I N V E S T I C E
D O
R O Z V O J E
V Z D Ě L Á V Á N Í
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Pracovní list č. 16
Endokrinní soustava - Diabetes mellitus
Pro potřeby projektu MAN zpracovala: Mgr. Lucie Adamusová
1. Fotbal s cukrovkou Pomůcky: červené a ţluté karty (viz. Příloha), text v PL Rozdělte se na 2 stejně velké týmy, které spolu budou hrát "fotbal". Kaţdý tým si zvolí kapitána.
A/ Trénink Úspěch týmu bude záviset na tréninku celého týmu. Trénink znamená zapamatovat si co nejvíce informací o onemocnění Diabetes mellitus (cukrovka). Z následujícího textu vyberte podstatné informace k zapamatování a ještě před zápasem ověřte, ţe všichni hráči látce rozumí. Současně máte za úkol připravit 15-20 otázek pro vaše spoluhráče. Po skončení tréninku ukliďte z lavic všechny učebnice, sešity a jiné zdroje informací.
Diabetes mellitus Diabetes mellitus (cukrovka) je chronické onemocnění, při kterém se hromadí glukóza v krvi. Mellitus znamená v latině "slazený medem", ale v této souvislosti vyjadřuje příliš velké mnoţství nevyuţitého cukru v krvi. Buňky potřebují glukózu pro výţivu a energii a získávají ji pomocí inzulinu, který se tvoří v B-buňkách pankreatu (slinivky břišní). Inzulin reguluje hladinu glukózy v krvi a řídí metabolismus uhlovodíků.
Obr. 1 Langerhansovy ostrůvky pankreatu (červeně A-buňky, produkující glukagon, modře B-buňky, produkující inzulin, žlutě ostatní typy enteroendokrinních buněk)
Onemocnění postihuje asi 5 % populace, avšak pouze kaţdý druhý nebo třetí diabetik o své nemoci ví. Dělí se na typ I a typ II.
Diabetes mellitus typu I (juvenilní diabetes) je autoimunitní onemocnění vznikající na základě kombinace genetických faktorů a faktorů prostředí. T-lymfocyty imunitního systému několik let poškozují B-buňky pankreatu, aţ nakonec tvorba inzulinu ustává. Na tomto poškozování se podílí určitý gen a v krvi byly také nalezeny některé protilátky. Typ I se často rozvíjí v době sezónních virových infekcí. Příčinou mohou být příušnice, zarděnky, coxsackie virózy, cytomegalovirové a retrovirové infekce (např. AIDS). Diabetes mellitus typu II nejčastěji postihuje obézní lidi středního věku. Diabetici typu II sice tvoří inzulin, ale v některých případech z neznámých příčin tkáně na jeho působení nereagují. V jiných případech je tvorba inzulinu sníţena nebo je narušena. Někteří lidé mají patrně genetickou predispozici ke vzniku tohoto diabetu. Špatná výţiva během nitroděloţního ţivota můţe být rizikovým faktorem a někdy také zvyšuje sklon k obezitě. Asi 90 % případů cukrovky je druhého typu. U některých žen se objeví zvýšená hladina cukru v krvi během těhotenství. Jde o tzv. gestační diabetes (těhotenskou cukrovku). Po narození dítěte většinou vymizí.
Příznaky U obou typů cukrovky se objevují poruchy odbourávání bílkovin a tuků. Navíc jsou často poškozeny drobné cévy zásobující srdce, ledviny, sítnici a nervový systém. Diabetikům hrozí zvýšené riziko srdečních chorob, mozkových příhod, selhání ledvin, onemocnění jater, vředů na nohou aţ ztráty končetiny (způsobené poruchou krevního oběhu) a slepoty. Jsou u nich časté těţké infekce a přes 40 % muţů s cukrovkou postihne impotence. Typickými příznaky diabetu I. typu jsou: polyurie - tvorba velkého mnoţství řídké moči v noci i ve dne (někdy kaţdou hodinu) extrémní ţízeň a hlad únava hubnutí rozostřené vidění Nástup diabetu II. typu nebývá tak jasně vymezený, ale při prvním záchytu si někteří pacienti stěţují na časté močení a ţízeň trvající měsíce, někdy i roky. U ţen bývají častá onemocnění kvasinkovou infekcí (svědění zevních pohlavních orgánů), záněty močového měchýře, někdy vynechání menstruace. Konečnou diagnózu cukrovky lze stanovit jen na základě laboratorních krevních testů. Nález hladiny glukózy nad 7,9 mmol/l je pro nemoc průkazný. U mnoha pacientů určí diagnózu preventivní testy, u jiných se na cukrovku přijde, aţ kdyţ se rozvinou její komplikace, např. infarkt myokardu, choroby očí nebo vředy nohou.
Léčba Cílem léčby je zbavit pacienta příznaků a zabránit dlouhodobým komplikacím tím, ţe se hladina glukózy v krvi a krevní tlak udrţují v normálních mezích. Důleţité je zdravě jíst, redukovat hmotnost, nekouřit a pravidelně se pohybovat. U diabetu typu II mohou tato opatření udrţet chorobu v mezích bez potřeby inzulinu. Celoţivotní léčba pravidelným podáváním injekcí inzulinu je nutná u diabetu typu I. Inzulin potřebují i někteří diabetici typu II. Mnoho pacientů pouţívá jednorázové plastové stříkačky nebo předem naplněná inzulinová pera s více dávkami. Dávkování závisí na stravě,
aktivitě a celkovém zdravotním stavu a můţe se upravovat, např. při infekčním onemocnění nebo v těhotenství. Častým vedlejším účinkem při léčbě inzulinem je hypoglykémie. Vzniká, pokud hladina glukózy v krvi klesne nebezpečně nízko. Pacientům hrozí poškození mozku nebo dokonce smrt. Můţe jim být zima, mohou se potit a třást, buší jim srdce. Později se stávají neobratnými, podráţděnými nebo agresivními. Objeví se křeče či upadají do kómatu a mohou vypadat jako opilí. Léčba jakoukoli formou rychle vstřebatelného uhlovodanu (cukru, sladkosti, sladkého nápoje) rychle odstraní příznaky. Pacienti v bezvědomí potřebují neprodleně nemocniční léčbu s nitroţilně podávanou glukózou. Oproti tomu hyperglykémie je zvýšení hladiny cukru v krvi a projevuje se následujícími příznaky:
rozostřené vidění ţízeň hlad nucení na močení
Je-li hladina cukru výrazně vyšší neţ normálně, je nutné se obrátit na lékaře. Ke zvýšení hladiny cukru v krvi mohou přispívat některé léky proti astmatu, chřipce, některé bylinné čaje a kofein.
Otázky pro spoluhráče: ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________
B/ Pravidla zápasu: 1. Kapitáni předstoupí a hodí si mincí (či jinak rozhodnou), kdo provede první výkop. 2. Tým, který začíná, klade první otázku soupeřům. 3. Kterýkoliv hráč z týmu můţe odpovědět během 5-10 sekund. Důleţité pravidlo ale zní, ţe kaţdý hráč smí odpovědět pouze jednou. Jakmile jeden ţák odpoví správně na jednu otázku, nesmí odpovídat do té doby, neţ odpoví na další otázky všichni ostatní hráči z týmu. V týmu se nesmí napovídat! Je odpovědností kapitána, aby sledoval, zda se postupně zapojí celý tým. 4. Pokud tým odpověděl správně, drţí míč a dostává další otázku. Jestliţe tým odpoví třikrát za sebou správně, dává GÓL. Pokud tým odpoví špatně, ztrácí míč a dává otázku druhému týmu. 5. Dodrţujte pravidla fair-play. Hráč, který odpoví špatně, nemá být svým týmem trestán, ale podpořen. Příště bude mít další šanci. 6. Hlídejte si fauly (hlavně nedovolené nápovědy uvnitř týmu). Za porušení pravidel bude udělena ţlutá karta a za opakované porušení karta červená. 7. Vyhrává tým, který dá více gólů.
2. Diskuze a reflexe Jak se vám hrálo? Dokázali jste těţit z různých předností (znalostí) svých hráčů? Dodrţovali všichni pravidla fair-play? Panoval ve skupině týmový duch? Metodou "volného psaní" zaznamenejte bez dalšího studování textu, co jste si zapamatovali z dnešní hodiny o nemoci zvané cukrovka. ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________
Za domácí úkol znovu prostudujte text a opravte případné nepřesnosti. Můţete přidat další informace, které jste vynechali a teď se vám zdají důleţité. Svůj zápis vyhotovte v bodech, poznámkách, celých větách apod. tak, aby vám to co nejlépe usnadnilo zapamatování. ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ ________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________
Příloha - Ţluté a červené karty
________________________________________________________________________ Poznámky: 1. ČECHOVÁ, Barbara a kol. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. 1. vyd. Praha : www.scio.cz, s.r.o., 2006. 192 s. ISBN 80-86910-53-9. 2. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X. 3. ABRAHAMS, Peter. Rodinná encyklopedie zdraví. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. 256 s. ISBN 80-7360-296-2. 4. Praktický rodinný lékař. 2. vyd. Praha : Práh, 2005. 240 s. ISBN 80-7252-057-1.