ztráceli ti, kteí zpsobem
dech.
šlechty.
zastupování to dlouholetým
asem
i
jakýmkoli zchudli. 13
:
194 Tento staroesk}' zvyk
zajisté nebyl špatný, protože pokteí chtli postoupiti, i šlechtice, kteí starati se museli, aby ddictví nezmenšené si zachovali. Nebylo tu žádné výsady, žádného privilegia pro nkolik rod, nýbrž šlechtictví se stávalo pístupným každému. Mezi šlechtou pak rozeznávali vyšší a nižší stupe šlechtictví. Nejbohatší, kteí mohli na svj náklad vyzbrojiti korouhev vojska, sluli páni, mén zámožní pak sluli vládykové. Ale ani mezi nimi nebylo s poátku žádné pehrady. I vládykové mohli majetkose státi pány, i páni klesali na vládyky dle vých. A proto staroeský skladatel básn Alexandreidy slovy Aristotelovými radí Alexandrovi, aby nehledl na bohatství tch, které za rádce si voliti chce, nýbrž aby volil toho. „ktož jmá dobré nravy (t. j. mravy), ktoliž jest své viery pravý (kdo zachová vrnost),
hádal k
a šetrnosti ty.
píli
pomr
a
nebo
i
pokolenie
nkterý zbožného nenie (zbožný od však jsú dostojni stnosti
když dbajú
zboží
= bohatý)
(cti)
o múdrosti,
neb najvtšie šlechta tu je, kdež smysl nravy okrašluje. Šlechetný sep bývá z pláni
s
když
starý
pe
oplaní
tak z chuzších hvvají páni.
Když
zbožie neb smysla nenie v šlecht bude porušenie."
Jasnji se vyslovil limil,
o
nabývání šlechtictví kroniká Da-
ka: „Z chlapóv
šlechtici
bývajú
a šlechtici syni chlapy bývajú,
neb ostaralé stiebro šlechtu iní a asto šlechtice chudoba chlapstvem
viní."
Avšak takovým zaízením staroeským nebyla pozdji Poznala, že v západních zemích šlechtictví když jmní pozbudou, a zatoužila po podobném vskutku od panování Karla IV. už dávají si stvrzo-
šlechta spokojena. neztrácejí, ani
zaízení. vati listy
A
na
ddiné
šlechtictví,
vládyka zstával vládykou, šlechtictví
ddinou
urozenost.
I
ml
podobn
teba neml potebného jmní, a když nabyl velkého jmní. Jako neztrácelo, tak neopak ztíženo bylo postoupení
zstati pán pánem, se
na
195
mezi vyšší šlechtu tím, že i páni i vládykové utvoili stavy pro sebe uzavené, do kterých jen se svolením toho neb onoho
vyplnní uritých podmínek nový len pijat Vlády ka na p. chtl-li býti pijat mezi pány, musil prokázati vladyí stav do tvrtého kolena. Vládykové nepijali do stavu svého hned ani toho, koho panovník obdail erbem i statkem, nýbrž teprve vnuky jeho uznali urozenými vládykami. Toto nové neeské zízení šlechty mlo osudné následky pro národ eský. Ježto zastupování národa ve veejné správ stalo se právem šlechty, ježto pak šlechta vzpírala se proti pijímání nových leú a sama rozhodovala o povyšování do stavu šlechtického, octly se osudy národa eského v rukou nkolika rod. A povážlivé to bylo, když šlechta spoléhajíc na tuto výsadu a nebojíc se o práva svá, pýchou naplnna byla a zaala opatovati jen zájmy své na ujmu ostatních tíd národa, a když po nich poínala si vésti i msta stavu
po
a
mohl
býti.
svobodná.
Kdežto jak
„páni a
titule
výrazy panský dvr,
i
svdí, národ
dostali se
k nám
i
vládykové" jsou pvodu eského. choditi na panskou robotu a pod. cizí titule šlechtické.
U
bojovných
válených do Palestiny ti, kteí vynikli stateností v boji, vyznamenáváni byli tím, že od panovníka povýšeni neb pasováni byli na rytíe. Toho vya zvlášt za krizových výprav
znamenání domáhali se u nás tém všichni. 1 bylo tudíž ryvládyk bylo také mnoho, považovány mnoho, a protože na konec oba titule za stejn cenné. Odtud na míst vládyk nižší šlechtici nazýváni byli rytíi. Jiné titule cizí, jako baron nebo hrab, v právním pomru nic nezmnily, nebo žádný hrab nesml se svým hrabstvím nad pány vyvyšovati.
tí
i
i
byli svobodníci, obyejn nazýváni zemane, kteí mli svj majetek nezatížený žádnými jinými povinnostmi než zemskými, ale mezi šlechtu ítáni nebyli, a tudíž ani na snme nezasedali. Z rozliných píin však svobodník ubývalo, kdežto poddaných pibývalo. Sluli pak poddaní ti, kteí nabyli statku za jisté poplatky a povinnosti od jiného, od vrchnosti. Ježto byli usedlými na statcích smlouvou získaných, zvali se sedláci. Vrchnost záhy vymanila je z pravomoci soudu zemského a podídila je právu svému vrchnosten-
Jádrem národa
t. j.
všichni
skému
ti,
ili patrimoniálnímu. 13*
196
>
Krom duchovní
tchto stav odlouil stav
i
mstský
se od
práva zemského
i
svými právy.
A
a oba ídily se
stav
tak
v zemích našich právo zemské, duchovni, mstské, manské a selské. Pestala rovnost obanská, dán byl podklad k potomním sporm mezi stavy, se nedá popíti, že na p. právo mstské mlo veliký vliv na povzneuž
ve
13.
a
14.
století
platilo
a
sení kultury a
hospodáských
2.
pomr
obyvatelstva.
Desky zemské nebo právo eské. I.
^éta 1513 pedstoupil ped právo zemské Martin,
bratr
Jana Stavenského, se strýcem Janem ze Stavna a z Rychlotic, ukazujíce plnou moc od bratí Mikuláše a Valentina, kteí byli ve službách krále polského, a kázah „všecko právo, kteréž jmenovaným bratím zavázáno bylo po Janovi Klimkovském, z desk vymazati a paní Johance, vdov po Janu Klimkovském, vložiti. Zárove oba, strýc i bratr nebožtíkv, vložili jí msteko Klimkovice s tvrzí, se stavem, který leží na behu pana Foglara (na Vesin), ves pustu Hýlov i s tím, co jsme v Svinov
mh".
*)
Nevím,
jestli to
uinili práv, když soud
zemský
zasedal,
na hejtmana opavského, a ten poslal posly k písai zemskému, aby vklad ten dal do pedních desk. Byl to zápis zatímní, který ješt nepotvrzoval paní Johance statk vložených. A potom, když zasedl soud zemský, tehdy komorník, sudí, písa a dva vlády kove odebrali se k purkmistru a rad msta Opavy, každý svým klíem otevel truhlu, kde uschovány byly desky zadní, vyali desky a dopravili je do soudní sín. Zde písa zemský „etl desky nahlas pede všemi, pi em sedli úedníci a neodcházeli až do skonení, a to proto, že desky všem známy býti mají a ped žádným netajeny. A také ve dsky nemá nic pokutn kladeno býti, a na tom jich najvtší moc jest, že do nich zjevn jde a svobodn všecko". A tak soud poruil mezi jiným i vklad uiniti paní Johance. Tímto vkladem do desk zadních nabyla tož
ne-li,
")
obrátili
se
se
žádostí svou
v. Prásek: »Hist. topografie
zem
Opavské«
str.
439.
197 paní Johanka práva a jistoty k statkm vloženým. Aikdyž zasedání soudu odroeno bylo, zase s poctivostí desky sudí, písa i dva šlechtici, Uijcíili do truíil}' a opt komorník, každý svým klíem, truhlu uzamkli, peeti své pivsili a truhlu „vrné ruce'" purkmistru a rad msta k uschování svili.
teprve
doby opavské desky zemské zadní u purkmistra, ale od r. 1620. chovány byly ve sklípku kláštera Desky pak pední minoritského, kde také soudní sí byla. chovány byly v dom písae zemského, protože psal do nich, i když soud nezasedal.
Uschovány byly
O
tudíž
té
a penášení desk s poctivostí píše sice Ctibor Cimburka, že se tak dalo s deskami moravskými, ale že právo moravské platilo i na Opavsku, jist i zde se stejnou vážností a úctou k deskám se chovali. A pro bylo pi tom tolik opatrnosti a vážnosti"? Protože mli v rukách klenot zemský, jak nazývány byly desky, protože mli v rukách svod
tení
Tovaovský
z
zemského, nejpevnjší jistotu majetku, která podporovala úvr i blahobyt tch, kteí do desk dávali si zapisovati své svobodné statky. A to inil každý, nechtl-li se vydati v nebezpeí, že mu právo na majetek bude popíráno. veškerého práva
A
smlouva týkající se koup, prodeje, vna, njakého statku za neplatnou považována byla, nebyla-li do desk vložena. Co bylo v deskách zemských, jen to bylo právem zemským, co v deskách nebylo, neplatilo. tak také každá
zadlužení atd.
Název „desky"' není ješt náležit vysvtlen, nejspíše byly skutené desky, do nichž dávali všeliké zápisy veejné. Odtud vysvtlí se výrazy vklad do desk, vkládati do desk. Jsou pak desky chloubou eského právnictví a podle desk eských zaizovány byly i desky v ostatních zemích rakouských. Z jednoduchých poátk vznikl ústav nemalé dležitosti. K nejstarším deskám phonným, do kterých se zapisovaly phony neb žaloby a nálezy soudu, pidružily se desky trhové, urené k zápism statk svobodných; potom vkládaná do desk všecka usnesení snmovní, všecky majestáty královské i knížecí, nauení soud moravských, pamti komorník atd. Dle obsahu tídily se desky a dostávali rozliná jména. Dle zemských desk zízeny u soud neb rok hejtmanských i desky rok hejtmanských. „Rok" utvoeno jest od slova eknouti, rokovati, a znamenalo rokování o vcech, které ešiti náleželo soudu hejtmanskému, zvlášt spory o est a spory mezi pod-
to
pvodn
198
danými a pány. Do desk zemských vkládalo se u soudu z naízení komorníka a komorníci ozdobovati dávali tudíž tituiní které za jejich úadování vznikly, svým erbem a malTím se liší desky moravské a slezské od eských, kde svazky nazývány byly dle písa.
listy desk,
bami.
Ale desky nenazývaly se hned zemskými. Starší byly desky krajské. Zem byla totiž rozdlena na kraje nebo župy, které
spravovali župani
ili,
jak se také nazývali,
kasteláni.
Jméno
toto dáno jim bylo od latinského slova castellum, co znamenalo hrad, ve kterém sídlili. Župan s poátku vykonával také moc soudcovskou, potom pidleni mu na pomoc i jiní úedníci, jako cuda, jenž dostal moc soudcovskou, komorník, který dbal o dchody panovnicí z kraje, vlada, který spravoval dchody panovnicí ze statk zempanských, písa, který obstarával zápisy. Obvod pak. který podízen byl soudní moci cudae, zván byl také cúdou. Takové cúdy na Morav byly na p. ve Znojm, v Jihlav, v Brn, v Olomouci, v kraji Opavském. V místech tch scházeli se úedníci i páni z celé zem, aby konali snmy a soudy. Dležitý byl takový snm za krále Pemysla Otakara II. v kraji Opavském, kde se rozhodovalo o hranice Opavska. A podobn jest památné zasedání r. 1283. v Cvilín (Lobenštein), hradu na Krnovsku, a r. 1-88 na Hradci, kde se jednalo také o statky.
Brzo však cúda Olomoucká a Brnnská vyšinuly se nad cúdy a vklady do desk u tchto cúd považovány byly za jistjší než vklady do desk jiných. I vkládali tudíž i z Opavska do desk olomouckých. Takovým zpsobem desky olomoucké ostatní
a brnnské byly povýšeny nad všecky krajské, staly se zemskými pro Moravu. A tím zpsobem z krajského soudu opavského povstal soud zemský pro Opavsko, když kraj Opavský odtržen byl od Moravy a stal se samostatným knížectvím. Ale právo moravské platilo i v tomto novém knížectví. A když pak Opavsko dále se dlilo, vznikly zemské desky i v Krnov. Jenom v knížectví Tšínském, protože nenáleželo k Morav, nebylo zízení deskového. Kdežto v zemích pvodn eských mohl každý svobodn nakládati se svým statkem a svobodn vkládati do desk soudu zemského, který odtud i svobodným se nazýval, v knížectví Tšínském mohl pevod statk do jiných
rukou
díti
se jen se
opatenými peetí
svolením knížete. Svolení
knížete
a
svdk.
V
to
listech
dalo se listy
tch
se
vždy
199 praví,
kupitel statku s ponížeností prosil knížete,
že
ráil,
potvrditi
co
lirazovaly jistoty,
on kníže vád iní.
Ale takové
mohly
protože vždy se
ztratiti,
aby kup
listy
nena-
a bylo
teba
znovu dokazovati právo ke statku a prositi o nové potvrzení. To se u desk zemských státi nemohlo pi opatrnosti, s jakou desky se chovaly.
II.
Právo na
A
šlechtici.
snmu
zasedati a
tedy šlechta
hájila
úady zemské na soudech
zastávati
mli
snmích zájm
i
musíme považovati za zástupce národa i za obpokud se šlechtici k národu eskému hlásili. Bylo na p. právem eským, že úedníkem zemským mže se státi jen domorodý lovk, ne muž, který píslušel do pece
svých,
hájce práv
je
národních,
mšané smovali k zámku v odporu se stavy majíce nelibost k Morav a náchylnost k Slízsku (t. j. nyní Pruskému) chtli sob tak bezpen ustlati nabytím zámku, aby jim v zámrech jich snadno pekáženo nebylo", slavný vlastenec Karel z Zerotína odpírá Opavanm právo k zámku krom jiných píin i z toho dvodu, že zámek jest stolní statek (zempanský) a na takové statky pán zem jest povinen dosazovati úedníky rodilé v zemi; ale msta bez rozdílu prý berou do svých cizozemce a cizí nemohou toho práva užiti, jehož užívati právo mají domácí. Právem eským bylo dále, že zemským jazykem v úadech zemí v
cizích.
mst
Proto když
^opavští
jich ležícíqiu a jsouce
úad
zemských
jest
jen eština.
esky
jednalo
se
ústn vždy,
v nejstarších dobách zapisovalo se latinsky. Ale v
inním
ale
Krnov pi-
Opav pak kdy na míst zhoelých desk v Opav založeny byly desky nové, na míst latiny užívalo se jazyka jen eského. A toho práva eštiny hájili stavové také houževnat. Když kníže Jií Bedich, markrab Ansbašský, zastavil soud zemský od
r.
sudího
Bartoše z Držkovic od
r.
1426,
v
1431,
v Krnov a naídil, aby tamjší stavové spravovali se jeho soudem knížecím, aby užívali nmeckého jazyka, aby mu vydali privilegia a desky zemské, opeli se tomu stavové na radu komorníka Beneše z Drahotuš a desk nevydali. I uvznn jest Beneš a desky násilím vybrány. Z toho vznikl spor. Stavové žalovali u císae i u stav eských, že markrabí chce je nutiti do stejn podízeného postavení se stavy slezskými (t. j. v ny-
200
njším Pruském
Slezsku), kde platí manské právo, a kde knížata obyvatel. Oni Krnovští že jsou tak svobodní jako Cechové a Moravané, že jejich jazykem zemským jest eština. A za pravdu dáno stateným stavm. Markrab jen v tom vyhrál, že ped jeho soudem tedy ne zemským zkracují právo
—
—
mže
se vedle eštiny užívati i jazyka nmeckého, a vklady do desk aby se také poznamenávaly v registrech soudu knížecího.
Ale už
to
bylo protržení práva jazyka eského. Pozdji stavové
povolovali nátlaku a tak eština na Krnovsku udržela se v deskách
zemských jen do
Podobn
r.
1654.
eského jazyka
Když i stavové na Opavsku. císa Leopold I. chtl vj-dati pro Opavsko obnovené zízení zemské, jako vydal Ferdinand II. pro echy a Moravu, kde nmina povýšena byla na roven s eštinou, žádali Opavští stavové, aby byli ponecháni pi starém, by se desky psali jen esky. I bylo jim vyhovno. Zárove však naízeno, aby ti. kteí neumjí esky, smli vypovídati nmecky, a pro aby zízeny byly zvláštní desky. A tak na Opavsku první zápisy nmecké vyskytují se v phonných deskách teprve r. 1717, v trhových r. 1747. Po roce 1751 jsou však desky už nmecké, neb tehdy hájili
n
i
už šlechta se odnárodnila.
úedním jednání v Tšínsku. úedním jazykem v našich krajích, tak naopak zde nejvtší pekážky se strojí optnému pipuštní eštiny do úad snmu. Mli tudíž stavové velikou moc, majíce co nejvtší samoNejdéle udržela se eština v
A
jako nejdéle zstala eština
i
správu
zem
ve svých rukách.
musili
hájiti
i
proti
Této své moci a samosprávy
panovníkm, kteí opt moc a vli svou snahy panovník byly asi vítány lidu pod-
uplatovah. A tyto danému. Jako chvály zasluhují stavové, že hájily samosprávy práv národa eského, tak nemohou ujíti výtky, že utiskovali i poddané a zbavili se opory nejširších vrstev národa. Proto byli i
v zápase osamoceni.
Tím
že nuceni byli uznati
nujícího rodu a zbaveni byli píležitosti žádati
ddinost
ped
pa-
korunovací
žádati nov3'ch, dále že kancelá pro i spolené vci zemí koruny eské penesena byla do Vídn, kde spojena naposled s kanceláí pro ostatní zem rakouské; že panovníci si osvojili právo zákony dávati a nejen jmenovati, ale i sesazovati úedník3\ že úady a soudy zmnny na královské: tím a jinými opateními seslabena byla moc stav. Úedníci
potvrzení starých výsad
201 už nepísahali „králi a vší obci eské", nýbrž králi a jeho
dicm,
ídili se více
pokyny
z
Vídn
d-
než právem zemským,
kanceláí v jednu vydávala se naízení pro všecky Jen živoila stará ústava eská ješt do r. 1848. Po vydání nové ústavy rakouské samospráva zemí ješt více omezena. Deskové zaízení pak už na konci století 18. a poátku 19. kleslo v zemích našich na pouhé pozemkové knihy pro statky velké. A potom nkdy barbarsky zacházeli nesvdomití úedníci se starými deskami. Tak na p. opavské desky pední s jinými po pohazování sem tam octly se na konec ve spojením
zem
stejná.
kde je nalezl r. 1858 editel J. zemského domu. Nyní všecky slezské desky Lepa uloženy jsou u zemského soudu v Opav. stodole
knížete Lichtenšteina,
a pevezl do
3.
Sakmile
se
Právo duchovni.
zaaly objevovati stavovské
rozdíly nebo kasty
snaha u každé kasty opatiti se svými zvláštními právy. A. nejdíve duchovní považujíce se svým vzdláním a posláním za vyvýšenjší stav, nehodlali se podrobovati témuž právu zemskému jako laikové, t. j. osoby svtské, a vymohli si. že jim dovoleno bylo íditi se zvláštním právem ímsko-kanonickým. Jen pokud byli duchovní zárove držiteli svobodných statk, podrobovali se v této píin soudu zemskému. Jindy nikomu neodpovídali na jiném soudu než na duchovním a také své poddané podrobili soudu svému. Spatn pochodil, jestli nkterý soud svtský soudil osobu duchovní nebo ji trestal. Poklesku toho se dopustil mstský soud v Opav, že odsoudil knze na skutku pistiženého na mch. Vizme, co vypravuje Prásek o tom a následcích tohoto odsouzení: „Msto Opava mlo již své hrdelní právo, na nmž jakožto soudcové zasedali písežní kmeti, nad životem i smrtí svých spoluobyvatel (a pokudž jim také cizí provinilci vydáváni byli) svobodn a právoplatn souditi i ortele mistrem popravím dávali vykonávati. Za tehdejších dob mstské právo vymomezi
obyvatelstvem, jeví se
valo
rzné
tresty,
zejména, co se
dobe, za jaký skutek koho kolem dáti lámati a do kola se
týe popravování. rozeznávalo
meem vplésti,
odpraviti, obsiti, tvrtiti, upáliti
anebo do
mcha
202 zašíti a utopiti.
Rozuuií se samo sebou, že sa
dsné
tyto tresty
koho ped smrtí dáti na koském ocase ješt piostovaly k místu popravnímu vyvléci, koho v hrob koh'kem probiti, popel upáleného rozhoditi atd. Pokud nás nálezy práva Brnnského okolo r. 1350. v jedno snesené pouují, pokládalo se za na nejvýše potupno, když koho do mcha zašili a utopih. Ne:
víme,
za jakou
soudili
na
byli
mch
lovka
že soudili
kmeti Opavští toho knze oda utopení, ale jak by živá duše byla nehlesla, kdyby vinu
písežní
odsoudili svtského,
tak se dopustili
nad lovkem, jakého jim
vadž osobu
duchovni.
Vždy
dle
vehké viny,
souditi nenáleželo,
církevního
ádu
pro
lovk
pod
ponOlo-
muckou diecesi 1. 1318 rozhlášeného, svtský bou nesml osoby duchovní ped soudem svtským ani žalovati. A téže klatb byli by propadli písežní kmeti Opavští, kdyby byli zpomenutého knze soudili, nedavše vykonati ortele, na to pak tím tíže se provinili, že ho odsoudili a smrtí tak potupnou Rozumí se samo sebou, že po vykose svta sprovoditi dali. nání ortele biskup Olomucký a nejspíše také arcibiskup Pražský klat-
ne-li na celé msto, pustili církevní Taková klatba byla pro vinníky dsná. Však rozhešení jim dáti nemohl žádný knz. ani biskup Olomucký, ani arcibiskup Pražský. I bylo provinilcm teba rozhešení vymáhati
na písežné kmety Opavské, klatbu.
až u stolice papežské v
Kím.
Putovali-li tedy všichni do
íma, i
n
se nkteí z nich, anebo-li kníže Mikuláš II. Opavský za pimlouval, o tom není zprávy; jen tolik jest jisto, že tam rozhešení hledali.
jen
Takového rozhešení se jim mlo dostati pod výminkami od papežské stolice urenými, že se podrobí církevní pokoe a jiným ješt tuším od biskupa Olomuckého ustanoveným trestu], zvlášt pak pod tím, že bude zbudována kaple u farního kostela Opavského, tato že se opatí oltáem a dstojnými ornáty a jinými potebami, a že se k té kapli ustanoví knz, kterýž jednak na vychování své, jednak na tu kapli bude míti pojištn roní píjem šesti hiven tžkých potu moravského (64 groš Pražských na jednu hivnu poítajíc). Konen pouští se podací k té kapli papežské stolici t. j. papež sám bude vykonávati praesentaci knží (ustanovování knží) k tomu kostelíku. Rozumí se samo sebou, že rozhešení vypotením tchto podmínek jim ješt nebylo dáno. Toho se jim mohlo dostati od biskupa Olomuckého, až by všecko splnili. I jednáno teprve o
203
to.
má dchod k ní
kterak a kdo
tu kapli postaviti, kterak a
kdo a
z
eho
ponvadž písežní kmeti konali soudcovskou povinnost za msto Opavu, Opava byla povinna, kapli zbudovati a dchody se statk svých pojistiti. Písežným niá stálý
pojistiti.
I
pak kmettíl jakožto vlastním provinilcm náleželo dle ádu církevního na pokoru jíti. Kdy a jak se ta pokora stala, není nám dochováno, ale stala se skuten. I možná nám hádati, že obešli provinilci všecky vtší tehdejší kostely Opavské: farský, minoritský a sv. Vojtcha (nyní kostel u sv. Jií) na dolním trhu a sv. Jana Ktitele na Ratiboském pedmstí. Ze jim pak uloženy zvlášt njaké posty a jiné dobroinné skutky, ze slov listiny vychází na jevo.
A
všecky tyto podmínky
tuším stála, kaplan byl
již
také
mli
již
vykonány,
nepochybn jmenován,
kaple i
již
jednalo
ješt o pojištní dchod k té kapli na vné asy, což se nemohlo státi bez vdomí a vle zempána. který jediný dával k tomu svolení, když nkdo statky a peníze odkazoval na záduší, kostelm a klášterm. A takž dne 14. dubna 1. 1361. pibylo poselství od obce Opavské ku knížeti Mikulášovi do jeho knížecího dvoru, nebo hradu ješt nebylo v Opav, aby milostiv povoliti ráil zápis tchto 6 hiven na mstském statku v Otících. A to všecko že se stalo, víme jedin z listu knížete Mikuláše daného v Opav." Když takto duchovní osoby byly chránny, není divu. „že knží pro ledas pi, pro nkteré nelibosti, sob ukazované, rozliné puohony inili i kletby strojili a druhdy celií ddinu i se
panství obtžovali, úplatkuov a pokor dovodíce, ježto
skrze to
asto mezi duchovními a svtskými bývaly zem zaneprázdována. Ale po válkách Táborských jest toho pestáno a knzem Pavlem biskupem srovnáno, aby víc takoveliké nelibosti
i
vých sobvolnýeh kleteb nebylo a póhonuov bez vdomí biskupa, hlavy duchovní" (Tovaovský kap. 219.). A ustanoven byl asi poad v hledání práva: Poškozený knz ml pi vznésti na hejtmana neb pány, kteí mli zjednati právo knzi. Pakli by toho hejtman a páni initi neíhtaii. tehdy ml knz žalotento
obeslal hejtmana a ^lány, aby uinili knai po právu; nestalo-li se ani potom, již kletba a phon poštrf k duchovnímu právu mohl býti. A po tomto srovnání Ubylo svár a nelibostí, praví Tovaovský. vati u biskupa, preláta svého, a ten
2U4
I:\epoáclky,
Právo nmecké.
které
paaovaly v íši
nezvyšovaly
1200.,
proto jalo
které
moc svou
se
nmecké kolem roku nmeckého obyvatelstva,
blahobyt
nijak hledati
nové
pánm chtjíce komoru. A tak snaha proti
A
vlasti.
zvýšiti,
zase -králové eští
hledali
nových
píjm
onch mla za následek, tch králové eští rozlinými výhodami lákali Nmce do svých
pro svoji že
4.
i
Nmci
pak vidouce, že jim kyne u nás lepší budoucnost, ochotn picházeli. Nikdo pece neopustí domova bez nadje, zemí,
v cizin lépe bude. A tak najednou požívají Nmci vtvýhod než domorodé obyvatelstvo. Ale tehdy to nebyla národnostní otázka, nj^brž pouze prospch koruny, pro který tolik naštdeno. Jinak nebyly by se práv pirozené hradby eských zemí, totiž pohranipí horstvo, dostaly do rukou Nmc, ani msta eská nebyla by niena na prospch mst že
mu
ších
Nmcm
nmeckých, Úmyslem panovník bylo
opatiti sob vlastní podkteí by, vyloueni jsouce z práva zemského a osvobozeni od bemen zemských, z bohatých svých zdroj množili poklad královský.
dané,
I
tch
byla zakládána
msta
s
místech, která poskytovala
obyvatelstvem
podmínku
nmeckým
jejich rozvoje.
na
Tam,
kde se doly na kovy otvíraly, objevují se nová msta, a také tam kde byly živé obchodní cesty. Ale na tchto cestách už byla msta eská. Proto usazováni bj^li Nmci jednak v tchto eských mstech, jednak pro na blízku mst eských zakládána byla msta nová. eská msta následkem priviligeií se ponmovala, zanechavše jen v zkomoleném jménu nmeckém upomínku na bývalou eskou osadu. Tak „Troppau" vzniklo sražením rení: in Tr-opava, .Cukmantl jest zkomoleninou názvu Suchomasty. Msta pak eská, která byla na blízku nových mst, klesla na vesnice. Tak Staré Bílsko jest vesnicí vedle msta nového, také Bílsko zvaného, tak zanikla Jamnice u u Frýdku, tak jest Staré Aísto u Bruntálu, Staré Msto u Frýštátu pouze vsi. Nenauciljiíiiás tedy Nmci zakládati mst. Jinak by byli Velehrad. F*rahw, hrady krajské, které po latinsku i urbes, civitates se jmenují, co je po esku jako msto, a vbec msta u jiných Slovan také Nmci zakládali. Ostatn i Nmci i
n
Nmc
;;
zízení
mstskému
nauili se jinde,
nás nenauili emeslu.
hlavn od
Jtíal,
A
také
Nebo už jednotlivé ddiny mají název
205 po emesle, kterým se vedle rolnictví zamstnávaly; v sídlech vlády jist byli emeslníci i obchodníci, aby vyhovno bylo potebám tch, kteí za rozliným jednáním tu se scházeli. Nmci mají jen tu zásluhu, že utvoili u nás nový stav lišící se právy od ostatního obyvatelstva, že následkem výsad emeslo se povznesl. Další výhodou i pro nás jest, že vzdmstech rychleji pokraovala, tedy i v mstech eských, jakmile se po zpsobu nmeckém zaala zizovati anebo msta s obyvatelstvem nmeckým pirozeným bhem opt octla se i
obchod
lanost v
v rukách eských.
mst
Zakládání
se dalo asi tímto
zpsobem Úedník zem:
—
—
vymil
místo k osad. Ten lokátorovi osadníku panský ponechal sob vtší místo pro sebe na budoucí fojtství ili rychtáství, ostatkem podlil své krajany. Mezi úedníkem a osadou stala se písemní smlouva, kterou vymena mstu práva i povinnosti k panovníku. K právm náleželo, že se budou spravovati týmž obyejem jako v pvodní vlasti, tedy ve Slezsku
právem magdeburským, že budou míti své vlastní soudy, od nichž odvolání jde ne k soudu zemskému, nýbrž k soudu panovníkovu. Soud konati bude íojt nebo rychtá, jmenovaný od zempána. Základem však blahobytu mst bylo právo mílové, to jest, že na míli kolem msta žádné pivo toeno býti nesmí krom mstského, že také emesel a obchod v kruhu tom nikdo provozovati nebude. Nákup v mst usnadován byl také jinými zpsoby. Tak již r. 1296 dostali Opavané tu výsadu od krále Václava II., aby každý kupec, který se zbožím Opavou jde, zboží své nejmén po ti dny ml ve skladišti v Opav vyložené, než by dále táhnouti sml. Msta pak moc svou uplatovala i jinak. Dovedla si zjednati
kteí
vliv
na obsazování
mli pomáhati
fojtství,
volila
ve správ msta,
své písežné konšele,
stídajíce se v
pedsed-
úad,
kteí i na soudech mstských zasedali a správu jmní obecního svovali prvnímu na hrdelní konšelu. Pravomoc soudu mstského rozšíila se pe, nkde také na poddané jiných vrchností, když v pozdjších letech vrchnosti k tomu svolovaly. Králové sami i jinak msta sednictví
ili
v
purkmistrovském
i
zvelebovali velkolepými dary je podporujíce.
Opav
Známo
je
na p.,
40 lán z lesa zemPemysl panského u Hradce, kteréhožto lesa u Skripova do dnes msto svobodným tak dobe, že se užívá. I bylo takovým
že král
Otakar
II.
daroval
mstm
206 obyvatelstvo
vatelstvem
na práv
ido
do
zatoužila
mst
sthovalo, že
po týchž
nmeckém.
i
výhodách
s eským obyzizovala se také
msta a
^
Zvlášt proslulé byly výsady msta Hlubic, podle kterých jiná msta. Aspo nkteré z výsad toho msta uvese ídila deme, erpajíce z Djin zem Opavské, které napsal V. Prásek. „Každý lán v Hlubicích má míti 36 jiter; z každého lánu platiti se bude pl ortu stíbra (ort = 15 groš) a sypati obilí desátek. Z každého dvorce dávati se bude 6 penz. Aby msto lesv a pastvisk svobodn užívalo. Aby na míli okolo Hlubic nebylo žádného pivovaru, aniž jakého emesla. Aby s vlí rady i
mstský ustanovoval rektora, zvoníka a pastýe. Kdo králv porušil poraniv nkoho, a se sedmi lidmi neoistil, hrdlo ztratí. Kdo by dýkou, holí, nožem nebo meem pohrozil a temi svdky usvden bude, ruka se mu utne, anebo obecní
fojt
pokoj Boží a
kop pokuty". A takových krutých trest vypoítává „Každého roku konají se tikráte soudy veejné. K takovým veejným soudm dostav se každý; kdo by nepišel, 4 dobré peníze dá fojtovi. Kdo by slovy povykoval v takovém soud, 8 dobrých penz dá. Na trhu jest taková svoboda, že cožkoli na trhu veejn kdo koupí, že koupené vci nikdy neztratí, i kdyby ji nkdo naíkal, že je uloupena neb kradena; kdo by však na ulici neb v dom koupil, nikoli na veejném trhu, ten ztratí vc, kdyby se usvdilo, že jest uloupena neb ukradena. Zlodj a loupežník polapenj^ s vcí, která má cenu pl ortu, temi svdky usvden a hrdlo ztratí. Bude-h zlodj a loupežník z cizí zem, sedm svdk teba. Nemá-li vc ukradena neb uloupena ceny pl hivny, zloinec neztratí hrdla, ale bude veejn vymrskán". položí 10
se více. Dále:
bu
Jiné právo z Nmecka k nám pinesené bylo právo manské. Král neb kníže vládna rozsáhlými statky, udloval nkterý z nich osob sob milé, ale ne v svobodné užívání, nýbrž v léno. To znamenalo, že obdarovaný užíval toho statku i s potomky svými tak dlouho, dokud rod nevymel po mei. Vdova neb dcera ztratila právo na udlený statek a ten spadl opt na krále. Protože i biskup olomoucký ml v Opavském kraji rozsáhlé statky, usazoval také na nich many své. Tak dal biskup Bruno Hertice se znaným statkem svému vrnému Perchtoldovi. A takových manu podle cizích vzor naízených a k nám
207
Holštejnska
z
ped
1.
1249.
pivedených, nových
to
šlechtic,
ml
biskup
nkohk.*)
Takové manské statky nenáležely ped soud zemský, nebo tomuto podízeny byly jen statky svobodné, nýbrž ped královský dvorský soud neb ped roky hejtmanské a zízeny pro desky manské. Biskupové zase pro many své zavedly desky manské v Kromíži. A to je pro Opavsko dležité. Nebo všecky
n
manské statky zapsané v Kromíži vyloueny byly
ímž Opavsko
z knížetství
mezi Odrou a Ostravicí Ostravou a všecky ddiny, které nazýváme s mstem Mor. enklávami moravskými. Konen na právu nmeckém zízeny
Opavského,
i
ztratilo kraj
vesnice.
5.
Právo selské.
0bce vesnické pvodn také ídily se obecným právem zemským ili eským. Základem jejich byla zádruha. Abychom tomu rozumli, všimneme si, jak asi obce povstávaly. Jakýs Dobroslav dostal od kmene, k nmuž náležel, od Holasic, kus si jej s rodinou vzdlával. I vystavil si uprosted pozemku dvr, v nmž s rodinou i s eledí bydlel. Ale jeho rodina se množila, dvr jeden už nestail k bydlení všem, proto
pozemku, aby
pro syna vystavn byl nový dvr vedle otcovského. A to se opakovalo stále. I povstávaly nové dvory, až vznikla osada. Všichni obyvatelé osady tudíž byli spojeni krevním píbuzenstvím, všem byla pda spolená, všichni ji spolen vzdlávali a z ní žili. Takové spolené žití nazýváno bylo zádruhou,
A
že
pda
jim zstavena byla od dda, íkali spolené
osad ddina. Ale ddin bylo od ddiny vlastním jménem.
více,
Protože
íkali Dobroslavici, nazývána
ddiny nazývány od míst jako
zvláštního zamstnání.
Jasenice,
pd
i
ddinu
potomkm Dobroslavovým
ddina po nich
bobry, íkali Bobrovníky. Jiné ností
bylo teba rozeznávati
ddiny
Sosnová,
Dobroslavice. Jiné
Ddin,
dostaly Slatina,
kde chovali jména od zvláštMoravice,
nebo
názvem ddiny zstalo jméno prvního dvora, na p, Radotín (Radotín dvr) Slavkov (t. Slávkv dvr). ")
V. Prásek; sDjiny Opavska«
str.
47.
208
ddiny byl starosta neb vládyka, obyejn nebo jiný muž volený pro svou zkušenost a moudrost.
V ele nejstarší,
takové i
Starosta rozdloval práce, radil se
s
ostatními o majetku, má-li
neb koupiti. Nebo nikdo nesml ddin nic zciziti, leda dovolila-li to ddina. Starosta zastupoval svj rod na schzích krajských v sídle náelníka kmene, u nás tedy v Holasovicích, kde se radili o obran kraje, o jeho potebách. Protože dobytím krajského hradu ztrácel kmen svou samostatnost, se co odprodati
vnována od celého kmene zvláštní pée opevování hradu. Mimo to vnována byla pozornost i dležitjším vchodm do zem i kraj; odtud máme tolik míst pojmenovaných od kmene stráž, jako
Strahov, Strážnice,
Stražišt a
kde bránn
j.,
odtud
dostalo se
byl pístup do Opavska
jméno Brance u Hradce, neb naopak na Moravu. Jinou povinností všech bylo stavti cesty, mosty, poskytovati náelníku, pozdji panovníku zemskému i jeho družin nocleh, výživu, cestoval-li po kraji. Aby pak potlaovány byly zloiny, všecky ddiny podléhaly obecné porue, i
ruily za škody, které se v kraji staly. V které ddin stopa zloincova se ztrácela, ta obec musila škodu nahraditi. Ty i jiné povinnosti nazývány byly robotou krajskou neb zemskou, byly tím tžší, ím více nkteré stavy a ddiny vymaovaly se z práva zemského, a poet ddin k té povinnosti
t.
j.
pidržovaných
se tedy menšil.
Ale po ase v zádruze, v spoleném užívání ddiny, nastaly zmny. Pijímáním hostí do ddin se píbuzenství oividn rušilo. tedy spolenou už jen pda. Z ddin povstávaly I zstávala obce, vsi, to jest. kde jen jmní bylo obecné, pro všecky spolené. Bylo samozejmé, že rodiny nepíbuzné se odluovaly a zatoužily po rozdlení obecného pozemku. A tak bu se podlily všecky rodiny stejn, obecními nechávajíce vtšinou jen lesy a pastviny, a vznikly menší svobodné dvory, nebo pvodní rodin a jakéhosi práva ochranného zakladatelov dostalo se vtší
pdy
nad
ostatními.
V tom
že obce pro neposlušnost trestány byly ztrátou
v poddanství obec
nkterému vládykovi neb
zpustla, a pustá
Mohlo
byl zárodek poddanství.
ves
se státi,
svobody a dány
pánovi.
dána nkomu, aby
Nebo válkou si ji
osadníky
opatil. Konen svobodníci sami dávali se v ochranu mocnjších pán a vládyk, aby se zbavily roboty zemské a bemen na ukládaných. To se dalo zvlášt v ty doby, když osadníci n-
n
metí k nám
byli
uvádni
a osvobozováni byli od roboty zemské.
209 Vrchnosti duchovní nejdíve a po nich i vrchnosti svtské vymohh pro své poddané toto osvobození a tím svobodníci lákíni dávali se svými statky v poddanství pán. Toto nové právo nmecké neb emfyteutické rozšíilo se tak znenáhla na vtšinu obyvatelstva vesnického.
Rozdíl mezi právem 'hody. že
eským
na nmeckém práv
a
nmeckým krom
té
vý-
usazení nekonali robot zemských,
volených starost ustanovováni
byl ten, že na místo bývalých
smlouvami písemnými stanoveny povinnosti a práva poddaných. asto poskytovány osadníkm úlevy tak, že udlenou pdu bez úroku neb platu obdlávali njaký as. Úlev té íkali Ihota, které slovo utvoeno od téhož kmene jako slovo lehký. A že Ihota trvala uritou dobu, nabylo slovo významu asového, lhty. Ale jméno Ihota zachováno jest to v etných jménech ddin dosud Lhotami zvaných. Za osazoPro nové majitele vání nových ddin vznikly i etné Vjezdy. vrchností fojtové,
že
i
vymovali
tolik
pdy,
kolik
jí
dob objeli, a sice tak, lesy, vbec pozemky všeho
v urité
byly pole, louky, zstávalo celkem pi starém, voleni byli radní ku
aby v objetém
kraji
druhu. Jinak
pomoci ve správ obce i v konání soud vesnických, které konaly za pítomnosti vrchnostenského úedníka.
se
Odznakem práva rychtáského byla ve Slezsku známá „kluka" jinde „právo" t. j. hl na znamení, že mohli trestati. A tak i žezlo královské neb císaské není nic jiného, než odznakem práva trestati vinníky. Tento odznak „právo" byl v nkterých eských krajinách rozlin kozí ošíván i ozdobován. Když soud ili právo zasedlo, dány strany se soudící nejprve na
pátelské
ník, kteí právo jim
to
narovnání.
schvalovalo.
dožádali se strany „prosted-
I
vyknou, na tom
co
že pestati chtjí, slibujíce.
Nkdy
A
dalo právo strany na pátel-
ské porovnání až do tetího rázu.
A
porovnaly, rozhodlo právo samo,
nebo
teprve když se strany nedalo
spor
rozhodnouti
byly na penzích,
nebo
pidržováni
vrchnosti.
Pokuty
vymovány
byli odsouzení
k pracím, na píklad
delem stechy
dom
opraviti cesty, pobíjeti šin-
obecních, sekati díví atd.
Na konci ná-
sledoval odpros a ruení jinými
obany,
že odsouzenec všecko,
Písn
trestáni
byli hanobitelé práva,
co
mu
uloženo,
splní.
zvlášt stala-li se na zámku. Jan Ehšak ukradl v noci hejduku na zámku v Paskov z truhly šaty. loupež nebo krádež,
14
210 I
ml
propadnouti hrdlo, co
mu
sice
bylo odpuštno, ale v od-
prosu slibuje, že kdyby se toho ješt jednou dopustil, beze všeho hrdlo ztratiti chce. To bylo v 17. století, a mla tedy A^rchnost paskovská prívo i hrdelní soudy konati. Svdectvím ve sporech o meze a podobné vci byla starých lidí. Mezníky byly znamenané stromy, znatelné kopence na místech oznaených právem a jiné vhodné vci. Stávalo se nkdy, že vznikla obava, že právo nerozhodne nestrann, zvlášt ve pi, v které fojt neb obec byla zúastnna. V takových pípadech pibíráno bylo k rozeznání sporu právo sousedních obcí. Ve pi o krádež šat, schovaných ped zlými lidmi r. 1640 zasedalo právo Paskovské, Velkohrabovské a Novobílské ve pi o fojtství Malohrabovské r. 1607 zasedlo právo Paskovské a Brušperské. Taková obava byla r. 1614 v Kylešovicích, kdy naknut byl oban jeden z krádeže. I požádáni Benešova a Klimkovic, aby vc tu fojti a písežní z Opavy, Takové zasedání nevzbuzující podezení, nazýváno rozeznali. bylo nepodezrelé právo nebo velká hromada.*) Práva svá zapisovaly si obce do knih obecních, které chovaly v truhlách. Naopak i vrchnosti zapisovaly si povinnosti poddaných do knih svých, pozdji urbá zvaných, které byly základem potom založených knih pozemkových. Celkem postavení poddaných bylo v starších dobách, asi do XV. století snesitelné, jinak svobodníci nebyli by se sami v poddanství dobrovoln dávali. Poddaní žili tehdy asi v tom pomru k vrchnosti, v jakém na nkterých statcích žijí hofei. Jako tmto dopáváno bytu na selském statku, aby o žních a v jiných nutných asích hospodái pomáhali, majice za to nkolik záhon od sedláka k užívání propjených, tak také poddaní vrchnosti neNehbilo-li byli, niím povinni než njakou dávkou a pracemi. se sedláku, mohl voln se pesthovati pod pána jiného, když to oznámil dosavadnímu pánu a vyžádal si listu výhostného nebo propouštjícího. Ale pomr mezi vrchností a poddanými
pam
;
se horšil od té doby,
uzavenou. si
šlechta
nazývali šlechtici
nm ")
vidh.
stala
se
svého
ddinou
Dokud
rostla její pýcha. si
Týž skladatel Alexandreidy, který
V. Prásek,
a pro sebe
jinak na poddané
aspo opovrhováním. Chlapoddaného a nepkné vlastnosti
zasednouti nemohla, ulevovala
pem v
Tehdy
co
»Vstník Mat. Op.«, .
2.
radí
Alexan-
211
aby za rádce
drovi,
ped
varuje
šlechtice,
volil jen
teba chudé
vládyky,
rádci selskými takto:
„Z chlapieho ráda nikoli est nevoli; i jednoho v nebo chlap, když jest povýšen, nesnadno bude utišen; zlé kolo najviece
skipá,
malý had najviece sípá a chláp najviece chlípá
A
takéž chlap, když bude vyšší,
dobe šlyš však
tuší,
neuslyší.
Takéž ciilap když obohatie, když sedí, daní neplat dobe znav, však nepozná t." Když dnes žena slezská íká muži svému chlope, ani neže ho volá jménem, které druhdy bylo potupným.
6.
^de dobe vždy
(jest bujný).
lidé
Jak se
je a
stali
snadno
odjinud picházeli.
sedláci nevolníky.
lze
A
vydlávati chléb vezdejší, tam protože v
mstech
lépe se žilo
než na venkov, synci venkovští radji volívali emeslo nežli pluh a opouštli vesnice. Ale to byl vývoj pirozený, že nadbytené síly z ddin do mst odcházely a také nikdo tomu nebylo, když krvavé války v 15. století hubily lid bránil. tak, že nastal nedostatek pracovních sil. I zdálo by se, že nastala píznivá doba, aby lid si polepšil, aby pracující sami usta-
He
jakých pracovati budou, jak se to v dnešní dob pihází. Ale tenkráte svévoln to zaídili páni tak, aby oni škody nevzali, a aby si pracovní lid pojistili, pekáželi poddaným se sthovati tím, že nedávali výhostných list a možný odchod poddaných ješt jinak ztžovali. novovali
si
podmínky,
V Opav
za
ustanovili stavové tato pravidla, jak se
odpuštní nebo odchod s panství: „Za první: Vysthovati
se
má
nesmjí: rychtá, mlyná,
hajný, rataj (pacholek, který obdlával pole, odtud
n
urená slov
bráti
ratajna nebo ratejna),
oví
sí
pro
a šafá. 14.*
212
Za druhé: Nesmí se sthovati žádný poddaný, nepov náhradu za sebe jiného lovka, aby hospodail na pozemku opuštném. Co znamená ponvadž lidí byl nedostatek, že odpuštní sedláka pro druhého pána jest nemožným. Za teli: O listovním odpuštní není vbec ei, nýbrž ztženo jest tím. že je osobn musí vzíti pokloní, to jest rychtá z té ddiny, kam se nkdo pesthovati míní, u rychtáe ddiny, z níž se vysthovati zamýšlí. Co znamená, že sthování na vzdálenjší panství takoka nemožným stavil-h
:
jest.-*
Ješt je v.
bylo odpuštní braní ztíženo ustanovením, jak
více
knize Tovacovské
fojt
tovi
ctme:
„Když kterému lovku odpuštní má vzato býti, tedy ddiny, kamž bére, má jíti na druhu ddinu k fojdruhému a drže jej (sedláka) za ruku neb za sukni,
té
neb což na
sob má, má
lovku
íci:
„pane
fojte,
já tomuto Pav-
ddinu a pod stechu uiniti v té pána svého do vsi N." A to má pod ddin, kdež ten lovk byl, za dne, ani j)ed sluncem, ani po slunci. Pakli by se jeho pokloní nedržel a fojt druhý ho znamenal a jeho prvé se chytil, tehdy toho asu nemuož jemu vzato býti odpuštní a on vsazen má býti, neb za pá lovk (za pánova lovka) bude uruen atd."*) Potíž v takovém odvádní sedláka byla ta. že fojt odvádjící musil se sedláka díve chopiti, než fojt ddiny, kde dosud sedlák sedl, a že se to musilo díti pod stechou. Fojt oddaný vrchnosti neuinil to jist k vli fojtovi z panství jiného, aby se dal od nho se sedlákem pod stechou zastihnouti. Tím zpsobem se stal sedlák glebae adscriptus ili ke hroud, kde dosud pracoval, pípsaný. stal se nevolníkem, lovi
otrokem pánovýui.
beru odpuštní na pána svého
Útk
z
panství
krut
trestán byl,
a
i
ten
kdo poskytl úkrytu sbhovi. Když zase lidu pibylo, dáváno ovšem odpuštní ochotnji, zvlášt když dcera rolníkova chtla se vdáti na panství jiné. ale dovoliti pece pán Dovolovati se musil na konec o všecko, co sedlák nemusil. poíti chtl chtl-li se ženiti, chtl-li syna dáti do msta, chtl-li dluh uiniti atd. Povinen byl na dvoe panském sloužiti, jak-
podlehl trestu,
:
*)
v
V. Prásek:
»Nález o sedlakuom odpuštní braní
Opav«. Program . gymn.
1885.
uinný
1.
1478.
213 mile se vrchnosti zachtlo. Ani nedbáno smluv mezi panstvem a sedlákem, robota inna tžší a tžší, poplatky zvtšovány, a sedláku vbec odpíráno všeliké právo na statek, kde dosud
na pole, která dosud vzdlával. i rychtáích nalézala vrchnost ochotné
hospodail, že
v
A
nejhorší bylo,
pomocníky
své
libovle.
Mohli ovšem poddaní dovolávati se práva svého proti vrchnosti na rocích hejtmanských neb u zemského práva. Ale Professor Prásek praví: „Co se bylo teba k tomu odvahy. práv a svobod, robot a povinností a plat týe, lze pi pe-
mnohých výpovdech k selským
rokm
pozorovati velice spra-
vedlivé a bedlivé šeteni listovního nadáni, avšak
koní
se
výpov
tím,
káze
v
že žalobníky páni
takoka všude svou bráti
ráí."
A
tak se dalo také u zemského soudu v
Tšín.
Professor
„Lidé ze vsi Koaková (okr. J. Zukal takto lií jeden pípad: Tšínského) r. 1594 stžovali si na Viléma Barského pána svého, že je do neslušného vzení dal a k tomu bil i také, že z nich berní císaských více, než za starodávna dávali, bráti ml. Protiva tomu prý Vilém Barský prokazoval, že tíž lidé mimo vli jeho potajné schze a hromady mezi sebou mli a smluvíce se o to, na poruení jeho berní výbrím odnesh a kvitancí na tu berni jemu nepinesli a za tou píinou je do vzení dal. Zemský Vilém Barský není povinen na tu žalobu soud vypovdl stran toho trestání odpovídati a ti lidé budoucn žádných hro:
mad
vle pána svého
bez
více berní platiti nemají, než
Tedy
v tomto
i
že nemuseli
k
emu
svolil
pípadu vyhovno
vtších berní
Dále nalezeno,
konati nemají.
platiti,
než
snm."
stížnosti
snm
že
*)
poddaných,
ustanovil, ale pro-
na vzení a bití. A tak mohla každá vrchnost žalobníky trestati, protože vždy se pi tom našlo bouení a umlouvání se proti vrchnosti, jako by vbec njaké žaloby bez úmluvy a porady byly možný. I když tedy vyhráh poddaní na soudu, doma zaplatih za to vzením a jinými tresty.
hráli svou
pi
stžujíce
si
Není tedy divu, že sedláci konen pestávali dovolávati se práva a sáhaK k svépomoci. Bouili se a plenili statky panské, jak nám historie 17. a 18. století vypravuje. A po potlaení
bouí selských bylo ješt ")
he.
Lid byl bez ochrany; lískovka.
»U zemského práva Tšínského.* Vstník Mat. Op. .
9.
!
214
devný
kláda, praný,
osel a jiná
stedky^ panské k zjednávání
si
muidla,
to
byly kruté pro-
poslušnosti.
Sedlák povahou stal se uzaveným, škodolibým, stala-li škoda pánm, lstivým a chytrým proti pánm, jen aby si ulehil. Chytrost byla jeho ochranou. nám líí tuto chytrost slavný náš básník Frant. Ladislav Celakovský takto: se
Pkn
Ty eský sedláku, vychytralý ptáku
Škrabe potírá
si
Po zpvu, po peí,
jakby
pl dušiky
blázen,
kdo
Sedlák jde cesta
mu
ví!
ti
z
hospody,
ped
elo,
vyletlo.
„Jemnost pantatínku!
nestaí.
když pijde
nho
z
uchem,
se za
Letos není loni
—
—
toto vono Já ku Bída nouzi honí."
pána,
což je hned jinaí.
Ped pánem
stejská
za vraty ve ská j
si
—
si,
——
Stril urozenost s
rozumem do kapsy.
se vrylo do povahy lidu. Dlouho to prolomena byla nedvra, kterou choval rolník k pánm a pro kterou tžko byl pístupný i radám nejlepším; na druhé stran však šel slep za tím, kdo lichocením dvry si získal, by to byl i nepítel. Dlouho lhostejn snášel všelikou libovli zvlášt ve vcech národních, jakoby myslel, že o takové vci jest starati se jako díve pánm, on zatím už nabyl práv, a to proto, aby si nezpsobil nepíjemností. Teprve v novjší dob rolník nabyl vdomí o právech národa a jich se domáhá.
Nevolnictví hluboce
trvalo,
nežli
a
7.
i
Jak stali se sedláci svobodníky.
porážka na Bílé Hoe tžce dolehla na národ eský, Tresty ovšem namíeny proti vinníkm odboje, proti pánm, tím že jim byly statky konfiskovány, ale statky jejich, jakož
i
statky
se vysthovali ze zem, dostaly se namnoze Národ eský ztratil ohromné jmní. Nmina prohlášena za rovnou eštin a nabyla konen panujícího postavení. Arci pipomenouti jest, že na Opavsku a Tšínsku
nekatolík,
kteí
do cizích rukou.
215 se to stalo teprve od polovice
louen
správy
ze
snm
i
dosud eská byla,
která
eský.
se pouze lid
A
18.
století.
zemských,
se
ponmila,
Tim národ eský vymsta, Z národa eského stal
když šlechta a
i
ten byl ve velké ásti své poddaný.
Proto bylo dobrodiním pro náš národ, když panovníci jali vrchnostem i na jejich panstvích. Uleho-
se lidu ujímati proti
poddanému ulehovalo se i národu eskému, který musil práv z lidu kísiti se k novému životu. Dlouho to ovšem trvalo, nežli z poddaných se stali lidé svobodní. Pedevším bylo teba ochrany lidu na soudech. Ustaváním
lidu
aby bez slyšení a dovolení appellaního soudu nikdo outrpným. Potom vbec hrdelní soudy odaty byly vrchnostem a pidleny vtším mstm. V menších vcech soud ponechán vrchnostem, ale vrchnosti musili se opatiti soudcem zkušeným, justiciarem, anebo poddané své piOd soudu vrchnostenkázati nejbližšímu soudu mstskému. ského mohli se poddaní odvolati k úadu krajskému. noveno,
nebyl trestán právem
Dále bylo teba spravedlivého rozvrhování berní, které vrchnost uvalovala na selské statky. Císa Josef 11. za tím úelem utvoil obce katastrální, spojiv menší vesnice bez ohledu na hranice panství ve vtší obce, spravované voleným rychtáem a radou,
ve
tm
stejnomrn dan rozvrhovány na
kterých
selské ili rustikální
i
na
statky panské — dominikální.
statky
Obcím
právo vybírati pirážky na poteby obecní, jako na faráe, školu, a pirážkám tm jDodrobeny i statky panské. náleželo
i
Dohled na hospodáství obcí dán úadu krajskému. Nejvtší však dobrodiní sefa
stalo se lidu za
Marie Teresie a Jo-
ulehením roboty a zrušením tlesného poddanství
volnictví lidu.
Ustanoveno, kolik
ili ne-
potahem Zrušením nevolnictví pak
dní a kolik
neb pší má každý statek robotovati. dána selským píslušníkm opt svoboda zamstnání, volnost sthovati se, volnost
osob
voliti
si
ženiti se.
s
dle
libosti
Sedlákm
piknuto právo k statkm jako díve dle práva, které platilo pi osazování obcí. I stal se Josef II. pro ty i jiné iny a lidumilnost milákem lidu tak, že lid nechtl ani viti, že císa po tak krátkém panování zemel, a
odstrann. Josefa
II.
než
bájil,
že byl
od nepátel lidu
eský lid pro jiné píiny císae Nmci, kteí ponmovací snahy jeho za pední
Oslavuje
tedy
zásluhu a ctnost jeho považují. Podezení, že Josef neumel, bylo jaksi
odvodnno, když po
smrti jeho vrchnosti zase domáhali
216 Stí vtšího vlivu nad poddanými, akoli už nikdy takového se nedomohli, jaký mli díve. Pišel rok 1848, kdy ozvali se hlasové pro zrušení roboty. Už za císae Josefa bylo povoleno vykupovati se z poddanství.
Ovšem
už díve
nabýti poddaný
mohl
jiným zpsobeni svobody neb volnosti a takový pak na-
takto vykupovati
lovk
si
neb
i
zýván na rozdíl od jiných Svoboda, Volný, která slova stala se píjmením. Za císae a krále Ferdinanda V. bylo vj^koupení z roboty za mírný poplatek naízeno. Pro všecky oban}' pak ustanoveny soudy zempanské. A tak vedle velkých statk šlechtických jsou u nás zase svobodné statky malé. statky rolnické, kterým za nových pomr piknuto i právo voliti poslance na snmy a íšskou radu, když petvoro vána byla ústava Rakouska. Zízení vesnické postaveno na roven zízení m:5tskému, a jen rozdlení poslanc dle kurie velkostatkáské, mstské a venkovské upomíná na bj^valou nerovnost stav. Ale 1
tato nerovnost padá.
Rozkvtem prmyslu
povstala mohutná
tída dlnická, která volá také po zastoupení na zákonodárných sborech, aby i ona niobia užívati práva, která jí vlast dává a ve vlasti se cítila také skuten doma. Volnost a rovnost práva pro všecky jest heslem nové doby.
Teba však
stále jDamatovati nauení, které nám historie Jako hlavní píinou pohronij- národa eského bylo, že páni hledli si prospchu jen panského, rj^tíi rytíského a msta mstského, a žádný z tchto stav nedbal lidu poddaného, tak tchto chyb musí se vystíci zástupcové národa v dob nové. Jsouce zástupci všech stav nesmí pracovati jen pro zájmy jednotlivých tíd obyvatelstva tak, aby ostatní tídy tím trply. tlo je zdrávo, kde všecky Jen kde údy jsou zdrávy, tam zdráv stavy národa jsou spokojeny, tam jest i celek národ a spokojen. Prospch národa všeho povýšiti jest nad okamžitý prospch jednotlivc. A tak se to má i v íši. Jen kde všichni národové spokojeni jsou požívajíce nezkráceného práva, jen ta íše zkvétá, jen ta jest považována upímn za skutenou vlast. Osvobozením lidu osvobozena byla i valná ást národa eského. Ale svobodní nyní rolníci a majitelé svobodných statk mají i vážné povinnosti. Národ eský k novému životu vzkíšen byl jen uvolnním lidu. I jest na lidu, aby také peoval o povznesení jeho. Pedevším aby rolník zachoval zddnou pdu po otcích svým potomkm, aby pda nepecházela do rukou
dala.
i
—
—
217 jiné národnosti.
Teba, by
se nelekal
bemen
a povinností uklá-
aby stejným krokem šel ve vzdlanosti s ostatními národy, aby intensivn hospodail, t. j. nutil takka pdu, aby vtší výnos pinášela, teba spoivosti. Pravidlem jednoduchým budiž Žíti tak, aby píjem byl vtší než vydání, by pebytek mohl se výhodn uložiti do záložen, spoitelen, bank neb jinak se ho mohlo k rozmnožení jmní užiti. Vypoítáme-li poet osob výdlku schopných a prmrný jejich píjem i vydání, a pirovnáme-li pebytky se vklady do spoitelen a podobných ústav, shledáme, že vklady jsou mnohem menší, nežli by mli býti. -Hnými slovy: v národ eském
daných na nho.
Teba
proto,
i
:
miUiony ron se promrhají. Jenom zvýšení hospodáské zdatnároda a tím nosti vede k hospodáské neodvislosti jednotlivc k neodvislosti politické. i
i
8.
emesla. I.
z Moraína a v Benešov a Bohupoddanému svému Václavu Medkovi Štpánskému
R. 1629 Karel Mošovský slavicích dal
výhostný list, kterým pustil jej na svobodu, buto že se obrátí na studium, nebo na emeslo. I vidti jest z listu toho, že studium i emeslo mlo stejnou cenu, obojí pineslo svobodu, a emeslo krom toho i dobré živobytí. Ne nadarmo íkávali staí, že emeslo má zlaté dno. Pochybuji, že by dnes za konkurence výrobou tovární a jejími skladišti emeslník starého rázu totéž Ale ped svobodou živnostenskou tak se íkati mohlo, nebo i emesla tvoila uzavené kasty nebo stavy s velkou samosprávou a svého prospchu hájila vytrvale. Už mstské právo mílové zpsobilo, že emeslníci mstští zniili emesla v obvodu mílovém a strhli na sebe všecku výrobu pro obyvatelstvo mstské i vesnické. A nejen to, emeslníci v mstech sestupovali se v poádky nebo cechy a utlaovali ty,
s
tvrdil.
kteí do cechu nevstoupili. Cechy totiž vymáhaly si pro leny své jistá práva od panovník, a tato privilegia chránila leny jejich od konkurence, ale byly i píinou ustrnutí a jakési pohodlnosti. Za to blahobytem emeslník se povznesl vbec blahobyt mst.
Vtší emesla
mla
pro
sebe
své
cechy,
na
p.
ševci,
kovái, pekai, masai. krejí, menší pak emesla spojovala se
218
Semknuty takto v organisaci vedly si cechy sám purkmistr s radou mstskou musil proti nim zakro-
v jeden cech vtší. tak,
že
ovati na obranu ostatních obyvatel. Msta zizovala tak zvané volné trhy, na kterých vykládali i ti, kteí do cechu nepatili. Ale i to chtli cechmisti kaziti. Tak pekai opavští r. 1574 zaali pro to stávkovati a nepekli chleba. Tehdy však se stáv-
kái
msto
jinak zatoili:
pekae do kázn
zkrátka
vzalo
a
na roku hejtmanském. Jako výsady mstské, tak i cechovní zízení dostala se k nám z Nmec, obyejn z Vratislav. A také mstští emeslníci s poátku byli Nmci. Ale asem sthováním vesnického obyvatelstva i Cechové nejen že tvoili v mstech znanou ást obyvatelstva, nýbrž nkde vtšiny nabyli. Tím i emesla dostala se do rukou eských. Aspo ta skutenost, že v listech rodných tch, kteí do cechu vstupovali, poznámky se nalézají, že žadatel jest dobrý Nmec nebo Cech, svdí, že byli emeslníci obojí národnosti. Sevci už mli dva cechy v Opav, nmecký a eský, mezi kterými ovšem vznikaly spory. I rozhodlo msto, aby moravský cech sml zhotovovati obuv dubovou a pytlovou a mohl vtší kže sám si vydlávati, cech nmecký pak aby kže kupoval od koželuh a zhotovoval obuv ervenou. Tehdy msto s nmeckým zastupitelstvem vedlo si spravedlivji k spoluobanm moravským a vyizovala v jazyku moravském ili eském všecka podání eská. Vždy i s úady zemskými musila esky jednati. jednání jeho schváleno bylo
i
i
Abychom projdme které též
cechu
esky napsány
Když z rodu
poznali, jak cechové šetili
artikule
se
ševcovského v
prospch svých len,
Tšín
z
hoch chtl uiti emeslu, musil prokázati, dal do cechu dva funty vosku a 2
zachovalého,
Uil-li se ti musil opatiti zaplatil 6
zl.,
roku 1602,
byly.
léta,
un
niím mistrovi jDOvinen, potebným obuvím. Uil-li se jen
nebyl už
uil-li se 2 roky,
zaplatil 4
zl.
že je zlaté.
ale mistr
jeden rok,
Po vyuení
se
tovaryšem a žádný mistr nesml pod trestáním cechovním tovaryše jinému mistrovi odluovati tajn ani zjevn. Mezi stal
ovšem spojeno s pekážkami, protože Nezbylo tedy tovaryši, a-li až nkterý stl se uprázdní smrtí mistra nebo prodejem nebo jinakým zpsobem. Vdova mohla ješt jeden rok emeslo provozovati, déle ne. Mžeme se však domysliti, že déle vdovou nezstala, a že se jí nkterý mistry se
dostati,
bylo
Tšín smlo býti jen 28 mistr. chtl v Tšín zstati, než ekati, v
219 tovaryš ujal
A
na dcery také pamatováno; když tovaryš ševse oženil s vdovou neb dcerou mistrovskou, dal do
covský totiž cechu jen jeden zlatý, jinak
Každý
povinen cechu
byl
mistr
platil 2 zlaté, chtl-li cech
pijmouti.
Nesml
hájiti.
dovoliti,
aby šturai neb šteréi po všech mistrm do emesla se pletli, nýbrž cechmistr vezma holomka, kterého mu dali zámetí úed-
ml
kazim
Vcí potebných pedkupovati nesml k emeslu jako kozí, sádla, loje, nebo opatovati si na pedmstí, vše to smlo se prodávati jen na rynkách k tomu ustanovených. Kdo by díve koupil, než níci,
pekaziti
emesla
jejich dílo.
nikdo
odzvoní frejung (volný nákup), knížecí
komory
odevzdati.
musil nakoupené poteby do
Žádný
mistr
nesml
vše
skoupiti.
dub a kže, jeden mistr Na píklad, pivezl-li nkdo na od nho sml koupiti dub, druhý kže. A také masa, prodávaje maso, musil ukázati kži dobytete. Neml-li masa prodávaje maso zárove kže, musil maso dáti do špitálu chudých. Nikdo jiný než mistr kupovati nesml; jenom byl-li mistr nemocí poražen, mohla manželka jeho kupovati. trh
mory
knížecí dali.
vzením.
kozí trestán ješt
Valachm je
dáti
Na
jinam vyvážel, kže pobrali a do koKdyby švec vyvážel kže, byl krom ztráty
kže
Tomu, kdo
dovolovali koupiti 3
cechu vydlávati.
kže
Valaši tedy
do roka,
ale musili
pracovali pro venkov.
obuv odjinud dovoleno nebylo.
trh pivážeti
Ševci si vydlávali v Tšín kže sami. Dub tloukli v dubníku za poplatek 6 halé od tvrtn. K dubníku vedena byla voda z knížecí píkopy u velkého mlýna. Kdyby bylo teba dubníku nového, dostati mli od knížete na díví, ale musili by jej stavti dále od mlýna.
Aby obuv ádná
se zhotovovala, vycházeli
dva misti k dohlídání. vzali a do špitálu
Našli-li
chudým
každou sobotu
nehodnou obuv, bez
milosti
ji
dali.
Každý rok dvakráte zasedalo právo a soud cechovní, jedpondlí po velikonoci, a po druhé v pondlí po sv. Václave. Kdo k soudu neudav píiny nepišel, propadl funt
nou
v
vosku.
Mistr
obeslán byv,
nebo všickni povinni likých a
odpor
initi
neodvodnné
ei
když nepišel,
byli povinnosti horní
zaplatil i
dolní
pl
groše,
bez vše-
pod cechovní pokutou. Všeliké všetené trestány byly podle uznání cechovního.
220
Kdo by dluh ueený do dvou nedl nezaplatil, ml podle práva mstského do mstské kázni jíti. Když mistr umel nebo eledín, tehdy dva misti vykopali hrob,
Tšínského;
žetství
ve Frýdku se s
aby po-
tlo nesli mladší a zase po nich 6 mistr,
hebové poádní se dáli pod pokutou funtu Taková plavidla platila pro ševe i v na p. ve Frýštát. v Bílšt
16,
s
18,
ve
vosku. jiných
mstech
kní-
kde bylo mistr
Skoov
s
18.
21,
v Strumeni
8 mistry. Kolik mistr bylo v Jablunkov, v artykulích udáno Stolu ševcovského mohlo se nabýti
není. r.
i
koupí.
Ve Frýdku
1625 koupil Václav Batov za 70 zlatých stl po nebožtíku
Jiíkovi Chromém. II.
emesla nalézáme
v každém
mstu
i
msteku
slezském
Pomáhalo vzrstu jejich aby zamezil rozliné zloády v emeslech,
a všecka na konec ustavila se v cechy. to,
že
císa Karel
VI..
vydal patenty generální o nich pro všecky zem eské. Tmi povzbuzen nový ruch cechovní, takže vydány r. 1739 generální která postavena i pod artikule platné pro všecha emesla, úední. Naproti tomu písnji zakroováno bj^lo proti emesla, to jest proti všem, kteí emeslu vyueni nebyli a v cech nevstoupili. Kdežto díve šlo o to. aby v míli kolem msta, kterážto míle rozšíena na p. v Krnove až na hranice zem, nyní ani nepekáženo emesel provozovati, ale žádalo se utvoení cechu a ádné vyuení. Na vesnicích nebylo emesel jiných než domácích. Jen
dozor
kazim
na meslníka a
vesnice
Vrchnosti
nmeckém práv nejastji
svým
mesla v míli cizích
a
mst
i
dovolováno
mstm
jest
fojtovi
emeslníka
emesel
e-
chovati.
vlastním ovšem páli a zakazovali
tchto mst,
sídleli,
nové spory,
osazené dostávaly nkterého
e-
poddaným, když v míli Ze z toho vznikaly nové
ale nebránili
se chápati.
oividno.
od znamení nebo od cejchu, vespolek. Tato znamení mla na prav peeti. Listiny a pee chovali v truhhcích porci, na svících cechovních. Každý cech oblíbil si svatého patrona, oltá nebo
Jméno cech dostalo kterým se emesla lišila
se sdružení
i
kapli,
kde
se pro
nj konaly
bohoslužby, a každý
s
praporcem
svým zúastnil se církevních slavností. Byly cechy jaksi jádrem obyvatelstva mstského. Cechy dávaly ulicím mstským názvy,
221
emesla vyzbrojovala v
Tšín
se
k obran msta. Každý mistr ševcovský
musil se opatiti svou vlastní „braní",
meem
to jest
dobrým, dlouhou runicí nebo halapartem. pravidla, jak se mají chomezi mistry, mezi sebou. Mzda jim vymována byla v cechu a žádný mistr nesml tovaryši více platiti než cech ustanovil. Na ochranu svou sestupovali se tovaryši v cechy tovaryšské pod dozorem mistr, ale misti i zde asem zjednali
Také pro tovaryše ustanovena
vati v
si
mst,
plný
viiv.
Každé zízení, které utkvlo na jistých pravidlech, pežije se,
vyhýbá-li žádoucím opravám.
A
to se
pihodilo
i
cechm. nko-
Zajišujíce privilegiemi živobytí a sousteujíce výrobu v
jednak ustanovením, které tlailo ostatní obyvatelstvo, jednak u len cechu pivodila pohodlnost a nedbání pokroku. Vždy misti sami byli omezováni v konkurenci, nesmjíce míti více chasy a platiti jí lépe, než cech poruil. Proto cechy upadaly víc a více jen ve formálnost, bdly více nad ctí len, nad zachovávání istých mrav než nad zdokonalováním emesel. Pežily se a ustoupily konen v polovici
lika rukách.
století
19.
Od
staly se
svobod
živnostenské.
pokrok v emeslech. Ale že nastala soutž, klesaly i jednotlivé rodiny emeslnické, které Zizos duchem asu nepokraovaly, vzdlání zanedbávajíce. vány tedy školy emeslnické, ve kterých se uové seznamují jest boj s velkým Avšak nejhorší pro se všemi pokroky. z nich kapitálem. Ten podmauje si malé emeslníky, své stroje. Co jen ševc po mstech roztroušených po všech vlastech pracuje pro jednoho chlebodárce za stálý roní výdlek, teba malý, z materiálu, který jim zamstnavatel dá. Neteba tu stavti továren a velkých nákladných stroj a pece Dlení práce slaví triumfy. Proti iest to výroba továrnická. kapitálu jednotlivce jest shánti kapitál sdružováním, tedy opt spoleováním, ale na jiný základ než díve postaveným. Samospráva emesel také ustoupila zákonodárství zemskému a íšté
doby vidti
jest veliký
n
in
skému, které práv nyní pipravuje zákon o povinném prkazu zpsobilosti a zízeni závazných spoleenstev.
222 9.
Poátky
literatury slovanské.
prvopoátky vzdlanosti každého národa náboženství.
lovk
nepachtil
se jen
jeví se v jeho
po opatení
svého
tla,
nýbrž vzdlával ducha svého. lovk touží po vdní. Vidl kolem sebe svt, rozliné pírodní úkazy a pátral po pvodu jejich. Nemoha tehdy dopátrati se pravé píiny, pravého Boha, bájil sob bytosti smyšlené, mocnjší než lovk, tvoil si bohy. To byl poátek vzdlanosti, to byla první vda. i
Bohm
zaizoval
lovk
stánky; od jednoduchého kamene
obtního dospl ke stavbám chrám, bohy sob znázoroval ezbami, malbami, k bohm obracel se obtmi, modlitbami,
písnmi
A
tanci.
i
Vda
to
byly
poátky umem.
umní umní
pešlo pozdji do služeb svtských vcí, ale i tu vda a povznáší lovka nad ostatní tvory zemské, protože obrací ducha od hroudy zemské, od materialismu k nemu vyššímu. Všemu, co nad všednost se povznáší, íkáme vznešené; vda umní mají do sebe nco vznešeného. i
i
Kult nebo uctívání boh asem se ustálil v uritou formu, píin vytvoil i povahu národa pokojnou,
vedle jiných
bu
bojovnou.
Zvláštní
boh. I byli knží knží nejdíve jali
stav
—
první uitelé
knží i
—
bu
vnovali
se
služb
pstitelé vzdlanosti národní,
se zaznamenávati pro budoucnost rozliné rtami, vruby, knží vytvoili písmo a dali spisovnému, t. j. tomu, kterým píšeme knih}-.
dležité události
základ jazyku
Jazyk spisovný
liší se od obecního jakousi uhlazeností, ušlechtijako se liší na píklad šat svátení od všedního. Národ, který má jazyk spisovný a písmo, poítán jest mezi národy kulturní ili vzdlané, protože jazyk jest nejráznjším znakem národnosti a národ písmem zaznamenávaje, co ducha jeho zanistvyššímu, než nává, dává na jevo, že už obrátil mysl k
lostí
nemu
Písemní památky jsou nám svdectvím, jak daleko národ ve vzdlanosti pokroil. Na základech první vzdlanosti spje národ dál a dále a zanechává nám nové a nové památky písemné. Souhrn všech takových písemných památek, z kterých mžeme poznati povahu a vzdlanost národa, je
pouhá
nazýváme
starost o
živobytí.
literaturou.
Cechové dospli k njaké vzdlanosti, jak o tom svdí zprávy cizích spisovatel a nálezy v hrobech pohanských. Ale touto svou pohanskou vzdlaností Jisto jest, že již pohanští
223 nevystaili, když vznešená nauka Kristova zvítzila
u národ
i
Rekové a ímané, od kterých kesanství šíilo se k sousedm. Od obou národ práv jmenovaných picházela nauka
tak vzdlaných, jako byli
Nmc
kesanská také k nám. Z íma prostednictvím západu, z východ od Rek, z Caihradu. Ale Nmcm
ze
se práce
knží nmetí se nesnadno s lidem slovanským dorozumívali a s naukou kesanskou šíili i své panství. Za to z východu na žádost moravského panovníka Rastislava posláni k nám byli r. 863 sv. Cyrill a Metodj, kteí znalí byli jazyka slovanského a kteí nám nic jiného nejejich vznešenému pinášeli než víru a jen víru. I požehnal dílu v našich zemích. Dílo jejich bylo korunováno zízením arcibiskupství na Velehrad a uznáním jazyka slovanského za jazyk církevní. Jen ti jazyky jsou za takové uznány jazyk ecký, jejich u nás nedaila, ježto
Bh
:
latinský a slovanský.
Modly pohanské skáceny, písn a modlitby pohanské vypísn a modlitby kesanské.
hlazeny, na jejich místo nastoupily
Dležitá to doba. Svatí naši apoštolov mluvili jazykem slovenským, všem Slovanm tehdy lehko srozumitelným. Tímto jazykem sloužili Bohu, tímto jazykem psali peklady písma svatého. Pro tento jazyk vytvoili písmo, hlaholské zvané. Utvoili jazyk spisovný i písmo slovanské a dali základ literatue slovanské. Vyuili v tom jazyku a písm i uedníky a nástupce své: Klimenta, Gorazda, Nauma, Angelara, Sávu, a ti roznesli potom knihy církevní k ostatním Slovanm, u kterých vznikaly knihy nové a nové. I byla tehdy dána píležitost utvoiti spolený jazyk spisovný u Slovan. Nestalo se tak; nicmén s blaženým vdomím na to poukazovati mžeme, že v našich zemích položen byl základ k vzdlanosti slovanské. Dnes hlaholského písma v chrámech užívají ješt ti katolití Jihoslované, kteí si dosud zachovali pi bohoslužb jazyk slovanský, Slované pak pravoslavní mají druhé písmo slovanské, které nazýváme cyryllicí.
U jí
nás bohoslužba slovanská záhy hynula a nezachovalo
ani založení kláštera na
Sázav.
V
zbožný Prokop. pronásledoval la
jeskyni jakési
muž vyuený písmu slovanskému na Vyšehrad, Jednou když
lovil
kníže Oldich na Sázav,
a odlouil
se
Prokopov
a kníže dojat
od družiny.
La
mocn
zavedla
knížete
slovy a zbožností
žil
sv.
až sv.
k jeskyni Prokopa,
224
míst
vystavil na tom
klášter, u-inil sv.
Prokopa opatem, který
mnich. Jiným znamenitjším výtený umlec a chrám ozdobil
obklopil se družinou slovanských
opatem byl Božetch, který byl svým umním. Pro poklesek jakýsi zhotoviti
kíž
a donésti
do
jej
jDroti
biskupu odsouzen byl
íma. Nedlouho však
slovanští
kláštee tom psobili, nebo vypuzeni byli r. 1097 a klášter odevzdán mnichm latinským, kteí knihy slovanské v zniili. Tak už jen tradicí se udržovalo vdomí o bývalé bohoslužb slovanské. Jinak tžko bychom si vysvtlili, že Karel
muži
v
nm
Cyrilla a Metodje mnichy slovanské, které povolal od katolických Jihoslovan. To byl však tehdy
IV. po 250 letech chtl oslaviti tím. že
v Praze
založil
nový
památku klášter
sv..
pro
slovanskou bohoslužbu. Jenom jméno kláštera ,,Na Slovanech" nebo v Emauzích zstalo, ale Slovan tam dávno není. poslední pokus u nás vzkísiti
Nicmén
první uvedení vzdlanosti
kesanské k nám
ne-
Nebo zachovaly se zbytky peklad písma svatého psané písmem hlaholským a v nkterých pepisech i písmem cyrillským. Pisatelé nezapeli v nich svého pvodu eského, jak z nkterých tvar a slov eských soudíme. V kláštee slovanském v Praze vznikla hlaholská ást evangelia, Remešského. Nazýváno jest tak evangelium proto, že chová se ve francouzském mst Remeši. To byla pro Francouze tajemná kniha, protože nedovedli v ní, napsané jim neznámým pismem, ísti. zašlo beze stop.
Ta tajemnost vzbudila ve
Francii
ke knize
takovou
úctu,
že
králové francouzští museli na evangeliu tom písahati o korunovaci.
Teprve car Petr Veliký poznal v knize ásti sám nedovedl rozluštiti.
té
ást
cyrillskou,
ale hlaholské
Dnes už
je celé
evangelium prozkoumáno a také vydáno
ve Francii tiskem nádherným.
Tato
dležitá
Když Karel
památka slovanská
mla
podivné osudy.
bezpochyby ást cyrillskou, která asi vznikla v Rusku. Ovšem njaký mnich pipsal, že tato ást jest od sv. Prokopa, ale dnes se tomu neví. Do knihy této pak v Praze mniši
klášteru
psali
IV.
založil
klášter
slovanský,
dal
darem
další
ásti
evangelií,
a
protože
van, psali je písmem hlaholským.
byli pišli
od
Jihoslo-
Ob ásti dányjsou do nádherné
vazby. Takto vypravené evangelium dostalo se pozdji do Caihradu a odtud do Francie. Ve velké revoluci francouzské se
225
na krátký as ztratilo a když opt nalezeno bylo, nemlo již drahocenných desek. Lid však sám zachoval si tradicí památku na své apoštoly v povstech o cyrillských studánkách, jejichž vodou prý naši vrozvstové ktili. Takovou studánku mají u Slatiny. Jinde v nízkých stejnoramenných kížích kamenných, které stávají v polích, u cest a j. vidí lid kíže cyrillské. Málo kdo však už ví. že ve svcení vody a kídy v den ped svátkem sv. Tí
evangelium
to
král zachován
Pi s
jest
dležitosti
podivením,
zasluhovali,
kus obadu slovanského. sv.
Cyrilla
a
Metodje pro národ náš
že nedocházejí takové úcty v celém národ,
a že jen
Morava památku
jejich
jest
jak
svtí zasvceným
svátkem.
10.
Sak
latiny.
rychle se povznesl Velehrad na sídlo osvty slovanské,
tak brzo zanikl.
mahou
Vláda
A
pád jeho
shledávají stopy po
jest
nm.
tím smutnjší, že uenci s nástavti Slované dovedli
pkn
deva, ale jakmile dílo jejich ohe zachvátil, zniil je docela. Velehrad byl spálen; uinili to Maai, kteí vyvrátili íši Velkomoravskou. Zbytek její, nynjší Morava s Opavskem a Krnovském, pipojen k echám. Sídlem duševního života našeho stala se Praha, a ta podlehla záhy nátlaku západm'mu. Nad obadem slovanským v chrámich zvítzila hlavn piinním druhého biskupa pražského sv. Vojtcha latina. To zpsobilo veliký pevrat v život národa eského. Cechové pipojeni duševn k západním národm, jež všecky spojovalo katolictví a jazyk latinský v jednu skupinu národní. Národové této skupiny vytvoili kulturu kesansko-latinskou; co vzniklo u jednoho národa, stalo se duševním majetkem všech ostatních. Národnost nic neplatila. Spisovným jazykem byla jim latina, nebo to byli opt knží, kteí byli zprvu výhradnými spisovateli a písai. Po nich i osoby svtské nabyvše vzdlání ve školách latinských, také latinu si oblíbili. A tak latinské byly knihy církevní, latinské byly kroniky, latinské byly rozliné listiny veejné i soukromé, latinské byly záznamy soudní, teba že pro neznalost latiny u tch, kteí se soudili, veškeré soudní ízení ústní dalo se jazykem národa. ze
15
226 Pijetí jazyka
mlo
latinského
za následek nestejný po-
stup ve vzdlanosti národa. Vzdlanost stala se pístupnou jen
malému kruhu
lidí,
a
na
lid
vyšinuli
lidí s
vznešenjších, kteí brzo se nad ostatní Široké vrstvy lidu pone-
patra hledli.
chány samy sob. Jeho písn eské a povsti historické neuznány za hodný zaznamenání. Jenom obsah nkterých povstí zachovali kronikái v pekladech latinských; kronikái latinští jsou nám i svdky, že lid ml své písn. A tak jen náhodou zachovali se nám pece nkteré eské písn, málo potem, ale za to tím cennjší.
sv.
Nejstarší známou písní jest píse asto pod jménem písn Vojtcha zvaná. Jest tak stará, že podle nkterých staro-
nkteí
kladou do doby slovanských kdy žil sv. Vojtch. Jiní ji byla složena v té neb kladou asi do polovice XII. století. oné dob, dožila se pece úctyhodného stáí. Písní tou obraceli se Cechové k Bohu s dvrou jako dti k otci s dtskou pítulností, jevící se v opakování slova „Hospodine", slovy prostými, nápvem jednoduchým, za to tím mohutnjším. Píse ta zní: bylých slov
bohoslužeb,
badatelé
tedy ješt
ped
ji
dobu,
A
Hospodine, pomiluj ny (= smiluj se nad námi), Jesu Kriste, pomiluj ny !
Ty
spase všeho míra
spasi
ny
i
uslysiž
(=
spasiteli
(= spas
všeho svta),
nás),
Hospodine, hlasy naše! Daj nám všem, Hospodine, žizn a mír v naší zemi;
Krieš!
Na
(= Kyne
(= hojnost
a pokoj!)
eleison!)
zárove, jak povstaly duchovní písn. lidu na slova knžská Kyrie eleison. Naše píse stala se oblíbenou a známou po všem národ eském a to zpsobilo asi, že byla také zaznamenána. Píse tu zpívali Cechové v dobách slavnostních i trudných a stala se hymnou eskou, písní státní. Karel IV. naídil, aby písní tou ukonovány byly korunovace král eských. A do dnes v mnohých kostelích zpívána bývá na konci bohoslužeb o velkých svátcích. Pro její starobylost i pro dojemnost nemlo by jí býti zapomínáno. Jak pkné by to bylo, kdyby opt hlaholila po vlastech našich o rozliných slavnostech a ve dnech památných pro písni té vidíme
Jest to rozvedení
národ.
odpovdi
!
227
Asi ve
13.
století
vznikla jiná starobylá a dnes ješt zpí-
vaná píse, píse k sv. Václavu. Stal se sv. Václav ochráncem všech ech. Jak oblíbena byla i tato píse, o tom svdí nejlépe stálé rozmnožování jejích sloh, a víru svou v pomoc sv. „Nedej zaVáclava echové vyslovili vloženými do ní slovy hynouti nám ni budoucím!" Pvodní píse byla krátká, mla :
jen tyto ti slohy
:
Nebeské
Svatý Václave. vévodo eské zem,
knze
jest
dvorstvo
krásné,
blaze tomu, kdož tam pojde:
v život
náš,
vný,
pros za ny Boha.
ohe
svatého Ducha,
svatého Ducha,
jasný,
Kyrie eleison!
Kyrie eleison!
Pomoci
tvé žádámy,
smiluj se nad námi,
utš smutné, otže vše zlé. svatý Václave, Kyrie eleison
dosud známé písn vzniklé v dob, kdy všecko se psalo latinsky. I bylo ech, kteí latinsky psali, patí také Martin Polák, zvaný pomrn dosti mnoho, a mezi
To
jsou
tedy
n
Opavy. Vstoupil do ádu dominikánského a odešel do íma, kde se stal zpovdníkem papežským. Na podnt papeže Klimenta IV. napsal latinsky Kroniku svta. do eštiny která se stala všude brzo známa a která f)ozdji byla peložena. Martin byl jmenován arcibiskupem v Hnzdn v nynjším Pruském Polsku, ale když ubíral se na nové psoi
Bohemus,
rodilý z
i
bišt,
zemel v Eplogni
r.
1279.
kteí nuceni byli obírati se latinskými knihami, pomáhali si záhy zpsobem známým, aby tenému snáze a rychleji porozumli. Psali si totiž mezi ádky nad jednotlivá slova eský jejich peklad. Takovj^m peloženým a vepsaným slovm íkáme glossy. Z tchto poátk vyvinuly se asem peklady celých text. K takovým pekladatelm se druží Mistr Konrád z Benešova v knížetství Opavském. Studoval na universit pražské, kde se stal r. 1382 mistrem sedmera umní ili, jak bychom nyní ekli, professorem a doktorem. Peložil z latiny Sekvencioná ili duchovní písn chvaloené. Takové písn povstaly rozvedením slova alleluja. A ješt jednu podobnou památku z r. 1418 chová musejní knihovna v Opav, totiž latinský Ti,
15*
228
hymná
obsahující 83 písn latinské, z kterých 73 mají eský meziádkový. peklad Psobí est písam tehdejší doby, že psali knihy s láskou a už formou dávali na jevo, jak si jich váží. Písmo jejich jest úhledné (psané knihy nahrazovaly nynjší tištné), jest ozdobné. Na tom však nepestávali. Rádi malovali poátení písmena ili iniciálky barvami, oplétali je rozlinými okrasami podobnými rostlinám i zvíatm, a prostory mezi okrasami vzniklé vyplovávali malovanými obrázky. Takovým malím íkali illuminatoi. A také takovým illuminatorem mže se Opavsko pochlubiti, totiž Janem z Opavy, který malbou ozdobil pepis evangelií. Kniha nalézá se ve dvorní knihovn ve Vídni.
11.
Probuzení národního
Sako pijetím kesanství a
vdomí
v literatue.
pijetím latiny za jazyk spisovný
pevrat v život eském, tak nový pevrat nastal, když 13. poali se u nás Nmci usazovati. Panovníci eští, když se domohli titule královského a tím i formálního uznání, že jsou rovni neodvislým králm jiným, na p. králi francouzskému, anglickému a j., chtli se leskem dvora svého také
nastal
ve
století
králm a zaizovali si dvr královský po zpsobu západních zemí. A k tomu pepychu na dvoe potebovali penz. Proto volali osadníky nmecké do svých zemí a uinili
rovnati ostatním
sob poplatnými a poddanými. A že poínání panovník dochází napodobení
je jen
i
u
pán,
na hradech panských oblibují si mravy západní. rytískému, zavádly rytíské hry ili turnaje, oslavovali v básních a povstech hrdiny, kteí v bojích i ve hrách se proslavili. Téže oslavy došli i svat^ a svtice, kteí považováni byli a umírali rádi za kesanství a zápasili také za hrdiny, rytíe duchovní. S mravy rytískými záhy objevují se v echách nmetí pvci, kteí takové básn a leskládali, protože s novotou k nám životy svatých gendy vidíme, že
i
Pizpsobili
—
se životu
—
pišlou nepovstali hned básníci domácí. Tato zmna v život panském a domýšlivost osadník nmeckých, kterým se u nás pro rozliné výhody dobe vedlo, nemile se dotýkala nkterých upímných ech. Aby zamezili
229
nmeckých
šíení
písní rytíských,
na jazyk
kládali a upravovali
hovli vkusu
eský
té
doby
pe-
a
oblíbená tehdy ve všech
zemích skládání rytíská, ale všímali si také i djin a hrdin eských. Pkné jsou pvodní eské písn o Vilému Zajícovi a Stemberkovi. I
ziny,
domí
když eští básníci brali si látky ke skládání svému z cipece i v tchto látkách dali prchod svému eskému v-
tím, že
ne zrovna lichotivými slovy mluví
nejvtší a nejdokonalejší staroeské
na
to,
že
Nmci, kteí
o
Nmcích. Skladatel
básn „Alexandreidy"
touží
jsou v Praze hosté, chtjí toho se dokati,
by na pražském most nebylo vidti echa; ale dodává, že by dal Cechm takého krále, spíše jich nebylo vídati, kdyby jako byl Alexander. Básník legendy o sv. Prokopu dává tomuto svtci vyhánti Nmce z kláštera Sázavského. Nade všecky však hoí láskou k eskému jazyku pvodce rýmované kroniky eské, nazývaný Dalimil; ten všecko zlo, které na Cech}' pišlo, svaluje
Bh
na
Nmce.
Myšlenky šíené literaturou v národ docházejí ohlasu. A tak i vdomí eské nabývá vtší a vtší pdy, památky eské literatury se množí zvlášt za Karla IV., který sám ukazoval náklonnost k jazyku eskému a pedcházel tak píkladem jiným. Od zábavných skladeb obrací se literatura eská ke knihám a skladbám pouným, zvlášt když byla r. 1348 od Karla založena v Praze universita, první ústav toho druhu ve stední Evrop. 1
objevují se
esky
Chloubou eské
psané knihy djepisné, právnické i filosofické. doby zstane na vždy Tomáš
literatury z oné
Štítný ze Štítného.
12.
Tomáš
Štítný ze Štítného
Comáš Štítný ze Štítného byl vládyka ili majitel menšího svobodného statku v jižních echách. Od rodi byl zbožn vychován. Touha po vzdlání vedla jej do Prahy, kde poslouchal ohnivá slova kazatele Jana Milice z Kromíže. Tehdy už ozývaly se hlasy volající po
náprav v
církvi.
Za
tou
píinou Karel
echm
IV.
jmenovaného kazatele do Prahy, aby Slova Milíova tak dojala Štítného, že si umínil také pispívati k obecnému pání. Nekázal, ale psal knížky. A nejprve dtem
povolal
kázal.
230
svým vykládal uení kesanské, a moudrost
a jak
Boží z pírody, jak mají
národ a na konec lidstvo.
rodie
své, bližní,
dobn
pouujících vcech psal.
slušná
ada
—
se
sob
odpor.
nejprve
A
ješt Z knížek svých
pepracoval nkteré pro
Ani
mohou poznávati Boha
milovati
lid
—
sebe a
o více po-
a je jich
vbec.
práci, vyvolá on nebyl mistrem university a opovážil se vykládati o vcech božských, teba obsah knížek svých podroboval schválení osob duchovních. Dle tehdejšího zvyku totiž o takových vcech psáti náleželo jen doktorm neb mistrm proti
nenadal,
že konaje
tak
záslužnou
Vždy
A nejen to, opovážil se o tak vážných vcech psáti dokonce jazykem eským, jazykem lidu obecného! A pro lid nejsou prý taková díla, proto mají se psáti jen latinsky. Dnes se nám zdají tj^to výtky smšnými, ale tenkráte to nco znamenalo, rušiti staletý zvyk a míti svj vlastní názor o úkolech literatury. A toho odvážil se poprvé Štítný, a jeho inem Cechové pedhonili jiné národy, kteí tehdy podobným nemohou se pochlubiti. Však se Štítný sám vtipn brání. Proti první výitce praví, že istá voda téci mže i po shnilém žlabe, jakoby chtl íci, že pravdu mže uili a šíiti i ten, istou vodu kdo není ozdoben mistrovstvím university. A proti druhé výitce praví, když sv. Pavel kázal všem národm jejich jazykem, pro on. jsa Cech, neml by Cechm psáti esky, co jest jim k dobrému. Tímto skutkem uvolnil Štítný cestu podobn smýšlejícím. Stal university.
ním
—
—
nevda pedchdcem Husovým. Ale to, že psal Štítný esky knihy
se ani
filosofické, nestailo by ješt k úplnému ocenní jeho. Musíme vdti, že obsah knížek jeho jest ve smyslu kesanském vesms ušlechtilý, že by byla spokojenost mezi lidmi na zemi, kdyby žili dle jeho uení. Dále dlužno pipomenouti, že knihy jeho jsou psány vzornou eštinou, že musil si pro latinské pojmy filosofické, pro které eština nemla ješt pojmenování, tvoiti taková slova a že tudíž vytvoil první íilusoíickou mluvu eskou. Abychom tomu lépe porozumli, všimnme si, kolik a jakých slov užívá každý ve své mluv. Jist jen tolik, kolik potebuje ve svém zamstnání. Rolník bude míti pro své zamstnání jinou zásobu slov než emeslník nebo obchodník, a uenec zná zase jinou a vtší, ale nezná mnohdy všech slov, kterých rolník užívá. A protože o vcech nadsmyslných, filosofických, echové dosud esky nemluvili a
nepsali,
nemli pro nkteré
jen myslitelné
pojmy názv.
Ty
231
musil Štítný vytvoiti. Konen Štítný ukazuje, jak si rozliné stavy poínají skuten a jak by mly dlati podle uení kesanského. Tím však nám na oi staví, jakých mravíi a zvyk
tehdy
echové
ech
byh.
A
proto rádi djepisci, když chtjí o život
do knih Štítného a vybírají z nich potebné obrázky. Tyto všecky vci povyšují Štítného na první místo v literatue eské ve století XIV. ve
14. století psáti, zahloubají se
Literatura národní.
13.
kde národ není prodchnut ideami, za které dovede krev prohti, aby si jich uhájil. Ve 14. století vládly v echách ideje dv: opraviti církev a uplatovati jazyk eský proti šíící se nmin. Vznešená jest idea nábojlení
djin,
praví
Palacký,
i
ženská
i
národnostní a
n
ob
velkých dj. bývaly pii vodky s odporem, idea pak náboženská pozornosti a potom i ona narazila
Idea národnostní setkávala se
nedocházela
s
poátku
dosti
na odpor. Když smíi-ným zpsobem rozpory se neurovnají, tam vznikají boue. A v echách nastaly boue husitské. Pvodcem jich byl Jan Hus, ale ani on bez pedcházejících proud takých bouí nebyl by vyvolal. Boue skonily vítzstvím kalichu a dovoleno bylo pijímati svátosti oltání pod obojí zpsobou, chleba vína, skonily i vítzstvím jazyka eského v život veejném. v písemném jednání, peeština stala se jazykem státním devším jazykem desk zemských, eština šíila se i za hranice, král uherský Matyáš psal eské listy. Státní do Polska, ba jazyk eský trval výlun na Morav a v echách do vydání Obnoveného zízení zemského Ferdinandem II., na Opavsku a Tšínsku trval ješt déle. Ale potom okolnostmi nastalými byl i
i
i
vytlaován. Hnutí husitské nezstalo ovšem bez vlivu na literaturu. A že ústa povdí, ím srdce lovka pekypuje, proto i echové mluvili i psali jen o vcech náboženských. Na í stran je víra pravá, bylo nejdležitjší tehdy otázkou. Proto od doby
tém
poet eských biblí vzrostl, proto máme tolik výklad ili postili na tení nedlní i svátení výklady jiných lánk víry. V ele tchto vykladatel byl Hus sám. Uenci dokazují, že na 3000 latinských kázání Hus napsal, z nichž pes 1000 nám dosud známo jest. K tomu potu jest piísti jeho spisy eské. té
i
i
232
V
mluvu
tchto zušlechtnou
Hus
i
lidu povýšil
opravil a zjednodušil náš pravopis,
na jazyk spisovný.
jakým v hlavních
ry-
sech ješt dnes píšeme.
význam Husv, že proti autorit postavil pesvdení. Nechtl za pravdu uznávati, emu
Dalekosáhlejší jest
své svdomí, své
jeho
svdomí pedil
odporovalo.
A
tím se odlišil od obecného zvyku,
Výklady jeho setkávaly
se s odporem u náslenim psali dovníci Husa. Cechové tvoili ze sebe, tvoili samostatn perušivše styky duševní se západem. Dle zásady Husovy také jiní mužové dle svého rozumu jali se písmo sv. vykládati. První tak uinil Petr Chelickv, zeman z jižních Cech. Nikterak se mu nelíbila krutost, s jakou si poínali husité i katolíci, rozum mu pravil, že to nebylo jednání kesanské, zavrhoval pokažené ády svtské a duchovní a odporuoval život prvních kesan. To byly myšlenky vykvetlé jen na eské, Chelick}' byl filosof v pravd národní. Výklady jeho se nkter^^m zalíbili, sdružovali se v kroužky, íkali si bratí. A tak vznikla pozdji proslulá Jednota eských bratí, pronásledována ode všech, když jala voliti si své pedstavené beze zení k církevním obyejm.
tím
Štítného.
i
jiných národ, a bez
vlivii
tchto, ba
proti
i
pd
Pikard jim
Krom
spílali,
a
pece poet
otázky náboženské
jejich stále rostl.
mli však Cechové ješt
jinou
svou zvláštní starost v oné dob, totiž péi o obnovení poádku v zemi, který válkami byl porušen. Za tím úelem zkoumali
práva zemská. Ze snahy té vzniklo Vladislavovo Zízeni zemské pro Cechy, Viktorina Kornela ze Všehrd kniha o právech zem eské a na Morav kniha Tovaovská. Dležitá jest pro naše Slezsko kniha Tovaovská, protože stala se zákonníkem i pro Opavsko a Krnovsko, jakožto kraje moravské.
Ctibor
Tovaovský
ejnou moudrostí ravské.
z
Cim burka,
vynikající neoby-
státnickou, patí mezi nejznamenitjší
Tem králm sloužil.
Král Jií z
pány mo-
Podbrad uinil jej
nejprve
sudím dvorským, potom ustanovil jej hejtmanem ili správcem markrabství Moravského. V tomto úad pro jeho dovednost nechal jej i král Vladislav Matyáš Uherský. Zvlášt hející byla jeho láska ke králi Jiímu, jehož horliv bránil proti poi
mluvam.
v názorech na poteby zemské, že obnoviti jest teba autoritu v zemi. Jiík obnovoval vážnost královskou, Ctibor vážnost práva, a k obma pidružil se biskup Shodovali se
totiž
podobojích Jan z Rokycan, který obnovoval vážnost duchovní.
233 všeliké výstupky proti duchovnímu, Ctibor zahloubal se do práva moravského a vydal na svtlo svou knihu o zemském právu mu plynula moravském, knihu Tovaovskou. A jak
Král a Jan
z
poádku svtskému
Rokycan potlaovali i
pkn
eská mluva právnická! Tovaovský
to byl, který r. 1480 zavedl do desk moravských eštinu na míst latiny pro lepší porozumní tch, kteí latinsky neumjí. Písnost mrav a poádku milovnost vedla jej však už díve k napsání básn, kterou nazval ,,Hádání pravdr a Lži
zboží a panování jich". Ani v této básni nezapel, že právníkem, nebo dal jí formu pelíení soudního, ve kterém Pravda a Lež se pou o pednost. Pravda ovšem zvítzila. I mžeme dobe pozorovati, že míní ve své básni spor mezi katolíky a kahšníky. Blahodárný život svj Tovaovský dokonal o
knžské
jest
16.
ervna I
1494 na
1.
naše Slezsko
zámku Tovaov.
mže se
Tovaovská milou
kniha
pochlubiti milovníky práva. a
vítanou
pomckou
Jim byla
úadování. opisováním. Archiv
opatovali, jak mohh,
v
koupí i takový opis její, který poídil Sedlnických v Bílovci chová svobodný pán Jií Bedich Skrbenský. Byli tehdy šlechtici zapráv zemských i jazyka eského. stanci Proto
si ji
i
14.
Nové proudy.
František Ladislav elakovský, pední básník eský, praví, svém echové jedním okem pláí, d]'uhýni už že i se smjí. Tím chtl íci, že povaha eská nestrpí dlouhého v smutku
smutku, že brzo a lehce zapomínají na to, co nedávno je tísnilo, ale i také na to, co jim bylo nedávno vším. Mnoho krve prolili, než si dobyli uznání eské víry s pijímáním pod obojí zpsobou. A jakmile se uznání kalicha domohli, už chápali se zase novoty. Tato touha po novotách podporuje sice pokrok, protože nutí ohlížeti se po
hubí
i
to.
co
doma
Dvojí novota
výzkumech
a
kultue
cizích
národ,
ale
asto
jest dobrého.
k nám vnikla: ped
r.
1500 humanismus a
po onom roce protestantismus. Humanismem nazýváme zálibu v pohanské, staré literatue ecké a latinské ili v literatue klassické.
234
Z
Itálie rozšíil se
humanismus do západních zemí evrop-
ských a také k nám. Humanisté ítah spisy ecké a latinské, se zvláštní pochoutkou vybírali a pekládali místa, kde mluví se o ctnostech a povinnostech obanských, v nadšení svém pro klassickou literaturu a pro uhlazený její sloh sami psali latinsky ecky. A tím se stala ujma jazyku eskému, že užívání jeho i v literatue se znovu omezovalo. Prospch jazyku eskému pinesli jen ti, kteí na humanismus dívali se okem zdravým, kteí studovali díla klassická za tím úelem, aby dle vzoru jejich vytíbili a uhladili i sloh eský, to jest zpsob vypravování. Ale njakým pozoruhodným dílem literárním humanisté vykázati se nemohou. V Nmecku na poátku století 16. Martin Luter zpsobil od církve katolické a dal základ vyznání odpadnutí vidH eští kališníci obdobu hnutí huprotestantskému. V posilu. Proto pestupovali k nové víe. sitského a hledali v Pomocí protestantského vyznání pátelili se eští protestante opt š Nmci a upadali u vlažnost v národním vdomí. A to byl druhý proud v myšlení eskéui. Podobojí tím slábli, protože mnozí z nich vraceli se také ke katolictví. Církev katolická totiž organisovala se v 16. stoOpravami letí a nabyla nových sil zízením ádu jesuitského. církevními odstranny píiny, pro které vznikl u nás rozkol v náboženství. I pestupovali kališníci ke katolictví nyní tím Naproti tomu snáze, že husité jen málo se od katolík lišili. nastaly prudcí boje mezi katolíky a protestanty. Ani Slezsko nezstalo tchto boj ušeteno, protože zde vyznání protestantské rychle se šíilo, akoli husitství nenalézalo zde valné pdy.
Nmc
nm nm
Mezi tmito proudy obojím vyznavae. Po
stáli
njakém
eští Bratí. Také oni brali pod-
kolísání ustálili se v Jednotu orvyniká nad ostatní proudy jako vzácný kvt. Jsouc v opovržení u všech musila se brániti bezúhonným životem, istými mravy, svou pímostí bez šalby, svou pracovitostí a svou láskou ke vzdlání. Pro tyto vlastnosti rostla Jednota i pi veškerém pronásledování. Nenalézajíce dosti jistoty v Cechách uchýlili se Bratí na Moravu. Literatue eské dali nejušlechtilejší plody své. Svdomit vedli zápisky své, dbali djin svých, sbírali písloví eská, zdokonalili zpvy církevní, dali návod pro skladatele písní. Duší a pvodcem mnohých tchto prací a celé Jednoty
ganisovanou,
která
235 v polovici
16. století
byl Jan Blahoslav, biskup Jednoty v Ivan-
eského napsal na tehdejší dobu pozoruhodnou mluvnici eskou, on pekladem Nového zákona z eckého jazyka dal také popud k peložení Starého zákona z jazyka hebrejského v pti dílech. Tak vznikla povstná šestidílná i^iWe bratrská nebo Kralická, jmenovaná tak proto, že tištna byla v Krahcích na Morav. K textu bible pidali bratí i poznámky na lepší porozumní. I tiskli pak bibli bu s poznámkami neb bez poznámek. Se zvláštní pietou dbali
On
icích.
o
dbaje o istotu a správnost jazyka
vypravení
bible,
svdí
jak
i
úhledný
tisk
její.
takového rozšíení u všech národ jako bible a právem senazývá knihou knih. A také žádnákniha nezahrnuje v obsahu svém tolik osob rozliného povolání, nevypravuje tohk rozliných píhod ze života jako bible.
Žádná kniha svtové
Vypoetlo rozliných
že bible
se,
slov.
proto
Jest tudíž
vysplosti pro jazyky se také
literatury nedošla
jiné,
má ze všech knih svta nejvíce pekládání bible jakousi zkouškou
a dokonalé
vzorem spisovných jazyk.
peklady
bible stávaly
Cechové záhy pekládali
svj jazyk a mli již ve 14. století celé Písmo sv. peloženo. Ale byl to peklad nestejný, protože ásti Písma peloženy v rzných dobách a od rozliných osob. Ve století 14.
jednotlivé ásti na
piln pepisována a znova pekládána. Ale peklady mly tu vadu, že poízeny až z druhé ruky,
i
pozdji byla
i
tyto
bible
eské znní bylo od pvodního vzdáJakmile tudíž eští Bratí peložili Písmo z jazyk pvodních, mli Cechové konen text vrnjší ve svých rukou. A peklad se jim podail tak dokonale, že bible Kralická stala se vzorem správné eštiny a její mluvnické tvar}^ pijaty za tvary ei spisovné i v nové dob. Tím byl jazyk spisovný ustálen. z
textu latinského, a tedy
leno.
Komenský o bibli té praví, že s pilností velikou nkolik uených a vrných muž po patnáctileté práci Písmo sv. do eštiny z pvodních jazyk uvedlo, a že Pán Bh tomu tak požehnal,
jasn
že
málo ješt
jest
národ, kteí by tak pravdiv i svém jazyku mluvící slyšeli.
svaté proroky a apoštoly ve
Mezi ony
uené muže patí rodák slezský, Uil na školách bratrských
Albert z Kamenka.
i
2Iistr
Mikuláš
potom na universit pražské pednášel o hebrejštin. V té dob pomáhal i Danielovi Adamovi z Veleslavína, nejznamenitjšímu knihtlaiteli a podporovateli literatury eské, v sestavování jeho slovníku. Byl to muž nejuenjší ze slezských spisovatel a
i
236
A bylo jich dosti. Arci byly jejich knihy pevahou Výklad Písma, písn duchovní, modlitby náboženského. obsahu Z protestant vynikl jsou hlavní plody písemnictví Slezan. v Opav Martin Philadelfus Zámrský (1550 1592), duchovní v oné dob.
—
správce kostela sv. Jií,
kde tehdy byla
i
eská
škola.
Tém
svj vnoval sepsání Postihy, která vedle úelu zjedúel mravní. Káraje mnohé nati pívrženc protestantm mla neesti tehdejší, zachoval nám mimodk obraz tehdejších mrav a zvyk. Mla tato kniha své osudy. První vydání zabaveno celý život
i
od biskupa ji
Pavlovského a potom tiskai
trestáni
vzením,
že
vytiskli.
vzorem pro bible všech vyzpvníku bratrského upravoKancionálu ili znání, tak podle vali si písn duchovní i protestanti i katolíci. Takový protestantský zpvník sestavil fará Jií Tanovský v Tšín. Po potlaení nekatolík ušel na Slovensko do Uher. Jeho zpvník zvaný „Cithara Sanctorum" dokal se až 70 vydání a pvodní rozmnožován víc a více. Písn poet písní 400 jich bylo Tanovského až na naše doby byly zpívány esky od protestant v Tšínsku a v peklade polském i nmeckém zpívají se dosud. Tanovský sestavil i modlitby a za vnovaný výtisk dostal od Kateiny ze Zerot.ína, oné vzorné a vlastenecké
Jako
bible Kralická stala se
—
—
tém
šlechtiny,
odmnou
20
zl.,
na onen
as
peníz veliký.
Zámrský, Tanovský jsou jim rovnati nemohou. Od století 17. jsou to vesms katolíci, kteí psali knihy. Z nich nejplodnjší jest Bohumír Hynek Bílovský z Hluína (1659-1725). Obsahu vtšinou náboženského jsou i eské knihy, které tiskem vyšly v Opav. V tom množství náboženských zanikají knihy svtské, a ty všímají si více jen asových událostí, Mistr M.
pedními
Albert z Kamenka,
spisovateli slezskými. Ostatní se
i
které rozrušovaly a poutaly mysl.
Školy za starých
15.
^eský název
„škola''
jméno tedy dokazuje, *)
1892.
—
as.*)
povstal z latinského ,.schola".
Dle lánku V. Praská v Progr. . gymn. Zukal, Vstník Mat. Op. 1897.
J.
Už
že první školy u nás byly latinské, pro1894.,
Vstníku Mat. Op.
237 vzdlávali se jinoši na budoucí knze. Nejstarší echách byla v Budi, kde se uil i sv. Václav, škola slovenská byla na Vyšehrad, kde se uil sv. Prokop. tože
v
nich
škola latinská v
Školy vychovávající knze zizovány byly u kostel kapiv klášteích i pi farách. Ale mohli se na nich uiti i fará právo ustanoosoby svtské. V diecesi Olomoucké i zpvu) i succentora (pod(uitele kantora školy, vovati rektora Výživu mli uitelé z kostela za služby v kostelích uitele). mohli se piživovati i jinde; rektoi škol bývali konané, Zhusta se stávalo, že uitelé z pravidla i písai mstskými. tulních
ml
a
se nechali uitelování. Lépe bylo býti emeslníkem kupcem. nebo Vedle farských škol vznikaly i školy mstské. Již za Otakara 11. byla asi taková škola v Hlubicích, protože jmenovaný král ustanovil, že fojt mstský má právo voliti a ustano-
oženivše
Uilo se ve školách náboženství, tení, zpvu. Ale jakmile žák uml ísti a psáti, už vpravována byla do nho latina tím zpsobem, že žák se uil slovíkm latinským, textm latinským nazpamt, teba tomu nerozuml. Znáti latinsky považováno bylo za základ vzdla-
vovati rektora školy.
poítání, psaní a
Takto obecné školy byly spojeny s latinskými, a bylo latinských škol ve starší dob více než nyní. Vyšší školou bylo od Pemysla Otakara II. opt rozkvetlé studium generále v Praze. Uitelé na této škole nabývali vzdlání v cizin, ve Francii a Itálii. Do ciziny však za vzdláním nosti.
když Karel IV. založil r. 1348 universitu Cechové nebyli nuceni sbírati drobt s cizích aby Praze, stol. Od té doby rozmnožily se i školy v mstech. Universita uitele. osvojila si dozor nad tmito školami dosazujíc na Správci jejich byli i misti, to jest ti, kteí nabyli nejvyšší hodnosti na universit a mohh na universit také pednášeti. Obyejn však byli uiteli bakalái, totiž ti, kteí na universit
choditi se pestalo,
v
n
nabyli nižší hodnosti.
Po husitských bouích
a utvoení
leny byly školy dle konfessí. své,
podobn
školy
i
vlastní.
Katolíci
nových vyznání rozd-
mli
své, podobojí také
Bratí i protestanti zizovali pro své vyznavae Ovšem, že i msta ojDatovala se vlastními
školami.
Za nejlepší tehdejší školy považuje prof. Prásek školy v Opav, Krnov, Hlubicích, Bílovci, Tšín, tedy školy ve
238
vtších mstech, a není tím eeno, že by v menších škol nebylo. Jisto jest, že byla škola i v Hradci, jejímž posledním l)rotestantským rektorem na krátký as byl Albertus Vítus.
V Opav samé nmecká, kdežto u
byla škola u kostela
moravská škola vznikla, nedá
aspo
od polovice
protestantské,
vyznávaem
Panny
Marie, a sice
kostela sv. Jií byla škola moravská.
16.
protože
se
jisto uriti,
Kdy
ale byla zde
Ob
školy v tomto vku byly vtšina obyvatelstva tehdejšího byla
století. i
na
Lutera,
S osudy vyznání protestantského jsou spojeny také osudy Na krátko nmecká škola penesena byla ke kostelu sv. Jií, když kostel Panny Marie vrácen byl knžím katohckým škol.
(1609—1618). zase kostela
V
eském
povstání
Panny Marie
i
r.
1618
školy tamjší.
ujali se protestante
Ale
již
r.
1625 od-
aty
všecky školy a kostely protestantm a dány jesuitm, kteí pak zstali v držení kostela sv. Jií až do zrušení ádu tohoto
r.
1773.
Ze známých rektor eské školy
dle J. Zukala byl Václav Daniel Košovic, který však oženiv se, pestal uitelovati; Jan Dalbitius psobil v létech 1612 1617; posledním rektorem byl Georgius Crux (Kíž) a posledním kantorem Blažej Polentarius
—
(Krupník nebo Sladovník). * Rád jesuit mohl chlubiti se ueností svých len, písným dozorem ve školách, i methodou vyuovací. Proto ád ten pozvedl i školu u sv, Jií na gymnasium, vyšší školu, kdežto škola u Pann}^ Marie zstala obecnou. O školy obecné se jesuité
mnoho
nestarali,
hledíce
si
jen
škol latinských.
V^e
vyšších
tídách uili jen latinsky a žáci umli dokonale latinsky mluviti. V nižších tídách pomáhali si mateskou eí žák. ale ím dále, tím více zapomínali eštiny a jen nminy dbali. Clen ádu Emanuel Alvarus poídil uebnice jazyka latinsko-eskonmeckého. Po pvodci nazývali knihu tu a podobné jiné uebnice alvary. Takový alvarus vytištn byl v Nise ped r. 1765. Ovšem že ádové školy byli piaristé nejlepší soupei jesuit ve vyuování obeznamovaly se také s methodami Komenského. Co se týe student na vysokých školách nestojí Slezsko pozadu za ostatními zemmi. Ješt než založena byla universita v Praze, už chodili do ciziny za vzdláním vyšším. Nebyli to ovšem tak mladí studenti jako nyní. Na university dávali se
—
—
zapisovati
mužové dosplí.
V
polovici
13.
století
odebral se
239
íma. Jan z OsoPadov r. 1273. Hned na poátku svém universita pražská má mezi mistry
Opavy Mariin Polák do
z
Prahj',
blahy, kanovník olomoucký
i
Bohuslava
Konráda
z
ješt
více,
kam
ze
od
Krnova
z
Benešova.
když
polom do
zemel
v
eského Poet universian
a prvního
stále rostl a vzrostl
1364 založena byla universita v Krakov,
r.
Pozdji pak
Slezska bylo ješt blíže než do Prahy.
1568 hlavní proud katolických
r.
spisovatele slezského
studujících
šel
do Olo-
mouce, kde vysoké uení založil biskup Prusinovský. Do polovice 16. století napoetl Prásek 400 studujících z diecese Olonejsou poítáni, kteí studovali moucké a Vratislavské. Mezi ve Vídni a protestanti, kteí vyhledávali pramen vzdlání svého v Nmecku. Taková byla touha po vzdlání ve Slezsku. Nicmén široké vrstvy lidu byly bez vzdlání školského, protože v lidu vidli jen dobré robotníky, jimž vzdlání nebylo teba.
n
Všeobecnou vzdlanost z nich
stala
se
i
vyšel
i
se povinnou vzdlání lidu
eští Brati,
Jan
a
skuten
Teprve když škola
Komenského, pokrok ve všem.
ujaly se zásady
a
a nastal
16.
^do má
hlásali nejprve
reformátor škol}^ moderní.
povzneslo
Amos Komenský.
školy v rukou,
má
v rukou
i
osudy národa.
Škola vštpuje mládeži zásady, které ujavše se v srdci dtském ídí lovka i ve vku dosplém. Platí-li to i dnes, kdy máme mimo školu ješt jiné prostedky vzdlávací, jako jsou knihy, spolenosti uené, pednášky atd., tím více úel školy vynikl ve starších dobách. Proto naskytuje se nám také ten zjev, že o školu vede ae zápas. Národ chce pomocí školy vychovávati mládež tak, aby v ní ml uvdomlé vlastence; stát zmocnil se vyššího školství
a nad obecnými a
uivem
jejich osvojil
si
opt zájem státu. každé vyznání náboženské mlo své školy. Byly tedy školy konfessijní. A protože každá konfesse k tomu pihlížela, aby si nejen zachovala, ale i rozmnožila své vyznavae, nastaly jakési pedstihy v zdokonalování školství. I pronášeny myšlenky, inny pokusy v tomto smru. Ale ne ten, kdo myšlenku pronese, nýbrž ten, kdo myšlenku uskutení,
dozor, maje na zeteli
V
starší
dob
240 jest veliký.
své
mže
Vše. co je velkolepé a dokonalé,
ml
pedchdce. Také Jan Amos Komenský
ale teprve on,
o
národa eského
jiní usilovali a píleli.
vehkým mezi
se stal
své
ukázati na
pedchdce,
A
uskutenil.
uiteli
zízení
vlastním zakladatelem školy obecné, od menského poíná vzdlání lidu všeho,
muž
i
tak syn
On
národ.
jest
Ko-
škol dle
žen,
bohatých
i
svdectvím o velikosti Komenského jsou spolky, zvané Comenia, tém u všech národ zizované, které studují nauky Komenského a každou památku po peliv uschovávají v museích. Komenskému postaven pomník v Nardenu, kde odpoívá v hrob, jemu dala postaviti pomník
chudých.
Nejlepším
nm
i
vláda pruská v
Lesn,
a
kdekoliv
Komenský
dlel,
s
úctou
ukazují na obydlí jeho a oznaují památníky místa jemu zvlášt pi tom byl Komenský až do posledního dne života milá.
A
upímný ech
svého
a milovník národa
života svého mezi cizinci tráviti musel.
rod
eský, nepátelé
s
úsmškem
svého,
teba vtší
asto, aby
se ptají,
ím
že
díl
potupili ná-
echové pi-
spli ke kultue lidstva. Nuž, zde mjtž odpov: „echové A znají-li posmvákové Komendali hdstvu Komenského". I jest povinností každého umlknouti. hanbou musí ského, s
echa
tím svtjší, aby
Komenský
sám
o
narodil se 28.
Komenském nco vdl. bezna 1592 v Nivnicích na Mo-
rav. Ale píslušel do Uherského Brodu. Brzo ztratil rodie a poruníci jeho nestarali se o vzdlání jeho. Teprve když mu bylo 16 let, šel z vlastního popudu do latinských škol. Ale to práv bylo píinou, že jsa už starší, rozumem svým poznával vady tehdejšího vyuování. I umínil si státi se uitelem a kazatelem bratrské Jednoty. Za píinou vzdlání dalšího odešel do Herbornu. potom do Heidelberku a procestoval valnou ást Evropy. Když se vrátil, uil na bratrské škole v Perov, potom ve Fulneku. Zde prožil nejšastnjší léta svého života. Ale od r. 1621 nastává pro nj utrpení. Toho roku totiž Ferdinand II. poal nekatolíky pronásledovati a V3'dal mandát nejprve proti kazatelm bratrským a kalvínským. že nesmli nikde kázati a uiti. Úmysl v tom byl ten, aby stádo zstalo bez pastý. Komenský byl nucen opustiti církev ve Fulneku a skrýval se nejprve v okolí, až nabyl ochrany a útulku na panství Karla ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí v echách. V tomto soužení hledal útchy v žalmech jako druhdy král David a pebásnil V Brandýse zahloubal se do osud života je na jazyk eský.
241 lidského. Poznal, že lovk spokojenosti najíti mže jen v istém svdomí a vroucí pobožnosti, nikoli ve svt. Výsledkem toho hloubání jest jeho spisek Labyrint svta a ráj srdce. Tou knihou pak krom bible utšovali se Bratí. I dnes se musíme Komenskému obdivovatr, jak pravdiv líí kolotání svta a s jakou dovedností dovede myšlenky své pronášeti.
Poutník, totiž Komenský,
když dospl v muže, vybral se na cestu do svta, aby si vyhledal zamstnání, které by mu nejvyšší dobro, spokojenost, poskytovalo. Za prvodce pidruží se k nmu Vševd s píjmím Všudybud, co není nic jiného než zosobnní lidské zvdavosti, které lovk nesmí postrádati, chce-li vše zvdti, a také musí všude býti, chceli vše vidti a Druhým prvodcem jeho na pouti bylo Mámení, které slyšeti. nm dalo brejle, skrze které vidl svt v tom svtle, jak si zvykli lidé na svt pohlížeti. Štstí bylo pro poutníka, že mohl se dívati na svt i pod brejlemi, tedy svým vlastním rozumem a mohl si udlati úsudek o svt odchylný od nazírání ostatních hdí. Takto prošel všecky stavy, emeslnické, obchodnické stav uených, duchovních, vojenský i panský, prohlédl zízení zemské a probádal moudrost lidskou, která vci na svt uspoádala a poádá. Dokud se dle zvyku svta na všecko díval, vidl vše pkné. Ale jakmile hledl pod brejlemi, uvažoval svým rozumem, vidl ve svt jen starosti, práce, marné honní za vším, asto šalbu a klam, nikde pravého citu náboženského, spravedlnosti a lidumilnosti. A tak byl zklamán a nešasten, až vnitní hlas mu pravil, aby se navrátil do sebe, k svému svdomí. A oistiv je, nabyl ve spojení s Bohem pravé blaženosti.
V
rouchu
allegorickém
líí
nám
takto
Komenský
ryzí
skutenost, ale že ukazuje na cestu, po které lze k spokojenosti pijíti, spojil s realismem i ideahsmus. Jest to kniha znamenitá.
Po prvním tení snad nás vkusu psaná,
ale
má
zarazí,
tu vlastnost,
protože není podle nynjšího že
ím
astji
teme, tím
ji
vtší krásy a moudrosti v ní nalézáme. Pro své pkné vlastnosti došla nedávno povšimnutí v Anglii, kde peklad její, po-
ízený hrabtem Liitzovem, zaadili do sbírky nejlepších knih svtových. A podobná jako Labyrint jest i druhá kniha Komenského „Hlubina bezpenosti." Utrpení Komenského však nebralo konce.
vzeni
ze
zem
všichni nekatolíci a tak
R. 1627 vypo-
Komenský
v
zim
roku 16
242 1628 ubírá se pes hoiy Krkonošské do ciziny, aby se více neDo Lešna. msta v nynjším Pruském Polsku, se odebral. tam nastal obrat v jeho práci. Stále doufal že vyhnancra
vrátil.
A
bude povolen návrat do vlasti, a inil pípravy, jak národu nejlépe prospje. Poznal, že jen dtfbré školy zajistí budoucnost národa. 1 jal se proto psáti návod, jak by se s vtším prospchem na školách vyuovati mlo. Tak vznikla jeho Didaktika ili umni umlého vyuováni ! Jen náhodou nalezl knihu tu professor Purkyn r. 1841 v Lesn. Ale nadje Komenského, že se vrátí do otiny. se nesplnila. Tedy aby z práce jeho mli všichni národové užitek, napsal Didaktiku také jazykem latinským. Didaktika stala se základem moderního školství u všech národ. Uiti se mají dle Komenského všichni všemu svým materským jazykem. Uivo má se pizpsobiti vku dtskému. Nejprve se uí dti doma do 6 let od matky a návod k tomu dal matkám v Informatorium školy mateské. Od 6 let do 12
uí
se ve škole obecné, od
12 do 18.
roku ve školách latinských,
potom na universit. Studium zakonuje cestováním. V.šeniu a se uí dti názorn. Mysleme si, že by se mly dti uiti v pírodopisu o zvíatech cizích krajin a nevidli ani na obraze ani na vycpaném exempláru, jak zvíe vypadá. Co bj' tu bylo namáhání pamti, a pece by z tak nauených slov nikdo zvíete ve skutenosti nepoznal. A tak má se názorem pomáhati v každém uení. A Komenský o takovou obrázkovou uebnici také se postaral napsav Orbis pictus ili svt malovaný. Jest to první obrázkový spis pro mládež. Uení má pokraovati dále od lehího k tžšímu, od bližšího ke vzdálenjšímu. 1 o školy latinské se staral sestaviv metiiodu vyuovati jazykm cizíni. Uebnice jazyk nazvaná lanua linguarum reseraa aurea. to jest. Brána jazyku otevená zlatá, jest peložena do všech jazyk evropských i nkterých mimoevropských. Tmi knihami stiil se Komenský známý po celé Evrop. Volali jej do Anglie, aby založil akademii uenc, volali jej do Švédska i do Sedmihrad, aby školy ídil. Jeho ízením gymnasium v Lesn stalo se proslulým šii-oko daleko.
Roku
biskupem Jednoty, téhož roku, kterého Mírem zbaveni Bratí na dobro nadje, že se vrátí do vlasti. V té snmtné dob Kšaftem odkazuje národu ddictvím, co dobrého Jednota vykonala. Když pak ve vúlce Polák se Švédy Lešno bylo vypáleno, ztratil i Komenský své 1648
skonila válka
stal se
ticetiletá.
243
jmní,
ztratil v
ohni
i
dílo,
kterého
sbíral totiž slova a fráse jazj-ka
jazyka eského, také tento
svj
eského
který uspoádal do slovník
právem
nepestal
litovati.
40
let
a nasbíral tak
poklad
slovníku.
nazval
forni}'
I
„Pokladem jazyka eského".
Práce tato tyicetiletá byla nyní zniena. Ztratil of)t Komenský novou vlast, nebo bylo mu z Lešna odejíti. Odešel do Amste-
i
rodamu ke kupci V^avincovi Geerovi, s jehož otcem už divé se seznámil. Zde trávil pozdní léta svého života. Odtud posílal pastýské hlasy Bratím, odtud v listu Unum necessarium Jednoho jest teba klade na srdce každému, aby peoval o pravé blaho lidstva. V Amsterodamu upravil spisy své k tisku.
—
—
i
Zemel
15. listopadu 1670 a jDochován jest v Nardenu.
lovk
pevné víry v takových strastech nepozbývá mysli. se lidstvu láskou a dobrodiním. Jeho spisy pinesly lidstvu dobrodiní, nebo ukázal na cestu, jak lze snadno vzdlání dojíti. Miloval Boha, lidstvo i národ. Na svj národ pamatoval vždy. Národu odkazuje lásku k pravd, lásku ke kázni, horlivost k sloužení Pánu Bohu, snažnost v ozdobování milého našeho a milostného otcovského jazyka, lepší a zdárnjší cviení mládeže: nemá se mládež svovati cizím, kteí ji jen povášní a jDokazí. „Vím,,, praví v odkazu Komenský, „že po pejití vichic hnvu, vláda vcí eských k tob se zase navrátí, o lide eský!" Na rozžehnanou s národem požehnání vyprošuje od Hospodina Boha, aby národ eský byl a zstával ratolestí rostoucí. .,Ziv bu, národe posvcený, neumírej, muži
Jen
Za útrapy odmnil
a
potu !" Ale když pešly vichice a boue válené, nevrátila se ješt vláda vcí eských lidu eskému, nastalj^ doby pro národ náš nejsmutnjší. A pece požehnání Komenského spoinulo na lidu: tvoji
lid se i
ujme
jsou bez
probral z mrákoty a ujímá se
vcí svých
a
bohdá
se jich
zceli.
16.
Vzkíšeni literatury eské.
^alostné doby nastaly pro národ eský v 18. století, kdy v našich zemích jDanující, byl na dobro vylouen ze snm, z i ze všech vyšších škol. Praví se, že píinou toho úpadku byl císa Josef II., který chtl povýšiti
eský jazyk díve
úad
16*
244
nminu
za jazyk státní v celém Rakousku a zavinil, že i msta dosud eská od té doby vzala na se nátr nmecký. Nedá se upíti, že císa svými rozkazy k ponmování nejvíce pispl,
píiny
eského jsou starší. Dokud stavové vrni eskému jazyku, dotud eština trvala. Ale když následkem centralisace Víde nabývala vtší moci a stavové k jazyku eskému stávali se vlažnými, až se ponmili, samozejm i snmování úadování konalo se v jazyku nmeckém. Vždy jen stavové zemští zasedali na snmu. Ostatní lid eský nemohl hájiti jazyka eského jsa ve vtší ásti podale
ponížení jazyka
zemští zstávali
i
daným
vbec
práva pozvedati hlasu svého o vcech dosti vzdlání. Z národa eského stal se pouze lid esky mluvící, který nemohl o sob a o jazyku svém rozhodovati. I bylo domnní, že jazyk eský vyhyne, že lid vida, jak jeho jazyk jest v nevážnosti a odstrkován, aby se vyhnul ponižování, radji zape svj jazyk a odnárodní se. a nemaje
veejných
a nemaje k
tomu ani
Ale Bh nedal jazyku eskému zahynouti. Vzbudil lidu eskému vdce, kteí ujali se opuštného jazyka eského a dobývali mu uznání v úadech ve školách, kteí jazyku ei
i
skému dobývali opt který
mla
druhdy
vážnosti. šlechta.
Z
Tito lidu
vdcové eského
vzali
na sebe úkol,
stal se takto
opt
demokratický, jemuž v ele nestojí šlechta, nýbrž intelligence vzešlá z lidu obecného. Dobu, ve které lid eský nabývá vdomí národního a jazyku svému zjednává opt platnost v literatue i ve veejném život, nazýváme dobou vzkíšeni národa eského a jeho literatury. Vdomí národní šíilo se s hora dol, to jest od intelligence ili vzdlaných muž na vyšších školách k lidu obecnému. národ, ale národ
lovk vbec váží si jen té vci, o které ví, že má njakou cenu. A podobným zpsobem nejprve mužové zaali si jazyka eského vážiti, s chloubou k nmu veejn se hlásiti, kteí védou ti
a
vzdláním nabyli vdomostí
byl slavný, a jak byla.
A
pkná
tato intelligence
o
tom, jak
literatura
národ
jazykem
eská musila
eský druhdy
eským
napsána
se teprve utvoiti. I
p-
k vytvoení nové intelligence eské hlavn 1) reformy provádné v íši na konci 18. st., 2) záliba ve vdách vlasteneckých, 3) uznaná poteba znáti jazyk eský pro praktický sobily
život.
Reformami svými Marie Teresie a Josef II. byli bezdnými pvodci vzkíšení národa eského. Tehdy ve Francii na-
245 stalo veliké
hnutí
pro
mrm šili
lidu obecného.
robotu a umožnili
I
Ctí bylo v tehdejší
mšané
zvali do
obrátili
pozornost
lepší vzdlání. Zrušení nevolnictví
i
dob
synk
z
mlo
venkova chodilo studovat.
osvíceným. Šlechta svých uence a umlce všech
dom
lidí.
k poho tlesného poddanství, umen-
zbavili
zvlášt ten následek, že více
—
všech
bratrství
rovnost,
volnost,
Tlaeni tímto hnutím oba panovníci
slouti
bohatší
i
smr
a
zábavou jejich bylo rozprávti o vdách i umní. Nejvíce zamstnávah se vdami vlasteneckými. Jakoby z piety k odumírají-
címu národu zkoumali jeho djiny, starožitnictví, literaturu, jazyk atd. a to inili, ne že by tím chtli národu eskému pomáhati památka zstala. Proto k novému životu, nýbrž aby po latinsky. Tito uenci nebo nmecky jsou jejich knihy psány sestupovali se v kroužky a spolky. A tak povstala v Praze Vlastenecká spolenost nauk, v Olomouci pak již 1746 ustavil se kroužek uenc, mezi nimiž vynikal Josef Vratislav Monse. Tento professor byl sice právník, ale pednášel také o djinách
nm
vlasti,
vlast a
protože prý právník
djiny národa.
—
mže jen Ale
ti,
i
tehdy dobe psobiti, znali kteí se stah úedníky, ne-
píiny, že lid eský nmecky neuml. Tedy zaaU nkteí mužové hlásati, že teba jest se uiti jazyku eskému. K tmto mužm patí olomoucký knihovník Hanke z Hankenšteina. Divné to byly pomry, když poteba mohli se bez eštiny
obejíti z té
zenuch eských teprve dokazována A protože školy byly nmecké, kde se eštin býti musela. nevyuovalo, uilo se eštin soukromn. Odtud tolik mluvnic a slovník jazyka eského v oné dob. Pamatujeme se, že když naízeno bylo ped nkolika léty vnitní úadování eské, že hned se vyrojily na trh knižní rozliné praktické uebnice eské. Nco podobného se dalo i tenkrát. A také rodák z Velké Polome
eskému jazyku
uiti se
v
na Opavsku, uitel Josef Novák, k poznané
nmecko-eskou
poteb pispl
tebovali zvlášt knží. Ti našli
esko-nmeckou. eštiny povýteného uitele eštiny v Josefu
Dobrovském, nejlepším
jazyk slovanských
svou mluvnicí
znateli
a
a zakladateli
slovanského jazykozpytu.
V takovém jící
ovzduší v Olomouci se tedy
venkovského.
vyšlí z lidu
rozmnožujíce tak
intelligenci
Mnoho z nich se nmeckou, protože
stávalo víry v budoucnost národa eského,
jazyk vylouen
jest z
octli slezští
veejného
života.
odnárodnilo, se jim
když vidli,
Nemli
studu-
ani
že
nedo-
eský
dosti síly.
246
aby chtli odstraovati pedsudky proti jazyku eskému. Jen málo studujících, když poznali minulost národa, pilnulo k jazyku, rodiové jejich mluvili, a za jazyk otcovský se nestydlo. jímž i
eský opt
Ti z víry. že národ
k
práci.
A
víra,
jak
clí
písmo,
povznésti se i
mže,
hory penáší,
erpali
to jest
i
sílu
vykonává
které se zdají nemožnými. A vírou posilnni, láskou k otcovskému jazj^ku nadšení vlastenci vykonali zázrak, národ
vci.
eský
probudili.
II.
vlastenc bylo, aby lid opt sob zvykal Vzdlávajíce lid pomocí knih pivádli jej k národnímu vdomí, tak jako sami uvdomní jen vdou nabyli. I byli takovými prvními vlastenci ve Slezsku knží Josef Karel Sip, František Kohut, Jan Alois Zábranský, za nimi v druhé následovali v Pruském Slezsku Cyprian Lelek, na Opavsku Kazimir Tomášek, Ludvik Ochrana. Kdežto Lelek pedevším spisováním knih vlasteneckého obsahu se zabýval, druzí dva ísti
První
snahou
eské
knihy.
ad
k hospodáskému povznesení lidu. Vzrstem vzniklo nové panstvo jazyku eskému také nepíznivé, Tedy aby lid nebyl odvislým od kapitalist, Tomášek Ochrana zakládaly záložny a podporovali vše, co lidu prospívalo. Poádáním besídek ušlechovali zábavy lidu a budili jimi lásku k eskému jazyku. Rozšiovali knihy eské. Vynikající místo v tomto smru ml Jan Byha, kostelník v Opav, který mnoho a mnoho knih. zvlášt vyšlé z ddictví svatojanského lidu do ruky vložil. Takovým zpsobem lid, když osvobozen byl z poddanství a dostal i zastoupení na snmu, už hlásil se k národu a nestrpíval mlky, potlaoval-li se jazyk jeho. obraceli zetel také
prmyslu
a kapitalist
i
V
té dob poíná také vlastní literatura eská ve Slezsku. pomry žádaly, aby lidu dostalo se v ústavním život ve-
Nové
dení a
Lepa
pouení asopisem.
Besednik. Zel že 5
I
získali
a Jan Vašek, oba professoi v
let trvalo,
všestranný
již
r.
si
nehynoucích zásluh Jan
Opav,
že založili
Opavský
1865 výborný tento asopis zašel. Plných
nežli založen byl
nový asopis. Obtavý vlastenec, pi tom nejvýš skromný Jan
buditel a pracovník,
1870 Opavský Týdenník, který do dnes vychází. asopisy mají daleko vtší význam pro Slezsko než noviny jinde. Nebyly to asopisy jen politické, nýbrž také na nejvýš vzdlávací. Obma asopism pipadl úkol, který
Zacpal založil
Oba
r.
tyto
i
247 mají rozliné asopisy odborné a vdecké. V nich djepisci seznamovali lid s minulostí národa, v nich povídkái bavili povídkami, v nich uili lid
naukám hospodáským,
pírodopisu, zempisu,
v nich uveejovali básníci své básn pvodní a milovníci lidových památek uveejovali lidové písn, povsti a zvykj^ atd.
Od tchto poátk
Založena Matice Opavská, spolky jiné. Zázakládány aby podporovala zizování škol, sluhou Matice Opavské a Ústední v Praze založena obecná škola a gymnasium v Opav, jehož programy obsahují nejeden cenný píspvek literární; Matice sama vydává svj Vstník. šlo se dále.
Opavský Týdenník dostává
proto
smr více jen politický,
a v
tom
Gudrichv
pomáhají mu pozdji Slezský Vstník, a konen i listy vycházející v Ostrav. Ale také už samostatn vydávány jsou knihy pouné i zábavné. A co lánk napsaných od rodák slezských nebo tch, kteí ve Slezsku svj domov našli, roztroušeno jest po rozliných asovzniklé Tšínské noviny
a
mimo Slezsko vycházejících! Obsahem této literatury eské jest pedevším djepis a náHospodám rodopis, povídky, básn a lánky hospodáské. skýtají pouení Zemdlské a družstevní rozhledy. Uitelé založili pro sebe také svj asopis Školský Vstník. Daleko by nás vedlo vypoítávati všecky knihy a spisovatele. Dostaí pipomenouti jen jména pedních muž. Z djepisc vynikli Jan Lepa už jmenovaný, Leopold Svoboda z Fernova, zakladatel vdeckého místopisu, Josef Zukal a Vincenc Prásek, nejpednjší znalci archiv a minulosti slezské. Samopisech
statn vydal Prásek Historickou topografii zem Opavské, DDjiny zem Opavské. K mužm tm druží se Fr. Sláma svým Vlasteneckým putováním po Slezsku a Djinami Tšínská. Zvláštností lidu, jeho poekadel, povstí, písní, zvyk a obyej všímá si Prásek (ve Vlastivd, I. dílu a v Selském archivu) a neúnavný Jan Vyhlídal, jehož nejpednjší knihy jsou Pruské Slezsko a Naše Slezsko, toto ve dvou dílech vydané. O zábavné tení staral se Fr. Sláma, založiv Slezskou kroniku; z básník pak J. Bezru áoYeáe roztásti srdce svými básnmi o bíd a pronásledovaní lidu eského. A nesmíme ani Pavla Kižkovského opomenouti, který do vlastní literatury nepatí, pece jméno slezské proslavil za hranicemi své vlasti, založiv svými hudebními skladbami eskou umlou hudbu. Na
jiny Tšínská,
a
i
248
Cech
poet
ve
Slezsku
potem
i
obsahem
i
pomr
za nepíznivých vykonali Práce tato padesátiletá pekonává co Slezané vykonali v literatue za
a
Slezané hezký kus práce. vše,
celou dobu minulou.
A a
z
emu
k
nestaí Slezané,
to
z
Moravy
Morav
jest du-
doplují brati
Literatura vzniklá v Cechách a na
Cech.
ševním majetkem i lidu slezského zrovna tak, jako obyvatelé všech tí zemí tvoí jeden národ. A tato literatura všeeská jest už taková, že dobývá si uznání u jiných národ, jako díve pochvaly si dobylo umní výtvarné i hudební. Není odboru lidského vdní, o nmž by Cech nedošel pouení v jazyku svém. A k tomu pokroku zaíná družiti se i pokrok v prmyslu a obchodu, co musí každé srdce eské naplniti radostí a nadjí, že pedpovídání Komenského pece se naplní. Mnohému jsme se nauili od soused. S národy se to má jako s jednotlivci. Jako tito uí se tomu, co u souseda dobrého vidí, tak národ uí se od národa jiného. Od Rek uili se ípimané, od západní Evropané, Nmci, od vyítá-li se uili jsme se všeliemu i my. však jest, Smšno
íman
Nmc
i
nám
proto nižší kultura a žádá-li se po nás, abychom jaksi vdnosti jim piznávali vtší práva nad sebou. Ci se uí emeslu proto, aby stále jen pro mistra pracoval a jenm
ue
z
sloužil?
I
není tudíž žádná hanba, že jsme od jiných vzali, co
jsme dobrým, jenom když dovedli jsme prospchu.
našli
rod
eský nebyl
Ostatn
ani
jiných.
Chlubí-li se
vdti, pijali
že Luter
studoval
národové
i
o
všecky národy.
v
prmyslu
slavili,
národ
o
A
to
bez vlivu na kulturu ná-
Nmci svým
protestantismem,
našeho Husa;
konen
k svému
teba
naše zízení deskové
Komenský má zásluhy Jakými vynálezy minulosti.
bylo v
náš
vdách v pítomnosti Cechové se proby se mnoho psáti. A nikde není psáno, že Slované nemli vyšinouti se na první místo
a objevy ve
tom dalo
by v budoucnosti
mezi ostatními národy.
k svému
a
jiní,
to obrátiti
Jen když neztratí víry v sebe a lásky
národu.
18.
^dyž
odtrženo
od koruny eské,
echové
v Prusku.
bylo Slezsko
pruským králem Bedichem
utrpla íše eská tím.
že
rozsah
její
byl
249
zetelem k tomu,
zmenšen. Ale
se
ponmeno,
bychom ztráty té neželeli, kdyby bylo bývalo Slezsko samo a neodtrženy také kraje druhdy
odtrženo
že Slezsko jest z vetší ásti
ani
jen
patící. Vše, co leží na levém behu eky Opavice Kateinek, vzalo si Prusko. A tak Cechové bydlící v tchto krajinách odloueni jsou od národa svého, osamoceni a opuštni jen z tží zachovávají si svou milou mateštinu. eská msta a msteka, neb do nedávná ješt eská, jsou Hluín, Bavorov, Benešov, Chenovice, Sudice, z nichž Hluín jest neještjší.
k Opavsku
krom
Odtržení tohoto kraje jest pro nás tím škodlivé, že Cechové v
Rakouském Opavsku
jsou o tolik duší seslabeni ve svém zá-
pase o rovnoprávnost, Cechové pak v Prusku jsou na tom ješt
he.
Zdálo
se,
Vždy mli eské besedy, hráli
nebudou
že
školy,
eská
se museti o svou národnost obávati.
eské knihovny
divadla.
Jak
ve školách,
mli své vdomí
se probouzelo národní
na Opavsku, tak dalo se i u našich krajan v Prusku. Zásluhu o to má hlavn Cyprian Lelek. Týž narodil se v Benešov 20. íjna 1812, studoval v Opav, v Hlubicích a ve Vratislavi. Zde seznámil se s eským uencem Janem Prky nm, který byl ve Vratislavi universitním professorem. Lelek se tak utvrdil
v národním vdomí. Stav se knzem psobil v Bavorov, v Oldíšov, v Hluín, až se stal r. 1854 duchovním správcem ve Vodce, kde žil pes 28 let. Lelek vnoval se horliv práci národní. Zpvem ušlechoval srdce, knihami vzdlával rozum. Napsal „Opis S'7ézsA:a'^ opatený
mapou
a vydal jej r. 1846 v Ratiboi. Poal vydávati téhož roku asopis „Holubici", a když asopis ten brzy zašel, horliv šíil v Prusku Opavský Besedník, do kterého psal také rozliné lánky. Pro školy sestavil slabiká a ješt nkteré jiné spisy vydal. Byl všude oblíben. Volen byl i za poslance r. 1848
Povahy byl
Radoval se vida. jak když vidl, že ro.stlinka sotva vypuevši už opálena byla mrazem niícím. Ješt než umel r. 1883, svdkem byl pronásledování, jemuž vydáni byli Cechové v Prusku od r. 1871. Když Nmecko r. 1871 zvítzilo nad Francií a obnovilo si císaství, první skutek tohoto mocného státu byl, že se vrhnul na slabé národy nenmecké své íše. Bojem proti katolictví to zaalo. Bojem kulturním nazývali toto ádní, jako by bojovali za vzdlání. Vzdlanost šíili tak. že vzali neb zniili
a
1849.
roste
sím
prosté,
beze
jím zaseté, a jak rmoutil
lsti.
se,
echm
250 všecky
knihovny ze
škol.
že
knžím zapovdli
ve
školách
duchovní stíhali žaláem i pokutami, že odstranili vbec eský jazyk ze škol. Dti školní mluvící vespolek esky byly trestány. Takovým zpsobem byla by eština jist za as vyhynula, kdyby se nebyli lidu opt ujali vlastenetí knží. uiti
náboženství,
že
známkou houževnatosti eského národa,
Jest to
vtších ústrk vždy ukazuje
že za nej-
chu k
dalšímu životu. Sešlo v Kobeicích u faráe Emila Bitty 1893 nkolik knží se r. a ti se usnesli, že vydávati budou noviny pro lid, aby se v nábožnosti a v mravnosti utvrzoval a na svj mateský jazyk
nezapomnl. Ježto
sílu a
ve školách latinskému písmu se neuí, tiskli
noviny, které nazvali „Katolické noviny", švabachem.
Prvním
redaktorem novin byl Arnošt Jureczka, tehdy duchovní správce ze Stpánkovic, nyní v Sudicích. První íslo novin tch vyšlo 1. íjna 1893. Od r. 1896 jest redaktorem Josef Hlubek, duchovní v Hluín. Hlubek byl pro Noviny také souzen i pokutován, ale pravil: „Jako vojínu jsou ctí jizvy v boji utržené, tak i tresty jsou chloubou, protože trestán jsem za vc spravedlivou a dobrou." Nejvíce pedplatitel mají noviny na Hluínsku, ím více k severu, tím pedplatitel ubývá a germanisace pibývá. Rozumí se samo sebou, že Katolické noviny nesmjí se nelíbila, pouštti do politiky, která by se nmeckým nechtjí-li se vydati nebezpeí, že budou zakázány. Proto vedle denních zpráv omezují se na lánky pouné, náboženské a povídky. Za tou píinou mají nedlní pílohu „Zábavu nedlní".
mn
úadm
v duchu náboženském a zvykati lid eskému hlavním jejich úkolem. Nedovolují, aby eská byla snižována s chloubou ukazujíce, že lid eský rozumí spi-
Výchova
tení
sovné
lidu
e
jest
ei.
1
v
mluviti, že jeho
Rakousku v
e
není
letech šedesátých
eská
a vzíti
chtli lidu na-
mu vdomí,
že
patí
k vtšímu národu, odkud mže erpati posilu. Nelze initi výtky Katolickým novinám pro jejich smr. Nežijí Cechové v Prusku životem národa, jsou spokojeni, že starají se, aby eská tam nevyhynula. V každém ísle stojí slova: Ute dti esky ísti A už tyto snahy stojí vydavatele novin v Prusku více obtí než u nás. S poátku knží dopláceli 700 — 1000 marek. Každý styk s Cechy rakouskými vykládán v Prusku za poli-
e
!
—
tickou agitaci.
251
Duchovní v Prusku odebírají si jiné knihy, z nichž objsou Slámová Kronika a ddictví Cyrillometodjské. opavský kostelník Jan Ryba. Do Po boku duchovních stál Opavy do Hrabyn pichází mnoho lidí z Pruska na pobožnost, a Ryba pi té píležitosti byl velice hledán. Ml vždy eské knihy, které si krajané jako poklad do Pruska nosili. Co Ryba zemel, jsou Cechové prusští i toho zbaveni. Naíká si staenka z Bohuslavic; ^Co Ryba umeli, žádného šumného už v Praze zapomnli." ítania z Prahy nedostanu, na i
líbeny
i
i
m
Lid takto vychovávaný jest ovšem zbožný a jeho píchylknžím zachovává jej pi jazyku eském. Dokud v ko-
nost ke
bude kázáno esky, dotud neteba se obávati o eský jazyk. je, kde duchovní nepochopují svého úkolu, tam su, jak to bude dále. Dnešní dugermanisace postupuje. chovní nabyli vzdlání ásten ješt v Olomouci. Ale i to jest zakázáno a naízeno jim studovati ve Vratislavi nebo v nedávno biskupem Vratislavským zaízeném seminái ve Vidnav. Budou i budoucí knží prodchnuti láskou k eskému jazyku ? Neumlkne eské slovo v kostelích, až vymou nynjší duchovní ? Doufejme, že v možných zlých asích opt povstanou mužové naplnni láskou vírou a že odvrátí pohromu od jazyka eského v tomto koutku eském. stelích
He
Bh
i
19.
P. Pavel Križkovský.
Dle K. Eichlera nastínil Fr. Horák.
^alý jest ítá neúplných
jiným národm evropským, píslušník, než eho na íselném potu ušetil, nahradil na duševních vlohách a schopnostech. Jednou vlohou vynikáme však my echové nade všecky národy, a to velikým nadáním hudebním. eská hudba slaví po veškerém vzdlaném svt pravé triumfy a eské jméno jest dnes, by i ne jako velikán na poli prmyslovém nebo politickém, pece jako velikán v oboru hudebním známo na celé zemkouli. Naše malé, ale krásné Sleíjsko mže též se pochlubiti velikánem prvé tídy, kterého zrodilo, který vlastn eské hudb národ náš 9
proti
million
Bh
252 první udal nynjší
smr
tvorby umlé, a velikán ten jest slavný
krajan náš P. Pavel Kížkovskv. Kížkovský narodil se v Holasovicích dne a dostal
pi ktu jméno
vesms hudb
9.
ledna 1830
Karel. Rodina jeho byla chudiká, ale
oddaná. Též
Karlv
strýc Jakub, který po chu-
dobných rodiích se uvázal ve výchovu jeho, byl zruným klavypomáhal pi každé píležitosti na kru v NeplaTéž huchovicích, kam Holasovice až dosud jsou pifaeny. rinetistou a
dební sbor neplachovský, po
vtšin
z
Kížkovských sestavený,
byl po celém okolí chvaln znám. Ale rozumný strýc znaje trampoty venkovského muzikanta, nechtl nikterak dopustiti, aby se Karlík v hudb cviil. Než Karlík pes všecky hrozby a zákazy, sotva že strýc z domu odešel, sáhal po klarinetu a sám beze všeho návodu nauil se píska na klarinet, nauil se i notám a zpvu. Též ve škole býval Evarel asto trestán, že byl „u muziky", než nic nepevrátilo jeho „muzikantské nátury". Vida neobyejné hochovo nadání hudební a vbec jeho bohaté schopnosti, zamiloval si ho neplachovský pan uitel Urbánek, ujal se ho a vzav jej k sob do školy, vyuil ho ve zpvu, ve he na housle, na klavír na varhany. Panu rektoru Urbánkovi patí tedy zásluha, že položil zdailý základ k hudebnímu vzdlání Kížkovského, které potom v Opav bylo prohloubeno i
a rozšíeno.
Jednou v nedli vzal strýc Jakub Karlíka s sebou do Opavy, kde se zastavili v mstském kostele u P. Marie na velkých službách Božích. Hoch byl jako u vyjevení, když slyšel mstskou hudbu kostelní, takže píští nedli, jakož i potom astji, utekl prost strýcovi z domu a bžel do Opavy poslouchat hudby v kostele. Tam objevil opavský editel kru jenom náhodou vzácné hudební nadání Karlovo. Jednou totiž, když se opavský zpváek zmýlil, zanotil Kížkovský a zazpíval zcela bezvadn sopránové sólo, ímž pozornost editelovu na sebe upoutal. Ten se hocha ujal a vymohl mu, že byl pijat ke kostelu P. Marie
za
fundatistu,
ímž umožnna Kížkovskému
cesta ke studiím gymnasijním.
Od
výten
r.
1834
až do
r.
Kížkovský v Opav, v hudb, takže tehdy sborky a pi každé píle-
1840 studoval
prospívaje neien ve
vdách,
skládal pro své spolužáky vícehlasé
ale
i
vypomáhal v kostele, bu jako zpvák nebo varhaník, Vystudovav dle tehdejšího uebného plánu anebo violista. žitosti
—
253 všech šest gymnasijních tíd, odebral se na filosofii do Olomouce. Ale v Olomouci nenalezl v chudob své pražádné podpory, ani hodin, aniž jaké výživy, takže se odhodlal, že pjde
k divadlu za zpváka. Byl však zvolen za kapelníka krakovského divadla. Když se již ml sthovati a na cestu sob vymáhal prvodní list, vyšlo na jevo, že posud svojí vojenské povinnosti nedostál, 1 byl postaven ped vojenskou komissi a také odveden a to dle tehdejšího výmru na 14 let. Tento smutný obrat v osudech Kížkovského naplnil opavské pátele jeho upímnou soustrastí. A tu šlechetný arciknz opavský P. Kirnig se ho úinn ujal a ustanovil Kížkovského skuteným uitelem v blízké Jamnici, odkudž brzo se dostal za uitele do Opavy.
Kížkovský šastn dlouholeté vojanin. Akoliv ml pi uitelství dosti asu píležitosti k hudb, toužil Kížkovský ješt dále, toužil výše, až se r. 1843 odho-
Tak
ušel
i
že bude v
dlal,
perušených
studiích filosofických pokraovati,
ne však v Olomouci, nýbrž v Brn, kdež doufal, že najde více
pízn
a podpory pro své ušlechtilé snahy hudební.
Nadje
tato
Ujali se v Brn Kížkovského jeho professoi, doporuovali jej jako zruného hudebníka do pedních dom brnnských a pimli jej k tomu, že sestavil z akade-
jej
též
mik
nezklamala.
pvecký
sbor, který nejen v salonech, ale
demických službách Božích zpívával. Již tehdy ský celou mši i s píslušnými vložkami.
Po
filosofii
vstoupil
hlavn pi akaKížkov-
složil
Kížkovský do augustiánského
klá-
na St. Brn, ježto zde mu kynula nejvábnjší nadje, že bude moci své nade vše milované hudb zcela oddati. Byv
štera se r.
1845 do noviciátu pijat, obdržel klášterní jméno Pavel.
Vykonav svj
zkušební
rok,
konal
bohoslovná
studia
v Brn. A tu styky jeho se spolužáky, hlavn s Ignácem \Vurmem, a pak s professorem Fr. Sušilem, probudily v Kížkovském vlastenecké vdomí, které až posud tehdejšími pomte u mnory a celou výchovou bylo tlumeno, jak bohužel hých Slezan bývá. Sušilovi patí však bez odporu nejvtší i
zásluha o probuzení Pavlovo. a nejlepším znalcem
Sám
moravských
jsa
výborným hudebníkem
písní národních, jsa též
upím-
ným
milovníkem svého národa a znaje také nevšední nadání Pavlovo, dal sob jednou ukázati jeho skladby. Mlky probíral „Inu, ano, se v nich, tu i tam nco zazpíval, až pak ekl :
pkné
je to, ale cizí!
Jsme my Nmci
i
Italiáni?
Takových
254 skladeb mají oni národní písn,
veliké
množství.
Vy
musíte
studovat
naše
vy musíte vniknouti do ducha národa svého.
Potom náležit užijte svých znamenitých vloh a skladby vaše budou národní! To jest vaší povinnosti." A nebohý Pavel skládal nové skladby, byl zachránn národu, stal se skladatelem naším. Tak líí B. M. Kulda obrácení Pavlovo.
—
Za návodu Sušilova
jal se
te Kížkovský
studovati
mo-
ravské národní jDÍsn, zahloubal se do jejich ducha a harmonisoval tyhlasné sbory pro mužský sbor bohoslovecký. Prvou
v
1835 byla „Utonulá" a „Utosborem Kížkovského, ovšem v rouše mnohem prostším, nežli jest nynjší všeobecn známý sbor jeho téhož jména. Jiné sborky byly „Pevozníek", „Anika", „Cáry" a j. Sám Sušil nazval práce Kížkovského zdailými, ímž dostalo se mu z úst nejpovolanjších uznání a posvty za národního skladatele. A Kížkovský se stále cviil a zdokonaloval v zaujatém jednou smru. Boulivý rok 1848 uspíšil vysvcení Pavlovo, takže již v tomto revoluním roku byl ustanoven kooperátorem a editelem klášterního kru na St. Brn. Prvotiny své slavil v Neplapísní v první sbírce Sušilo
z
r.
nulá" byla též prvním národním
chovicích.
Kížkovský byl v povolání svém knzem horlivým domitj^m.
Nejmilejším
úadem
byl
mu
však
nmž jej klášterní jeho pedstavení obtav kr starobrnnský stál pod Kížkovským na v
úad
a
sv-
dirigentský,
podporovali, takže
vrcholu své doby.
smr hudby chrámové byl v úpadku, neodpovídaje namnoze obadným pedpism církevním, což [kížkovský tžce Tehdejší
se zanášel myšlenkou na opravu hudby pozdji netoliko v Brn ale i v Olomouci vzorn provedl. P. Pavel byl též výteným hudebníkem výkonným, hraje výborn na klavír a s obzvláštní zálibou na violu, i byl stálým lenem brnnského kvartetta, které u hudbykonmilovného hr. Michala Bukuoky hrávalo a též celou cert v Brn poádalo. Než vedlo by nás daleko, kdybychom všecky úspchy jeho mli doliovati i všimneme sob více skla-
nesl a v
duchu brzy
kostelní,
kterou též
—
ad
datelské innosti jeho,
která jest
nejzáslužnjší a také nejvtší
ozdobou eského jména. Prohloubiv se do skladby a ducha národní písn moravské a odpozorovav dkladn její ráz, tvoil stále Kížkovský, vybíraje perlu za perlou z nepeberného pokladu našich písní ná-
zoo
Sbory jeho stávají se rázem ísly programovými a národa, kterému tak srden z duše do duše mluvil. Již r. 1849 provedena bjda v Brn jeho „Utonulá'' a téhož roku v kvtnu nžná ukolébavka „Odpadlý od srdca", více pode jménem „Diva" známá; v prosinci pak slyšelo Brno valašský R. 1850 uvedl Kížkovský na oslavu sbor „Dar za lásku". svatých Cyrilla a Methoda Sušilovu háse „Cyrill a Method" v hudbu, kterýž sbor byl již eskou Besedou Brnnskou proveden a sice mužským sborem s prvodem klavíru. Potom pišla brzy na adu „Rozchodím" a „Zato se", a tak tvoil Kížkovský neúnavn dále splétaje snítku za snítkou do vavínového vnce svých zásluh o eskou hudbu národní. Pi tom nezanedbával druhého odvtví své tvorby a skládal mše, vložky rodních.
miláky
a jiné pro potebu vlastního
Rok jej
1861
kru.
vyvádí P. Pavla
z ústraní
k sbormistrovskému pultu Besedy
V
klášterního a staví
Brnnské.
mohutnl na Morav úinn rznými „bese-
letech šedesátých minulého století
znamenit národní
podporován jsa dami", pi nichž se deklamovávalo, zpívalo, hrávalo a ku konci tanívalo. Po venkov zakládaly se zpvácké a tenáské i život,
spolky a „Besedy".
Beseda Brnnská
povznesla se však
pod
ízením Kížkovského k takové umlecké výši, že uznávána byla jednohlasn za první pvecký spolek na Alorav. Pro Besedu pepracoval Kížkovský svoji ..Utonulou", která nyní v novém rouše putovala po všech krajích eskoslovanských, ano i v Praze pijata byla s nadšením. Sláva Kížkovského rostla po krajích našich, jednotlivé zpvácké spolky poal,y jej jmenovati svým estným lenem, i nebylo vru vzdlance eského, který by neznal velikého našeho krajana aspo podle jména. Královská Praha poctila jej tím, že jej r. 1862 pozvala, aby
tam
o slavnostech
A vru
16tý máj
svatojanských r.
osobn
ídil svoji „Utonulou".
1862 zstane v djinách
eské hudby
za-
psán písmeny zlatými. Když toho dne veer provedl stžejní svoji skladbu sborem 800 zpvák, tu byl úspch jeho v Praze dokonalý. Nejenom kritika, ale i pítomní skladatelé byli nadšeni, vidouce a slyšíce, kterak se dá národní motiv hudebn zpracovati. Sám mistr Smetana vyznal astji, že, teprve když uslyšel sbory Kížkovského, poznal, co je hudba eská. Oslava Kížkovského v Praze neznala tehdy
256
Ale vrcholem slávy a
mezí.
Kižko vský v
V
r.
úspch
skladatelských dostoupil
1863.
Morav a pedevším na Velehrad píchodu našich svatých vrozvst CjTilla tisíciletá památka K velehradským slavnostem složil a Methoda na Moravu. Kížkovský na slova Soukupova známou píse „Ejhle, svatý r.
1863 slavila se na
zái", kterou až do dnes každoron hlaholí eské úinn se úastnil slavností velehradských. Dne 25. a 26. srpna 1863 poádána byla pak v Brn velkolepá slavnost Cyrillo-Methodjská, k níž se sešlo na 1100 eských zpvák a na 50.000 úastník z našich vlastí. Hlavním íslem koncertu, v Lužánkách pod širým nebem poádaného, byl chvalozpv na sv. Cyrilla a Methodje, Kížkovským na slova Su-
Velehrad
kostelj'^
již
naše, a
Karel Eichler, životopisec Kížkovského, „Když spustilo 1100 dobrých zpvák líí úspch jeho takto: eských chvalozpv Cyrillo-Methodjský „Hvzdy dv se z výšilova
složený.
chodu berou
Dr.
všechno obecenstvo uchváceno bylo nejhlubmysl každého v jiné svty, a když zaply sborové: „Zlomte svodnou osnovu tchto nectných okov", nebylo lze ubrániti se slzám pohnutí. Ovace skladateli uinné lze pirovnati jen vichici, zachvátivší obecenstvo. To tleskalo, dupalo, kielo, mávalo šátky a Palacký osobné vzdal est a chválu skladateli; za ním také jiní." Tak rostl vhlas Kížkovského po veškerém svt eském, jeho sbory rozlétly se po všech vlastech našich, konajíce dležitý úkol svj buditelský a vzpružujíce jiné muže vlastenecké k horlivé innosti na roli národní. Kížkovského sborj' plnily doslovn heslo „zpvem k srdci, srdcem k vlasti." I není nikterak divno, že tehdejší pražské prozatímní divadlo vyzvalo Kížkovského, aby složil operu v duchu národním, vždy na poátku let šedesátých nebylo vru pro tento úkol skladatele povolanjšího. Avšak Kížkovský tomu vyzvání nevyhovl. V dob té, kdy stál Kížkovský na vrcholu své slávy, když tvoivost jeho nejpvabnjšími zakvétala kvty, byla jeho skladatelská innost jedním rázem podata. Tehdejší byrokracie jak svtská, tak i církevní, nepála obrodu lidu eského, nerada vidouc, že tento lid eský k novému procitá životu a svých domáhá se práv. Proto pod záminkou, že život eholní se neshoduje s veejnou inností, jakou rozvíjel P. Kížkovský, zakázal mu brnnský biskup hr. Schaífgotsche veškeré skládání .
.
."
šími (Jojmy. Velebnost sboru unášela
257
na texty svtské, hlavn milostné, a pinutil jej, že koncem 1863 veškeré innosti v Besed se vzdal. r. Tato rána, tato aespravedlnost úzkoprsá hlodala až do smrti na koenech života Pavlova a nezacelila se již nikdy. I
Kížkovský popudlivým samotáem, uzaveným
stal se
vlastním spolubratíin klášterním. Jediná radost, která
i
mu
proti
zbyla,
byla hudba církevní, v níž se ukázal zrovna tak velikým, jako v
hudb
národní.
Jak
byla tehdejší hudba kostelní již krátce podotknuto, vším jiným, jen ne hudbou církevní. Rzné nešvary, intrády, pochody, hmotivé koncerty beskných trub a kotl vloudily se do kostelní hudby, iníce ji hudbou svtskou. Také Kížkovský staroprovádl až do r. 1869 tuto sesvtaenou hudbu na brnnském. Ale toho roku pochoval ji na dobro i se všemi houslemi, troubami, bubny i basou. Neohhžel se ani na právo, ani na levo, nedbal narážek, ani nadávek, ani osoování, ani pronásledování ve vlastním dom, a zavedl na klášterním
ke
ke
starobrnnském vokální hudbu v nejušlechtilejším slohu církevním. Vzorem byl mu ezenský reí'ormátor P. Fr. X. Witt, v písemném styku. Pi s nímž byl jak v osobním, tak Cyrilla Methoda a proslavnosti tisícileté památky úmrti sv. vádl po celý oktáv na Velehrad skladby riízu písn církevního, které se též všeobecn líbily, a slavnost tato odstranila
—
i
pedsudky ped reformovanou kostelní hudbou. 1 propak Kížkovský reformu tu v Brn až do nejmenší po-
poslední vedl
drobnosti.
Kostelní hudba v metropolitním kostele
olomouckém byla
tehdy též úpadku a zbdovanosti nejvtší. Prostednictvím P. Ignáce Wurma, bývalého spolužáka P. Kížkovského, nyní vikáe dómského v Olomouci, povolán byl Kížkovský do Olov
mouce,
aby
i
hudby chrámové
zde refornm
provedl.
jeho v Olomouci byla velice nesnadná, než provedl své tamjší psobnosti od r. 1872 až do r. 1883
—
ji
—
Úloha za dobu
skvle,
dómský sbor jedním z nejlepších hudba v Olomouci pstovaná uznaným vzorem
takže až do dnes je olomoucký v
Rakousku, a
vznešené hudby církevní.
K hudb svtské 1880,
kdy
zpváky
založen
spolek
a „Jest jaro",
se
Kížkovský
„Zerotín",
které
již nevrátil.
Teprve roku
byl v Olomouci P. Jindichem Geislerem
byly
složil
též
pro
pijaty
dva sbory „Vesna" do alba pro korunního 17
258
Stpánku. Za zásluhy o „Zerotína" Kížkovský prvním jeho estným lenem. V roce 1883 dne 7. kvtna byl Kížkovský rann na pl tla mrtvicí a stav se takto neschopným k ízení kru, uchýlil prince Rudolfa a princeznu
zvolen byl
se do své
kvtna
r.
smutn
kdež
cely klášterní,
trávil svoje
dny,
až
8.
1885 náhle skonal.
Poheb Kížkovského
byl v
pravd
královský.
Se všech
stran pichvátali nesetní ctitelé jeho, aby uctili nebožtíka nejen
jako knze,
ale
i
jako skladatele a hudebníka.
Brnnská
Beseda zapla pi smuteních obadech v kostele starobrnnském jeho vlastní skladbu „Odpoi si v tichém chládku", kterou složil ku pohbu Sušilovu a tak vyplnila pání nebožtíkovo, aby mu ten sbor byl pi pohbu zazpíván. Pražský „Hlahol", olomoucký „Zerotin'' a vídeský „Slovanský zpváky spolek" zastoupeny byly deputacemi. Na rakvi ležel také vnec vnováním „Tvrci eské hudby Beseda s významným Brnnská''. Tvrci eské hudby! Ano, náš Pavel Kížkovský jest tvrcem zakladatelem národní hudby nebo lépe eeno eské na podklad lidové písn. Na této pravd nezmní nieho evnivost Cech, ani náhled V. Zeleného, jenž prvenství v národní skladb eské pikl Bed. Smetanovi; vždy „Smetana sám doznal, že to byly sbory zasloužilého Kížkovského, jež se nesly tónem prostonárodním, které mu vnukly myšlenku,
—
:
—
—
uvésti prostonárodní tón do
zpvohry
a tím jaksi stanoviti nový,
samostatný ráz dramatické hudby eské". (Em. Chvála.) Ano P. Pavel Kížkovský byl prvním skladatelem, který na základ národního živlu nastoupil novou, samostatnou cestu, a jeho sbory jsou pravé drahokamy, které nikdy neklesnou v zapomenutí a nevymizejí nikdy z programmové hudby eské, ponvadž jsou to díla ceny absolutní, která na nedohledné asy uchovají
neochablou
sílu
pedil Smetana, Dvoák
svoji
životní.
By
i
Kížkovského
a jiní v technice skladatelské, tu zá-
mu nevezme nikdo, že byl prvním, který skladbami svými první založil základ k umlecké naší národní hudb, která vítzným pochodem prošla celý vzdlaný svt, každého neodolateln nutíc k úct a obdivu naší eské hudby.
sluhu
P. Pavel Kížkovský byl postavy prostední a zavalité. Povahou byl skromný a ostýchavý. Hluných spoleností nemiloval a dokud bylo možno se jich stranil. V práci byl vy-
259 trvalý
a energický;
nespoléhaje nikdy na jiné,
brával hlavní
Ku konci života svého býval samotáský a popudlivý. než dovedl se vždycky opanovati. Ke svým dobrodincm byl a ke píbuzným dobroinným. Jest tedy P. Pavel Kížkovský jako lovk mužem, ped námahy sám na
sebe.
vdným
i
jehož duševní velikostí dlužno se pokloniti.
Konec
dílu druhého.
obsah. Strana I.
Úvod 1. Struný 2.
díl.
3 popis Slezska
7
,
Slezští praobyvatelé
13
3.
Brati solunští
16
4.
íše Boleslav
21
5.
eský
23
6.
Sv.
Hedvika Tatai
26 33
10.
Král železný a zlatý Královna Kunhuta na Hradci Václav III. a Viola Tšínská
11.
První kníže opavský
12.
Nmci
45 48
13.
„Král Dobrodruh"
14.
16.
Otec vlasti a druhá knžna slezská na Vrný služebník Otce vlasti Václav IV
17.
Mistr Jan
18.
Boue
19.
Husité ve Slezsku
7. 8. 9.
15.
Achilles
29
38
43
ve Slezsku
53
Hus
eský
Národní král
21.
Uherský král metlou Slezan
22.
Král
23.
„Dobe" „Pedchdce" Bedicha
24.
Za
25.
Slezsko
e mateskou útoištm
a Piastovc.
26.
.
husitské
20.
— —
trn eském
—
II
posledních
57 60 64 66
66 70 79 85 89 94 97
Pemyslovc, Podbradovc
Poslední Pemyslovci
Podbradovci knížaty slezskými Konec rodu Plastová íše, v níž slunce nezapadalo
101
105
108 115
Strana 27.
28. 29.
První Habsburkové v našich vlastech Sektái ve Slezsku
117 120
—
Válka ticetiletá Bílá Hora 130 Arnošt z Mansfelda a Albrecht z Valdštýna ve Slezsku 138 Švédové 141
— —
—
Po válce ticetileté Habsburkové
148
30. Poslední 31.
—
Marie Teresie.
—
— —
války slezské Válka švestková a bramborová Naše Slezsko
Na prahu
34.
Naše vzkíšení.
Od
r.
19.
r.
1860 až na naše
asy
186
díl.
Desky zemské nebo právo eské
,193 .
.
Právo duchovní Právo nmecké Právo selské
7.
Jak Jak
8.
emesla
9.
Poátky
196 201
204 207
se stali sedláci se stali sedláci
nevolníky svobodníky
Vláda latiny
11.
Probuzení národního
12.
Tomáš
13.
Literatura národní
14.
Nové proudy
15.
Školy za starých
16.
Jan Amos Komenský Vzkíšení literatury eské* echové v Prusku P.Pavef Kižko vský
211
214 217 222
literatury slovanské
10.
19.
170
183
Stavy
18.
167
1860
1.
17.
.
179
~ Ped
2.
6.
161, 164 ,
století
II.
5.
158,
173
33.
4.
Str.
n
Josef
3.
156
Ti
32.
—
152
Uchvatitel Slezska
225
vdomí
Štítný ze Štítného
v literatue
228 229 231
233
as
236
-h-
239 243 248 251
JVLatice založena byla na o
poátku
r.
Opavská 1877
za tím úelem, by
peovala
vzdlání eského lidu ve Slezsku. Dle stanov svých má totiž osvtu a vzdlání mezi lidem eskoslovanským ve Slezsku,
šíiti
sbírati starožitnosti a jiné
vávati
je,
ností a
památek dotyných,
udržovati hostinskou tože
památky
dm
historické a literární, uscho-
psobiti dále k tonm, aby obecenstvo dbalo je sbíralo a chránilo
živnost v
Matiním
dom
starožit-
ped zkázou; v Opav, pro-
stediskem eského života na Opavsku. Založení Matice bylo nutné, protože o vzdlání jest
Tak nebylo ve
eského
Sle^^sku
žádné
odborné a pokraovací, ba v
Opav
lidu nebylo nikterak postaráno.
stední školy eské, žádné má daleko vtší poet eského obyvatelstva než úední samé, sítání udává, nebylo ani školy obecné, nebylo žádné knihovny eské, žádného knihkupectví, kde by se mohly eské knihy kupovati, nebylo stediska, z nhož by vycházelo se vstíc vzdlání lidu pednáškami. I sáhnuto k svépomoci a založena
a
Matice.
Matice nejprve založila školku v ve farnosti sv. Trojice.
Z tch dosud
Opav,
v
Kateinkách dv.
a
trvají jen první
Matice založila obecnou školu v Opav. Pomocí Matice Opavské a na podnt její založila Ústední matice školská gymnasium v Opav. Gymnasium jest postátnno, obecná škola a školky jsou ve správ Ústední matice. Matice Opavská založila a dosud vydržuje pi nedostatené podpoe státní a zemské prmyslovou pokraovací školu v Opav zachová tak národu budoucí mistry a obyvatele msta. a
Návštva školy rok od roku vstoupá. V posledním roce mla na konci roku 61. ím vtší návštva, tím na poátku 91
u,
vtší ovšem jest náklad, který Matice s radostí vnuje. Ale není dosud na Opavsku mšanské školy, obchodní školy, není zajištna hospodyská škola, není jiných ústav, kterých by bylo teba. Matice Opavská zaídila a vydržuje museum.
Musea jsou upomínkou
obrazem minulosti. V nich soustedno vše, co jest na pedky, jejich práva, vzdlanost, kroje, zvyky a obyeje. Znalost minulosti jest podpora vdomí národního. Národové slavné minulosti získávají
si
sympatií
národ
jiných.
Museum
matiní zachovává obraz minulosti budoucím pokolením. Teba, aby lid slezský, obce dávali museum k uschování své památky listinné, knihy staré a jiné starožitné vci, které v museu budou
:
uschovány než v rukách soukromník. Matice ráda vynakládá proto na zízení a udržování musea svého. vlastn znané obnosy penžní. musea eského lidu ve Slezsku nestaí školy, doplují dobré knihy, veejné ítárny a pednášky. Matice vydržuje veejnou knihovnu svou v Opav, založila velkou adu knihoven po obcích venkovských. Matice leny svými poádala a poádá dosud o to peuje nyní lépe
—
—
Na
— a
jiná organisace
volá za tím
Pi stala
— pouné
úelem
za
pednášky
v
Opav
vhodné píležitosti
smýšlení obyvatelstva
i
po venkov, ale odjinud.
Cechm
nedo-
ostatní spolky
eské
nmeckého
by Matice pro museum, knihovnu a
i
uence proti
žádné místnosti. Proto bylo nutné koupiti vlastní dm, který se musel pozdji pístavbou rozšíiti. nepináší takového^ výnosu, jako by vynášel v soukromných rukách. Ale to je
Dm
úelem Matice, aby podporovala život eský poskytnutím útulku spolkm eským. Práv pro tu píinu a proto že Matice nemla kapitálu, uvalila na sebe znaný dluh, který se sice rok od roku umenšuje, ale úroku a splácení dluhu vyžaduje a vyžadovati bude ješt dlouho mnoho penz, jichž by mohla Matice vynaložiti na vlastní úkol svj, na vzdlání lidu. Matice nedlá hluku, jen
Tmi
tiše
prosí
píznivc
za dary, za
uhrazuje náklady nevyhnuteln nutné.
lenské píspvky.
Každý Slezan
ml
by býti lenem Matice Opavské. Vždy píspvek roní, 4 koruny, není tak velký, aby snad bez nho nemohl existovati. A k tomu dostává každý len Matice pouný asopis „Vstník Matice Opavské" bez dalšího píplatku. Bez vzdlání marný jest boj za zlepšení pomr hmotných. Aby objasnila Matice minulost eskou ve Slezsku, aby dle minulosti správnji nazíral na pítomnost, dala do rukou lidu slezského tuto Djepisnou ítanku a tím vypluje další úkol svj vydávati knihy. A že zpv ušlechuje srdce, utšuje v zármutku, radost iní ješt vtší, vydala Matice i Zpvníek pro lid. Úelem jeho jest, aby lid nacházel zálibu v pkných písních a zpíval rád.
Kdo
zpívá, dobré srdce prozrazuje.
Jak eeno, všecko
to vykonává Matice jen pomocí lenských píspvk a dar dobrodinc. I prosí tedy každého, komu na prospchu lidu slezského záleží, aby pistoupil za lena a nových len jí získával. Kdyby každý tak uinil, zrno zasadil, potom dle slov básníkových brzo celý dvr by se ostožil.
Slezsko
r.
1742.
Kraje, jež ke Slezsku kdysi patily,
neb dosud patí (Zhoelecko).
Rak. Slezsko.
Nkdejší rozloha kníž. Nisského, Krnovského a Opavského. Svobod,
stavov.
panství
Bílské,
Frýdeeké a Bolmmínské(sjin. menšími).
Moravské enklávy.
°Tvacbenlre]'k
oVblov:
^TehnÍGe
-
11 %o(/otkoc
o Tlioivice
'idnice 7?ncL
?
o|
jp
Opolí
/
Jranknsiejn o ó irelice
lsko\ IH»
-
—
rp
•>
o I Oj
1 •5é^oc'n i
o
Jfytorn
o
/ Tr^dek
>.
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS FROAA THIS
UNIVERSITY OF
DB 205 .3
P68
TORONTO
POCKET
LIBRARY
Pospíšil, Josef
Djepisná ítanka pro lid slezský