Česká republika a její čerpání z fondů evropské unie

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská

Česká

republika

a

její

z fondů evropské unie bakalářská práce

Autor: Jana Přikrylová Vedoucí práce: Ing. Jana Kapinusová Rok: 2007

čerpání

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Jana Přikrylová V Praze, dne 21. 5. 2007

Abstrakt Cílem práce je analýza současných problémů České republiky při čerpání z fondů Evropské Unie. Diskuse o vlivu a přínosu dotací je velmi rozporuplná. Při značném zjednodušení vymezení odpůrců a zastánců existence dotací jako takové, lze jako první jmenované označit liberálně smýšlející ekonomy a jako druhé pak stoupence J. M. Keynese. V této práci jsou prezentovány tyto dva teoretické přístupy. Složitost systému čerpání z fondů, byrokracie a nejednotnost požadavků pro získání dotací představují jen část problematiky, kterou se snaží tato práce řešit. Abstract The aim of this paper is an analysis of the present problem of drawing on European Union funds. Discussion about the impact and the acquisition of grants is very inconsistent. The existence of funds objectors and supporters are represented in simple terms as liberals and J.M. Keynes theory followers. These two theoretical approaches are presented in this paper. The paper tries for the complicity of drawing on funds system, bureaucracy and dissension of requirements for funds getting which represents just a part of problems. Klíčová slova Strukturální fondy, čerpání dotací, zjednodušení systému Keywords Structural funds, drawing on grants, simplification of system JEL Klasifikace, JEL Classification R100, R120

Obsah: ÚVOD................................................................................................................................. 1 1.

2.

REGIONÁLNÍ POLITIKA A FONDY EVROPSKÉ UNIE ................................ 3 1.1.

REGIONÁLNÍ POLITIKA ......................................................................................... 3

1.2.

EKONOMICKÉ POHLEDY NA REGIONÁLNÍ POLITIKU .............................................. 7

1.3.

REGIONÁLNÍ ROZDÍLY .......................................................................................... 9

1.4.

FONDY A CÍLE PRO ROKY 2007 – 2013 ............................................................... 10

1.5.

DOKUMENTY POTŘEBNÉ PRO ČERPÁNÍ Z FONDŮ................................................. 16

1.6.

ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ ..................................................................................... 19

U

PROBLÉMY S ČERPÁNÍM Z FONDŮ EU........................................................ 21 2.1.

MNOŽSTVÍ PROGRAMŮ ....................................................................................... 21

2.2.

NEPŘEHLEDNOST SOUČASNÉ SITUACE ............................................................... 22

2.3.

PROPOJENÍ POLITIKY A BYROKRACIE ................................................................. 24

2.4.

SVÉPOMOC ......................................................................................................... 26

2.5.

NADHODNOCOVÁNÍ PROJEKTŮ ........................................................................... 27

2.6.

NEJEDNOTNOST ZADÁVÁNÍ ................................................................................ 28

ZÁVĚR............................................................................................................................. 31 SEZNAM LITERATURY: ............................................................................................ 33

SEZNAM ZKRATEK:

EAGGF – Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství ERDF – Evropská fond regionálního rozvoje ESF – Evropský sociální fond EU – Evropská Unie FIFG – Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu OP – Operační program NRP – Národní rozvojový plán NUTS – statistické územní jednotky Evropské Unie NSRR – Národní strategický referenční rámec ROP – Regionální operační program SROP – Společný regionální operační program

Úvod Čerpání ze strukturálních fondů Evropské Unie je pro Českou republiku téma ještě relativně nové a zároveň velmi aktuální. Zjednodušeně by se dalo říci, že strukturální fondy slouží k překlenutí regionálních rozdílů v rámci jednoho státu, ale i mezi jednotlivými státy. Fondy jsou zaměřeny především na zaostávající regiony, na problémové průmyslové oblasti, kde se snaží o restrukturalizaci, pomáhají v rozvoji venkova, poskytují pomoc i na zvýšení kvalifikace obyvatelstva a tím samozřejmě podporují i jeho větší konkurenceschopnost. Využít pomoci z fondů EU mohou jak firmy, tak obce i neziskové organizace. To, že se jedná o téma aktuální, dosvědčuje i fakt, že bylo založeno mnoho soukromých poradenských společností právě proto, aby pomáhaly ostatním podnikatelským subjektům se zpracováním projektů či poskytovaly poradenské služby v této oblasti. Vznikla i státní informační centra, která plní obdobnou funkci. Naše země čerpala již před vstupem do Evropského společenství, jednalo se o předvstupní pomoc, která měla zemi již z části připravit na čerpání finančních prostředků z jednotlivých fondů. Připravit v tom smyslu, abychom věděli, kam se obrátit, pokud chceme čerpat, jaké jsou možnosti čerpání, umět vytvořit projekt atd. Lapidárně řečeno, abychom měli s čerpáním již nějakou zkušenost ještě před naším vstupem do Evropského společenství.. Zde jsme se však pohybovali ve zcela jiných finančních částkách. Například v roce 2003 jsme měli k dispozici 170 milionů EUR, což je na české koruny 4,6 miliard. Po vstupu do EU se naše možnosti čerpání značně zvýšily, v období 2007 – 2013 budeme moci čerpat téměř 100 miliard korun ročně. Je to také možná poslední možnost, kdy nám bude k dispozici takové množství finančních prostředků. Pokud se predikce o růstu našeho HDP naplní, může se stát, že v budoucnu se naše regiony dostanou na tak vysokou hospodářskou úroveň, že již nebudou mít nárok na čerpání z těchto fondů a my se tak staneme čistými plátci do rozpočtu Evropské Unie. Proto je důležité, abychom vyčerpali co nejvíce prostředků již v tomto období a využili tak pomoci, která se nám nabízí. Z dnešního pohledu to nebude ale vůbec jednoduché. V teoretické části práce je představen pojem regionální politika a důvody pro její vznik. Dále jsou zde zmíněny ekonomické názory na regionální politiku z pohledů dvou 1

nejsilnějších ekonomických proudů a to proudu liberálního a keynesiánského. Mohou nám pomoci zodpovědět otázku, zda je vůbec třeba nějaké regionální politiky, zda je žádoucí rovnost jednotlivých regionů a podobné otázky týkající se této problematiky. Dále jsou zde představeny jednotlivé fondy, ze kterých je možno čerpat a v neposlední řadě i způsoby financování. Hlavním cílem práce je pak analýza problémů, s kterými se naše země potýká při čerpání z fondů a pokus o nástin jejich možných řešení. Jedná se například o problémy nejednotnosti zadávání projektů. Každé ministerstvo si stanovuje jiné podmínky a požadavky, což značně stěžuje situaci žadatelům o dotace. Naše republika má nejsložitější pravidla čerpání ze všech zemí Unie a ještě v jednom se Česká republika drží na špici pomyslného žebříku a to je počet programů vytvořených pro čerpání dotací. Bylo by ještě dnes možné je zjednodušit, aby byly přijatelnější pro žadatele o dotace. Dalšími problémy jsou přílišná byrokracie a s ní spojená všudypřítomná korupce. Byrokracie je velikým problémem České republiky a bohužel se nevyhnula ani oblasti regionální politiky. Korupce je u nás také už řadu let a zatím se bohužel nic nemění a pokud jsou zde nějaké náznaky, že by mohlo, tak jsou jen nepatrné. Dalším negativním jevem neustálá změna pravidel a zákonů během čerpání z fondů a s tím spojené nebývalé nadhodnocování rozpočtů jednotlivých projektů atd.

2

1.Regionální politika a fondy Evropské Unie

1.1. Regionální politika Vstup do Evropské Unie 1. května 2004 přinesl pro Českou republiku mnoho změn. Jedna z nich, které je velmi zřetelná, se týká regionální politiky. Regionální politika je ve své podstatě nástroj, který je určen k tomu, aby napomáhal co nejrovnoměrnějšímu rozvoji jednotlivých regionů v zemích Unie. Čím menší rozdíly budou mezi regiony, tím lépe se může dařit ekonomice. V dnešní době to vypadá jako by to bylo to nejdůležitější. Dnes se ale opravdu vše točí kolem ekonomiky a financí. Lidé chtějí mít co nejpohodlnější život (a to v různých smyslech) a peníze jim k tomu mají dopomoct. Ne nadarmo se dnešnímu člověku říká homo economicus. Je nutné zdůraznit, že rozdíly nejsou jen mezi jednotlivými zeměmi, ale i mezi jednotlivými regiony členských zemí. Příčin je mnoho a mohou se různě kombinovat a doplňovat. Například může být uvedeno: zeměpisná poloha regionu, hospodářské změny v regionu (např. strukturální změny), ale neměla by se opomenout ani historie, která může ovlivnit vývoj regionu. K tomu, aby bylo dosaženo cíle, který si regionální politika vytyčila, tedy rovnoměrný rozvoj regionů a vytváření nových pracovních míst, je vynakládáno nemalé množství finančních prostředků v podobě dotací. To, že se jedná o nezanedbatelnou částku, dokládá fakt, že výdaje na regionální politiku jsou druhou největší položkou v evropském rozpočtu (hned za výdaji na zemědělství). Regionální politika si vytyčila i vedlejší cíl za ten by se dalo považovat udržení celistvosti země, při dnešní tendenci vyspělejších regionů o osamostatnění. Takové tendence jsou patrné například ve Španělsku, Irsku a v dnešní době se slýchá i o Skotsku. Většinou se asi není čeho bát ve smyslu odtržení, ale přeci jenom, je dobré konfliktům předcházet. 3

Proč ale vůbec regionální politika vznikla? Důvodů je hned několik, nedá se však říci, který by byl ten nejhlavnější. Jeden z nich může být kompenzace zostřené konkurence po vytvoření Unie. Před vznikem Společenství si každý chránil své problémové regiony různými způsoby. Je zřejmé, že se ne všechny např. hutní společnosti mohou udržet na trhu a některé z nich zkrachují. Členské státy si toho byly samozřejmě vědomi. Z důvodu nelibosti těchto opatření, by se mohly uzavírat do sebe. To si samozřejmě nikdo nepřál a proto bylo nutné tyto ztráty regionům nějak vynahradit. Například formou dotací. Dalším důvodem bylo, že je zde známý fakt a to ten, že nejzaostalejší regiony se nacházejí v nejméně ekonomicky vyspělých zemích, které objektivně mají malý prostor k poskytnutí reálné pomoci. Opět zde tedy pomůže regionální politika. Není totiž žádoucí, aby se hospodářské problémy ještě prohlubovaly a nesly s sebou další přidružené potíže. Evropská Unie nemá pouze regionální politiku, kterou by se zabývala a v rámci které by poskytovala pomoc, ale realizuje jich samozřejmě mnohem víc např. politiku vědeckotechnickou. Z té mají prospěch nejvyspělejší regiony Společenství. Dalo by se říci, že regionální politika představuje jakousi kompenzaci dopadů ostatních politik. Evropská Unie realizuje projekt, který vznikal již v 60. letech 20. století. Jedná se o ekonomickou a monetární unii. Z důvodu funkčnosti tohoto projektu, je nutné, aby regionální politika plnila i stabilizační funkci fiskální politiky. Jedná se tedy především o přerozdělování finančních prostředků přes státní rozpočet a toto přerozdělování je založeno na principu solidarity a to tak, že bohaté regiony jsou více zdaněny a chudší regiony dostávají více sociálních dávek. Je to velice podobné jako daňová politika v naší zemi. To je asi ten nejdůležitější důvod pro vznik regionální politiky. Je jisté, že tak jako se různí názory na náš daňový systém, různí se i názory na regionální politiku. Ekonomickými důvody, proč aplikovat regionální politiku, můžou být přetrvávající nerovnosti ovlivňující výkonnost ekonomiky. Tyto nerovnosti jsou důsledkem nedokonalého fungování trhu, který není schopen si v dostatečně krátkém časovém úseku pomoct sám. Říká se tomu tržní selhání. Aktivní regionální politika podporuje firmy, které svou produkci umísťují v regionech, které jsou ekonomicky slabé. To může podnítit ekonomickou aktivitu. Lidé dostanou práci, tudíž se v regionu sníží nezaměstnanost. To sníží veřejné výdaje, které před tím byly vynakládány na podporu v nezaměstnanosti. Daňové příjmy státu se tudíž mohou využít efektivněji v jiných oblastech. Regiony 4

s velkou nezaměstnaností jsou postiženy i vysokou kriminalitou, která s dlouhodobou nezaměstnaností do jisté míry souvisí. Více pracovních míst může pomoci i po této stránce. Tím, že do regionu přijdou nové firmy má vliv i na bohaté regiony, protože pro firmy z těchto regionů se otvírají nové trhy. Jednak pro spolupráci a jednak jako odbytové trhy. Jednou z hlavních zásad Evropské Unie je pravidlo subsidiarity (rozhodnutí nesmí být přijímána na vyšší úrovni administrativy než je nezbytně nutné). Proto Unie přijala na první pohled poměrně složitý mechanismus implementace těchto prostředků. To má zaručit, aby prostředky všech členských zemí byly co nejefektivněji využity. 1 Do regionální politiky jsou zahrnuty takzvané „měkké“ projekty, mezi které patří neinvestiční projekty zacílené především na nevládní sektor a veřejné služby a dále mnohdy velmi rozsáhlé „tvrdé“ investiční projekty zaměřené na infrastrukturu, životní prostředí a v neposlední řadě na podporu malého a středního podnikání. Regionální politika je schvalována v pětiletých cyklech. Ty se shodují s rozpočtovými obdobími Společenství. Schvalovací proces probíhá, stručně řečeno: Evropská komise vytyčí před každým obdobím cíle regionální politiky. Poté, co jsou cíle definovány na úrovni EK, se vyjednává mezi komisí a jednotlivými členskými zeměmi. Každý členský stát musí vytvořit Národní rozvojový plán, kde jsou definovány jednotlivé operační programy a programové dokumenty a jejich zaměření. Jak již bylo řečeno Česká republika má na roky 2007 – 2013 k dispozici téměř 100 miliard korun ročně. Následující tabulka ukazuje, jak jsou na tom ostatní země Unie, co se týče finančních prostředků, které dostaly k dispozici. tab. č. 1: Dotace členských států pro roky 2007 - 20013 Členský stát Dotace celkem v Eurech

1

Belgie

2,258

Bulharsko

6,853

Česká rep.

26,692

Dánsko

0,613

Slovník pojmů, Zastoupení Evropské komise v České republice, http://www.evropska-unie.cz

5

Estonsko

3,456

Finsko

1,716

Francie

14,319

Irsko

0,901

Itálie

28,812

Kypr

0,64

Litva

6,885

Lotyšsko

4,62

Lucembursko

0,065

Maďarsko

25,307

Malta

0,855

Nizozemsko

1,907

Německo

26,34

Polsko

67,284

Portugalsko

21,511

Rakousko

1,461

Rumunsko

19,668

Řecko

20,42

Slovensko

11,588

Slovinsko

4,205

Španělsko

35,217

Švédsko

1,891

Velká Británie

10,613

EU–27

347,41

pramen: New Programming Period 2007 – 2013, , přístup z internetu: http://ec.europa.eu/regional_policy/newsroom/pdf/scoreboard070507.pdf dne 21. 4. 2007

6

Při rozebrání této tabulky zjistíme, že nové členské země, které přistoupily do Evropské Unie v roce 2004 a 2007 se podílejí na přerozdělování celými 51,3 %. Je patrné, že největší příděl dostalo Polsko a to téměř 67,3 mld. EUR (musíme vzít ale také v potaz počet obyvatel dané země). Hned za ním ze skupiny nově přistoupivších zemí skončila naše republika s 26,7 mld. EUR a celkově jí patří 4. místo. Je tedy zřejmé, že převyšuje srovnatelné země. Může být konstatováno, že alokace zdrojů v rámci celé EU je pro Českou republiku výhodná.

1.2. Ekonomické pohledy na regionální politiku Na žádnou věc není možné nahlížet jednostranně a to se týká i regionální politiky. Ekonomické názory ale i názory z jiných oblastí se na ní různí. Někdo je jejím zastáncem a naopak jiní tvrdí, že narušuje přirozený vývoj. Zaměřím se na dva nejvýznamnější ekonomické proudy a těmi jsou liberalismus a keynesiánství. Každý z nich nahlíží na ekonomii jiným způsobem. Liberalismus je ekonomický směr založený na přesvědčení, že ekonomické problémy, které mohou vyústit až v tržní selhání, se lépe vyřeší na trzích než aby je řešily vlády. Tudíž, že trh sám si pomůže s nerovností a není k tomu potřeba státních zásahů. Státní zásahy považuje za obecně nežádoucí. Stát je dobrý pro ochranu soukromého vlastnictví a k poskytování veřejných statků, ale ne k tomu, aby pomáhal trhu. Naopak keynesiánci jsou přesvědčeni o tom, že trh si není schopen vždy včas pomoci a je pro to třeba, aby vlády zasáhly vhodnými intervencemi. Za jeden druh intervencí můžeme považovat i zmíněné dotace. Příznivci keynesiánství jsou toho názoru, že je dobré finančně podporovat firmy, organizace, sdružení atd., protože se uskuteční více projektů, které by se bez dotace neprovedly. Ty mohou pak podpořit ekonomický rozvoj regionu. Cílem regionální politiky je rovnost mezi jednotlivými regiony nebo alespoň jejich přiblížení. Tento cíl je ale pro liberály nesmyslný, protože rovnost není v žádném případě žádoucí. Omezily by se tlaky na změny a případná zlepšení. Jak píše M. N. Rothbard ve své knize Ekonomie státních zásahů: „.....rovnosti nelze dosáhnout…... Je – li ale rovnost

7

nesmyslným cílem (a tedy iracionálním) cílem, pak i každá snaha dosáhnout rovnosti je nesmyslná.“(Rothbard, 2001, s. 342) Co se týče dotací, hraje v této oblasti značnou roli postavení státu. I to se během staletí výrazně měnilo. V dnešní době stát zajišťuje stále více věcí, působí v mnoha oblastech, kde dříve nepůsobil. V našem prostředí je mu přisuzována stále velká důležitost. Je zde zažitá představa, že v případě potřeby, přebírá stát značnou část odpovědnosti a ručení za jistoty svých občanů. To je ale pro liberalisty nepřípustné. Pro obhajobu dotací je velmi důležité, k jakému účelu jsou vynaloženy. Lidé spíše ocení, pokud se bude jednat o dotace v oblasti sociální nebo pokud půjde o dotace velkým podnikům, u kterých by hrozilo, v případě, že zkrachují, propuštění jejich zaměstnanců. Negativní stanoviska vyvolají dotace určené k výpomoci velkým bankám nebo dotace zvažovány v kontextu daní. Žádný člověk neuslyší rád, že se budou zvyšovat daně, aby se mohlo financovat více veřejných statků. 2 Liberálové odmítají dotace jako takové. Např. pokud se týkají podniků působících v útlumových odvětvích, jsou toho názoru, že by se rozhodně neměly uměle přidržovat při životě a investovat do nich státní peníze jen pro to, aby jejich zaměstnanci nepřišli o práci a nezavládly tak v regionu, popřípadě v celé zemi, sociální nepokoje. Jedná se totiž, z jejich pohledu, o krok velice neefektivní a v mnoha případech i populistický. Oni sami by dali přednost propuštění potřebného množství zaměstnanců, kteří by se rekvalifikovali a přešli by do odvětví, která jsou perspektivní a kde převažuje poptávka po práci nad nabídkou.Dále jsou toho názoru, že dotace ve svém důsledku neprospívají nikomu. Mohou být kontraproduktivní v tom smyslu, že mohou zapříčinit zpohodlnění podnikatelů a snížení úsilí o inovace. Tím klesá i efektivnost výroby a to vede k další potřebě dotací. Podle liberálů nelze dotace ničím obhájit a to z toho důvodu, že jsou ze své podstaty ekonomicky škodlivé.3 Jde o to,udržovat přirozenou konkurenci, protože ta sama o sobě tlačí na zvyšování efektivnosti a vytváří dobré prostředí pro inovace. Pokud ale některé podniky dostanou dotace,když jsou v nesnázích, aby se zachránily, je to pro ostatní podniky demotivující.

2 3

HABERLOVÁ, Věra: Redistribuce a dotace: jsou oprávněné?, STEM, 26.3.2001, http://www.stem.cz VOŘECHOVSKÝ, Daniel: Blahobyt (nejen) podle EU, Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika,

19.5.2005, http://www.konzervativizmus.sk

8

1.3. Regionální rozdíly Jak je uvedeno výše, regionální politika si klade za cíl snížit rozdíly mezi regiony. Rozdíly v jednotlivých regionech jsou zapříčiněny mnoha důvody. Jedním z nich může být fakt, že v dané ekonomice probíhají strukturální změny. Zastánci státních zásahů často řeší danou situaci státními subvencemi a ekonomice uměle pomůžou. Liberálové naopak opět prosazují volnou ruku trhu, což má za následek, že neperspektivní odvětví sama zaniknou a nová naopak budou expandovat. Dalším problémem může být uložení cel, které do určité míry daný region omezují a poškozují ho. Jeho zastánci ho ospravedlňují tím, že je třeba pomoci domácím výrobcům, kteří čelí tlakům ze zahraničí a ohrožují jejich produkci. Cla ale omezují právě zemi, která je uvaluje, exportované zboží je díky clům dražší, je znevýhodněné vůči domácí produkci a lidé dávají přednost domácí výrobě. Ne z důvodu, že by byla kvalitnější, ale z důvodu nižší ceny, která ale není podložena vyšší efektivitou. Při delší aplikaci cel, může nastat situace, kdy domácí výrobci přivyknou měkčímu konkurenčnímu prostředí. Opět to má za následek otupení jejich snahy k inovacím a větší efektivnosti. Na vývoj regionu má značný vliv i jeho geografická poloha. Kde se rozprostírají nížiny převažuje především zemědělství. Ze všech zemí je stále slyšet letos je sucho a úroda bude minimální, příští rok zase moc prší a plodiny uhynou a vůbec neuzrají. Zemědělci si stěžují každý rok a každý rok žádají o miliony v rámci dotací. Měli bychom si ale položit otázku, není to riziko podnikání? Na druhou stranu jsou místa na zemi, která nejsou vůbec vhodná k pěstování čehokoli, většinou horská území, a takové oblasti těží například z cestovního ruchu. Tyto regiony nejsou tudíž tak závislé na počasí a jejich vývoj je více předvídatelný. Výjimka však potvrzuje pravidlo. Letos si příroda zahrála s počasím a po několika desetiletích přišla do celé Evropy teplá zima. Všude se potýkali s problémem nedostatku sněhu. Čeští provozovatelé vleků investovali do svých areálů a zařízení mnoho miliard korun. Ale sníh nenapadl a oni se dostali do červených čísel. Po konci lyžařské sezóny přišli s požadavkem, že by jim stát měl částečně kompenzovat ušlé zisky. Je to přeci veřejný zájem, aby byly sjezdovky upravené a lidé měli kde trávit své volné chvíle v zimě a nemuseli jezdit do zahraničí. Může na to být názor, že jsou na tom 9

stejně jako zemědělci (závislí na počasí) a že by jim stát měl pomoci. Nebo může být tento návrh ospravedlňován, jak jsem uvedla výše, že se jedná o veřejný zájem a stát by se měl tedy na něm také podílet. Ale naštěstí byl takový návrh zamítnut a nepřipustila se téměř žádná diskuse. To bychom se mohli dočkat takovýchto požadavků o finanční dotace z dalších odvětví. V potaz musíme vzít i historický vývoj regionu. Velmi zřetelně je to vidět na České republice. Můžeme se podívat konkrétně na moravský region nebo na severní Čechy, kde za dob komunismu převažoval těžký průmysl. V dnešní době je těžký průmysl na ústupu a naše republika se orientuje zcela jiným směrem. Byly zde dříve tendence zachraňovat státní podniky, aby v regionu nevzrostla nezaměstnanost. Už tak zde byla vysoká. Nalilo se mnoho milionů na záchranu těchto podniků a nakonec byly stejně uzavřeny. Lidé si musejí hledat práci v nových odvětvích. Je to přirozený vývoj trhu a nemá smysl do něj extrémně zasahovat. Trh si dříve nebo později opět najde rovnováhu sám. Pokud už by vláda chtěla pomoci trhu, měla by především investovat finanční prostředky tam, kde to povede k dalšímu rozvoji. Oblast, do které by bylo třeba velmi investovat, je infrastruktura. Pokud je dobrá, nemají investoři problém s vložením svých peněz do daného regionu, pokud zde ale chybí nebo je zastaralá, těžko se lákají nové firmy. Myslím si, že v tomto případě je mnohem přínosnější, když už jsou nám dotace nabízeny, čerpat je na výstavbu a modernizaci infrastruktury, která sama pomůže nastartovat rozvoj regionu. Z mého pohledu je velmi účelné čerpat dotace na různé vzdělávací programy či na programy týkající se rekvalifikace. Vzdělaná populace je též důležitá pro investory. Dotace z fondů EU nám mohou pomoci k plné zaměstnanosti v jednotlivých regionech, zlepšení kvality i produktivity práce.

1.4. Fondy a cíle pro roky 2007 – 2013 Abych mohla v analytické části rozebrat problémy, se kterými se Česká republika potýká, je dle mého názoru nutné představit jednotlivé fondy. Je důležité vědět, jakých regionů se týkají, kdo může čerpat z těchto fondů a k čemu jsou určeny.

10

Evropský parlament v létě roku 2006 schválil balíček fondů na období 2007 – 2013. Od 1.ledna 2007 mohou čerpat členské země finanční prostředky na dané období až do výše 308 miliard EUR. Tato suma představuje více než třetinu sedmiletého rozpočtu EU. Pro naši republiku to představuje 93 miliard korun ročně. Pozitivní novinkou je, že podíl evropských fondů na financování projektů u nás se zvýšil až na 85 %, to znamená, že Česká republika se podílí jen 15 % ze svého rozpočtu. V letech 2004 – 2006 bylo možno financovat projekty z programů výjimečně do výše 80 %. 4 EU má k dispozici čtyři strukturální fondy, ze kterých je možno čerpat finanční prostředky Jsou to : Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství (EAGGF) Evropský sociální fond (ESF) Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství (EAGGF) Tento fond se skládá ze dvou částí. Každá z nich má svůj cíl. Cílem orientační části je podpora modernizace a racionalizace zemědělské výroby. Záruční část se zase soustřeďuje na různá finanční opatření – stabilizace cen, vývozní kompenzace. Evropský sociální fond (ESF) Tento fond byl založen již v roce 1960. Protože se EU potýká s vysokou nezaměstnaností, je právě jeho úkolem pokusit se s ní bojovat a pokusit se jí snížit. Fond se podílí na vytváření nových pracovních míst, na zvyšování kvalifikace zaměstnanců a v neposlední řadě se zaměřuje i na ženy, které se vracejí do zaměstnání a na dlouhodobě nezaměstnané. Z tohoto fondu je možné čerpat finanční prostředky i na podporu školství a na další vzdělávání pedagogů. Toto se však uskutečňuje jen v některých vybraných regionech. Největší část prostředků putuje na snížení nezaměstnanosti mládeže. Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) ERDF začal fungovat v roce 1975, je to tedy fond mladší než sociální fond. Jedná se však o největší fond, co se týče množství finančních prostředků, které jsou členským zemím k dispozici. Hlavním úkolem tohoto fondu je snižování rozdílů ve vývoji

4

Regionální politika, Fondy Evropské Unie, http://www.strukturalni-fondy.cz

11

jednotlivých regionů. Finance plynou na podporu výrobních investic , k rozvoji malého a středního podnikání, na zlepšení infrastruktury a na podporu služeb a cestovního ruchu. Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG) Tento fond je nejmladší a vznikl až v roce 1994. V roce 2000 byl zařazen mezi strukturální fondy. Jeho cílem je podpora přímořských regionů a restrukturalizace rybářství. Fond soudržnosti Jedná se o velmi důležitý fond, často nazývaný též jako Kohezní fond, nelze ho však řadit mezi fondy strukturální. Je fondem doplňkovým. Jeho úkolem je posílit hospodářskou a sociální soudržnost států EU. Oblasti, na které jsou z tohoto fondu čerpány prostředky, jsou hlavně životní prostředí a infrastruktura – transevropské dopravní sítě v členských zemích, jejichž HDP je nižší než 90 % EU. To se týká všech nově přistoupivších zemí EU. Do roku 2004 tento fond poskytoval finanční prostředky Irsku, Portugalsku, Španělsku a Řecku. U nás pomoc z tohoto fondu navazovala přímo na předvstupní pomoc, která byla realizována prostřednictvím předvstupního nástroje ISPA. 5 Ze strukturálních fondů Evropské Unie jsou taktéž financované takzvané Iniciativy EU. EQUAL – tento program je zaměřena na odstraňování diskriminace na trhu práce, je financován z Evropského sociálního fondu URBAN – sem spadají projekty na obnovu měst, finanční prostředky jdou z ERDF, Česká republika může čerpat z tohoto programu od letošního roku – 2007 LEADER+ – jako je URBAN zaměřen na města je LEADER zaměřen na venkov, konkrétněji na jeho podporu a rozvoj. Financování projektů probíhá přes EAGGF. Česká republika opět může čerpat z tohoto programu od 1.1.2007. Česká republika musela vytvořit Místní akční skupiny, jejichž existence je nutnou podmínkou pro čerpání z daného programu. 6

5

Regionální politika, Fondy Evropské Unie, http://www.strukturalni-fondy.cz

6

Regionální politika, Fondy Evropské Unie, http://www.strukturalni-fondy.cz

12

Posledním zmíněným programem je INTEREG III – tento program je rozdělen do třech skupin. Česká republika mohla čerpat z tohoto programu už v roce 2004 a od roku 2004 do roku 2006 měla přiděleno 60,9 milionů EUR. Finance na tento program plynou z ERDF. Jednotlivé skupiny jsou: INTERREG IIIA – je nástupcem předvstupního programu Phare. Do této části INTERREG IIIA plyne až 80 % celkových financí přidělených programu INTERREG. Vhodnými statistickými jednotkami jsou NUTS III, což jsou území dnešních krajů. Nepatří sem však všech 14 krajů. Tento program není určen pro kraj hlavního města Prahy a pro kraj Středočeský. Zaměřuje se na přímou přeshraniční spolupráci. Z tohoto důvodu se diskutuje návrh, aby území okresu, které mají přímou hranici s jinou partnerskou zemí dostaly prostředky programu až ve výši 80 % a pro zbytek území by bylo určeno ostatních 20 %. INTERREG IIIB – tato část je zaměřena na transnárodní spolupráci, na financování projektů realizovaných v této části je přiděleno 16 % částky vyhrazené pro INTERREG jako celek. INTERREG IIIC – tato skupina je zaměřena na spolupráci mezi jednotlivými regiony, na tuto skupinu už zbývají jen 4 % z celkové částky programu INTERREG Program INTERREG má ještě doprovodné programy. Těmi jsou například INTERACT a ESPON a jsou financovány v rámci INTERREG IIIB a INTERREG IIIC (Andrýsek, 2006). 7 Pro roky 2007 – 20013 stanovila Evropská Unie tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti: a) Konvergence - podpora růstu a tvorby pracovních míst v nejméně rozvinutých členských zemích a oblastech. Za nejméně vyspělé regiony se považují ty, které mají HDP nižší než 75 % průměru EU, zde plynou dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj a z Evropského sociálního fondu. Jednotky – regiony – jsou zde nazývány NUTS 8 II. V rámci tohoto cíle se ale objevuje také pojem „phasing – out“. Jedná se v tomto

7

Regionální politika, Fondy Evropské Unie, http://www.strukturalni-fondy.cz

8

NUTS jsou statistické územní jednotky Evropské Unie

13

případě o regiony, které byly postiženy tzv. statistickým efektem. Ten spočívá v tom, že když se Evropská Unie rozšířila o země střední a východní Evropy, snížil se evropský průměr jako takový. Tudíž některé regiony přesáhly hranici nad 75 % a už by nedosáhly na finanční prostředky, aniž by se v reálu změnila jejich ekonomická výkonnost. b) Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost – regionální programy pro regiony a orgány regionální správy podporující ekonomické změny v průmyslových, městských a venkovských oblastech, do tohoto cíle spadají regiony, které nespadají do cíle Konvergence, jedná se tudíž o regiony, kde je HDP vyšší než 75% průměru EU. Protože je hlavní město Praha bohatý region, má jako jediný region soudržnosti České republiky

nárok

realizovat

programy

pomoci

v rámci

cíle

Regionální

konkurenceschopnost a zaměstnanost. Aby byla tato oblast konkurenční, je třeba zlepšit její městské prostředí. Velmi důležitou roli hraje zkvalitnění dostupnosti dopravních a telekomunikačních služeb. Co se týče zaměstnanosti , jedná se v tomto programu hlavně o rozvoj trhu práce, podporu kvalifikované pracovní síly a v neposlední řadě integraci vyloučených skupin obyvatelstva. c) Evropská územní spolupráce - podpora harmonického a vyváženého rozvoje na území Unie. Mezi jeho priority patří například řízení vodních zdrojů, životní prostředí. Tento cíl je financovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj V rámci těchto tří cílů budou v jednotlivých programech přidělovány finanční prostředky. Pro každý cíl jsou určeny jiné dotační programy či fondy. 9 Ad a) Tematické operační programy např. jsou: OP Podnikání a inovace OP Životní prostředí OP Doprava OP Vzdělání pro konkurenceschopnost Tematické operační programy se budou realizovat ve všech regionech soudržnosti – regiony NUTS II, z těchto programů je vyčleněn region hlavní město Praha, který má své vlastní programy. Odpovědnost za realizaci operačních programů nese věcně

9

Hlavní cíle, Evropská Komise, http://www.ec.europa.eu

14

příslušný ministerský resort. Například tedy za Operační program Životní prostředí odpovídá ministerstvo životního prostředí. Regionální operační programy např. jsou: ROP NUTS II Jihovýchod ROP NUTS II Severozápad ROP NUTS II Severovýchod Regionální operační programy (ROP) byly vytvořeny v návaznosti na systém sektorových programů. Jejich pomoc je směřována na konkrétní region a to napomáhá k vyváženému rozvoji daného území. Celkový záměr ROP je pomoc k urychlení rozvoje jednotlivých regionů České republiky. Klade si za cíle zvýšit konkurenceschopnost jednotlivých regionů, nabídnout obyvatelům vyšší kvalitu života. Samozřejmě tyto programy mají i dílčí cíle , mezi které patří například zlepšení infrastruktury, která je velmi důležitá při nalákaní investorů do daného regionu, zvýšení podílu cestovního ruchu na hospodářské prosperitě regionu – cestovní ruch s sebou nese samozřejmě nové pracovní příležitosti. Ad b) OP Praha Konkurenceschopnost OP Praha Adaptabilita Řídícím orgánem nesoucím zodpovědnost za tyto programy jsou hlavní město Praha a ministerstvo práce a sociálních věcí. Ad c) např.:

INTERACT II ESPON 2013 OP Přeshraniční spolupráce – se sousedícími zeměmi či regiony

Největší finanční obnos připadne právě na přeshraniční spolupráci. V letech 2007 – 2013 bude uskutečněno pět OP Přeshraniční spolupráce. V těchto programech se jedná o podporu hospodářské a sociální integrace příhraničních území. Cílem je odstranit jednotlivé bariéry. Je zde snaha propojit řadu činností mezi jednotlivými regiony. Jednalo

15

by se o kulturní spolupráci, společnou péči o přírodní bohatství a opět o rozvoj cestovního ruchu (Machovská Kateřina 2007) . U těchto programů je řídícím orgánem ministerstvo pro místní rozvoj.

1.5. Dokumenty potřebné pro čerpání z fondů Národní rozvojový plán Strategickým dokumentem pro období 2007 – 2013 je Národní rozvojový plán České republiky (NRP). Týká se realizace programů fondů Evropské Unie v regionech ČR v rámci hospodářské a sociální soudržnosti. Je zde uvedeno i zaměření jednotlivých programů pomoci a jejich realizace na národní úrovni. Je zvykem, že daný dokument obsahuje makroekonomickou i regionální analýzu sociálně ekonomických problémů statistických jednotek NUTS II. Na toto období navrhlo ministerstvo pro místní rozvoj 24 operačních programů, v rámci kterých by Česká republika mohla čerpat ze strukturálních fondů. Na minulé období byl navrhován podobný počet programů, ale na základě rozhodnutí Evropské komise musel být počet programů značně omezen. O tom kolik finančních prostředků poteče do jednotlivých programů rozhoduje vláda. Poté, co je NRP vypracován, je projednáván s orgány Evropské komise. Po projednání je zhotoven další dokument Rámec podpory Společenství, který má podobu smlouvy mezi vládou státu, která žádá o pomoc a Evropskou komisí. Příprava NRP je velice časově náročná a Česká republika začala již v roce 1999. Ukazuje to i na to, jak je daná země připravena na čerpání prostředků z fondů EU. 10

Národní strategický referenční rámec Povinností každého státu Společenství je vyhotovení Národního strategického referenčního rámce (NSRR). Tato povinnost je definována v Nařízení Rady č. 1083/2006 ze dne 11.7.2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj,

10

Finanční podmínky přistoupení České republiky k EU, Česká národní banka, leden 2003,

http://www.businessinfo.cz/

16

Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení č. 1260/1999. Jak už jsem výše uvedla NSRR vychází z Národního rozvojového plánu České republiky. NSRR provádí analýzu, ve které jsou popsány nejen silné stránky České republiky, které je nutno ještě posilovat, aby naše republika byla více konkurenceschopná, ale i slabé stránky, které by nám mohly překážet na cestě k udržitelnému růstu ekonomiky. Věnuje se též strategickým cílům a operačním programům pro roky 2007 – 2013. Stručně je zde popsáno všech 24 operačních programů. Vláda schválila NSRR v červnu 2006 a v polovině července jej předložila Evropské komisi, která rámec zhodnotila. Pozitivně bylo ohodnoceno zpracování sociologické analýzy a SWOT analýzy. Jedním z problémů, který nám byl vytknut, je možnost překrývání se akcí u operačních programů a jejich priorit. Bylo navrženo, aby aktivity byly jasně vymezeny a nebylo pochyb, v rámci jakých programů budou podporovány. Měli bychom se více zaměřit na zjednodušení finančních toků. Je zde obava, že nebudeme schopni dostatečně a efektivně čerpat ze strukturálních fondů. Evropská Komise nám též vytkla pozdní dodání tohoto dokumentu, Na tom se podepsala vládní krize, která nastala po volbách, které skončily patem. Nynější ministr se snaží časový skluz dohnat a NSRR bude snad schválen do konce května 2007. Následující tabulka ukazuje, jak jsou na tom ostatní země Unie při předkládání NSRR a jeho schvalování. Je důkazem, že naše země předložila tento dokument opravdu jako jedna z posledních a to v době, kdy už ho některé členské země měly dokonce schválen. 11 tab. č. 2: Schvalování strategických dokumentů v členských státech

11

Počet obyvatel v

Datum předložení NSRR a

Datum schválení

Země

mil.

OP

NSRR

Bulharsko

7,97

16.1.2007

Belgie

10,51

7.2.2007

ČR

10,36

5.3.2007

Dánsko

5,45

29.11.2006

16.4.2007

Národní strategický referenční rámec ČR 2007 – 2013, Ministerstvo pro místní rozvoj, prosinec 2006,

http://www.strukturalni-fondy.cz

17

Německo

82,43

23.1.2007

2.5.2007

Estonsko

1,32

5.2.2007

Irsko

4,06

5.3.2007

Řecko

10,65

26.1.2007

28.3.2007

Španělsko

40,39

8.2.2007

7.5.2007

Francie

62,75

21.12.2006

Itálie

58,13

2.3.2007

Kypr

0,78

21.12.2006

Lotyšsko

2,36

3.11.2006

Litva

3,59

12.12.2006

Lucembursko

0,47

5.3.2007

Maďarsko

9,98

24.11.2006

7.5.2007

Malta

0,4

21.11.2006

20.12.2006

Nizozemsko

16,49

18.12.2006

Rakousko

8,19

31.10.2006

4.4.2007

Polsko

38,62

7.12.2006

7.5.2007

Portugalsko

10,84

1.2.2007

Rumunsko

22,31

31.1.2007

Slovinsko

1,93

16.2.2007

Slovensko

5,44

21.12.2007

Finsko

5,23

2.2.2007

Švédsko

9,02

5.2.2007

UK

60,61

11.12.2006

7.5.2006

26.4.2007

zdroj: New Programming Period 2007 – 2013, , přístup z internetu: http://ec.europa.eu/regional_policy/newsroom/pdf/scoreboard070507.pdf dne 21. 4. 2007

18

1.6. Způsoby financování Financování projektů je velmi důležitý prvek v plánování a někdy může být i rozhodující, zda daný projekt uskutečnit či ne. Evropská Unie nám sice poskytuje finanční prostředky ze strukturálních fondů, ale ne předem, jak by se leckomu mohlo zdát logické, nýbrž zpětně a samozřejmě ne v plné výši projektu. Ze strukturálních fondů probíhá spolufinancování, jehož hranice jsou přesně vymezeny. Je více aspektů, které určují v jaké míře spolufinancování probíhá. Jako jedna z povinných příloh k žádosti o grant je i doložení skutečnosti, že žadatel má zajištěno financování svého projektu v celé jeho výši. Pravdou ale je, že i Evropská Unie si uvědomuje složitost financování a snaží se najít řešení. Značných změn tato oblast dostála k 1.1.2006. Kdy se dotace z EU staly součástí rozpočtů jednotlivých ministerstev. Příjemce dotací dostane své finanční prostředky ještě před tím, než jsou z Unie poukázány zodpovědnému ministerstvu. Díky tomuto kroku mohou lidé dostat své prostředky až o tři měsíce dříve. Jak jsem psala výše neposkytuje EU finanční prostředky předem. Ale i zde se chystají změny a to zásadní. Nebude se tedy financovat zpětně, ale průběžně, což je velký krok kupředu. Znamená to, že bude moci docházet k proplácení projektů během jejich realizace, tedy po uzavření jejich věcných/časových etap. Dochází k takzvané etapizaci projektu. Míra spolufinancování se v Programu rozvoje venkova pohybuje mezi 55 % až 80 %. Pokud budeme brát průměr, vychází na Evropskou Unii cca 78 % a na veřejné zdroje 22%. Z Evropského fondu regionálního rozvoje (EFRR) je maximální podíl prostředků 75% výše celkových výdajů projektu. Ze státního rozpočtu může přitéci suma maximálně 5 % celkových výdajů. Žadatel však musí zajistit spolufinancování ve výši 25 % a to z důvodů, že právě těch 5 % ze státního rozpočtu není jistých, není na ně žádný právní nárok. V rámci tohoto fondu jsou finanční prostředky vypláceny zpětně, to znamená, že žadatel si musí zajistit 100 % předfinancování. 12 To samozřejmě pro mnoho subjektů není úkol nikterak snadný. V tomto případě přicházejí s pomocí bankovní ústavy, téměř každý z nich má dnes ve své nabídce produkty, které pomáhají řešit tuto situaci. Je velmi

12

Finanční podmínky přistoupení České republiky k EU, Česká národní banka, leden 2003,

http://www.cnb.cz

19

komplikované říci, který z bankovních domů nabízí lepší produkt či služby. Tyto poskytované služby jsou značně individualizované, a proto nelze uvádět moc konkrétních údajů. Pokud by chtěl žadatel přeci jen nějaké srovnání, nezbývá mu nic jiného, než obejít bankovní domy, předložit svůj projekt a vyčkat, co mu banka nabídne. Dotace jsou pro banku velice výhodné. Pokud chce nějaký subjekt čerpat z fondů, Evropská Unie poskytne finanční prostředky bance, která s nimi může hospodařit. Obce by ale ocenily, kdyby prostředky plynuly přímo k nim a ne přes banku. Nejen bankovní domy se podílejí na spolufinancování, ale i stát pomáhá v této oblasti. Otázkou je, zda si může stát dovolit vynaložit tolik finančních prostředků z veřejných rozpočtů na spolufinancování, aby vyčerpal veškeré prostředky, které máme k dispozici. Možnosti státu jsou do jisté míry omezeny kritérii, které stanovila EU, abychom mohli vstoupit do eurozóny a dále ještě mandatorními výdaji, které se snaží současná vláda nějakým způsobem seškrtat. O proti rokům 2004 – 2006 má naše republika nyní k dispozici až čtyř násobek finančních prostředků. To ale zároveň znamená, že zde bude značný nárůst požadavků na spolufinancování z veřejných rozpočtů. Celková požadovaná suma na státu je pro roky 2007 – 2013 128 miliard korun. Poměrně značný problém bude asi představovat spolufinancování pro kraje, které se budou muset zadlužit. Ing. Evžen Tošenovský hejtman Moravskoslezského kraje se vyjádřil k tomuto tématu takto: „Do republiky by mohlo přicházet přes 100 miliard korun ročně, což by v průměru mohlo znamenat prostředky ve výši až 9 miliard korun na jednotlivé kraje. To by zároveň představovalo náklady na spolufinancování ve výši až 3 miliardy korun. Bez systémového řešení tohoto problému ze strany státu by to nutně přineslo neúnosné zadlužení. Kraje ani obce na něco takového nemají a může to znamenat velké propady v rozpočtech.“ . 13

13

Tisková zpráva ke 4. zasedání Rady Asociace krajů ČR, Kancelář asociace krajů, 24.6.2005

20

2. Problémy s čerpáním z fondů EU 2.1. Množství programů S čerpáním dotací z fondů Evropské Unie je spojeno mnoho problémů. Je to nekončící příběh. Dle mého názoru, je základním problémem složitost čerpání a počet fondů k tomu určených. Za množství programů jednoznačně nesou zodpovědnost předchozí vlády, které toto měly na starost. Naše republika má 24 programů, v rámci kterých může čerpat dotace. Máme jich nejvíce z celého Evropského Společenství. Podobně jako my je na tom v počtu programů ještě Polsko. I když by se odečetly programy pro Prahu a pro přeshraniční spolupráci, zbývá ještě sedm regionálních a osm sektorových programů. Na opačné straně pomyslné stupnice stojí naopak Španělsko, které má operační program pouze jeden. Příklad bychom si ale mohli vzít z Portugalska, které mělo nejprve 60 operačních programů, v dalším období je snížilo na 18 a do budoucna by chtělo mít také pouze 1. (Vilamová, 2005) S vysokým počtem programů souvisí i náklady na počet pracovníků jednotlivých řídících orgánů. Nejde o malé náklady. Jak uvedl ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek na technickou asistenci připadne až 4 % prostředků což je neuvěřitelných 29,6 miliardy korun. Pokud by byl počet programů nižší mohlo by se ušetřit až polovina na těchto nákladech. 14 Evropskou komisí je nám vyčítána nejednoznačnost programů a také to, že se navzájem překrývají. Naše republika má například dva programy zaměřené na inovace. Jeden z nich spadá pod ministerstvo průmyslu a ten druhý pod ministerstvo školství. Česká republika se zavázala Komisi, že tento problém vyřeší prostřednictvím mechanismů, které překrývání zamezí. Evropská Komise jednoznačně tlačí na to, aby operačních programů bylo co nejméně. Je to velice racionální, protože takovýmto složitým dělením nic nezískáme, jedině si stavíme nové a nové bariéry a celou věc komplikujeme. Hrozilo zde nebezpečí, že představitelé 14

Ministr Jiří Čunek informoval poslance o postupu čerpání evropských fondů, http://www.mmr.cz

21

krajských samospráv by požadovali nahrazení SROPu (Společný regionální operační program) sedmi samostatnými regionálními operačními programy. Z mého pohledu to ale byly nešťastné tendence a zcela v rozporu s tím, co podporuje Evropská Komise. Domnívám se, že kdyby se vlády řídily heslem „v jednoduchosti je kouzlo“ a snažily se problémům předcházet, udělaly by mnohem lépe a toto „kouzlo“ by ocenili všichni žadatelé o finanční příspěvky. Je to tedy výzva na další dotační období, kdy je možno opět sestavit programy, v rámci kterých budeme žádat o dotace. Bylo by zajisté velice vhodné již poměrně brzy zahájit diskusi o počtu a zaměření nových operačních programů a o vymezení, co v jednotlivých programech bude, co bude mít povahu celostátních operačních programů a co bude mít podobu regionálních programů. V této diskusi by ale nemělo také ujít pozornosti téma, jak jednotlivé regiony v minulém období čerpaly a jak čerpají nyní. Ukázalo se, že v minulém období byly některé regiony úspěšnější a jiné méně. Bylo by ale žádoucí, aby všechny regiony čerpaly přibližně stejně. Jak to zatím vypadá, lépe jsou schopny čerpat regiony, kde je vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele. To by ale mohlo mít paradoxně zcela opačný efekt. Mohlo by se stát, že by nám regionální politika nepomáhala snižovat rozdíly mezi regiony, ale ve svém konečném výsledku je prohlubovat. Jednotlivé kraje by se měly zaměřit na analýzu svých silných a slabých stránek a zaměřit se na oblasti, které chtějí a potřebují řešit a na druhou stranu i na oblasti, ve kterých se jim daří a mohly by ještě více akcelerovat díky těmto projektům.

2.2. Nepřehlednost současné situace Pro žadatele je situace značně nepřehledná a nikterak lehká. Mnohdy je odradí zmiňovaná komplikovanost, přebujelá byrokracie a množství stráveného času pouhými přípravami. O tom svědčí i průzkum, který provedla agentura STEM na základě požadavku ministerstva pro místní rozvoj. Osm lidí z deseti si myslí, že žádat o dotace je tak náročné, že to mnoho potenciálních zájemců ani nezkusí. Většina lidí si též myslí, že Česká republika není schopna využívat mnoha možností, které jí fondy EU poskytují. Lidé se domnívají, že informace o fondech nejsou dostatečně konkrétní, věcné, jasné a srozumitelné. (Právo, 27.3.2007) Na lidi se navalilo mnoho informací, ale ty byly většinou pouze hodně obecné. Konkrétní návod a nebo pomoc jak projekt vypracovat chyběl. Administrativa kolem čerpání není záležitost, která by se dala vyřešit za pár dní. 22

Bohužel někdy celý proces může trvat až rok. K urychlení by zajisté pomohlo, pokud by se žádosti mohly podávat elektronicky jako je to v západních zemích. U nás je už možné takto podávat žádosti na ministerstvu průmyslu a obchodu a to v rámci programu Podnikání a inovace. Tento program patří také mezi nejúspěšnější co se týče dosud vyčerpaných prostředků. Toto elektronické podávání žádostí ale musí být jednotné. Jinak by do značné míry ztrácelo na své efektivitě, situace by se zlepšila jen nepatrně. Tato cesta je zajisté pohodlnější a rychlejší. Zaslání žádosti po internetu celé řízení značně zrychluje a je příjemné pro obě strany. Žadatelé se mohou setkat s neochotou a nekompromisností ze stran státních úředníků, kteří lpí na striktním dodržování lhůt. Pokud je nedodrží byť jen o minutu, je jejich projekt mnohdy vyřazen z dalšího výběru. Mnozí z žadatelů berou toto chování za šikanu. Při tom ze strany implementačních orgánů včetně ministerstev a platebních agentur dochází k prodlužování lhůt. Mnohdy se stává , že ani ti, kteří projednávají a schvalují projektovou žádost nedodržují termíny, které sami stanovili. Opravdu by se mohlo zdát, že zde stát šikanuje své občany a to ještě nemluvím o tom, že je často nahlíženo na žadatele o dotace jako na podvodníky a lidi, kteří chtějí zpronevěřit finanční prostředky EU. Ovšem to je pouze subjektivní dojem a nelze s ním příliš argumentovat. Je ale vhodný pro dokreslení zdejší situace. Problémem je, že jsou zde stále nevyjasněné kompetence, za co kdo zodpovídá, mezi jednotlivými orgány při tom probíhá malicherný boj o rozhodovací pravomoci a na druhé straně nikdo z nich nechce nést nutnou zodpovědnost. Již byly slyšet návrhy, že by se měl vytvořit nový orgán, který by měl celou agendu evropských dotací na starost a byl za ni řádně odpovědný. Dle mého názoru by ale zřízení tohoto orgánu trvalo dlouho a efektivnější a jistě finančně méně náročné by bylo, kdyby tuto záležitost na sebe jasně vzalo ministerstvo pro místní rozvoj. S tím by souviselo i jisté navýšení počtu zaměstnanců, ale počet by nebyl tak vysoký jako u zcela nové organizace. Nová organizace se vždy lépe zřizuje než ruší, k druhému uvedenému ani většinou nedojde. Také by bylo nutno tyto potřebné zaměstnance řádně vyškolit. Nejen občané naší republiky ale i Brusel si všiml nedostatečných znalostí našich úředníků, které potom snižují i jejich efektivitu práce. Myslím, že proškolování úředníku bylo ze strany nedostatečné a bylo bohužel podceněno. Jak už jsem se výše zmínila, pokud by mělo být zřízeno pouze jedno kontaktní místo

23

v republice, bylo by zapotřebí poskytnout žadatelům, jak už bylo výše uvedeno, možnost využívání elektronické pošty. Tím by se celý proces značně urychlil a zcela jistě zlevnil.

2.3. Propojení politiky a byrokracie K již zmíněné komplikovanosti a nejednotnosti podávání projektů patří další velký problém a tím je samotné vyhotovení projektu. Sestavení projektů není pro každého jednoduchou záležitostí a toho využívají poradenské firmy, které vyrostly na našem trhu jako houby po dešti. Žadatelům se nelíbí, že kvůli složitosti vypracování si musí najímat tyto poradenské agentury. To v konečném důsledku znamená, že z každého eura, které dostanou z Bruselu, získají 80 centů a zbylých 20 centů dají agenturám. To je celých 20% a to rozhodně není malá částka obzvláště ve finančně náročných projektech.(Hospodářské Noviny, 26.4.2007) V tomto státě je bohužel propojeno opravdu všechno se vším a korupce bují všude. Například případ pana poslance Davida Šeicha. Ten je vlastníkem společnosti, která se zabývá grantovým a organizačním poradenstvím pro programy EU a pomáhá městům a firmám dosáhnout na finanční prostředky z evropských fondů. Je ale poněkud zarážející, že tento poslanec má své místo i ve výboru pro evropské záležitosti a ovlivňuje tak, jakým způsobem bude Česká republika čerpat peníze z Evropské Unie. Očividně zde dochází ke střetu zájmů. Jde o to, že tento poslanec se dostává k informacím, které řadový občan nemůže získat a to mu poskytuje určitou výhodu. David Šeich tvrdí, že veřejný zájem nikdy porušen nebyl. O tom ale objektivně může rozhodnout až soud. (Lidové Noviny 9.5.2007) Toto je ale jen jeden z případů. Dalším důkazem propojení politiky s dotacemi je i fakt, že někteří politici se účastní rozhodování o projektech a pokud se ho neúčastní přímo, mohou ho ovlivnit i vlivem na výběr hodnotitelů. Ti mnohdy nerozhodují na základě kvality projektu, ale přednostně podle svého zájmu. Politici mohou ovlivňovat fungování sekretariátů regionální rady se zaměřením pouze na problémy a potřeby daného kraje. Týká se to hlavně regionů soudržnosti sdružujících dva a více krajů. V tomto případě se jedná hlavně o projekt INTEREG III A. Neliší se tak jejich chování od toho v poslanecké sněmovně při schvalování státního rozpočtu, kde každý „kope“ za svou osobu a za své zájmy. Dalším rozporem je nestejné vyhotovení hodnocení stejného projektu. Každý hodnotitel, ač chce či nechce, vkládá do hodnocení svůj subjektivní názor, hodnocení projektu se tedy od 24

sebe může lišit. Jistě že toto je normální, lidské bytosti nejsou stroje, ale přeci jenom cílem by měl být stav, kdy se hodnocení mezi dvěma a více hodnotiteli bude lišit minimálně. Aby tohoto cíle mohlo být dosaženo, bylo by dobré dle mého názoru standardizovat přístupy jednotlivých hodnotitelů. S tím úzce souvisí vzdělanost těchto odpovědných osob. Bylo by vhodné, kdyby hodnotitelé absolvovali odborná školení, kde by se představily právě standardy hodnocení. Tím by byly nastaveny parametry, kterých by bylo nutno se držet. Jednalo by se ale o průběžné školení, nikoli o jednorázovou akci a to na základě probíhajících změn v systému. Státní zaměstnanci jsou často toho názoru, že jim postih nehrozí. Ve většině případů je tomu opravdu tak. Pokud by ale u některých hodnotitelů nastávaly problémy opakovaně, bylo by záhodno je z funkce odvolat. Tím by na sebe převzali částečně i zodpovědnost, která by vedla k efektivnějšímu rozhodování a snížilo by se i riziko korupce, protože daný úředník by byl i pod potřebnou kontrolou. Jsem toho názoru, že politici by vůbec neměli mít možnost zasahovat do rozhodování o přidělování dotací a všeobecně by bylo dobré politickou moc co nejvíce oddělit od této oblasti. Můžeme se setkat i s tím, kdy kraj poskytuje poradenství, přijímá žádosti, nechává je vyhodnocovat a v neposlední řadě rozhoduje o jejich schválení. Znepokojivé o to více je, pokud je v tomtéž programu žadatelem o dotace. To je opět jasný důkaz střetu zájmu. Problematika střetu zájmu je sice hodně diskutovaná, avšak koncepčně

a

strategicky dlouhodobě neřešená. Jak se na to asi dívají ostatní žadatelé, pokud jejich projekt není schválen, je to pro ně značně demotivující. Obrana vůči takovému jednání je velmi složitá, protože dané skutečnosti se velmi těžko dokazují. Dle mého názoru by zde legislativa měla být ještě více konkrétnější, aby opravdu nedocházelo ke střetům zájmů. Ale o tom, že naše legislativa není bez nedostatků nikdo nepochybuje a o tom, že žijeme kdesi v kocourkově také ne. Jinak by asi nebylo ani možné, aby naše legislativa šla proti doporuční Evropské Komise. Existuje totiž omezení pro školy a zařízení školního typu, které říká, že tyto subjekty nemohou připravovat projekty s partnery z podnikatelského sektoru. To tedy znamená, že pokavad by škola chtěla například modernizovat svůj vzdělávací program, nemůže si vzít

za obchodního partnera úspěšnou firmu

z odpovídající oblasti, která by se mohla podílet na přípravě programu. Je známo, že tyto programy vznikají na základě požadavků trhu práce. Omezení spočívá v tom, že škola, jejímž zřizovatelem je kraj, nemůže převést část nákladů na tuto firmu.Evropská Komise 25

podporuje a doporučuje členským zemím právě vzájemnou spolupráci mezi privátním a veřejným sektorem. Vše je zcela logické a není na tom nic k nepochopení. V tomto případě by totiž docházelo k tomu, že by školy produkovaly absolventy, kteří budou žádaní na trhu práce a nebude tedy problém s jejich uplatněním. Co víc by si mohla každá vláda přát, než úspěšné absolventy, kteří jsou na daném trhu práce poptáváni. Nikdo není poškozen, obě strany na tom vydělají a pro stát je to efektivní. Jistě je pro něj tato situace lepší, než kdyby musel směřovat finanční transfery absolventům hledajícím práci. Vláda by měla doporučení Komise brát vážně a měla by být předložena novela zákona, která by toto omezení rušila. V takovýchto případech by mohlo docházet k tomu, že daná firma, která by se podílela na programu školy by si mohla vybírat budoucí zaměstnance a to je motivační jak pro ni, tak pro samotné studenty. Tato praxe běžně funguje na západě a u nás ji už můžeme vidět na vysokých školách. Proč by to tak ale nemohlo být i na úrovni nižšího vzdělání. To by zajisté motivovalo studenty vycházející ze základních škol vybírat si tyto obory. Již dnes je neuspokojená poptávka na českém trhu po řeznících a i jiných učňovských oborech. Ti jsou dnes velmi poptáváni i v zahraničí a to za mzdu více než lákavou.

2.4. Svépomoc Dotace poskytované Evropskou Unií by měly řešit regionální rozdíly. Mezi ty samozřejmě patří i nezaměstnanost. Přijde mi tedy paradoxní, že v případě čerpání prostředků z Evropské Unie nelze využít při realizaci projektu svépomoci. Na venkově je mnoho nezaměstnaných. Až z 80 % se jedná o dlouhodobě nezaměstnané, tedy o lidi, kteří nepracují déle než rok. To značně zatěžuje státní rozpočet. Dlouhodobá nezaměstnanost je pro lidi samotné velmi frustrující a ztrácejí naději, že ještě někdy nějakou práci získají. Může dojít k sociálnímu vyčlenění ze společnosti a na toto vyloučení se váže i zvýšené riziko výskytu kriminality. Mnoho z těchto nezaměstnaných by práci v místě bydliště nebo blízko něj uvítali. Ušetřili by tak náklady na dojíždění do zaměstnání, které mohou být znatelné. To, že by mohli pracovat v obci, by pro ně bylo jistě i pohodlné i motivační. V rámci rozvoje venkova by bylo jistě vhodné zaměstnat místní obyvatele. Je velice nákladné vozit si odborníky jako tesaře, zedníky z měst a platit jim dopravné, stravné a další náklady spojené s jejich dojížděním. Mnohem 26

efektivnější by bylo, zaměstnat „domácí obyvatele“. Na venkově se týká nezaměstnanost většinou lidí se základním vzděláním nebo lidí vyučených v oboru a právě ti by se mohli uplatnit v rámci těchto projektů, najít tak znovu práci a přestat být závislí na sociálních dávkách integrovat se opět do společnosti. Ještě by na tom tedy stát vydělal, respektive ušetřil na výdajích na sociální politiku. Jedním z cílů regionální politiky je přeci pokus o plnou zaměstnanost, zvýšení kvality práce i její efektivity. Tento krok nemožnosti využití svépomoci k tomu ale nijak nepřispívá, spíše podporuje šedou ekonomiku. Možnost svépomoci by tedy především ocenila občanská sdružení, kterým by mohly klesnout náklady na práci a zajisté i místní obyvatelé, pro které by to byla vhodná příležitost.

2.5. Nadhodnocování projektů Na to navazuje i další problém a to je neustálá změna podmínek během žádání o dotace. Již výše jsem uvedla, že takováto akce se neuskuteční během pár dní, ale trvá několik měsíců. Samotná realizace projektu může trvat i několik let. Častým jevem negativně ovlivňující žadatele jsou opakované změny podmínek pro podávání projektů. Nebylo výjimkou, že se plánované změny zveřejnily na webových stránkách jednotlivých ministerstvech jen několik dnů před vypršením termínu pro podání projektu. Zde se v žádném případě nejedná o rovné podmínky. Proto by bylo dobré, kdyby základní podmínky zůstaly neměnné a nebo se udávaly s dostatečným předstihem. Pokud se během této doby například zvýší minimální mzda, může to mít značný vliv na náklady projektu. Týká se to především rozvoje venkova, kde se mzdy pracovníků pohybují právě okolo hranice minimální mzdy a její zvýšení tedy může vyvolat prodražení projektu. Nebo se mění české zákonodárství a s tím je bohužel spojeno zvýšené množství administrativy, které s sebou také nese značné náklady. Protože jsou si toho žadatelé vědomi, navyšují své rozpočty již při sestavování. Nejde při tom ale o nějaké malé navyšování. Projekty jsou při tom posuzovány buď zaměstnanci ministerstev či různých agentur, které byly zřízeny ministerstvy. Jeden příklad ze stavebnictví za všechny: Výše zmíněné agentury fakturují za ekonomické projekty minimálně 10% z investičních nákladů. Pokud bychom vzali částku 10 milionů, jedná se o jeden milion korun. Stavební projektant si dle honorářového řádu může účtovat od 2 % do 6,5 % z investičních nákladů. V našem případě je to z 10 milionů 200 až 650 tisíc. Na jeho profesi stavebního 27

řešení přitom připadne 30 % , tj. při maximální částce 650 tisíc činí 30 % 195 tisíc. Pro profesi ekonomického vyhodnocení stavby se vždy počítalo 1,5 – 3 % z ceny stavebního projektu. Tato částka se tedy pohybuje při 250 tisících v rozmezí mezi 3 až 6 tisíci korun. Pokud vezmeme horní hranici 650tisíc dostaneme částky 9 750 až 18 tisíc. Na tomto základě můžeme zjistit, že předražení projektů se pohybuje do milionu asi 300krát a nad 1 milion 55,5krát. To je výrazné navýšení. Smlouvám k těmto ekonomickým projektům se slangově říká „provizní smlouva“. České zákonodárství ale nezná tento pojem, tudíž se z toho dá vyvodit, že se jedná o smlouvu korupční, která je založena na volné tvorbě cen s tím, že tyto prostředky slouží k „zajištění“ dotace. Zisk končí na účtech lidí, kteří zasedají v různých komisích. (Horník, 2006) Několik těchto případů bylo předloženo i na zodpovědná ministerstva, ale bohužel není politická vůle tyto problémy řešit. Korupce je opravdu všudypřítomná a je těžké se sní vypořádat. Já jsem v tomto směru skeptická. Podle mě se dá s korupcí bojovat jediným způsobem a to tak, aby lidé věřili tomu, že korupce je něco nesprávného a nečestného. To ale není rychlý proces, právě naopak. Je to na desetiletí.

2.6. Nejednotnost zadávání Není problémem jen to, že se podmínky stále mění, ale dalším přidruženým problémem je, že každé ministerstvo pro určitý program požaduje zcela něco jiného. Není tu jednotná metodika, chybí zde závazná stanoviska zprostředkujících subjektů a finančních úřadů, což značně komplikuje práci jednotlivým žadatelům. Hlavní otázkou zde je, jaké výdaje mohou být považovány za uznatelné a které ne. Jak konstatoval bývalý ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič: „Stává se, že názor finančních úřadů na uznatelnost vynaložených výdajů se liší od názoru řídících orgánů. Spolupracujeme s ostatními řídícími orgány na přípravě manuálu způsobilých výdajů, který bude předložen vládě České republiky.“ 15 Komplikovanost opravdu proplouvá celým systémem. Čím více bude dokumentů, čím více bude manuálů, tím více se v nich běžní lidé budou ztrácet, tím více úsilí je vše bude stát a tím více budou celou situací 15

VÍŠKOVÁ,Jana: Nová opatření urychlí čerpání peněz z fondů EU - Peníze na projekty půjdou průběžně,

Ministerstvo pro místní rozvoj, 22.11.2006

28

odrazováni. Je tedy opět zřejmé, že před nám stojí nelehký úkol, který potřebuje širokou politickou podporu a tu není snadné získat. Pro zajímavost bych zde ráda reprodukovala zajímavý výzkum na téma fondy a programy EU, který provedla Česká podnikatelská reprezentace při EU a portál BusinessInfo.cz na podzim roku 2005. Ankety se zúčastnilo 333 středních a malých firem, při čemž největší zastoupení měly firmy z oblasti služeb a necelou třetinu tvořily výrobní firmy. Cílem průzkumu bylo zjistit, jaké znalosti a zkušenosti mají české firmy s čerpáním dotací z Evropské Unie a jejich názory na to, jak by se mělo postupovat v budoucnosti. Na otázku, zda firmy projevují zájem o dotace, odpovědělo 94 % respondentů, že ano. Jestli mají ale s dotacemi zkušenost, mohlo kladně odpovědět už jen 54 %. Žádná z firem nemohla říci, že by byla 100 % úspěšná při předkládání projektů komisi. Více jak polovina z nich říká, že neúspěch nebyl z důvodu nekvalitního projektu, ale z důvodu vyčerpání veškerých finančních prostředků. Hned za tímto důvodem byly uváděny ještě netransparentnost ve výběru projektů a špatně nastavená kritéria pro výběr projektů. Firmy všeobecně vnímají dotační programy pozitivně. Díky nim mohou realizovat projekty, které by jinak uskutečnit nemohly a nebo jen v minimální míře. Vnímají tuto pomoc jako potřebnou pro překlenutí regionálních rozdílů a pro podporu hospodářského rozvoje. Jejich povědomí a informovanost o těchto programech je na vysoké úrovni. Jednoznačně vedou strukturální fondy nad komunitárními. Přes 50 % respondentů uvedlo, že zná Operační program průmysl a podnikání a Operační program rozvoj lidských zdrojů. Předvstupní programy jako byly Phare nebo SAPARD znalo 45% dotázaných. Z komunitárních programů byly pro podnikatele nejznámější programy podporující rozvoj lidských zdrojů jako jsou Leonardo nebo Sokrates. Z tohoto výzkumu je patrné, že české firmy se dobře orientují v rámci strukturálních fondů, ale často zapomínají na to, že existují i jiné fondy, které jsou spravované centralizovaně a to většinou přímo Evropskou Unií. Jsou samozřejmě věci, které by čeští podnikatelé rádi změnili. Jedná se o období 2007 – 2013. Jednalo by se především o jasnější vymezení pravidel, podmínky jednotlivých programů by měly být známy s dostatečným předstihem, aby se na ně 29

podnikatelé mohli dobře připravit. Měla by zde být snaha udělat podmínky co nejjednodušší a sjednotit je pro jednotlivé programy, aby manažeři nemuseli zdlouhavě zjišťovat podmínky každého programu zvlášť. Problémem komunitárních programů je to, že je vyžadován určitý počet partnerů, kteří musí být navíc z různých členských zemí. Pozitivní informací tohoto výzkumu je, že jednoznačnou prioritou firem by bylo financování v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Do těchto oblastí by investovalo 71% dotázaných, další oblastí by byl vývoj lidských zdrojů. Jako hlavní zdroj informací používají podnikatelé internet všeobecně a to z celých 60 %, nejnavštěvovanější stránky jsou ministerstva pro místní rozvoj a dále www.strukturalni-fondy.cz, dalšími významnými zdroji jsou všechna ministerstva a agentura CzechInvest. Oproti tomu poměrně malou roli hraje denní tisk nebo odborný tisk. 16

16

Výsledky průzkumu na téma fondy a programy Evropské unie, Euractiv.cz, 22.12.2005,

http://www.euractiv.cz

30

Závěr Je zřejmé, že názory na regionální politiku se budou stále různit a nikdy nedojde k jejich sjednocení. Jedni si myslí, že dotace škodí trhu a je to ničení konkurence, druzí se domnívají, že je to správný nástroj, jak pomoci slabším. Myslet si o jednotlivých názorech můžeme cokoli. Jedno je z mého pohledu ale zcela jasné, pokud už nám někdo nabízí pomoc, bylo by hloupé ji nevyužít. V tomto případě, pokud nám pomoc nabízí Evropská Unie v podobě dotací ze strukturálních fondů v rámci regionální politiky, měli bychom se té příležitosti chopit co nejlépe a pokusit se využít co nejvíce finančních prostředků. Rozhodně nám to může pomoci a nevidím jediný důvod, proč si myslet, že by tomu mohlo být opačně. Cílem mé práce bylo analyzovat problémy, které má naše republika při čerpání dotací z fondů a pokusit se najít nějaká řešení. Ať už se jednalo o počet jednotlivých programů nebo boj s přebujelou byrokracií či legislativní nedostatky. Sama podstata výše popsaných problémů nabízí většinou logické možnosti jejich řešení. Jejich společným jmenovatelem je zjednodušení stávajícího systému na všech úrovních. Tím je vytvoření jednoho místa, kde by byl nejen zájemce o informace, ale i přímo žadatel o evropské peníze komplexně obsloužen a zavedení možnosti podávání žádostí po internetu. Tento krok je nutný zvlášť v situaci, kdy Česká republika se svými 24 operačními programy je téměř unikátem ve složitosti rozdělování evropských peněz v rámci ostatních zemí Unie. Bylo by však nanejvýš dobré, kdybychom se poučili z dnešních problémů a do budoucna se jim pokusili vyvarovat. Vlády se pokoušejí napravovat chyby, které před tím napáchaly, ale je to jen lepení děr. Pokud budeme chtít čerpat efektivněji a snáze, bude nutné změnit celý systém a to zevrubně. Není mi zcela jasné, proč vlády, které připravují jednotlivé programy, nečerpají ze zkušeností okolních států. Při tom je odkud čerpat, co takové Španělsko, Portugalsko nebo Irsko? To jsou země, které vzaly příležitost pevně do svých rukou a vyplatilo se jim to. Už se nejedná o zaostalé státy, ale země jejichž ekonomika je stále silnější a to bezesporu i zásluhou zmíněných dotací. Kdyby tomu tedy tak bylo a vlády čerpaly ze zkušeností, zajisté by se vyvarovaly chybám, které dnes můžeme sledovat. Náš velmi složitý systém ve mě budí ale obavy, že byl vybudován z důvodu, aby mohlo být zaměstnáno co nejvíce státních úředníků a aby rozpočty 31

jednotlivých úřadů mohly být co největší. Ad absurdum by se to mohlo jevit o pokus realizovat umělou zaměstnanost, kde nezáleží na kvalitě, ale na kvantitě. Evropská Unie je velký útvar a řídit ji efektivně není nic jednoduchého. V novinových článcích se stále dočítáme, že Evropská Komise učinila tu a tu změnu, aby obyvatelé Společenství mohli lépe čerpat zdroje. Musím konstatovat, že většina těchto změn jde správným směrem, je nutné v nich pokračovat. Zdá se ale, že v Evropské Unii jsou si toho vědomi. Tyto změny jistě pomůžou i naší republice. Na hodnocení úspěšnosti čerpání dotací ze strukturálních fondů je ještě příliš brzy. Potřebná data k vyhodnocení nejsou k dispozici. Více budeme moci říci z určitostí až po skončení tohoto dotačního období, tedy někdy po roce 2013. Pokud vyjmu předvstupní pomoc, čerpáme z fondů teprve dva roky a to je velmi krátký časový úsek na to, nějak daný projekt hodnotit. Pokud by byl zájem o hodnocení efektivnosti dotací, museli bychom hledat potřebná data v zemích, které jsou již delší dobu členy Společenství. Na úplný závěr bych si dovolila vyslovit jedno přání a to: Snad i české vlády jednou prozřou, že v jednoduchosti je síla a přestane se vše dělat složitě.

32

Seznam literatury: Knihy: EUCKEN, Walter: Zásady hospodářského řádu, 6.vydání, Praha, Liberální institut 2004, ISBN 80 – 86389 – 32 - 4 HINDLS, Richard - Holman, Robert - Hronová, Stanislava a kol.: Ekonomický slovník, 1. vydání, Praha, C.H. Beck 2003, ISBN 80 – 7179 – 819 - 3 HOLMAN, Robert: Ekonomie, 3. aktualizované vydání, Praha, C.H. Beck 2002, ISBN 80 – 7179 – 681 - 6 ROTHBARD, Murray N.: Ekonomie státních zásahů, Praha, Liberální institut 2006, ISBN 80 – 86389 – 10 – 3 VILAMOVÁ, Šárka: Čerpáme finanční zdroje EU,1.vydání, Praha, Grada Publishing 2005, ISBN 80 – 247 – 1194 – X Zdroje z denního tisku: Peníze EU budou dostupnější, Hospodářské Noviny, 29.3.2007 Čunek: Česku hrozí, že bude vracet Bruselu miliony, Hospodářské Noviny, 29.3.2007 Většina lidí je k využívání peněz z unijních fondů skeptická, Právo, 21.4.2007 HOZÁK, Radek: Česko si komplikuje cestu k penězům z Bruselu, Hospodářské Noviny, 26.4.2007 Cestou každé euro o pár centů zhubne, Hospodářské Noviny, 26.4.2007 JELÍNKOVÁ, Martina: Poslanec vydělává na dotacích, Lidové Noviny, 9.5.2007 Pramen: HORNÍK, Tomáš: Připomínky k Evropským dotačním titulům, 2006 Zdroje z internetu: ADÁMKOVÁ, Alena: Miroslav Kalous: Čerpání z EU fondů musí být řízeno z jednoho místa, Ihned.cz, 25.5.2007, přístup z internetu: http://eu.ihned.cz/c4-1008586018533070-H07000_d-miroslav-kalous-cerpani-z-eu-fondu-musi-byt-rizeno-z-jednohomista 33

ANDRÝSEK, Petr: Iniciativy Společenství, Fondy Evropské Unie 28.8.2006, přístup z internetu: http://www.strukturalni-fondy.cz/iniciativy-spolecenstvi HABERLOVÁ, Věra: Redistribuce a dotace: jsou oprávněné?, STEM, 26.3.2001, přístup z internetu: http://www.stem.cz/tisk.php?id=70 KLAUS, Václav: Čistá pozice České republiky vůči EU za rok 2005, přístup z internetu: http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek_tisk.asp?id=eiOy9QBej4X7 Kolektiv autorů: Budoucnost strukturální politiky Evropské Unie, IREAS, o. p. s. 2004,

přístup

z internetu:

http://www.ireas.cz/cz/publikace/sborniky_z_konferenci/params/106.html MAHOVSKÁ, Kateřina: Operační programy, Fondy Evropské Unie 23.2.2007, přístup z internetu: http://www.strukturalni-fondy.cz/operacni-programy MARTÍNEK, Radko: Zpětné financování nahradí průběžné, Ministerstvo pro místní

rozvoj,

19.4.2006,

přístup

z internetu:

http://www.mmr.cz/index.php?show=001031031 POTLUKA, Oto – Pělucha, Martin – Šumpíková, Markéta: Doporučení k efektivnímu a průhlednému užívání a čerpání prostředků ze SF, Praha, Transparency International – Česká republika, o. p. s. duben 2006, přístup z internetu: http://www.transparency.cz/pdf/esf_doporuceni042006.pdf VÍŠKOVÁ, Jana: Nová opatření urychlí čerpání peněz z fondů EU - Peníze na projekty půjdou průběžně, Ministerstvo pro místní rozvoj, 22.11.2006, přístup z internetu: http://www.mmr.cz/index.php?show=001021545 VOŘECHOVSKÝ, Daniel: Blahobyt (nejen) podle EU, Konzervatívny inštitút M. R.

Štefánika,

19.5.2005,

přístup

z internetu:

http://www.konzervativizmus.sk/article.php?480 Čerpání z fondů EU se výrazně zrychlilo, Ministerstvo pro místní rozvoj, 29.9.2006, přístup z internetu: http://www.mmr.cz/index.php?show=001021524 ČR nedostatečně využívá prostředky ze strukturálních fondů pro inovace, Euractive.cz,

5.2.2007,

přístup

z internetu:

http://www.euractiv.cz/strukturalni-

politika/clanek/r-nedostaten-vyuv-prostedky-ze-strukturlnch-fond-pro-inovace

34

Čunek: Za zpoždění čerpání fondů EU může vláda ČSSD, Euroskop.cz, 23.2.2007, přístup z internetu: http://www.euroskop.cz/20509950/clanek-zpravodajstviulozit/cunek-za-zpozdeni-cerpani-fondu-eu-muze-vlada-cssd/ Dokument k čerpání peněz z EU připraven. Čunek ho předloží v Bruselu, Euroskop.cz, 1.3.2007, přístup z internetu: http://www.euroskop.cz/20554630/clanekzpravodajstvi/dokument-k-cerpani-penez-z-eu-pripraven-cunek-ho-predlozi-v-bruselu/ Ekonomický přehled České republiky, 2006, OECD, červen 2006, přístup z internetu: http://www.oecd.org/dataoecd/42/28/36682701.pdf Evropský sociální fond 2007 – 2013, Evropský sociální fond v ČR, 29.3.2007, přístup z internetu: http://www.esfcr.cz/clanek.php?lg=1&id=1630 EU Funding in Brief, Europa Media: přístup z internetu: http://www.20072013.eu/documents/downloads/eufunding_in_brief.pdf Europoslanci schválili 308 miliard eur na balíček strukturálních fondů na léta 2007-13,

Evropský

parlament,

5.7.2006,

přístup

z internetu:

http://www.europarl.europa.eu/news/public/story_page/059-9554-186-07-27-91020060705STO09553-2006-05-07-2006/default_cs.htm Finanční podmínky přistoupení České republiky k EU, Česká národní banka, leden

2003,

přístup

z internetu:

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/menova_politika/zpravy_o_inflaci/boxy_a_prilohy/m p_zpinflace_prilohy_c_03_leden_b1.html Hlavní

cíle,

Evropská

Komise,

přístup

z internetu:

http://www.ec.europa.eu/regional_policy/policy/object/index_cs.htm Ministr Jiří Čunek informoval poslance o postupu čerpání evropských fondů, přístup z internetu: http://www.mmr.cz/index.php?show=001021630 Národní

rozvojový

plán

ČR

2007

–

2013,

přístup

z internetu:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zdroje-financovani-z-eu/narodni-rozvojovy-plancr-2007-2013/1000522/39487/ Národní strategický referenční rámec ČR 2007 – 2013, Ministerstvo pro místní rozvoj,

prosinec

2006,

přístup

z internetu:

http://www.strukturalni-

fondy.cz/uploads/documents/HSS_2007_2013/NSRR_CR_2007_2013_leden_2007_pro_ EK_final.pdf 35

New

Programming

Period

2007

–

2013,

,

přístup

z internetu:

http://ec.europa.eu/regional_policy/newsroom/pdf/scoreboard070507.pdf Regionální

politika,

Fondy

Evropské

Unie,

přístup

z internetu:

http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika Slovník pojmů, Zastoupení Evropské komise v České republice, přístup z internetu: http://www.evropska-unie.cz/cz/glossary/term.asp?id=166 Strukturální fondy EU 2007 – 2013, Euroskop.cz, 26.3.2007, přístup z internetu: http://www.euroskop.cz/admin/gallery/23/37cff88a888b7dc54188789b5f4b06bb.pdf Tisková zpráva ke 4. zasedání Rady Asociace krajů ČR, Kancelář asociace krajů ČR,

24.6.2005,

přístup

z interenetu:

http://www.asociacekraju.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id_org=450022&id=91247 Vláda projednala možnosti spolufinancování prostředků z fondů EU, Ministerstvo financí

České

republiky,

1.12.2006,

přístup

z internetu:

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/tiskove_zpravy_29134.html?year=2006 Výsledky průzkumu na téma fondy a programy Evropské unie, Euractiv.cz, 22.12.2005, přístup z internetu: http://www.euractiv.cz/print-version/analyza/vsledkyprzkumu-na-tma-fondy-a-programy-evropsk-unie

36