FANTASY SÉRIE!!!

agent John Francis Ková

11

PODHOUBÍ SMRTI

Ji í W. Procházka PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

Copyright ©Ji í W. Procházka, 2007 Cover Art ©Jan Patrik Krásný, 2007 Design © Jan Doležálek, 2007 Edition © 2007 All rights are reserved ISBN 978-80-7254-989-4

Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem

Agent John F. Ková : Statut: ve služb dle požadavku vyšší autority Rekapitulace: Agent JFK se zú astnil mise mající za úkol zajistit nerušený chod d jin sv ta blízkého bázovému. Vzhledem k významné intervenci dalších stran byly p i restauraci historické události, ozna ované v u ebnicích jako „Uk ižování Ježíše Krista", použity nestandardní metody a prost edky (motorové pily a další). Cíle bylo v zásad dosaženo, avšak Divize vnit ních záležitostí zahájila vlastní vyšet ování. JFK p esto nadále z stává ve služb , viz statut. Analýza událostí nazna uje, že agent Ková se stává nepohodlným pro jistou skupinu (viz materiál ozna ený jako Nové mocenské centrum v následujícím dokumentu). Pravd podobn se odhodlají k pokusu o likvidaci, a to zp sobem, který p inese další nár st jejich vlivu. Kombinované profesionální i osobní d vody. Nezasahovat - viz požadavek GODa. Spole enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa:

Tlak na Ljubu Bytewskou a celé její odd lení se zvyšuje, zaregistrována snaha o rozpušt ní odd lení. Materiály iniciující tento proces zadrženy, p vodce bohužel neodhalen. Podrobnosti v mimo ádné zpráv KILLER X-8. Existence Trojského kon v Agentu e potvrzena, zahájeno obvyklé bezpe nostní vyšet ování. KILLER Poznámka: materiál není ur en do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

NEBEŠTÍ JEZDCI

„Mayday! Mayday! P echázíme na nouzový režim!" JFK dnes prost nem l sv j den. A podle všeho, nejen on. „Dvanáctko, máme vás! D láme na sou adnicích pr niku!" „D láte? Tak to sebou, sakra, ho te!" uhodil Ková do palubní desky vyvedené v módní khaki. „Jsme na hranicích mezi dimenzemi a jestli nás odsud nedostanete, m žeme spadnout t eba do..." „T eba do p ta ty icátýho," podotkl Vincent Vega, druhý pilot, st elec, kytarista a pijan, ve všem dokonalý profesionál, a m l pravdu. Ukazatel Geiger-Thurgauova asového indikátoru mluvil jasnou e í ísel a letopo t . „To bysme mohli zahájit t etí sv tovou ješt p ed Hirošimou." Slaaashhh... Další plazmatická st ela velikosti kosatky jim olízla kokpit. „Vinci, nech si kecy a v nuj se laskav t m blesk m. Nebo z nás budou akorát tak p ipálený hambá e." „Neboj. Tohohle parchanta mám taky," ohlédl se Vega za rotujícím, ost e pableskujícím výbojem a sejmul ho p esn cílenou dávkou z protometu. „Jo, a mimochodem, víš t eba, jak íkají v Pa íži tvrtlibráku se sýrem?" „Nevím, a zrovna te m to nezajímá!" „Tys za al o jídle." Ková nem l as ani na to, aby Vincentovi n jak odsekl, protože prostorem kabiny to zase k i elo: „Dvanáctko, poda ilo se! Transformujeme vás do bazální dimenze! Pokud vás neodkloní další ízený výron hyperplazmy, mohli byste p istát v cílové oblasti..." „Na devíti hodinách!" zak i el JFK. Bylo to rychlé. Jako pokaždé. Slaaasssh...!

„Vidím, ne?" ekl Vega a precizními pohyby zkušeného st elce usadil oslnivou kouli úto ícího hyperfantóma do st edu zam ovací pavuiny. „A jakej byl," pousmál se ješt , než stiskl spouš . Kdyby Vincent Vega mohl, vyfoukl by kou z ústí zbraní, zato il by jimi na ukazovácích a šoupl by si je do proklat nízko zav šených pouzder. Jenže te onen h motný Hispánec nest ílel z tolik oblíbených kolt , ale z protoplazmatických kanón šesté generace. Jedinou dávkou mohl vymazat celou hust osídlenou aglomeraci - a nebo zniit jeden malý X-Hawk v hyperfantóm. A o ten práv nyní šlo. * * * Hrab Xaverius Hawk um l nejen ni it, nýbrž i tvo it. Dokázal produkovat ízené asové tunely, jakési malé vlastní hyperfantómy, ale to byl jen zlomek toho, co cht l skute n vybudovat. Hrab totiž nutn pot eboval své vlastní sv ty, ne jen hyperfantómy. A p i tom n které staré sv ty musel zni it. To byl hlavní problém, nejen t ch sv t , ale i samotné Agentury. K tajným plán m X-Hawka m ly sloužit coby základní stavební kameny existující sv ty. Temný hrab vlastn jen suploval i urychloval b žné p írodní zákony a fyzikální d je. Aby mohlo vzniknout n co nového, n co starého musí zahynout. Jak prosté... Jenže práv tohle jednoduché pravidlo Agentura - a postižené sv ty ur ené k likvidaci - n jak necht ly chápat. * * * Po kontroverzní akci známé jako Jeruzalémský masakr motorovou pilou rozhodlo Odd lení vnit ních v cí nasazovat Johna F. Ková e a jeho nejbližší spolupracovníky spíš na mise „ asové" než „paralelní". Ostatn , v jedné takové asovce - u Slavkova - podle nezpochybnitelného hodnocení KILLERA docela usp l: 8,54 bodu z desíti možných. Jeho nap l dovolená a nap l „bondovsky" zt ešt ná akce v Palestin už tak dob e ohodnocená nebyla. Decentn by se to dalo vyjád it asi tak, že nezaujala kritiky a taktéž divácký zájem byl spíš vlažný. Prost normální propadák.

Služební i finan ní postih za Jeruzalémský masakr díky velice p ísnému zhodnocení experty Odd lení vnit ních v cí neodnesl však jen Ková . Šéfka divize pro potla ování interrealitního pašování, korpulentní Ljuba Bytewská, která ho vždy obhajovala, ostatn jako všechny své lidi, se náhle a bezodkladn musela p est hovat ze švýcarského technologického úst edí CERN na záložní fantómdrom v moravském podzemí. Do akce Tunguzka, ve které šlo o dodate nou kamufláž havárie sibi ského urychlova e v bazální realit roku 1908 coby pádu meteoritu, nastoupili Ková a Vega s tím, že to sice je tak íkajíc za trest, ale na druhou stranu, jak se íká mezi agenty: lepší špatná mise než žádná. Že to bude ale tak špatná mise ne ekal nikdo, vedení Agentury z toho nevyjímaje... Po úsp šném pr letu nad Sibi í a po tlakovém pokácení p tadvaceti tisíc akr tundry v povodí eky Podkamennaja Tunguzka se agenti m li vrátit do výchozí reality a tam m l Ková vy kat na další šetení vedené proti n mu Odd lením vnit ních v cí ohledn papežského masakru, jenže návrat ze zdánliv bezproblémové rutiny se zcela vymkl kontrole. Celou cestu z asového pásma 1908 je pronásledovaly roje samonavád cích asoprostorových fantóm a neúprosn je sm ovaly do pásma 1945. Tedy do linie bazální reality, kde nenastala žádná t etí, tím mén jaderná sv tová válka. Hrab Xaverius Hawk dokázal využít každi ké p íležitosti, aby narušil chod ob í Agentury, by šlo o tak ka bezvýznamnou misi. Um l vyvolávat chaos. Nejenže ho um l vyvolávat, on pot eboval chaos. Tak jako masožravec cítí na hony ko ist a pach teplé krve, tak X-Hawk vycítil každou možnost k prohloubení chaosu. ím víc napadal cíl , bez ohledu na jejich velikost i d ležitost, tím h e bylo možné rozpoznat jeho pravý zám r. Hrab Xaverius Hawk byl prost Pan Protivník. Nemluv o tom, že ohledn magických technologií a v bec všeho, co se týkalo pr nik paralelními vesmíry, na n j nem l nikdo. Nikdo s takhle malým n. Jediný, kdo dokázal d stojn elit jeho soust ed ným atak m, byly spojené síly Agentury. A ty se te setsakramentsky snažily, aby do-

staly dva elitní bojovníky zpátky na základnu, tedy do výchozí reality s výchozím technologickým zázemím. Maurbyho efekt ostatn nedovoloval moc ideálních ešení. * * * John Francis Ková , toho asu agent s nervy na pochodu, si ot el zpocené elo. „Tohle se ti povedlo, Vinci. Náhodou!" „Tak aby se ti takhle náhodou povedlo i p istát, když už jsem prosekal cesti ku k domovu." „Dvanáctko, dostáváš se mimo náš dosah!" zazn lo po dlouhé dob kupodivu klidn . Byl to úpln jiný hlas, hluboký, vyrovnaný. „Te už je to na tob ! Hodn št stí! Podle propo t byste možná mohli i p ežít!" „Díky, letový! I když bez tý poslední v ty by to lou ení zn lo líp." „Dvanáctko, pozor!" ozvalo se ne ekan interrealitní ídící st edisko znovu. To už rozhodn nebyl klidný hlas. „Máme tady..." „Co máte? My se p ece v téhle fázi už nem žeme vrátit!" „My nem žeme ani zabrzdit, vi ?" doplnil ho Vega. Ková mu odpov d l zdviženým ukazovákem. „Nemáme vás..." prskalo to kolem nich z virtuálních reproduktor . „Máte kolem..." „Proboha, co se to u vás, d je? Letový, slyšíte m ?!" Chrouast! Prsk... Ková praštil do komunika ního displeje: „Krucinál, tohle spojení asi naposled testoval Marconi!" Op t se soust edil na nejriskantn jší ást letu. P ed nimi se rozevíral temn nachový p echodový fantóm kontrolovaný Agenturou. Nepatrný, kovov se lesknoucí disk mí il do jeho st edu. Jakmile prošel pomyslnou kolmou rovinou, rozpoutalo se kolem nich fialov žhnoucí inferno. „No, aspo , že ses trefil do fantóma," ozvalo se za JFK. „P íšt je stopem," odsekl Ková a pooto il se. „Hele, Vinci, co v tom letovým blbli? Co máme kolem nás - krom našeho fantóma?"

Vincent Vega pokr il obo ím i rameny. „Dík. P íšt se zase na n co zeptám," zavrt l Ková hlavou a op t se zahled l na pableskující, sv telnými nitkami protkaný poklop kokpitu. „Kdybys cht l v d t, jak íkají sýrovýmu tvrtlibráku v Pa íži...," nedopov d l Vega. JFK jen mávl rukou. * * * Létající talí s logem agentury Equilibrii Ferrarius vypadl ze smrtícího rozhraní mezi sv ty velkolepým stylem rekordmana ve skoku o ty i - který se ovšem po p ekonání la ky nabodne na vlastní ná adí. „Vinci, sakra, kde se tady vzalo všechno tohle svinstvo?" Kolem bylo žluto; kam se hrabe louka plná rozkvetlých pampelišek a petrklí s okolními lány epky olejn . Žlutá znamená nebezpe í. Žlut jsou nat ená plynová potrubí, žlut je ozna ovaná radioaktivita, žluté jsou policejní pásky kolem místa inu, žlutí jsou i í ané; tedy, vlastn jen ti zlí, v šestákových románech do vlaku. Kolem létajícího talí e se místo blankytného nebe nad ním i zeleného lesa pod ním rozprostírala jedovatá, jednolitá žlu . „Kde to jsme?" oto il se JFK na par áka. Druhý pilot Vincent Vega nesta il vydolovat z mozkových závit ani jednu p íhodnou hlášku a jen hlesl: „Jsme v prdeli, Johne. Tohle jsou totiž naši." * * * Hluboko pod nimi, hluboko v podzemí, n kolik dalších pater pode dnem propasti Macocha, taky n kdo hlesl: „Vítejte, zbojníci. Vypadá to, že se na vás tady t šilo víc lidí." Ljuba Bytewská t žce vstala z k esla. Venkovní obrazovky vyza ovaly do podzemního sálu ost e žlutý jas. „Tuhle souvislou sanitární clonu musel n kdo pe liv p edem p ipravit," podotkla jakoby pro sebe, ale p itom tak nahlas, aby to slyšeli všichni. „Tohle p ece nem žou p ežít," hlesl agent Piérre Yang.

„Proboha, jak je to pole antitenzní p ny v bec veliký?" t kala asistentka Nikita pohledem z jedné obrazovky na druhou. „Koule o pr m ru p tapadesát metr ," odv til z komunika ního displeje von Wonder. A koli zde nebyl p ítomen fyzicky, bylo na n m vid t, že je pln p ítomen duševn . „To p ece nem žou p ežít!" opakovala Nikita po Yangovi a obrátila se na šéfovou. Ta stála nehnut , u in ný stalagmit. Obli ej m la tvrdší než okolní krasové útvary. „Vždy to íkám," podotkl Piérre. „Bu je odd lá Maurbyho princip, nebo jim bouchne letoun pod zadkem. To nem že p ežít nikdo." Bytewská jen ml ky zavrt la hlavou. A povšimla si Andrey Villefortové. Komtesa stála op ená o masivní rám vstupních dve í. Bedliv sledovala obrazovky, hodnoty na displejích ídícího pultu i reakce p ítomných. A náhle tichým, nízko položeným sametovým hlasem ukonila podzemní debatu. „Máš pravdu, Piérre. Tohle nem že p ežít nikdo. Nikdo, krom Ková e." * * * „Naši? Chceš tím íct, že..." Na p ístrojové desce se za aly p edvád t nouzové signály. Schváln , který z nich je nápadn jší... Vnit ek kokpitu p ipomínal spíš diskotéku ze „zlatých osmdesátých" než ídící centrum novodobého Stroje asu. „Jo, chci tím íct, že tohle je nejv tší kus antitenzní p ny, jaký jsem kdy vid l!" Ková i bleskla hlavou havárie ve švýcarském úst edí, hyperprostorový pr nik tehdy museli likvidovat izola ní p nou. Vypadala jako klasická montážní p na, jenže místo škvír pod zárubn mi nebo okenními rámy ucpávala díry v narušeném asoprostoru. „Ale my p ece nenarušujeme žádné kontinuum! My se vracíme do výchozí reality!" „To máš pravdu, ale podle všeho si to myslíme jenom my!" „Pozor!" sko il jim do e i palubní po íta . „Práv byl spušt n autodestruk ní systém! Pozor, práv byl spušt n..."

Ková se oto il k reproduktoru: „Ti pitomci z technickýho asi koukají na samý scifárny! Ješt , že nezavedli t ídu Nostromo!" „Do exploze zbývá minuta, ty icet vte in!" „Uvažovali o tom," zamru el Vega. „Ale pak se rozhodli pro Nostradamus." JFK zase zavrt l hlavou. Nem l už sílu ani as zabývat se touhle zásadní informací. „Do exploze zbývá minuta dvacet vte in!" Bum! Ková uml el autodestruk ní systém jednou dob e mí enou ranou. „ íká se sekund!" poznamenal. „No, tak tohle nám rozhodn pom že!" zhodnotil to Vincent Vega. „Tahle mašina za minutu vylítne do vzduchu," zak i el do vzr stajícího hluku, houkání a praskání Ková . „Ale pro ?!" Antitenzní p na je bezpe n izoluje od okolní reality, asi jako vaje ná slupka ješt nevylíhlou želvu od okolního sv ta. Až sem to je v po ádku, jenže - podle všeho - se Ková s Vegou do tohohle sv ta „nevylíhnou", protože letoun se v rámci vlastních systémových p íkaz a na základ Maurbyho efektu rozhodl pro sebezni ení. Ale pro ...? „Bože, to ty Hawkovy blesky," pronesl náhle JFK. „Správn ," ekl Vega. „Musely se n jak implantovat do struktury letounu. To byl hlavní zám r t ch útok . „Takže ne p ta ty icátý? Žádná t etí sv tová? To celý bylo jen takový divadýlko..." „Ne ekl bych. Ta t etí sv tová m la ur it v tší prioritu, ale když se to holt nepovedlo, tohle je z ejm náhradní ešení!" „Huhly minuty, hu hu vte in!" ozval se neodbytný autodestruk ní systém. „Kolik íkal?" podíval se Ková na palubní displej. Marn . Po jeho úderu p stí se místo íslic zobrazovaly nesrozumitelné paznaky. Vega pokr il rameny. Ková hore n uvažoval. „Máš n jaký ešení?" zeptal se pro jistotu. „Ne. Ty pod laný blesky p ekódovaly náš letoun tak, že se stal pro tuhle realitu nežádoucím objektem. A z n j vylítneme na seda kách

nebo na padácích, všechno pohltí sanitární p na. Všechno cizí rozloží na atomy... Pokud to teda d ív neexploduje samo." „Jasný! Maurbyho efekt!" zak i el Ková a rozesmál se. „Huhly hu hu vte in!" „No, m Maurbyho efekt v tuhle chvíli nep ipadá tak zábavný," poznamenal Vega nejist . „Hele, Vinci, podle toho, co v tomhle stroji ješt funguje, jsme n jakých sto metr nad zemí. A protože nás p na skoro zastavila, tak te letíme asi tak ty icítkou..." „Asi t úpln nechápu," drbal se Vega na ele. „P na p ece lokalizuje jakoukoli jinou technologii, tedy i padák. A my jsme komplet obklopení infikovanou technologií." „No vidíš," p erušil ho Ková . „Takže do naha!" Vincent Vega vyt eštil o i. „Netušil jsem, že jsi..." „Nejsem p ece..., do prdele!" „No, práv ..." „Ale ne! Vinci, krucinál - musíme vypadnout! A protože antitenzní p na napadne všechno, co podle ní do týhle reality nepat í, musíme vysko it nahatý! Žádný technologie, žádný Maurbyho efekt! Jako Terminátor! Taky si musel vždycky oble ení najít až v tom novým sv t !" To už ze sebe oba strhávali kombinézy. „Ale bez padáku to nebude ono!" namítl Vega a v duchu si pomyslel n co o staromilcích. Terminátor, pche! Kdyby Terminátor vyrazil s Johnem na jednu jedinou misi, teprve pak by poznal, co to znamená být nasazený do „ukon ovací" akce. A pak by si teprve vážil své reality a nemíchal by se do jiných asoprostorových pásem. „Vždy jsme tady nedaleko takhle už padali," ukázal Ková naslepo ven. „A taky bez padák !" „No, taky jsme dopadli." „Hlavn jsme p ežili." Vzpomínka na záv r paralelní bitvy u Slavkova, kdy se nad napoleonskými vojsky a n meckými tanky zjevil harrier - aby se vzáp tí hned rozložil na atomy - byla ješt živá.

Vincent Vega si místo další repliky jen povzdechl a nouzov otev el dve e létajícího talí e. Otevíraly se stejným zp sobem jako t eba v metru. Ješt , že technici po ád nekoukají na ty scifárny a ob as cestují m stskou hromadnou. Což tedy sice není sci-fi, ale ob as je to istokrevný horor. Pod sebou, i skrze tu hutnou žlutou mlhu, spat ili temné vrcholky strom . Byly blízko, byly p ijateln blízko. Vincent Vega chápav kývl. Skoky do korun strom se u il ješt jako mladý a oddaný p íslušník jakýchsi baret , barvu si již p esn nevybavoval. Každopádn , z téhle výšky mají docela reálnou šanci p ežít, bez padáku, bez ni eho. Díky tomuhle šílenci... „Johne," oto il se ve dve ích. „Víš, že jsi docela fajn chlap." „Tak te bych se t pro zm nu zase zeptal já, jak to myslíš..." „Ty seš v l," zavrt l hlavou Vega, pousmál se a sko il. „Ha hihi vtehiny hastane hexploze!" Vincent Vega se ohlédl vzh ru. John Francis Ková padal hned za ním. Zatím to bylo dobré, první metry propadávali ídkou p nou, ale potom to bude horší... JFK si vzpomn l na klasický kame ák: „Chlap padá z mrakodrapu a v každým pat e ho lidi slyší, jak íká: „Zatím je to dobrý." A nad nimi, v zá ivých barvách duhy, vybuchl užvan ný letoun.

POD JEZEV Í SKÁLOU

„To je zase dneska po así, co, Anežko?" „Hr za povídat, Lojzíku! Takovýhle divný mlhy nepamatuji, co jsem se sem p ist hovala." „Snad jim neruply Dukovany," zasmál se nadlesní Alois Vaší ek a p ejel si prsty bujný knír. „A co houby? Jak vidím, tak rostou, rostou, co?" „To víte, že jo, však to sám víte nejlíp. O vašem houba ském um ní kolují u in né legendy." „Ale, tak neza ínejte zase, Anežko. A nasedn te si. Beztak máte plný košík a já jedu kolem Pazderny, tak tož vás hodím dom ." „To jste hodnej, Lojzíku. Ani nevíte, jak ráda se s vámi svezu... S takovým houba em," dodala významn . V o ích jí zajisk ilo. Vrchní nadlesní Alois Vaší ek, jedenáctý lesník v proslulém mysliveckém rodu, sesko il do mokré trávy na kraj vyježd né lesní cesty, obešel brumlající motor a pomohl Anežce Mlyná ové do služebního džípu. Žena mu podala prout ný košík plný hub. Pozvedla sukni a vysoko odhalila nohu. Stupa ka vozidla byla vysoko. Vaší ek se zalíbením pohlédl na pevné stehno. Mlyná ová byla hezká ženská. Nebylo jí ani p tat icet, porodila dva kluky jako buky a postavu by jí mohla závid t kdekterá rádoby cvi itelka aerobiku. „Dovolíte?" zeptal se jí a aniž ekal na souhlas, zlehka jí volnou dla položil na zadnici a nadzvedl ji do seda ky. „Ale jist ," obrátila se k n mu Mlyná ová. „D kuji," zaculila se. Slušelo jí to, když se usmívala. M la bystré, zelené o i, ve tvá ích dolí ky a kolem úst jí tancovaly vrásky; myšleno ty hezké vrásky, které spolu se rty, o ima a duší tvo í úsm v. „Tady máte váš dnešní úlovek," op toval myslivec úsm v a podal jí plný košík. Jejich prsty se na chvíli dotkly. Byla to taková jejich hra. Ona se líbila jemu, on jí. Oba to v d li, a to, co v d li, nev d l nikdo jiný.

Mladá paní Mlyná ová si položila košík do klína, tak pomalu, aby ho statný hajný mohl stejn zvolna pustit. Usmáli se na sebe. Hajný Vaší ek se vrátil na místo idi e, sešlápl spojku, za adil jedni ku a rozjel se. „A kdepak jste všude dneska byla? Koukám, že máte p kný kozáky, a tyhle praváky..." „Vy p ece víte," pronesla Anežka Mlyná ová a postupn zvedala z košíku jednu houbu za druhou. Na vrchu m la samé skvosty. „Tyhle kozáky jsem našla na svahu pod posedem, na té travnaté mýtince, a h íbka v dubovém hájku, hned vedle cesty do Lhoty." „Ale vy máte i krásný k eme áky!" podivil se Vaší ek snad až p íliš okat . „Jak tak koukám, vám opravdu nic neunikne!" „Ale ne," zard la se Mlyná ová a položila houby zp t do košíku. „Ob as mi n co ute e. A co je nejhorší, už to nejde vrátit." Alois Vaší ek suše polkl. Pohlédl na ni. Byla opravdu hezká. Slušelo jí to i v té oby ejné ln né sukni a béžové halence. „Anežko, ani nevíte, jak rád vás zase vidím. A jak vás rád poslouchám," odhodlával se k jakémusi vyznání, hodlal odhalit to skryté, to hluboko uvnit , nadechl se a... Nadlesní cosi zahlédl periferním vid ním a dupl na brzdy. Zárove instinktivn vyst elil pravou paži, aby zabránil Anežce rozbít si obliej o p ední sklo. „Hlavn ji drž, mysliveckej," poradil mu nahý, zakrvavený muž s kusem klacku v nap ažené paži. „A ti neprolítne oknem na kapotu." * * * „Lojzíku!" zaje ela Mlyná ová. „Co to je?" Nadlesní Vaší ek nebyl žádný poseroutka. Hrábl dozadu po brokovnici - a místo brokovnice sev el cosi pevného. Pat ilo to lov ku. Vaší ek zahlédl sve epou tvá pokrytou t ídenním strništ m vous . „Necháš tu pušku na pokoji!" ekl op t ten vp edu. Vaší ek se zase oto il. Nicmén , stále za sebou vnímal rozkro enou postavu ohromného a nahatého chlapa, jehož práv držel za lýtko. Ten se zrovna rozmachoval brokovnicí a...

„Vinci, nech ho!" „Proboha! Kdo jste?" zašeptala Anežka Mlyná ové. JFK ocenil, že už hystericky neje ela. „Co po nás vlastn chcete?" hystericky zaje ela. Vincent Vega zavr el, špan lsky. esky nadávat neum l. Pochytil sice od Ková e pár frází, ale netušil, jestli se hodí zrovna v téhle chvíli. T eba Pal vocu , hajzle! nebo ,Vyvalte sudy a pište to hráb ma. Mlyná ová se oto ila a ekla: „Lojzíku, pus te toho pána. Z ejm se mu nezamlouvá, že ho držíte za nohu." Pak jí pohled vyjel vzh ru, mezi stehna rozkro eného ernovlasého muže - a tiše si povzdechla. To je dneska den, blesklo jí hlavou. Celé týdny nic, a najednou tohle... „Ehm, copak si p ejete?" pronesla s podstatn jiným odstínem hlasu než p ed chvílí. A odvrátila se od urostlého Jižana. JFK v tu chvíli stál t sn u džípu, takže Anežka nem la možnost srovnávat, ale i tak usoudila, že dneska má na chlapy št stí. Protože, jak již bylo e eno, Alois Vaší ek také nebyl žádný t aso itka. „Pot ebujeme váš džíp. A brokovnici," ekl Ková . „Pro jistotu." „Nic víc?" málem vyhrkla Anežka Mlyná ová, ale v as se zarazila. P eci jen, byla zde s pohledným nadlesním. A v i n mu by taková otázka položená neznámým muž m byla pon kud netaktní. A netaktická... „Necht tu ženu na pokoji a ud lám, co eknete," kone n se ozval Vaší ek. Mluvil rozvážn , s nadhledem nad situaci a také s v domím, že se o jeho state nosti díky Anežce Mlyná ové dozví kdekdo v okolí. „Nechci vám ublížit...," cht l pokra ovat, ale cosi jako je áb ho vyzvedlo ze seda ky a postavilo jej do bahna cesty. „Nerozumí vám," ekl Ková , když zjistil, že myslivec chce Vegovi cosi vysv tlovat. „Ví jen, že musíme získat vaše auto. Zbra už má. Máte ve voze n jaké oble ení, nebo vás máme požádat o váš od v?" „Vezu montérky. Práv jsem je fasoval pro d evorubce. Myslím, že vám budou, ostatn naši chlapi taky nejsou žádní trpajzlíci." „Díky. My se do nich už n jak navlékneme." Vincent Vega mezitím vklouzl do sedadla idi e a usmál se na neustále šokovanou ženu. Pootev el rty a odhalil velké, pravidelné bílé

zuby. V zablácené a notn zakrvácené tvá i mu svítily jasn ji než m síc za úpl ku mezi temnými, nízko letícími mra ny; lepší p irovnání by stejn nikoho ze zú astn ných v tu chvíli ani nenapadlo. „Madonna mia," zasmál se Vega. „Co tady pohledává tak krásná žena?" „ íká vám, abyste vystoupila," p eložil voln Ková . „Já vím, co mi íká. Trošku rozumím špan lsky," pohlédla Mlynáová na Ková e. „Vystoupím i tak, protože zde nenechám p ítele samotného." Ladn vyklouzla z terénního vozidla, pohlédla na svalnatého Vegu, Ková ovi nev novala ani pohled - rušil ji p i komunikaci s jižanským obrem - a bez jakéhokoli náznaku rozpak se zav sila do rám pana nadlesního. „P eji š astnou cestu," pronesla špan lsky a usmála se tajemn ji než Nahá Maja. Vincent Vega se pozvedl a hodlal pokra ovat ve slibném dialogu, jenže na rameno mu dopadla pevná ruka JFK. „Nech toho, krucinál! Kolem se hroutí sv ty a ty tady budeš tokat! Je už, sakra!" „Ty jsi fakt kazišuk," poznamenal Vega, nastartoval a rozjel se. Kola džípu rozst ikovala kolem blátivé spršky. Vaší ek a Mlyná ová stáli za nimi, vedle cesty, byli p itisknutí k sob a každému se hlavou honily pon kud odlišné myšlenky. Nicmén , spole né jim bylo to, že p ežili bez úhony takovéto vskutku podivuhodné setkání. „Anežko, asi p jdeme dom , že?" „Jist , Lojzíku. Radši poj me... Ale ne! Nechala jsem tam košík s houbami!" „Zítra vám nasbírám jiné. A nebo na n vyrazíme spolu, co íkáte?" „A já z nich ud lám pravou kulajdu, tu jak jste u m m l minule." „Dob e si na ni pamatuji. Byla vynikající." „I vy lichotníku."

EXPERTI

„Po ád nic?" „Nic," zavrt l Vega hlavou. Jednou rukou se opíral o palubní desku a druhou na vysíla ce chytal všemožné frekvence. „To je divný. V p ípad takového lapsu Agentura p ece využívá policejní i záchraná ské frekvence, které se v dané realit dají chytit." „Nemluv o tom," doplnil ho Ková , „že tady jsme v naší realit . Takže bychom m li chytit i hitparádu von Wondera." „Tak prost dorazíme bez ohlášení. Kolik to ješt m že být kilák ?" „Dev t, deset." „To by lov k ne ekl, jak se n kdy m že t šit do práce. Už abychom tam byli. Sprcha, jídlo, nový hadry a zase jídlo! Vítáme vás v civilizaci! Hip hip hurá!" JFK se v duchu pousmál. Vincent Vega holt nikdy jiný nebude. A ho potká cokoliv, vždycky je spolehlivý, ke všemu odhodlaný a navíc všeho schopný, doslova. A zejména - umí se radovat i z malých vít zství. Pravda, v tšinu vít zství také dokáže vybojovat. „Hele, vem to za m , já se jdu mrknout po n jakém žrádlu," vrátil Ková e ze vznosných úvah Vega. Zastavili, Ková p evzal ízení a Vega mezitím p elezl dozadu propátrat, jestli by n jaké jídlo nenašel. „Johne, proboha, co to vezeme?" ozvalo se zezadu, z nákladního prostoru džípu. „Nahou stopa ku? Vodíkovou bombu?" odhadoval podle tónu Vegova hlasu Ková . Výhled mu náhle zastínil košík plný hub. Trošku uhnul hlavou, aby vid l na cestu. „Houby," ekl. „Houby? Tohle nejsou houby!" „Vinci, houby, to nejsou jenom žampiony nebo hlívy úst i né. Nerostou jen v podzemních plantážích osv tlovaných zá ivkami, ale t eba i v lese. My tady chodíme do lesa a ty houby hledáme a sbíráme."

„Vy chodíte do lesa sbírat n co, co se živí vlhkem a hnilobou - a roste jako plísn ?" „Jo. A jíme to." „To je fakt hnusný." „Vinci, krucinál! My jíme v ci, které vyrostly ve volné p írod , zatímco ty si v nóbl restaurantu pana Septima pochutnáváš na n em, co vyrostlo na hnoji n kde ve sklep ! A to nemluvím o tom, že sis p ed bitvou u Slavkova pochutnával na polévce, která zrovna t chhle hub byla plná." Vincent Vega ml el. Odložil košík dozadu, sedl si vedle Ková e a zkoušel, jak mu padne pracovní oblek moravských d evorubc . Stále ml el. Ohrnul si rukávy až k lokt m, zkusmo projel široký zip od krku do poloviny hrudníku, nahrbil se a nadechl se, a po ád ml el. „Co je zase?" nevydržel to už Ková . Dneska m l opravdu den blbec. asoprostorový letoun za pár milion je v hajzlu - to zas bude na Odd lení vnit ních v cí kec , uv domil si. Místo d stojného návratu ze sibi ské mise drkotal po rozbahn né lesní cest , namísto rutinního spojení se základnou nemají ani náznak kontaktu a par ák mu trucuje h než malý kluk. „Tak co se d je?" Vega p edpažil, sev el ruce v p sti a n kolikrát si zacvi il tokaidó. „Nic," odv til. „P emýšlím." „Aha. Promi . Já že jsem si toho nevšiml. Obvykle, když p emýšlíš, ti kolem hlavy sv télkuje kruh a po obloze létají komety." „Když jsi takový znalec jídla," ušklíbl se Vega a nenechal se vyvést z bohorovnosti tuctovými hláškami, „tak mi ekni, jak t eba v Pa íži íkají tvrtlibráku se sýrem?" „Co to sem motáš? Krom toho, že jsme p ežili ten držkopád a že máme au ák, hadry a zbra , tak máš ješt jiné problémy? Vinci, nech toho. Máme už spojení?" „To ty jsi naposled mluvil o hamburgerech. A kontakt zatím nulový." „Já že mluvil o t ch houskách se sekanou. Aha," podrbal se Ková na lebce. „Dob e, dob e. Jestli jsem se t tou zmínkou o p ipálených hamburgerech n jak dotknul, tak promi ."

„To nic. Já jen, když jsi takový odborník na to, z jakého hnoje co jím, jestli taky víš, jak v Evrop íkají n emu, co neroste na hnoji. Tak jak íkají tvrtlibráku se sýrem v Pa íži?" „Oni mu ne íkají tvrtlibrák se sýrem?" „Ne," podíval se na n j Vega. „ íkají mu roayal sýr," dodal s vít zoslavným úsm vem. Ková pochopil, že se asi dotkl n jakého bolavého Vincentova místa. „Roayal sýr? Dobrý. A co Big Mac?" zkusil to ješt , na usmí enou. „Big Mac je Big Mac," pokr il Vega rameny. „Ale íkají mu le Big Mac..." „Hele, vid l jsi to?" p erušil jej Ková . Vega se pátrav rozhlédl. „Nevím co, ale ur it jsem to nevid l." Kolem ubíhal les, nebe zase bylo modré a podle toho, kolik ujeli kilometr , by m li být v prvním pásmu moravské pobo ky. Ková si promnul dlaní elo. „Co to m lo být?" zašeptal Vega. „Nic. Jsem prost unavenej," ekl Ková a rad ji zastavil. Sesko il z džípu a pátrav se rozhlížel. Vega se rozhodl využít zastávku k vykonání t lesné pot eby, tedy k tomu, co hrdinové v ak ních filmech a agenti v dobrodružných p íb zích nikdy ned lají. Vzadu v džípu totiž objevil balení toaletního papíru - a to ho pot šilo snad ješt víc než sli ná stopa ka; tedy, jen v tuto chvíli, samoz ejm . John Francis Ková se naklonil do auta p es seda ku idi e a znova projížd l frekvence vysíla ky. P epnul na vysílání a na n kolika frekvencích opakoval: „Tunguzka volá Macochu. Jsme na míst . Potvr te p íjem." Marn . „Johne! Poj sem! Tos ješt nevid l! Johne!" JFK se oto il a spat il potácejícího se Vegu. ernovlasý hromotluk si ješt zapínal montérkové kalhoty. Nohy se mu bo ily do temn zeleného mechového porostu a na tvá i m l výraz naprostého úžasu. Za ním nebylo nic zvláštního, jen borovice, duby, mod íny, prost les. Žádný medv d brtník, žádný krá ející smrk, tím mén sme ka rozzu eného kapradí.

„Johne!To... To...! „Vinci, podle toho, co vyvádíš, po ítám, že jsi nejmí posral trpaslíka," zavrt l Ková hlavou a zase se vrátil k vysíla ce. Vega ho s šíleným výrazem doslova vyrval z kabiny. Pak vrazil trup dovnit , vytáhl košík s houbami tak prudce, až p lku rozsypal, a vrazil ho Ková ovi p ed obli ej. „Vysv tli mi to!" p erývan oddychoval, v jedné ruce košík a druhou ukazoval za sebe. „Co to, sakra, je?" Ková pomalu, aby Vegu ješt víc nepopudil, sáhl do košíku a s vše chápajícím úsm vem zvolna vyndával houby, jednu po druhé. „Ano, ano. Tak toto je kozák b ezový, vyskytující se v lesích a hájích, výhradn pod b ízami. Vyklenutý klobouk sv tle šedohn dý až tmavohn dý, jedlý. A tenhle výstavní exemplá je zase k emená dubový," pronášel rozvážným hlasem mykologického experta, „jenže já samoz ejm neznám z hlavy všechny ty jejich latinské názvy. A asi ti t žko vysv tlím všechno kolem houba ení..." Vega mu vyrazil houby z ruky. Hodil košík do louže tak prudce, až z ní na b eh vysko ilo n kolik vylekaných žabek, a chytil Ková e za rukáv kombinézy. „Nech toho šaškování a poj !" JFK p emýšlel, jestli se nestali ob tí dosud nezaznamenaného halucinogenního p sobení antitenzní p ny. P ece jen, padali skrze ní bez jakékoliv ochrany, vdechovali rozprášený rosol... Pak si ale vzpomn l na podivné déjá vu, jež se mu p ed chvílí mihlo p ed o ima. A za al tušit, že opravdu n co není v po ádku. Vega rozhrnul nízké v tve rozložité jedle a vystr il Ková e na palouk. Ten jen vyt eštil o i. * * * John Francis Ková stál na kraji sluncem ozá ené mýtiny. Vpravo se k nebes m vzpínalo divoké maliní a ostružiní, vlevo se zelenaly mladé smr ky, na okrajích se b laly b ízky - a mezi tím vším ze zem tr ely ty i skoro dvoumetrové bedly vlnaté.

A jeden víc než t ímetrový „nádherný exemplá " h ibu ková e, jak by ekl Ková . A ješt dva klouzci sli ní, lesklé oranžové klobouky m li širší než pohádkový D de ek H íbe ek. „To jsou ale blbý fóry," pousmál se Ková nejist a ohlédl se na p ítele. „Vidím, že moje houba ení se ujalo. H ib ková , já Ková . Jist netušíš, co se to tu d je, Vinci, vi ?" Vega se ani nenamáhal odpov d t. Jen strnule ukazoval vlevo. Mezi dv ma pa ezy se za al vlnit travní porost. „To snad ne," hlesl Ková a vydal se k evidentn houbové sopce, ale ani tak jednoduchý úkol, jako dojít k nevysokému pahorku, nedotáhl do konce. Po t etím kroku totiž zakopl o... Agent jen tak tak vyrovnal pád, instinktivn usko il do m kkého mechu p ed sebou a oto il se. Za ním z proslun ného povrchu mýtiny rostlo k nebi cosi obrovského. Rostlo to hroziv rychle. Rostlo to rychleji, než by si kterýkoliv houba na sv t mohl p át. I kdyby nenašel za celé léto ani holubinku mandlovou. Za Ková em se s doprovodnými zvuky drolící se zeminy drala k nebi gigantická muchom rka, šarlatov ervený klobouk posetý zažloutlými strupy m l v pr m ru p es dva a p l metru. JFK se rozhlédl po pasece. Všude kolem vyr staly další houby. „Není tohle spíš raketodrom?" pronesl se stále stejn užaslým výrazem v tvá i. „To ti eknu," odsouhlasil pár krok za ním Vincent Vega. „Kam se hrabou ty filmy s otevírajícími se raketovými sily." Kolem nich vyr staly další a další houby, jeden by až ekl - jako po dešti. Byly setsakramentsky rychlé. „B žíme zpátky," pronesl Ková , a v jeho hlase byla cítit zma ená nad je na takový kapitální úlovek. Kdo by se kdy mohl pochlubit podobným houba ským úsp chem? „To abychom pohnuli kostrou," ekl Vega. Ková se ohlédl a pochopil pro . Les za nimi zar stal houbami. Všude.

Utíkali jako o život. Kdyby v téhle situaci cht l kdokoliv hláškovat, jakkoli by to bylo nevhodné, ekl by, že konec konc jde o houby... Ková s Vegou kli kovali mezi stále se zv tšujícími nohami ob ích muchom rek a holubinek, vyhýbali se trs m václavek a lišek, odráželi se od pevných klobouk kozák a modrák . „Támhle je!" zak i el s úlevou Ková a v b hu ukázal na lesácký džíp. Pak zastavil a ruka mu poklesla. Vedle n j se zastavil Vega. Oba zhluboka oddychovali a zírali. Terénní vozidlo se p ipravovalo na sv j první vertikální výlet. Zem pod ním se zvedala, a to hned na dvou místech. Uprost ed podvozku vyr stal h ib satan a pod p edním kolem jeho blízký p íbuzný, h ib sírový. Motor stále b žel. „Byly ty kanystry vzadu plné?" zeptal se Ková Vegy. „Uvidíme," pokr il rameny Hispánec. Džíp se zvedal stejn jako na servisní ramp , ovšem na špatn se ízené servisní ramp . Za al sklouzávat po šedobílém, sametovém klobouku kup edu, ale p ední maskou narazil do vršku h íbka sírového. Vozidlo chvíli stoupalo vzh ru v pon kud naklon né rovin , bylo nad zemí už víc než t i metry, a pak se svezlo ze satana a z ítilo se pozadu na lesní cestu. Chvíli se nic ned lo, ale byla to opravdu jen chvilka... „Zpátky!" zak i el Ková a vrhl se dozadu. „Au!" doplnil sv j rozkaz, protože narazil do tvrdé nohy olb ímího klouzka. Svezl se po ní k zemi a p ikryl si hlavu dlan mi. Shuuiiis! zasvišt lo to nad ním. Pádem poškozená benzínová nádrž, stále pracující motor a dva plné p tadvacetilitrové kanystry naturalu vykonaly to, co m ly. Oho elé kusy automobilu se rozlétly do všech stran a Ková v tu chvíli d koval klouzku obecnému, za jehož dužnaté t lo se mohl ukrýt. Pomalu vyhlédl zpoza osmahnutého houbového sloupu. „Johne?" ozvalo se nedaleko vpravo. „Žiješ?" „Snažím se," oddechl si JFK. „Teda spíš - smažím se."

„Už to nem že být daleko!" sd loval Vincent Vega mezi hlubokými vdechy a výdechy. Na chvíli se zastavil. „Pod laný, zatracený houby! Taky nám mohly ten au ák nechat!" nadával do zem v p edklonu. Utíkali bez p estávky skoro hodinu. Ani te si moc neodpo inuli, sotva pod sebou Vega ucítil pohyb zem , odplivl si a sesko il z dalšího rašícího houbového pahorku. P ipadal si jako v té nejprimitivn jší po íta ové h e. P esko v as na bezpe né místo, jinak p ijdeš o body. Nebo o fanty. Nebo o život. „Támhle!" ozval se n kolik hub p ed ním Ková . „Jsme doma! Vinci, makej!" „Doufám, že m nezveš na tu n jakou tvou pochoutku z hub!" „Nech si kecy na koledu a..." „Co je zase?" dob hl Vega ke Ková ovi. „A hele," dodal. To A hele... by asi ekl každý, kdo by spat il to samé. Místo strohého, železobetonovými vraty chrán ného vchodu do nitra Agentury p ed nimi rašily obrovské koule. Pro houba e sice p itažlivé, ale v každém p ípad to byly celé kupy balón pýchavek. P ed agenty se místo spásného vchodu do nitra moravské pobo ky rozkládaly b lavé koule neuv iteln rychle rostoucích hub. Vytvá ely celé trsy bobtnajícího, okrového, sv tlehn dého až tmav kaštanového sousoší. „Musíme se dostat dovnit !" zak i el Ková . „Agentura p ece musí v d t, co se tady d je!" „Možná," dodal Vega. A zatvá il se tak skepticky, že Ková nemohl nezareagovat: „Chceš tím íct, že...?" „P esn to chci íct, Johne," ohlédl se Vega na Ková e. „Agentura ví p esn tolik v cí, kolik pot ebuje v d t. A nebo - jak moc toho chce v d t." JFK cht l n co dodat, ale už to nesta il. Shluky ob ích pýchavek okoládových a palicovitých, jež zakryly rozm rná železobetonová vrata do podzemí, se rozprskly. Kolem obou agent létaly b lavé kusy houbové hmoty a pleskaly o kmeny strom , o nohy h ibovitých obr nebo padaly do mechových porost .

„Co to má znamenat?" kryl se Ková za nejbližší houbou. „Šéfová," ozvalo se za ním. „Asi se jí už stýskalo," dodal Vega. JFK nev ícn hled l na scénu jako vyst iženou z kteréhokoli ak ního filmu o autech, kaskadérech a smyslu života. * * * Šed okrovou, hutnou hmotou prolétl ven ohromný erný taha . Za jeho p edním sklem sed la major Bytewská. Ta ídila. Vedle ní byla z etelná vychrtlá postava profesora von Wondera a zejména obrys svalové skulptury jménem Chuck, znám jší spíš pod p ezdívkou Hulk. erno erný taha se st íb itým logem agentury EF na p ední masce prorazil skrze plodnice pýchavek cestu i dalším vozidl m. Dva hummery, jeden s erveným k ížem, druhý s erným, jedna oktávka z limitované série Pink Floyd, modrá sk í ová avia a kanárkov žlutý ford Ka, ta všechna auta se prodírala záplavou šedavé hmoty; zejména ká ko m lo problémy, i když jelo poslední. JFK a Vega b želi k taha i. Ten práv brzdil. Bytewská spustila okénko a zak i ela: „Sakra, tady jsou ti prevíti taky!" „To myslíte nás?" ozval se dot en Vega, ale Ková ho v as zarazil. „Tím myslí houby!" zasy el mu do ucha. „Ková i, Vego, co tady lelkujete? Okamžit se p idejte se k záchraná m! Pot ebujeme každou ruku!" rozkázala Bytewská z okna kabiny a vzáp tí seskakovala na zem. „Jinak - vítám vás zpátky! A doufám, že pr švih s vaším návratem z Tunguzky nemá nic spole ného s tímhle houba ským šílenstvím!" „Na to se zeptejte Johna!" op t promluvil Vega a Ková už nem l as ho zastavit. B žel totiž k dalším aut m a hledal ji. Ano, koho jiného by hledal. „Celou dobu mi vysv tluje," pokra oval Vega, „jak jsou houby zdravý a jak jejich hledání v tichém lese blahodárn p sobí na nervovou soustavu," informoval Bytewskou Vega. „No, práskat se nemá, ale hlásit se to musí," zašklebil se a rozhlédl se. „Kde máte ran né?"

„Nemáme ran né," odv tila Bytewská stroze. „Mluvila jste o pomoci záchraná m, tak jsem p edpokládal..." „Nemáme ran né. Máme obalené," vysv tlila Bytewská a ukázala dozadu. Z avie a ze záchraná ského hummeru vynášeli b lostné kokony. P ipomínaly ofa ované mumie, tedy nikoli zámotky, v nichž se skrývá nový život, ale spíš schránky mrtvých. „Proboha, co to je?" „Ti byli p itom, když sem proniklo to svinstvo," kývla Bytewská hlavou. Oto ila se a rozeb hla se k lidským figurínám, jenže vrazila do Ková e. Agent se zrovna poklusem vracel z letmé prohlídky zakuklených t l. „Kde je Villefortová?" vyhrkl a bylo vid t, že tohle mu leží v hlav z ejm nejvíc. ert vem p erostlé k eme áky a pest ce, do polívky s nimi! „Andrea z stala dole, m la práv rozd laný kontakt," ekla Bytewská. „Zav ela se do velínu hyperfantóma a jen vyk ikla, že za námi vyrazí, jen co si vy ídí pár vroubk s t mi zatracenými houbami. Nevím p esn , co tím myslela, ale vím, že tam dole dlouho nem že vydržet. Jen doufám, že ji nedostal n jaký X-Hawk v ízený jednosm rný tunel." Šéfová Divize pro potla ování interrealitního pašování p iklekla k nehybným zámotk m. T la zasažených obepínala pr svitná, žlutav žíhaná pavu ina. Byla to vlákna neuv iteln vitálního a bleskov se rozpínajícího podhoubí. Obli eje neš astník byly dosud z eteln rozpoznatelné, ale podhoubí houstlo a za ínalo pror stat do biologické podstaty ob tí. „Co jim máme dát proti té nákaze, když všechny léky typu antibiotik v sob obsahují strukturáln modifikovanou plíse ?" ozval se doktor Janský, stálý zam stnanec moravské pobo ky, a bezmocn udeil do kapoty hummera. „T mhle asi už nic," ozval se za nimi profesor von Wonder. „Ale my bychom se m li co nejd ív polít všemi dostupnými istícími prost edky." „To nám ale zni í k ži," podotkla Bytewská a rozhlédla se. „Te tím nemám na mysli problémy s make-upem nebo se solárkem..."

„Já také ne," p ikývl von Wonder. „Ale domnívám se, že p i dnešních možnostech plastické chirurgie je možné ob tovat ást povrchu t la - proti metamorfóze lov ka v houbu." Bytewská p ikývla. „Fajn. Jakmile zaznamenáme další útok t ch hub proti nám, tak se polejeme t eba Savem. Ale to te nehrozí. Zatím ta pakáž jen roste na tom, co bezprost edn zasáhla. My te máme p ed sebou dva úkoly: za prvé - dostat se odsud s postiženými, a za druhé - dostat se dovnit . Se zdravými." „Jaký ízený tunel?" zopakoval Ková odpov Bytewské, jíž se mu p ed chvílí snažila osv tlit situaci komtesy de Villefort. Mezi e í se v noval srde ní masáži nedobrovoln mumifikovaného kolegy. „Pamatujete si na váš první nábor? Když vás to s Boormanem p esunulo do jiné reality?" Ková p ikývl. Bodej by si nepamatoval. To byl den blbec... Zachránil sice z ho ícího domu dít , ale šéf záchranky to vyhodnotil jako nadbyte ný úkon. Ková ho pak slušn poslal „do pry " a místo toho, aby se po návratu dom zklidnil v náru í milované dívky, dostal padáka. Sportovci, a nejen oni, tomu íkají kopa ky. Opravdu, den blbec. Potom ho na ulici obrovský holohlavý ernoch a sli ná, jasn že štíhlá blondýnka, oba jak z toho nejblb jšího klipu na MTV, pozvali do jakési agentury. Projeli se chvíli v nalešt né, nejmí p tilitrové limuzín a p i rychlosti t í set kilometr v hodin je zasáhlo n co, na co osádka auta reagovala pro Ková e tehdy nepochopitelnými výk iky: „ ízený jednosm rný tunel!" „Ukotvili nesynchronizovanou bránu!" Tak to všechno za alo... A jak to tak vypadá, po ád to pokra uje.

NA HOUBÁCH

„Andrea m la rozpracovaný kontakt v dimenzi dev tadevadesát," ekla Bytewská a uhnula Janskému, který práv vrážel injekci hexarinu S dovolením, šéfová... zasaženému, jemuž se snažila pomoci uvoln ním dýchacího traktu. Houbová vlákna byla neuv iteln houževnatá a ze všeho nejvíc p ipomínala pavu inu. „Jde o sv t, ve kterém se naplno rozvinuly biotechnologie založené na geneticky vyšlecht ných houbách a plísních. Je to dimenze prorostlá a propojená jedním ob ím podhoubím. Všudyp ítomná vlákna podhoubí tam mají funkci informa ních kanál a energetických p enaše . Z tam jších hub dokáží lidé vytvá et základy biostroj . Automobily tam nevyráb jí, ale p stují. Paralelní vesmír dev tadevadesát byl po celá staletí autonomním sv tem, pevn ukotveným ve struktu e spojených vesmír ." „Tak pro se o n j Andrea zajímala?" „D de ek H íbe ek ji kontaktoval a..." „Kdo ji kontaktoval?" „Náš nejdéle sloužící rezident, profesor Smotlacha. Od gangu Houba , což je nejmocn jší skupina šedé ekonomiky na území echie, se dozv d l o nové droze, která spolehliv - už p i prvním kontaktu - likviduje konzumenty závislé na houbách." „S dovolením, odkdy ešíme konkuren ní bitky drogových gang ?" „Od té doby, kdy to ohrožuje rovnováhu toho sv ta." „Protože si tam n kolik smažek šlehne dávku ze smaženice?" „T ch n kolik smažek, agente, je v tomto p ípad kompletní obyvatelstvo sv ta D-99. Všichni lidé tam totiž žijí v menší i v tší symbióze s houbami. A nedokáží žít bez nich. Andrea šla po té nové droze. Mezitím, co jste se s Vegou prolétali nad Sibi í, ona vstoupila do v domí KILLERA a n co našla. Symptomaticke p íznaky se prý podle ní dost podobaly n emu, co již zažila. Takže se pustila i do analogo-

vých a papírových archív a spojila se s H íbe kem, aby ho informovala o potenciálních zdrojích té látky. A pak jste se objevili vy. Po vašem mayday jsme okamžit rozjeli pohotovostní akci, což znamená..." „Ze jste všechny systémy zmrazili a veškerou kapacitu jste vrhli na ešení našeho kolizního p íletu." Ljuba Bytewská p ikývla. lov k v jejím náru í umíral. JFK jen stiskl rty. „A potom se to vy ítilo odevšad," dodala ješt Bytewská. „Andrea z stala uv zn ná u hyperfantómu. Jak jsem ekla, odmítla odejít. Jinak - tam dole to bylo hrozné. A ztráty ješt narostou," jemn položila na zem už zcela nehybný lidský kokon. Ková se rozhlédl. V tšina postižených již nevykazovala viditelné známky života. Další, dosud zdánliv zdraví p íslušníci moravské pobo ky EF se za ali po po áte ních k e ích hroutit k zemi. Pod k ží se jim za ínaly vlnit první výhonky houbové tkán . * * * „Nikito!" zak i el u t etího vozu Chuck „Proboha, ne!" Blon atá víla, která m la v týmu von Wondera na starost technické zabezpe ení interrealitních pr nik , se schoulila do klubí ka a t ásla se víc než pov stná osika. Chuck e ený Hulk byl postavou, úsporným vyjad ováním a asto i chováním neuv iteln podobný rozzu enému komiksovému monstru. Jen nebyl tak zelený. „Doktora!" za val Chuck a zvedl sténající Nikitu v náru í. Jeho obrovské paže vytvá ely kolem štíhlého dív ího t la neprostupnou st nu z provazc sval , šlach, nab hlých žil a napjaté, potetované pokožky. „Krucinál, kde je doktor?!" „Tady jsem," ozval se za ním Janský. „Položte ji támhle, na korbu. Uvedu ji do um lého spánku. Zpomalím její metabolismus, tím se snad zpomalí i to houbové rašení." „Nic jinýho neumíte?" zadun l mu Chuck p ímo do ucha. Doktor sice málem p išel o sluch, ale místo aby vykázal Chucka do pat i ných mezí, jen bezmocn zavrt l hlavou.

„Jestli by jí n co snad mohlo pomoct, tak to mám stejn dole," ekl a letmo ukázal paží ke vchodu do podzemních agenturních prostor, zarostlému ob ími plodnicemi pýchavek. „V laborato i. A tam se nedostaneme." Chuck opatrn položil Nikitu na korbu Avie a sve ep pohlédl na houby. „Tak to se ješt uvidí," poznamenal tiše a rázn vykro il k ernému taha i. „Poj te se mnou, doktore. Prosím!" To prosím se v žádném p ípad nedalo brát jako prosba. Byl to razantn a nekompromisn vyslovený p íkaz. Doktorovi to však bylo jedno. Narychlo informoval další ošet ující personál o chabých možnostech lé by a následoval hromotluka - a to nikoli proto, že mu to poru il nebo že by se ho snad bál, ale proto, že se naskytla nad je, by nepatrná, p ivézt lék postiženým. Všude rostly houby a v krá ejícím Chuckovi rostl vztek. Jeho ideové podhoubí však m lo pevn jší základ než to okolní, biologické. Bujelo z lásky, ale také ze sílící bezmoci a hn vu. * * * H ib královský, bedla vysoká, liška obecná, ryzec pravý, všechny tyto jedlé houby se kolem ty ily do výšky korun desetiletých smrk . A to nemluv o prudce jedovatých muchom rkách a dalších prašivkách, které bujely stejn divoce, ale v tšina druh si sama lámala svou p edimenzovanou velikostí protáhlé, k ehké nohy. Ková položil svého zasaženého opatrn na zem a sledoval blížícího se Hulka. Svalnatý obr je nevšímav minul, o i m l p iv ené a kdyby to šlo, tak by mu z rozší eného ch ípí jist šlehaly plameny. Navzdory své zdánliv nemotorné postav se obratn vyšvihl na stupátko kabiny taha e. „Po kej na m , Chucku," ozvalo se za ním. Obr se podržel chromovaného držadla na p edním sloupku a letmo se ohlédl. „Co votravuješ, pašeráku?" zasy el, když se jeho pohled st etl s Ková ovým. Nemohl mu zapomenout jeho angažmá v pašerác-

kém gangu - o smrti svého bratra Bertrama ani nemluv . „Máš problém?" „Jedu tam s tebou." „Tak to si musíš chytit jinýho taxíka, šmejde," zabru el Hulk a usadil se na místo idi e. Sáhl pod volant a oto il klí kem startéru. Motor zai el s razancí býka vypušt ného do arény. „Chucku!" zak i ela Bytewská ješt hlasit ji. Všichni ztuhli. „Chucku! St j!" Šéfovou dosud ješt nikdo neslyšel takhle k i et. Jist , byla to p ísná ženská, ostatn , co ekat od vysoké d stojnice tak obrovské polovojenské organizace, jakou byli Ková i Rovnováhy. Mocná instituce, která procházela nap í v ky i paralelními vesmíry, na svých vedoucích místech netrp la p ehnané lidumily, rádoby filozofy nebo snad dokonce demokraty. Její hierarchie byla p ísn strukturovaná, systém velení a odpov dnosti byl jasn definovaný a p i tomhle všem, co se zdálo nem nnými axiomy, bylo podivuhodné, že jednomu z hlavních odd lení - „Divizi pro potla ování interrealitního Pašování" - velela tato svébytná žena. Jist , byla striktní, jak již bylo e eno, ale jinak nezapadala do obvyklého pr ezu vyšších kariérních p í ek. I proto na ni všichni p ekvapen hled li, Chucka z toho nevyjímaje. „Šéfová, já tam musím jet!" pronesl svalnatý po ez. „Nezlobte se, ale já tam vyrazím, i kdybych m l v Agentu e skon it." To byl silný výrok. Chuck Hulk m l k Agentu e vztah tak íkajíc synovský. Dnes již ve svém sv t natrvalo sloužící rezident Klíma ho zachránil doslova z dra ích pa át . Chuck v paralelní vesmír byl v agenturních análech vedený jako dimenze D-1270 a ne eklo se mu jinak než Dra í doup . Jak se pozd ji dozv d l, bylo docela možné, že celý jeho sv t vznikl díky myslím výjime n nadaných mutant , kte í ve svém sv t hráli sofistikované deskové hry spojené s mentálním ponorem do virtuálních sv t . Pravda, bylo to kapánek složit jší, než si to Chuck vykládal, ale v hrubých rysech m l pravdu. To na tom bylo to krásné.

Nebo snad... hrozné? „Chlap e, já jsem ta poslední, která by ti v tom bránila," pronesla major Bytewská. „Jenže krom doktora a Ková e s tebou pojedu i já." Proti poslednímu sl vku neexistoval žádný argument. Ovšem, nebyl by to Ková , aby se neozval: „Nechci se vám do toho plést, šéfová, ale nebylo by rozumn jší ídit záchranné akce zvenku? Odsud?" „Nebylo. B hem pár minut tady bude zásahová jednotka z brn nských katakomb. Volala jsem je ihned po tom, co jsme vypadli z toho hnízda šílených hub. A krom toho, mám pocit, že tu stále ješt velím." „Jasný. Ná elník má vždycky pravdu," poznamenal Ková s takovým tónem, že se Bytewská zarazila. Cht la n co rázného pronést, ale pak se jen smutn usmála a mávla rukou. „Jist , ná elník má vždycky pravdu," zopakovala a ukázala na ekajícího Chucka. „Tak jedeme, ne?" „Moment!" p ib hl z opa né strany malého konvoje Vincent Vega. „Nem l bych vzhledem ke své specializaci vyrazit s vámi?" V té otázce byla spíš prosba než dot enost. „Vinci, práv díky tvé specializaci z staneš tady s ostatními," odv tila Bytewská. „Ale to p ece..." rozhodil Vega mohutnýma rukama. „To je p ece dobrá volba, nemyslíš? Kdo jiný by m l ty lidi chránit než ty?" Vega se rozhlédl a p ikývl. Ková se vyšvihl z druhé strany do kabiny taha e. Chuck naprázdno p idal plyn. Bylo to sice jen pár desítek vte in, ale už mu to p ipadalo dlouhé. A podle všeho nejen jemu. „Dob e, dob e," uznala Bytewská motorovou p ipomínku. „Už jdu." JFK se podíval na sve ep se tvá ícího svalovce. „Chucku, už jsme všichni." „Tak to nejsme, pašeráku. Není tady brácha." Chuck e ený Hulk za adil, sešlápl plyn, pustil spojku a monstrózní vozidlo vyrazilo zpátky do biologického pekla tvo eného výhradn plísn mi a houbami.

CESTA DO ST EDU ZEM

Dovnit se v ítili se stejnou razancí, s jakou p ed chvílí vylétli ven. To ješt m li o dost víc živých - a ti, co p ežili, si mysleli, že to peklo mají kone n za sebou. Nyní n kte í z t ch, co p ežili, umírali. A pár šílenc , co ješt neumíralo, se ítilo zpátky, do nitra houbového interna. * * * „Zastav!" zak i el Ková . Chuck Hulk svíral volant, sešlapával plynový pedál až k podlaze a nutil gigantický stroj projet dalším zátarasem, tentokrát tvo eným ob ími svazky václavek. „Pro bych m l?" zavr el, aby se ne eklo, že není týmový pracovník. „Myslíš, že takhle prorazíme p es všechny ty pod laný st ny?" „Myslím," zasy el Chuck Hulk a náhle prudce zabrzdil. „Myslet ale n kdy znamená hovno v d t," uznal sebekriticky a stále hled l dop edu. Ani se na Ková e nepodíval. „Tak si vy i , co pot ebuješ, pašeráku." „Díky," odv til Ková . „A pus se toho volantu. Vystupujeme!" Chuck se zvolna oto il. Up el na Ková e temn zelené o i, aby ho kone n zabil pohledem, jenže Ková mezitím už nesed l na svém míst . JFK venku kli koval mezi vlnícími se plodnicemi žampión vyrážejících z podlahy v druhém jeskynním dómu, který byl mimo jiné i nouzovým p íru ním skladem. Tedy, p esn ji e eno - zbrojním skladem. Chuck pochopil a vysko il z kabiny. Vydal se za Ková em, Bytewskou a Janským. „Pot ebujeme zbran !" ekla Bytewská. „Hodn zbraní!"

Nepobrali toho sice tak moc, jak by si p áli, ale po ád to bylo lepší, než aby proti zdivo elému houbovému porostu vyrazili, jako když se chodí do lesa na houby. Tedy s prout ným košíkem a nožíkem s krátkým ost ím a pohodlnou, do ruky padnoucí d ev nou rukojetí. Te m li zcela jiné houba ské ná iní... „Tak co, rostou, rostou?" jako by Ková zaslechl n kde v podv domí. „Rostou. Zatím po ád rostou, mrchy," pomyslel si. „Nadešel as na poctivou kulajdu." * * * Vysoké tóny svištících rotujících st el doprovázelo basové burácení motoru. Ková stál naho e za kabinou na servisním bloku taha e a pálil, co to šlo. Doktor Janský p idržoval pásové zásobníky a sem tam házel úto né granáty. Bytewská st ílela z okna spolujezdce. M la zdánliv leh í zbran , byly však nemén výkonné. Lidé kolem agenturního zbrojí e Patrika Bezd cha dokázali zásobit rezidenty vymoženostmi, které se v daných realitách nevyskytovaly a Maurbyho efekt je navzdory o ekávání - díky technologickému backgroundu v bazální realit - nelikvidoval. Alespo ne v prvních minutách jejich aktivní existence. Prost íleli se dalším shlukem, tentokrát to byli houževnatí choroši šupinatí, a prorazili do rozm rného spojovacího tunelu mezi sekcemi. „Jak jsme na tom s náboji?" zak i el Ková . „Dev t zásobník ! A asi dvacet granát !" zak i el Janský. „Johne, jak jste na tom s náboji?" zak i ela Bytewská. „Dev t zásobník ! A tak dvacet granát !" zak i el Ková . „No, hlavn , že si pokecáte," zabru el Chuck a p idal plyn. ítili se dlouhou, blikajícími sv tly nouzového osv tlení ozá enou chodbou s ováln proraženými st nami. Sem tam rozdrtili shluk p erostlých ku átek žlutých nebo urazili rašící hlavu kotr e kade avé. A v tšinu cesty byli doslova na houbách.

Blížili se k centrální hale, v níž pulzuje hyperprostorový fantóm. Tedy k místu, které je v každé dostupné realit , v každém existujícím sv t klí ovým bodem. A nezáleží na tom, jestli je tenhle bod spojovaný s bájnou ekou Styx, s Valhalou nebo s obecnou teorií relativity i jejím pokra ováním v praktické aplikaci superstrun. Fenomén pronikání mezi paralelními sv ty funguje jak v ryze technologických sv tech, tak ve vesmírech využívajících principiáln jiné technologie. Z nedostatku jiných výraz se t mto pon kud nestandardním technologiím íká magie. Nicmén , každý sv t, který cht l - i byl donucen - zasahovat do jiného, musel vlastnit tuto náro nou technologii. Podstatou každého pokusu o pr nik do jiné dimenze bylo ovládnutí hyperprostorových fantóm , podivuhodných to kosmických úkaz . A k jednomu z nich se práv ítili v kabin nákla áku ztemn lými podzemními chodbami, pokrytými rašícími souvislými porosty hub a expandujících plísní. * * * „Chucku, tady vlevo!" zak i el zezadu doktor Janský. Mohutný chlapík strhl volant ur eným sm rem. Taha projížd l vysokým krápníkovým dómem jen po pravých kolech. Hvízdání pneumatik se tady rozléhalo hlasit ji než tóny barokních varhan v chrámu sv. Barbory v Kutné Ho e. P ed nimi, mezi pr svitnými nohami bedel h ebenitých, pableskoval zelený k íž s Aeskulapovým hadem. „Mám tam ty léky," dodal Janský, když zahlédl Ková v zamra ený obli ej. „Jedeme p ece pro n , nebo ne?" ujistil se. „Jist , že jedeme pro léky!" ubezpe ila rázn všechny Bytewská. „Alespo my dva pro n jedeme, doktore. Protože Ková má v merku n co jiného, že?" JFK se ohlédl na nad ízenou. Vd n p ikývl hlavou a vzty il palec pravé ruky. Chuck na n zíral s výrazem erstv vyorané myši. „Hele, co se tady d je?"

„Ty jsi dojel pro léky pro Nikitu. Fajn, máš je mít. A já te jdu za Andreou. Co tomu íkáš?" Chuck Hulk pohlédl na doktora, který se rozb hl pro medikamenty, a pak zase na Bytewskou. Potom se podíval na Ková e a setkal se s temným ústím hlavn em šestnáctky. Ne, JFK nemí il na n j, jenom pohnul hlavní k nedalekému nápisu Sekce 01. „Chucku, pot ebujeme t ," ozvala se Bytewská. „O Nikitu se postaráme s doktorem. Vracíme se ihned zpátky, musíme pomoci i ostatním." „Fajn. Zachra te Nikitu. Prosím, paní Ljubo." „Ud láme, co bude v našich silách," pohladila ho Bytewská po ramenou. Kdyby tuhle v tu slyšela v televizi, p epnula by na jiný kanál. Tady však zn la nejvýstižn ji. „Ty te pom žeš Johnovi, ano? Jsi rozený p estupový technik. Ano, já vím, že nemáš kvalifikaci, hodnost ani oficiální glejt. Ale máš praxi. Znáš to od Nikity. Dokážeš to. Musíš dostat Ková e za Villefortovou!" Chuck chvíli hled l p ed sebe, ale netrvalo to dlouho. „Tak jo. Jdeme na to, pašeráku!" Ková místo další zbyte né repliky rozst elil na kusy zbytn lý pest ec bradav itý který mezitím vypu el p ímo p ed vchodem, do fantómového st ediska interdimenzionálních p estup , do sekce 01. „Johne, já vím, je to šílené, ale op t to všechno leží na tob ," smutn se pousmála major Bytewská. „Musíš zjistit, co se stalo s t mi zatracenými houbami. A najdi Andreu... A hlavn , vra se s ní." „Já se vrátím," ekl Ková . Slavn jší v tu nemohl pronést, ani kdyby se o to snažil. * * * „Pašeráku, mám tady problém!" „Ne íkej mi po ád pašerákul P átelé mi íkají John." „Já nejsem tv j p ítel!" „Dob e! Tak mi íkej pašeráku - ale hlavn mi ekni, jaký máme problém!"

„Ty zasraný houby narušily komunikaci mezi fantómem a velínem." „Chceš tím íct, že m nedokážeš poslat pry ?" zakroutil Ková hlavou a ude il p stí do polymorfního povrchu p estupové komory. „Kurva, Chucku, já fakt nemám as! D lej n co! Hlavn , že jsme se postarali o Nikitu, co?! A Villefortovou necháme za vat... Protože pán má problém." „Já nikdy nenechám nikoho za vat!" vzty il se Chuck za ídícím pultem asoprostorového velínu. „Na rozdíl od tebe, ty namyšlenej parchante!" „Co tím myslíš, do prdele?" „Jenom to, že jsi zabil mýho bráchu!" „Nezabil! To bylo jinak, do hajzlu! Chucku, krucinál, jak ti to mám dokázat? Bertrama jsem nezabil - ale na to te opravdu není as! Pot ebuju za Andreou!" Chuck alias Hulk fun l tak, že by ho mohli bez konkursu vzít rovnou na dabing slavné kosatky z filmu Zachra te Willyho. „Dob e, tak to zkusíme jinak," zamumlal si pro sebe. Ohlédl se. Taha už nebylo slyšet. Cesta, kterou si Bytewská a Janský prorazili a prost íleli zpátky na povrch, zase mizela. Op t ji zar staly houby a plísn všeho druhu. Velín se kup íkladu za ínal plnit trsy penízovky splývavé, což je taková drobná, kožov hn dá houbi ka, vcelku nenápadná a neškodná. Jen jí nesmí být tuny. „Chucku, každá vte ina zdržení nás vzdaluje od stopy do dé-dev tadevadesátky. V ní zmizela Villefortová, jak jist víš. Tak bu tak hodnej a..." „Já vím. Fantóm v sob dokáže n jakou dobu udržet hypernautickou stopu, jenže odsud nejsem schopen sjednotit trajektorii p vodního a nového pr niku. Ledaže by..." „Už to máš?" Chuck Hulk p ikývl. Silnými prsty jedné ruky objal hyperprostorový joystick a prsty druhé ruky vyhledával p estupní sou adnice. T kal o ima po obrazovkách. Sloupce ísel a linie graf ubíhaly do dosud netušených kon in. Pableskující, temn purpurová koule o pr m ru necelých t í metr se za ala zvolna otá et podél svislé osy. Hyperprostorový fantóm,

technologické za ízení umož ující pr nik mezi sv ty, evidentn zareagoval na n který z Chuckových p íkaz . Te zbývala jen otázka, na který. Hromotluk potvrdil další sekvenci spoušt cích procedur, ale fantóm zareagoval opožd n . „Nikito, škoda, že tady nejsi," zavrt l Chuck hlavou. „Ty bys ur it v d la, co te . Ty bys to dokázala, i kdybys m la toho fantóma osobn nakopat do zadku." Chuck zvedl hlavu a n kolik vte in zíral do prázdna. Pak mu pohled sklouzl na rotující kouli. „Zase problém?" ptal se Ková v p echodové komo e, dost netrp liv . Nebylo divu. „Ješt tak p l minuty a ty houby to tady definitivn zarostou. Vlastn ne, nesp chej, soust e se. Máš ješt tak dvacet sekund." Chuck Hulk v d l, co ud lá. Pooto il se a mohutnými pažemi objal havarijní, zcela autonomní ovládací jednotku hyperfantóma - a zabral. Khaki sk í o rozm rech šatní dvousk ín p i transportech ob as sice st hovali, ale to ji museli za mohutná nerez držadla po krajích držet aspo ty i chlapi. A nebo jeden naštvaný Hulk... * * * „Co blbneš, Chucku?" zmohl se Ková jen na udivené hlesnutí. Ale i ten krátký, tichý projev p enesla komunika ní soustava až k uším osloveného. „Pomohl jsi zachránit Nikitu, já t dostanu za Villefortovou!" zasípal Chuck a znova zabral. „P iprav se. Asi to bude jízda!" V tu chvíli svíral sk í již na hrudi, nejd íve se v mírném záklonu trochu zapotácel, ale pak chytil balanc - a rozb hl se proti sklen né st n , za níž se kolébal pon kud udivený hyperfantóm. Ne, že by to byla myslící bytost, ale reagoval na nezvyklý vn jší podn t stejn jako ta slune nice, co se každým dnem otá í jen za sluncem. Chuck prolétl s autonomní jednotkou oknem. Cestou do záhuby ho provázely stovky st epin a drn ení kovových rám .

„To je šílenec," ekl JFK tiše a neuv domil si, kolikrát ho práv tímhle ozna ením astují jeho p átelé. A p ítelkyn zvlášt . Chuck padal do nep ístupné zóny. Objímal nouzovou ovládací jednotku a v t chto chvílích se ocital v samé p sobnosti hyperfantóma. Technologie z roku 3200 dokázala jist mnoho v cí. Otázkou je, zda se dokázala vypo ádat i s útokem ve stylu kamikadze. „P elet p es kuka í hnízdo," poznamenal konsternovaný Ková s v domím e eného, v etn p edtím zmín ného šílenství. Fantóm do sebe vst ebal jak padajícího Chucka Hulka, tak i autonomní ovlada . T ímetrová koule se rozvlnila a prudce m nila barvu. P echázela z nachových odstín p es jasn karmínovou a temn rudou až k blankytn modré. Za ínala r st. Jak se zv tšoval její objem, za aly se po jejím povrchu prohán t oslniv bílé blesky. Chuck Hulk se v t ch okamžicích nacházel v samém nitru asoprostorového transportního objektu, kam dopravil tolik pot ebné p estupní sou adnice, uložené v nitru ovládací jednotky. Hyperfantóm pulsoval na samé hranici vlastních možností, rychleji než srdce stárnoucího bonvivána p i vyvrcholení s náhodnou, o ty icet let mladší dívenkou. JFK každým pórem k že, každým neuronem v mozku vnímal zanikající strukturu jednoho sv ta - a stejn tak registroval p icházející jiný, jist krásný, nový sv t. „Chucku, ty vole, doufám, že ses z toho dostal," napadlo ho v poslední chvíli, p ed samotným p echodem do jiné reality. „Nestarej se, pašeráku." Ková už nedokázal rozpoznat p estupní halucinace od skute nosti. Nev d l, jestli s ním mluví Chuck nebo jeho vlastní podv domí. V d l jen to, že se op t ítí do jiné reality. Zase do jiného sv ta...

ZA TRNKOVÝM KE EM

Paprsky zapadajícího slunce zespodu oza ovaly temn rudá mra na. Nebe si hrálo na sklí kový kaleidoskop a krajina se s rozkoší koupala ve sv telné lázni. Nezaujatý pozorovatel by ekl, že se lehce zvln ný terén kolem propasti Macochy labužnicky protahoval. JFK byl ovšem setsakra zaujatý pozorovatel. „Do hajzlu!" Ková ovi se v tomhle sv t evidentn nelíbilo, jak výstižn a stru n vyjád il. Tím m l zejména na mysli, že si není jistý, jakým sm rem se bude dále ubírat jeho cesta rádoby nezaujatého pozorovatele. Ková totiž po pr chodu hyperfantómem vypadl z nachov pableskujícího kruhu, který se vznášel dobrých dev t metr nad zemí. Nakalibrování pr niku mezi dimenzemi se díky chaotické situaci ve výchozí realit 0001 zcela nezda ilo. JFK tak m l namísto zachra ování žen, d tí a p ípadn celého sv ta v hlav jen jednu, velice p ízemní starost. P ízemní proto, že si p ál dob e p istát „p i zemi". Nikde v dosahu však nebyla ani v tev, ani svazek b e anu, dokonce ani kolem práv neskákal jelen se zlatými parohy, aby si ho osedlal. Ková se mrštn oto il, aby alespo dopadl na nohy, a byl p ipraven p ejít do kotoulu, jak ho to u ili na paragánském cvi išti Zelených baret , a tím zmírnit varianty zlámání si nohou, rukou, žeber i páte e. Pády mu šly vždycky. „Proboha, kam se to vlastn ítím?" mihlo se Ková i hlavou, když si uv domil, kam se to vlastn ítí...

Bžuch! Pšouk! Psss....! P esn tak to zazn lo. Nejd íve to žuchlo, jako když dopadne pytel mouky do blátivé kaluže, a pak to pšoukalo hlasit ji než n kolikrát propíchaná nafukovací matrace. JFK se potáciv zvedl a rozhlédl se. Kolem byla b lavá mlha. Pohlédl pod sebe. Stál po kolena zabo ený do šedavé hmoty, a co mohl dohlédnout - na n jaké dva, t i metry - pórovitá substance se rozkládala všude kolem n j. A ten oblak vycházel z ní. Ková se nadechl - a málem se udusil. Mlžný mrak obsahoval ost e pící ástice. Bylo to, jako by se nadechl n jakého mletého, kolem rozprášeného ko ení... „No jasn !" kuckal agent a mnul si o i. „Houby! Samý houby!" John Francis Ková se brodil ob í prasklou pýchavkou. Po ád bylo sice vid t jen na pár krok , ale zví ený oblak výtrus se zvolna usazoval. Ková postupoval k tušenému kraji houby; krá el po vlnícím se povrchu, který ze všeho nejvíc p ipomínal rašeliništ . Ve zví eném mra nu náhle zahlédl cosi, co mu vrátilo nad ji. V klesající mlze se k tmavnoucímu nebi rýsovaly smrky a borovice, tedy - oby ejné smrky a borovice. Prost les, jak má být. I když pravda, na palouku, na n jž Ková p ed chvílí dopadl, rostly další gigantické pýchavky. A sem tam se mezi kmeny strom ty ila do n kolikametrové výše další houba. Ale to mu nemohlo zkazit náladu, byl p ece vášnivý houba . Náladu mu však zkazilo n co jiného. Bzzz! Ková se zvolna ohlédl po pov domém zvuku, povzdechl si a v duchu se modlil, aby se spletl. Ten zvuk byl totiž tak jednozna ný, že o jeho p vodu nem lo cenu dál rozvažovat. Byl ovšem tak dunivý a zárove tak mocný, že ho muselo vydávat n co vskutku obrovského. Bzuuííí! zabzu elo to z druhé strany. „No, pláca ku jsem si zrovna dneska nechal doma," podotkl bezmocn agent. „Obvykle s sebou dv až t i nosím... Tak se ukažte, potvory." A ukázaly se, ob .

P elétly nad vrcholy strom a provedly tak ka vzorový, p ehlídkový výkrut. Ob se minuly jen o pár metr . Ohromná, pr svitná k ídla mihotala vzduchem. Koruny strom kolem palouku se zmítaly ve zvíeném vzduchu, vysoké maliní a ostružiní, které rostlo mezi ob ími pýchavkami, se vlnilo jako hladina rozbou eného mo e. Ková si kryl obli ej p ed náporem vichru a snažil se dostat na kraj lesa. Marn . Bahouuzhm! Jedna hmyzí stv ra práv p istávala p ímo p ed ním. Druhá se vznášela za jeho hlavou a Ková jako by cítil, jak ta první rozevírá kusadla a z druhé vyjíždí žihadlo napln né desítkami litr jedu. Ale nevzdával to. Postavil se proti ob í hlav hmyzí nestv ry a za val: „Tak poj , ty bestie!" Sebral ze zem po ádný kus klacku. Rozb hl se proti mozaikovým o ím gigantické vosy, za val a... Zastavil se. Nestv rná, mechanická vosa totiž promluvila: „Jménem zákona..." * * * „Jménem zákona! Cokoliv nyní eknete, m že být použito proti vám! Máte právo nevypovídat, máte právo na advokáta a..." Ob í mozaikové o i se s tichým zasy ením odklopily vzh ru a odhalily vnit ek pilotní kabiny. Zásahová policejní bioptéra unesla osmnáct muž v plné výstroji a výzbroji: bionauta, paratropního spojae, vegetativního lé itele, notá sky potvrzeného velitele jednotky a p íslušníky ádu Žlutých Baret . Nyní nesla plnou zát ž. „Vypn te n kdo už ten heligón," pronesl velitel zásahového oddílu k bionautovi. Ten p ikývl a dvakrát stiskl jednu z pulsujících tepen, kterými byl strop kabiny doslova prošpikovaný. „Je to on?" obrátil se velitel dozadu. Spoja objal informa ní sloupek a vší silou do n j zatroubil tutéž otázku, ovšem podanou v ádn transformovaném zadání. Dosud voln kolotající informace zareagovaly na kódované vln ní a za aly se usazovat na vnit ních st nách sloupce.

„Je. Podívejte se," ekl spoja a pooto il svou stranu sloupu k veliteli. Na sv télkující st n se sice nejasn , ale i tak dost z eteln rýsoval Ková v obli ej. Zep edu a z obou profil . Nad t emi ernobílými portréty ubíhalo jako na reklamním neónu jeho jméno, datum narození, bojové specializace, výška, váha, objem hrudníku, obvod pasu, velikost bot a následovaly další velikosti, délky, pr m ry a obvody Pro samotný zásah pon kud nadbyte né. Žlutí Bareti mezitím vyskákali z kabiny a mí ili na Ková e samoraidy Žilnatá k ídla bioptéry se mírn pohupovala nad jejich plástovými p ilbami. Druhý biostroj se vznášel nad mýtinou a jeho osádka kontrolovala situaci v širém okolí. „Mistr Jest áb si nep eje žádné zbyte né komplikace." Tak zn la v ta od velícího d stojníka téhle akce, velitele oficiálních policejních sil, plukovníka Thomase Holan ana. „Zajišt ní hledané osoby se zú astní dva letouny t ídy Bee 52. Území p edpokládaného zadržení bude ze zem kontrolovat pohotovostní jednotka pásových transportér OT 456. A jestli to chlapi poserete, tak si m nep ejte!" Ano, to vše bylo možné najít na pergamenovém svitku p íslušného rozkazu, pokud ovšem lov k m l na o ích citrónové brýle a mohl tak íst pro našince neviditelné písmo. Velitel zásahu, major Šmaus, sesko il z výšky kabiny do husté trávy a v hlav mu zn la poslední v ta z tajného rozkazu. „Ne, poštvat si proti sob Holan ana, to si nep eje nikdo," zašeptal. „Ale kdybych v d l, jak poštvat n koho proti n mu, za to bych snad dal i život. Tedy, n í jiný," up esnil a pohlédl na svalovce t ímajícího v ruce kus v tve. „Znehybnit, zatknout, zav ít," ušklíbl se Šmaus a pokynul ke kone nému úderu. * * * Od chvíle, kdy zmlknul skrytý reproduktor, ub hlo pár sekund. Ková stál po kolena ve vysoké ost ici. Za ním se rozprostíraly ob í siluety pýchavek a nad ním bzu ela bioptéra. „Moment! Po kejte, po kejte, chlapi!" zarazil ty i uniformované úto níky, kte í vyrazili kup edu na pov stný rozkaz 3 x Z; Znehybnit,

Zatknout, Zav ít. „Já se vzdávám! Jasný? Vzdávám se! Jen pot ebuji v d t, jestli tudy nešla žena." „Stát!" zavelel velitel a vykro il kup edu. Natáhl samoraid a s v domím absolutního vít zství obešel neznámého, hledaného, sprostého podez elého. „Za koho nás máš, šupáku?" p istoupil k agentovi a p iložil mu ústí samoraidu na krk. JFK pohlédl na zbra . P ipomínala na erno nat ený trs václavek; tedy tu houbu, která se na podzim hromadn vyskytuje na pa ezech nebo u ko en strom . Dá se z ní p ipravit t eba velice dobrý guláš, ale Ková pochopil, že pokud bude p íliš drzý, m že mít guláš v hlav , místo mozku. I když n kdy si nebyl jistý, jestli to není jedno. „Nevím, co tím myslíte, pane," ekl. Tím nemohl nic zkazit. „Nešla tudy žena? Nešly tudy d ti?" zapitvo il se velitel. M l podlouhlý obli ej, vrás itý krk, velké uši a Ková si ho tak n jak spojil s vizáží bedly vysoké. „M neoblafnete t mi p ihlouplými otázkami! Já dob e vím, co jste za !" Ková rozumn ml el. Jen mírn naklonil hlavu vlevo a nehýbal se. „No vida! Najednou moud e ml íte! To vám vyschlo v krku?" Ková pohlédl na zbra pod krkem. Pak odklonil hlavu a nato il hlave mírn vpravo. „Dob e," uznal velitel a oddálil ústí samoraidu od Ková e. „Ale to neznamená, že..." Velitel zmlknul a také podv dom naklonil hlavu. Pooto il se a zaslechl to také. Dhouuum! Ohlédl se na Ková e s udiveným výrazem. Kdyby n jaká cikánka um la íst z jeho tvá e jako t eba z kávové sedliny, m la by vystaráno. Ková na oplátku jen pokr il rameny. To dun ní mu také p ipadalo divné. Ve erní, jemnými odstíny tónovaná obloha nevypadala na to, že by se odn kud m ly vy ítit vichry, mraky a blesky. Velitel se rázn oto il a zavelel: „Tak kon íme, chlapi! Asi se spustí p kná bou ka! Seberte toho zmetka a mizíme odsud, než to tady vypukne. Sta í, jak to blýskalo, když se tady objevil!"

Dhoumh! zazn lo úpln zblízka. Ková a všichni ostatní se pooto ili sm rem, odkud zazn lo tohle jiné zadun ní. „Nasa te mu lišky a padáme!" zavelel šéf zásahu. Ssssuis! ozvalo se vzáp tí poté. A pak to za alo. * * * Nejd íve zbrunátn li p íslušníci Žlutých Baret , kte í stáli p ímo u Ková e. „Chlapi, neberte si to tak," snažil se je ješt chlácholit Ková . Považoval jejich náhle zarudlé obli eje za známku nezvladatelných emocí. „Podívejte, já t eba..." Obli ej mu ohodila sm ska houbové a mozkové hmoty. To praskl první z Baret . „Fuj," sehnul se Ková a stíral si z tvá í slizkou hmotu. Náhle z druhé strany zaslechl praskání látky a ohlédl se. Další dva z Baret , kte í ho m li zatknout a p edvést, se nafukovali a nafukovali, až se stejn jako p ed chvílí explodující kolega dostali na kritickou mez. „Palte!" za val velitel. „Totální úder! Dvojka nás jistí seshora!" Samoraidy Žlutých Baret se rozšt kaly a polétavé st ely se mihotaly nad mýtinou, p ipomínajíce úto ný roj muchom rkových motýl . Z policejního stroje na zemi i z toho ve vzduchu se zpod sklopených blanitých k ídel vyklonily bobtnající bubusy. Ková ovi nejen zvukem p ipomínaly praskající praženou kuku ici. Také on si v duchu mnohokrát v kin íkal, že neexistuje snad horší zvuk než v né lovení popcornu z kartónových krabic pomalovaných k iklavými nápisy megahit typu „Time Makers!" nebo „Star Cowboys IV.", nemluv o následném chroupání a praskotu kuku i ných zrnek mezi zuby. Te to bylo mnohem horší. A nebylo proti tomu obrany - stejn jako v kin . JFK kone n spat il protivníka, tedy lépe e eno: protivníka jeho biic . Nep ítel mého nep ítele je m j p ítel! Tohle historií ov ené heslo si uv domil i nyní. A s úžasem sledoval, co - nebo kdo - mu to vlastn pomáhá.

Ze zem pokryté spadaným jehli ím a uschlým listím za temného dun ní vylétaly vejcovité kabiny. Ková zaregistroval, jak ze skvrnitého vejce, p ipomínajícího spíš ultramoderní solární vozidlo, n co vyšlehlo - a instinktivn usko il stranou. Tenký proud tak ka neviditelných ástic šlehl t sn kolem n j. JFK se ohlédl. Za ním stál Žlutý Baret se služebním íslem 1808. Byl to chlap s pažemi siln jšími než ramena stavebního je ábu a s hranatým obli ejem. Byl to u in ný obr, ale jako by mu to bylo málo, za al se zv tšovat ješt víc. Tvrdé rysy v obli eji se mu zakulacovaly, tvá e se mu nadouvaly do tvaru horkovzdušných balón a prsty na rukou se transformovaly v tlusté vále ky. „Hoo to he?!" poznamenal ješt p ed tím, než mu odulé rty definitivn znepr chodnily ústa. „Ouhh, m h bohe..." pozvedl nab hlé paže a s hr zou hled l, jak se mu trhají rukávy uniformy. Pokožka se drala na povrch s intenzitou lávy v probouzejícím se vulkánu. JFK už v d l, co bude následovat. Usko il v poslední chvíli. ásti explodujícího t la se rozlétly po mýtin . Kolem Ková e si to svišt la znetvoená obrovská hlava s vyt ešt nýma o ima. Tlesk, za agentovými zády pleskla o pa ez dopadnuvší ruka. „Trojka a p tka!" zatleskal na druhé stran velitel zásahu, major Šmaus. „Soust edit palbu na objekt!" Sedm Baret i s velitelem pozm nilo sm r palby. Sto ili mí idla samoraid ze ty lesklých vajec, jež se vyno ila na mýtin i kolem ní, na nový cíl. JFK se rozhlédl, aby zjistil, co je to ten nový objekt. Respektive, kdo... Byl jím on sám. * * * „Pal!" za i el velitel, major Šmaus, a první stiskl m chu inu pod hlavní. Z jeho samoraidu vz. 58, poctivé východní práce z dob T etí plísové války, vyšlehl první roj st el. Bzu ící projektily roztáhly k idélka a každý se vydal k cíli po své jedine né dráze. Elitní st elci ze speciálních jednotek m li své st ely lad né do jiného barevného

odstínu. Bylo to dobré nejen pro okamžitý p ehled p i bleskových akcích, ale byl také mnohem lepší p ehled o ú inném nasazení jednotlivých p íslušník Žlutých Baret . Ková se udiven díval na p ibližující se roje st el. P ipadal si jako v n jakém hodn um leckém, bizarním filmu, a k tomu ješt zpomaleném. Pohyboval se pod vlivem halucinogenních látek, v tomto p ípad ovšem velice sofistikovaných halucinogen . Vnímal doslova každý detail polétavých st el, každý barevný odstín jejich k ídelních plošek, každý odlesk slunce na jejich kuželovitých t lech. Odhadl, že než ho zasáhnou první „motýlci", zbývá mu ješt n jakých p t vte in. Nedokázal odhadnout, co s jeho t lem provedou bzu ící st ely, ale když si p ipomn l konec vybuchnuvších st elc p ed chvilkou, nemyslel si, že by ho potkalo n co diametráln odlišného. Ssssshhhss! zasvišt lo to kolem n j tiše z n kolika stran najednou. JFK s údivem sledoval mihotající se linie, jež ho obklopily pomyslnou pavu inou svých trajektorií. Teprve nyní pochopil zám r velitele policejní zásahové jednotky. Aby vznikl takhle kombinovaný palebný štít, musela zahájit krycí palbu všechna záhadná vejce najednou. To sta ilo Žlutým Baret m k tomu, aby provedly okamžitý protiútok... Blop! Blop! zaslechl Ková seshora tak ka ve stejném okamžiku. Z policejního stroje, vznášejícího se nad mýtinou, se odd lily bobtnající bubusy, t žké mazlavé st ely ráže 29.7 s dutinovým jádrem a penicilinovým povrchem. St elba ze všech hlavní a sm r se slila do jednoho obrovského abstraktního obrazu. Ze všeho nejvíc tahle bojová situace p ipomínala Pollockovy obrazy. Ost e barevné prahy a šmouhy rychle se st ídající odstíny, razantní linie jednotlivých fází a rozost ené, kolorované shluky. Duhové inferno, pestrobarevné šílenství, strakatá zkáza...

Bzu ící st ely Žlutých baret zasáhla palebná p ehrada vypušt ná z tajemných vajec. St ely se b hem setiny sekundy prom nily v dezorientované, nafouknuté kuli ky a praskaly ve vzduchu. Na všechna vejce se však snesl mrak bubus a znemožnil jim další st elbu. Mazlavé projektily se p ilepily na záhadné objekty, takže místo vajec tr ely na jejich míst hromady ehosi p ipomínající ob í vlaštov í hnízda, v lepším p ípad .. V tu chvíli proti oplácaným vejcím zaúto ili zbylí p íslušníci zásahové jednotky. Zárove s nimi vyrazil i Ková , jenž se rozhodl bránit neznámé úto níky za každou cenu. Protože pokud m l u n koho hledat ochranu, tak jednozna n u nich. To ješt ani netušil, že v tomhle sv t nem že hledat ochranu nikde. Než sta ily Barety dob hnout k vejcím obaleným mazlavými bubusy, zm nilo se na bojišti pár dalších v cí... Nad vznášejícím se letounem se zablesklo a vzduch roztrhlo ostré zah m ní. Ková se ohlédl a nev il vlastním o ím, stejn jako posádka vosího vrtulníku. P ímo p ed kabinou, p ed doširoka otev enýma o ima pilota, se ve vzduchu zhmotnil fialov sršící prstenec a z n j p ímo na elo kabiny vysko il po ez s mohutným krkem, širokými rameny a o ima sršícíma vzteky. Byl to Chuck Hulk. * * * „Nešlo to jinak!" vyk ikl, aby Ková ovi vysv tlil sv j pozdní p íchod do probíhající bitky. Ten v první chvíli stejn nechápal, o em je e . „Hlavn , že jsi dorazil!" zak i el. „Pot ebujeme zneškodnit ten vrtulník!" „Jdu na to!" odv til Chuck a p ehoupl se z krytu elního pr zoru letounu na bo ní madlo umíst né nad vstupním otev eným otvorem do nitra stroje. „Ahoj, kluci!" vrazil obr dovnit a prvním úderem zarazil palubního st elce tak íkajíc rovnou do podlahy. Dalším úderem p emístil navigátora ze seda ky do zadní ásti kabiny a kopem levé nohy vymrštil

p edposledního lena posádky ze dve í vrtulníku. Posledního zbývajícího z osádky letounu hodil za navigátorem. „Okamžit s tím sedni!" zahu el pilotovi do ucha s d razem letního hromu. „A dneska nemám na žádný blbosti náladu, rozumíš?!" Pilot kývl, že jist , ale vzáp tí si odepnul pásy a vysko il dve mi pilotní kabiny. „Tak p knej let p eju," pohlédl za ním do hlubiny Chuck. „Ješt , že máme náhradníky," oto il se a chytil navigátora, práv v as. „Kam ten sp ch, hube oure?" stiskl ho pod krkem a dovlekl ho na místo pilota. Zadním kopem op t odhodil posledního bojovníka. „Te s tím p istaneš, nebo ti urvu hlavu, jasný?" „Jasný." „Fajn," kývl ohromnou hlavou Chuck a zak i el dol : „Vydrž! Za chvíli jsem u tebe!" „To snad ani nebude t eba," pronesl konsternovaný Ková potichu. B hem líté bitvy vysoko nad ním se tady dole totiž odehrálo další neuv itelné p edstavení. Mohlo by se jmenovat t eba „Pohádka o zlobivém vají ku." O hodn zlobivém vají ku... Velitel zásahu vrážel za b hu do samoraidu další motýlí zásobník. „Obklí it! Každá dvojice má na starost jednu plodnici!" JFK se pozorn zadíval na bližší „vejce". „Jakmile se otev ou, st ílejte na cokoliv, co se uvnit pohne!" „A co se zajatcem?" ozval se Baret s íslem 2009, vytáhlý chlapík, který b žel pár krok p ed Ková em, a pohnul k n mu hlavní samoraidu. D íve, než se mohl od velitele dozv d t kloudnou odpov , Ková ho vší silou zezadu ude il klackem p es p ilbu a podrazil mu nohy. Pak na n j dopadl, serval mu p ilbu a ješt ho pro jistotu uzemnil p stí. „O m se nestarej, mladej," doporu il omrá enému policistovi a sebral mu zbra . Ani se s ní nemusel n jak blíže seznamovat, aby pochopil, že s touhle technologií toho moc nedokáže. P ipomínalo to zk íženou ob í mrkev, dýni a hroznové víno. Pochopil jen, že onen „hrozen" je zásobník. „Neboj! Ješt na n j dojde!" zak i el major Šmaus a ohlédl se. Když vid l Ková e, jak se zvedá od ležícího p íslušníka jednotky se samo-

raidem v ruce, dodal: „Stejn s tím neumíš st ílet!" a nev noval mu dál pozornost. V tší nebezpe í, než cizinec neznající tento sv t a jeho zbran , se nacházelo p ímo p ed ním. Byly to plodnice Houba . * * * Dahoum! zadun lo to v hromadách bubus , které pod svými nánosy poh bily b lostná vejce. „Pozor! A je to tady!" za val major Šmaus. „Zalícit! P ipravit ke st el..." Víc už íct nesta il. Plodnice se b hem jeho slov pozvedla. Ková pod ní zahlédl ohromnou „ku í nožku", ale nejspíš to byla noha jakési bleskov rostoucí houby. Vejce se s nánosem lepkavých bubus nazvedlo jen tolik, aby se jeho spodní ást odd lila - a pak zase kleslo. Ková sice cosi zahlédl, ale nebyl si jistý. A pak je spat il. Bylo to neuv itelné, ale p ed každým vejcem nyní stály, kde se vzaly, tu se vzaly, zahalené postavy, spíš postavi ky. Na hlavách m ly káp , jež jim halily obli ej do stínu, a v rukou svíraly obouru ní, vlastn ... „Houby," uv domil si Ková . „Mají v ruce žampióny." Velitel zásahu stál na míst , obli ej m l strnulý a brunátn l. Ková se odvrátil a zakryl si obli ej paží. Tohle už znal. Nespletl se. Za chvíli kolem n j prolétla sprška Šmausových vnit ností. Ostatní p íslušníci Žlutých Baret stáli bez hnutí, zbran již odhodili na zem. Ani se nevzdávali, aby zvednutýma rukama nevyvolali dojem, že cht jí cosi nekalého podniknout. Prost jen tak stáli. „Tady to vypadá jako p ed premiérou Hv zdných válek," ozval se zezadu Chuck. Nemluvil od v ci, ty zahalené postavi ky opravdu nejvíc p ipomínaly zahalené sk ítky, kte í na planet Tatooine obchodovali s roboty všeho druhu - a fanoušky, kte í se takto oble ení dostavovali na každou premiéru nového a nového dílu legendární série.

„Chucku, možná bys ud lal nejlíp, kdybys odsud vypadl," ekl Ková a ned v iv hled l na blížící se postavi ky. Krá ely k n mu ze všech stran. „Prosím t ," ekl Chuck. „P ece ti ty trpajzlíci pomohli, ne?" Ková p ikývl hlavou. Stále v ruce svíral dužnatou rukoje samoraidu, hlave sklon nou k zemi. A ekal. Nedaleko se ozval datel, za al zase bušit zobákem do borovice; tu larvu musí kone n dostat. Nad mýtinou p elétla sojka a n kolikrát zak i ela, že všechno je zase v po ádku. Srnec, který celou tu dobu nehnut stál po pás v kapradí, se ohlédl na vysn nou samicí. Ta mu mezitím sta ila zdrhnout, sakra. Les ožíval. Ke Ková ovi p istoupila nejvyšší zahalená postava. Sahala mu sotva po prsa. Odložila mykolyzér a ob ma rukama si shrnula kapuci. JFK hled l do o í sotva dvanáctileté dívce. Ta natáhla paži a vložila drobnou dla do jeho ohromné ruky. „Poj , Johne. A nebra se." „Nebo m taky nafouknete a rozprsknete?" pousmál se JFK trošku zmaten . „Tebe ne. Ale t eba tvého kámoše." „Já nejsem jeho kámoš," ozval se Chuck. Dívenka na n j dlouze pohlédla. Ková by nikdy ne ekl, jaké zlo se dokáže mihnout d tskou tvá í.

ZAJATCI

„Ne! Opravdu nem žete do vyhrazeného prostoru!" „No dovolte! Já jsem tu nadlesní!" ohradil se Alois Vaší ek. „Pane, já jen plním rozkazy," poznamenal mladík v uniform policie. „Prost vás tam nem žu pustit." „Ale já trvám na tom, aby..." „Lojzíku, nechte toho, prosím," ozvala se Anežka Mlyná ová. „Vidíte, že pan policista plní jen rozkazy, že?" Mladík v policejní uniform otráven p ikývl. „Anežko, vždy tam z stal váš košík s houbami - a mé auto!" „Pane, to mi je líto, ale já tam nem žu pustit nikoho, ani kdyby p ijel prezident Spojených stát ." „To bych pochopil, že tam nepustíte jen tak n jakého prezidenta, ale já jsem tu nadles..." Whroummm! p erušil diskutující skupinku hluk dalších helikoptér. Byly to t i ruské bitevní Mi-24, jedny z nejlepších vojenských stroj této t ídy. „Co se to tam d je?" zkusil znovu vyzvídat Alois Vaší ek. „Snad ne kv li t m dv ma nahá m, co nám spadli na auto, pak nás surov p epadli, Anežku málem znásilnili..." „K tomu ale nedošlo," p erušila ho Anežka Mlyná ová. Policistovi se v tu chvíli zdálo, že jí po tvá i p elétl stín zármutku. Zadíval se na ni pozorn ji. Byla to zajímavá žena. „... a ukradli mi v z a vybavení a montérky a..." pokra oval Vaší ek. „Nahlásil jste krádež na p íslušném odd lení Policie eské republiky, ob ane?" p erušil ho policista. „A vy, hlásila jste pokus o znásiln ní?" „Ne," mávl bezradn rukou Vaší ek. Ohlédl se na Mlyná ovou. Ta pokr ila útlými rameny. „Já taky ne."

„A pro ?" zhoupl se policista na špi ky a zpátky na paty. „Protože... Te to hlásíme vám, strážníku." Policista se pousmál: „Jenže já k tomu nejsem ur ený a ani tady nemám p íslušné záznamové prost edky. Nemluv o tom, že vyšet ování musí vést vyšet ovatel k tomu stanovený." „Jist , to máte pravdu, pane policisto," uznal vskutku rozumné argumenty nadlesní Vaší ek. „A jinak - nem žete nás tam prost jen tak pustit?" „Ne." „Inu, dnes nejste první, kdo mi zamezuje kontrolovat státem mi sv ený revír. Aspo , že jste všichni tak vzácn konzistentní," dodal zvýšeným hlasem nadlesní Vaší ek a rázn se oto il. „Poj te, Anežko. Tady je to marné," podal Anežce rám . „Op t vít zí byrokracie nad slušností." Policista jen mírn zavrt l hlavou. Chápal ty lidi ky, ale rozkaz je rozkaz. Anežka Mlyná ová se zav sila do Vaší ka a nechala se teatráln odvést od policejního zátarasu. „Ale vy jste se tam p ece tak moc cht l podívat!" šeptala mu p es rameno. „Lojzo, taky t tam necht jí pustit?" ozvalo se náhle zezadu. „Já to už vzdal." H motný hajný Richard Miller ze sousedního revíru stál op ený o sv j v z a zapaloval si ru n ubalenou cigaretu. Pro by utrácel za nikotinové ty inky s kusem b hvíjakého filtru, když si m že ubalit, co hrdlo rá í. „Nazdar, Ríšo!" ekl pon kud p ekvapen nadlesní Vaší ek. „Kde ty se tady bereš?" „No, jel jsem pro montérky, znáš to, a te jsem tady z stal tr et." „A pro to nevezmeš p es T chov? Je to sice oklika, ale budeš doma za p l hodinky." „Já nesp chám. A po kám si tady s mladým," ukázal cigaretou na policistu, „na to, až nám kone n eknou, co se to tady d je. Vi te, ná elníku?" Mládenec u zátarasu srdnat p ikývl.

„Hele, Ríšo, nep j il bys mi na chvíli auto? Jen tady odvezu paní Mlyná ovou dom ." Hajný Miller se chápav pousmál a vyfoukl kou . N kolik dotírajících komár se zakuckalo a rad ji se vzdálilo z dosahu smrtícího oblaku. Miller poodstoupil od vozu a ob adn na n j ukázal, jako by nabízel plemeníka nebo nejhez í dívku z harému. „Nebourat, nepoškrábat, neud lat pr ser!" zd raznil a vyndal z náprsní kapsy khaki bundy techni ák, emise a povinné ru ení. „Díky. Máš to u m ," spiklenecky hlesl Vaší ek. „Tak už je , ty Casanovo," zašklebil se Miller. Vaší ek obešel zelenou fábii z limitované série Slavnosti sn ženek a otev el pravé p ední dve e. „Prosím, nastupte si, Anežko. Mrkneme se na ty vaše houby." Anežka Mlyná ová vklouzla do vozu. Bylo jí nad slunce jasné, že Alois Vaší ek se v tento památný den, protože to bylo poprvé, rozhodl porušit zákon. A to nejen kv li jejímu houba skému úlovku, ale jako muž na svém míst se cht l kone n dozv d t, co se to v tom jeho zakletém lese vlastn d je. Nadlesní Vaší ek se usadil na sedadle idi e, sešlápl spojku a za adil zpáte ku. „Tohle je m j les," procedil skrze zuby a vypadal odhodlan ji než bývalý velitel elitní bojové jednotky, plukovník John Matrix. * * * Major Ljuba Bytewská stála v pozoru p ed majorem Andreasem Wolfgangem. Nad hlavou jim p elétaly bitevní i transportní vrtulníky a kolem hu ely naftové i elektrické motory vozidel motorizované p choty a ženijních oddíl . Kdyby se sem náhodou p ichomýtl Spielberg s vojínem Ryanem nebo Stone se svými chlapy z ety, museli by mru et nadšením. Bytewská však nadšením nemru ela. Ostatn , nebylo divu. P išla o pár lidí, tím nemyslela jen mrtvé, ale i poh ešované, a ke všemu ji zrovna te , když pot ebovala stabilizovat situaci a kone n

vy íslit skute né škody, vyslýchal ne zrovna sympatický d stojník speciálního vnit ního vyšet ovacího týmu Agentury.. „Bytewská, já se vás neptám na váš názor," zopakoval major suše. Koneckonc , všichni mu íkali Suchar a milovníci zví at Whiskas, vyjad ující kombinaci suchara a alkoholika. „Já se ptám na váš postup." „Poslyšte, majore," znaven pronesla šéfka Divize pro potla ování interrealitního pašování, „já se vám tady nesv uji s n jakým svým názorem. Já vám popisuji situaci, jak se tady, dole i naho e, vyvíjela minutu po minut . A v te mi, pane: to, ím jsme si tady všichni prošli, jste vy nikdy nezažil. Vy ani další hlavouni z Odd lení vnit ních v cí." „Vynechám vaši nevhodnou narážku na..." „Nemusíte. Já si ji zodpovím," posadila se Bytewská na stupátko modré sk í ové Avie. M la toho všeho akorát tak po krk, ale držela se. „Víte, mn te jde hlavn , majore, o to, jak dostat naše lidi co nejd ív zpátky." „V tom je práv ten váš problém," namítl Andreas Wolfgang, vytáhl z náprsní kapsy do celofánu zabalený doutník Davidoff a pousmál se. „Pro Agenturu n kdy není zcela prioritní dostávat své agenty za každou cenu zpátky. Od toho jsou p ece placení, a to mimochodem dost dob e. Jsou tu p ece od toho, aby nasadili život všude tam, kde je to zapot ebí." Major Wolfgang si rozbalil doutník, celofán se zlatým nápisem zahodil do trávy a ob adn si vložil tabákovou pochoutku mezi úzké, bezkrevné rty. Vedle stojící erstvý absolvent podd stojnické školy okamžit vytáhl piezoelektrický zapalova s emblémem EF a p idržel fialov sršící plamínek u majorova doutníku. „D kuji, vojáku," ekl major Wolfgang a lehkou úklonou hlavy dal najevo, že registruje ve svém okolí i nižší živo ichy, než by snad musel. „To nemluvím o tom," pokra oval, „že ten váš slavný JFK porušil zase - n kolik docela zásadních p edpis pro p estupy mezi sv ty. T eba jeho návrat z Tunguzky! Co to vlastn m lo znamenat, Bytewská?" Ljuba Bytewská se najednou natlakovala tak ka p es únosnou mez, ale pak rozumn upustila páru. Jen to zasy elo:

„My jsssme nevypussstili antitenzzzní p nu! My ne! Protože použít ji v tomhle množství byl neuv itelný hazard. Vlastn to nebyl hazard, to byla pitomost!" „Tu p nu rozkázalo použít Odd lení vnit ních v cí, které pozorn sledovalo celou Tunguzskou misi!" „Nevím, co má co mluvit do návratové strategie OVV? Já samoz ejm podám písemnou stížnost, protože nasazení p ny byla v tomto p ípad opravdu... Nesprávnost, když to vyjád ím tím zkomoleným jazykem, co se používá v Odd lení vnit ních v cí!" „Hrozil pr nik realit mimo fantómovou zónu! To je bez diskuse. Uv domujete si, co by se pak mohlo stát?" „Podle toho, co jsme sta ili vypozorovat z návratového modulu, to byl s pravd podobností hrani ící s jistotou jen simulovaný pr nik, pane." „Co to na m zkoušíte, Bytewská? Kde máte d kazy pro tohle pomatené tvrzení?" „Bohužel, pane, d kazy jsou zni ené houbami. A zánik letounu, ve kterém byla erná sk í ka s parametry pr niku, jste zavinili tou vaší nesprávn použitou p nou." „Tak dost!" zarazil ji major Wolfgang. „Já jsem nep ijel, abych se s vámi tady handrkoval a dohadoval! Já vás p ijel zatknout a p edvést p ed nejvyšší tribunál našeho odd lení!" Ljuba Bytewská jen lehce sklonila hlavu, chvilku se rozmýšlela, jestli tomu fou ovi nemá vrazit pár facek, ale samoz ejm zvít zila odpov dnost, vojenská hierarchie, a tak jen rázn pronesla: „Dob e, pane. Žádám vás ale o chvíli strpení. Ráda bych tady dod lala svou práci. Mám tady totiž své lidi." Major Andreas Wolfgang se rozhlédl. Vypadalo to, že n koho hledá, nebo že n koho žádá o souhlas, ale možná se to Bytewské jen zdálo. Pak kupodivu jen ml ky p ikývl. „D kuji, pane." „Pane, dovolte mi promluvit s majorem Bytewskou," ozval se za Wolfgangem strhaný hlas. Za majorem stál jeden ze záchraná ského týmu Omega. Wolfgang se jen ohlédl a op t beze slova p ikývl.

„Paní, máme další živé," ukázal k transportnímu vrtulníku seržant Holan. „Šest muž . Z stali sice uvnit , ale m li tam izolované vzduchové bubliny. Proto se z ejm nenakazili tím houba ským svinstvem." Bytewská tu zprávu p ijala s neskrývanou úlevou. „Výborn . A n jaké zprávy o Ková ovi nebo Hulkovi?" „Jen to, že hyperfantóm, kterého použili, je stále nestabilní, aspo sedmý stupe Maurbyho grafu. Jejich pr nik musel být na samé hranici interdimenzionální prostupnosti. Muselo to být šílené." „To odpovídá," poznamenala spíš pro sebe Bytewská. „Kdo jiný by m l provést šílený p estup do jiných sv t než Ková ," povzdechla si tiše. „Promi te, paní, nerozumím." „Nemusíte, seržante," vzpamatovala se Bytewská. „Máme už všechny?" „Zatím dev t mrtvých. Podle záznam by to m l být definitivní po et." „Dev t," zopakovala Bytewská jako ve snách. „Bože, tak moc..." „OVV vám k tomu u soudu p ipo ítá další nezv stné," pronesl major Wolfgang tónem tak mrazivým, až se zdálo, že mu kolem úzkých rt vyrostou rampouchy. „Villefortová, Ková a ten, co mu íkáte Hulk." „Desátník Chuck Boris, pane," doplnil jej další záchraná , praporík Gottfried, který k nim mezitím p istoupil a projížd l detaily o poh ešovaných na mobilní jednotce KILLERA. „Takže za dnešek to máme, paní Bytewská, dvanáct ob tí. To je celkem slušný masakr na jedno malé detašované pracovišt , co?" potáhl Wolfgang ze štíhlého doutníku a troši ku se zakuckal. „Ješt , že jste nedostala na starost ruská vojska za druhé sv tové. Kam by se na vás hrabal generalissimus Visarionovi Stalin! On to za války dotáhl na ubohých dvacet milion , to vy byste podle všeho..." „Pane!" p erušila ho Bytewská. „Jakým právem m tady soudíte?" „Právem siln jšího," podotkl Wolfgang. „Nemluv o tom, že i když moje hodnost," ukázal si na hru , „vypadá stejn jako vaše, mají moje fr ky zcela jiné rozhodovací pravomoci." Major se pooto il a pokynul rukou sm rem ke dv ma vytáhlým muž m, kte í celou dobu nepohnut stáli u dve í jeho letounu.

„Odve te si major Bytewskou. Je vaše," ekl a odešel k záchraná skému hummeru. Umyl si ruce v dezinfek ním roztoku a rozhlédl se. „A vy ist te to tady kone n od toho svinstva," popohnal zvýšeným hlasem chemickou jednotku. „Nejste tady v Zálivu! Tohle kdyby se vymklo z kontroly, tak m žeme odepsat p lku Moravy!" „Ano, pane! Práv dokon ujeme dezinfekci podzemí." Major Wolfgang nep ítomn kývl, znova potáhl a zamru el si pro sebe: „Ješt že známe, s ím máme tu est. Jinak nevím, nevím," dodal a vyfoukl oblak modravého dýmu. Ten ve vzduchu podle všech nepsaných pravidel na chvíli vytvo il obraz lebky a pak se podle stejných pravidel zvolna rozplynul.

UPRCHLÍCI

„Nejsem si jistá, Lojzíku, jestli bychom tohle m li v bec d lat. Nikdo sem p ece nesmí, íkal ten jinoch." „Anežko, mám tady své auto. A tohle je m j les," pronesl nadlesní Vaší ek d razn , líbilo se mu, jak je p ed Anežkou rázný a rozhodný. „A krom toho, opravdu bych se rád dozv d l, co mi tady kdo provádí a...." Vaší ek zmlkl, prudce zastavil a op el se o kmen borovice. Ústa nechal doko án, jako když u doktora d lá „Ááá!" „Ježíš Maria!" vyjekla mu Anežka p ímo za zády. „Proboha," pronesl Vaší ek po chvíli a sundal si klobouk se soj ím pírkem. H betem druhé ruky si ot el elo. „Takže to taky vidíte, Anežko. Já myslel, že mám vl í mhu." „U všech svatých, co to je..." „No, co by to bylo," zasmál se nadlesní k e ovit . „Košík s houbami vám ukradli s mým autem, tak tady máte náhradu. Takového p kného kozáka," dodal a ukázal kloboukem vzh ru. Hodn vysoko... * * * P ed nimi se ty ila houba s šedou, bíle žíhanou nohou a ob ím, vespod b lavým kloboukem. M la p es ty i metry a obvod nohy m il jist p es p ldruhého metru. „Bude mít jist p t, šest metrák ," odhadoval nadlesní v šoku. „Co s ním ale budeme d lat?" „Nejd íve zavoláme do televize a ve er se na sebe podíváme ve zprávách," obcházel nadlesní Vaší ek gigantickou houbu a pokr eným ukazovákem na ni poklepával. „Než p ijedou z televize, brnknu Toníkovi, aby p ijel s autoje ábem. A a si vezme i valník. Anežko, to vám povím, to budou takové houbové hody, jaké tento kraj ješt nezažil!"

Anežka Mlyná ová bojácn postávala p ed ty metrovým mykologickým monstrem, a když kolem ní Vaší ek procházel pot etí, tentokrát m il obvod kozáka na po et roztažených dlaní, zatahala ho za rukáv. „Smaženice, kulajda, ízky, drš kovka, houbofleky, nádivka," vyjmenovával nadlesní další a další speciality, když s ním Anežka trhla nakonec tak prudce, až mu málem natrhla límec s pozlacenou v tvi kou. Vaší ek se lekl a hled l na ni jako v tranzu. „Pohle te támhle!" ekla. Nadlesní pohlédl na její nap aženou ruku a pohledem sm oval po prodloužené ose ukazová ku. Mezi vzrostlými smrky se ty ilo asi sedm stejn velikých h ib hn dých, tak zvaných panských. A aby se ne eklo, z b ezového mlází vlevo vykukovaly rezavo- ervené hlavy k emená borových. Nadlesní zapomn l na nam ený obvod kozáka, zapomn l i na všechna chutná jídla, jež si houba i p ipravují po úsp šném lovu, a podrbal se na hlav . „Tak tož, Anežko, to vám eknu, že jsem z toho všeho jelen." * * * „Ud lejte si pohodlí, majore," doporu il Bytewské poru ík Truffaut z Odd lení vnit ních v cí, nasadil jí pouta na záp stí levé ruky a druhý konec zaklapl do madla hned vedle dve í. Ljuba Bytewská se posadila na úzkou lavici a rozhlédla se po vnit ku agenturního vrtulníku Sikorski. Byl to jeden z t ch spolehlivých stroj , kterým se dají p epravovat vojáci, munice, ob ti živelných pohrom, delegace - a nebo zajatci. Pon kud ji p ekvapilo, že není jediná, kde tady sedí s pouty na rukou. Byli tady další t i lidi z jejího týmu - vlastn jen ti zdraví, protože ran né i zasažené agresivními houbami nakládali do druhého transportního vrtulníku. „Poru íku," oslovila po chvíli Bytewská mladíka v erné uniform OVV, „ráda bych se seznámila s alespo formální obžalobou, díky níž se mnou zacházíte jako s vále ným zlo incem." Poru ík Truffaut pohlédl tázav na kapitána Fassbindera, druhého muže v erném. Ten jenom p ikývl. Poru ík vyndal z náprsní kapsy

uniformy listbook, rozložil tenkou obrazovku na velikost ležaté A4 a p ejel prsty po menu. Vyvolal požadovaný textový dokument a podal listbook Bytewské. „D kuji," ekla Bytewská a p ejela o ima displej. „Nemáte za ," ušklíbl se Truffaut. „Jo, to vidím," hlesla Bytewská. „To opravdu nemám... Bože, kdo si takovýhle ptákoviny u vás vymýšlí?" pronesla po chvíli. „Na tomto materiálu pracovali nejlepší lidé našeho týmu." „Že se v bec ptám," podotkla kyprá žena. „Nejlepší z nejlepších, výkv t Agentury, samí super agenti... Proto všichni d epíte na zadcích v kancelá ích. Tam se vaše odvaha, mužnost a pevná v le elit t m nejv tším sv tovým problém m projevuje nejvíc, co?" „Již chápete, poru íku, pro si major Bytewská vybrala do svého odd lení práv agenta Ková e?" ozval se chladný hlas analytického specialisty OVV, kapitána Fassbindera. „Jist ," srazil poru ík Truffaut paty. „Pochybený postoj k autoritám, neschopnost širšího vnímání vojensko-politických aspekt , egoismus zam ený na své dosažené postavení a svou osobu, zejména..." Plessk!

„Au!" zaje el Truffaut a chytil se za tvá . Bytewská si prot epala dla a znova sebrala z lavice listbook, kam jej p ed ušt d enou fackou odložila. Škoda, že druhou ruku m la v poutech. „P ipište si ten výchovný polí ek na seznam obvin ní, tuším odstavec p t, písmeno a," ekla tiše. „Já vám dám egoismus a neschopnost, až vám budou trenky malý." „Já nosím slipy," poznamenal poru ík Truffaut s úšklebkem a vzáp tí dostal druhý lepanec od kapitána Fassbindera. „Vypadn te," oznámil mu kapitán stroze. „Omluvte ho, je to ješt zajíc. Neví, jak se má chovat, když zatýká takovou zkušenou harcovnici, jakou bezesporu jste, majore." Ljuba Bytewská se ani neusmála, nedala ani náznakem jakéhokoliv vn jšího projevu najevo, že by mohla kapitánovi OVV dát najevo, že si váží jeho zásahu. „Než nau íte vaše lidi zatýkat zkušené harcovnice, kapitáne, m li byste si v odd lení ud lat jasno v tom, pro je v bec zatýkat!" ekla

to bez vyk i níku, ale ten d raz tam byl v tší, než kdyby na konci v ty byly t i. „Nu, nebudeme se už nadále vzájemn zdržovat. Obvin ní jste si již p e etla," natáhl Fassbinder ruku k Bytewské, ta mu p edala poru ík v listbook, „takže víte, do jaké šlamastyky jste se dostala. My v tom jasno máme," pousmál se pod pe liv st iženým knírkem. P i úsm vu mu ješt víc vynikla buršácká jizva pod levým okem. Byl to d stojník každým coulem, stejn jako jím bezesporu byl i jeho otec, d d, prad d a další p edci v jeho rodokmenu. M l sv tlé, na p šinku s esané vlasy, hla ounce vyholené tvá e, blankytn modré, jakoby stále p iv ené o i a nevýrazné rty. „Vy v tom máte jasno pokaždé," mávla volnou rukou Bytewská. „Vy s tím vaším v ným jasnem byste byli ideální spíš do p edpov di poasí, ale ne do téhle zatracené práce." „Chcete mi tím nazna it, že jsme n co snad p ehlédli? Nebo dokonce zanedbali?" „To je výslech - nebo žádost o pomoc?" kontrovala Bytewská. Kapitán Fassbinder vrátil listbook poru íkovi Truffautovi a vyšvihl se do kabiny vrtulníku. P id epl si proti Bytewské a rukama se op el o kraj lavice. „Majore, vy si z ejm stále ješt neuv domujete, s kým se to tady ko kujete," pohlédl jí do o í. Bytewská v duchu uznala, že nic p íjemného to není. „Rozpoutal to ten váš oblíbenec, JFK mu tuším íkáte, a te to všechno jen pokra uje - k horšímu! On a s ním celé vaše odd lení p ímo ohrožuje zájmy Agentury! To je evidentní! Chápete?" „Chápu," p ekvapiv ihned odv tila Bytewská. „Kone n už vás chápu. A je mi vás líto, kapitáne. Opravdu je mi vás líto." „Mn je zase líto lidí, kte í zem eli p i tomhle šíleném útoku! Co to jste za velitele, že jsou vám lhostejné vlastní ztráty, proboha!" Plessk! „Au!" chytil se za tvá kapitán Fassbinder. „Neberte jméno Boží nadarmo," doporu ila mu Bytewská. Poru ík Truffaut stál venku, z kabiny nebyl vid t, ale bylo z ejmé, že i on zaslechl suchý zvuk rázn ušt d eného polí ku. Spokojen si promnul tvá , do níž ho p ed chvílí uhodila tatáž ruka, a potuteln

se usmál. Ostatn , koho by nepot šila stejná blamáž, která potká p ímého nad ízeného pár sekund poté, co si onen iní právo na bohorovnost a nad azenost. Kapitán Fassbinder se neusmíval; ani potuteln , prost nijak. Místo toho, aby hlasit protestoval a p ivolával stráž a domáhal se vnit ních na ízení a pravidel, užasle zíral na p ipoutanou ženu. „P iznávám," pronesl po chvilce, „že vaše argumentace je sice nezvyklá, ale má ur itou váhu. Což ovšem neznamená jakoukoli poleh ující okolnost, majore!" „Kapitáne, jak si dovolujete mi dávat za vinu v ci, které šly zcela mimo m ?! Mám tady odpovídat na jednotlivé body obžaloby, nebo s tou nechutnou scénou po káme až na ty vaše slavné tribunály?" „My jsme modern budovaná, operativní jednotka. Pokud chcete, m žete vypovídat i zde. Vše je zaznamenáváno na homologované zaízení a u soudu slouží jako plnohodnotná výpov ! Jen chci p ipomenout, že máte právo nevypovídat, protože cokoli eknete, m že být použito proti vám. Dále máte nárok na p id leného obhájce a..." „Nechte toho, sakra," p erušila jej Bytewská. „Stejn každé mé slovo te nejspíš rozebírají vaši žalobci a stratégové, i když v jejich p ípad by bylo vhodn jší použít výraz tragédové." Kapitán Fassbinder ml el. V d l, že to je tak, jak Bytewská ekla, jen doufal, že kamery na p ilbách voják nezaznamenaly tu facku. „Nejd íve se, prosím, postarejte o ran né," ukázala Bytewská ze dveí Sikorského „a pak získáte mou úplnou výpov . O tom, jak n kdo na ídil nepovolené použití antitenzní p ny v civilním sektoru, o neuv iteln p esn zam eném pr niku z paralelní reality, o p ímém ohrožení agenturního technického zázemí pro interdimenzionální p estupy. Jsem p ipravena p edat p íslušné d kazy odpov dným míst m!" Samoz ejm , že Bytewská blufovala. „Vy blufujete," pohlédl na ni kapitán Fassbinder. Zase už se usmíval. „Nikdy neblufuju," ekla Bytewská. „Pro bych to d lala?" „Protože chcete zachránit toho vašeho Ková e. Jeho - a sebe. A všechny lidi z vašeho týmu." „To zní rozumn ," odv tila Bytewská a zabodla mu ukazovák t sn p ed nos. „Jenže já to nemám zapot ebí, víme? Ková se obhájí sám,

vždycky a p ed každým. A my se o sebe taky dokážeme postarat," ohlédla se Bytewská po svých lidech. „O vše ostatní, jak jsem pochopila, jste se už sta ili ádn postarat vy. Bez našeho názoru na ešení situace." Fassbinder celou dobu mírn pokyvoval hlavou. Bytewská pochopila, že to nepat í jí. Kapitán OVV poslouchal p íkazy z interkomu. „Jist . Žádné záznamy, ano. Žádné d kazy, rozumím, pane," odez ela Bytewská z jeho rt . „Jdu to za ídit," dodal a po vydání n kolika tichých rozkaz se bez dalšího slova vzdálil od vrtulníku. „Co se to tady, sakra, d je?" pomyslela si Bytewská a bezmocn zacloumala rukou v poutech. „Máme celé paralyzované st edisko - a kontráši se starají o likvidaci d kaz . To je jak ve špatném špionážním filmu." Jenže tohle nebyl špatný špionážní film... * * * „Pssst," ozvalo se za odsunutými dve mi. Major Bytewská se nenápadn rozhlédla, vlastn jen o ima, jinak se ani nepohnula. Ostatní v kabin Sikorského to nezaslechli. „Tady jsem, paní," ozvalo se podstatn hlasit ji. Bytewská si vzdychla. „Kristepane, co to je za vola?" pomyslela si a odpov d la tiše - a esky. „Já vás slyším. Bu te opatrný!" Vzhledem k jejímu polskému p vodu jí p íbuzný slovanský jazyk ne inil pražádné potíže. „Slovan všude bratra má!" vzpomn la si na nápis v jejich kapli ce, když ješt žila s rodi i nedaleko Krakowa. „Pot ebuji zpátky své auto," odv til neznámý baryton o n co tišeji. „Ale no tak, Lojzíku! Nebu te tak p ízemní! Hlavní je p ece pomoci t m chudák m," zašveholil z etelný alt. „Jak poznáme, kdo z nich je chudák? Chudáci jsme, Anežko, jedin my: já p išel o auto a vy o houby!" Bytewská se ml ky p edklonila, op ela se lokty o stehna a pohroužila obli ej do dlaní. ekala, až se neznámí vypovídají. „Jd te už s tím autem n kam!" slyšela dále. „Já ten košík s houbami oželím! A to vaše auto, máte ho p ece pojišt né!" „Najednou je vám m j džíp na obtíž! No, to jsem, Anežko, od vás vskutku ne ekal!"

„Co tím chcete nazna it, Lojzíku?" „Ale nic. Nechme toho. Te musíme ty lidi osvobodit." „Ano. V tom vám budu jen nápomocna." „To je výborné. Spása se blíží" konstatovala Bytewská v duchu, nijak nadšen . Podle všeho ji hodlá zachránit sou asná verze komik z n mých film , pov stných smola známých pod jmény Laurel a Hardy. Vítejte ve zlaté é e grotesky! * * * Bytewská nejprve zahlédla vršek zeleného klobouku, pak ernomodrobílé soj í pírko a nakonec r žovolící tvá zachránce. Nevypadal na neohroženého hrdinu, ale na to, že musel projít p es minimáln dvoje patroly, byl z ejm dost dobrý, usoudila major. Prvotní dojem si vzáp tí up esnila. Chlapík v zeleném ji uchopil za uv zn nou paži a vytáhl ervený sklapovací nožík se švýcarským znakem. Po chvilince rozmýšlení vysunul nehtem jednu z výsuvných kovových plošek. Vrazil ji do zámku pout a chvíli s ní v n m lehce manipuloval. Cvakl ozvalo se a Bytewská hled la na rozepnutá pouta. „Tak tohle se vám povedlo, pane. To vás u ili ve škole?" „Ne. Ale mám odznak prvního stupn z letních kurz Rambo první krev." Anežka s údivem pohlédla na lesníka. Tohle jí dosud neprozradil. Ovšem p ed tou korpulentní ženštinou se najednou naparuje jak krocan! No toto! Bytewská sesko ila z kabiny a oba vtáhla pod vrtulník, mezi nohy podvozku. Tam byli alespo áste n ukrytí mlázím a maliním. „Poslyšte, kde máte to vaše auto?" zašeptala. „Vzali mi ho ti dva chlapi. Spadli mi na auto z nebe." „Byli ohromní, tmavovlasí a nevychovaní? V montérkách?" „Ano, to byly naše montérky - a jinak ten popis odpovídá." „Tak ti žádné auto nem li. P išli p šky." „Cože? A kde je m j džíp?" „Tak to opravdu netuším," ekla Bytewská. „Ale možná bych vám

mohla pomoci. Pot ebuji se odsud dostat. A jestli se to poda í, pak vám zaru uji, že zase budete mít sv j džíp, a t eba speciální model Abbys." „To zní rozumn ," uznal nadlesní. „Tak jdeme na to." Všichni t i se plazili pod b ichem vrtulníku. P íslušníci speciálních oddíl práv post ikovali okolí z p íru ních dezinfikátor . Nažloutlá pící látka po dopadu na bujný porost ze všech možných druh hub reagovala tak, že jej za slabého jisk ení tak íkajíc anihilovala. „Pozor!" špitla Anežka a p ikr ila se za ke em ostružin. „Nem žeme zpátky. Jsou tam ti vojáci!" „Vidím," ukázala si Bytewská prsty na o i i na hlídku. Já p jdu zleva," ukazovala, „a vy na mne po káte tady." Anežka sice nikdy nepracovala v týmu speciálních jednotek, ale celkem logicky porozum la každému gestu, každému výrazu. „A bu te už zticha!" p itiskla si Bytewská vzty ený ukazovák na rty a zamra ila se. „Jasný!" odv tila stejným zp sobem Anežka Mlyná ová, novope ená skoro agentka. Bytewská se rozb hla k zelené Fabii. Stráž zaslechla praskání uschlých v tvi ek a šust ní vzrostlé lesní trávy. Voják se oto il - hled l do tvá e bohyn bou í a vichr . Rozevláté vlasy, nafouklé tvá e, supící ústa a mocné prsy vzdouvající se pod hrubou látkou uniformy. „Ani to nezkoušej," zaslechl ve stejný okamžik, kdy cht l odjistit osmapadesátku. Bytewská mu vyrvala samopal z ruky a d ev nou pažbou ho ude ila do spánku. Vojín Van k si beze slova ustlal na mechovém porostu a odebral se do íše sn . „Tak jedeme, hajnej," obrátila se Bytewská na Vaší ka. „Je to snad to vaše auto, ne?" „Ne, to je Millera. Ale jedeme." Nadlesní nastoupil a oto il klí kem zapalování. eský motor z n mecké fabriky nasko il okamžit - nikoli až na pot etí, jak bývá zvykem v podobných situacích v takovýchto p íb zích - a stejn rychle dovnit nasko ily ob dámy. Kola se proto ila, zahrabala a odhodila za sebe shluky vyrvaných drn .

Po lesní cest vyrazil v z bez bázn a hany. „Co to je, do hajzlu?" zaklel kapitán Fassbinder a ohlédl se za ujížd jícím automobilem. „Pronásledujte je! Chy te je, ksakru!" Za ním se rozto ily vrtule obou stroj . „Pane, letíme za nimi! Další rozkazy?" Fassbinder vytáhl z pouzdra glocka a namí il sm rem, kterým mizela Fabie. „Žádné další rozkazy. Chci je tady a te !" roze val se a to il se kolem dokola jak pominutý. Nejd ív facka, pak út k, to bude major Wolfgang nadšený... „Tady nejste na dovolený!" zak i el do vzr stajícího hluku rotor . * * * Nadlesní svíral volant Fabie a ob as nebylo jasné, kdo to tady ídí, jestli on nebo auto s ok ídleným šípem ve znaku. Ob ženy se p idržovaly madel ve strop a zapíraly se nohama o podlahu. „Letí za námi!" zak i ela Mlyná ová a ukazovala za sebe vlevo. Oba stroje se zvedaly nad koruny strom a bi ovaly je vichrem svištících vrtulí. „Pane," k i ela Bytewská ze sedadla spolujezdce, „jestli se jim máme ztratit, tak to musíme ud lat hned!" „Jak si p ejete," procedil Vaší ek mezi zuby a spokojen pokýval hlavou, i když to p i st emhlavé jízd po vyježd né lesní cest nebylo moc rozpoznat od b žného drkotání celého t la. „Držte si klobouky, panstvo! Jedeme z kopce!" Ob ženy zaje ely. V z se smykem dostal z cesty mezi stromy. Prosvišt l p es terénní vyvýšeninu a ocitl se na kraji nehluboke, mírn se klikatící rokle. Rozpukané vápencové st ny byly porostlé bezovými ke i, štíhlými b ízkami a všudyp ítomným b e anem. Nadlesní Vaší ek obratn sjížd l do prolákliny a Bytewská v duchu uznala, že tohle ten chlapík ud lal dob e. Tady je n jakou dobu nenajdou - a mezitím mohou utíkat po svých. Pr vodce po místní krajin má bezesporu vynikajícího. Jenže Vaší ek nem l v plánu zastavit na dn rokle.

„Co to d láte?" sta ila Bytewská jen hlesnout a instinktivn se zap ela ob ma rukama o palubní desku. Fabie se ítila proti skalní st n porostlé b e anem... ... a vzáp tí se ocitli ve skalní pr rv . Vaší ek zabrzdil, vypnul motor a zvrátil se do op radla. Závoj b e anu se za nimi zav el d stojn ji než opona v Národním. „Kone ná. Vystupovat," pronesl znaveným hlasem. „Teda, jste frajer," ozvala se Bytewská konsternované a ješt chvíli naslouchala. Vrtulníky ztratily jejich stopu a hluk motor mizel v dáli. „To je náš nadlesní," up esnila Anežka a hled la na Vaší ka s neskrývaným obdivem. „To je m j Lojzík," dodala ješt , úpln potichu.

JÍZDA

Biomobil Laurin&Turbo se ítil nocí po republikové dopravní tepn DEAD 1. Sv télkující cedule srostlé s víc než sedmimetrovymi, tence válcovitými nohami muchom rek ukazovaly PRAHA 173 km. JFK sed l zabo ený v chorošové seda ce a ani se nepohnul. Ne, že by necht l, nemohl. Byl spoutaný pásy, které snad mohly být bezpe nostními, pokud by ho ovšem nesvíraly na záp stích a nem l je obmotané i kolem krku. Ty pásy byly živé. Natálie sed la p ed Ková em a kdyby nesed la zády ke sm ru jízdy, dalo by se o ní íci, že ídila. Kolem se míhaly reklamní houboardy, sv télkující trsy ve ejného osv tlení i zaoblená architektura plynových erpadel. Ková odhadoval rychlost jízdy kolem sto padesáti kilometr v hodin . „Nem la by ses rad ji v novat ízení?" ignoroval poslední dív inu otázku. Desetiletý Zden k Katonaut sedící po Ková ov levici ml ky pozvedl svazek fosforeskujících ohnivc šarlatových a p iložil jej agentovi ke spánku. „Snad jsem toho zas tolik ne ekl," namítl Ková už skoro otráven . V d l, že ho znovu eká trýznivá cesta Nikam a zase Zpátky. Nebál se bolesti, i když ji nem l zapsanou v dotazníku pod kolonkou Oblíbené innosti, ale považoval tohle všechno prost za ztrátu asu. Natálie pohlédla na chlapce a mírn zavrt la hlavou, modré vlasy vytvarované do ostrých kužel se jí ani nezat ásly. Katonaut sice vzpurn našpulil rty, ale mu ící nástroj p esto dezaktivoval. Šarlatov ervené houbi ky na bílých, plstnatých stopkách pohasly a stáhly se do miskovitých tvar . Katonaut odložil ohnivce zpátky do prostoru nabíje ky umíst né v prohlubni dve í. „Takže znova," pronesla Natálie se znud ným výrazem vyslýchajícího profesionála. „Ty - a ta bedna kytu za námi," ukázala bradou doza-

du, kde zá ily reflektory druhého biomobilu se spoutaným Chuckem, „jste m li n co doru it. Co to bylo?" „Nic jsme nem li doru it, tudíž to nic nebylo... Pozor!" Nákla ák p ed nimi za al bez varování p edjížd t; samoz ejm v kopci a samoz ejm v rámci pravidla „kravských dostih ", kdy jeden kamion míjí druhý doslova hlemýždím tempem. Blížili se k ob ma nákla ák m rychle, rozdíl rychlostí byl jist p es sedmdesát, osmdesát kilometr v hodin , a nikde ani skulina na proklouznutí. Ková podv dom p iv el o i. Pak to s ním škublo nejd ív vpravo, potom vlevo a poté se udiven podíval na oválnou žampiónovou obrazovku, která nahrazovala v jeho sv t b žné vnit ní zp tné zrcátko. Na ní práv zmizela sv tla p edjetých kamion a nahradily je reflektory druhého vozidla s Chuckem. Ty kamiony p edjeli po vn jším svodidle, byl to takový street-style, jen místo skateboardu použila ta zelenooká drobná dívka celý automobil. „To bylo dobrý," pronesl Ková a kdyby mohl, set el by si pot z ela. Místo n j to ud lala Natálie. Z natažené štíhlé paže se jí táhly bionautické kabely, které ji spojovaly s palubní deskou. M la tak jemnou dla , jak jen m že dvanáctiletá dívka mít. „Vyser se na n j, na d dka," ozvala se Dominika ze sedadla spolujezdce. M la zelené íro, karmínov ervenou bundu a zvednutý prost edník ve vzty ené p sti ce. „Tenhle d dek nám toho ješt musí moc íct," pousmála se Natálie s jasnou výhr žkou v hlase a usadila se zpátky do p ilnavého k esla. Bezpe nostní pásy ji op t láskypln objaly. „Poslyšte, d cka, mám návrh," zkusil to Ková . „Poj te n kde zastavit, já vám n co koupím, t eba n jakou kolu, jestli to tady znáte, a probereme to všechno v klidu." „Vidíš ho, úchyla?" sykla Dominika. „N co nám prej koupí! A urit nemá ani šprcku!" „Míno, nech si kecy na koledu. Dyk už musíš bejt dávno imunní," zak enil se Katonaut. „Kdy t naposledy naprali Tamiflem?" „Tak ticho!" ekla Natálie tiše a všichni poslechli. „Kdo odte ka promluví, toho odpojím od lysohlávek. Myslím tím - úpln ." A bylo ticho.

„To beru. Takže já taky nebudu mluvit," podotkl do ticha JFK. „Já na houbi ky stejn nikdy moc nebyl." „Ty budeš mluvit - nebo t na ty houbi ky pro zm nu napojím." Ková cht l podotknout, že nemá, co by dalšího objevného sd lil, když v tom se nad nimi ozval pov domý zvuk. Hmyzí helikoptéry se blížily z obou stran. „Jak to, že nás nevarovali?" zasy ela Dominika a ude ila p sti kou do trsu kravských ryzc , jednoho z nejlepších mobilních dekodér . „Pro si na každým plynojemu vydržujeme pozorovatele?" „Protože tohle nejsou státní," oto ila se Natálie k palubní desce. Vložila ruku do otvoru hned vedle volantu a po paži jí doslova vylétl basidiospórový informa ní povlak. To ovšem bylo jen na povrchu. Uvnit se jí informa ní kanály naplno propojily s neuronovými vlákny. Biotrofní parazitická neuropunkerka, jak se tady t mhle „houbovým" d tem oficiáln íkalo v policejních kruzích, se ocitla v mycelioprostoru a virtuálníma rukama vytáhla z mokvajícího shluku terabyt prioritní informaci. O istila ji od nánosu plasmoidních stélek a hlenek - a jen rozší ila svou p edchozí v tu: „To nejsou Žlutý barety. Tohle jsou Jest ábi." * * * Nebe m lo barvu televize p epnuté na no ní kanál High Black Mykotron. Zataženou oblohu bez jasných hv zd a jen s matnou polovinou m síce náhle prosvítily duhov zbarvené dráhy st el. lov k v téhle realit by ekl, že to je obvyklý velkolepý oh ostroj ke dni Jara, Whisky a P írody. V kol radostn t askaly exploze a vzduchem nadšen poletovaly kusy dálnice. Jedna ze st el vesele zasáhla žlutý taxibus jedoucí p ed nimi, na p ední sklo Laurin&Turba cákla krev s kusem n eho, JFK ani necht l v d t, eho. Další st ely rozmetaly v jejich bezprost ední blízkosti reklamní houboard na mobilního operátora VZDUCHOFON. Plynojem erpací stanice se zelenomodrým symbolem muchom rky vybuchl t sn za nimi a v zá i jeho exploze Ková zahlédl další blížící se kuželovité st ely s vibrujícími k ídelními ploškami.

Situace byla kritická. „Fajn, mám ty sou adnice," ekla Natálie spokojen . JFK nev il vlastním uším. Fajn. Dosud netušil, že se tak beznad jný stav dá vyjád it tak optimisticky. Pak jen zíral a snažil se vnímat to, co p edtím, když se vyhýbali p edjížd jícímu kamionu - což nesta il ani zaznamenat. Natálie byla již pokrytá souvislou vrstvou zelen fosforeskující plísn . Na erném pozadí elního skla se mihotaly po drobném dív ím t le svislé et zce symbol , písmen a ísel. Stejný zelený svit oza oval i vnit ek vozu. Dívka v t chto chvílích zcela splynula s vozidlem. Ková si p ipadal jako v IMAXU na 3D projekci kultovního hororu „Sezónní zm ny mikromycet ve fyloplánu dub ". Z podlahy a ze stropu vozidla vybujela hustá vlákna mikroskopických vláknitých hub a zahltila celý vnit ní prostor vozu. Vše kolem nenadále zmizelo. Neexistovalo ve erní pošmourné nebe se zá ícími pruhy st el a vrnícími vosími helikoptérami, nikde nesvítily p ední reflektory nebo brzdová sv tla ostatních vozidel, podél se nemíhaly reklamní houboardy na expresní p ipojení na MYKONET nebo na módní plís ové džíny se slogany typu: „Poslouchej své písn a nos naše plísn ." Nic z toho již neexistovalo. Vznášeli se v erno erném prostoru protkaném zá iv br álovou pavu inou. „Co je zase tohle?" hlesl Ková . „Zkratka," odv tila Natálie. „Aha." * * * Ljuba Bytewská sed la v otev ených dve ích Fabie. „Pane Vaší ku, ani nevím, jak bych vám m la pod kovat." „Sta í, když mi vrátíte m j džíp - a eknete mi, co se to d je v mém lese!" Šéfka Divize pro potla ování interrealitního pašování povzdechla: „To práv nem žu. Ovšem - kdybyste si p ál modré z nebe nebo hodinky s ropovodem, sta í íct."

Nadlesní na tuto nepoda enou repliku ani nereagoval, nepovažoval to za vhodné. „Anežko, doufám, že jste v po ádku," obrátil se k Mlyná ové a neobratn se jí snažil o istit ramena a paže od hlíny a v tvi ek. „Netušil jsem, že vaše vycházka na houby skon í takhle, na houby." „To p ece není vaše chyba, Lojzíku." „Já vím, to ti blázniví cizinci. Ale p ece jen je mi líto, že..." Bytewská vstala a mávnutím ruky p erušila slibn se rozvíjející dialog. „Poslyšte, pane Vaší ku, kdybych vám m la vysv tlovat, co se ve vašem lese d je, stejn byste tomu nev il." „Ale nepovídejte," pousmál se nadlesní tajupln . „Myslíte tím t eba n co o ohnivém drakovi, který b hem bitvy u Slavkova vylétl z hloubi Macochy? Nebo snad to, že zrovna dneska tady všude najednou rostou n kolikametrové houby? Jak bych tomu nem l uv it, když to první vid l m j praprad dek, ostatn zobrazení té události nakreslil do lesní kroniky, a to druhé jsem dneska vid l nejen já, ale i tady Anežka. A to nemluvím o tom, že nám tady najednou prší z nebe nahatí chlapi, to je z ejm to nejmenší, to je skoro normální, v porovnání s t mi ostatními v cmi." Ljuba Bytewská pozorn naslouchala lesníkovu monologu a vlídn se usmívala. „A to vám eknu, milá paní," pokra oval rozparád ný Vaší ek, „že ten drak - podle toho, jak jsem ten obrázek tuhle probíral s kamarádem od letectva - p ipomíná spíš letadlo než poletujícího plaza! To mi taky jist nem žete vysv tlovat, že?" Ljuba Bytewská ochotn zavrt la hlavou, že to taky nem že vysv tlovat. „Nemluv o tom," zvedl nadlesní Vaší ek ruku se vzty eným ukazová kem, „že ty tak zvan vojenské kamiony, co se tady ob as pohybují, možná pat í n jaké armád , ale ur it ne té naší. Tak, a co tomuhle všemu eknete?" „Výborn ," Bytewská krátce zatleskala. „Na vše jste si vlastn odpov d l sám. Ten drak byl náš letoun a ty kamiony jsou taky naše." „ í - naše...?" „Naší cestovní agentury EF, ostatn to logo jste mohl vid t i na t ch

našich závodních kamionech. Jezdíme v nich rallye Pa íž-Dakar. To víte, reklama je reklama." „Vy jste si d lali reklamu i p ed slavkovskou bitvou? S letadlem? V roce 1805?" „Jsme cestovka s dlouholetou tradicí." „Vy jste létali d ív než brat i Wrightové? V rámci reklamy?" „Ti sice vzlétli o pár let pozd ji, pravda, myslím v zim 1903. Ale my jsme použili jiný princip - ínské rakety, samoz ejm hlavn pro efekt. To víte, sponzo i to mají rádi." „A ty houby?" „Také reklama," pousmála se Bytewská. „Znáte to. lov k se pomalu bojí otev ít konzervu, aby na n j nevybafla n jaká vlezlá zn lka nebo rádoby vtipný slogan." Alois Vaší ek se podrbal na ele a po chvíli p emýšlení se zeptal: „Takže to, že vás zatkli a kolem leželi mrtví lidi - to všechno bylo jen jako? Nebo co to m lo znamenat? To jste tady natá eli n jaký reklamní klip?" „Vy reklamu ješt neznáte, vy ji možná znáte z té lepší stránky. Ale tohle je obvyklý konkuren ní boj." „Z ejm nechápu ty jemné nuance konkuren ního boje - vím jen, že vy od reklamy jste schopní všeho. Ale tak dob e: co pot ebujete?" „Pot ebuji si zavolat." Vaší ek jí podal sv j mobil. „Ne, to by nás mohli zam it. Nemáte doma pevnou?" „To je to ve vaší branži až tak ostré?" zeptal se nadlesní. „Bu te rád, že to nevíte," povzdychla si Bytewská. „Je to horší než v pop-music." „To musí být vskutku hrozné," podotkla Anežka a soucitn kývala hlavou. „V tom p ípad m žeme jet ke mn . Je to blíž než k panu Vaší kovi a mám doma telefon." „Ani nevíte, jak vám budu vd ná," obrátila se na ni Bytewská a stiskla jí ruku. Tihle dva neznámí lidé byli v tuto chvíli totiž jediní, komu mohla d v ovat. „A ten telefon si rad ji vypn te, pane Vaší ku, pro jistotu."

PÁN HUB

P ed biomobilem se rozzá il nachový kruh vypln ný vláknitou strukturou plektenchymu. Vylétli z ernozeleného prostoru a dopadli rovnou na b idlicový povrch silnice. P ed nimi p es celý obzor do noci zá ila myriádami sv tel no ní Praha. „Dobrá zkratka," pronesl Ková se zájmem. Nebyl ani tak p ekvapený z toho, kde se náhle objevili, ale jak se tam dostali. Tyhle d ti, libující si v houbách všeho druhu, evidentn využívaly biotechnologie do té míry, že v podmínkách tohoto sv ta dokázaly realizovat hyperprostorový pr nik. Což bylo obdivuhodné. Minuli exit í any a plynovou erpací stanici MYKOPLYN p ipomínající bruselské Atomium. „Kde z stal Niki s tím druhým?" zeptala se Dominika. „Nestrefili se do tunelu," poznamenala Natálie a ukázala na vypouklý displej. „Ale jsou živí. Máme je na GSM i s jejich bio árama." „Niki už je starej na to, aby lítal biotunelama," prohlásil Katonaut pohrdav . „Není," odsekla Dominika. „Vždy mu bylo teprve trnáct!" Nikolaj byl její velká láska, plánovali spole ný život - a jakmile bude Mín dvanáct, praští do toho. „Vždy to íkám," zazubil se Katonaut. „Mladší brácha tady toho zjeva," ukázal bradou na Ková e svázaného bionautickými pásy. „Nechte toho už zase!" ok ikla je Natálie, osvítila vnit ek vozu a op t si oto ila k eslo zády ke sm ru jízdy. Oba diskutující zmlkli. Vnit ek Laurin&Turba byl pokrytý zk íženými pásy houževnaté hmoty, ty nejsiln jší tvo ily kostru podivuhodného biologického vozítka, jiné zase vnit ní polstrování. R znobarevné indikátory, kontrolní body i osv tlení palubní desky m ly na starost drobné svazky fosforeskujících hub ádu Agaricales.

Ková sledoval houbovou pórovitou strukturu, která se stahovala z dív iny k že do nitra jejího t la. Stejn rychle, jako ji p ed chvílí obklopila a pohltila. Natálie si lehce p ejela prsty po pažích, aby se ujistila, jestli p echod z mykostruktury do pomalejší lidské existence prošel bez známky viditelného poškození k že. „Tak kde jsme to skon ili?" pronesla tiše a z tónu jejího hlasu bylo z etelné, že nemá as ani náladu na n jaké delší dohadování. „Vím," odpov d la si sama. „Ty mi ekneš, co jste sem m li doru it, a já nenechám zabít tvého kámoše." Ková se jí díval do jejích velkých modrých kukadel. P ipomínala hrdinku z anime, mohli podle ní kreslit Kusanagi z Ghost in the Shell. „Poslouchej, Natálie," ekl a cht l se k ní naklonit. Pouta ho však o to víc p itáhla do seda ky. „Opravdu nevím, o em mluvíš, ale jestli m žu n jak pomoct tomu druhému chlápkovi, jmenuje se Hulk, tak to ud lám. Je to takhle dost jasný?" Natálie se pooto ila k palubní desce a nepatrným dotekem p ejela oranžovou vypuklinu vlevo pod volantem. Z Ková e slezla pouta a schovala se do chorošové seda ky. „Pro ho pouštíš?" nesouhlasn se ozval Katonaut. „Protože ví, že to myslím vážn ." „Ale mohl jsem z n j ješt n co dostat," pozvedl mu ící houbi ky, ohnivce šarlatové. „Nic neví," ekla Natálie a Ková s údivem zaznamenal v jejím hlase smutek. P ipadal si náhle jako prašivý, nepot ebný, na nic. Protože té dívce s velkýma o ima nem že nijak pomoci. Protože ví, že nic neví... * * * „Na Jižní stojce p ed odbo kou na DEAD 1 se st etl vlásenkový kamion s dodávkou, takže ze sm ru od Trilobitího mostu m žete o ekávat dlouhé, popojížd jící kolony. Další zprávu máme od našeho poslucha e z Ovesné." „Ahoj bedla i! Jestli jedete Václavským tunelem, tak pod Staromákem je úpln ucpaný výjezd do Pa ížské. Poliši tam svád jí dopravu do jednoho pruhu, nevím, co se tam stalo, ale jestli m žete, vemte to radši po povrchu,

nejlépe, když vyjedete už n kde u Hlavního nádraží." „Tak, a to by bylo z dopravy zatím všechno. A my si te pustíme Hells Bells od skupiny AM/FM. Posloucháte rádio Bedla Beat." Natálie sed la celou dobu ke Ková i zády a v novala se ml enlivé komunikaci s dalšími vozy Houba . Po obou h ibovitých displejích napravo od volantu p ejížd ly svislé ady zelenavých ísel a znak . Mína p evzala ízení a Katonaut si vzal na hlavu mykop ilbu a pohroužil se do studia dalších mu ících praktik. Byl to vždycky šprt. John F. Ková sed l na svém míst a snažil se pochopit, do jaké šlamastyky se to zase dostal. Slovy zasv ceného: v jakém soukolí intrik a zpravodajských her se to ocitl. Bylo totiž víc než jasné, že a koli vše kolem vypadalo opravdu šílen , muselo to mít logický, pevný základ; p í inu a následek. „Natálie, mohu se - pro zm nu - zase zeptat na n co já?" ozval se po chvíli JFK. Projížd li práv kolem Národního muzea porostlého na rozích ob ími choroši - šupinatými energetickými retranslátory. Protáhlý kvádr vedlejšího Parlamentu podepíraly nohy kozák osikových, m ly pr m r p es p t metr . Dívka lhostejn p ikývla. „Ptej se, na co chceš. Škoda, že jsi ten nepravý." „To je mi líto, že jste se ve mn spletli." „Nám taky," odsekla Mína. „Mn jen nejde do hlavy pár v cí, a jestli m chvíli necháte mluvit, t eba všichni zjistíme, že možná nejsem až tak ten nepravý." „Zkus to," tiše ekla Natálie a oto ila se k JFK. „Na tu sch zku v lese jste p išli pozd zám rn ? Pro jste nechali federály, tedy místní policii, jak jsem pochopil, aby nás skoro dostala? To jen tak, pro efekt vašeho samotného zásahu? Jinak - byl vynikající, to bezesporu. Jste fakt dob í." „My víme," ekla Natálie. „A nebo jste se spíš dostali do problém souvisejících s tou ženou, co se tam objevila p ed námi?" „Jseš dobrej, d dku," poznamenala Dominika uznale a v poslední chvíli uhnula oranžovému popelá skému vozu s jasn erveným ná-

pisem Váš odpad, náš poklad. „Blbe ku," vzty ila prost ední ek za oknem. „Zkus p íšt blinkr." „Komtesa de Villefort je opravdová dáma," ekla Natálie. „Má v sob tu starou šlechtickou est; dokonce jsme se divili, že z ní nete e modrá krev. Škoda, že jsme ji museli prodat." „Stejn byla stará," podotkl Zden k Katonaut. „A nep ežila by první pouli ní bitku." „Takže ona s vámi nebojovala," pochopil z toho JFK. „Ne. ekla, že nebude ubližovat d tem," zlomysln se pousmála Mína. „I když jsme prý takoví hajzlíci proradní." „Myslela si, že jsme D de ka H íbe ka zabili," ekla vy ítav Natálie. „Ale pro bychom to d lali? My jsme jen použili jeho genetické otisky, abychom dostali do vašich sv t naše pátra e. D de ek není mrtvý." „Moment, moment," zarazil ji Ková . „Vy jste v kontaktu s profesorem, tedy s D de kem H íbe kem?" „Je to náš mykologický guru. Nau il nás všemu, co o houbách ví. Má nás rád, a my jeho," nádhern se usmála Natálie. „To on první odhalil, co nás za alo likvidovat," zvážn la. „Nejd ív jsme si mysleli, že to na nás hrají ruské mykogangy, podez ívali jsme i federální distributory." „A tak jsme to všem spo ítali," zasmál se Katonaut. Šla z n j hr za, i když to byl desetiletý klu ina se st apatými žlutými vlasy a zavíracími špendlíky v uších a v nose. „Nikdo nebude zabíjet naše experimentátory, a v našem regionu už v bec ne," prohlásila Natálie s hlasem plným tichého, ovládaného vzteku. „Stálo je to všechny dost život , starce nad dvacet nepo ítáme, t ch byly tisíce. Byla to krátká válka proti všem. Dneska už federálové v dí, kam m žou - a kam nevstoupí ani náhodou." „To jsem si všiml v tom lese," poznamenal Ková tiše. „Jenže experimentáto i umírají i nadále. Nem žeme zaru it m st m, která máme pod kontrolou, bezpe né p ipojení. Statisíce lidí jsou na nás závislé, na našich houbách. Hledali jsme nové možnosti vnit ní komunikace, k ížili dosud nepoužívané druhy s t mi nejvýkonn jšími, protože..."

„Protože ta nová droga - nebo co to vlastn je - vám za ala rušit monopol. Najednou jste tady m li n co, co jste nedokázali ani ovládat, tím mén distribuovat. Ano?" „Zjednodušen e eno - ano." „A H íbe ek Smotlacha vám nedokázal poradit," dodal spíš pro sebe Ková . „Víte aspo pro ?" „Nevíme. Ale sledovali jsme každý jeho krok, každé jeho napojení na Strukturu. P itom jsme objevili ty blesky. Stejné blesky, ze kterých jste vypadlí vy dva, s tou bednou kytu, myslím. Používal je z ídka, ale my v d li o každém jeho hnutí, znali jsme skoro každý jeho úmysl. Ob as nám zni ehonic zmizel, jindy zase komunikoval s mihotajícími se obrazy lidí. Po jednom takovém spojení zkolaboval. Bylo to fakt ošklivé. Myslel si, že um e, ale my jsme ho napojili p ímo na Mykostrukturu." „N co jako kyberprostor," dodal JFK. D ti na n j udiven pohlédly. „To nic, já si jen dávám dohromady souvislosti." „A pak jsme ho použili k vytvo ení kompletního genetického obrazu. Byl sice proti, ale my jsme necht li, aby nám um el. A zárove jsme se museli dostat k blesk m. ekl nám, že t mihle výboji se sem dostává ta nová droga. A že tomu musíme zabránit, protože to zni í celý náš sv t. Jenže, bohužel, nev d l, odkud se to sem dostává - a co to je." „To jste se mu docela odvd ili, za jeho d v ru," ekl Ková , „Tím špehováním. Pak jste za ali p i každé aktivaci hyperfantóma - tedy blesku - vysílat na druhou stranu vaše pátra e. No, takhle agresivní houby nazývat pátra i je pon kud eufemistické... A kdo vás vlastn nau il zacházet s tou neznámou technologií?" „Nikdo. Když ve t ech letech každý prcek ovládá mobil a v erpégé kách rozhoduje strategii t ch nejv tších bitev, tak pro by nás m l n kdo u it pár p íkaz m a rozpoznat n kolik tla ítek? A navíc, D de ek H íbe ek byl opravdu starý, tak m l spoustu procedur a akcí týkajících se „blesk " popsaných ve vlastnoru n napsaném manuálu." JFK si uv domil, že vlastn i jeho fascinují p tileté d ti suverénn ovládající domácí kino, a tak sám sob slíbil, že se nebude vyptávat na tak samoz ejmé v ci. Ale jednu otázku p ece jen musel položit, dnes podruhé:

„Pro jste p išli pozd do toho lesa?" „Komtesa nám nazna ila, že podle záznam z posledních H íbe kových blesk by mohla ur it, odkud se sem dostává to svinstvo. Dokonce nám ekla, že kdyby tu látku mohla poslat do laborato í, že by jí to velice pomohlo ur it místo p vodu." „Takže Andrea sem šla úmysln ," ekl tiše Ková . „Ale pro to prost nep edala Agentu e jako další p ípad interrealitního pašování?" Natálie na n j chvíli hled la a pak jen zavrt la hlavou. „Protože jsme ji prodali." „Prodali? Za to, že vám cht la pomoct?!" „ ekla nám, co jsme pot ebovali v d t. A ten, komu jsme ji prodali, nám prozradil víc. ekl nám, že ti, co p ijdou za Villefortovou, budou v d t o nové „houbi ce" mnohem víc - protože se s ní již v minulosti setkali. Krom jiných jmenoval i tebe, Ková i." John Francis Ková se zamyšlen podrbal po t ídenním strništi. „Znám pár lidí, kte í mají tyhle cenné informace. Ale jen jednoho, kdo dokáže poštvat do války i d tské gangy, aby si zajistil nadvládu nad dalším sv tem." „On to tady nechce ovládnout," namítla Natálie. „To mu k ivdíš. Chce nás ochránit p ed cizí houbou. Tím, že ochrání nás, ochrání náš sv t a naši nadvládu nad ním. Vždy to je jednoduché, Ková i. Nehledej v tom žádné spiklenecké teorie." „Poslyš, Natálie, není ti divné, že ten váš záhadný cizinec je tak dobrotivý, že vás chce jen ochra ovat - a nic za to nechce?" „Ale on si p ece ekl cenu, za níž nám pom že." „A to?" „Komtesu de Villefort a vše, co má v hlav . To mu prý vynahradí n kolik dalších sv t ." Ková nev ícn zavrt l hlavou: „Ne, tomu nem žu v it." „ emu?" „Že by se Andrea nechala zajmout desetiletými fracky a nechala se vym nit jako žok s obilím. Kdyby cht la, tak by vás všechny postavila do pozoru a naklusali byste do školy, zmetkové." „Jenže ona necht la."

Ková se zamyšlen díval na Natálii. Ta jen p ikývla a dodala: „ ekla, že se s hrab tem Hawkem ráda zase uvidí." JFK si jen povzdychl. „Hm, ta holka snad nikdy nedostane rozum." * * * Ková vystoupil z biomobilu a rozhlédl se. Na Národní t íd bylo rušno i ve t i ráno. Skupinky turist se potulovaly podél osv tlených výkladních sk íní se spo e od nými dívkami, na Národním divadle ozá eném shluky fosforeskujících ir vek bílých blikalo neónové srdce a nosi i pouli ní reklamy lákali kolemjdoucí na no ní p edstavení mykopunkové opery na téma obchodu s bílým masem „Prodaná nev sta". Nad centrem stov žaté Mati ky m st se vznášely vosí vrtulníky státních jednotek, ale podle nepsané úmluvy sem nikdo z oficiálních strážc po ádku celé dny a noci ani nepáchl, pokud nebyl pozvaný. Ková e ani nezarazilo, že v tšin p ítomných nebylo víc jak patnáct let. Tohle byl d tský sv t, v tom nejbizarn jším slova smyslu. „Hele, starej, co se tady poflakuješ?" vyjel na n j holohlavý klu ina s vytetovanými zk íženými kladivy na temeni lebky. „Vyval pr kazku!" Ková se tázav oto il na Natálii. Necht lo se mu toho na vaného caparta ve ejn pohlavkovat. „Ten je náš," ekla dívka. „O n j se nestarej." Holohlavý p íslušník domobrany pooto il hlave armádního samoraidu na Natálii... Náhle se zarazil, zbledl a za al koktat: „Promi , Jasná! Pro Pána Hub, nepoznal jsem t v tom jeho stínu!" Klekl si na jedno koleno, sv sil hlavu a podával Natálii samoraid: „Nejsem hoden, abych nadále sloužil našemu Velkému Kruhu!" Natálie položila chlapci ruku na rameno a vyzvala jej, aby vstal. „To je dobré," usmála se na n j. „Dob e konáš svou službu, jedenáct stosedmi ko," p e etla si p ed okamžikem, když p edpisov poklekl,

jeho služební íslo vytetované na hlav pod zk íženými kladivy. „Poj s námi. A tohoto starce povedeš, jako bys ho zatkl." Natálie p istoupila ke Ková ovi, dala mu ruce k sob a jedenáct stosedmi ka mu položil na záp stí širokou zatýkací stuhu. Ta na lidské k ži ožila a sev ela ob záp stí. „Takhle to bude lepší," poznamenala Natálie a šibalsky se na n j usmála. „Je pravda, starce, že v téhle ásti m sta jsi nápadný jako pýchavka na louce." A tak krá el agent bez bázn a hany, John Francis Ková , se spoutanýma rukama a za dohledu devítiletého chlapce po Národní t íd a rozhlížel se po sv t plném ozbrojených, zdrogovaných a evidentn dob e se bavících d tí. * * * Vešli zadním vchodem do Národního divadla. Prošli kolem maskéren a hereckých šaten a dostali se do zákulisí. „Znám jednu dívku, ta má houbi ky, má houbi ky," ozývalo se z pravé strany jevišt . „Zná jednu dívku, ta má houbi ky, má houbi ky!" odpovídalo to z druhé strany. „Efedrinu, efedrinu dostane ty i lži ky!" „ V efedrinu, v efedrinu jí poplavou zorni ky..." * * * Natálie sundala Ková ovi pouta a vrátila je jedenáct stosedmi ce. Chlapec z domobrany se uklonil a odešel. Nat pokynula Ková ovi, aby šel první. Hudba a operní árie pomalu mizely v dáli a JFK s celým doprovodem, p vabnou Natálií, obez etnou Dominikou a zarputilým Katonautem, scházel po širokých kamenných schodech stále hloub ji do podzemí. V hrub vytesaných nebo obezd ných chodbách sem tam minuli hlou ek strážných, jinde zase Ková udiven nahlížel do ohromných jeskynních dóm osv tlených pórovitou fosforeskující hmotou, a ce-

lou dobu, po kterou krá eli rozlehlým podzemním bludišt m, byly intenzivn cítit houby. Došli na konec jedné chodby. P ed nimi se do skály zasunuly kruhové dve e. Uprost ed oválné místnosti plné houbovitých displej , pableskujících trs lysohlávek, václavek a muchom rek se na poddajné hn dé podlaze z tisíc h íbk ty ilo pohodlné k eslo z ob ího choroše. „Pozdrav Pána Hub," tiše pronesla Natálie. „Možná ho znáš pod jiným jménem." K eslo se zvolna oto ilo. „Vítám t , Jene! Doufám, že jsi m l p íjemnou cestu..."

KUJME PIKLE

Obrovité stromy se kolem nich ty ily snad do samých nebes. Mezi p evládajícím porostem smrk a mod ín rostly i topoly s kmeny, které by neobemkli ani t i chlapi, v kovité buky nebo sukovité duby a o ešáky. Lesy kolem Macochy jsou rozmanité a p ív tivé, pokud lov k není práv na út ku. Nikdo z t ch t í ani nepromluvil. Po zt ešt ném úprku na všechny najednou padla únava, t žká opona se zatáhla za jedním zt ešt ným d jstvím a jaké bude další, nikdo v tuto chvíli netušil. M li za sebou hodinu ostrého pochodu, dokázali se jak vyhnout hlídkám, tak se skrýt p ed slídícími vrtulníky. Ljuba Bytewská sed la na mechem porostlém pa ezu. Nadlesní Vaší ek d ep l na bobku. Anna Mlyná ová se zády opírala o štíhlý kmen st íbrné jedle. Do lesního ticha se náhle ozvala klavírní melodie z filmu Podraz. Ljuba Bytewská nev ícn pohlédla na myslivce. Ten omluvn pokr il rameny a vyndal z náprsní kapsy mysliveckého saka ernou Motorolu. Palcem odklopil placatý displej s erveno erným jelenem z mysliveckého zombie hororu Choking hazard. Bytewská zasy ela: „Neberte to!" „To je šéf," zatvá il se nadlesní Vaší ek dot en , ale prst nechal ztuhlý nad zeleným senzorem se stylizovaným telefonním sluchátkem. „Ur it bude zv davý, co se to tady stalo." Bytewská p istoupila k Vaší kovi a telefon mu sebrala. Jedním rázným stiskem jej vypnula. „Vy taky máte zapnutý mobil?" ledov se usmála na Mlyná ovou. Ani ka Mlyná ová p ikývla, hned ho deaktivovala a podala jej rázné žen . „To je to tak vážné?" zeptala se nejist . Ljuba Bytewská ml ky p ikývla a Mlyná ová tiše vyjekla.

„To si pište!" ekla Bytewská. „My od reklamy neznáme bratra! Ale nebojte, vy jste pomohli mn , já zas pomohu vám!" usmála se povzbudiv . „Za chvíli budeme u m ," vzlykla náhle Mlyná ová. „Já se tak t ším dom ." * * * Major Andreas Wolfgang stál u otev ených p edních dve í hummeru a na hlav m l sluchátka s mikroportem palubní vysíla ky. „Ano, pane! Ne, pane. Jist , pane. Ne, to ne," stál Wolfgang v pozoru u dví ek pancé ovaného vozidla. „Nenašli. Dosud ne, pane," sundal si epici a h betem druhé ruky si ut el kapky potu z ela. „Ano, pátráme. Ne, nenašli." Pozorovatel z Odd lení vnit ních v cí, kapitán Fassbinder, postával o pár metr dále a potuteln se usmíval. Dovedl si živ p edstavit, co se Wolfgangovi ozývá ve sluchátkách. P ál tomu nafoukanému maj rkovi tenhle rozhovor, p ál všechno špatné všem lidem z Divize pro potla ování interrealitního pašování. A to z jednoho jediného prostého d vodu: jeden z velících d stojník této sekce, lépe e eno d stojnice, jej p ed chvilkou po astovala rázným polí kem. P ed ostatními. „Jist , pane! P edám kapitána Fassbindera! Dovolte mi odejít, pane! Ano, pane? Kam že mám jít, pane? Promi te, nerozum l jsem. Aha, tam... Ano, provedu," dodal major Wolfgang a ztuhl. Strnule se nap ímil a oto il se ke kapitánovi z Odd lení vnit ních v cí. „Pan poradce si p eje s vámi mluvit," p edával mu sluchátka s mikroportem. „Nep íjemný rozhovor?" zašklebil se Fassbinder a p iložil si sluchátka k uchu. „Dobrý den, pane," pronesl zvu ným barytonem a vít zoslavn se usmál. „Ale to víte, d lám, co mohu. Jenže bych tady pot eboval n jaké lidi. Ano, jist ! Myslím samoz ejm n jaké schopné lidi, haha! P esn , jak íkáte, pane!" Major Wolfgang tiše sk ípal zuby. Ješt , že m l dobrého zuba e. „Ano, pane," zaklán l se a p edklán l se kapitán Fassbinder, aby bylo z ejmé, že je zcela v pohod . „Zajisté, vše dám do hlášení a budete ho

mít i s vizualizací, ano, do p l hodiny na monitoru. D kuji, pane. Jste laskav. Jist , spolehn te se... A vy ídím mu to." Kapitán Fassbinder podal sluchátka do vozu idi i a pak se obrátil na Wolfganga. „Majore, pan poradce mi zejména kladl na srdce, abych v našem odd lení projednal vaše p ípadné povýšení. Samoz ejm , pokud tuhle houbovou blamáž zprovodíte ze sv ta stejn rychle, jak vznikla. Tím zprovodit pan poradce nemyslí zú astn né, kte í se houbami z dimenze devadesát dev t nakazili. Tito vojáci, jakož i civilní pracovníci v deckých sekcí, budou umíst ni v p ísné izolaci. A to do té doby, než se vysv tlí kolaps, který vedl k tak rozsáhlému pr niku z Houbového sv ta." „To ale m že trvat roky," podotkl major Wolfgang zkušen . „P esn tak," usmál se jízliv kapitán Fassbinder. „My máme asu dost." „To ale fakticky znamená zánik Divize pro potla ování interrealitního pašování - v tomto personálním složení." „P esn tak," zhoupl se Fassbinder na patách. „My máme lidí dost." Major Wolfgang byl voják, kterému jeho pod ízení - ob as právem - íkali zelený mozek, p ípadn Suchar, vlastn Whiskas. Podle n kterých se tenhle armád pln oddaný muž musel narodit v malé, slušivé uniform , podle jiných první slova, která ekl, byly „Ano, pane! Provedu, pane!" Jedno se mu však nedalo up ít: díky zjednodušenému vid ní sv ta, zredukovanému na takové základní pojmy jako p ítel/nep ítel nebo pod ízený/nad ízený byl velice vnímavý k dalším antonym m, t eba - osobní zodpov dnost/p ehnaný alibismus. „Tak dob e, kapitáne," pronesl Wolfgang a usadil si brigadýrku na husté, prošediv lé vlasy. „Beru si na zodpov dnost všechny lidi z této pobo ky, a pokud se prokáže jejich pochybení, neujdou trestu, a již káze skému, i tomu, který bude vynesen vojenským soudem." „Všechny lidi? Jaké všechny lidi, majore, když vám jedna ženská b há tady n kde po lese, další sbírá houby v dev tadevadesáté dimenzi - a to nemluvím o tom Ková ovi, který je možná tam a možná taky úpln n kde jinde, než má být."

„Kde má - podle vás - Ková být?" zarazil Wolfgang kapitána Fassbindera uprost ed v ty. Ten jen mávl rukou a odcházel ke svému vozidlu. Major Wolfgang za ním zamyšlen hled l. * * * Bytewská, Mlyná ová a Vaší ek zastavili na okraji palouku pokrytého m kkým mechem a hustou trávou. Mezi stromy vid li k ivolaké koryto potoka obklopené porostem kapradí. Nedaleko zak i ela sojka, vylétla z koruny buku a zmizela v dáli. „Dává o nás znamení ostatním," ohlédla se Anežka. „Doufám, že není napojená na GSM," ohlédla se za ptákem Bytewská. „Támhle bydlím," ukázala Anežka Mlyná ová. Byl to p ízemní obílený domek se sedlovou st echou, d ev ný štít byl nat ený stejn pe liv jako rozev ené okenice a kolem domku se vlnil pla kový plot. Pod vrcholem štítu se b laly porcelánové izolátory pro elektrické vedení a o metr níže bylo vedení telefonní. „Jd te nap ed," pobídla oba Bytewská. „Já tady chvíli po kám. Jestli bude všechno v po ádku, otev ete okna. Pak p ijdu." Za chvíli se i ona s úlevou posadila na širokou dubovou lavici vedle kachlíkových kamen. Vzala si na klín bakelitový telefonní p ístroj, o n mž si zprvu myslela, že je to starožitná atrapa, ale byl funk ní, a za ala vytá et první ze trnácti íslic. „Dobrý den. Vítá vás informa ní centrum agentury Gaudeamus igitur. Pokud chcete znát p edpov po así, stiskn te jedni ku. Pokud chcete burzovní zprávy, stiskn te dvojku. Pokud chcete mluvit o vašich sebevražedných sklonech spojených s po asím nebo burzovními zprávami, stiskn te trojku. Pokud váš p ístroj není vybavený tónovou volbou, po kejte na spojení s naším operátorem. Nezav šujte se, jste v po adí." Bytewská si povzdechla. Zas ty laciné fórky. „Vladimír Ko anskij. Dobrý den. S ím vám mohu pomoci?" „P edpov po así na p íští tvrtek," poru ila si Bytewská. „Pov trnostní podmínky budou velice p íznivé. Posu te sama.Okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30. Teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33.

Výška, tlak, teplota, rosný bod: 570, 954, -7,6, -3,6, 2760, 725, -9,9, -14! Lepší po así jste si nemohla p át." „D kuji, to bude ono. Dejte mi okluzní frontu, 359-44." „P epojím vás. M jte chvilku strpení." „Já mám chvilku," odv tila Bytewská otráven . „Co mi zbývá?" dodala zbyte n , protože na druhé stran již nikdo nebyl. Ve sluchátku se ozývalo jen praskání telefonní a informa ní sít . Bytewská samoz ejm dob e v d la, že práv probíhá nejen analýza jejího hlasu a jeho porovnávání s digitálními otisky, které má Agentura evidované u každého zam stnance, externisty nebo i jen ob asného rezidenta. Souasn si na geostacionárních drahách povídají špionážní družice a mezitím se up es uje zam ování její pozice. „Prosím?" ozval se tichý, hluboko posazený hlas. Bytewská si vzpomn la: byl to tentýž hlas, jenž se ozýval ke konci vyšet ování jejích lidí ohledn Armád nesmrtelných. Ta mise byla v bec celá bláznivá, snad ješt kontroverzn jší než Jeruzalémský masakr. Sama pak ten klidný hlas, když pozd ji v klidu rozebírali onen ned stojný výslech na Odd lení vnit ních v cí, pojmenovala - od té doby mu íkali pan Záhadný. Byl to ten, který ušt d il agenturnímu prokurátorovi ádný polí ek, alespo tak to vypadalo p i poslechu ze soudní sín . Potom se sám ujal vyšet ování a pozd ji to celé uzav el tak, že její odd lení a její lidé prošli do dalšího kola zt ešt ných a nebezpe ných misí bez ztráty bodu. „Major Bytewská," p edstavila se. „Dlouho jsme se neslyšeli, pane." „Záleží na tom, jakou asovou linii máte na mysli?" ekl pan Záhadný a Bytewská by mohla p ísahat, že se usmíval. „Inu, pokud se všechny zásadní galaktické pr švihy soust edí vždycky do jediného univerza, a to zrovna do mého, tak mám na mysli moji linii. Myslím... asovou." „Dob e, paní Ljubo. Co se tedy v té vaší pr švihové linii odehrálo, že mne kontaktujete práv tímto nestandardním zp sobem?" „Pane, vypadá to, že máme vážný problém. Tedy - možná máte problém vy, když si vybavím ono soudní p elí ení kolem terakotovych vále ník . Tehdy to vypadalo, že z ejm víte mnohem víc než ti pod laní právníci z OVV. A že vám jde o víc, o moc víc."

„Poslouchám vás, Ljubo." „Všichni t i jsou zase ve stejné dimenzi. Jenže k tomu, aby naši lidi zasáhli s odpovídajícím ú inkem, pot ebujeme nejmí dv jednotky Military divize." „Pokud tam je komtesa a ten rebel, nejsou zapot ebí žádné posily." „Te si nejsem jistá, jestli to je od vás myšleno jako chvála nebo hana?" „Berte to jako fakt. Od této chvíle považujte dimenzi devadesát dev t za odepsanou." „Po kejte, pane! A pro jsem vám tedy m la volat?" „Protože jsem pot eboval potvrdit tah." „Jaký tah?" „Tah jezdcem." Bytewská m la sto chutí praštit sluchátkem o dubová prkna lavice, na níž sed la. „Dob e, tak jsem vám to potvrdila. A co mám d lat te ?" „Vy kejte na mého kurýra." Ljuba Bytewská se rozhlédla. Nadlesní Vaší ek a Anežka Mlyná ová celou dobu sed li u jídelního stolu s ru n vyšívaným ubrusem a ani nedutali. „Jist . A poznávací znamení?" „Žádné. Za dv minuty prost zaklepe na dve e a p edstaví se Rorýs. To vše. Nashledanou." * * * Za dv minuty se ozvalo halasné zabušení na dve e. Ljuba Bytewská v rukou svírala loveckou brokovnici, stála p ímo p ed vchodem. Kývla na nadlesního, ten otev el dve e a schoval se za jejich otev ené k ídlo. Nevid l p íchozího, ale jasn slyšel jeho rázný, bodrý pozdrav. „Dobrej den. Jdu správn ? Jmenuju se Rorýs."

PLODNICE STROM RAJSKÝCH JÍME

„Rabbi, proboha, kde se tady berete?" „M l bych t pou it, abys nebral jméno Boží nadarmo, ale... Rád t zase vidím, chlap e," dodal rabín Jehuda Löw ben Bezalel, vstal z k esla a rozev el náru . Ková k n mu p ikro il a objal jej kolem ramen. Rabbi byl víc než o hlavu menší. „Minule jste n jak záhadn zmizel," pronesl Ková , když se oba posadili p ed st nu plnou monitor . „Ale váš vzkaz, že jste v po ádku, jsem dostal." „To jste byli s komtesou de Villefort zrovna n kde na mo i, že?" JFK p ikývl a nejist se rozhlédl. „Ano, to jsme se usilovným koupáním zbavovali nános hlíny z t ch zatracených terakotových vále ník . Ale, abych pravdu ekl, rabbi," zakašlal Ková teatráln , „ ekal jsem, že když tady narazím na vás, že by tady n kde mohla být i Andrea. Asi už víte, že se mi, holka, n kam ztratila." „Nejen tob , Jene. Nejen tob ," obrátil se rabbi Löw v k esle a zmá kl na ovládacím pultu nevelké šedohn dé klobouky holubinky ernající. Na vrchní ad biologických displej se za aly m nit výjevy. Dosud z etelné obrazy podve erních ulic osv tlených lampami z trs líhy nahlou ené a s mihotajícími se sv tly zluto erných taxík se za aly rozpoušt t, rozmazávat, rozplývat... „Vidíš?" ukázal rabbi na t i levé obrazovky. „Tohle mi nejde do hlavy." Ková se zvedl z k esla a podíval se zblízka na vypouklé žampiónové monitory mykopunkového koncernu Ono-Sendai. Pak o dva kroky ustoupil, ale vid l po ád jen to samé. „Mn taky ne."

Díval se totiž na neustále se m nící shluky skvrn, které v lepším p ípad mohly p ipomínat slavná impresionisticka plátna Moneta nebo Pissara, v horším p ípad nic. Což se Ková ovi zdálo nejpravd podobn jší. „Ach, promi ," b inkl se rabbi do jarmulky. „Já hlava skopová, jak jsem mohl zapomenout! Ty v sob p ece nemáš dekodér!" A rabín si opakovan klepal do vršku hlavy, až to zvonilo. JFK se zaražen díval na rabína a pak si taky dlaní ukl do temene hlavy. „To bude ur it tím," prohlásil nejist . „Nu, hnedle to tedy napravíme. P istup blíž, Jene, a sklo hlavu." Ková tak u inil a vzáp tí ucítil vzadu na krku studený dotek, kontakt s jakousi poddajnou látkou. Cht l se na n co zeptat, ale náhle se mu zatm lo p ed o ima, pak se mu rozsvítilo v hlav a nakonec se jeho mozek obrátil naruby, tak mu to alespo p ipadalo. Za ínal rychle ztrácet pojem o asu a prostoru - ale kupodivu to v bec nevadilo. Naopak, m l pocit, že kone n ví, kde je v tomhle sv t jeho místo. Ne v tomhle asu a prostoru, ale v jiném asoprostoru. JFK vzhlédl k rabínovi a místo n j p ed ním stál sta ešina v mechovém kabátci porostlém okrovými t epenitkami, kaštanovými pest ci a zejména sv žími, zá ícími hlavami lysohlávek. „Zdravím t , Pane Hub!" zasmál se Ková vesele a pozvedl ruku s roztaženými prsty. Vypadaly jako zelenomodré, povlávající chobotni ky. „Vítej kone n v tom správném sv t ," roztáhl houbový mužík ústní otvor ve tvaru rozkrojené hlavy k emená e b ezového. „Tím myslím, ve správném sv t jen v této dimenzi," poopravil se Pán Hub výchovn , ale to už bylo marné. JFK ho stejn už nevnímal. Nadšen pozoroval, kolik barev a rozm r m že mít okolní, zdánliv normální sv t. Sledoval širokopásmové monitory Ono-Sendai a nesta il se divit, co se na nich objevilo místo p vodních barevných skvrn. Byla na nich lesní mýtina a sršící hyperfantómové blesky. To místo znal. Potom se objevila komtesa de Villefort a houbové d ti. A nakonec nízko nad nimi p elet la vosí helikoptéra... Ne, to nebyl policejní vrtulník!

Nad moravským lesem se vznášel levitující erno erný ko ár tažený ty sp ežím ok ídlených vraník . Na dví kách se leskl platinový erb s jest ábí hlavou na pozadí písmene X. „Tohle mi n jak nehraje," ekl rabbi s pohledem up eným na horní displeje. „P ece ho museli všichni vid t, d ti i Andrea." „Což znamená jediné," pronesl zamyšlen Ková . „Jist , ta sch zka byla p edem domluvená." * * * „Houby se od tak zvaných vyšších rostlin liší p edevším tím, že postrádají listovou zele , chlorofyl. Jeho nep ítomnost má rozhodující vliv na zp sob jejich života a tato skute nost výrazn ovliv uje zp sob koexistence houbové Struktury s lidskou civilizací. O tom, že houby jsou nejvyšším stupn m evolu ního vývoje, sv d í už jen tento prostý fakt," ekl profesor Miroslav Smotlacha a ukázal prodlouženým, asi t ímetrovým ukazová kem na trojrozm rnou projek ní tabuli Ono-Sendai. Studenti t etího ro níku sed li ve sluncem prosv tlené hale Mykologického institutu Univerzity Karlovy. Všichni se mohli považovat za zkušené vysokoškoláky, nejstarším v p ednáškové síni bylo totiž skoro t ináct let. Houbami prorostlá mládež mohla v t chto chvílích sledovat animovaný p erod primitivních naturálních hub v celosv tovou informa ní Strukturu zvanou MYKONET, ale místo toho se v novala mobilním radostem všeho druhu, zejména 4D hrám, dvojsmyslným vzkaz m s p ímou vazbou na erotogenní oblasti mozku a v neposlední ad i pozvánkám na kolejní párty. „Pro Pána Hub," podotkla Neomi. „Kolikrát jsem tohle už slyšela." „Opakování - matka moudrosti," ušklíbla se Petra. „Jako bys neznala H íbe ka." „P i zkoušce si nechám vykouknout bradavku a opakování bude vyešený - uvidí se, kde v tu chvíli bude moudrost." Ob se zasmály hlasit ji, než byla p ítomná zvuková hladina ruch a hlas .

Smotlacha pohlédl sm rem k rušícím dívkám, v klidu pokra oval ve výkladu a p istoupil k tabuli. Sebral k ídu, p elomil ji v p li a ladným pohybem oba kousky hodil po neposedných hol inách. Petra i Neomi jakoby mimod k zachytily letící k ídy, zvedly se a ob zp sobn sestoupily ke stupínku. Položily k ídy na st l, uklonily se a s dokonale sehranou grácií jednovaje ných dvoj at odcupitaly zp t. Profesor Smotlacha se p es veškeré výše popsané d je nenechal vykolejit z pe liv p ipravené p ednášky; vlastn jen zavrt l šedinami pokrytou hlavou, usmál se a nerušené dál pokra oval: „Zelené rostliny zachycují slune ní zá ení a s jeho pomocí dokáží prost ednictvím chlorofylu p em nit vodu a kysli ník uhli itý na cukr, tedy organickou látku, která je výchozí surovinou k emu? K tvorb dalších organických látek, jako jsou t eba bílkoviny, škroby nebo tuky. Houby se však v tomto p ípad podstatn odlišují od všeobecn paušalizované rostlinné íše. A v tom je jejich p vab. A jaký?" * * * „Volala ti Nat? Platí to dneska ve er? Mám nape ený dost dobrý kolá ky," zašeptala Neomi. „Nep ijde. Prej kone n dostala ty distributory zlatý dávky." „Nekecej? Tak to je síla! Co to je za hajzly?" „Ti samí, co se motali kolem cestovních blesk H íbe ka," odv tila Petra. „Ale ty jsme p ece odchytli, nebo ne?" „Ne. To byla jen n jaká stará ženská; navíc v tom prej ani nejela. Nat si dokonce myslí, že nám cht la pomoct." „Nat má jeden zásadní problém," zasy ela Neomi. „V í lidem, kterým je víc než patnáct." „Ty seš, ségra, n kdy fakt kráva. Kolik je H íbe kovi, když ho všichni tak žerou? Sto patnáct? Tisíc patnáct?" „H íbe ek do týhle kategorie nepat í, to p ece víš! H íbe ek není lov k. H íbe ek je B h." „A co Pán Hub?" „Na H íbe ka nemá nikdo."

„Ty si, ségra, fakt koleduješ. Takhle se rouhat. Kdyby tohle slyšel n kdo z domobrany..." „A si trhnou, blbouni vymatlaný." * * * „Houby jsou totiž na tom z hlediska výživy podobn jako živo ichové. Všechno, co pot ebují k životu, musí dostat hotové, tedy v podob organické. P ijaté látky si pak p estaví, upraví dle pot eby. A této výživ íkáme jak? Této výživ íkáme heterotrofní!" ukázal D de ek H íbe ek na další panel a za ukal na p íslušný odkaz. „Pozor, bude záhada," podotkla Neomi. „Jak si potravu opat ují živo ichové, to známe," pousmál se Smotlacha a všichni v tu chvíli museli pochopit, že tohle ho prost baví. Byl to prost D de ek H íbe ek, a si o n m zlé jazyky vykládaly, co cht ly. „Ale kde a jak si ji opat ují houby?" „Tak se ukaž, blamáž," napov d la Petra a p evzala si od Neomi ješt nevyždímanou houbi ku. „Ááá, ta píše," vzdychla a zorni ky jí zablikaly jako semafory. „N které z hub, a nyní mluvíme o podprahové Struktu e, berou potravu jiným živým organism m. Tedy nap íklad rostlinám, živo ich m - a nám, lidem. Podprahová Struktura, tak, jak jsme ji geneticky vyšlechtili a p izp sobili k obrazu našemu, nás dokonale využívá. Jenže - díky Pánu Hub - existuje i další skupina hub. A to podstatn v tší. A jakpak se jim íká?" „Jsou to houby saprotrofní," zavrt la Neomi hlavou. „Jsou to houby saprotrofní," ukázal profesor Miroslav Smotlacha na další 3D pulsující obraz. „Tyto houby si opat ují pot ebné výživné látky z neživé organické hmoty. Jsou další významnou sou ástí Struktury. Mnoho plísní bylo pro lov ka prosp šných ješt p ed vznikem Struktury, nap íklad prastaré ušlechtilé plísn typu Niva nebo Hermelín. Krom t chto až groteskních p irovnání," profesor se krátce zasmál, oto il se na žáky a ti zahýkali, aby H íbe kovi ud lali radost, „je vhodné si uv domit, že houby jsou nap íklad zapojeny do výroby nejr zn jších kyselin, plastických hmot nebo - jak p ítomné dívky

jist v dí - i do vo avek. Poslední hit MYKOTEROR jsem porovnával s plastickými houbovými výbušninami a mohu jen prokázat stále výrazn jší stírání hranic mezi jednotlivými pr myslovými obory. Dalo by se vlastn íci, že nás ženy svými vo avkami doslova terorizují." „D de ek se dneska rozšoupl," zachichotala se Neomi. Houbi ky jí zase ud laly dob e, proto je m la ráda - houbi ky, D de ka H íbe ka i celý tenhle podhoubím prorostlý sv t. „Takže jaký je další nezastupitelný úkol hub a plísní v našem sv t ? Houby se živí odpadní organickou hmotou, kterou jinak nedokážeme využít. Bez hub by život v našem sv t nebyl možný. Houby pat í mezi tak zvané reducenty, zahajují rozklad látkových zbytk a mrtvých t l rostlin a živo ich , který po nich dokon ují baktérie. Houby s t mito specializovanými druhy baktérií vracejí p d a do ovzduší vše, co rostliny odebraly a živo ichové od nich p evzali!" „A te to p ijde," zašeptala Petra. „Houby jsou tedy jedine ným, nezastupitelným lánkem v kolob hu biogenních prvk . Bez hub a baktérií by došlo k tak závažnému narušení biosféry, že by zcela ustal život na naší planet !" Profesor Smotlacha stál za e nickým pultem a ze zdvižených rukou, z houbovit protáhlých prst sršely do prostoru auly mihotající se bioelektrické výboje. Bylo by to vskutku p sobivé, kdyby to ovšem již jako studenti prvního ro níku nevid li nejmén t ikrát b hem semestru. Ale i t e áci byli zp sobní, každé oživení p ednášek je vítané. Z n kolika míst se ozval zprvu ojedin lý potlesk, který posléze p ešel ve zcela živelné skandování. P ece jenom - profesor Smotlacha pat il mezi nejoblíben jší profesory, byl to nestor univerzity, byla to živoucí fosílie, byl to takový talisman pro št stí. * * * Dve e do posluchárny se pootev ely. V nich se objevila st apatá díví hlava s velkýma zelenýma o ima. S velkýma vyd šenýma o ima. „Nat! Co se d je?" zak i ela Petra sou asn s Neomi na celou halu. Jednovaje ná dvoj ata totiž okamžit zaregistrovala kamarádku v nesnázích, nechala všeho a rozb hla se ke dve ím.

D de ek H íbe ek je ani nenapomenul. Zoufalý výraz na tvá i nejlepší poslucha ky ro níku se nedal p ehlédnout. „Š ára," ekla Natálie a zvedla pravou ruku. V ní svírala automatický samoraid vz. 47. „Práv to spustili. Vpadli i do našich tvrtí." „A co Národní?" „Jsou všude. Zatím je držíme na hranicích ásnovky, potom na Rozd lovací t íd , ve Stínadlech a podél Vltavy - ale je jich ím dál víc." „Tak na co ekáme? Všichni do ulic, a si federálové už kone n uv domí, kdo je tady pánem!" zvolala Neomi a bojovn vzty ila p st s vyfr eným prost ední kem. Natálie spokojen sledovala nadšené bojovníky. Profesor Smotlacha na rozdíl od mykopunkerky sledoval živoucí lavinu deseti-t ináctiletých d tí valící se z posluchárny všemi východy s obavami. Bál se o n . M l ty d ti rád, ostatn byli to všechno jeho „Houba i", jak je kdysi sám nazval - a od té doby si nejmocn jší houbový gang v t chto krajích ne ekl jinak. Jenže i tyhle d ti dokážou jen to, co samy obsáhnou ve svých myslích, by jsou to mysli otev ené a pln poddané Mykostruktu e - a uvoln né práv díky nejr zn jším kombinacím hub. Gangy mladistvých v minulosti již mnohokrát dokázaly svést rovnocenné bitvy i s pancé ovanými federálními jednotkami, pokud se stát jakkoli dotkl jejich akademických svobod, zp sobu života a jejich nejv tšího esa v této h e - samotné houbové Struktury. * * * Tato pouli ní revoluce byla jen jedním z mnoha složitých tah proti ohrožení samotné Struktury, protože šlo o útok proti jejím operátor m, d tským skupinám Houba . Dlouho trp ná rovnováha mezi d tmi a dosp lými obdržela první vážnou trhlinu objevením nového typu houby. To se stalo p ed necelým p lrokem. Na erném trhu se objevila látka, které umocnila sou asné kombinace hub o celý ád. Nebyly to p ímo houby, ale pokud se v p d

nasycené touto látkou kultivovalo podhoubí, plodnice pak obsahovaly neuv iteln silné strukturální ovlada e. Vybraní Houba i za ali nadšen experimentovat s dosud netušenými možnostmi „emhá ek" - jak zprvu familiérn nazývali ty Milé Houbi ky - jenže pak za ali umírat po desítkách. Jejich protiútok byl stejn drtivý. Od svého guru, D de ka H íbe ka, se dozv d li - a již s jeho v domím, nebo bez n j - že emhá ka pocházejí z dosud neznámých zdroj . K jejich p eprav sloužily transportní blesky, tento zp sob p epravy nejvíc p ipomínal „houbové tunely", které dokázaly zkrátit vzdálenosti na zlomek p vodní délky. Houba i um li instinktivn ovládat jakékoli dostupné technologie, a technologie blesk jim za pár týdn p išla docela blízká. To už p išli na to, že látka pro p stování „emhá ek" pochází z jiných sv t - a sami do jednotlivých dimenzí za ali vysílat své pátra e. Byly to nekompromisní vpády do cizích dimenzí, dobyva né a ni itelské, stejn kruté, jako když si d ti hrají na pískovišti a bezohledn bo í bábovi ky t ch druhých - nebo jsou v klanu po íta ových hrá , kdy pro vít zství svého klanu, své mise, jsou schopny ob tovat spánek, jídlo nebo rodinu. * * * Houba i se kone n dotkli vytoužené, generacemi experimentátor vysn né látky, jež jim otev ela nejen tento sv t, ale podle prvních i když smrtících - zkušeností nabízela nadvládu i nad ostatními realitami. Tedy, p esn ji e eno: nadvládu nikoli nad vysn nými vesmíry vytvo enými blouzn ním mozkových center po výjime ném šlehu, ale nad skute nými, paraleln existujícími sv ty. Jenže práv p itom d ti narazily na mnohem siln jšího protivníka. Lépe e eno - na dva protivníky. Prvním byla Agentura. A tím druhým... Inu, kdo jiný. Nebyla to rovnice o dvou neznámých, ob veli iny byly dob e známé, i když ta druhá za ínala na ono matematicky tajemné, romanticky tajuplné X...

SLOVA, SLOVA, SLOVA

Ljuba Bytewská si hov la v pohodlném koženém k esle. „M vážn , majore, nezajímají - ale v bec nezajímají," zd raznila, „interní problémy odd lení, které má ešit práv ty vnit ní problémy" Rorýs sedící po její pravé ruce se naklán l ke konferen nímu stolku a odklepaval si cigaretu do nefritoveho popelníku. Bylo mu celkem jedno, jaké problémy tihle dva uniformovaní a nervózní lidé eší. On jim ekl svoje, a to mu sta ilo. On tady byl kv li prach m a ne kv li intrikám n jakých lampasák . Andreas Wolfgang pohlédl na kou ícího muže a bylo na n m vid t, že by nejradši Rorýsovi vrazil cigaretu do oka. Nejen kv li smradlavému kou i, který se v žádném p ípad nedal srovnávat s lahodným dýmem z tabákových produkt firmy se zlatou zna kou Davidoff, ale zvlášt proto, že místo aby Bytewskou zav el, ji musel p ijmout s poctami blížícími se hlav státu. „Zat ení kapitána Fassbindera nemusíte brát jako vnit ní v c našeho odd lení," pronesl major Wolfgang mrazivým hlasem se zd razn nými sykavkami, „ale i jako vaše malé vít zství v téhle nepochopiteln rozehrané partii..." „Hele te," ozval se náhle Rorýs. „Já vám do toho nechci mluvit, pane, ale prskáte až sem," ukázal do poloviny oválu stolku z lešt ného t eš ového d eva. Bytewská se zakuckala. Major Wolfgang užasle hled l na toho troufalce, jenž se mezitím zase op el do vysokého koženého op radla a v noval se páchnoucí cigaret . „To snad ne," ekl a zvedl se. P ešel znaveným krokem k baru. Cht l si dolít chlazený mrkvový džus nebo brusinkovou š ávu. Bylo toho na n j za posledních pár hodin dost. „Vemte mi taky jedno, šéfe," ozvalo se za ním. „Když už tam jste."

Major Wolfgang se strnule oto il - a pokud by ho n kdo neznal, myslel by si, že hledí tvá í v tvá usmívající se Smrti. V bledém, ost e ezaném obli eji se ernaly o ní d lky, mezi nimi se vyjímal strohý, lomený nos a pod ním se v k e ovitém úsm vu leskly dv ady zub . „P ejete si op t plze ské, nebo byste rad ji..." „Plze . A vemte rovnou dv . Tady je to jak u Suchánk ." Major Wolfgang p inesl dv plechovky Pilsneru a s významným pohledem na Bytewskou je rázn položil na lesknoucí se povrch konferen ního stolku. „Takže... Kde jsme to skon ili?" „U kapitána Fassbindera - a n jakého mého vít zství, jste íkal," odv tila Bytewská. „Já te spíš pot ebuji v d t, které lidi z mého odd lení dostanu, abych je poslala se zde p ítomným panem Rorýsem do dimenze 38, tedy do Palmového sv ta." „Po d sledném rozboru aktuální situace jsme usoudili, že Odd lení vnit ních v cí v tomto p ípad nehodlá zasahovat do pravomocí Divize pro potla ování interrealitního pašování." Ljuba Bytewská si pomyslela, že k tomu, aby se op t vrátila do své sekce, sta il jeden jediný telefonát, vlastn dva. První byl ten z nabíleného domku Anežky Mlyná ové, koneckonc za n j, a nejen za n j, dostal nadlesní Alois Vaší ek od Agentury slíbeného džípa v eské mutaci Propast. Druhý telefonní rozhovor nevedla p ímo Bytewská, ale byla p itom, když odvád li kapitána Fassbindera, takže již jen z tohoto faktu se dalo usoudit, že šlo o dosud nevídanou zm nu postoj všemocného Odd lení vnit ních v cí. „Dob e, majore," zvedla se Bytewská a nadechla se. Rorýs mohl na jejích mocných adrech o i nechat, Wolfgang bez jediného pohnutí v tvá i ekal. „Mrzí m , že jste k tomuhle záv ru došli tak pozd . Ale, na druhou stranu, lepší pozd než v bec." Rorýs uhasil nedopalek cigarety a usmál se na oba p ítomné. „V bec nevím, o em tady celou dobu kafráte, ale mám to chápat tak, že jste se kone n dohodli?" „My jsme se na ni em nedohodli," odsekl Wolfgang. „My to dostali p íkazem!"

„Tím líp," mávl na n j Rorýs plechovkou piva; ješt že ji neotev el. „Aspo je všechno jasný. A ten p íkaz zn l, že máme vyrazit nejd ív k nám - a nebo rovnou do palmovýho hájku? Víte, mám tam jeden rozd lanej kšeft a nerad bych o n j p išel." „Pašeráci," pohrdav pronesl major Wolfgang. „Vy- a ten Ková ; to je taky jenom takový pašerák. Kdybych já tuhle situaci mohl ešit..." „Majore," p erušila ho Bytewská. „Vy hlavn nic ne ešte." * * * Profesor Miroslav Smotlacha vešel do svého kabinetu. Zav el za sebou dve e porostlé z vnit ní strany ervenohn dými trsy ir vek, nejlepších indikátor p ítomnosti cizích osob, a dlaní p ejel informa ní panel vnit ní výstrahy. Nikdo nežádoucí se zde nepohyboval, profesor tedy aktivoval spojení s podzemní organizací Houba- a strnul. Místo d tské tvá e porostlé symbiotickými houbami na n j z žampiónového displeje hled l židovský rabín, starší než Metuzalém. „Ne ekal jsem vás tady, rabbi," poznamenal pon kud zaražen . V jeho hlase bylo možné vycítit úctu, a to nejen kv li tomu, že mluvil s vysoce postaveným rezidentem Agentury, ale zejména proto, že pov st ctihodného Rabbi Löwa se dostala i do sv t , v nichž se nikdy nevyskytoval. „Rád vás zase vidím, Miroslave," usmál se rabbi. „Vidím, že vaše d ti se mají ile k sv tu." „Já to zase tak optimisticky nevidím. Práv totiž vyšly do ulic," poznamenal profesor Smotlacha tiše. „A když Houba i vyjdou do ulic, nev stí to nic dobrého." „To jsem p edpokládal. Doufejme, že se jim poda í vyvolat ádný zmatek, abychom mohli nepozorovan aktivovat malostranského hyperfantóma." „Pro malostranského? Myslel jsem, že moje cestovní schránka je stále aktivní." „Bohužel, není. Poté, co ji vaše d ti použily k pr nik m do nejbližších dimenzí, ji technologické centrum zablokovalo. To víte, zp sobily

všude dost zmatku, dokonce vpadly i do výchozí agenturní reality. Odskákala to p ímo moravská centrála." „Ale jak...? P ece jsem všechny pr niky osobn ídil!" „Práv , že ne ídil, Miroslave. Po té nehod ..." „Po jaké nehod ?" „To je práv to," pozvedl rabbi Löw ruce. „Vy si tu nehodu nepamatujete. Ješt že máte ty vaše d cka. Nejvážen jší agenturní genetici i arod jové se museli sklonit p ed tím, jak vás daly dohromady." Profesor Smotlacha se na chvíli odml el. Uvažoval. Je pravda, že poslední dobou m l pocit, že se mu život vlastn náramn vyda il. Nevzpomínal si na n jaké závažn jší prohry, nevybavovaly se mu dokonce ani žádné b žné životní trapasy. M l v hlav jen houby a Houba e.... Pe liv je u il základ m i taj m mykologie, zasv coval je do podivuhodného sv ta výtrus , roušek, vláken a plodnic. Endospory a exospory, to byl jeho vesmír. A ješt Agentura a jeho pravidelná hlášení o rovnováze sv ta v této dimenzi. „Ano, pane profesore," usmál se rabbi, jako by mu etl myšlenky. On mu je samoz ejm ne etl všechny, považoval to za netaktní. „Stále ješt jste rezidentem v paralelním sv t s ozna ením D-99. I když jste se za n kolik m síc ani jednou neozval. Ale váš hyperfantóm nezahálel. M l práce víc než dost. Ty vaše d ti jsou totiž geniální." „Co se stalo?" „Hrab Xaverius Hawk hodlá zlikvidovat tenhle sv t a nahradit ho svým, což ostatn není nic nového pod sluncem," op el si rabín bradu do sepjatých dlaní. „D lá to celé v ky, a to vezmeme z jakékoli asové linie, a ob as se mu to da í. Nyní si, z nám dosud neznámého d vodu, vybral váš paralelní vesmír." „Xaverius Hawk," zamyslel se profesor Smotlacha. „Alias X-Hawk, toho bych m l znát." „Jist . P ed tím, než vás zabil, jste mu byl na stop ." * * * Profesor Smotlacha bez dalších slov vstal, ustoupil za židli, ud lal t i rychlé d epy a pak si na záp stí zm il puls.

„Vy jste m ale polekal, rabbi," zahrozil žertovn . Byl to d v ivý a laskavý lov k, i v minulém život . „Abych pravdu ekl, p iznávám, že ob as, zejména takhle po ránu, si p ipadám pon kud bez života, ale pokaždé je to tím, že mi chybí káva. Po ádný šálek silné kávy." Rabbi Löw se chápav pousmál - a nepokojn pohlédl stranou. Na monitorech vlevo, zabírajících pravé náb eží Vltavy od Rudolfina sm rem k Národnímu, byly vid t davy d tí. Proti nim stály vyrovnané ady pohotovostního pluku - bílé p ilby z tuhých bedlových klobouk , bílé obušky z dužniny š avnatek hajních a masivní štíty z vyztužených hlav pýchavek. „Miroslave, já to te všechno shrnu, ano?" obrátil se zpátky k vypouklému oku mykonetové kamery nad monitorem. „Vy m te , prosím, nebudete p erušovat a pak mi na oplátku eknete, pro jste šel hned volat sem; vy, univerzitní profesor a respektovaný u enec - do centra protistátního odboje, abych tak ekl." „To vám, s dovolením, sd lím rovnou," p erušil jej profesor Smotlacha. „Budu stru ný, nebojte." Cht l to mít už za sebou. B hem uplynulého rozhovoru m l totiž n kolikrát pocit, že zcela ztrácí pevnou p du pod nohama - a byla by mu vhodn jší by t eba neradostná, ale aspo n jaká jistota. „Cht l jsem je varovat. Nedovolím, aby jim kdokoliv ubližoval. Stvoily si vlastní sv t založený na symbióze s n ím tak zvláštním, jako jsou houby," usmál se profesor se zalíbením - a bylo evidentní, že stru ný nebude. Náhle se zasmušil a v tu chvíli byl podobný p ehrávajícímu herci tragických rolí. On to však na rozdíl od n j myslel opravdu vážn : „Jenže stát používá geneticky vyšlecht né houbové struktury jen jako prost edek pro informa ní i energetickou sí !" zesílil hlas volajícího na poušti. „P stuje ob í plodnice všemožných druh a ád coby surovinu pro všechny oblasti lidské innosti. Houby v tomto sv t dávají lidstvu opravdu vše! Jen díky houbám mohou lidé existovat! A pak se objevily d ti, které pochopily, že houbi ky nemusejí p edstavovat jen hrubou surovinu výrobního procesu. To d ti pozvedly zotro ené rostliny na úrove samostatné entity! Díky svým otev eným myslím dokázaly probudit d ímajícího obra, to ony stvo-

ily alternativní civilizaci! Proto jsem je cht l varovat! Vím, že jako rezident bych se nem l vm šovat do vnit ních v cí tohoto sv ta, ale... Já v ím, že m chápete, rabbi." Rabbi se mírn uklonil. „Jsem rád, že jste mne nep erušil a že jste poté byl stru ný, jak jste mne ujistil," poznamenal s lehkým pozdvižením obo í. „Takže úvodem: pln vás chápu, Miroslave. Sám ob as mám problémy s pravidlem nevm šování se do d jin n kterých sv t . Podle mne je to stejn absurdní na ízení jako b hat p ed automobilem s erveným praporkem... Nyní to ale všechno vezmu heslovit po bodech, protože, jak tak sleduji ten cvrkot venku, máme nejvyšší as," mávl rabbi Löw sm rem k monitor m a pokra oval: „Takže za prvé: p ibližn p ed rokem jste ur il složení tajemné látky, která se dostávala do vašeho sv ta a likvidovala vaše houbové d ti. Byla to hyuaka ve velice zajímavém složení, nejen chemickém, ale i magickém. Za druhé: pot eboval jste ur it p vod hyuaky, proto jste, bohužel na vlastní p st, podnikl mnoho výprav, z toho ta poslední byla trefa do erného. Což jste se ovšem už nedozv d l, protože - za t etí: X-Hawk vás zlikvidoval svou oblíbenou zbraní, usm rn ným asoprostorovým tunelem. Byl to on, kdo umožnil svými paralelními cestami p ímé spojení mezi Palmovým a Houbovým sv tem a otev el frekventovanou pašeráckou stezku, kterou jsem si pro sebe nazval eská spojka. Za tvrté: d ti vás už delší dobu sledovaly a to bylo vaše št stí. Poda ilo se jim dostat vaše t lo z dosahu X-Hawkova úderu, to už jste byl mrtvý, a díky p ímému napojení na Mykostrukturu zachránit nejen t lo, ale i váš mozek. Byl jste celé dva m síce v kómatu a d ti mezitím vysílaly po stopách vašich výprav mykopumy. Cht ly zni it pašeráckou stezku, jen nev d ly, která cesta do jiných sv t je ta pravá. Ani netuší, kolik toho ty jejich houbi ky natropily v nejr zn jších dimenzích - i když si myslím, že by je to spíš pot šilo. A kone n za páté: p i posledním pr niku se trefily do bazální reality, tedy do výchozí agenturní dimenze. To p esv d ilo komtesu de Villefort, že jste se v pátrání dostal dál, než ona p edpokládala. Ano, také jsem se divil, ale komtesa má zcela ojedin lý p ístup k infor-

ma ním polím KILLERA, nu a v n m si zp tn vystopovala vaše cesty na erno. Tak se rozhodla vás navštívit - ale to už na ni ekaly d ti, takže jaksi nedorazila." Profesor Smotlacha t ídil p íval informací a vršil související data na jednotlivé hromádky se stejnou pe livostí, jako by t ídil košík plný r znorodých hub. „Ne, že by mi bylo vše úpln jasné," podotkl zaduman . „Ale dobe, budu brát vaše bezesporu zajímavá sd lení jako holá fakta. „Hrab Hawk by ekl - fakta X," utrousil tiše rabbi Löw. „Když už jste u hrab te Hawka, to on se nyní spojil s federálními silami?" Rabbi Löw Jehuda ben Bezalel uznale p ikývl: „Spolupracuje s nimi už p es rok. To víte, nejlepším distributorem drog byl vždycky stát, a už jde o alkohol, konopí, M-pivo nebo gumové medvídky." Profesor Smotlacha se jen trpn pousmál a nejist se rozhlédl. „Takže - co te ? Hrab Hawk ovládá erný obchod s hyuakou, má pod palcem oficiální síly celé echie a te se rozhodl provést rozhodující úder... Moment!" zarazil se profesor a kmital nap aženým ukazová kem p ed monitorem s kamerou. „Pro se vlastn rozhodl provést ten útok, když má všechno pod palcem?" „Bingo," pronesl rabín a spráskl ruce. „Správná otázka, Miroslave." „To vy?" „Druhá správná otázka, vlastn i odpov ," odv til rabbi Löw. „Jak jsem už ekl, pot ebujeme vyvolat chaos k nenápadné aktivaci fantóma. Nikoli kv li n jakým federál m, ale kv li X-Hawkovi. Mohl by nám ho zneškodnit ízenými jednosm rnými tunely, a jejich použití jako zbran dovedl opravdu k dokonalosti. P ece jen, bude to dost nápadný úkaz." „Mluvíte o tom proslulém malostranském hyperfantómu?" ujistil se Smotlacha znovu. „Jist , o tom, který X-Hawk umístil za vlády Rudolfa II na špici kostela svatého Mikuláše. Byl tak silný, že nechal stopu i ve vaší dimenzi. Takže když jej posílíme n jakou tou magií..." „Magií? V naší dimenzi?"

„Nemusí se to p ece nikdo dozv d t," p iv el rabbi šibalsky o i. Profesor Smotlacha je zase údivem do široka otev el: „Takhle vás neznám, rabbi! Kdo vám nakukal tuhle záludnost?" Rabbi místo odpov di trošku uhnul stranou a na monitoru se vedle n j objevila ost e ezaná, neholená tvá asi ty icetiletého muže. „Dobrý den, profesore. Jmenuji se John. John Francis Ková ." Profesor Smotlacha zakomíhal trupem a sepjal ruce: „Proboha, Ková !" JFK se celou dobu v tomto sv t t šil na setkání s proslulým interdimenzionálním mykologem, ale tuhle reakci ne ekal. „Také m t ší," pronesl zaražen a podezírav pohlédl na rabína. „Vy jste panu profesorovi vypráv l o n kterých mých misích?" Rabbi Löw sp šn zavrt l hlavou. „Pane Ková i, o vašich misích nemusí nikdo vypráv t," odkašlal si profesor Smotlacha. „Vaše pov st vás daleko p edchází, prochází skrze dimenze a n kdy mám pocit, že už název Agentury - Ková i Rovnováhy - je sám o sob dost p ípadný. Slyšel jsem i pár jist nemístných žert , že po vašem p íchodu by se Agentura m la p ejmenovat na Ková e Nerovnováhy." „Alespo již víte, Miroslave, kdo mi poradil tu záludnost s magickým posílením fantóma v tomto ist technologickém sv t ," zazubil se rabín. „Ne íkám, že ta kombinace magie a technologie je špatná," prohlásil profesor Smotlacha. „Jen si myslím, že není správné porušovat daná pravidla." „Odraz magického hyperfantóma sem dostal X-Hawk," namítl rabbi. „On porušil kauzalitu dimenzí." „My se to jen snažíme napravit," doplnil ho Ková . Rabín vedle n j souhlasn kývl. Profesor Smotlacha se sotva znateln usmíval. „Pov st vskutku nep ehán la," ekl. „Prý ešíte takto nestandardn všechny problémy." „P ehán la. N která v ci eším i standardn ," p istoupil Ková na profesor v zp sob argumentace - a za alo ho to bavit. „T eba si dojdu na záchod, spláchnu a umyji si ruce."

„To zní rozumn ," p ipustil profesor. Sám úzkostliv dodržoval veškeré možné a n kdy i nemožné hygienické návyky - a tímto jednoduchým sd lením si ho problémový agent získal. N kdy vskutku sta í málo, aby si lov k získal p átele - nebo nep átele... * * * „Takže kolik máme asu?" zeptal se profesor Smotlacha. Rabbi Löw ukázal do mykonetové kamery sv télkující Geiger-Thurga v indikátor na biotechnologické bázi; ten p ipomínal okurku salátovku - nebo spíš vibrátor pro velmi náro né ženy. „Komtesa de Villefort nás bude ekat za hodinu. P esn ," ekl rabbi. „Po kejte! Andrea je p ece unesená a prodaná - nebo obrácen ," namítl Ková . „Tak jak nás m že ekat n kde za hodinu?" „Ale, ale, Jene. Jako byste ji neznal," šibalsky se usmál rabbi Löw. „Komtesa, pokud je to zapot ebí, si dovede poradit snad v každé situaci. A nyní jest holou skute ností, že v t chto chvílích se chystá opustit nedobrovolný pobyt v teritoriu hrab te z Jest ábí Lhoty." „A to on ji pustí - jen tak?" „ íkal mi to." „Kdo to íkal? Já... Já možná špatn slyším. S kým jste to mluvil?" Rabbi Löw místo odpov di stiskl na ídícím pultu šedohn dé klobouky holubinek ernajících. A ukázal na centrální žampiónový displej. JFK hlasit polkl. Na obrazovce se objevila temná p ilba hrab te X-Hawka. „Je to jen záznam," upozornil ho rabbi. „Rabbi, vy i te tomu zpropadenému Ková ovi, že má opravdu št stí. Práv jemu se poda í dostat do jediné subkultury v tomhle sv t , která si dovolí se mnou bojovati" „My s vámi nebojujeme, hrab ," ozval se hlas rabbiho. „My s vámi obchodujeme!"

… A V HOUBY SE OBRÁTÍŠ

„Pal!" Z obrn ných voz se zeleným nápisem Policie se odd lily bobtnající bubusy v lehkém provedení 1'demonstration. Roje mazlavých st el ráže 13.2 s chitinovým jádrem dopadly do ad obránc . Národní divadlo na n kolika místech ho elo, hasi ské jednotky však mí ily vodními hlavn mi do ustupujících d tských jednotek. Bubusy, které p edtím zranily jen pár d tí, se po aktivaci vodními proudy za aly rozpínat a praskat a po okolí rozst ikovaly gejzíry lepkavých pout. Koho takový slizký kokon zasáhl a obmotal, ten byl nenávratn vy azen z boje. Houba i bránili sv j svatostánek se sve epým odporem. „Tady trojka, kavárna Slavie," ozvalo se v permanentn propojených mobilech Houba . „Vypouštíme z oken muchom rky. Kryjte se!" „Nasadit výtrusové masky!" zareagovali na to velitelé jednotlivých boj vek na houba ských barikádách, které sta ily b hem pár minut vyr st v ulicích kolem Národního divadla. P evrácené tramvaje, žluté taxíky, sk í ová auta peka a ervené nákla áky rozvážející Myxocolu, to všechno se hodilo - a hlavn : bylo to po ruce. P ední ady pohotovostních pluk p ekvapil náhlý ústup Houba . „Majore, mn se to nechce líbit," ekl do mikroportu strážmistr Prokop Holý. „Ty parchanti se najednou stáhli. Máme chvíli vy kat?" „Naopak," zaburácel do sluchátek major Houston. „Rozkaz je jasný," slyšeli p íslušníci federální policie - a také Houba i - další povely na policejní frekvenci. „Vtrhn te na barikády a posypte ty malý prevíty výtrusným prachem!" Policejní vysílání bylo pe liv kódované, takže je opravdu krom policejních jednotek a d tských gang neslyšel nikdo. Vysoce postavení initelé Ministerstva vnit ní obrany si stále mysleli, že miliardové zakázky na policejní a špehovací systém jsou dob e vy-

naloženou investicí. Nasazení zv dové Houba , tedy d ti rodi pracujících ve státní správ , je o tom ostatn vehementn p esv dovaly. Houba m vyhovovalo, že stát financuje nevídan rozsáhlý komunika ní systém, udržuje jej, zdokonaluje a rozši uje - protože oni se do kódovaného vysílání a do struktury neustále se m nících frekvencí nabourali b hem týdne, a od té doby komplexní policejní systém pravideln využívali. Nutno podotknout, že ast ji a efektivn ji než sami strážci po ádku. „Pane, já nevím, já bych ješt ..." „Nerozumíte! Vydejte povel ke zte i barikád!" zavelel major Houston. „Rozkaz! T etí, pátá a sedmá rota kup edu!" P edsunuté jednotky pohotovostních oddíl vyrazily kup edu. Mezi pýchavkovitými štíty se naježily hlavn samoraid . T i roty postupovaly od Karlova mostu, další p es Most legií ze smíchovského Újezdu a souasn od Mánesa. Jejich postup kryly roje bubus , které jim p elétaly nad p ilbicemi a preventivn istily obsazované území. Ze vzduchu je jistily pln vyzbrojené vosí helikoptéry se žluto ernou kamufláží. Byl už jen pár desítek metr od cíle dnešního útoku. Národní divadlo bylo na dosah ruky, ale to bylo již mnohokrát... Federální vláda echie nikdy nedokázala zkrotit herce a um lce tak, aby jí zobali z ruky jako jiné, závislé profese. Umíst ní centrály nezávislých Houba práv do svatostánku eského divadelnictví to jen podtrhovalo. První dv roty dosáhly k ižovatky u kavárny Slavie. „Zajist te kontrolní body!" povykoval do sluchátek major Houston. „Sedmá roto, posíláme vám tam další lidi a..." Konec už nikdo z úto ících policist nezaslechl. Ohromná okna kavárny Slavie se zasunula do stropu jako garážová vrata a v nich se objevily syt zbarvené hlavy muchom rek ervených. Na okamžik to vypadalo, že se ven st hují ob í, bíle puntíkované slune níky, ale jen na okamžik. Hlavy muchom rek ervených náhle explodovaly a zahalily celou k ižovatku do b lavého oblaku složeného z bilion výtrus , ovšem pat i n vyšlecht ných. Hasi i s policejními st íka kami ihned zareagovali. Vodní d la skráp la okolí k ižovatky mocnými proudy a za chvíli byly vid t obrysy kavárny a divadla.

„Kam se pod la sedmá rota?" ozvalo se zmaten v mnoha sluchátkách. „Houstone, máme problém!" Kolem kavárny Slavie a budovy Národního divadla vyr staly desítky muchom rek ervených. Ve vozovce, v kolejišti tramvají i na chodnících se povalovaly prázdné p ilby odhozené štíty a samoraidy. Houba i používali své mykozbran s vynalézavým d vtipem - a pokaždé s jiným vtipem; je ovšem pravda, že jejich humor byl lad ný spíš do erné. „Nemám rád d ti," sd lil všem major Houston a s bezradným výrazem v odulé tvá i vypnul policejní vysíla ku. Pak se usedav rozplakal. * * * „To myslíte vážn ?" hled l Ková z jednoho na druhého. Natálie, jež p ed chvílí p ib hla zvenku, z ulic plných barikád a houbových bojovník , kývla hlavou. Rabbi Löw se podíval na obrovského b lolanýže, pak na Ková e a také kývl. „Hm, tak díky, rabbi," ušklíbl se JFK a obešel hlízovitý, žlutavý útvar. Musel mít v pr m ru jist p es t i, t i a p l metru. Povrch m l mírn rozpukaný a byl pokrytý šedožlutými, až okrovými žilkami. Na pravé stran m l vydlabanou proláklinu velikosti dosp lého muže. „Já mám lanýže rád, to ano, ale vždycky jsem jedl já je - nikoli naopak," postával Ková u prohlubn v b lavé dužnin , kterou mu Houba i p ipravili doslova na míru. „Jene, takhle jsou tady transformované všechny d ti. M l bys to brát spíš jako poctu, ony tohle nenabízejí každému." „Pak budu vypadat jako profesor?" „Ne. To bylo jeho rozhodnutí," ekla Natálie. Na obrazovce centrálního monitoru byl profesor Smotlacha. Už dávno splynul s objekty svého výzkumu, dokázal pr b žn m nit ásti t la dle pot eby v houbovou tká . Obli ej m l pokrytý lehkým závojem olivov hn dých vláken a odhalená pokožka paží a krku nejvíc p ipomínala žlutou dužninu erstv roz íznuté lupenopórky ervenožluté.

„Fajn," rozhodl se Ková . „Stejn nemáme as - a jak to vypadá, nemám ani jinou možnost." „Moudrá slova," pochválil jej rabín. „Uvidíš sám, Jene, že se ti bude v tomto sv t mnohem lépe existovat." Ková si jen pomyslel, že až n kdy zase vyrazí na houby, odpo inout si od shonu velkom st a problém paralelních sv t , už nikdy to nebude, co to bývalo. „Tak co mám d lat?" rozhodil paže. „Nic," ekla Natálie, p istoupila k n mu a vzala jej za ruce. „Jen si sem vlezeš - a o ostatní se postarají houby. A my." Ková se nechal vést p vabnou, zelenookou dívenkou. Natálie mu hled la do o í a pomalu jej „uložila" do vydlabaného výklenku v transforma ním b lolanýži. Lehce mu svírala dlan , do poslední chvíle. Pak je pustila a Ková osam l uvnit houby. „Bude to jen chvilka," zaslechl ješt zvenku Natálii. A pak um el. Alespo m l ten pocit... Dužnina houby jej náhle celého obrostla a neprodyšn uzav ela. Ková sledoval, jak mu poddajná hmota dor stá až k o ím, ke rt m. Cítil tlak po celém t le, bylo to ím dál siln jší. P ipadal si jako v lisu na gumové medvídky. Došel k p esv d ení, že až se houba zase n jak otev e, vypadne z ní místo n j veliký, neholený medvídek a bude se komicky potácet v zákulisí Národního divadla. Pak kone n stane na prknech, jež znamenají sv t, a zahraje si medv da, vlastn Vaška, v Prodané nev st . Medv di nev dí, že houba i nemaj zbran . Až jednou procitnou, po íhají si n kde na n ! Než Ková ztratil v domí, sta il si ješt uv domit, že blouzní... * * * Situace na Národní t íd se zahuš ovala. Velení zásahu p ekotn posílalo proti Houba m další a další posily. Namísto lítostivého majora Houstona pov ilo ízením akce rázného plukovníka Lorence. Ten okamžit povolal do boje pancé ovou divizi.

V ulicích Prahy se po dlouhé dob zase objevily tanky. Na Národní t ídu ovšem dorazily posily i z druhé strany. Davy žák a student napadly federální jednotky zezadu. Celé roty se ocitly v dvojím ohni, a to doslova. Houba i házeli na kordóny policist samozápalné plodnice molotovky rudé, vzduchem svišt ly celé svazky ho lavých lamel a lupen . Boje se tak b hem krátké doby rozší ily po celé vnit ní Praze. Z univerzit a škol proudily davy bojechtivých d tí. Dosp lí se mezitím schovávali v hypermarketech, v luxusních obchodech vybavených kovovými roletami a v podzemních parkovištích i stanicích metra. „To vám eknu, paní, až se m j Filípek vrátí dom , tak dostane na zadek," horliv šeptala korpulentní žena ve zna kovém kabátku Myke z vláken š avnatky panenské. „To mi povídejte," reagovala stejn rozhorlen - a tiše - dáma s kaméliemi. „Já dnes m la první po ádný kšeft - a najednou je vyhlášeno stanné právo. Místo ve e e tr íme v metru. Já bych ty fracky post ílela, vi , drahý?" „Venku to je ím dál horší," p erušil je všechny muž se zarudlou tvá í alkoholika, placatou epicí a dýmkou v ruce. „Práv jsem se vrátil z Hradu a d ti žádné naše návrhy na ešení krize nep ijaly." „Kam to ten sv t sp je?" zaúp la drobná, sta i ká žena z venkova, až z Ratibo ic. „To za našich mladejch let nebejvalo." Držela na vodítku dva neklidné lovecké psy. „No tak, Sultáne, klid. Lehni." * * * Podzemním parkovišt m Národního divadla se rozlehl ostrý svist pneumatik. „Vpravo, víc vpravo," radila Natálie a Ková si p ipadal h než v autoškole. Jenže nem l ani as to pronést nahlas. Vyjížd l totiž ostrou stoupající zatá kou z t etího do druhého patra rychlostí, o níž se ješt nedávno domníval, že je vyhrazená jen pro závodní okruhy voz Formule 1.

„Dobrý," slyšel Natálii v chorošové p ilb , kupodivu ho to pot šilo. „Ješt dv úrovn a jsme venku. Tam to bude t žší." Kdyby mu n kdo p ed pár dny ekl, že bude rád, když mu do ízení bude kecat dvanáctiletá holka, tak by ho poslal n kam. A vida, te zrovna byl rád, že mu do ízení kecá dvanáctiletá holka. Ona totiž mohla - už jen proto, že ho nau ila ovládat tohle zt ešt né houbové vozítko b hem chvilky. Ková ovi najednou všechny autoškoly p ipadaly zbyte né. Natálie mu prost vstoupila do hlavy, n co mu tam zašmodrchala, pak zase roztáhla, možná mu ud lala uzel na mozku ale každopádn z n j teprve nyní byl po ádný idi . Prolétli dalším podzemním podlažím a prostor kolem nich se sléval do jediné barevné šmouhy. Ková si ale dovedl z barevných skvrn složit dohromady pot ebný obraz. Nepot eboval žádnou další dávku zázra ných houbi ek, aby rozpoznal, co se kolem d je. Již byl jejich nedílnou ástí... Vlastn , stal se jedním z uživatel tohoto podivuhodného Houbového sv ta. JFK zcela vrostl do struktury vozidla - a vozidlo do n j. Poslední zatá ka, bleskový pr jezd mezi zaparkovanými auty a oslnivý obdélník výjezdu. Nejasný obrys výb r ího v prosklené kukani, ervenožlutá závora naho e a ulice zalitá ostrým denním sv tlem... Ková si cht l instinktivn zaclonit o i, ale Mykostruktura to ud lala za n j. „Dobrý," podotkl s uznáním. Celý sv t vid l za tmavomodrým filtrem, jen cesta zá ila oranžov . Vylétli z parkovišt ven a oranžová cesta zahýbala vpravo, do podjezdu mezi Národním divadlem a Novou scénou. Barikáda p ed nimi zablikala rud - Stát! - a oranžová cesta se zvedla na st nu domu. Za barikádou se vrátila zpátky na silnici. „Jsi dobrá, holka," poznamenal Ková , bylo jasné, že trasu mu takhle nalajnovala práv ona. Rukama porostlýma houbovou vlákninou strhl dužnatý volant prudce vpravo, pomohl si p evráceným zmrzliná ským vozíkem a postavil biomobil na bok, na pravá kola. Jeli pár vte in v nepohodlné pozici, jenže vnit ek vozu se p izp sobil a srovnal sedadla i palubní desku do horizontální roviny.

Te ! Ková najel zvednutým bokem na kraj barikády, tím se dostal na její vršek, ve stejný okamžik strhl ízení a biomobil vylétl p es barikádu a pokra oval v letu podvozkem ke st n domu. Natálie se udiven podívala na toho zarostlého ty icátníka. „Docela válíš," poznamenala a sou asn aktivovala p ísavkové pásy, „starej," dodala a pousmála se spíš pro sebe; vzpomn la si na horlivého lena domobrany p ed divadlem. Vozidlo se podvozkem p isálo na ze domu a pokra ovalo po ní. Ková chvíli ídil hlavou kolmo k silnici, a než biomobil za al transformovat vnit ek do horizontální polohy, op t posadil vozidlo zpátky na vozovku. Vyhnul se výkladní sk íni knihkupectví s výrazným nápisem LIKVIDACE a dostal se koly p esn mezi okna ve zvýšeném p ízemí. Vycítil, že p edním nárazníkem urazili n kolik truhlík , ale netušil, že nadšenému botanikovi-amatérovi zni ili celou letošní úrodu konopí. Ková pohlédl na Natálii, ta jen p ikývla. Vyhnul se secesnímu pr elí s Muchovou Paní Zimou a strhl v z zpátky na ulici. Nat za ídila zbytek. Op t jeli tak, jak se pat í: kola dole, kabina naho e, hurá. Všudyp ítomní Houba i jim uskakovali z cesty. Ková je vnímal coby žluté postavi ky s erven blikajícími hlavami. Docela si dovedl p edstavit, že kdyby n jakého sejmul, p es p ední sklo by mu zablikalo „Konec hry!" a vrátil by se zase do podzemního parkovišt . Jenže tak jednoduché to nebylo. * * * Vyjeli na Smetanovo náb eží a Ková udiven zabrzdil. P ed nimi, kolem nich i za nimi se ty il les muchom rek. Dvou až t ímetrové houby se zá iv ervenými klobouky posetými b lavými skvrnami se nacházely v r zných stádiích vývoje, od kulových hlav až po pln rozvinuté klobouky. N které skupiny muchom rek byly se azené ve vzorn sešikovaných útvarech, na jiných bylo vid t, že se práv chystají rozvinout úto nou rojnici... „Já ty policajty vidím jako houby, Nat," ukázal Ková . „M žeš mi vid ní vrátit na normál?"

„Jsi na normálu." „A co je tohle?" „No, jak jsi ekl: policajti." Ková prudce zabrzdil. „Takže, jestli ty houby rozjedu, tak jako bych..." „Ne. Nic necítí. A krom toho, ani nejsou napojení na Mykostrukturu." Baoummh! T sn vedle nich explodoval d lový projektil a tlaková vlna vrhla v z Laurin&Turbo do nejbližšího shluku lidských muchom rek. Bílá dužnina se rozlétla po okolí a Ková by mohl p ísahat, že v t ch létajících kusech zahlédl maso, šlachy, žíly - a krev. Další st ela zasáhla d m za nimi a rozmetala další ady muchom rek. To už krev kolem st íkala v ukázkových gejzírech. „To povolali d lost electvo?" p ikr il se Ková za volantem. Po p edním skle jim stékaly krvavé cákance a b hví co ješt . Natálie pustila st ra e, „To jsou tanky," ekla strašn pomalu - a Ková na ni udiven pohlédl. Poprvé za tu dobu, co ji znal, vycítil v jejím hlase z etelný strach. „Tak je taky prom níme v houby, ne?" navrhl s optimisticky roztaženými koutky ve stylu sýr. „To nejde," odv tila dívka a pustila ke st ra m ješt ost ikova . Dalšími vnit ními p íkazy zjasnila p ední sklo. Obraz se pojednou zaost il - a p iblížil n kolik set metr vzdálené, pohybující se objekty. „A do prdele," hlesl Ková . Netušil, že tomuhle se taky dá íkat „tanky"... M stem se sunuli obrovští ervi.

JEDNO MALÉ KOUZLO

„Obsadili celý druhý b eh," ozvalo se vnit kem biomobilu. JFK nereagoval. Sledoval vlnící se, zvolna postupující monstra. Bionicke erví tanky dosahovaly výše t etího podlaží a byly delší než ty i tramvajové vozy. Každý z tank m l na h bet t i d lové v že, d lu na první v ži se íkalo Tlustá Berta a bylo to výstižné. Na bocích tank , asi v polovin výšky obvodu, se pak pohupovalo po šesti bubusových chrlí ích. Samoraidove st ílny s rotujícími ty aty pak již byly jen drobnými dopl ky monstrózního bitevního exteriéru. „Kolik nám zbývá asu?" zeptala se Natálie rabbi Löwa. arod j na žampiónovém monitoru ustaran pokr il hustým bílým obo ím. „T ináct minut." „To teda nic moc." „No, ješt , že není dopravní špi ka," vstoupil do dialogu Ková s konstruktivní p ipomínkou. Teprve nyní si pln uv domil absurditu tohoto vysn ného ráje houba : všude houby, samé výstavní exempláe. Kam oko dohlédne, rostou gigantické h iby, ob í kozáky a v žovité bedly, veškeré technologie jsou v téhle dimenzi založené na houbách, informa ní a energetická sí funguje díky gigantickému podhoubí rozprostírajícímu se pod celými kontinenty - a Ková ovi najednou p išlo divné, že ho to netrklo d ív. Co je nejv tším nep ítelem houba e? Co dokáže znehodnotit i ty nejv tší a nejhez í kousky? Co naštve každého milovníka hub? P ece ervi... Do téhle chvíle v Houbovém sv t žádné nespat il. Až te . Ale zase - stáli za to.

„Nat," ozval se po chvíli Ková , „nem žeme použít váš šikovný tunel? Víš, jak jsme zmizeli z Dead jedni ky, to bylo hodn dobrý." Natálie zavrt la hlavou: „Cestovní tunely dokážeme zatím budovat jen na našich okupovaných územích. Prahu kontrolujeme jen ze dvou p tin. A támhle," mávla rukou p es Vltavu na Malou Stranu, „tam si hlídají zadky panáci z vlády, parlamentu i evropský protektor. Tam se nedostaneme jinak než po ulici." „Tudíž se tam nedostaneme nijak," ukázal Ková na erví tanky, které jim zahradily cestu a neúprosn se blížily. Další bionické obludy obsadily mosty, které byly od Novotného lávky v dohledu, tedy Karl v, Legií a Jirásk v, ten za Žofínem. Aby toho nebylo málo, zezadu se k nim blížily další oddíly zásahových jednotek, kterým se poda ilo uniknout z dosahu muchom rkového plynu, nad nimi bzu ely vosí helikoptéry a mezi tím vším poletovala vyplašená hejna m stského ptactva. „Rabbi, máme n jaký nápad?" zeptal se Ková . Chvíle rozpa itého ticha... … … ...ano, asi takhle. „Tak to jsme na tom stejn ," odpov d l si Ková . Vzduchem svišt ly t íštivé projektily, na zdi dom se lepily a vzáp tí pukaly mokvavé bubusy, prostor k ižovaly svítící dráhy ok ídlených st el z leteckých samoraid . „M žete na ty zmetky, rabbi, povolat t eba sedm ran egyptských? Nebo aspo jednu ránu - morovou?" „Víš p ece, Jene, že kv li rovnováze mohu použít jen jedno malé kouzlo, navíc by jeho trvání nem lo p esáhnout sto vte in. A to kouzlí ko máme p ece schované na malostranského fantóma." Natálie náhle couvla tak prudce, až Ková vrazil obli ej do m kkého žampiónového monitoru. Zvedl hlavu a vypadal h než Charlie Chaplin ke konci šleha kové bitvy. Cht l Natálii n co nehezkého íct, ale... Bommp! Na míst , kde p ed okamžikem stáli, dopadl obrovský bubus.

„Šikulka," usmál se Ková a stíral si z obli eje kusy žampiónu. „Rabbi, poslyšte..." cht l pokra ovat a málem vyprskl smíchy, kdyby nešlo o život. Asketická tvá židovského rabína doznala na poma kaném monitoru Ono-Sendai zna ných zm n. Rabbi Löw vypadal, jako by procházel zrcadlovým bludišt m na Pet ín . „Vidím, že tam máte veselo," podotkl rabbi suše, když pozoroval Ková e, jak se z n jakého d vodu snaží nesmát nahlas. „Tak to abych nerušil." „Promi te, rabbi," podrbal se Ková na nose. „Já jen chci íct, že to kouzlo na malostranského fantóma nám bude prd platný, protože se k n mu stejn nedostaneme v as. Tak si íkám, jestli by nebylo lepší pomoct d tem v tomhle konfliktu - který tak jako tak vznikl kv li nám." „Souhlasím s tebou, Jene. Ale v tuto chvíli opravdu nevím, jak bych n jakým b žným kouzlem dokázal zlikvidovat tolik obrovských vále ných stroj , navíc ješt živých. Nech mne chvíli p emýšlet." JFK se podrbal na hlav . Rozhlížel se a snažil se z okolí vy íst n co, co by jim pomohlo. Vyvolat lokální zem t esení a shodit na tanky domy? To by ur it nebylo jedno kouzlo, nemluv o tom, že ty tanky jsou všude, kam dohlédne. Ohnivou st nu? To by šlo, ale cesta i tak z stane zatarasená spálenými zbytky biostroj . Sakra, p ece musí na ty ohromné ervy zabrat n jaký fígl... ervi, ervi, neni te mi nervy. Ková náhle pohlédl nahoru - a jako by ho omrá il blesk. „Rabbi, myslím, že to mám." Šišatá hlava rabína s obrovským nosem a šikmýma o ima se pohnula kup edu. Nos se prodloužil a p ipomínal mrkev a o i se p iblížily až k sob . „Povídej, chlap e. Já vždycky íkám, že je na tebe spoleh." Ková vynechal své p ání, aby se rabbi rad ji nehýbal, protože jeho mimická akrobacie na zdeformovaném monitoru byla vskutku zt ešt ná, a jen zadeklamoval: „Jedno kouzlo, jeden objekt, jedna minuta. To bychom mohli zkusit, ne?" „Jsem p ipraven, Jene. Co mám d lat?" Ková ukázal nahoru. Natálie zam ila tím sm rem i venkovní kamery vozu.

„Na co mám zaost it?" zeptala se nejist . A pak strnula. „Pro Pána Hub! To m nenapadlo!" Oslovený Pán Hub alias rabbi Jehuda Löw ben Bezalel spráskl dlan na tvá e, až to plesklo až do vozu. „Výborn , chlap e, jdu na to!" „Fajn - a my se radši, holka, schováme," pohlédl Ková na Natálii. „Pro každý p ípad." Dívka jen poslušn kývla a za ala couvat do nejbližšího pr jezdu. Ková už nebyl jen tak n jaký zkušební idi . Te už bylo jasné, kdo tady tomu velí. A Natálie byla natolik inteligentní, aby to sama uznala. „Jsi dobrej," tiše pronesla a v duchu si íkala, ím to je, že jí tenhle h motný, halasný staroch svým zp sobem p itahuje. „Já vím," usmál se Ková a spiklenecky mrknul. „Ale nikomu to neíkej." „Ne, neboj... A hele, Pán Hub to už spustil," hlesla Natálie Pak už jen oba ml ky zírali. A zdaleka nebyli sami... * * * Nebe nad Vltavou potemn lo. Na eku dopadl obrovský stín. Bojující šiky na obou stranách barikád ztuhly úžasem. K náb eží se blížil obrovský kos. Superkos. Zá iv žlutý zoban m l v tší než kostelní v ž a nohy mohutn jší než pilí e žižkovského vysíla e. Rozp tí k ídel m l kolem t í set metr a když se vznášel nad ekou, v trné víry a poryvy vytvá ely metrové vlny. Na erném pe í mu pableskovala slabá, purpurová zá e. Rabbi Löw sed l v podzemí, o i m l zav ené a mezi vztaženými pažemi se mu vznášel sv tle nachový oblak. Magické pole bylo ustálené a rabbi doufal, že než se zcela vytratí, sta í si kosák najít n co k sezobnutí... erný dravec se hladov rozhlédl po náb eží. erví tanky se vyzývav b laly na pozadí fasád dom . Dv mávnutí k ídly, n kolik z ítivších se st ech a kos p istál na ulici. Sehnul se

a jediným zohnutím zlikvidoval první tank. Zvedl hlavu, otev el zobák a nechal si vklouznout bionický vále ný stroj do útrob. „Palte ze všeho, co je p i ruce!" ozývalo se tank . St ílny samoraid se natá ely vzh ru a hlavn ty at zb sile št kaly, osádky aktivovaly další a další hrozny bubus . Tlusté Berty nep etržit plivaly t íštivé st ely - a erný pták zobal a zobal. Po chvíli se rozhlédl, zahlédl další tu né larvy a p elétl na Karl v most, zob, zob, zvedl hlavu a jedním okem se zahled l na most Legií. Mávnutí gigantickými perut mi, p istání na tramvajovém kolejišti, zob, zob. „No, tak to je fakt hustý," pronesla Natálie konsternované. „Rabbi to zv tšovací kouzlo zvládl na jedni ku," poznamenal Ková a dál užasle sledoval nerovnou bitvu odehrávající se jim p ed o ima. Kam se hrabe IMAX. „Sleduj ty pod laný vosy," ukázala Natálie vlevo, sm rem k Národnímu divadlu. Policejní helikoptéry houfn prchaly z kosího teritoria. „Ur it mají ze strachu zesraný celý kabiny." Ková se neodvážil až takhle detailn odhadovat situaci uvnit vrtulník , ale musel v duchu uznat, že Natálka se z ejm strefila. Superkos se prozatím soust edil na ty nejtu n jší larvy, co kdy v život spat il. Jenže za chvíli nebylo, co zobat. Rozhlédl se po další potrav - a spat il onen nep íjemn bzu ící hmyz. * * * „Jde po nás!" „Pry ! Rychle pry ! Skákejte!" „Pal!" „Nééé...!" Klap! klaplo to a bylo po helikopté e. * * * „Veliteli, sezobnul ty ku!" „Vím! Pilote, vem to mezi baráky! Musíme se schovat v uli kách!" „Uvid l nás!"

„Tak st ílej, sakra, st ílej!" „Jo, ješt ho budu dráždit. To tak akorát." „Proboha, má nás!" Za helikoptérou se jako opona smrti rozprost ely erno erné perut a v pop edí klapnul obrovský žlutý zobák. Ten se práv znovu rozev el a vypadalo to, že se otev ela samotná tlama pekla. Policejní stroj se potácel ve vzdušných vírech vyvolaných superkosem, zbývaly vte iny, než ob í zoban sklapne a... Tlop... Prostorem se zablesklo... A najednou zase bylo sv tlo. Nic již nevrhalo stín na dosud rozbou ený tok Vltavy. Vichr se zklidnil, vyd šení policisté taky. „Kde to je?" zašeptal st elec z pronásledovaného stroje. „Nevím," zašeptal velitel. „Ale hlavn , že... Pozor!" P ed kulovitou kabinou helikoptéry se mihlo n co tmavého. „To nic, to byl jinej pták," ulevilo se veliteli, „hodn malej," zasmál se. Nebyl to jiný pták. Byl to ten kos, jenž p ed chvílí zdecimoval elitní tankovou jednotku Ministerstva vnit ní obrany pod p ímým velením plukovníka Lorence. Plukovník se však nerozbre el jako major Houston, k tomu m l daleko. Splnil svou ob anskou povinnost, postavil se p ed trojrozm rný obraz evropského protektora, vzorn zasalutoval a zast elil se. Ve chvíli, kdy v kachlíkové budov na Letné t eskla rána z pistole Walther PPK, spokojený a najedený kos zamí il za svým hejnem do korun rozložitých dub a kaštan na St eleckém ostrov . Dnes m l erný pták obzvlášt vyda ený den, na rozdíl od n kterých velících policejních d stojník .

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

„Rabbi, vidíte to, co my?" „Ano, Jene. Já to dokonce i cítím. Malostranský fantóm je stále aktivní." Na vrcholu kopule chrámu sv. Mikuláše se usadil kulový blesk, pro normálního smrtelníka tak ka neviditelný. Kolemjdoucí, jenž by se soust edil na pozorování vršku barokní stavby, by možná zahlédl obasné jisk ící výboje. Nic víc. Ková však díky Mykostruktu e, s níž byl celou dobu propojený, mohl pozorovat jasn sršící kouli o pr m ru jist p es t i metry. „Tak to je zase náš cestovní tunel, Nat," ekl Ková . „Je jinej než u Macochy," podotkla dívka ned v iv . „Je v tší a má jiné spektrum zá ení, protože te na n j používáme úpln jiný filtry." „Chytrá! Tamten tunel byl totiž náš - a tenhle jinej si jenom vyp jíme." „Když nám ho n kdo p j í," odsekla Natálie a Ková z jejího hlasu poznal, že se jí tady n co nelíbí. „Neboj se, Nat, všechno je v po ádku," uklid oval ji agent. „A krom toho, u tohohle fantóma nás eká moje p ítelkyn . Už to samo o sob je záruka bezpe í." „Komtesa od lesa?" zarýmovala Natálie s nep ehlédnutelnou dávkou ironie. Ková si uv domil, že ješt p ed pár hodinami to pro houbovou dívku byla komtesa de Villefort a najednou se veškerá úcta vytratila. Podle všeho to vypadalo na klasický p íklad d tské žárlivosti, vlastn - byla to ješt žárlivost d tská? „Jist , komtesa od lesa," povzdechl si Ková . „Rabbi, Andrea se už ozvala?" „Ne, stále dodržuje komunika ní klid, nebo jak se to v bazální realit jmenuje."

„Dob e, vyrážíme tedy ke svatému Mikuláši," rozhodl Ková . Natálie ml ky pokr ila rameny a n kolika stisky vý n lk na palubní desce p edala ízení zase Ková ovi. Agentovi se po pažích i obli eji bleskov rozlezly informa ní výhonky Mykostruktury. JFK se v krátké dob op t stal sou ástí biomobilu Laurin&Turbo. Vozidlo se vzepjalo, prohnulo a vyrazilo kup edu. Za nimi i kolem nich pokra ovaly s nezten enou m rou pouli ní bitky student s policií, pod nimi si st žovali dosp lí na dnešní mládež a nad nimi... Nad nimi se op t objevily vosí helikoptéry. A za aly po nich zase st ílet. * * * „Já nevím, že si taky n kdy nedají pokoj, blbouni," zabru el Ková , vjel na st nu domu a tak tak uhnul dávce bubus , která vzáp tí pokryla tramvajový ostr vek a koleje. Dojel s vozem k filosofické fakult , tam op t sjel na ulici, smykem se oto il a vyrazil zpátky, ke Karlovu mostu. Na Mánesov most se totiž šikovaly policejní óté ka, jedno vedle druhého. A hned za nimi stála neprostupná ada ervených hasi ských tater, osmsetpadesátek. Vrtulníky zakroužily nad Rudolfinem a vydaly se za ujížd jícím biomobilem. „Koukni," ukázala Natálie na monitor stropní kamery. „Jsou nad mostem a ekají. Tam nás budou mít jak na talí i." „Vidím. Ti šmejdi zablokovali všechny ostatní mosty," Ková st ídav hled l na displeje a díval se i z oken biomobilu. „My ale musíme na druhou stranu!" „Jene," ozval se na interním kanálu rabbi Löw. „Já už jsem tady s kouzly skon il. Te už je to na vás." „Už tak jste nám, rabbi, pomohl dost. My to te prost zkusíme projet. A a nás Pán Hub, teda vy, ochra uje." Natálie se najednou zasmála. A zatleskala. „Jsem rád, že se ti to líbí," oto il se na ni Ková . „My dva, auto z houby a proti nám deset po zuby ozbrojených helikoptér. Tomu íkám jít na férovku."

„S tím Pánem Hub jsi to trefil. Ale myslím jiného Pána Hub." Ková na ni tázav pohlédl a za ukal si ukazová kem na spánek. „Asi práv nejsem doma." „To je jedno, hlavn že bude doma D de ek H íbe ek." * * * „Zdravím vás, Natálie," odpov d l profesor Smotlacha na pozdrav své nejlepší studentky. „Rad ji bych vás vid l ve škole, ale co se dá d lat," povzdychl si, až to zasy elo jako z tlakové pojistky papi áku. „Takže vy si myslíte, že bychom mohli zopakovat ten školní experiment...." „Nechci vás rušit, ale takhle tady vydržíme kli kovat a uhýbat možná ješt tak dv t i minuty," vstoupil jim do hovoru Ková . „Nemluv o tom, že tady za íná být t sno." Federální zásahové oddíly postupovaly ze všech stran, a i když jim studenti zle zatáp li - ztráty na stran vládních sil byly nes etné, v centru Prahy to vypadalo spíš na houbovou výstavu, ovšem vytvoenou z lidských dav - tak kvantita jednozna n válcovala kvalitu. „Rabbi, ten fantóm je po ád p ipravený?" „Je to zvláštní, ale je," zavrt l rabín hlavou a poškrábal se na jarmulce. „Po ád, ne ád." „Takže te nemáme n jaký pevný odpo et, final countdown?" „Vypadá to, že ne." „To jsem cht l v d t," rozzá il se Ková . „Pane profesore, za jak dlouho budeme mít p ipravenou královskou cestu?" „Deset, patnáct minut," po ítal Smotlacha na kalkula ce vyp stované z penízovky h ebílkaté. Vychrtlé prsty mu kmitaly po vypouklých, bled žemlových klávesách a na sírožlutých tenkých lupenech odezíral m nící se údaje. „Vy erpá nám to ale energii Mykostruktury na celý další m síc, ne-li víc." „Pane profesore," sepjala ruce Natálie. „My to už pak n jak dáme do po ádku. Vždy nás znáte." „No práv ," pousmál se profesor Smotlacha a po chvilce odmlky pronesl jednu z nej ast jších v t, co jich lidstvo kdy použilo. „Jdeme na to!"

Ková se ítil s biomobilem Laurin &Turbo podél pompézních budov Klementina. Houba i i v tom všem zmatku, urputných bojích zu ících kolem a zajiš ování odvozu ran ných dokázali pro strategické vozítko zajistit jakžtakž pr jezdný koridor. Ková rozrazil p ídí biomobilu „fotbalovou ze " obránc zákona. Oválné pýchavkovité štíty se znakem federální policie se rozlétly po okolí a odlétnuvší p ilby vy ukávaly arytmické staccato do zdí historických budov. JFK dorazil smykem ke Starom stské brán ; krev a rozdrcené houboví jsou sakra kluzký sajrajt. Srovnal v z po sm ru jízdy, brzdil, ABS se snažilo, brzdy s klapáním povolovaly a zase se svíraly - a náhle jako by pohlédl do zrcadla. Proti nim úpln stejn brzdil úpln stejný v z. Musel za sebou mít stejn zb silou jízdu, byl také prost ílený, ožehnutý a povadlý. Biomobily se blížily k sob a oba idi i d lali, co mohli, aby se nesrazili. Vozy dojely k sob a lehounce do sebe ukly p edními nárazníky. Z staly stát. „Nazdar, pašeráku!" „No to m poser..." „Až pozd jc. Te musíme za Andreou," ekl Chuck alias Hulk. „Kde se tady bereš, ty blázne?" „Tak, znáš to. Jdu takhle kolem a íkám si: není tohle ten magor JFK? A von jo. Kolem sebe deset tisíc obrn nc , nad sebou hejna vrtulník a jako vždycky v pr seru. A to nepo ítám divizi ervích tank , co je sezobal ten tv j kosák. To bylo fakt dobrý, chlape." „To rabbi." „Nebu zbyte n skromnej," odpálil další p ípadné námitky Chuck. „Nesluší ti to. A ani to neumíš. Te ale budeme muset být dobrý všichni." „Chucku, myslím, že tohle je docela dost moje v c..." „Myslet znamená hovno v d t." Ková se poškrábal na neholené brad . „Tak jo. Vidíš toho svítícího parchanta nad Malou Stranou?"

„Ne, vlastn - te jo. Houba i mi tady n co p epnuli v mozku. Teda... To je síla!" „Tak za tou sílou vyrážíme." „P es most?" ujistil se Chuck Hulk. „P es most. Další otázky?" „Co ty hajzlové v helikoptérách?" „Ty si vezme na starost D de ek H íbe ek." „Kdo že? No, dneska už to je vlastn jedno.... Tak na co ekáme?" „Tak jdeme na to. Jedu první. Kryj nám záda." „A nezdržuj! To je po ád e í!" * * * ev motor a hvízdání gum, prudké zrychlení a sv t rozmáznutý do pestrobarevné šmouhy. Oba vozy vjely na Karl v most v t sném záv su za sebou. Houba i sice celý prostor st edov kého mostu preventivn pokryli muchom rkovým plynem, ale ten na úto ící helikoptéry nem l žádný vliv, protože od Vltavy vál sv ží v t ík a odnášel oblaka jedovatých výtrus nad eku. Kolem biomobil se ty ily sochy sv tc a král a nad nimi se vznášely bionické vosí vrtulníky s odjišt nými zbran mi. „Mají nás zam ené," ekl Ková s pohledem up eným na údaje promítající se na elní sklo vozu. „Tady nemáme kam uhnout," ozval se z žampiónového monitoru vlevo pod volantem Chuck. „Doufám, že si profesor pospíší..." Bahroummm! První dv st ely zasáhly Bruncvíka a rozmetaly asi kubík dlažebních kostek p ímo p ed Ková ovým vozem. Ten smýkl volantem, odrazil se od zábradlí mostu, odštípl kus pískovce a objel díru. Další st ela je zasáhla do pravého zadního kola. „Nevadí," podotkla Natálie. „Laurin dokáže dojet i po dvou," vysv tlila a odjistila vyrovnávací basidiomycetické gyroskopy na bázi chitinu a tekutého hélia. „Johne, ho í nám motor!" hlásil zezadu Chuck Hulk.

„Auto jede?" „Jede." „Tak si nest žuj - a kli kuj." Natálie mezi dalšími dv ma explozemi v bezprost ední blízkosti vozidla náhle ukázala kup edu. A s o ekáváním v hlase pronesla: „Hele, D de ek to spustil..." Karl v most se za al sotva znateln chv t. Pojivo mezi dlažebními kostkami i kvádry v kamenném zábradlí se pokrylo jemnými prasklinkami a z barokních sousoší se k zemi snášel rozví ený prach. Chv ní bylo ím dál intenzivn jší. „Co to je?" zahu el ze svého monitoru vlevo pod volantem Hulk. „Asi se nám rodí další Karl v most," odv til Ková . „Nazdar, Karlíku juniore. Vítej na sv t ! A co d lá máma?" Gotická stavba nereagovala na postpubertální hlášky; ostatn , za stovky let, co se jí po dlážd ném h bet prohán li zbojníci, vojáci, turisté, milenci a t eba i pisálci vlakových p íb h , jich slyšela nepoítané. Tudíž ji nemohlo jen tak n co rozhodit. Gotická stavba sice ml ela, jako celé ty dlouhé v ky, ale m nila se doslova p ed o ima. Z mostních pilí , z oblouk i z bo ních st n vyrážely stovky hub a houbi ek. Struktura podhoubí se pár okamžik p edtím rozlezla po celém t le mostu a nyní z každé uzliny, z každého vlákna pu ely a bobtnaly a draly se na denní sv tlo... Inu, co jiného? Samé houby. Profesor Smotlacha dokázal u in né divy. Proto ho d ti m ly rády - a proto ho vládní garnitura trp la; protože musela. Nikdo lepší, co se tý e hub, v tomhle sv t nebyl, ostatn , nikdo podobný neexistoval ani v ostatních sv tech. Ve stejné chvíli se však k ob ma Laurin m už blížily t i st ely s prsatou dráhou letu. Po p edchozím ost elování byly rakety zam ené, mety lokalizované a hlavice nažhavené. Nic by nem lo vadit totálnímu zni ení cíl , pokud by se ovšem v dráze jejich letu náhle nezjevily gigantické holubinky osmahlé. A nenastavily své šedohn dé, matné klobouky zabijáckým st elám. Aby pak zavdaly p í inu svému p vodnímu jménu - a byly osmahlé.

Mlask, zabodly se st ely do stále víc bobtnajících houbových klobouk . Pak to jen k achlo, šlehlo, zašum lo - a to bylo všechno. * * * „Na Karlov most Holubinka roste Nikdo ji tam nezalejvá Ona sama roste!" Chuck Hulk si brumlal profláklý hit t etí hip-hopové vlny a bezstarostn se rozhlížel. V širokém obli eji mu zá il ješt širší úsm v, a koli by to m lo být fyzikáln nemožné. Hulk se díval kolem sebe a byl spokojený. A že bylo na co hled t. Projížd li pod souvislým loubím olb ímích hub. Ve spodní ásti klobouk se b laly st edn husté, tenké lupeny pohlcující tlakovou vlnu explozí a válcovité nohy byly natolik houževnaté, aby odolávaly i p ímým zásah m policejních raket. „Že všichni zdravíme D de ka H íbe ka," ekl Chuck. Natálie si jediným tichým povelem odstranila houbová vlákna z povrchu pokožky, to samé vzáp tí provedla i s Ková em. Agent se na ni udiven podíval. „Nebudeme to už pot ebovat," ekla dívka unaven . „D je se n co?" optal se Ková . Namísto oslav ve stylu Hulka se Nat schoulila do klubí ka a ml ky p epínala záb ry jednotlivých kamer. Na žampiónových monitorech Ono-Sendai byly vid t jen houby; co taky jiného, v Houbovém sv t ... Naho e, dole, vpravo, vlevo, vep edu, vzadu. Samé houby. „Myslím, že tohle všechno bylo na houby," pronesla Natálie potichu. „Nat, jsme p ece na druhé stran Vltavy," mávl Ková rukou. Ani nepovažoval za vhodné komentovat poslední události, které by se z fleku mohly stát nám tem k n kolika hollywoodským blockbuster m. „Na Malé Stran ," dodal na vysv tlenou a pokra oval: „Nad svatým Mikulášem zá í fantóm, myslím tím cestovní tunel, jak tomu íkáte, a n kde tady pobíhá Andrea, aby nám pomohla. Kone n zjistíme, odkud

se sem dostává ten sajrajt, co vás tak dokonale paralyzuje - a zabíjí. Ten hnus, co ohrožuje celý váš sv t. To je p ece dobrý, ne?" „Komtesa od lesa tady není," pronesla Natálie a p ejela rukou hlavní monitory. Bylo na nich Malostranské nám stí zabrané z p ilehlých ulic, potom z n kolika leteckých záb r a nakonec se na dvou displejích objevil i vnit ek kostela. „Nemluv o tom, že se dosud ani neozvala." „Neozve se, protože na sebe nesmí upozornit," odsekl Ková . „Nemáme ani její biosignál," pronesla Natálie s pohledem up eným kup edu. „Andrea dokáže v ci, d v e, o jakých se ti ani nezdá." „Tak tomu v dál," ušklíbla se dívka. „Ona tady prost není." „Kone ná!" p erušilo je halasné oznámení. „Vystupovat!" „Dík, Chucku," pronesl Ková s ur itým uleh ením v hlase. „Taky si myslím, že dál to nejede." Za chvíli stáli p ed pompézní barokní stavbou. Bitevní v ava z pravého b ehu utichala a kolem nich už nyní byl kupodivu klid, možná až moc mrtvolný klid. Hyperfantóm na vrcholu kupole zá il nezten enou silou. Byla to výzva. Byl to možná rozhodující okamžik celé téhle zt ešt né, absolutn neplánované mise. „Jdeme nahoru," ekl Ková . „Pom žeš nám, Nat?" Dívka p ikývla, p esn v d la, o co agentovi z jiného sv ta jde. Nem l totiž nic po ruce, jak by se mohl dostat nahoru. Nem l ani klíe od sakristie, natož pov stné špiónské hra ky typu zázra ných naviják , supertenkých lan a bot, s nimiž se dá t eba procházet po kolmé st n mrakodrapu. Natálie pozvedla ruce. Tohohle chlápka zatím pot ebuje - takže mu ješt pom že. „Co blbne?" zašeptal za Ková em Chuck. „To se modlí nebo co?" „Nebo co," odpov d l Ková a pak op t, v tomto sv t již pon kolikáté, jen užasle zíral a ml el. Z pouli ních houbových lamp a z choroš rozmíst ných po domech na Malostranském nám stí za ala tryskat b lavá vlákna. Zprvu byla sotva viditelná, ale každým okamžikem sílila. Chrám sv. Mikuláše b hem n kolika minut obklopila pavu ina z houbových vláken.

„Jsi fakt dobrá, d v e," ekl Ková . „Škoda, že jsme tyhle fígle nemohli použít proti federál m." „Ani nevíš, co mluvíš," pronesla Natálie tiše. „Kdybychom nepoužili všechny tyhle fígle, tak tady bude federál , vrtulník a tank p tkrát víc." Ková se na ni jen podíval a pohladil ji po rameni. „To je dobrý," ekla Natálie. „Vy, dosp lí, jste holt nevd ní spratci." * * * Na st echu chrámu vylezli po houbovém lanoví za pár minut. Byl odsud úžasný rozhled na celou starou Prahu. Malostranské uli ky se klikatily mezi šlechtickými paláci i buržoazními vilami, v že kostel a houbové energetické p enaše e se ty ily nad okolní zástavbu a na st echách se b laly typicky obílené komíny i satelitní p ijíma e vyp stované ze š avnatky panenské. To vše bylo lehce nasvícené nachovým jasem pocházejícím z pulsujícího hyperfantómu. Jenže tímhle nádherným panoramatickým pohledem se nikdo z t ch t í na st eše zrovna nekochal. M li totiž zcela jiný výhled. „Vítejte na vyhlídce," ozvalo se zpod erné p ilby. „No nazdar," ujelo Ková ovi. „Zdar!" odpov d l na sokolský pozdrav hrab X-Hawk. Sed l v ebenovém k esle s op rkami a nohami vykládanými lidskými kostmi. Vznášel se i s k eslem pár decimetr nad oblou st echou a za ním ve vzduchu pokojn postávalo ty sp eží vraník zap ažené do erno erného ko áru s jasn zá ícím st íbrným X na dví kách. „Doufám, že máte p ipravenou omluvenku za pozdní p íchod," starostliv pronesl hrab X-Hawk. Pozvedl paži a ukázal nad sebe, na pableskující kouli. „P ece od rabína víte, agente Ková i, že jste práv promeškal cestovní okno. A další spoj nejede, bohužel," pokýval hrab hlavou, aby vyjád il lítost a hlubokou spoluú ast. „Hrab , já to vidím jinak," podotkl Ková . „Pokud se budu držet vaší terminologie, tak vlak ješt stojí ve stanici." „Co to tady melete?" p erušila je Natálie. „A kdo je tahle helmovka brázditá?"

„Myslíte mycenu polygrafu?" obrátil se X-Hawk na dívenku. „Vskutku elegantní houba. Zvonovitý klobouk b lošedé barvy, radiáln svraskalý, a t e štíhlý, v mládí ojín ný, v dosp losti pak po celé délce jemn rýhovaný. Je vid t, malá dámo, že máte vkus." „Já myslela spíš na tu vaši srandovní helmu než na eleganci myceny." Chuck Hulk celou dobu zíral z jednoho na druhého. „Johne, myslím, že mi ti parchanti dali t ch houbi ek až až," posléze pronesl. „Nebo se tady všichni definitivn zbláznili." „Ob možnosti jsou správné," ekl Ková . „Ale te budu kone n mluvit já, jestli dovolíte!" obrátil se na Chucka a Natálii. Oba oslovení pokr ili rameny, Nat si trucovit sedla na m d nou st echu a objala si kolena rukama, Chuck si vzdorn založil ruce na hrudi a odfrkl si skoro jako k . Ková znovu pohlédl na slab zá ícího hyperfantóma a pak ekl: „Hrab , to, že fantóm je stále ješt aktivní, potvrzuje náš p edpoklad, že nad tímhle sv tem pon kud ztrácíte moc. Takže se tady p estaneme dohadovat o blbostech, my vám odpustíme pokus o narušení rovnováhy, vy se klidn vrátíte do svých dimenzí a nic se jako nestalo. Žádné pašování artefakt a cizorodých látek mezi dimenzemi, žádné narušení rovnováhy, prost vše, jak má být. Nemluv o tom, že rabbi Löw vám jist pat i n vysv tlí, že v tomhle p ípad jste dost narazil - a že je ve vašem zájmu, abyste vycouval." JFK hrál o as. N co se musí stát, rabbi nebo n kdo z Agentury musí p ece zasáhnout. Kdyby se tohle odehrávalo v n jakém filmu, te by p išlo finále. Deus ex machina. „Elegantní ešení," pronesl po chvíli X-Hawk. „No, mn se líbí taky," ozval se Chuck. „Jestli teda n kdo stojí o m j názor..." „To je ten šmejd, co nám sem pašuje em-há ka?" postavila se Natálie a založila ruce v bok. P ipomínala hlavní p edstavitelku z plakátu na mykopunkový film Podhoubí zkázy - drobnou hezkou dív inu v erném, zelené o i jisk ící potla ovanou nenávistí, prost takovou malou vzteklou vílu. „Co to jsou ty em-há ka?" zašeptal Chuck. „Že se po ád o nich všude mluví?"

„Magické houbi ky," odv tila Natálie nep ítomn . „Agente Ková i, líbí se mi, jak vysokou hru chcete hrát. Líbí se mi vaše odvaha, jenže nesmíte p i tom všem zapomenout na jedno - na m nemáte. Ani netušíte, s kým se to tady takhle ležérn vybavujete," pronášel hrab X-Hawk zvolna a tón jeho projevu postupn p echázel od po áte ního pobavení k naprostému chladu a nad azenosti. „Jediný, kdo by se mnou snad mohl takhle mluvit, je komtesa de Villefort, a ta, jak jsem si sta il povšimnout, zde není. Takže já mám jiné ešení. Tímhle vám ukážu, jaký na tento sv t mám stále vliv," pozvedl ruku se vzty eným ukazová kem, lehce jím kývl a svítící koule hyperfantóma zhasla, jako když se vypne sv tlo. „A tímhle zase, jak moc se obávám toho vašeho slavného židovského arod je," vstal, p ešel vzduchem ke dve ím ko áru a otev el je. Uvnit sed l rabbi Löw. Trup mu obepínal pr svitný pás zelenavého sv tla. „Promi te, Jene," pronesl rabín tiše. „Nechal jsem se zajmout vým nou za vaše životy, myslím tím i za život komtesy Andrey. Vy kejte na kontakt s Agenturou a p ipravte se na pr nik do první paralelní reality, však vy už víte. A tam vzkažte, že tady to brzo skon í. Jak to vy ídíte, to už je na vás." Ková si povzdechl. Takovéhle rozuzlení teda neo ekával, ani náhodou. Hrab X-Hawk se obrátil na všechny t i a ješt než nastoupil do ko áru, ekl: „Až n kde potkáte komtesu de Villefort, vy i te jí m j hluboký obdiv. Je to úctyhodný protivník. A že jsem rád, že mi p i každém našem setkání p ipomene staré dobré asy, kdy jsme spolu ješt nevál ili, ale jen bojovali." „Ta bude ur it nadšená," poznamenal Ková . „To ur it , agente," pousmál se hrab X-Hawk. „Vždycky, když je nadšená, m žete zblízka zahlédnout v jejích zelených o ích takové slabé oranžové záblesky. Všimn te si toho n kdy. A jinak, pánové a malá dámo, lou ím se. Dejte na radu mého váženého zajatce, agente Kovái - vra te se tam, odkud jste p išel. Bude to pro vás lepší. Sbohem." X-Hawk zav el dví ka ko áru a ješt než kon zb sile vyrazili k nebi, jim blahosklonn pokynul.

„No, tak to bysme m li," pronesl Chuck Hulk. „Villefortovou jsme nenašli, rabína si odvezl Darth Vader a my budeme rádi, když nás Smotlacha dostane zpátky do bazální reality. Tomu íkám úsp ch." JFK ml el. N co mu po ád vrtalo hlavou. Díval se za mizejícím koárem temného hrab te a m l pocit, že n co d ležitého p ehlédl. Nebo p eslechl. „Co jsi to íkal?" obrátil se náhle na Chucka. „Že jsme to tady projeli na celý á e." „Ne, to nemyslím. íkal jsi, že budeme rádi, když se vrátíme do... To je ono!" skoro zak i el a rázn ude il p stí do dlan . „To vážn nevím, co t tak pot šilo," namítl Chuck Hulk. Natálie jen kroutila hlavou. „Rabín mi íkal, že se mám vrátit do mé první paralelní reality," p emýšlel Ková nahlas. „Ne ekl do bazální reality, tedy do té, v níž existuje Agentura a v ní jsem žil i já, než m naverbovali. To byl ten první kontakt s Agenturou, jak zd raznil. Jenže rabbi ekl jasn - do mé první paralelní reality. A to byl sv t se státními arod ji a pivem dopl ovaným magickou substancí, klapeanem. A na konci toho všeho byla hyuaka..." „Pouštíš se na tenký led, Ková i," podotkl Chuck zamra en . „Na téhle misi jsi zp sobil smrt mýho bráchy!" „ íkal jsem ti stokrát, že za Bertrama nem žu," sedl si Ková na st echu a rozebíral dál rabínova poslední slova. „P ipravte se na pr nik, vy už víte jak... První realita... Co tím myslel? M j první a vlastn i druhý p estup mezi dimenzemi byl na bázi dynamických hyperfantóm . A ten je možný provést jen za ur ité rychlosti v dané realit ." Natálie se mezitím napojila na houbový satelit, stejn nev d la, o em se ti d dci baví, a koordinovala postup d tských jednotek proti již ustupujícím zásahovým oddíl m. „Rabbi nám cht l íct, že se máme dostat do Palmového sv ta," uzav el své úvahy Ková . „A že k tomu máme použít ten samý zp sob pr niku, jako když jsem se tam dostal poprvé." „To znamená?" zeptal se Chuck. „To znamená, že vyrážíme na nádraží! Podíváme se, kdy vyráží rychlík Praha - Bohumín."

„To vám m žu zjistit hned," ozvala se Natálie od houbové antény. Na vrchní ploše klobouku š avnatky panenské se prosv tlila ást dužniny. „Hele, ta holka z toho snad ud lá televizi," žasl Chuck. A moc se nemýlil. Natálie díky Mykostrukture zmodifikovala t lo satelitu a za chvíli už po n m p ejížd ly ádky a sloupce jízdních ád . „Nejbližší rychlík vám jede... Tady, to bude ono," zastavila Natálie rolující informace. Obraz zablikal a rozost il se. Natálie si nev ícn p itiskla dlan na uši. Ková zpozorn l: n co se d je, tohle ur it není reakce na zpožd ní vlaku. Dívka chvíli kývala hlavou, pak se obrátila na Ková e a ukázala na improvizovaný displej. „Máš tady n koho," ekla a ustoupila. „Ahoj, Johne," pozdravila ho Andrea z obrazovky. „Kde se po ád flákáš?" „Proboha, kde se tady bereš?" zalapal po dechu Ková . „Špatná otázka. Máš se zeptat, kde na tebe ekám - a ne kde se tady beru," ušklíbla se Andrea. „Aha. A kde na m ekáš?" „Kde by... na nádraží." „A pro zrovna na nádraží?" „A pro ne? Chceš p ece n kam jet vlakem?" „To chci, ale to vím asi tak p l minuty." „Tak vidíš, jak ti umím íst myšlenky." „Andreo, neblázni... Já jsem rád, že jsi v po ádku, ale tohle mi n jak nejde dohromady." „Víš co? P ije a ve vlaku to probereme. Kolik mám koupit místenek?" Ková se obrátil na Chucka. Ten rozhodn kývl. „S tebou - t i," sd lil komtese... A obraz náhle zhasl. „Co se d je, Nat? Ztratil jsem spojení s Andreou!" „Co by se d lo? Místenky máte zamluvený, tak co..." Ková jí položil ruku na paži a ekl jí: „Prosím t , obnov to spojení. Já ty místenky objednám ty i. Ano?" Natálie se usmála.

ESKÁ SPOJKA

eská T ebová se ztratila z dohledu a biorychlík MYKOLÍNO za al nabírat na rychlosti. Pár desítek kilometr p ed nimi, na trati v hlubokých lesích a mezi houbovými plantážemi Vyso iny, se nacházelo místo pro p echod mezi realitami. JFK se b hem dvou hodin jízdy z Prahy dozv d l tak ka vše, co pot eboval. Hodn v cí vypadalo jako náhoda, jiné zase spíš p ipomínaly praktiky erné magie, ovšem všechno to do sebe docela zapadalo. „S D de kem H íbe kem jsme vypátrali jak typ drogy, která z lysohlávek dokáže stvo it smrtící m-houbi ky, tak nakonec i její p vod," vypráv la mu Andrea, když si po sp šném p ivítání na nástupišti Hlavního nádraží a n kolika vroucích polibcích sedli do vlaku. „Je to Palmový sv t a jeho magická hyuaka, na to jsi sta il p ijít sám, díky šif e mistra rabbi Löwa. Já mezitím pracovala na zajišt ní tohohle náhradního p echodu. Malostranský hyperfantóm nejd ív vypadal jako dobrý nápad, ale jen do té doby, než vyšlo najevo, že to je X-Hawkova návnada. Sama jsem mu ekla, že to nemohl vymyslet lépe - a myslím, že m l velké št stí, že se mu ta lest nezvrtla v jeho neprosp ch." „Tohle jsem práv nepochopil - pro t X-Hawk pustil? A pro jsi nám ne ekla o tom, že ten malostranský fantóm je podraz?" „Hrab m pustil, protože musel," pousmála se Villefortová tajemn . „Víš, Johne, jsou v ci mezi nebem a zemí, které prost nejdou racionáln vysv tlit." „Jo, t eba láska," hádal Ková , založil si ruce na hrudi a op el se do pohodlného chorošového op radla. Villefortová mu položila ruku na stehno. „Správn , ta taky," pronesla Villefortová a políbila Ková e na tvá . „A nebo v ci mezi nebem a zemí z jiného soudku," pokra ovala zcela jiným tónem, op t zcela profesionálním. „Nap íklad Hawkova p ekvapující znalost postup Agentury a jeho informace pocházející

podle všeho p ímo od samotného vedení EF. To jsou v ci, které m zajímají víc než samotná mise. Ale abych se vrátila k našemu problému: dost jste m s Chuckem a rabbim p ekvapili, když jste se dostali až na st echu svatého Mikuláše. Ta zám rn vyvolaná chaotická bitva, zátah na Národní t íd a váš p ejezd p es Vltavu, to bylo obdivuhodné. V tu chvíli X-Hawk zu il vzteky, protože ani nezaznamenal, že jste vyrazili na Malou Stranu. Myslel si, že to celou dobu má pod kontrolou, ale vy s D de kem H íbe kem a jeho Houba i jste mu ud lali po ádnou áru p es rozpo et." „Nevypadal n jak p ekvapen ," podotkl Ková , „na té st eše." „Jist . Od chvíle, kdy se objevil váš superkos, pochopil, odkud vane vítr." „Takže to byla naše chyba. Upozornili jsme ho na nás." „To nebyla chyba, Johne. To bylo jediné možné ešení - i když, p iznávám, úpln šílené ešení. Takhle, když je po všem, to vypadá jednoduše, ale vymyslet uprost ed prohrané bitvy, jak ji zvrátit pomocí jednoho kouzla a jednoho kosa, v tom t asi z ejm nikdo nep ekoná. Myslím, že takhle podobn jsi vy ešil i Slavkov nebo tu slavnou hlin nou bitvu o Prahu." „Je dobrej," poznamenal Chuck Hulk. „Jenže mi n co dluží. Až mi dokáže i tohle, pak eknu, že je nejlepší." „Chucku," obrátila se na hromotluka Villefortová, „Ty s tím poád nedáš pokoj? Vždy jsem ti sama íkala, že to s Bertramem bylo jinak, než se po Agentu e povídá." „Já mám svý zdroje," trval na svém Chuck. „Po kej, Chucku, t eba na to ješt bude as," ozval se Ková po delší dob . „Ale - jak víme, že X-Hawk o tomhle našem výletu vlakem neví? Je jisté, že tuhle mašinu zrovna ne ídí on?" „Pro myslíš, že se mu rabbi tak ochotn vzdal?" odpov d la otázkou Villefortová. „Když chceš ovlivnit jednání svého úhlavního nep ítele, je nejlépe mu být nablízku! „Takže rabbi?" „Ano, rabbi se nám te stará o dokonalé krytí. A užívá si velkorysé pohostinnosti pana hrab te. To víš, X-Hawk se vždycky rád nechal obdivovat."

„No, to nevím." „To je jedno, hlavn , že to vím já." Villefortová se náhle odml ela. Vytáhla z chorošové bundy mobil MOKYA GOLD a nechala si ho p ilnout k pravému uchu. Mobilní telefon byla vlastn šafránka ervenožlutá, d evní houba se žlutým kloboukem a zlatožlutou dužninou prošpikovanou nejmodern jší komunika ní technologií Houbového sv ta. „ lun je p ipravený. M žeme se p esunout do nákladního vagónu," ekla Villefortová. Ková se podíval z okna a náhle ho doslova ochromilo velice silné déja vu... * * * Lokomotiva zahoukala, projížd li te zeleným tunelem v panenském, víc než p lstoletí nedot en rostoucím lese, spíš pralese. Jako by mu krajina sama cht la demonstrovat, že tenhle podivn známý sv t je ve skute nosti úpln jiný. A krom toho, že má jinou historii, se v n m využívají i zcela jiné technologie. Pokud by se n kde dalo tvrdit, že lov k dokázal sr st s p írodou, tak na prvním míst by figuroval Houbový sv t a dokonalá symbióza lidstva s houbami. Tady se p íroda a lov k dokonale dopl ovali - pokud jim do toho nevstoupil n kdo t etí a mezi tyto dv spolupracující entity nevložil sv j smrtící vklad. S hyuakou a jejími ú inky se Ková setkal ješt p ed tím, než nastoupil do Agentury. Tehdy se dostal k interdimenzionálním pašerák m, do sv ta arod j pracujících pro vládu, do sv ta, v n mž eskoslovenská armáda v roce 1938 nevydala hranice republiky nacistickému N mecku, ale dokázala se ubránit, i díky magickým silám. A tak se díky pašeráckým gang m dostal i do dalšího paralelního sv ta, neoficiáln se mu íkalo Palmový. Práv odsud pašeráci dopravovali kokosové o echy obsahující magickou substanci klapean a v ko enech palem znovu objevili hyuaku. Nejvýnosn jší - a také nejvzácn jší - vývozní artikl Palmového sv ta. Hyuaka totiž ke svému vzniku pot ebovala takovou drobnost - masové hroby ob tí, tedy spíš hroby lebek. Ková si tehdy uv domil, že

v paralelní historii z ejm vyhlazovací tábory T etí íše sloužily coby zdroj suroviny pro výrobu hyuaky. A nyní její ú inky objevil i hrab X-Hawk, který se ostatn spolupráci s nacisty nikdy nevyhýbal, ba naopak. Takže bylo jen otázkou asu, kdy magickou substanci vyráb nou pomocí stovek a tisíc useknutých lidských hlav využije ve sv j prosp ch. Ková ovi se v t chto chvílích vybavilo jedno velice trefné r ení: „Nevstoupíš dvakrát do téže eky." A byl zv davý, jestli to opravdu platí... * * * Natálie celou dobu sed la u okna a skoro nepromluvila. „Máme asi deset minut," pokra ovala Andrea Villefortová. „Takže, jak jsem už vysv tlovala: v Palmovém sv t ozna kujeme zdroj hyuaky a zbytek necháme na Military divizi. Jejich paraletouny provedou nejd íve p esné, cílené údery a potom, pro zakrytí této operace, tam vlétnou s t žkými bombardéry a provedou definitivní kobercový nálet. My tedy na všechno podle dohody s vedením máme asi dv hodiny, pak se otev e návratový tunel. Pokud se zdržíme, ten nálet nep ežijeme." „Jo, to vypadá rozumn ," podotkl Chuck. „V neznámým sv t , beze zbraní, s vidinou bombardování vlastních pozic, no uznejte sami, je možné si p át lepší dovolenou? Palmový sv t - ráj pro oko i srdce. Druhé dít zdarma, polopenze zajišt na. V cen nejsou letištní poplatky a cestovní pojišt ní." „Johne," ozvala se po Chuckov lehce hysterickém projevu Natálie. „Po ád si myslím, že vám tam budu dost platná. Jde p ece o Houbae, hyuaka je náš problém." Ková se podíval na dívku s velkýma zelenýma o ima. „Nat, ta droga není váš problém. Dostala se sem díky nám, díky našim cestovním tunel m. A krom toho, že vás zabíjí po desítkách, p ímo ohrožuje vývoj celého vašeho sv ta. A tím se narušuje paralelní rovnováha, to jsem ti p ece už íkal... A to je hlavn náš problém. Nemluv o tom, že..." Ková zmlknul v p lí v ty.

„Nemluv o em?" dívala se na n j Natálie up eným ohledem. Andrea Villefortová se podívala na hodiny nade dve mi kupé. Cht la ty dva p erušit, že se kone n musejí rozlou it, ale n jak na to nesebrala sílu. Ješt chvíli po kám," ekla si v duchu. Od po átku, kdy spat ila Nat, jí bylo jasné, že takovouhle osobnost by t žko hledala v jakémkoli sv t , a že jich za sv j život poznala. A zárove si uv domila, že i tahle malá holka propadla kouzlu Kováe. Jist , ten rázný, ob as h motný, n kdy kupodivu romantický, ale vždy spravedlivý chlap s otev eným srdcem a chladnou hlavou zaujal Andreu na jejich první misi; to spolu bojovali bok po boku spole n s Napoleonem a Vincentem Vegou proti rakousko-ruské alianci u Slavkova. Andrea se po své zkušenosti nedivila, že se do Ková e zamilovala i tahle dvanáctiletá dívenka. A podle všeho nešlo o n jakou d tskou lásku v obecném slova smyslu, ostatn v jejím sv t má slovo „d tský" zcela odlišný význam. „Nat, tam, kam jdeme, bys nep ežila ani minutu." „Já nejsem tak úpln neschopná," pronesla Natálie pon kud temn . A v o ích se jí zle zablýsklo. „To jsem nemyslel. Vždy vím, co se za poslední den všechno stalo a jakou jsi v tom hrála roli. Jenže, holka, máš v sob p íliš té vaší biotechnologie. Vlastn - ty sama celá jsi zt lesn ním vaší podivuhodné symbiózy se sv tem hub. A v tom je práv ten problém." Natálie na n j hled la bez jediného pohnutí. „P i p estupu mezi sv ty funguje tak zvaný Maurbyho princip. Nedovoluje existenci odlišných technologií v rozdílných sv tech. Má to n co spole ného s kauzalitou, psychokinetikou, ale to te nebudu rozebírat. Prost by t tak zvaný Maurbyho zákon v Palmovém sv t b hem chvilky rozložil na prach. Rozpadla by ses na kmenové bu ky a výtrusy. A já nechci, abys takhle skon ila, chápeš?" Natálie n m p ikývla a Ková spat il poprvé za celou dobu na její tvá i slzu. „Tak se zase n kdy stav," ekla a ut ela si obli ej. „Neboj. Já se vrátím." Natálie vstala a objala ho kolem ramen.

Ková objetí op toval, pohladil ji po útlých zádech a po chvíli tiše dodal: „Nat, já se vrátím. To mi v . Už jen kv li tob ." „Já vím." * * * V nákladním vagónu se Ková , Villefortová a Chuck Hulk usadili do d ev ného, vydlabaného lunu. Natálie stála u ovládacího panelu hydraulické plošiny, která se b žn používala p i opravách trolejí. Nyní, díky konexím Villefortové, a zejména díky tu ným úplatk m, sloužil montážní vagón ke zcela odlišným v cem. Komtesa de Villefort bedliv sledovala ukazatel asu na náramkovém Geiger-Thurgauov indikátoru. „To je divný," pronesla spíš pro sebe a jako by to m lo pomoct, zat ásla záp stím, na n mž m la indikátor ve stylu klasických analogových hodinek. „Co je?" ozval se Ková zep edu. „Nic. Stejn nemáme as," odv tila Villefortová nervózn . „Natálko, zvedni nás ven." Mykopunkerka p ikývla, povzbudiv vzty ila palec a zárove srazila páku dol . Zvedací k íž plošiny se za ínal nap imovat, hydraulika tiše dun la a sy ela, lesklé válce se obnažovaly - a do toho všeho se za ala otevírat st echa. Vichr vtrhl dovnit se vší vervou a t i agenti ve lunu, o Natálii nemluv , sotva slyšeli vlastního slova. Ková vzhlédl ke stále se zv tšujícímu obdélníku no ního nebe - a za val: „Andreo! Takhle má vypadat ten hyperfantóm? Protože p esn tohle jsem už zažil - a to jsem o Agentu e nem l ani zdání!" „Ne, tohle není náš fantóm! Ale ur it vede do Palmového sv ta!" V tu chvíli se nacházeli metr nad úrovní vlakové soupravy. „Pro jseš si tak jistá, sakra?" „Protože mi Geiger ukazuje koordináty tvého pr niku! Zrovna tady, na tomhle míst !" „Ale to p ece..." uv domil si Ková to stále se opakující déja vu. „Za deset, sedm, t i, dva, jedna, kontakt!" zak i ela Villefortová.

A pak je - namísto chladn fialového svitu hyperfantóma - obklopil ohe . Žádný pr nik hustou pavu inou, žádný záblesk na druhém konci tunelu. JFK m l jasný pocit, že ho spaluje nesnesitelný žár. Okolí se ztratilo v plamenech, z stal jen dojem rychlosti a závra . * * * Ljuba Bytewská stála ve velínu hyperdromu technologické sekce ve švýcarském CERNu. Vedle sed l profesor Carl Maria von Wonder a sledoval vlnící se grafy probíhajícího pr niku. Za nimi se opíral o kovový sloup z nerez oceli pašerák Rorýs a vychutnával si darovaného Davidoffa. „Teda eknu vám, šéfová, za krabici t chhle doutník bych snad i vraždil," vyfoukl kou se soust ed ním cirkusového eskamotéra. Vyrobil dva obstojné kroužky a jedno p eškrtnuté S. „Sta í, když se ten váš arod j strefí," ekla Bytewská, „a budete mít takových doutník plný nákla ák, samoz ejm že ádn proclený a krabice okolkované." „To si nechám líbit," uznale pronesl Rorýs. „Takže já te jen pot ebuju..." „Máme t i, t i a p l minuty," sko il mu do e i von Wonder. „Z žádného technologického centra nedokážu otev ít magický pr nik, myslím bez p esn koordinované sou innosti jakéhokoli arod je na druhé stran ." „Já jsem cht l íct," op t se ozval Rorýs, „že by k tomu doutní ku bodlo... Auvajs!" Ve chvíli, kdy hekl ono ublížené citoslovce, mu Bytewská sev ela varlata. „Abych vás k tomu doutní ku nebodla já!" zašeptala mu do tvá e a obli ej m la brunátný jako pov stné Werichovo erve ou ké jablí ko. „Bu to okamžit za ídíte vaši ást dohody, nebo jste skon il, vy i vaši pašeráci!" „V tom p ípad skon í vaši agenti," zašklebil se Rorýs bolestí. „Pus te!" Sev ení povolilo. Rorýs si p ejel h betem ruky zpocené elo.

„Máme povolené ztráty," pronesla Bytewská mraziv . „My možná p ijdeme o pár lidí, ale vy o všechno." Rorýs se rozhlédl po místnosti. Šedovlasý profesor, z ejm jednovaje né dvoj e Alberta Einsteina, kr il rameny a tvá il se tak n jak všelijak. „Ta ženská to myslí vážn ," šlo vy íst z jeho výrazu, mimo jiné... Pašerácký v dce vztekle uhasil exkluzivní doutní ek o rakvovitý popelník s vyraženým emblémem žluté kv tinky, dárcovský to artefakt ke Dni proti rakovin , a p istoupil k profesorovi: „Tak jo. Vidím, že jsem se dostal do špatné spole nosti, ale co nad lám. Chybami se lov k u í." „Minuta," ohlásil von Wonder. „Abyste m l ješt as n co se nau it," upozornila Bytewská. „No jo, no jo," mávl Rorýs rukou. „Na t ch koordinátech, co tady máte prosv tlený, máme našeho státního démona, zb hlého arod je Marzika. Sta í mu poslat tu vaši svítící kouli a on už bude v d t. Ned lá to poprvé. Je to homologovaný mág prvního stupn ," sta il se ješt pochlubit svými konexemi. „P ístupový kód?" „Abraka dabraka... Ne, to ne! To bylo v erejší heslo," opravil se Rorýs, když zaznamenal p esun té velké zlé ženské blíž k n mu. „Dneska to je Patlámo, patlámo, papr ála." „Hexadecimáln , binárn ?" optal se von Wonder. „Normáln . Hubou." Profesor nev ícn zavrt l hlavou a pak z eteln vyslovil onu zázra nou formuli spojující technologické a magické vymoženosti stovek paralelních sv t . „Patlámo, patlámo, papr ála." „Kontakt," hlesla Bytewská nev ícn a zírala na ady monitor . „Já zírám. Ono to funguje." Rorýs se zklaman poohlédl po zni eném doutníku. „No, ale tenhle kousek mi nahradíte, šéfová. Já tady totiž nejsem za blbce." „Ne, vy tady nejste za blbce," odsouhlasil mu to von Wonder. „Vy tady totiž nejste v bec," dodal a uchopil Rorýse za paži. Ten se, pon kud vyvedený z míry, nechal p evést p ed nachov zbarvený kruh.

„Co to plácá?" ušklíbl se pašerák s nejistým pohledem a obrátil se na Bytewskou. „Neplácá. Odm nu máte ve švýcarské bance, ve svém sv t . Te vás transportujeme zpátky. Nem žeme dopustit narušení kauzality." „ eho?" „To ne ešte. A po ni em nepátrejte," poradila mu Bytewská. Wonder op t stál u ovládacího pultu, pozoroval displeje plné ísel a náhle netrp liv sykl. „D kujeme vám. A že pozdravujeme pana Marzika." „Po kejte, to snad..." oto il se k ob ma Rorýs. Nachový kruh za ním se náhle vypoulil ze st ny, pohltil pašeráka a pak zase splaskl. A Rorýs tu nebyl - ostatn jak p ed chvílí konstatoval profesor von Wonder.

ZELENÁ ZÁ E NAD PACIFIKEM

Šplouchnutí a voda, samá voda. Rychlostí vzedmutá vlna se p evalila p es p í zakrytou khaki celtovinou.. „Klid, zalehnout!" za val Ková - a nem l ani as si v hlav srovnat neodbytn se opakující pocit, že n co není v po ádku. lun se chvíli klouzal setrva ností, pak zastavil a lín se naklán l z boku na bok. Nabrali sice dost vody, ale na hladin se udrželi. Vodní t íš , která je v první chvíli obklopila, se už rozptýlila. Sou asn zesilovalo šum ní vln a nedaleký v ískot papoušk . „Tak jsme tady," pronesl Ková a ukázal na pob eží porostlé palmami - a ruka mu strnula uprost ed pohybu. Nedaleko od nich, na bílé pís ité pláži, totiž tr ely ty i skoro stejné kanoe, každá pro ty i muže. „Tak tohle ješt bude zajímavý," zamumlal Ková a jako první pono il pádlo do pr zra n zelené vody. Po chvíli vytáhli lun pár metr za áru p ílivu. „Johne, tohle jsme už p ece jednou zažili," ozvala se Villefortová tiše a dívala se na Ková e, jak poklekl u nejbližší kanoe. „Opakování - matka moudrosti," pronesl Ková zamyšlen . „Chucku, máš št stí. Asi se brzo potkáš s bráchou." Chuck alias Hulk zafun l. V tu chvíli opravdu nem l daleko od své komiksové p edlohy. „Tak te jsi m fakt naštval," ekl, protože nev d l, co íct jiného. Ková neodpov d l, ono ani nebylo co. Chvíli n co hledal v lunech, potom si bedliv prohlížel celtu p etaženou p es jejich p íd a pak se obrátil na ostatní. „Musel jsem odsud vypadnout p ed chvílí. Celta je ješt mokrá." „Tak to se tady za chvíli objevím i já," podotkla Andrea de Villefort a rozb hla se po pob eží. Znala to tady. Mimo jiné se zde poprvé setkala s jedním sice neurvalým, ale kupodivu galantním chlapem. Ini-

ciály jeho jména se irou náhodou shodovaly s iniciálami dalšího výjime ného muže; v jiných sv tech dozajista znám jšího. /. F. K. * * * „Jsem Bertram, ale známí mi íkají Chuck Dva," pronášel halasn holohlavý kolos. Stál p ed skupinou muž a v rukou svíral automat s nep íjemn velkým zásobníkem a podv snou brokovnicovou hlavní. Mezi muži stál i Ková , v tomto sv t a v tomto ase už druhý Ková . „Doufám, že mi rozumíte, mládenci, protože naše lingvistka je kus pozadu. Te to mám na povel já!" pokra oval Bertram a na dokreslení slov pokropil krátkou dávkou n kolik kmen palem, aby nikdo nepochyboval o jeho palebné síle. „Vy na t ch stromech m žete z stat, ostatní odloží kvéry, jakmile eknu te ," oslovil sb ra e kokosových o ech s magickou substancí s vysokým obsahem klapeanu. „A kdo ne, bude zast elen," zašklebil se. „Te ." Ková odložil k esadlovou pistoli a ostatní ho váhav napodobili. Bertram mezitím post elil chlapa, který cht l být hrdina a stále sveep svíral svou ru nici. Potom je celkem srozumitelným p íkazem podpo eným p íru ní palebnou silou donutil lehnout k zemi a ve stejnou chvíli dorazili další lidé z Agentury, nap íklad komtesa de Villefort. Taky druhá v téhle realit . „Za neme je poutat," obrátil se na své lidi Bertram alias Chuck Dva. „Vsta , nasadíme ti náramky," p ikázal jednomu z pašerák . Ten poslušn vstal a pouta cvakla. Náhle n kdo zak i el zleva. „Vzdejte se!" Byl to pašerák Rorýs, kterému se poda ilo ne ekan zmizet. V rukou svíral bronzovou hlave ru n kované zbran a v hlavni m l kilo sekaného železa. Agenti EF, všichni v maskovacích overalech, sice v rukou svírali futuristicky vyhlížející zbran a sta ili vypálit sm rem ke skrytému úto níkovi, jenže ve stejnou chvíli zah m lo jeho ru ní d lo. Bouuuhmm!

„K zemi!" za val Ková - pašerák - na agenty v maská ích. Vzduch se zatm l hlínou a dýmem st elného prachu. Ukrytý pašerák necílil p esn , ale vzhledem k jeho zbrani to sta ilo. Trefil jednoho z vlastních lidí - a hlavn Chucka Dvojku. P íval sekaného železa srazil ob ti k zemi a kolem nich se do vzduchu rozprskl gejzír krve a mozkomíšního moku. * * * Ková , Villefortová a Chuck ve stejnou chvíli dob hli k ob ímu ananasu a sko ili za n j. „Hele, brácha!" ukázal šokovaný Chuck, vzty il se - a než se sta il nahlas p ihlásit ke svému dvoj eti, Ková jej nemilosrdn srazil na zem. Malíkovou hranou ho ude il do krku a hromotluka dokonale znehybnil. Chuck sípal nesrozumitelné kletby a ob as se mu poda ilo výhružn pohnout pažemi. Za jeho ruce by se nemusel styd t ani Pepek Námo ník po dvojité dávce špenátu, jenže te mu ty provazce sval byly na nic. „To nem žeš, sakra! Narušil bys kauzalitu celého jednoho sv ta!" zasy el mu Ková do ucha. „N jak jsme se dostali mimo univerzální linii asu." „Pus mn tam!" kone n pronesl Chuck souvislou v tu, by byla hodn krátká. „Bertram je stejn mrtvej!" zašeptala Villefortová. „Byl mrtvej, než jsme sem p išli, jen vypadal jako živej - protože se tohle všechno stalo už p ed rokem! Tak co s tím, kurva, chceš d lat, Chucku?" „Brácho," vzlykl Chuck a t žce se zvedal. „Já t pomstím!" „Jo, ale jindy!" sev el ho Ková za rameno a rázným cuknutím ho obrátil k sob . „Musíme ozna kovat hlavní zdroj toho magického sajrajtu - a potom to tady sežehnou letouny Military. To bude tvoje pomsta. Nikdo tady nep ežije. Rozumíš?" „Tys ho vlastn nezabil," náhle jakoby procitl Chuck Hulk. „Já myslel, víš, já v il... Všichni to p ece íkali. Oni mi lhali. Pro ?" „To te ne eš," ekl Ková . „Máme jasný úkol. Jdeš s námi?" Chuck zat ásl hlavou, po paralyzujícím úderu se za ínal vzpamatovávat.

„Jasný," zavr el. „Za bráchu - a za tebe, pašeráku," pousmál se smutn . „Promi ," dodal tiše. Ková by mohl mávnout rukou, jako že se nic nestalo a tak všelijak, jenže to neud lal. Stalo se toho totiž moc. lov k, který ho celou dobu obvi oval ze smrti svého bratra, kone n na vlastní o i vid l, jak se všechno odehrálo. A to jeho „za bráchu a za tebe" vydalo v téhle situaci za všechny poklady sv ta. „To je dobrý," ekl Ková . Ješt chvíli sledoval sám sebe, jak tady p ed mnoha m síci vyjednával za pašeráky s p íslušníky gigantické interdimenzionální korporace. „Te ozna íme hlavní nalezišt hyuaky a potom padáme." „Nebyla jsem tenkrát huben jší?" zeptala se Andrea, když se pozorovala zpoza ananasu, ze vzdálenosti necelých dvaceti metr . P ejela si dlan mi po bocích a po pevném, placatém b iše. „Nebo to d lá to oble ení?" nedalo jí to a znova pohlédla na profil té druhé Andrey Villefortové. „Ježíšmarjá, poj už!" zvedl ji Ková . „Máme fakt málo asu! Pak tady bude horká p da!" „Vždy vím," odsekla Villefortová a vyrazila na cestu. „Otázkou ale je, jestli má stejn málo asu i letectvo Military Divize. Jestli v bec má stejnej as!" „Po kej, jak to myslíš?" Andrea Villefortová se zastavila a pozvedla záp stí levé ruky až p ed o i Ková e. „Takhle," ekla a ukázala na displej Geiger-Thurgauova asového indikátoru. Ková si to náhle uv domil taky. „No jo, my jsme vlastn na správném míst , ale v nesprávnou dobu," necht n parafrázoval známé r ení, ale šel po ád dál. „P esn tak," kývla Villefortová a držela se stále t sn vedle n ho." Ozna kujeme ta hyuaková nalezišt - a já budu ekat, dokud nep iletí. Protože v jiném asovém pásmu maják nebude fungovat - bu ješt nebude existovat a nebo už nebude existovat." „Takže, jestli jsem t pochopil, tak tam po kám já, až p iletí." „Ne, po kám tam já. Tohle byl p vodn m j plán."

„Nebo že bychom tam po kali oba?" Villefortová p ikývla: „Jako v tom romantickém muzikálu My dva a as." „Vy dva a Hulk," opravil ji Chuck Hulk, který celou dobu šel t sn za nimi. M l sice obtíže se soust edit na podrobný obsah jejich debaty, protože stále m l p ed o ima Bertramovu smrt, ale to podstatné si dovedl srovnat v hlav . „Johne," p edb hl je holohlavý kolos Hulk Jedna a zastavil je, „když te nem žu zabít toho hajzla, co mi zast elil bráchu - kv li té bláznivé kauzalit - m žeme ho ale zlikvidovat tím, že sem co nejd ív navedeme letectvo?" „Minimáln tím narušíme jeho živnost," odv til Ková . „A to ho urit položí." „To jsem cht l slyšet. A jinak - ty problémy s navedením bombarák z Military Divize ne ešte, máte s sebou p ece špi kového agenturního technika," pousmál se záhadn . Villefortová málem ekla „Kde?", ale v as se zarazila. Místo toho se podezírav zeptala: „Jak chceš zajistit stabilitu majáku, když nejsme v odpovídající asové linii? Military Divize sem vlítne po stopách našeho pr niku a nebude ji zajímat, jak jsme na asovali a umístili maják. Prost zam í maják, práskne to sem a zmizí. Jako technik jist víš, že navád cí maják je kalibrovaný na ur itý asoprostor, aby nedošlo k bombardování jiné reality. Jeho nastavení je pro p ípad zneužití spjaté s jeho nositeli, tedy v našem p ípad s námi, z bazální reality." „A kde je teda problém, když ten p ístroj je kalibrovaný na nás a my tady jsme?" zeptal se Chuck bezelstn , i když v hloubi duše tušil, o co jde. „V p ípad asov shodné reality jsou agenti, kte í umís ují maják, v rámci pr niku Military Divize sou asn p enesení ze zam ené oblasti do bazální reality. Jenže my jsme se dostali v ase zpátky, takže nejsme v totožné asové linii a tudíž to pro nás neplatí. Máme jen dv možnosti: nechat hyuaku, pašeráky a Houbový sv t svému osudu a zmizet odsud - a nebo tady z stat s majákem do okamžiku definitivního úderu. Máš snad další ešení?"

„Jist ," pronesl Chuck sebev dom . „Podporujte svého šerifa!" Villefortová tázav pohlédla na Ková e. „V te mi," ekl Chuck. „Už jen kv li bráchovi." „Fajn," ekl Ková a pohlédl na Villefortovou, ta nejist p ikývla. „V íme ti," pokra oval. „A te , jestli dovolíte, panstvo, si dáme pár kilometr poklus, abychom tady po ád jen nestáli a nekecali." * * * Dostali se pod strmý horský h eben, pod nímž rostly nejv tší palmy, jaké kdy kdo spat il. Ty ily se k nebi do výše Velké Chufévovy pyramidy, tedy p es sto t icet metr , i ty nejmenší z rostlin m ily kolem ty iceti. Ková se vydal k palm , pod níž b hem služby u interdimenzionálních Rorýsových pašerák objevil první masový hrob. „Tenhle p erostlý palmový háj je jeden obrovský h bitov," ukázal Ková kolem sebe. „Kam se hrabou masové hroby v lesích u Katyn . Ovšem s tím rozdílem, že tady nejsou poh beni celí lidé, ale jen jejich hlavy. Jsou jich desetitisíce." Hulk za al našlapovat opatrn ji, což p i jeho rozm rech a váze nejvíc p ipomínalo tan ícího cirkusového slona. „Lidské lebky, i spíš jejich p vodní obsah, vytvá í s magickou substancí zdejšího sv ta tyhle plody," sehnul se Ková a odhrabal pís itou p du pod palmou. Narazil na ko en, ješt chvíli odhazoval písek a pak ukázal na ernou bouli na krátké silné stopce. „Tak tahle erná brambora je výchozí surovinou pro výrobu hyuaky. Droga, která likviduje d ti v Houbovém sv t po stovkách a narušuje tím jejich zvláštní symbiózu, jejich systém. Ohrožuje existenci celého jejich sv ta." „Takovej malej ernej hnus," pronesla Villefortová tiše, s viditelným odporem. „A co to dokáže, prevít." Chuck Hulk se rozhlédl po blankytn modré obloze. Nikde ani mrá ku, nikde ani jeden bombardér. „Máme ten maják?" zeptal se. Villefortová si ze záp stí odepnula timer. „Oby ejnej Geiger-Thurgau?"

„Neoby ejnej Geiger-Thurgau," prohlásila a jediným stiskem odsunula spodní kryt. „S kouskem kryptonitu." Ková se podíval na drobný, jasn zá ící krystal a pak pohlédl na Villefortovou. „Myslíš Superman v kryptonit? Ten kousek jeho rodné planety?" Chuck alias Hulk se podrbal na hlav a zahu el: „Tak moment, bavíte se tady celou dobu o superhrdinovi v ervených slipech? Z toho komiksu?" „Ano, bavíme se tady o podobném hrdinovi, jako je tv j jmenovec Hulk," podotkl Ková . „Aha." Chuck se rad ji už dál neptal. Nebyl si jistý, jestli by mu to bylo n co platné. Komtesa de Villefort zacvakla kryt timeru. „Naši fyzici tomu tak íkají," vysv tlila všechny pochybnosti o svém duševním zdraví. „Hlavní pro nás je, že tenhle kousí ek je pro letouny Military Divize viditelný na stovku kilometr . A vy dva te vypadn te, protože tady mám práci." Villefortová poodešla kousek stranou a op ela se zády o hrubý povrch kmene jedné z palem. „Johne," ozval se tiše Chuck. „Te m dob e poslouchej a nep erušuj m , prosím." JFK jen ml ky kývl hlavou. „Na první pohled to vypadá, že jsme si fifty-fifty. Ty jsi pomohl Nikit , já jsem s tím fantómem zase pomohl tob . Jenže já mám v i tob jeden hroznej dluh a v mi, že ten m te trápí nejvíc. Obvioval jsem t ze smrti bráchy, a díky tomu jsem na tebe i trochu donášel. Jo, netva se tak p ekvapen . To, že jsi zabil Bertrama, mi ekli lidi z Odd lení Vnit ních v cí, a potvrdila mi to i Nikita. Taky se chudák nechala zblbnout. Nevím, o co komu šlo a o co komu jde. Mn je jasný jedno - celou dobu jsem t nesnášel a vesele na tebe práskal. A už šlo o vaše no ní tahy s Vegou, sch zky s Andreou nebo rozhovory s Bytewskou, byly to jen prkotiny, ale já m l pocit, že mi to pomáhá. Nepomáhalo," odml el se na chvíli Chuck. Op t pohlédl k nebi, jako by se t šil na p ílet bombardér , a pak jen ekl:

„Prost tady po kám s tím majákem, ty odsud n jak dostaneš Andreu a n jak se dostanete dom . Pozdravuj Nikitu a že ji líbám. A nechci nic slyšet. Jen prost odejd te." JFK se smutn pousmál: „Chucku, tohle fakt p ipomínalo poslední zpov . Já jsem rád, že sis to se smrtí Bertrama vyjasnil, ale po mn nem žeš chtít, abych t tady nechal a já odešel. To m asi ješt dost neznáš. Takže, díky ti za tvá up ímná slova, a te p jdu za Andreou, vezmu jí ten zatracený maják a vás odsud už n jak vyženu." Chuck Hulk se zamyslel. Chvíli hled l na zem, pak se rozhlédl a p ikývl. „Dob e. Když jinak nedáš. Aspo , že se zachrání Andrea." „Jsem rád, že jsi rozumný," poplácal ho Ková po rameni. „Já te jdu za naší komtesou a eknu jí, že jsme se takhle dohodli. Po kej tady. Bude to asi ostré," zasmál se spiklenecky. Chuck Hulk úsm v op toval a ekl, že tedy po ká, a kývl. Ková odcházel a Chuck se za ním up en díval. * * * Debata mezi Ková em a Villefortovou byla práv v nejlepším. Divadelní kusy jako Zkrocení zlé ženy nebo filmy typu Válka Roseových by bledly závistí, scénáristé by chytali každé sloví ko, režisé i by si rvali vlasy, pro práv oni nemají tyhle dva ve svém životním opusu a herecké celebrity by hromadn žádaly o p edasný d chod. Ková v d l, jak Villefortovou správn vyto it - jenže jaksi p i tom zapomn l na to, že ani ona není žádné mejdlo. „Dob e," rezignoval po chvíli Ková . „P ejdu tedy k hrubému násilí." „Tak to bych cht la vid t," zasmála se Villefortová. „Jak ty m chceš ublížit, když máš reakce ožralého nosorožce?" Taky v d la, jak ho vyto it. „Tak dob e, jak chceš," postavil se Ková do st ehu a náhle ztuhnul. Villefortová si trošku poodstoupila od palmy, aby m la kolem sebe místo - a po úderu do hlavy se skácela k zemi jako pod atá.

„Chucku, co blbneš?" vyrazil ze sebe, když spat il zpoza palmy vycházejícího svalnatého obra. Chuck Hulk v ruce svíral uschlý kus koene, který p ed chvílí našel. „Cht l jsi ji dostat pry ? Cht l. Takhle to bude bez problém . P eho si ji p es rameno a jdi." „Takhle jsme se ale p ece nedohodli," poznamenal Ková . „Takhle jsi se nedohodl ty. Moje dohoda zn la jinak." „Chucku, krucinál, nechytej m za slovo! Já jsem ti jasn ekl..." Villefortová zasténala. Ková se k ní sehnul a opatrn ji nadzvedl. Tlop! JFK zahlédl shluky tan ících jisk i ek, pak se mu zatm lo p ed o ima a padl na zem Vedle Villefortové. „Promi , Johne," poznamenal Chuck alias Hulk a odložil ko en. „Když s tebou je holt n kdy t žká domluva." Svalnatý obr nejd ív sundal Villefortové timer a dal si jej do náprsní kapsy kombinézy. Potom z druhé kapsy vytáhl sušenou houbovou sm s, kterou ukradl Houba m b hem dlouhé cesty z Brna do Prahy, po zasekané DEAD Jedni ce. Pytlík uspávací sm si byl ve schránce dve í a oni mu jí dali dýchnout, aby od n j kone n m li klid. Jenže ta d cka netušila, že na takhle ohromné t lo je skoro každá ko ská dávka malá. Chuck se po chvíli probral, ale dál úsp šn p edstíral spánek. Když d ti v Praze vystoupily, bylo všechno jen otázkou vte iny. Chuck Hulk nechal oba agenty vdechnout uspávací výtrusy. Trošku se p itom oba zakuckali, ale pak se zklidnili a zase pravideln oddychovali. Chuck si p ehodil ob t la p es ramena a pomalu s nimi kráel pry . „Ta ženská m la pravdu," ekl si po n kolik stech metrech. „Ona snad opravdu p ibrala." * * * Chuck Hulk sed l pod nejv tší palmou. M l odsud nádherný výhled. Nevysoké pahorky byly pokryté tisíci odstíny zelen tropického pralesa, sem tam se ze souvislého porostu no ila bílá vápencová skála a nad tím vším poletovala pestrobarevná

hejna uk i eného ptactva. Po celém obzoru se rozprostíralo temn zelené mo e. Vlny dorážely na pob eží a t íštily se o n j v pásech b lostné p ny. Tam, daleko odsud, leží Ková a Villefortová. Chuck je uložil ve skalní proláklin pod vápencovým masivem a starostliv oba p ikryl palmovými listy. Slunce v Palmovém sv t m lo i ve dne nádech lehce do zelena. Jeho západ pak byla u in ná smaragdová óda na radost. Ve erní oblaka hrála od oslniv zelené po temn modrou a odraz v mo ské hladin tu neuv itelnou sv telnou show jen umoc oval. „Pak že na sv t není krásn ," pomyslel si Chuck. „A je úpln jedno, o jaký sv t jde." Náhle pohlédl na otev ený timer ležící na velkém plochém kameni. Krystal kryptonitu za al zá it. Chuck si zastínil o i dlaní. Marn . „A do prdele," hlesl. Vid l totiž každou k stku, co jich na ruce m l. Mohl zblízka pozorovat pravideln pulsující tepny, byly vid t i ty nejten í šlachy a svalové úpony. Ost e zelenavý svit fungoval lépe než nejmodern jší rentgen kombinovaný s cété kem. Chuck Hulk vstal a sklonil hlavu. Spat il hrudní koš tvo ený poádnými žeberními kostmi, níže se pak b laly stehenní kosti, lýtkové a nakonec prstní k stky na nohou. Chuck zvedl hlavu a rozhlédl se. Okolní sv t vyhlížel, jako by jej vymaloval sám Mistr Dalí po v tší než malé dávce koksu. „To je krása," pronesl Chuck posvátn . Kryptonit zá il stále jasn ji a Palmový sv t se Chuckovi v t ch chvílích za al ztrácet za oslniv bílou sv telnou oponou. Cosi však i v tom fotonovém rauši sta il ješt zaznamenat. „No kone n ," poznamenal Chuck. „Vás si tak poslat pro smrt." Nad temn purpurovým mo em se postupn zhmot ovaly ob í trupy t žkých bombardér . Gigantická deltovitá k ídla byla rozvern ervená, kondenza ní pruhy za letouny dovádiv pableskovaly. A stroje se blížily. „Sv j sv t jsem si už zasloužil," ekl Chuck a zav el o i. Celý okolní prostor zahltil h mot vzdálených motor - a pak ješt n co... Za aly padat první bomby.

MARNOST NAD MARNOST

„John Francis Ková , agent Divize pro potla ování interrealitního pašování, je tímto obvin n, že vyjmenovanými skutky, a zejména konáním pr b žn odporujícím zásadním pravidl m Agentury, výrazn napomohl rozkolísání rovnováhy mezi t emi zmín nými dimenzemi, bazální realitu v to nepo ítaje," dodal soudce a p ísn pohlédl p ed sebe. P ísedící i porota vážn pokyvovali hlavami. Venku pršelo. Po vysokých, goticky lomených oknech stékaly proudy vody. Bubnování deš ových kapek p ipomínalo ze všeho nejvíc sólo pro kulomet Maxim a t i samopaly vz. 58. „Po así, že by lov k ven ani agenta nevyhnal," pomyslel si Ková . M l toho už za tu hodinu a p l akorát tak plné zuby. „M žete íct n co dalšího na svoji obhajobu?" vyzval soudce Ková e. Ten ani nepohlédl k soudcovské stolici. Nebylo pro . V soudní síni krom Ková e totiž nikdo nebyl. Hologramy soudc se jen lehce mihotaly; na první pohled by lov k ekl, že tady ti pánové a dámy vskutku sedí, ale p i bedliv jším pozorování bylo podle rozdíl v jejich zobrazení jasné, že každý ze len soudního tribunálu je „vysílaný" z jiné dimenze. Ková podobné posezení již jednou zažil. Bylo to po návratu z mise Armády nesmrtelných, b hem níž zlikvidoval X-Hawk v plán na ovládnutí sv ta terakotovými vále níky. „Na svoji obhajobu?" zopakoval Ková a pak pohlédl do kamery, která ho snímala. „Jak se m že hájit voják, který vykoná na bitevním poli svou práci - a byrokrati mu po skon ení války se tou vyplýtvané náboje nebo vy adí bojová hlášení podepsaná chybným podpisovým vzorem? Já myslím, že tahle mise nebyla úpln povedená..." „To nebyla mise, to bylo vaše svévolné jednání mimo jakýkoliv rámec Agenturních pravidel!"

„Agenturní pravidla jasn mluví o záchran agent všemi prost edky, proto jsem se vydal za Villefortovou. Potom tam je také docela zásadní pasáž o zajišt ní trvalé rovnováhy mezi paralelními sv ty, a to se nám také poda ilo jakž takž splnit. Tím, že jsme od ízli Palmový sv t od Houbového, máme v téhle dimenzi n jaký as na to, aby se tam daly v ci do po ádku," znaven deklamoval Ková , dnes asi už po páté. „Rád bych, kdyby se k této v ci vyjád ila moje nad ízená, major Bytewská, a senior agent Villefortová, aby vám p ednesly sv j pohled na v c." „Tyto p íslušnice Agentury byly již vyslechnuty! Nyní jste p edvolán vy, tak se nesnažte tímto zp sobem ma it vyšet ování!" „Ale já nic nema ím," mávl Ková rukou. „Já bych jen rád, abyste m li co nejvíc informací a dovedli si je co nejlíp vyt ídit a zhodnotit." „To není vaše starost, jak s informacemi naložíme!" „No, práv ," podotkl Ková . „Toho se bojím, jak s nimi naložíte." „Pon vadž vaše záv re ná e nep inesla nic nového, požádám tedy o záv re ný proslov žalobce z Odd lení vnit ních v cí, poru íka Truffauta." „Ctihodnosti, již n kolikrát naše odd lení upozor ovalo na neblahý vliv obžalovaného na chod n kterých sekcí Agentury, a to nejen na zkušené zam stnance, jako bezesporu jsou major Bytewská, starší agenti Vega, Villefortová nebo Boorman, ale i na pr b h celých pe liv p ipravovaných misí," rozplizl se Truffaut do vyum lkovaných, kostrbatých souv tí. „Jist , dá se namítnout, že zde p ítomný John Francis Ková má i své výsledky, ale to nic nem ní na tom, že jeho postupy jsou nestandardní, zpravidla neschválené a v mnoha p ípadech, jak již bylo e eno, p ímo odporující vnit nímu ádu Agentury. Jak potom lze shovívav hodnotit poslední akci v dimenzi Houbového sv ta, když již samotný pr nik do n j byl zcela neplánovaný! A skute nost, že obžalovaný do této zt ešt né operace zatáhl oby ejného technika, pana Chucka, toliko zd raz uje jeho zbrklé jednání. Podotýkám s lítostí, že podle zdroj Military Divize zem el technik Chuck p i bombardování hyuakových naleziš ." Ková sev el p sti, až mu zb lely klouby, a tiše pronesl: „To není pravda! Chuck se mnou šel dobrovoln . A jeho smrt dosud KILLER

nepotvrdil. Pouze vyhodnotil jediné hlášení z doprovodného letounu. Chuck se o sebe dovede postarat!" „Obžalovaný, nedostal jste slovo," p erušil jej p edsedající soudce. „Obžaloba nech pokra uje." „D kuji, ctihodnosti. Dále bych cht l zmínit zcela nestandardní použití magie v ist technologickém sv t , ostatn , jist jste všichni vid li záb ry superkosa! Taková opovážlivost! Nemluv o tom, že tato událost zamezila standardnímu pr niku do Palmového sv ta pomocí Malostranského fantóma." Ková to nevydržel a povstal: „Námitka! Jaký standardní pr nik? Vždy to byl X-Hawk v hyperfantóm! Nechce tady snad n kdo tvrdit, že Agentura standardn používá fantómy pana Temného?" „Námitka se zamítá," pokýval hlavou soudce, ale pak rázn ude il kladívkem do stolu. „Vlastn - jaká námitka? Obžalovaný, vy zde nejste od toho, abyste podával námitky! Ticho bude, jasný?!" Ková n co zamru el a posadil se, ale všem bylo jasné, že ticho nebude, jasný!. „A v Palmovém sv t to bylo jedno porušení pravidel za druhým," pokra oval žalobce. „Za prvé: jakým právem se Ková dostal po asové linii zp t?" „Vždy jsme o tom do poslední chvíle nev d li," mávl Ková rukou a soudce už to vzdal. Jen pozvedl kladívko a až komicky jím pohrozil agentovi. „Za druhé: jakým právem nechal na míst technika, pana Chucka?" Ková si jen pohladil místo, kam ho p ed t emi m síci ude il Chuck Hulk, a ml el. Už to taky vzdal, ale z jiných pohnutek než soudce. Správn pochopil, že celý jeho proces je p edem rozhodnutý. Na druhou stranu byl rád, že Bytewská i Villefortová z toho všeho vyvázly celkem bez úhony. Zaslechl n co o tom, jak za n j bojovaly udatn ji než rozlícené lvice a že se Villefortová servala se stráží a p i nuceném odchodu ze soudní sín trefila soudce ukradeným razítkem p ímo do ela. Ková se v duchu usmál. Um l si to živ p edstavit. Ostatn , za ty t i m síce, co strávil s Andreou v Palmovém sv t , než je Agentura složit zam ila a dostala zpátky - bez sou innosti timeru, který

nem li, to byla tak ka nemožná v c -, tak za ty t i m síce poznal komtesu de Villefort velice dob e... Ale to už je zase jiný p íb h. „A nakonec za t etí: jakým právem ohrozil tento agent svým jednáním Houbový sv t? Abychom si to vyjasnili: to jeho p íchod pokaždé rozkolísá k ehkou rovnováhu mezi sv ty! To on je p ímé ohrožení paralelních vesmír !" „Ehm, to by zatím sta ilo," podotkl soudce s rozpaky v hlase. „D kuji poru íku Truffautovi za jeho vy erpávající záv re nou e s d razným záv rem, jenž má jist výlu n symbolickou rovinu, a p istupme k vynesení rozsudku. Nebo - chcete snad ješt n co dodat, obžalovaný?" „Ctihodnosti, vždy jsme ten Houbový sv t zachránili," namítl Ková s irým zoufalstvím v hlase. „To si jen myslíte, agente," pokýval hlavou soudce - a chvíli se zdálo, že ješt n co d ležitého chce íct, ale pak jen mávl rukou a zavelel: „Stráž, odve te obžalovaného." JFK vstal a ohlédl se ke dve ím. Do sálu vstoupili ty i po zuby ozbrojení muži. Na nepr st elných vestách m li temné kovové odznaky OVV, ta dv „V" svým zkosením a grafickým ešením p ipomínala neblaze proslulé runy 55. „Jménem zákona," p istoupil p ed Ková e první zakuklenec, velitel stráže, a op el mu o hrudník okovanou tonfu. Ková mu tak ka nepost ehnutelným pohybem vyrval obušek z ruky a odhodil ji do uli ky. „Nesahejte na m ! Nebo..." „Nebo co?" Další strážce srazil Ková e k zemi zezadu, bylo to bezpe n jší. Agent dopadl na prošlapanou dubovou podlahu a pro jistotu obdržel ješt n kolik dalších ran návdavkem. Okované obušky s kolmou rukojetí odvedly své dílo. „Ur it víš, agente, za co sis tohle zasloužil," poznamenal velitel stroze. „Já hlavn vím, co si ješt musím zasloužit," pronesl tiše Ková . Po spáncích a zádech mu stékala krev. T žce se zvedal. „Myslíš další ná ez?" optal se velitel, sebral tonfu vedle stojícímu strážci a znovu ude il agenta p es temeno hlavy.

Ková op t poklesl na kolena „Ne, ty troglodyte," pozvedl hlavu. „Sv j sv t si musím zasloužit." Potom dostal poslední ránu. „Ty si zasloužíš jen peklo..." zaslechl ješt p edtím, než ztratil v domí. A pak byla jen tma. KONEC

OBSAH

1. Nebeští jezdci.................................................................... ..............5 2. Pod Jezev í skálou........................................................................14 3. Experti..................................................................... .....................18 4. Na houbách........................................................... ........................28 5. Cesta do st edu zem ............................................... ....................33 6. Za trnkovým ke em............................................... .......................40 7. Zajatci.................................................................. ..........................52 8. Uprchlíci.............................................................. ..........................59 9. Jízda................................................................... ...........................69 10. Pán Hub............................................................ ...........................78 11. Kujme pikle................................................... ..............................84 12. Plodnice strom rajských jíme..................... ................... ...........90 13. Slova, slova, slova........................................................................98 14. ... a v houby se obrátíš................................. .......... ..................107 15. Jedno malé kouzlo........................................ .............................115 16. Povídky malostranské .................................. ............................121 17. eská spojka..................................................... ........................134 18. Zelená zá e nad Pacifikem................................ .........................143 19. Marnost nad marnost....................................... ........................153

AGENT JFK 12 STÍN LEGENDY P íchod Johna Francise Ková e do této reality se ztratil v erupci bílého sv tla, které nezastavila ani tmav tónovaná okna vyhlídkové galerie. Sv t se vrátil zpátky do šera, ale JFK stále setrvával v pozici, v níž díky špinav béžovému burnusu p ipomínal arabského sprintera o ekávajícího výst el ze startovní pistole. Hyperprostorový p enos ho srazil na jedno koleno, zabou il mu v žaludku a rozt ásl celé jeho t lo. Agent hledal ztracenou rovnováhu a p itom nasával okolní vzduch. O ekával horké závany pouštního v tru, sucho a dusno, ale cítil jen kolomaz, zápach spalin a nezam nitelnou v ni ozónu, doprovázející p esun mezi realitami. Ani pod dlan mi necítil písek, nýbrž lamely jakéhosi kovového roštu. Bílá mlha za ví ky se zm nila v t kající mžitky a JFK otev el o i. Všechno bylo špatn . Se slzícíma o ima se Ková rozhlédl a postavil se. P ed sebou nem l nekone né duny p evalující se a šustící poušt , ani oázu s n kolika málo palmami a zdrojem pitné vody, dokonce ani bílé m sto vytesané z kamene. Nikoli. Stál na malé, z ejm servisní plošin , umíst né za zadními trakty vysokých dom , jejichž st echy se však neztrácely v modravé obloze, ale v podivném, um lém šeru. Ková si až te uv domil, že pod nohama cítí jemné, tak ka nezachytitelné vibrace a uv domil si, že místo, kde stojí, rozhodn neleží n kde venku. N kde venku na Zemi... Slyšel klapání ventilace. P i pohledu na páru unikající z chromovaných trubek a špinavé, umoun né st ny ho napadlo jediné slovo: strojovna.

S naježenými chloupky v zátylku se pomalu oto il a p es rozsáhlý výhled, který se mu naskytl, utrousil dv nep íliš rozsáhlá slova: „Do hajzlu."

agent John Francis Ková 11

PODHOUBÍ SMRTI Ji í W. Procházka ilustrace na obálce: Jan Patrik Krásný odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická úprava: Jan Doležálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž jako svou. 1108. publikaci v edici Trifid svazek . 222 vydání první 2007 ISBN 978-80-7254-989-4 www.agent-jfk.cz

Doporu ená cena 99 K