DULOXETIN V LÉÈBÌ BOLESTI

Pøehledné èlánky

DULOXETIN V LÉÈBÌ BOLESTI DULOXETINE IN THE TREATMENT OF PAIN JIØÍ KOZÁK Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Centrum pro léèení a výzkum bolestivých stavù pøi Klinice rehabilitace

SOUHRN V centrálním nervovém systému pùsobí na zpracování bolestivých vjemù mnoho transmiterù. Serotonin a noradrenalin jsou nejdùležitìjšími transmitery na míšní úrovni v mechanismech descendentní inhibice. Poruchy v pochodech descendentní inhibice mohou zpùsobit centrální senzitizaci s progresí bolestivého stavu. Tyto mechanismy jsou typické u chronické bolesti pro neuropatickou i nociceptivní bolest. Duloxetin patøí do skupiny antidepresiv typu SNRI (serotonin-norepinephrine reuptake inhibitors), je indikován v léèbì bolesti pro léèbu periferní diabetické bolestivé neuropatie (DPNP). V klinických studiích byl prokázán efekt duloxetinu i na další závažné diagnózy: generalizovanou úzkostnou poruchu, depresivní poruchu, fibromyalgii a muskuloskeletální bolest. Duloxetin pùsobí nejen na mechanismy descendentní inhibice bolesti, ale i na prùvodní psychické poruchy u chronických bolestivých stavù a brání rozvoji centrální senzitizace. Jeho nežádoucí úèinky jsou mírné a pøechodné ve srovnání s tricyklickými antidepresivy, analgetický efekt je s nimi srovnatelný. Klíèová slova: transmitery, descendentní inhibice, duloxetin, SNRI, bolestivá diabetická neuropatie, fibromyalgie, muskuloskeletální bolest, bolest zad, osteortróza kolena

SUMMARY In the central nervous system acts many transmitters on the treatment of painful sensations. Serotonin and norepinephrine are the most important transmitters in the spinal cord in the descending inhibitory mechanisms. Disorders in the descending inhibition processes may cause central sensitization with pain progression. These mechanisms are characterized by chronic, neuropathic and nociceptive pain. Duloxetine belongs to the group of antidepressants of the type SNRIs (Serotonin Norepinephrine Reuptake Inhibitors), is indicated in pain management for the treatment of painful diabetic neuropathy (DPNP). Clinical trials have demonstrated the effect of duloxetine on other serious diagnosis: generalized anxiety disorder, depressive disorder, fibromyalgia and musculoskeletal pain. Duloxetine affects not only the mechanisms of descending inhibition of pain, but also the accompanying mental disorders in chronic pain, and prevents the development of central sensitization. Its side effects are mild and transient in comparison with tricyclic antidepressants, even if the analgesic effect is comparable. Key words: transmitters, descending inhibition, duloxetine, SNRI, painful diabetic neuropathy, fibromyalgia, musculoskeletal pain, back pain, knee osteoarthrosis

Úvod Vnímání bolesti a její intenzita jsou modulovány øadou neurotransmiterù na úrovni mozku a míchy. Dva dùležité neurotransmitery jsou serotonin (5-HT) a noradrenalin (NA), oba jsou modulátory endogenních analgetických mechanismù descendentní inhibice na míšní úrovni (Fields et al., 2005). V posledních letech bylo provedeno mnoho studií, které se vìnovaly noradrenergním neuronùm a jejich analgetickému pùsobení, stejnì jako roli 5-HT a jeho úloze v descendentních inhibièních a facilitaèních mechanismech. Dysregulace v mechanismech descendentní inhibice vytváøí progresi nociceptivní transmise, která vyvolává centrální senzitizaci a chronifikaci bolesti (Milan, 2002; Wolf, 2004). Centrální senzitizace se èasto manifestuje jako hyperexcitabilita míšních neuronù, rozšiøování jejich percepèního pole, snižování prahu bolesti a náborem nových aferentních impulzù (Coderre a Katz, 1997). 162

Pacienti s centrální senzitizací mají zvýšenou senzitivitu k bolesti i šíøení tìchto vjemù do postižených oblastí (hyperalgezie), snižuje se práh bolesti u mechanoreceptorù, které jsou normálnì neaktivní – „silent“ (alodynie). Centrální senzitizace se projevuje pøi udržování chronických bolestivých stavù nejen u neuropatické bolesti, ale i u nociceptivní bolesti typu osteoartrózy nebo revmatoidní artritidy (Perrot, 2009). Mechanismy centrální senzitizace se mohou projevovat i u jiných diagnóz, které nejsou ani neuropatického, ani zánìtlivého pùvodu. Do této skupiny se øadí fibromyalgie, chronický únavový syndrom, syndrom dráždivého traèníku, tenzní cefalea a migréna (Yunus, 2005). U chronické bolesti a její progrese hraje významnou roli psychický stav a descendentní inhibièní mechanismy a zmínìné neurotransmitery (5-HT, NA) se podílí na rùzných formách deprese, stejnì jako na vnímání bolesti kvùli nedostateèné endogenní analgetické aktivitì na míšní úrovni (Stahl BOLEST  ROÈNÍK 16  2013  ÈÍSLO 4

na percepci bolesti. Na rozdíl od nociceptivní bolesti nevyžaduje NB stimulaci nocisenzorù, i když souèasná stimulace mùže bolest zvýrazòovat (Treede et al., 2008). Epidemiologická data Diabetická neuropatie (DN) patøí mezi nejèastìjší neuropatické poruchy. Nejzávažnìjší skuteèností je, že je spojena s vysokou morbiditou i mortalitou a pøitom je velmi èasto podcenìna a málo diagnostikována u pacientù s diabetem. Epidemiologická data jsou velmi varovná. DN se vyskytuje u 50 % nemocných s trváním diabetu 25 let, pøitom u 15 % novì diagnostikovaných onemocnìní je již neuropatie pøítomná. Neuropatie se podle rùzných pramenù vyskytuje u 10–20 % všech diabetikù, u 40–50 % z tìchto pacientù je spojená s bolestí (Armstrong et al., 2007; Kauf et al., 2011; Ehler, 2012). Z epidemiologického hlediska až 25 % pacientù v centrech léèby bolesti má NB. Prevalence NB v populaci se pohybuje kolem 1 % a navyšuje se s vìkem, 50 % se vyskytuje nad 70 let vìku. Celosvìtovì je výskyt DN velmi závažný a pøedstavuje až 50 % ze všech metabolických neuropatií (Kauf et al., 2011; Ehler, 2012). Klinické projevy DN jsou velmi rùznorodé v závislosti na závažnosti postižení nervového systému a lokalizaci projevù. Projevy neuropatie mohou být nìkdy velmi mírné a pacientem vnímané až po upozornìní na jejich možné projevy, proto také èasto unikají iniciální projevy DN pozornosti pacientù i odborníkù. Projevit se mohou pouze paresteziemi èi dysesteziemi, pro rozvinutou symptomatologii DN jsou

Tabulka 1: Klinické projevy rùzných typù neuropatických poruch (Dle Vinika et al., 2000) Neuropatie silných vláken

Neuropatie tenkých vláken

Proximální motorická neuropatie

Útlakové postižení n. vláken

Akutní mononeuropatie

hrudní n. ulnaris

n. medianus n. popliteos laterali

Senzitivní porucha: 0+++ (dotyk, vibrace)

Senzitivní porucha: 0+ (tepelná, allodynie)

Senzitivní porucha: 0+ Bolest: ++++

Senzitivní porucha: 0+ Bolest: +→+++

Senzitivní porucha: ++++

Bolest: ++++

Reflex:

Reflex: N

Bolest: +→++

Bolest: ++++

Reflex: N

Motorický deficit:+→+++

Reflex: N

Reflex: N

Motorický deficit: 0

Proximální motorický deficit: ++++

Motorický deficit: 0+++

BOLEST  ROÈNÍK 16  2013  ÈÍSLO 4

Motorický deficit: +→+++

163


a Briley, 2004). Další mechanismy, které mohou ovlivòovat spoleènì bolest a psychiku, jsou popisovány v CNS zejména na úrovni hypotalamo-limbického systému (Heuser, 1998; Raudenská, 2005). Výše uvedené mechanismy opravòují indikaci pøípravkù ze skupiny SNRI (serotonin - noradrenalin reuptake inhibitors) k ovlivnìní nejen chronické bolesti, ale i prùvodních projevù v oblasti psychických poruch – anxiety a deprese. Duloxetin je schválen v EU a v ÈR k použití u periferní diabetické neuropatické bolesti, ale i u depresivní poruchy a generalizované úzkostné poruchy. V USA je od FDA schválen navíc k léèbì fibromyalgie a chronické muskuloskeletální bolesti. Hrazenou indikací duloxetinu v ÈR je však jen periferní bolestivá diabetická neuropatie (DPNP). Definice neuropatické bolesti (NB) prošla v posledních desetiletích výraznými zmìnami. V roce 1994 IASP (International Association of the Study of Pain) zdùrazòovala postižení a dysfunkci nervového systému. Nová definice vychází ze skuteènosti, že NB vzniká v dùsledku onemocnìní, nestaèí tedy jen dysfunkce somatosenzorické èásti nervového systému. Zavádí se nová diagnostická kritéria, podle kterých je NB jistá, pravdìpodobná nebo možná. Aktuální definice NB Treedeho z roku 2008 uvádí, že NB vzniká jako pøímý dùsledek léze nebo nemoci postihující somatosenzorický systém, vzniká postižením zejména tenkých senzitivních vláken o prùmìru < 7 μm (málo myelinizovaných vláken typu A a nemyelinizovaných typu C – neuropatie tenkých vláken) a spinotalamo-kortikální dráhy, které se významnì podílejí

skore


týdny

Obrázek 1: Hodnocení nevolnosti pøi užívání duloxetinu s jídlem a bez jídla.

však typické projevy jako pocity pálení, necitlivosti, tuposti a zmìny teplot. Nejèastìji se vyskytují symetricky na dolních konèetinách jako polyneuropatie, následnì se klinické projevy objeví i na konèetinách horních. Psychická alterace je pravidlem, nejèastìjší je deprese, poruchy nálady a koncentrace. Výstižnì ukazuje klinické dopady dìlení podle Vinika (tab. 1), kde autor popisuje projevy rùzných typù neuropatií podle postižených struktur a nervových vláken a jejich lokalizaci. V pøehledu se soustøedí na senzitivní poruchy èití, intenzitu bolesti, výbavnost reflexù a dopady na motorické funkce. Farmakologické vlastnosti Duloxetin je kombinovaný inhibitor zpìtného vychytávání serotoninu (5-HT) a noradrenalinu (NA). Èásteènì inhibuje i zpìtné vychytávání dopaminu. V závislosti na dávce zvyšuje duloxetin extracelulární hladiny serotoninu a noradrenalinu v mozku. Inhibièní úèinek duloxetinu na bolest je výsledkem úèinku na sestupné bolest inhibující dráhy v centrálním nervovém systému. Duloxetin je ve velké míøe metabolizován oxidaèními enzymy (CYP1A2 a polymorfním CYP2D6) s následnou konjugací. Farmakokinetika duloxetinu vykazuje velkou interindividuální variabilitu (obecnì 50–60 %), èásteènì kvùli pohlaví, vìku, kuøáckým návykùm a typu metabolizátora CYP2D6. Duloxetin se po perorálním podání dobøe absorbuje s Cmax za 6 hodin po podání dávky. Absolutní perorální biologická dostupnost duloxetinu je v prùmìru 50 %. Jídlo prodlužuje dobu nutnou pro dosažení maximální koncentrace ze 6 na 10 hodin a nepatrnì snižuje míru absorpce. Tyto zmìny nemají žádný klinický význam. Duloxetin se z 96 % váže na proteiny lidské plazmy. Vazba na proteiny není ovlivnìna zhoršenou funkcí ledvin nebo jater. 164

Duloxetin je ve velké míøe metabolizován a metabolity se vyluèují pøedevším moèí. Oba cytochromy P450–2D6 a 1A2 katalyzují tvorbu dvou hlavních neaktivních metabolitù. Poloèas eliminace duloxetinu je v prùmìru 12 hodin. Po perorálním podání je plazmatická clearance duloxetinu v prùmìru 101 l/hod. Pøi léèbì starší populace se doporuèuje zvýšená opatrnost, byś nejsou v populaci zaznamenány signifikantní farmakokinetické rozdíly. Farmakokinetika duloxetinu a jeho metabolitù nebyla u pacientù s lehkou nebo tìžkou nedostateèností jater èi ledvin popsána. Doporuèené podávání léku Doporuèená dávka u depresivní poruchy je 60 mg jednou dennì. Nejsou jednoznaèná klinická data o prospìšnosti zvyšování dávky u pacientù nereagujících na doporuèenou dávku. Terapeutickou antidepresivní odezvu lze pøedpokládat po 2–3 týdnech léèby, která by mìla v této indikaci trvat více mìsícù k zabránìní relapsu. Doporuèená dávka pro antidepresivní terapii je v rozmezí 60 až 120 mg/den. U generalizované úzkostné poruchy jsou doporuèené iniciální nižší dávky 30 mg jednou dennì, obvyklá udržovací dávka 60 mg jednou dennì. U pacientù s prùvodní depresí, event. ještì v kombinaci s neuropatií, je zahajovací dávka 60 mg/den a udržovací se doporuèuje až 120 mg/den. Léèba diabetické periferní neuropatické bolesti: poèáteèní a doporuèená udržovací dávka je 60–120 mg jednou dennì. Reakce na léèbu by mìla být vyhodnocena minimálnì po 2 mìsících, pokud je bolest refrakterní na léèbu, je další její pokraèování považováno za zbyteèné. Další prùbìh odezvy na léèbu má být sledován po 2–3 mìsících u chronických pacientù. BOLEST  ROÈNÍK 16  2013  ÈÍSLO 4

Nežádoucí úèinky a jejich prevence Relativnì èastým a oèekávaným serotoninergním vedlejším úèinkem duloxetinu je poèáteèní a pøechodná nauzea, pøedevším u pacientù, kteøí nebyli døíve léèeni jiným antidepresivem. Riziko nauzey lze významnì redukovat úvodním podáním nižší dávky (30 mg) a/nebo podáním duloxetinu s jídlem. Tuto skuteènost publikoval už v roce 2007 Whitmyer. Vycházel z šestitýdenní studie, kde srovnával použití duloxetinu s jídlem i samostatnì a následnì hodnotil u pacientù výskyt nevolnosti (obr. 1). Všeobecnì nejèastìji popisované nežádoucí úèinky u pacientù léèených duloxetinem jsou nevolnost, bolest hlavy, sucho v ústech, somnolence a závratì. Vìtšina èastých nežádoucích úèinkù však je charakterizována jako lehké až støednì tìžké nežádoucí úèinky. Objevují se obvykle na zaèátku léèby a vìtšinou mají tendenci ustoupit i bìhem pokraèující léèby, proto je doporuèeno podávat první dávku duloxetinu veèer a následnì navyšovat dávku postupnì. Klinické studie V preklinických studiích byl duloxetin studován na hlodavcích, kde byly posuzovány mechanismy a projevy centrální senzitizace u perzistující chronické bolesti, NB, zánìtlivé bolesti a akutní nociceptivní bolesti. Výsledkem tìchto studií byl prokazatelný efekt duloxetinu u všech modelù chronické bolesti, zánìtlivé a neuropatické bolesti, ale je zcela neefektivní ve studiích u bolesti akutní. V klinických studiích byl duloxetin použit u pìti diagnóz: depresivní poruchy, generalizované úzkostné poruchy, periferní diabetické neuropatické bolesti, fibromyalgie, bolesti pøi osteoartróze kolena a u bolesti zad. Duloxetin byl studován v sérii devíti dvojitì slepých randomizovaných studií u pacientù s depresivní poruchou podle kritérií DSM-IV, kde prokázal úèinnost v doporuèené dávce 60 i 120 mg jednou dennì. Duloxetin prokázal statistickou pøevahu nad placebem pøi mìøení zlepšení celkového skóre 17položkové Hamiltonovy stupnice na posuzování deprese (Hamilton Depression Rating Scale, HAMD), ale také na pøidružené bolestivé pøíznaky. Mìøeno metodou vizuální analogové škály (VAS) vykazoval duloxetin (60 mg/den) u depresivních pacientù konzistentnì signifikantní zlepšení celkové bolesti a bolestí zad, zatímco nejménì úèinný byl na bolesti hlavy (Robinson et al., 2011). Duloxetin vykazoval antidepresivní úèinnost i úèinnost na bolestivé pøíznaky také u starší populace (nad 65 let), u níž byl zkoumán, pøi obdobné tolerabilitì jako u pacientù mladších (Raskin et al., 2007, Robinson et al., 2012). Pøi analýze dvou dvojitì slepých randomizovaných dvanáctitýdenních studií porovnávajících duloxetin (60 mg/ den) a venlafaxin (150 mg/den) mìly oba preparáty srovnatelnou antidepresivní úèinnost mìøenou na škále HAMD-17 a srovnatelný celkový profil rizika/benefitù mìøený metodou GBR (Global Benefit–Risk). Duloxetin vykazoval vyšší riziko nauzey, vertigo, zívání a riziko pøedèasného pøerušení


léèby, zatímco venlafaxin vykazoval více setrvalého zvýšení krevního tlaku a pøíznakù z vysazení (Perahia et al., 2008). Duloxetin prokázal statisticky významnou pøevahu nad placebem u generalizované úzkostné poruchy ve všech pìti klinických studiích, které zahrnovaly ètyøi randomizované, dvojitì zaslepené, placebem kontrolované akutní studie a studii prevence relapsu, a to mìøeno zlepšením celkového skóre na škále HAM-A (Hamilton Anxiety Scale) a zlepšením skóre celkového funkèního narušení škály SDS (Sheehan Disability Scale). Pokud jde o zlepšení celkového skóre na škále HAM-A, duloxetin prokázal srovnatelné výsledky úèinnosti (non-inferioritu) s venlafaxinem (Allgulander et al., 2008). Úèinek duloxetinu v léèbì diabetické periferní neuropatické bolesti (DPNP) byl stanoven ve tøech randomizovaných, dvojitì zaslepených, klinických, placebem kontrolovaných akutních studiích, které trvaly 12 týdnù s fixní dávkou u dospìlých s diabetem 1. anebo 2. typu s DPNP trvající minimálnì 6 mìsícù. Ze studie byli vylouèeni všichni pacienti s psychiatrickým onemocnìním a byl zkoumán duloxetin v dávce 20 mg nebo 60 mg, event. 120 mg dennì. Ve srovnání s placebem ve všech studiích duloxetin 60 mg jednou dennì a 60 mg dvakrát dennì (a nikoliv 20 mg jednou dennì) signifikantnì redukoval prùmìrnou týdenní 24hodinovou bolest mìøenou na 11bodové Likertovì škále. Separace od placeba byla patrná již v prvním týdnu léèby. Snížení bolesti o aspoò 30 % bylo zaznamenáno u pøibližnì 66 % pacientù léèených duloxetinem ve srovnání se 44 % pacientù s placebem (Robinson et al., 2011; Moore et al., 2013; Ehler, 2012). V nepøímé metaanalýze placebem kontrolovaných studií vykázal duloxetin u DPNP obdobnou úèinnost a snášenlivost jako gabapentin a pregabalin (Quilici et al., 2009). V jediném existujícím dvojitì slepém randomizovaném srovnání u pacientù s DPNP prokázal duloxetin v dávce 60 mg/den bìhem 8 týdnù rychlejší nástup úèinku a signifikantnì vyšší procento terapeutické odpovìdi než pregabalin v dávce 300 mg/den (Tesfaye et al., 2013). Úèinnost duloxetinu byla sledována ve ètyøech dvojitì slepých, placebem kontrolovaných studiích, ve kterých byli zaøazeni pacienti se známkami deprese nebo bez nich a kteøí splòovali kritéria American College of Rheumatology pro fibromyalgii (FM). Jedna z tìchto studií hodnotila pouze ženskou populaci. Dvì studie hodnotily pacienty pøi medikaci 60–120 mg duloxetinu ve srovnání s placebem, kde byla prokázána signifikantní redukce bolesti. Obdobné výsledky byly dosaženy u ostatních studií. U všech studií došlo v prùmìru k významnému poklesu bolesti po 3 mìsících. Úèinná dávka byla 60–120 mg (Robinson et al., 2011; Ehler, 2012; Moore et al., 2013). Souhrnná analýza studií u diabetické neuropatické bolesti a u fibromyalgie zjistila pøi terapii duloxetinem obdobnou šanci na alespoò 50% redukci bolesti oproti placebu po 12 týdnech u obou tìchto diagnóz (NNT = 6), pøièemž ovšem riziko pøedèasného ukonèení pro nežádoucí úèinky bylo u duloxetinu vyšší než u placeba (NNH = 15) (Sultan et al., 2008). 165


U pacientù s mírnou hepatální, event. renální insuficiencí není tøeba dávkování upravovat, pøi zachování opatrnosti u starších pacientù. Sledování, event. až vysazení léku je potøeba v pøípadì poškození jater, zejména u alkoholikù.


Duloxetin byl také zkoumán ve dvojitì slepých, randomizovaných studiích u osteoartrózy (OA) kolene (3 studie) a u bolesti zad ( back pain, BP – 3 studie) v trvání 10 až 13 týdnù. Do studií nebyli zaøazováni pacienti s depresivní poruchou, aby byl vylouèen možný nepøímý antidepresivní efekt duloxetinu na bolest. Pacienti s OA museli splòovat kritéria bolesti kolena, radiografický prùkaz osteofytù, vìk nad 40 let a ranní ztuhnutí (stiffness) nebo krepitus. Ve všech 3 studiích pacienti dosáhli statisticky signifikantního zlepšení v primárním parametru zlepšení bolesti na škále BPI, v odpovìdi na léèbu (30 a 50% zlepšení na škále BPI) a v øadì subjektivních i funkèních ukazatelù. NNT pro klinicky významné zlepšení bolesti, fyzického fungování a subjektivního pocitu oproti placebu bylo 7, zatímco NNH pro nejèastìjší vedlejší úèinky duloxetinu (nauzea, únava a zácpa) bylo 16 až 19. Do studie s bolestí zad byli zaøazeni dospìlí pacienti s chronickou bolestí vìtší než 4 (na škále bolesti 0–10). Ve dvou ze tøí tìchto studií bylo dosaženo primárního cíle, signifikantního snížení bolesti na škále BPI oproti placebu (Robinson et al., 2011; Citrome, 2012). Celkovì mohlo pøibližnì 50–60 % pacientù s bolestí pøi OA anebo LBP oèekávat klinicky relevantní zlepšení bolesti alespoò o 30 % (Marcus, 2011). Na podkladì dat ze studií s OA a LBP schválila americká FDA duloxetin v USA k léèbì chronické muskuloskeletální bolesti a potvrdila tak de facto úèinnost duloxetinu jak na neuropatickou, tak i na muskuloskeletální složku bolesti. Souhrnná analýza prùbìhu odpovìdi na léèbu duloxetinem ze všech studií u bolestivých stavù (DPNP, FM, OA a LBP) potvrdila obdobný profil prùbìhu léèebné odpovìdi: terapeutická odpovìï mìla bimodální charakter a pacienti vykazovali buï velmi dobrou, anebo žádnou odpovìï na léèbu. Klinicky významné zlepšení o 50 % se obvykle prokázalo okolo 2. týdne u DPNP a FM anebo kolem 4.–5. týdne léèby u OA a LBP (Moore et al., 2013). Závìr Duloxetin je duální selektivní inhibitor zpìtného vychytávání 5-HT a NA, patøí do skupiny antidepresiv typu SNRI. Je prokazatelnì úèinný na NB pøi bolestivé DN. Ve výše uvedených klinických studiích byl jednoznaènì prokázán jeho analgetický úèinek u dalších diagnóz: generalizované úzkostné poruchy, depresivní poruchy, fibromyalgie, bolesti pøi osteoartróze kolene a u bolesti zad. Duloxetin ovlivòuje svým mechanismem úèinku na descendentní inhibici na centrální úrovni, pùsobí i na úrovni centrálních struktur odpovìdných za centrální senzitizaci a na poruchy nálady. Je indikován uxbolestivé diabetické neuropatie, ale je dobøe využitelný i u jiných chronických bolestivých stavù neuropatické a nociceptivní etiologie. Strategie medikace duloxetinu vychází z rychlého nástupu jeho analgetického úèinku a ze znalosti bimodálního prùbìhu úèinku, který umožòuje bìhem 2 až 5 týdnù odlišit respondéry a non-respondéry. Pøi léèbì je nutno respektovat nejèastìjší nežádoucí úèinek, kterým je poèáteèní nauzea. Lze ji minimalizovat a pøedcházet pomalým navyšováním dávek, nejlépe smìrovaných na veèerní hodiny, a podáváním léku spoleènì s jídlem.

166

Literatura 1. Allgulander C, Nutt D, Detke M, Erickson J, Spann M, Walker D, Ball S, Russell J. A non-inferiority comparison of duloxetine and venlafaxine in the treatment of adult patients with generalized anxiety disorder. J Psychopharmacol 2008;22(4):417–25. 2. Armstrong DG, Chappel AS, Le TG, et al. Duloxetine for the management of diabethic peripheral neuropathic pain: evaluation of functional outcomes. Pain Med 2007;8:411–8. 3. Citrome L, Weiss-Citrome A. A systematic review of duloxetine for osteoarthritic pain: what is the number needed to treat, number needed to harm, and likelihood to be helped or harmed? Postgrad Med 2012;124(1):83–93. 4. Coderre TJ, Katz J. Peripheral and central hyperexcitability: differential signs and symptoms in persistent pain. Behav Brain Sci 1997;20:404–19. 5. Ehler E. Duloxetin v léèbì bolestivé diabetické neuropatie. Farmakoterapie 2012;8:1. 6. Fields HL, Basebaum IL, Heinrichem MM. Central nervous system mechanism of pain modulation. In: McMahon Sb, Kolzenburg M, Eds. Wall and Melzack’s Textbook of Pain. 5th ed. Elsevier Limited 2005;125–42. 7. Heuser I. The hypothalamic-pituitary-adrenal system in depression. Pharmacopsychiatry 1998;31:10–13. 8. Kauf S, Sandhi P, Dutta P. Painful diabetic neuropaty: an update. Ann Neurosci 2011;18:168–74. 9. Marcus DA. Duloxetine use in painful conditions. Expert Opin Pharmacother 2011;12(8):1333–1340. 10. Milan MJ. Descending control of pain. Prog Neurobiol 2002;66:355–474. 11. Moore RA, Cai N, Skljarevski V, Tölle TR. Duloxetine use in chronic painful condition – individual patient data responder analysis. European Journal of Pain 2013; DOI: 10.1002/j.1532-2149.2013.00341.x 12. Perahia DG, Pritchett YL, Kajdasz DK, Bauer M, Jain R, Russell JM, Walker DJ, Spencer KA, Froud DM, Raskin J, Thase ME. A randomized, double-blind comparison of duloxetine and venlafaxine in the treatment of patients with major depressive disorder. J Psychiatr Res 2008;42(1):22–34. 13. Perrot S. Should we switch from analgesics to the concept of Pain Modifying Analgesic Drugs (PMADs) in osteoarthritis and rheumatic chronic pain conditions? Pain 2009;146(3):253–60. 14. Quilici S, Chancellor J, Löthgren M, Simon D, Said G, Le TK, Garcia-Cebrian A, Monz B. Meta-analysis of duloxetine vs. pregabalin and gabapentin in the treatment of diabetic peripheral neuropathic pain. BMC Neurol 2009;9:6. 15. Raskin J, Wiltse CG, Siegal A, Sheikh J, Xu J, Dinkel JJ, Rotz BT, Mohs RC. Efficacy of duloxetine on cognition, depression, and pain in elderly patients with major depressive disorder: an 8-week, double-blind, placebo-controlled trial. Am J Psychiatry 2007 Jun;164(6):900–9. 16. Raudenská J. Chronické bolestivé stavy a deprese. In: Anders M. Uhrová T. Roth J. et al. (Eds.) Depresivní porucha v neurologické praxi. Praha, Galén, 2005; 222–233. 17. Robinson M, Ahl J, Meyers A, McCarbergr B, Iyengar S. Management of Painful Symptoms with Duloxetine: A Review of the Efficacy in Pre-Clinical and Clinical Studies. Current Drug Therapy 2011;6:121–136. 18. Robinson M, Oakes TM, Raskin J, Liu P, Shoemaker S, Nelson JC. Acute and Long-term Treatment of Late-Life Major Depressive Disorder: Duloxetine Versus Placebo. Am J Geriatr Psychiatry 2012;1–12. 19. Sultan A, Gaskell H, Derry S, Moore RA. Duloxetine for painful diabetic neuropathy and fibromyalgia pain: systematic review of randomised trials. BMC Neurol 2008;8:29.


25. Wolf CJ. Pain: moving from symptom control toward mechanism-specific pharmacologie management. Ann Intern Med 2004;140:441–51.

21. Tesfaye S, Wilhelm S, Lledo A, Schacht A, Tölle T, Bouhassira D, Cruccu G, Skljarevski V, Freynhagen R. Duloxetine and pregabalin: High-dose monotherapy or their combination? The „COMBO-DN study“ – a multinational, randomized, double-blind, parallel-group study in patients with diabetic peripheral neuropathic pain. Pain (2013).

26. Yunus MB. The concept of central sensitivity syndromes. In: Wallace DJ, Clauw DJ, Eds. Fibromyalgia & Other Central Pain Syndromes, Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins 2005;29–44.

23. Vinik AI, Park TS, Stansberry KB, Pittenger GL. Diabetic neuropathies. Diabetologia. 2000;43:957-973.

MUDr. Jiøí Kozák, Ph.D. Centrum pro léèení a výzkum bolestivých stavù pøi Klinice rehabilitace a tìlovýchovného lékaøství 2. LF UK a FN v Motole V Úvalu 84 150 06 Praha 5 E-mail: [email protected]

24. Whitmyer VG, Dunner DL, Kornstein SG, Meyers AL, Mallinckrodt CH, Wohlreich MM, Gonzales JS, Greist JH. A comparison of initial duloxetine dosing strategies in patients with major depressive disorder. J Clin Psychiatry 2007;68(12):1921–30.

Do redakce pøišlo: 25. 11. 2013 K publikaci pøijato: 13. 12. 2013

22. Treede RD, Jensen TS, Campbell JN, Cruccu G, Ostrovsky JO, Griffin JW, Hansson P, Hughes R, Nurmikko T, Serra J. Neuropathic pain: Redefinition and a grading system for clinical and research purposes. Neurology 2008;70:1630–1635.


167


20. Stahl S, Briley M. Understanding pain in depression. Hum Psychopharmacol 2004;19(Suppl. I):S9–S13.

DULOXETIN V LÉÈBÌ BOLESTI

Recommend Documents