Ševcovský a obuvnický cech v Brně

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví Archivnictví

Jana Haraštová

Ševcovský a obuvnický cech v Brně Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Zbyněk Sviták, CSc.

Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem bakalářkou práci vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů a literatury, kterou cituji. V Brně dne

2

Zde bych ráda poděkovala panu PhDr. Zbyňkovi Svitákovi, CSc., vedoucímu mojí bakalářské diplomové práce, za odborné konzultace, poskytnutí cenných rad a připomínek.

3

Obsah 1.Úvod ...................................................................................................................................... 6 2. Hospodářské poměry v Brně 13.-18. století ......................................................................... 7 2.1. Počátky řemeslné výroby v Brně ....................................................................................... 7 2.2. Rozdělení řemesel a jejich statistika ................................................................................. 7 2.3. Brněnská hospodářská politika koncem 17. st. ................................................................. 10 3. Vznik, rozvoj a zánik cechovnictví ....................................................................................... 13 4. Struktura cechů ..................................................................................................................... 17 5. Brněnské trhy ........................................................................................................................ 19 6. Ševci ..................................................................................................................................... 21 6.1. Ševci v Brně ....................................................................................................................... 22 7. Historie obuvi ....................................................................................................................... 24 8. Ševcovská dílna .................................................................................................................... 26 9. Cechovní artikule .................................................................................................................. 28 9.1. Artikule z 24. prosince 1715 .............................................................................................. 29 9.1.1. Zdůraznění zboţnosti řemeslníka ................................................................................... 29 9.1.2. Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli ...................................... 30 9.1.3. Ustanovení organizační .................................................................................................. 30 9.1.4. Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva ......................................................... 32 9.1.5. Ustanovení o tovaryších ................................................................................................. 33 9.2.Artikule z 24. ledna 1761 ................................................................................................... 34 9.2.1. Zdůraznění zboţnosti řemeslníka ................................................................................... 34 9.2.2. Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli ...................................... 34 9.2.3. Ustanovení organizační .................................................................................................. 35 9.2.4. Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva ......................................................... 35 9.2.5. Ustanovení o tovaryších ................................................................................................. 36

4

9.3. Srovnání artikulí ................................................................................................................ 36 10. Závěr ................................................................................................................................... 39 11. Pouţitá literatura, prameny a edice ..................................................................................... 40 11.1. Pouţité prameny .............................................................................................................. 40 11.2. Pouţitá literatura .............................................................................................................. 40 11.3. Pouţité edice .................................................................................................................... 41 12. Pouţité zkratky ................................................................................................................... 41 13. Přílohy ................................................................................................................................ 42 13.1. Přepis cechovních statut z 24. prosince 1715 .................................................................. 42 13.2. Přepis cechovních statut z 24. ledna 1761 ....................................................................... 51

5

1. Úvod Jako téma svojí bakalářské práce jsem si zvolila ševcovský a obuvnický cech v Brně. Přišlo mně zajímavé se zabývat cechovní organizací a její politikou, poněvadţ i přes svoji převáţně zpátečnickou politiku mělo cechovnictví svoji tradici a dokázalo se udrţet po několik staletí. Jelikoţ se tento cech nacházel v Brně, rozhodla jsem se nastínit stručný vývoj brněnského hospodářského ţivota od 13.-18. století a historii brněnských trhů, které byly nepostradatelným činitelem v ţivotě kaţdého řemeslníka. Důleţitým úkolem bylo přiblíţit obecně problematiku vzniku, vývoje a zániku samotného cechovnictví. Ševcovské řemeslo patřilo v našich městech k těm nejstarším. Ševci jiţ po staletí vyráběli obuv hlavně z praktického důvodu, nesmíme ovšem opomínat ani určitou uměleckou hodnotu jejich práce. S kaţdým nově příchozím historickým obdobím se měnily mimo jiné i módní trendy, a tak vznikaly nejrůznější typy obuvi. Proto se tato práce také zaměřila na historii obuvi, ţivot samotných ševců a pomyslně nahlíţí i do středověké ševcovské dílny. Hlavním cílem této práce je však prozkoumat poměry v ševcovském a obuvnickém cechu v Brně na základě některých artikulí, které byly pro tento cech vydány. A to Artikule vydané Karlem VI. 24. prosince roku 17151 a Artikule vydané 24. ledna 17612 Marií Terezií s přihlédnutím k řemeslnickému patentu3 vydanému roku 1731. Chtěla jsem zjistit jak moc se cechovní artikule lišili v období, kdy jiţ bylo cechovnictví určitým způsobem omezeno a v období po vydání generálních cechovních artikulí.

1

AMB, fond Cechy E 19/3 AMB, fond Cechy E 19/3a 3 HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život zapomenutých řemesel. Praha 1955, s. 29-33. 2

6

2. Hospodářské poměry v Brně 13. – 18. století 2.1. Počátky řemeslné výroby v Brně 13. a 14. století je v našich zemích dobou velkého ekonomického nástupu měst. Města hospodářsky natolik vyspěla, ţe se stala neodlučitelnou součástí hospodářské struktury země. Jejich úloha se vyhranila jak v ekonomickém tak politickém smyslu. K hlavním znakům hospodářského rozvoje měst náleţí i rozvoj řemeslné výroby.4 Formování se vrcholně středověkého města Brna probíhalo postupně nejspíše uţ od 1. desetiletí 13. století. Od poloviny 30. let 13. století se brněnská sídlištní aglomerace začíná označovat termínem „civitas“ a její obyvatelé „cives“ – poprvé byla obě označení výslovně uţita v listině z r. 1238.5 Jiţ od vzniku tohoto královského města bylo hlavním zaměstnáním jeho obyvatel řemeslo a obchod. Privilegiem z ledna roku 1243 udělil král Václav I. brněnským měšťanům na jejich prosbu neobvykle obsáhlý soubor práv. Jeho početná ustanovení velmi podrobně postihují nejrůznější soudní záleţitosti, současně se však dotýkají správy města a vymezují téţ postavení Brna v tehdejším státě a společnosti.6 Z tohoto privilegia Brno vyvozovalo mimo jiné také mílové právo7 (na míli od města neměli být ţádní řemeslníci, obchodníci a hospody, které by konkurovali městským ţivnostem). Pro 13. století se nám zachovalo velmi málo písemných pramenů, tudíţ je obtíţné pro toto období popsat organizaci řemeslné výroby. Jinak je tomu ve století 14., kdy nám tehdy nově zakládané městské a berní knihy slouţí jako dobrý zdroj informací o struktuře brněnské výroby, obchodu i sociálního sloţení obyvatel.

2.2. Rozdělení řemesel a jejich statistika Na prvních čtyřech místech figurují v Brně ve 14. století tzv. silná řemesla – oděvní, potravinářská, kovodělná a textilní (a za nimi řemesla dřevoobrábějící a koţedělná), která jsou tedy stejně jako v jiných soudobých českých a moravských městech páteří městské řemeslné výroby.8 Menší zastoupení mají řemesla zpracovávající hlínu a řemesla stavební. Od poloviny

4

JANÁČEK, J.: Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha 1963, s. 23. SULITKOVÁ, L.: Několik poznámek k dějinám Brna ve 13. století. BMD č. 13, 1995, s. 51. 6 FLODR, M.: Privilegium města Brna z roku 1243 a jeho velké dědictví. BMD č. 13, 1995, s. 23. 7 FLODR, M.: Iura originalia civitatis Brunensis. Privilegium českého krále Václava I. z ledna roku 1243 pro město Brno. Brno 1993, s. 26. 8 SULITKOVÁ, L.: Řemesla v Brně ve Středověku. ČMM 103, 1984, s. 65. 5

7

14. století se v Brně setkáváme i s řemesly patřícími do tzv. drobných výrobních skupin (provazníci, svícníci, pergameníci, kostkáři,…) Oděvnická a příbuzná řemesla – měla 12 odvětví a provozovalo je 190 samostatně výdělečně činných měšťanů. Oděvnické a příbuzné výrobky byly běţně a ve značném mnoţství prodávány nejenom Brňanům, ale i obyvatelům blízkého a dalekého okolí města, šlechtě a duchovním, kteří přijíţděli do Brna. Jejich přání uspokojovali krejčí, vetešní krejčí, ševci, vetešní ševci, šlojířnice, věnečníci, koţišníci, kloboučníci, rukavičkáři, lazebníci, holiči a pradleny. Důleţitým konzumentem byl také markrabě a jeho dvůr. Řemesla potravinářská – s 12 řemesly a 121 zdaněnými příslušníky. K těm se počítali mlynáři, krupníci, pekaři, mazanečníci, koláčníci, perníkáři, řezníci, sladovníci, pivovarníci, medníci, kuchynníci a koštéři vín. I u těchto řemesel mělo značný význam, ţe Brno bylo sídlem markraběte. Kovodělná řemesla – bylo jich 28, samostatně v nich pracovalo 110 poplatníků. Patřili k nim kováři, zámečníci, noţíři, hřebíčníci, ostruţníci, mečíři, čepelníci, helméři, platnéři, brníři, jehláři, pilaři, cínaři, konváři, kotláři, měďnáři, zvonaři, zrcadelníci, zlatníci, zlatotepci, prenéři, řezači cánů, mincíři, přezkaři, řemenáři, knoflíkáři, drátníci a kovodělci. Mnoho kovodělných výrobků, zejména zbraní, kupovala šlechta. Textilní řemesla – bylo jich 13 o 98 samostatných provozovatelích. Byli to tkalci, soukeníci, pláteníci, knapové, vlnaři, přádlí, česáči, postřihovači, valcháři, barvíři, peřinečníci, tkaničníci a provazníci. Poněvadţ v Brně bylo textilních řemeslníků poměrně málo, je třeba předpokládat, ţe jejich výrobky byly určeny hlavně pro blízké trhy. Zpracování dřeva a kostí – bylo rozděleno mezi 16 řemesel se 64 mistry. Byli to bečváři, koláři, pluhaři, tesaři, truhláři, stolaři, stoličníci, hotovitelé nářadí, střelci, číšíři, soustruţníci, kostkáři, kopytáři, lţíčníci, kartáčníci a košťatáři. Zpracování kůţe – tím se zabývalo 11 řemesel o 59 členech. Na prvním místě byli mezi nimi koţeluzi a pak následovali jircháři, řemenáři, podešev-krejčí, pasíři, sedláři, rukavičkáři, uzdaři, tobolečníci, měšečníci a toulaři. Stavební řemesla a profese na zpracování zemin – bylo jich 8 a obstarávalo je 29 samostatných mistrů podléhajících městské sbírce. Zedníci, ometači, cihláři, pokrývači, rourníci, hrnčíři, mísaři a sklenáři. Výrobci svítiva a topiva – těch je jmenováno pouze 19, tvořili je olejníci, voštníci a svícníci, kteří pracovali pro město a nejbliţší okolí.9

9

DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny I., s. 49-50.

8

V brněnských pramenech pro 2. polovinu 14. století máme mnoţství dokladů o jednotlivcích vykonávajících nejrůznější řemeslné specializace. V počátcích fungování městské organizace se zřejmě příslušníci jednoho řemesla soustřeďovali v určité části vnitřního města. Ve 14. století se však jiţ koncentrace řemesel téhoţ druhu na jednom místě většinou nedá prokázat. Pro celý středověk ovšem platí, ţe v předměstích převaţovala řemesla nepříjemná pro své okolí buď přílišným zápachem (koţeluzi), ruchem (kováři, bednáři), nebezpečím poţáru (kováři) a povolání závislá na vodních zdrojích (mlynáři, koţeluzi, valchaři, lazebníci). Do počátku novověku se struktura městské řemeslné výroby podstatně nezměnila, došlo však, ke značnému poklesu výrobních specializací. Nadále ovšem platí, ţe řemeslnictvo představovalo řádově ¾ městských obyvatel, a ţe odbyt většiny řemesel byl vázán především na místní trhy. I situace v Brně byla na sklonku 15. století poznamenána postupným poklesem hospodářského potenciálu, na čemţ měla hlavní podíl aktivita šlechty, rozvíjející ve velkém reţijní podnikání a podporující vzestup svých poddanských měst a městeček na úkor měst královských.10 V letech 1432-1487 bylo v Brně 117 řemesel a 21 povolání neřemeslných. Brno se počtem odvětví příliš nelišilo od vyspělých měst Západní Evropy, vyrovnávalo se počtu řemesel na Starém městě praţském z roku 1429 a tvořilo vyšší kategorii města mezi našimi královskými městskými obcemi. Výroba Brna byla stejně jako v době předhusitské určena pro širokou oblast jihozápadní, jiţní, střední a jihovýchodní Moravy, o kterou se ovšem dělilo se Znojmem, s Jihlavou, s Uherským Hradištěm a s řadou poddanských měst a městeček, ale mělo v ní nadřazené, dominující postavení. V letech 1504-1576 je uváděno v Brně 70 řemesel a 12 neřemeslnických povolání, tedy méně neţ v 15. století. Roku 1655 jsou v Brně záznamy asi o 60 řemeslech, kdeţto roku 1748 jich bylo na 107. V padesátých letech 17. století vedla bezpečně řemesla koţedělná, oděvnická a potravinářská, tradičně se na výši udrţovalo i řemeslo bednářské.11 K polovině 18. století bylo v Brně celkově 426 řemeslných malovýrobců ve 107 specializacích, organizovaných v 49 ceších. V souvislosti s obecnými vývojovými tendencemi (tzv. technická revoluce) je patrné, ţe došlo k výraznému poklesu procentuálního zastoupení řemeslnictva ve struktuře městského obyvatelstva řádově na ¼ aţ 1/5. Se změněnými společenskými potřebami docházelo také k celkové rekonstrukci

10

JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence brněnské řemeslné výroby od počátku města do zániku cechovního sdružen, BMD č. 12, 1994, s. 20. 11 DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny I., s. 49

9

městského řemeslnictva v tom smyslu, ţe některá tradiční odvětví zanikala (helméři, platnéři, medníci, tkaničníci,…) a nová naopak vznikala (hodináři, cukráři, likérníci,…).12

2.3. Brněnská hospodářská politika koncem 17. st. České země se jiţ od 15. století začaly ocitat mimo oblast hlavního hospodářského ruchu. Jeho střediska se ze Středomoří, hlavně z Benátek, se kterými jsme měli od středověku čilé hospodářské spojení, postupně přesouvala do západní Evropy. Osudnou ránu tranzitnímu obchodu po starých obchodních cestách, vedoucích z Itálie na sever a východ Evropy přes české země, zasadila třicetiletá válka. České země v důsledku toho byly odkázány na prvovýrobu a řemeslné zpracování domácích surovin. Za války zpustošená města, vesnice a hospodářství bylo třeba znovu obnovit.13 Na samé Moravě bylo válkou zničeno 22 měst a 333 vesnic.14 Bohuţel na tyto práce nebylo pro veliký úbytek obyvatelstva dostatek pracovních sil. Vrchnosti, aby mohly obsadit četné pusté grunty na svých statcích, a obdělat půdu, kterou zabraly, utuţovaly nevolnictví poddaných, kteří bez svolení vrchnosti nemohli dát své syny vyučit řemeslům ani na studie. Tato okolnost byla podstatnou zábranou poválečného rozvoje řemeslné výroby a rychlé obnovy našich měst. Velký úbytek obyvatelstva způsobený válkami a morovými epidemiemi byl ještě stupňován vykázáním nekatolických obyvatel z měst. Často právě mezi těmito bylo mnoho nadaných řemeslníků a podnikavých obchodníků. Cechy byly zcela pokatoličtěny, kvartální schůze řemeslníků začínaly mší, tovaryši při zkouškách byli zkoušeni z náboţenství. Cechy měly dbáti, aby mistři s rodinami pravidelně do kostela chodili a se postili, k čemuţ tovaryše a učně přidrţovati měli zase mistři.15 Kromě toho utrpělo Brno velké škody za obleţení města Švédy a při morové epidemii, která Brno postihla r 1619,1622,1625,1643 a 1646-1648. Jediným ziskem pro město v tomto období bylo privilegium, kterým brněnští kupci byli r. 1647 osvobozeni od cel a mýt v dědičných zemích. Jelikoţ však brněnští stavové nepřipustili, aby toto privilegium nabylo platnosti, ztratilo prakticky svůj význam.16 Po úspěšné obraně proti Švédům bylo Brno vybudováno jak pevnost obklopená pásem trojitých hradeb. Aţ do konce 17. století nahrazovalo ztráty, které utrpělo. Velké ekonomické

12

JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Řemeslná výroba v Brně od počátků města do 80. let 19. století. Brno město řemesel, průmyslu a obchodu. Brno 1993, s. 12. 13 NOŢIČKA, J.: K hospodářské politice Brna koncem 17. století. BMD č. 2, 1960, s. 170. 14 BRETHOLZ, B.: Geschichte Böhmens und Mährens III. Liberec 1924, s. 88. 15 ŠUJAN, FR.: Dějepis města Brna. Brno 1928, s. 271. 16 NOŢIČKA, J.: K hospodářské politice, s. 170.

10

zatíţení měšťanů v Brně bránilo rychlejšímu hospodářskému růstu. Mnoho potřebných finančních prostředků se nadále utápělo v různých válkách. Zatímco v 15. a 16. století hospodářský vývoj stagnoval, v ekonomice Evropy došlo k zásadním proměnám. Velkou měrou se na nich podílely města. V nejpokročilejších zemích Evropy pronikaly jiţ kapitalistické výrobní vztahy. Od druhé poloviny 17. století pronikal ze západu také do ostatních zemí rakouské monarchie nový národohospodářský směr zvaný merkantilismus. Tento nový směr usiloval o to, aby byl v kaţdé zemi dostatek drahých kovů a aby se co nejvíce vyváţelo při nejmenším dovozu. Zámořské objevy spolu s přílivem drahých kovů ze zámoří, udusily české hornictví a zbavily naše země peněz, stále více pohřešovaných při velmi nákladné barokní módě, která si libovala v honosných stavbách, oděvech a způsobu ţivota. Zejména šlechta a měšťané holdují této nové módě a věnují jí většinu svých peněz, kterých se pak nedostává k výrobnímu podnikání. Vláda císaře Leopolda I. se proto pokouší o uspořádání hospodářských poměrů a překonání těchto dobových hospodářských obtíţí v duchu nových merkantilistických zásad. V letech 1698-1700 uspořádá velkou anketu. Šlo v první řadě o zlepšení veřejných financí. Zvlášť naléhavé bylo dostat mezi nejširší lidové vrstvy co nejvíce peněz, které by později stát získal zpátky na daních. Mělo se také zkoumat, jaké zboţí by se mělo v té které zemi vyrábět a jaké do ní dováţet. Tímto způsobem si chtěla dvorská komora opatřit informace o hospodářském stavu našich zemí, aby mohla na jejich základě vypracovat celkový plán na organizaci jejich hospodářského ţivota.17 V říjnu 1698 přišel tento císařský reskript na Moravu a zemský hejtman uloţil všem královským městům a všem krajským hejtmanům, aby se k tomuto v co nejkratší době vyjádřily. Odpověď ovšem do Vídně nedocházela, císař jí v březnu následujícího roku musel urgovat a podotknul, ţe mu jde hlavně o reformu cechů. Poukazoval na rozkvět hospodářství v zemích, kde řemesla nejsou vůbec organizována nebo pokud jsou mají mnohem menší práva neţ u nás. Císař z popudu tajné komorní deputace pomýšlel dokonce cechy zrušit úplně nebo aspoň omezit jejich pravomoc, aby se kaţdý řemeslník mohl v městě usadit jak je mu libo a otevřel si zde také svoji ţivnost. Na císařské vyjádření, mají-li se cechy zrušit či zreformovat, se rozhodla brněnská radnice v dubnu roku 1699 vyţádat si od cechů připomínky k uvedené anketě. Jaké připomínky cechy napsali ovšem nevíme. Známe jen zprávy, které odeslala brněnská radnice tribunálu. Městská rada si stěţuje na přílišný přepych v tehdejší módě, jídle a pití, na dováţení luxusního zboţí z ciziny. Vytýká šlechtě a klášterům,

17

HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 25.

11

ţe nechávají vykonávat práce na svých stavbách a podnikání od lidí ze svých domů na úkor organizovaných řemeslníků. Zakazuje proto šlechtě i klášteru pod ztrátou šlechtictví a pod vysokými tresty provozovat ţivnosti a obchod, které příslušejí městskému obyvatelstvu podle mílového práva. K povznesení domácí výroby navrhuje zřizovat obchodní kolegia, obchodní domy, manufaktury a hlavně zemský sklad, který by skupoval ve velkém suroviny a produkty a zásoboval jimi obchod a řemesla ve městech. Aby se omezil dovoz cizích výrobků, doporučuje k nám z ciziny povolat řemeslníky hlavně oboru uměleckoprůmyslového, a to především svobodné, aby se u nás oţenili a trvale usadili. Mělo by tím získat i domácí řemeslnictvo, protoţe pozná nové způsoby práce, nové materiály atd., coţ by mělo vést ke kvalitnějším výsledkům práce.18 K otázce cechů vybudovali Brněnští samostatné obsáhlé memorandum. Přiznávají v něm, ţe je v ceších plno zlořádů, které je nutno odstranit, ale přitom se staví rozhodně proti jejich zrušení. Uvádějí, ţe cechy jsou zárukou řádného vyučení řemesla, dobré kvality řemeslné práce vůbec, a také ochranou spotřebitelů před fušery. Zrušení cechů by prý mělo zhoubný vliv na výchovu učňů i tovaryšů a jejich jiţ dosti skandální ţivot by se tím ještě zhoršil. Odstranění cechů, které tolik vynakládaly na potvrzení svých privilegií od panovníků, by prý přineslo škodu i katolické církvi, při jejichţ slavnostech cechy a jejich korouhve tvořily jiţ vţitou součást slavných mší, církevních průvodů a pohřbů.19 Není zde třeba poznamenávat, ţe Brňané tímto ukázali svoji nepříliš vysokou úroveň, co se týče jejich národohospodářského rozhledu a znalosti nových merkantilistických poţadavků doby, jakou prokázali při předchozím rozebírání hospodářských poměrů a potřeb země. Z toho je patrné, ţe cechy byly v našich zemích institucí tak vţitou, ţe si sotva kdo dovedl představit ţivot našich měst bez nich. Avšak jejich ţivot, který nepřipouštěl změny, nestačil trvale potřebám ţivota státu, usilujícího o nové hospodářské formy. Vládě nezbylo při dodrţování své hospodářské politiky, neţ sáhnout k prostředkům, které by rázně oslabily a dále potom omezovaly tendence cechovní politiky. Na konci 17. století tedy místo volených cechmistrů byli do čela cechů stavěni jmenovaní úředníci, kteří měli dozorčí funkci. Časem znehodnocovali cechovní organizaci také řemeslníci „necechovní“, ti kteří nebyli organizováni v ceších, volně pracovali a jejich počty se značně zvyšovali. Tito pouhou svou existencí narušovali prestiţ cechů.20

18

HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život. s. 25-26. NOŢIČKA, J.: K hospodářské politice, s. 179. 20 HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 28. 19

12

Nicméně všechny snahy o rozvoj podnikatelské činnosti se stále střetávaly s tuhou cechovní organizací, regulující nejen počty mistrů a pracujících, jejich mzdy, ale i kvalitu a mnoţství výrobků. Proto byla vláda nucena, pokud mělo dojít k realizaci programu povznesení obchodu a ţivností, zakročit proti cechům a jejich výsadám.21

3. Vznik, rozvoj a zánik cechovnictví Příslušníci příbuzných řemesel se hned v druhé polovině 13. století sdruţovali v bratrstvu. Bratrstva měla z počátku náboţenský charakter – členové se scházívali na společných bohosluţbách v chrámu, kde nezřídka měli vlastní oltář, zasvěcený ochránci toho kterého řemesla. Později se začala starat o regulaci řemeslné výroby, počtu mistrů, tovaryšů a učedníků, cen a kvality zboţí, dovozu tovarů do města a dalších věcí.22 Postupem času se z řemeslnických bratrstev začaly vyvíjet cechy. Ve 14. století se setkáváme s velmi vyspělými cechovními snahami, jak v českých tak moravských městech. Je nutno předpokládat, ţe se tyto snahy neobjevily aţ v této době, ale ţe byly výsledkem snah jiţ poslední čtvrtiny 13. století. V první polovině 14. století u nás procházel vývoj cechů bouřlivým obdobím, cechy rychle a nápadně nabyly charakteru organizací bojujících za práva řemeslníků. V této souvislosti bylo poukazováno především na cizí vlivy, hlavně na odraz velkých bouří cechovního řemeslnictva v německých městech (Magdeburk, Řezno, Mohuč, Štrasburk,...), doléhající aţ do měst našich. V českých a moravských městech došlo k vyhrocení situace o něco později neţ v Německu. Cechy si začaly činit právo na opatření, jaká městská ţivnostenská politika dosud neznala, a prosazovaly je jednak uvnitř řemesla, jednak v celém okruhu místního trhu. O století později zněla celá řada cechovních poţadavků na regulaci městské ţivnostenské politiky zcela přijatelně a byla povaţována za samozřejmou, ovšem v 1. polovině 14. století to byly poţadavky nové, a proto řemeslníci povaţovali celkem správně za hlavní podmínku k jejich uskutečnění získání politického vlivu ve městě. Je ovšem pravda, ţe představy řemeslníků o tom, kde jsou konečné cíle jejich politických a hospodářských zájmů, byly velmi mlhavé.23 V tomto období můţeme pozorovat novou linii královské politiky, která ovlivnila jak česká tak moravská města. Karel IV. ruší roku 1351 např. cechy v Chebu, Ţatci, Chrudimi, ve

21

MALÝ, K.: České právo v minulosti. Praha 1955, s. 173. DŘÍMAL, J. a kol.: Dějiny 1, s. 50. 23 JANÁČEK, J.: Přehled, s. 110-112. 22

13

stejné době byl také obnoven zákaz cechů v Brně (ten vydal Václav II. roku 129324) a pravděpodobně byly podobné zákazy vydány ještě v jiných městech. Po čase pak byly cechy většinou opět obnovovány a mohly opět veřejně hájit své zájmy ve vnitřní politice města. Jejich vystupování však bylo umírněnější. Tak vstoupily řemeslnické organizace do období stabilizace svých vztahů k ţivnostenské politice města. Období stabilizace cechovního hnutí trvalo v podstatě aţ do vypuknutí husitské revoluce. Nehledíme-li k některým výjimkám, byla v ekonomickém smyslu cechovní politika od konce 15. století vysloveně zpátečnická a po celou první polovinu 16. století, jak ukazují téměř jednoznačně dochované prameny, se její zpátečnictví stávalo stále nebezpečnější brzdou hospodářského vývoje.25 Cech svou povahou zatlačoval necechovní řemeslníky do pasivity a v ekonomickém smyslu se proto stával stále důraznější brzdou vývoje specializace.26 Cechovnictví v první polovině 16. století mohutnělo a stávalo se soustavou ovládající takřka dokonale celý městský hospodářský ţivot. Cechovní statuta z této doby zní sebevědoměji jako nikdy dříve. Nejvýrazněji se posílení cechovnictví projevilo na poli širších cechovních snah, totiţ ve vytváření meziměstských, oblastních a zemských cechů. Nejvýznamnější byly samozřejmě cechy zemské. V zemských ceších se sdruţovaly cechovní organizace jednotlivých měst bez ohledu na to, zda šlo o města královská nebo vrchnostenská. V daném období byla významná politická úloha cechů, jak ve formování protihabsburské opozice mezi měšťanstvem, tak i v reakci řemeslnictva na ztíţené podmínky výroby. Rostoucí politická úloha cechů vzbuzovala neţádoucí pozornost na dvoře Ferdinanda I. Dlouho před vypuknutím stavovského povstání bylo moţno předvídat, ţe habsburský král při první vhodné příleţitosti zamezí další růst cechovní moci. Taková příleţitost se naskytla roku 1547.27 Jedním z nejvýznamnějších opatření, které Ferdinand I. provedl roku 1547 v rámci potrestání královských měst, bylo zrušení cechů. Otázkou zrušení cechů v tomto období se podrobněji zabýval Zikmund Winter. Ten ukázal, ţe královské nařízení o zrušení cechů bylo vykládáno nejrůznějším způsobem nejen ve městech konšely i řemeslníky, nýbrţ i vládními orgány.28 Winter se domníval, ţe formulace králova nařízení byla v podstatě nejasná a ţe byla míněna hlavně jako zákaz cechovních kartelů, které ohroţovaly zájmy spotřebitelů. Vlastním

24

DŘÍMAL, J. a kol.: Dějiny 1, s. 50. JANÁČEK, J.: České dějiny. Doba předbělohorská I/1, Praha 1971, s. 88. 26 JANÁČEK, J.: Přehled, s 152. 27 JANÁČEK, J.: Přehled, s. 228. 28 WINTER, Z.: Český průmysl a obchod v XI. věku. Praha 1913, s. 58-63. 25

14

zkoumáním Ferdinandova nařízení dospěl pak k názoru, ţe Ferdinandovo nařízení neznamenalo radikální zrušení cechů, nýbrţ jen významné omezení cechovní pravomoci.29 V předbělohorském období můţeme sledovat rozvoj cechovnictví a význam cechovních organizací. Starým cechům byla v této době potvrzována statuta, ve vrchnostenských i královských městech byly zakládány nové cechy. Cech měl v druhé polovině 16. století velmi vyhraněné poslání, které spočívalo v ochraně řemeslnických zájmů na základě principů cechovnictví. Růst individualismu cechovní politiky se dostává do nereálných a zrůdných rozměrů. V důsledném boji za vlastní zájmy se postavil cech proti cechu, řemeslo proti celé městské obci. V dřívější době je nám dobře známa situace kdy se setkáváme s rozpory mezi různými výrobními odvětvími, v druhé polovině 16. století tu však nastává nová situace, kdy řemeslníci stejného výrobního odvětví sledují zájmy zcela rozdílné a jedni druhé vědomě poškozují. Stejně intenzivně jako ochranné tendence vůči všem obyvatelům města stojícím mimo cech rozvíjely se i tendence regulovat výrobu uvnitř cechu. Vzrůstala opatření omezující přístup do cechu (prodluţování doby, kterou musel tovaryš odslouţit u mistra, prodluţována učební doba, zvyšování poplatků za přijímání do cechu apod.). Reakční charakter cechovnictví se musel nakonec projevit i ve funkci větších cechovních celků, jakými byly především zemské cechy. Někteří řemeslníci

se hlásili

k mezizemským cechům, jejichţ pravomoc se vztahovala na širokou územní oblast, nerespektující zemské či státní hranice.30 Merkantilisté povaţovali cechy za překáţku k rozvoji malovýroby, protoţe omezovaly výrobní kapacitu řemeslnické dílny a proměňovaly řemeslnické tovaryše v nesvobodnou pracovní sílu. Z hlediska potřeb velkovýroby byly vztahy v řemeslnické dílně zcela nevyhovující a absolutně nepruţné a tyto vztahy cechovní zřízení pevně hájilo.31 Vídeňská vláda se odhodlala k ráznému zákroku proti cechovnímu zřízení aţ roku 1731. Tehdy vydala generální cechovní patent, omezující zásadně pravomoc cechů a platnost jejich privilegií. Generální cechovní patent vešel v platnost roku 1732 a nedlouho nato, roku 1739, byl znovu potvrzen vydáním generálních cechovních artikulí. Smyslem těchto opatření měla být současně jistá liberalizace v přílivu nových pracovních sil do cechů. Přístup k řemeslu byl umoţněn všem, kromě potomků rasů do druhého pokolení a také nemanţelský původ uchazečů bylo moţno odčinit prokázáním dodatečného sňatku rodičů nebo císařským

29

JANÁČEK, J.: Zrušení cechů roku 1547. ČSČH č. 7 1959, s. 232. JANÁČEK, J.: Přehled, s. 238. 31 JANÁČEK, J.: Přehled, s. 274-275. 30

15

pardonem. Mistři neměli nadále právo určovat počet tovaryšů, kteří ale měli podléhat přísnému policejnímu řádu. Zájemce o řemeslo musel nejprve podstoupit šestinedělní zkušební lhůtu, po níţ byl teprve přijat za učně. Podle náročnosti řemesla trvala učební doba 2-4 léta. Po vyučení získával adept pracovní vysvědčení, výuční a ţivnostenský list. Neţ se stal ovšem tovaryš mistrem musel absolvovat stejně dlouhou zkušební dobu (vandr) jako byla doba učení, která se promíjela jen tělesně hendikepovaným. Nadále platilo zhotovení mistrovského kusu, ovšem ne jiţ tak náročného a obvyklá „svačina“ mohla být nahrazena jistým peněţním poplatkem. Opět byli zvýhodňováni synové mistrů a manţelé mistrovských dcer (i vdov po nich) platící ze všech povinných poplatků jen polovinu. Tzv. modrý pondělek byl pod trestem zapovězen. Společenství cechovních řemeslníků však bylo nadále povinováno „soudruţskou“ výpomocí v případě osobního nezdaru a úmrtí svých členů.32 Osvícenský absolutistický stát poznamenaný za vlády Marie Terezie a Josefa II. mnohými politicko-správními reformami, zasahoval od 80. let 18. století do vnitřní organizace cechů i prostřednictvím tzv. regulovaných magistrátů. Namísto cechmistrů se tehdy v Brně do čela cechovních představenstev dostávají cechovní komisaři z řad magistrátních radů. Ač především josefínský patent o zrušení nevolnictví z r. 1781 uvolnil pracovní síly pro nové formy kapitalistického výrobního procesu (tzv. průmyslová revoluce), jimţ nepruţná cechovní výroba nemohla ve větším měřítku konkurovat, koncem století utlumily tento slibný rozvoj napoleonské války, mající za následek celkově zhoršenou hospodářskou situaci včetně úplného vyčerpání státní pokladny, a také i územně správní změny. Vnitřní politika vlády pak byla téměř na další půl století charakterizována absencí zájmu o hospodářské záleţitosti.33 I kdyţ se tedy období od poslední čtvrtiny 18. století vyznačuje na jedné straně obrovským

rozmachem

tovární

výroby,

řemeslná

malovýroba

v nekonkurenčních

specializacích pokračuje i nadále. Zatímco některé obory klesají ve své produkci, jiné si naopak podrţují určitý stupeň nepostradatelnosti v kaţdodennosti města a jeho nejbliţšího zázemí. V polovině 19. století vydáním ţivnostenského řádu r. 1859 padly poslední bariéry upravující podmínky vstupu do cechu a jeho vnitřní organizace, čímţ dochází k definitivnímu zrušení starých ţivnostenských výsad. Od tohoto okamţiku nebylo totiţ nutno předkládat průkaz způsobilosti pro výkon jistého řemesla, členství bylo automatické a s minimem povinností.34 Novou éru ve vývoji ţivnostenských společenstev znamenala teprve novela

32

JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence, s. 26. JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Řemeslná výroba, s. 13. 34 JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence, s. 27. 33

16

ţivnostenského řádu z r. 1883, která zastavila postupující nesoulad v ţivnostenském podnikání a znovuzavedením průkazu způsobilosti u řemeslnických ţivností zdůraznila nutnost evidence učňů a pomocníků.

4. Struktura cechu Kaţdý cech měl svoji pevnou organizační strukturu. V jeho čele stáli cechmistři volení cechem a potvrzováni městskou radou. Cechmistr měl několik úkolů. Jedním z nich bylo zastupovat cech proti cizím osobám. Dále opatroval „matku pokladnici“, která byla reprezentační předmětem kaţdého cechu. Dalším úkolem cechmistrů byla péče o disciplinu a mravné chování členů uvnitř cechu, tedy úkol jakési mravní policie. Další úkol souvisel s jurisdikcí, která byla nejpodstatnější částkou cechovní autonomie. Cech směl soudit sporné věci mezi mistry, mistry a tovaryši, pokud šlo o věci týkající se produkce, dluhů a malých provinění proti statutům a proti porušení kázně. Cechmistrovský soud byl jen první soudní instancí; druhou byli konšelé, třetí král nebo podkomoří.35 Dále cechmistr kontroloval povinnost vyrábět dobře a za přijatelnou cenu, tedy úkol spadající do oboru jakési ţivnostenské policie. Kromě toho měli cechmistři předsedat cechovním shromáţděním, povinným pro všechny členy. Shromáţdění mistrů („pořádek“, „hlavní schůze“) se konala zpravidla jednou za čtvrt roku v hospodě (herberku) označené cechovním vývěsním štítem. V 17. století bývala schůze svolávána obchůzkou s ferulí, insignií cechmistra (odvozenou z městského i vesnického rychtářského „práva“), jiţ si mistři předávali spolu se vzkazem o datu konání „pořádku“. Starší doklady o feruli nejsou známy. Schůze mistrů, podobně jako zasedání městských rad, mívaly program slavnostní, pracovní i zábavní. Mistr měl přijít slušně oblečen, včas, beze zbraně a střízlivý. Dochvilnost odměřovala svíce nebo přesýpací hodiny; kdo přišel po dohoření svíce či dosypání hodin, platil pokutu, jeţ byla stanovena i pro přestupky a nedodrţení rituálu shromáţdění. K němu patřil obřad otvírání cechovní pokladnice (truhlice), jímţ se zahajovalo vlastní sezení. Po skončení jednání, jeţ se týkala vnitřních záleţitostí cechu, bývala pokladnice obřadně uzavřena, pověření mistři uschovali klíče od ní (bývali dva aţ tři) a na cechmistrovský stůl byly vedle ní postaveny velké konvice (nejčastěji cínové, někdy i skleněné nebo keramické), z nichţ se při „zahájeném piva pití“ či „svačině“ čepovalo cechmistrům, ostatní mistry obsluhoval hospodský z výčepu. Zasedací pořádek mistrů u stolu byl stanoven, na čestných místech zasedli ti, kteří byli nejdéle členy cechu, na posledním nově přijatí, ať uţ přistěhovalí nebo někdejší tovaryši povýšení do stavu 35

HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 20.

17

mistrů po předvedení „mistrovského kusu“, vykonání veřejné zkoušky a zaplacení „svačiny“ i vstupního platu.36 Cechovní zřízení přísně dbalo na rovnost mistrů mezi sebou. Konkurence spočívala jen na osobní zdatnosti, neboť ţádný z mistrů nesměl provozovat více neţ jednu ţivnost, měl cechovními statuty omezen počet „dělnictva“ a při nákupu surovin se musel omezovat ve vztahu k potřebám ostatních mistrů téhoţ řemesla. Přístup do cechu měly jen osoby „zachovalé a dobrého manţelského původu“, přičemţ ke ztrátě cti podle tehdejších zvyklostí postačila pouhá rozmluva s pohodným nebo katem.37 Z moţnosti vstoupit do cechu byly vyloučeni právě děti těch, kteří vykonávali tyto „ opovrţeníhodné“ profese, dále to byly děti věţníků, hrobařů, ponocných,… Chudší tovaryši často vyuţívali ke společenskému vzestupu sňatku s dcerou či vdovou po mistru, neboť jim bylo usnadněno získání mistrovského práva. Mnohdy se jim odpouštělo zhotovení mistrovského kusu a poskytnutí tzv. svačiny při aktu „přistoupení“ mezi cechovní mistry, coţ bývalo velmi nákladné. Cech však měl zároveň povinnost postarat se o sirotky a vdovy po zemřelých mistrech – vdovy mohly být podporovány týdenními příspěvky z „matky pokladnice“. Podobně cechy projevovaly spoluúčast při pohřbech svých členů.38 Přesnými regulemi byl upraven vnitřní pořádek včetně niţší jurisdikce, hlavně v dluţních záleţitostech. O těchto se v rámci cechů vedly knihy dluţních pohledávek, právě tak jako byla ve specializovaných knihách zabezpečena evidence mistrů a tovaryšů, taktéţ i přípovědí, případně výpovědi učňů. Do cechu totiţ přicházel učeň zpravidla nevyškolen ve věku kolem 15 let. Učební doba byla ve většině cechů stanovena na 3 roky a byla zakončena tovaryšskou zkouškou. Adepti, kteří jí prošli, získali výuční list. Tovaryš se lišil od učně tím, ţe byl placen za svou práci, nesměl být tělesně týrán a mohl kdykoliv ukončit svůj pracovní poměr, coţ mu usnadňovalo nabytí dalších zkušeností v řemesle prostřednictvím „vandrů“.39 Tovaryšům ulehčovalo vandrování zvláštní tovaryšské sdruţení, jeţ umoţňovalo přespání a jistou materiální podporu. Během vývoje cechovního systému si tovaryši vydobyli nárok na jeden volný den v týdnu – mluví se o tzv. modrém pondělí. Nejdéle se tento zvyk udrţel právě u ševců. Tovaryši často zůstávali v zaměstnaneckém poměru po celý ţivot, protoţe stát se mistrem nebylo jednoduché. Tovaryš se nejdříve musel prokázat mistrovským kusem, aby dokázal svou dovednost a zručnost. Nešlo o nijak levnou záleţitost, jelikoţ těchto kusů často 36

PETRÁŇ, J.: Dějiny hmotné kultury. Sv. II/2. Praha 1997, s. 720. JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Řemeslná výroba, s. 8. 38 JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence, s. 21. 39 JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence, s. 21. 37

18

muselo být několik. Pokud adept řemesla ve zkoušce obstál, stávaly se jejich mistrovské výrobky majetkem cechu, a tak je nebylo moţno zpeněţit. Brněnští ševci museli odevzdat aţ osm párů různých bot. Nezbytné byly nepromokavé boty pro rybáře a pro vozky, dětská obuv i přepychovější kusy. Další výdaje pak padly na pohoštění cechmistrů, kteří mistrovské kusy posuzovali, a na zaplacení „příjemného“, coţ představovalo nemalou poloţku. Jednání v cechu nabylo během doby přísně formálního rázu. Zahajovalo se donesením a otevřením cechovní truhlice, kde byla uloţena cechovní statuta, pečetidlo, peníze, písemnosti mistrů a tovaryšů i cechovní archiv. Nad otevřenou pokladnicí přijímal tovaryš mistrovské právo, udělované posvátnou klausulí: „Cech budiţ jemu dán!“40 Znaky, které cechy uţívaly jiţ od 15. století, nejčastěji zobrazovaly hlavní výrobek nebo typický nástroj a bývaly vypodobeny jak na truhlicích a jiných cestovních předmětech, tak především na pečetidlech a cestovních korouhvích.

5. Brněnské trhy Na trhu se prakticky realizoval nejen sám smysl řemesla, nýbrţ i schopnosti, předpoklady, či naopak nedostatky kaţdého řemeslníka v jeho přístupu k řemeslu, k druhům svého řemesla a k vlastním zákazníkům. Trhy byly zásadně dvojího druhu. Především ty, na něţ měl přístup kaţdý řemeslník a obchodník, ať přicházel odkudkoli – to byly tzv. trhy volné, svobodné (forum liberum, freimarkt). Opakem byly tzv. trhy domácí, vyhrazené domácím řemeslníkům a kupcům, na něţ se v Brně pouštěli téţ ţivnostníci z předměstí. Svobodné trhy byly vedeny snahou shromáţdit na trhu co nejpočetnější a profesně nejpestřejší okruh účastníků domácích i cizích. Tyto trhy trvaly delší dobu a konaly se v týţ čas jen jednou do roka (trh výroční, forum annuale, nundinae). V Brně máme zpočátku doloţeny takové trhy čtyři. Nejstarší z nich pocházel zjevně jiţ z doby předměstské, časově se vázal k Letnicím (Penthecostes), tj. 7. (svatodušní) neděli po velikonocích.41 Druhý takový trh udělil Brnu král Václav II. svým privilegiem z 13. července 1291. Začínal svátkem sv. Havla (16. října) a trval následujících 14 dnů. Udělení dalšího výročního trhu nemáme sice dochováno, z nepřímých dokladů42 však víme o jeho starobylé existenci a jeho vázanosti k svátku sv. Kunhuty (3. března). Poslední výroční trh zřídil 19. září 1357 markrabě Jan.43 Poloţil je do tak těsné blízkosti trhu 40

HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 20. FLODR, M.: Brněnské městské právo. Brno 2001, s. 188. 42 BRANDL, V.: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX., Brno 1875, č. 71, s. 55-56. 43 ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Vývoj brněnského obchodu. Brno město řemesel průmyslu a obchodu, Brno 1993, s. 34. 41

19

svatokunhutského, ţe se za určitých okolností oba trhy překrývaly. Jan totiţ stanovil začátek trhu do období zahájení půstu, konkrétně k neděli Quinquagesima, tj. k 7. neděli před velikonocemi, tudíţ opět pohyblivému svátečnímu dni. Trh trval 14 dní. Za Václava IV. přibyl osmidenní trh po Boţím těle, jenţ byl za Vladislava Jagellonce změněn na 14denní a přeloţen po sv. Trojici.44 Všichni účastníci brněnských výročních trhů byli osvobozeni od všech poplatků, cel a mýt v Brně, a to nejméně po celou dobu trvání trhu. Zahájením trhu vstupoval ve městě v platnost tzv. trţní mír (pax forensis). Trestné činy spáchané během trhu se postihovaly zvýšenými tresty. Začátek jakéhokoli trhu byl ohlašován veřejným znamením (signum publicum). K trţním účelům slouţil odedávna zvon, konkrétně zvon kaple sv. Mikuláše na Dolním trţišti, který byl dobře slyšitelný po celém vnitřním městě. Pokyn k rozeznění zvonu dával v tomto případě úřadující purkmistr.45 Svobodné výroční trhy nalézaly značnou oblibu u obyvatelstva, které si jejich přednosti zvlášť uvědomovalo ve chvílích, kdy je domácí trh zásoboval zboţím pokleslé kvality. Brněnské výroční trhy byly významným činitelem obchodu. Byly s ohledem na odraţení Švédů upraveny roku 1647. Město mohlo konat šest výročních trhů a to v termínech: v pondělí po první neděli postní (v únoru nebo březnu), v pondělí po první neděli po Velikonocích (v dubnu), v pondělí po Boţím těle (konec května nebo červen), o sv. Kunhutě (v září), v pondělí po sv. Kordule (v říjnu) a v pondělí po sv. Lucii. S výročními trhy bylo spojeno šest dobytčích a koňských trhů. Vlivem špatných hospodářských poměrů v zemi vyvolaných dlouhou válkou byla délka konání zkracována, aţ se v druhé polovici 17. století ustálila na jediném dni. Protoţe na jednodenní výroční trhy se kupcům ze vzdálenějších míst vůbec nevyplatilo jezdit, vyhověl císař Karel VI. roku 1731 po třicetiletém úsilí brněnské obci a stanovil čtyři osmidenní výroční trhy, jak si to Brněnští roku 1701 přáli. Konaly se v pondělí po první neděli postní, po Boţím těle, po narození Panny Marie (v září) a po Početí Panny Marie (v prosinci). 46 Na výroční trh mohli přivézt svobodně své zboţí cizinci a nabízet je na prodej. Brzy brněnské výroční trhy nabyly takového věhlasu, ţe se sem sjíţděli obchodníci lipští, norimberští, tyrolští,... Na povolení zemského hejtmana se mohli účastnit výročních trhů ve všech královským městech od roku 1660 také Ţidé. To ovšem platilo pouze do roku 1744, kdy byli vyloučeni z výročních trhů v Brně a Olomouci. Císařovna Marie Terezie dokonce 1. ledna

44

PRACHAŘ, A.: Velké Brno. Brno 1925, s. 54. FLODR, M.: Brněnské městské právo, s. 190. 46 ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Vývoj brněnského obchodu, s. 37. 45

20

1745 vypověděla všechny Ţidy z Moravy a z Čech. Díky vyslancům z Holandska, Anglie, Polska a Vatikánu se podařilo tento přísný trest zmírnit. Bylo jim povoleno prodávat aspoň na předměstích. Jiţ roku 1748 byl povolen některým Ţidům, kteří byli důleţitým činitelem v úvěrnictví opětovný vstup do Brna a Olomouce.47 Výroční trhy oţivené na počátku 18. století přispívaly k přímému odbytu brněnského zboţí a k navazování obchodních kontaktů. Na počátku 70. let 18. století se připravovala všeobecná úprava trţních práv. Výsledkem příprav byl císařský patent – regulativ výročních trhů z 28. října 1774. Jim byla dosud platná privilegia v Markrabství moravském zrušena a nahrazena rozdělením obcí oprávněných konat výroční trhy do čtyř tříd podle délky konání trhů. Do první třídy byla zařazena královská města Brno a Olomouc, výroční trhy měly trvat 14 dní. Do druhé třídy ostatní královská města s výročními trhy v trvání 8 dní. Třetí třída zahrnovala municipální a ostatní města s 4denními výročními trhy. Do čtvrté třídy patřila menší města a obce oprávněné konat 2denní výroční trhy. V 50. letech 19. století význam brněnských výročních trhů zcela zanikl. Rozhodující byl pravděpodobně rok 1851. Celní reforma z tohoto roku podporovala vývoz rakouských výrobků, ale zatěţovala dovoz cizího zboţí. Obchodníci, kteří přijíţděli z daleké ciziny, chtěli nejen nakupovat, ale také i prodávat, coţ jim celní reforma ztěţovala. Výroční trhy, které plně vyhovovaly a slouţily obchodu v období řemeslné výroby, přestaly vyhovovat v období rozvinuté průmyslové výroby, kdy se změnil způsob obchodování.48

6. Ševci Ševci se z počátku dělili na dva druhy. První byli specializováni na výrobu nové obuvi z nového materiálu, těm se říkalo novotníci, novětníci či nováci. Druhou skupinu tvořili flekýři, prtáci, refleři, příštipkáři či ševci vetešníci (atiqui sutores) jak se jim říkalo, a ti jen spravovali starou obuv.

49

Uvedené druhy řemeslníků zaujímaly na trţišti odlišná místa

a prodávali své výrobky na odlišné úrovni. Běţní ševci prodávali na trţišti u svých stolů, pokrytých různými přikrývkami, na nichţ měli vystavené své zboţí. Naproti tomu vetešníci stáli na jiném místě trţiště a své zboţí předkládali pouze na zemi.50

47

ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Cechovní výroba na cestě k podnikatelským aktivitám v Brně 17. a 18. století. VVM 57, č. 2, 2005, s. 113. 48 ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Cechovní výroba, s. 114. 49 FLORIÁNOVÁ, O.: Kůže. Praha 2005, s. 20. 50 FLODR, M.: Brněnské městské právo, s. 180.

21

Roku 1477 bylo rozhodnuto, ţe všichni ševci smějí vyrábět nové boty a zároveň opravovat i ty staré.

51

Ve 14. století máme doloţeny cechy ševců v Praze (1391), dále

například v Písku, v Mostě, v Hradci Králové, v Táboře, ve Strakonicích či v Třeboni. Ševcovské řemeslo bylo tak rozšířené, ţe se příslušný cech nacházel téměř v kaţdém větším městě. Jako kaţdý cech měli i ševci svůj cechovní prapor, pod kterým se shromaţďovali a pochodovali pokolení za pokolením. Podle Soběslavských práv měli ševci korouhev blankytně modrou se znakem tří noh excentricky postavených, ve škorních s ostruhami v zlatém štítu. Na lícní straně obraz sv. Kryšpína a Kryšpiniána jako patronů.52 (Římští mučedníci počátku 4. století. Za Diokleciánova pronásledování uprchli do Soissonu, kde se vyučili obuvnictví a pro chudé vyráběli zdarma boty. Pravděpodobně to byli bratři. Jelikoţ obrátili mnoho pohanů na křesťanství, byli obţalováni u prefekta a po marném pokusu utopit je, zatíţené mlýnským kamenem, v řece, byli oba sťati. Zobrazováni jsou většinou s obuvnickým náčiním nebo botou, případně mlýnským kamenem a mečem.)53

6.1. Ševci v Brně Především z brněnské pamětní knihy z let 1343-1376 jsme v polovině 14. století informováni o existenci mimo jiné také cechu ševců. V období po vypuknutí husitské revoluce stanovila městská rada ještě v 80. letech 14. století zásady pro nákup kůţe ševcům a koţeluhům.54 Starší ustanovení o dováţených kůţích, které bylo nalezené třemi příseţnými 3. července 1381: kterýkoli měšťan, přiváţí do města kůţi vhodnou pro boty, holínky, letní holínky z tenké kůţe či jiná díla, musí ji vţdy nejdříve nabídnout koţeluhům, jestliţe ti ji nebudou chtít, můţe ji prodat jiným zájemcům, či jinak s ní naloţit.55 Mladší text z roku 1387 přináší urovnání sporné záleţitosti mezi ševci a koţeluhy, která vznikla z toho, ţe se nikde v městských právech výslovně nemluvilo o dovoleném dovozu kůţí mazaných (geschmirt leder). Proti tomu ovšem stála praxe volného dovozu jakýchkoli kůţí. Bylo tudíţ rozhodnuto, ţe dovoz mazaných kůţí je dovolen vţdy jen ve středu a v pátek a jejich prodej v tyto dny jen dopoledne. Potom jiţ nikoli, a to ani tajně, ani veřejně. Všichni ševcovští mistři, ať jiţ v cechu nebo mimo něj, pak nesmí prodávat nízké

51

HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 41. HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život, s. 21-22. 53 REMEŠOVÁ, V.: Ikonografie a atributy svatých. Praha 1990, s. 38. 54 SULITKOVÁ, L.: Řemesla, s. 67. 55 AMB, fond A 1/3 Sbírka rukopisů a úředních knih, rkp. č. 40, f. 1r; zapsáno na dolním okraji. Vydal BRETHOLZ, B.: Geschichte der Staadt Brünn I., s. 424, příloha č. XI. 52

22

boty dráţe neţ 1 pár za ½ groše; kdo tak neučiní napraví svou vinu městské radě. V případě jiných druhů bot se má cena stanovit dohodou.56 Roku 1351 se o ševcích říká, ţe jsou ševci sdruţení v cechu a ševci, kteří členy cechu nejsou. Cechy tedy přes všechnu sílu a moc do poslední čtvrtiny 14. století neprosadily, aby všichni mistři byli členy cechu.57 Ševcovský cech vypracoval obecný statut, který předloţil městské radě, která jim ho potvrdila. Ševci dostali svůj cechovní pořádek 11. srpna 1563. Statuta ševců si 14. dubna 1586 vyţádali ševcovští mistři v Dolních Kounicích, aby podle nich sestavili svůj vlastní cechovní řád. Dalšími statuty, které byly pro tento cech vydány jsou Artikule vydané Karlem VI. 24. prosince roku 1715 a Artikule vydané 24. ledna 1761 Marií Terezií. Uvnitř cechů bylo patrné napětí nejen mezi sdruţenými řemesly, ale i mezi mistry a tovaryši. V r. 1748 vznikl v lůně největšího ševcovského řemesla veliký odpor, kdyţ si mistři odhlasovali a také na nejvyšších místech prosadili odměňování tovaryšů novým způsobem podle mnoţství denně vykonané práce.58 Tovaryši zastavili práci, radili se na Starém Brně „U Modrého lva“ a přes výhrůţky krajského úřadu se nevrátili do dílen. Mnozí z nich odešli z města bez řádné výpovědi a našli si práci jinde, zvláště ve Vídni.59 Tento jejich postoj rozrazil jednotnou frontu mistrů a sedm z nich se vrátilo ke starému způsobu poskytování stravy a odměňování, coţ způsobilo mezi ostatními veliký zmatek. Nadto začali účinky sporu pociťovat zákazníci

a naléhali na řešení. Nastala svízelná jednání mezi

spornými stranami a připomínkami toho, co by bylo pro oba partnery i pro široké publikum nejúnosnější. Kombinací zápisů berní knihy z r. 1477 a berního rejstříku z r. 1479 se dozvídáme, ţe ševci v počtu 30 (33,7%)60 představují více neţ ⅓ z oděvních a příbuzných řemesel. K roku 1510 z údajů berní knihy zaloţené r. 1509 a berního rejstříku z r. 1510 se dozvídáme, ţe ševci jsou v tomto období zastoupeni slaběji (15 = 18%)61 V padesátých letech 17. století bylo mezi brněnskými mistry 19 ševců.62 K polovině 18. století bylo v Brně 62 ševců, coţ snad lze vysvětlit vojenskými dodávkami. Uvnitř jednotlivých řemesel nacházíme velké sociální rozdíly. Ze 62 ševců se vedlo dobře pouze 10, kteří měli ve městě své domy a byli otaxováni částkou 160zl., kdeţto 29 předměstských bylo vysloveně chudých.63 56

AMB, fond A 1/3 Sbírka rukopisů a úředních knih, rkp. č. 40, f. 66v.; BRANDL, V.: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XI., Brno 1885, č. 462, s. 404. 57 DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny 1, s. 50. 58 BURIAN, VL.: Hospodářské a sociální poměry v Brně v roce 1748, BMD č. 8, 1966, s. 168-169. 59 DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny 1, s. 166. 60 SULITKOVÁ, L.: Řemesla, s. 70-71. 61 SULITKOVÁ, L.: Řemesla, s. 74-76. 62 DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny 1, s. 164. 63 BURIAN, VL.: Hospodářské a sociální poměry, s. 167.

23

6. Historie obuvi Ševci vyráběli obuv ze všech moţných kůţí, s výjimkou koňských. Nejvíce pracovali z hovězin, teletin a pro potřeby vesnice i ze skopovin.64 Od konce 15. století se pouţíval i černý nebo barevný kordován (od španělského města Córdoba, kde jej vyráběli Arabové z kozích kůţí). Pro vládnoucí vrstvy se také šilo z drahých textilních materiálů jako byl aksamit či brokát a byly uplatňovány dokonalé zdobné techniky. Ševcovské práce se tehdy dělily na „dílo dlouhé“ – patřila sem vysoká obuv shrnovací nebo s faldem a „dílo krátké“ – sem se řadily rozmanité muţské, ţenské a dětské střevíce. Prosazuje se obuv určená pro různé příleţitosti a účely např. lovecká, jezdecká, vycházková,… Na přelomu 14. a 15. století zaznamenáváme ve vývoji obouvání převratnou změnu – začíná se vyrábět obuv zvlášť na pravou a levou nohu. Další vývojovým posunem bylo od 15. století také počátek šití obuvi ze dvou částí – ze svršku a spodku. Boty však nadále byly rovné, bez podpatků. Gotika, jejímţ charakteristickým rysem byla vertikální štíhlá silueta, známá hlavně v architektuře, se velmi výrazně projevila i ve tvarech obuvi. Reprezentantem této doby byla dlouhá špičatá obuv zobákovitého tvaru (někdy také nazývána čapí nosy). Špičky byly často zdobeny rolničkami. Do Čechy přinesla údajně zobákové střevíce Blanka z Valois, první manţelka pozdějšího českého krále a císaře římského Karla IV.65 V 14.-16. století se ujaly „dřevěné přezůvky“ (návleky, které se obouvaly přes zobákovité boty, jejich dřevěná podešev se řemínky připevňovala k botě). V Čechách se jim říkalo patnochy nebo trepky. Po roce 1450 se špičky zobákovitých bot začaly zkracovat a móda se vrhla zase do opačného extrému. Obuv byla hodně široká, plochá, hluboce střiţená, špičky krátké, svršek zakulacený. Tomuto typu bot se pro jejich vzhled říkalo kachní zobáky, volské tlamy či medvědí tlapy. Jejich nepřiměřené špice nemohly být chodidlem ani zdaleka vyplněny, a tak podobně jako u zobákovitých bot byl prázdný prostor vyplněn vycpávkou (seno), aby se na obuvi nevytvářely záhyby.66 Byly charakteristické pro dobu reformace. Později přišla do módy majetných vrstev obuv bez špiček (prsty na nohou se zdobily prsteny). Pevné zvýšené podpatky se u nás objevují aţ v první čtvrtině 17. století na obuvi aristokratů, údajně byly původně červené. Kdy podpatky na obuvi zobecněly, lze jen odhadnout; patrně kolem poloviny 17. století. V inventářích měšťanů a venkovanů se ve

64

JANOTKA, M. a LINHART, K.: Zapomenutá řemesla, Praha 1984, s. 92. PŘÍHODOVÁ, E. a kol.: Textil, oděvnictví, obuvnictví. Praha 2004, s. 22. 66 PŘÍHODOVÁ, E. a kol.: Textil, s. 22. 65

24

druhé polovině 17. století jmenují často boty „prusky“, coţ můţe být název uţitého materiálu (kůţe vyčiněná tzv. pruským způsobem), ale téţ odraz nového typu obuvi.67 Nově se objevují i boty ke kotníku. Obuv je pestrá, zdobená mašlemi, stuhami, bohatá výšivkou. Klasicismus 18. století přináší návrat k antickým vzorům, coţ se u dámských střevíčků projevuje ztrátou podpatku (podráţka boty je rovná). Vesnická obuv však i nadále vycházela z poţadavků účelnosti, byla jednoduchá prakticky bez ozdob. K její výrobě slouţil dostupný domácí materiál. V lidové obuvi se začala projevovat krajová rozdílnost. I nadále však vesničtí lidé často chodili bosi. Hlavními druhy zpracovávaných kůţí v tomto období byla juchta, podešvice, teletina, hovězina a ve větších městech safián.68 V 19. století dospěla výroba obuvi do poměrně široké škály typů a dosahovala vysoké řemeslné úrovně. Začala si všímat i zdravotních poţadavků. Upouštěla od symetrické formy na jedno kopyto a snaţila se vytvářet speciální kopyto pro nohu kaţdého zákazníka. Výroba bot se začala ve větších městech stále více organizovat do manufaktur, i tam však nadále převládala ruční práce. Počátek 19. století je ve znamení nízkých empírových střevíců. Od poloviny století se u ţenských bot zase vracejí vyšší projmuté podpatky. Muţská móda z období francouzské revoluce byla v jejím duchu jednoduchá, střízlivá, nebarevná. Ve druhé polovině století byly dámskou vycházkovou obuví vyšší šněrovací botky s podpatkem. Společenskou dámskou obuv představovaly botky a střevíčky často bílé nebo smetanové barvy z jemné kůţe, atlasu apod. Z pánských vycházkových bot získala velkou oblibu perka (po stranách měla klínovitě zapuštěné pruţinky). Společenským typem pánské módní obuvi byly knoflíčkové botky z černé lakované kůţe. Rozvoj sportu v tomto období vedl ke vzniku nového typu obuvi, totiţ sportovní, u níţ jediné byl povolen niţší podpatek. Zásadním revoluční obratem ve zhotovování obuvi se stal vynález šicího stroje. Došlo k němu v Americe roku 1850 a vynálezcem byl Elias Howe z Cambridge. Od vynálezu šicího stroje se odvíjí počátek průmyslové výroby obuvi. Konec 19. století je pak jiţ ve znamení Baťovy produkce, která aţ do poloviny 20. století udávala v obouvání trend.69

67

PETRÁŇ, J.: Dějiny II/2, s. 901. FLORIÁNOVÁ, O.: Kůže, s. 22-24. 69 FLORIÁNOVÁ, O.: Kůže, s. 25. 68

25

7. Ševcovská dílna Pod termínem řemeslnická dílna si představujeme pracoviště řemeslnického mistra, v němţ se soustřeďovala jeho práce. V přeneseném smyslu nám však můţe poslouţit termín řemeslnická dílna jako širší označení pro vnitřní vztahy pracoviště řemeslníkova. V tomto smyslu je řemeslnická dílna základní výrobní jednotkou v řemeslné malovýrobě.70 Ševcovské dílně, kde se zhotovovala obuv, se říkalo také veřtat. Při výrobě obuvi nebyly poţadavky na pracovní prostor příliš velké, většinou stačila samostatná místnost nebo pouhý kout místnosti. Práce ševce byla vykonávána často ve špatně osvětlených místnostech, a tak byl v letním období poměrně častým jevem obuvník, pracující před domem. Ještě v 19. století svítila ševcům k práci pouze petrolejka, jejíţ světlo bylo násobeno skleněnou baňkou, naplněnou vodou – ta vytvářela „světelnou čočku“. 71 V dílně měl mistr několik podřízených. Bohatšímu řemeslníku pomáhali tovaryši a také několik učňů. Mistr nakupoval suroviny, rozděloval práci, domlouval se zákazníky podmínky objednávky, „bral míru“ na boty, krájel kůţe a chodil prodávat zboţí na trh. Tovaryš byl jiţ vyučený švec. Připravoval se na osamostatnění a také se snaţil zorientovat ve výrobním procesu a jeho organizaci. Nejhorší postavení měli učni.72 K nezbytnému vybavení patřil malý nízký stolek, na němţ měl švec odloţeny všechny své nástroje a u kterého sedával na trojnoţce čili verpánku. Pro ruční sešívání dílců slouţil sedlářský koník – dřevěná lavice, na jejímţ jednom konci byly zasazeny dvě upínací dřevěné čelisti, mezi něţ se vkládaly díly určené k sešití, tak, aby jejich okraje přečnívaly jen o tolik, kolik je potřeba k propíchnutí otvoru šídlem. Sedlářského koníku se vyuţívalo i v jiných oblastech koţedělné výroby (v sedlářství, řemenářství), stejně jako mnoha jiných nástrojů. K ševcovským nástrojům patřily:73 74 Knejpy – zakřivené ševcovské noţe k seřezávání kůţe Rašple – pilníky na broušení, např. koţeného rámu boty Kleště cvikací a napínací – speciální kleště, jimiţ se kůţe při šití obuvi napínala Kleště štípací – pouţívaly se k vytahování bodců, hřebíčků,…

70

JANÁČEK, J.: Přehled, s. 84. PŘÍHODOVÁ, E. a kol.: Textil, s. 24. 72 PŘÍHODOVÁ, E. a kol.: Textil, s. 25. 73 FLORIÁNOVÁ, O.: Kůže, s. 94-99. 74 KUPKOVÁ, E.: Ševcovské řemeslo na Novoměstsku. Nové město nad Metují 2006, s. 26-40. 71

26

Ševcovské kladívko – kladívko, které mělo plochu určenou k tlučení ne hranou, ale kulatého, zaobleného tvaru, tak, aby nedocházelo k poškození měkkého koţeného materiálu Šídla – nástroje na perforování kůţe Šídlo na floky, tzv. heft – mělo krátký hrot, slouţilo k proráţení otvorů v podešvi, kam se pak vtloukaly floky Šídlo šněrovací – mělo dlouhý, na konci zahnutý hrot, pouţívalo se při přišívání svršku ke stélce Odjímák neboli hranořízek – slouţil ke strhávání hran kůţe, čištění a úpravě podešve Vytahováky – slouţil k snadnému vytahování spojovacích materiálů (hřebíčků,…) Šturp – pouţíval se k ručně vytvářené ozdobné úpravě rámu – ke šturpování Čárkovač – narýhoval v okrajových partiích usní do kůţe rovné linie (estetický dojem, trvanlivost materiálu) Kostka - plát hovězí kosti, jímţ se provádělo hlazení, dočišťování finálního výrobku Rádlovací kolečka – pomocí něho se do kůţe vytlačoval vzor Kopyta – forma, na níţ byla bota upevněna téměř po celý výrobní proces Alcny –drobné koţené díly, které korigovaly tvar kopyta podle zákazníkovy nohy Valchprét – na ni se kovovými bodci napínal dílec holínky před sešitím Desky – trojdílná dřevěná forma, která dávala tvar lýtka Varhánky – forma podobná deskám Mustry – střihy na různé typy obuvi vyrobené z tvrdého papíru Škopek – dřevěná nádoba na namáčení kůţí ve vodě Kahanec – nad jeho plamenem se rozpouštěl vosk nebo se nahřívala rádlovací kolečka Potěh – pruh kůţe, kterým si švec při práci na verpánku přidrţoval dílo Dratev – šicí materiál, který si kaţdý obuvník uměl zhotovit sám Drobné doplňky a materiály potřebné k výrobě obuvi Klouzek – prášek, který sniţuje tření uvnitř boty Floky – dřevěné klínky Lněné nitě, smola, vosk, cvočky, hřebíčky, háčky, jehly, pop – ševcovské lepidlo,… S modernizací vybavení ševcovských dílem přichází i mechanizace. Zavádějí se obuvnické šicí stroje.

27

9. Cechovní Artikule Pro řemesla bývaly vydávány cechovní pořádky čili statuta. Ta určovala hlavní zásady výroby a jiných záleţitostí týkající se řemesla. Na některých ustanoveních se usnášejí mistři sami se schválením města, druhé dává městská rada sama na ochranu konzumentů, třetí jsou privilegiem krále.75 Panovník schvaloval řemeslnická statuta jen ve výjimečných případech76, kdy cechu obzvláště záleţelo na tom, aby jeho výsady měly slavnostní rámec nebo jestliţe šlo o zvláštní výsady, vymykající se z pravomoci městské rady. Mohlo by se zdát, ţe vydávaná cechovní statuta se od sebe navzájem hodně lišila; máme dochovány statuta různých výrobních odvětví z různých měst. Ovšem mnohé z nich jsou statuty, které byly propůjčeny z jednoho města do druhého, tudíţ se cechovní řády určitého výrobního odvětví shodovaly. Rozdílné byly jen ve formulacích nebo v jednotlivostech, ty byly dány hospodářským vývojem daného města. Shodná byla především struktura řemeslnických řádů, dodrţující určité schéma předpisů pro kaţdý cech:77 Zdůraznění zboţnosti řemeslníka Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli Ustanovení organizační Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva Ustanovení o tovaryších Mnoho z těchto ustanovení nebylo nutně v tomto pořadí, většina statut byla různě přeházená. Často se setkáváme, ţe ustanovení týkající se téhoţ tématu se řeší ve statutech na několika místech. Někdy tedy mohou být kvůli tomu statuta docela nepřehledná.

75

KAPRAS, J.: Počátky našich cechů. Praha 1937, s. 2. Nehledíme-li k vrácení cechovních řádů a privilegií po roce 1547. 77 Struktura dle JANÁČEK, J.: Přehled, s. 157-159. 76

28

9.1. Artikule z 24. prosince 171578 Karel VI., císař římský atd. uděluje artikule cechu ševců v Brně a zároveň přikazuje, aby tyto jeho potvrzené artikule byly dodrţovány a respektovány od všech ustanovených vrchností, obyvatel i poddaných jakéhokoli stavu, řádu a povolání. Kdo by nedodrţel tyto cechovní artikule nebo se proti nim postavil, upadl by v nemilost a byl by potrestán pokutou 10 hřiven ryzího zlata. Tyto artikule jsou vydány ve Vídni. Jedná se o úřední překlad, ověřený 20. ledna 1720 v Brně. Psáno česky, kurentem, listina ve formě knihy psána na pergamen v hnědých semišových deskách. Pečeť kulatá, rozměr 6,3 cm, přivěšená na zlato-ţlutých nitích, vyrobena z vosku červené barvy, v dřevěné kapsuli bez víčka. Jsou rozděleny na 39 jednotlivých artikulů. Zdůraznění zboţnosti řemeslníka Ustanovení o náboţenských povinnostech příslušníků ševcovského cechu máme uvedeno hned na úvod, a to v artikulu 1, 2, 3 a další zmínka je pak v artikulu 32. V prvním artikulu je stanoveno, ţe všichni příslušníci tohoto cechu, ať uţ mistři, tovaryši nebo synkové, mají být dobrými křesťany, hájit boţí čest a slávu, navštěvovat pravidelně kaţdou neděli a ve svátek mše svaté. Kdo toto nedodrţí nebo neoznámí jednání, které je s rozporem tohoto nařízení, hrozí mu pokuta. Kaţdý, kterému byla taková pokuta od příslušného cechu udělena, má ovšem právo podat stíţnost proti tomuto rozhodnutí k magistrátu. Další povinností ševcovského řemesla v Brně a přespolních mistrů, jak se dozvídáme z druhého artikulu, je zúčastnit se kaţdoročního procesí, které se koná na Den boţího těla. Kdo by se ovšem bez pádného důvodu nedostavil musí zaplatit 4 libry vosku do Bratrstva Těla Kristova u sv. Jakuba; přespolní pak zaplatí tuto pokutu svému farnímu kostelu buď v naturáliích nebo penězích – za kaţdou libru 12 krejcarů, pokud by ovšem vosk stál více neţ 12 krejcarů, v tom případě zaplatí jen těch 12 krejcarů a nic navíc. Třetí artikulus nařizuje zúčastnit se mše svaté konané o suchých dnech ve farním kostele, která je slouţena za všechny zemřelé v tomto cechu. Pokud nebude kdokoli z výše uvedených přítomen bez udání důvodu musí zaplatit bratrstvu tohoto řemesla 1 libru vosku nebo 12 krejcarů. V artikulu 32 je povinností kaţdého mistra účsastnit se pohřbů příslušníků cechu. Pokud tak neučiní, hrozí mu pokuta ve výši 12 krejcarů nebo musí odevzdat jednu libru vosku.

78

AMB, fond Cechy E 19/3

29

Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli Jsou uvedena v artikulu 27-31. Artikul 27 uvádí, ţe brněnští mistři mohou svoje výrobky svobodně prodávat v obyčejných trhových dnech a to ve středu v pátek a v sobotu. Ostatní mistři brněnského kraje mají toto právo v místě, kde se usadili. Dále mohou svoje výrobky prodávat na jarmarcích, ať uţ na brněnských, či jiných. Toto se ovšem netýká hudlařů a fretařů. Kdyby byly přistiţeni při prodeji, má cech dovoleno jim jejich výrobky zabavit a pokud by někdo z nich prodával nekvalitní, pokoutně vyrobené dílo, je nutno toto nahlásit ihned magistrátu nebo vrchnosti a dle jeho přestupku má být pak potrestán. Jak je uvedeno v artikulu 28 brněnští mistři mají potřebné kůţe kupovat (mimo ročních svobodných jarmarků) od brněnských koţeluhů za slušnou cenu. Pokud by ovšem místní koţeluzi neměli dostatek domácích kůţí, můţou si je ševcovští mistři koupit jinde, stejně tak jako cizí kůţe (jako je například safián a mu podobné). V artikulu 29 je ustanoveno, aby kaţdý mistr zhotovoval kvalitní výrobek z kvalitního materiálu a nepodváděl spotřebitele. Toto bylo kaţdý měsíc kontrolováno. Pokud u některého mistra byly objeveny nedostatky, byl potrestán dle uznání řemesla, bylo mu ovšem dovoleno se proti tomu odvolat k magistrátu. Dle artikulu 30 nemá ţádný mistr v královském městě Brně i v jiných městech zkupovat cizí dílo a následně ho znovu prodávat. Hrozí mu odebrání takového zboţí, které by pak propadlo místním chudým mistrům nebo těm co jsou v nemocnici. Pokud by ovšem zdejší chudý mistr chtěl své zhotovené dílo prodat svému spolumistru, takové dílo se musí úředně skrze příseţné mistry prohlídnout a povolí se mu prodej, takovou moţnost má dle artikulu 31. Ustanovení organizační Tyto ustanovení nacházíme napříč celými artikulemi. Organizační ustanovení jsou patrně nejobjemnější částí artikulů z roku 1715. Některé artikule, které jsem zařadila do jiných „ustanoveních“ by se daly zařadit sem a naopak. V čele cechu byli cechmistři, jejichţ počet byl různě vymezen podle počtu řemeslníků v cechu. Byla zde vymezena povinná úcta a váţnost k jejich úřadu. Jak je řečeno v artikulu 4 mají být všichni kdo jsou příslušníky tohoto ševcovského cechu poslušní, věrní a čestní. K bohatým i chudým zákazníkům mají být ochotní a prodávat jim kvalitní dílo. Jejich další povinností je pomoc při hašení poţáru, kdy se mají zachovat jak mistři, tak i tovaryši a synkové dle zdejších nařízení. V 5. a 6. artikulu se uvádí, ţe nikdo z tohoto ševcovského řemesla se nemá účastnit ţádných tajných schůzek, nemá činit ţádné rozbroje a povstání jak proti katolickému náboţenství, tak i proti samotnému cechu. Pokud by 30

kdokoli takové jednání spatřil má vše nahlásit své ustanovené vrchnosti, aby mohl být ten kdo se prohřešil patřičně potrestán (jak je uvedeno na cti, těle i statku). Kdo se takto proviní nemá být přijat za mistra v celým brněnským kraji i kdyby se předtím svému ševcovskému řemeslu dobře a poctivě věnoval. Jak se dozvídáme z artikulu 13. ţádný mistr nemá právo přijmout učedníka, který předně nepředloţil všechny potřebné dokumenty, kterými by se prokázal. Pokud nějaký mistr takového učedníka příjme musí mistr zaplatit pokutu deset moravských tolarů a učedník dvě libry vosku a čtyři tolary. Artikule 14., 15. a 16. se týkají počtu pracovních sil v ševcovské dílně. Ţádný mistr nemá ve své dílně obsadit více jak čtyři pracovní místa a to tři vyučené tovaryše a jednoho učedníka. Kdo by zaměstnal více neţ čtyři pracovní síly ten má být potrestán celým řemeslem, dle jeho uznání. Ponechává se mu ovšem odvolání k magistrátu. Ti kdo jsou sdruţeni při brněnským cechu nemají zaměstnávat více jak dva tovaryše a jednoho učně, aby vedle nich mohli městští mistři obstát. Pokud by k mistrovi přišel kupec a poţadoval po něm nějaké jiţ zhotovené dílo a ten by ho neměl, nemůţe zajít za jiným mistrem a scházející dílo u něj pořídit. Musí nechat kupce aby si svobodně vybral u jiného mistra. Kdyţ by toto někdo nedodrţoval hrozí mu potrestání dle uznání řemesla; odvolání k magistrátu má povoleno. Nařízení v artikulu 25., 26. a 27. se týká mistrova obydlí a místa prodeje jeho výrobků. Kaţdý mistr má mít pouze jeden krám k prodeji svého díla. Mistři se navzájem nemají vyhánět ze svého obydlí a krámu nebo si dokonce odvádět čeleď a zaměstnávat ji u sebe a to pod pokutou, jejíţ výši určí řemeslo; odvolání k magistrátu je však povoleno. Organizační ustanovení se týkala ţivota v cechovním společenství. V artikulu 33., 34. a 35. byla stanovena pravidla pro cechovní schůze. Té se musel zúčastnit kaţdý bez výjimky, kdo by toto zanedbal musí do cechovní pokladnice odevzdat pokutu věrdunk nebo čtvrt libry vosku. Opět se ale můţe od tohoto trestu odvolat k magistrátu. Pokud by při shromáţdění nařknul jeden mistr druhého ze lţi, má ten, kdo se opováţil při cechovním dni někoho vinit do bratrské pokladnice zaplatit 2 libry vosku nebo peníze ve výši 12ti krejcarů. Kdyby se některý přespolní mistr rozhodl, ţe chce být přijat k brněnskému ševcovskému řemeslu, musí dle artikulu 36. prokázat, ţe je z dobré rodiny, předloţit výuční a vejhostní list.79 Za mistrovské právo pak musí do bratrské pokladnice zaplatit 7 zlatých, 30 krejcarů. Co se týče svačiny konané pro mistry, je jen na jeho dobré vůli jestli ji udělá. V jiných panských městech a městečkách brněnského kraje, se toto řídí dle místních zvyků. Jak je uvedeno 79

Vejhostní list vydávala vrchnost, která poddaného tímto propustila ze svého panství, bez tohoto listu se nemohl poddaný ani oţenit.

31

v artikulu 37 v královském městě Brně došlo k výraznému zvýšení počtu mistrů a jelikoţ byl očekáván další nárůst, který by zabránil aby tito mistři dobře rozvíjeli svoje ţivnosti, byl omezen počet mistrů nejvíce na čtyřicet. 38. a 39. artikul se zabývá moţností odvolání k cechu při nesrovnalostech s těmito artikulemi. Aby vše při těchto shromáţděních probíhalo v pořádku má se na jeden nebo dva dny uvolnit komisař z magistrátu a být těmto jednáním přítomen. Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva Jsou uvedena v artikulu 6-12. V šestém a sedmém artikulu se dozvídáme nejzákladnější poţadavky v oblasti ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva. Uchazeč o mistrovské právo se nejdříve musel tři roky řádně vyučit a dále jako tovaryš ještě dva roky vandrovat. Pokud toto splní, musí o svém záměru stát se mistrem řádně informovat. Dále musí předloţit výuční a vejhostní list, prokázat dobrý rodičovský původ. Jestli je vše v pořádku, je mu nařízeno strávit dva roky u mistra, aby zdokonalil svoje řemeslo. Jakmile uplyne stanovený čas a uchazeč o mistrovské právo věrně a pilně pracoval, můţe nyní zhotovit svůj mistrovský kus u nejstaršího příseţného mistra a to: jeden pár tvrdé pálené obuvi, pár rybářské obuvi, pár kavalírské, pár obyčejné muţské, pár ţenské se špalíčkama a jedny střevíce s podpatkem a to dle současné módy. Pokud ve všem dobře obstojí můţe svůj svobodný stav proměnit v manţelský. Po vykonaným sňatku se ohlásit u cechovního příseţného mistra a po čtyřech týdnech je jmenován mistrem a přijat před purkmistrem a radou královského města Brna, jak je uvedeno v artikulu 8. Poplatků za přijetí do cechu se týká artikul 9. Kdyţ je mladý mistr přijat, tehdy musí do mistrovské nebo bratrské pokladnice za mistrovské právo zaplatit 15 moravských tolarů. Cechovnímu mistrovi, u kterého dělal svůj mistrovský kus za ubytování a s tím související vydání zaplatit 4 zlatý rýnský. V menších městech má moţnost takový nově přijatý mistr zaplatit polovinu nebo třetinu z těch 15 moravských tolarů, podle uznání kaţdého mistra. Jak je jiţ popsáno v artikulu 6 a 7 kaţdý tovaryš je povinen dva roky vandrovat. pokud by to ovšem jeho zdravotní stav nedovoloval, tehdy můţe, dle dodatku v artikulu 9, zůstat doma. Mistrovský kus (muţské boty a ţenské střevíce dle módy) ovšem musí zhotovit. Pokud by si chtěl mistrovský syn vzít za manţelku mistrovskou dceru nebo vdovu a splní všechny výše poţadované podmínky při ucházení o mistrovské právo, zaplatí řemeslu jen 12 zlatých a cechovnímu mistrovi, kde dělal svůj mistrovský kus, 4 zlatý, takové poţadavky máme v artikulu 10. Další artikul říká, ţe jestliţe je ale vdova chudá a ţije z nezletilými dětmi a chtěl by si ji vzít, dvě léta k dosáhnutí mistrovského práva se mu odpouští, musí ovšem 32

vyhotovit mistrovský kus, zaplatí šest zlatých rýnských do řemesla, svému cechovnímu mistru, u kterého dělal svůj mistrovský kus zaplatí 4 zlatý, tehdy má být ihned přijatý za mistra. Pokud by ovšem neuměl zhotovit mistrovský kus, takový nemá být připuštěn k mistrovskému právu a je mu doporučeno jít na vandr, kde by se naučil řemeslu, toto uvádí artikul 12.

Ustanovení o tovaryších Jsou uvedena v artikulu 17-24. Do této skupiny ustanovení cechovních statut patří vlastně všechna ustanovení o poměru pracovních sil k mistrovi. 17. a 18. artikul popisuje povinnosti na jedné straně tovaryše a druhé mistra při přijetí do sluţby. Tovaryš, který přivandroval má být z ševcovské a tovaryšské hospody odveden k mistrovi, kterému by se zrovna hodil. Pokud by u takového mistra odmítl pracovat nemá v tomto místě být v ţádném díle podporován. Pokud by ale začal u tohoto mistra pracovat, má čtrnáctidenní „zkušební“ lhůtu, pokud by se navzájem sami sobě zamlouvali, můţe u něj tovaryš zůstat čtvrt roku. Pokud by se ovšem tovaryš opováţil odejít dříve neţ uplyne stanovená doba, nemá být nikým jiným přijat a hrozí mu pokuta. V následujícím artikulu je uvedena výše poplatků pro tovaryše za jejich odvedenou práci. Těm tovaryšům, kteří své dílo poctivě vykonávají se má zaplatit za jeden pár střevíců 6 krejcarů. Jelikoţ tovaryši často nevedli příkladný ţivot nacházíme v artikulích 20., 21. a 22. tresty pro tyto provinilce. Přísně se mají potrestat tovaryši, kteří by vedli rozpustilý ţivot, zaháleli, chodili po hře, pili a toulali se. Jak je zde uvedeno ten způsob tovaryšského ţivota je nutno opravdově a přísně zastavit a zapovědět. Pokuta jim také hrozí kdyţ nezůstanou přes noc v mistrovském domě. Kaţdý tovaryš by se měl odebrat časně domů na pokoj. Kdyby ale nějaký tovaryš byl přistiţen svým či jiným mistrem při nějakým nestydatým skutku s nepoctivými a nestydatými ţenami, ten jiţ nemá slouţit ţádnému mistrovi a uţ vůbec být přijatý za mistra k tomuto řemeslu. Artikul 24. a 25. uvádí moţnost svolání cechu dle vlastních poţadavků, ovšem pod udaným poplatkem. Pokud by někdo neznámý chtěl mimo cechovní čas svolat příseţný nebo celý cech, musí zaplatit 1 moravský tolar a přednášet dle slušných mravů. Pokud by takové cechovní shromáţdění poţadoval některý domácí tovaryš má zaplatit řemeslu jen půl moravského tolaru.

33

9.2. Artikule z 24. ledna 176180 Marie Terezie touto listinou slavnostně oznamuje a dává na vědomí kaţdému, ţe potvrzuje, ţe jí zástupci občanského ševcovského řemesla z královského města Brna v jejím dědičném markrabství moravském, poníţeně prosí, aby jim potvrdila jimi navrhované a předané speciální cechovní artikule. Dozvídáme se, ţe v podstatě jsou tyhle navrhované artikule popsány v generálních artikulích a jakoby je kopírují. Tyto nově vytvořené speciální artikule způsobují více zmatku, jakoby byly vedeny špatným směrem. Proto je zpětně Marie Terezie objasňuje dle toho, co uţ je napsáno v řemeslnickém patentu, který je datován roku 1731. Obuvnický cech v Brně má tyto privilegia chránit a opatrovat, sami proti nim nemají nic podnikat, ani nechat někoho jiného, aby se proti nim stavěl. Pokud by někdo jednal v rozporu s tímto nařízením hrozí mu, ţe upadne v nemilost a dostane pokutu v hodnotě deseti marek lotů zlata. Jedná se o originál, psáno německy, kurentem, listina ve formě knihy psána na pergamen v bílých koţených deskách, pečeť kulatá, rozměr 13 cm, vyrobena z červeného vosku v dřevěné kapsuli bez víčka, přivěšena na ţluto-černých nitích. Jsou rozděleny na 21 jednotlivých artikulů. Zdůraznění zboţnosti řemeslníka Mistři obuvničtí a učedníci se mají zúčastnit veřejného procesí na svátek Boţího těla v královském městě Brně a potom v příslušném čase zajít do farního kostela, kde bude slouţena mše za duše všech zemřelých křesťanů tohoto řemesla. Kdo se bez řádné příčiny nezúčastní musí darovat 4 libry přírodního vosku nebo za kaţdou libru 12 krejcarů do bratrstva Těla Jeţíšova u sv. Jakuba, z tohoto jsou vyjmuti venkovští mistři cechu a učedníci. Toto nařízení vyplývá z 1. artikulu. Více se o náboţenských povinnostech příslušníků tohoto řemesla z artikulí nedozvídáme. Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli Dle 2. artikulu mají všichni tovaryši, mistři a učedníci svoje řemeslo ctít a podporovat uţitek a ochraňovat jej před škodou. V artikulu 16 a 17 máme ustanovení pro všechny mistry zhotovovat práci z dobré kůţe a nepoţívat přitom ţádných výhod. Kdyby se tak stalo, cech po předběţném oznámení u představeného ţivnosti provede u všech mistrů kaţdý měsíc prohlídku práce, a dále u těch, u kterých zjistí špatnou a nezpůsobilou práci, na základě nálezu 80

AMB, fond Cechy E 19/3a

34

a zjištění potrestá řemeslo pokutou maximálně dva zlaté a pokud by někdy zboţí bylo podvodné, zabaví je a bude předáno inspekci manufakturního úřadu, reprezentaci a komoře. V případě, ţe by chudý mistr, který nemá ţádný krám, svou vyhotovenou práci chtěl prodat jinému spolumistrovi, můţe k realizaci dojít na základě artikulu 18 tím způsobem, ţe příseţný mistr v přítomnosti představeného ţivnosti zboţí prohlédne a ţe prodej bude povolen jen na základě dobrého posudku. Jak se píše v artikulu 15, fušerům není na jarmarcích prodej obuvnického zboţí povolen, ale naopak bude tato mizerná práce zkonfiskována. Tento zákaz byl jen formou cechovního nátlaku na ty, kdo nebyli v cechu organizováni, a projevem snahy o udrţení výrobního monopolu. Ustanovení organizační Jak je psáno v artikulu 7 ţádný městský mistr by neměl mít najednou více neţ tři místa obsazená vyučenými obuvníky a čtvrté místo obsazené učněm nebo synem mistra, naopak mistři na předměstí by měli mít dva tovaryše a třetí místo obsazené učněm. Pokud ovšem mistr získá zakázku na více neţ sto párů střevíců nebo bot, nejsou mistři podle 8. artikulu, vázáni počtem pracovních míst, ale mohou se u nich svobodně zapsat tovaryši. Samozřejmě je ale potřeba v tomto směru zachovávat pořádek, aby tato potřeba více tovaryšů byla oznámena a aby mohli být řádně ubytováni. Artikule 13. a 14. říkají, ţe ţádný mistr by neměl druhého mistra vyhánět z jeho bytu nebo krámu a to pod pokutou maximálně dvou zlatých. Pokud nějaký mistr nepotřebuje k prodeji svého zboţí obchod a pokud jiný nemá u svého domu ţádný krám, má právo si nějaký krám najít. Dle artikulu 19 má mít řemeslo také právo mistra, který se chová neslušně, na základě existujícího zjištění, přimět k poslušnosti, ale ne na dobu delší, neţ kterou lze vykoupit dvěma zlatými. Počet mistrů ve městě je stanoven artikulem 20 na počet čtyřicet a počet mistrů na předměstí (i kdyţ v minulých letech bylo povoleno jen patnáct) na třicet mistrů včetně vdov po mistrech, které provozují řemeslo. Tyto speciální cechovní artikule mají být předčítány kaţdoročně dvakrát, aby jim kaţdý lépe porozuměl, jak je uvedeno v artikulu 21. Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva Jak je stanoveno v artikulu 3. uchazeči o právo být mistrem musí zhotovit 1 pár natvrdo pálených a 1 pár čistých a silně voskovaných vysokých bot, dále 1 pár vycházkových pánských a 1 pár dámských domácích bot s podpatkem, dále 1 pár na vysokém podpatku dle současné módy, naproti tomu mistři z předměstí mají zhotovit 1 pár vysokých bot do mokra 35

a dále 1 pár obyčejných dámských a pánských bot a vesničtí mistři 1 pár selských vysokých bot a dále jeden pár muţských a ţenských bot dle místních zvyklostí. Artikule 4, 5.a 6 se týkají poplatků, které musí noví mistři zaplatit. Uchazeči mají hned po zhodnocení mistrovských kusů potřebných pro přijetí do cechu mistrů dát vstupní poplatky. Kaţdý uchazeč bez rozdílu má zaplatit za provozní náklady a duchovní cvičení 12 tolarů moravských jako vstupní poplatek a 6 tolarů za jídlo pro mistra, potom 4 zlaté pro mistra kde se jednotlivé kusy zhotovovaly; na předměstí byly tyto poplatky následující – vstupní poplatek10 tolarů moravských a za jídlo pro mistra 5 tolarů moravských a za místo pro udělání kusů 2 zlatý. A pak za kaţdé čtvrtletí má kaţdý zaplatit deset půlkrejcarů a dále má zaplatit i poplatky týkající se sepsání a měření. Ve spisu je uvedený odstavec týkající se uchazečů z řady také mistrovských synů nebo jejich vdov a dcer, u kterých uvádí spis polovinu placení těchto poplatků. Pokud by vyučený učeň neplatil deset tolarů moravských v hotovosti, ale nabízel jistinu místo peněz, musí se zavázat, ţe zaplatí 4 zlatý. Ustanovení o tovaryších Pokud obuvnický tovaryš pracoval u mistra čtrnáct dnů a nevzal si ţádnou dovolenou, měl by zůstat po celý čtvrt rok, pokud u mistra vydrţí. Pokud v opačném případě takový obuvnický tovaryš bez zřejmé příčiny odejde před uplynutím čtvrt roku, neměl by být u ţádného jiného mistra v místě přijat do práce, ale měl by být ze strany vrchnosti zadrţen za účelem dokončení zbývající doby. A naopak, pokud mistr obuvnického tovaryše bez závaţné příčiny propustí z práce, měl by tovaryš dostat přiměřené odškodné. Toto vyplývá z artikulu 10. Co se týče putujících tovaryšů, tím se zabývá artikul 11. Podle něho s nimi bude zacházeno tak, ţe ten mistr, který si nejdéle přihlásil na pobyt tovaryše, dostane také prvního příchozího; jinak ale podle nařízení uvedeného v artikulu 8 si můţe schopného tovaryše zapsat sám, nebo ho hned odmítnout.

9.3. Srovnání artikulí Při bliţším srovnání těchto artikulí vyplývá, ţe jsou artikule vydané Karlem VI. daleko obsáhlejší, zprvu by se mohlo zdát, ţe nám říkají v podstatě to stejné jako artikule vydané Marií Terezií. Ovšem s přihlédnutím k řemeslnickému patentu, který byl důleţitou předlohou pro vytvoření právě mladších artikulí můţeme sledovat, jak se moc cechů značně omezila státními zásahy. Cechy jiţ neměli činit skoro ţádné důleţité rozhodnutí, vše bylo v rukách „vyšší“ moci.

36

Ustanovení o zboţnosti řemeslníků - můţeme si povšimnout, ţe starší artikule kladou na příslušníky cechu větší nároky co se týče náboţenských povinností. V mladších statutech se jiţ nesetkáme s poţadavkem, ţe se všichni mistři musí účastnit pohřbů příslušníků cechu.. Ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli – jsou v těchto artikulích téměř totoţná. Je zde kladen zásadní poţadavek na kvalitní práci dělanou z kvalitních materiálů. Toto ustanovení bylo namířeno proti jednotlivým podnikavcům, kteří se chtěli obohacovat na spotřebitelích a poškozovat tak dobrou pověst řemesla. Organizační ustanovení – zde nacházíme určité odlišnosti, zvláště u pravidel svolávání cechovních schůzí. Ve starších artikulích je toto v rukou samotného cechu, kdeţto u mladších artikulí je zde rozdíl, jak je uvedeno v řemeslnickém patentu, kde se hned v prvním článku setkáváme s citelným omezením těchto cechovních shromáţdění. Ty se smějí konat pouze pod dozorem. Ze strany vlády je to hluboký zásah do někdejší autonomie cechů. Kdo toto nedodrţí, hrozí mu pokuta 20 tolarů. Dále je zde stanoven počet brněnských mistrů a předměstských mistrů. Cechy uţ nemají právo si samy stanovit kolik přijmou mistrů a tovaryšů. Dle řemeslnického patentu můţe vrchnost i proti vůli cechu přidělit mistrovi více tovaryšů. Ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva – v artikulích Marie Terezie uţ se nesetkáváme s poţadavkem na dobrý rodičovský původ, na základě řemeslnického patentu je totiţ toto ustanovení cechů zrušeno. Do cechu mohou být tedy přijati i lidé nemanţelsky zplození a kteří se oţenili s „padlou“ osobou. Dále si můţeme povšimnout rozdílu u nároků na mistrovské kusy. Ve starších statutech musí uchazeč o mistrovské právo vyhotovit šest různých párů bot. V statutech Marie Terezie je poţadavek na pět párů bot. V obou případech je potřeba vyhotovit jeden pár tvrdé pálené obuvi, jeden pár pánských vycházkových bot, jeden pár dámských domácích bot s podpatkem a jeden pár na vysokém podpatku dle současné módy. Ve statutech Karla VI. je zde uveden ještě pár obyčejných muţských bot a pár rybářské obuvi. V mladších artikulích jsou tyto typy obuvi uváděny v souvislosti mistrovských kusů předměstských a vesnických mistrů. Z tohoto vyplývá, ţe ve starším období byly poţadavky na mistrovské kusy totoţné pro všechny mistry. Postupem času ovšem došlo ke specifikaci poţadavků pro jednotlivé mistry, coţ můţeme sledovat v artikulích z roku 1761. Díky řemeslnickému patentu byly sníţeny poţadavky na kvalitu mistrovského díla, coţ byl velký zásah pro cechy, které si vţdy zakládaly na dokonale odvedené práci při vyhotovování mistrovských kusů. Mistrovské kusy jiţ neměli být nákladné, měli se dělat jen obyčejné, uţitečné a snadno zpeněţitelné kusy.

37

Ustanovení o tovaryších – v těchto ustanoveních si můţeme povšimnout, ţe v artikulích vydaných Karlem VI. kdyţ se nějaký tovaryš provinil proti nařízením a nevedl příkladný ţivot byl potrestán dle rozhodnutí cechu. Ovšem v mladších artikulích uţ o trestu provinilců rozhoduje stát. Specifikování případů se ponechává vrchnostenským zástupcům. Jde-li o těţký přečin rozhoduje o tom magistrát nebo vrchnost. Ovšem odvolání k vyšší instanci je povoleno. Dále se zavrhují práva a obyčeje, které si tovaryši přivlastňují bez schválení vrchnosti. Aby se odstranily vzpoury a stávky u tovaryšů zavedlo se, ţe kaţdý učeň, vstupující do cechu, má dát do cechovní pokladnice svůj křestní list a po vyučení tam přidat list výuční. Listy tam mají zůstat do doby, kdy se stane mistrem a nastoupí do práce. Tam musí pak ještě doloţit list o zachovalosti s pečetěmi pořádku a vrchnosti. Pokud chce tovaryš jít na vandr, bude mu vydán křestní a výuční list nebo výpis z těchto listů, za který je nucen zaplatit 30-45 krejcarů a jiţ bez poplatků ještě dát atestaci o zachovalosti. S těmito listinami se tovaryš ohlásí u pořádku ve městě, v němţ hledá práci. Kdyţ je tovaryš přijat do práce, odevzdá tyto dokumenty do cechovní pokladnice na tak dlouho, jak se ve městě zdrţí. Kdyby se provinil a byl trestán, má cech povinnost ohlásit to vrchnosti a nevydat provinilci listiny, dokud neprokáţe svoji nevinu. Toto máme uvedeno hned v 2. bodě řemeslnického patentu. Nenalezne-li tovaryš práci v místě, kde ji hledal, poznamená se mu atest, ţe práci nenalezl, ačkoli ji hledal, a musí vandrovat dál. Ten tovaryš, který by se takovou atestací nemohl prokázat, nesmí být přijat u ţádného mistra pod pokutou 20 tolarů.

38

10. Závěr Cílem bakalářské práce bylo porovnat statuta vydaná 24. prosince 1715 a 24. ledna 1761. Při porovnání jsem zjistila, ţe statuta vydaná Marií Terezií, která byla sepsána na základě řemeslnického patentu, cechy značně omezovala. Následným vydáním generálních cechovních artikulí byly tyto přísné nařízení ještě podpořeny. Kdyţ se na to ovšem podíváme v širší kontextu, musíme se ptát jak je tedy moţné, ţe i přes takové omezení dokázaly cechy udrţet svoji existenci? Cechy musely tyto nařízení zřejmě znamenitě obcházet. Dlouhou dobu se snaţily odolávat novým formám hospodářského ţivota. Přechod od malovýroby k velkovýrobě se ale nedal trvale brzdit. Musely uvolnit místo novému, dynamičtějšímu a svobodnějšímu způsobu práce. Tento přirozený jev se dal očekávat uţ mnohem dřív, cechy byly ovšem institucí tak vţitou, ţe dokázaly toto značně oddálit. Statuta jsem se rozhodla rozdělit do několika skupin dle Janáčkova schématu, ve kterém zařazuje jednotlivé boty statut do pěti skupin a to: zdůraznění zboţnosti řemeslníka, ustanovení o práci řemeslníkově a jeho poměru k spotřebiteli, ustanovení organizační, ustanovení o propůjčování ţivnostenského práva a ustanovení o tovaryších. Díky tomuto rozdělení se statuta snadněji porovnávala. Nakonec jsem se rozhodla zařadit v příloze opisy obou statut, nejedná se však o edici těchto listin. Opisy by měly slouţit k lepší orientaci v textu této práce.

39

11. Použitá literatura, prameny a edice 11.1. Použité prameny Archiv města Brna, fond Cechy E 19/3 Archiv města Brna, fond Cechy E 19/3a

11.2. Použitá literatura BRETHOLZ, B.: Geschichte Böhmens und Mährens III. Liberec 1924. BURIAN, VL.: Hospodářské a sociální poměry v Brně v roce 1748, BMD č. 8, 1966. DŘÍMAL, J a kol.: Dějiny města Brna 1. Brno 1969. FLODR, M.: Brněnské městské právo. Brno 2001. FLODR, M.: Iura originalia civitatis Brunensis. Privilegium českého krále Václava I. z ledna roku 1243 pro město Brno. Brno 1993. FLODR, M.: Privilegium města Brna z roku 1243 a jeho velké dědictví. BMD č. 13, 1995. FLORIÁNOVÁ, O.: Kůže. Praha 2005. HÁLOVÁ – JAHODOVÁ, C.: Umění a život zapomenutých řemesel. Praha 1955. JANÁČEK,J.: České dějiny. Doba předbělohorská I/1, Praha 1971. JANÁČEK, J.: Přehled řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha 1963. JANÁČEK, J.: Řemeslná výroba v českých městech v 16. století. Praha 1961. JANÁČEK, J.: Zrušení cechů roku 1547. ČSČH č. 7 1959. JANOTKA, M. a LINHART, K.: Zapomenutá řemesla, Praha 1984. JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Hlavní tendence brněnské řemeslné výroby od počátku města do zániku cechovního sdružen. BMD č. 12, 1994. JORDÁNKOVÁ, H.; SULITKOVÁ, L.: Řemeslná výroba v Brně od počátků města do 80. let 19. století. Brno město řemesel, průmyslu a obchodu. Brno 1993. KAPRAS, J.: Počátky našich cechů. Praha 1937. KRATĚNOVÁ, P.: Cech ševců v Mimoni. [absolvent FF MU] UČO 218003, Brno 2009. KUPKOVÁ, E.: Ševcovské řemeslo na Novoměstsku. Nové město nad Metují 2006. MALÝ, K.: České právo v minulosti. Praha 1955. NOŢIČKA, J.: K hospodářské politice Brna koncem 17. století. BMD č. 2, 1960. PETRÁŇ, J.: Dějiny hmotné kultury. Sv. II/2. Praha 1997. PRACHAŘ, A.: Velké Brno. Brno 1925. PŘÍHODOVÁ, E. a kol.: Textil, oděvnictví, obuvnictví. Praha 2004. 40

REMEŠOVÁ, V.: Ikonografie a atributy svatých. Praha 1990. SULITKOVÁ, L.: Několik poznámek k dějinám Brna ve 13. století, BMD č. 13, 1995. SULITKOVÁ, L.: Řemesla v Brně ve Středověku. ČMM 103, 1984. ŠUJAN, FR.: Dějepis města Brna. Brno 1928. WINTER, Z.: Český průmysl a obchod v XI. věku. Praha 1913. ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Cechovní výroba na cestě k podnikatelským aktivitám v Brně 17. a 18. století. VVM 57, č. 2, 2005. ZŘÍDKAVESELÝ, F.: Vývoj brněnského obchodu. Brno město řemesel průmyslu a obchodu, Brno 1993.

11.3. Použité edice BRANDL, V.: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX., Brno 1875. BRANDL, V.: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XI., Brno 1885.

12. Použité zkratky AMB – Archiv města Brna BMD – Brno v minulosti a dnes ČSČH – Československý časopis historický ČMM – Časopis matice moravské VVM – Vlastivědný věstník moravský

41

13. Přílohy 13.1. Artikule vydané Karlem VI. 24. prosince 1715 My Karel šestý z boţí milosti volený římský císař po všecky časy rozmnoţitel říše v Germánii španihelský, uherský, český, dalmátský, charvatský a slavanský král, arci kníţe rakouské, lucemburské, slezské a luţické kníţe, markrabě moravské. Oznamujeme tímto listem vůbec a věděti dáváme, ţe jsouce my od starších přísaţných a všech mistrů městského ševcovského řemesla v našem královským městě Brně ve vší poníţenosti a pokoře prošení bychom jim jejich dobře zachovalé cechovní artikule a pořádky nejmilostivěji potvrdili a confirmírovati ráčili. Kteréţto artikule a pořádky my v následující způsob uvésti a zpořádati dáti jim ráčili a znějí takto [1]

Úředně a především má jeden kaţdý, který by v takovým ševcovským cechovním

řemesle za mistra přijat, spolčen a inkorporírován býti chtěl a ţádal samospásy tedlného katolického náboţenství a víry býti, na to mají se všecky a jeden kaţdý v tomto řemesle přijatý a společný mistři tovaryši a synkové vynasnaţiti čest a slávu boţí fedrovati, v neděli a ve svátek při sluţbě boţí vroucně a horlivě se najíti. Mši svatou a kázání poboţné slyšeti a ne toliko od vší práce se zdrţeti nýbrţ i taky ostatní nedělní a sváteční čas, na takovej spůsob jak na jednoho kaţdého dobrýho a poboţného křesťana přísluší a patří světiti, jako i po všechny časy odevšeho lání slovřečení boţské potahání a tak nepřipuštěného přísahají a čemţ dle uznání přestupku při magistrátu se oznámiti má pod nevyhnutelnou pokutou, do konce varovati a vystříhati. Pro tu ale od cechu vysazenou pokutu má se recurs pokaţdé k magistrátu dopříti. [2]

Na den boţího těla má se celé ševcovské řemeslo s mistry, tovaryšemi a synkami dle

starého křesťanského katolického obyčeje při veřejném roční proces v tomto královském městě Brně, přespolní a mistři v tom městě kdeţby k tomu slavnému cechu patřicí privat cech vyzdviţen byl a oni tam patří: a přijati sou za vší moţnou poboţnosti na tento den tak i dle obyčeje kaţdého mistra v sledující octavie najíti a přítomni byti které by, ale toho bez podstatné příčiny učiniti zanedbal má čtyry libry a to zde do bratrstva corporis christi u svatého Jakuba přespolní pak k tomu tam farnímu kostelu budiţto in natura anebo na penězích jmenovitě za kaţdou libru dvanácte krejcarů pokudţ by ale vosk víceji neţ dvanáct krejcarů platil tehdy nic víc neţ 12 krejcarů pokuty sloţiti dáti.

42

[3]

Má a povinen bude jeden kaţdý mistr tovaryš a synek v suchých dnech nebo quatem

boţích v farním kostele /: dle starého obyčeje:/ při sluţbě boţí a mši svaté kteráţto za všeckny tohoto řemesla v bohu zemřelé duše konati se bude poboţně se najíti a přítomen býti kterej by ale bez slušneé příčiny přítomen nebyl ten a takovej povinen bude k bratrstvu tohoto řemesla jednu libru vosku a nebo 12 krejcarů sloţiti. [4]

Mají téţ všickni a jeden kaţdý mistr švec nejvyšší jako i kaţdej ustanovenej vrchností

ve všech při náleţejících a závaţných věcech a při radnostech věrný poslušný a stálý býti jako i tohoto královského města Brna téţ kaţdého města neb městečka v tomto brněnském kraji kdeţby k tomuto hlavnímu cechu privat cech vyzdviţen byl, čest a uţitek fedrovati a odevšech škod vystříhati. Jako i taky při někdy vzniklým a vyšlým ohni mají se jak mistři tak i tovaryši synkové a učedníci dle zdejšího při ohni pořádku a spůsobu, v tom jim při tom vystaveným vykonání věrně potřebovati najíti dáti; Neméněji věcim řemesle i dobrým a spravedlivým dílem jak k bohatýmu tak i k chudýmu, upřímně a ochotně se proukázati ţádného proti slušnosti v kupu a prodají něpřešacovati sice má takovej přestupník nevyhnutídlnau pokutou dle uznání jeho proviniení /: však salvo recursu k magistratu:/ potrestán býti. [5]

Nemá se téţ ţádnej mistr tovaryš a neb nikdo jinší tohoto řemesla uţívající opováţiti

tajné a pokoutné schůzky neb rotírovaní, zlé rozbroje a povstání jak proti samo spasitelnému katolickému náboţenství tak i proti cechu představený vrchnosti a obecnému dobrému a pokoji buďto sám od sebe nebo skrze potajemna nabádání a přičinění zbuditi a stropiti aniţ radou neb skutkem v tom nejmenším se opováţiti a usilovati nýbrţ povinen a zavázán býti, takové na nejvejš trestání hodné a škodlivé opováţení i hned svej ustanoveném vrchnosti oznámiti. Tak aby to všecko k obecnému dobrému časně přetrhnuté přestupníky pak dle uznání vejstupků a prohřešení od magistrátu na cti, těle i statku z trestání bytí mohli. [6]

Nemá taky ţádnej za mistra tohoto řemesla jak zde taky v celým brněnským kraji se

přijímati coţ ţe by se předně skrz celý tři léta ševcovskýmu řemeslu dobře poctivě a zaúplna byl vynaučil a přezto taky jako tovaryš nejmeněji dvě léta v neznámosti vandroval. [7]

Kdyţ by on potomně takovej ševcovskej tovaryš mistrovského práva dosáhnouti mínil

tehdy má jeho povinnost býti předně v cechovního mistra se ohlásiti a jemu takové jeho předsevzetí náleţitě oznámiti pak na to svůj pořádný rodiči výuční a vejhostní list /: pokudţ on před tím z nějakou poddaností zavázán byl:/ řemeslu přednésti a ukázati z kteréhoţ kdyţ by se vyrozumělo ţe on z poctivého loţe pochází řemeslu v poctivým cechu a bratrstvu se jest byl vynaučil a jak na hoře dotknuto skrze dvě léta taky vandroval tehdy má se jemu na to mistr k dvou letnímu dílu naříditi a kdyţ on jiţ takovej jemu vysazenej čas u něho strávil a 43

vystál při tom taky věrně a pilně se jest zachoval má na to mistrovskej kus u nejstaršího přísaţného mistra na následující spůsob zhotoviti a dělati totiţto: jeden pár tvrdé pálené a jeden pár fishbanové boty, jeden pár kavalírské , jeden pár obyčejné muţské, jeden pár fraucimorské s špalíčkami a jeden pár s kramflekami střevíce a to na takový spůsob a módu jak ten čas kdyţ on mistrovskéj kus děla, sebou přináší a to dílo snadno se zase prodáti můţe. A kdyţ on to všecko tak zhotovil a udělal má na to zavázán býti: takové své zhotovené dílo předně při poctivým řemesle a potomně v řádným domě, jenţby on snad v jednom neb druhým dobře neobstál a neb sice taky při tom v něčem obtíţen byl. Ukázati tak aby on tam svou věc jednati a coby dalej zapotřebí bylo, uznáno a ustanoveno býti mohlo. [8]

Pakliby ale on s tím dobře obstál tehdy můţe svůj svobodnej stav v poctivosti

proměniti a po vykonaným svadebním sňatku u cechovního přísaţného mistra se zase náleţitě ohlásiti a na to čtyř nedělní čas jemu se jmenovati a vysaditi kterýţto potom ne natoliko za dokonalého mistra do řemesla se přijati nýbrţ i taky před purkmistrem a radou tohoto královského města Brna jako i v jinších panských městech a městečkách v tomto brněnským kraji téţ před purkmistrem a radou k dosáhnutí mistského práva/: z prodnoirováním těch k tomu patřících průkazů totiţto strany jeho narození a dobrého chování jako i taky coţ se zdejších mistrův dotejče vejhostní list strany osvobození z poddanosti:/ má se pořádně a dle obyčeje skrze cechovního mistra představiti. [9]

A kdyţ takovej mladej mistr na tenţ s vrchu opatřenej spůsob se jiţ přijal tehdy má za

to všecko do mistrovské neb bratrské pokladnice jako i za mistrovské právo patnácti moravských tolarův tomu pak cechovnímu mistru u kterého on svůj mistrovském kus dělal za seknici i za to s ním vystalé zaneprázdnění, čtyři zlatý rejnský dáti a sloţiti. Poněvadţ a to těm v menších městech bydlícím zemským mistrům /: kterýţto a potiori neb větším dílem od špatných prostředkuv se vynacházejí:/ něco mnoho a obtíţno by se to zdáti a přijíti mohlo jako i ten zpředu oznámenej a jím nadobře patřící a příslušící mistrovský kus něco těţko a k jejich a obyčejnej prodaj: nesnadnej by přišel. Pročeţ dle proporcí a uznání kaţdého mistra jeho za moţnosti strany sloţení těch patnácti moravských tolarů buďto na polovici neb na třetinu ano i taky na něco menšího se limitíruje a zmenčuje. Tomu ale kterýby se snad v tom obtíţen býti domníval má svobodnej recurs k magistrátu připuštěn býti. Sice ale jeden kaţdý tovaryš jenţ by mistrem býti chtěl má povinen býti předně dvě léta vandrovati /: leč ţe by jeho těla naduţivosti k tomu připustiti nechtěla tehdy takovej můţe ty dvě léta doma stráviti, mistrovskej kus ale totiţto muţské boty a ţenské střevíce má předce na módu a obyčej kaţdého místa dělati a zhotoviti.

44

[10]

A poněvadţ věc slušná se býti zdá aby mistrovským synům jako i na podobni těm

jistým /: jenţ by sobě mistrovskou dceru za manţelku vzíti chtěli:/ něco více před neznámýma cizíma dopřáno bylo, pročeţ má se jemu a obzvláště těm kterýby sobě vdovu za manţelku vzíti chtěli na těch do řemesla vkupujících penězích něco dle proporcí cechovního uznání prohlídnuti a kdyţby oni všecko to jak na hoře opatřeno a jmenováno jest zhotovili a zpravili, mají na to jenom dvanácte zlatý k řemeslu, tomu pak cechovnímu mistru kde svůj mistrovský kus dělali čtyři zlatý sloţiti, však ale mistrovským synům i těm kterýby sobě mistrovskou vdovu nebo dceru za manţelku vzíti chtěli, nemá se nic na díle a vandru prohlídnuti /: okromně ty poslední dvě léta totiţto k pochopení a k naučení lepšího řemesla:/ od kterýchţto oni pokudţby se k tomu spůsobu uznali:/ osvobozeni, mistrovskej ale kus na všechen spůsob jiným zároveň dělati a zhotoviti povinni a zavázani býti mají. [11]

Aby ale i chudým vdovám tohoto řemesla kteréţto častěji s nezletilými dítkami

v chudobě osiřelé se zanechávají a velmi starostlivě a nuzně ţiviti se musejí na jaké věci potěšení dopřáno bylo a oni na ten spůsob prostředkom nějakého zase dosáhnutého vdávání takové nezletilé chudé sirotky něco lépej zaopatření býti mohli. Tehdy takovej tovaryš jenţby sobě ovdovělou mistrovou tohoto řemesla za manţelku počíti a vzíti chtěl, nemá k těm na hoře podotknutým dvou letům totiţto k dosáhnutí mistrovského práva : pokuţby on sice k tomu spůsobnej se uznal: opovázan býti výběry kdyţ on na ten z předku oznámený a vysazenej způsob svůj rodiči vyuční a výhostní list poctivému řemeslu přednese a mistrovskej kus jak na hoře zhotoví a na to šest zlatý reinský do řemesla tomu ale cechovnímu mistru /: kdeţ on svůj mistrovskej kus zhotovil:/ čtyři zlatý sloţí tehdy má se i hned za mistra přijati. [12]

Pokudţ by ale někdo takovej mistrovský kus na ten z vrchu opatřený spůsob dělati a

zhotoviti neumněl, takovej nemá na ţádný spůsob k mistrovskému právu připuštěn, nýbrţ aby na vandr šel a v neznámosti tím lépeji řemeslu se naučil poukázan býti sice mistrovským synům má se tak málo jako cizím strany dělání a zhotovení mistrovského kusu prohlídnouti. [13]

Jako i delejí nemá ţádnej mistr to právo míti spíšeji na jakého učedníka přijímati

jednati coţ ţe by on před tím svůj poctivej rodiči list pořádně byl proukázal kterýţto potomně můţe se na tři léta proti zaručení a deset moravských tolarův pokuty zjednati a přijati takovej učedník má zase zavázán býti dvě libry vosku k sluţbě boţí a dva tolary na zjednání a dva tolary na vyučení pospolu čtyři moravský tolary při tom dáti a sloţiti. [14]

Nemeněji ţádnej mistr nemá na jedenkráte víceji neţ tři stolice z vyučeními tovaryšmi

a čtvrtou z jedním synkem neb učedníkem a nebo mistrovským synem osaditi kdoţby ale toho se dopustil a přestoupil více stolic osadil neb osaditi chtěl ten a takovej má dle uznání celého řemesla potrestán býti, recurs ale k magistrátu neb k vyšší vrchnosti se jemu zanechává při 45

tom taky nemají ty při brněnským cechu incorporírováni a spolčeni před městský mistry více práva míti neţ dva tovaryši a třetího učedníka, tak aby vedle nich městský mistři obstáti mohli; v díle fedrovati. [15]

Kdyby ale nějaký mondour aneb sice jiné k tomu nápodobné dílo na kterýmţ by to

sublico a nebo běţnému dobrému záleţelo se přitrestylo a takové prej sto párů botův neb střevícův by vyneslo tehdy mají se tomu jistýmu mistru ku kterémuţto vojanskéej officir svou důvěrnost vzal a on taky skrze to celému řemeslu takové dílo zajskal jakoţ to k nějakému uznání dva díli od takového díla /: však aby on to všecko dobře zhotovil a fedroval:/ dopřiti. [16]

A kdyby se taky přitrestiti mělo ţe by jeden neb druhej kupec k zdejšímu mistru přišel

a u něho nějaké jiţ zhotovené dílo jmíti chtěl on ale by takové neměl tehdy ten jistej mistr nemá tu svobodu jmíti k jinšímu mistru jíti a takové u něho scházející dílo poţádati, nýbrţ má jednoho kaţdého kupce kam by se jemu líbilo svobodně jíti a jaké by se jemu dílo u jinšího líbilo vybráti nechati kdoţby ale něco proti tomu jednal ten má dle uznání řemesla potrestán býti však recurs obtíţenému k magistrátu se povoluje. [17]

Nápodobně kdyţby tovaryš od jinud přivandroval takovej má se ze ševcovské a

tovaryšské hospody k tomu mistru kterému by se hodil přivést a pokudţby on se u takového mistra dělati spečoval tehdy nemá při takovým městě /: poněvadţ on skrze to jako svýho mistra opovrhl:/ ţádným dílem fedrován býti pakliby ale on jiţ do díla vstoupil má u něho čtrnáct dní /: zdaliţ by se on mistrovi a neb mistr jemu líbil:/ svou probu učiniti a kdyţ by se jeden druhýmu líbil má opovázán býti u něho celého čtvrt léta v díle zůstati, jestli ţe by se ale takovej tovaryš bez podstatné příčiny před vijíti čtvrt letním času z díla vystoupiti opováţil takovej natoliko nemá čtvrt léta k ţádnýmu dílu fedrován, nýbrţ i skrze vrchnostskou pomoc k takovému čtvrtletnímu dílu, a to ještě k tomu za pokutu dán mu přísně přidrţen býti, coţ se i podobně o mistřích /: pokudţby oni některého tovaryše bez slušné a podstatné příčiny z díla propustili neb odhnali :/ rozumněti má coţ ţe by se zase mezi nima dobrovolné porovnaní státi mělo. [18]

Aby ale taky při dostavením a přiváděním tovaryšův a synkův do díla nějaká

pořádnost se drţela a zachovala tehdy má ten jistej mistr jenţ by se byl předně ohlásil před jima dle starého řemeslnického obyčeje fedrován býti a nemá se ţádnej opováţiti mimo hospody dle jeho zalíbení nějakého tovaryše neb synka do díla přijímati. [19]

Co se ale mzdy neb platu dotejče těm jistým tovaryšům /: kterýţto své dílo upřímně a

dobře dělají:/ má se jim za jeden kaţdej pár střevíců šest krejcarů dáti a platiti. [20]

A poněvadţ skrz někeré ničemné a k rozpustilému ţivotu oddané tovaryši skrz obyčej

v blauditi a vtropiti se začíná kterýţto netoliko v tom tak jmenovaným blauen Montag nic 46

dělati nýbrţ i taky v jinších všedních dnech po zahálce po hře a pití choditi a toulati se opovaţují a tak skrze to mistři nemálo v jejich ţivnostech se hubí. Pročeţ má se to netoliko teď opravdově a přísně zastaviti a zopověditi, nýbrţ i také přestupníky toho obvzláštně kdyby se opováţili pryč z města odcházeti /: poněvadţ skrze to veliká příleţitost k rozpustilému ţivotu se podává :/ mají se dle uznání a spůsobu provinění přísně a příkladně potrestati. [21]

Jakoţ taky nemá ţádnej tovaryš neb synek přes noc z mistrovského domu zůstati

nočního času darebné pokřiky a rozpustilosti provozovati, nýbrţ časně domů na pokoj se oddáti a totéţ pod nevyhnutelnou pokutou. [22]

Kdyby ale některej tovaryš neb synek buďto v svýho mistra a neb někde jinde

v nějakým nestydatým skutku z nepoctivými a z nestydatými ţenkami postiţen byl, takovej nemá se víceji ţádnému mistru fedrovati tím mínějí k tomuto řemeslu za mistra přijímati, pokuta ale pro takové nestydaté opováţení při magistrátu se zanechává. [23]

Pakliby ale někdo neznámej mimo cechovního času přísaţný neb celej cech řemeslo

pospolu i míti chtěl, takovej má předně jeden moravskej tolar sloţiti a jeho slušné přednášení na to dle uznání následovati. [24]

Kdyby ale někdo z domácích tovaryšův takového cechovního shromáţdění ţádostiv

byl, ten nemá více povinnen býti neţ by půl moravského tolaru k řemeslu sloţiti. [25]

Dáleji nemá ţádnej mistr jeden druhého z jeho obydlí a krámu vyháněti, tím meněji

jeden druhému jeho čeleď odváděti a pro sebe namlouvati, a to pod pokutou kterouţto řemeslo dle uznání jedné neb druhé věci usauditi a jmenovati má však gravato a nebo obtíţenému má se recurs k magistrátu připustiti. [26]

Nápodobně nemá ţádnej mistr dva krámy k prodeji svého díla jmíti, nýbrţ kdyby

některej mistr při svým domě a nebo v pronájemu krám jmíti nemohl takovýmu má svobodno býti a dle jeho příleţitosti a takovej krám někde jinde se ohlídnauti a postarati. [27]

A jakoţ ţádnému kaţdému mistru tohoto ševcovského řemesla v královském městě

Brně dovoleno jest v obyčejných trhových dnech totiţto ve středu, v pátek a v sobotu jejich dílo svobodně prodávati tak taky i ostatní mistři brněnského kraje to právo jmíti mají v těch místech kdeţ oni osedli k sedu v obyčejných trhových dnech toliko to učiniti. Nápodobně při jarmarcích jak v Brně tak i na všech místech má veřejné prodeje na plac i neb rynku jim brněnským i kaţdému poddanému městečku a vesnici býti on třebas ševcvoskej cechovní mistr nebyl, svobodno a dovoleno býti jako i jejich dílo bez nejmenší překáţky jak v Brně tak i na jinších jarmarcích prodávati, mezi něma ale nemají se hudlaři a tak na zvaní fretaři rozumněti a připustiti nýbrţ má cechu dovoleno býti takových hudlařův a fretařův dílo jenţ by v mestě postiţení byly i hned jim pryč vjíti dáti a pokudţby někdo z nich ničemné, fortelné a 47

podvodné dílo na trh přinesl a v tom postiţen byl takovej podvod má se ihned u magistrátu neb vrchnosti oznámiti a dle uznání přestupku potrestati. [28]

Jak mnoho ale kuţího kupu a nebo k tomuto řemeslu potřebné kůţe se dotejče takové

mají brněnský mistři mimo ročních svobodných jarmarkův od brněnských k tomu obvzláště privilegovaných koţeluhův však v slušné ceně a dobrotě kupovati, naproti pak tomu zase jim se nezabraňuje cizí a neznámá kůţe jakoţto jsou safián a těm podobné, které se v Brně dostati nemohou téţ i domácí kůţe pokudby s takovýma zdejší koţelauzi zaopatření nebyli i taky jinde zkupovati. [29]

Naproti tomu má zase jeden kaţdý mistr zavázán býti svoje dílo z dobrý kůţe dělati a

zhotoviti ţádného v tom podvodu neb fortele uţívati jenţto přísaţný ševcovský mistr opovázání býti mají u všech mistrův jejich, dílo kaţdej měsíc přehlídnuti a ţe by se v někoho špatné dílo vynalezlo ten a takovej má bez jedinkého vsanovaní dle uznaní řemesla trestán býti recurs ale k tomu magistrátu se jemu dovoluje. [30]

Dálej nemá ţádnej mistr jak v tomto královském městě Brně, tak i v jinších městech,

v jarmarku cizí dílo zkupovati a takové zase prodávati pod ztracením takového zboţí neb aqivalentis kteréţto dílo respektu zdejších mistrův do zdejšího respektu ale zemské mistruv do toho tam u nich se nacházejících špitálu a neb domácích chudých k uţitku má propadnuto býti. [31]

Kdyby ale zdejší ševcovského řemesla chudej a nuznej mistr své zhotovené dílo

druhému svýmu spolu mistru prodati chtěl takové jeho dílo má se úředně skrz přísaţné mistry prohlídnouti a na to jemu prodaje svobodně připuštěna býti. [32]

A jenţ by se téţ přitrefilo ţeby dle boţské vůle buďto mistr, mistrová, jejich děti neb

čeled umříti jměli a k takovému neb jinšímu pohřbu od řemesla by se opovědelo takovýma jeden kaţdý mistr /: kterej by doma byl a ţádné postatné příčiny k vymlouvaní neměl:/ k takovému pohřbu pilně se najíti dáti a kdoţ by bez příčiny a bez předtím neučiněným ohlášením přísaţných cechovních mistrův to neučinil a dokonce zanedbal a nebo po vykonaným přítomen nebyl ten a takovej povinen za pokutu 12 krejcarů dáti a sloţiti aneb jednu libru vosku propadnouti. [33]

A kdyţ by se skrze mladýho mistra shromáţdění do cechu a k řemeslu opovědělo má

jeden kaţdej mistr dle starýho obyčeje povinen býti i výše neţliby vosková svíčka zhořela se najíti a naleznouti dáti který by ale toho bez slušné příčiny učiniti zanedbal, ten má povinen bejti do cechovní pokladnice za pokutu vjerdunk neb čtvrt libry vosku a neb peníze za to sloţiti a však gravato neb obtíţenému nemá se recurs k magistrátu zbraňovati.

48

[34]

A kdyţby při takovém shromáţdění a cechovním dni jeden mistr druhého ze czi

trestati a viniti se opováţil takovej má do bratrské pokladnice dvě libry vosku neb peníze zato po dvanácti krejcarech sloţiti a propadnouti. [35]

Jakoţ i na podobně kdyţ by mistr dle uznání přísaţných a celého řemesla poslušnost

která se jemu pro jeho provinění ustanovila, zachovati a vykonati pečoval takovej má dle způsobu jeho neposlušnosti trestán býti a pokudţ by se on domníval, ţe se jemu v tom něco křivého a nespravedlivého stalo, má se jemu svobodném recurs k magistrátu dovoliti. [36]

A jenţby se taky při trestalo ţe by snad některém přespolní mistr k hlavnímu cechu

tohoto královského města Bran se incorporírovati spolčiti a k zdejšímu ševcovskému řemeslu přivlastniti chtěl. Takovej má svůj poctivej rodiči a výuční a vejhostní list proukázati, za mistrovské právo ale sedam zlatých, třiceti krejcarův sloţiti, co se ale zhotovení neb přístrojení oběda neb svačiny dotejče to se má při jeho dobrém zdání a libosti zanechati. V jinších ale panských městech a městečkách brněnského kraje, má tak mnoho jak tam obyčej bejvá za mistrovské právo povinen býti a sloţiti /: mistrovskej kus ale/: pokudţ on jiţ takovej jinde dělal:/ nemá více povinen býti dělati a zhotoviti. [37]

A poněvadţ teď od malého času v královským městě Brně počet mistrů tak daleko

zrůstl a se rozmnoţil ţe jich natoliko jiţ na několik a třiceti přibylo, nýbrţ i ještě jim dáleji tím víceji jich přibejvá tak ţe naposledy nic jinšího očekávati nejní, neţ ţe při takovým velkým počtu jeden druhému kaziti a vinirovati, ano oni slušně se ţiviti jako i taky prastanda prastírovati způsobej nebudou poněvadţ ale publico a na zachování dobře majících osedlích aby skrze to jak zemské kníţectví daně jakoţ i privat vrchnostenské a městské povinnosti tím lépeji a snadněji odpravovati se mohly zaleţí. Pročeţ nemá se na potom počet brněnských mistrů vejše před čtyřideseti /:mezi nimiţto se i vdovy taky počítají:/ atendirovati. [38]

Pukudţby se téţ přitrefiti mělo ţe by mezi zemskými mistry a privat cechy v jejich

řemeslnických věcech tohoto brněnského kraje nějaké nedorozumění a nesvornosti a neţ taky strany jednoho neb druhého sunctu těchto cechovních artikulů nějaká pochybnost a rozmešlení se státi mělo a oni by v tom sami mezi sebou nic jistýho ustanoviti nemohli, tehdy má jim svobodno býti tu věc při brněnským slavným cechu přednésti a od těch v to prostědkování poţádati. Však zemským vrchnostem a jejím právům bez nejmenší viny. [39]

Aby ale i téţ kjavirce všecko tím lépeji a gruntovně při tomto řemeslnickým

shromáţdění jednati a konati se mohlo a ţádnej před slušnost z pokutami obtíţen a suţován nebýt pročeţ mají se k těm tak ustanoveným a doţádaným cechovním dnům pokaţdý jeden neb druhej komisař z prostředku magistrátu vyprostiti a deputírovati kdeţ to potomně u přítomnosti jejich všecky pokuty jedné věci i rozeznáti a rozsouditi přestupníky ale dle 49

provinění z jejím vědomím, zdáním a consensem trestati a pokutovati se mají. Pokudţby ale někdo gravirován a obtíţen se býti domníval, tomu má svobodno býti, při magistrátu neb ustanovenej vrchnosti toho místa se stěţovati a svou potřebu dále jednati ostatně nemá se nic jinšího při těch řemeslnických shromáţděních neţ jedině to, ţe se řemeslnických věcích dotejče jednati a tyto cechovní artikule a pořádky k lepší jednoho kaţdého vědomosti nejméněji dvakrát za rok veřejně přečísti dáti. K jejíţto poníţené a pokorné prosbě milostivě nakloněni jsouce a při tom uvaţujíce ţe skrze to netoliko čest a chvála boţí fedrována nýbrţ i taky dobrá pořádnost, kázeň při řemesle zachována bude. Pročeţ z moci a velebnosti naší jakoţto zemský kníţe a kralující král v Čechách a markrabě moravský milostivě k tom povoliti a z naším dobrým vědomím a vzatou časnou radou vejše opatřené cechovní a řemeslnické artikule a pořádky milostivě schváliti a potvrditi jsme ráčili a moci tohoto listu jim takové vědomé schvalujeme a potvrzujeme; jakoţ tak míníme, stanovujeme řídíme a chceme aby oni zpředu jmenovaný ševcovský mistři dotknutého našeho královského města Brna při svým vyzdviţením cechu takové od nás z císařské a královské milosti confirmírované a potvrzené artikule, statuta a privilegia pokojně a bez všelijaké překáţky a suţování uţívati mohli. Však nám našim regalien důstojenství a právům beze škody. Přikazujíce k tomu všem našim ustanoveným vrchnostem, obyvatelům a poddaným jakéhokoliv stavu, řádů, důstojenství a povolání jsou obvzláště pak našemu královskému tribunálu v našem dědičném markrabství moravském tuto milostivě a pevně aby oni často dotknuté ševcovské mistry v opatřeném našem královském městě Brně při takových svrchu jmenovaných od nás nejmilostivěji potvrzených cechovních artikulích a privilegiích hájili, nad nima ochranou ruku drţeli proti tomu taky samy nic nečiníce ani jiným něco takového činiti dopouštějíce nýbrţ je při tom na všechen způsob pokojně a bez překáţky zanechali a chránili a to pod uvarování naší těţké nemilosti a pokuty, totiţto deset hřiven ryzího zlata, ktereţto jeden kaţdý jak často by se proti tomu opováţlivě něco jednati dopustil bez přehlédnutí zaplatiti a propadnouti má časný tak přímě a pevně míníme. – potvrzení toho listu zpečetěno s naší císařskou a královskou věcí visací pečetí jenţ dán v našem městě Vídni dvacátého čtvrtého dne měsíce prosince v milostivým a rodostným Krista spasitele našeho narozením sedmnáctistého patnáctého léta království našich římského pátého španihelských třináctého uherského a českého pátého. Karel

50

13.2. Artikule z 24. ledna 1761, které potvrzuje Marie Terezie cechu obuvníků v Brně Von Gottes Gnaden römische Kayserin in Germanien, zu hungarn, Böheim, Dalmatien, Kroatien, Slavonien, Königin, Erzherzogin zu Osterreich, Herzogin zu Burgund, Ober und Nieder Schlesien, zu Steuer, zu Kärnten, zu Crain, Margräfin des heiligen römischen Reichs zu Mähren, zu Burgan, zu Ober und Nieder Lausnitz, gefürstete Gräfin zu Habsburg, zu Flandern, zu Tyrol, und zu Görtz, Herzogin zu Lothringen und Baar, Groβherzogin zu Toscana bekennen öffentlich mit diesem Brief, und thun kund jedermänniglich, dass uns die geschworne des burgerlichen Schuhmacher Handtwerks aus unserer königlichen Stadt Brünn in unserem nohandere margrafthum Mähren unterthänigst gebeten. Wir geruheten die von ihnen entworfene uns gehörsamst überrichte Special Innungs artikuln gnädigst zu bestätigen. Wann wir dann nach dem hierüber von gehörigen Orten eingeholten Bericht bei dem uns darob beschehenen gehörsambsten sortrag wahrgenohmen das die suplicanten solche Special innungen zum grund geleget welche anno sieben zehenhundert funfzehen mithilang vordenen mit dem hömilchen reich concertirten Zunfts generalien ertheilet worden folgbar derlein sachenilich passen so thiels in besagten handtwerks generalien schon enthalten und allo überflüsig seind theils aber denenselben entgegen kaufen andere wiederum die schuldige beobachtungen sehr unvollkommen ausdrucken auch lehr vieles zu beobachten kommendes. Gar nicht in sich begreifen mithin bentelt entworfene Special Innungs articuln mehr verwirzungen verurlachen als zu einer unverbrüchigen richtschnur gereichen würden vornächst wir auch die rücklicht dahin getragen wie nach in dem denen general Zunfts: Artikuln vorgehenden patent de dato fünften senner siebenzhenhundert ein und dreissig ausgemessen sie dass die zunften bei derlei hanluchungen ihren aufsatz nur auf dreirlei sachen zu richten haben; nehmlichen primo: wann sie über jenes was dem obrigkeitlichen befund ansichgestelet worden eine eigentliche ausmesung zu haben verlangen secundo: wann sie eine gewisse bestimmung der Zeit gebühr und unkosten welche wieder die general patenten gute ordnung und gleichförmigkeit einerlei zunften nicht kaufet für sich nötig und nuzlich zu sein glauben; dann tertio: wann selbe über den aufsatz deren General Zunfts: Artikuln noch andere neue zusätze und sachen so tu ihrer Zunfts treibung ersfrieszlich dem gemeinen weesen un denen general Zunfts anordnungen aber nicht prejudicirlich wären zu haben begehrten solchen nach haben wir in all dessen betrachtung einer uns von össerster brünner Schuhmacher zunft gehörsamst überrichten artikuln welche in denen zunfts

51

generaliende anno 1731 und 1739 dann denen nachgefolgten gewerbs anordnungen ehehin pro cinosura universati ausgemesen seind als vollends unnötig auszulassen einfolgsam beobachtung deren generatien hiemit anzuwiesen dahingegen derselben nur die hier nach solgende special innungen zu einer nebst denen general zunfts artikuln zu beobachten kommenden richtschnur zuertheilen und respective gnädigst zu bestätigen besunden als: [1]

Es sollen meister Schuhzünfte und Lehrjungen insgesamt ans hochselige

Frohnleichnamsfest der offentlichen Procehsion in unserer Königlichen Stadt Brünn andächtig beiwohnen dann zur zuatember Zeit in der Pfarrkirche bei den Seelen Amt und Gottes drist. So für alle Christglaubige verstorbene des Handtwerks gehalten wird, erscheinen die, von der Procehsion ohne erhebliche Ursach aber hinweg bleibende vier Pfund Wachs in natura, oder auch für jedes Pfund zwölf Kreücer in die Brudershaft Corporis Christi bei Sancti Jacob, die bei den Seelen Amt nicht ercheinende aber ein Pfund Wachs oder zwölf kreüzer in die Brudershaft dieses Handtwerks zu Straffe erlegen; von welchen Erscheinungen bei denen zu atember Messen jedoch die ausserhalb Brünn wohnhafte Landmeistere Zunfte und Jungen der Entlegenheit wegen zu dispensiren sind. [2]

Es sollen alle Genossen dieses Handtwerks Meistere, Gesellen und Jungen der Zunf

ehren und nutzen befördern den Schaden hingegen wahren und abwenden bei sich etwa er Ereigenunden inurs Brunst gemäss der inunr Bösh Ordnung bei denen ausgesezten Verrichtungen sich einfinden in dem Handtwerk mit gut und gerecht Arbeit so wohl gegen den Armen und steichen sich aufrichtig und jeder samst erzeigen niemand wider die Billigkeit in kauften und verkauften übersetzen und diese zwar unter unausbleiblicher dem Verbrechen gemesser Straff der Gestalten jedoch das die Straffen gemäss dem zweiten Punct des Generatis de Anno siebenzehen hundert ein und dreissig zwei Gulden nich übersteigen auch der Recursus nach dem Nachtragspatent an die Manufacturen Amt Inspection und sofort an unsere königliche Representation und cammes genohmen werden solle. [3]

Sollen die Anwerber um das Stadtmeisterrecht zu Meister Stück ein paar hart

gebrannte und ein paar sauber und hartgewixte Stieffel dann ein paar Cavalier und ein paar Frauenzimmerschuh mit Stöckln dann ein paar mit Absätzen nach der jenigen Mode, die zur zeit

des

Stückmachers

gangbar

ist;

dahingegen

die

Vorstadtmeister

ein

paar

Fuchtenskappenstieffel nebst ein paar ordinaire Manns und Frauenschuh und die Dorfmeistere ein paar gute Baurenstieffeln dann ein paar Manns und Weiberschuh nach erst orderungs des Orts und ihres zünftigen Gewerbstriebes verfertigen. [4]

Sollen die Anwerbere gleich nach Beurteilen Meisterstücken vor der Annahm zu

Meistern die Einwerbungsgebühr zu erlegen wie nicht minder zu Verhütung der oft 52

bezeigenden saum Seeligkeit und dardurch verhinderten genauen Einsicht die Stück binnen Zeit von vier Wochen zu vollbringen gehalten sein. [5]

Es solle zu Bestreitung der Laadeunkosten und geistlichen Übungen ein Einwerber um

das Meisterstück in der Stadt ohne Untersheid zwölf Thaller Mährish für die Einwerbungsgebühr und sechs Thaller vor das Meistermahl dann vier Gulden vor den Meister wo die Stücke gemacht werden; zu der Vorstadt aber für die Einwerbungsgebühr zehen Thaler Mährish vor das Maistermahl fünf Thaler Mährish und vor das Stückmachen zwei Gulden dann zur Quartalsauflage ein jeder sowohl Stadt als Vorstadtmeister zehen einhalbenkreutzer entrichten; respectu der dorfmeistern dagegen; wie auch in Betref der Schreib und zech lothens Gebühr hates bei dem Generalien mässigen Aufsatz und so in gleichen auch in Betref der Meisterssöhne oder deren Meisters Wittwen und Töchter heiratenden Anwerben bei der in denen Generalien ausgemessenem halbshnid der Gebühr sein bewenden. [6]

Solle ein bei der Stadt und Vorstadtmeistern austzudingen kommender Lehrjunge, die

gebrauchige Verbürgund bis auf Zehen Thaller Mährish doch eben nicht in baren, sondern allenfalls durch Bürgshaft leisten an aufding geld hingegen vier Gulden zu practiren verbunden sein. [7]

Es solle kein Stadtmeister auf einmahl mehr als drei stühle mit aus gelehrnten schuch

kunchten und dem vierten mit einem LehrJjngen oder Meisterssohnen besezen dagegen die Vorstadtmiesters sich mit zwei durch Schuhzünfte und dem dritten mit einem Lehrjungen besezten stuhlen begungen weilen die Stadtmeistere kostbahrer zu leben, einfolg bar auch eine stärckere nahrung nöthig haben. [8]

Im fall aber bei vorkommenden mondurs und andern der gleichen un vershieblichen

Arbeiten woran dem publio gelegen, das zu antum über hundert paar Stieffel oder schuch austragete seind die meistere an die zahl der stühlen nicht zu bundten sondern ihnen sich gesellen vershreiben zu könen allerdings frei zu lassen wobei aber die Ordnung der gestalten zu halten wäre das diese nothdurft an mehreren gesellen bei demen geshwornen gemeldet solche auf der herberg ordentlich ein mithin von dannen ihnen ordnungs mässig zu gebracht werden sollen. [9]

So fern jemand von einem Stadt oder Vorstadtmeister verfertigte Arbeit jabenwolte,

womit der meister selbst nicht versehen wäre so solle er keines weeges befügt sein solche abgangige waaren von einem anderen meister vor eigene rechnung zu nehmen sondern den kaufer um die nahrung allgemen zu machen über haubt an andere meistere zu verweisen shuldig sein und der darwider handtende nach erkanntnus des Handwerks mit einer zwei Gulden gleichwohlen nicht über steigenden Straff beleget werden. 53

[10]

Wann ein Schuhknecht bei einem meister vierzehen täge gearbeitet hat, und keinen

Urlaub nihmet, solle derselbe gehalten sein, ein ganzes Vierte Jahr sodann bei dem Meister auszuhalten als im widrigen, da ein solcher Schuhknecht ohne erhebliche Ursach, vor ausgang des viertl jahrs austrettete, er bei keinem andern Meister des Orts in Arbeit genohmen sondern durch obrigkeitliche gutst zu tollstreckung der abgängigen zeit, verhalten werden, worgegen auch wann ein meister den Schuhknecht ohne wichtigen Ursach aus der Arbeit verstossete dem lezteren eben mässige genugthung wider fahren solle. [11]

Ist es respectu derer einwanderenden geselten dergestalten zu halten das der jenige

meister welcher sich am löngsten auf der Herberg um einen gesellen gemeldet hat, auch dem ersten an kommenden erhalte sonsten aber nach der Articulo octavo angeführten Ordnung sich einen tauglichen geselten selbst zu vershreiben ihne gleich wohlen unmahlen verwehret sein. [12]

Nach der in dem 51 Articul derer Zunfts Generalien entgaltenen begründung solle ein

Frembder der aussen der quartals Zeit ein Handwerk zusommen zu forderen begehret sie von einen Thaller Mährish ein eingemisher hingegen einen halben Thaler Mährish vorhero zu erlegen shuldig sein. [13]

Es solle auch kein meister dem anderen aus seiner Wohnung oder Laden vertreiben

viel weniger einer dem anderen sein gesind abwendig machen und dieses unter einer jedoch zwei Gulden nicht übersteigendem Straffe ingleichen. [14]

Solle kein Meister sich zweinr laden zum verkauf seiner waaren bedienen, und sofern

er bei seinem Haus keinen hätte, sich einen anderwärts aufzusuchen befugz sein. [15]

Denen un incorporirten Pfusheren ist an demen Jahrmärigkten der Verkauf derer

Schuhmacher waaren nicht zu verstatten sondern diese frettnrishe Arbeit zu confisciren; dahingegen. [16]

Solle jeder Meister verglichtet sein, die Arbeit von guten lender zu verfertigen und

sich keines vortheils dabei zu gebrauchen welches, damit es geshehe, die Zunft geshworne nach vorläufiger amneldung, bei dem gewerbs vorsteher bei allen meisteren monatlich die arbeit zubesichtigen shuldig, folglichen bei welchen eine shlechte und untaugliche Arbeit gefunden wurde, dieser nach Befund, und erkanntnus des Handwerks jedoch keines weegs über zwei Gulden zu bestraffm sein und sofern etwann die waare betrüglich wäre selbegar in beshlag genohmen und der Manufacturen Amts Inspections er kanntuns salvo recursu, an unsere Representation und cammer übergeben werden solle.

54

[17]

Wann soll ferner kein Meister weder in der Königlichen Stadt Brünn noch anderwärtig

an denen Jahrmarkten fremde Arbeit verkaufen, unter verlust dergleichen Waaren oder dessen Aequivaletis. [18]

Im fall aber ein bedürftiger Meister der keinen Laden hat, seine verfertigte Arbeit

einem seiner mitmeistern verkaufen wolte, so solle es nur der gestalten zu gelassen sein das durch die geshworne Meistere in bei sein des Gewerbs vorstehers die waare besichtiget und der Verkauf nur nach gutem Befund verstattet werde. [19]

Es solle dem Handwerk auch zustehen einen sich ungebührlich aufführenden Meister,

nach beshehender erkanntnus in dem Gehorsam geben zu können, doch auf keine laugere Zeit, als die mit zwei Gulden redimiret werden kann. [20]

Die Zahl der Stadtmeistern solle auf fierzig und derer Vorstadtmeisteren /ob gleich in

vorigen zeiten nur funfzehen verstattet gewesen/ auf dreisig inclusive derer das Handwerk betreibenden Meisters wittwen gesezet und stabiliet sein mithin die über die Zahl angewachsene sterkstätte durch innchives Absterben anwieder cehiren, und keines Weegs ersetzen werde. [21]

Damit aber schlüsslichen alles um so viel besser und grundlicher bei denen Handwerks

zusammenkunften /wor zu die Vorstadtmeistere jedes mahl zugezogen und in dem sitz der Stadtmeisteren gleich gehalten werden jedoch keines Weegs an den Tish deren Zunfst Commihsarien und deren geshwornen zusitzen verlangen sollen tractiret und niemand über die Gebühr mit einer Straff belget werden möchte; Als sollen diese Special Innungs Articulu alljährlich zu jedermanns besseren wissenshaft zweimahl bei offener laade vorgelesen werden. Wir ertheilen und confirmiren dann ihr brünner burgerlichen Schuhmacher Zunft vorangefährte Special Innungs Articuln hiemit wissentlich inkraft dieses Briefs als regierende königin zu boheim und marggrafin zu mähren. Meinen letzen ordnen und wollen das mehrbemelte Schuchmacher Zunft diese ihr ertheilte und bestättigte Special Innungs Articuln Statuten und Privilegien obangefährter massen erfrenlich geniesen und deren selben ruhiglichlich gebrauchen könne und möge von jederman niglich ohngehidert.. Und gebieten hier auf allen und jeden unseren nachgelezten obrigkeiten in wohneren unterthanen was wurden standsamts oder weelens die in unserem erbmargrafthum mähren seind in sonder heit aber unserer königs Representation und cammer daselbst hiemit gnadigst und bestiglich das sie ofters gedachte Schuchmacher Zunft bei sothanen derselben ertheilten und von uns confirmirten Special Innungs Articuln Statuten und Privilegien schütsen und land haben darwieder selbst nicht thun noch das jemand anderen zu 55

thun verstaten sondern die darbei allerdings ruhiglich und anbeiret vorbleiben lassen bei vermendung unserer schweren straff und ungnad und darsu eine poert nemlichen zehen Marek lotigen Goldes zuvermenden die ein jeder so oft er freventlich darwider handlen wurde unnachläslich zu bezahlten verfallen sein solle. Das meinen wir ernstlich Mit urkund dies Briefs belieglet mit unserem kanserlich königlich und ertz herzoglich anhangenden groseren zuliegt der geben ist in unserer haupt und residenz Stadt Wien den vier und zwantzigsten monats Tag januarii nach Christi unseres lieben herm und seeligmachers gnaden reichen geburt im sieben sehen hundert ein und sechsighe unserer reiche im ein und zwansighen jahre Maria Theresia

56