Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ KATEDRA GEOGRAFIE

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa DIPLOMOVÁ PRÁCE

Liberec 2007

Ramil Profeld

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ

Katedra:

Geografie

Studijní program:

2. stupeň základní školy

Kombinace:

geografie – tělesná výchova

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa Geological collection of rocks for education of geography in the Ceská Lipa district

Autor: Ramil PROFELD

Podpis:

.........................................

Adresa: Plavební 7 40501 Děčín 1 Vedoucí práce:

Mgr.Ing. Tomáš Hendrych

Konzultant:

RNDr. František Eichler, Ph.D.

Počet: stran

slov

map

tabulek

obrázků

příloh

73

15 255

5

6

18

2

V Liberci dne: 11.5.2007

TU v Liberci, FAKULTA PEDAGOGICKÁ 461 17 LIBEREC 1, Hálkova 6

Tel.: 485 352 515

Fax: 485 352 332

Katedra: Geografie

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE (pro magisterský studijní program)

pro (diplomant)

Ramil Profeld

adresa:

Plavební 7, Děčín 1 405 01

obor (kombinace):

Geografie a Tělesná výchova

Název DP:

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

Název DP v angličtině:

Geological collection of rocks for education of geography in the Ceská Lipa district

Vedoucí práce:

Mgr.Ing. Hendrych Tomáš

Konzultant:

RNDr. František Eichler geolog. specialista na environmentální geologii a geochemii

Termín odevzdání:

květen 2007

V Liberci dne ...............................

.............................................. děkan Převzal (diplomant): Datum: ......................................... Podpis: ..........................................

.............................................. vedoucí katedry

Název DP:

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

Vedoucí práce:

Mgr. Ing. Hendrych Tomáš

Úvod: Téma Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa, bylo vypsáno na katedře geografie pro rok 2006- 2007. Sbírka, která tímto vznikne, rozšíří jednak katedrovou sbírku hornin v Libereckém kraji a bude ji možno využít pro výuku na zdejší universitě. Cíl: Cíl této diplomové práce lze shrnout do několika bodů. Jednak bude vytvořena sbírka hornin pro katedru geografie na Technické univerzitě v Liberci s mapou, na níž budou zaznamenána všechna místa, odkud budou vzorky nashromážděny. Mapy budou tvořeny v Gis programu. Posledním bodem bude zpracování didaktického využití sbírky i map tak, aby učitelé na základních školách podle něho mohli připravovat zeměpisné a přírodovědné vycházky a exkurze. Požadavky: Prostudování literatury k lokalitám, kde bude proveden sběr hornin. Vytvoření map v Gis programu. Shromáždění všech základních typů hornin na Českolipsku. Literatura: DEMEK, J. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 s. DUDEK, A.- MALKOVSKÝ, M.(1984): Atlas Hornin. Praha, Academia 312 s. GÁBA, Z.(2002): Geologické vycházky ČR. Praha, Karolinum 495 s. ISBN 807184-972-3 CHLUPÁČ, I. (2002): Geologická minulost České republiky. Praha, Academia, 436 s. ISBN 80-200-0914-0 KÜHN, P.(2006): Geologické zajímavosti Libereckého kraje. Liberec,Liberecký kraj, 120 s. ISBN 80-239-6366-X NĚMEC, F: Klíč k určování nerostů a hornin. Praha, SPN 240 s. ISBN 80-0423957-9 PETRÁNEK, J. (1993): Malá encyklopedie geologie. České Budějovice, JIH, 246 s. ISBN 80-900351-2-4 TUČEK, K. - TVRZ, F. (1982): Kapesní atlas nerostů a hornin. Praha, SPN 343 s.

P ROHL ÁŠENÍ Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne:

Ramil Profeld ..............................................

P ODĚKOV ÁNÍ : Děkuji vedoucímu práce za odbornou pomoc, nápady a cenné připomínky. Stejně tak RNDr. Františku Eichlerovi, Ph.D. za jeho konzultace, podněty a příspěvky. Poděkování náleží všem přátelům, kteří mne v dokončení práce podporovali po technické, morální i psychické stránce. Profeld Ramil

DP–2007

Vedoucí DP: Ing.Mgr. Tomáš Hendrych

A NO TACE Cílem této diplomové práce je vytvořit didaktickou pomůcku, která bude sloužit žákům základních škol. Žáci budou mít možnost srovnat si vědomosti získané ve škole se zkušenostmi v reálném životě; poznají využití hornin v praxi. Samotná práce se skládá z osmi kapitol. První dvě kapitoly jsou zaměřeny na metody, které jsem v práci použil, a na stanovení cílů. Další tři kapitoly jsou teoretické, zaobírají se vymezením, geomorfologií a geologií území. Následující dvě kapitoly jsou věnovány jednak regionální sbírce hornin, po níž následuje didaktické využití této sbírky v hodinách geografie. Přílohy pak obsahují geologické mapy okresu Česká Lípa se zakreslenými lokalitami odběru hornin a fotodokumentaci.

S UMM ARY The aim of this thesis is to create a didactic aid which will be used by pupils in primary schools. Pupils will have a chance to compare their knowledge obtained at school with their real life experiences; they will learn how to use rocks in practice. The thesis consists of eight chapters. The first two chapters focus on the methods employed in the thesis and on setting the goals. The next three chapters are theoretically oriented and define geomorphology and geologic area. The following chapters present the regional collection of rocks, followed by the didactic use of this collection in geography lessons. Appendices contain geologic maps of the region Česká Lípa with drawings indicating locations where the rocks were collected and the photo-documentation taken.

Z US AMMENF ASSUNG Das Ziel dieser Diplomarbeit ist das didaktische Hilfsmittel zu schaffen, das wird den Schülern an der Grundschule dienen. Die Schüler werden die Möglichkeit haben, die erwerbene Kenntnisse aus der Schule mit den realen Erfahrungen vergleichen; die Ausnützung der Gestein in der Praxis erkennen. Die Arbeit besteht aus acht Kapiteln. Die ersten zwei Kapitel sind auf die Methoden, die ich in der Arbeit benutzt habe, und auf die Feststellung der Zielen vermessen. Die weiteren drei Kapitel sind theoretisch, sie beschäftigen sich mit der Begrenzung, Geomorphologie und Geologie des Gebietes. Die nächsten zwei Kapitel sind der regionalen Sammlung gewidmet, nach der die didaktische Ausnützung dieser Sammlung in Geografie folgt. Die Anlagen beinhalten die geologischen Landkarten des Kreises Česká Lípa mit bezeichneten Lokalitäten der Abnahme der Gesteine und Fotodokumentation.

O BS AH : 1. Úvod ................................................................................................................10 2. Cíl práce ..........................................................................................................12 3. Metodika práce................................................................................................13 3.1. Pojmová mapa .........................................................................................14 4. Zhodnocení použité literatury .........................................................................15 5. Vymezení zájmového území ...........................................................................17 6. Geomorfologie území......................................................................................19 6.1. Stručná charakteristika geomorfologických celků a podcelků ................21 7. Geologie ..........................................................................................................26 7.1. Úvod ........................................................................................................26 7.2. Regionální dělení našeho území ..............................................................27 7.3. Přehled jednotlivých geologických období .............................................31 7.4. Lomy na Českolipsku ..............................................................................42 8. Geologická sbírka............................................................................................43 8.1. Úvod ........................................................................................................43 8.2. Práce geologa v terénu.............................................................................43 8.3. Můj sběr hornin .......................................................................................46 8.4. Práce v terénu – sběr a dokumentování vzorků .......................................49 9. Didaktické využití ...........................................................................................59 9.1. Zhodnocení využití didaktické sbírky ve školství ...................................59 9.2. Žák a regionální sbírka hornin.................................................................60 9.3. Využití geologické sbírky v jednotlivých částech hodiny.......................61 9.4. Návrh cesty geologické vycházky ...........................................................66 10. Závěr................................................................................................................69 11. Seznam použité literatury................................................................................70 12. Přílohy .............................................................................................................72 12.1. Příloha 1: Formulář Plán vzorkování - Zápis odběru vzorků ............72 12.2. Příloha 2: Geologické kladivo ...........................................................74

R. Profeld – Diplomová práce

S EZN AM

M AP

Mapa 1. Administrativní členění okresu Česká Lípa k 1.1.2006 ..........................17 Mapa 2. Geomorfologické rozdělení okresu Česká Lípa .....................................18 Mapa 3. Geologická mapa České republiky .........................................................25 Mapa 4. Český masív – základní rozdělení ..........................................................27 Mapa 5. Geologické rozdělení okresu Česká Lípa ...............................................47

S EZN AM

TABULEK

Tab. 1. Geomorfologické jednotky v okrese Česká Lípa .....................................19 Tab. 2. Rozdíly Český masív - Karpaty ................................................................26 Tab. 3. Geologická minulost .................................................................................31 Tab. 4. Stratigrafické rozdělení svrchní křídy, zastoupené na severu Čech .........36 Tab. 5. Stratigrafické schéma kvartéru .................................................................39 Tab. 6. Cvičná tabulka ..........................................................................................61

9


1.

Ú VOD

S geologií jsem se poprvé setkal už v dětství. Tenkrát jsem samozřejmě ještě vůbec netušil, že něco jako geologická věda existuje, nicméně drobné kamínky, které jsem si nosíval domů z procházek s rodiči, naznačovaly, že horniny mi už tehdy dá se říct učarovaly. Možná, že to bude znít trochu naivně a nadneseně, ale mám pocit, že už tehdy jsem poznával využití kamene v praxi. Jako dítě jsem byl vždy velmi živý a činorodý chlapec, a proto i využití se nemohlo týkat ničeho jiného než zase nějaké klukoviny. Mé první seznamování s horninami v praktickém životě bylo při tvorbě praku, kde jsme drobné kamínky využívali jako dobré střelivo; už tehdy jsem od starších kamarádů vyzvídal, jaký druh kamenů je pro tyto účely nejvhodnější a proč. Postupně jsem zjistil, že všude v okolí se nalézá zejména pískovec. A že nejkvalitnější „střelivo“ lze najít u koryta řeky, kde jsou horniny díky řece nádherně oblé a navíc neskutečně pevné. I v dalším období života jsem se s geologií setkával, ač nevědomky, na každém kroku. Největší geologické poznávání ovšem přišlo až na druhém stupni základní školy v hodinách přírodopisu. Teprve tady jsem začal poznávat slova jako „metamorfóza“, „vyvřelina“, „usazenina“; slova, jež patří k základům geologie, slova popisující vývoj a vznik hornin. Učitelé bohužel nejevili velký zájem o to, aby nám jednotlivé horniny názorně předváděli, možná se na tom podepsalo i chování – naše třída totiž rozhodně nepatřila k těm, které by se mohly chlubit vzorným chováním, a tak dnes chápu obavu pedagogů o zachování celistvosti skromné školní geologické sbírky. Popravdě řečeno mi geologie nejvíce učarovala až mnohem později. Bylo to při poznávání geologického podlaží České republiky. S velkým zaujetím jsem sledoval divy přírody – jak se vyvíjel a stále vyvíjí samotný podklad, na kterém naše planeta stojí. Uchvátily mne otisky trilobitů v horninách, ale i to, jak vzniklo třeba uhlí. Když se někdy do různých kamenů zakoukáte, myslím, že ten pohled musí zaujmout snad každého. Vidíte v nich, jak je všechno pomíjivé. Na jedné straně je život (současnost), a na druhé straně vymřelé organismy. A je to právě

10


geologie, kde se nejlépe můžeme setkat s onou hranicí mezi životem a smrtí. Vím, že to zní možná dosti nadneseně, ale zdá se mi, že je to tak. Jsme v období, kdy celý svět prochází celou řadou změn. Dnes bychom si měli uvědomit, že naše planeta není jedinečná jenom tím, že ji obývají živé bytosti, ale je jedinečná i ve svém složení. Nachází se tu nepřeberné množství hornin. My se v současné době díváme pouze do velmi krátké minulosti, soustředíme se na to, jak zacházíme sami se sebou (mám tím na mysli třeba klukovské války, které jsem mezi sebou vedli). Ale pohled člověka by měl být mnohem delší. Ano, měli bychom se snažit zachovávat a ochraňovat živou přírodu, avšak neměli bychom pro to zapomínat na tu neživou! Vždyť všechny horniny, i ten nejmenší kamínek křemene, bazaltu, žuly, i to nejmenší zrnko písku nám svým způsobem něco vypráví. Sděluje nám, jak Země vznikala, jaké organismy zde žily; a v neposlední řadě nám může sdělit, jak bude Země vypadat těsně před zánikem, pokud ji sami nezničíme mnohem dříve. To byly pravděpodobně největší faktory, které měly vliv na to, proč jsem si pro svou diplomovou práci zvolil právě téma geologie. Mým cílem není pouze zakreslit horniny do mapy, vytvořit sbírku. Rád bych byl v budoucnu při své učitelské praxi schopen provést děti ze základních škol terénem, a to nejen českolipského okresu, ale i jinde v České republice; ukázat jim zajímavosti a rozmanitosti, které nabízí naše krásná příroda, a to i příroda neživá.

11


2.

C ÍL

PR ÁCE

Tato diplomová práce má několik cílů. Prvním a zároveň primárním cílem, je vytvořit základní geologickou sbírku hornin okresu Česká Lípa pro katedru geografie na Technické univerzitě v Liberci. Následným úkolem bude vytvořit geologické mapy daného okresu v programu GIS. Tato sbírka by pak měla sloužit didaktickým účelům, a to jak při hodinách výuky na základních školách, tak i na katedře geografie. Mým cílem však není vytvořit nějakou unikátní, jedinečnou sbírku hornin, ani vytvořit sbírku nějak objemnou, spíše naopak. Sbírka však musí zahrnovat podstatu území. Horniny, které jsou pro tento okres charakteristické. Horniny, s nimiž se člověk, pedagog nebo žák, přímo setká v běžném životě. V didaktické části si kladu za cíl seznámit žáka s horninami okresu do té míry, aby byl schopen nejen je umět vyjmenovat, ale aby si je takříkajíc „osahal“, aby viděl jejich praktické využití v každodenním životě a nahlédl také do minulosti toho, jak se planeta Země vyvíjela. V neposlední řadě bylo mým cílem doplnit na zdejší univerzitě sbírku diplomových prací s geologickým tématem o další okres Libereckého kraje.

12


3.

M ETODIK A

PR ÁCE

Cíle byly určeny. Nyní bylo na místě zamyslet se, jak dále pokračovat – zvolit si ten nejvhodnější pracovní postup. K tomu bylo samozřejmě zapotřebí konzultace s vedoucím diplomové práce. Po této konzultaci jsem vypracoval pojmovou mapu, která částečně nahrazovala i osnovu práce. Vypracování nebylo vůbec tak lehké, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Bylo třeba uvědomit si řadu věcí. Některé skutečnosti zcela vynechat, třebaže se zdály být zajímavé, ale pro toto téma méně podstatné (např. v tématu geomorfologie to byly různé přírodní ukázky toho, co všechno je schopna příroda udělat s pískovci, ale i jinými horninami). Zde jsou popsány jednotlivé kroky jak bude práce na DP postupně probíhat:

1) Prvním krokem bude stanovení cílů a prostudování dostupné literatury geologie a geomorfologie a literatury s didaktickou tematikou 2) Vymezení zájmového území – tvorba map 3) Třetím krokem bude vytvoření nástinu geologických a geomorfologických poměrů v okrese Česká Lípa 4) Studium norem – vytvoření prvotní mapy 5) Sběr hornin 6) Popsání hornin a tvorba map 7) Didaktické využití hornin v hodinách zeměpisu na ZŠ 8) Zhodnocení dostupné literatury 9) Vypracování návrhu geologické cesty pro žáky 2. stupně základních škol 10) Závěr

13


3.1. Pojmová mapa Tvorba konečné mapy

Stanovení cílů

Studium dostupné literatury

Vymezení území

Geologické poměry v okrese ČL

Studium norem

Vytvoření prvotní mapy

GEOLOGIE

geomorfologie

Popsání hornin

Zhodnocení dostupné literatury

Sběr hornin

Didaktické využití

Vypracování návrhu geologické cesty pro žáky druhého stupně základních škol

Tvorba konečné mapy

14


4.

Z HODNOCENÍ

POUŽITÉ LI TER ATURY

Hodnotit dostupnou literaturu v oblasti geologie České Lípy je dosti obtížné, neboť na toto téma nebylo napsáno mnoho publikací. Přesto se o jakési stručné zhodnocení pokusím. Literaturu budu hodnotit ze dvou hledisek, a to z hlediska tematiky, které jsem využíval především v prvních částech své diplomové práce, dále pak také z hlediska didaktického, které jsem využil zejména v části druhé. Domnívám se, že není podstatné zabývat se v této souvislosti historií a dohadovat se, kdo první napsal nějakou publikaci o geologii Českolipska. Mně osobně se ani žádný takovýto spis do rukou nedostal. Rád bych zmínil zejména publikaci, z níž jsem čerpal nejvíce. Jedná se o knihu „Geologická minulost České republiky“. Kniha byla vydána v roce 2002 nakladatelstvím Academia a napsal ji Ivo Chlupáč a kolektiv. Podle mého názoru je to jedna z nejlepších knih na toto téma vůbec. Je psána velmi poutavým a zajímavým stylem. Obsahuje pohledy do geologického vývoje území České republiky a dává je do souvislostí s vývojem celého kontinentu. V knize najdeme velké množství obrázků a užitečných tabulek. Autor neopomenul připojit důležité geologické mapy charakterizující vývoj území České republiky v jednotlivých geologických obdobích. Druhou podstatnou knihou jsou určitě Kühnlovy „Geologické zajímavosti Libereckého kraje“, vydané v loňském roce (2006). Kniha byla vydána nakladatelstvím Libereckého kraje, resortem rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky. Hned na prvních stránkách se před vámi na kvalitním lesklém papíře otevře velmi vydařená barevná geologická mapa celého Libereckého

kraje.

V teoretické

části

publikace

se

setkáme

s

podrobným geologickým vývojem kraje. Některé údaje z tabulek jsem využil i ve své práci. Druhá část knihy je zaměřena na důležité lokality, přírodní památky a různé geologické a geomorfologické útvary, které autor pokládá za zajímavé. Ke každé lokalitě je připojen i barevný obrázek; zde jen trochu postrádám zakreslení vybraných lokalit do jedné související mapy. Nicméně tuto publikaci považuji za

15


ojedinělou, je to skvělý geologický pomocník nejen pro výuku, ale i k cestování. V této souvislosti je potřeba zmínit, že s geologií i když velmi okrajově, se setkáváme ve všech brožůrkách o cestování v okrese Česká Lípa – jedná se však pouze o velmi kusé informace o událostech, které trvaly miliony let a dále pokračují. Další kniha, z níž jsem čerpal, je publikace s názvem „Zeměpisný lexikon ČSR – hory a nížiny“. Knihu napsal Jaromír Demek a v tehdejším Československu byla vydaná nakladatelstvím Academia v roce 1987. Poznatky z této knihy jsem využil zejména v kapitolách tykajících se geomorfologie a také při hledání vhodných geologických útvarů na Českolipsku a při sběru hornin. I když tato publikace byla vydána už v roce 1987, jedná se o velmi kvalitní knihu. Nevýhodou je, že většina textů je zaznamenána jakoby v bodech nebo ve zkratkách. Obrázky jsou zde pouze černobílé. Snažil jsem se najít vhodnou literaturu také pro didaktickou část své práce, ale marně. Překvapilo mě, že ve všech knihkupectvích, kde jsem se ptal, (jednalo o prodejny knih v České Lípě, Děčíně, Liberci, Praze) jsem byl odkázán pouze na učebnice přírodopisu či geografie pro základní školy. Nicméně při tvorbě geografické vycházky žádné závažné problémy nenastaly, dalo se vyjít i s literaturou různých cestopisných brožur. Rád bych v této souvislosti zmínil publikaci s názvem „Geologické vycházky Českou republikou“. Autorem je Zdeněk Gába, kniha byla vydána v Praze nakladatelstvím Karolinum v roce 2002. Tato kniha významně přispěla k mému výběru geologické vycházky, i když jsem cestu musel samozřejmě trochu upravit. Zde se mi velmi líbí, že je cesta podrobně popsána a zobrazena v mapovém nákresu. V každé kapitole najdeme vždy nejdříve pohled do minulosti dané lokality a pak teprve následuje popis hornin, které se zde nacházejí .Uvítal bych snad jenom více obrázků. V neposlední řadě se musím zmínit o mapách, s nimiž jsem pracoval. Jednalo se jak o mapy geologické, tak topografické.

16


5.

V YMEZENÍ

Z ÁJMOVÉHO ÚZEMÍ

Mapa 1. Administrativní členění okresu Česká Lípa k 1.1.2006

OKRES ČESKÁ LÍPA

administrativní členění, rok 2006

Cvikov

Jablonné v Podještědí

Nový Bor

Česká Lípa Mimoň

Le g en d a:

okresní město

obce s rozšířenou působností (III.) obce s pověřenými obecními úřady správní obvod obcí s pověřenými 1 : 500 000 obecními úřady

Doksy

PROFELD Ramil Děčín 2007

Zdroj: http://geoportal.cenia.cz

Okres Česká Lípa je největším okresem severních Čech (1137 km2), má však nejnižší hustotu osídlení (105 292 obyvatel). Nejsevernější bod okresu leží na 50° 51' 30,1“ s. š. a 14° 51' 12,2“ v. d. v katastrálním území Horní Světlá nad Luží. Nejjižnější bod leží na 50° 28' 21,5“ s. š. a 14° 36' 43,4“ v. d. v katastrálním území Tubož, na řece Pšovce. Nejvýchodnější bod: 50° 36' 26“ s. š., 14° 55' 06,5“ v.d., katastrální území Jabloneček, poblíž říčky Zábrdky. Nejzápadnější body: 50° 39' 40,1“ až 50° 39' 31,2“ s. š., 14° 20' 41“ v. d., katastrální území Velká Javorská, u Bobřího potoka. Na západě hraničí s okresy Litoměřice a Děčín, na severu sousedí se SRN hřbetem Lužických hor, po kterém probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Na východě se stýká s okresem Liberec a na jihu s okresem Mladá Boleslav a Mělník.

17


Nejnižší bod je v nivě Ploučnice u Žandova (233 m. n. m.), nejvyšším bodem je Luž v Lužických horách (792,9 m. n. m.). (Malkovič, P.2002).

18


6.

G EOMORFOLOGIE

ÚZEMÍ

Mapa 2. Geomorfologické rozdělení okresu Česká Lípa

GEOMORFOLOGICKÁ STAVBA okres Česká Lípa

Le g en d a:

hranice okresu hranice okrsků

1 : 500 000



Z hlediska geomorfologického členění se území okresu Česká Lípa nachází na rozhraní tří geomorfologických soustav (subprovincií). Severní část okresu zaujímá Krkonošsko-jesenická soustava (dříve zvaná Sudetská), která na území okresu Česká Lípa zasahuje geomorfologickým celkem Lužické hory. Největší část okresu však zaujímá soustava Česká tabule s geomorfologickými celky Ralská pahorkatina, Jičínská pahorkatina a Jizerská tabule. Západně od Nového Boru a České Lípy zasahuje na území kraje ještě Krušnohorská soustava, zastoupená zde Českým středohořím. Rozhraní Krkonošské podsoustavy a České tabule na území okresu tvoří lužická porucha v linii Nový Bor – Cvikov. Rozhraní České tabule a Krušnohorské subprovincie pak prochází po linii Nový Bor Stružnice–jz. okraj České Lípy–Blíževedly (Demek, 1987).

19

20

Zdroj: Demek, 1987

IVA Krkonošská oblast

IV Krkonošskojesenická soustava

VIB Středočeská tabule

VIA Severočeská tabule

IIIB Podkrušnohorská podsoustava

VI Česká tabule

ČESKÁ VYSOČINA

Podsoustava

III Krušnohorská soustava

Soustava

Provincie

Vyšší

IVA-2 Lužické hory

IIIB-5 České středohoří

VIB-2 Jizerská tabule

VIA-2 Jičínská pahorkatina

VIA-1 Ralská pahorkatina

Celek

IVA-2A-a Jedlovský hřbet IVA-2A-b Hvozdský hřbet IVA-2B-a Kličská hornatina

IVA-2B Kytlická hornatina

IIIB-5A-a Benešovské středohoří IIIB-5A-c Litoměřické středohoří

VIB-2A-a Bělská tabule

VIA-2A-c Českodubská pahorkatina

IVA-2A Lužický hřbet

IIIB-5A Verněřické středohoří

VIB-2A Středojizerská tabule

VIA-2A Turnovská pahorkatina

VI-1B-a Cvikovská pahorkatina VI-1B-b Českolipská kotlina VI-1B-c Podještědská pahorkatina VI-1B-d Strážská kotlina VI-1B-e Kotelská vrchovina

VI-1B Zákupská pahorkatina

Okrsek VIA-1A-a Polomené hory VIA-1A-c Jestřebská kotlina VIA-1A-d Provodínská pahorkatina VIA-1A-e Hradčanská pahorkatina VIA-1A-f Bezdězská kotlina

Podcelek

Nižší

VI-1A Dokeská pahorkatina

Geomorfologické jednotky


Tab. 1. Geomorfologické jednotky v okrese Česká Lípa


6.1. Stručná charakteristika geomorfologických celků a podcelků Celek Obr. 1. Ralská pahorkatina (2007)

Ralská pahorkatina Rozkládá se na západě Severočeské tabule. Je velmi členitá. Její rozloha činí 1 356 km2, průměrná výška je pak 318,2 m. Nejvyšším

bodem

v Cvikovské

je

Ralsko

pahorkatině.

(696 m)

Podkladem

Ralské pahorkatiny jsou svrchnokřídové

Zdroj: http://www.pohodar.com

kvádrové kalolinické pískovce, místy však také jílovité a vápnité křemenné pískovce. V menší míře to jsou slínovce, písčité slínovce a jílovce s četnými drobnými tělesy třetihorních sopečných hornin (žíly,výplně sopuchů). Vznikl zde strukturně denudační reliéf. Charakteristickým rysem jsou početné vrchy na neovulkanitech, vypreparovaných čedičových a znělcových horninách, které vytvářejí krajinné dominanty. Do povodí horních toků Panenského potoka pronikl přes Jítravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec. (Demek, 1987). Území je převážně odvodňováno řekami Ploučnice, Pšovka, Liběchovka atd. Podcelek Dokeská pahorkatina Dokeskou pahorkatinu nalezneme v jihozápadní až jižní část Ralské pahorkatiny. Má členitý charakter. Tvořen je svrchnokřídovými pískovci, písčitými slínovci, slínovci a vápnitými jílovci a vulkanity. Charakteristický je vyhraněný

strukturně

denudační

charakterizovaný sedimentárními

reliéf,

místy

strukturními

tektonicky

stupňovinami,

porušený,

kotlinami

a

kaňonovitými údolími, neovulkanickými suky a četnými tvary zvětrávání a odnosu pískovců. Nejvyšším bodem je Vlhošť (614 m) v Polomených horách, dalšími význačnými kótami na území kraje jsou Bezděz (604 m), Ronov (553 m),

21


Maršovický vrch (515 m, roztěžen), Velký Beškovský vrch (474 m), Velká Buková (474 m), Dub (458 m), Borný (446 m). (Demek, 1987). Zákupská pahorkatina Severní část Ralské pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny, tvořena je svrchnokřídovými kvádrovými pískovci, slínovci a vápnitými jílovci, třetihorními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Charakteristicky pestrý strukturně denudační reliéf v povodí horní a střední Ploučnice s vlivy neotektoniky v okrajových částech, se strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy (sedimenty). Geomorfologickými dominantami jsou četné neovulkanické suky a kryogenní tvary. Vývoj reliéfu určil vstup kontinentálního ledovce v mindelu. Nejvyšším bodem je Ralsko (696 m), dalšími kótami jsou Jílový/Jezevčí vrch (665 m), Tlustec (591 m), Ortel (554 m), Tisový vrch (540 m), Slavíček (535 m), Velký Jelení vrch (514 m), Stříbrník (507 m), Chotovický vrch (498 m), Skalický vrch (484 m), Brnišťský vrch (491 m), Českolipský Špičák (459 m), Hamerský Špičák (452 m), Kamenický vrch (436 m). (Demek, 1987). Celek Jičínská pahorkatina Leží na východ od Severočeské tabule. Je to velmi členitá pahorkatina, místy však plochá vrchovina. Její výměra činí přibližně 1 244 km2. Je tvořena svrchnokřídovými slínovci, písčitými slínovci s rozptýlenými proniky drobných těles třetihorních bazaltových hornin. Vznikl zde tektonicky podmíněný strukturně denudační reliéf. V severních a severovýchodních okrajových částech výrazně tektonicky porušený. Je charakterizovaný kuestami, tabulovými plošinami, hrásťovými hřbety, erozně denudačními a tektonickými kotlinami a brázdami s rozsáhlými zarovnanými povrchy (kryopedimety) a říčními terasami. Krajinné dominanty ve střední a západní časti jednotky tvoří vrchy na exhumovaných sopečných horninách. Příznačným prvkem reliéfu jsou také četné tvary zvětrávání a odnosu křídových pískovců. (Demek, 1987).

22


Podcelek Obr. 2. Turnovská pahorkatina (2007)

Turnovská pahorkatina Severní část Jičínské pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny. Tvořena je svrchnokřídovými

kvádrovými

kaolinickými pískovci, vápnitými pískovci, jílovci a slínovci s drobnými proniky třetihorních

vulkanických

hornin

Zdroj: http://kojot.gfxs.cz

čedičového typu. Jedná se o strukturně denudační reliéf s výraznými kernými stavbami v povodí toku střední Jizery s maximálním tektonickým poškozením předpolí Ještědsko – kozákovského hřbetu. Základní makroformy tvarů reliéfu jsou kuesty, hřbety, tabulové plošiny, brázdy a vulkanitové suky a četné tvary zvětrávání a odnosu kvádrových pískovců (skalní města). Celek Jizerská tabule Rozkládá se ve střední a severozápadní části Středočeské tabule. Má ráz členité pahorkatiny. Její rozloha činní 949 km2. Jejím podkladem jsou svrchnokřídové pískovce a písčité slínovce. Zaujímá erozně denudační reliéf převážně v povodí Jizery a Košáteckého potoka. Je rozčleněný na většině území výraznými údolními zářezy, zpravidla bez stálých vodních toků. Podcelek Středojizerská tabule Je částí Jizerské tabule. Má charakter členité pahorkatiny. Tvořena je převážně středoturovskými vápnitými a slínitými pískovci. Charakteristický je homogenní erozně denudační reliéf rozsáhlých strukturně denudačních plošin rozbrázděný řídkou sítí hlubokých neckovitých až kaňonovitých údolí. Na území zasahuje pouze okrajově svou nejsevernější částí. (Demek, 1987).

23


Celek Obr. 3. České středohoří (2007)

České středohoří Jedná se o plochou hornatinu až členitou vrchovinu v severních Čechách. Rozloha činní 1 265 km2. Je budované třetihorními

vulkanity

povrchových

a

podpovrchových těles převážně sopečné fáze

(oligocenní),

podřadné

Zdroj: http://cs.wikipedia.org

svrchnomiocenní fáze (73,6 % čedičových hornin, 24 % znělců a trachtu). Nacházejí se zde i druhohorní horniny, a to z období svrchní křídy. (Demek, 1987). Českým středohořím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lokality, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev. Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří současný krajinný ráz. Jedním takovým údolím je např. Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe . Podcelek Verneřické středohoří Východní část Českého středohoří. Má charakter ploché hornatiny. Tvořeno je z třetihorních sopečných hornin převážně povrchových výlevů (čediče, znělce, trachyty, pyroklastika), místy svrchnokřídové pískovce. Převažuje kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudovaným povrchem. Nejvyšším bodem na území kraje jsou Klučky (642 m), dalšími významnými kótami jsou Kameník (641 m), Šenovský vrch (632 m), Česká skála (629 m), Kozel (598 m), Králův vrch (536 m), Hamry (532 m), Dvorský kopec (527 m), Radečský kopec (500 m), Mnišská hora (381 m). (Demek, 1987).

24


Celek Obr. 4. Lužické hory (2007)

Lužické hory Jedná se o plochu hornatinu na severu Čech o rozloze 180 km2. Rozkládá se převážně v povodí Ploučnice a Kamenice. Její podlaží tvoří kvádrové pískovce z období svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin. Je to silně rozčleněný erozně denu-

dační reliéf, který byl vyzdvižen při lužické Zdroj: http://www.luzicke-hory.cz poruše. Nalézají se zde různé skalní útvary. Nejvyšším bodem je Luž 793 m. Podcelek Lužický hřbet Severní a východní část Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořen je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin. Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny, vyzdvižený při lužické poruše. Výrazné jsou neovulkanické suky a pískovcové strukturní hřbety s četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je Luž (793 m), dalšími významnými kótami na území kraje jsou Pěnkavčí vrch (792 m), Hvozd (750 m), Bouřný (702 m), Plešivec (658 m), Suchý vrch (641 m), Sokol (593 m), Trávnický vrch (572 m), Popova skála (565 m), Sedlecký Špičák (544 m), Zámecký vrch (536 m), Loupežnický vrch (529 m), Pískový vrch (547 m), Liščí hora (534 m). (Demek, 1987). Kytlická hornatina Jihozápadní část Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořena je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin. Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny s výraznými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety. Hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí. Nejvyšším bodem je Klíč (760 m), dalšími významnými kótami na území kraje jsou Velký Buk (735 m), Rousínovský vrch (660 m), Popelová hora (652 m) a Polevský vrch (626 m). (Demek, 1987).

25


7.

G EOLOGIE

Mapa 3. Geologická mapa České republiky

Zdroj: http://www.gjs.cz

7.1. Úvod Úvahy o vzniku naší Země, jejím stáří, vývoji a o počátku života na ní zaměstnávaly lidstvo od nejstarších dob až dodnes. Naše Země se vyvíjela více než 4 miliardy let. Na našem území se střídala souš s mořskými zálivy. Na dně těchto zálivů se neustále usazovaly a ukládaly horniny. Při vulkanických činnostech se dostávala sopečná láva na povrch a tuhla, vytvářela tak masívy vyvřelých hornin, tyto děje se nesčetněkrát opakovaly stejně tak jako vrásnění, které vytvářelo horská pásma. Současná tvář krajiny byla ovlivněna nejen těmito pochody, ale v neposlední řadě i člověkem, jenž zde po sobě zanechává viditelnou stopu. Česká republika rozhodně nepatří k největšímu státům světa, a ani v evropském měřítku její rozloha není nijak výrazná. Ovšem z hlediska geologie

26


je to země velmi zajímavá, nejen svým bohatstvím nalezišť nerostů či zkamenělin, ale i svou geologickou pestrostí. Na našem území se nalézá velké množství nejrůznějších hornin a minerálů, které podle mého názoru stojí za to studovat. 7.2. Regionální dělení našeho území Území našeho státu patří z regionálního hlediska dvěma velkým celkům, Českému masívu a Západním Karpatům. Časově je mezi těmito dvěma soustavami rozdíl skoro 200 mil. let. Do poloviny druhohor procházely Český masív a Karpaty společným vývojem. Stavba obou těchto celků je velmi složitá. Většinu území pokrývá větší a starší Český masív (viz dále kapitola Český masív). Mladší Karpaty byly vyvrásněny při alpínském vrásnění. Na naše území zasahuje pouze část Karpat (vnější Západní Karpaty). V druhohorách ve východní části republiky nastala mořská záplava, a vznikla tak alpsko-karpatská prohlubeň (trias). Moře se neustále prohlubovalo a nastalo usazování mocných souvrství náplavů. Koncem mezozoika začíná alpské vrásnění, a to zejména v centrálních Karpatech. Na počátku třetihor se moře stahuje do předpolí. Charakteristickým rysem tohoto období je velká sopečná činnost v jižním okraji Karpat. V neogenu dochází k vyvrásnění flyšových Karpat. Východní Morava se stává souší a dostává horský charakter. Současně dochází i k vývoji říční sítě. Pro podrobnější studium odkazuji na publikaci Geologická minulost České republiky vydanou I. Chlupáčem v roce 2002 (nakladatelství Academia). Základní rozdíly mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty jsou popsány v tab. 2. Tab. 2. Rozdíly Český masív - Karpaty

Český masív

Karpaty

Hercynské vrásnění

Alpínské vrásnění

Metamorfity a vyvřeliny

Sedimenty

Předtriaské stáří

Potriaské stáří

Vertikální tektonika (kerná, rozlámání Horizontální tektonika bloků → zdvih nebo pokles) Zdroj: Eliáš, 1989

27


Český masív Český masív (dále jen ČM) nevznikl najednou. Jeho stavba je velmi složitá a pouze s velkými obtížemi ji můžeme přesně popsat. Pokusím se alespoň v kostce nastínit jeho tvorbu, se zaměřením na okres Česká Lípa. Na jeho tvorbě se podílely geologické pochody různého stáří. Naše nejstarší geologická jednotka se začala vyvíjet již koncem starohor. Na stavbě ČM se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří. ČM je z hlediska geomorfologie možné rozdělit do pěti základních oblastí; vše je znázorněno v mapě 4. Mapa 4. Český masív – základní rozdělení

Zdroj: Zdroj: http://geocr.tul.cz

1. Oblast moldanubická (moldanubikum) Tato oblast byla pojmenována podle latinských názvů řek Vltavy a Dunaje. Z mapy je lehce patrné, že tuto oblast tvoří jižní a jihozápadní část Českého masívu. Jejím podkladem jsou velmi silně metamorfované horniny (červené) prekambrického a paleozoického stáří. Tyto horniny jsou prostoupeny

28


intruzivními tělesy hlubinných granitoidních hornin, které tvoří dva velké plutonické komplexy (středočeský a moldanubický) a některá další tělesa, z nichž jeden z největších je třebíčský pluton. K moldanubické oblasti bývá některými autory řazena i tzv. oblast Kutnohorsko–svratecká, která lemuje moldanubikum na severu a od typického moldanubika se liší hlavně nižším stupněm metamorfózy a nepřítomností variských granitoidových komplexů. (Chlupáč, 2002) 2. Oblast sasko–durynská (saxothuringikum) Zasahuje na naše území z Německa pouze svou jihovýchodní okrajovou částí. V České republice vytváří saxothuringikum Krušné hory, Chebsko a nejsevernější část Českého lesa. Pro celé saxothuringikum je charakteristické, že je tvořeno prvohorními nepřeměněnými sedimenty, ovšem směrem ze Saska do Čech se nepřeměněné sedimenty mění v přeměněné. Na našem území se tedy nacházejí metamorfované horniny, a to jak fylity na Chebsku, které jsou přeměněné pouze slabě, tak i silně metamorfované horniny v okolí Ústí nad Labem v podobě svorů a pararul. Do této oblasti patří krušnohorské krystalikum, krušnohorský pluton, durynsko–vogtlandské paleozoikum (metamorfované). 3. Oblast moravskoslezská (moravosilesika) Jedná se o východní lem oddělující Český masív od karpatské soustavy. Reprezentuje tak východní část Českého masívu. Tato oblast se skládá z několika částí: první nazýváme Silesikum (jesenické krystalikum) - tato část je tvořena přeměněnými horninami (pararul a ortorul), jedná se hlavně o oblast Hrubého Jeseníku. Nalézají se tu i hlubinné vyvřeliny (žulovský pluton). Moravikum (moravské krystalinikum) je krystalinický komplex se složitou stavbou – jedná se o nejsložitěji uspořádanou část Českého masívu. Jsou zde stopy příkrovové stavby, kdy docházelo k nasouvání od západu k východu. Východní část moravika (okolí Brna, jižní část Drahanské vrchoviny a území mezi Brnem a severním cípem Znojma) se pak nazývá brunovistulikum – tato část se vyznačuje tím, že vrstvy klidně ležících hornin jsou prostoupeny horninami vyvřelými (Brněnský pluton). Vrstvy brunovistulika se na východě noří pod karpatskou soustavu.

29


4. Oblast středočeská Pro tuto oblast jsou příznačná různá synonyma, jako například bohemikum = centralbohemikum, barrandiensko-železnohorská oblast a podobně. Oblast tvoří horniny svrchního proterozoika a staršího paleozoika. Středočeská oblast je severním sousedem moldanubika Ze západní strany středočeskou oblast ohraničuje zlomová prohlubeň u Mariánských Lázní. Z určitostí lze říci, že se vlastně jedná o křemenný val oddělující Český les od Podčeskoleské pahorkatiny. Bohemikum se táhne od Karlovarské vrchoviny a Všerubska směrem k východu až do prostoru tzv. Letovického krystalinika (povodí řeky Svitavy). Severní hranice bohemika je zastřena mladšími sedimenty České křídové tabule. Hranicí bohemika vůči saxothuringiku je tzv. litoměřický zlom a vůči Sudetům soustava linií labského zlomu. V rámci bohemika můžeme hovořit o několika částech lišících se stářím a vývojem, a to o algonkiu (již dříve zmiňované Letovickém krystaliniku) a o světově proslulém barrandienu, v nichž se nalézají slabě metamorfované horniny proterozoika a také nepřeměněné horniny z období kambria a devonu. 5. Oblast západosudetská Někdy bývá tato oblast označována také jako Lužická. Do České republiky nezasahuje celá západosudetská oblast, ale pouze její jižní a jihovýchodní část. Od středočeské oblasti je oddělená labským zlomovým pásmem, což lze v literatuře nalézt také pod názvem labská linie, u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Dělící linií od moravskoslezské oblasti je východní tektonické omezení neboli nasunutí staroměstského pásma mezi Kralickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Na území České republiky se k lužické oblasti přiřazuje krkonošsko–jizerské krystalinikum, lužický pluton, krkonošsko–jizerský pluton a orlicko–sněžnické krystalinikum (v některých zdrojích se do této oblastí řadí i zabřežské krystalinikum). Českolipsko je součástí dvou posledně zmiňovaných oblastí.

30


7.3. Přehled jednotlivých geologických období Vývoj Země můžeme rozdělit na dvě základní období (tab. 3). Ta první, starší, proběhla v prvních osmi stech milionech let. Toto období geologové nazvali jako předgeologické. Z této doby se nám bohužel žádné horniny, které by mohly být zdrojem poznatků o geologických pochodech, jež tehdy probíhaly, nedochovaly. Dalším obdobím je tzv. období geologického vývoje. Toto období trvá již 3, 8 miliardy let. Tato geologická éra se dále dělí na prahory, starohory, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory - každá má své charakteristické rysy. Nyní se pokusím alespoň částečně nastínit tyto jednotlivé geologické éry, a to jak z pohledu vývoje Českolipska, tak ve stručnosti i z jiných částí Českého masívu. V této souvislosti musím bohužel konstatovat, že zdroje o geologickém vývoji okresu Česká Lípa jsou dosti omezené. Dále uvedená fakta a poznatky proto vychází převážně z mých studií geologické mapy, která byla vydána Českým geologickým ústavem v roce 1991. Již při prvním pohledu na geologickou mapu poznáme, že základním kamenem stavby českolipské krajiny, která určuje její tvářnost, je z větší míry pískovcová Česká křídová pánev. Tento název skrývá rozsáhlou oblast, která pokrývá území od severních hranic České republiky přes celé severní Čechy až na západní Moravu. Území, které budu popisovat a kterým se ve své práci budu dále zabývat, prošlo v minulosti celou řadou důležitých horotvorných procesů. Začneme jednotlivými geologickými obdobími, od prahor až po čtvrtohory.

31


Tab. 3. Geologická minulost Éra

Útvar

Oddělení

Stupeň

Stáří hranice v mil. let

Holocén KVARTÉR

pleistocén

Neogén TERCIÉR

1,8 pliocén

24

miocén oligocén

Paleogén

65

eocén paleocén

Zastoupení v Libereckém kraji • rašeliniště na Českolipsku a v Jizerských horách • sedimenty ledovcového původu na Frydlantsku, Ponisí a Českolipsku • sedimenty okrajových částí Žitavské pánve • vulkanity (čediče různých typů, znělce, trachty) • polzenitový vulkanismus na Českolipsku

maastricht campan Křída

svrchní

MESOZOIKUM

santon coniak

100

turon cenoman spodní

PALEOZOIKUM

? • usazeniny České křídové pánve v Lužických horách, na Jablonecku, Českolipsku a Semilsku

140

Jura

200

Trias

250

Perm

298

Karbon

354

Devon

410418

Silur

440

Ordovik

490

kambrium

545

PROTEROZOIKUM

2500

ARCHAIKUM

4600

Zdroj: Kühn, 2006

32

• krkonošsko-jizerský žulový masív • Kozákovský hřbet, podkrkonošská pánev • železnobrodské krystalinikum a ještědské krystalinikum

• jizerské ortoruly ve Frýdlantském výběžku a v Jizerských horách, pravděpodobně část lužického žulového masivu v Lužických horách a ve Frýdlantském výběžku


Prahory a starohory Jedním slovem prekambrium, jedná se o nejdelší časový usek dějin Země. Za jeho závěr označujeme kadonské vrásnění, které nastalo zhruba před 545 miliony let. Archaikum Pouze vzácně se z této doby zachovala některá území, jejichž horniny by byly v původním stavu. Takové horniny, které nebyly přeměněny ani teplem ani tlakem, by mohly podat svědectví o neuvěřitelně vzdáleném období, ve kterém vznikly. Jedná se o dobu, kdy se utvářela nejen prvotní zemská kůra a jádra kontinentů, ale i hydrosféra. Nejstarší archaické horniny nalezené na zemském povrchu mají charakter granitoidů, ortorul. Z tohoto období se na našem území nevyskytují žádné horniny. Starohory Naše území se pravděpodobně nacházelo při severním až severozápadním okraji superkontinentu Gondwany. V tomto období se dějí důležité horotvorné procesy. Pro naše území má velký význam tzv. kadomské vrásnění (assyntské). Vrásnění bylo spojeno s projevy metamorfózy a s intruzemi hlubinných magmatických hornin. Ty se v budoucnu budou významně podílet na tvorbě krystalika. Prekambrické horniny tvoří dnes jádra (štíty) všech kontinentů. Ke klasickým oblastem mladšího prekambria patří v Českém masívu z období svrchních starohor oblast mezi Prahou, Kladnem, Stříbrem, a Kralupy nad Vltavou, tato oblast se nazývá Barrandienum. Barrandienum pak dělíme na dvě části. Starší část se skládá z usazených a vyvřelých hornin, převážně pak z bazických vyvřelin-spilitů. Mladší část je složena z hornin, kde se střídají droby a břidlice. Charakteristickým rysem jsou v ní i polohy slepence. Podobné jednotky se nacházejí i v Jeseníkách a Železných horách. Tyto jednotky dále obsahují magnátové rudy ve vulkanosedimentárních horninách. I na území námi sledovaném se zachovala část právě z tohoto období. Jedná se o místo u obce Maršovice. Zde vystupuje nad křídovými horninami pouze malá tektonická kra

33


Maršovického vrchu. Tato kra se skládá z křemenného keratofru a z přeměněných zelených a sericitu-chloritických břidlic. Toto místo je v okrese zcela jedinečné, a to díky tomu, že v období, kdy se zde nacházelo moře, bylo zdejší místo ostrovem. Klimaticky se naše území nacházelo v jižní chladné zóně. Protozoikum je i dobou rozmachu mikroorganismu. Dále pak pokračuje rozvoj i jednobuněčných organismů (řasy). Prvohory Neboli paleozoikum, zaujímá poměrně dlouhý úsek v historii Země. Počátek tohoto údobí spadá přibližně do období před 570 mil. lety a konec se datuje do období před 240 mil. lety, celkově tedy toto období trvá 330 mil.let. Paleozoikum dělíme na šest útvarů. První čtyři označujeme jako starší paleozoikum (kambrium, ordovik, silur, devon) a zbývající dva útvary (karbon a perm) jako mladší paleozoikum. Na území ČR jsou zastoupeny všechny tyto útvary. Starší prvohory Na počátku paleozoika bylo naše území částečně zaplaveno mořem, usazeniny lze nalézt v několika oblastech. Ve světě proslulá je hlavně oblast barrandienum, která se nachází ve středních Čechách. Kambrium je na našem území zastoupeno hlavně slepenci, pískovci, břidlicemi. Nalézá se zde velké množství zkamenělin, a to hlavně trilobitů. V okrajových částech Českého masívu, například v Krkonošsko-Jizerské oblasti, v Jeseníkách a jinde, byly uloženiny staršího paleozoika (křemence, břidlice, vápence a vulkanických hornin) v době variského vrásnění postiženy silnými tektonickými deformacemi a většinou přeměněny (metamorfovány). Během ordoviku došlo díky pohybům kontinentálních ker k dalšímu významnému vrásnění, které nazýváme kaledonské. Toto vrásnění se významnou měrou podílelo na stavbě krkonošsko-jizerského krystalika. Celkově se na území libereckého okresu nacházejí horniny z tohoto období. Ať už to je z období oriodviku - železnobrodské fylity, které se skládají hlavně z minerálů křemene, sericitu a chloritu, nebo horniny siluru v okolí Světlé pod Ještědem. Na území

34


českolipského okresu můžeme nalézt horniny z období svrchního devonu, a to v okolí Jablonného v Podještědí, kde byly díky vrtům nalezeny fylitické břidlice s metamorfovanými slepenci. Karbonské horniny se na Českolipsku nacházejí pouze v malé míře. Tyto uloženiny jsou zakryty sedimenty z období svrchní křídy. Jedná se o velmi malou pánev mezi Českou Lípou, Děčínem a Českou Kamenicí. Jsou to hlavně vulkanické úlomkové horniny ryolitického až andezitického složení,. Z usazený hornin můžeme jmenovat prachovce, jílovce, křemičité horniny a vápence. Podobná pánev je pak ještě k nalezení kolem města Mimoně. V tomto období nastává poslední horotvorný proces, který výrazně poznamenal Český masív, jedná se o variské vrásnění. Při tomto vrásnění docházelo za vysokých teplot a tlaků k přeměnám hornin a vzniku tavenin, složením odpovídající žulovým horninám. Vzniká tak krkonošsko-jizerský pluton. Horniny z mladších prvohor se za území České Lípy nenacházejí, proto se tímto geologickým obdobím nebudu ve své práci dále zabývat. Druhohory Jiným slovem také mezozoikum, zaujímá v historii Země časový úsek dlouhý asi 150 milionu let. Geologové rozdělili druhohory do tří útvarů: trias, jura a křída. Toto období se vyznačuje postupným rozpadem Pangey. Naše území se nacházelo v subtropickém podnebném pásu. Určitě každý zná živočichy, kteří vládli tehdejšímu světu – byli to ještěři, kteří narůstali do gigantických rozměrů. Trias a jura V průběhu prvních dvou nejstarších obdobích druhohor triasu a jury byla větší část Českého masívu souší. Videlický hřbet, tj. pevnina, která se nacházela ve střední Evropě oddělovala oceánskou oblast Tethydy. Horniny z tohoto období se na Českolipsku nenacházejí nebo je jejich výskyt nepatrný. Jedná se pouze o drobné výskyty jurských hornin na hranicích kraje s okresem Děčín, přesněji na severozápadě (Šluknovský výběžek). Jsou to převážně vápence. Tyto vápence byly vyzdviženy při lužické poruše, a tak přesunuty nad horniny mladší, převážně z období křídy. Některé publikace uvádějí, že s velkou pravděpodobností by se jurské horniny mohly nacházet i na jiných místech podél lužické poruchy, neboť

35


se předpokládá, že v minulých časech zde jurské moře mohlo vytvořit úzký průliv, a to ve směru labské poruchy. Křída Jedná se o období, které na Českolipsku zanechalo nejpozoruhodnější známky. V této době se zde vytvářela pískovcová souvrství. Proto jsou právě pískovce dnes tou nejvíce charakteristickou horninou pro celý tento okres. V mladších druhohorách sem proniklo křídové moře. Toto moře nikdy nedosahovalo žádné oslnivé hloubky, maximálně snad kolem 200 metrů. Řeky, stékající z okolních horských hřebenů, usazovaly v tomto moři hrubší i jemnější písky. Pískové usazeniny se během miliónů let zpevnily v mohutné vrstvy různě hrubých pískovců nebo opuk a slínů (ty pak vznikly z nejjemnějších vápencem promíšených usazenin) a na konec tak vznikla rozsáhlá, skoro rovná planina, kterou dnes nazýváme Česká křídová tabule. Pískovcové vrstvy, podle způsobu zvětrání a rozpukání označované jako kvádrové pískovce, byly spojovány tmelem jílovitým, kaolinickým či vápenitým a někdy i železitým; podle toho je dána jejich tvrdost. Dnes je celá jihozápadní část od lužické poruchy pokryta křídovými sedimenty. Na severovýchodě od ní byly beze zbytku erodovány. Křída se samozřejmě dále dělí na jednotlivá období, což je patrné z tabulky 4. (statigrafickém rozdělení svrchní křídy). V tabulce jsou popsány jak hlavní horninové typy, které jsou charakteristické pro dané období, tak i souvrství, v němž se horninový typ nachází.

36


Tab. 4. Stratigrafické rozdělení svrchní křídy, zastoupené na severu Čech Chronostratigafické dělení Spodní santon

Litostratigrafické dělení

Hlavní horninové typy

merboltické souvrství

• pískovce s vložkami jílovců

březenské souvrství

• vápnité slíny až prachovce, jemně až hrubé zrnité pískovce

Teplické souvrství

• vápnité slíny až prachovce, v horní části pískovce

Spodní coniak

Svrchní turon jizerské souvrství Střední turon

svrchní část

• jemnozrnné, zčásti vápnité pískovce, středně až hrubé zrnité křemenné pískovce

střední část

• jemné, středně až hrubě zrnité křemenné pískovce

spodní část

• středně až hrubě zrnité křemenné pískovce

bělohorské souvrství Spodní turon Svrchní cenoman Střední cenoman Spodní cenoman

Svrchní alb?

peruckokorycanské souvrství

• písčité slíny až slíny

korycanské souvrství

• převážně jemně až hrubě zrnité křemenné pískovce, vzácněji jílovce, jílovité pískovce

perucké souvrství

• na bázi slepenec, výše špatně vytříděné pískovce, prachovce, uhelné jílovce • střídání slepenců, pískovců a jílovců

Zdroj: Kühn, 2006

Z geologické mapy okresu Česká Lípa ale i z tabulky, je tedy patrné, že stratigraficky jsou zastoupena všechna souvrství. Merboltické souvrství (santon) vystupuje pouze při západní hranici kraje v Českém středohoří, toto souvrství je jemné až středně zrnité, jílovité až křemenné. Březenské chronologicky zasahuje od coniaku, zaujímá větší část Lužických hor a je částečně navazující na část Zákupské pahorkatiny. Teplické období svrchního turonu až coniaku, zaujímá pouze malou část okresu. Výskyt hornin z tohoto souvrství je pak hlavně na jihovýchodě od České Lípy v Kozelské rokli. Jizerské období středního až svrchního turonu je vůdčí jednotkou území dominující v Dokeské pahorkatině a

37


Lužických horách a jedná se o nejmohutnější část svrchnokřídového sedimentárního komplexu dosahující mocnosti 350-410 metrů. Bělohorské (spodní až střední turon) – toto souvrství vystupuje především při lužické poruše. A nakonec korycanské, které chronologicky řadíme do cenomanu, to vystupuje také při lužické poruše. Z petrografického hlediska zřetelně převažují pískovce (zvláště v jizerském souvrství), a to pískovce křemenné, v menší míře jílovité, slinité a vápnité, s různou zrnitostí. Těžší sedimenty jsou hojněji rozšířeny na kontaktu Ralské pahorkatiny a Českého středohoří, kde představují rozsáhlé polohy vápnitých jílovců, slínovců a prachovců, včetně flyšoidní facie. Velmi poutavé jsou cenomanské pískovce až slepence (resp. štěrčíkové pískovce) vyzdvižené při lužické poruše, značně odolné vůči zvětrávání. Pro hrubozrnné pískovce jizerského souvrství jsou charakteristické i železité inkrustace, které byly v minulosti dokonce předmětem těžebního zájmu (Schachtstein u Hamru na Jezeře). Ložiskově významné jsou zejména sklářské písky (okolí České Lípy, hlavně Provodín). Třetihory Obecně se toto období dělí na dva útvary – paleogén a neogén. Hranice mezi mezozoikem a terciérem, tedy asi před 65 miliony let, je významným mezníkem v dějinách Země. Nad událostmi, které postihly tehdejší svět, vedou vědci stále diskuze. Diskuze o tom, co mohlo být příčinou vymření dinosaurů, změnou vodního planktonu atd. Podle některých tvrzení se Země srazila s jiným vesmírným tělesem. Tomu by nasvědčovaly i vrstvy iridia, které z této doby pocházejí. Rozložení kontinentů bylo velmi podobné tomu dnešnímu. Klima bylo ovšem teplejší než dnes. Ke konci křídového období a na počátku třetihor propukl v zemské kůře nový veliký

neklid,

při

kterém

se

vyklenul

obrovský

velehorský

oblouk

alpskokarpatský. Český masív sice byl již plně konsolidován, nevypadal však tak, jak jej známe dnes – jeho povrch byl natolik zarovnaný, že se blížil spíše parovině. Ke konci paleogénu se začínají projevovat vlivy alpínského vrásnění. Jak tyto procesy probíhaly v českolipském okrese? Tlaky působící na celý Český

38


masív rozlámaly Českou křídovou tabuli na celou řadu zlomů, které pak určovaly i pozdější vývoj tohoto území. Nejznámějšími zlomy v českolipské krajině to jsou zlomy okřešický a strážský, podle kterých klesly severní kry o asi 250 až 600 m do hloubky. Zejména okřešický zlom je velmi nápadný i v krajině, protože jeho jižní kra vytvořila nápadnou hradbu skal sahající od severního konce Pekla k jižnímu okraji Okřešic. Kra, ležící na sever od těchto zlomů, tvoří spíše mírně zvlněný a pahorkatý reliéf. Některé hluboké zlomy byly i výstupními cestami pro rozžhavené horniny vystupující z hlubinných magmatických ohnisek při mohutné sopečné činnosti. Tyto vyvřelé horniny nebo pásy křídových usazenin, které byly na styku s nimi zpevněny, dnes tvoří charakteristické kuželovité, protáhlé kuželovité nebo i silně protáhlé vyvýšeniny, jako Klíč, Luž, Hvozd, Ralsko, Bezděz a mnoho jiných. Třetihorní usazeniny, které v Podkrušnohoří obsahují mohutné sloje hnědého uhlí, byly na Českolipsku i s částí křídových hornin dávno odneseny a četné pokusy o nalezení uhelných slojí zde vesměs vyzněly naprázdno. Výjimku tvořilo území mezi Žandovem a Velkou Javorskou, kde bylo v 19. století v provozu několik štol. Terciérní vulkanity vystupují nejvíce do českolipského okresu na jihozápadě v místech, kam zasahují části Českého středohoří, místy pak také v Lužických horách. Nerovnoměrně jsou zastoupeny horniny čedičového, trachytového i foidického typu; ve Verneřickém středohoří a v navazující části Lužických hor (Klíčská hornatina) převažují bazaltoidy s rozsáhlým pláštěm pyroklastik. Většinu neovulkanických elevací v Lužickém hřbetu tvoří naopak trachyty a fonolity, stejně je tomu i v severní části Zákupské pahorkatiny (Jílový vrch, Ortel, Šišák). Ve zbytku Ralské pahorkatiny převládají bazaltoidní tělesa nad trachytoidními, na jihu a jihovýchodě jsou hojně rozšířeny foidity (nefelinity, melilitity, polzenity, leucitity aj.), zpravidla v podobě úzkých žilných útvarů, jen sporadicky vystupujících na povrch. Čtvrtohory Čtvrtohory představují nejmladší geologické období vývoje Země. Základní rozdělení čtvrtohor je názorně ukázán v následující tabulce.

39

R. Profeld – Diplomová práce Tab. 5. Stratigrafické schéma kvartéru

svrchní Holocén 10 000 let

střední spodní svrchní

Pleistocén

střední

1,8 Mil let spodní

subrecent subatlantik subboreál epiatlantik atlantik boreál preboreál würm riss-würm riss mindel-riss mindel günz-mindel günz

weichsel eem saale holstein ester cromer menap waal eburon

Zdroj: Chlupáč, 2002

Pro toto období je charakteristické střídání chladných a teplých období, tzv. glaciálů a interglaciálů. Zatímco v chladných obdobích dosahovala průměrná roční teplota 4 až 5 stupňů Celsia a Evropu pokrýval pevninský ledovec, v interglaciálech byla a je o 2-3 stupně vyšší. Dalším rysem typickým pro glaciální období je regrese moře neboli jeho ústup. V teplých obdobích pak dochází k transgresi (vzestup hladiny) moře. Tyto klimatické změny také samozřejmě ovlivnily vývoj fauny a flóry. Nejznámějšími živočichy čtvrtohorní krajiny byli mamut, sobi apod. Savci v této době již vládli svrchovaně naší planetě. Jak již bylo zmíněno, Evropu postihlo v chladných obdobích zalednění. Toto zalednění se nevyhnulo ani našemu území. Pro území, kde zalednění probíhalo, zůstaly různé stopy v podobě sedimentu. Tyto usazeniny se dají rozdělit do tří fází: dvě uloženiny jsou elsterského glaciálu a jedna je v saalských sedimentech. Na našem území se nacházejí pozůstatky v podobě elsterských usazenin. V době elsterské (halšterovské) sem tedy pronikl pevninský ledovec, jehož čelo zasahovalo přes Jítravské sedlo „Na větrníku“ až k místům kolem Jablonného

40


v Podještědí a Dubnice. Ledovec zde zanechal i některé stopy v podobě mohutné morénové usazeniny složené ze zaoblených úlomků různých druhů hornin, tyto úlomky hornin nastřádal během své pouti po Evropě. Ale tím cesta hornin nekončila. V pozdějším období vykonala své dílo i řeka Ploučnice, která tyto ledovcové usazeniny různě roztrousila podél svého tehdejšího koryta. Je nutné si uvědomit, že Ploučnice netekla dnešním údolím. Tekla nejprve k Mimoni a dále přes Hradčany do Břehyně a Doks. A až mnohem později si Pra-Ploučnice vytvořila jinou cestu podél tektonické poruchy v pískovcových skalách. Nejprve u Hradčan a později poněkud ještě dál k severu si vyhloubila další údolí, kterým dodnes teče kolem Hradčan po Českou Lípu a dále k Šachovu. Pokryvy z období čtvrtohor jsou sice nižší mocností nežli horniny ze starších obdobích, ale zato jsou přítomny téměř po celém okrese, leží totiž na povrchu a mají rozhodující vliv pro živou přírodu. Na Českolipsku jsou zastoupeny jak pleistocénní, tak i holocenní sedimenty, a to následovně: Sprašové hlíny vytvářejí souvislé pokryvy v rovinatém až mírně svažitém terénu, zejména v okolí Dubé. V jižní části je místy střídají typické spraše. Fluviální štěrkopísky (říční terasy) – jsou risského a würmského stáří, v největší míře vystupují při středním toku Ploučnice . Váté písky – jsou rozšířeny v okolí Mimoně a při severním úpatí Vlhoště. Deluviální sedimenty zaujímají dolní stupně svahů a jejich úpatí. Hlinitokamenité až blokové sedimenty jsou typické pro úpatí neovulkanických kopců v Českém středohoří, Lužických horách a Ralské pahorkatině. Hlinitopísčité sedimenty se vyvíjejí především na podloží svrchnokřídových pískovců. Holocénní náplavy (povodňové hlíny, říční a potoční písky a štěrky) doprovázejí v různém rozsahu všechny vodoteče. Nejlépe vyvinutou holocénní nivu má Ploučnice pod Mimoní. Rašeliniště přechodového typu se nachází při Ploučnici u Srního potoka, dále mezi Hradčany, Břehyní a Doksy. Rašeliny u Jestřebí jsou již slatinného typu. (Chlupáč 2002).

41


7.4. Lomy na Českolipsku V okrese Česká Lípa se nachází velké množství činných i nečinných lomů, lze jich napočítat až sto padesát. Jedná se převážně o lomy, ve kterých se těží nebo těžily převážně rudy, pískovce a písek. V rámci České republiky se Českolipsko proslavilo zejména díky nalezištím uranu, ten zde byl zjištěn koncem 60. a začátkem 70. let 20. století. Těžba tu probíhala až do 90. let, pak byla na nějaký čas přerušena a nyní se opět rozbíhá. Stopy po hledání železných rud jsou patrné především na Havířovském vrchu u Doks, Obr. 5. lom Tlustec na Děvínu na Jizeře, Hamru na Jezeře, v okolí Ralska a v severním okolí Cvikova. Nevelká, rozptýlená ložiska měla význam jen

do

doby

přechodu

od

řemeslné

k průmyslové výrobě. Pískovce a písky se těžily převážně v podzemních lomech Pusté kostely u Velenic, ve Skalickém vrchu. Zdroj: R.Profled, 2007 Nacházejí se zde ovšem i povrchové lomy. (Kühnl, 2006) K nejznámějším lomům současnosti patří určitě lom Tlustec, kde se těží čedič. Dále je to Ralsko, kde se nachází trachytoidní horniny. Mezi známé opuštěné lomy patří lom Lipka, Hamerský Špičák a Maršovický vrh. Tato lokalita je dnes již asi definitivně zničena, těžily se zde křemenné keratofyry a břidlice, byl zde i pokus o těžbu měděných rud. Dobývání nerostných surovin v posledních desetiletích 20. století značně poznamenalo přírodu a okolní krajinu. Na počátku těžby docházelo i ke znečištění údolní nivy Ploučnice. Ale i přes tyto vážné krajinu narušující zásahy zůstala příroda na Českolipsku velmi bohatá. Nejcennější území jsou chráněna zákonem o státní ochraně přírody a krajiny. Nacházejí se zde významné chráněné oblasti, jako například CHKO Lužické hory, České středohoří a Kokořínsko.

42


8.

G EOLOGICK Á

SBÍRK A

8.1. Úvod Sběr hornin se může na první pohled zdát jako zdánlivě jednoduchá věc. Avšak opak je pravdou. Před výjezdem do terénu je třeba uvědomit si různé aspekty, které ovlivňují nebo by mohly ovlivnit samotný sběr hornin. Z přírodních podmínek je to určitě počasí, roční období; odběr hornin je výhodnější provádět v období, kdy zem není zmrzlá a není pokrytá sněhem. Pak je také důležité seznámit se s okresem, místem, kde se geologické práce budou vykonávat, tj. seznámit se geologickým podkladem, prostudovat literaturu atd. V další fázi je nutné vybrat správné lokality tak, aby vystihovaly z geologického hlediska celý okres. 8.2. Práce geologa v terénu Zákony a geologie Tak jako pro převážnou většinu lidské činnosti existují právní normy i pro sběr a těžbu hornin a nerostů. Postavení geologa při práci v terénu je velmi obtížné. Jeho práce při geologických výzkumech se musí řídit předem stanovenými pravidly, která vycházejí ze zákona. Pokusím se nyní uvést ta nejpodstatnější ustanovení. Takovým určujícím ustanovením je zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. V tomto zákoně je definováno, co to vůbec geologické práce jsou a co je geologický průzkum. K čemu geologické práce slouží, proč se geologické práce provádějí, komu mají být předány výsledky geologických prací apod. Zákon obsahuje ustanovení o pokutách za určité správní delikty. V případě opětovného nebo závažného porušení povinností stanovených geologickým zákonem nebo zákony vydanými k ochraně veřejného zdraví a životního prostředí, může Ministerstvo životního prostředí zrušit průzkumné území (ve správním řízení). Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro oblast

43


geologických prací. Řídí Českou geologickou službu (jež vznikla propojením dřívějších samostatných institucí - Geofondu ČR a Českého geologického ústavu). Dalším ze zákonů, s kterým se geolog musí seznámit a řídit se jím, je zákon č.44/1988 sb. – Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (Horní zákon). V tomto zákonu jsou vymezeny základní pojmy, rozdělení na vyhrazené a nevyhrazené nerosty, definice ložisek a jejich průzkum, ochrana nerostného bohatství, dále to jsou předpisy pro dobývání, zabezpečení důlních děl apod. Zákon č. 61/1988 Sb. – Zákon o hornické činnosti, výbušninách a Státní báňské správě. Zákon obsahuje definici pojmu hornická činnost a podmínky pro ni. Dále obsahuje podmínky pro užívání výbušnin k trhacím pracím a stanovuje organizaci státní báňské správy. Důležitým zákonem je také jistě zákon č. 200/1990 Sb. – zákon o přestupcích. Zákon se dotýká neoprávněného vniknutí do báňských děl, poškozování báňských zařízení. Velmi důležitým zákonem také Zákon o ochraně přírody a krajiny. V zákoně je mimo jiné psáno, jak se chovat k živé i neživé přírodě. Zákon vymezuje základní pojmy o ochraně. Poměrně dost paragrafů se zde týká i minerálů, je tu mimo jiné i „seznam“ zvláště chráněných minerálů. Zákon také řeší, co má dělat geolog, když najde paleontologický nález atd. (Toegel, V,2005) Odebírání vzorku geologem V minulé kapitole jsem nastínil nejdůležitější zákony, s nimiž je geolog povinen se seznámit. Ale samotný odběr se řídí ještě dalšími normami. Normami, ve kterých je přesně stanoveno, jak se má hornina odebírat. Pokusím se nyní tyto normy trochu nastínit. Vzorek, který je odebrán, musí vystihovat průměrnou jakost kamene, to znamená, že musí být typickým pro dodávaný výrobek. Vzorek z uvolněného kamene od ložiska musí být odebrán pozorným lámáním. Je-li to možné, zhotovuje se náčrt nebo fotografie ložiska, kde se čísly vyznačují místa, odkud byly vzorky odebrány. Má-li hornina znaky, které nejsou bez označení patrné (to je například štěpnost, drobné změny odlučnosti), musí být označeny na vzorku.

44


V normách je určena i velikost a počet vzorků, které mají být odebrány. Hrubý vzorek pro zkoušky fyzikálních a mechanických vlastností hornatiny se odbírá nejméně ve dvou kusech neopracovaného kamene o rozměrech 350 mm x 250 mm x 200mm. Dokumentační vzorky, které se používají pro petrografický rozbor, musí být tak početné, aby zkušebně daly přehled o různých druzích hornin v ložisku, i když zkouškám je podroben pouze jeden z nich. Velikost vzorku kamene je asi 90 mm x 120 mm x 50 mm. Plán vzorkování Při samotném sběru hornin musí geolog sepsat zápis. Tento zápis je velmi důležitý. Formulář se nazývá Plán vzorkování – zápis odběru vzorků. Formulář je předtištěný. Za prvé jsou tu informace o poloze ložiska. Do těchto informací se zahrnuje, pro jakého zákazníka je odběr hornin prováděn, samozřejmě s adresou zákazníka (firmy), dále k jakému cíli bude kámen sloužit, jak se místo těžby nazývá, v jakém katastrálním území se nachází, v jakém kraji, okrese atd. Musí se uvést dokumentace místa (náčrt, fotografie), odkud bude hornatina odebrána. To vše si geologický pracovník připravuje již doma, neboť se jedná o informace předem dané. Pak již pracuje geolog s Plánem vzorku přímo v terénu. Píše zde datum odběru vzorku, začátek a konec odběru (v hodinách), metodu odběru atd. V další kolonce, která se nazývá „Podmínky odběru“, sepisuje, jaké jsou povětrnostní podmínky při sběru hornin, kolik fotografií bylo provedeno při odběru, jaké jsou druhy vzorků atd. Následuje poslední strana, která se týká samotných vzorků hornin – uvádí se zde pořadové číslo vzorku, typ vzorku (zda se jedná o hrubý, dokumentační nebo zkušební vzorek), pokud z oblasti provádíme větší odběr vzorků, provádí se označení vzorku (např. vzorek č.1 …atd.), následuje popsání místa odebrání (opět fotodokumentace). V neposlední řadě je nutné uvést, jak je vzorek horniny přibližně velký (v cm). Formulář musí být na konci podepsán. Musí být uvedeno, kolik vzorků celkem bylo odebráno a který pracovník sběr prováděl. Zápis o odběru vzorků se provádí ve čtyřech vyhotoveních. Jeden opis se předává zástupci pozorovatele, druhý opis se přiloží k zásilce vzorků. Originál a

45


jedna kopie se pak předává zkušebnímu ústavu, který s těmito vzorky dále pracuje. Balení a odeslání vzorků Vzorkové horniny musí být řádně zabalené a označené nesmyvatelnou barvou. Při odesílání se vždy posílá s horninami v jedné bedně zápis o odběru vzorků, který má být v pevných deskách. Názvosloví Při sběru hornin geologové rozlišují různé druhy vzorků, a to hlavně podle jejich následujícího využití. Nyní se pokusím nastínit, jaký je rozdíl mezi hrubým, dokumentačním a zkušebním vzorkem. Když mluvíme o hrubém vzorku, jedná se o kámen, který je určen ke zkouškám, má reprezentovat kvalitativní průměr horniny ze širšího okolí místa odběru. Dokumentační vzorek kamene je určen k posouzení charakteru horniny, jejího mineralogického složení. Slouží rovněž k porovnávání s hrubým vzorkem při dodání do zkušebny. Zkušební vzorek je vzorek kamene, který po předchozí úpravě slouží pro laboratorní stanovení příslušné vlastnosti horniny. Připravuje se z hrubého vzorku. V přílohách je uveden vzor vyplněného formuláře Plánu vzorkování. 8.3. Můj sběr hornin Výběr lokalit V mém případě byl odběr hornin jistě mnohem jednodušší, neboť určitá administrativa, kterou by byl geolog vázán, odpadla. Tím však nechci říci, že bych se žádnými pravidly neřídil. Při pohledu na geologickou mapu okresu Česká Lípa je ihned jasné, které horniny budou v geologické sbírce tohoto okresu převažovat. Jsou to pískovce z období druhohor, dále pak třetihorní vyvřelé horniny. Hornin bohužel není příliš mnoho, neboť jejich rozmanitost v okrese není příliš vysoká. Samotný odběr hornin probíhal ve třech lokalitách. První odběr hornin byl uskutečněn v oblasti kolem Maršovického vrchu a v oblasti kolem Stráže pod Ralskem. V těchto oblastech se nachází velké množství lomů, a to jak činných, tak i nečinných. Vstup do lomu, kde již těžba neprobíhá, nebyl žádným problémem,

46


neboť většina nečinných lomů je veřejnosti běžně přístupná. Problémy vždy nastávají v oblastech, kdy se jedná o lom činný. Akciové společnosti, které zde horniny těží, jsou velmi opatrné na to, koho do lomu pustí. Vše je zde zakázáno, focení, odběr, prostě vše. Nicméně i zde jsem místy našel porozumění a nakonec jsem i odtud získal horniny. Ovšem muselo se to obejít bez fotodokumentace. V lomu, kde již těžba neprobíhá, je sběr hornin do jisté míry dosti ulehčen, a to jak z důvodu jednoduchého nalezení na mapě, tak i poměrně snadného odběru vzorku. Osobně jsem se velmi snažil využít velkého počtu těchto lomů, proto jsem sběr hornin prováděl převážně v těchto místech. Druhý sběr hornin probíhal v oblasti kolem Sosnové u České Lípy a Jablonného v Podještědí. Zde jsem prováděl odběr v přírodě. V těchto oblastech jsem nasbíral poměrně velké množství pískovců, které bylo nutné pak roztřídit na horniny vhodné pro zařazení do sbírky. Odběr z pískovcového reliéfu není příliš obtížný, neboť se jedná o horniny, které nemají až tak velkou tvrdost jako horniny vyvřelé. Poslední odběr proběhl v místech nacházejících se na sever od okresního města Česká Lípa kolem Malého Boru - Svojkova. Ve zdejším kraji se nacházejí polzenity. Tuto horninu jsem do sbírky zařadil záměrně, neboť se podle ní nazývá řeka, která protéká celým okresem, a to je řeka Ploučnice. V okrese se samozřejmě nacházejí i jiné horniny, ale jejich odběru zamezuje buďto špatná dostupnost, nebo to, že se ve zdejším okrese nedostávají na povrch. Jejich dostupnosti brání horniny mladší. Do jisté míry lze tedy říci, že ostatní okresy Libereckého kraje jsou z hlediska rozmanitosti hornin mnohem bohatší než Českolipsko, a to jak Liberecko, Jablonecko, tak i Semilsko a Turnovsko.

47

R. Profeld – Diplomová práce Mapa 5. Geologické rozdělení okresu Česká Lípa

GEOLOGICKÁ STAVBA okres Česká Lípa

●7 Jablonné v Podještědí

6 ● ● 11 Seznam hornin 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Rašelina Fonolit (znělec) Bazalt (čedič) Křemenný pískovec Křemenný keratofyr Polzenit Křemenný pískovec Křemenný zrnitý pískovec Železivec Hrubozrnný pískovec Olivinický pískovec

●3 4● ●1

Česká Lípa

●8

Mimoň

●9 ● 10

●5 ●2 Doksy

Legenda: mezozoické horniny (pískovce, jílovce) kvarter (hlíny, spraše, písky, štěrky) terciérní vulkanické horniny vulkanity permokarbonu zlomy

PROFELD Ramil Děčín 2007 1 : 500 000


48


8.4. Práce v terénu – sběr a dokumentování vzorků 8.4.1 Rašelina

Obr. 6. Rašelina

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Noviny pod Ralskem (Průrva nad Ploučnicí) Druh: usazená horniny Barva: Tmavohnědá až černá u rašelin ze slatin,

které

vznikají

v nižších

polohách.

Můžeme se ovšem setkat i s rašelinou, která má barvu žlutohnědou až hnědou. Takto zbarvená rašelina se však tvoří ve vyšších polohách (Němec, 1967). Složení: Rašelina je složena ze spleti rozložených

rostlinných

zbytků,

smíšena

humusem a prachovými částicemi. Stavba: Ze slatin, tedy z nižších poloh, bývá rašelina těžká a za vlhka mazlavá, po vysušení se však rozpadá, někdy až v prášek. Z vrchovišť (vyšších poloh) bývá rašelina lehká a drobivá (Němec, 1967).

Zdroj: R. Profeld, 2007

Vznik: Rašelina vzniká v současné době. Vrchoviště jsou většinou porostlá živými rostlinami, hlavně rašeliníkem a jen spodní části odumírají a uhelnatí. Ve slatinách je rašelina obvykle více prouhelněna než na vrchovištích (Němec, 1967). Výskyt: Rašelina se nachází i na jiných místech České republiky. Vrchoviště jsou ve vyšších okrajových horách jako např. Krkonoše, Jeseníky atd. Slatiny jsou pak v Polabí, opuštěných ramenech řek. Nejvíce této horniny je v Budějovické a Třeboňské pánvi. Využití: Slouží hlavně jako hnojivo a využívá se v chemickém průmyslu.

49

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.2 Fonolit (Znělec)

Obr. 7. Fonolit

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Maršovický vrch Druh: vyvřelá hornina Barva: Fonolit je šedé barvy, muže být však i zelenavě šedý, šedozelený nebo šedohnědá. Složení: Vyrostlice této horniny jsou tvořeny draselným živcem (někdy sklovitého vzhledu). V základní hmotě mohou být vedle podstatných nerostů tvořících vyrostlice: magnetit, titanit, granát a jiné nerosty (Tuček, 1982). Stavba: Znělec je masivní horninou se stavbou všesměrnou a porfyrickou, u které je základní hmota celistvá s lasturnatým lomem. V přírodě tvoří kupy, v některých lokalitách i žíly (Němec, 1967). Vznik: Znělec je třetihorní alkalická hornina, která

nemůže

obsahovat

křemen.

Patří


k vyvřelým výlevným horninám, které utuhly sice rychle, ale v základní hmotě neobsahují sopečné sklo (Němec, 1967). Výskyt: V České republice se vyskytuje hlavně v Českém středohoří v oblastech kolem Bíliny, Mostu a Ústí nad Labem. Využití: Jako pevná hornina se hodí na stavební kámen. Dále se dříve používal k výrobě skla (láhve).

50

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.3 Bazalt (Čedič)

Obr. 8. Bazalt

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Lom Lipka Druh: vyvřelá hornina Barva: Čedič má černošedou až černou barvu. Složení:

Podstatnou

součástí

jsou

plagioklasy a tmavé součásti augit, čedičový amfibol

a popř.

olivín,

pak

mluvíme o

olivinickém čediči (Tuček, 1982). Stavba:

Bazalt

má

všesměrnou

a

porfyrickou stavbu. Vyrostlice jsou tvořeny hlavně

tmavými

součástmi,

pyroxenem

a

čedičovým amfibolem. Základní hmota je velmi jemnozrnná až celistvá a může obsahovat sklo. V některých

čedičích

jsou

vyloučeniny žlutozeleného

větší

kulovité

olivínu. Některé

čediče mají mandlovcovou stavbu (Němec, Zdroj: R. Profeld, 2007

1967).

Vznik: Čediče jsou třetihorního stáří a tvoří v přírodě proudy a příkrovy, mohou tvořit i žíly. Vznikly utuhováním gabrového magmatu na zemském povrchu. Výskyt: U nás je to oblast Českého středohoří (Ostrý u Milešovky), Doupovských hor (Úhošt´ u Kadaně) a na Bruntálsku (Malý a Velký Roudný). Využití: Poskytuje výborný materiál na granulovaný štěrk. U nás se dále používá při výrobě trubek či izolačního materiálu.

51

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.4 Křemenný pískovec barvený

Obr. 9. Železitý pískovec

hematitovým pigmentem (železitý pískovec)

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Noviny pod Ralskem (Průrva nad Ploučnicí) Druh: usazená hornina Barva: Bývá různá, záleží na obsahu tmele a příměsi nerostu. Složení: Výhradní součástí jsou křemenná zrna spojená tmelem. Na tmelu závisí i barva pískovce. Tmel může být vápnitý, dolomitický, jílovitý, pak bývá barva bílá až hnědavá, železitý pískovec - barva pískovce je hnědá až červená. Křemitý pískovec mívá barvu bílou. Pískovec může obsahovat i slídu, vzniká tak slídový pískovec. Pokud obsahuje organické látky, pak mluvíme o pískovci živičném. Může však obsahovat i různé nerosty (Tuček, 1982).


Stavba: V přírodě tvoří pískovce značně mocná souvrství. Na Českolipsku je hned několik druhů těchto souvrství, jmenujme například souvrství merboltické, březenské, jizerské a další. Na vzorku může mít pískovec všesměrnou vrstvenou stavbu a jemné až střední zrno do průměru 2 mm (Němec, 1967). Vznik: Vznik pískovců v lokalitě námi sledované je v období druhohor (křída). Pískovce vznikly narušením hornin a po přemístění písčitého materiálu usazením v sedimentačních pánvích na pevnině i v mořích. Po usazení byl materiál zpevněn za normálních teplot (Němec, 1967). Výskyt: pískovce se vyskytují v České republice hojně. Ze známých lokalit jmenujme například Česko-saské Švýcarsko,Teplické skály, Český ráj. Lokalit je opravdu v ČR velký počet. Využití: Pískovec se nejčastěji využívá ve stavebnictví a také v sochařství.

52

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.5 Křemenný keratofyr

Obr. 10. Křemenný keratofyr

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Maršovický vrch Druh: výlevná, z části přeměněná hornina Složení:

Základní

hmota

je

tvořena

křemenem, albitem a chloritem. Barva: špinavě červená, zřídka bělavá Vznik: Proterozoikum (starohory) Výskyt: V České republice se křemenné keratofyry nalézají v oblasti kolem Zbraslavi, u Říčan u Prahy a na Železnobrodsku. Využití:

Keratofyr

se

používá

ve

stavebnictví.


8.4.6 Polzenit (vesecit)

Obr. 11. Polzenit

Datum odběru: 7.5.2007 Místo odběru: Svojkov Druh: žilná hornina Složení:

Jsou

to

jemnozrnné

horniny.

Obsahují olivín, hořečnatý biotin, melilit, nefelin (Dudek, 1984). Barva: v čerstvém stavu bývá šedavě černý (tmavošedé barvy) Vznik: Třetihorní vyvřelá hornina Výskyt: Polzenit se vyskytuje v povodí Ploučnice (německy Polzen) Využití: Polzenit se používá jako dekorační materiál.

53


R. Profeld – Diplomová práce 8.4.7 Křemenný pískovec s vložkami

Obr. 12. Křemenný pískovec

jílovců

Datum odběru: 30.4.2007 Místo odběru: Jablonné v Podještědí Druh: usazená hornina Barva: Bývá různá, záleží na obsahu tmele a příměsi nerostu. Složení:

Výhradními

součástmi

jsou

křemenná zrna spojená tmelem. Na tmelu závisí i barva pískovce. Tmel může být vápnitý, dolomitický, jílovitý, pak bývá barva bílá až hnědavá, železitý pískovec mívá barvu hnědou až červenou. Křemitý pískovec se vyznačuje barvou bílou. Pískovec může obsahovat i slídu, vzniká tak slídový pískovec. Pokud obsahuje organické látky, pak mluvíme o pískovci živičném. Může však obsahovat i různé nerosty (Tuček, 1982). Stavba: V přírodě tvoří pískovce značně


mocná souvrství. V okrese Česká Lípa je hned několik druhů těchto souvrství, jmenujme například souvrství merboltické, březenské, jizerské a další. Na vzorku může mít pískovec všesměrnou vrstvenou stavbu a jemné až střední zrno do průměru 2 mm (Němec, 1967). Vznik: Vznik pískovců v lokalitě námi sledované je v období druhohor (křídasaton–coniak). Pískovce vznikly narušením hornin a po přemístění písčitého materiálu usazením v sedimentačních pánvích na pevnině i v mořích. Po usazení byl materiál zpevněn za normálních teplot (Němec, 1967). Výskyt: pískovce se u nás vyskytují hojně. Známými lokalitami jsou např. Česko-saské Švýcarsko, Teplické skály, Český ráj a velký počet dalších. Využití: Pískovec se nejčastěji využívá ve stavebnictví a také v sochařství.

54

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.8 Křemenný zrnitý pískovec

Obr. 13. Zrnitý pískovec

Datum odběru: 30.4.2007 Místo odběru: Sosnová u České Lípy Druh: usazená hornina Barva: Bývá různá záleží na obsahu tmele a příměsi nerostu. Složení:

Výhradními

součástmi

jsou

křemenná zrna spojená tmelem. Na tmelu závisí i barva pískovce. Tmel může být vápnitý, dolomitický, jílovitý, pak bývá barva bílá až hnědavá, železitý pískovec mívá barvu hnědou až červenou. Křemitý pískovec se vyznačuje barvou bílou. Pískovec může obsahovat i slídu, vzniká tak slídový pískovec. Pokud obsahuje organické látky, pak mluvíme o pískovci živičném. Může však obsahovat i různé nerosty Tuček, 1982). Stavba: V přírodě tvoří pískovce značně mocná souvrství. V okrese Česká Lípa je hned


několik druhů těchto souvrství, jmenujme například souvrství merboltické, březenské, jizerské a další. Na vzorku může mít pískovec všesměrnou vrstvenou stavbu a jemné až střední zrno do průměru 2 mm (Němec, 1967). Vznik: Vznik pískovců v lokalitě námi sledované je v období druhohor (křída svrchní a střední turon). Pískovce vznikly narušením hornin a po přemístění písčitého materiálu usazením v sedimentačních pánvích na pevnině i v mořích. Po usazení byl materiál zpevněn za normálních teplot (Němec, 1967). Výskyt: pískovce se vyskytují v České republice hojně. Ze známých lokalit jmenujme například Česko-saské Švýcarsko,Teplické skály, Český ráj. Lokalit je opravdu v ČR velký počet. Využití: Pískovec se nejčastěji využívá ve stavebnictví a též v sochařství.

55

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.9 Železivec (ortstein)

Obr. 14. Železivec

Datum odběru: 7.5.2007 Místo odběru: Děvín Druh: usazená-vulkanická Složení: tvořená převážně minerály železa s příměsí jílu.

Barva: Tmavě červená. Vznik: Druhohory-třetihory. Využití:

stavební

materiál

–

Děvín

středověký hrad.


56

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.10

Hrubozrnný pískovec

Obr. 15. Hrubozrnný pískovec

Datum odběru: 30.4.2007 Místo odběru: Děvín Druh: usazená hornina Barva: Barva bývá různá záleží na obsahu tmele a příměsi nerostu. Složení: Výhradní součástí jsou, křemenná zrna spojená tmelem. Na tmelu závisí i barva pískovce. Tmel muže být vápnitý, dolomitický, jílovitý pak bývá barva (bílá až hnědavá), železitý pískovec barva pískovce je hnědá až červená. Křemitý pískovec barva bývá bílá. Pískovec muže obsahovat i slídu vzniká tak slídový pískovec nebo organické látky pak mluvíme pískovci živičném, ale muže obsahovat i různé nerosty (Tuček, 1982). Stavba: V přírodě tvoří pískovce značně mocná souvrství. V okresu Česká Lípa je hned několik

druhů

těchto

souvrství

jmenujme


například souvrství merbolické, březenské, jizerské a další. Hrubozrnný pískovec mívá zrna až 2 mm veliké (Němec, 1967). Vznik: Vznik pískovců v lokalitě námi sledované je v období druhohor(křída svrchní a střední turon). Pískovce vzniky narušením hornin a po přemístění písčitého materiálu usazením sedimentačních pánvích na pevnině i v mořích. Po usazení byl materiál zpevněn za normálních teplot (Němec, 1967). Výskyt: pískovce se vyskytují v České republice hojně. Ze známých lokalit jmenujme například Česko-saské švýcarsko,Teplické skály, Český ráj. Lokalit je opravdu v ČR velký počet. Využití: Pískovec ne nejčastěji využívá ve stavebnictví.

57

R. Profeld – Diplomová práce 8.4.11

Olivinický čedič

Obr. 16. Olivinický čedič

Datum odběru: 18.4.2007 Místo odběru: Svojkov Druh: vyvřelá hornina Barva: Čedič má černošedou až černou barvu. Složení:

Podstatnou

součástí

jsou

plagioklasy a tmavé součástí augit, čedičový amfibol

a

popř.

olivín

pak

mluvíme

o

olivinickém čediči (Tuček, 1982). Stavba:

Bazalt

má

všesměrnou

a

porfyrickou stavbu. Vyrostlice jsou tvořeny hlavně

tmavými

součástmi,

pyroxenem

a

čedičovým amfibolem. Základní hmota je velmi jemnozrnná až celistvá a může obsahovat sklo. V některých

čedičích

jsou

vyloučeniny žlutozeleného

větší

kulovité

olivínu. Některé

čediče mají mandlovcovou stavbu (Němec, Zdroj: R. Profeld, 2007

1967).

Vznik: Čediče jsou třetihorního stáří a tvoří v přírodě proudy a příkrovy, mohou tvořit i žíly. Vznikly utuhováním gabrového magmatu na zemském povrchu. Výskyt: U nás je to oblast Českého středohoří (Ostrý u Milešovky), Doupovských hor (Úhošt´ u Kadaně) a na Bruntálsku (Malý a Velký Roudný). Využití: Poskytuje výborný materiál na granulovaný štěrk. U nás se dále taví na výrobu trubek či izolačního materiálu.

58


9.

D ID AKTI CKÉ

VYUŽI TÍ

9.1. Zhodnocení využití didaktické sbírky ve školství V současnosti prochází naše školství reformou. Zavádějí se rámcové vzdělávací programy, (dále jen RVP), klade se důraz na názornost ve výuce, dává se přednost tvůrčí aktivitě žáků, kritickému myšlení apod. Od dnešních pedagogů se více vyžaduje, aby žákům ukazovali věci (předměty), o kterých se mluví, se kterými se pracuje. S touto reformou se výuka geografie na druhém stupni základní školy stává součástí jednoho celku přírodovědných předmětů: Člověk a příroda. Člověk a příroda je vzdělávací oblast, která se úzce váže k poznávání a zkoumání přírody, jež nás obklopuje. Poskytuje žákům prostředky a metody porozumění dějům, které se v přírodě odehrávají a které ovlivňují náš život. V této vzdělávací oblasti dostávají žáci příležitost poznávat přírodu jako systém, jehož části jsou propojeny, působí na sebe a vzájemně se ovlivňují. Pod tuto vzdělávací oblast spadají vzdělávací obory fyzika, chemie, biologie, geografie a geologie – obory zabývající se zkoumáním přírody a jejích zákonitostí. Musíme si přiznat, že v minulosti byla geologie na základních školách dosti opomíjena. Geologickým sbírkám se příliš velká pozornost nevěnovala, i když většina škol tuto sbírku měla a má k dispozici. To, že se s těmito sbírkami příliš nepracovalo, má několika příčin. První a asi nejpodstatnější je fakt, že většina pedagogů se zas až tak v horninách nevyzná. Vyžaduje to znovunastudování geologické problematiky, a na to bohužel není dnes tolik času. Hodinová dotace je navíc dosti omezená, což vede k tomu, že některá látka jednoduše musí být probrána trochu rychleji. Dalším argumentem je, že geologií se zabývali žáci již v hodinách přírodopisu, a tedy že tyto znalosti jsou dostačující. S RVP přichází snaha se od těchto předsudků oprostit. Bohužel i s příchodem RVP nastávají problémy. Bude záležet v první řadě na samotném pedagogovi, do jaké míry bude chtít geologickou sbírku využívat. RVP si každá škola tvoří sama; uvolněné osnovy mohou tedy vést také k tomu, že se

59


některý žák s geologií třeba vůbec nesetká –tento případ může nastat např. při změně žákova bydliště a tedy jeho přestěhování na školu jinou. V samotném finále tedy bude přece jen záležet především na žákovi, zda si bude chtít uvědomit, jak je okolní neživá příroda v životě člověka důležitá. Cílem pedagoga je žáka dostatečně motivovat a vytvořit v něm zájem poznávat alespoň ty základní horniny, které se nacházejí v jeho blízkosti, v místě, kde žije. 9.2. Žák a regionální sbírka hornin Jak jsem již zmínil v předcházející kapitole, nový rámcově vzdělávací program počítá s tím, že pedagog bude více pracovat s pomůckami, které žákovi usnadní pochopení vyučované látky. Ovšem od žáka se bude očekávat zájem. Pokud tomu tak není, bude naším prvořadým úkolem u žáků tento zájem probudit nebo podpořit. Je nutné si uvědomit, že tato sbírka bude sloužit v první řadě právě žákům. Regionální sbírka je didaktický materiál, který slouží především k motivaci žáků (viz. kapitola motivace při výuce). Jejím cílem není žákům ukázat, co neumějí nebo nevědí, ale naopak to, co vědí, s čím mají možnost se setkat nebo s čím se setkali ve svém běžném životě. Při práci s tímto didaktickým materiálem bude žák postupně přicházet na to, že není hornina jako hornina, pozná jejich rozdílné praktické využití, které může být od toho nejsnadnějšího, jako je např. dlážděná cesta z čediče či žuly, až po to nejsložitější, jako jsou např. monstrózní pomníky z pískovce či mramoru někde na hřbitově. Zájem o geologickou sbírku bude navíc u žáka posílen, když zjistí, že horniny se vyskytují také v blízkosti jeho bydliště. V případě, že se žák setká s geologickým materiálem v hodinách geografie, můžeme totiž očekávat, že tyto horniny v blízkosti svého bydliště také rozpozná. Pokud žádná sbírka nebude k dispozici, žák si horniny nejen nevybaví, ale nebude mít ani sebemenší zájem s nimi v budoucnu pracovat.

60


9.3. Využití geologické sbírky v jednotlivých částech hodiny Motivace při výuce V každé školní třídě se sejdou rozdílní jedinci, někdo chápe rychleji, jiný pomaleji, mnoho žáků trpí poruchami pozornosti v té či oné míře. Z hlediska chování

nalezneme

v každé

školní

třídě

také

různé

typy

žáků,

od

bezproblémových až po ty, kteří mají drobné či závažnější poruchy chování. To vše a mnohé další se podílí na klimatu třídy. Pedagog učí, předává žákům poznatky, které je zaujmou a někdy naopak zase ne. Žáci se někdy učí s radostí a všemu bez problémů rozumí, jindy je tomu bohužel naopak. Nejdůležitější roli tady hraje motivace. V této kapitole se pokusím nastínit, jak pracovat s geologickou sbírkou hornin tak, abychom žáky při výuce správně motivovali. K motivaci žáků je možno využít celé řady didaktických pomůcek. Těmi nejjednoduššími mohou být např. křížovky a osmisměrky, kde vycházíme z předpokladu, že žáci již mají o horninách určité povědomí z nižších ročníků. Jako příklad zde uvádím křížovku, kterou jsem pro tyto účely sám vytvořil: M Č K P R G P V

A E R L A O I A

G D A O L L S P

M I K U S E K E

A Č O Č K M O N

N N O

O I

Š C

V E

E C

C

E

1. Název roztavené horniny. 2. Hornina, která se těží z hory Tlustec 3. Legendární pohádková postava z hor 4. Řeka protékající Českou Lípou, v níž se nacházejí čtvrtohorní sedimenty 5. Dříve vojenský prostor na Českolipsku, místo, kde se těží jedna třetihorní hornina 6. Bájná postava s ohromnou silou, kterou vytvořil židovský rabín v Praze 7. Hornina z období druhohor, která se nachází v celém okrese Česká Lípa 8.

Hornina, kterou jsou tvořeny Punkevní jeskyně na Moravě

61


Hlavní část výuky - práce s geologickou sbírkou hornin Jak využít sbírku hornin v hlavní fázi hodiny? Existuje opravdu velké množství jejího využití, počínaje tou nejjednodušší formou, kdy učitel horniny pouze ukazuje a přitom probíhá výklad látky, až po ty nejsložitější, jako je různé přiřazování (viz dále). Nyní nastíním dvě až tři varianty. V první – přiřazovací - části budeme potřebovat nejen horniny ale také mapu okresu. Žáci dostanou různé druhy hornin z vybraného okresu, učitel o těchto horninách podává informace a žáci se snaží horniny jednak poznat a jednak přiřadit k jednotlivým místům v okrese na základě získaných informací a osvojených znalostí. Musím přiznat, že tato varianta je velmi náročná a u žáků rozvíjí hlavně pojem o místech, kde se kameny nacházejí. Další možná varianta je následující: Na školní tabuli nakreslíme tabulku, kterou rozdělíme do několika částí. Žákům pak rozdáme horniny, necháme je mezi nimi kolovat a přitom zapisujeme do tabulky. (viz. tab. 6) Tab. 6. Cvičná tabulka Název horniny

Místo v okrese, kde se hornina nalézá

Stáří horniny

Využití horniny v běžném životě

Druh horniny

Čedič (bazalt)

Tlustec, Ralsko Špičák u České Lípy

Třetihorní

Při stavbě chodníků

Výlevná

Pískovec

Po celém okrese

Druhohorní

Stavební materiál

Usazená

Polzenit

Svojkov (v povodí Ploučnice)

Třetihorní

Dekorační kámen

Vyvřelá

Opakovací část Zájem o geologii se u žáků nejlépe rozvíjí formou hry. Tato hra, kterou jsem vytvořil, může podle mého názoru sloužit ve všech částech výuky – ve fázi motivační, hlavní i závěrečné. Vycházím z předpokladu, že pracujeme se třídou o 15ti – 20ti žácích, i když osobně si myslím, že nejoptimálnější počet je do 15ti žáků.

62


Hra se nazývá: Putování geologickou minulostí Českolipska Cílem hry je dosáhnout co nejvíce správných odpovědí, které jsou různě bodovány. Pomůcky: Magnetická tabule, magnety tří rozdílných barev (možno nahradit čtyřmi různě barevnými papíry), horniny z různých lokalit okresu Česká Lípa, upravený poster geologické mapy okresu, vypracované otázky, kostka, psací pomůcky (papír, propisovací tužka), Pravidla: Jsou podobná hře „Člověče, nezlob se“ ovšem s částečnou úpravou. Odpadá vyhazování figurky týmem protihráče. Nasazování figurky do hracího pole je možné pouze v případě, že padne sudé číslo (tím se ušetří čas čekáním na šestku). Do „domečku“ se dostane každý, kdo projde celým kolem. Žáci jsou rozděleni do skupin po třech až čtyřech. Každá skupina má k dispozici, psací pomůcky a papír, kam si zapisují odpovědi. Na obrázku č.17 je zmenšený mapový poster, který je barevně uzpůsobený. Každá skupina má k dispozici tři figurky, z toho pouze jedna figurka může být v poli. Po zdárném dokončení jednoho kola vstupuje do hry další figurka a takto se to opakuje třikrát. Kostkou hází vždy pouze jeden žák ze skupiny. Na hracím posteru se vyskytují políčka různé barvy, podle, kterých dostává skupina otázky různého stupně obtížnosti.

63

R. Profeld – Diplomová práce Obr. 17. Mapový poster

Putování geologickou minulostí Českolipska

Legenda: mezozoické horniny (pískovce, jílovce) kvarter (hlíny, spraše, písky, štěrky) terciérní vulkanické horniny vulkanity permokarbonu zlomy

Jablonné v Podještědí start cíl

Česká Lípa Mimoň

Legenda: Doksy

určování hornin (1b.) žádná otázka (0b.) těžká otázka (2b.) lehká otázka (1b.)


Na každém políčku se vyskytuje pouze jedna otázka, ten, kdo se na toto políčko dostane jako první, má možnost odpovědět. Každá skupina má tři figurky – důvod je prostý – hra by byla příliš krátká, neboť musíme brát v potaz, že je možné hodit třikrát za sebou vysoké číslo (např. 3x6) a tým by tak byl brzy mimo hru. Hra končí, když se na hracím posteru nenachází žádná figurka. Při hře je samozřejmě důležité mít zvládnutou kázeň při vyučování. Žáci nesmí vykřikovat, nebo se jinak nepřiměřeně hlasitě projevovat, musí být

64


stanovena pravidla, např. musí být předem ujasněno, že žáci se nebudou volně pohybovat po třídě a podobně. Jinak hra ztrácí smysl. Zde jsou návrh y otázek, které lze ve hře použít: 1. Z uvedených oblasti vyberte, do kterých dvou geomorfologických oblastí patří okres Česká Lípa. Oblast moldanubická, Oblast sasko–durynská, Oblast moravskoslezská, Oblast středočeská, Oblast západosudetská. 2. Pro které geologické období je charakteristický výskyt ještěrů? 3. Jak se jmenuje tato hornina? (předložena hornina z geologické sbírky) 4. Co značí fialová barva na této mapě? 5. Jak se jmenuje hornina, která se nachází na severu, jihu, západě nebo východě od města……. 6. Nacházíte se v blízkosti jedné z nejznámějších dominant našeho okresu . Nyní napište, jak se tato dominanta jmenuje a jaká hornina je jejím podkladem. 7.

Maršovický vrch. Čím je tento vrch unikátní? Nápověda: zdejší vrch byl v jistém geologickém období ostrovem. Jak staré horniny se zde nacházejí?

8.

Podle mapy se pokus vymezit okres Česká Lípa.

9.

Tlustec – jedná se o jednu z nejznámějších lokalit v okrese, ale i v celé ČR. Proč je tento kopec tak neslavně známý, co ho tak proslavilo?

10. Jaké horniny se těží nebo těžily v našem okrese? 11. Napiš všechna geologická období tak, jak jdou chronologicky za sebou. 12. Na jaké dva základní geologické celky lze rozdělit Českou republiku? Napište i základní rozdíly mezi těmito dvěma celky a v kterém z nich se nachází okres Česká Lípa. 13. Nyní máte k dispozici geologickou mapu Českolipska. Podle této mapy se pokuste určit, jaký druh pískovce se zde nachází. Zde ve sbírce je i onen druh pískovce, který se v lokalitě nalézá. 14. Napište, s jakými okresy sousedí okres Česká Lípa a zkuste napsat název horniny, která se nachází v okrese severovýchodně od ČL. 15. Na severu okresu se nacházejí druhohorní horniny s příměsí horniny, která pro náš okres není zas až tak obvyklá - jak se tato hornina jmenuje? Zde je i ukázka oné zmiňované horniny. 16. Naším okresním městem protéká řeka. Jak se tato řeka jmenuje a z jakého geologického období pocházejí horniny, které zde můžeme nalézt? Ukázka horniny.

65


Otázek může být samozřejmě mnohem víc, ne každá se musí týkat geologie okresu Česká Lípa, otázky mohou být pouze ze základů geologie například „Jaký je rozdíl mezi sedimentární horninou a metamorfovanou horninou?“ apod. Jinou hrou muže být Přiřazování názvu hornin Žáci mají na stole před sebou horniny a u nich jejich jednotlivé názvy. Žák má určitý časový úsek (např. 30 sekund) na to, aby si jednotlivé názvy i s horninami zapamatoval. Po uplynutí 30ti sekund jsou horniny různě zpřeházeny a úkolem žáka je co nejdříve přiřadit jednotlivé názvy opět ke správným horninám. Existuje celá řada her, kterými by mohl učitel výuku zpestřit. Záleží pouze na jeho vlastní iniciativě a fantazii. Kromě sbírky hornin existují samozřejmě i jiné možnosti, které lze pro oživení hodin geologie využít, např. internet, zpětný projektor atd. Je možné namítnout, že hra jako forma výuky je vhodná spíše do hlavní nebo opakovací části hodiny. Ano, do hlavní části by se pravděpodobně hodila z hlediska časového. Nicméně při hře musíme vycházet z faktu, že žák má o okrese již nějaké znalosti a vědomosti. Z toho důvodu ji doporučuji spíše do této fáze hodiny. Hra má velkou spoustu výhod, určitě dokáže motivovat k dalšímu vědomostnímu růstu, počítá se při ní i s dětskou soutěživostí a touhou po vítězství. Předpokládám, že při vhodně zvolené hře mohou žáci sami poznat, jak důležitou roli hraje v našem životě geologie. S výhodami jdou bohužel ruku v ruce i nevýhody. Těmi jsou v první řadě náročnost na přípravu a časová náročnost při výuce. Avšak osobně jsem přesvědčen, že klady převyšují nad zápory. 9.4. Návrh cesty geologické vycházky Může se zdát, že z geologického hlediska není okres Česká Lípa na první pohled příliš zajímavý. Pravdou totiž je, že většina okresu se nachází na České křídové tabuli, tudíž celé podlaží je tvořeno těmito druhohorními horninami. Avšak v kapitole o geologickém vývoji jsme se mohli přesvědčit o tom, že i v zde se vyskytují horniny ze všech geologických období, a to od těch nejstarších prvohorních až po ty nejmladší třetihorní a čtvrtohorní.

66


Při plánování geologické vycházky tudíž musí pedagog vše připravit do nejposlednějšího puntíku; na geologické vycházce by nás nemělo překvapit vůbec nic, snad jen počasí. Pedagog musí mít trasu předem přesně vytyčenou. V této kapitole se pokusím navrhnou takovou vycházku, která by podle mého názoru mohla být pro žáky zajímavá jak z hlediska geologického, tak geomorfologického, neboť v českolipském okrese se nacházejí nádherné geomorfologické úkazy (různé skalní hřiby, voštiny, hrnce atd.). Určitě je zde možnost nalézt mnoho zajímavých cest, které by svým charakterem byly velmi poučné, a to i například z historického hlediska (památky jako Bezděz, Rotštejn, Sloup apod.) Nacházejí se zde také zajímavá místa v podobě lomů, které se hojně vyskytují po celém okrese – příkladem může být opuštěný čedičový lom u Stráže pod Ralskem. Vybraná trasa nás zavede na Maršovický vrch. Program: 1) Sraz - seznámení s trasou 2) Příchod na Maršovický vrch Popis lokality: Rozkládá se uprostřed České křídové pánve severně od Dubé a jižně od České Lípy. Jeho nadmořská výška je 515 m n.m. Název nese podle malé obce Maršovice. Vrch je součástí Polomných hor a z větší části je budován znělcem. Nicméně při výstupu této třetihorní výlevné vyvřeliny došlo na jeho západní a jižní straně k vyzdvižení kry prvohorních hornin z podloží usazenin České křídové pánve. K vrchu se dostaneme od autobusové zastávky v Podolci, odkud vede lomová cesta přímo do lomu. Hlavní horninou je zde křemenný keratofyr, v němž jsou vložky chloritické břidlice, které vznikly přeměnou bazaltu a jejich tufů. Křemenný keratofyr je pevný, modrošedý, s vyrostlicemi křemene a ambitu, primárně usměrněný. Byl silně tektonicky postižen a na některých poruchách došlo k drcení horniny a k jejímu hydrotermálním přeměnám, takže část horniny má intenzivně

67


červenohnědou barvu. O tom svědčí brekcie tmelená křemenem a hematitem a měděnými rudami.(Gába 2002) V této blízkostí Maršovického vrchu se nalézají i lomy, některé z nich jsou dnes již nečinné. Těžily se zde převážně křemenné keratofyry a znělce. Důvody výběru lokality: Lokalita je ojedinělou ukázkou toho, jak se v poměrně malé blízkosti mohou nacházet prvohorní a zároveň druhohorní a třetihorní horniny. Nachází se zde i nečinný lom, kde je možno žákům nabídnout ukázky toho, jak může krajina vypadat po ukončení činností lomu v kontrastu s okolní těžbou nedotčenou přírodou. Pomůcky, které bude žák potřebovat: Geologická mapa Českolipska (02-42) s měřítkem 1:50 000 , tužka, papír Kontrolní otázky: Jaké horniny se zde nacházejí? Jakého jsou stáří? Povězte, která zvířata jsou pro období druhohor charakteristická? Jak se využívá znělec v praktickém životě? Do jakého geologického období bys zařadil trilobity? Práce s mapou: Ukažte na mapě, kde se nacházíme. Jakou barvou je toto místo označeno? V legendě nalezněte, jaké horniny se touto barvou značí. Jaké další horniny se v blízkosti ještě nacházejí?

68


10. Z ÁVĚR Hlavním cílem mé diplomové práce bylo vytvořit geologickou sbírku hornin okresu Česká Lípa, která by sloužila jako didaktická pomůcka pro druhý stupeň základních škol. V začátcích své diplomové práce jsem psal o tom, že se nebudu snažit o unikátní nebo nějak příliš objemnou sbírku hornin, ale o sbírku, která bude vystihovat geologicky celé území českolipského okresu. Jsem si tedy vědom toho, že sbírka není určitě zcela úplná, protože se stále budou nacházet nové a nové horniny, které bude možno do této sbírky přidávat. Nicméně snažil jsem se vybral do geologické sbírky horniny, jak typické, tak i zajímavé pro tento okres. Mou největší snahou bylo ukázat, jak lze sbírku hornin využít v jednotlivých částech hodiny geografie. Dalším cílem bylo vyhotovit mapy v programu GIS (geografický informační systém). Pokusil jsem se vyhotovit geologickou mapu, ve které jsem zaznamenal lokality, kde proběhl sběr hornin. I zde jsem se snažil předvést, že učitel nemusí program GIS využívat pouze na přípravu map, které se budou týkat geologie, ale i na přípravu různých forem her. Příkladem je v diplomové práci vyhotovení mapového hracího postru pro hru „Putování geologickou minulostí Českolipska“. Vše, jak sbírka, tak i mapy, by měly posloužit jak žákům, tak i pedagogům. Chtěl jsem, aby sbírka nejen podávala popis těch hornin, jaké se zde nacházejí, ale i to, jak se tyto horniny dají využívat. Mapy pak mají převážně motivovat žáky a ukázat jim zajímavá místa regionu. Při samotné práci jsem občas narazil na větší či menší problémy. Největším problémem, s nímž jsem se při psaní práce setkal, byl nedostatek odborné literatury, která by se týkala informací o vzniku a vývoji geologického podkladu okresu Česká Lípa. Musím přiznat, že jsem zpočátku dosti tápal, neboť jsem měl s geologií velice málo zkušeností. Nicméně nyní jsem velmi rád, že jsem si tuto diplomovou práci vybral, protože jsem trochu detailněji poznal tento velice zajímavý vědní obor. Pohlédl jsem na to, jak se vyvíjelo nejen území okresu Česká Lípa, ale jak probíhal geologický vývoj celé České republiky. Zjistil jsem, jak dlouhá to byla cesta, než naše území dospělo do této podoby, jak ji dnes známe. Chtěl bych ještě jednou poděkovat RNDr. Františku Eichlerovi za to, že mi pomáhal se sběrem hornin a jejich popisováním, za jeho rady a spolupráci.

69


11. S EZN AM

POUŽI TÉ LITER ATURY

Českolipsko - turistická mapa 1:25000 (2005), Česká Lípa, Geodézie On Line spol. s.r.o. a KČT Česká Lípa, 1 str. Českolipsko - turistická mapa 1 str., ISBN 80-7279-198-2.

1:50000 (2002),

Praha, Geodézie ČS a.s.,

BABUŠKA, V.- MUŽÍK, M.(1981): Mineralogie, petrografie a geologie. Praha, SNTL, 470 str. BERNARD, J (2000): Minerály České republiky, Praha,Academia 168 str. ISBN 80-200-0350-9 DEMEK, J. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 str. DUDEK, A. - MALKOVSKÝ, M.(1984): Atlas hornin. Praha, Academia 312 str. ELIAŠ, M. a kol.(1989): Základy geologie pro 4. ročník gymnasií, Praha, SNTL 104 str. GÁBA, Z.(2002): Geologické vycházky ČR. Praha, Karolinum 495 str. ISBN 807184-972-3 Geologická mapa Česká Lípa (02-42) (1991), Praha, Český geografický ústav, 1 str. HEJTMAN, B.(1977): Petrografie, Praha, SNTL 261 str. CHLUPÁČ, I. (2002): Geologická minulost České republiky. Praha, Academia, 436 str. ISBN 80-200-0914-0 KLEIN, V. A SPOL. (1991): Geologická mapa České republiky – Česká Lípa. Kolín, Český geologický ústav, 1.str. KÜHN P. (2006): Geologické zajímavosti Libereckého kraje. Liberec, Liberecký kraj, resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky 120 str. ISBN 80-239-6366-X KLÍMOVÁ, E A KOL.(1999): Školní atlas České republiky. Praha, Geodézie ČS akciová společnost, 113 str. ISBN 80- 85897-39-3 KRATOCHVÍL, J. (1961): Topografická mineralogie ČSSR 1-8. Praha, Československá akademie věd 383 str. Lužické Hory turistická mapa 1:50000 (1990), Praha, Vojenský kartografický úřad ,1 str. Máchův Kraj Turistická mapa 1:50000 (1988), Praha, Vojenský kartografický úřad, 1 str. MALKOVIČ, P.(2002): Liberecko chráněná území ČR. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, ISBN 80-86064-43-3

70


MÍSAŘ, Z. (1969): Regionální geologie ČSSR. Praha, Karlova universita 107 str. MODRY, M (2004): Maloplošná chráněná území Libereckého kraje, Liberec, liberecký kraj, resort životního prostředí a zemědělství, 120 str. NĚMEC, F: Klíč k určování nerostů a hornin. Praha, SPN, 240 str. ISBN 80-0423957-9 PETRÁNEK, J. (1993): Malá encyklopedie geologie. České Budějovice, JIH, 246 str. ISBN 80-900351-2-4 ŠIBRAVA V.- ELIÁŠ M. (1989): Základy geologie pro 3. ročník gymnázií, Praha, SNTL, 106 str. ŠPINAR,Z.(1988): Kniha o pravěku. Praha, Albatros 252 str. ŠPONAR P. – VÍCHA O. (2005): Zákon o geologických pracích., ABF a.s, 288 str. ISBN 80-86156-97-3 TUČEK, K. - TVRZ, F. (1982): Kapesní atlas nerostů a hornin. Praha, SPN 343 str. TOEGEL, V. (2005): Minerály, Olomouc, Rubico, 184 str. ISBN 80-7346-049-1 Internetové zdroje: Gymnázium F.X.Šaldy[online]: použito dne [2007-22-03] dostupné z: < http://kojot.gfxs.cz/komise/z/projekty/zelbrod05/zbrod34.JPG> Gymnázium Jakuba Škody [online]: použito dne [2007-13-03] dostupné z: Lužické hory [online]: použito dne [2007-30-03] dostupné z: < http://www.luzicke-hory.cz/mista/zm/17/min/luzh0f01.jpg> Portál veřejné správy ČR [online]: použito dne [2007-06-04] dostupné z: Tomášovy stánky [online]: použito dne [2007-07-04] dostupné z: < http://www.pohodar.com/vandr/ralsko/obrazky/ralsko01.jpg> TU geografie České republiky[online]: použito dne [2007-16-03] dostupné z: Wikipedie [online]: použito dne [2007-18-03] dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD> < http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Milesovka_ppost.jpg>

71


12. P ŘÍLOHY 12.1. Příloha 1: Formulář Plán vzorkování - Zápis odběru vzorků Formulář Plán vzorkování – Zápis odběru vzorků pro mikroskopický rozbor vzorků

Strana/ze stran

1/2 Ev. č. : F46/2006/1

Plán vzorkování Zákazník: Úplný název: Adresa, IČO: Název akce: Cíl akce: Odběrové místo:

Místní název: Katastrální území: Okres: Kraj: Úplný název místa: Adresa místa: Dokumentace místa:

Požadované zkoušky: Mikroskopický rozbor Metoda odběru: Datum odběru: Číslo zápisu: Podmínky odběru:

Začátek odběru:

Fotodokumentace odběru: Povětrnostní podmínky: Druh vzorků: Použité vzorkovací zařízení: Úprava vzorku v místě odběru: Postup dopravy do laboratoře: Za dopravu zodpovídá:

72

hod.

Konec odběru:

hod.


Formulář Plán vzorkování – Zápis odběru vzorků pro mikroskopický rozbor vzorků.

Strana/ze stran

2/2 Ev. č. : F46/2006/1

Zápis odběru vzorků Pořadové Typ Označení Místo, způsob odběru vzorku, Velikost vzorků Počet číslo*) vzorku**) vzorku***) odkaz na dokumentaci (v cm) vzorků 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. *): Uvádí se pořadí ve kterém byly vzorky odebrány, připraveny, popřípadě upraveny. **): Označení H – hrubý vzorek, D – dokumentační vzorek, Z – zkušební vzorek. ***): Označení vzorku dle požadavků zákazníka.

Celkem odebráno Odběrový pracovník: .................. vzorků.

Osoby přítomné při odběru:

73


12.2. Příloha 2: Geologické kladivo Obr. 18. Geologické kladivo

Zdroj: http://www.geolog.cz

74

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

Recommend Documents